sedm navyku ukazka na web.indd

www.mgmtpress.cz
Další knihy Stephena R. Coveyho
v nakladatelství Management Press:
8. návyk. Od efektivnosti k výjimeþnosti, 2010
Vedení založené na principech, 2011
To nejdĤležitČjší na první místo, 2009 (s A. Rogerem Merrillem
a Rebeccou R. Merrill)
Jak dosahovat pĜedvídatelných výsledkĤ v nepĜedvídatelných þasech, 2010
(s Bobem Whitmanem a Breckem Englandem)
www.mgmtpress.cz
STEPHEN R . COVEY
7návyků
skutečně
efektivních lidí
Zásady osobního rozvoje,
které změní váš život
2.vydání
Management Press
a FC Czech, zastoupení FranklinCovey v ČR a SR,
Praha 2011
www.mgmtpress.cz
Stephen R. Covey
The 7 Habits of Highly Effective People
Powerful Lessons in Personal Change
Copyright © FranklinCovey, 1989, 2004
FranklinCovey and the FC logo and trademarks are trademark of FranklinCovey Co.
and their use is by permission.
All rights reserved.
Translation © Translation © Aleš Lisa, 2006, 2011
Cover © Petr Foltera, 2006, 2011
ISBN 978-80-7261-241-3
www.mgmtpress.cz
OBSAH
PĜedmluva k druhému þeskému vydání
(prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.)
PĜedmluva
ýÁST PRVNÍ: PARADIGMATA A PRINCIPY
7
9
15
ZevnitĜ ven
17
7 návykĤ – pĜehled
46
ýÁST DRUHÁ: SOUKROMÉ VÍTċZSTVÍ
61
Návyk 1
Bućte proaktivní
Principy osobní vize
63
64
Návyk 2
Zaþínejte s myšlenkou na konec
Principy osobního vedení
89
90
Návyk 3
To nejdĤležitČjší dávejte na první místo
Principy osobního Ĝízení
ýÁST TěETÍ: VEěEJNÉ VÍTċZSTVÍ
139
140
177
Paradigmata vzájemnosti
179
Návyk 4
Myslete zpĤsobem výhra/výhra
Principy vedení lidí
197
198
Návyk 5
NejdĜíve se snažte pochopit, potom být pochopeni
Principy empatické komunikace
228
229
Návyk 6
VytváĜejte synergii
Principy tvĤrþí spolupráce
253
254
5
www.mgmtpress.cz
7
6
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
ýÁST ýTVRTÁ: OBNOVA SIL
Návyk 7
PĜíloha A
PĜíloha B
277
OstĜete pilu
ýtyĜi dimenze obnovy sil
279
279
ZevnitĜ ven – kruh se uzavírá
299
Doslov – Otázky, které mi lidé þasto kladou
309
Možné zpĤsoby vnímání vyplývající
z rĤzných životních center
Den v kanceláĜi – Kvadrant II
319
329
O spoleþnosti FranklinCovey
RejstĜík
338
340
www.mgmtpress.cz
PěEDMLUVA K DRUHÉMU ýESKÉMU VYDÁNÍ
Kniha, kterou berete do rukou a jejíž doporuþení se chystáte zavádČt ve své firmČ þi
oddČlení, vychází v nakladatelství Management Press v aktualizovaném þeském
pĜekladu již podruhé.
Na všech knihách Stephena R. Coveyho považuji za nesmírnČ podnČtné, že
nevtíravým, avšak naléhavým zpĤsobem zdĤrazĖují morální dimenzi života lidí
a práce s nimi. Kniha „7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí“ tuto skuteþnost výstižnČ
vyjadĜuje mottem „Návrat etiky charakteru“.
Pro mne jako pro psychologa uvyklého na psychologickou terminologii je
ponČkud nestandardní pĜeklad anglického termínu „habit“ jako „návyk“. VýstižnČjší
by bylo použít slovo „dovednost“ nebo „kompetence“. Posléze jsem si však termín
„návyk“ oblíbil, zejména díky tomu, že pomocí tréninku se dovednosti jako slušnost,
solidarita, synergie, sounáležitost, tvoĜivost a sebereflexe zautomatizují a stanou se
pro „normálního“ þlovČka nČþím samozĜejmým – tedy skuteþným návykem. OstatnČ
už Aristotelés to pregnantnČ formuloval slovy: „Jsme tím, co opakovanČ dČláme.
Dokonalost tedy není þin, ale návyk.“
Úþinnost myšlenek a principĤ „7 návykĤ“ jsem si ovČĜoval ve své funkci vedoucího
Psychologického ústavu FF MU v BrnČ i na svých pĜednáškách pro manažery již od
devadesátých let a vždycky jsem si potvrdil nesmírný pĜínos knihy pro implementaci
kooperativního a participativního stylu práce s lidmi a pro jejich vedení.
K podobnému pohledu na vedení lidí jsem tíhl už pĜed tím, než jsem se
s myšlenkami knihy seznámil, takže její studium mi jen potvrdilo, co jsem intuitivnČ
cítil. Co je však podstatnČjší, studium mi dalo podnČty k reflexi, k uvČdomČní si
tohoto stylu vedení, a tím i k jeho pevnČjšímu osvojení. Pochopil jsem, co Stephen R.
Covey míní, když píše, že „Ĝízení bez vedení je jako rozkládání lehátek na palubČ
Titaniku“. Pouze Ĝídit pĜedstavuje osvojit si mechanismy práce s lidmi bez vize, jako
pragmatickou þinnost mČĜenou vnČjším efektem bez zĜetele k pohodČ zúþastnČných
lidí, kdežto vést lidi znamená mít vizi a Ĝídit se hodnotami dĤstojnosti, spravedlnosti,
moudrosti a dobra.
Toto poselství mĤžeme metaforicky vyjádĜit, pĜedstavíme-li si bumerang: „V každém aktu styku þlovČka s þlovČkem házíme jako bumerang city, požadavky þi hodnocení. Jde-li o bumerang dĤvČry, vrátí se nám také dĜíve nebo pozdČji v podobČ dĤvČry
a ochoty ke spolupráci. Jde-li o bumerang pohrdání, podceĖování, zlosti, vrátí se nám
v podobČ negativismu a odporu.“
Z psychologického pohledu jde o takové jednání, které umožĖuje realizovat
výmČnu informací, požadavkĤ, názorĤ i statkĤ zpĤsobem obohacujícím obČ strany –
je to umČní strategie „výhra-výhra“, která patĜí také k jednomu ze sedmi dovedností
efektivní spolupráce.
