terapie poranění mléčné žlázy

Transkript

STOP KOKCIDIÓZE
TELAT!
Baycox®
Bovis
Průjem u mladého skotu, špatně prospívající zvířata, snížené váhové přírůstky - to vše může souviset s kokcidiózou.
Kokcidióza je závažný celosvětový problém v chovu skotu
a dokáže způsobit obrovské ekonomické ztráty.
Obvykle postihuje mladá zvířata do jednoho roku věku.
Na základě výzkumu a dlouholetých zkušeností s kontrolou
kokcidiózy přichází firma Bayer na trh s novinkou
Baycox® Bovis.
Baycox® Bovis je perorální suspenze
připravena k okamžitému použití u telat.
Jediná dávka 15 mg toltrazurilu/kg ž.hm.
(což odpovídá 3ml perorální
suspenze/10 kg ž.hm.)
®
účinně ochraňuje
proti kokcidióze
Antikokcidikum pro telata
skotu.
Baycox Bovis
Bayer s.r.o., Litvínovská 609/3, 190 21 Praha 9, tel.: 266 101 471
e-mail: [email protected], www.baycox.cz
Česká buiatrická společnost
Klinika chorob přežvýkavců VFU Brno
SBORNÍK REFERÁTŮ ODBORNÉHO SEMINÁŘE
DIAGNOSTIKA A TERAPIE PORANĚNÍ
MLÉČNÉ ŽLÁZY
Odborný garant: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc.
VetFair, Kongresové centrum ALDIS a.s., Hradec Králové
14. 4. 2007
Diagnostika a terapie poranění mléčné žlázy
Obsah:
Vemeno krávy ve světle funkční morfologie ................................................................................................................. 7
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc., VFU Brno
Anestezie mléčné žlázy dojnice ...�
21
MVDr. Radovan Kabeš, MVDr. Mária Patschová, MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS, Klinika chorob koní, FVL,
VFU Brno
Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost
Diagnostika a terapie poranění mléčné žlázy .............................................................................................................28
Dr. S. Seidel, Dr. R. Martin, Prof. Dr.R. Mansfeld
Klinik für Wiederkäuer mit Ambulanz und Bestandsbetreuung der Universität München
Blue Tongue, modrý jazyk, katarální horečka ovcí .................................................................................................... 50
Dr. Jean-Louis Poncelet
Francouzská asociace veterinárních lékařů potravinových zvířat
Kokcidióza skotu ..........................�
Prof. MVDr. Břetislav Koudela, CSc.
Ústav parazitologie, VFU Brno
52
–5–
VEMENO KRÁVY VE SVĚTLE FUNKČNÍ MORFOLOGIE
Prof. MVDr Čeněk Červený, CSc., VFU Brno
Úvod
Mléko domácích přežvýkavců patří mezi základní potraviny člověka na celém světě. I když významně převažuje mléko kravské, v některých oblastech naší zeměkoule je hlavním zdrojem obživy naopak mléko koz a ovcí.
Kozí mléko a výrobky z něj jsou v současné době velmi
oblíbené a to i u našich konzumentů, kteří mají v tomto
směru již velmi dobré zkušenosti. Přesto však kravské
mléko nemůže ani v nejmenším nahradit a to jak v přímé
konzumaci, nebo konzumaci ve formě velmi bohatého
sortimentu mléčných výrobků. Vždyť ovčí a kozí mléko
je v celkové produkci mléka zastoupeno pouze jen asi
dvěma procenty.
Produkční schopnosti současných mléčných plemen
skotu jsou velmi dobré, technologie získávání a ošetřování zdravého nezávadného mléka jsou dokonalé. Je třeba osvojovat si neustále nové poznatky v tomto směru
a uplatňovat a dodržovat tyto poznatky v praxi ve vlastních chovech. Pro pochopení celé řady chovatelských
zásad a technologických procesů je výhodné seznámit
se i se základy stavby a funkce mléčných žláz,nejen jako
orgánu nezbytného pro reprodukci savců, ale i orgánu,
který produkuje nepostradatelnou potravinu lidské populace.
Mléčné žlázy – specifické orgány
savců
Mléčné žlázy jsou modifikované kožní žlázy, které
tvoří sekreční buňky ve stěně mléčných alveol (sklípků)
a tubulů (trubiček). Jsou to orgány, které se vyskytují pouze u savců (Mammalia). Jejich sekret – mateřské
mléko je nezbytný pro výživu mláďat po narození až do
období odstavu, tedy samostatného přijmu potravy. V plném, periodickém funkčním rozvoji vázaném na porod
a poporodní období se vyskytují u dospělých samic. U
samců jsou mléčné žlázy zachované pouze jako rudimenty. Stavba a funkční aktivita mléčných žláz souvisí
s cyklickou aktivitou pohlavních orgánů samic a je řízena
nervově – hormonálním regulačním systémem. Jsou to
nervové vjemy přijímané a zpracované v mozkové kůře,
které působí na mezimozek (hypotalamus). Mezimozek
ovlivňuje regulační mechanismy hypofýzy, a ta svými sekrety působí na činnost buněk dalších žláz s vnitřní sekrecí (vaječníkové folikuly, žlutá tělíska, kůra nadledvinek
a placenta). Tyto endokrinní žlázy jsou přímými činiteli
v řízení vývoje a činnosti mléčné žlázy – tedy i v řízení
produkce mléka.
Na jednotlivých fázích pohlavní aktivity závisí velmi
zřetelné změny stavby mléčných žlaz, vemínek či vemen.
Z tohoto hlediska můžeme rozlišovat mléčné žlázy juvenilní (u mladých jedinců před pubertou), žlázy v období
puberty, žlázy v plném rozvoji v období gravidity, v období laktace, mléčné žlázy v regresi (období mezi dvěma
laktacemi) a mléčné žlázy v involuci ve stáří, kdy jejich
činnost zaniká.
U feny, kočky, prasnice a řady dalších volně žijících savců jsou mléčné žlázy nahloučené do segmentálně oboustranně symetricky rozmístěných vemínek (mammae). U
klisny, krávy, ovce, kozy a u nás volně žijících přežvýkavců např. srny a laně, jsou mléčné žlázy zkoncentrované
pouze do stydké a tříselné krajiny jako jednotný orgán
zvaný vemeno (uber). U ovce, kozy a zvláště u krávy bylo
chovatelskými zásahy vemeno vyšlechtěno v mohutný
kulovitý orgán s dlouhodobou sekrecí velkého množství
mléka, které neslouží pouze k výživě mláďat, ale stalo se
i důležitým zdrojem a nezbytnou součástí potravy a tím
i zdravé výživy lidí i jiných živočišných druhů.
Srovnávací studie prokázaly, že se mléčné žlázy vyvinuly z apokrinních kožních žláz, tj. z těch žláz, jejichž
buňky se při sekreční činnosti částečně rozpadají. V kůži jsou tyto žlázy svými vývody běžně vázané na chlupy.
Tak je tomu u vejcorodých savců (např. ptakopysk). Shluky těchto žláz, tzv. žlaznatá políčka se nacházejí v podkoží na spodní straně břicha. Jejich žlázy ústí do chlupových
váčků a sekret těchto žláz (prvotní mléko) stéká po chlupech a mláďata jej z chlupů olizují. U vačnatých (klokan,
koala) i placentálních savců (např. domácí savci) vývody
jednotlivých mléčných žlaz vyúsťují na bradavce neboli
struku. U vačnatých se k této bradavce skryté v břišním
vaku přichycují nedostatečně vyvinutá mláďata na delší
dobu. U vyšších savců se mléčné žlázy shlukují do zvláštních prominujících orgánů zvaných vemínka či vemeno.
–7–
Obr. č. 2: Vemeno krávy. Pravá přední čtvrť na příčném řezu
(schéma), A – levá přední čtvrť vemena (žláznaté těleso neboli
tělo vemena); B – základna vemena; C – dolní (ventrální) plocha
vemena (vrchol čtvrtě vemena); D – mezivemenní brázda; E – vývodné cesty; F – struk pravé zadní čtvrti vemena; G – struk levé
zadní čtvrti vemena, 1 – žlázový parenchym; 2 – tukový polštář
vemena; 3 – kůže vemena; 4 – břišní stěna; 5 – bílá čára
Obr. č. 1: Uložení vemena u krávy (pohled zprava na pravidelně
formované vemeno polovejčitého tvaru) 1 – podkožní žíly vemena; 2 – silná mléčná žíla (kraniální žíla venema – v. epigastica
cranialis superficialis); 3 – mléčná studánka, a – kolenní kloub; b
– předkolenní řasa; c – kyčelní hrbol; d – hladová jáma; e – kořen
ocasu; f – sedací hrbol
Vemeno krávy
Vemeno krávy bylo vyšlechtěno zvláště u mléčných
plemen v mohutný kulovitý orgán. Nachází se ve stydké
a tříselné krajině vzadu na spodině břicha a pod pánevním dnem. Dopředu zasahuje téměř až k pupku dozadu
do mezinoží. Ve střední linii je vemeno rozděleno podélnou mezivemenní brázdou na pravou a levou polovinu.
Poloviny jsou rozdělené mělčími příčnými brázdami na
přední a zadní čtvrtě, každá čtvrť se skládá ze tří základních částí. Je to žláznaté těleso, tvořené sekrečním parenchymem, vazivo, které tvoří kostru (stroma) žláznatého tělesa a tukový polštář. Dále je to bohatě rozvětvený
systém vývodných cest mléčných žláz a struk, ve kterém
tento vývodný systém končí a na jeho vrcholu jediným
otvorem vyúsťuje do zevního prostředí.
Obr. č. 3: Různě tvarované vemeno krávy, pohled zleva (schéma). A – oválný tvar vemena (vhodný a žádaný tvar), B – kulovité
vemeno, v nedostatečné šíři zavěšené (méně žádoucí), C – málo
rozvinuté vemeno (tzv. divoké vemeno, je nevhodné), D – vemeno uložené ve stydké krajině příliš vzadu, E – nedostatečně
vyvinuté přední čtvrtě, F – vemeno se zduřelými a zaškrcenými
struky, G – nedostatečně vyvinuté zadní čtvrtě, H– kozí vemeno
–8–
Zevní úprava vemena
Z chovatelského hlediska je u krávy požadováno vemeno polovějčitého tvaru, dostatečně objemné s širokou
základnou. Základna vemena je závěsy připoutána k břišní stěně a spodině pánve a má oválný obvod (v délce 1,5
– 2m u vysoce produktivních dojnic). Při nepravidelném
utváření a nestejnoměrném rozvoji jednotlivých čtvrtí
může být vemeno asymetrické, může mít protáhlý tvar,
může být ploché nebo nedostatečně vyvinuté. Tyto tvarové odchylky jsou samozřejmě nežádoucí. Z každé ze
čtvrtí ční z dolního pólu vemena jeden 5 – 12cm dlouhý
struk, jehož tvar je taktéž variabilní. Žádoucí jsou struky
kuželovitého tvaru, přiměřeně velké a mírně zahrocené.
Na nevydojeném vemeni jsou na pohmat jemné a ční poněkud do stran. U některých krav se mohou vyskytovat
za zadními struky nebo i mezi struky předních a zadních
čtvrtí přídatné mléčné žlázy, jejichž vývodné cesty vyúsťují do nadpočetných struků. Tyto nadpočetné struky
bývají často vázané na vlastní žláznatý parenchym, který
vylučuje mléko.
Na povrchu je vemeno krav pokryto tenkou kůží, která je řídce ochlupená a obsahuje hojné mazové a aromatické potní žlázy. Na žláznaté těleso je připoutána řídkým podkožním vazivem, takže je odtažitelná a snadno
se skládá v řasy. Na struku je kůže tlustší, bez chlupů
a žláz a pevně spojená se strukturou stěny struku. U výborných dojnic prominují z podkoží klikatě se vinoucí
žíly vemena.
Vnitřní struktura vemena
Podstatu vemena krávy tvoří čtyři samostatné čtvrtě.
Každá čtvrť zahrnuje u krávy jednu bohatě rozvětvenou žlázu a to její žláznaté těleso, vývodné cesty žlázy
a struk.
Žlaznaté těleso tvoří žlázový parenchym a stroma,
což je vazivový skelet a tukový polštář vemena. Základ
žlázového parenchymu představují početné dutinky mikroskopických rozměrů (velikost 150 – 300 mikrometrů) zvané mléčné alveoly (sklípky) a tubuly (trubičky),
obalené vazivem. Alveoly a tubuly jsou sekreční jednotky mléčné žlázy. Jsou seskupené do lalůčků velikosti přibližně 0,5 – 1,5 mm. Lalůček tvoří 100 – 200 sekrečních
alveolů. Stěnu alveolů a tubulů vystýlají sekreční buňky.
V nich se tvoří mléko v podobě tekutého sekretu a velmi
drobných kapének tzv. mléčných tělísek (kuliček). Sekreční buňky se při vylučování mléčných tělísek částeč-
Obr. č. 4: Schéma stavby vemena krávy (příčný řez zadními
čtvrtěmi, pohled ze zadu), A – žláznaté těleso (tělo vemena); B
– vývodné cesty; C – struk pravé zadní čtvrtě; D – struk levé přední čtvrtě vemena, 1- žlázový parenchym; 2 – tukový polštář; 3
– lalůčky žlázového parenchymu obalené vazivem; 4 – sekreční
mléčné alveoly; 5 – nitrolalůčkový vývod; 6 – mezilalůčkový vývod; 7 – mlékovody; 8 – hlavní mlékovody; 9 – žlázová část mléčné cisterny (mlékojem); 10 – struková část mléčné cisterny; 11
– strukový kanálek; 12 – svěrač strukového kanálku; 13 – strukový
otvor, a – mezivemenní brázda; b – vazivová přepážka vemena
ně rozpadají (apokrinní sekrece). Na povrchu mléčných
alveolů a tubulů z vnější strany jsou sekreční buňky
obklopeny sítí hvězdicovitých buněk. Jsou to tzv. košíčkové (myoepiteliální) buňky, které mají schopnost se
smršťovat a stlačovat mléčné alveoly a tubuly. Tak napomáhají vytlačovat sekreční činností buněk již vyloučené a nahromaděné mléko v těchto alveolách a tubulech
dále do vývodných cest žlázy, kde se mléko před vysáváním mládětem či před vydojováním shromažďuje.
Proces vylučování mléka ze sekrečních buněk do dutin
alveol a tubulů se nazývá sekrece mléka. Po odloučení
mléka z buněk se narušená stěna sekrečních buněk zaceluje (reparuje) a buňky se poté opět plní tekutou složkou a tukovými kapénkami mléka, aby se proces mohl
po odsání či vydojení mléka z vývodných cest opakovat.
Na počtu sekrečních buněk ve vemeni závisí množství
vylučovaného mléka. U mladých jalovic i v pokročilejší březosti není sekreční parenchym vemena dostatečně
vyvinut. Objevuje se až v konečné fázi březosti, v období
před porodem a je plně vyvinut až v začínající době laktace. Mimo období laktace (např. v době zaprahnutí) je
velmi zredukován a je nahrazen ve žláznatém tělese vazivem a tukovou tkání. Nejvíce sekrečních buněk, alveolů a tubulů je na vrcholu laktace. Na 1 cm3 žláznatého
parenchymu jich připadá kolem 800.000.
–9–
Obr. č. 5: Lalůček žlázového parenchymu složený z mléčných
alveolů a tubulů, 1 – sekreční alveoly; 2 – sekreční tubuly; 3 – nitrolalůčkový vývod; 4 – vmezeřené vazivo, které spojuje sekreční
tubuly a alveoly a celé lalůčky navzájem; 5 – mezilalůčkové vývody (ústí do mlékovodů); 6 – hladkosvalový kruhový svěrač, který
reguluje odtok mléka při ejekci mléka v době sání mládětem,
nebo v době dojení
Obr. č. 6: Mléčný alveol a tubulus vystlaný sekrečními buňkami
krytými na povrchu kontrakce schopnými košíčkovými (myoepiteliálními) buňkami (schéma), A – mléčný alveol; B – mléčný
tubulus; C – mléko v dutině alveolu a tubulu, 1 – sekreční buňky
alveolu a tubulu; 2 – košíčková (myoepiteliální)buňka; 3 – jádro
košíčkové buňky
Vývodné cesty mléčných žláz jsou u dojnic v období
plné laktace bohatě rozvětvené, neboť se v každé čtvrti
vemena nachází pouze jediná mléčná žláza a jediný soubor vývodných cest. Vývody z mléčných alveolů a tubulů tzv. nitrolalůčkové vývody a dále mezilalůčkové
vývody se postupně slévají v tenké mlékovody a dále
pak v silnější větve mlékovodů, až jsou vidět pouhým
okem na řezu parenchymem vemena. Tyto mlékovody
se opět slévají v silnější kmeny až se vytvoří 8 – 15 hlavních mlékovodů, které ústí do mléčné cisterny (mléko-
Obr. č. 7: Mléčné alveoly v laktační periodě (Smolich, Michel,
1992, rastrovací mikroskop 1500:1), a – žlázové buňky; b – myoepitel (košíčkové buňky); c – krevní kapiláry
jemu) a to do její žlázové části. V mlékovodech malého
průsvitu jsou vytvořeny hladkosvalové svěrače, které na
základě nervových podráždění regulují uvolnění mléka
do hlavních mlékovodů a do mléčné cisterny. Soustava
mlékovodů je schopna určité dilatace a tím se vytvoří
větší prostor pro nahromaděné mléko před vydojováním. Hlavní mlékovody jsou krátké a objemné. Dosahují tloušťky 5 – 20 mm.
Mléčná cisterna je dutina o objemu 0,5 – 2,5 litru,
u vysoce výkonných dojnic i více. Dělí se na žlázovou
část a strukovou část. V mléčné cisterně se mléko taktéž
shromažduje před vydojením nebo vysáváním teletem.
Žlázová část mléčné cisterny se nachází v každé čtvrti
vemena nad základnou struku a je obklopená sekrečním
parenchymem mléčné žlázy. Může zasahovat místy až
k podkoží vemena a je možné ji prsty vyhmatat jako tzv.
„mléčné uzly“. Přechází do struku jako struková část
mléčné cisterny. Zde vyplňuje téměř celý struk. Od žlázové části cisterny může být oddělena více, či méně zřetelnou prstenčitou řasou. Struková část mléčné cisterny
je u krav v plné laktaci přibližně 60 – 100 mm dlouhá. Je
roztažitelná a přechází a zužuje se k hrotu struku v tenký strukový kanálek. Ten vyúsťuje na vrcholu struku
jediným strukovým otvorem, pokud výjimečně nejsou
vytvořeny abnormálně ve stěně struku i otvůrky další.
Slizniční výstelka strukové části mléčné cisterny tvoří
četné podélné řasy, které se při náplni cisterny mlékem
vyrovnávají a umožňují tak při nadměrné sekreci mléka před sáním nebo dojením značné rozšíření dutiny
a zvětšení objemu.
– 10 –
Obr. č. 8: Podélný řez strukem a mléčnou cisternou s okolními
částmi žláznatého tělesa v jedné čtvrti vemena krávy (foto), a
– žláznaté těleso; b – žlázový oddíl mléčné cisterny s vyústěním
hlavních mlékovodů; c – struk a strukový oddíl mléčné cisterny;
d – strukový kanálek; e – mlékovody ve žlázovém parenchymu; f
– kůže a podkoží vemena
Obr. č. 9: Variace tvaru zakončení struku u krávy: A – zakončení
nálevkovité; B – diskovité s vchlípeným strukovým otvorem (je
nevhodné); C – zaoblené (je vhodnější při strojním dojení); D
– hrotnaté
Struk je tlustostěnná kuželovitá nebo válcovitá trubice, která shromažďuje a odvádí mléko z vemena a reguluje jeho uvolňování navenek při sání mládětem nebo
při vydojování. Svou rozšířenou 2 – 3 cm širokou základnou nasedá na dolní plochu žláznatého tělesa vemena. Směrem dolů k zaoblenému hrotu se struk postupně
zužuje. Na hrotu struku téměř uprostřed se u skotu nachází strukový otvor, kterým je zakončen velmi tenký
strukový kanálek. Struky předních čtvrtí jsou zpravidla
poněkud delší než struky zadních čtvrtí. Struky krav
mohou mít různý tvar.Pro strojní dojení jsou nejvhodnější struky kuželovitého tvaru, dobře odškrcené od
dolního klenutí vemena a na konci tupě zaoblené. Nevhodné jsou struky válcovité s vchlípeným strukovým
otvorem. Vedle plně vyvinutých struků se mohou vyskytovat i struky zakrnělé, zvané pastruky, nebo i struky větší, které mají vyvinuté vlastní byť i malé žláznaté
těleso s vývodnými cestami. To jsou struky nadpočetné. Pastruky i struky nadpočetné se nacházejí zpravidla
vzadu za struky zadních čtvrtí.
Stěna struku je tvořena na povrchu bezchlupou
kůží. Pod kůží se nachází vazivo a hladká svalovina
promísená s elastickým vazivem a bohatými cévními
pleteněmi, zvláště žilnými. Žilné pleteně se podílejí na
udržení patřičné teploty struků v chladném prostředí. Uvnitř struku je struková část cisterny a při hrotu
strukový kanálek, vystlaný jemnou sliznicí. Strukový
kanálek je velmi úzký, mírně roztažitelný, přibližně 8
– 12 mm dlouhý. Hladká svalovina stěny struku je nejvíce soustředěna v okolí strukového kanálku, kde spolu
s elastickým vazivem vytváří vůlí neovladatelný svěrač
strukového kanálku. Jeho smrštění či uvolnění a tím
i odtok mléka z mléčné cisterny a rozšířených mlékovodů je regulován autonomními nervy. Na základě nervového podráždění při dotyku struku sajícím mládětem
nebo rukou dojiče dochází k vyvolání reflexu spouštění
mléka a uvolnění svěrače strukového kanálku. Tímto
způsobem je řízeno vyprazdňování vemena. Obtížnost
při vydojování mléka ze struku určuje pevnost strukového svěrače, který udržuje strukový kanálek uzavřený.
Naopak je-li svěrač nedostatečně pevný, může docházet
k samovolnému odkapávání mléka. Nedostatečně pevný strukový svěrač a jeho uvolnění vytváří predispozici
k zánětům vemena, které jsou obvykle vyvolány infekcí
mikroorganismů.
