Kniha Josefa Janšty Hledání lásky

JOSEF JANŠTA
HLEDÁNÍ LÁSKY
POVÍDKY
., .
•
•
Josef
J an š t a
HLEDÁNí LÁSKY
Povídky pro děti i rodiče
jako příspěvek ke 4. roku
DESETILETí
"Jako železo železem broušeno bývá,
tak brousí člověk podobu člověkovi.
Kdo opatruje trk,
bude jíst jeho ovoce."
Přís 27, 17 - 18
2
D o p l s
"
Jirka běží ulicí a připadá sl jako rychlik , na který
nem ají žádné osobáky . V ruce svírá dopis a ví , že
je din ě tímto tempem může stihnout otevřenou přepážku .
KUčkuje mezi chodci , zpomaluje a zase nabírá na rych­
losti . Prudký dech a píchání pod žebry p rozrazují,
že tělo začíná protestovat .
Musí to stihnout, musí . Byla by to jeho vina. kdyby
dopis nebyl zavčas na poště . VŽdy i kolikrát mu mamin­
ka říkala , než vyšel z domu . Nechtělo se mu , odmlou­
val , ukazoval na brášku , až pohrů žka zakáz ání tele­
vizních pořadů ho přiměla, aby vzal dopis a začal
závodit s časem .
Chodník se zužuje . Jirka dělá kUčku a vyhýbá
se kolibající se staré paní . Pak jil jen vnímá bU:!fcí
se postavu muže , spolehlivě dělá úhybný manévr a
jako dobře ovládaná loa zabočuje vlevo . Onen muž
se však zachová také jako kluk . I on" chce uhnout
a narovnat Um Jirkovi závodní dráhu . A tak střetnutí
obou je nevyhnutelné . Po nárazu padá Jirka do trávy
vedle chodníku a setrvačností jede po mokré zemi jako
sáně po rozbahněném dojezdu . Zůstává ležet a uvědo­
muje si , že dopis svírá v ruce . "která se zaklínila mezi
dva trsy trávy .
" Stalo se ti něco? Letíš jako ztřeštěný . Zasloužil
bys pár facek!" drží si pán uprostřed hněvivých vý­
křiků břicho .
A Jirka vi . že jestli ty facky nechce skutečně do­
stat , tak musí ležet .
" Slyšíš , boli tě něco? " , mění se mužovy výčitky
ve starostlivý , prosebný tó n .
To je v:hodná chvíle . aby Jirka přinutil svoje roz­
lámané "tělo k prudkému startu . Bčží a teprve před
poštou se ohliži , zdali je muž za ním . S jistotou vy­
svobozeného vchází na poštu a u přepážky podává
list .
" Doporučeně , " rozlehne se p ři tom jeho zvonivý
hla s prostorou pošty .
3
Teprve úsměv a údiv ženy za p řepážkou ho upo­
zorni , že jeho dopis je pomačkaný papír , mokrý a
ěplnavý blátem mazlavé hlíny .
"To ti nemohu v zít . Adresa je tu zcela nečitelná .
To se nedá poslat . "
" Maminka říkala, že to dneska musí jít," nemůže
Jirka přijmout odmítnutí .
"Takový dopis ti máma určitě nedala . Vezmi si jej
a vysvětli doma, co j si s ním udělal!"
spadl j sem
chtěl jsem to sti­
" Utíkal jsem
hnout , " sbírá argumenty na svou obhajobu Jirka a
představuje si tvář maminky v případě , 'že dopis done­
se zpět 'domů
" To se nedá nic dělat . Stejně již zavíráme," končí
rozhovor úřednice, vystrkuje dopis za přepážku a
jakoukoliv diskusi ukončuje tabulka s nápisem :
"Zavřeno . "
Jak těžko se jde Jirkovi zpáteční cestou . Tentokrát
je překážkou pro chodce on sám, a tak se souká těsně
při okraji chodníku . Ví , co bude doma . Ne, na zadek
ani pohlavek nedostane . Máma se možná rozzlobí , ale
pak bude mlčet . A ticho v jeho blízkosti bude tak
nesnesitelné .
a on bude přemýšlet . jak zase rozeznít
mámin hlas .
" To snad není možné," je doma první uvítání . Ma­
minka bere zmáčený dopis do ruky a přemý�U, jak
doručit nutnou zprávu jinou cestou . Jirky si nevšímá
a ten ví , že tento trest je zaslou žený . Vždy ť nejméně
čtvrt hodiny odmlouval, ne ž vyběh l s jistotou , že dopis
zavčas doručí . Šourá se do pokojíka a kontroluje v
aktovce nachystané v ě ci , aby ale spoň pfl1 přesvědčil
o své dobré vůli . Otevírá s e šit z náboženství . Ví ,
že tím se nejvíc mamince zavděčí . Listuje , co probírali
naposledy . Čte zápis z poslední hodiny:
" Každý pátek je postní den . V ten den se snažíme
udělat Spasiteli zvláš ť radost . Bu d se více modlíme
či jdeme na mši svatou . Nebo si něco odi'ekneme . Mů že ­
me též darovat dobré skutky . "
•
•
•
•
•
•
•
•
•
4
Co udělá radost Pánu Bohu . udělá radost i mamin­
ce . Př11ežitost uplatnit toto poznání má hned . Sestra
Lucka přibíhá a zve jeho i bráchu Fandu k večeři.
" Maminko , j á dnes nebudu jíst . " oznamuje Jirka
své ro zhodnutí z kloušeně po společné modlitbě u stolu .
"Jsi nemocný . nebo co?" j sou okam žité účinky p ůstu
na m ámu .
Již chce všechno o sv:ém půstu říct . ale pak si
vzpomíná na poučení z náboženství : "O půstu nemlu­
vime , lidé by nás chválili a bylo by po kráse dobrého
skutku . Lidská pochvala je vlastně odměna . A my
chceme dát Pánu Je žíši dobrý skutek zadarmo . "
A tak Jirka nic neříká a maminka mu ustaraně sahá
na čelo a měří puls. Posilá ho do postele , skláni se
nad ním a na dopis už nemysli .
Ten půst rychle pomohl , p řem ýšlí Jirka s uspoko­
jením ve chvfli , kdy dostává pusu na dobrou noc.
Potom však nemůže spát . Převaluje se v posteli a z
b řicha se linou divné zvuky . Nespi ani ve chvili . kdy
slyší cvaknutí vypínače . Maminka nakoukne do pokoje
a odchází tentokrát nějak brzy spát . V bytě je ticho
a Jirka ví . že pomoc p roti tomu kručení a proti ne­
spaní je v komoi'e hned vedle pokojíka . Vstává , po­
tichu otevírá dve ře a hmatá. v regále se sladkostmi .
S oplatky v ruce se po špičkách dostává do kuchyně .
Nalévá z konvice čaj a chce se dostat přes obal k
oplatkům . Z lo žnice zaslechne maminčino vzdechnutí .
To patří Bsi tátovi . Kolikrát za den na něho maminka
myslí ! Zítra jde na operaci .
,
Jirka pokládá oplatky a spokojí se s čajem .
"Pane Je žíši . to je za tatínka , " procedí mezi slina­
mi . které se v ústech sbíhají . aby se ujaly sladké
dobroty .
Oplatky končí v komoře a chlap ec se loudá k pos­
teli . Má. hlad a znovu mu kručí v bÍ'ichu .
" Obětuji to z a tatínka , " šeptá tiše , přesně tak ,
jak se to učil v nábo ženství .
A myšlenka na tátu , který už druhý den' není s
nimi . vyrovn ává jeho myšlenky a s pán e k umlčuje ty
protivné pocity hladu, které až do té chvile útočily
na Jirkův skutek lásky .
5
1.
2.
3.
4.
Pane Ježíši, je nám smutno, že j sme , podobně jako
Jirka , nejednou neochotní . Prosíme tě , odpus t nám
tyto naše viny .
Náš Spasiteli , prosíme tě za nás za všechny , aby­
chom i jako děti dovedli obětovat pohodU a překonat
chu tové buňky .
Pane Ježíši . kolik lidí právě te d v nemocnici trpí.
Přijmi naše drobné posty jako modlitbu za to , aby
mnozi nemocní mohli z ase opustit postel .
Náš Vykupiteli , Panna Maria se za nás za všechny
obětovala, pomoz i nám Mci "ano" při možnosti obě­
ti .
5 . Zřeknout se sladkosti i jídla není
však, at to jako Jirka dokážeme .
------------
lehké . prosíme
� ---------- T -------------------------------
6
T a ín
t
e k
Jirka ještě le ží v posteli , ale i p řes dveře slyší
maminku , jak mluví do tel
kem , který jde dnes na operaci . V myšlenkách se
vrací ke vče rej šímu večeru , k tomu , jak za tatínka
obětoval večeři , kterou i přes velký hlad nechal na
stole .
"Neboj se . my na tebe všichni mysllme , za chvilku
se budeme s dětmi modlit . Uvidíš, všechno dobře do­
padne," slyší Jirka naléhavá slova a při nich z apomíná
na hlad , kter ý už od probuzení buší na chutové buňky.
"I tu snídani dám za t atku . " je chlapec rychle roz­
hodnu t a vstává z postele v domnění, že h la d se tím
utiší. Je to lepší, ale vůně če rstvých rohliků na něho
doráží
jakmile otevře
dveře kuchyně, kde m am ink a
u ž chystá snídani .
"Dobré ráno , mami , pro mě nic nechystej!"
"Jirko , co je s tebou ? Nestačí. že máme tat1nka
v ne mocnici ? Ještě ty chceš m arodit? "
Chlapec se vrací pod přikrývku s teplom ě rem , a
přemýšli, má-li to mamince Mci . Z at ímco se mě M , na­
bývá silu přesvědčení , že to Met nemůže, že o tom
smí v ě d ět jenom Pán Ježíš . Je to dárek pro něho za
tatfnka.
" l\Iusíš jíst , alespoň rohlik . " téměř ho prosí m amin ka, když změřená teplota je normální .
"Nebudu nic . "
"Proč . nemáš chu l ? "
Jirka mlčí a v té chvfii maminka již něco tuší .
" Proč nejíš , pověz mi to , mně to přece můžeš Met . "
p řisedá žena ustaraně k posteli .
"Mami . víš . to je takové tajem ství , to nemůžeš vě­
dě t . Je to kvůli tatínkovi , " snaží se Jirka nic nepro­
z radit.
" Když je to tajem ství , tak já již m l čím .
nev ydržíš, přece alespo ň něco musíš sníst!"
" Ne , maminko . opravdu nebudu jíst . "
"Dobře . " souhlasí maminka a tuší . že
potřebuje stře žit své tajemství .
ale
její
hladem
Jirka
7
Rohlíky s medem lákají při ranní modlitbě u stolu
a Jirka odolává snad jenom proto , že mu to maminka
usnad ňuje úkolem: "Když nejíš , zajdi s tím dopisem
do sChránky r "
Tentokrát je to bez sebemenšiho protestu . Ollapec
vybfhá před dům a tam se rozmýšli, kterým směrem
se má dát . Vyhrává to v souboji dvou schránek ta,
která je blizko nemocnice . B ě ži a je tam za chvili .
Oran žová krasavice láká svou novosti všechny, kteří
jí chtěji s vě řit své dopisy . Jirka ten svůj schránce
odevzdává a p řemýšli, proč to muselo být včera dopo­
ručeně a dnes ne .
Současně s ním "Bunuje dopis nějaká sestřička . I{ří­
ž ek na jejfm krku vzbuzuje v chlapci ddvěru a ani
nevt jak , položi ji zdánlivě nesmyslnou otázku: "Nevtte ,
kde tu ležf mltj tatínek? "
"Jak se jmenuje?", m á sestřička pro chlapce porozuměni .
"Josef Novák . "
" A s čimpak je v nemocnici?"
" Půjde dnes na operaci . "
" Aha, na chirurgii, poj a , já tě tam zavedu!"
Sestřička je šikovná a tak během několika minut
vyjednává mimořádnou návštěvu .
"Co tu děláš, kde ses tu vzal?" , je prvni t átova
otázka .
"Tafko, ty jsi smutný," pozoruje namisto odpovědi
tátu jeho syn .
"To vtš, mám před operaci a napadaji mne l"dzné
myšlenky . "
"Ale přece jsi nám řfkal, že máme věřit v Pána
Boha , že on se o nás postará . "
" Máš pravdu, " odpovtdá pacient potichu, ale jeho
známý úsm ěv se v očfch neobjevuje . Jen dodává: "Už
utfkej, aí nepřij deš pozdě do školy" .
"Pane Novák , běžte si už lehnout," je slyšet hlas
sestry . Tatínek dává synovi pusu a odcházi . S mutný
a bez radosti . A Jirka sestupuje loudavě, schod za
schodem dolů . Nahoru to bral po dvou, tea by to
uměl i po třech . Ale nemá na to náladu .
8
Dole p ře d budovou je čilý ruch . Li dé s pěc haj i do
emocnice.
Dvě sanitky z a s t av uj i a řidiči pH spuště­
n
ných motorech ž ivě diskutuji . Jirka je zamyšlen a vráži
přímo do bHcha n ěj aké tlusté pani. Tentokrát věak
nemllže zllstal nehyb ně ležet jako včera , a tak m usi
snést plival nad áve k i jeden pohlavek . Nevadi mu
to; mysli jen na tatinka a j eho smutné oči .
"Jirko , " z aslechne známý hlas .
Zas t avuj e a neví , kam se má ohlédnout .
"Jirko, Jirko
Ji rko!"
Zved á hlavu vzh llru a vidí st át na balkóně tátu .
Už neni tak smutný, bleskne okamžitě chlapci hlavou
a b ěži mu co nejb líž .
"Tati, já dr žim za tebe pllst , neboj se! "
Úsměv na tv áři , pokynuti hlavou a zamávání do­
svědčuji, že táta p orozuměl.
Jirka však nemá náhle pokoj v duši a musi se ptát
s ama sebe, zdali to udělal dob fe, když svllj p llst pro­
z rad U . Přece j� to d árek pro Pána JeŽiěe. Pak se však
všechny pochybnosti rozplývaji.
N ěkoUk
poskokd a
zavýsknutí jsou prllvodnim zjevem z trát y všech úzkosti
•
•
•
•
Vžd y{ je to
ale i dárek pro tatinka a dárek se
přece musi předat tomu, komu patři, je radostná my­
šlenka, se kterou se rozblhá domll.
9
1.
P ane Ježíši Kriste, je tolik t rp ícíc h a nemocných
lidí . Prosíme tě za ně, aby nebyli smutní, nebo
dokonce zoufalí .
2. Náš
se
Vykupiteli , p fij mi i na še dětské oběti , když
z řeknem e například sladkostí , jako touhu pomá­
hat nemocným .
3 . Na
přímluvu Panny Marie prosíme, abychom jako
ona dokázali říct " ano" všem, kteří naši malou po­
moc potřebují .
4 . Pan e Ježíši , prosím e tě, pomoz
v naši blfzkosti nebyl smutný .
5.
Dej
nám ,
nám ,
aby
nikdo
prosíme, radost z toho , že mllžeme jako
dárky druhým .
Jirka přinášet
10
Přiv í tán í
"Tatínek se už zítra vrátU" zvěstuje maminka Jir­
se vrací po návštěvě
Fan d ovi a Lucce, když
kovi,
.
ruce.
nemoc
z
domll
vítá tuto zprávu Fanda . Jirka objímá ma­
"Hurá,"
minku kolem krku a Lucka si mezi oběma klestí cestu
do maminěiny náruče.
řiká najednou t aje m n ě
" Ale jak tatinka uvítáme?" ,
žena v objetí svýc h dět í .
Chvill je t ich o , at Fanda zavýskne radosti: "Ne­
plljdeme do školy, abychom byl1 doma, až se tatinek
v rátí . "
"To nepřicházl v úvahu," odporuje h ned maminka.
"A proč ne?", bráni se kluci, povzbuzeni vidinou
ne účasti ve škole.
"Do školy půj dete a hotovo " , musí maminka rázně
zmrazit fale šné naděj e. "Já mám návrh. Přivítám e ta­
tinka tím, že p1lj d em e dnes večer na mši svat ou . "
Lucka
je nadšena , ale kluc i svorně protestuj1:
"Dnes je v tele viz "! I1ga, už jsme se na to dlouho tě­
šil1f"
"To máte rad ěji fotbal, nei tatinka?", snaží se je
pfesvědčit sestra.
"Nech je,
Lucko,
když " m ají fotbal, af se dív ají ,
p dj de me sp olu . "
{J kol y a v šechny ostatní povinnos ti mají ob a hoši
hotovy, a tak mohou klidně zasednout k televizi. Jirka
fandí Dukle, Fanda zase S part ě , a tak to mezi nimi
občas zajiskři.
"Ne abyste se u té televize popral1", slyší ob a na­
pomenuti, když maminka s" Luckou odcházejí na mši
svatou.
"
Zápas se vyvíjí dramaticky. Nej p rve dává gól D uk l a
a p o tom se bránl. Sparta os nuje jeden útok za druhým,
až se jí p odaM vyrovnat. Vše vrchoU 10 minut pfed
koncem. Dukla dobfe ú t očí, její" hr áč p adá a na M z enou
penaltu proměňuje.
"To nebyl žádný faul!", křičí Fanda a nadáv á na
rozhodčí.
11
"Byl, copak j si tam neviděl tu nohu?", odporuje
Jirka .
"Jsi z aslepený fanda!"
"A co j si ty - fanatik!"
Těmito slovy se vystup ňuje napětí natolik, že Jirka
už to nemůže v sobě udržet a zasahuje bratra svou
pěsti jako první. Prudká rvačka si nevybirá prostřed­
ky ani prostor . Jeden z divokých útoků končí Jirko­
vým úderem do televizního přijímače . V bytě je najed­
nou ticho .
Zlověstný klid . Ale jen na chvilku .
"To jsi zavinU ty! Vypiješ si to, strě1l jsi do mně!",
chce ze sebe smýt jakoukoliv vinu Jirka .
" A kdo začal?", brání se Fanda .
Rvačka začíná znovu a� do chvile , kdy se ozve
zvonek. Naráz nep řátelstvf mizf a oba po opakovaném
a důrazném zvonění dostávaji strach . Neotevřou , v
žádném p řípadě neotevfou , co když jsou to zloději .
Zvoněni ustává, avšak po chvfU , když se opět ozve
zacinknutf, kluci sebou trhnou .
"Tatínek," zašeptá Jirka .
Známý signál se opakuje. Kluci jdou do předsině,
nakukujf špehýrkou ven . Ano, je tam tatfnek. Otevf­
raji. Sanifák, který z řejmě pfedtfm tak prudce zvonU,
vede tatinka za práh bytu . Kluci se nezmohou ani
na přivftáni . Jen cosi zamum lají a pozoruji , jak saniták
vede tátu ke kfeslu a pomáhá mu sednout .
V zápěti jsou v bytě sami. Hoši v pocuchaném oble­
čeni , bez několika knorukll . V pokoji j sou rozházeny
židle, stržený ubrus . To všechno dokazuje nezvratně
rvačku . Kluci mlči a čekaj f pokárání a trest .
Táta by to také nejraději' udělal , ale namísto toho
'
volá kluky k sobě: "Jirko , Fando, já j sem tak rád ,
ž e jsem doma . Poj ate ke mně bUž!"
Oba museji vyprávět , co proWi v tatmkově nepří­
tomnosti .
Když mluví jeden, tak druhý nenápadně
ukUzf, takže maminka při p Mchodu nic nepoznává.
"Byli jsme na m ši svaté, za tebe, na uvítanou,
neseme ti tak Pána JeŽiše . To je p fekvapenf", nemůže
se z mužova návratu m aminka vzpamatovat .
12
Jir ka a Fanda se v yt r ácejí z pOkoje . Oba cití toté ž .
Lucka přivítala tatínka na m ši svaté a oni ho uvít ali
rva čkou . Nemusejí mezi se bou ani mluvit . Chodí poko­
jík em od ničeho k ni če m u a n aslouc h ají radostnému
hlasu mamin ky , která jen z áří.
"Co taikovi jen dáme? " , vysloví kone čně spole čný
problém Jirka .
"Kdyby nás alespoň zbil, ale on vš e chno odpustil ! "
" Ale to je ště nevědí , že j s m e r oz bili tele vizi . "
Po c h víli společných úvah je j i ž c el ý p okojík ukli­
z en ý . válen d y ustlán y . ale hochům se to zdá na odči­
něni viny stále m álo .
"Já mám náp a d" . vy h r kn e z niče ho nic Jirka.
Horečně h le d á v knihovně knUku.