Stephen R. Covey jasnČ Ĝíká, že nejen ve vedení lidí, ale v každém styku þlovČka
s þlovČkem jsou pro nás druzí lidé partnery. Z toho vyplývá – a o tom kniha také je –
7
www.mgmtpress.cz
8
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
že je tĜeba založit své jednání s druhými na vztahu, nikoliv na pouhém kontaktu,
vidČt druhého þlovČka jako Ty, nikoliv jako Ono a že etika charakteru znamená respektovat osobní dĤstojnost každého jedince a brát v potaz oprávnČné zájmy druhých,
jejich právo na soukromí a jejich potĜebu spoluúþasti.
Jako manažer jsem mnohokrát ocenil zdánlivČ komplikované doporuþení:
„Zaþínejte s myšlenkou na konec.“ ěíkal jsem si: „To pĜece nejde – vždyĢ události
jsou nepĜedpovČditelné.“ Ale mnohokrát jsem se pĜesvČdþil, že pouštČt se do práce
bez vize cíle, bez promýšlení toho, co je tĜeba dČlat, aby spolupracovníci i cílová
skupina (v našem pĜípadČ studenti) byli spokojeni se svým podílem na dobrém díle
i s tím, co nového získali, vede k chaotickému mČnČní plánĤ i prostĜedkĤ. Pochopil
jsem, že to nijak neprotiĜeþí tvoĜivosti a inovacím, a také to, že vizi je tĜeba
srozumitelnČ sdČlit spolupracovníkĤm, stejnČ tak jako dobrý lektor hned na poþátku
kurzu Ĝekne jejich úþastníkĤm: „Po skonþení kurzu budete obohaceni tím a tím
a nauþíte se kvalifikovanČji dČlat to a to.“
Kniha „7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí“ zcela v souladu s poznatky mnohokrát ovČĜenými praxí i vČdeckými výzkumy zdĤrazĖuje, že v práci s lidmi je
dĤležité je povzbuzovat a dodávat jim odvahu spíše než je chválit a že trvalý úspČch
je založen na strategii a taktice spojených rukou. O to mimochodem usiluje tzv. pozitivní videotrénink založený na natáþení interakcí uþitelĤ þi rodiþĤ s dČtmi a poté na
jejich rozboru s cílem dosáhnout v tČchto interakcích pozitivních výsledkĤ a zlepšení.
Bez problémĤ by bylo možné využít takový videotrénink i pĜi výcviku manažerĤ. PĜi
vykonávání své manažerské funkce jsem se pĜesvČdþil o tom, že pro spolupracovníky
je mnohem pĜijatelnČjší, když jejich šéf ocení jejich elán, úsilí þi kompetenci v postupu k vytþenému cíli a to, jak je výsledek, jehož dosáhli, pĜínosný, než aby jim stále
opakoval, jak jsou úžasní.
V publikaci najde þtenáĜ mnoho námČtĤ k rozvíjení svých komunikaþních dovedností. Komunikace neznamená jen umČt mluvit, dávat pĜíkazy, sdČlit svĤj názor, ale
na stejné úrovni dĤležitosti umČt naslouchat a pĜi formulování stanovisek, názorĤ
a požadavkĤ brát v potaz, co Ĝíká druhý, a také to, jaké jsou pĜednosti a limity partnera, aniž bychom jej ironizovali. Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že je užiteþné
v prĤbČhu debaty se svým partnerem dávat najevo, že díky jeho poznámkám lépe
chápeme, jak danou myšlenku pĜesnČji vyjádĜit, a že jsme vdČþni za to, že nás svými
námitkami a kritikou pĜimČl k tomu, abychom lépe promýšleli svĤj názor nebo se jej
i vzdali ve prospČch spoleþné shody. Pochopil jsem, že je možné takto postupovat
a zĤstat „hledaþem pravdy“. Pochopil jsem, že mnoho konfliktĤ a nedorozumČní pramení z toho, že jsme úpornými „majiteli pravdy“.
„7 návykĤ“ je podnČtných nejen pro manažery, ale v nemenší míĜe i pro pracovníky v oblasti sociální péþe, pro uþitele, lékaĜe, právníky, knČze a pro každého,
kdo se ve své profesi stýká s lidmi, vČnuje se jejich rozvoji a usiluje o kvalitu života
všech. VĜele doporuþuji studium a využívání námČtĤ této knihy nejen v práci s lidmi,
ale i pro partnerské vztahy v rodinČ, pro výchovu dČtí i pro výchovu sebe sama.
Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., psycholog
záĜí 2011
www.mgmtpress.cz
P ěEDMLUVA
Od doby, kdy poprvé vyšla kniha 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí, se svČt výraznČ zmČnil. Život je dnes složitČjší, klade na nás vyšší nároky a pĜináší více
stresu. PĜechod z industriálního vČku do vČku informaþního/znalostního má
závažné dĤsledky. V osobním a rodinném životČ, stejnČ jako v organizacích, pĜed
námi vyvstávají obtížné úkoly a problémy, jaké jsme si pĜed pouhým jedním nebo
dvČma desetiletími nedokázali vĤbec pĜedstavit. Jde pĜitom, a to je dĤležité si
uvČdomit, o úkoly nejenom jiného rozsahu, ale také zcela nového druhu.
Tyto dalekosáhlé zmČny ve spoleþnosti a nepĜehlédnutelné zmČny na digitalizovaném globálním trhu, které o sobČ dávají razantnČ vČdČt, nastolují velmi
podstatnou otázku, na kterou musím pomČrnČ þasto odpovídat: „Je 7 návykĤ
skuteþnČ efektivních lidí platných i v souþasném svČtČ?“ A logicky mĤžeme jít
ještČ dál: „Jak tomu bude za deset, dvacet, padesát, sto let?“ Moje odpovČć zní:
ýím vČtší a dalekosáhlejší zmČny musíme zvládnout a þím obtížnČjší úkoly
pĜed námi stojí, tím relevantnČjší tyto návyky jsou. Proþ tomu tak je? Protože
naše problémy a s nimi spojené bolestné prožitky jsou univerzální a neustále se
prohlubují. Protože Ĝešení tČchto problémĤ je a vždy bude založeno na univerzálních, nadþasových, evidentních principech spoleþných každé, aĢ už minulé,
souþasné nebo budoucí spoleþnosti, která prokázala svoji životaschopnost
a obstála ve zkoušce þasu. Tyto principy jsem nevymyslel – pouze jsem je uspoĜádal do logického a pĜehledného systému.
