Teorie literatury

Teorie literatury
Estetické
• Estetické: to, co v nás zanechává dojem, co je nějakým způsobem
krásné, popř. zajímavé
• Člověk vyhledává a tvoří estetické věci
• Tím, co je estetické, se zabývá estetika
• Krásné věci esteticky působí na člověka
Estetické
Estetické
Umění
• Umění: tvoří-li člověk krásné věci
• Máme různé typy umění:
• Statická umění: sochařství, malířství, architektura
• Dynamická umění: literatura, tanec, hudba
• Nás bude zajímat především literatura
Literatura
• Literatura: všechny písemné jazykové projevy
• Souvisí s rozvojem písma a psaného textu
• Nejstarší písma jsou čínská, egyptská a sumerská
• Datují se do 4.-5. tisíciletí př. n. l.
• Podle toho, zda se jedná o umění, dělíme:
• Věcná literatura: články, vyhlášky, poznámky, návody…
• Umělecká (krásná) literatura: romány, povídky, básně…
Umělecká literatura
• Také se nazývá „krásná literatura“ či „beletrie“
• Hlavní funkcí je estetický zážitek
• Beletrie plní i jiné funkce:
•
•
•
•
•
F. formativní: proměna psychologického charakteru
F. vzdělávací: poučení věcné, jazykové a vyprávěcí
F. výchovná: poučení etické
F. společenská: kulturní sounáležitost
F. zábavná: literatura humoristická, dobrodružná, fantasy, sci-fi, hororová,
erotická atd. (často brak)
Věcná × umělecká literatura
Dunkleosteus byl rod
pancířnatých ryb žijících v
období devonu. Některé
druhy dosahovaly délky
přes deset metrů a vážily až
čtyři tuny. Dunkleosteové
byli vrcholovými predátory
devonských moří. Neměli
zuby, ale jejich čelisti byly
opatřeny ostrými kostěnými
výčnělky.
Dnes dvorce ani po klekání
nezavřeli dva smutné dvorce
na samotách propadlých dva hlasy se tam o cos
hádaly a přely
při rudých stínech pochodní
za vodou vzdálených.
Ústní lidová slovesnost
•
•
•
•
•
S literaturou souvisí ústní slovesnost
Je podobná literatuře, ale není psaná, šíří se ústně
Předává se zejména mezi prostými lidmi
Také v kultuře, která ještě nemá psanou literaturu
Patří zde: říkadla, hádanky, pověsti, anekdoty, pranostiky, písně ad.
Podle původu
• Literatura světová
• Literatura národní
• Literatura regionální
Literární věda a kritika
• Literaturou se zabývají různé vědecké obory:
• Literární historie: dějiny a vývoj literatury.
• Literární teorie: zabývá se obecně vyprávěním, postavami, tématy, formami
literatury atd.
• Literatuře se věnují také ne úplně vědecké obory:
• Literární kritika: např. vytváření recenzí
Literatura jako výpověď
• Beletrie vypovídá určitým způsobem o skutečnosti
• Ukazuje a řeší problémy světa a člověka
• Vypravuje příběhy, v nichž vystupují lidé
• Popisuje emoce, které jsou vlastní lidem
Literární žánry
Dělení literatury
• Literární díla můžeme dělit podle určitých znaků
• Některá díla pak budou podobná, jiná rozdílná
• Několik děl může mít podobné:
• Jazykové prostředky
• Témata a motivy
• Formy
• Podobná díla spolu tvoří jeden žánr
• Většinu literárních děl tak můžeme do nějakého žánru zařadit
Žánr
• Žánr: určité znaky, které má do určité míry každé z děl, která patří do
jedné skupiny
• Podle žánrů se dělí literatura
• Žánry se postupně vyvíjely od počátku literatury
• Některé zanikly dávno v minulosti (rytířský román), jiné jsou poměrně
nové (experimentální román)
Základní žánry
• Nejdůležitější dělení literatury:
• Lyrika: vyjadřuje emoce, nálady
• Epika: vyjadřuje příběh
• Drama: divadelní hry
• Tyto tři žánry se obvykle nazývají „literární druhy“
• Další základní dělení:
• Próza: je psána ve větách a odstavcích (povídky, romány…)
• Poezie: je psána ve verších a slokách (básně, písně…)
Lyrika
• Vyjadřuje: náladu, pocit, prchavý okamžik, dojem
• Lyrika se nejčastěji projevuje v poezii či v písni
Lyrické žánry
• Píseň: slouží ke zpěvu, patří do literatury i hudby
• Óda: oslavná báseň
• Epigram: krátká kritická báseň
• Epitaf: původně nápisy na hroby
Epika
• Vyprávění s příběhem a postavami
• Epika má zápletku
• Nejčastěji se projevuje v próze
Epické žánry
• Bajka: příběh se zvířaty místo lidí, s ponaučením
• Mýtus: příběh o stvoření a počátcích světa
• Legenda: vyprávění o křesťanských svatých
• Pověst: vyprávění lidového původu
• Epos: rozsáhlé veršované vyprávění
• Pohádka: příběh pro děti, často s poučením
• Román: poměrně dlouhý literární text
• Novela: literární text střední délky
• Povídka: krátký literární text
Lyricko-epické žánry
• Na pomezí epiky a lyriky
• Balada: pochmurná tragická báseň, s ponaučením
• Romance: opačné vyznění, milostná témata
Drama
• Vypráví také děj a má postavy
• Je založeno hlavně na dialogu
• Dramatický text je určen k hraní na jevišti v divadle
Dramatické žánry
• Tragédie: vážná a pochmurná hra
• Komedie: veselá a zábavná hra
• Činohra: vznikla jejich smíšením, dnes nejběžnější
Struktura literárního díla
Vrstvy literárního díla
• Literární dílo má různé vrstvy, resp. plány:
• V. jazyková: jakými jazykovými prostředky je dílo napsáno
• V. tematická: o čem dílo pojednává
• V. kompoziční: jak je dílo postaveno
Vrstva jazyková
• Volba jazyka: spisovný, nářeční, vulgární, emotivně zabarvený,
vznešený atd.