Za chvili pak v c h áz ej í oba do p okoj e s knih ou "Otec
svatém m is ion áři .
pojednává o
která
vyhoštěných",
Obřadně
se st a věj í pře d tatínka a Jirka začíná čís t
z jeho životopisu: "Mladé dny Josefa de Veuster překy ­
povaly s ilo u, odvahou a divokou radostí ze života .
Oasto, hodně často musel klečet u kříže p ře d bránou ,
protože nedovedl opanovat svl1j hněv. Na školním d vo ře
mu hodně často vběhl pod pěsti chlapec. který pak
na ně ho s křikem a s krvácejícím nosem ž alov al učiteli .
Viděl-li Jose f u některého kamaráda něco špatného .
neznal j eho hněv mezi ... Josef byl tvr dý . s tat ečný
a často hodně pop udli v ý hoch . Zdědil horkou kre v
svého otce . Na dně srdce se však skrývala matčina
dob rot a
"
Jirka zavírá knihu a ni c neříká. Rodi če však zřejmě
nechápou . pro č t o četl, a tak do d áv á : " Ten misionář
také jako kluk zlobil a rval se . Odp u sft e . prosíme,
že jsme se dn es porvali.
A na m ši s vatou půjdeme
brzy ráno . "
Teprve te d se rodiče vynalézavosti synů s mě jí a
ve lkoryse odpouštějí . To je ch víle, kdy může Fanda
říct : "A ro z bili jsme televizi ."
Ani tato zvěst u ž smí ření neohrozi . Jsou spolu,
je jim dob ře a televizi k tom u nepotřebují .
.
•
.
13
1.
Pane
Ježíši, pros ím e . abychom vždycky po
sporech a rvačkách hledali usmířeni .
d ětsk ých
2. Pomoz
nám všem, abychom hádky nebo i
řešili velkorysým odpuštěním.
3�
4.
5.
našich
pr ovi n ěni
Prosime za naše tat ínk y, aby z nás svou otco v skou
moudrosti vychovávaH statečné kluky a cltUvá děv­
čata.
Svěřujeme
tomu,
aby
hřichy.
ti
také
nám
naše maminky;
neustále dovedly
dej jim silu k
odpouštět naše
Pane Ježíši, uvěd omuje m e sf ako Jirka, že máme
dobré I špatné stránky po vahy: Pomáhej nám, at to
dob ré v nás stále vice pfevládá.
J
14
B a
bi č k a
byt e m rodiny N ovákový c h b y dli paní Suchá,
ale děti jí neřeknou jinak než babička . U této ženy
b yly pro ně od maličk a otev řen y dveře. Zvlášf Lucka
u ní prožila hodně krásných chvil . Během posledního
roku však babička začala slábnout , byla v nemocnici
na ope raci , ale ani po návratu domll to nebylo lepši.
Babi čka postupně z t rác ela zrak . Až do sud chodila
k aždý večer do k ostela , i př e s to , že tak málo vid ě la
Jednoho dne se však vrací se zraněným obličejem.
Cestou totiž ztratila orientaci a narazila do sloupu
v eřejn�ho osvětlení. Lucka s maminko u Vldí babičku,
jak se otřesena belhá domll. Pomáhajl ji do bytu. ošet­
řuji a ukládajl do postele .
Nad
• .
Na druhý den čte Lucka po přích odu ze š koly vzka z
od maminky:
.
"Zajdi za babičkou, jestli něco nepotřebuje." Lucka
je šikovná holka , ale najednou se projev! jejf lenost.
Stalo se tak právě nyni, kdy ji žádá o pomoc žena,
která pro ni tolik udělala. Lucka v yb1h á nahoru a
nabili s voji pomoc. Babička na tuto nabidku tentokrát
POp1"V� ček á : "Luci, zaveo mé, prosfID, večer do kos•
tela. Já už tam sama ne doj du ."
"Já jsem dneska nechtěla jit do kostela", dává děvče
zřetelně naje vo svou nechut .
"Ale já bych .tak ráda šla za Pánem Jeiiiem. Celý
den jsem tu zavřená. Modlfm se při tom, poslouchám
rádio, a le to je v šecko . Nemohu nic dělat. Mše svatá
je pro mne největ ši radosti."
"Tak já přijdu," sli buje nakonec Lucka.
Ale její nechul se projevuje v dal ších dnech, kdy
jednou babičku doprovodi, podru h"é za se ne. Maminka
ji domlouvá , ale nutit ji nec h ce . Když n e u s p ěje, vede
b abičk u sama. A tak to jde den za dnem , týden za
tý dnem.
15
Jednou se Lucka vrací domů ze školy jakási nesv á .
MěM si teplotu. Má horečku, je ji špatně , zvrací . Ma­
minka ji po příchodu z práce nachází v post eli . Večer
se k potižím přidávají bolesti b řicha . Následuje cesta
na pohotovost a odt ud neprodleně do nemocnice . Tam
je okam žitě přijata s pouk azem , že ji budou ještě ten
den operovat .
Celý večer je u Nováků napěti. Modlitby , strach
i důvěra v uzdraveni se st Mdaj i . V deset hodin večer
volá tatínek do nemocnice již potřetí . Operace trvá
už snad dvě hodiny a dosud není dokončena . Nyní
dostává tatínek konečně spoj ení s lékařem , který Luc­
ku operoval . Zp r áva prohlubuj e úzkost v tátových
očích . Lucce prasklo slepé střevo a má zánět pobřiš­
ni ce .
"Maminko , " šeptá , "poj a, budeme se modlit,. aby
nám ji Pán Bůh nechal na světě . "
Oba berou do rukou rdženec , ale po modlitbě "VěMm
v Boha" maminka v st áv á . Míří do pokojika, kde budí
Jirku i Fandu slovy:
"Kluci,
s Luckou je moc zle ,
poj ate se s námi modUt!"
Oba
brášci vyskakují ustrašeně z postel e a když
jim maminka opakuje zprávu , jdou ochotně za rodiči
do pokoje . Všichni pro si Panm Marii, aby se p řim lOU ­
vala za uzdravení Lucky . Chlapci usínají, sotva odlož í
růženec a také rodiče se chystají spát . Maminka však
ani po hodině př�valování nemůže usnout .
V té době o poschodí výš nemůže spát ani babička.
Boli ji hlava a duši j i tísni jakýsi těžko popsatelný
strach . Vstává a roz žíhá světlo . Stále při tom mysli
na Lucinku . Snad jí není zle ? Stará žena klesá na
klekátko pod obraz Panny Marie . Hlava ji boli tak ,
že ztěží udržuje rovnováhu . Přesto však pevně prosí:
"Pane Ježíši, trpím,
mám strach , ale přijím ám tento
kalich tak, jak jsi jej přijal ty v Getsemanské zahradě .
Přijímám to všechno a obětuj i za Lucinku . "
16
V nemocnici se hned po operaci rozpoutal boj o
z áchr anu Lucčina života . Nad jej ím lůžkem se stMdají
n ádoby s infuzemi . S estřičky neustále kontrolují její
z dravotní stav a průběžně hlásí, výsledky' svého pozo­
rová ní lékaři . L uc ka se již p o op er aci p robu d i la, ale
stále znovu upadá do spánku . Po jednom p robu z e ní ,
kdy v úzkosti se na ni sesouval strop , usíná s obkla­
dem na čele. Zdá se jí o babičce . Tat o žena k ní vzta­
huje ruce a volá : "Luci, Lucinko!" Ale ona k n í nejde .
Vyhaz uje z ruky míč a chce jej c hyt no ut . Ne , musí
ona běží
Míč se kutál1 stále rychleji,
jej chytnout .
a celá u dý chan á u ž n emů ž e dál. Ale míč jakoby se
ji smál. Lucka m usí za ním . " L ucin ko t stůj! " ozve
se za ní silný hlas babičky . Zastavuje se . V tom sam é m
okamž iku proletí přes cestu rychl1k a míč m izí pod
ním .
"Babi, b abi! " , budí se úlekem i vlastním hlase m
tě ž k á p a ci en t ka .
U jejího lůžka není babi čk a , ale se s tr a . Hlásí lé­
kaři: " Horečka poprvé kle s la , z nejhoršího jsme snac
už venku."
V tu s amou chv1l1 ba bi čka usíná s hlavou položenou
klekátku. Bolesti se jí zklidňují a ona se můle ode­
vzdat s pán ku . Ú zkost střídá v její duši pokoj a mír.
Po č t r nácti dnech se vrací Lucka z nemocnice domů.
Vitá se s maminkou a tatínkem. Nechce vůbec opusti;
její objetí t ale p ak p r os í mami nku, aby s nf zašla 1
b ab ič ce . I u ní setrvává v náručí, a když k ní ko­
nečně v zhlédne , vidí v babi ččiný ch očích slzy.
"Děvenko" , šeptá babička. "já u ž tu dlouho nebu·
du , ale n ynf už si mě Pán Bůh může vzít k sob ě
na
když tě vidím šťastnou."
"Ne, babi , " leká se tohoto sdělení děvče , "já u'
tě budu vodit každý den do ko st e la . "
B abiččiny vy h a s ín ající oči spíše tuší než' vnímaj'
upřímnost ve tváři její Lucinky, ale z áří z nich rados
- radost trpícího člověka , který má daleko do smí c hu
ale je š ťastný i přes' bolest.
--
----------------------------------------------------
17
1 . Pane
Ježíši. dej . af nikdy nezapomínáme na staré
a opuštěné lidi v naši blfzkosti. Ai si uvědomujeme.
že če kaj í na naši lás ku a pozornost .
2.
Náš Vykupiteli, víme o tvé úzkostí na Olivetské
hoře. Pošli útěchu všem . kteří v těchto chvílfch
trpí také tak .
3.
Prosíme
ro z e s m át
také. abys nám
tváře starých a
dětem
vnukal,
ne mocný c h lidí .
j ak můžeme
4 . Pane
Je žíši . prosíme , abys nám odpustil . je s tliž e
jsme někdy odb ývali nemocné . jak to dělala Lu ck a
.
5.
Spasiteli , chtěli bychom ' poznat jako Lucka ..
nás má rád a k do se za n ás ob ětuje . abychom
jim mohli p od ěk o vat
Náš
kdo
.
18
Návšt ě v a
Dne s je u Nováků ke klidu daleko . Jablkem sv ár u
je LEGO'. Všech ny t ři děti m ají úkoly hotovy , venku
Fanda i Lucka prosazují své právo stavět
pr ší a Jirka,
ek . Jenomže stůl v pok ojíku je jen
kost
vý
ch
o
z le g
nedostatek
by se dal nahradit jinými
Tento
n
.
je de
je omezen . A právě tito
panáčků
počet
ale
mi
,
p lo cha
dělat rů zné scény , způ­
možno
je
kterými
se
,
čci
p aná
r
hádky
.
Kolikrát
už museli rodiče zasáh­
udké
p
ují
sob
naltonec
i
p
o
hro
z
i
t
,
aby
se děti snažily v z á­
a
ut
no
jem ně se po dřídit a přizpůsobit.
Když u ž konečně došlo k uklidnění toho t o váleč­
ného stavu a sourozenci si v ymez ili pravomoci, ozve
se zvonek . Na návštěvu v neděl n ím odpoledni přichází
rod ina Ráčkova . Také u nich mají tři dět i a ty 88
hned hrnou do pokojíka .
Jindy by je Jirka,· Fanda
L ucka vítali, ale dnes okamžitě zaujímají obrann6
i
postoje . Ted , když si konečně vybojovali své pOlice,
mají je zase ztratJt? Rá čko vy d ět i z ů stáv ají zklamaně
stát, ale za ně ko li k okamžiků se rozhodují, že S8 ne­
dají je n tak odbýt. Slovní vým ě na názorů na vlastnická
pr áva se brzy mění v požduchování a první hlasité
vý křiky nevole. Tatínek t o slyší až v pokoji. Přichází
za dětm i a při pohledu na p řeli dněn í kolem LEGA r oz ­
hoduje z á s adou , které dUi rozumějí : "Host do domu,
Bůh do domu ! "
" Tak p ě kn ě jsme si hráli", p rotestuje Jirka, ale
ví , že je to marné.
Fanda b rb l e daleko vyzývavěji:
"Mohou
si hrát
s angličáky v kuchyni ! "
Ale
přísně
zvednutý tátův ukazovák reaguje
na
už jen bručením, kterému nikdo nerozumí. N ejhorší
je to s Luckou . K ři čí tak, že je t o slyšet až v obývá­
k� : " Mám tu postavenou kuch y ň a oni mi ji rozboří,
at j dou pryč oni ! "
" Cos to řekla? " , probou zí se v tátovi h něv , " ty
ch ceš vyhánět z domu Pána B oha?"
19
Tohoto obvinění s e Lucka leká . Svůj vztek však
ovládnout nedokáže . Mrští kostkou do stolu a běží
do kuchyně , kde se ukrývá za linkou a slzy vzteku
a lítosti jí stékají po tvářích . Jirka i Fanda po p řísném
tatínkově napomenutí uvolňují místo návštěvě a jen
se snaží usměrnit jejich hru . Musejí si však vzít každý
do ruky knížku . aby zase nedošlo k hádce .
Večer při zpytování svědomí maminka opět vysvět­
luje dětem , že návštěvě se snažíme dát v ždy to nej ­
lep ší , co máme . Pán Ježíš přece řekl , že máme návš­
těvníky přijímat tak , jako bychom přijímali jeho samé­
ho . Nyní to Lucka i oba hoši chápou lehce , ale jsou
bohatší o zkušenost , že dokázat tuto zásadu ve skuteč­
nosti je někdy moc těžké .
Zanedlouho jde celá rodina n4vštěvu Ráčkům oplatit .
Je opět neděle a děti se těší na to , že na návštěvě
poznají neznámé hry , stavebnice či jiné hračky . U
Ráčků mají dva dětské pokoje a tak je tam daleko víc
místa , než u Nováků . Rodiče usedají v pokoji a Jirka
s Fandou na pokyn hostitelů odcházejí do Jeníkova
pokoje , zatímco Lucka j de do dívčího . Hoši ob divují
celou sbírku aut na policíCh . Je to hotové jmění . Samo­
z řejmě tyto krasavce ohmatávají a chtějí si s nimi hrát .
" Ani se jich nedotýkejte! Nesmíte si s nimi hrát ! "
" To není na hraní?"
" Ne , " odpovídá tvrdě Jenda .
" Ty si s tím také nehraješ? "
" Já mohu , ale vy byste mi auta pokazili!"
" Ne , budeme si hrát moc opatrně , neboj se! "
" Nepůjčím vám ani jedno , všechna auta jsou jenom
moje! "
" My jsme ti také p ůjčili LEGO ! "
" No a? LEGO se nedá rozbít , ale autíčka ano."
" D á se také rozbít , a p řesto j sme vám je po.jčili . "
Jirka se u ž ne ptá , bere do ruky první auto a chce
si s ním hrát . Jeník však spoušti hurónský křik a
běží do pokoje . Oba hoši toho využívají a začínají si
hrát s vybranými auty . Počítají najisto s tím , že Jen­
dovi roďMe jim to dovolí a SVl'h:l syna napomenou .
20
s kute čně se již pan �áček bliží. Za ním c upit á
Pochoduje jako vítě z . Jeho
J ní k a vůbec nic neříká .
a Fandovi, aby jim domlu­
Jirkovi
tatín ek se sklání k
co vám neplijč1. Není to
,
o
mu
erte
t
vil.
" Kluci , neb
přišel k vám, vytáhl
bych
já
že
si.
va Š e . Předsta vte
y
k
č
ke stolu a j e š t ě
ní
r
h
a
zasedl
ře
f
si ze skří ně talí
hračky·
izi.
ty
Vratte
a vez m ě te
telev
si p ustil vaši
zásady
jsou
To
sluš­
pujči.
Jeník
vám
co
si je nom to.
no sti . " .
Tatínek s maminkou to slyší a ž v pokoji a v té
chvili jim přestává chutnat voňavá káva a cukroví.
Připadaj í si n aj e dnou v tomto přepychově za ř1zen ě m
bytě
j ak o cizinci. anebo Jako vetřelci. H o vor podle
zne. srdečnost neni. A tak se zanedlouho No ­
vá
toho
Ovi
lou či . Kd yž tatínek zajde do Jeníkova pokoje,
vák
ola l kluky. najde jet jak sedí na pohovce.
za
v
aby
Pozorují domácího kluka, který má vytaženy skoro
všechny hrač k y .
Cestou domů j sou všichni smutni. Poznali, j ak é
to je , když někdo přijímá návštěvu jako cizince .
"Tam už nikdy nepůjdeme , " říká rozhodně Jirka
a rodi če pokyvují hlavou . Pa k však ještě tento chla­
pe c dodává větu , která ve s tuden ém o dpoledni roze­
hřívá jejich srdce : " Až k nám někdo přijde. tak mu
půjčím t y nejlepší hra čky . "
"To j si moc hodný , " hla dí maminka syn a po vla­
sech, " takové , jako u Ráčků, to u ná s nikdy ne smí
b ýt . "
A všichni se v této chvili těší domů .
A
:
o
----
�
--------------------------------------------------
21
1.
P a ne Ježíši,
Je ní k a jeh o
nedopusf,
rodiče.
abychom
byli
takoví,
jako
2. Prosíme tě ,
dej. af naplňujeme při jaké koliv návště­
vě zásadu: " Host do domu . Bůh do domu . "
3. Dej
nám silu . abychom dokázali návštěvě ustoupit
a věnovat se těm, kteří přišli .
4 . Pane
Ježíši , ty j si řekl.
těvu, znamená p řijmou t
to nikdy n ez ap om en em e.
5. Prosíme
že p řijmout s láskou návš­
s
láskou tebe .
Dej .
af na
tě . náš Spasiteli , abychor.:l s e dokázali pn
hře mezi souro zenci porovnat a uměli přijmout mezi
sebe i druhé.
22
po dv o d
odpoledne,
pr oz ářen é
s lu n c e m
nedělní
Červnové
bytu
ty
z
i
vyt
e
j
nejvy­
ahu
dešti,
ním
noč
o vydatném
né
l
o
v
Do
?
t
í
j
ří r ody
p
však
Kam
.
ivály
pec
v
r ale jš í
vysu­
nemohlo
zdaleka
ještě
slunce
t
o
b
e
n
,
á
se j ít n e d
které
r
o
z
b
ah
n
i
l
y
půdu
na
políc h
vody,
valy
šit pří
i
iv lese.
"Pojedeme do a rb ore ta , co říkáte, děcka", navrhuje
maminka. Děti okamžitě souhlasi. Berou hne d do sáčku
zásoby jídla pr o labutě, které na přile h lém r ybn ík u
obst ar áv ají oblíbenou zábavu pro všechny náv š těvní ky
Za dvacet min ut vcháze jí Novákovi do krásného přírod­
Míjejí skle níky , aby se nechali sevřít
ního areálu.
nádherou kv ě tů azalek a' rododendronů . P os tupn ě t ak'
v ys tu p u jí na n ávrší , kde pestrá květena a dřevi ny
přecházejí v ří dk ý smíšený les . Zde poněkud unaveni
usedají na l avičku .
A le kdy ž se děti posilní mamin ­
činými zásobami jídla a pitím , nemohou u ž déle nečinně
Tatínkovi i mamince se tu líbí a tak navrhu­
jí dětem možnost zábavy .
"Je tu bezvadný okruh na závody . Ukažte , kdo
je n ejryc hl e jš í v běhu ! "
"Jak máme běžet ? " , j e hned n a dš ený Fanda .
" Napřed si okruh proj děte je n tak krokem , " přik a­
zu je tatíne k , " ab y s t e znali závodní tr at . "
Není t o krok, ale zpoč á tku dokonce ú pr k , takže
děti j sou z pr ů z kum u okruhu z a chviličku zpět . Fanda
s Jirkou se však p ře sto snaží dokázat , kdo je lepši.
"Na mě nemáš, ještě musíš vyrůst!", hájí své právo
s tarší ho a dosud neporaženého Jirka.
p os e dáva t .
"Jsem
už
teď
nejrychlejší! ",
Fanda .
rychlejší než ty! Ve třídě j sem vůbec
chce už kone č ně jednou brášku po raz i t
"To se uvidí v závodě, je zbytečné se dohadovat",
přerušuje slovní souboj tatínek a volá děti na traf.
Seřazuje
všechny tři sourozence a d áv á znamení ke
startu.
23
Hned od začátku je tempo velmi rychlé . Nikdo však
nezískává větší náskok , a tak kdy ž závodníci miz í
z dohledu rodičů , není ani v náznaku nic rozhodnuto .