Jeden z nejvýznamnČjších poznatkĤ, k nimž jsem bČhem života až dosud
dospČl, zní: pokud chcete realizovat svá nejvČtší pĜání a touhy, pokud chcete
zvládnout ty nejobtížnČjší úkoly, rozpoznejte a využijte ty principy nebo pĜirozené zákony, jejichž pĤsobení podléhají výsledky, jichž chcete dosáhnout. To,
jak budete urþitý princip aplikovat, závisí na vašich jedineþných pĜednostech,
nadání a tvoĜivosti. AĢ se snažíte o cokoli, úspČch je ale nakonec vždy dán tím,
zda jednáte v souladu s principy, jimž jeho dosažení podléhá.
Mnoho lidí takto neuvažuje – pĜinejmenším ne vČdomČ. ěešení založená na
principech jsou, jak budete pĜi osvojování sedmi návykĤ postupnČ stále více
zjišĢovat, v ostrém protikladu k bČžným postupĤm a uvažování, s nimiž se
9
www.mgmtpress.cz
10
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
v naší kultuĜe setkáváme. Dovolte mi, abych tento kontrast ilustroval na nČkolika problémech, s nimiž se lidé každodennČ potýkají.
Strach a nejistota. Život až pĜíliš mnoha lidí je naplnČn obavami a strachem.
Mají strach z budoucnosti. Obávají se ztráty zamČstnání a toho, že nebudou
schopni zaopatĜit svoji rodinu. Tato vnitĜní nejistota u nich þasto posiluje, a to
jak v zamČstnání, tak i v rodinném životČ, pocit odevzdanosti, oslabuje ochotu
využívat pĜíležitosti, které se jim nabízejí (a nesou s sebou urþité riziko),
a napomáhá udržovat vztahy nezdravé vzájemné závislosti. V naší kultuĜe je
bČžnou odezvou na problém (strachu) snaha stát se nezávislejším. „ZamČĜím se
na sebe, na ,já a moje‘. Budu dobĜe dČlat svoji práci a po práci se budu vČnovat
tomu, co mČ baví.“ Nezávislost je dĤležitá, dokonce životnČ nezbytná hodnota
a výsledek našeho úsilí. Problém spoþívá v tom, že žijeme ve svČtČ charakterizovaném vzájemností, a nejdĤležitČjší vČci, o které usilujeme, vyžadují schopnost realizovat vzájemnost v mnohem vČtší míĜe, než to dnes dokážeme.
„Chci to hned.“ Lidé chtČjí vČci – a chtČjí je hned. „Chci peníze. Chci pČkný,
velký dĤm, chci dobré auto, chci nejvČtší a nejlepší domácí kino. Chci to všechno – zasloužím si to.“ Aþkoli v souþasné spoleþnosti „kreditních karet“ je snadné „mít hned a platit pozdČji“, realita ekonomických vztahĤ se nakonec prosadí
a pĜipomene nám, nČkdy pomČrnČ bolestnČ, že nemĤžeme donekoneþna nakupovat více, než dokážeme vytváĜet, a tváĜit se, že tomu tak není. Zadlužit se je
snadné. Splácet pĤjþky a úroky už tak snadné být nemusí a mĤže to výraznČ
ovlivnit náš život. Navíc, tvrdČ pracovat dnes už nestaþí. Závratná rychlost
technologických zmČn a rostoucí konkurence, pohánČná globalizací trhĤ a technologií, nás nutí nejenom mít potĜebné vzdČlání, ale neustále se dál prĤbČžnČ
vzdČlávat v souladu s požadavky vyvolanými probíhajícími zmČnami. Musíme
rozvíjet svĤj intelekt a zpĤsob myšlení. Musíme neustále zvyšovat svoji kvalifikaci a investovat do jejího rozvoje, jinak zastará. V zamČstnání šéfové oþekávají a požadují výsledky – a mají k tomu dobrý dĤvod. Konkurence je krutá
a nelítostná. V sázce je pĜežití. PotĜeba produkovat tady a teć je realitou souþasnosti a výrazem požadavkĤ kapitálu. Skuteþnou mantrou úspČchu je ale
dlouhodobý rozvoj a rĤst. I když dokážete plnit þtvrtletní ukazatele, otázkou
zĤstává, zda pĜitom realizujete nezbytné investice, které vám umožní dosahovat
pĜíznivých výsledkĤ i za rok, za pČt, za deset let. Naše kultura a hlasitý pokĜik
znČjící z Wall Streetu se dožadují výsledkĤ dnes. Vyvažovat potĜebu uspokojit
dnešní požadavky s potĜebou investovat do potenciálu zajišĢujícího úspČch
v budoucnu je principem, pĜed kterým nemĤžeme strkat hlavu do písku. Totéž
platí v pĜípadČ vašeho zdraví, manželství, rodinných vztahĤ a potĜeby komunity, v níž žijete.
www.mgmtpress.cz
PĜedmluva
11
ObviĖování a svádČní viny. Kdekoli se objeví problém, objeví se obvykle i prst
oznaþující viníka. Navykli jsme si nehledat pĜíþiny u sebe, ale obviĖovat ze
svých problémĤ nČkoho þi nČco. „Kdyby se mi mĤj šéf do všeho nepletl…
Kdybych se nenarodil tak chudý… Kdybych žil nČkde jinde… Kdybych po otci
nezdČdil tak výbušnou povahu… Kdyby mé dČti nebyly tak vzdorovité…
Kdyby další oddČlení nevnášelo neustále do všech objednávek takový zmatek… Kdybychom nepĤsobili v tak upadajícím odvČtví… Kdyby naši lidé
nebyli tak líní a bez zájmu… Kdyby mi moje žena víc rozumČla… Kdyby…
Kdyby.“ ObviĖovat všechny a všechno z našich problémĤ a obtížných úkolĤ,
které musíme Ĝešit, mĤže být ve spoleþnosti normou. MĤže rovnČž pĜinášet
doþasnou úlevu od nepĜíjemných pocitĤ, které tyto problémy pĜináší – ale také
nás to s nimi nezanedbatelnČ svazuje. Ukažte mi nČkoho, kdo má dost pokory
a odvahy na to, aby pĜijal a pĜevzal odpovČdnost za svoji situaci a aby iniciativnČ a tvoĜivČ tyto problémy Ĝešil nebo hledal možnosti, jak se s nimi vypoĜádat,
a já vám ukážu, jaká síla se skrývá v možnosti volit si.