• Volba slov: známá slova, cizí slova, emotivně zabarvená slova atd.
• Zvláštní jazykové prostředky:
• Zvukomalba: iluze určitého zvuku, citoslovce
• Nocí řinčí řetězů hřmot.
• Aliterace: opakování hlásek
• Dudal dudák dům od domu, darů dost si dones domů.
Vrstva tematická
• Látka: část skutečnosti, kterou si autor vybral ke zpracování;
rozlišujeme na:
• Námět: jakákoliv látka
• Předloha: látka, která je převzata ze starší literatury
• Motivy: to, o čem se v díle píše (postavy, prostředí, situace, události)
• Děj: ten příběh, který je v díle vyprávěn
• Postavy: lidé (či jiní tvorové), kteří v díle vystupují
Vrstva kompoziční
• Kompozice: to, jak jsou v díle uspořádány jazykové a tematické složky
• Díla jsou často řazena do kapitol, větší literární texty mohou vycházet i
ve více dílech
• 3 díly: trilogie, 5 dílů: pentalogie, 7 dílů: heptalogie
Těsná a volná kompozice
• Těsná: motivy na sebe těsně logicky navazují, není
možné je libovolně přesouvat, odstraňovat či přidávat
• Volná: motivy na sebe nenavazují tak těsně
Typy kompozice
• Chronologická: postupně vyprávěný příběh
• Retrospektivní: návrat ke staršímu ději, vzpomínky
• Rámcová: příběh je uvozen a ukončen něčím
podobným, popř. úvod a závěr vypráví vedle hlavního
příběhu ještě jiný příběh
• Paralelní: je vyprávěno více příběhových linií najednou
• Řetězová: několik samostatných příhod je něčím
spojeno, např. jednou postavou
Kompoziční postupy
• Gradace: stupňování, stále silnější význam
Např.: „On běží. Ne, neběží, on letí!“
• Retardace: zpomalení tempa vyprávění, dosaženo např. popisem,
dialogem atd.
• Kontrast: postavení protikladných věcí vedle sebe, např. dobro a zlo,
krása a ošklivost
• Opakování: vícenásobné užití jednoho motivu či jazykového postupu,
má zdůrazňující funkci, ale také slouží k retardaci děje
Části kompozice díla
1) Expozice: úvod do děje; seznámení s postavami a s jejich
světem
2) Konflikt: hlavní zápletka, postavy o něco usilují, musí
obvykle překonávat překážky
3) Krize: vyvrcholení zápletky, překážky zde jsou obvykle
nejtěžší, vyprávění nejnapínavější
4) Peripetie: zvrat; může být náhlý a překvapivý
5) Závěr: konec, existují různé typy:
- Happy end: šťastný konec
- Tragédie: nešťastný konec
- Rezignace: smír, ani šťastný, ani nešťastný konec
- Pointa: nápaditý, úderný, popř. vtipný konec
Teorie verše
Verš a sloka
• Od prózy se odlišuje graficky (verše a sloky) i zvukově (rytmická)
• Základní textovou jednotkou poezie je verš
• Graficky verš zabírá jeden řádek
• Obvykle se verše řadí do slok (strof), které jsou od sebe odsazeny
• Ale i v básni jsou věty, nemusejí však odpovídat veršům; věta může
např. přesahovat verš, tomu se říká enjambement *anžambmá+
Báseň a rytmus
• Rozlišujeme dva typy básní:
• Psané vázaným veršem: mají určitý rytmus, ve verších si
odpovídají přízvuky či délky slabik, mohou a nemusí se rýmovat
• Psané volným veršem: mají podstatně slabší rytmus, často si verše
příliš neodpovídají, skoro nikdy se nerýmuje
• Obvykle se vázáný a volný verš nějakým způsobem prolínají
• Např. v básni psané vázaným veršem je jeden verš mimo rytmus,
popř. v básni psané volným veršem je nějaký rytmus
Příklady volného a vázaného verše
Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vložil k rukojeti.
Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.