– 11 –
Obr. č. 10: Stavba struku vemena přežvýkavce na podélném
řezu, A – základna struku; B – hrot struku a strukový otvor; C
– strukový kanálek; D – struková část mléčné cisterny; E – žlázová
část mléčné cisterny, 1 – kůže stěny struku; 2 – sliznice; 3 – elastické a pevné vazivo a hladká svalovina stěny struku; 4 – kruhový
hladkosvalový svěrač strukového kanálku, který zabraňuje samovolnému odtékání mléka z vemena, a – žlázový parenchym (na
řezu čerstvým vemenem je žlutorůžové barvy a zrnitého vzhledu); b – ústí hlavních mlékovodů do mléčné cisterny; c – prstenčitá slizniční řasa na hranici žlázové a strukové části mlékojemu;
d – žilná pleteň stěny struku; e – tukový polštář vemena
Sliznice strukového kanálku je rozbrázděna vertikálně probíhajícími podélnými řasami, které se u vstupního
otvoru do strukového kanálku paprsčitě do kruhu rozbíhají a vytváří zde růžici zvanou „Fürstenbergova roseta“.
Zde se paprsčitě uspořádané řasy vzájemně překrývají
a tlakem mléka v mléčné cisterně jsou navzájem k sobě
přitlačované a tím překrývají vnitřní otvor strukového
kanálku a přispívají tak k udržení mléka ve vemeni. Vnější tlak na struk při dojení nebo sání vyvolá dilataci dutiny strukové cisterny a tím se překrytí těchto řas naruší
a při uvolněném svěrači strukového kanálku mléko může
otevřeným otvorem a dále strukovým kanálkem vytékat.
Zánětlivé procesy nebo i jiná poškození této rozety mohou vést k porušení této její důležité funkce. Předpokládá
se, že buňky sliznice, které kryjí tyto paprsčitě uspořádané řasy vylučují bakteriostatické látky.
Obr. č. 11: Řez vrcholovou částí struku krávy, 1 – struková část
mléčné cisterny; 2 - vstupní otvor do strukového kanálku obdán
oploštělými slizničními řasami (Fürstenbergova růžice); 3 – strukový kanálek zakončený strukovým otvorem (ve strukovém kanálku tvoří sliznice podélné řasy); 4 – hladkosvalový svěrač strukového kanálku; 5 – žilné pleteně ve stěně struku; 6 – kůže na
povrchu struku; 7 – sliznice stěny struku
Závěsy vemena
Sekreční parenchym a vývodné cesty obdávají pevné
a elastické vazivové závěsy, které rozdělují žlázový parenchym na lalůčky a laloky a poutají vemeno k břišní stěně
a do mezinoží. Uprostřed mezi pravou a levou polovinou
vemena tvoří vazivové závěsy pevnou přepážku. Tato
přepážka do značné míry brání v přestupu chorobných
procesů z jedné poloviny vemena do druhé. Elastická
vlákna v závěsném ústrojí umožňují při různých fázích
vývoje vemena jeho zvětšení, tlumí nárazy, které vznikají
při pohybu a dovolují posun vemena při ulehání. Dodávají mléčné žláze charakteristickou pružnost a kyprost,
zvláště u mladých jedinců, neboť ve stáří bývají elastická
vlákna nahrazena pevným fibrózním vazivem a vemeno
je nepružné až ochablé.
– 12 –
Obr. č. 12: Závěsy vemena (na příčném řezu), 1 – břišní svaly; 2
– žlutá (elastická) břišní povázka; 3 – kůže vemena; 4 – postranní list závěsu (vzniká ze žluté elastické břišní povázky) a vysílá
do žláznatého tělesa lamely, které zde vzájemně oddělují laloky žláznatého tělesa; 5 – středový list závěsu (tvoří podélnou
pevnou přepážku vemena mezi jeho pravou a levou polovinou.
Vzniká ze žluté elastické břišní povázky); 6 – lamely z postranního a středového listu závěsu; 7 – bílá čára; a – žláznaté těleso,
sekreční parenchym; b – struk; c – žlázová část mléčné cisterny;
d – struková část mléčné cisterny; e – strukový kanálek, f – tukové vazivo při bázi žláznatého tělesa (tukový polštář vemena); g
– hlavní cévy mléčné žlázy
Obr. č. 14: Nervy vemena krávy (upraveno dle Barone, 1978); a
– ramus mammarius z n. iliohypogastricus (L1); b – ramus mammarius z n. ilioinguinalis (L2); c – n. genitofemoralis (L2, L3, L4); d
– n. pudendalis; e – ramus mammarius od n. pudendalis; f – kraniální nerv vemena; g – kaudální nerv vemena; 1 – v. mammaria
cranialis (mléčná žíla); 2 – v. mammaria caudalis; 3 – a. et v. pudenda externa; 4 – distální cévní pleteň struku; 5 – tepny a žíly
struku; 6 – proximální cévní pleteň struku
Obr. č. 13: Cévy vemena krávy (upraveno dle Barone, 1978); a,b –
zevní stydká tepna a žíla (a. et v. pudenda externa sinistra et dextra); c – a. epigastrica cranialis superficialis (sinistra et dextra);
d – vnitřní stydká tepna a žíla (a. et v. pudenda interna – ramus
mammarius); e – kraniální žíla vemena (v. mammaria cranialis);
f – nitroorgánové tepny a žíly vemena; g – kaudální žíla vemena (v. mammaria caudalis); h – tepny a žíly struku; i – proximální
cévní prstenec struku; 1 – závěsný vaz vemene (lig.suspensorium
mammae); 2 – mízní uzliny vemena (párové lnn. mammarii); 3
– pravostranný struk přední čtvrtě vemena; 4 – mízní cévy parenchymu vemena; 5 – pleteň mízních cév struku; 6 – eferentní
mízní cévy z mízních uzlin směřující do tříselného kanálu spolu
s krevními cévami
– 13 –
Do vemena zasahuje a přivádí krev velké množství
krevních cév, které krví přivádějí látky potřebné na tvorbu
mléka. Zvláště nápadné jsou žíly vemena a z nich podkožní nadbříšková žíla zvaná „mléčná žíla“ je u vynikajících
dojnic dobře vidět na spodině břicha. Míří od předního
pólu vemena směrem k mečové chrupavce a zanořuje se
mezi svaly břišní stěny do jamky zvané „mléčná studánka“. Je zde i velmi bohatá síť mízních cév i nervů a nad
základnou vemena v mezinoží pod kůží hmatné nadvemenní mízní uzliny. Tyto uzliny bývají při onemocnění
vemena zduřelé a bolestivé.
ho období dochází k jejich rozvoji a růstu, na to nastupuje období vyzrávání sekrečního parenchymu a produkce mléka a nakonec s postupujícím věkem nastává doba
zmenšování a regrese, kdy dochází k potlačení vývoje, až
zániku žlázového parenchymu. Značné změny lze pozorovat i v průběhu jednotlivých reprodukčních cyklů, od
nástupu gravidity, po porodu, ukončení sekreční aktivity
- zaprahnutí a nástupu další gravidity.
Vývoj vemínek a vemena
u savců
Vývoj, růst i funkci vemínek u feny a prasnice a vemena u klisny a ovce, kozy a krávy a v nich uložených
mléčných žláz ovlivňují nervové a hormonální regulační
systémy v organismu budoucích matek a dojnic, v našem
případě mladých jalovic. Vývoj, růst i funkci vemena též
ovlivňuje normální činnost samičích pohlavních orgánů, projevujících se pravidelností zřetelných pohlavních
cyklů (pravidelná říje) a realizací úspěšných cyklů reprodukčních (gravidita, porod a odchov mláďat).
Mléčné žlázy u savců se počínají vyvíjet již v raném
období nitroděložního vývoje u samic i u samců jako dva
zbytnělé pruhy povrchové vrstvy zárodečné tkáně. Rozkládají se na spodině hrudníku a břicha od základu hrudních končetin až po krajinu tříselnou a stydkou jako tzv.
mléčné lišty. V tomto rozsahu se mléčné žlázy rozvíjejí
např. u kočky, feny, prasnice a řady dalších v přírodě volně žijících savců. V celé této oblasti se mohou vyvíjet v určitém počtu (v závislosti na druhové příslušnosti savce)
mléčné hrbolky. Jsou to segmentálně oboustranně zevně
patrné základy mléčných bradavek (struků). Pod struky
později vznikají plnohodnotné mléčné žlázy, které tvoří
základy pro vemínka (mammae). U klisny a přežvýkavců,
tedy i u skotu, se vyvíjejí mléčné žlázy pouze ve stydké
a tříselné krajině a tvoří zde základ pro vemeno (uber).
Vývoj vemínek nebo vemena a mléčných žláz zde uložených zaujímá u samic savců velmi dlouhé období. Začíná od raného embryonálního období vývoje a zasahuje až
do dovršení dospělosti, kdy jsou mléčné žlázy po prvním
porodu plně funkční a jsou schopné vylučovat mléko. Základ mléčných žláz a vemena, zvaný mléčná lišta se objevuje např. u zárodků prasete již v šestém týdnu po oplodnění. Mléčné žlázy i celá vemínka či vemena prodělávají
typické změny i v průběhu stárnutí. Do určitého věkové-
Obr. č. 15: Vývoj mléčné žlázy ve vemenu přežvýkavců (schéma);
A – mléčný hrbol na mléčné liště; B – mléčný hrbol, z něhož vybíhá
do podkoží buněčný epiteliální čep jako základ pro vývodné
cesty a tvoří se vyvýšení jako základ pro struk a žláznaté těleso;
C – buněčný epiteliální čep se větví a začíná jeho luminizace
– 14 –
s náznakem strukového kanálku (stadium ještě v průběhu
nitroděložního vývoje); D – zvětšený základ pro žláznaté těleso
s rozvětveným a luminizovaným základem pro vývodné cesty.
Jsou zde patrné základy mléčné cisterny a hlavních mlékovodů,
struk a strukový kanálek (stav u mladých jaloviček); E – schéma
struktury laktující mléčné žlázy dospělého jedince (mezi dvěma
porody); 1 – mléčný hrbolek; 2 – buněčný epiteliální čep; 3
– základ žláznatého tělesa (vazivo a tuková tkáň); 4 – rozvětvený
buněčný čep s počínající luminizací; 5 – vývodné cesty (základ
pro mléčnou cisternu a hlavní mlékovody); 6 – struk; a – žlázový
parenchym; b – mléčné alveoly v lalůčku žlázového parenchymu;
c – mlékovody malého lumina (nitrolalůčkové a mezilalůčkové); d
– žlázová část mléčné cisterny; e – struková část mléčné cisterny;
f – strukový kanálek a strukový otvor; g – tukový polštář vemena
ve žláznatém tělese
Změny na mléčných žlázách
a vemenu skotu v průběhu
stárnutí
Vývoj vemena u jaloviček a krav a změny způsobené
stárnutím můžeme rozdělit do několika fází:
1) Období embryonálního vývoje
2) Období od narození až do počátku pohlavního dozrávání – tzv. prepubertální období, (do 5 – 8 měsíců
stáří)
3) Období puberty (8 – 14 měsíců stáří)
4) Období první gravidity (16 – 25 měsíců stáří)
5) Období krátce před a po porodu
6) Laktační období
7) Regrese mléčných žláz (zasušování a zaprahnutí před
dalším porodem)
8) Příprava na další laktaci
9) Stařecké změny na mléčných žlázách je konečnou
fází v nastupujícím stáří (9 roků a více).
1) Embryonální základ – mléčných žláz se objevují
u zárodků skotu něco přes 1 měsíc starých (1,5 cm
dlouhých) v podobě mléčné lišty. Ve stydké krajině
se v mléčné liště později objeví na každé straně dvě
uzlovitá zduření, tzv. mléčné hrbolky, t j. základ pro
struky. Z těchto hrbolků pučí buněčné čepy do podkoží. Z těchto buněčných čepů, které se později dále
větví a luminizují, se vyvíjí vývodné cesty žláz vemena (strukový kanálek, mléčná cisterna a mlékovody).
Z těchto buněk čepů se daleko později v konečné fázi
gravidity dospělých jedinců vytvoří sekreční buňky
mléčných žlaz, které zde obaluje zbujelé podkoží a vazivo. To tvoří stroma mléčných žláz.
2) V prepubertálním období je u mladých jaloviček
intenzita růstu vemena od narození až do stáří 5 – 8
měsíců v souladu s intenzitou růstu celého těla (tzv.
izometrická fáze růstu vemena). Novorozené jalovič-
ky mají dobře patrné struky, v nich strukový kanálek,
mléčnou cisternu a v základu žlaznatého tělesa luminizované hlavní mlékovody obalené vazivem. Vyvýšení vemena tvoří především zbytnělé řídké a tukové
vazivo, které do stáří 4 – 6 měsíců přibývá pomalu.
Obdobně je formován základ vemena i u býčků.
3) U zvířat v období pohlavního dospívání, tedy v pubertálním období (8 – 14 měsíc stáří, různě dle
plemenné příslušnosti) a to jen u jedinců samičího
pohlaví dochází k výrazným změnám na mléčných
žlázách a vemeni, neboť v důsledku zvýšeného vylučování hormonů předního laloku hypofýzy (FSH
– folikuly stimulující hormon a LH – luteinizační
hormon) intenzivněji dozrávají vaječníkové folikuly
a začíná se projevovat i postupně intenzivnější říje.
Působí tedy i estrogeny vaječníkových folikulů a progesteron žlutých tělísek, což vede k rozvoji pohlavních orgánů i základů vývodných cest mléčných žláz
vemena. Působením hormonů vaječníkových folikulů
(estrogenů), žlutých tělísek (progesteronu) a hypofýzy
(prolaktinu – LTH a růstového hormonu – STH) dochází k dalšímu rozrůstání buněčných čepů na konci
vzniklých vývodných cest, ze kterých se tvoří v této
fázi vývoje jemnější sítě mlékovodu. Rostou i struky,
mléčná cisterna a dochází ke zmnožení vaziva, včetně
tukového. Celkově se vemeno výrazně zvětšuje a prominuje na povrch těla. Období vývoje mezi 4. – 24.
měsícem stáří je tedy zvlášť významné. Vysoká kvalita
péče o mladé jalovice v tomto období je velmi důležitá
a zásadní pro budoucí reprodukční schopnosti s vysokou a kvalitní produkcí mléka. V pubertálním období
vemeno začíná růst intenzivněji než tělo (tzv. alometrická fáze růstu vemena). Proto je třeba, aby byla tato
mladá zvířata zdravá, dobře živená a chovaná ve zdravém prostředí.
4) V období gravidity nastávají nejvýraznější změny
v celém vývoji vemena (jalovice zapouštíme nejlépe
ve věku 14 – 16 měsíců). Vlivem hormonální aktivity,
která se odehrává v těle budoucí matky - působením
hormonů žlutého tělíska z vaječníků i z placenty (progesteron), hypofýzy (prolaktin – LTH, růstový hormon – STH, adrenokortikotropní hormon – ACTH)
a nadledvin (kortikosteroidy) pokračuje vývoj všech
složek vemena, který směřuje k laktaci.
Zhruba v první polovině gravidity, tj. ve fázi zvané
mamogeneze, dochází k velmi intenzivnímu rozrůstání a zvětšování vývodných cest mléčných žláz, zvláště v těch nejperifernějších úsecích.
– 15 –
V druhé polovině gravidity se mléčné žlázy a celé
vemeno velmi intenzivně připravuje na laktaci. Nejintenzivněji probíhá tento proces v poslední třetině délky březosti. V tuto dobu dochází k nejbouřlivějšímu
bujení a luminizaci buněčných čepů v parenchymu
mléčných žláz, a tak ke tvorbě dalších jemných sítí vývodných cest mléčné žlázy. Na konci těchto jemných
vývodných cest se s blížícím se porodem stále výrazněji formují velmi početné mléčné alveoly a tubuly.
Ty představují vlastní sekreční část mléčných žláz.
Rozvoj tohoto žlázového parenchymu probíhá z větší
části na úkor vazivové a tukové tkáně ve vemeni, které
v této fázi vývoje ubývá. Takto vybavené mléčné žlázy vstupují do fáze laktogeneze, která probíhá krátce
před porodem a těsně před a po porodu.
5) Období krátce před a po porodu – v tomto období,
kdy se výrazně mění hormonální činnost organismu
matek, dochází ke značným změnám na mléčných
žlázách a vemenu jako celku.
Krátce před porodem (několik dní) dochází k velmi
intenzivnímu vyzrávání žlázového parenchymu. V sekrečních buňkách se tvoří a shromažďují látky pro
tvorbu mléka (mleziva), a tak sekreční buňky mléčných alveolů a tubulů začínají fungovat. Dochází k vylučování sekretu do dutin mléčných alveol, mlékovodů a mléčných cisteren. Celé vemeno je intenzivně
prokrvováno a celkově se zřetelně zvětšuje. Žlaznaté
těleso je tuhé, ale i elastické, má napjatou kůži a zbytnělé struky, je přeplněné sekretem. Souhrn těchto
změn se označuje jako vemnání. Je to v podstatě první stadium laktogeneze.
Těsně před a po porodu probíhá druhé stadium laktogeneze. To je charakterizováno bohatou sekreční
aktivitou velmi početných sekrečních buněk žlázového parenchymu, které vylučují těsně před a ještě i 3
– 6 dnů po porodu mlezivo, nezbytné pro novorozená
mláďata.
V období laktogeneze přecházejí mléčné žlázy z fáze
nesekreční – klidové, do fáze sekreční.
Při laktogenezi se uplatňují především hormony hypofýzy (prolaktin – LTH; růstový hormon – STH;
adrenokortikotropní hormon – ACTH, který ovlivňuje sekreci kortikosteroidních hormonů nadledvin).
V prvním stadiu laktogeneze je zvýšená sekrece estrogenů z placenty, avšak výrazně se snižuje hladina
progesteronu (zánik žlutého tělíska), což umožňuje
průběh blížícího se porodu a zvyšuje se tím účinnost
prolaktinu, který podporuje sekreci mléčné žlázy.
Sekrece mleziva a později mléka je podmíněna i zvýšenou sekrecí oxytocinu, který přispívá ke spouštění
neboli ejekci mleziva a později v průběhu laktačního
období i mléka.
Obr. č. 16: Mikroskopická stavba žlázového parenchymu vemene; Mikroskopická stavba žlázového parenchymu vemena
při stání na sucho (A) a v plné laktaci (B). Při stání na sucho (zaprahnutí) jsou vývodné cesty (1) zúžené, alveoly jsou jen málo
zastoupené (2), buňky nejeví známky sekrece. V plné laktaci jsou
vývodné cesty širokého průsvitu (3) a žlázový parenchym je bohatý na mléčné alveoly (4).
6) Laktační období – několik dní po porodu po vyloučení
mleziva již dochází k běžné sekreční aktivitě mléčných žláz a k vyprazdňování vemena po určitou dobu
sáním mléka mládětem a po odstavu mláďat u krav
dojením. Laktace jako proces je nastartována specifickou hormonální regulační činností organismu matky v období porodu a pravidelným vyprazdňováním
vemena je udržována. Stimulací vemena dotykem
při sání mláďat nebo rukou dojiče je vyprovokováno
reflexní podráždění neuroendokrinních sekrečních
buněk v mozku (hypotalamu) a tak i zvýšené uvolnění oxytocinu. Ten způsobí kontrakci košíčkových
(myoepitelových) buněk mléčných alveol a tubulů,
což umožňuje ejekci mléka z dutin alveol a tubulů do
vývodných cest ve vemeni. Odtud je získáváno mléko
dojením.
Laktační období u dojných plemen krav trvá v závislosti na dalším zabřeznutí přibližně 300 – 350 dnů.
Oproti ostatním savcům je velmi dlouhé. Sekrece
mléčných žláz se v prvé fázi (2 – 8 týdnů)po porodu
– 16 –
zvyšuje, dosáhne vrcholu po 2 – 3 měsících a postupně opět klesá. Přesný obraz o proběhlé laktaci v průběhu jednoho laktačního období nám dává sestavená
laktační křivka. S blížícím se dalším porodem denní
nádoj pomalu ubývá, neboť růstová aktivita žlázového parenchymu v důsledku změn v sekreci hormonů,
čím blíže k dalšímu porodu, tím více postupně klesá.
Dochází k periodické regresi mléčných žláz a celého
vemena.
7) Období regrese mléčných žláz – je to období dočasného ukončení laktace (zaprahnutí). Tento proces
začíná samovolně nebo je třeba jej vyvolat u vysoko
březích krav nejméně 2 měsíce před dalším porodem.
Docílíme toho snížením krmné dávky, hlavně koncentrovaného krmiva buď náhle ukončeným dojením,
a nebo postupně méně častým vydojováním. Tomuto
procesu říkáme zasušování a dosáhneme tím zaprahnutí neboli stání na sucho. Je to nezbytný proces,
který slouží jako příprava pro opětnou kvalitní laktaci
po opakovaném zabřeznutí a porodu dojnice. Pokud
je období stání na sucho před dalším porodem kratší než 2 měsíce, snižuje se v následné laktaci dojivost.
Laktace probíhající bez přerušení neumožňuje normální obnovu a regeneraci sekrerečních alveolárních
buněk. V tomto období nastává rozsáhlá involuce
(úbytek) především sekrečního parenchymu vemena.
Sekreční buňky ztrácejí svoji aktivitu a z velké části
zanikají, zmenšují se mléčné alveoly a tubuly a mnohé též zcela zanikají. Zužují se i vývodné cesty a celé
vemeno se zmenšuje. Značný úbytek žlázového parenchymu ( až na ) je nahrazen zčásti zmnožením
řídkého a tukového vaziva. Velký úbytek sekreční části vemena není tedy na první pohled nápadný. V důsledku těchto změn se mléčné žlázy dostávají do klidového, nefunkčního stavu. Tento stav však není zcela
totožný se stavem před první laktací, neboť vemeno
jako celek je více rozvinuté, zůstává větší. Proces je
opět řízen hormony (je snížená sekrece prolaktinu
– LTH, růstového hormonu – STH, ACTH a TSH)
i dalších hormonů (parathormon, inzulin, hormony
štítné žlázy a nadledvin), které jsou nutné pro tvorbu
mléka. Vysoká hladina progesteronu ze žlutého tělíska
vaječníku a z placenty tlumí účinky prolaktinu.
8) Příprava na další laktaci – probíhá s blížícím se dalším porodem, kdy dochází opět k závažným změnám
na vemeni vysokobřezích krav. Žlázový parenchym
opět bují. Vydatně se množí sekreční buňky, přibývá
mléčných alveol a tubulů a rozšiřují se vývodné cesty.
To vše se děje i na úkor zmnoženého řídkého a tukového vaziva, které postupně mizí. Opakují se obě
stádia laktogeneze. Rozvoj sekrečních částí mléčných
žláz je tak bouřlivý, že dochází k ještě výraznějšímu
zvětšení vemena a zmnožení sekrečních alveol, než
tomu bylo před prvním porodem, což může být předpoklad pro další zvýšení dojivosti.
9) Stařecké změny na vemeni – nastupují u starých
a přestárlých jalových krav a jsou obdobné jako po
dočasném ukončení laktace březích dojnic před blížícím se porodem s tím rozdílem, že jsou nevratné. Objevují se nejprve plíživě u stárnoucích krav, přibližně
po 8 – 9 roku života. Jsou charakterizované především
úbytkem nadojeného mléka. Žlázový parenchym postupně mizí a je nahrazen vazivem, vemeno je houbovité konzistence, nepružné, ochablé až nakonec mléčné žlázy v důsledku hormonální disbalance již není
možno uvést do aktivního stavu.