Trat vede nejprve s kopce dolů . mění směr v levoto­
čivé zatáčce. kde už závodníci běží srovnaní za sebou
v pořadí Jirka � Fanda a Lucka . V následující rovině
se nic podstatného nemění , jenom Lucka se podle oče ­
kávání začíná z�rácet K rozhodnutí mezi dvěma favo­
rity dojde patrně v závěrečném stoupáni . Jirka vytáčí
poctivě zatáčku po asfaltovém chodníku , ale Fanda
se nechce dát . Nadbíhá přes roz moklý trávník . Není
to sice něja'k velké zkrácení trati , nicméně mu stačí
k tomu , aby se dostal p řed Jirku . Přitom mu ještě
kříží dráhu , takže dosud vedoucí z ávodník ztrácí ryt ­
mus a zakopává . Rovnováhu sice udrží , ale rázem ztrácí
dobrýCh 5 metrů . Křičí na brášku , že je p odvodník ,
ale současně ho začíná. stíhat . Luclta má v této chvíli
dost velkou ztrátu za kluky , a tak o této scéně nic
neví . Do cUové rovinky vbíhá Fanda s náskokem tří
metrů�
Jirka jej zkracuje centimetr po centimetru ,
dává do běhu poslední sUy . Toté ž však dělá i Fanda ,
hnaný vidinou prvního vítězství nad bráchou . Vbíhá
do cUe první za potlesku obou rodičů .
" Podváděl
pod
váděl" , vyráží ze sebe Jir­
ka a nemůže popadnout dech .
" Vyhrál
vy
hrál ! " , vykřikuje také mezi prudkými vdechy a výdechy Fanda .
" Nadběhl si v zatáčce ! " , křičí Jirka .
" Jak to víš ? "
" Vím to , jinak by ses nemohl ke mně na levou stra­
nu dostat . "
" Zuříš , že jsi prohrál" , vydává se na cestu lží
Fanda .
"Tatko , on si to zkrátil , nemůže být první , musí
být diskvalifikován ! "
" To není pravda , běžel jsem dobře , ale on mě ne­
mohl dohnat ! "
•
•
•
•
•
•
.
.
•
.
.
•
•
•
•
.
•
24
jak to' bylo?", ptá se tatine � . Ale když
nic nedozví, obrací se ke klukum:
se o d dcerky
. h rozn é . "
lže, a to Je
"Jeden z vás mi
.
a
"On lže!", řve Jirk
"On je lhář," brání se Fanda .
í, a to je strašné . To
"Jeden z vá s lže a podvád
kdo
,
to je."
se
e
t
j
e
zn
ři
P
je velký hřich!
zné
tatínkovo
napomenutí nevede k
důra
Ani toto
Fanda
.
í
svou vinu nepřiznává
n
ě
um
z
o
r
o
d
uklidnění a
nad
pl áče .
křivdou
nosti
bezmoc
a Jirk a v
a
poběžíme
nový
,
budu utík at s
zruš
í
m
e
od
" Z áv
se,
ltdo
j
e
skutečně
lepší"
, navrhuje
k
á
že
u
vámi a
i
c
.
nil
ua
t
i
s
uklid
aby
,
tatínek
Kluci však nesouhlasí a m am i nk a také ne : " Mu síme
"Lucko,
zji stit , kdo zalhal" , má svůj n á zor .
" Poj a m e na m ísto, kde se to stalo , " p řich á z í na
t a t ín e k .
pad
ná
V několika minu tách j sou v osudové zatáčce . Ma­
minka vyslovuje cestou možné řešení : "Je všude mok ro ,
pokud si Fanda zkrátil cestu , musí tam být stopy . "
A skutečně j e t am n ach á zej í . Podvodník s e brání ,
že nejsou Jeho. M u s í se vyzout , a když velikost i tvar
boty se s topou souhlasí , tak se pod p e :vn ým tátovým
pohledem p řiz n ává .
Ne d ělní v ýle t je pokažen . Tatínek j de bez n ála d y
vpředu a p rvní opouští bránu . Obrací se k ostatním:
" S pod vodníkem v jednom a ut ě nej ed u , r aději půjdu
p ěšky. "
V šichni zůstávají s t át a tatíne k musí o dol ávat nema­
lému přemlouvání . Zviklat se vš ak nedá.. Maminka ted�
vyt a hu j e z taš ky kl1če a je d e s dětmi domů sama . Tar!
pak vysvětluje , proč je le ž tak velk é provině ní : "Kdy­
bychom doma lhali , nemohli bychom si věřit , a to j(
p ře ce s t ra š né . "
Tatínek přichází domů až večer . Hned za dveřm'
ho vítá uplakaný F a n d a . Podává mu· na osvěžení sklen­
ku li monády , do které kapou slzy litosti s ujištěním,
Že lhát již ni k d y ne b ude .
Ji ž nikdy by ne chtě l být bez táty , u ně h ož je prav­
da hodnoto u největší.
25
1 . Pane
Je žíši , Fanda podváděl a ublížil tak celé ro­
dině . Prosíme, at si uvědomujeme strašné zlo lži.
at- v na šic h křestanských rodinách vládne
pravda , a tak si mohou všichni navzájem věřit.
2. Dej ,
3 . Pane
Je žíši Kriste , dej nám odvahu, abychom jako
Fandův tatí ne k nesnesli ve své blízkosti lež.
4.
Také Jirka měl na Fandově lži podíl. Nedopust,
Pane Je žíši , abychom se nad druhého povyšovali,
a· tak ho sváděli ke lhaní. (Tuto přímluvu užít je­
dině v případě vysvětlení!)
•
za v š ech ny rodiny, kde jeden druhému
lže, aby měli o dvahu z ačít nový život v pravdě.
5. Prosíme
6. Prosíme
za v šec h n y mučedníky pravdy, abys jim
poslal Ducha svatého a oni ve svých zásadách i
nadále byli pevní .
26
Odpuštění
vi,
že os amělá babička má d�es narozeniny .
školy
Má pro ni krás nou kytičku . Hned po p richodu z e
.
nahoru
dech
á
vch s ní po s cho
sp e
" B ab ičko , já ti p řeji , . aby �hom sp olu mohly pořá d
la , " má u ž připra,:eno přání a sklíd
chodit do koste
a ně nej en poděko váni , ale i slzy dOJeti .
" Lucinko , už na tebe čekám , " řekne pak p rosebným
z
" dostala jsem dnes d opi s . Přečti mi
hlasem bab ička ,
r
ozeznám už ani řádky . "
ne
ho ' p ros im tě ,
stolu a začíná číst :
ke
Děvče si sedá
" Milá teto !
Přejem e Ti k narozeninám v šech no nejlep ší . Hlavně
pe vné zdraví . Letos za Tebou nep ři jed eme . Je té práce ·
že to prostě nevychád. Budeme však
poř ád tolik ,
. Musíme také h odně šetřit. V létě
vzpomínat
na teb e
na
dovolenou
do I t álie , tak musíme vydělávat.
poje deme
Tvých
narozeninách
si ot evřeme láhev vina
Večer o
"
.
zdraví
Tvé
na
a vypijeme ji
"Jitka, Roman a děti"
Lucka
,
Lucka skládá papír d op isu a p oz or uj e p ři tom babič­
ku . Ta nejprve strnule sedí , zdá se d okonce , že má
slzy v očích. Pak se v ní však něco mění, r oz čil ením
začíná rychleji dýchat , ruce se jí svírají v p ěsti.
" Lucinko " , žádá pevným hlasem , "vezmi si ze stolu
papír a piš, co ti řeknu . "
Děvče to nedělá poprvé , a tak je p řip rave no během
několika vteřin. B abička zavře oči a začíná diktovat:
" Nevděčníci ,
děkuji Vám za Váš dopis . Nebyli j ste u mne rok .
Myslela j sem , že alespo ň na ty narozeniny p řij edete.
Nemáte však na m ne čas . Když jsem Vá m mohla pomá­
hat , je z dili j ste často . Nyní byste nejraděj i zapomněli
na to , že vůbec žiji . Nemusíte zapomínat , protože od
této c hvíle u ž žádnou tetu nemáte . M ěla jsem Tě , Jitko,
o d malička jako svoji . B yla jsem u Tvého křtu, j ez dila
jsi ke mně na prázdniny . Když ses v dala , měla jsem
ráda i Tvé děti .
Nyní už žádnou tetu nemáš . Jste
zlí a sobe čtí . U posledního Boudu Vám bud e těžko.
27
U ž mi nazpět nepište . p řestávám pro Vás být tetou . "
B abička končí diktování viditelně vyčerpaná . Ve
svém roz hodnutí je ale pevn á .
" Večer půj deme do kostela a n a zpáteční cestě to
hodíme u pošty do schránky" . uzavírá babička celou
zále žitost a viditelně se p řemáhá . aby se litostí neroz­
plakala. Vždyt Jitku m ěla tak ráda !
Zvonek
přerušuje tyto tísnivé myšlenky . Lucka
běží otevřít a byt naplní zvonivý maminčin hlas a bru­
čivé tóny tatínkova basu . Radost a veseli naplní domov .
kde samota často vykresluje pochmurné obrazy .
Do kostela dnes půjdou všichni . ale Lucka s babič­
kou vycházejí o něco dříve.
oslovuje oslavenkyni v autobuse Lucka.
" Babi " .
" Mně se na tom dopise něco nelibí. "
" To víš . že to není nic veselého . " pokyvuje hlavou
babička . .
" Tak to nemyslim . mně se ten dopis nelibí jinak . "
"A jak? Co se ti na něm nelibí? "
" Víš . bab i " . neví Lucka . jak to vysvětlit , "já ti
to řeknu až po m ši svaté. Budu nad tím v kostele
p řemýšlet . "
" Netrap se nad tím , děvenko , " hladí babička Lucku
po vlasech . " Je to smutné , ale já jinou možnos ť nevi­
dím . Musela j sem jim to nap s at ! "
Mše svatá je dnes slavnostněj ší , ne ž v jiný v šední
den . I pan farář ví . že téměř slepá paní Suchá má
dnes narozeniny , a tak pří mši svat é některé části
zpívá .
" B abi , " šeptá po skončení nej světěj ší oběti Lucka ,
"já nevím , co tomu dopisu chybí , ale pan farář by
to určitě věděl . Já mu jej z anes u přečíst . "
2alem naplněná babička by snad měla děvčeti v
cestě za p anem farářem zabránit , ale nedělá to . ' Na­
místo toho vstává a j de do sakri stie za Luckou . Pan
farář ji vítá s otevřenou náručí . Zaráží ho smutek
ve tvářích obou p říchozíc h. Pak u ž čte dopis a smutek
přikryje i jeho t vář .
28
Lucinka
" P ane fará ři ,
se vám
by
že
a1
ne p o sl ,
.
zena
ra
světluje stn
,"
pravdu
m
á
vy " N epo slal ,
,
řiká , že vy byste ten dopis
neUbil . Proto jsme p řišly , "
v
p řikyvuje pan farář .
te
dy
odpověděl
na tento dopis ? "
yste
b
" A jak
od Jitky . Kněz jej p ře­
dopis
číst
začíná
ář
Pan far
stolu
ke
a začíná psát :
sedá
si
potom
le tí očima ,
Jitko
a
celá
rodino
,
á
" M il
moc mě mrzí , že nep řijedete . Ukázali j ste . že mně
že o starou a nemocnou ženu nestojíte .
nem áte rádi ,
nadále
z ůstávám Vaší tetou . B udu se za
i
však
Já
Vás modlit a vzpomínat .
Vaše teta . "
" Děkuji , pane faráři , " řiká v slzách babička , když
jí kně z přečetl svou odpověČi . Všechna zlost se v ní
při tom zlomila a vnitřně proměněná odchází ze sak­
ristie .
Na druhý den přepisuje děvče dopis podle předlohy
duchovního správce .
" A jestlipak víš , Lucinko , co v tom mém dopisu
chybělo , co ti na něm vadilo? " . zeptá se nečekaně
babička .
Dostává přesnou odpověČi : "Kře stan v ždycky odpou­
ští , a to tam nebylo . "
" Máš pravdu . " přikyvuje stará žena hlavou a po
paměti lepí obálku .
29
•
•
•
·
·
Pane Je žíši , Jitka s rodinou byli sobci . Nedopust ,
abychom se podobně zachovali ke starým a nemocným
lidem .
Ani babička se ne zachovala dobře . Nechtěla odpus­
tit . Prosíme , pomoz nám , abychom uměli vždy od­
pustit .
Pane Je žíši , odpouštíme v této chvíli všem , kteří
nám kdy ublfžili , a prosíme za odpuštění svých
hřichů .
Prosíme tě za naše kněze , aby jejich srdce vedlo
milosrdenství a pochopeni pro lidské hřichy a jmé­
nem Ježíše Krista nám ve svátosti smiřenf odpou­
štěli .
Babička u znala svoji chybu a nechala si poradit
Kéž i my dokážeme uznat své chyby a posiechneme
dobře míněná napom enut i dospělých .
•
30
B e .z m o c n o s t
Ji rka s Fandou už nemohou doma vydržet . Venku
je tak k rás ně , ale v bytě je pořád nějaká práce .
" Ješ tě vysajete v pokoji , ut řete prach , vynesete
koš , um yjete schody a pak mů žete jít , " seřadí maminka
zb ylé sobotní povinnosti a klukům je jasné , že z tohoto
vý čtu nemo hou nic usmlouvat . Práci si tedy roz děll
a zahájí útok proti této p řesile . Za půl hodiny hlásí
sp olečné vítěz ství a mohou ven .
Konečně . Prudce kopnutý míč ' letí na travnatou
plochu a jeho údery okam žitě přivábí několik dalšich
kluků , takže za několik okam žiků se rozbíhá z ápas .
Je to napínavý boj . Hoši hraji. na doraz . VŽ dyt je
to odveta z a minulou sobotu . Bliží se však Frankův
Toniček . To nevěsti nic dobrého . Je mu sice teprve
pět roků , ale kam p řijde , tam vž dycky k něčemu doj ­
de . V ruce má klacek . Rozbíhá se přímo do chumlu
kluků a hůlkou se snaží postrčit míč . B rání při tom
v pohybu Jirkovi . Ten přes natažený prut zakopává ,
padá a vráži p ři tom do jednoho z protihráčů . Rychle
vstává , nejraději by tomu vetřelci dal pořádnou facku ,
ale VŽ dyt by ten provokatér šel žalovat . A tak na
něj jen křiči : " B ě ž odtud , nebo uvidíš ! "
"J á mohu být , kde chci ! " , pronáši Toník přidrzle .
" Mazej odtud pryč ! " , přidá se Fanda a vhazuje
mič do hry .
Toniček trochu uhýbá , ale jenom proto , aby vy­
myslel něco nového , čím na sebe opět upozorní . Obchá­
zí hřiště , na kterém kluci hrají fotbal , a bliží se k
brankáři , který zatím osaměle sleduje útok svého dru ž ­
stva . B ranka j e t u udělána ze dvou bund , které hráči
odložili před z ahájením z ápasu . Přibližuje se k jedné
z nich a klidně ji odnáší o kus dál . Brankář to zjiš­
ťuj e až ve chvíli , kdy p rudce vystřelený mič letí dva
metry od něj .
" Gól ! " , křičí útočníci .
" B ylo to vedle , " o z ývá se druhá strana .
31
" To udělal Toník , pOdívejte , jak s e nám směje ! " ,
kiičí Jirka a na dálku m u hrozí , že to bez trestu zů­
stane naposledy .
Ale během několika minut má Toník nachystánu
další provokaci . Stojí za brankou a kdy ž se tam zaku­
táli prudce vystřelený míč , bere jej do ruky a utíká
s ním pryč , co mu síly stačí .
" To už m u nedaruju" , roz čiluje se Jirka a pouští
se do sledování pokušitele .
Ale ten na chycení nečeká . K mitá no žkama , jak
nej rychleji umí . Když z a sebou slyší rychlé kroky
pronásledovatele , ohliží se . Vidí , že nemá šanci unik­
nout . B e z rozmýšlení vyhazuje míč do vz duchu tak ,
že ten dopadá do přízemního balkonu. Vítězoslavně
se otáčí a začíná se vysmívat .
" To snad není mo žné , " uleví si Jirka . A když si
představí, že nyní bude muset jít prosit o míč k té
nevrlé paní, která na ně nejednou z balkonu pokli. ko­
vala . tak se v něm rozčilení mění v neovladatelný vztek .
" C o ty si už dovoluješ ! " , zakiičí na Toníka a dává
mu pořádnou facku . K tomu přidává dvakrát p řes
zade k. Malý z ačín á vře štět .
" Al tě tu u ž nevidíme ! " p řidává se k bráchovi Fan­
da a oba si uvědomují , že Toník běží žalovat .
Chvfli trvá , ne ž po velkém prošení dostávají od
staré paní míč . Ale to už se vítězně bliží malý Toníček .
Vítězně proto , že s ním jde jeho táta a hněvivě si
p řeměřuje kluky . Již ze vz dálenosti snad deseti met rů
z ačíná : " To se nestydíte takového malého bít ? "
" On nás otravoval ! " , odpovídá Jirka .
" On může být , kde chce , " hájí ho jeho otec .
"Kazil nám hru" , přidává se jeden z kluků .
" Vy ho nemáte co bít , " hněvivě brání svého syna
pan Frank a ptá se výhru žně : " Kdo ho zbil? "
Na balkoně se objevuje p aní Nováková a začíná
s obhajobou kluků : " Není správné , že ho udeřili , ale
on je zlobil . On dělá naschvály všem klukům tady
kolem dom u . A háže po nich kameny a klacky , a když
se děcka brání , tak chodí žalovat . "
32
" Milá paní , nechte si t y výmysly . Mého kluka tady
zbili . Nikdo na něho nemá co sahat . Něco za něco . "
Dělá t ři skoky , zmocňuje se kopačáku , z kapsy vyta­
huje hřebík a zaráží jej prudce do míče . Rázem se
z krásné koule stává neforemná papuč . Pak už neříká
nic , bere svého chráněnce za ruku a odchází . Přece
se však ještě ohlíží a podotýká : " Doufám , že je to
pro vás dostatečné poučení . "
" Co to , prosím vás děláte? Jak se ti hoši mají brá­
nit ? Přece musíte napomenout i toho vašeho kluka , "
snaží se ještě zasáhnout m aminka , ale vše je marné .
Je po hře a malý Toník odchází jako vítě z . Všichni
z atínají pěsti . Za chvíli se otráveni rozcházejí domů .
"Mami , m áme po kopačáku . To je hrozná nespravedl­
nost . On si může dělat , co chce . Jak se mu máme
bránit ? " , je nešťastný Jirka .
" Neměli j ste ho zbit , to byla chyba , " váhavě napo­
míná maminka .
"A co jsme měli dělat ? " , dostává hned nazpět otázku .
Maminka krčí rameny a v této chvíli ví stejně jako
kluci , že zlo zvítězilo a že j sou proti němu zatím bez­
mocní .
" Pomodlíme se za to , kluci , a Pán Bůh pom'l1 � , "
staví se nakonec z a syny maminka a přemýšl1 , jak
ten poškozený míč zalepit .
33
1 . Pane
Je žíši Kriste . pom áhej nám . prosíme tě . p ře­
máhat zlo v našem okoli .
2. Především
tě však prosíme . abychom p řem áhali zlo
v nás a bojovali s hříchem.
3. Dej
nám silu . abychom neopláceli zlým za zlé . ná­
silim za násiU . abychom se bránili . ale nikdy ne­
útočili .
4 . Prosíme
neovládá
křivdu .
5 . Nakonec
tě , Pane Je žíši . af nás v našich hrách
zuřivost a touha pom stit se za něj akou
p ak prosíme , abychom proti zlu bojovali
modlitbou a tak volali na pomoc 'tebe , Pane Je žíši .
34
O d b y t á
p r á c e
Sobotní odpoledne je j ako stvořené pro fotbal . Žád­
né starosti s úlohami nebo učením neubírají volný čas
pohybu , a tak se kluci na tento souboj velice těší .
Jiného . n-ázoru je však tatínek : " N a zahradě j sou z áhony
plné plevele , půjdete mi pomoci . Každý dostane p ři­
dělený jeden z áhon . A ž to uděláte , mů žete si jít hrát
až do večera . "
Jirkovi ani Fandovi se to nelíbí . Zprvu brblají ,
dokonce i odmlouvají , ale pod tíhou tatínkovy neústup ­
nosti se rozhodují pro rychlou práci .
" Poje deme jako roboti a budeme hotovi za chvilku , "
povzbuzuj e brášku Jirka a s tímto heslem se pouštějí
oba do práce . J sou na zahrádce sami , tatínek přijde
až k večeru . Do té doby budou se svými úseky dávno
hotovi .