Vázaný verš
• Vázaný verš má určitý rytmus
• Jednotlivé verše vytváří dohromady určitý zvukový dojem
• V některých verších se opakují různé jevy
• Touto zvukovou stránku poezie se zabývá obor prozodie
Zvuková stránka verše
• Verš je možné rozdělit na stopy
• Stopa se skládá z několika slabik, zde nazývaných doby, přičemž se
dělí na doby těžké (přízvučné či dlouhé) a krátké (ostatní)
• Těžká doba se značí –, lehká U
Základní básnické stopy
• V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami:
• Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U
Sladce dřímej, dívko moje,
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
• Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná
U–
• Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné
–UU
Základní básnické stopy
• V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami:
• Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U
• Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná
U–
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín.
• Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné
–UU
Základní básnické stopy
• V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami:
• Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U
• Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná
U–
• Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné
–UU
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Metrum
• Basnické stopy dohromady tvoří určité metrum
• Např. trochejské metrum, daktylské metrum atd.
• Metrum není nikdy realizováno dokonale (vždy jsou v básních
odchylky), někdy se i metra prolínají (př. daktylotrochejské metrum)
• V češtině bývá přízvuk na první slabice slova
• Proto je v češtině málo častý jamb, který začíná nepřízvučnou slabikou
• Jamb je spíše v cizojazyčné poezii
• V češtině je jamb k vidění např. u K. H. Máchy (tzv. romantický jamb)
či u J. S. Machara (tzv. realistický jamb)
Metrum
• V češtině je častější trochej či daktyl
• Verš může mít mužské zakončení (přízvučnou slabikou) nebo ženské
zakončení (nepřízvučnou slabikou)
• Když je ve dvou verších podobné rozložení stop (tedy metrum), zní
nám báseň rytmicky; pro libozvučnost básně je metrum mnohem
důležitější, než např. rým
Prozodické systémy
• Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších
odpovídat
• Různé jazyky mají různé prozodické systémy
• I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů
• Základní pojmy jsou:
• Slabika, jinak také sylaba
vidíme veselého pejska
Otevřená slabika: končí samohláskou
Uzavřená slabika: samohláska uprostřed
• Přízvuk, aneb silnější výslovnost
slabiky; v češtině na první slabice
vidíme veselého pejska
slova či některých slovních spojení
Prozodické systémy
• Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou
realizovány tzv. dlouhými slabikami
• Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si
odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění
• Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si
odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží
• Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás
používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i
rozmístění přízvuků
Prozodické systémy: časoměrný
• Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou
realizovány tzv. dlouhými slabikami
• Působí vznešeně, pateticky
• U nás jej propagoval např. František Palacký
• V úvodu Slávy dcery jej použil Ján Kollár:
Aj, zde leží zem ta před okem mým smutně slzícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stoj, noho; posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled.
Prozodické systémy: tónický
• Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si
odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění
• Působí heroicky, časté jsou citoslovce
• Tradiční ruskou poezii napodobil např. Ladislav Čelakovský v Ohlasu
písní ruských:
Oj za horami, za vysokými,
za těmi lesy, za hustými,
a za lesy, za hustými Lichvinskými
vyletoval jasný, mladý sokol
na rychlých křídlech až pod oblaky.
Prozodické systémy: sylabický
• Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá
pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží
• Příznačný pro starší českou poezii, folklórní prozodický systém
• V 19. století se sylabismus do určité míry projevoval v např. tvorbě Karla
Jaromíra Erbena
• V některých slovanských jazycích, např. v polštině
• Překlad z Pana Tadeáše od Adama Mickiewicze:
Litvo, moje vlasti, jsi jako zdraví.
Jak tě je nutno cenit se dozví jenom ten,
kdo tě ztratil. Proto dnes tvoji nádhernost v plné kráse
mohu vidět a popsat, protože se mi po tobě stýská.
Prozodické systémy: sylabotónický
• Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás
používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i
rozmístění přízvuků
• V 19. století prosazovaný především Josefem Dobrovským
• Příklad od Jaroslava Seiferta (Poštovní holub):
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Rým
• Rým bývá často ve vázaném verši, ale není nutný
• Rým znamená shodu jedné či více slabik na konci některých veršů
• Rýmy mohou výjimečně být i uprostřed veršů či i v rámci jednoho verše
• Pozor: rým sám nezajistí dobrou báseň; když si kupř. neodpovídají počty
slabik, bude báseň i s důslednými rýmy působit neobratně
Typy rýmů podle slabik
• Zvláštní typy rýmů:
• Úplný rým: shoda slabik ve všech hláskách
• Neúplný rým: některé hlásky jsou jinak
lez / les
• Bohatý rým: shoduje se alespoň i jedna hláska před poslední
slabikou
pochoutky / proutky
Typy rýmů podle rozložení veršů
• Sdružený
AABB
A Kráčí stařík smrčím, doubky,
A vzdaluje se od chaloupky.
B Má to cestu dalekou.
B Ještě není za řekou,
kupce vidí s beruškou.
• Střídavý
ABAB
A Zemřela matka a do hrobu dána,
B siroty po ní zůstaly,
A i chodívaly každičkého rána
B a matičku svou hledaly.
• Obkročný
ABBA
Do domu ho k sobě vzal,
A bohatě ho častoval,
B královsky tu skončil slávu:
B zlata kus jak koňskou hlavu
A naposled mu daroval.
