Časopis pro moderní filologii 2000 (82)

Časopis pro moderní filologii 2000 (82)

CQSOpiS 2
pro
MODERNÍ
FILOLOGII
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ
AKADEMIE VĚD ČR
2000
roč. 82
ISSN 0 8 6 2 - 8 4 5 9
Ča
s o pis pr o
mo d e r n í f il o l o g ii
2/2000
O stav pro ja z y k český A kadem ie věd Č R
118 51 P raha I, L eten sk á 4, tel. 57320942
H lavní red ak to r Ja ro m ír P ovejšil
R edakční kruh
Jiří Č erný, S včtla Č m ejrková, Jo se f H ladký, D agm ar K nittlová, Iva N ebeská,
Jiří N ekvapil, A lena Š im ečková, V ladim ír Uhlíř, L udm ila U hlířová, Václav
V lasák
V ýkonná red ak to rk a Jindra Světlá
O BSAH
A leš Klégr: R ogetův T hesaurus a o n o m azio lo g ick á lex ik o g rafie ..................
S ylva H am plová: „A spetto verbale“ v pojetí m oderních italských lingvistů
65
85
R ecenze
W. C o w an , J. R akušanová, S ource book for L inguistics (J. Z em an, J. N ekvapil) ................................................................................................................................
J. S ch arn h o rst, S prachkultur und S p rach g esch ich te (J. K rau s).......................
M .-H . D rivaud a kol.. L es années P etit R obert, de A cide ä Z ep, 40 années
de la langue fran saise (V. V la s á k ).............................................................................
I. L ik o m an o v a, J. T rifonova (Eds.), M ediite i ezik at (L. U h lířo v á )..............
N. S av ick ý , R. Š išková, E. Š lau fo v á, R u sk o -český a česk o -ru sk ý slovník
neo lo g izm ú (J. S v ě tlá )...................................................................................................
S. Č m ejrk o v á, F. D aneš, J. S větlá, Jak napsat odb o rn ý text (M . S lezák o v á)
K. Š ebesta, O d ja z y k a ke kom unikaci (P. T ro ja n o v á )........................................
T ravaux de lin g u istiq u e 39 (J. H o le š ) .....................................................................
92
94
98
101
103
106
110
113
Z právy
N ové a cizí v něm ecké slovní zásobě - aktuální lexikální zm ěny (A. Š im ečková) ..................................................................................................................................
S lo v en sk o -česk á konference Jazyk a kultúra, S m olenice (Z. O p a v sk á )......
115
117
K ronika
Ž iv o tn í ju b ile u m doc. Sylvy H am plové (J. Š p a č e k )...........................................
F ran štin ářsk é ju b ileu m : 80 let doc. Josefa H en d rich a (V. U h l íř ) ..................
Ju b ileu m p rofesorky L ibuše D uškové (J. H la d k ý ) .............................................
Za Janem F irbasem (J. H ladký)..................................................................................
121
123
125
127
RO GETÜV THESAURUS A ONOMAZIOLOGICKÁ LEXIKOGRAFIE
Aleš Klégr (Praha)
Pro většinu lidí slovník znamená abecední slovník výkladový nebo překladový.
Představa, že slovník nemusí obsahovat ani definice ani ekvivalenty a nemusí být
dokonce ani podle abecedy, není u nás příliš vžitá. Je také pravda, že i v lexikografické literatuře (srov. Bejoint, 1994) bývá pojmovým, tj. onomaziologickým
slovníkům - tezaurům - věnována zpravidla jen zběžná zmínka. Přitom tento stav
není opodstatněný, stejně jako úvahy, zda tezaurus je či není slovník. Tezaurus je
také často zkresleně chápán a prezentován jako pouhý slovník synonym. Na angličtině lze ukázat, že škála onomaziologických slovníků, zejména těch, které vycházejí z Rogetova tezauru, je stejně bohatá jako u slovníků abecedních, tj. sémaziologických. Svensén (1993), který dělení slovníků na sémaziologické a onomaziologické pokládá za primární (jako třetí uvádí typ kombinatorický, např. slovníky valenční, kolokační, idiomů atd.), rozlišuje tři druhy onomaziologických
slovníků: slovník synonym, tezaurus a obrazový slovník (typu Duden). Vedle toho jsou jako další možnost někdy zmiňovány slovníky hyponym, které ovšem
v čisté podobě dosud neexistují. Jak synonyma, tak hyponyma (nemluvě o slovech
spojených dalšími sémantickými vztahy) najdeme v jediném typu slovníku - tezauru. Z tohoto hlediska je tezaurus, reprezentovaný v angličtině Rogetovým tezaurem, nadřazený ostatním onomaziologickým slovníkům. Zejména díky němu
získalo slovo thesaurus v angličtině dnešní základní význam neabecedního pojmového (systémového) slovníku.