Rudimentální mléčná žláza samců – embryonálně založené mléčné žlázy v podobě uzlovitého zduření
(mléčných hrbolků) se po narození již dále nevyvíjí a zůstanou zachované většinou pouze zakrnělé struky. V důsledku poruchy hormonální rovnováhy se může vyvinout
i u samců funkční sekreční parenchym, který může vykazovat jen malou sekreční aktivitu. Takové případy jsou
známé především u kozlů.
Funkce mléčných žláz a celého
vemena krávy
Mléčné žlázy savců jsou soustředěné buď do vemínek
(fena, prasnice, kočka) nebo u kobyly, krávy, ovce a kozy
do vemena. Jsou to žlázy s omezenou délkou sekrece mléka. Tato doba je obecně vázána na dobu výživy odchovávaných mláďat od narození až do odstavu, tedy do doby,
kdy jsou mláďata schopna přijímat v plné míře a samostatně potravu stejnou jako dospělá zvířata. Krátce před
a po porodu se vemeno nebo vemínka výrazně zvětšují
a mění svoji strukturu tak, že mohou vyměšovat mléko.
S postupným osamostatňováním mláďat a méně častým
sáním ze struků se mléčné žlázy umírňují v sekreční aktivitě, až dojde k zaprahnutí.
Mléčné žlázy soustředěné ve vemeni či vemínkách jsou
orgány, které u savců zajišťují výživu mláďat po narození,
neschopných samostatné existence až do doby, kdy vyspějí natolik, že nemusejí sát mléko a kdy již tuto péči nepotřebují a dokáží se uživit sama a jiným způsobem. Jsou to
tedy velmi důležité orgány, které u savců zajišťují koneč-
– 17 –
nou fázi reprodukce, a tak i zachování druhu. Pouze u několika druhů savců, jmenovitě u domácích přežvýkavců,
především u skotu, koz a ovcí bylo chovatelskými zásahy člověka docíleno toho, že doba sekrece mléka a jeho
získávání dojením (tj. tzv. laktační období) byla výrazně
prodloužena. Tím bylo zvýšeno množství vyměšovaného
a nadojeného mléka, které představuje svým optimálním
obsahem všech potřebných látek nejen nejvhodnější výživu pro odchovávaná mláďata, ale je velmi hodnotnou
a důležitou součástí výživy člověka.
Budoucí sekreční aktivita buněk žlázového parenchymu a vyměšování a získávání mléka, ať již sáním mláďat
nebo vydojováním, je podmíněna dokonalým vývojem
mléčných žláz a vemena jako celku. Je podmíněna i řádným vývojem pohlavních orgánů, pravidelnými pohlavními cykly, zabřeznutím, následnou graviditou a porodem. Právě v období gravidity a téměř před a po porodu
jsou tyto vývojové změny nejbouřlivější.
Tento proces je zajišťován v jednotlivých obdobích
neuroendokrinními řídícími mechanismy, které navazují na neuroendokrinní reflexy. Začátek sekreční aktivity
mléčných žláz vemena je podmíněn graviditou a proběhlým porodem. Nejdříve tedy začíná příprava sekrečních buněk a celého vemena před ukončením gravidity
a masivní sekrece žláz nastupuje s probíhajícím porodem
a dále po porodu. U krav, koz a ovcí začíná takto poměrně
dlouhé laktační období. Mléko k potravinářským účelům
je možné používat přibližně po prvním týdnu po porodu
a 7 – 8 týdnů před dalším porodem.
Obr. č. 17: Vylučování mléčných bílkovin a tukových kapének
ze sekrečních buněk mléčného alveolu (nebo tubulu) do lumina
alveolu (tubulu), tzv. sekrece mléka (schématicky); A – základní
membrána stěny mléčného alveolu (tubulu); B – seřazené sekreční buňky stěny alveolu v různé fázi sekrece; C – buněčná membrána sekreční buňky; 1 – buněčné jádro; 2 – tekutá část buněčného obsahu (cytoplazma) s celou řadou buněčných organel,
které zajišťují důležité funkce v buňce, jako je tvorba mléčných
bílkovin a další; 3 – buněčné organely; 4 – mléčné bílkoviny před
sekrecí, nahromaděné v buňkách v podobě granul; 5 – tukové
kapénky (kuličky) uvnitř v buňkách, největší jsou připravené
opustit buňky při sekreci mléka; 6 – uvolněné bílkoviny mléka již
v dutině alveolu; 7 – uvolněné tukové kapénky do dutiny alveolu
po vyloučení součástí mléka z buňky; a – sekreční buňka stěny
mléčného alveolu (tubulu), ve kterém se tvoří složky mléka; (viz.
sign. č. 4, 5); b – sekreční buňka alveolu se začíná zaškrcovat při
pólu obráceném do dutiny alveolu i s největší tukovou kapénkou; c – zaškrcená buněčná membrána sekreční buňky praskne
a tuková kapénka se uvolní z buňky do dutiny mléčného alveolu
(tubulu); d – z dutiny sekreční buňky vystupuje i bílkovinná složka mléka (4); e – nízká sekreční buňka s reparovanou (celistvou)
buněčnou membránou je po ejekci mléka při dojení připravena
opět shromažďovat součásti mléka a tím se bude opět zvětšovat
a nabývat kubického až cylindrického tvaru (proces se při laktaci
stále opakuje)
Tvorba mléka
Mléko se tvoří v průběhu laktačního období kontinuálně v mléčných žlázách vemena. Vzniká v sekrečních
buňkách mléčných alveol a tubulů.
Při tvorbě mléka rozlišujeme dvě fáze: Je to fáze sekreční, kdy sekreční buňky resorbují stavební látky mléka z krve a mízy a vylučují je buď v syntetizované nebo
v nezměněné formě do dutin mléčných alveol a tubulů.
Nato nastupuje fáze exkreční (ejekce) mléka, kdy dochází k vytlačování mléka z dutin alveol a tubulů do vývodných cest mléčných žláz. Odtud je dále mléko vysáváno
mládětem nebo vydojeno. Vytlačování mléka z dutin
alveol a tubulů do vývodných cest způsobují košíčkové
(myoepitelové) buňky, které se smršťují působením hormonu oxytocinu.
Obr. č. 18: Tvar sekrečních buněk mléčných alveol na řezu (mikroskopický obraz – schéma); A - před ejekcí a vydojením již vyloučeného mléka (sekreční buňky jsou po sekreci jejich obsahu
do dutiny alveol nízké a celistvé); B – po vydojení a opětném postupném vylučování mléka do dutin mléčných alveol (sekreční
buňky jsou naplněné složkami mléka a jejich celistvost je narušena odlučováním mléčných kuliček); a – rozšířené lumen dutiny
alveolu s nashromážděným mlékem; b – sekreční buňky jsou po
vyloučení mléka do dutiny alveolu před vydojením nízké; c – sekreční buňky jsou záhy po vydojení mléka a vyprázdnění dutin
alveolů vysoké; d – v buňkách je nashromážděné nově vzniklé
mléko; jsou patrné známky vylučování tukových kuliček i tekuté
složky mléka do lumina ještě ne zcela vyplněných mléčných alveol; e – uvolněné tukové kuličky z buněk dutin mléčných alveol
a tubulů
– 18 –
Sekreční fáze
Stavební látky pro tvorbu mléka pronikají do sekrečních buněk mléčných alveol a tubulů z krve a mízy. Z nich
se syntetizuje v organelách cytoplazmy sekrečních buněk
mléčných alveol a tubulů mléčný tuk (mléčná tělíska),
mléčný cukr (laktóza) a téměř všechny bílkoviny mléka.
Z krevní plazmy sekreční buňky přijímají a do mléka přímo předávají v nezměněné formě vodu a v ní rozpuštěné
minerální látky. Přímo z krve touto cestou pronikají do
mléka nezměněné imunoglobuliny (ochranné protilátky), vitamíny, enzymy, ale také škodlivé a cizorodé látky
(herbicidy, insekticidy, polychlorované bifenyly – PCB,
léky aj.).
Tyto stavební látky důležité pro tvorbu mléka jsou zabezpečovány dostatečnou a harmonickou hormonální
činností žláz s vnitřní sekrecí. Z hypofýzy je to důležitý
prolaktin neboli laktotropní hormon (LTH) – pro syntézu bílkovin, především kaseinu v sekrečních buňkách
mléčných žláz a růstový hormon – somatotropin (STH),
který zajišťuje přísun živin do sekrečních buněk, důležitých pro syntézu mléka. Z hypofýzy se dále uvolňují hormony, které ovlivňují zvýšenou sekreční aktivitu štítné
žlázy – tyreotropní hormon (TSH) a nadledvin – adrenokortikotropní hormon (ACTH). Takto navozená zvýšená sekrece hormonu štítné žlázy tyroxinu a hormonů
nadledvin – kortikosteroidů zajišťuje patřičnou úroveň
metabolismu pro udržení laktace. Insulin z břišní slinivky je důležitý při syntéze mléčného cukru (laktózy)
a parathormon z příštítných tělísek se účastní metabolismu vápníku a vitamínu D. Činnost těchto žláz s vnitřní
sekrecí však může být účinná až při dokonalém přísunu
hodnotných a kvalitních živin v krmné dávce odpovídající množství získávaného mléka.
Exkreční fáze neboli ejekce
mléka
Exkrece neboli ejekce mléka je vytlačování mléka
z dutin mléčných alveol a tubulů dále do mlékovodů
a mléčné cisterny. Odtud je strukovým kanálkem mléko
periodicky vysáváno případně vydojováno ke konzumaci
i k dalšímu zpracovávání. Ejekce je proces aktivní, který
je navozen hormonálně vyvolanou kontrakcí košíčkových
(myoepiteliálních) buněk umístěných na povrchu mléčných alveol a tubulů. Kontrakcí dochází ke zvýšení tlaku
v dutinách alveolů a tubulů a tím i k jejich vyprazdňování. Má-li být vemeno vyprázdněno, je třeba tuto ejekci,
Obr. č. 19: Schéma reflexu ejekce neboli exkrece mléka z mléčných alveol a tubulů. Stimulace struku sajícím mládětem vyvolává reflexní sekreci oxytocinu v hypotalamu mezimozku. Ten se
uvolní ze zadního laloku hypofýzy, kde je deponován. Uvolní se
do krevního oběhu a způsobí smrštění košíčkových (myoepitelových) buněk na mléčných alveolách a tubulech a tím je vytlačeno
mléko z dutin alveol a tubulů do vývodných cest mléčné žlázy.
neboli spouštění mléka vyvolat. Ejekce je podmíněna působením oxytocinu, hormonu, který se do krve uvolňuje
z nervového laloku hypofýzy, kam je transportován ze
sekrečních jader části mozku zvané hypotalamus a v hypofýze je skladován. Zvýšenou sekreci oxytocinu v hypotalamu a jeho uvolnění z neurohypofýzy do krve vyvolají nervové vzruchy (stimuly), které vznikají při dotyku
struků před dojením nebo při sání struku mládětem.
Nastartuje se tak neuro-endokrinní reflex, který zajistí
zvýšenou sekreci oxytocinu (viz obrázek). Oxytocin způsobuje kontrakci košíčkových (myoepitelových) buněk
mléčných alveol a tubulů, a tak dochází k ejekci mléka
z dutin alveol do vývodných cest mléčných žláz, které
odtud může být mládětem vysáto a nebo vydojeno. Ejekce pokračuje při vyprazdňování vemena až do ukončení
sání nebo vydojování. Je to tedy proces časově omezený,
opakující se při periodickém sání, či dojení.
Získávání mléka
Mléko se v sekrečních buňkách mléčných alveol a tubulů tvoří neustále, pokud buňky mají dostatečný pří-
– 19 –
sun živin z krve a mízy. K tomu přispívá a je nezbytná
též dokonalá a harmonická činnost žláz s vnitřní sekrecí. Je známo, že dokonalé vyprazdňování mléčných žláz
vemena podporuje tvorbu mléka v sekrečních buňkách.
Nedostatečné vydojování působí naopak na tvorbu mléka
negativně. Dříve převládal názor, že mléčná sekrece probíhá i po celou dobu dojení a že tuto sekreci řídí určité
stimulační faktory. Nyní je všeobecně známo, že všechno
mléko získané při jednom dojení je přítomné v mléčných
žlázách vemena na začátku dojení již hotové a je při ejekci vytlačováno z nejzazších dutých částí mléčných žláz,
alveol a tubulů smrštěním košíčkových buněk do vývodných cest mléčných žláz. Tento aktivní proces – spouštění
mléka je nastartován toliko ve stavu klidu a pohody i při
krmení, kdy probíhá na základě vyvolaného neuroendokrinního reflexu dostatečně vysoká sekrece oxytocinu.
Různé stresové situace jako, týrání a špatné zacházení
naruší průběh neuroendokrinního reflexu, oxytocin není
vylučován v dostatečné míře, a tak narušené dojnice při
dojení nespustí pokud se neuklidní. Pro udržení nebo
i zvýšení produkce mléka je důležitá pravidelnost při dojení a dokonalé vydojování.
Seznam použité literatury:
BARONE, R.: Anatomie comparée des mammiféres
domestoques.Ecole Nationale
Véterinaire de Lyon, Beaux Arts J. & Tixier et Fils S.A,
1978: 951
ČERVENÝ, Č., KOMÁREK, V., ŠTĚRBA, O.: Koldův
altas veterinární anatomie.
Grada Publ., 1999: 702
ČERVENÝ, Č.: Vemínka feny, jejich krevní oběh a lymfatická drenáž. Veterinářství,
53; 2003/8: 323 – 328
ČERVENÝ, Č.: Vemeno skotu. Farmář. 2003/9: 40-42
HABERMEHL, K. H.: Haut und Hautorgane: In NICKEL, R., SCHUMMER, A.,
SEIFERLE, E.: Lehrbuch der Anatomie der Haustiere.
Berlin und
Hamburg; Paul Parey, 1984:453 – 581
KÖNIG, H. E., LIEBICH, H.G. a spol: Anatomie der
Haussäugetiere. Lehrbuch und
Farbatlas für Studium und Praxis. 3. Auflage. Schattauer, Stuttgart,
New York, 2005:765
SMOLICH, A., MICHEL, G.: Mikroskopische Anatomie des Haussiere. 2. Auflage.
G.Fischer Verlag; Jana. Stuttgart, 1992:548
– 20 –
ANESTEZIE MLÉČNÉ ŽLÁZY
MVDr. Radovan Kabeš, MVDr. Mária Patschová, MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS, Klinika chorob koní, FVL, VFU Brno
Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost
Anatomický přehled
Mléčná žláza u skotu je senzitivně inervována n. iliohypogastricus, n. ilioinguinalis a ramus genitalis n. genitofemoralis. Kůže kaudální partie mléčné žlázy je inervována mamarickými větvemi n. pudendalis.
Indikace
Indikace: vyblokování bolestivosti při operacích v parenchymu, při amputaci mléčné žlázy nebo jejich částí
a při chirurgickém ošetření struků.
Kontraindikace
Nepřípustná je aplikace lokálního anestetika do míst
flegmonózně zanícených.
Mechanismy působení lokálních
anestetik
Přesný mechanismus účinku lokálních anestetik není
znám. Místem účinku lokálních anestetik je membrána
nervového vlákna (axonu) zajišťujícího vedení vzruchu.
Na membráně je udržován díky vysoké koncentraci iontů
sodíku extracelulárně a draslíku uvnitř vlákna klidový
membránový potenciál -0,7 mV. Při podráždění dochází
k dočasnému narušení propustnosti membrány pro sodíkové ionty a díky jejich prostupu přes selektivní iontové
kanály dochází k její depolarizaci. Na dobu 1 až 2 msec
vzniká potenciální spád (akční potenciál), který zajistí
vedení nervového vzruchu po nervovém vláknu. Senzory v membráně reagují na změnu elektrických poměrů
a postupně otevírají selektivní sodíkové kanály a zajišťují
posun vzruchu. Při zotavení se membrána repolarizuje
přestupem draslíkových iontů vně membrány do klidového stadia.
Místní anestetika brání vedení vzruchu ovlivněním
elektrofyziologických procesů na nervové membráně těmito procesy:
- snížením amplitudy akčního potenciálu;
- poklesem rychlosti vzestupu akčního potenciálu;
- vzrůstem depolarizačního prahu;
- snížením rychlosti vedení.
Konečným výsledkem je úplná nevzrušivost (blokáda)
axonu, jejíž podstatou je neschopnost sodíkových iontů
pronikat membránou – nedepolarizační blokáda. Mechanismus vzniku blokády je vyjádřen v tabulce 1 přehledem
teorií účinku lokálních anestetik na mechanismus přenosu vzruchu.
Tabulka 1 – Teorie účinku lokálních anestetik
Teorie
Povrchového náboje
Expanze axonové
membrány
Specifických
membránových receptorů
Kombinace expanze
membrány a specifických
receptorů
Místo na membráně
Lipofilní báze lokálních
anestetik se váží na aktivní
místa membrány a uzavírají
sodíkové kanály
Nabobtnání membrány
nervového vlákna
Reprezentativní agens
Benzen
Účinek
Vzestup membránového
potenciálu, kondukční blok
Benzokain
Receptory na vnější ploše
poblíž sodíkových kanálů
Reptory na vnitřní ploše
poblíž sodíkových kanálů
Tetrodotoxin (TTX)
Saxitoxin (STX)
Kvarterní amoniové báze,
amidy a estery lokálních
anestetik
Komprese iontových kanálů,
prevence depolarizace,
zábrana vedení vzruchu
Biotoxiny, nejvíce brzdící
přenos impulsu
Neutrální báze (B)
bránící prostupu v místě
penetrace membrány
nebo nabitá kationtová
báze (BH+), působící na
axoplazmě rovnovážný stav
nepropouštějící sodíkové
ionty.
– 21 –
Komerční přípravky lokálních anestetik jsou připravovány jako soli slabých kyselin, aby byly dobře rozpustné
a stabilní. Po aplikaci do normální nebo zanícené tkáně
dochází ke zvýšení pH roztoku a z anestetik se uvolní liposolubilní báze. Tyto sloučeniny jsou schopny prostupovat lipidovou buněčnou membránou až k axoplazmě, kde
opět částečně ionizují a ve formě iontů pak cestují zevnitř
axonu do sodíkových kanálů a uzavírají je. Účinek lokálních anestetik není jen pouhá blokáda sodíkových kanálů, ale jejich účinek spočívá i v tom, že prodlužují čas, po
který jsou kanály v inaktivním stavu.
Typy nervových vláken
Periferní nervová vlákna jsou klasifikována podle své
fyziologické funkce a rychlosti vedení vzruchu (tabulka
2). Myelin zvyšuje průměr vlákna a slouží jako nespecifické místo pro vazbu lokálních anestetických molekul.
Myelinová pochva je pro lokální anestetika relativně ne-
propustná. Sodíkové kanály jsou u silnějších vláken méně
frekventované, což přispívá ke snížení citlivosti k účinku
lokálních anestetik. Blokáda je nejúčinnější u rychlých
C vláken, protože jsou obklopeny menšími izolačními
vrstvami a neplatí tedy, že jsou více vnímavá k lokálním
anestetikům.
Druhy lokálních anestetik
Podle základního chemického složení se dělí místní
anestetika do dvou velkých skupin – animoesterového
a aminoamidového typu. Jejich obecný chemický vzorec
zahrnuje aromatickou skupinu spojenou buď esterovou
nebo amidovou vazbou s aminovou skupinou. Aromatická část molekuly je lipofilní, aminoskupina je hydrofilní. Esterová skupina je hydrolyzovatelná esterázami,
amidová se rozkládá pouze jaterními enzymy. Modifikací konfigurace jednotlivých skupin anestetik lze ovlivnit
jejich účinek a fyzikální vlastnosti. Většina používaných
Tabulka 2 – Klasifikace nervových vláken a postup jejich blokády
Typ vláken
Aα
Myelin
Výrazný
Průměr (µm)
12-20
Priorita blokády
5
Aβ
Funkce
Somatická
motorická
Hmat, tlak
Silný
5-12
4
Aγ
Propriorecepce
Silný
3-6
3
Aδ
Bolest, teplota
Slabý
2-5
2
B
Vazikontrikce,
pregangl. symp.
Bolest, postgangl.
symp.
Slabý
1-3
1
Bez
0,3-1,3
2
C
Tabulka 3 – Přehled přípravků a účinků základních dostupných lokálních anestetik
Agens
Komerční název
Účinek
Aminoesterová anestetika
Místní
Kokain
Benzokain
Prokain
Clorprokain
Tetrakain
Americaine
Novocaine
Nesacaine
Pontocaine, Amethocaine
Lidokain
Prilokain
Dibukain
Etidokain
Mepivakain
Bupivakain
LEA-103
Xylocaine, Lignocaine
Citanest
Nupericaine
Duranest
Carbocaine
Marcaine
Ropivacaine
Místní
infiltrační, svodné, epidurální
místní, subarachnoideální
Aminoamidová anestetika
infiltrační, svodné, intraartikulární, epidurální
Místní
infiltrační, svodné, intraartikulární, epidurální
infiltrační, svodné, epidurální, suarachnoidální
infiltrační, svodné, epidurální, subarachnoideální
– 22 –
Příznak blokády
Ztráta motorické
funkce
Ztráta vjemu
hmatu a tlaku
Ztráta
propriorecepce
Ústup bolesti,
teplocitu
Vzestup teploty
kůže
Ústup bolesti,
teplocitu
Tabulka 4 – Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti běžných lokálních anestetik
Látka
Rozpustnost
v tucích
Prokain
Chlorprokain
0,5
1
Lidokain
Mepivakain
Prilokain
3
2
1
LEA-103
15
Tetrakain
Bupivakain
Etidokain
Dibukain
80
28
140
15
Síla účinku
pak
Nástup akce
(potence)
Nízkopotentní a krátký učinek
1
8,9
pomalý
1
9,1
rychlý
Středně silná potence a středně dlouhé působení
2
7,7
rychlý
2
7,6
rychlý
2
7,7
rychlý
Středně silná potence a dlouhodobý účinek
6
8,1
rychlý
Vysoká potence a dlouhodobý účinek
8
8,6
pomalý
8
8,1
střední
8
7,7
rychlý
15
8,5
rychlý
lokálních anestetik jsou terciální aminy, komerčně jsou
dodávány jako kyselé hydrochloridy bází v disociované
formě. V tabulce 3 jsou uvedena základní aminoesterová
a aminoamidová lokální anestetika a jejich použití.