• Přerývaný
ABCB
A Zemřela matka a do hrobu dána,
B siroty po ní zůstaly,
C i chodívaly děti na to místo
B a matičku svou hledaly.
Básnické tropy a figury
Básnické tropy
• Básnický tropus je slovo, které je záměrně použito místo jiného slova
• Říkáme, že jde o slovo s přeneseným významem
• Jazyk básně je tím ozvláštněn a zkrášlen
Nejdůležitější básnické tropy
• Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti
• Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova „oči“ použiji v básni
výraz „studánky“; takže myslím význam „oči“, ale napíši slovo „studánky“
• Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti
• Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo
„pivo Pilsner Urquell“ použiji jen výraz „plzeň“
• Metafory a metonymie jsou důležité pro básnický jazyk, ale často je najdeme
také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči
Metafora: zvláštní typy
• Epiteton: básnický přívlastek
• Epiteton konstans: ustálený přívlastek
bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov
• Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek
mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek
• Oxymorón: slova v nelogickém spojení
černé světlo, mrtvý život, svítání na západě
• Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí
běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo
• Synestézie: záměna různých smyslů
viděl jsem tu vůni
Metonymie: zvláštní typy
• Synekdocha: záměna části za celek či celku za část
nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé)
• Hyperbola: zveličení, lidově „přeháňka“
tisíc roků jsem v šachtě žil
• Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění
to nemohu nepochválit
• Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak
vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak)
• Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov
majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy)
Básnické figury
• Zatímco tropus je jedno slovo, básnické figury sestávají ze zvláštního
uskupení více slov
• Slova jsou uskupena tak, aby dohromady fungovala nějakým
zvláštním způsobem, který upoutá čtenáře
• Typy figur:
•
•
•
•
•
Figury syntaktické
Figury s hromaděním hlásek
Figury s hromaděním slov
Figury s hromaděním významů
Figury řečnické
Figury syntaktické
• Inverze: změna pořadí slov
statečným rytířem muž ten chrabrý byl
• Asyndeton: nezvykle málo či žádné spojky
hráč běží, obíhá, nadbíhá, střílí, dává gól
• Polysyndeton: nezvykle mnoho spojek (bližší mluvené řeči)
hráč běží a obíhá a nadbíhá a střílí a dává gól
• Parenteze: vsuvka
hráč běží – davy šílí – střílí a je to gól
• Zeugma: sloveso má několik předmětů, ale hodí se jen k jednomu
zdvihl ruce i oči
• Elipsa: výpustka; vynechání části věty
Jsem pro (schválení toho plánu).
• Anakolut: vyšinutí z větné vazby; náhle neodpovídá např. koncovka
Podíval se do lednice a viděl jsem v ní máslo.
Figury s hromaděním hlásek
• Onomatopoie: zvukomalba, vytváří nějaký libozvučný dojem
šuměly a šelestěly stromy v šerém lese
• Kakofonie: opak onomatopoie, zvukomalba znějící disharmonicky
řinčely řetězy, řinčely v třasu
• Aliterace: časté opakování některých hlásek
běžela Beruška v brekotu, byla bosa bez botů
• Paronomázie: opakování podobných částí slov
dudal dudák na dudácké dudy
• Asonance: opakování hlásek na koncích slov či veršů (blízké rýmu)
běžela, skákala a výskala
• Akrostich: počáteční písmena dávají dohromady slovo
školní kanceláře opouštěli ledabylí analytici
• Palindrom: slovo či slovní spojení se pozpátku čte stejně, jako normálně
jelenovi pivo nelej
Figury s hromaděním slov
• Anafora: opakování slov na začátcích veršů
velryba plula oceánem,
velryba, co žere plankton
• Epifora: opakování slov na koncích veršů
žraloci pluli oceánem,
ticho bylo nad oceánem
• Epizeuxis: opakování slova či slovního spojení v jednom verši
koulelo se, koulelo červené jablíčko
• Epanastrofa: slovo je na konci jednoho verše a na začátku dalšího
žraloci pluli oceánem,
oceánem tichým a modravým
Figury s hromaděním významů
• Pleonasmus: nadbytečné výrazy a informace
ten muž chodil a k té chůzi používal své nohy
• Tautologie: nutně pravdivý výrok či dvojí vyjádření téhož
po čem mi nic není, do toho mi nic není
• Gradace: stupňování
• Klimax: gradace vzhůru
on jde, ne, on běží, on přímo letí
• Antiklimax: gradace dolů (resp. degradace)
už se jen plouží, už se skoro plazí, už se ani nehne
Figury řečnické
• Řečnická otázka: autor ji klade spíše sám sobě, neočekává odpověď
kam jsme se to jen dopracovali?