BeznadČj. ObviĖování plodí cynismus a beznadČj. Když zaþneme vČĜit, že jsme
obČtmi okolností, když podlehneme myšlence, že okolnosti a prostĜedí neodvratnČ urþují náš život, ztratíme nadČji a životní elán, rezignujeme a stagnujeme. „Jsem jenom figurka, loutka, koleþko ve stroji – a nemohu to nijak zmČnit.
ProstČ mi ĜeknČte, co mám dČlat – a já to udČlám.“ Tímto pocitem, který vyvolává nejrĤznČjší zábrany a deprese, trpí mnoho chytrých a nadaných lidí. PĜevažující odezvou typickou pro naši kulturu je cynismus – „od života je nejlepší
oþekávat jenom tolik, aby nás nikdo a nic nemohlo zklamat“. Poznání, že „tím,
kdo formuje mĤj život, jsem já sám“, pĜedstavuje protikladný princip – princip
rĤstu a nadČje.
Nedostatek rovnováhy. Život ve spoleþnosti mobilních telefonĤ je stále složitČjším a nároþnČjším, pĜináší více stresu a vyþerpává nás. Snažíme se za
pomoci moderní techniky organizovat svĤj þas, dosáhnout víc, udČlat víc,
dostat se dál, jednat efektivnČji. PĜesto stále více zjišĢujeme, že aĢ dČláme, co
dČláme, jsme neustále „ve stĜedu ,dČní‘“ a podĜizujeme tomu své zdraví,
rodinný život, integritu, stejnČ jako mnoho vČcí dĤležitých pro naši práci. Jak
je to možné? Problém nespoþívá v práci, kterou dČláme. Práce je hnacím
motorem života. Problémem není ani to, že se musíme vypoĜádat se složitými
vČcmi nebo se zmČnami. Problém spoþívá v naší moderní kultuĜe, která nám
Ĝíká: „PĜicházej dĜíve, zĤstávej déle, pracuj efektivnČji, obČtuj se pro tuto
chvíli.“ Rovnováha, duševní klid a vyrovnaná mysl, vlastní þlovČku, který si
jasnČ uvČdomuje, co jsou jeho nejvýznamnČjší priority, zamČĜí se na nČ a žije
dĤslednČ v souladu s nimi, tak pro mnohé z nás zĤstávají pouze nedostižným
snem.
www.mgmtpress.cz
12
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
„Co mi to pĜinese?“ Naše kultura nás uþí, že pokud v životČ chceme nČþeho
dosáhnout, musíme „sami sebe stavČt na první místo“. ěíká: „Život je hra,
závod, soutČž, v níž byste se mČli snažit zvítČzit, protože pak na tom budete
lépe.“ Na spolužáky, kolegy v zamČstnání a dokonce i na rodinné pĜíslušníky se
díváme jako na konkurenty – þím více získají oni, tím ménČ zbude na nás. Snažíme se samozĜejmČ navenek tváĜit velkoryse a povzbuzovat je, ve skuteþnosti
ale mnohé z nás stravuje závist a užíráme se pĜi pomyšlení na ty, kteĜí uspČli
a nČþeho dosáhli. Autonomní vĤle odhodlaného lidského ducha stála v historii
naší civilizace u zrodu mnoha velkých vČcí. V etapČ znalostního vČku þekají
nejlepší pĜíležitosti a neohraniþené úspČchy pouze na ty, kteĜí si osvojí kulturu
a umČní „my“. Myšlení prodchnuté mentalitou hojnosti – nesobecké myšlení
fungující na základČ vzájemného respektu a zamČĜené na vzájemný prospČch
– je tím, co umožní dosáhnout opravdové velikosti.
Touha být chápán. Jenom málo potĜeb rezonuje v lidské duši silnČji než potĜeba porozumČní a pochopení – potĜeba být vyslyšen, respektován a vážen – mít
vliv. VČtšina lidí je pĜesvČdþena, že klíþem k získání a uplatnČní vlivu je
komunikace – schopnost jasnČ a pĜesvČdþivČ sdČlovat své názory a myšlenky.
Zkuste se zamyslet, zda tak skuteþnČ komunikujete. Není tomu náhodou tak,
že místo toho, abyste pozornČ naslouchali a snažili se pochopit, co vám kdo
Ĝíká, se þasto zabýváte pĜemýšlením o tom, co mu odpovíte? Vliv získáte teprve tehdy, když druzí lidé vycítí, že vy sami jste tím, co vám Ĝíkají, ovlivnČni –
že je chápete, že jim pozornČ nasloucháte, že se neuzavíráte pĜed jinými názory. VČtšina lidí je ale emocionálnČ pĜíliš zranitelná na to, aby dokázali skuteþnČ pozornČ a s porozumČním naslouchat – aby se pĜed tím, než zaþnou druhým
sdČlovat své myšlenky, odpoutali od vlastních záležitostí a problémĤ a soustĜedili se na to, co jim nČkdo Ĝíká – pĜinejmenším na tak dlouho, aby ho pochopili. Naše kultura doslova volá po porozumČní a vlivu. Princip vlivu ale vyžaduje vzájemné porozumČní – kterého není možné dosáhnout, pokud alespoĖ
jedna strana komunikace není odhodlaná ze všeho nejdĜíve dĤkladnČ a pozornČ naslouchat.
Konflikt a odlišnosti. Lidé mají mnoho spoleþného – a souþasnČ se jeden od
druhého až neuvČĜitelnČ odlišují. OdlišnČ uvažují a myslí; mají rĤzné hodnoty,
motivaci a cíle, které si nČkdy konkurují a soupeĜí spolu. To zcela pĜirozenČ
vyvolává konflikty. SoutČživý pĜístup k Ĝešení konfliktĤ a odlišností vede þasto
ke snaze „vyhrát, kolik je možné“. Aþkoli umČní kompromisu obecnČ pĜináší
mnoho dobrého, ani jedna ze stran vČtšinou není – s pro ní sice pĜijatelným, ale
prĤmČrným výsledkem – skuteþnČ spokojena. Dopustit, aby nás naše odlišnosti
dovedly k tomu, že se dohodneme na nejmenším možném spoleþném jmenovateli, je marnotratným mrháním! Brání nám to dát prostor principu tvoĜivé spo-
www.mgmtpress.cz
PĜedmluva
13
lupráce a nalézat Ĝešení problémĤ, která by byla lepší než pĤvodní pĜedstavy
zúþastnČných stran!