" Tráva musí ven i s kořínky" , bylo poslední napo­
menutí . Bylo proneseno tak důrazně , že je nemohli
přeslechnout .
B ratři začínají pracovat současně , ale během krátké
doby i na dálku pozoruje Fanda , že s pracf za Jirkou
zaostává . Jak může postupovat tak rychle? Snaží se
kmitat prstíky při vytahování trávy ještě hbitěji , ale
Jirkův náskok se stále zvětšuje . Vstává od práce a
j de se poučit , jak to bráška dělá .
" No jo , tak bych to také uměl" , zaprotestuje pii
pozorování odbývané práce .
Jirka totiž hl1nu pokope , sem tam nějakou travičku
vytáhne a zbytek zahrne hllnou tak , že na první po­
hled vypadá záhon jako perfektně zbavený všech ple­
velů .
" Však to můžeš dělat také tak" , odpovídá Jirka
a přitom ani na okam žik práci nepřeruší .
" Tatínek říkal , že tam nesmí ztlstat žádná tráva .
A ty ji tam zahrnuješ pod hl1nu . Jak zaprší , začne
tráva r Ůst z novu . "
35
" Víš co , starej s e o sebe " , j e nazlobený Jirka ,
Haf j si hotov a mů žeme jít hrát fotbal . "
" Tak to nem ůžeš dělat , tráva poroste znovu " , je
v napomínání neústupný Fanda a na potvrzení své
pravdy se schyluje k z áhonu , zahrabe v něm rukou
a během několika vteřin z něj vytahuje
plnou hrst
.
trávy .
" Víš co , běž si ke svému záhonu , " z ačíná se vzru­
šovat Jirka , a když mu bráška chce i nadále dokazovat
nepoctivost jeho práce , vyu žívá práva silněj šího .
Fanda ještě nemá svůj úkol splněn ani z pOloviny .
když je Jirka už hotov . S míčem míří za kluky na
hřiště , kde za chvili z ačne z ápas .
" To
je ne spravedlivé" , vzdychá Fanda . Prstíky
mu jenom kmitají , ale záhon je tak z aplevelený , že
to rychleji nej de .
" To je tak nespravedlivé , já se tu dřu a on si klid­
ně hraje " , uleví si opět Fanda nahlas , když si narov­
nává hřbet . Nejraději by do všeho kopl a utekl , když
slyší z hřiště pokřik " gól" . Ale strach z táty i zodpo­
vědnost mu to nedovoluji . Pečlivě vytahuje trávu po
travičce a s povzdechem se dívá , jak daleko je konec
záhonu . Přece však i tato důkladná práce dospěje
ke svému konci a Fanda se může rozběhnout ke hřišti ,
kde už bráška má jeden odehraný zápas za sebou .
T atínek po p říchodu na z ahrádku oceňuje Fandovu
práci . Z áhon druhého syna je tak krásně uhlazený ,
že to v zbuzuje až podez ření . Při jednoduché kontrole
vychází najevo , jak je to odbyto . Tatínek se nejprve
rozčiluje , ale pak mu úsměv p řeletí p ře s tvář . Odpustí
mu , po neděli si to opraví , ale bez trestu to nechat
nemůže .
Večer se hoši vracejí domů hladoví jako vlci . Ještě
v předsíni se dohadují , které dru ž stvo bylo lep ší ,
kdy ž z ápas skončil nerozhodně .
" Jé , dneska bude chléb se šunkou" , zajásá Jirka .
Masová pochoutka rozložená na kuchyňské lince ho
z auj me svou vůní .
36
" Ted s e okoupejte a já me zitím chleby nachystám " .
odráží maminka tento útok a pleská po 1")rstech . které
chtěly tajně dobrotu p řemístit do žaludku .
Celá rodina se schází k sobotní večeři . Z vláště
Jirka se už nemůže dočkat . N ěkolikrát už byl zavolat
Lucku . které se naopak k veče ři jít nechce .
Konečně j sou všichni pohromadě a maminka může
podávat na stůl . Všichni se udiveně dívají . Jsou zvykli
mít nakrájené chl e by s položenou šunkou . Dnes však
j sou krajíce v polovině rozkrojené a p ůlky p řeložené
na sobě tak . j ak to nosí děti do školy na svačinu .
Tak není na první pohled ani poznat . že je uvnit ř
šunka . Jirka si bere svoji porci do ruky a hladově
se zakusuje . V ústech však poznává , že kouše suchý
chléb . Snad mu tam maminka nezapomněla dát šunku .
Zakusuje se podruhé a kdy ž maso na jazyku necítí ,
roz dělává obě p ůlky chleba od sebe . Po šunce ani
památky . Krajíce j sou jen tence namazány máslem .
" Mami , tys mi zapomněla dát mezi chleby šunku " .
hlásí se Jirka a hladově pohliží na ty , kteří si na
večeři pochutnávají .
" Nezapomněla .
Přece vůbec nez ále ží na tom , co
je schováno . Hlavně když je na první pohled vše v
pořádku . "
" To přece není pravda" , brání se Jirka .
"Já j sem přišel na zahrádku a záhon byl na první
pohled úplně nádherný , ale pod povrchem úplná hrůza .
Ale na tom ti nezále želo . Pěkný záhon na první pohled ,
dobrá večeře na první pohled , " ještě v této chvíli
se zlobí tatínek .
Všichni se smějí . jen Jirka poznává . kolik uhodilo .
Zkouší poslední možnost , j ak se domoci dobré večeře .
Prosí o odpuštění .
" Po neděli z áhon opravíš . máš odpuštěno . Odbytá
práce však zatím na zahrádce zůstává , a tak i večeře
takto zůstane " , potvrzuje tatínek neměnnost roz hod­
nuti .
Večeře Jirkovi nechutná , avšak ani zelenině na
zahradě není . moc dob ře , když ukrytý plevel vysává
ze země všechny živiny a vodu . aby mohl opět vyrazit
na povrch .
37
1 . Pane
Je žíši , jak často odbýváme úkoly . Odpust nám ,
prosíme , tento hřích .
2 . O dpust nám
také , jestliže j sme někdy druhým ubli­
žili svou prací na oko .
3 . Prosíme
také za nápady , jak napravit odbytou práci ,
abychom mohli dosáhnout úplného odpu štění .
4 . Nedopust ,
Pane Je žíši , abychom někdy také odbý­
vali modlitbu a tak tě urazili .
5 . Dej ,
at trest- z a odbytou práci p řijímáme jako p říle­
žitost k nápravě .
38
S t r a c h
Lucka s taškou v ruce spěchá ulici . V paměti si
p řehrává se znam toho , co má nakoupit . Takto zamyš­
lena vstupuje do samoob sluhy a s košíkem si to míří
nejprve k pečivu a pak k mléčným výrobkům . Když
bere z re gálu mouku , uvědomuje si , že jí chybí do
celého nákupu už jen kakao . Musí přejít na druhou
stranu obchodu . Vybírá očima mezi dvěma druhy tohoto
zboží a nemůže p řitom věřit svým vlastním očím . Paní
vedle ní bere do ruky krabičku s nápisem "kakao" ,
nastavuje košík , ale tento drahý výrobek do něj ne­
pouští , nýbrž vsunuje ho do práz dné kap sy volného
kostýmu . Lucka strnule hledí a neví , co dělat . Paní
s hrdým pohledem dámy už pluje prodejnou dál jako
kapitán obchodní lodi . Děvče už nad zbožím déle ne­
roz mýšlí , bere nejbliž ší krabičku , ukládá ji do košíku
a sleduje onu paní .
Co má dělat ? B ojují v ní o vítěz ství dva pocity .
Přece se nemá žalovat . Je tedy dobré vůbec to na
p aní říct? Ale krást? To je p řece něco hrozného . A
tak ji svědomí p řece jen nabádá k tomu druhému . Ale
nad to nade všecko má hrozitánský strach . Ta paní
se dívá tak přísně . Lucka se dívá na její kapsu a
očima přímo ohmatává ukradenou krabičku . Žena již
postupuje k pokladně , kde p rodavačka přebírá zboží
a tipuje ceny . Možná ted kakao v kapse nahlásí . Ne­
řekla nic a krabička kakaa je od této chvíle kradená .
Ted by to měla říct . Lucka to ví , ale boji se . Ruce
se jí potí , v obličeji cítí horkost , příval výčitek svě­
domí začíná zmítat duší . Pokládá košík k pokladně .
" Ta paní
" , chce již říct naplno , ale pak se za­
ráží .
" Co ta paní? " , ptá se pokladní , ale když ne slyší
ž ádné pokračování , věnuje pozornost zboží v košíku .
Lucka už nemluví , protože si našla z důvodněni .
Nebude té paní tady dělat ostudu , řekne jí to venku
a ona to může potom vrátit . Rychle platí a vkládá
zboží do tašky . Snaží se p řitom ne ztratit z dohledu
paní , která je v této chvíli již zlodějkou . Vybíhá
•
•
.
39
z obchodu a během několika sekund s e p řibližuje k
ženě , v jejíž tašce nahoře je holandské kakao . Chvfli
váhá , strach se znovu snaží ovládnout její nitro . Panno
Maria , pomoz , vzpomene si na krátké zvolání a pak
už neváhá .
" Paní , to kakao , co j ste dala do kap sy , byste měla
vrátit. "
Oslovená zprvu překvapením vykulí oči , ale brzy
získává rovnováhu . " O čem to blábolíš , jaké kakao ? "
" No , to , c o m áte tady v tašce . "
" Ty j si ale drzá holka , co se mi díváš do tašky ,
jak si to vůbec můžeš dovolit ? "
" Přece musíte vrátit to kakao anebo j e zaplatit . "
" To snad není možné . Co si to dovoluješ? Ta dnešní
děcka , to u ž je vrchol drzosti" , pokřikuje p aní nejen
na Lucku , ale adresuje to i několika p řihlí žejícím .
"Přece j sem vás viděla , jak j ste strčila kakao do
kapsy . "
" Mažeš , nebo ti takovou jednu lisknu ! Dělat si le­
graci ze staré ženské . "
A p řihlížející jí p řitakávají . Lucka má slzy v očích ,
ale běží ještě do prodejny . T am to na ni řekne , te Čl
u ž se nebojí . Ale u pokladny moc pochop e ní nenachází .
" Ta paní ukradla kakao " , zvěstuje celá udýchaná .
" Jaká paní? " , ptá se prodavačka .
" Tam venku , už je pryč . "
" A proč jsi to neřekla , když tu ještě byla . TeČl
u ž je to k ničemu . "
" B ála j sem se" , odpovídá up římně Lucka .
" B ála ses ! Všichni se bojí , proto máme tolik krá­
deží J "
" Já u ž s e nebudu přiště bát . Řekla j sem j í t o ven­
ku , ale nechce to vrátit . "
" A co by vracela? Máš rozum ? A víš co , dej mi
už pokoj . Podívej , kolik lidí tu čeká . K dybys to řekla ,
mohli j sme zlodějku mít . T ak bude krást p říště znovu . "
40
Lucka vychází z p rodejny a má zase n a krajíčku .
Táhne se s nákupem dom ů . Všechno to mamince řekne
a ona ji určitě potěší . Přidává do kroku . Pak však
opět zpomaluje p ři myšlence . jak byla zbabělá . I kdy ž
jí maminka bude chtít vrátit radost . tak na tu zbabě­
lost se nedá zapomenout . Cesta domů se však krát! .
Má už pře d sebou jenom kousek cesty pod stromy .
Je tu nějak živo . Několik kluků je shromáž děno okolo
jednoho ze strom ů a občas vybuchují smíchy . Láká
ji zjistit . co se tam děje . P řibližuje se k hloučku a
zjišiuje . že jeden z hochů má morče . Přikládá je na
kmen stromu , ono se chvili drží . pak však padá po
všelijakých kotrmelcích dolů . A kluci se tomu smějí .
zatímco morče piští .
Trápí je , poznává jasně Lucka . Měla by jim to říct ,
ale kluků je tu tolik . U ž je tu zase ten samý pocit ,
jaký zažUa v prodejně ; m á strach . B ojí se těch kluků .
Cítí , ž e ten strašný pocit nepřekoná . Přece jim nemůže
něco říct ! Otáčí se k odchodu . Ale v té chvili si opět
vzpomíná na modlitbu . " Panno Maria , pomoz mi ! " , šeptá
a p řitom vi , že musí být statečná . Nyní má možnost
dokázat , že už není zbabělá . Tea může zahnat ten
ošklivý pocit hanby , který cítí až dosud .
" Kluci , p roč to morče trápíte? Není vám hanba? " ,
vyslovuje napomenutí a př"t>adá si jako robot , který
těžce řekl něco již dávno naprogramovaného .
Kluci si ji měří pohledem , potom se začínají u šklebo­
vat , až jeden z nich řekne : " Ty nám máš tak co po­
roučet . "
" Trápíte je , ještě si p ři těch pádech ubliží . "
Jeden z kluků se ji chystá odstrčit , ale v m ajiteli
morčete se přece jenom rozeznívá struna soucitu . B ere
morče do ruky , p řikládá si je na hrua a míří s ním
k domovu .
A Lucce je najednou tak nevýslovně krásně . Neje­
nom kvůli morčeti , že má po trápení , ale hlavně proto ,
že p řekonala strach , že se ukázala jako statečné Boží
dítě .
41
1.
Pane Ježíši , dej nám sílu , abychom s e nebáli posta­
vit se proti hřichu .
2 . Sešli
nám , prosíme , Ducha svatého , Ducha - sily ,
abychom p řekonávali v srdci strach a zbabělost '
3 . Prosíme
také o to ,
vali osamoceni.
4.
aby bojovníci proti zlu ne zůstá­
S dru žuj Boží děti v naší farnosti , aby v tomto spo­
lečenství čerpali sílu a odvahu čelit hřichu .
5 . Prosíme
každý sám za sebe , abychom
vybojovali vítě zný boj sami se . sebou .
jako Lucka
42
Š i k a n o v á n í
Lucka je nevýslovně šťastná . Měla sice strach v
obchodě a b ála se nahlásit zlodějku . Pak však dokáza­
la p řekonat strach z kluků a zastala se trápeného
morčátka . B ě ží domů a hned mezi dveřmi mamince zvěs­
tuje : "Já mám takovou velikou radost , že j sem zahnala
strach , teČl už se nebudu vůbec bát . Příště tu ženskou
v obchodě p řede všemi odhal1m . "
Maminka nevi , o čem dcerka mluví , a tak musí děv­
če vyprávět všechno po pořádku .
" Víš , mami" , zakončuje Lucka své vyprávění , "ten
strach je jako nějaká p říšera , která svazuje ruce . "
" A té p říšery je třeba si nevšímat a ona ztratí silu" ,
doplňuje maminka a je ráda , že dcera došla k takové­
mu poznání .
" Fando , co je s tebou? " , neunikne mamince , že
Fanda p ři radostném povidání sestry bloudí myšlenkami
někde v neznámu .
" Ale nic , co by bylo . "
" Tak proč j si takový z akaboněný? "
" Ale nejsem " , snaží se Fanda zakrýt stopy úzkosti
ve svém obličeji .
" Fando , ukaž mi ž ákovskou knížku . "
" Máš p řijít zítra k ředitelce" , p řiznává se chlapec .
" Kam ? "
" K ředitelce . "
" To snad ne . A cos udělal? "
Fandovi se to těžko říká , iUe ví , že to stejně musí
ven , a tak ze sebe pomalu souká pravdu : " Namazal
j sem kliku od ředitelny pastou na zuby a oni mě p řitom
chytli . "
" Kdo ? "
" Ředitelka a dvě učitelky . D ával j sem pozor , ale
jak , stály najednou vedle mne . Nestačil j sem
nevím
se schovat . "
" Ale co tě to napadlo? " , nemůže svého syna poznat
maminka .
43
Fanda mlčí a vice u ž povědět nechce . J e však z re) ­
mé , že by měl o čem povídat . A tak si k Fan dovi večer
přisedá tatinek , aby zjistil celou pravdu .
" Tati , já ti to nesmím říct " , nechce vystrašený kluk
opět nic pro zradit .
"Ale p roč mi to nemůžeš říct ? Neboj se , pomohu
ti . "
"Já m ám strach , ještě vět ší strach než měla Lucka
v obchodě . "
" A z čeho? Neboj se , VŽdyt jsem tvůj táta a Pán
B ů h mč dal Tobě , abych ti se vším pomáhal . Víš co ,
nap řed se pomodUme a potom mně vše povíš . "
"Duchu svatý , bud v této chvíli s námi . Dej Fando­
vi sHu , aby se neb ál , a mně dej moudrost , abych
mu dob ře poradil . Panno Maria , bud p řitom s námi
svou mateřskou pomocí . Svatý Jane Bosko , ved svého
chlapce Františka , který se svěřuje Tvé pomoci . "
Potom u ž stačí jen povzbu zeni a Fanda se rozpovídá­
vá tak , j ako se postupně zahřívá studený motor .
" Tati , já ti nesmím nic říct , proto že by mě kluci
strašně zbili . "
" Kteří kluci? "
" To právě nesmím říct . "
" Fando ,
řekni mi to , p řece nebudeš poslouchat
nějaké kluky ! "
" Oni mi p řikáz ali , že musím namazat ředitelce kliku . "
" A p roč j si to měl udělat ? "
"Jen tak , aby s e měli čemu smát . Oni s e mi v ž dycky
směji . Počkají si na mě , až j du ze školy , a seberou
mi ti'eba čepici , hodí mi ji na strom a směji se mi . "
"A p roč j si mi to dávno neřekl ? "
" Protože by mě zbili . "
" A u ž tě někdy skutečně bili ? "
Fanda p řikyvuje hlavou a p ak s e tep rve rozpovídá ,
že se dalo dohromady 6 kluků a že mu nedají cestou
ze školy snad ani jediný den pokoj .
44
" P ře devčírem vyle zli náhle z keřů a zahnali mě
do křoví . Kája mi tam řekl , abych mu olízl nohu . Ne­
chtěl j sem to udělat . A tak mi nařídil , že když j sem
mu neolízl nohu , tak namažu ředitelce pastou na zuby
kliku , jinak že m ě tak zbijí , jak j sem ještě nikdy od
nikoho nedostal . "
" A tys je poslechl" , říká více pro sebe smutně
tatínek a dodává : " Šikanování . V ž dycky stejné . Něko­
lik nahání stI'ach a ubližuje jednomu . Fando , musíš
v sobě najít odvahu jako Lucka ! Jedině tak uděláš
tomu šikanování p řítrž . "
"Já se bojím " , brání se Fanda .
" Neboj , j á ti pomohu a hned zítra" , a dává synovi
na dobrou noc otcovské požehnání .
N a druhý den jde Fanda jako obvykle ze školy .
Doufá , že dneska nep řij dou , kdy ž včera splnil jejich
p řání a nam azal kliku od ředitelny Avšak zapomíná ,
že s jídlem roste chuL Z několika úkrytů vyléz á celá
skupina a ob stupuje Fandu .
" Včera j si úkol splnil bezvadně , až na to , že ses
nechal chytit . Ale to je tvoje věc . Za to my neneseme
zodpově dnost" , uvádí dnešní z ábavu Kája .
" Víš , co dneska potřebuji? " , pokračuje vůdce , " zamazal j sem se , očistíš mi tu kalhoty . "
A skutečně podává Fandovi kartáč .
" Neudělám , očisti si je sám " , je nečekaná odpověa. .
" Neuděláš? T ak ti pomů žeme . "
Rozzlobený Kája vráží prudce do Fandy . Ten vrá­
vorá . Dostává herdu do zad od dalšího z kluků . Ale
to už je tu tatinek , který byl dobře schován a chtěl
kluky chytnout p ři činu J aby nemohli z apírat . Rázem
j ako když do nich st řelí . Jsou pryč . Vůdce si však
tatínek pohlídal . C hytl ho silně za paži a šel s nim
k jeho domovu . Ještě ten den promluvil s jeho rodiči .
Ti byli z děšeni . Trest byl tvrdý a neodvolatelný i
p řes Kájovo odprošování .
•
45
Fanda m á o d té doby pokoj . Š estice klukll p o vy­
šetřováni . kdy jeden žaloval na druhého . už partu
netvoři . A p řitom stačilo m álo : Řict všechno tátovi .
Kdovi . j'.lk by to dopadlo . kdyby Fanda nepromluvil .
1 . Pane
Je Žiši . i mezi dětmi je hodně šikanováni .
Vnukni všem postiženým . af o tom řeknou doma
rodičům .
2 . Dej
poznat klukům . kteři šikanuji slabši .
zbabělé a ubohé .