• Apostrofa: oslovení lidí či věcí, od nichž nejspíš nepřijde odpověď
ty mé slunce zlaté
• Apoziopeze: úmyslné zamlčení informace
a viděl jsem nevyslovitelné…, eh, to ani nelze vyslovit
• Paradox: zdánlivě nelogické tvrzení
zemři mlád a budeš žít navěky
Opakování: tropy a figury
Tropy
Metafora
Epiteton konstans
Epiteton ornans
Oxymorón
Personifikace
Synestézie
Metonymie
Synekdocha
Hyperbola
Litotes
Ironie
Perifráze
Figury
Inverze
Asyndeton
Polysyndeton
Parenteze
Zeugma
Elipsa
Anakolut
Onomatopoie
Kakofonie
Aliterace
Paronomázie
Asonance
Akrostich
Palindrom
Anafora
Epifora
Epizeuxis
Epanastrofa
Pleonasmus
Tautologie
Gradace: klimax
Gradace: antiklimax
Řečnická otázka
Apostrofa
Apoziopeze
Paradox
Počátky starověké literatury
Písmo
• V pravěku pouze nástěnné malby či ozdobné předměty
• Ve starověku potom rozvoj písma a s ním související počátky literatury
• Obrázková písma: vztahují se k vizuální podobě toho, co znázorňují
• Piktografická písma: zjednodušené obrázky
• Znaková písma: zjednodušené až tak, že již původní obrázek často
nelze snadno rozpoznat (zde např. klínové písmo)
• Fonetická písma: vztahují se k mluvené podobě řeči
• Slabičná písma: jedno písmeno odpovídá jedné slabičná (starší)
• Hlásková písma: jedno písmeno odpovídá jedné hlásce (mladší)
Starověká literatura
• Nejstarší literatura
• Dělení:
• Orientální: v oblasti Mezopotámie (řeky Eufrat a Tigris), ale také
kupř. egyptská
• Klasická: řecká a římská
• Trochu stranou může stát např. rozvoj čínské literatury
Orientální literatura
• Literatura v oblasti Mezopotámie
(literatura sumerská, akkadská a babylonská)
• Začíná již v polovině 4. tisíciletí př. n. l.
• Dříve spíše věcná literatura, až poté také umělecká
• Důležité literární památky byly nalezeny v Aššurbanipalově knihovně
ve městě Ninive (25 tisíc hliněných destiček s různými nápisy)
Chammurapiho zákoník
• Právní spis z 18. století př. n. l.
• Chammurapi byl babylonský panovník
• Přísné zákony: oko za oko
Epos o Gilgamešovi
• Hrdinský epos (veršované vyprávění)
• Jedno z nejstarších literárních děl: z 3. tisíciletí př. n. l.
• Původně vytvořen v sumerštině, na 12 hliněných destičkách se
dochoval novoasyrský překlad (nalezen v knihovně v Ninive)
• Gilgameš byl mytický vládce města Uruk
• Přátelil se s divokým mužem jménem Enkidu, s nímž zažíval
dobrodružství (dílo oslavuje přátelství a hrdinství)
• Zejména však toužil po nesmrtelnosti
• Nakonec zjistil, že nesmrtelnost spočívá v díle, postavil velké hradby
okolo města Uruku
Enúma eliš
• Akkadský náboženský spis
• „Enúma eliš“ znamená „když nahoře“
• Jedná se o mýtus o stvoření světa a lidstva
• Postava akkadského boha Marduka (ten
se ve 12. století př. n. l. stal nejvýznamnějším
babylónským bohem)
Egyptské literární památky
• Achnatonův Hymnus na slunce
• Oslavná báseň boha Atona z 2. tisíciletí př. n. l.
• Chvalozpěv na Nil
• Óda k řece, která dává život lidem, kteří u ní žij
• Z 2. tisíciletí př. n. l.
• Knihy mrtvých
• Svitky přikládané do rakví, rady pro zemřelé v cestě do záhrobí
• Původní Sinuhetův životopis: později zpracován Mikou Waltarim: Egypťan Sinuhet
Indická literatura
• Ve staré Indii byla literatura spojena zejména
s indickým náboženstvím: hinduismem
• V hinduismu hlavní bohové: Brahma,
Višnu a Šiva
• Později také Kršna
• Společnost rozdělena na několik kast
Védy a upanišady
• Základní náboženské spisy hinduismu
• Z půlky 2. tisíciletí př. n. l.
• Psány sanskrtem (staroindický jazyk)
• Jsou psané ve verších, jsou asi šestkrát rozsáhlejší, než Bible
• Rgvéd: hymny, modlitby (mantry), úvahy
• Atharvavéd: o magii
• Jadžurvéd: o obětních formulích
• Na védy navazují kratší a prozaické Upanišady, které vykládají základy
hinduistického náboženství a filozofie (např. karmu, vznik vesmíru,
lidské vnímání apod.)
Mahábhárata
• Dlouhý hrdinský epos (jeden z nejrozsáhlejších vůbec: ~200 000 veršů)
• Vznikal ve 4. století př. n. l. až 4. století n. l.
• Obsahuje mnoho různých příběhů: mýty, pověsti, legendy
• Především vypovídá o bojích několika indických šlechtických rodů
• Obsahuje také úvahy zakládající se na hinduismu
Rámájana
• „Putování Rámovo“
• Epos z 2. století př. n. l. až 2. století n. l.
• Vypráví o událostech v životě indického prince Rámy, který je donucen
se svou milovanou, princeznou Sítou, odejít do vyhnanství
Kámasútra
• Nejspíše z 1. století n. l.