Osobní stagnace. Lidská podstata je þtyĜrozmČrná – tČlo, mysl, srdce a duše.
Zamyslete se nad odlišnostmi a výsledky obou pĜístupĤ, o nichž zde hovoĜím:
TċLO:
KulturnČ podmínČný sklon: nemČnit životní styl; zdravotní problémy Ĝešit
pomocí chirurgických zákrokĤ a lékĤ.
Princip: pĜedcházet nemocem a problémĤm vhodným životním stylem,
který je v souladu s tradiþními, všeobecnČ uznávanými zásadami zdravého
života.
MYSL:
KulturnČ podmínČný sklon: trávit þas sledováním televize, „nechat se bavit“.
Princip: þíst literaturu z rĤzných oblastí, neustále se vzdČlávat.
SRDCE:
KulturnČ podmínČný sklon: vztahy s jinými lidmi využívat k realizaci vlastních, sobeckých zájmĤ.
Princip: pozornČ a s respektem naslouchat a sloužit druhým lidem pĜináší
nejvČtší životní uspokojení a radost.
DUŠE:
KulturnČ podmínČný sklon: podléhat rostoucímu sekularismu a cynismu.
Princip: uvČdomit si, že zdrojem naší základní potĜeby smysluplného života
a pozitivních vČcí, o nČž v životČ usilujeme, jsou principy – pĜirozené zákony,
o nichž já osobnČ mám za to, že pocházejí od Boha.
MČjte na pamČti oboje – jak všeobecné, univerzální problémy, tak vlastní
jedineþné potĜeby a nesnadné úkoly – umožní vám to nalézat trvalá Ĝešení
a smČr. Uvidíte, že protikladnost obecnČ rozšíĜené kultury a nadþasového pĜístupu opírajícího se o vČky provČĜené principy vám bude stále patrnČjší a jasnČjší.
ÚplnČ nakonec bych vám chtČl Ĝíci nČco osobního a položit otázku, kterou pravidelnČ dávám posluchaþĤm pĜi svých pĜednáškách: Kolik lidí si na smrtelné
posteli pĜeje, aby byli bývali strávili více þasu v kanceláĜi – nebo sledováním
televize? OdpovČć je – nikdo. Lidé v takovém okamžiku myslí na své blízké,
na rodinu a na ty, jimž sloužili.
Dokonce i významný psycholog Abraham Maslow na konci svého života
zmČnil své známé schéma „hierarchie potĜeb“ a na vrchol pyramidy namísto
www.mgmtpress.cz
14
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
potĜeby seberealizace umístil potĜebu dosažení životního štČstí, uspokojení
a pĜispČní následující generace, již nazval potĜebou sebetranscedence.
V mém pĜípadČ to platí bezezbytku. Principy obsažené v 7 návycích mají na
mČ samého zdaleka nejvČtší vliv a nejuspokojivČjší dopady díky mým dČtem
a vnukĤm.
NapĜíklad moji devatenáctiletou vnuþku Shannon tyto principy „pĜimČly“
zapojit se do služby rumunským sirotkĤm. Jednou k ní nČjaké malé nemocné
dítČ natáhlo ruce a chtČlo, aby ho objala. Shannon nám o nČco pozdČji napsala,
že se v tu chvíli nezvratnČ rozhodla, že „už nikdy nechce žít sobeckým životem
a chce svĤj život zasvČtit službČ druhým lidem“. Když píši tyto Ĝádky, je již
opČt v Rumunsku.
Všechny naše dČti si spoleþnČ se svými životními partnery vypracovaly
osobní poslaní, které je založené na principech zamČĜených na službu druhým
lidem. Když vidíme, jak se jím Ĝídí, naplĖuje nás to radostí.
Zaþínáte þíst knihu 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí. Mohu vám slíbit, že se
nebudete nudit a dozvíte a nauþíte se mnoho nového. Diskutujte se svými blízkými o tom, co jste se doþetli a þemu jste se nauþili. A co je ze všeho nejdĤležitČjší, zaþnČte získané poznatky používat. Nezapomínejte, že uþit se nČþemu
a nepoužívat to nestaþí, chceme-li si nČco skuteþnČ osvojit. Znát a nepoužívat
znamená ve skuteþnosti neznat.
Pro mČ osobnČ je život v souladu se 7 návyky neustálým zápasem – v první
ĜadČ proto, že þím více se zdokonalujeme, tím obtížnČjší je dále se zlepšovat,
stejnČ jako je tomu v pĜípadČ lyžování, golfu, tenisu þi jiného sportu. PĜesto se
každý den snažím žít v souladu s tČmito návyky a v nich obsaženými principy.
Zvu vás k témuž – vydejte se na cestu plnou dobrodružství a pĜekvapivých
objevĤ.
Stephen R. Covey
[email protected]
www.stephencovey.com
Provo, Utah
24. þervence 2004
www.mgmtpress.cz
7
NÁVYKģ – PěEHLED
Jsme to, co opakovanČ þiníme.
Dokonalost není þin, ale návyk.
ARISTOTELÉS
Ch
ARAKTER JE V PODSTATċ KOMBINACÍ NÁVYKģ. Ne nadarmo se Ĝíká: „Zasej
myšlenku, sklidíš þin; zasej þin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.“
Návyky hrají v životČ velkou roli. Protože jsou, þasto nevČdomými, vzorci
chování, neustále, den za dnem, se jejich prostĜednictvím projevuje navenek
náš charakter a efektivita, nebo naopak neefektivnost, našeho jednání.
Jak Ĝekl významný pedagog Horace Mann. „Návyky jsou jako ocelové lano.
Každý den spleteme jeden pramen a brzy ho nelze pĜetrhnout.“ OsobnČ nesouhlasím s poslední þástí tohoto konstatování. Vím, že ho pĜetrhnout lze. Návyky
je možné si osvojit, ale i odnauþit se jim. Vyžaduje to ovšem mnoho þasu,
odhodlání a správný postup.