3 . Pomáhej
učitelům . aby
násili a jinou zlobu .
dovedli
ve
třídách
že je to
odhalit
4 . Utu žuj
svou milosti pěkné v ztahy mezi dětmi v naši
farnosti . aby mezi nimi nebyl ani stin šikanováni
a nadřazováni .
5 . Dej
nám také odvahu . abychom se dokázali z astat
slabšiho a pomohli rozbit sit šikanováni .
46
P o u t
Již několik týdnů dopředu se těší celá rodina Nová­
kov a na pout . Z farnosti pojedou dva autobusy a další
lidé osobními auty . Z parkoviště pod poutním místem
p ůjdou všichni pěšky . V čele ponesou křiž . A ten
se stal jablkem sváru mezi ministranty . Všichni ho
chtěli nést .
Nakonec musel pan farář určit dvojici
ministrantů , která ponese k řiž do kostela , a další
dva , kteři půjdou na čele průvodu z kostela . B ylo
rozhodnuto a od té doby není o čem diskutovat . Ale
stín závisti mezi nevyvolenými p řece jen p řetrvává .
" Já ponesu kři ž a ty ne" , chce potvrdit své vítěz­
ství po jedné domácí hádce Fanda .
Starší Jirka vf , že tuto slu žbu nedostal jenom pro­
to , že právě den p řed rozhodnutím se v sakristii po­
ž duchal s Mirkem . Kostelník se tehdy na něho moc
roz zlobil , proto ho pan farář nevybral . A tak Fandova
poznámka působí jako píchnutí do vosího hníz da , až
musí maminka zasahovat . Tím však toto napětí neskon­
čilo .
Ještě několikrát Fanda vyu žil svého vyvolení
k tomu , aby tímto způsobem obrátil spor ve svůj pro­
spěch .
Konečně je den pouti tu . Do slavnosti je z apojena
celá farnost . Průvod se zpěvem písní Be z parkoviště
vydává na cestu do chrámu a ti , co nesou křiž , jsou
nevýslovně štastni . První vcházejí do poutního kostela ,
kde je vítají burácející varhany a vzápětí zpěv všech
poutníků .
Uneseni prostředím pak všichni p rožívají
děj mše svaté . Do odpoledního požehnání pak zbývá
ještě dost času , a tak po obědě z vlastních zásob se
ministranti rozbíhají do různých míst poutního areálu .
Několik kluků však láká jedno místo , o kterém již tolik
slyšeli . Proto utíkají po schodech dolů , až stanou před
výstavným portálem hrobky . Nejsou tu sami , ale rádi
vydrží stát ve frontě , než na ně přijde řada . S tajem­
nou bázní vstupují otevřenými kovovými vraty do pod­
zemního posvátného prostoru , kde ve výklencích stojí
rakve jednotlivých členů šlechtického rodu . Poutníci
47
pozorně sledují průvodce . který p ředstavuje jednotlivé
členy šlechtického rodu . kteří ve své době rozhodovali
o osudech jednotlivců i národa . Výklad tento z božný
muž končí slovy : " Stojíme tu pod klenbou krásné hrob­
ky . nad kterou je vystaven nádherný chrám . Přechá­
zeli jsme od jedné rakve ke druhé a všímali si perfekt ­
ní řemeslné p r ác e na posmrtných schránkách . v . nichž
odpočívají tito naši p ředci . Ale kdybychom tyto rakve
otevřeli . uviděli bychom tlející poz ůstatky těch . kteří
ve své době sklízeli úctu a poklony svých poddaných .
Po sm rti je na tom bohatý a slavný stejně jako chudý .
Nezále ží na tom . jestli odpočívá ve výstavné hrobce
anebo v rohu vesnického hřbitova . Jeho slávou jsou
jedině skutky jeho života . Pouz e láska netleje v hrobě ,
ale zůst áv á na v ěky "
Zamyšleni vycházejí návš t ěv n íci 'po těchto slovech
z hrobky . Fanda s e zastavuje a pozorně se dívá na
rakev nej slavnějšího ze všech šlechticů . K doví . jak
vypadá pře d Bohem na věčnosti . A tu vedle této my­
šlenky ho napadá další , která prosvětluje jeho nitro :
Byl to pán . Povyšoval se nad druhé . Bude vůbec
umět žit s obyčejnými lidmi v nebi? A je vůbec v nebi?
" Chlapče , poj d u ž , at mohu vpustit zase druhé , "
vyrušuje chlapce ze z amyšleni p růvo d c e
" Co myslite , je ten pán v nebi? " , ptá se Fanda .
" Hochu , to ti neřekne žádný člověk . Ale nechal
postavit ke cti Panny Marie ten chrám nahoře . Jistě
mu to bylo při soudu po smrti útěchou . Je lépe být
prostým než bohatým . Snadněji projde velbloud uchem
jehly než bohatec do Božího království , řekl náš Spa­
sitel . Bu d , chlapče , skromný a b u de š na cestě do
nebe . "
Zamyšlen vychází Fanda z hrobky do parku , který
pokrývá stráně poutního areálu .
Kříž . napadá ho náhle a neodvolatelně . On m á nést
kří ž a povyšuje se nad ty , kteří tuto slu ž b u nedostali .
Ano . podobá se bo háči , který něco má , a nadřazuje
se nad ostatní . Roz hoduje se okam žitě . V sakristii
poutního chrámu vyhledává kněze a pak ho potichu
prosí : " Pane faráři , m oh l by kříž namísto mne nést
Jirka? "
.
.
48
" A p roč? Vždyt j si o t o tolik stál? "
Fanda krčí rameny a když duchovní otec čeká na
odpově d , tak tiše říká : " On by moc chtěl ten kříž
nést . "
" Dobře " , souhlasí pan farář , když vidí nádherné
odhodlání v očích svého ministranta .
Po z ávěrečném odpoledním požehnání se poutníci
loučí s Pannou Marií . Zpívají na rozloučenou prastarou
píseň a pozpátku opouštějí kostel , aby ani na okam žik
neztratili sochu Panny Marie z dohledu . Jirka první
vychází z chrámu a radost z toho , že má v rukou
slavnostně vyzdobený kříž , se nedá vyUčit . Fanda
v té chvlli couvá vedle pana faráře . Dívá se spolu
s ostatními na sošku Panny Marie , ale pak jeho pohled
sklouzává na svatostánek .
" Pane Je žíši" , z ačíná se
bez děčně modlit , "tak rád bych šel v této chvíli s
křížem , ale nechci být bohatý , ale chudý . "
Pan farář má své kluky moc rád , a tak v těchto
okam žicích svému ministrantovi rozumí . S klání se k
němu a šeptá : " Františku , ty j si dal Pánu Ježíši velký
dar . Já to vím a on to ví tím spíše . Možná si tě při­
pravuj e , abys mu jednou dal celý život a stal se kně­
zem . "
Poutní píseň na rozloučenou je dozpívána a varhany
opět svým j ásotem zvěstují nádheru Božího království .
A František , tento m alý hoch , si v návalu Boží mi­
losti uvědomuje , že po jeho klukovské oběti je mu
Pán Ježíš moc blízko .
49
1 . Pane
Ježíši , řekl ] Sl , že chudí j sou blahoslavení .
Prosíme ,
abychom nechtěli za každou cenu něco
mít .
2 . Fanda
poznal , že šlechtický titul a sláva nez name­
nají ještě spásu . Prosíme , abychom i my tuto sku­
tečnost pochopili .
3 . Fanda
dovedl odevz dat Tob ě , Pane Je žíši , to , co
bylo p ro něho v té chvíli nejcenněj ší . Prosíme ,
abychom se dokázali i my podobně obětovat .
4 . B ůh
žehná těm , kteří ho mají rádi .
Ježíši , i naší dětské lásce .
5 . Kluci
Požehnej , Pane
i děvčata se často h ádají . Dej , at dovedeme
ustoupit , a tak ti darujeme pěkné v ztahy mezi n ámi .
50
N e v ě s t a
Lucka moc ráda nakupuje . Samoz řejmě s maminkou .
A tak když je na sobotní dopoledne naplánována cesta
do obchodů . dovede děvče doma pomoci se vším . jenom
aby už šly .
Nej dříve maminka s dcerou míří do obchodního domu
a co nekoupí tam . hodlají pořídit v men ších prodej­
nách .
" Mami , podívej , tam je svatba . Pojdme si p rohléd­
nout nevěstu" , prosí Lucka úpěnlivě .
Maminka vidí nadšením roz šířené oči a tak po slabém
odporu dává svoleni . Připojují se tedy k dalším zvě­
davcům , kteří si nechtějí nechat ujít tuto podívanou .
" Ta má krásné šaty" , šeptá děvče a nemů ž e od­
trhnout oči od nevěsty , která se svým ženichem , pří­
buznými a známými vchází do kostela . Tam se jich
ujímají v úchvatném souzvuku tóny varhan , které jsou
dobře slyšet i venku .
" Mami , ty šaty se mi moc Ubily . Mohla by mít nevěsta třeba i modré oblečení? "
" Ne , nevěsta musí být bilA jako sníh !'
" A proč ? "
" Řekla j sem jako sníh . Když v zimě přikryje celou
krajinu tato bilA nádhera , schová pod svou peřinu
všechnu špínu . Pak je všude čisto a krásně . Bilé šaty
znamenají , že nevěsta má čistou a krásnou duši , že
se chce stát dobrou man želkou a v budoucnu i ma­
minkou ."
" A tys byla při svatbě také tak krásná? "
" To se musíš zeptat tatínka , " směje sc maminka
a vidí , jak hluboce na Lucku dnešní setkání s nevěstou
zapůsobilo .
Ale již není čas na p řemýšleni . Navštěvují ještě
několik obchodů a pak u ž spěchají domů , aby byl za­
včas na stole oběd . Když se to mamince podaří stih­
nout , loučí se s tatínkem a kluky , kteří j dou pracovat
na z ahradu . Potom se pouští s dcerou do nádobí . Je­
jich práci však přerušuje zvone k . U dveří stojí děvča­
ta , nej starší z nich má v ruce míč .
51
" Jdeme hrát vybíjenou . poj d s námi" . zvou Lucku .
" Mami . chtěla bych jít s nimi . S úklidem ti pomohu .
jakmile se vrátím . " .
" Ale Lucko . copak j si zapomněla? Paní Němečková
potřebuje jet za babičkou . Sl1bili j sme jí . že jí pohli­
dáme m alou Katku . Půjdeš s ní ven jezdit s kočár­
kem . "
Holky odcházejí a Lucka je vzteklá . že nemůže s
nimi .
" Sama bylas u toho a slibovalas . že Katku povozíš " .
domlouvá jí maminka .
" Ale to jsem nevěděla . že se sej de tolik holek . "
" To nic nemění na situaci . Slibilas to . ted to musíš
věrně splnit . Chceš přece být jednou bílá . krásná
nevěsta . U oltáře budeš slibovat . že chceš být věrnou
m anželkou . že se budeš dobře starat o své děti . Ne­
bude to lehké t dnes se můžeš v tom dob ře pocvičit .
že věrně splníš to . co j si slibila . "
Na to Lucka již nic nenamítá a za čtvrt hodiny
vyjíždí na procházku s kočárkem . kde blaženě spinká
malá Kateřina .
Odhodlání být věrná v této povinnosti je však ne­
ustále nahlodáváno křikem děvčat . které se p ři hře
dobře baví . Maminka to na ní vidí i z okna . Vyklání
se a polohlasem říká : " L ucko . bílé šaty se nesmí ničím
umazat . "
Děvče to chápe . a tak si představuje sama sebe .
jak nyní kráčí v bílých šatech . Jakýkoliv hřích by
tu krásu pokazil . Jen že dobré p ředsevzetí a jeho usku­
tečnění je něco zcela jiného . Lucka zajíždí s kočárkem
bliže k holkám . Ty p řibíhají . nakouknou do kočárku .
chvíli maličkou obdivují , ale pak jako na povel odbí­
hají k p řerušené hře . Malá opatrovnice zklamaně od­
jíždí . Nesměle se k ní p řibližuje Markéta . která chodí
do 3 . t řídy .
" Nechtěla bys chvíli j e z dit s kočárkem ? " . má blesko­
vé řešení po ruce Lucka .
52
Děvčátko
p řikyvuje ,
vyslechne
několik pokynů ,
kde a jak má s kočárkem jezdit , a u ž je samo , nebot
Lucka odbíhá za děvčaty . Ví , že to dělá špatně , ale
výčitky svědomí odhání , aby s nimi nemusela vyjedná­
vat . Jenom chvíli si z ahraje a zase půj de vozit .
Markéta jede s maličkou po určené trase , ale za
chviličku má neodolatelnou touhu se na Katku podívat .
Sklápí boudičku , oddělává lehkou přikrývku a bere
spící miminko do náruče . To se ani neprobou zí . Jeho
pláč se však ozývá za chvíli , kdy Markéta ve snaze
sednout si zapomíná na pevné držení a maličká jí vy­
klou zává , sjíž dí po nohách na zem . Ta je po včerejším
dešti blátivá . Z dě šená Markéta chytá Kateřinku pod
ručkama a snaží se ji dostat na kUn . To se však roze­
spalému děvčátku nelíbí , a tak se jeho pláč rozléhá
celým prostorem mezi domy . Lucka p řibíhá a když
vidí z ablácené dupačky , projede jí strach celým tělem .
" Co tomu řekne paní Němečková? " , ptá se Markéty ,
ale ta jí odpovědět neumí . Zkouší bláto setřít , ale
to se ještě více ro zmazává . Přibíhá máma , která sly­
šela křik malé až dom a . Prohlédne dítě a její pohled
p řísně sjede z dcery na Markétu . Tuší , co se událo .
" Vezmi kočár a hned p řij d domů , " 'p řikazuje a sama
konej ší v náručí vylekanou Katku .
Lucce to trvá podstatně déle , ne ž doj de domů ,
a tak maminka stačí stáhnout z miminka dupačky , aby
je vyprala .
" Podívej se , jak je to . z abláce,n é . "
" Mami , odp ust mi to . nechala j sem Markétu jenom
chvilinku j e z dit . Nevěděla j sem , ž e ji vy táhne z ko­
čárku . "
Maminka j í z p rvu neodpovídá . ale kdy ž se jí podaří
vyprat du p a č k y a p o v č sit j e n a silné odpolední slunce ,
z želí se jí p lačícího d ě v č e t e .
" Víš , L u c ko . ty d u p ačky b yly bílé . T voje n e vě r n o s t
v povinnosti z ů s t at II K at k y z p ů sobila jejich pošpinění .
Takto bys nebyla dobrá n e v e s t a . "
53
Malá hříšnice t o u znává a slzy lítosti se j í vysušují
až v mámině náruči .
" f.1usíŠ se ještě hodně snažit , aby z tebe byla jed­
nou krásná nevěsta , která by si šaty hned nepošpini­
la ! " , těší i napomíná maminka Lucku a jde hledat ,
do čeho by miminko oblékla .
1 . Pane
Je žíši , Lucka nebyla věrná ve svereném úkolu .
Prosíme , abychom ji v tomto nenásledovali .
2 . Bílá
barva je symbolem čistoty a krásy . Dej , at j sme
věrní ve svých p ředsevzetích a uchráníme si tak
čistou duši .
3 . Lucka
poznala , jak je tě žké vydržet v povinnostech .
Pomáhej i nám , abychom svoje povinnosti plnili poc­
tivě .
4 . Pane
Je žíši , prosím i z a naše rodiče ,
pořád tak rádi jako p ři svatbě .
5 . Pomáhej
aby se měli
nám , abychom svou poslušností
rodičům vytvářet krásný domov .
pomáhali
54
M o c
p r á c e
Maminka , Jirka , Lucka i Fanda jsou zvyklí na tátovy
úsměvy . V posledních dnech však tento pramen ra­
dosti jakoby
vyschl . A nejenom to , tatínek se i mno­
hem vfce zlobí .
Jirka napřfklad donesl trojku z matematiky . Jindy
by se ho zeptal , proč to neuměl a zajímal by se , zdaU
u! tomu rozumí , aby mu to přfpadně vysvětlil . Ale
tentokrát?
" Ty j si nemožný . Neučíš se . Jaká práce , taková
odměna" , to b ylo vše , co řekl .
Anebo večer , když se chystaU spát . NepospíchaU ,
to je pravda . Táta přiběhl , na všechny zahučel , že
j sou lenoši a zakázal televizi .
" Mami , proč se tatfnek pořád tak zlobí? " . ptá sc
při večerní modlitbě Jirka .
" A proč se s námi večer nemodUvá? " , chce
. vědět
Lucka .
" Tatínek má moc práce . Za týden s tfm musí být
hotov . Pokud to neudělá , nedostane peníze . A kdyby­
chom neměli peníze , tak by nám bylo zle . "
" A proto se tak zlobí? " , divf se Fahda , kterého
ani dva úkoly do školy nedovedou vyvést z míry .
" Ano , tatfnek má plnou hlavu starostf , stále musí
p ře m ýšlet , proto je někdy nervó zní . Večer , když jde
spát , tak ho to mrzí . V čera mi řfkal : Maminko , je
mi moc Uto , že j sem se tak rozčiloval , nevím si u ž
rady , jak to udělat , abych byl klidnější . "
Děti jsou zamlklé . Až dosud si myslely , že zl�
jenom ony , že tatfnek takové problémy a chyby nemá .
" Chudák tatínek" , povzdechne Lucka .
" Ano , je chudák , ale musíme mu pomoci" , oživne
najednou maminka , "právě vy mu mů žete všechno us­
nadnit . Chcete? Co řfkáte? "
N a ode zvě je vidět , jak děti mají svého tátu rády .
"Ale jak" , ptají se jeden p řes druhého .
" Mám takový nápad" , prozrazuje maminka . " Zkuste
s e zítra , až p řij dete ze školy ,
na tatínka p ři každém
setkání pousmát . "
55
"A mysUš , m ami , že t o pomůže " , nechce tomuto
návrhu věřit Jirka .
" Pomůže , určitě , j enom to dokažte . Není to lehké
usmívat se , když se chce zuřit . Anebo se pousmát
p ři tatínkově nazlobení . "
Pak u ž se děti modU , dávají dob rou noc , ale usnout
hned nemohou . MysU na tatínka , který v této chvíli
ještě pracuje , přemýšlejí , j ak by mu mimo ten domlu­
vený úsměv udělaly ještě radost . Spánek však p řece
jenom nakonec vítě zí , a tak plány na zítřek zůstávají
z atím nedořešeny .
Na druhý den p řichází tatínek z práce ještě zaml­
klej ší ne ž p ředtim . Sice se s dětmi poz draví , ale jak­
mile si umyj e ruce , hned spěchá k pracovnímu stolu ,
aby pokračoval v plnění svého úkolu . Na stole však
kromě svých věcí vidí papír , postavený jako stolní
kalendář . Jde blfže a mezi namalovanými květy , které
záři v paprscích slunce . je nap sáno :
Vítáme tě . tatínku ,
máš moc p ráce ,
ale my n a tebe myslíme
a úsměvy ti darujeme .
Upracovaný muž se na chvfli zastaví a obličej plný
starostlivých vrásek se vyrovnává . Ale trvá to jen
několik vteřin . Tabulku p řemístuje z pracovního stolu
na viditelné místo tak , aby ji měl stále na očích , a
pouští se do svého úkolu . Když pak p řijde mezi děti .
aby zkontroloval plněni úkolů , sklízí jeden úsměv za
druhým . .
Děti poznávají , že maminka měla pravdu , protože
tatínek se dnes vůbec nezlobí . I p ři večeři je to po­
dobné . Tak krásně snad doma ještě nebylo .
"Jirko , z aj de š mi k p aní Pavlfkové , u ž bude mít
pro mne hotovou nějakou práci" , požádá tatinek po
veče ři .
T o je však pro nej staršího nečekané . V Ž dyt z a
všechnu námahu má d n e s mimořádně povoleno dívat
se na druhý poločas fotbalového p řenosu .
56
" Ale j á s e chci dívat n a televizi . "
" Jirko , j á to nutně pot řebuji a mladší ted navečer
posílat nemohu . "
Do chlapce však vjede zlost jako blesk a křičí :
" Nikam nepůjdu , at j dou druzí , já se chci dívat na
fotbal . Maminka mi to slibila . "
" U ž z ase odmlouváš ? " , z ačíná se zlobit tatinek .
" Nepůj du , nikam nepůj du " , vz doruje naštvaný syn .
" Opovaž se pustit televizi a utíkej , at jsi tu zpátky" , křičí už tatínek a jde si umýt ruce po jídle .
Jirka si dovolí bouchnout dveřm i od kuchyně a
za chvíli i od chodby .