Farmakologické vlastnosti lokálních anestetik, které
determinují jejich klinický význam jsou uvedeny v tabulce
4. Většina esterových anestetik je metabolizována rychle
plazmatickou cholinesterázou a má krátký poločas rozpadu. Amidy jsou velmi stabilní, nehydrolyzují cholinesterázou a musí být enzymaticky odbourávány v játrech.
Síla účinku je dána stupněm rozpustnosti v tucích
a přiblížením pKa fyziologickým hodnotám pH (7,4).
Délka trvání účinku je dána vazností na bílkovinu a vazoaktivitou lokálních anestetik. Postranní řetězce zvyšují
vaznost na protein a prodlužují dobu trvání anestézie. Na
druhé straně je např. lidokain lepší vazodilatátor než prilokain, takže i když má delší vedlejší řetězec, je rychleji
vstřebáván.
Tabulka 5 – Spektrum lokálních anestetik podle jejich
toxicity
nejmenší - toxicita - nejvyšší
Kokain
Dibukain
Tetrakain
Bupivakain
Etidokain
Ropivakain
Mepivakain
Lidokain
Prilokain
Prokain
Chlorprokain
Vaznost na
protein (%)
Doba účinku
6
?
60-90
30-60
65
75
55
90-180
120-180
120-240
95
180-360
80
95
95
?
180-360
180-500
180-600
180-240
Jedním z nejstarších poznatků o účincích lokálních
anestetik je skutečnost, že ztráta citlivosti nastupuje dříve
než motorická blokáda, protože tenčí nervová vlákna jsou
na anestetika citlivější než silnější. Koncentrace anestetika však musí být nejsilnější při znecitlávění C vláken,
Aα a Aδ vlákna jsou citlivější již k nižším koncentracím.
Při znecitlivění nervového vlákna zajistí účinnou blokádu
vedení vzruchu kontakt nejméně 3-4 mm nervu s anestetikem. Zachycení nejméně tří Ranvierových zářezů je nezbytné pro zastavení vedení vzruchu. Vedle koncentrace,
tloušťky a typu vlákna, hraje pro účinnost anestetika důležitou roli také složení okolní tkáně, schopnost absorpce anestetika touto tkání, stupeň distribuce a eliminace
z místa injekce.
Relativní toxicita různých anestetik je proporcionální
jejich anestetické účinnosti – tabulka 5.
Farmakologie vybraných
lokálních anestetik
Prokain
Hydrochlorid prokainu je první syntetické anestetikum
používané k lokální anestézii. Jedná se o relativně slabé
esterové anestetikum, které je bráno jako standard pro porovnání síly účinku a toxicity ostatních anestetik. Prokain
ve 2 až 4% vodném roztoku je nedráždivý, rychle účinný
a minimálně toxický. Metabolizuje se v séru na paraaminobenzoovou kyselinu (PABA) a dietylaminoetanol (DEAE).
Do současnosti je prokain používán pro infiltrační
anestézii, svodné a intrasynoviální diagnostické injekce.
Svodná lokální anestézie nastupuje asi za 10 minut a trvá
45–90 minut.
– 23 –
Lidokain
Hydrochlorid lidokainu je první lokální anestetikum
aminoamidového typu a po určitou dobu bylo nejčastěji
používaným anestetikem v klinické praxi. Cenná je jeho
vysoká potence, rychlý nástup účinku, dostatečně dlouhá
anestézie a minimální lokální reakce. Je účinný při poloviční koncentraci v porovnání s prokainem. Je biologicky
odbouráván v játrech na dietylaminoacetát. Clearance
je závislá na průtoku krve játry. Částečně se podílí na
snížení hladiny lidokainu v krvi také plíce a účinně tak
omezují koncentraci přípravku, který se dostává s krví do
mozku.
Pro infiltrační a svodnou anestézii se používá 1%, resp.
2% koncentrace přípravku. V gelech a kapkách pro povrchovou anestézii je lidokain v koncentraci 4%. Celkově
působí lidokain antiarytmicky a vagomimeticky.
Toxické příznaky nastupují po aplikaci lidokainu intravenózně v dávce 4 mg/kg. Závažnost klinických potíží
závisí na rychlosti expozice mozkových buněk účinkům
lokálního anestetika. Kardiovakulární systém je relativně
rezistentní (letální kardiovaskulární dávka je 78 mg/kg),
křeče však vyvolává dávka 11 mg/kg v intravenózním
bolu a 21 mg/kg v intravenózní infuzi (rychlostí 8 mg/
kg/min).
Alergické reakce na aminoamidová anestetika jsou
vzácné.
Bupivakain
Bupivakain hydrochlorid je také aminoamidové anestetikum. V porovnání s lidokainem je 2-4 krát potentnější. Má pomalejší nástup účinku, který však trvá déle.
Používá se v nízkých koncentracích (0,124, 0,25, 0,5, 0,75
%). Používá se k infiltrační, svodné a epidurální anestézii. Při intraartikulární aplikaci může bupivakain dráždit
a vyvolat zánětlivou reakci. V porodnických indikacích
má výhodu výrazné analgezie bez postižení motorické
složky. Je více kardiotoxický než lidokain.
Přípravky potencující
a inhibující lokální anestézii
Vazokonstrikční látky
Již od roku 1903 jsou vazokontrikční látky, hlavně adrenalin, přidávány k lokálním anestetikům, aby zlepšily kvalitu a dobu trvání anestézie a minimalizovaly riziko lokálních toxických změn. Prolongace účinku krátce působících
anestetik je po přidání adrenalinu výrazná, u dlouhodobě
působících přípravků nemá tak velký význam.
Účinek přídavku adrenalinu při epidurální anestezii
není znám a nezahrnuje pravděpodobně pouze vazokontrikční efekt.
Hyaluronidáza
Hyaluronidáza depolymerizuje hyaluronovou kyselinu,
která představuje základní substanci pojivové tkáně a přispívá
tak k lokálnímu rozšíření anestetika. Je využitelná hlavně při
blokádě očních nervů na hlavě. V současnosti není rutinně
přídavek hyaluronidázy v klinické lokální anestézii používán.
pH
Většina lokálních anestetik je distribuována jako kyselé hydrochloridové soli a lepší distribuce v tkáni se dosáhne, upraví-li se pH podaného roztoku k hodnotám
fyziologického rozmezí (7,4). Adrenalin výrazně snižuje
pH lokálních anestetik, a proto je doporučován přídavek
bikarbonátu sodného pro zajištění úpravy pH (1 mEq/10
ml anestetického roztoku).
Zánět
Selhání lokální anestézie v akutně zanícené tkáni je známý klinický jev. Je připisován zvýšené tkáňové aciditě.
Vybavení potřebné pro lokální
anestézii
Při operačních výkonech na stojícím pacientovi se nemůžeme spoléhat pouze na účinek lokálních anestetik
a zpravidla doplňujeme anesteziologickou přípravu pacienta celkovým neúplným znecitlivěním. Zákroky v kleci
preferované některými praktiky, považujeme za nebezpečné hlavně pro pacienta.
Pro aplikaci lokálních anestetik potřebujeme kompletní
sadu jednorázových jehel, spinální jehly se stiletem a čerstvý komerční roztok anestetika. Místo vpichu (zvláště pro
epidurální aplikaci) je nutno připravit jako pro chirurgický
zákrok, abychom minimalizovali nebezpečí infekce.
Na strucích můžeme pro snížení krvácení při operaci
a zajištění podmínek pro intravenózní infiltrační anestézii použít pneumatický turniket nebo gumové škrtidlo.
Znecitlivění celé mléčné žlázy
Vysoká epidurální anestezie
Indikace: císařský řez na ležícím zvířeti, totální nebo
částečná amputace mléčné žlázy, operace na pánevních
končetinách na ležícím zvířeti.
– 24 –
Injekční technika:
Pro aplikaci anestetika je nejvhodnější meziobratlový prostor mezi prvním a druhým ocasním obratlem,
který je prostornější a snáze punktovatelný oproti prostoru mezi křížovou kostí a prvním ocasním obratlem.
Tento prostor se snadno punktuje, uchopíme-li ohon asi
15 cm od jeho báze, volně s ním zahýbáme nahoru dolů
a ukazováčkem druhé ruky si vypalpujeme prohlubeň
nejvíce pohyblivého intervertebrálního prostoru. Jehlu zasouváme pod úhlem 45 – 60° k páteři. Po průniku
interarkuálním vazem zasuneme jehlu do epidurálního
prostoru až na dno páteřního kanálu. Při průniku do
epidurálního prostoru může dojít k násátí vzduchu do
jehly, nebo se o vstupu do tohoto prostoru můžeme přesvědčit nasátím kapky sterilního fyziologického roztoku do jehly. Při aplikaci musí anestetikum vtékat do
epidurálního prostoru volně bez velkého tlaku na píst
injekční stříkačky. Pro tzv. vysokou epidurální anestézii, při níž jsou zasaženy kořeny spinálních nervů až po
úroveň torakolumbálního spojení se aplikuje 75 – 150
ml lokálního anestetika (2% Prokain, 0,25 % Markain
apod.).
Vyblokování motorických nervů pánevních končetin
způsobí spontánní ulehnutí zvířete, takže k anestézii přistupujeme buď v dobře podestlaném boxu nebo využijeme pohodlí sklopného operačního stolu.
Tato technika preferovaná při císařském řezu neovlivňuje celkové vědomí zvířete, zachovává polykací reflex.
Pro resekci mléčné žlázy se však preferuje inhalační anestézie.
Znecitlivění kaudální části
mléčné žlázy
Nízká epidurální anestezie
Indikace: zákroky na kůži kaudální části mléčné žlázy,
ošetření konečníku, pochvy a hrázky, ošetření ohonu.
Aplikace anestetika se provádí stejným způsobem jako
při vysoké epidurální anestezii. Tento způsob znecitlivění
se liší od předchozího jen množstvím aplikovaného anestetika. Podle velikosti zvířete a zkušenosti použijeme 8
– 15 ml lokálního anestetika. Znecitlivění nastupuje podle druhu anestetika během několika minut a přetrvává 60
a více minut.
Obr. 1: Směr vpichování jehly při interkokcygeální epidurální
anestezii
Kontinuální kaudální epidurální anestezie
Kontinuální kaudální epidurální anestezie se zajistí zavedením katétru do epidurálního prostoru. Jehla se
speciálně upraveným hrotem se zavádí pod úhlem 45°až
narazí na tuhý odpor interarkuálního vazu, přes který
musí proniknout do páteřního kanálu. Aplikací 10 ml
vzduchu prověříme rezistenci. Do jehly se zavede speciální epidurální katétr se styletem, tak aby přesahoval hrot
jehly o 2,5-4 cm. Jehla se vytáhne a katétr se ponechá na
místě a připevní se k němu aplikační adaptér. Injekční
stříkačkou se podá 4-8 ml anestetika.
Druhou metodou je aplikace 19,5 cm dlouhé jehly do
meziobratlového prostoru mezi L6-S1. Jehla pronikne do
páteřního kanálu v hloubce 11-14 cm a do ní se kaudálním směrem zavede 10-20 cm přesahující katétr, který
sahá do úrovně S3-5. Množství anestetika se pohybuje na
úrovni 4-5 ml.
Znecitlivění poloviny mléčné
žlázy
Znecitlivění poloviny mléčné žlázy, na které se má provést operační zákrok se docílí paravertebrálním znecitlivěním a svodnou anestézií n. perinealis
CENTRÁLNÍ PARAVERTEBRÁLNÍ ANESTEZIE
Indikace: znecitlivění stěny břišní pro laparatomii na
stojícím zvířeti, znecitlivění kraniální částí mléčné žlázy
Pro provedení anestezie je důležitá lokalizace vpichů,
které leží na průsečíku sagitální linie příslušné strany
vzdálené cca 5-7 cm od mediánní roviny s kolmicemi
– 25 –
spuštěným od předního okraje spinálních výběžků obratlů. V rozsahu Th13 – L3 nejprve silnou ostrou jehlou propíchneme kůži a splikujeme malé depo (2 ml) anestetika
podkožně. Pak použijeme 8-12 cm dlouhou spinální jehlu, kterou zavádíme do hloubky. Jakmile odhalíme kraniální okraj žeberního výběžku aplikujeme první dávku
(10 ml) anestetika (znecitlivění dorzální větve spinálního
nervu), pak zasuneme jehlu hlouběji před žeberní nebo
artikulární výběžek a aplikujeme druhou dávku (10 ml)
anestetika.
Periferní paravertebrální znecitlivění (dle
Kalchschmidta)
Indikace: znecitlivění stěny břišní pro laparatomii na
stojícím zvířeti, znecitlivění kraniální částí mléčné žlázy
Injekční technika: V rozsahu Th13 – L3 se provede
znecitlivění spinálních nervů aplikací anestetika v místě
průběhu spinálního nervu na konci žeberních výběžků
lumbálních obratlů (á 20 ml).
Obr. 3: Místa aplikace anestetika A - při centrálním paravertebrálním znecitlivění; L1 k ramus dorsalis (1) a ventralis (2) – při periferním paravertebrálním znecitlivění L1 u konce žeberního výběžku
2. bederního obratle
Obr. 2: Stanovení míst vpichů (o) při dorzální paravertebránní
anestezii
Obr. 4: Pásma znecitlivění stěny břišní při blokádě Th13 až L3.
ZNECITLIVĚNÍ HRÁZKOVÉHO
NERVU (N. PERINEALIS)
Svodné znecitlivění n. perinealis se provádí v místě
přechodu nervu přes arcus ischiadus. Po odtažení pochvy
aplikujeme na příslušnou stranu 10 ml anestetika mírně
paramediálně k oblouku sedacímu
– 26 –
Obr. 6: Obstřik báze struku z kraniálního a kaudálního okraje
Obr. 5: Schéma průběhu n. perinealis a místo blokády na arcus
ischiadicus
Znecitlivění struků
Lokální znecitlivění pro zákroky na strucích provádíme obstřikem báze struku, infiltračním znecitlivěním
v okolí operačního zákroku, intravenózní injekcí anestetika po zaškrcení venózního odtoku ze struku, popřípadě
znecitlivěním sliznice mlékojemu povrchovým anestetikem.
– 27 –
DIAGNOSTIKA A TERAPIE PORANĚNÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY
A STRUKU
Dr. Susanne Seidl, Dr. R. Martin,Prof.Dr. R. Mansfeld
Klinik für Wiederkäuer mit Ambulanz und Bestandsbetreuung der Universität München
Úvod
Každým rokem dochází asi u 2 % dojnic k poranění
struků, přičemž v jednotlivých chovech podíl poraněných zvířat může vlivem nejrůznějších okolností dosáhnout až 20 %. Vzácněji a nahodile dochází spolu s poraněním struku také k poranění mléčné žlázy. K většině
poranění dochází v peripartálním období a jsou způsobena především příšlápnutím struku paznehtem. Poranění nastává také za nepříznivých podmínek ustájení při
uvíznutí struku v mřížích roštu za nepříznivých podmínek ustájení nebo se dojnice může poranit také na pastvě
o ostnatý drát.
Forma a podmínky ustájení mají dnes stále význam
při vzniku poranění struků. Zvířata ve vazné stáji jsou vystavena většímu nebezpečí než zvířata ve volném ustájení.
Nedostatečná délka a šířka stání při vazném nebo bezstelivovém ustájení, ostré hrany roštů jsou také významným
predispozičním faktorem. Hladké a kluzké lože, zábrany
omezující pohyb zvířat během vstávání působí rovněž nepříznivě. Mléčná žláza a struky jsou tím ve větším nebezpečí, čím jsou větší a visí hlouběji. Jestliže je odstup od
podlahy menší než 40 cm je riziko poranění velmi vysoké.
Proto dojnice s odchylkami tvaru vemene (edém, uvolněný závěsný vaz vemene) jsou obzvláště často postiženy.
Nedostatečná péče o paznehty a také poruchy látkové
výměny v peripartálním období spojené s pohybovými
obtížemi při lehání i vstávání napomáhají rovněž vzniku
poranění struků.
Každé drobné poranění přináší zvýšené riziko. V důsledku exponované lokalizace na struku velmi rychle
může dojít k zánětu struku nebo zánětu mléčné žlázy.
Nepozornost k poraněním a opožděné jejich ošetření
a léčba zhoršují významně prognózu těchto onemocnění.
Význam poranění struků je často chovateli podceňován
a tato onemocnění jsou velmi často proto ošetřována
jako naléhavé případy. Hospodářské ztráty v souvislosti s poraněním struků a mléčné žlázy spočívají v poklesu produkce mléka, vzestupu počtu zánětů mléčné žlázy, v nákladech na jejich léčení a v neposlední řadě také
v předčasném vyřazování dojnic.
Formy poranění mléčné žlázy
a struků
Poranění kůže mléčné žlázy (Vulneratio cutis
mammae)
Tato forma onemocnění mléčné žlázy přichází poměrně zřídka. Jako příčina přichází v úvahu nejčastěji ostnatý
drát. Pokud je poranění kůže jen povrchní a není zasažen
parenchym mléčné žlázy, není zpravidla dojení a produkce mléka ovlivněna. Pokud je postižen parenchym vytéká v místě poranění z rány mléko. Jako komplikace se
objevují záněty mléčné žlázy, vyvolané především E. coli
nebo A. pyogenes, také emfyzém nebo vzácněji abscedující podkožní flegmóna.
Poranění struků (Vulnera papillae)
Při poranění struků je třeba rozlišovat dvě velké skupiny. Pří „skrytých poraněních“ se adspekcí jeví kůže
vemene jako neporaněná. Při „zjevných poraněních“ je
patrné poranění adspekcí s více nebo méně rozsáhlými
alteracemi postižených vrstev tkáně.
Zjevná poranění struků
Tržné rány struků
Na strucích se objevují často tržné rány, které se lokalizují podél nebo příčně struku.
Poranění jdoucí podél struků mají příznivější prognózu, protože strukový kanálek nebývá zpravidla poškozen
nebo jen velmi málo. Musí být také rozlišováno mezi neperforujícím (sliznice, strukový kanálek a také cisterna
jsou nepoškozené) a perforujícím poraněním (sliznice
poškozená, mléko odtéká na straně struku poškozeným
místem).
Terapeutické vyhlídky jsou u neperforujících poranění příznivější a také prognóza s ohledem na zachování
funkčnosti postiženého struku je příznivější. U perforujících poranění struků, vzdor řádnému chirurgickému
ošetření, se objevují častěji píštěle nebo stenózy. Při odtržení dílčí části, celého struku nebo jeho devastace následkem zhmoždění a sníženého prokrvení v oblasti poškození, je prognóza velmi nepříznivá.
– 28 –
Perforující tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)
Podélná tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)
Poranění struku se ztrátou strukového kanálku (Susanne Seidel,
2006)
Příčná tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)
Úplné odtržení struku po poranění (Susanne Seidel, 2006)
– 29 –
V těchto případech vznikají podmínky a velká rizika pro rozvoj mastitid. Je-li poranění spojeno se ztrátou
strukového kanálku, nelze také počítat s obnovením normální funkce struku. Nepříznivou prognózu má také poranění s následnými trvalými morfologickými alteracemi
struku.
Poranění struků se ztrátou kůže
Při poranění struků se ztrátou kůže mléčné žlázy dochází také často ke ztrátě podkožní vazivově svalové tkáně. Zpravidla není tento druh poranění spojen s perforací
. Postižena může ovšem být špička struku a zevní otvor
strukového kanálku. Prognóza je odvislá od rozsahu
poranění a poškození špičky struku a zejména zevního
zakončení strukového kanálku. Ale také poranění lokalizovaná na struku proximálněji přinášejí rizika a jsou
prognosticky nepříznivá, jelikož se hojí velmi pomalu,
vznikají obtíže při dojení (nedostatečné vydojení) a riziko
vzniku mastitidy je velké.
Skrytá poranění struku, zúžení a uzávěra
vývodných mléčných cest
(Vulnus latens papillae mammae, stenosis et
obliteratio ductus lactiferi)
K zúžení a uzávěře vývodných cest mléčné žlázy dochází následkem patomorfologických alterací a jedná se
o poměrně častá onemocnění, jejichž následkem jsou poruchy odtoku mléka z mléčné žlázy, obtíže a narušování
stereotypu dojení, ztráty produkce mléka, riziko vzniku
thelitidy a mastitidy. Z hlediska etiologie se jedná o léze
vrozené, traumatické, traumaticko-zánětlivé, infekční
nebo o malformace. Při vrozených anomáliích mohou
být morfologické změny takového charakteru, že pasáž
mléka může být znemožněna. Stává se to při nadměrně
vyvinuté Fürstenbergově rozetě, při zdvojeném strukovém kanálku, při aplazii velkých mlékovodů apod. Další
příčinou mohou být zánětlivé procesy v mléčných vývodných cestách , které se rozvíjejí nejčastěji následkem
poranění, které nebylo včas nebo řádně ošetřeno. Stenóza
a obliterace vznikají také při infekčních onemocněních,
kdy v důsledku patologických procesů na kůži nebo
v parenchymu mléčné žlázy vznikají změny, které mohou
komprimovat parenchym s následkem stenózy nebo obliterace. Vývodné cesty mohou být ucpány také tkáňovým
detritem, který vzniká deskvamací epiteliálních buněk
nebo nekrózou buněk žláznatého parenchymu.
Podle lokalizace rozlišujeme vysoké, střední a hluboké
stenózy. V zásadě jsou stenózy prognosticky nepříznivé
a posuzujeme je proto velmi opatrně, vzhledem k jejich
etiologii a terapeutické přístupnosti. Při poranění struků s poruchami odtoku mléka zůstává obnova funkce
a zachování plné užitkovosti vždy otázkou. Z tohoto hlediska má proto poučení chovatele veterinárním lékařem
o předcházení poranění mléčné žlázy a struků základní
význam.
Vysoké stenózy
Poranění struku s odtrženou kůží (Susanne Seidel, 2006)
Stenózy na úrovni žlázové části mlékojemu nebo na
bázi struku jsou jednak vrozené
(často je postiženo více čtvrtí stejné mléčné žlázy) ,
jednak získané při chronických zánětlivých procesech
nebo následkem edémů vysokého stupně. Mléko odtéká
jen zvolna nebo vůbec do strukové části mlékojemu a ta
zůstává prázdná. Zúžení žlázové části mlékojemu lze vypalovat. Pokusy o terapii zůstávají zpravidla bez efektu.
Zvířata jsou vyřazována, přičemž je třeba zvažovat také,
že onemocnění může být dědičné.
– 30 –
ku uvíznout a vyvolat jeho stenózu. Chovatel sám někdy
anamnesticky hlásí takový případ. Rovněž tělu vlastní
materiál, jako tzv. volná tělesa, mléčné kameny, krevní
koagula, polypy mohou působit jako ventily a následkem toho tak dochází k nárazovitému přerušování toku
mléka. Volná tělesa jsou ve struku zpravidla dobře palpovatelná, vyznačují se pohyblivostí v mlékojemu a občas
vyjdou navenek.