Všichni, kteĜí jsme sledovali cestu Apolla 11 na MČsíc, jsme se zatajeným
dechem sledovali, jak se první lidé procházejí po MČsíci a vracejí se na rodnou
planetu. Nedostávalo se nám slov, abychom vyjádĜili, co jsme bČhem tČchto
pamČtihodných dní pociĢovali. Aby to vše bylo možné, muselo se Apollo ze
všeho nejdĜíve vymanit z pĤsobení zemské pĜitažlivosti. BČhem nČkolika prvních minut letu, k pĜekonání nČkolika prvních kilometrĤ cesty dlouhé pĜes tĜi
þtvrtČ miliónu kilometrĤ, spotĜebovalo víc energie než v následujících nČkolika
dnech.
Návyky mají také obrovskou „pĜitažlivou sílu“ – vČtší, než si vČtšina lidí
myslí nebo je ochotna pĜipustit. PĜekonat hluboce zakoĜenČné, jako návyk se
projevující sklony – otálení, váhání, odkládání vČcí na pozdČji, netrpČlivost,
kritiþnost nebo sobeckost – které jsou v rozporu se základními principy efektivního jednání, vyžaduje hodnČ vĤle a nČco víc než pár nepodstatných, okrajových zmČn v životČ. Zaþít vyžaduje mimoĜádné úsilí, ale jakmile pĜekonáme
„pĜitažlivou sílu“ pĤvodních návykĤ, naše svoboda získá úplnČ jiný rozmČr.
46
www.mgmtpress.cz
7 návykĤ – pĜehled
47
StejnČ jako každá pĜírodní síla, i pĜitažlivá síla nám mĤže v našem snažení
pomáhat nebo mu naopak stát v cestČ. Je to právČ „pĜitažlivá síla“ nČkterých
návykĤ, co nám možná brání postupovat po vytþené cestČ. PĜitažlivost ale také
umožĖuje existenci naší ZemČ, udržuje planety na obČžných drahách, uchovává
Ĝád vesmíru. Je to úþinná a mocná síla. Pokud „pĜitažlivou sílu“ návykĤ efektivnČ využijeme, mĤžeme s její pomocí dosáhnout takové soudržnosti a Ĝádu, bez
nichž efektivní život není možný.
D EFINICE „ NÁVYKģ “
Pro naše úþely budeme návyky definovat jako prĤnik znalostí, schopností a tužeb.
Znalost pĜedstavuje teoretické paradigma – znamená vČdČt co dČlat a proþ
to dČlat. Mít schopnost znamená umČt to udČlat. Touha je motivace – chtít to
udČlat. K tomu, abychom si vytvoĜili návyk, je zapotĜebí pĜítomnost všech tĜí
složek.
Jestliže spolupracovníkĤm, partnerovi nebo dČtem Ĝíkám, co si myslím, ale
nenaslouchám jim, naše interakce nemĤže být efektivní. Dokud se neseznámím
se správnými principy mezilidských vztahĤ, dokonce ani nemusím vČdČt, že
jim musím naslouchat.
To ale není všechno. Dokonce i když budu vČdČt, že moje interakce s druhými lidmi nemĤže být efektivní, pokud jim nebudu pozornČ naslouchat, mohu
postrádat potĜebné schopnosti – nevím jak, neumím dobĜe naslouchat.
Ale ani to nestaþí k tomu, abych si vytvoĜil návyk naslouchat. VČdČt, že
musím pozornČ naslouchat, a umČt naslouchat nic neznamená, pokud nechci
naslouchat, pokud skuteþnČ netoužím naslouchat. Teprve všechny tĜi složky
umožĖují vytvoĜit návyk.
ZmČna bytí/vČdČní je vzestupný proces – bytí mČní vČdČní, které zpČtnČ
mČní bytí, a vše se znovu opakuje, tak jak se pohybujeme vzhĤru po spirále
rĤstu. Tím, že rozvíjíme znalosti, schopnosti a tužby, se zbavujeme existujících
omezení, dostáváme se na vyšší úroveĖ osobní efektivnosti – osobních i mezilidských vztahĤ – a nakonec se zbavíme starých paradigmat, která pro nás po
mnoho let byla zdrojem falešných jistot.
NČkdy je to strastiplný a namáhavý proces vyžadující motivaci založenou
na vyšších cílech a ochotČ podĜídit souþasná pĜání tomu, co chceme v budoucnosti. Tento proces ale pĜináší spokojenost, „cíl a smysl naší existence“. Spokojenost a štČstí je možné chápat, alespoĖ þásteþnČ, jako plod touhy a schopnosti
obČtovat to, co chceme nyní, tomu, co chceme v koneþné instanci.
www.mgmtpress.cz
48
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
Znalosti
(co, proč)
NÁVYKY
Schopnosti
(jak)
Touha
(chtění)
EFEKTIVNÍ NÁVYKY
ZvnitĜnČné principy a vzorce chování
K ONTINUUM
ZRALOSTI
Sedm návykĤ není soubor samostatných, navzájem izolovaných „receptĤ“ psychického povzbuzení a rozvoje. Tyto návyky pĤsobí v souladu s pĜirozenými
zákony rĤstu; umožĖují kumulativní, krok za krokem jdoucí a vysoce integrovaný rozvoj efektivnosti – osobní i mezilidských vztahĤ. Tento pĜístup nás vede
na kontinuu zralosti od závislosti k nezávislosti, a nakonec k vzájemnosti.
Všichni jsme nejdĜíve nemluvĖaty, plnČ závislými na ostatních lidech, kteĜí
na nás dohlížejí, starají se o nás a pomáhají nám. Bez jejich péþe by se náš život
poþítal na hodiny, v lepším pĜípadČ na dny.
PostupnČ, bČhem následujících mČsícĤ a let, se stáváme více a více nezávislými – fyzicky, mentálnČ, emocionálnČ a finanþnČ – až se nakonec dokážeme
postarat sami o sebe, zaþneme se Ĝídit vlastními hodnotami a staneme se sobČstaþnými.