" U ž je to zase takové , jaké to bylo včera" , po­
vz dechne si maminka a pouští se za pomoci Lucky do
úklidu po večeři . Přitom mysli na to , jak to ještě před
chvílí bylo u nich hezké .
" N eotvírejte , až se bude Jirka vracet , půjdu mu
otevřít sám " , p íikazuje tatinek a mizí ve své pracovně .
Když pak udýchaný chlapec zvoní , zavolá ho Lucka
a všichni čekají , že dostane pořádný výprask . N amísto
toho však ode dveří slyši : " To je dobře , že u ž j si
tady , byla paní Pavlíková doma? "
Také p říchozí z daleka nečekal takové uvítání , kdy
namisto trestu přijímá krásný ú směv .
" Co se všichni divíte ? " , otáči se tatinek . " O dpoled­
ne j sem byl na tom bídně já , prostě j sem nebyl ve
formě a vy j ste mi pomohli ú směvy . Ted zase dávám
Jirkovi úsměv svůj . Věřím , že mu také pomůže . "
" Ten tatka se umí nádherně usmívat " , je nadšena
vyřešením situace maminka a dává pusu man želovi i
Jirkovi , který je šťastný , že m á takového tátu .
57
1 . Pane
Ježiši , dej , ať s e snažime usmivat , i kdy ž
je nám n ěco z atěžko , misto abychom zuřili a nadá­
vali .
2 . Pomáhej
nám , abychom se , podobně jako u Nováku ,
i my doma přibližovali k sobě úsměvem .
3.
D ej , ať my děti pomužeme svým pěkným chovánim
rodičum , když maji moc práce a jsou unaveni .
4 . Zlobit
se , rozčilovat , zuřit - to je snadno - ovlád­
nout se je někdy moc obtížné . Dej , prosime , a{ to
dokážeme .
5 . Pane
Ježfši , u v á s ve svaté rodině byl pokoj a
mfr . Prosfme , aby i u nás doma bylo v ždycky tak
pěkně .
58
P e n ě ž e n k a
Lucka se loudá ze školy domů , proto že si má co
povídat se spolužačkou Ivetou . Povídají si o nové uči­
telce , která má krásné dlouhé vlasy , ale silný a hrubý
hlas , kterým dovede p řekřičet celou třídu . Jsou tak
z abrány do tohoto hovoru , že si ani nevšimnou le žícf
peněženky , až ji Lucka ucítí pod nohou .
" Podívej , našla jsem peněženku , " oznamuje nále z
spolu žačce .
" Ukaž , fakt
, ty máš štěstí . Kolik je v ní peněz ? "
" Nebudu ji otevírat , hned ji zaneseme na ztráty
a nálezy . "
" Ty jsi tak hloupá ! Zaneseš tam peníze a oni si
to tam mezi s ebe rozdají . "
" Tak s tím zajdu na městský úřad nebo na policii . "
" A tam si myslfš , že si to p ro sebe nenechají? "
"Jak by si to mohli nechat ? "
" Prostě si to nechají . Mně maminka říkala , ž e by
nikdy peněženku nevracela , že nikomu nevěří . "
" A co b y tedy s peněženkou udělala? " , diví se
Lucka .
" Nechala by si ji . "
" Ale to přece nej de . Když to nej sou moje peníze ,
tak si je nemohu nechat . "
" Podívej se , kolik tam je . T řeba je ta peněženka
prázdná a my se tu dohadujeme . "
S tímto návrhem již Lucka tentokrát souhlasí a opatrně otevírá peně ženku .
"Jůůů " , projeví úžas nad ob sahem .
" Tam je snad celá výplata" , hodnotí ob sah Iveta .
" Poradím se s maminkou a ta mi řekne , co mám
s těmi penězi udělat " , rozhoduje se Lucka .
" Aha , ted tomu konečně rozumím . Chceš se mě
zbavit , abys mi nemusela nic dávat . Penízky si pěkně
odneseš domů a mně potom řekneš , žes je vrátila . "
" To není pravda . Určitě je s maminkou vrátíme . "
"Jsi zlodějka , obyčejná zlodějka . "
•
.
•
59
" Nejsem zlodějka , peníze vrátím " , nedá s e pode zírá­
ním Lucka zviklat a vykračuje směrem k domovu .
Iveta s ní nej de , ale na rozloučenou ještě křičí :
" Počkej zítra , po celé škole to roz hlásím , že j si z loděj ­
ka , aby si dávaly p řed tebou děcka pozor . "
Lucka se rozbíhá a utíká , p řece však ještě z aslechne
dvojí výkřik : " Zlodějka , zlodějka ! "
Běží domů a v duši má úzkost . že na ni budou
zítra takto děcka pokřikovat . Ale všechen tento st.rach
zahání vzpomínka na maminku . Ta jí určitě pomůže .
Doma pak všechno po pořádku vyp ráví a z novu
otevírá peněženku .
" poj a ,
nejprve peníze spočítáme " , řekne maminka
a vyndává bankovky . Napočítají 2 2 1 0 . - Kčs .
" To je peně z " , povz dechne Lucka a pomyslí p řitom
na Ivetu , která si chtěla všechno ponechat .
" Kam ty peníze vrátíme ? " , ptá se děvče váhavě ,
jako by ztrácelo důvěru v maminku , že to vyřeší .
" Zaj deme na měst ský ú řad . "
" Tam je někdo ukradne . "
" K do ti to řekl? "
" Iveta . "
" To není pravda . Tam se všechno napíše do proto­
kolu a peníze se dají jen tomu . kde ne zvratně dokáže ,
že je majitelem . Ale je tu ještě jiná možnost " . p řemýšlí
maminka . " Prohledáme pořádně peněženku , jestli tam
není nějaký doklad , na kterém by byla adresa . "
Netrvá to dlouho a na stole le ží lístek z čistírny .
Z něj p řečte Lucka adresu paní . které jistě pat ři i
tato peněženka .
" poja . zaj deme tam hned , určitě je tato paní u ž
nešťastná a možná ani nedoufá . že s e j í peníze ještě
vrátí . " vyzývá maminka a j de se p řipravit na cestu .
Po zazvonění na adrese . která byla uvedena na
lístku od čistírny , otevírá žena s očima červenýma
od pláče .
" Dobrý den" , zdraví maminka a potom pokračuje :
" Ne ztratila j ste , paní , peněž enku ? "
60
" Ztratila a vy j s t e j i našly, to není snad ani možné . "
" Nap řed si to ještě ověříme" , začíná krátký výslech
m aminka . " Podle čeho jsme našly vaši adresu ? "
Žena přemýšlí a pak s i vzpomíná n a lístek o d čis­
tírny . I částka peněz souhlasí , popis také a tak se
peněženka stěhuje od Lucky k paní , která ji ztratila .
" Mockrát vám děkuji , co vám m ám za to dát ? "
" Nic , vůbec nic , nebyla t o žádná zásluha" , odpovídá
maminka a má se k odchodu .
"Já něco potřebuji" , hlásí se o slovo Lucka a její
máma na ni s hrů zou pohlédne , že může chtít něco
z a nale zenou peně ženku . Ale další slova ji uklidňují .
" Našly j sme peníze s mou spolu žačkou . Ona je nechtěla
nikam odevz dat a když j sem je vzala domů , že je s
maminkou vrátíme , začala mi nadávat do zlodějů a slibo­
vala , že to roznese po celé škole . Pot řebovala bych
nějaké potvrzení , že j sem si peníze nenechala . "
" Neboj se , zítra ti je do školy donesu , nemusíš
se bát . "
Na druhý den ráno celá t řída ví , že Lucka je zlo­
dějka .
" A to chodí do kostela a p řitom krade" . stupňuje
.
svá obvinění Iveta .
" Nic j sem neukradla , všechno j sem vrátila" , hájí
se Lucka , ale jen několik spolu žáků jí věří . Až příchod
učitelky ukončuje vřavu ve t ř í dě , kde slovo zlodějka
je slyšet nejvíce .
Vyučující sedá ke stolu a hned po z ápisu do t řídní
knihy vyzývá Lucku , aby si stoupla . V té sam é chvili
se ozývá ze školního roz hlasu : " Lucie Nováková proje­
vila velkou poctivost , že do haléře vrátila peníze v
peně žence , kterou našla na ulici . UdělaJa tak radost
nejen paní , které peníze pat íily , ale i nám všem ve
škole . U dělujeme jí ve řej nou pochvalu . "
Ve třídě je ticho , úplné ticho , jen Lucka v duchu
děkuje Pánu Bohu . V Ž dyf se spolu s maminkou od
rána modlila .
61
1 . Pane
Ježíši . dej . af v ždycky odoláme pokušení pe­
něz tak . jak to dokázala Lucka .
2 . Dej
silu všem . kteří dnes našli něco cenného , aby
to dokázali vrátit .
3 . Dej
také , at poctivost je u znávána jako vlastnost .
kterou m ají všichni lidé v úctě .
4 . Prosime , aby poctivé děti dokázaly být
a strhávaly tak svým příkladem i ostatni .
5 . Pane
d1isledné
Je žíši , odmě ň radosti všechny . kteří poctivě
vrátili nale zené věci a navic za to nechtěli žádnou
odměnu .
62
S m í ř e n í
Novákovi kluci mají jednu výhodu oproti mnohým
c hlap c ům z m ěst a Vedle Jejich domu je kus travnaté
plochy , na kt er é se dob ře hraje fotbal . Sejde se jich
vždyc ky osm , a to je dostatečný počet k tomu , aby
si dobře zahráli .
Ted však již týden v tomto složení n e h rají . Lukáš
se pohádal s Pe t rem , porvali se a od té doby ne cht ěji
spolu nic mít . Na stranu jednoho i druhého se p řidalo
po dvou kamarádech , a tak když Jirka s Fandou začnou
kopat s Lukášem a jeho kam ar ády , tak Petr se svými
přívrženci odmítají hrát . St ej n ě tak reaguji Lukášovci ,
když je na hMštl první P e t rov a skupin k a .
" To neni ono , je nás jenom pět . Bojovat dva proti
t ře m se nedá" , z klamaně říká Jirka , když si v krásném
slunečném o dpole dni pořádně nezahráli .
" A proč? " . . začíná se zajímat tatinek . Kluci jede n
p ře s dru hého vy s v ě tluj í situaci a p řitom ani nedoufají ,
že by se rodičům mohlo p od a řit nějak věc ovlivnit .
Hněv je p řfli š ve lký .
" Hoši , já si také zatim nevím rady . Ale vím , co
h ned ted u dělám e . Začneme se za to modlit . Budeme
prosit Ducha svatého, aby nep řát el s t ví skončilo . B ude­
me prosit svatého Jana Boska , aby se přimluvil . "
Tatínek spolu s kluky kleká a p ředřfk áv á : "Duchu
svatý , Petr s Lukášem se na s eb e zlobí . Dej , prosíme ,
af mají rozum a p řestanou . D uch u s va tý , přiv e d je
k rozumu . "
Kluci se p řidávají a pak sp oleč n ě z a z pív ají prosbu
k Duchu sv atému . D ělaj í tak po několik dnů . ale si­
tuace se nelepšt . Dokonce tatínek s vůdci znepřátele­
n ý c h stran mluvil. Vyzýval je k ukon če ní nepřátelství ,
ale sklidil jako vý s ledek své snahy jen zaryté mlčení .
" Musíme v modlitbě vytrvat a vol at n ěkolik r át za
den " ,
p ovz b u z uj e po tomto ne ú s p ě c hu tatinek své
kluky .
Namísto zlep šeni se však kluci již několikrát po­
p rali , t a k ž e ven z ačali c hodit j e dině ve své skupin ě .
•
63
Dnes je opět krásný den a tak Jirka s Fandou j dou
s míčem na trávu . kde prvně p řibíhají Lukášovci .
kteří se stavějí do hry proti oběma bratrům . Petr
s oběma svými kamarády závistivě zpov z dálí p řihlížejí .
A závist není dobrý rádce . Svádí nehrající k to m u ,
aby z ápas nějakým způsobem znemožnili . V tom směru
nemusí klukům nikdo radit . Vyu žívají situace . kdy
je brankář Lukášovců osamocen , dělají výp ad , p ři
kterém ho srazí a ještě na zemi mu u štědří několik
kop anců . Co následuje . to přijít muselo . Lukáš okam žitě
organizuje odvetu . Za chvíli se strhává prudká bitka .
Fanda s Jirkou si smutně sedají na okraj hřiště a pozo­
rují , jak se kluci bijí . Nemají chul se mezi ně míchat ,
i kdy ž dnešní Petrovo jednání 'b y zaslou žilo trest .
Tatínek vyj de na balkón a na chviličku sepne ruce .
Oba hoši vědí , co to znamená . Ale ani do modlitby
se jim nechce . vždyt už tolik dnů prosí . Ale pak
spíše kvůli tátovi než z vlastního p řesvědčení si nechá­
vají prolétnout mysli slova modlitby . Kluci se však
bijí dál a oba bráši se diví , jak je to může bavit .
"Jirko" . je slyšet najednou Lukášův úzkostný hlas .
Oba brat ří vstávají a vidí , že pět kluků stojí skoro
bez hnutí . B ě ží blíž a spatří na zemi ležet Libora ,
který pat ří k Lukášovi .
" Petr ho srazil , on spadl a u ž nevstává" , p řibližuje
jim situaci jeden z kluků .
"On ho snad zabil" , p řidává se další z p řihlížejí­
cích .
Jirka nečeká , běží rychle domů a během několika
vteřin je tu s tatínkem
Ten se sklání k raněnému ,
zkouší puls , dívá se pod víčka .
"Dýchá , srdce mu bije . Má z řejmě pořádný ot řes
mozku . Fando , utíkej domů . at maminka zavolá sanit ­
ku . Kluci . tři poj ate z jedné strany a tři z druhé .
podstrčte . ruce pod Libora a vzájemně se dlaněmi chyt­
te . Sem se sanitka nedostane . zaneseme ho vle že na
lavičku k domu . "
.
64
Klukům t o nemusí dvakrát vysvětlovat . Jak u z J Sou
zvyklí . dva Lukášovci j sou na jedné straně . t ři Petrovi
kamarádi na druhé . Při tomto stále ještě nep řátelském
roz dělení si ani neuvědomili , že se vlastně vzápětí
chytnou za ruce . A tak pomalu postupují a obět svého
sporu nesou na spojených rukou . Na nep řátelství však
v této chvíli nemyslí . ale sledují s napětím Liborovy
otevírající se oči a svou vůli je podporují , aby se zase
nezavřely . Ukládají ho na lavičku a tvoři kolem něho
hlouček . takže se vzájemně dotýkají . Tatínek mu znovu
kontroluje puls i dech a netrpělivě se ohlíží . zdali
u ž nejede sanitka .
" To máte z toho vašeho bití , " neodpustí si podot­
knout a kluci to mlčky p řijímají .
Trvá to jen dvě minuty a houkání zvěstuje , že
záchranka se blíží . Zdravotníci odnášejí chlapce na
nosítkách do sanitky . Je bílý jako stěna , oči má za­
vřené .
" Spí anebo je v bezvědomí?" , ptá se tatínek , ale
lékař s doprovodem nemíní nic vysvětlovat . Zjištuje
si jméno i adresu z raněného a sedá si k němu do bli­
kajícího auta .
N a druhý den se kluci jaksi automaticky scházejí
na hřišti . Vyměňují si zprávy , jaké kdo vf o Liborovi .
Je toho málo , a tak se rozhodují . že si to zjisti sami .
" Ale musíme mu kaž dý něco don ést " , vzpomíná si
Jirka na to . že maminka vž dycky Lucce do nemocnice
něco brala .
Kluci se rozbíhají domů a za chvíli j sou zpátky .
Obtíženi jablky , sladkou minerálkou . mandarinkovým
kompotem a bonbony směřují k nemocnici . Jdou spolu
a nikoho ani nenapadne . že by se měli na sebe zlobi� .
Petr s Lukášem j dou první , aby vyprosili povoleni
ke vstupu .
65
1 . Pane
Ježíši , kolik nepřátelských postojů je i mezi
dětmi . Prosíme , aby se tyto vztahy napravily .
2. Dej ,
aby křestanské děti byly vž dycky těmi , které
přinesou mezi rozvaděné smíření .
3 . Pane
Je žíši ,
se v našich
pokoji .
prosíme především za to , abychom
rodinách nehádali a žili svorně a v
4 . Pane Je žíši , prosíme podobně jako Jirka s Fandou
za smíření mezi těmi , kteří se hádají .
5 . Nedopust , náš Spasiteli ,
při nějakém sporu ublížili .
abychom
někdy
někomu
66
Z p ě v a č k a
Lucka ráda a hezky zpívá . U ž dlouho chodí do
scholy . Vrací se domů v ž dy plná radosti a zpívá si
písničky . které se tam naučí . Již delší dobu ž adoní
o kytaru a m aminka se p ři jejích opětovných prosbách
jen tajemně usmívá . A Lucka ví . že na svoje prosby
dostane odpověd . Snad na vánoce . jestli to nebude
dřív .
Ale na to ted nemyslí . Již celý měsíc se těší na
p říští sobotu . Jedou se scholou na soutě ž . N acvičili
t ři skladby a v jedné z nich . v té nejkrásněj ší . zpívá
Lucka v doprovodu dvou kytar vroucí prosbu k Panně
Marii .
" Mami . že to vyhrajeme" . začíná Lucka rozhovor .
který se doma v posledních dnech stále opakuje .
" To já nevím , zále ží na tom , kdo všechno tam přijede . "
" Hlavně ale z ále ží na tom , jak to j á zazpívám . "
" To bude dost důle žité , máš pravdu . "
" Zpívám to moc dobře . Lenka mi říkala , že by to
nikdo tak nezazpíval . "
" Já si to zase nemyslím . Je tam mezi vámi vice děv­
čat , která umějí pěkně zpívat . "
" Ale Lenka vybrala právě mě a ví š , co dneska ří­
kala? Že na m ně bude velice zále žet . "
" lb , nebud zase tak důle žitá a zamet kuchy ň ! "
Ale to se dnes děvčeti neUbí . Dělá j ako by m ámin
p říkaz nesly šelo a ztr ácí se v lo žnici . kde p řed z rcad­
lem sní o tom . že vlastně tato soutěž schol je začátkem
její kariéry .
" Lucko , poj d mi pomoci" , opakuje m aminka úkol ,
a tak děvče musí své snění přerušit . Neochota však
z ní p římo čiší .
" Mami , já si myslím , že tam na mně moc z ále ží . "
" Nikdo není nenahraditelný . "
" K do by namísto mne zpíval? " , nelibí se Lucce m a ­
minčina odpověd .
" T řeba Káj a ! "
67
" To nemysliš vážně , ta skřehotá jako krocan " , začí­
ná se navenek projevovat probou zející se pýcha , která
dřímá na dně kaž dého srdce .
r.laminka to ví , a tak dceři domlouvá : " Nebua na­
myšlená , ještě nej si žádná zpěvačka , nem áš být na
co pyšná . "
Lucka sice mamince neodporuje , ale p řece jenom
jí dneska ta práce v kuchyni p řipadá nějak nízká ve
srovnání s budoucí kariérou zpěvačky .
Kolik je to času ztráveného ten týden p řed zrcad­
lem , kde stále znovu p ředzpívává slavná zpěvačka
svou píseň , se kterou má v sobotu vystoupit na soutě ži
schoU Ve čtvrtek silně prší a fouká ostrý vítr . Ráno
bylo ještě hezky , ale přes den se počasí zcela změnilo .
Děti většinou pláštěnky ve škole nemají , a tak se vra­
cejí domů promoklé . Také Lucka má prom áčené boty
a mokrou hlavu . Je jí zima , ale domů se jí nechce .
Povídají si s kamarádkou u dveří jejich domu o sobotní
soutěži . Společně sní o tom , že stanou na stupních
vítězů . Teprve po půlhodině j de Lucka domů . Zuby
jí drkotají zimou . Převléká se , ale nemůže se z ah řát .
Pocit zimy ztrácí , až když vypije horký čaj .
V sobotu ráno se probouzí a chce si z kusit svoji
písničku . K jejímu z děšení se ozývá jen několik skřeho­
tavých tónů . A je jí nějak divně . Ale nestěžuje si .
Maminka ji chystá snídani a pobízí ji , aby nepřišla
poz dě . Při jídle však jí je nápadné , proč je dcera
tak potichu . Až odpověa na t řikrát opakovanou otázku
jí prozradi , že dnes ze zpívání
sóla nic nebude .
" Nemáš teplotu ? " , ptá se m aminka a zkoumavě pro­
hlíží dceru .