Hluboké stenózy ( tvrdá dojitelnost)
a) Vrozené stenózy:
Schematické zobrazení lokalizace stenóz strukového kanálku
(Rolf Mansfeld, 2006 – Zerbe München)
Střední stenózy (zúžení ve strukové části
mlékojemu)
Stenózy tohoto typu jsou často vrozené. Lumen strukové části mlékojemu je přepaženo ojedinělými nebo
mnohočetnými vazivovými septy.
Stenózy v oblasti hrotu struku a strukového kanálku
mohou být vrozené (např. atrezie strukového kanálku).
V těchto případech vzhledem ke špatné prognóze se nedoporučuje struk dilatovat, ale dojnici 3x denně dojit. U
tlustých, špičatých nebo příliš tenkých struků jsou strukové kanálky často velmi úzké, což vede k obtížné dojitelnosti tzv. tvrdodojitelnosti. Proud mléka při dojení je velmi tenký a průběh dojení je velmi dlouhý. Ošetření není
možné. Postižená zvířata je třeba z chovu vyřadit.
b) Získané stenózy
Sonografické zobrazení vazivových sept ve strukové části mlékojemu
Střední stenózy mohou vzniknout také následkem
traumatických inzultů, chybným dojením, následkem zánětu struku nebo mlékojemu. Struk zůstává při pokusu
o dojení více nebo méně bez mléka. V lumenu je možno
při válivé palpaci vyhmatat uzlovité nebo strangulační
struktury. Tok mléka může být plně nebo částečně přerušen. Terapie je úspěšná jen při stenózách mírného stupně
a při dobře ohraničených zúženích. Stenózy , které jsou
způsobeny septy o síle více jak 5 mm jsou prognosticky
nepříznivé.
Cizí tělesa a novotvary:
Chovatelem používané různé nástroje (kanyly, katétry,
strukové dilatátory aj.) a jejich fragmenty mohou ve stru-
Hluboké stenózy struku mohou být vyvolány zánětlivými procesy (cysternitis, mastitis, thelitis), dále velkými
edémy mléčné žlázy nebo také onemocněními kůže (neštovice, papilomatóza).
Jednou z nejčastějších příčin stenózy a poruch odtoku mléka jsou skrytá poranění struků, která vznikají při
pohmoždění hrotu struku přišlápnutím paznehtem. Tak
může být ležící dojnice poraněna na struku sousedním
zvířetem, ale také může při vstávání nebo lehání nedopatřením poranit sebe sama. Lze se domnívat, že si některé
dojnice ve stísněných prostorových poměrech nebo aby
zmírnily nepohodu při dojení, samy šlápnou na struk.
Také chronické proliferativní záněty sliznice následkem neustálého dlouhodobého dráždění (trauma při
dojení, používání kyret, strukových lancet nebo dilatátorů) nebo chronicky probíhající případy mastitid, thelitid mohou vést ke vzniku stenóz. V pojivové tkáni, na
cévách a sliznicích vznikají poškození a ztráty epitelu,
dochází ke krvácení v submukóze a k otokům s následnou alterací strukového kanálku. Poruchy odtoku mléka v akutních případech se mohou objevit náhle. Pokud
se jedná o postupně se projevující stenózu, ukazuje to
na proliferaci vazivové tkáně nebo tvorbu epiteliálních
metaplazií po poranění sliznice mlékojemu a strukového kanálku. Postižený struk vykazuje v oblasti Fürsten-
– 31 –
bergovy rozety cirkulární vazivové zbytnění. Tato vazivová hyperplazie může způsobit trvalé zúžení průměru
strukového kanálku nebo se může uplatnit při stenóze
jako klapkový ventil. V některých případech vyhřezne
sliznice strukového kanálku navenek a vyčnívá několik
milimetrů z vnějšího otvoru strukového kanálku. Také
bradavice v oblasti zevního otvoru strukového kanálku
a akutní záněty hrotu struku mohou ovlivnit tok mléka
a dojitelnost. Obtížná dojitelnost a přílišné pokusy o vydojení postupně situaci zhoršují. Také nevhodné léčebné
pokusy prostřednictvím různých pomůcek (dilatátory,
mléčné trubičky), které mohou vyvolat chronické proliferativní záněty, zhoršují situaci. Hrot struku je při thelitidě více nebo méně edematózní a zatvrdlý a v akutních
případech bolestivý. Strukový kanálek se jeví při válivé
palpaci ve srovnání s ostatními nálezy u ostatních zdravých struků delší. Vazivové zbytnění v oblasti Fürstenbergovy rozety, které vyvolává stenózu, je palpovatelné
jen dosáhne-li vysokého stupně. Pokus o dojení ukáže
jen velmi tenký, na stranu odchýlený nebo rozptýlený
proud mléka. Při kompletní stenóze nelze vydojit žádné
mléko.
Diagnostika poranění mléčné
žlázy
Všeobecné vyšetření
V anamnéze je důležité věnovat pozornost následujícím okolnostem:
– doba a možné příčiny poranění
– zvláštní okolnosti (např. silné a dlouhé krvácení)
– předcházející ošetřování
– pokusy katétrem o uvolnění toku mléka
– poukaz na výskyt klinické mastitidy (změny sekretu)
– podmínky ustájení
– stáří zvířete
– stadium laktace nebo zaprahnutí
– datum posledního porodu
– aktuální užitkovost.
Ve všeobecném klinickém vyšetření se zaměřujeme na:
– tělesnou teplotu
– klinické projevy intoxikace nebo sepse (episklerální
cévy, cyanóza sliznic).
Při speciálním klinickém vyšetření struků a mléčné
žlázy, jejíž struk byl poraněn, je vyšetření sekretu velmi
významné a musí být provedeno velmi pečlivě. Také je
třeba vyšetřit, zda po poranění mléko neodtéká spontánně a zda může být po aplikaci 10 – 20 I.U. oxytocinu
získáno reziduální mléko. Posouzení mléka se provádí
nejprve smyslově, posléze rychlými testy ( mastitis test
NK, pH test). V každém případě se doporučuje odběr
mléka k mikrobiologickému vyšetření a stanovení antibiogramu, obzvláště tehdy, zjistí-li se v předcházejících
vyšetřeních klinická nebo subklinická forma mastitidy. Pokud se vedle poranění zjistí narušení celkového
zdravotního stavu (mastitis acuta gravis vyvolaná E.
coli nebo A. pyogenes, případně gangréna mléčné žlázy,
charakterizovaná cyanotickým zabarvením a studeným
povrchem vemene), je prognóza velmi nepříznivá, respektive infaustní a je třeba pečlivě zvážit zda má být
léčba vůbec zahájena.
Při vyšetření jednotlivých poranění by mělo být zohledněno následující:
– druh poranění mléčné žlázy
– lokalizace
– rozsah
– perforující/neperforující
– stáří poranění
– poranění strukového kanálku
– dřívější pokusy o léčbu, především z hlediska odstranění stenózy
– pokusy o odtok mléka katétrem
– výskyt thelitidy a její rozsah
– výskyt zánětu mlékojemu a jeho rozsah.
Pro dobré vyšetření je žádoucí očistit poranění od
zbytků krve a jiných nálepů teplou vodou nebo slabým
roztokem mýdla. V této souvislosti také ověřujeme, opatrnou sondáží vhodnou kanylou, zda se jedná o perforující nebo neperforující poranění. Všechna poranění struků i mléčné žlázy jsou bolestivá a je proto nutná zvýšená
opatrnost při vyšetřování z hlediska prevence poranění
vyšetřujícího a musí být proto realizována základní opatření v tomto směru, bezpečná fixace zvířete. V žádném
případě nesmí být hlava vyšetřujícího nízko a v blízkosti
mléčné žlázy.
Diferenciální diagnostika při
poranění kůže mléčné žlázy
a struků
Diferenciálně-diagnosticky přicházejí v úvahu, obzvláště pokud se jedná o povrchová poranění, uberoinguinální dermatitida, stefanofilarióza, solární dermatitida a jiné dermatitidy, popáleniny při nehodách při
odstraňování chlupů z mléčné žlázy, nekróza kůže , papilomatóza, nepravé neštovice a slintavka a kulhavka.
– 32 –
Speciální diagnostika při skrytých
poraněních struků mléčné žlázy
Odborná léčba skrytých poranění struků a stenóz strukového kanálku vyžaduje přesnou diagnózu. Jen přesné
určení druhu a lokalizace stenózy umožňuje uplatnit
účinnou terapii.
ko s prodlevou. Při stenóze strukového kanálku odtéká
mléko z naplněného struku jedině při vynaložení velké
síly slabým proudem, odchylným směrem, více proudy
jako z konve nebo se nevydojí mléko žádné. Při ventilové
stenóze je proud mléka zcela přerušen.
Klinické vyšetření
Jako doplněk k předcházejícím uvedeným diagnostickým postupům je při poruchách odtoku mléka kladen
důraz na palpační vyšetření a zkoušku dojení. Také zde
se doporučuje odpovídající opatrnost, neboť krávy s traumatizovaným strukem a při bolestivé manipulaci reagují
velmi citlivě a prudkými obrannými pohyby. Klinické
vyšetření zahrnuje adspekci, palpaci, zkušební dojení
a sondáž postiženého struku.
Po adspekci vemene je nemocný struk srovnáván se
sousedními zdravými podle velikosti, vzhledu, tvaru
a náplně. Pozornost je zaměřena na distální část struku
a vyústění kanálku, přičemž se pátrá po poraněních, jizvách, strupech a změnách zbarvení (hematomy). Palpace
struku ukáže místo a rozsah stenózy a vyšetření mlékojemu objasní stav jeho žlázové části: přechod mezi strukovou a žlázovou částí mlékojemu po shrnutí kůže prsty
od spodu má být průchodný. Každé zúžení nebo rozšíření
tohoto přechodu je považováno za chorobný stav a nepříznivý nález. Válivou palpací je posuzována stěna struku. Každé v této oblasti zjištěné zesílení, zatvrdnutí nebo
bolestivost jsou příznakem onemocnění (cisternitida,
thelitida). Lumen struku je třeba prověřit na přítomnost
volných mléčných kamenů nebo na stěně pevně lpících
útvarů (mléčné kameny, polypy nebo cizí tělesa). Pomocí
kruhové palpace mohou být diagnostikovány ztvrdnutí
nebo uzlíky v oblasti strukového kanálku. Při ztrátě sliznice v proximální části strukového kanálku nebo v oblasti Fürstenbergovy rozety je někdy hmatatelný útvar velikosti špendlíkové hlavičky. Jizvovitá tkáň naproti tomu se
při palpaci jeví jako tuhé,rozsáhlé a nepohyblivé zduření.
Postižený strukový kanálek se jeví o několik milimetrů
delším.
Při čerstvých poraněních často přítomné zduření
a s tím spojené hemoragické prosáknutí stěny struku
může palpační diagnostiku významně znesnadnit.
Často poskytne teprve dojná zkouška objasnění
o rozsahu poruchy odtoku mléka. Při tom jsou postupně posuzovány dojitelnost, tlak mléka, kontinuita toku
a směru mléka. Při zúžení v oblasti mlékojemu teče mlé-
Dojná zkouška k objasnění stenózy
V každém případě je třeba sondáží sterilním katétrem
určit lokalizaci stenózy.
Sondáž strukového kanálku
Pokud se při dojení nezíská žádný sekret je nutné se
pokusit získat vzorek mléka k vyšetření smyslovému,
mastitis testem NK a mikrobiologickému vyšetření. Thelitida hrotu struku se projevuje zarudlým, tuhým, zduřelým a bolestivým zakončením struku.
Ultrasonografické vyšetření
Ultrasonografie představuje pro vyšetření mléčné
žlázy použitelnou neinvazivní diagnostickou metodu,
která se v klinickém využití jako doplněk současných
vyšetřovacích metod osvědčila. Praktikujícím veterinárním lékařům vybaveným ultrasonografickými přístroji se otvírá další prostor pro využití ultrasonografie
a umožňuje jim objasnit chovatelům změny v oblasti
mléčné žlázy.
– 33 –
Příprava a materiál
Pro ultrasonografické vyšetření mléčné žlázy jsou
použitelné lineární sondy o 5 MHz nebo také 7,5 MHz.
Vyšetření se provádí na stojícím zvířeti, dobře fixovaném
a v lehké sedaci. Mléčná žláza a struky musí být před
zásahem dobře očištěny. Zbavení ochlupení je v některých případech při vyšetření parenchymu mléčné žlázy
nezbytné. Často můžeme dosáhnout kvalitního obrazu
i použitím velkého množství kontaktního gelu.
Sonografické vyšetřování žlaznaté tkáně
mléčné žlázy
Vyšetřování parenchymu mléčné žlázy se provádí přiložením kontaktním gelem potřené sondy přímo na kůži
vyšetřované čtvrti vemene a pomalými pohyby ji posouváme po celém jejím povrchu.
Sonografický průkaz abscesu v parenchymu mléčné žlázy
Při mastitidách je sonografický obraz odvislý od stupně strukturálních změn v parenchymu. Při dlouhodobě
trvajících procesech je patrný nárůst silně echogenní vazivové tkáně. Sekret zánětlivě změněné mléčné žlázy je
často silně echogenní a obsahuje často početné volně se
vznášející částice, takže rozpoznání mléčných cest je často obtížné.
Sonografické vyšetření struku
Sonografické vyšetření parenchymu čtvrti mléčné žlázy
Žlaznatá tkáň se zobrazuje v ultrasonografickém
obraze jako homogenní, echogenní (středního stupně) a lehce zrnitá struktura. Žlázová část mlékojemu
je poznatelná jako relativně velký hypoechogenní dutý
prostor. Volně vznášející se echogenní částice v žlázové části mlékojemu nebo v mlékovodech se objevují i u
zdravých mléčných čtvrtí. V protikladu ke krevním
cévám jsou mlékovody v příčném řezu často nepravidelně formované a zřídka okrouhlé. Obvyklými sonografickými metodami není jejich jednoznačné rozlišení
ovšem vždy možné. Při vyšetření je třeba dát pozor na
často zobrazené artefakty, jako zesílení odrazu paprsku
za dutým prostorem naplněnéným anechogenní tekutinou a retrográdní zeslabení paprsku silně echogenní
vazivovou tkání. Rozpoznatelné patologické útvary
jsou: edém mléčné žlázy, hematom, abscesy a cizí tělesa.
Jemné struktury jsou zpravidla v dostatečné kvalitě
zobrazeny tehdy, je-li struk naplněn tekutinou. V některých případech je proto nutné aplikací oxytocinu vyvolat
ejekci nebo naplnit struk fyziologickým roztokem. Abychom získali zobrazení stěn struku bližší i vzdálenější od
sondy ve stejné kvalitě a bez deformací, je výhodné použití zvláštního postupu. V tomto případě se použije nádoba z umělé hmoty naplněná vodou, do které se struk
ponoří. Kontaktním gelem natřená sonda se vede nejprve
paralelně a posléze pod pravým úhlem s podélnou osou
struku přes povrchovou plochu nádoby s ve vodě ponořeným strukem.
Sonografické vyšetření struku, který je ponořen do nádobky
s vodou
– 34 –
V sonografickém obraze jsou silně echogenní kůže
struku a četnými cévami propletená vazivověsvalová
vrstva zřetelně patrné. Sliznice mlékojemu se liší ve většině případů od vazivověsvalové vrstvy jen málo. Na bázi
struku jsou patrné hypoechogenní cévy Fürstenbergova
venózního prstence. Strukový kanálek je zobrazen většinou jen jako bílá tenká linie.
ků a také aktuální, etiologickou a definitivní diagnózu.
Současně je při tom možné prostřednictvím minimálně
invazivní operační metody odstranit pod vizuální kontrolou patologické tkáně, které vyvolávají stenózu. Mobilní endoskopy mohou být využívány také v praxi velkých
zvířat. Existují dva rozdílné postupy: Konvenční endoskopie, při které je endoskop zaváděn strukovým kanálkem nebo theloresektoskopie, kdy endoskop je zaváděn
do struku bočním, uměle vytvořeným otvorem.
Sonografické zobrazení strukového kanálku
V oblasti strukové části mlékojemu se nacházejí a jsou
dobře patrné patologické změny, jako proliferace na Fürstenbergově rozetě, střední stenózy, septa, polypy, cizí
tělesa, volná tělesa nebo cisternitidy. Změny strukového
kanálku jsou proti tomu jen zřídka zobrazitelné.
Schématické znázornění endoskopie struku
1) při konvenčním zavádění endoskopu strukovým kanálkem
2) theloresektoskopii při bočním zavádění endoskopu
uměle vytvořeným otvorem
Příprava zvířete
Sonografické znázornění patologických změn na sliznici ve strukové části mlékojemu
Endoskopie struku
V posledních letech se endoskopie prosadila jako diagnostický, ale také terapeutický prostředek při poruchách
odtoku mléka, obzvláště na klinických pracovištích. Nabízí možnost získání detailního nálezu při stenóze stru-
Vyšetření zvířete je možné provádět na ležícím zvířeti
po jeho sedaci. Po chirurgické přípravě postiženého struku se provede infiltrační anestezie na bázi struku nebo
také regionální intravenózní anestezie. Použití ligatury
zabrání silnému krvácení nebo také nežádoucímu odtoku mléka. Za účelem odstranění reziduálního mléka musí
být mléčná žláza (čtvrť) důkladně vydojena, opakovaně
vypláchnuta fyziologickým roztokem a na závěr také lokálním anestetikem.
– 35 –
Konvenční endoskopie struků
Endoskopie prováděná strukovým kanálkem
Při dostatečně širokém strukovém kanálku je endoskop zaveden do struku. Při tom musí být před zavedením endoskopu strukový kanálek dilatován vzduchem.
Toto vyšetření poskytuje informaci o stavu vnitřního
prostředí strukového kanálku a mlékojemu.
Endoskopický nález při patologicky změněném mlékojemu
Endoskopické zobrazení patologicky nezměněného strukového
kanálku
Endoskopický nález při cisternitidě
Optika s 0°úhlem pohledu dopředu neumožňuje při
endoskopii prováděné strukovým kanálkem žádné posouzení Fürstenbergovy rozety. Následkem ligatury
v místě přechodu žlázové a strukové části mlékojemu je
tato oblast jen těžko zobrazitelná. Současně není při tomto postupu možná terapie.
Endoskopie prováděná bočním přístupem
Endoskopický nález při stenóze strukového kanálku
Pro toto vyšetření se používá zpravidla endoskop cca
délky 15 cm, o průměru cca 3 mm a s 0° optikou pro pohled dopředu. Nezměněná výstelka mlékojemu struku se
jeví v endoskopickém obraze hladká a téměř bílá. Patologickými nálezy jsou např. proliferace sliznice, zarudnutí,
nálepy nebo septa.
Posouzení patologických lézí v distální části žlázové
části mlékojemu umožňuje použití bočního přístupu.
Při tom je použit trokar, který je zaveden do strukového
kanálku a po palpaci jeho konce v horní třetině struku je
jím provedeno probodnutí navenek.
– 36 –
Zavedený trokar do mlékojemu k provedení bočního probodnutí navenek
Nasazení zaváděcího pouzdra endoskopu
Přes zaváděcí pouzdro je do struku insuflován vzduch
za účelem jeho dilatace a zavedení endoskopu. Tímto
způsobem je možné pozorování Fürstenbergovy rozety
a jejího okolí.
Zavedený trokar v proximální části struku těsně před probodnutím
Připojení endoskopu zasunutím do zaváděcího pouzdra
Fyziologicky se jeví Fürstenbergova rozeta jako nepatrně prominující jemný, bílý kroužek, který je lokalizován
na vnitřním obvodu strukového kanálku a kudy může
lehce projít zavedená sterilní sonda. V případě hluboké
stenózy se mohou v tomto místě objevovat hyperplazie
sliznice, hemoragie, eroze nebo rozmanitě utvářené proliferace.
Trokar pronikl navenek a je umožněn boční přístup
Nakonec je nasazeno na špici trokaru zaváděcí pouzdro a zasunuto do lumenu struku.
– 37 –
Endoskopické zobrazení Fürstenbergovy rozety
Stenóza vyvolaná odtrženými částmi sliznice
Tyto alterace mohou otvor strukového kanálku jen
částečně uzavřít nebo blokují tok mléka úplně.
Teloresektoskopie
Theloresektoskopie používá stejné instrumentarium
jako konvenční endoskopie struků. Zde se ale spojuje opitika a vysokofrekvenční chirurgický nůž.
Endoskopické zobrazení stenózy Fürstenbergovy rozety
Theloresektoskop
Laločnatá stenóza Fürstenbergovy rozety
Při endoskopii prováděné přes strukový kanálek pomocí teloskopu je možné resekovat střední stenózy (septa,
polypy mlékojemu). Pro diagnózu a ošetření hlubokých
stenóz v oblasti Fürstenbergovy rozety a strukového
kanálku prostřednictvím laterální teloresektoskopie je
nutný boční přístup. Kombinací endoskopu a vysokofrekvenčního chirurgického nože v jednom instrumentu
mohou se provádět resekce tkání bez doplňkových nástrojů a operační asistence.
– 38 –
TERAPIE PORANĚNÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY
Při terapii poranění mléčné žlázy a struků je třeba rozlišovat konzervativní a chirurgické postupy.
Terapie poranění kůže mléčné
žlázy a struků
Konzervativní terapie
Úvod
Konzervativní terapie má za cíl vyléčit způsobená poranění bez sutury jizvou. Podle lokalizace a rozsahu poranění je funkčnost struku ovlivněna po dobu několika
týdnů. Po dobu hojení, obzvláště v případech, kdy je také
poranění strukového kanálku, se vytvářejí jizvovité striktury s následkem stenóz a poruch odtoku mléka a omezené dojitelnosti. Nezřídka jsou po vyhojení primárních
poranění nutné chirurgické zákroky, aby byla obnovena
plně funkčnost postiženého struku. Během dlouhého
procesu hojení trvá neustále riziko vzniku mastitidy.
Konzervativní postupy jsou indikovány:
– povrchová poranění kůže mléčné žlázy nebo struků ,
při kterých v případě chirurgického zákroku možno
počítat se silným krvácením
– neperforující poranění struku při rozsáhlé ztrátě
kůže
– poranění vrcholu struku při ztrátě kůže
– ztráta vrcholu struku se zachovalou funkcí strukového svěrače
– ranné flegmóny
– silně infikované staré rány
– pokračující ošetření po neúspěšných operacích (léčba
per secundam intentionem).
Léčebný postup
Také při konzervativní léčbě je vhodné aplikovat ošetřovaným zvířatům sedativa případně lokální anestetika.
Ošetřování se provádí podle okolností na stojícím zvířeti
nebo na ležícím. Pokud se ošetření provádí na stojícím
zvířeti je nutné provést opatření, aby byl ošetřující veterinární lékař chráněn před poraněním.