• Napsal mnich Vátsajájana
• Žánrově jde o příručky, tématem je sex, ale také obecně láska či vztahy
Čínská literatura
• Znakové písmo (vzniklo z piktografického)
• Konfucianismus: filozofie pocházející od Konfucia (Kchung-fu-c‘)
• V základu je Pět knih:
Kniha písní, Kniha proměn, Kniha historie, Kniha obřadů, Kniha jara a podzimu
• Taoismus: zakladatelem je Lao-c‘
• Hlavní kniha: Tao-te-ťing; velmi filozofické dílo, psáno ve verších
Hebrejská a řecká literatura: Bible
• Bible se někdy označuje Písmo svaté či jen Písmo
• Z řec. „biblio“ – „kniha“ (viz „bibliografie“, „bibliotéka“ atd.)
• Jedná se o nejpřekládanější knihu na světě
Hebrejská a řecká literatura: Bible
• Sestává za Starého a Nového zákona
• Je základní náboženskou knihou pro judaismus a křesťanství, ale ne vždy ve
stejném rozsahu
• Abrahámovská náboženství:
• Judaismus: nejstarší (před n. l.), posvátné knihy Starý zákon (Tóra) a Talmud,
nepřijímají Ježíše Krista
• Křesťanství: novější (z počátky letopočtu), posvátný Starý i Nový zákon, ve středu
náboženství je Ježíš Kristus, který je zároveň Bůh a člověk
• Islám: nejnovější (7. stol. n. l.), Ježíše považují pouze za jednoho z proroků,
největším prorokem je Mohammed, kterému archanděl Gabriel nadiktoval Korán
Starý zákon
• Základ židovského náboženství
• Vznikal až po dobu tisíce let
(od 11. stol. př. n. l. do 1. stol. př. n. l.)
• Vznikl v hebrejštině, malá část aramejsky
či řecky
• Křesťané uznávají také Starý zákon, ale
ne ty stejné, jako Židé
• Každé vyznání má svůj kánon: seznam přijímaných knih (co není v kánonu,
ale čte se to, se někdy nazývá jako apokryfní)
• Judaismus má jiný kánon, než křesťanství, ale také kupř. protestanté mají
jiný kánon, než katolíci
Starý zákon: Pentateuch
• Pentateuch je první částí Starého zákona, název pochází z řec. výrazu pro „pět
knih“; také se říká Pět knih Mojžíšových
• Židé jej nazývají Tóra a je (vedle Talmudu) jejich základní náboženskou knihou
• Jednotlivé knihy:
1) Genesis: o stvoření světa, vyhnání z Ráje a prvních generacích lidí
2) Exodus: o vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví
3) Leviticus: různé židovské zákony a návody k obětem
4) Numeri: popisuje pouť Izraelitů pouští a sčítání
5) Deuteronomium: opakování zákonů, které Mojžíš přinesl z hory, závěrečná řeč
Starý zákon: Dějepisné knihy
• Knihy jako např. Jozue, Rút
• Hovoří o starých králích, ale také o prostých lidech
• Časté příběhy s mravním ponaučením
Starý zákon: Prorocké knihy
• Kniha soudců, Ezechiel, Izajáš či Jeremiáš
• Jejich autoři či hrdinové jsou proroci
Nový zákon: Evangelia
• Jeho hlavní částí jsou evangelia, která pojednávají o životě Ježíše
• Evangelia jsou čtyři: Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo
• Evangelia vznikala na přelomu 1. a 2. století n. l., napsána řecky
• Evangelisté od sebe do určité míry opisovali
• Každé evangelium zpracovává tentýž příběh, ale trochu jinak
• Obvykle vypráví o těchto událostech:
1) Ježíšovo narození
2) Uzdravování a konání zázraků
3) Umučení
4) Zmrtvýchvstání
Nový zákon: po evangeliích
• Skutky apoštolů
• Epištoly: dopisy (např. Korintským, Římanům atd.)
• Zjevení Janovo, také známo jako Apokalypsa, o konci světa: antikrist,
leviatan, čtyři jezdci zkázy (mor, válka, hladomor a smrt)
Známá vydání Bible
• Vulgáta: latinský překlad Bible z 5. století n. l.
• Bible kralická: první česká tištěná bible (16. stol.)
• Bible krále Jakuba: klasická verze anglické Bible
• Bible také existuje v různých podobách elektronicky na internetu
Antická literatura
Řecká literatura
• Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém
Řecku a Římě
• V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l.
• Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie
• Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a
umění, jak je známe dnes
• Dějiny řecké literatury dělíme na:
• Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba
• Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období
klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles
• Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského
Homér
• Nejznámější autor z archaického období
• Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý
pěvec Homér v 8. stol. př. n. l.
• Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí
• Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako
náboženské a poučné spisy
• Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik)
• Často používají ustálené básnické přívlastky: „rychlonohý Achilles“, „věrná Penelopé“
• Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání
zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na
krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům
• Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku
Ilias (ukázka)
O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla
zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským,
jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil
héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal
a všelikým ptákům — tak Zévova dála se vůle —
od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě
Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem.