" Ne , ne , kdepak" , odpovídá Lucka , ale nezabrání ,
aby jí maminka ne strčila pod paži teploměr . Rtuf se
vyšplhá na 3 8 stupňů . Je rozhodnuto . Ze soutěže nic
nebude . Lucka chce vztekle odporovat , ale nemú na
to hlas . Dupe noham a a breČÍ . O dnese to chudák za­
dek , který z a nic nemů že . A pak u ž je doma ticho .
Maminka telefonuje Lence , že dcera je nemocná a k
tomu strašné chraptí , takže z e z ájezdu nic nebude .
68
" To je škoda , ona se tak těšila" , říká smutně ve­
doucí . " B ude to mu set zazpívat K ája . Poz dravujte ji ,
af se brzy u z draví" , ne ztrácí hlavu vedoucí scholy ,
i když ví , že ztrátu Lucky nenahradí .
Po celý den je nemocné děvče jako bez ducha . Ho­
rečka k tomu stavu přispívá . Teprve k večeru sama
začíná s maminkou živěji hovořit .
" Pán Bůh m ě potrestal za to , že j sem byla pyšná . "
" JVJysl1m ,
že ses potrestala sama . K dybys šla ze
školy p římo domů , tak jsi dneska mohla zpívat . "
" Mami" , je Lucka najednou po tolika dnech jakéhosi
odcizení plná touhy po mámě . A když k ní její nej­
dražší bytost p řisedá , povídá si s ní o tom , že by
chtěla jednou zpívat .
" Lucinko , to všechno se ti možná splní . Ale nesmíš
být p řitom namyšlená . Jestliže člověk něco umí , tak
tisíce dalších věci neumí . Ty zase umějí jiní lidé . Co
by byla zpěvačka nap říklad bez zemědělce , VŽdyf by
neměla c o jíst . A najedla by se své písničky , kdyby
pekař brzy nad ránem nevstal a nezadělal na chléb ? "
Večer někdo z voní : Lenka s e dvěma děvčaty prosí ,
zda by mohly za Luckou .
" Ale jenom na chvilečku , m á horečku . A také proto ,
abyste to nedostaly " , dovoluje maminka .
Děvčata s vedoucí vstupují do pokojíka a každá
m á v ruce karafiát .
" Lucko , to je z kytice , kterou jsme vyhráli . B yli
jsme první . "
V nemocné se nejprve o zve struna p ýchy a nelibosti
nad tím J že vyhráli i bez ní . Ale pak ji překoná spo­
lečná radost nad vítězstvím scholy i z toho , že si krás­
né karafiáty přikládá k nosu , aby pocítila J jaká je
vůně zaslou ženého a společného vítěz ství .
69
1 . Pane Je žíši , pýcha popletla Lucce hlavu .
Prosíme
šovali .
Tě , abychom se nikdy nad nikým nevyvy­
2 . Každý
z nás něco umíme . ale hodně také neumíme .
Prosíme , at jsme si toho vědomi . když nás budou
druzi chválit .
3. Nedopust ,
Pane Je žíši , abychom se někomu vysmí­
vali kvůli jeho slabosti .
4 . Daruj
nám . Pane Je žíši . takové kamarády a kama­
rádky , kte ří budou mít radost ze společných úspě­
chů .
5.
At se každý z nás dovede radovat z toho , co se po­
daří někomu jinému .
70
P o s m ě c h
Po skon č e ní fotbalového zápasu chodívají Jirka s
F an do u p Mmo domů . V poslední době však několikrát
zůstali s kluky venku a klábosili u lavičky o všem
mo ž né m , jak to bývá víc vi dět u děvčat .
Tat in e k to n e vi děl rád . Řík al , že ho ši sl mají venku
hrát a n e se povalovat . Protože však n evy d al pfisný
p říka z , tak kluky hovory o au t ech , počftaoových hrách
a různých dobrodru žstvích a z á ž itc ích lákaly . Jednoho
dne však z ůstal venku pouze Jirka a vrátU se dom ů
nějak rozrušený . T atinek si toho hned všiml.
"Jirko , co je s tebou? Co bylo venku ? "
" Petr se mi posmíval . "
" Co ti říkal? "
" Že j sem fanatik , že j s m e všichni fanatici . "
Tatinek u ž tuši , že to bylo kv ůll náboženství , ale
nech ává hovoíit s y n a samotného .
" Začalo to posledním gólem .
Hrá1l jsme do deseti .
Utekl j sem a p rudce vystřell . Míč směřoval na vnitfnl
stranu tyče . Jasný gól . Také j s me jásali nad vítěz stvím ,
ale oni to n ec h těli u z nat . Zůstal j se m z n a š eho družstva
sám . Hádal j sem se s nimi . Vtom z ničeho nic Petr
řekl , že j sem fanatik . "
"A to b ylo v šechno ? "
" Tím t o t eprve začalo . Potom udělal křiž levo u ru­
kou a nesprávně a začal se modlit . KomolU " Otče náš" .
Nevěděl j sem , co mám dělat . Říkal j sem mu , af pře st a­
ne . Myslel j sem , že po " Otčenáši" t o ho nechá . Ale
kdepak . Vzpomněl si na modlitbu " Anděle Bo ž í " . Začal
napodobovat andělíčka , jak leti , a když nemůž'e vy­
brat z atáčku , že spadne na nos a pořádně se natluče .
Když nechtěl p řestat , t ak j sem šel domů . U ž se s
ním kamarádit nebudu . "
"Já to pořád Nkám , že to posedávání venku k ni­
čemu dobrému nevede , leda k hloupým řečem . "
Petr však byl od onoho dne posmíváním j ako po­
sedlý . S tačil malý spor o míč a už argumentoval nadáv­
kami "kostelník " , " farář" , a "pomodli se " , "poklo Ď se" .
71
Jirka chodil domů smutný t a ž m u tatínek řekl : " U ž
je to ho dost . Nesmíš s e bát po s m ě c hu . Ten jeho smích
ber jako facku t odpust mu t ale nedej se . Vrat mu
to tím , ž e se usměješ . A hlavně ti to nesmí vadit .
To je nej lepší z br aň . "
Hned po této domluvě vítá na druhý den Jirku
na h ři š ti Petr sepnutýma rukam a a s e slovy : " Modlfm
se , abychom neprohráti . " Jirka si ho nevšímá a honí
se za míčem . Ještě několikrát se ten den Petr pokusil
Jirku zasměšnit , ale ten si toho nevšímal . T aké ostatní
kluci jaksi ztratili zájem , a tak s tím Petr přestal .
I v dalšich dnech a týdnech výpa d ů proti Jirkovu
p řes v ěd če ni pod st atn ě ubylo . Nepře staly však docela .
Až přišla u d álo s t t která ukončlla to to nepěkné období .
Ve stře du f3e Jirka vrací ze š koly . Je to den , kdy
už na něho vždycky čekává Pe t r s několika kluky .
Jirka má o d tatínka dovoleno , že úkoly si mů ž e v tento
den udě lat později . a tak chodívá vždycky po p ře vle ­
čení na hřiště . Také qnes již je Petr venku , ale mič
honí po trávě zjevně be z radosti , jako by p oř á d o
něčem pfemýšlel . Při hře je vše normální . ale kd y ž
spěchají po fotbalu Jirka s Fan d ou domů , tak Petr
jde loudavě 8 nimi . Jirka u ž s e p řipravuje zase na
n ějaký posměšek , ale nic takového neslyší .
Jirka se pouš ti hned do úloh , ale tatínek ho volá ,
lby mu z a š el s dopisem na poštu . Vyběhne z bytu
,:; dopisem v ruce jako vítr , ale na poštu nej de sám .
Připoj uj e se k n ě m u Petr . Cestou tam i zpět mají o
'�em hovořit . Probírají fotbalovou ligu , adepty na ví­
: ě z s tví i sestup .
" Ty se máš , že jdeš dom ů " , říká nečekaně Petr
{Qusek od domu .
" Raději bych byl venku , doma m ě čekají jenom samé
:t koly . "
" Ale až je napíšeš , tak se budeš mít dob ře . "
" A ty ne ? " , zeptá se Jirka p římo .
" Právě že ne" . souká ze sebe smutně Petr .
Kamarád na něho vybuli oči a pak nemůže věřit
"tomu , co vidí : Petr . ten posměváček . rváč i kíikloun
má v očích slzy .
72
" T aika u ž od včerej ška u nás nebydli . "
" Proč? " , ptá se nechápavě Jirka .
" Mamka ho vyhnala ven , že už k nám nikdy n es m í
p řijít . "
"Jak vyhnala? "
" Sbalila mu kufr a on včera večer odešel k babičce . "
" A u ž se nevrátí? "
Petr u ž nemůže přes slzy ani mluvit , a tak jen
kroutí hlavou .
" Ale z a m amkou můžeš jít . to máš p řece pořád do­
mov" , nechápe stále Jirka .
" B e z taiky je to doma škaredé . "
Tatínek sleduje oba hochy a tuší , o čem se asi
mezi nimi vede hovor . Celý dům o tom dnes mluvil ,
jak včera večer paní A dam cov á v yhodila man žela z
domu .
" Pet ře " , vykukuje tatínek z okna , "běž si udělat
úkoly a potom můžeš přijít k n ám . "
Nešia s tný
chlapec
skutečně zanedlouho zvoní a
může si s dětmi v pokojík u hr á t . Když pak maminka
vol á k večeři , tak zve k jídlu i Petra . Nesměle vstupu­
je do kuchyně . kde se celá rodi n a staví kolem stolu ,
aby se pomodlila p řed jídlem . Zprvu se Petr modlitby
vůbec ne zú č astňuje , ale p ak alespoň spí ná ruce a pře­
ru šovaně se p řipojuje k modlitbě , kterou ho naučila
babička .
Vajíčka s knedlíkem a okurky chutnají znamenitě .
Porce mizí v dětech během několika minut . Po jídle
zase všichni společně Bohu děkuji . Petr tuto modlit bu
ne zná , ale p ři jejích slovech mu m j ednou svitne , že
to hezké u Nováků je spojeno s tím , co tea. všichni
kolem stolu pro žívají .
73
1.
Pane Je žíši , dej nam Ducha s ny , abychom se nikdy
nebáli těch , kteM se nám budou kvůli Tobě po­
smívat .
se posmívají ti , kteří pravou r ado st n e m ají .
Pomáhej jim , p ro s ím e , na cestě ke štěstí .
2 . Často
3.
Pane Ježíši , pošli útěchu a pomoc těm dětem , které
právě v t ěchto dnech ztrácejí svůj domov .
4.
Proslme za děti v rozbitých rodi n ách ,
ochuzeny o rodičovskou l ás ku .
5.
Prosíme v této chvlli za všechny děti ,
ne z nají , aby pozn,aly krásu křes fanstvi .
aby nebyly
které Tě
74
N e v ě r a
Lucka chodi ráda do scholy nejenom kvůli zpěvu ,
ale i proto , že tam má svoji nejlep ší kamarádku . Po
skončeni hodiny se vždycky nemohou rozejít , až ma­
minka musela stanovit dobu , kdy musí být dcera doma .
Před p rázdninam i p ři t ě chto setkáních bylo téma
roz hovorů stále stejné - letní tábor . Zatímco Lucka
se už dlouho dop ředu těšila , Maruška jet nechtěla .
" V ž dyt to tam bude bezva . Po celou dobu se bude
hrát táborová hra , budou se pořádat různé soutěže
a všechno se bude bodovat . B udeme chodit pořád k
nástěnce , kde budou stále nové výsledky" , láká Lucka
s voj i k amarádku .
" Mně se bude s t ýskat , znám se , vždycky brečím ,
když j sem sama bez maminky a bez tatínka" , vysvětlu­
je svou nechut fJIaruška .
" B udu spát vedle tebe a také soutěžit budeme spo­
lu . Ručím ti za to , ž e smutná nebudeš . Tam ani není
na smutek čas . Pořád se něco dělá . Večer vlezeš una­
vená do s p acáku a okamžitě usneš . "
" Já vím , ale přesto budu brečet . "
" Nebudeš . Z de ve schole ti také není s m ut no . A
ta m budeme pořád spolu . "
Takové a jim p o do bné hovory se opakovaly mnoho­
k rát , až nakonec Maruška p řivolila a obě se začaly
p řip ravovat na letni pobyt .
Před odjezde m si Maruška poplakala , na nádraži
p řišla ještě s opuchlýma očim a , ale ve vlaku u ž je
ji dobře . Maji si s Luckou pořád co po:vidat .
První den po příjezdu ještě žádná soutěž neprobíhá .
Obě děvčata se ubytuji společně a odpoledne jdou n a
h ři ště , aby se při běh án i a skákání všichni bliže se­
známili .
" Divej se , Maruško , na tu holku , jak všechno umí .
S tou by se určitě soutěž vyhrála" . je unešena jedním
děvčetem Lucka .
75
" N a tu opravdu nemáme . Mů žeme trénovat , jak chce­
me , tu neporazí žádná z nás " , souhlasí Maruška a
dodává : " I ty holky kolem ní j sou šikovné . Můžeme
bojovat tak m aximálně o druhé místo . "
" To není ono" , povzdechne Lucka a !píše ona by
ted potřebovala povzbudit na duši než její kamarádka .
N a druhý den ráno se osazenstvo tábora roz děluje
do skupin , aby mohla začít soutě ž . Maruška se třemi
dalšími holkami ze scholy vyhlfžejí Lucku . Již dlouho
p řed odjez dem se domluvily , že bu dou tvořit pětičlenné
dru ž stvo .
" Vy j ste jen čtyři? " . ptá se vedolCÍ . ''Přiřadíme k
vám jedno děvče . Poznáte novou kam arádku . "
" Nás je pět " , brání se Maruška . "Ještě je s námi
Lucka , ale nevíme , kde je . "
"Přece j sme tu na nástupu všichni , počítala j sem
vás . Jaké má ta Lucka p říjmení? "
" Nováková . "
" Lucie Nováková , tu u ž m ám zap sanou v prvním
druž stvu . "
Maruška na tuto zprávů' neumí vůbec z areagovat .
Stojí a neříká nic . Zcela nep řítomně si podává ruku
s novou spolusoutě žící . Vedoucí ůž mezitím začíná vy­
volávat jednotlivá dru ž stva . Maruška vidí , jak v jed­
ničce pochoduje Lucka vedle t é , kterou včera ob divo­
valy . A je jí najednou t ak smutno , že tou ží jet okam ži­
tě dom ů . Vůbec nem á chuf na atletickou soutě ž , která
je na pořadu prvního dne . Jde na hřiště spíše jako
stroj ne ž člověk . A výsledky podle toho také vypa­
dají . Zatímco dru ž stvo číslo jedna se u sazuje po p rvním
půldnu na čele , tak Maruščina pětka je poslední .
Při obědě si sedá Lucka vedle své kam arádky a
chce vzbudit dojem , že se nic nestalo . Ličí svoje zá­
žitky z dopole dního soutěžení . K dyž však Maruška
na to nereaguje , ozývají se v nf výčitky svědomí .
Hovor vázne , holky si nemají o čem povídat . Slovo
nevěra či z rada visí m e zi oběma . A tak není divu ,
že po obědě se obě kamarádky rozcházejí . Lucka b ě ží
plánovat další boje ke svému dru žstvu , zatímco Maruška
76
si bere dopisní papír a usedá n a okraj svého lů žka .
aby nap sala domů . Za čtvrt hodiny úsilí . kdy se snaží
p řenést na papír své pocity , může po sobě číst :
" Milf rodiče ,
je tu krásně , ale nic mě tu nebaví . Přijedte pro
nme , nemám tu žádnou kamarádku . "
D ál už psát nedokáže . Slzy jí znemožňují hledět
na p apír . Pokládá tužku a zaboří hlavu do polštáře ,
aby v něm ukryla pláč .
V této poloze ji objeví Lucka , když si b ě ží vysvléci
bundu a vzít si tenké tričko . Sluníčko toti ž po odpo­
ledním váhání ovládlo prostor a venku je skutečně
ve,dro . Její oči sklou závají na dva řádky napsané na
p apíře , rychle přeletí jejich ob sah a teprve potom si
uvědomuj e , že se zmocnila dopisního tajem ství . Pohléd­
ne na Marušku , která špatně vyspaná a utrmácená
ž alem u snula . Jako tě žké, akordy v ni protestuje svě­
domí . A ona je neumlčuje . Stojí a poznává , že z radila .
Vyměnila Marušku z a šikovnou Petru . Chvlli stojí a
nevi , co má udělat . Pak bere do ruky tužku a škrtá
obsah dopisu . Pod text p řipisuje . " Máš kamarádku
Lucku . "
Vybíhá ven a hledá dívku , která ji nahradila v
Maruščině druž stvu . Není problém ji p řesvědčit , aby
přestoupila do jedničky . Také vedwcí na to p řistupuje ,
když se jí Lucka vyzná ze svého hřichu .
Před odpoledním
pokračováním velké soutěže je
však p áté dru ž stvo nekompletní .
" J á pro ni zaj du " .
poprosí Lucka a vedoucí jí to
dovoluje .
Cestou z a Maruškou p řemýšlí , jak tu hroznou nevěru
nap ravit . Nic kloudného ji v šak nenapadá . Těžko se
jí otevírají dyeře . Z ůstává stát op řena o veřeje . Ma­
ruška se otáčí a uplakanýma očima zjištuje , kdo vešel
do místnosti . Lucka spouští slova své omluvy , ale
současně si uvědomuje , j ak těžký bude návrat k p řá­
telství , které pokazila .
77
1 . Lucka
byla nevěrná své kamarádce a opustila ji .
Dej , af takových nevěrnosti je mezi námi co nej ­
méně .
2 . Lucka
chtěla za každou cenu vyhrát . Prosíme , af si
vž dycky uvědomujeme , že pýcha je zlý rádce .
3 . Dej nám silu odpustit těm , kteří nás opustí , a bu­
dou potom hledat cestu zpět .
4 . Prosíme také za naše
ve své lásce věrni .
5.
rodiče ,
aby si byli v ž dycky
Píived k litosti všechny nevěrné
svým jednáním berou dětem domov .
man žely ,
kteří
78
P r i m i c e
Jsou p r á z dni ny . Lucka i Jirka j sou na letním táboře .
Na p rim ici se vypravuji jenom rodiče s Fran ti š kem .
Chlapec u ž celý týden vi , že primice je mše svatá ,
kterou slou ží novokněz poprvé v e své farnosti . Po
ní pak u d ěluje vš em p řitom ný m novokně ž ské p o ž e h n áni .
Svěži vzduch nedělního rána doprovázi naši rodinu
na ce s t ě do vesnice , která je rodištěm nově vysvěce­
ného kněze .
"Mami" , šeptá František při průvodu , "oni ho tak
oslavují , jako by to b yl Pán Je žíš , kd y ž j el na oslátku
do Jeruzalém a . "
" On kněz vlastně zas tup uj e Krista na z em i . Roz­
dává při m ši s vat é tělo Páně tak , jako je roz dával
p ři po s led ní večeři i Pán Ježíš . "
" Aha" , přikyvuje František a sláva primice se mu
líbí . Zvony vy zvánějí radost do širokého kr aj e . Dru­
žičky v krás n ýc h šatech zůstávají po průvod u v půl­
k r uhu kolem oltáře a s chol a zp ívá pí seň , ve které
je vyj ád řena radost z té to chvtle . Venkovský kos telík
by z daleka nemohl pojmout m no ž st vi věřících , kteří
svátečně oblečeni , chtějí být p řítom ni na mši svaté .
A tak se všichni shromaždují kolem ol t á ře , který je
postaven na v rcholu mírného svahu nad kostelem .
Fanda s rodiči s tojí dost daleko od oltáře , ale zato
vid! v kr á s n ém pohledu na všechny shromážděné vě­
řící . Sleduje pozorně mši svatou , ale stále se mu při
tom v r acej í vyšlen ky , ve kterých on sám stojí u oltáře
a přiná ší j ako kněz Nej světější obět . A při z ávěrečném
novoknězově p ože hnáni si pfedstavuje sebe , jak žehná
vš em p řítom ný m , a pak přijímá gratulace a přáni všeho
dobrého .
" Tati" , pro z ra z uje Fanda svoje m yš lenky , " mohl
bych tak é je dnou mít takovou s lav nou mši svatou? "
" To viš , ž e bys mohl , ale kn ě ž s t ví není jenom t ato
slavnost . Je to p ředevším p r áce a pak obě ! za druhé" ,
odkrývá tatínek hned sny o slávě , které kličí ve Fan-­
dov ě mysli .
79
Ale chlapci i po tomto napomenuti s e neustále vra­
cejí obrazy , ve kterých kráčí v průvodu , dru žičky
ho obklopují a zpěváci zpívají .