Ošetření jednotlivých poranění začíná tzv. toaletou
rány, která zahrnuje:
– pokud je to nutné očistění teplou vodou, slabým mýdlovým roztokem
– odstranění přečnívajících laloků kůže a ostatních poškozených tkáňových zbytků
– odstranění vyskytujících se kapes kůže
–
oživení povrchu okrajů rány ( opatnou abrazí čepelkou skalpelu)
– ostříhání okolí rány
– zkosení okrajů rány.
Zkosení okrajů rány slouží pokusu, aby přechod z povrchu rány na obklopující kůži byl co možná nejvíce
plochý, čímž se ulehčí a urychlí epitelizace vycházející
z okraje poranění. Následkem oživení okrajů rány dochází často k difuznímu krvácení, především tehdy, je li
poraněna granulační tkáň. Pokud je to nutné, může být
lokální krvácení stavěno opatrným potíráním tamponem
smočeným v ředěném Lotagenu (1: 14) nebo v 3% peroxidu vodíku. Při použití koncentrovaných roztoků hrozí
nebezpečí poleptání nové granulační tkáně nebo i kůže
v okolí poranění. Na závěr je aplikován antimikrobiální
prostředek a je přiložen obvaz. Doporučuje se obvaz pravidelně obnovovat a ránu obvazovat po dobu 5 – 6 dnů.
Během této doby se vytvoří dostatek granulační tkáně,
takže rána v této fázi otevřeného hojení je chráněna proti
nepříznivým vlivům okolí. V této době je vhodné aplikovat prostředky podporující epitelizaci ve formě masti,
gelu nebo spreje.
Při poranění kůže mléčné žlázy postižená mléčná
čtvrť může být zpravidla normálně dojena. Pokud je poraněn struk ve většině případů to není možné a rovněž
doporučitelné. V těchto případech se odpovídající čtvrť
převede nasucho pod ochranou antibiotik. Toto je možné jen v případech, když nejsou žádné známky mastitidy
(vločky nebo jiné změny v mléce). Právě tak není převedení nasucho možné jestliže jde o perforující poranění
mléčné žlázy nebo struku nebo poranění struku s poraněním svěrače strukového kanálku.
Průběh léčby poranění je odvislý od celé řady faktorů.
Nejlepší léčebné vyhlídky mají čerstvé rány, které nejsou
příliš infikované a toaleta poranění je prováděna velmi
pečlivě. Význam má také velikost poranění, pečlivé provádění následných ošetření a výměna obvazů. Průběh
hojení je možno pokládat za příznivý, jestliže za 8 až 9
dnů od počátku terapie se vytvoří na okraji rány viditelný
světlý epitelizační lem. Při poranění hrotu struku se současným poškozením zevního otvoru strukového kanálku
nebo jeho bezprostředního okolí postupuje hojení také od
tohoto místa dále. Poranění v rozsahu cca 2 cm se hojí asi
4 týdny. Pro větší poranění je často třeba k vyhojení 6 – 8
týdnů. Po plném zhojení může být mléčná žláza , zpočátku nejlépe rukou, opět dojena. Nezřídka je zjišťována
zhoršená dojitelnost, což může být způsobeno jizvou,
– 39 –
konstrikcí a následně vytvořenou stenózou. V takových
případech je nutné stenózu odstranit operativně. V určitých případech, např. u dojnic s pokročilou březostí se
doporučuje postiženou čtvrť dojit až po otelení.
Pokud není zaprahnutí postižené čtvrti možné, např.
při mastitidě, musí být sekret nejméně jednou denně pomocí katétru vypuštěn a mléčná čtvrť ošetřena antibiotiky. Pokud je v takových případech poraněn i zevní otvor
strukového kanálku, může být hojení podpořeno použitím dilatační tyčinky.
Dojnice fixovaná na pojízdném operačním stole před operací
Rozsáhlé zánětlivé otoky v okolí rány (flegmóna, zánět
struku) vylučují operaci. V takových případech musí nejprve předcházet konzervativní léčba.
Operační postup
Příprava operačního pole
Typy dilatačních tyčinek z různých materiálů
Dočasné zaprahnutí dojnice je možné teprve potom,
když příznaky mastitidy plně ustoupily.
Chirurgická terapie
Úvod
Při velkých a hlubokých poraněních struků, především při tržných a perforujících ranách, je indikováno
chirurgické ošetření. Zde je třeba rozlišovat mezi operacemi, které mají za cíl zachování struku a obnovení
jeho funkčnosti, tedy dojitelností a těmi operacemi, při
kterých dochází k amputaci struku buď se suturou nebo
bez sutury operační rány. V okamžiku operace existující
mastitidy představují vždy velké operační riziko. Amputace struku se suturou operační rány je v tomto případě
kontraindikována. Ošetření nekomplikovaných poranění
mléčné žlázy a struků je možno provést při určité opatrnosti a vhodných bezpečnostních opatřeních na stojícím
zvířeti. V případě komplikovaných poranění a nepříznivé
lokalizace léze a je-li zvíře neklidné, je třeba dát přednost
operačnímu zákroku na ležícím zvířeti. S výhodou je
možno použít pojízdný operační stůl.
Příprava operačního pole zahrnuje následující kroky:
očištění vodou a mýdlem
oholení kůže mléčné žlázy a struku
odtučnění alkoholem
dezinfekce okolí rány mírným dezinfekčním prostředkem (pokud možno nepoužívat jodové preparáty)
- vypuštění mléka katétrem
- vypuštění reziduálního mléka aplikací 20 I.U. oxytocinu. Pokud byl použit xylazin, aplikuje se 30 I.U. oxytocinu, protože v tomto případě je jeho účinek snížen
a ejekce mléka při nižší dávce plně nenastupuje. Je třeba brát zvláštní ohled na zvířata v pokročilém stadiu
březosti. Úplné vyprázdnění operované čtvrti mléčné
žlázy má mimořádný význam, neboť by mohlo nakonec dojít k jejímu dočasnému nebo definitivnímu zaprahnutí
- k zamezení většího krvácení během operace přikládáme na bázi struku gumovou ligaturu nebo lépe střevní
klíšťky (podle Doyena).
-
– 40 –
Založení klíštěk podle Doyena na bázi struku k zamezení krvácení
Výhoda střevních klíštěk spočívá v tom, že mohou být
jednoduchým způsobem podle potřeby uvolněny a při
poranění na bázi struku nebo nad tímto okrskem přiloženy na distální žlázovou část mlékojemu. Dojde-li k silnému krvácení při poranění ještě proximálněji, především
v oblasti Fürstenbergova venózního prstence, doporučuje
se založit ligatury cév opichem, případně při silně krvácejících poraněních mléčné žlázy provést ligatury jednotlivých cév.
Znecitlivění
Při poranění mléčné žlázy se provádí infiltrační znecitlivění v okolí rány, při poranění struku znecitlivění obstříknutím na bázi struku těsně pod přiloženými střevními klíšťkami nebo ligaturou. Jemnou jehlou se po obvodu
báze injikuje subkutánně 8-20 ml 2% anestetika. Alternativně je možné provést regionální nitrožilní znecitlivění. Při tom je třeba dát pozor, zda anestetikum nemůže
odtékat do krevního oběhu většími, ještě neuzavřenými
cévami. U ležícího zvířete a u menších zákroků je často
dostačující samotná aplikace xylazinu v dávce 0,2 mg.kg1
ž.hm. i.m. Kombinace xylazinu 0,05-0,1 mg.kg-1 ž.hm.
s lokální anestezií je doporučitelná především při operacích na stojícím zvířeti. Zvláštní pozornost vyžaduje ošetření vysokobřezích zvířat.
Operační zákrok
Oživení rány (toaleta rány)
Předpokladem hojení per primam jsou čerstvé ranné
plochy. Proto se provede nejprve skalpelem (žiletkou)
a nůžkami (typ Mayo) oživení rány, které spočívá v odstranění infikované, nekrotizující a nedostatečně prokrvené tkáně tak, aby měla rána hladké okraje. Při zákroku musíme postupovat velmi pečlivě a dbáme na to, aby
ztráta tkáně byla co nejmenší. U čerstvých poranění stru-
ků, za předpokladu, že nevznikl otok, odstraňujeme jen
tenkou vrstvu. U malých lalokovitých ran nebo u tržných
ran trojúhelníkovitého tvaru je výhodné provést oživení
okrajů rány podélnou excizí tak , aby nedošlo k větší ztrátě tkáně.
Podélné a příčné tržné rány se vřetenovitě obříznou
skalpelem a takto oddělená část, sestávající z kůže a vazivově svalové vrstvy se exciduje nůžkami. Od čerstvého
okraje rány se odpreparuje kůže v rozsahu 3 až 4 mm.
Pak se ve stejném rozsahu exciduje podkožní vrstva, takže vzniknou lehce konkávní plochy rány. Preparace se
nejsnadněji provádí, když operatér ohne struk přes prst.
Takováto fixace umožňuje i správný uzávěr rány se hřebenem sutury zevně. Před dalším operačním postupem
se může palpací ověřit dostatečný rozsah preparace, kdy
při stlačování ranného hřebene k luminu struku se nesmí
pociťovat zřetelný val. U perforujících poranění struků
je nutné dbát na to, pokud je to nevyhnutelné, aby se co
nejméně resekovala sliznice strukové části mlékojemu.
Kromě toho se smí v okolí perforačního místa excidovat
pouze tolik tkáně, aby mohla být provedena sutura bez
propíchnutí sliznice. Při strukových píštělích se exciduje
celý píštělový kanálek společně s okolní nedostatečně krvenou jizvovitou tkání. Jinak i zde platí uvedené zásady
dodržované při toaletě rány. Při lalokovitých, trojúhelníkovitých a dalších komplikovaných ranách struků
platí tytéž zásady jako při oživení rány se snahou zachovat pokud možno co nejvíce podkožní vrstvy tak, aby bylo
zabezpečeno dostatečné prokrvení tkání. Tkáňové laloky,
zejména laloky kůže, které by se při hojení mohly invertovat dovnitř, se nesmí příliš zeslabovat. V tomto případě se
doporučuje oživení rány opatrnou abrazí čepelkou skalpelu. Také zde se okraj rány podminuje a část podkožní
vrstvy se odpreparuje tak, aby se mohl vytvořit ranný
hřeben a tím zabránit vchlípení ranných okrajů dovnitř.
Sutura rány
Pro suturu rány se používá současným požadavkům
odpovídající resorbovatelný šicí materiál (např. Dexon
3 nebo 4 metric) nebo neresorbovatelný materiál (např.
Filovet). V určitých případech může být proveden uzávěr
rány Michelovými svorkami. U perforujících poranění
mléčné žlázy a struků a také při operačním odstranění
strukových píštělí se musí nejprve uzavřít struková část
mlékojemu, případně sešít podkožní vazivově svalovou
tkáň.
Sutura strukové části mlékojemu se provádí vchlípeným pokračovacím matracovým stehem resorbovatelným materiálem.
– 41 –
Sutura pokračovacím matracovým stehem struku a strukové části mlékojemu
Sutura začíná opichem ve tvaru písmene V v distální
i proximální sutuře a po dotažení stehů se vlákna zauzlí. Poté se provádí sutura dna rány ve vazivově svalové
vrstvě paralelně s rannými okraji, přitom stehy nesmí
propichovat sliznici. Po dotažení a zauzlení vláken invertuje sliznice dovnitř. Nad touto suturou se zakládají
v druhé etáži v pravidelných odstupech zpětně probíhající stehy. Čím se použije jemnější šicí materiál, tím
se snižuje potřeba resorpce a tím vzniká menší riziko
thelitidy a pozdější stenózy. U perforujících ran v bezprostřední blízkosti strukového kanálku nebo v oblasti
strukového ústí se doporučuje výjimečně sutura zpětnými stehy, umožňující chirurgický uzávěr rány. Zde se
osvědčila kombinace stehu podle Schmiedena a zpětného matracového stehu. Podle možnosti se pro tuto suturu používají atraumatické jehly. Kombinace obou stehů
zabraňuje značnému zúžení již tak fyziologicky úzkého
lumina strukového kanálku.
Uzávěr podkožní povázky mléčné žlázy se provádí rovněž suturou vchlípenými matracovými stehy. Při
předpokládaném velkém tlaku se upřednostňuje sutura
ve dvou etážích.
Pro uzávěr kožních ran přicházejí podle situace v úvahu různé postupy. Podélné tržné rány mohou být uzavřeny Michelovými svorkami (velikost 14 až 61).
Založení Michelových svorek k uzavření kožní rány struku
Při zakládání svorek se stlačí okraje ran palcem a ukazováčkem k sobě a poté klíšťkami na svorky se založí
svorka tak, aby hřeben přiléhal k jejímu středu. Přiložení
svorek se musí provádět přiměřeným tlakem, neboť při
jejich silném stlačení může dojít k perforaci kůže struku
(vstupní brána pro infekci) a následně k nekróze. Mezera
mezi svorkami by měla být asi 3 mm.
Rány struku, které jsou lokalizovány v distální části
struku a nebo takové, které v důsledku edému zasahují
proximálně až k části mlékojemu, dále rány, u nichž nelze vytvořit hřeben a rány, u nichž lze předpokládat silné
napětí nebo zvýšený tlak, se neuzavírají svorkami. Pouze
v určitých úsecích rány je možný kombinovaný uzávěr
stehem a svorkou.
Podélné, příčné, lalokovité a jiné typy tržných ran
kůže struků se širokou plochou se uzavírají jednotlivými
stehy. Přitom jsou zvlášť vhodné vertikální stehy s dvojitým propíchnutím (U-steh vertikální) a s postranním zauzlením. Při této sutuře se vytváří pouze mírný hřeben.
U plochých ran by se měla nejprve provést sutura tkání na
dně rány a tímto těsným spojením ranných ploch podpořit lepší hojení rány. Rány kůže mléčné žlázy se šijí rovněž
jednotlivými stehy. Vzdálenost mezi stehy je asi 5 mm
a vlákna se nesmí pevně dotáhnout, aby po zauzlení bylo
zabezpečeno dostatečné prokrvení.
– 42 –
s olivkou se aplikují antibiotika, zejména širokospektrá
s dlouhou dobou účinku (také antibiotika proti koliformním zárodkům). Po aplikaci následuje první etáž sutury,
spočívající v uzávěru strukové části mlékojemu zpětným
vchlípeným matracovým stehem resorbovatelným šicím
materiálem (4 metric).
Sutura lalokovité tržné rány kůže struku U – vertikálním stehem
Speciální operační zákroky
Amputace struku se suturou rány
U poranění, u něhož nelze očekávat obnovu funkce
struku a u kterého není přítomná mastitida, je indikována amputace struku s následným uzávěrem pahýlu struku – tzv. „uzavřená amputace“. Tímto postupem je snaha
docílit rychle sterilní atrofie postižené čtvrti mléčné žlázy. Indikací pro amputaci je odtržení struku, perforující
rány, poranění se ztrátou strukového kanálku, rozdrcené
rány a rány se ztrátou substance více jak 50 %.
Operační postup:
Struk se amputuje pokud možno ve zdravé tkáni a podle situace co nejdistálněji, neboť při amputaci proximálněji vzniká nebezpečí silného krvácení (Fürstenbergův
venózní prstenec). Po amputaci struku se část vazivově
svalové podkožní vrstvy a strukové části mlékojemu exciduje zahnutými nůžkami a pinzetou cylindricky kruhově
do hloubky 1,5 až 2 cm. Tím vznikne dostatečně přečnívající kožní okraj, umožňující překrýt a uzavřít suturou
operační ránu.
Sutura operační rány se provádí ve třech etážích. Před
zahájením sutury se musí ošetřit postižená čtvrť mléčné
žlázy antibiotiky. Za tím účelem se dočasně povolí přiložené střevní klíšťky a mléčným katétrem nebo kanylou
Sutura podkožní vazivově svalové tkáně strukové části mlékojemu zpětným vchlípeným matracovým stehem
Vedení vlákna je stejné jako při sutuře perforujících
ran struku. Steh probíhá v blízkosti strukové části mlékojemu v podkožní vrstvě tak, aby se sliznice vchlipovala
dovnitř. Přitom se nesmí sliznice perforovat. Během sutury se doporučuje vlákno šicího materiálu po každém
stehu dotahovat. Je-li sutura správně provedena, nejsou
po konečném dotažení vlákna šicího materiálu viditelná.
Druhá (střední) sutura se uskutečňuje modifikovaným
Kürschnerovým stehem a používá se neresorbovatelný
šicí materiál, např. Filovet. Steh probíhá v podkožní vrstvě blízko kůže a ve směru ranných okrajů. Vpich i vyústění se provádí ve vzdálenosti přibližně 0,5 cm od ranného
okraje, aby se mohl vytvořit dostačující hřeben při sutuře
kůže. Modifikovaným Kürschnerovým stehem se dosáhne toho, že uzly leží v hloubce, čímž se značně redukuje
riziko výhřezu vlákna z kožní rány a nebo vytvoření píštěle. Vzdálenosti mezi jednotlivými stehy by neměly být
více jak 0,5 cm, aby se docílilo těsného spojení ranných
ploch a zamezilo vytvoření dutých prostorů.
Třetí etáž tvoří sutura kůže, při níž se s výhodou používají Michelovy svorky. Při jejich zakládání je třeba
postupovat šetrně, aby se zabránilo perforaci kůže a nevznikly vstupní brány pro infekci. Při značném edému
mléčné žlázy nebo z jiných důvodů, u kterých se předpokládá zvýšené zatížení sutury, se kůže šije jednotlivými
stehy.
– 43 –
se odstraňují střevní klíšťky a zavedeným katétrem do
mlékojemu se provede lokální antibiotické ošetření. Po
dokončení druhé etáže matracového stehu invertují okraje rány dovnitř. Střední etáž se provádí v rozsahu podkožní tkáně. Pro suturu se doporučuje použít proti přetržení
pevný šicí materiál (např. silný Filovet). Podle situace se
provádí sutura kůže (třetí etáž) buď kovovými svorkami
nebo jednotlivými stehy.
Amputace struku bez uzávěru rány (tzv.
„otevřená amputace“)
Schéma sutury pahýlu struku ve třech etážích
Postup při úplném odtržení struku
Pokud dojde k úplnému odtržení struku, nebo musí-li se provést amputace struku z jiných důvodů přímo na
bázi, doporučuje se následující modifikovaný operační
postup:
Úprava rány, spočívající v oživení a korektuře rány, se
musí provádět se zvláštní opatrností, aby nedošlo k poškození větších cév Fürstenbergova venózního prstence.
Nejprve se obřízne kožní okraj rány a pokud to situace
dovolí, prodlouží se na obou stranách tak, aby vznikla rána ve tvaru elipsy. Pak se odpreparuje kůže mléčné
žlázy od podkožní vazivové svalové vrstvy v šířce 2 až
3,5 cm, aby se vytvořila lepší výchozí pozice pro pozdější
suturu kůže. Znečistěné a nekrotické okrsky kůže se odstraní nůžkami a pinzetou, eventuálně seškrábou čepelkou skalpelu. Přes zvýšenou opatrnost dochází vždy k silnějšímu krvácení, mimo jiné nechtěným odstraněním již
existujících trombů. Nepodaří-li se dočasná hemostáza
střevními klíšťkami podle Doyena, zachycuje se krvácející okrsek bez kůže, takže střevní klíšťky leží přímo v ráně.
Pokud se vyskytne silné krvácení již na začátku přípravy
rány, mohou se nasadit střevní klíšťky bez toalety krvácejícího úseku a chirurgická úprava rány se provádí teprve
bezprostředně před suturou.
Při sutuře rány se provádí první etáž (hluboká sutura) dvouvrstevným pokračovacím vchlípeným matracovým stehem silným resorbovatelným šicím materiálem (7
až 10 metric) paralelně s kožní ránou. Přitom se začíná
v jedné komisuře pod odpreparovanou kůží a do stehu se
zachycuje i podkožní povázka mléčné žlázy. Při dodržení
odstupu od žlázové části mlékojemu nevzniká nebezpečí,
že se naruší velké cévy. Po dosažení druhé komisury rány
Indikací pro amputaci struku s otevřeným hojením
operační rány jsou mastitidy vysokého stupně při současných závažných změnách na struku (thelitida, zánět mlékojemu, stenóza, poranění) téže čtvrti, takže změněný
sekret nemůže být vydojen nebo vypuštěn. Další indikací
pro „otevřenou amputaci“ jsou případy s klinickou formou mastitidy, u níž krátkodobá terapie neskýtá úspěch.
Provedení: Amputuje se ve zdravé tkáni, pokud možno ne příliš blízko k bázi struku. Poté se společně sešijí
sliznice strukové části mlékojemu a kůže jednotlivými
uzlíčkovými stehy nebo Kürschnerovým stehem neresorbovatelným šicím materiálem (např. silný Filovet). Sutura
slouží k zástavě krvácení a současně ponechává otevřený mlékojem. Je-li lumen pahýlu struku značně zúžen
zánětlivými změnami, může se docílit zlepšení odtoku
mléka dočasně zavedenou silikonovou hadičkou, která se
fixuje k okraji rány několika jednotlivými stehy. Pokud
neodtéká mléko spontánně, doporučuje se zevní masáž
postižené čtvrti nebo její výplach mírným dezinfekčním
prostředkem (0,5% jodový roztok, případně fyziologický
roztok). Otevřená amputace struku je vzhledem k hygienickému problému (nekontrolovatelný odtok vysoce
kontagiózního mléka) a také na základě trvající mastitidy
vysokého stupně jenom dočasným řešením. Například
tímto zákrokem se může překlenout u vysokobřezích zvířat období do otelení.
Léčba skrytých poranění struků
a poruch odtoku mléka
Konzervativní terapie
Léčba skrytých poranění struků a poruch odtoku mléka je indikována u všech akutních a subakutních chorobných stavů, které jsou spojeny s thelitidou nebo cisternitidou. Po odeznění zánětu se již se stenózou nesetkáváme
a také nepozorujeme potíže při dojení a vyprazdňování
mléka. Při chronických změnách se stenózou je konzervativní terapie nadějná. Hlavním cílem konzervativní
– 44 –
léčby je napomáhání spontánnímu průběhu léčby vyloučením všech iritací struku. V popředí stojí péče o zanícený struk, tak jako profylaxe vzniku infekce. Uvedením
struku do klidu během 3 – 9 dnů se dosáhne ústupu bolestivého otoku. Indikovány jsou antiflogistické masti, teplé
heřmánkové koupele, případně ledové obklady a obvazy
struků. Jako první ošetření přijde v úvahu vypuštění mléka z postižené čtvrti pomocí sterilního katétru s přispěním účinku oxytocinu (20 I.U.).Současně je struk ošetřován antibiotiky. Aplikace dilatačních tyčinek z vosku
nebo silikonu může zabránit vzniku stenotizujících jizev
a srůstů ve strukovém kanálku. Použití kartáčových tyčinek nelze doporučit pro jejich dráždivý vliv na sliznici.