Odyssea
• Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm
• Deset let se ovšem musel po moři vracet domů
• Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s
čarodějkou Kirké, s kyklopem
• Odysseus musel často používat svého důvtipu
• Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem
mnozí nápadníci
• Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým
synem Telémachem pobil
• Dnes se „odysea“ používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný
návrat domů z velké dálky
Hésiodos
• Další známý autor z archaického období
• Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů
Ezopovy bajky
• Opět archaické období
• Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do
lidských situací a řešící lidské problémy
• Ezop jako historická postava je také nedoložen
Platón a Aristoteles
• Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec
• V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích
• Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají
děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates
• Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón
• Aristoteles by Platónův žák
Antické divadlo
Vznik divadla
• Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l.
• Původ ve sborovém přednesu poezie
• Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa
• K přednesu se přidávali herci, kteří
přednášené verše předváděli
• Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl
druhého herce, Sofoklés pak třetího
• Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa
Podoba antického divadla
• Hrálo se v amfiteátru
• Většinou nebylo více herců, než tři
• Všechny role hráli muži
• Dodržovala se zásada tří jednot:
• Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase
• Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě
• Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději
• Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření
zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha)
• Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních
mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina („bůh ze stroje“)
Divadelní žánry a hlavní představitelé
• Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně
• Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech
Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly
• Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a
oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou
přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za
jejich porušení
• Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou
prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích
• Komedie: mladší, humorná, pozitivnější
• Aristofanés: díla Žáby či Oblaka
Postoje filozofů k divadlu
• Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj
vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum
• Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval
• Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a
souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času,
místa a děje
• Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika
Aischylos
• 525-456 př. n. l.
• Známý řecký dramatik z attického období
• Tvořil především tragédie
• Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král
Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem,
Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za
matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty,
česky také „lítice“)
• Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O‘Neille
Sofoklés
• 496-406 př. n. l.
• Známý řecký dramatik
• Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost
božích i lidských zákonů
• Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou
zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane
králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud
Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství
• Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se
vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra
končí tragicky: Antigona se oběsí
Eurípidés
• 480-406 př. n. l.
• Také známý dramatik
• Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy
• Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně
• Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi
• Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války
Aristofanés
• 445-388 př. n. l.
• Autor komedií
• Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida
Theokritos
• 300-260 př. n. l.
• Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud
pojem „idyla“ pro označení poklidného,
dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly
poměrně naivní
• Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život
Římská literatura
• Později, než řecká
• Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí
• Často přijímal kulturu podmaněných národů
• Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l.
Titus Maccius Plautus
• 251-184 př. n. l.
• Autor divadelních her
• Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci
Gaius Valerius Catullus
• 84-54 př. n. l.
• Psal lyrickou poezii
• Psal o lásce, známé je jeho spojení
„Nenávidím a miluji“, kterým začíná
jednu ze svých básní
Marcus Tullius Cicero
• 106-43 př. n. l.
• Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů
• Jeho latina je považována za velmi vysokou
a kultivovanou
• Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu
• Také se hodně angažoval politicky
Gaius Iulius Caesar
• 100-44 př. n. l.
• Římský politik a vojevůdce
• Jeden z nejvýznamnějších panovníků
v římských dějinách
• Stal se doživotním vládcem Říma,
po něm následuje období monarchie
• On jeho jména slovo „císař“
• Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské
Publius Vergilius Maro
• 70-19 př. n. l.
• Velký římský básník
• Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské
• Nejznámější je eposem Aeneis: příběh
o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil
Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím
Publius Ovidius Naso
• 43 př. n. l. – 18 n. l.
• Velmi významný římský básník
• Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve
vyhnanství
• Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad
ohledně vztahů a lásky
• Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé
řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv
proměny
Publius Ovidius Naso: Proměny
• Tvoří je několik knih
• Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od
nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar)
• Vystupují zde postavy:
•
•
•
•
Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad.
Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx
Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés
Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus,
Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus
• Skutečné postavy: Caesar
Publius Ovidius Naso: Proměny
• Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je
proměněn na vlka
• Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale
neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter
• Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě
• Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena
• Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti
promění v dub a lípu a jsou stále spolu
• Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto
• Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké
Lucius Annaeus Seneca
• 4 př. n. l. – 65 n. l.
• Zastánce filozofického směru stoicismu:
klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se
světem („stoický klid“)
• Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl
dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci
směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit
• Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře
k dobrému a vyrovnanému životu
Marcus Aurelius
• 121-180 n. l.
• Římský císař, ale zároveň také spisovatel
• Zastával také filozofii stoicismu
• Dílo: Hovory k sobě
Středověká literatura
Středověk
• V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l.
• Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho
konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše
• Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur
• Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. „feudum“; vlastnictví půdy
a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci
• Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický
Středověk
• Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu
několika staletí se šíří Evropou
• Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů
• Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl
• Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika,
geometrie, astronomie a hudba
Vliv křesťanství
• Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev
• Základní náboženskou knihou je tedy Bible
• Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy
• Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře
• Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách)
v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti
• Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha,
veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd.
• Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží
Vývoj křesťanství
• Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období:
• Patristika: zhruba 1.-7. stol. n. l.; období počátků církve a
tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní
dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou
patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží
• Scholastika: zhruba 10.-15. stol. n. l.; období systematické
teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého
filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky
byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická
Románský sloh
• 11.-13. stol. n. l.
• Sloh výrazný v architektuře,
výtvarném i jiném umění
• V architektuře kulaté tvary
a bytelné zdi
• Typická náboženská stavba: rotunda
Gotický sloh
• 12.-16. stol. n. l.
• Gotika navazuje na románský sloh
• Pro gotiku je typická monumentálnost,
vertikalita (stavění do velké výšky)
a komplikovanost
Středověká literatura: časté žánry
• Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k
nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné
• Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné
• Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně
o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich
dobrodružstvích
• Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech
Středověká literatura: časté žánry
• Exempla: „exemplum“ = „příklad“; krátké příběhy, v nichž se hrdina
proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v
pekle; slouží k ponaučení
• Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého
pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána,
také se věnovali motivům lásky a krásy přírody
• Legendy: vypravování o životě a umučení svatých
Středověké drama
• Středověké divadlo vzniká asi v 9. století
• Původně přehrávání a recitování scén z Bible
• Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům
• Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské,
nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů
• Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech
ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto
her je Mastičkář (české drama z 14. století)
Severská mytologie
• Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou
sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda
• Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní
• Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako
učebnice pro skaldy (vikinský básník)
• Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork
Severská mytologie
• Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník,
„všeotec“, prorocké schopnosti, také znám
jako Wodan (germánská mytologie)
• Freya: Ódinova žena
• Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám
jako Donar (germánská mytologie)
• Tyr: bůh spravedlnosti
• Valkýry: andělé smrti odvádějící
chrabré válečníky do Valhally
Severská mytologie
• Ásgard: země Ásů (bohů)
• Valhalla: síň padlých, kde hodují
padlí válečníci a čekají na konec světa
• Midgard: naše země
• Ragnarok: mýtický konec světa
Béowulf
• Anglický hrdinský epos z 9.-10. století
• Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla
Grendela i jeho matku
• Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory – fantastické prvky
• Tragický konec
Píseň o Nibelunzích
• Německá epická píseň z 13. století
• Hlavní hrdina Siegfried
• Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy,
vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny
• Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem
jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato,
Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů
• Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou
• Motiv magického prstenu
• Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou
• Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb
Píseň o Rolandovi
• Francouzská národní hrdinská epika z 12. století
• Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.)
• Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů
• Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do
chvíle své vlastní hrdinské smrti
Píseň o Cidovi
• Španělská národní hrdinská epika z 12. století
• Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury
• Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury
Artušovské legendy
• Artuš: bájný anglický král
• Guinever: Artušova žena
• Merlin: Artušův čaroděj
• Uther: Artušův otec
• Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred
• Galahad: udatný rytíř
• Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše,
když se zamiluje do Guinever
• Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej),
podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména)
• Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu
• Excalibur: bájný Artušův meč
Marco Polo
• Benátský kupec z 13. století
• Dílo Milion: cestopis z cest po Asii
Staroslověnská literatura
• Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o
vyslání náboženské slovansky orientované misie
• Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat)
• Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili
• Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho
zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici
• Nová řeč se uchytila jako staroslověnština
• Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk
• Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval
• Konstantin později přijal řádové jméno Cyril
Staroslověnská literatura
• Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší,
než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka
• Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly
později nalezeny v Kyjevě)
• O Konstantinovi a Metodějovi
vznikly díla Život Konstantinův
a Život Metodějův
• Konstantin napsal předmluvu
k Bibli, tzv. Proglas
• V Proglasu obhajuje právo na
bohoslužby v slovanském jazyce
(jinak obvykle bohoslužby v latině)
Hospodine, pomiluj ny
• Píseň z 10. století
• „Krleš“ je zkomolenina z „Kyrie eleison“ („Pane, smiluj se“)
• „Pomiluj ny“ = „smiluj se nad námi“; „žizn“ = „blahobyt“
Hospodine, pomiluj ny!
Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!
Kristiánova legenda
•
•
•
•
Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily
Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století
Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile
Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s
Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji,
kterého pokřtil Metoděj
• Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s
Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do
kostela sv. Jiří v Praze
• Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v
době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav)
• Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci?
Hradecký rukopis
•
•
•
•
Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové
Některé básně užívají satiry či komiky
Je zde např. Bajka o lišce a džbánu
Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích
Švec vece: Co učiniti?
jižť mi sě chce velmi píti;
ženo, chceš do krčmy jíti,
jediný haléř propíti?
Ona jemu v tom povolí,
řkúci: Staň sě po tvej voli.
A když do krčmy jidesta,
brzo tři kroše propista.
Kosmas
• Kosmas žil v 11.-12. století
• Napsal v latině Kroniku českou
• Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125)
• Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem
• Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika
Alexandreis
• Dlouhá česká epická báseň ze 14. století
• Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy
vypravování o Alexandru Makedonském
• Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text)
• Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky
Kronika tak řečeného Dalimila
• Kronika psaná česky ze 14. století
• Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil
• Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle:
snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou
minulost (dílo je vlastenecké)
• Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku
Boženu, než německou princeznu