" Tati , chtěli byste , abych měl také takovou primici? "
n e m ů ž e si nechat Fanda myšlenky jen pro sebe .
" Františku , já bych tě chtěl v životě vidět tam ,
kde budeš dělat dobro . Můžeš být pHtom kněz nebo
nemusíš .
O tom ať rozhodne B ůh . Ale jedno p řitom
dělej vždycky : Pomáhej bližním , a to bývá vět šinou
bez parády a bez oslavy" , odpovídá tatínek .
Ale to u ž j sou unášeni davem lidí . Dostávají se
ke svému autu , a tak se mohou vydat na cestu k do­
movu . Jedou v dobré náladě , když na jedné křižovatce
vyjfž děj í z vedlejší silnice . Tatínek vypíná spojku ,
auto zpomaluje , ale n aj e dnou t Hkrát po s kočí a vůz
za pomoci brzdy z ůstává stát .
" Nefunguje spojka" , p ov z dec h ne tatinek a po chvili
zjištuje , že se u t r hl čep , naletovaný na lanko vedoucí
ke spojce .
Celá rodina s e musi přičinit , aby dostali vůz ale­
spoň na krajnici . Maminka zůstává v autě , zatímco
Fanda s tatínkem se vydávaji hledat pomoc . Hned v
prvním stavení jim řeknou , kde bydli muž , který se
vyzná v autech .
"Je poledne , tea nám nikdo nep omů ž e , ale aspoň
mu o tom řekneme . Snad odpoledne si naj de čas " ,
utěšuje se tatinek při pohledu na hodinky .
Je to však ještě hor ší , než si myslel . kemeslník
je sice doma , ale jeho dům je pl ný hostů . Slavi právě
dnes padesátiny .
Tatínkovi je trapně , když p řednáší
svou p rosb u
" Pomohu vám ,nebojte se , jenom jak to mám udělat ? "
Chvili rozvažuje , ale to j e u ž slyšet hlas z domu :
" N e abys ještě dneska spravoval nějaké auto . "
" Vidíte , jaké to mám . "
Tatínek se omlouvá , že rušili , a vydává se spolu
se synem na cestu k autu . Snad se jim podaří někoho
stopnout , kdo by je zap řáhl a odtáhl domů . Již j sou
snad 1 0 0 metrů od porouchaného vozidla , kdy ž je před­
jede rychle jedoucí automobil , který z astavuje u odsta­
veného vozidla .
.
80
" Přece vás tu nenechám , však mohou obědvat i
beze mne " , zdllvodňuje změnu svého rozhodnuti .
" A co vaše žena? "
" Moje žena? Trochu pobrble , ale za chvfli o ničem
nebude vědět . Já mám totiž na ni jednu zbraň . Vždyc­
ky když někdo přijde
a já opravuji , tak se vracím
do bytu se slovy : Cokoli j ste udělali jednomu z těchto
maliňkých , mně j ste udělali . Na to nic moje dobrá žena
nenamítá , vž dyt chodí každý večer do kostela a slova
Pána Je žíše j sou p ro ni svatá . "
.
Opravář musí lanko vymontovat , odvézt domll do
dUny , naletovat čep , přivézt a zamontovat do auta .
Dvě hodiny usilovné práce . K dyž se po této době auto
rozjíž dí , tatínek to komentuje slovy : " Vidíš , Fando ,
takový ňlověk slou ží Bohu . Pomohl nám , a to beze
slávy . N aopak ted sklidí brblání hostll , že odešel od
slavnostního stolu . Viděls , že nevzal ani korunu? Tomu
se říká křestanská láska . "
Chlapec je nadšen opravářovým jednáním , a tak
hned užaslým rodičům říká : " Stejně budu knězem a
budu dělat takové dobré skutky jako ten opravář . "
" A nebudeš mít ani man želku ani děti , abys mohl
cele patiit farnosti" , doplňuje tatínek to , co jeho syn
nyní cítí .
Auto spokojeně vrňí a rodina se vrací ve vzpomín­
kách k primici i opravě auta . A František se už nevidí
ve slávě uprostřed dru žiňek , ale jak otevírá večer
v županu dveře fary , aby pomohl tomu , kdo v tuto
ne vhodnou hodinu pomoc potřebuje .
81
1 . Pane
Ježíši , pomáhej nám , prosíme , abychom vždy
pomáhali těm , kteří naši pomoc: potřebuji .
2.
At se my křestanští kluci a děvčata odlišujeme od
druhých ochotou pomoci v ž dycky tam , kde je to
potřeba .
3 . Fanda p ři opravářově pomoci poznal hodnotu "nezišt­
né lásky . Pom áhej nám . af si také dovedeme ve
svých skutcích vzit z něho p Nklad .
4 . Vea kněze , aby vytrvali ve svém p ředsevzeti pra­
covat pro všechny Udi ve farnosti .
5 . Píivea všechny kluky , kteří se chtějí stát kněžími ,
k poznání , že se roz hodují P:fo s luž bu a ne pro
vlastní oslavu .
82
Z á c h r a n k a
Hodiny . kreslení j sou v ž dy pro Lucku odpočinkem
a zábavou , což se o jejích brášcích v žádném p řípadě
říct nedá . D nes mají za úkol vodovými nebo tempero­
vými barvami znázornit náladu pozdně letní krajiny .
Lucka se do tohoto úk-olu pouští s odvahou . Na jejím
výkresu hraje dominantní roli p ředevším žlutá barva .
Stejně i j ejí sousedka Martina má ráda kreslení a se
zaujetím plní zadaný úkol . Takto probíhá mezi nimi
nevyhlášená soutěž o co nejhezčí znázornění nálady
babího léta . V zaujeti Martina z apomíná na všechno
a při vymývání štětce vrazi do skle ničky s vodou tak
neMastně , že ta padá do kUna nic netušící Lucce .
Ta se jen stačí podívat na své nové hnědé šaty i na
žlutý flek , kte rý s pozadím ostře kon t r as t uj e . Rozči­
luje se :
" Cos mi to udělala , zničilas mi šaty . "
" Nechtěla j sem " , omlouvá se Martina a ustrašeně
se dívá na dilo , které způsobila .
" Nechtěla , nechtěla" , je v ráži Lucka , "co mi to
pomůže , že j si nechtěla ? "
Nehoda p řivolává učitelku i další děti , které zvěda­
vě nakukuji .
" Strčila do skleničky a vylila mi to na kUn , je
to hrozné kopyto " , stále ještě se vzteká Lucka .
" To je hrozné , Martino , není pomalu jeden den ,
abys něco takového neprovedla , " komentuje situaci
učitelka a posilá postiženou žačku do umývárny , aby
se poku sila barvu smýt a převlékla se do věcí , které
má do tělocviku .
Děckám se libí ohodnocení šikovnosti Martiny a
zdá se , že přez dívka "kopyto" se ujme . Lucka se vrací
až o p řestávce a zahlédne na tabuli namalované děvče
s kopyty na rukou i nohou a pod Um napsáno jméno
M artin a . Zlost ji už dávno p ře šla , a tak hned z tabule
sklou zává její pohled na sousedku , která se dí v lavici
se sklopenýma očima . Prudce jí projede pocit výčitky .
V ž dy! kolikrát se jí děcka posmívaly kvůli nemotornostH
B ylo jí Martiny vždycky lito a snažila se ji zastat .
83
A nyní v návalu zlosti .nad politými novými šaty vy­
myslela na ni hanlivou p řezdívku . Jak to jenom napra­
vit , p řemýšlí od té chvíle Lucka , ale nemůže na nic
p řijít .
Do těchto starostí p řicházejí problémy s matemati­
kou . Celá třída jaksi nemů že pochopit nové učivo .
" Vy j ste nemožní , j á už nevím , jak vám to mám
vysvětlit , abyste to pochopili . Procentová část se vy­
počítá , když základ dělíme stem a násobíme p rocenty .
Procenta se pak vypočítají , když část dělíme z ákladem
a n ásobíme stem . "
Žáci však na tento výklad moc dobře nereagují ,
a tak učitelka sahá k osvědčenému prostředku : " Příště
si napíšeme písemku . "
Všichni ztichnou .
Zazvoní zvonek a vyučující za
hrobového ticha vychází ze třídy . Je po náladě . Po­
zítří je čeká prověrka a oni to neumějí . Jedině Lucka
je klidná . Jejich učitelka z matematiky je sice na škole
nová , ale ona již dokázala bezpečně zjistit , že právě
pozítří má narozeniny . Třídě to však nesděluje . Má
pro to svůj důvod , který ji napadl jen několik sekund
poté , co učitelka ohlásila písemku .
Ve středu je od rána ve třídě mrtvo . Vět šinou se
děcka doma zeptaly rodičů , jak se to počítá , ale nyní
se jim vzorce pletou dohromady . Někteří se chystají
podvádět a píší si taháky . J sou zde i takoví , kteří
vzorce ovládají , ale mají hrů zu ze slovních příkladů .
První hodinu j e český jazyk , pak následuje přestávka ,
kdy se žáci snaží z achránit , co se dá . Lucka p řitom
mizí za tabuli , ale nikoho nezajímá , co tam kreslí či
píše . Vchází učitelka a v ruce má vedle poznámkového
bloku pověstné papíry .
" Písemka" , ozve se ze všech koutů třídy a děv čata
s kluky začínají vytahovat z pou z der psací pot řeby .
Po zápisu do třídní knihy však nečekaně vstává
Martina . Nese krásnou kytku růz nobarevných gerber
a míří přímo k učitelskému stolku .
" Paní učitelko , slavíte mezi námi první narozeniny
a my vám p řejeme , aby se vám v naší tMdě líbilo" ,
pronáší naučené p řání Martina .
84
U čitelka j e unesena směsí bllých , červených , oran­
žových , žlutých i rů žových květů . Martina využívá
této chvíle k tomu , aby otočila tabuli , a tak se objevu ­
je p řed třídou nápis :
" Dnes je svátek Váš ,
nezkou šejte nás . "
Učitelka se směje . Nemůže a nechce se rozloučit
s kyticí , která jakoby ji chtěla unést do jiného světa ,
- ráje květů a kvetoucí lásky . Obdiv třídy však nepat­
ří této kytici , ale Martině , která za úplného ticha
used á do své lavice .
" To víte , že si dneska uděláme hezkou hodinu .
Přečtu vám povidku a potom si o ni popovídáme . Ve
třídě to zašumí a tu žky s propiskami se stěhují do
pouzder . Slavnostní hodina začíná
O p řestávce se shlukuji spolužáci kolem Martiny ,
aby jí projevili uznáni .
"Děcka , dneska to nebylo kopyto" , využívá Lucka
ke svému záměru situace , "Martina n á s zach�ániIa
od písemky , bude se jmenovat " Záchranka" .
Podle reakce třídy je návrh přijat . Lucka vychází
na chodbu a vystupuje na :e odestu schodiště , vedoucí­
ho na půdu . Chce být alespon chvili sama .
" Panno Maria , děkuji ti , že to tak dopadlo . Dalas
mi ještě více , než j sem čekala . Nepsali jsme písemku ,
Martina není kopyto a ještě j sme se sblfžlli s novou
učitelkou ,
která nám p říště procenta vysvětli" , leti
ji spontánně mysli slova modlitby . A ve své . o něco
zase zralej ší víře poznáv á , jak Bůh krásně proměnil
na květiny penize , které Lucka vzala ze své poklad­
ničky .
•
.
•
85
1.
2.
3.
Pane Ježíši , nedopus t , prosíme , abychom se někdy
druhému posmívali .
Prosíme o nápady , jak bychom mohli pomoci těm ,
kteří jsou ve třídě považováni z a slabé a neschopné .
Dej nám radost z toho , že
kteří naši pomoc potřebují .
můžeme pomáhat těm ,
4 . Pane Ježíši , prosíme , abychom mysleli na své učite­
le a dovedli jim p řipravit hezké chvíle ve třídě
mezi námi žáky .
5 . Pomáhej nám , abychom jako Lucka dovedli sáhnout
na své úspory a dát je na dobrou věc .
.
86
P r a v d a
Jako každou středu tak i dnes muze Jirka hrát
fotbal , i když ještě nemá hotovy úkoly do školy . A
tak běhá a zároveň i hraje a nemů že se nabažit pohybu
po celodenním sedění .
"Jirko" , slyší za sebou z avolat spolužáka . " Půjč
mi Český jazyk , někam j sem ho strčil anebo mi ho
někdo sebral . "
"Ještě také nemám nap sanou úlohu" , není moc touto
prosbou nadšen Jirka .
"Napíši si to hned a ne ž dohraješ zápas , tak budeš
mít knížku nazpět . "
. Jirka přivoluje , a však napřed se. ještě musí dohrát
zbývajících pět minut do poločasu .
" Za půlhodinu j sem tu nazpátek" , ujišťuje Emil a
běží s učebnici domů .
Když se však za hodinu ptá Jirka maminky , zdali
donesl spolu žák vypůjčenou češtinu , dostává jako odpo­
věd záporné z akrouceni hlavou .
Je již sedm hodin večer , když se vydává k Emilovi ,
aby si vzal učebnici , kterou mu půjčil .
"Dal j sem ti ji do schránky , musí tam být" , tvrdí
spolužák a dodává : " Nemohl j sem se dozvonit . "
" Ale vždyt byl pořád někdo doma . "
" Zvonil j sem a nikdo neotvíral , m áš ji ve schránce " ,
opakuje Emil , ale Jirkovi se to nějak nez dá .
Po návratu domů zjištuje , že ve schránce nic není .
Nikdo z rodiny ji také nevybíral , a tak Jirkovi nezbývá
nic jiného , než jít spát bez úkolu . Ráno pak vstává
dříve , aby byl ve škole co možná nejdříve a mohl si
cvičení dopsat . Ve dveřích však čeká učitelka , která
má občas ve zvyku vybrat sešity s úkoly před vyučo­
váním .
" Půjčil j sem učebnici Emilovi a on mi ji nevrátil .
Nemohl j sem úlohu napsat " , omlouvá se Jirka a vYUču­
jici to bere na vědomi . Jestli ho však
omluví , ukáže
.
se až po přešetření ve třídě .
87
Jakm ile s e obj e vuj e Emil . pouští s e Jirka do ně ho :
" Ve schránce nic nebylo . te d nemám kvůli tobě nap sa­
ný ú kol . Vrat mi ale spo ň tu uč e b nici . "
" Nem ám ji . dal j sem ji do s ch r ánky" . trvá na svém
Emil .
" Ne byla tam . "
" Tak ji někdo vzal . Já za to nemohu . že máte zlo­
děje v domě . "
" Ze schránky se nám ještě nikdy nic ne ztratilo . "
"Já za to nemohu" . opakuje Emil a už nemíní o tom
m l u vit .
t e ský ja z yk mají až 3 . hodinu . Do té doby se Jirka
o p ře s t ávkách se sp olu žákem do h a duj e . ale stále se
stejným výsledkem .
" Emile . proč jsi nevrátil Jirkovi učebnici , aby si
mohl napsat úkol? " , začíná učitelka ho d noce ní odebra­
ných s e šitů
" Vrátil jsem mu ji . "
" A proč sis ji půjčoval . copak nemáš svoji knížku ? "
" Ztratila se mi , ale u ž j i zase m ám . "
" Ukaž mi ji" , veH učitelka .
Emil vytahuje z aktovky " t eský jazyk" a nese jej
ke stolku .
" To je tvoje učebnice nebo Jirkova? " , ptá se uči­
telka .
" Moje . však se pOdívejte dozadu . je tam p od epsan á . "
S kute čn ě n a posle d ním z listů v rámečku je Emilovo
jméno .
Musí to přiznat i Jirka , který bez výzvy přišel
také .
" Proč si s tedy knížku půjčoval a nevrátil ji? "
" Vrátil jsem ji do s c hrán k y . "
Učitelce se to nezdá a dává možnost i druhé straně :
"Ji rko , po z nal by sis svoji knížku? Pamatuješ si na
něco , čím bys rozeznal svoji učebnici od jiných ? "
Chlapec p řemýšU a pak si vzpomíná . ž e si v obrázku
na první stránce dokreslil n ě které detaily tak , jak
se mu to Ubilo . Snaží se je popsat . Učitelka pak oteví­
rá knihu a p řesvědčuje se . že je tomu tak . Emil však
.
88
zapirá a háji se svým podpisem . Přibíhá jeden kluk
ze třidy a nabízi svůj nápad . Se souhlasem vyučující
p řikládá list s podpisem na okno a mimo Emilův podpis
je tam možno rozeznat i jméno Jirkovo .
Vina je dokázána . Nedostatečně odstraněný původní
podpis je ne zvratným důkazem ve spojeni se vším ,
co až dosud bylo vyšetřeno . Učitelka vrací knížku
do oprávněných rukou a píše podvodníkovi poznámku .
Jirka by mohl být spokojen , ale neni tomu tak .
Setkání se spolu žákovým hřichem ho poznamenává hod­
ně do hloubky . B avi se sice o p řestávce s různými
kluky , ale s Emilem jsou si vzdáleni jako začátek a
konec Saharské pouště . Na obědě sedávali většinou
u stejného stolu . Dnes však sedi Emil zcela jinde a
vypadá , jako by mu to vůbec nevadilo . Při návratu
domll nevn1má Jirka IŮC z mist , která bývají jinak
jeho zastávkami . Neříká mu nic čapi hni zdo na starém
komíně ani nová výloha obchodu , stejně jako pes za
plotem , který v ž dy na něj věrně čeká .
Dosud nikdy nepoznal takový smutek , který mu
ny n i zaplavuje duši . Stále znovu se mu vnucuje my­
šlenka : Lidé j sou zl1 a nedá se tu žit . Vlna úzkosti
smetá všechny argumenty , že to mu tak neni . A Jirka
si s touto bolesti neví rady . Bojí se jít i domů , kde
nikdo neni a kde mu nikdo s · úzkostmi nepomůže . Jeho
bezradnost se chytá věty , kterou již tolikrát slyšel :
Se vším mllžeš z a Pánem Bohem . Zamiři proto ke kos­
telu . V předsiIŮ je velký křiž a Ježíš na něm je moc
smutný , alespoň tak to vnímá Jirka v této chvili . Pllj­
čená učebnice . prázd ná schránka , Emilovy lži - to
všechno ústí v úzkost . kterou nemůže chlapec snést :
Copak se takto dá žit . mohu ještě lidem věřit?
A tu si náhle vzpomíná na tátu , jak on nenávidí
lež , jak šel jednou pěšky , aby jim ukázal , že podvod
a nepravda u nich nesměji být .
89
" T atínek" , šeptá u kříže Jirka a Spasitel n a křiži
už mu nepřipadá tak smutný . Může domů , tam se nikdy
nelže , tam se říká pravda , i když leckdy bolf .
Ani neví , jak si kleká před svatostánkem v po slední
lavici . Vním á v š ak s velkou radosti , že strach a úzkost
mizí z jeho duše jako tající sníh . A na stup uj e tam teplo ,
které je živeno poznáním , že tu pravdu , kterou tatínek
tolik miluje , musí hledat v ždycky t ady , u P ána Ježíše .
Klečí a nic neříká . A však od této chvíle ví , že
toto je ta nejkrásnější modlitba .
1.
Pane Ježíši , nedej , ab y chom vlastni ne po řá dek řešili
někdy jako Emil na ú kor druhého .
2.
Nedej , P an e
jednání
Ježíši ,
aby
lež
pronikla
do
našeho
.
3.
Nauč nás , prosfme , náš Spasiteli ,
vždycky p omoc u svatostánku .
abychom
hledali
4 . Modlfme se za to , Pane Je ifši , aby pravda a láska
nakonec v ždycky z vít ězily .
5 . Ve d nás , p rosím e , naším dětstvím , abychom
naučili p r avdivě žft podle Tvý ch p řikázání .
se
o b
s
a h
Dopis
2
Tatínek
6
Přivít áni
10
B abička
14
Návštěva
18
Podvod
22
Odpuštění
' 26
Bezmocnost
30
Odbytá práce
34
38
Strach
S ikanování
42
Pou f
46
Nevěsta
50
Moc práce
54
Peněženka
58
Smíření
62
Zpěvačka
66
Posměch
70
Nevěra
74
Primice
78
Záchranka
82
Pravda
86
Josef Janšta
H LEOANf LASKY
katechetické povíd ky pro
d ěti od 8 - 1 4 let
I l ustrace: Vlad imíra Ztratilová
Arci biskupstvf olomoucké
(katechetické centrum)
Vytiskl a : Matice cyrilometod ějská
Vydání první
Rok 1 991