Rogetův Thesaurus (v plném znění Thesaurus o f English Words and Phrases,
classified and arranged so as to facilitate the Expression o f Ideas and assist in
Literaiy Composition) je v mnoha směrech podivuhodné a jedinečné dílo. Jeho
autor, Peter Mark Roget (1779-1869), zdědil své neanglicky znějící jméno po
svém otci - francouzský mluvícím kalvinistickém pastorovi z Ženevy. Ten se
v Anglii oženil s vnučkou francouzského hugenota, který do Londýna uprchl po
zrušení ediktu nantského. Roget vystudoval medicínu a stal se známým lékařem.
Vedle toho se intenzivně věnoval řadě přírodovědných oborů, v kterých byl stejně
uznávaným odborníkem jako v medicíně. Kromě jiného byl členem a později tajemníkem prestižní Londýnské královské společnosti (jejími členy byl např. Isaac
Newton a Edmond Halley), prvním „Fullerian“ profesorem fyziologie v Královském institutu, autorem četných odborných článků a přispěvatelem do řady enČasopis pro moderní filologii 82, 2000, č. 2
65
A.: Deutscher Wortschatz oder Der passende Ausdruck. Stuttgart 1892.
S v e n s é n , B.: Practical Lexicography. Oxford University Press 1993.
T h e A m e r i c a n Thesaurus of Slang. A Complete Reference book of Colloquial Speech.
Red. L. V. Berrey, M. Van Den Bark, New York, 2. vyd. 1942, 11. reprint 1962.
T h e P e n g u i n Pocket English Thesaurus. Red. F. Carney, M. Waite, Penguin Books 1985.
T r ip p , R. T .: The International Thesaurus o f Quotations. Penguin 1970.
Y a w o r s k y , D.: Word-Sense Disambiguation Using Statistical Models of Roget's Categories Trained on Large Corpora. Proceedings of the 15th International Conference on
Computational Linguistics (Coling ’92), Nantes 1992.
S c h e llig ,
ROGET'S THESAURUS AND ONOMASIOLOGICAL LEXICOGRAPHY
Onomasiogical lexicography is described as involving three types of dictionary: thesaurus, synonym dictionary and pictorial dictionary. Although Roget's Thesaurus is the
prototype of an onomasiological dictionary, there has been relatively little written about
its history. The article reviews Roget's origin and subsequent development and presents
a tentative classification of dictionaries inspired by or related to Roget's. The classification distinguishes between thesauri according to (1) regional variety; (2) macrostructure;
(3) application of the onomasiological-semasiological principle; (4) linguistic-encyclopedic orientation; (5) synchronic-diachronic aspect; (6) goal (prescriptive-descriptive, pedagogical, diagnostic); (7) scope and aspects of language covered (all-language vs. sub-language: social-dialect-slang, field-specific - terminology, language-aspect - idioms);
(8) lexical unit (combinatorial); (9) number of languages (mono-, bi-, multilingual); (10)
medium (paper-electronic); (11) size (full-size, pocket); (12) age of users (adult - children's). The article concludes by surveying the practical and, above all, theoretical uses of
Roget's thesaurus, such as research employing it as a data source for the study of sense
discrimination and disambiguation, semantic similarity, mental lexicon, natural language
understanding or machine understanding of language.
84
„ASPETTO VERBALE“ V POJETÍ MODERNÍCH ITALSKÝCH LINGVISTŮ
Sylva Hamplová (Praha)
S termínem „aspetto (verbale)“ se setkáváme v italských gramatikách a zejména odborných studiích stále častěji, ovšem jeho interpretace není jednotná. Ve starších, i prestižních gramatikách je aspekt pojem neznámý, ať už jde o svého času
velmi uznávané mluvnice C. Trabalzy a E. Allodoliho La Grammatica degl’ Italiani (1942), B. Miglioriniho - F. Chiappelliho Lingua e stile (1967), S. Battaglii
- V. Pemicona Grammatica italiana (1969) či netradičně zpracovanou učebnici
autorů A. Marcheseho a A. Sartoriho 11 segno il senso (1976). Jako lingvistický
termín jej nenalezneme ani v Novissimo dizionario della lingua italiana (1957)