Jak dál rosteme a dozráváme, zaþínáme si stále více uvČdomovat, že všechno v pĜírodČ je vzájemnČ závislé, že ekologický systém urþuje dČní v pĜírodČ,
ale také ve spoleþnosti. Zjistíme, že vyšší patra naší pĜirozenosti, povahy a charakteru mají co do þinČní s našimi vztahy s druhými lidmi – že život þlovČka je
prostoupen vztahy vzájemnosti.
www.mgmtpress.cz
7 návykĤ – pĜehled
49
RĤst od dČtských stĜevíþkĤ k dospČlosti probíhá v souladu s pĜirozenými
zákony. RĤst má ovšem mnoho dimenzí. Fyzická vyspČlost nezaruþuje citovou
nebo mentální zralost. A naopak, fyzická závislost na druhých lidech neznamená, že je dotyþný jedinec mentálnČ nebo citovČ nezralý.
Na kontinuu zralosti pĜedstavuje závislost paradigma, které mĤžeme nazvat
paradigmatem typu ty – ty se o mČ postaráš, ty to pro mČ udČláš, ty jsi to
neudČlal, je to tvoje vina.
Nezávislost je paradigmatem typu já – já to zvládnu, já za to nesu odpovČdnost, já se spoléhám na sebe, já si mohu zvolit.
Vzájemnost je paradigmatem typu my – my to zvládneme, my dokážeme
spolupracovat, my dokážeme spojit své nadání a schopnosti a spoleþným úsilím
vytvoĜit nČco vČtšího a lepšího, než by dokázal každý z nás.
Závislí lidé potĜebují nČkoho, kdo jim zajistí, co chtČjí. Nezávislí lidé mohou to, co chtČjí, získat vlastním pĜiþinČním. Vzájemnost umožĖuje spojit vlastní úsilí s úsilím druhých lidí – a docílit tak nejvČtších úspČchĤ pro všechny.
Jsem-li fyzicky závislý na druhých lidech – ochrnutý nebo invalidní þi jinak
fyzicky postižený – potĜebuji nČþí pomoc. Jsem-li na nČkom emocionálnČ
závislý, mé sebevČdomí a jistota se odvíjejí od jeho mínČní o mnČ samém. Jestliže mČ nemá rád nebo se mnou nesouhlasí, niþí mČ to. Jsem-li na nČkom intelektuálnČ závislý, spoléhám na to, že bude za mČ myslet, že bude intelektuálnČ
Ĝešit problémy a záležitosti mého vlastního života.
Jsem-li fyzicky nezávislý, zvládnu vČtšinu vČcí sám. Mentální nezávislost
mi umožĖuje uvažovat o nejrĤznČjších vČcech, a to na rĤzných úrovních abstrakce. Mohu myslet tvĤrþím zpĤsobem a analyticky, vtisknout svému myšlení Ĝád, uspoĜádat a srozumitelnČ vyjádĜit své myšlenky. Jsem-li nezávislý emocionálnČ, hodnotím sám sebe a jednám podle svých vlastních mČĜítek. Mé
hodnocení sebe sama nezávisí na tom, zda jsem oblíbeným nebo jak se mnou
druzí lidé jednají.
Je zĜejmé, že nezávislost je projevem mnohem vyššího stupnČ zralosti než
závislost.
Dosáhnout nezávislosti pĜedstavuje mimoĜádnČ významný úspČch. Je to
úspČch nejenom pro nás samé osobnČ, ale i sám o sobČ. Být nezávislým ale nepĜedstavuje to nejdĤležitČjší v našem životČ, není nejvyšší metou, o niž bychom
mohli usilovat.
Souþasná spoleþenská paradigmata kladou dĤraz na nezávislost. O nezávislost nepokrytČ usiluje mnoho jedincĤ i sociálních hnutí. VČtšina literatury
vČnované problematice sebezdokonalování považuje nezávislost za ze všeho
nejdĤležitČjší, jako kdyby komunikace, týmová práce a spolupráce byly
ménČ významné.
DĤraz, který klademe na nezávislost, je do znaþné míry reakcí na závislost –
na to, že nás druzí kontrolují, Ĝídí, využívají, manipulují a omezují.
www.mgmtpress.cz
50
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
Koncept vzájemnosti není pĜijímán s velkým pochopením, protože mnoha
lidem zavání závislostí. Proto lidé, þasto ze sobeckých dĤvodĤ, ve jménu nezávislosti, opouštČjí rodinu, dČti a zĜíkají se jakékoli spoleþenské odpovČdnosti.
Tento druh reakce, který vede k tomu, že se lidé „zbavují pout“, „osvobozují se“, „prosazují se“ a „starají se o své vČci“, þasto ukazuje na mnohem podstatnČjší a hlubší závislosti, pĜed nimiž nelze tak snadno „prchnout“, protože
jsou spíše vnitĜního než vnČjšího rázu – závislosti, kdy si napĜíklad necháme
ruinovat emocionální život slabostmi druhých nebo se cítíme být obČtí lidí
a událostí, které nemĤžeme ovlivnit.
JistČ, možná potĜebujeme zmČnit pomČry, v nichž žijeme. Avšak závislost je
spíše otázkou osobní zralosti, která s okolnostmi našeho života nemá mnoho
spoleþného. Nezralost a závislost þasto pĜetrvávají, i když se pomČry zlepší.
Skuteþná nezávislost vyplývající z charakteru nám dává sílu jednat spíše
podle svého uvážení než pod vlivem druhých lidí. Osvobozuje nás od závislosti na pomČrech a druhých lidech. Je cílem, o nČjž má smysl usilovat, jenž nás
osvobozuje. Není ale posledním cílem na cestČ k efektivnímu životu.
Nezávislé myšlení není v souladu s realitou vzájemnosti. Nezávislí lidé,
kteĜí nejsou dostateþnČ zralí na to, aby uvažovali a jednali v duchu vzájemnosti, mohou být dobrými individuálními tvĤrci. Tito lidé ale nebudou dobrými
lídry nebo þleny týmu, protože nevycházejí z paradigmatu nezbytného pro
úspČch v manželství, rodinném životČ nebo v organizaci – z paradigmatu vzájemnosti.
Vzájemnost je charakteristickou vlastností života. Pokoušet se být maximálnČ efektivní na základČ nezávislosti je jako hrát tenis golfovou holí – nástroj se
nehodí k realitČ.
Vzájemnost je mnohem zralejším, rozvinutČjším konceptem. Jsem-li fyzicky nezávislý na druhých lidech, spoléhám se sám na sebe a jsem sobČstaþný.