Při mastitidě musí být sekret z mléčné žlázy denně odstraňován pomocí katétru nebo trubičky na jednorázové
použití. Mléčné trubičky,které zůstávají ve struku mezi
dojeními se nedoporučuje používat pro jejich dráždivý
vliv.
Pokud mléčná čtvrť není postižena mastitidou, provádí se ošetření každý třetí den pod ochranou antibiotik,
pomocí dilatátoru a při použití obvazu. Po pominutí příznaků zánětu, může být příslušná čtvrť opět dojena.
Chirurgická léčba
Chirurgická terapie bez vizuální kontroly
Chirurgickým zákrokem bez vizuální kontroly se odstraňují obstrukce struku dilatací nebo resekcí za použití
různých nástrojů. Pro tento účel jsou k dispozici četné
nástroje.
v jedné nebo dvou incizích, postačí pouze dobrá fixace
zvířete. U neklidných zvířat se doporučuje sedace xylazinem v dávce 0,05 až 0,1 mg.kg-1 ž.hm. i.m. nebo i.v. Při
déletrvajících zákrocích se doplňuje sedace lokální anestezií.
Strukovou lancetou podle Huga se provádí podélná
incize celým strukovým kanálkem. Je třeba dbát na to,
aby byl řez v proximální části kanálku hlubší než při hrotu. Kruhová proliferace v místě Fürstenbergovy rozety se
může odstranit také tím, že zaoblený hrot struku se fixuje
šikmo a strukem se otáčí proti břitům lancety. Kontrolované incize ve Fürstenbergově rozetě se mohou provést
nově vyvinutými strukovými noži, jako např. podle Ebnera.
Dánský dvojitý strukový nůž umožňuje pouze paralelní incizi podle předem stanovené délky řezu. Je vhodný
jen k dilataci strukového kanálku. Indikací jsou jizvovitá
zúžení kanálku nebo zajizvené rány v oblasti strukového
hrotu. Nůž se zavádí se zataženou čepelí do kanálku a po
vysunutí čepele se provede rychle zpětným tahem incize.
K ošetření strukového kanálku se může také použít
trojhranný francouzský strukový nůž. Při jeho použití však dochází k hlubší incizi při hrotu struku, čímž je
traumatizováno ostium papillare a při dojení vzniká rozptýlený proud mléka.
Na rozdíl k uvedeným nástrojům, kterými se provádí
pouze incize, může se odstranit tkáň vyvolávající stenózu
nástrojem ve tvaru zvonku podle Huga. Nástroj se zavádí
do strukového kanálku v zavřeném stavu nad stenotickou
tkáň. Při lehce rotujícím zpětném tahu je tkáň resekována kruhovitým ostřím nástroje. Tento postup se zpravidla
několikrát opakuje až při palpaci není pociťována proliferace a je možná dobrá dojitelnost. Stenotická tkáň může
být odstraněna také lancetou podle Eisenhuta.
Chirurgické nástroje k odstraňování obstrukcí odtoku mléka
Operaci se doporučuje provést na plné mléčné žláze,
aby úspěšnost zákroku mohla být kontrolována během
jeho provádění. Při krátkých výkonech, které spočívají
Lanceta podle Eisenhuta k odstranění stenóz
– 45 –
Bezprostředně po operaci výše uvedenými nástroji by
měl být proud mléka operovaného struku dvakrát tak
silný v porovnání se zdravými struky, protože v průběhu hojení dochází jizvovitou kontrakcí opět k určitému
zúžení lumenu. Ve většině případů nedávají chirurgické
zákroky bez vizuální kontroly uspokojivé výsledky. Podle
literárních údajů se úspěšnost pohybuje mezi 50 až 60 %.
Relativně často se vyskytuje pooperačně incontinentia
lactis a po dobu cca 6 měsíců je zjišťován v mléce zvýšený
buněčný obsah. Přesto je tato léčebná metoda jako nejjednodušší v praxi používána, je však třeba vyslovit majiteli
opatrnou prognózu. Často po krátkodobém úspěchu se
vyskytují recidivy, neboť naslepo provedeným zákrokem
mohou ponechané zbytky proliferační tkáně působit jako
ventil. Při odstraňování obstrukce strukového kanálku
kyretou nebo nástrojem ve tvaru zvonku může dojít při
operaci bez vizuální kontroly k většímu plošnému poranění v oblasti Fürstenbergovy rozety, což může mít za následek thelitidu a recidivu vazivové proliferace.
Cizí tělesa způsobující obturaci strukového kanálku se
mohou naproti tomu často úspěšně odstranit bez vizuální
kontroly, jestliže jsou přes stěnu dobře palpovatelná a dají
se dobře fixovat. Cizí těleso se zachytí strukovými úchopnými klíšťkami a buď se extrahuje vcelku nebo se předtím
rozdělí strukovým nožem na menší části.
Konvenční endoskopie struku
Při vytvoření bočního přístupu mohou být odstraněny
a terapeuticky zvládnuty patologické novotvary v oblasti
Fürstenbergovy rozety a také v distální části mlékojemu.
Provádí se to pod vizuální kontrolou speciálním nástrojem zaváděným strukovým kanálkem. Pomoc asistenta je
nutná, neboť ten fixuje endoskop, zatímco operatér obsluhuje chirurgický nástroj. Při odstraňování novotvarů na
Fürstenbergově rozetě se používají rozmanité instrumenty. Nabízí se zejména cutter k odstraňování stenóz podle
Eisenhuta. Zúžená místa strukového kanálku mohou být
rozšiřována strukovým nožem podle Ebnera
Strukové nože k odstraňování stenóz
Thelotomie
Při thelotomii se otevírá struk v podélném směru na
laterální ploše. Stenotická tkáň se resekuje pod vizuální
kontrolou nůžkami nebo skalpelem. Incizní rána v strukové stěně se uzavírá po lokálním antibiotickém ošetření
suturou ve dvou etážích a přiloží se obvaz. Pooperační
ošetření je stejné jako při jiných poraněních struků. Tato
metoda je dále indikována v případech, kdy cizí tělesa ve
strukovém kanálku nelze extrahovat via ductus papillaris. Nevýhody této metody spočívají v relativně větší
traumatizaci stěny struku, zvýšeném riziku vzniku thelitidy a v potřebném pooperačním klidu, přinejmenším po
dobu 10 dnů.
Postup endoskopického vyšetření
Zavedení endoskopického vyšetření vnitřního prostředí struku a také možnost kontrolované resekce tkáně
způsobily významné zlepšení diagnostiky a terapie poruch odtoku mléka. Endoskopie struků vede jednoznačně
ke stanovení správné diagnózy a umožňuje minimálně
invazivní operaci pod vizuální kontrolou. Příprava pacienta a operačního pole se provádí obdobně jak bylo popsáno.
Podle potřeby mohou být provedeny dva až tři řezy vedené pokud možno od proximálního konce zúžení směrem distálním. Po operaci by měla do strukového kanálku zavedená sonda lehce procházet bez odporu a to nejen
kanálkem, ale také Fürstenbergovou rozetou.
Po odstranění endoskopu se uzavře dočasný boční
otvor diagonálním stehem, Michelovou svorkou nebo
tkáňovým lepidlem (např. Histoacryl). Steh nebo svorky se odstraní po třech dnech. Mléko z endoskopované
čtvrti se odstraní katétrem, struk je lokálně ošetřen antibiotiky a zaveden dilatátor, aby se zabránilo srůstům.
Obvazem chráníme operovaný struk, fixujeme dilatátor a současně je obvaz upozorněním, aby čtvrť nebyla
dojena.
Terapie vysoké stenózy v oblasti Fürstenbergova venózního prstence není touto metodou proveditelná.
Výsledky endoskopické operace struku jsou ve srovnání s operacemi „na slepo“ mnohem lepší, ale jsou vzdor
tomu silně odvislé od rozsahu a lokalizace stenózy, předcházející terapie a zdravotního stavu příslušné mléčné
čtvrti. Současný zánět struku nebo čtvrti podstatně zhoršují prognózu a pokud možno měly by být vyléčeny ještě
před endoskopickým zákrokem.
– 46 –
Theloresektoskopie
Sjednocením optického a chirurgického vybavení
vzniká instrumentarium, pomocí kterého je možno provádět resekce tkáně po zavedení strukovým kanálkem ,
aniž se provádí boční otvor pro přístup do nitra struku.
Vazivová septa nebo polypy, jakož i odchlípené části sliznice cisterny jsou pak resekovány vysokofrekvenční frézou elektrokauterizací.
Boční theloskopie, resekční elektroda, elektroresekce proliferující slizniční tkáně na Fürstenbergově rozetě
Operace hlubokých stenóz se provádí jako při konvenční endoskopii struků postranním přístupem do lumen
struku. Asistence při tom není nutná. Výsledky theloresektoskopických operací ve srovnání konvenčním postupem jsou lepší v důsledku menší traumatizace tkáně.
Krycí obvaz rány
Rány struků a mléčné žlázy se kryjí obvazem, neboť
vzhledem k jejich exponované lokalizaci vzniká vždy
zvýšené nebezpečí infekce. Osvědčily se masťové obvazy,
při nichž se provádí cirkulární nebo osmičkové otáčky.
Použitím masťového podkladu se zabraňuje slepení obvazového materiálu s ránou. Povrch obvazu by měly tvořit
– 47 –
proužky náplasti (např. Tesaband). Kolem báze struku se
přilepuje proužek cirkulárně, další se vedou v podélném
směru struku a po otočení na hrotu se vrací k cirkulárnímu proužku. Obvaz se nesmí příliš přitáhnout, aby se
nezaškrtil a nedošlo následně k nekróze. U pevně přiložených obvazů, které vedou k poruše cirkulace a k městnání, se zjišťuje chladný hrot struku. Také proužky náplasti se nesmí přilepovat příliš pevně. Podle stavu rány
se obměňují obvazy ve dvou až třídenních intervalech.
Antibiotická léčba
Při poranění struků a prováděné konzervativní nebo
chirurgické terapii není možné provádět dojení příslušné
čtvrti mléčné žlázy. Podle charakteru případu je nutné sekret mléčné žlázy pravidelně vypouštět a nebo příslušnou
čtvrť nechat zaprahnout.
Ošetření při pravidelném vypouštění mléka
Při výskytu mastitidy nebo při poranění zevního vývodu strukového kanálku, pokud byl zaveden dilatátor,
musí být sekret denně vypouštěn a postižená čtvrť ošetřena antibiotiky intracisternálně v terapeuticky účinných dávkách. Při mastitis acuta gravis musí být sekret
vypouštěn několikrát denně a dále prováděny výplachy
postižené čtvrti a aplikovány antibakteriální látky.
Ošetření při přechodném a trvalém zaprahnutí
Pro optimální průběh léčení poranění struků lze doporučit přechodné zaprahnutí v případech, kdy mléčná
čtvrť není postižena klinickou mastitidou. Dalším důvodem je také snaha, aby náklady na léčbu byly přiměřené
a léčba nemusela být svěřena do rukou laika. Poranění
s poškozením zevního otvoru strukového kanálku může
být z toho výjimkou.
Při přechodném zaprahnutí má být příslušná čtvrť
mléčné žlázy katétrem a pomocí oxytocinu vyprázdněna.
Posléze je ošetřena antibiotiky. Při tom jsou aplikovány
širokospektrální antibakteriální látky s dlouhodobou
účinností (také účinné proti koliformním kmenům).
Dobré zkušenosti jsou s aplikací polysyntetických beta-laktamových penicilinů, které působí na gramnegativní mikroorganismy, jakož i s cefalosporiny ve vysokých
dávkách. V souvislosti s aplikací antibiotik je nezbytné
dodržovat ochranné lhůty a také při první dodávce mléka je třeba ověřit přítomnost reziduí antibiotik v mléce.
Ochranná lhůta u dlouhodobě působících antibiotik
může být až 14 dnů. V této době je také největší riziko
vzniku mastitidy, např. při amputaci struku . Obzvláště v tomto období musí být vemeno sledováno adspekcí
a palpací z hlediska vzniku mastitidy. Při přechodném
zaprahnutí vzniká v mléčné čtvrti vysoký tlak, což vede
k zastavení produkce mléka. Mléčná žláza nebo její čtvrť
je palpatoricky napjatá. Nevykazuje ale žádné známky zánětu. Po pěti až šesti dnech následkem zpětné resorpce
mléka tlak ustupuje. Asi po 14 dnech je mléčná čtvrť opět
měkká. (v závislosti od stadia laktace). U krav s vysokou
užitkovostí se doporučuje dojnici po 4 – 5 dnech vydojit, vyšetřit a čtvrť opět nechat zaprahnout. Antibiotické
ošetření je obdobné jako u dočasného zaprahnutí.
Pooperační ošetření
Pooperační ošetření poranění kůže mléčné
žlázy a otevřených poranění struků
Podle potřeby se provádí pravidelná obměna obvazu,
eventuálně také toaleta rány. Rovněž pravidelně se reviduje proces hojení a postižená čtvrť mléčné žlázy se vyšetřuje na přítomnost příznaků mastitidy. Kožní stehy,
případně Michelovy svorky, se odstraňují podle druhu
rány za 7 až 10 dnů. Další krycí obvaz se obvykle již nepřikládá a krajinu rány se doporučuje ošetřovat antiseptiky (masti, zásypy). Podle lokalizace poranění se opatrné dojení provádí za 4 až 5 dnů po vyjmutí stehů nebo
svorek. Sekret v prvních 3 až 4 dnech je poněkud vodnatý nebo mléčně-vodnatý. Pokud není možné v této době
dojení (neúplné zhojení rány, thelitida apod.), sekret se
vypustí a čtvrť se nechá dočasně znovu zaprahnout. Hojení konzervativně ošetřených poranění struků potřebuje
podle druhu a rozsahu rány více času. V každém případě
se musí zvíře v průběhu hojení pravidelně vyšetřovat na
výskyt symptomů mastitidy. Dočasné zaprahnutí během
vysoké laktace po dobu dvou i více týdnů vede k dennímu
snížení dojivosti o 10 až 20 %. V pokročilé laktaci může
být snížení dojivosti podstatně větší. Podle situace je proto často lepší, aby postižená čtvrť byla dojena teprve v následující laktaci, kdy vykazuje opět normální užitkovost.
Následné ošetření u skrytých poranění struku
Základní význam pro úspěšnost operačního zákroku má
následné ošetřování. Přitom nehraje roli, zda stenóza byla
operována běžným způsobem „naslepo“ nebo endoskopicky. Příliš časné strojní dojení nebo použití nevhodných
dilatátorů či permanentní strukové kanyly mohou vyvolat
komplikace v průběhu hojení nebo dokonce zmařit úspěšnost zákroku. Proto musí být majitel podrobně poučen
o nutnosti systematického pooperačního ošetření. Ošetřená čtvrť se po dobu 9 dnů nevydojuje a denně se provádí
palpační kontrola na eventuální symptomy mastitidy. Třetí
– 48 –
a šestý den po operaci se z postižené čtvrti vypustí mléko sterilní mléčnou rourkou a makroskopicky se posoudí
jeho vzhled a eventuálně výskyt vloček nebo krve. Potom
se čtvrť ošetří lokálně antibiotiky, zavede se nový dilatátor
a přiloží obvaz. Po endoskopickém ošetření se může třetí
den z trokarovaného místa odstranit steh nebo Michelova
svorka. Devátého dne se pak odstraňuje obvaz a dilatátor.
Čtvrť se opatrně ručně vydojí a při dobré dojitelnosti se
může používat od tohoto dne dojicí stroj.
Zásady pooperačních terapeutických opatření zahrnují:
– podrobné poučení majitele
– lokální antibióza
– přechodné zaprahnutí čtvrti po dobu 9 dnů
– denní kontrola čtvrti na symptomy zánětu
– rozšiřování strukového kanálku dilatátorem
– přerušení zaprahnutí čtvrti 3. a 6. dne po operaci, vypuštění mléka, lokální antibióza, dilatátor, obvaz
– při mastitidě denně vypouštět mléko, lokální antibióza, dilatátor, obvaz
– 9. den po operaci opatrné ruční dojení a potom strojní dojení.
Komplikace
Komplikace při poraněních kůže mléčné žlázy
a otevřených poraněních struků
Vždy se musí počítat s výskytem mastitidy. Nezávisle na
tom, zda čtvrť byla přechodně zaprahnuta nebo se denně
sekret vypouštěl, musí se při symptomech mastitidy mléko
vypouštět denně, lépe dvakrát za den. Přitom se doporučuje aplikovat minimálně 20 I.U. oxytocinu a vyplachovat
čtvrť např. fyziologickým roztokem. Paralelně s tím se
provádí bakteriologické vyšetření vzorku mléka s určením
rezistence a antibiotická terapie (intracisternální, podle
potřeby systémová). Jestliže mléko nevytéká strukovým
katétrem, musí se čtvrť předčasně vydojovat, eventuálně
podle potřeby se provede nouzové rozříznutí. Pokud dojde
po amputaci struku s uzávěrem operační rány k mastitidě,
musí se stehy předčasně vyjmout, ránu ponechat sekundárnímu hojení a provádět výplachy postižené čtvrti.
Dehiscence sutury představuje další možnou komplikaci. Dochází k ní při obnoveném poranění, mastitidě
nebo při nedostatečné péči při ošetření (zejména při débridementu). Pak probíhá hojení rány per secundam intentionem. U perforujících poranění dochází často k vytvoření píštělí, jejichž uzávěr se řeší operací. Podle lokalizace
poranění se může po dehiscenci sutury provést amputace
struku s uzávěrem rány. Pokud dojde k thelitidě, musí
se provádět častější výměna obvazu s opatrnou toaletou
rány a antiflogistickou terapií.
Častou komplikací po poranění struků jsou stenózy.
Vznikají zejména při poraněních hrotu struku se současným poškozením zevního strukového ústí. Dále ke stenózám dochází při všech dalších poraněních struku, která
mají za následek jizvovitou retrakci tkáně.
Komplikace při skrytých poraněních struků
Častými komplikacemi po operačních zákrocích stenóz
struku jak konvenčním, tak endoskopickým způsobem, jsou
thelitida, mastitida a obtížná dojitelnost. Pokud je po operaci zjištěna po dobu přechodného zaprahnutí mastitida, jsou
nutná další terapeutická opatření. Denně se musí vypouštět
mléko sterilním Fürstenbergovým katétrem v obvyklé době
dojení, eventuálně po předchozí aplikaci oxytocinu. Poté
se do čtvrti aplikuje antibiotikum. Při mastitidě se značně
změněným mlékem se provádí výplach čtvrti fyziologickým roztokem nebo 0,5% jodovým roztokem. V případě, že
hrot struku na konci přechodného zaprahnutí zůstává ještě
tuhý a bolestivý a vykazuje symptomy thelitidy, prodlužuje
se zaprahnutí o několik dnů. Čtvrť se vydojuje teprve tehdy,
až hrot struku je měkký a nebolestivý.
Příležitostně se pozoruje po začátečním dobrém dojení dojicím strojem opět po několika dnech tvrdodojivost
(slabý proud mléka, pomalé vyprazdňování čtvrti). Endoskopickým vyšetřením se zjistí, že častou příčinou je nadměrná tvorba reaktivní jizvovité tkáně v místě operace.
Rovněž po vypadnutí dilatátoru dochází relativně rychle
opět k stenóze. V takových případech může být proveden
opakovaný endoskopický zákrok, přičemž vyhlídky na
úspěšnost operace jsou méně příznivé. Třetí operace se již
nedoporučuje. Po operacích stenóz bez vizuální kontroly se
dojitelnost zvolna zhoršuje, protože stenotická tkáň nebyla
úplně odstraněna, nebo se vytvořila rovněž reaktivní jizvovitá tkáň. Opakování operace naslepo má stejná rizika.
Pokud se nepodaří obnovit dojitelnost, přichází v úvahu jako ultima ratio definitivní zaprahnutí postižené
čtvrti, eventuálně také amputace struku, která je možná
pouze v případech bez přítomnosti mastitidy. I po zaprahnutí se musí mléčná žláza stále palpačně kontrolovat na symptomy mastitidy. Pokud kvůli mastitidě není
možné čtvrť mléčné žlázy zaprahnout a pokud mastitida
vzhledem k stenóze struku není dostatečně léčitelná, je
možné provést ke zlepšení dojitelnosti buď nouzové rozříznutí (discizi) strukového kanálku dánským dvojitým
nožem nebo otevřenou amputaci struku.
Z německého originálu přeložil
Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc.
– 49 –
BLUE TONGUE, MODRÝ JAZYK, KATARÁLNÍ HOREČKA OVCÍ
Dr. Jean-Louis Poncelet
Francouzská asociace veterinárních lékařů potravinových zvířat
EPIDEMIOLOGIE
Arbovirus
Choroba je přenosná, ale ne přímo infekční: „ 3V“ jsou
u této nákazy nezbytné
Virus + Vektor + Vnímavé zvíře = choroba.
Geografické světové rozšíření této arbovirózy je zhruba mezi 40 - 50° severní z. šířky a 20 - 30° jižní z.š. a tedy
zcela závisí od rozšíření a abundance vektora.
Způsoby přenosu ze skotu či ovcí ve stadiích virémie
s různou délkou virémie (15 - 30 dní u ovcí a 100 dní
u skotu).
Přenos je zprostředkovaný infikovanými vektory - hematofágní diptera. Pakomárem druhu Culicoides imicola - bylo do srpna 2006 pozorováno pomalé šíření nákazy
severním směrem, ale od srpna 2006 došlo k náhlému
vzplanutí katarální horečky ovcí díky Culicoides dewulfi
na severu Evropy.
Virus
Celkem je v současnosti známo 24 serotypů (21 sérotypů se nachází v Africe, 5 v USA, 9 v Austrálii). Různé
serotypy mají také rozdílnou patogenitu a nevytvářejí
křížovou imunitu. Ve středomoří je prokazován výskyt
sérotypů č.1,2,4,6,9,16. Sérotyp 8 se objevil na severu Evropy v srpnu 2006.
Biologie a ekologie vektorů
Pakomáři Culicoides imicola, dewulfi, obsoletus,
pulicoris, nubeculosus žijí jako dospělci 15-21 dní. Sání
krve na zvířatech jim trvá 3-5 dní. Za 2-3 dny po nasátí krve kladou vajíčka (100-200) do vlhkého prostředí
v hromádce nebo sinusoidní řádce. Z vajíček se za 3-5 dní
po nakladení líhnou larvy a během 10-15 dnů procházejí
4 stadii. Během nepříznivého období je pozorována larvální diapauza (estivace a hibernace). Vývoj stadia nymfy
proběhne na povrchu půdy během 2-10 dní. Tedy celkem
počítáme s 2-měsíčním vývojovým cyklem (40+21 dnů).