F. Palazziho, ani v Battagliově Grande dizionario della lingua italiana (1995).
Jeden z nejvýznamnějších italských lingvistů Giacomo Devoto ve svých starších pracích Introduzione alla grammatica (1941) a Grammatica italiana (1952)
se o slovesném aspektu zmiňuje, ztotožňuje jej však s kvantitou děje („Si chiama
quantita dell’ azione o aspetto del verbo /.../“ Introduzione, s. 156); užití termínu
quantitá d ell’ azione je zde však poněkud zavádějící, protože Devoto jím chápe
nejen délku a násobenost, ale též fázovost (označení počátku a konce děje), faktitivnost a reálnost děje („se la si compie o si aspira soltanto a compierla“ Introduzione, s. 156). Pozdějšího data je jeho Dizionario della lingua italiana (1971),
kde rozlišuje čtyři typy aspektu čili kvantity děje, a to durativní, momentánní, iterativní a inchoativní; ty se vyjadřují morfologicky (imperfektum v. passato remoto = durativnost v. momentánnost), syntakticky (stare + gerundium v. prézens)
a lexikálně (dormo v. inchoativní mi addormento nebo durativní guardo v. momentánní vedo).
Podle N. Zingarelliho (Vocabolario della lingua italiana, 1997) je aspekt způsobem zachycení slovesného procesu v jeho trvání, průběhu a dovršení; aspekty
jsou dva, progresivní a rezultativní.
Pojetí aspektu, založené v podstatě na protikladu durativnosti a momentánnosti děje, přinášejí další moderní příručky, srov. např. M. Dardano - P. Trifone, La
lingua italiana (1985), M.-L. Altieri Biagi, La grammatica dal těsto (1995),
F. Sabatini, La comunicazione e gli usi della lingua (1990), B. Proto, Guida alla
comunicazione linguistica (1991), L. Serianni, Italiano (1997). B. Proto omezuje
aspekt jen na trvání a opakování děje (op. cit., s. 308), F. Sabatini pod tento pojem
zahrnuje i vztah k přítomnému času (passato prossimo v. passato remoto, op. cit.,
Časopis pro moderní filologii 82, 2000, č. 2
85
G. C.: Dizionario della lingua italiana. Le Monnier, Firenze 1971.
G i u s t i F i c i , F.: „I prefissi del ‘modo di azione’ nel verbo russo e i loro equivalenti nella
lingua italiana“. Ricerche interdisciplinari di glottodidattica, 1985, Č. 7, s. 55-82, Firenze.
K l e i n , G . H.: Tempus, Aspekt, Aktionsart. Max Niemeyer, Tübingen 1974.
L u c c h e s i , V .: „Fra grammatica e vocabolario: studio suli’ ‘aspetto’ del verbo italiano“.
Studi di grammatica italiana I, G. C. Sansoni, Firenze 1971.
M a r c h e s e , A., S a r t o r i , A.: II segno il senso. Principato, Milano 1976.
M i g l i o r i n i , B., C h i a p p e l l i , F.: Lingua e Stile. Le Monnier, Firenze 1967.
P a l a z z i , F.: Novissimo dizionario della lingua italiana. 2. vyd., Ceschina, Milano 1957.
P o l l a k , W.: Studien zum Verbalaspekt im Französischen. Wien 1960.
P r o t o , B.: Guida alla comunicazione linguistica. Le Monnier, Firenze 1991.
R e n z i , L. a kol.: Grande grammatica italiana di consultazione I.—III. II Mulino, Bologna
1988-1995.
S a b a t i n i , F.: La comunicazione e gli usi della lingua. 2. vyd., Loescher, Torino 1990.
S a r o n n e , E.: „The category of aspect in Italian, a transformational approach“. Studi italiam di linguistica teorica e applicata I, 1972, s. 215-230.
S e r i a n n i , L.: Italiano (con la collaborazione di Alberto Castelvecchi). Garzanti, Milano
1997.
S t o b i t z e r , H.: Aspekt und Aktionsart im Vergleich des Französischen, Englischen und
Italienischen. Philosophische Fakultät der Universität Tübingen 1968.
T r a b a l z a , C., A l l o d o l i , E.: La Grammatica degl’ Italiani, Le Monnier, Firenze 1942.
Z i n g a r e l l i , N.: Vocabolario della lingua italiana. 12. vyd., Zanichelli, Bologna 1997.
D e v o to ,
G.,
O li,
IL CONCETTO DI ASPETTO VERBALE NELLA LINGUISTICA ITALIANA
L’articolo fa una breve rassegna delle diverse concezioni che alcuni linguisti italiani
hanno dell’ aspetto verbale e che gli stessi hanno presentato in grammatiche e saggi specialistici pubblicati negli Ultimi decenni. Accenna al fatto che in tempi recenti gli studi teorici italiani nel settore sono influenzati dall’ aspettologia slava, soprattutto nella distinzione fra aspetto e Aktionsart.
91