UvČdomuji si ale, že kdybych spojil síly s nČkým dalším, mohli bychom dosáhnout mnohem víc – víc, než mohu dosáhnout jako jednotlivec, bez ohledu na to,
jak moc se budu snažit. Jsem-li emocionálnČ nezávislý, vážím si sám sebe, ale
souþasnČ vnímám potĜebu lásky, potĜebu milovat a být milován. Jsem-li intelektuálnČ nezávislý, uvČdomuji si, že potĜebuji obohatit své myšlení o nejlepší
myšlenky druhých.
Vzájemnost mi dává možnost smysluplnČ se podílet s ostatními lidmi na
dČní kolem sebe – a získat pĜístup k jejich zdrojĤm a potenciálu.
Vzájemnost si mohou zvolit pouze nezávislí lidé. Závislí lidé takovou volbu
uþinit nemohou – nemají charakter, který by jim to umožnil, nemají dostateþnou vládu sami nad sebou.
Následující kapitoly, vČnované návykĤm 1, 2 a 3, se proto zabývají sebekontrolou. Tyto návyky nás dovedou od závislosti k nezávislosti. Jsou to „soukromá vítČzství“, v nichž spoþívá základ osobního rĤstu a rozvoje charakteru.
www.mgmtpress.cz
7 návykĤ – pĜehled
51
Po soukromých vítČzstvích pĜicházejí veĜejná vítČzství. Postupovat opaþnČ není
možné – stejnČ jako nelze sklízet a teprve potom sít. Je to postup zevnitĜ ven.
Skuteþná nezávislost je základem, který umožĖuje rozvíjet vztahy efektivní
vzájemnosti. Máte charakter, který vám umožĖuje efektivnČ se zamČĜit na
„veĜejná vítČzství“ – týmovou práci, spolupráci a komunikaci, tj. na problémy
spojené s charakterem a osobností druhých lidí. To je tématem návykĤ 4, 5 a 6.
To samozĜejmČ neznamená, že se nemĤžete vČnovat návykĤm 4, 5 a 6,
dokud si dokonale neosvojíte návyky 1, 2 a 3. Neznamená to, že se máte na
nČkolik let izolovat, dokud se návyky 1, 2 a 3 plnČ nerozvinou. Pochopíte-li ale
logickou posloupnost návykĤ, umožní vám to efektivnČji Ĝídit vlastní rĤst.
Jako souþást vzájemnČ závislého svČta musíme být s tímto svČtem v každodenním kontaktu. MĤže se pĜitom snadno stát, že akutní problémy nám znemožní vidČt chronické pĜíþiny tČchto problémĤ spoþívající v charakteru. Pochopíme-li, že to, jací jsme, se promítá do každé interakce, a jaké mechanismy zde
pĤsobí, nám pomáhá zamČĜit své úsilí, v souladu s pĜirozenými zákony, postupnČ tam, kam je zapotĜebí.
Návyk 7 je návykem umožĖujícím obnovu sil – pravidelnou, vyváženou
obnovu sil ve þtyĜech základních dimenzích lidského života. V tomto smyslu
„zastĜešuje“ ostatní návyky a umožĖuje jejich realizaci. Je to návyk spoþívající
v nepĜetržitém zdokonalování, jenž vytváĜí vzestupnou spirálu osobního rĤstu.
Tak, jak po ní stoupáme, hloubČji chápeme jednotlivé návyky a lépe je uplatĖujeme ve vlastním životČ, protože k nim pĜistupujeme s vČtším porozumČním.
Na následující stranČ naleznete schéma, které názornČ ilustruje posloupnost
a vzájemnou provázanost sedmi návykĤ. Toto schéma vás bude provázet celou
knihou tak, jak se budeme postupnČ zabývat vzájemnými vztahy a posloupností jednotlivých návykĤ a jejich synergií – tím, jak ve vzájemných vztazích (pĜi
spoleþném pĤsobení) dávají tyto návyky jeden druhému výraznČ novou,
v mnoha smČrech ještČ výraznČjší podobu. Každý nový koncept nebo návyk,
jímž se pĜíslušná kapitola zabývá, bude pro snazší orientaci ve schématu graficky zvýraznČn.
D EFINICE
EFEKTIVNOSTI
Sedm návykĤ jsou návyky efektivnosti. Protože vycházejí z principĤ, pĜinášejí
maximum možných dlouhodobých prospČšných výsledkĤ. TvoĜí základ charakteru osobnosti, ukazují správnou cestu a umožĖují efektivnČ Ĝešit problémy,
maximalizují pĜíležitosti, umožĖují pĜi pohybu po vzestupné spirále osobního
rĤstu osvojovat si a integrovanČ s ostatními využívat další principy.
Jsou to návyky efektivnosti také proto, že vycházejí z paradigmatu efektivnosti, které je v souladu s pĜirozeným zákonem, pro nČž používám pojem „rov-
www.mgmtpress.cz
52
7
NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ
Vzájemnost
Nejdříve se snažte
pochopit, potom
Vytvářejte synergii
být pochopeni
VEŘEJNÉ
5
6
7 Ostře
ní pil
y
VÍTĚZSTVÍ
Myslete způsobem
výhra/výhra
4
Nezávislost
3
To nejdůležitější
dávejte na první místo
SOUKROMÉ
1
Bute proaktivní
2
Začínejte
s myšlenkou na konec
VÍTĚZSTVÍ
Závislost
PARADIGMA SEDMI NÁVYKģ
www.mgmtpress.cz
STEPHEN R. COVEY
7 návykƋ
skuteŚnŠ efektivních lidí
Zásady osobního rozvoje, které zmŠní váš život
Z anglického originálu The 7 Habits of Highly Effective People.
Powerful Lessons in Personal Change, vydaného v roce 2004
nakladatelstvím Free Press, New York, USA, pĜeložil Aleš Lisa
V roce 2011 vydalo nakladatelství Management Press ve spolupráci s FC Czech,
zastoupením FranklinCovey v ýR a SR, jako svou 427. publikaci
Obálku navrhl Petr Foltera
V nakladatelství Management Press vydání 2.
Sazba CADIS, DTP Studio, Praha 9
Vytiskly Tiskárny HavlíþkĤv Brod, a. s.
ISBN 978-80-7261-241-3
www.mgmtpress.cz