U Culicoides imicola zjišťujeme aktivitu pouze za soumraku a vnoci. Maximálně aktivní jsou tito pakomáři při
24°C, letovou aktivitu zastavují při 15-18°C. To znamená,
že jejich aktivita je sezónní - v teplejších zónach koncem
léta a začátkem podzimu.
Odchyt a konzervace vektorů pro další laboratorní
vyšetření lze provést jejich náletem k lákadlu ve formě ul-
trafialového světla spojeného s malým vysavačem a kontejnerem s lihem, který lapený hmyz i viry konzervuje
pro další laboratorní vyšetření.
Zdrojem infekce je krev zvířete ve virémii. Ta nastupuje za 3-5 dní od nasátí pakomárem a trvá až 30 dní
u ovcí a 100 dní u skotu. Viry se nacházejí i ve spermatu.
Nedochází k exkreci viru do slin sputa ani v sekretech z
bukálních lezí, nenachází se ve vnějším prostředí. Virus
se šíří jen přes pakomáry rodu Culicoides. Rezervoárem
viru je skot, který mu umožní „Overwintering“ . Na jaře
se pakomáři přednostně živí na skotu, čímž se infikují a
v infikování ovcí se uplatní až později v průběhu roku.
Choroba se šíří buď pomocí větru - infikovani pakomáři
se přemístí až o 700 km - nebo transportem infikovaných
zvířat.
Situace BLUE TONGUE v západní Evropě
Původní výskyt: Balkán, Korsika, Španělsko.
Nový výskyt: Belgie, Holandsko, Německo, Francie severovýchodní část
PŘÍZNAKY
Virus vykazuje tropismus ke sliznicím a endotelu cév.
Při akutní formě u ovcí po inkubační době 2 až 8 dní
(až 18dnů) se příznaky rozvíjejí postupně. Nastupuje nejprve silná horečka, deprese a nechutenství. 1-2 dny poté
se na mulci a rtech objeví otoky, hemoragie s ulceracemi
až nekrózou , hemoragie, ulcerace až nekrózy na dásních
a bukální sliznici, otok jazyka, mezisaničí, cyanóza jazyka
(modrý jazyk) není moc častá (2/3000 případů na Korzice), výrazná salivace zapáchajících slin, mukopurulentní
výtoky z nosu s vytvářením příškvarů.
Jestliže ovce přečká tuto fázi, od 6.dne se projeví
akutní myositida a ztráta svalové hmoty. Zvířata leží
a výrazně kulhají. Následkem zánětu v korunce dochází
i ke ztrátě paznehtu. Bahnice potrácejí, nebo rodí mrtvá
či neživotaschopná jehňata. Podlitiny krevní v podkoží jsou více či méně generalizované. Přečká-li zvíře toto
období díky odolnosti, nebo kvůli tomu, že infekční
dávka nebyla tak silná, rozvinou se při chronické formě
další příznaky:
Plicní problémy - kašel s purulentním výhozem, zažívací poruchy - průjmy, enterotoxémie a perzistující nezvratné hubnutí.
– 50 –
Edémy, petechie, krváceniny se zjišťují na všech sliznicích trávícího i urogenitálního traktu, plošné edémy
a hemoragie na dýchacím aparátu. Edémy podkožního
a mezisvalového pojiva a velmi charakteristická pro tuto
chorobu je infiltrace gelózním růžovým sekretem ve veškeré svalovině. Patognomickým ale řídkým nálezem pro
Blue tongue je nález kroužkových krvácenin na bazi pulmonální tepny.
Nebyly zjištěny klinické nálezy u koz.
U skotu se převážně pozorují potraty, vrozené poruchy u mláďat. Kromě výše uvedených příznaků si u skotu
všimneme periokulárního edému se slzením, erytému
a edému vemene s ulcerózně-nekrotickými změnami na
struku. Později se mohou na těle odloupávat pruhy nekrotické kůže. Mortalita u skotu je velmi nízká, ale dlouhé
období rekonvalescence.
DIAGNOSTIKA
Dif.-diagnosticky od Blue tongue je třeba u ovcí odlišit Pox virus, Nekrobacilózu (Fusobacterium necrophorum), Nakažlivé kulhání, Paratuberkolózu, Fasciolózu,
Strongylózu trávícího aparátu, Mor malých přežvýkavců
(Morbillivirus), SLAK
U skotu odlišit rovněž SLAK, Fotosenzibilizaci, Slizniční chorobu, IBR, Gangrenózní coryzu,
Bovinní papilózní stomatitidu, Besnoitiózu, Ehrichiózu.
K serologickému vyšetření odebírat 10 ml krve do suché odběrovky.
K virologickému vyšetření odebírat 10 ml krve +
EDTA od zvířete ve fázi horečky, nebo část orgánu bohatého krví (slezina, plíce) od uhynulého nebo utraceného
zvířete .
VAKCINACE A DEZINSEKCE
Boj proti vektorům Blue tongue
Používání insekticidů, zahánění zvířat z pastvy již
před soumrakem.
Vakcinace proti serotypům 2 a 4 byla účinná na Korzice. Není však k dispozici vakcína proti hrozícímu serotypu 8.
Podle elektronické prezentace přednášky Dr.Jean-Louis Ponceleta
– 51 –
připravil MVDr. Lubomír Borkovec.
KOKCIDIÓZA SKOTU
Prof. MVDr. Břetislav Koudela, CSc.
Ústav parazitologie,Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Kokcidióza je parazitární onemocnění způsobené intracelulárními parazity - kokcidiemi. Jsou to vnitrobuněční parazité, jejichž vývoj probíhá zpravidla v buňkách
střevní sliznice. V důsledku poškození střevní sliznice je
nejvýznamnějším klinickým projevem kokcidiózy průjem. Kokcidióza je vnímána chovatelskou a veterinární
veřejností jako závažné onemocnění drůbeže, králíků,
malých přežvýkavců a nověji také jako onemocnění sajících selat. V případě skotu nebyly kokcidie donedávna
posuzovány jako původci závažných klinických onemocnění. Obsahem tohoto příspěvku je přehled o současných
poznatcích o kokcidióze skotu, její diagnostice, klinického významu, možnostech terapie a prevence tohoto parazitárního onemocnění.
Kokcidie skotu a jejich biologie
Všechny druhy střevních kokcidií skotu patří do rodu
Eimeria, pro který jsou charakteristické oocysty se čtyřmi sporocystami a se dvě sporozoity v každé z nich. Z celkového počtu 21 druhů kokcidií skotu bylo zaznamenáno
v podmínkách střední Evropy 12 druhů a v České republice potvrzen výskyt 9 druhů kokcidií u skotu. Vývojové
cykly kokcidií zahrnují část endogenní, která probíhá ve
střevní sliznici, a exogenní část vývoje, která začíná vyloučením nevysporulovaných oocyst trusem a končí pozřením vysporulovaných oocyst novým hostitelem. Kokcidie skotu jsou striktně hostitelsky specifické a nejsou
tedy infekční pro jiné hostitele. Jednotlivé druhy kokcidií
skotu se liší morfologií oocyst, lokalizací vývoje v trávicím traktu a dobou trvání vývojového cyklu. Endogenní
vývoj jednotlivých druhů kokcidií skotu trvá od jednoho
do tří týdnů a následné vylučování oocyst trusem probíhá v rozmezí 2 až 3 týdnů. Pro kokcidie přežvýkavců jsou
typické dva typy nepohlavních stádií. První z nich se vyvíjí v endotelu lymfatických cév střeva nebo v lamina propria střevní sliznice a dosahují velikosti až 0,2 mm. Tato
nepohlavní stádia, tzv. makromeronty, jsou složena z tisíců merozoitů vřetenovitého tvaru. Druhý typ merontů
je mikroskopických rozměrů a vznikají v nich merozoity, ze kterých se následně vyvíjí pohlavní stádia. Stádia
gametogonie vytvářejí ložiska a jsou pozorovatelná pouhým okem na povrchu střevní sliznice jako drobné bělavé
útvary prominující do lumen střeva. Splynutím mikroga-
montů a makrogamontů vznikají ve střevních buňkách
zygoty, ze kterých se vyvinou oocysty. Uvolněné oocysty
se dostávají trusem do vnějšího prostředí, kde sporulují
a stávají se infekčními za 2 až 3 týdny. Ve vlhkém prostředí a při teplotách do 30°C zůstávají oocysty infekční
po dobu několika měsíců a přežívají ve vnějším prostředí,
pokud teploty neklesnou pod -8 °C.
Doba vývojového cyklu jednotlivých druhů kokcidií
skotu je druhově rozdílná a je známá pouze u některých
druhů. Období od pozření oocyst po vyloučení nových
oocyst trusem, tzv. prepatentní perioda, trvá u druhu E.
zuernii 16-19 dní, u E. bovis 17 až 22 dní a vývoj E. alabamensis je ukončen za 6-8 dní.
Význam kokcidií u skotu
Z celkového počtu 21 popsaných druhů kokcidií skotu
jsou pouze některé považovány za patogenní. Mezi patogenní druhy, které vyvolávají klinická onemocnění telat
a mladého skotu patří druhy E. bovis a E. zuernii. Dalším
patogenním druhem, který způsobuje klinickou kokcidiózu skotu na pastvě je druh E. alabamensis. Z ostatních
druhů mohou způsobovat průjmové onemocnění skotu
také E. ellipsoidalis a E. auburnensis. Nejvíce jsou vnímavá k infekci kokcidiemi zvířata ve stáří 3 týdny až 6
měsíců. Pokud mladá zvířata pozřou větší počet oocyst
patogenních druhů kokcidií z vnějšího prostředí dochází k rozvoji klinického onemocnění, jehož průvodním
znakem je trus kašovité až vodnaté konzistence s příměsí
krve, sraženin fibrinu a částmi střevní sliznice. V případě
infekcí druhy kokcidií, které nejsou považovány za patogenní, není výskyt klinického onemocnění častý. Přesto
dochází ke změnám v procesu trávení živin a ke snížení
konverze živin. V roce 1980 byly vyčísleny celosvětové
roční ekonomické ztráty v důsledku kokcidiózy v chovech skotu a dosáhly 731 miliónů amerických dolarů.
V roce 2002 byla odhadnuta tato ztráta na 400 miliónů
amerických dolarů ročně.
Klinická kokcidióza
Kokcidióza je onemocnění, jehož průběh je dán biologickými vlastnostmi původce a vlastnostmi hostitele.
Klinické příznaky přetrvávají v období vývoje kokcidií
– 52 –
ve střevní sliznici a po dokončení vývojového cyklu v podobě oocyst a jejich vyloučení trusem, klinické příznaky
onemocnění odeznívají. V podmínkách většiny chovů
dochází k postupné infekci telat malým množstvím oocyst patogenních i nepatogenních druhů, která se projevuje jako symptomatická infekce nebo jako subklinická
kokcidióza. Pokud však pozře tele vysoký počet oocyst
patogenních druhů E. bovis a E. zuernii dochází k průjmového onemocnění. Na propuknutí a rozvoji klinického onemocnění se významně uplatňují další stresové
faktory jako jsou změny ve výživě, přesuny zvířat a vytváření nových skupin, výrazná změna počasí a souběžná
onemocnění.
Při klinické kokcidióze se v trusu nacházejí krev, fibrin a části nekrotické střevní sliznice. Postižená telat
mají zvýšenou teplotu, dochází k dehydrataci, anemii,
kachexii, ztrátám hmotnosti až úhynům. Krvavý průjem může být dlouhodobý, byly pozorovány případy
v trvání až 36 dní. Mortalita postižených zvířat se pohybuje od 7 % až do 20 %. Telata, která přežila klinickou
kokcidiózu zaostávají v růstu a jsou vnímavější k jiným
střevním infekcím.
V roce 2005 byly zveřejněny výsledky studie zaměřené
na výskyt patogenních druhů kokcidií E. bovis a E. zuernii v celkem 16 chovech v různých evropských zemí včetně chovů v České republice a patogenní druhy E. bovis
a E. zuernii byly potvrzeny v 11 z nich. Nejnovější studie
provedená v 88 chovech v Belgii, Holandsku, Francii, Maďarsku, Itálii, Polsku, Portugalsku a Španělsku prokázala
přítomnost patogenních druhů E. bovis a E. zuernii v 179
(62,15 %) sledovaných farem.
Experimentálně bylo potvrzeno, že E. alabamensis
způsobuje klinickou kokcidiózu po pozření extremně vysokého počtu vysporulovaných oocyst. Klinické příznaky
podobné onemocnění mladého skotu na pastvě se podařilo vyvolat u experimentálně infikovaných zvířat po dávce 10 miliónů oocyst. Klinická kokcidióza způsobená E.
alabamensis byla popsána u skotu na pastvě v Německu,
Švédsku, Holandsku a Velké Británii. Mortalita v případě infekcí E. alabamensis je nízká pokud nedojde k souběžné infekci patogenními druhy kokcidií nebo jinými
enteropatogeny. Následky infekcí v podobě dehydratace,
zaostávání v růstu jsou obdobné jako v případě infekce
druhy E. bovis a E. zuernii. Pastevní klinická kokcidióza
způsobená druhem E. alabamensis nebyla v České republice doposud zaznamenána, přestože výskyt tohoto druhu kokcidie byl potvrzen v roce 1984 a nedávné době byl
výskyt E. alabamensis v českých chovech rámci evropské
studie zaměřené ma výskyt kokcidií u skotu.
Imunita a možnosti vakcinace
Stejně jako v případě infekcí jiných hostitelů dochází
také u skotu po primární infekci kokcidiemi k imunitní
odpovědi, která zabraňuje vzniku klinického onemocnění v případě opakované infekce oocystami. Při reinfekcích dochází pouze k vylučování menšího počtu oocyst
a doba vylučování je výrazně zkrácena. Stupeň imunitní odpovědi závisí na počtu oocyst při primární infekci.
Malé množství oocyst při primární infekci není dostatečným antigenním stimulem pro zamezení klinického
onemocnění při následném pozření většího počtu oocyst
patogenních druhů. Naproti tomu kontinuální infikování
malými dávkami oocyst dostatečně stimuluje tvorbu projektivní imunity. Specifické kolostrální protilátky proti
kokcidií jsou detekovatelné v kolostru krav, ale nejsou postačující k zabránění klinické kokcidiózy telat. Projektivní imunita je obdobně jako u jiných kokcidióz převážně
buňkami zprostředkovaná. V experimentech byl prokázán zásadní vliv CD4+ lymfocytů a předpokládá se TH1
typ imunitní odpovědi. U krav bylo pozorováno zvýšené
vylučování oocyst kokcidií v období porodu (periparturient rise), které je vysvětlováno potlačením funkce imunitního systému v období porodu.
V souvislosti s imunitní odezvou na prodělanou infekci
se také testovala možnost vakcinace infekčními oocystami
jednotlivých druhů. Vzhledem k tomu, že v případě kokcidií skotu nejsou vyvinuty oslabené kmeny, byly výsledky
vakcinace neprůkazné. Po aplikaci oocyst E. alabamensis
a následné zátěžové infekci došlo k rozvoji klinické kokcidiózy. Po opakované aplikaci 2000 oocyst E. bovis denně
po dobu 5 dní nedošlo k vytvoření projektivní imunity
a po zátěžové infekci dávkou 200 000 oocyst došlo k rozvoji klinické kokcidiózy. Také vakcinace ozářenými oocystami (250 Gy, Co-60) nezbránila rozvoji klinické kokcidiózy.
Naproti tomu po jednorázová dávka 50 000 oocyst E. bovis
zabránila rozvoji klinické kokcidiózy po zátěžoví infekci
provedené za 4 týdny po první aplikaci oocyst.
Diagnostika
Výskyt průjmového onemocnění telat nebo mladého
skotu, při kterém se nachází v trusu krev, fibrin a zbytky
nekrotické sliznice je možné považovat za typické klinické příznaky infekcí patogenními druhy kokcidi E. bovis
a E. zuernii. Infekce jinými druhy kokcidií nelze pouze
na základě klinických příznaků diagnostikovat. Intermitující nehemoragický průjem může být způsoben řadou
jiných enteropatogenů a dietetickými chybami.
– 53 –
Vyšetření trusu na přítomnost oocyst kokcidií flotační
metodou je standardním diagnostickým postupem. Nález
oocyst v trusu však neznamená potvrzení onemocnění
způsobeného kokcidiemi. Při koprologickém vyšetření je
nález oocyst v trusu skotu běžný a obvykle nacházíme při
vyšetření současně oocysty více druhů kokcidií. Prevalence
kokcidií u skotu dosahuje vysokých hodnot a může dosáhnout až 100% především u telat a mladého skotu. Výsledek
koprologického vyšetření zvířat s průjmem semikvantitativní metodou nemusí potvrdit předpokládaný velký počet oocyst v trusu. V důsledku velkého množství tekutin
v trusu dochází k naředění vylučovaných oocyst a oocysty
se obvykle nacházejí ve zbytcích fibrinu a nekrotické sliznice, které při flotačním vyšetření zůstávají v sedimentu.
Protože se jednotlivé druhy kokcidií liší patogenitou je
nutné posoudit morfologii vysporulovaných oocyst, aby
mohly být stanoveny jednotlivé druhy. Druhová determinace je náročná na čas a vyžaduje velké zkušenosti.
Jako vhodný postup pro posouzení významu kokcidií
v chovu s výskytem klinických příznaků se doporučuje
koprologické vyšetření více zvířat. Je také možno zvolit
metodu vyšetření směsných vzorků. Pokud vylučuje ve
sledované skupině telat s průjmovým onemocněním jedno zvíře je nutné považovat také ostatní zvířata ve skupině také jako infikovaná, neboť u nich pravděpodobně
ještě nezačalo vylučování oocyst.
Chovatelská opatření a terapie
V případě opakovaných problémů spojených s kokcidiózou v chovu je nutné analyzovat chovatelské a zoohygienické podmínky. Například snížení teploty ve stáji na 15
°C a snížení relativní vlhkosti na 80% vedlo k postupnému
odeznění klinické kokcidiózy v chovu v důsledku zhoršení
podmínek pro sporulaci oocyst. Častější výměna podestýlky nebo zavedení roštového ustájení přispívá k výraznému
snížení výskytu klinické kokcidiózy v chovu. Také eliminace stresových faktorů snižuje výskyt klinické kokcidiózy.
Řada antikokcidik byla úspěšně použita při terapii
kokcidiózy skotu. Většina z nich působí na rozvinutá
stádie vývoje kokcidií-gamonty. Aplikace antikokcidik
v odobí rozvinuté klinické kokcidiózy má relativně omezený účinek. V období klinických příznaků je již střevní
sliznice poškozená a vývoj kokcidií je již téměř ukončen.
Terapeutická aplikace antikokcidik má spíše význam jako
přerušení vývoje kokcidií než jako léčba klinických příznaků. Při klinické kokcidióze je třeba vedle antikokcidik
aplikovat rehydratační roztoky a antibiotika proti sekundárním bakteriálním infekcím.
Pro předcházení klinické kokcidiózy se osvědčilo profylaktické podávání antikokcidik. Vhodné antikokcidikum pro tyto účely by mělo působit na ranná stádia kokcidií, aby nedošlo k poškození střevní sliznice v průběhu
dalšího vývoje, ale mělo by také působit na gamonty, aby
nedocházelo vylučování oocyst u zvířat, u kterých byl při
aplikaci antikokcidika vývoj kokcidií již v fázi gametogonie.
Sulfonamidy působí proti stádiím merogonie a pokud
byly použity při terapii kokcidiózy skotu, byl zmiňován
jako důležitý jejich vliv na potenciálně patogenní bakteriální mikroflóru. V současně době se použití sulfonamidů
nedoporučuje právě pro vliv na střevní mikroflóru, neboť
po jejich aplikaci dochází k dlouhodobým změnám zastoupení jednotlivých složek střevní mikroflóry.
Antikokcidikum amprolium, které působí na ranná
stádia kokcidií a je používáno proti kokcidióze skotu především v USA a Francii. Amprolium má nízkou toxicitu
a aplikuje se v pitné vodě po dobu 4 až 5 dní. Decoquinát
je registrován jako antikokcidikum pro medikaci krmiva ve Velké Británii a Francii a působí také na počáteční
stádia kokcidií. Ionoforní antibiotikum monensin bylo
v minulosti často podáváno pro prevenci kokcidiózy skotu především v USA.
V poslední době byl v řadě experimentálních i terénních studií potvrzen terapeutický a profylaktický účinek
antikokcidika toltrazuril. Jednorázová aplikace toltrazurilu v dávce 15 mg na kg ž. hm. 12. den po experimentální infekci oocystami E. bovis zabránilo vzniku klinické
kokcidiózy. Stejná dávka toltrazurilu byla úspěšně použita v chovu s klinickou kokcidiózou způsobenou druhem
E. zuernii. V rozsáhlé studii, do které bylo zařazeno 208
telat z 5 farem, ve kterých byla diagnostikována klinická
kokcidióza, byl telatům podán jednorázově toltrazuril týden před předpokládaným propuknutím klinických příznaků. Ve srovnání s telaty, kterým bylo podáno placebo,
se toltrazuril ukázal jako účinné antikokcidikum, které je
možno využít k jednorázovému profylaktickému použití
při kokcidióze telat. Nejnovější výsledky prezentované na
posledním buiatrickém kongresu v Nice zahrnují také výsledky z chovů v České republice. V chovech byla koprologicky vyšetřována telata od počátku společného ustájení po dobu 6 týdnů a do dalšího testování byly zahrnuty
chovy s výskytem E. bovis a E. zuernii. Jedné skupině telat v chovu byl 14. den po přesunu do společného ustájení
profylakticky aplikován toltrazuril v dávce 15 mg na kg ž.
hm. Výsledky prokázaly častější výskyt průjmového onemocnění, větší počet vylučovaných oocyst a nižší přírůstky u telat bez aplikace toltrazurilu.
– 54 –
Přemýšlejte.
Srovnávejte.
Používejte.
Cobactan DC
®
• nový, vysoce účinný způsob zaprahování krav
• širokospektrální účinek
• postupné uvolňování antibiotika do hloubky vemene
• výrazné snížení počtu somatických buněk
NOVINKA
jednorázová injekce
proti respiračním infekcím skotu
ochranná lhůta:
maso: 14 dní, mléko: 84 hodin (7 dojení)
pohodlná léčba šetří čas
a minimalizuje stres skotu,
ně
iál t
c
e
o
Sp o sk
r
p BRD
s
farmáře i veterináře
Bayer s.r.o., Litvínovská 609/3, 190 21 Praha 9, tel.: 266 101 471
obchodní zástupce: MVDr. Richard Macek, tel.: 602 518 777
e-mail: [email protected]
Rychlý účinek proti BRD infekci

terapie poranění mléčné žlázy

Transkript

Podobné dokumenty

zde - Předkožka penisu

Provozní řád – Dům s apartmány

Ruční zápis dat při selhání tachografu Manually data entry by

Strafmündigkeit juristischer Personen. Was droht ihnen?