HLAS MUČEDNÍKŮ

MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
John a Betty Stamovi
K jednomu z nejznámìjších pøípadù
muèednictví v historii èínské církve došlo
v prosinci roku 1934, kdy byl popraven
mladý americký misionáøský pár, John
a Betty Stamovi. K této události došlo
v èínské provincii An-chuej a kromì manželù Stamových byl ještì popraven èínský
køesan Zhang Shuisheng, který prosil komunistické povstalce o propuštìní.
John Stam byl potomkem holandských
pøistìhovalcù. Jeho rodina sídlila v New
Jersey, ale John od dìtských let cítil povolání stát se misionáøem v Èínì, v zemi, ve
které, jak èasto lidem pøipomínal „každý
mìsíc odcházejí miliony lidí na vìènost bez
Krista.“ John pøipravoval své srdce i život
ke službì Bohu v Èínì.
Zaèátek tøicátých let byl jak v Èínì, tak
v Americe obtížným obdobím. V Americe
zasadila velká hospodáøská krize ekonomice velkou ránu, kterou pocítil doslova každý èlovìk. Naproti tomu v Èínì znamenal
nástup komunistického hnutí vážnou hroz-
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
•poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly Židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu pro-
bu pro misionáøskou práci. Zdálo se, že
rudá armáda vzrùstá každý den na síle
a velikosti. Mnoho misijních základen bylo
násilím pøinuceno ukonèit svou èinnost
a jejich pracovníci byli evakuováni z oblastí, kam pøicházely komunistické oddíly.
Stam tyto události pozoroval, ale považoval je spíše za výzvu k práci pro Boží království. Nic jej nemohlo odradit od jeho
rozhodnutí sloužit Kristu v Èínì. Když byl
v roce 1932 vyzván, aby promluvil
v Moodyho posluchárnì, øekl posluchaèùm
následující odhodlaná slova:
Budeme troubit k ústupu a odvrátíme
se od našeho nejvyššího povolání, které
máme v Ježíši Kristu, anebo se odvážíme postupovat vpøed na Boží pokyn èelit tøeba i nemožnému? … Pøipomínejme
si, že Velké poslání jít k národùm
a získávat Kristu uèedníky nebylo nikdy
podmínìno tím, zda jsou k nìèemu takovému potøebné finance anebo zda to
nebude znamenat tìžkosti a sebezapøení. Naopak, jsme varováni, že musíme oèekávat soužení a dokonce pronásledování, ale s tím vším také vítìzství
v Kristu.
HLAS MUÈEDNÍKÙ
È L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ø E S  A N S K É
A S O C I A C E I C A
5 –6 / 2006
pokraèování na str. 29
následováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300
Vysoko v horách u hranic Èíny se Severní Koreou buduje Hlas muèedníkù spoleènì s èínskými
køesany ilegální úkryty pro stovky zoufalých severokorejských uprchlíkù, kteøí zde nacházejí
základní zázemí a úkryt pøed èínskými vojáky a severokorejskými agenty.
Co soudíte, je to poselství od Boha?
Køesané v Severní Koreji
Úvaha Toma Whita
Pøíbìh manželù Stamových
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu
Příběh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 67 Kč.
Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč.
Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč.
John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč.
John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf
Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka
Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele
Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura,
12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křesanů
v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestě
Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
157 Kč.
Milena Kolmanová – Kruh z maličkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostředí
lyrické jihočeské krajiny z období válečných
a poválečných let.
Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 137 Kč.
Mike Fearon –
Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesanství.
Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran,
cena 155 Kč.
Anatolij Granovskij –
Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu.
Vázaná s přebalem,
12×19 cm, 288 stran,
cena 235 Kč.
Tom White –
Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví
autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“.
A6, 230 stran,
cena 73 Kč.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky
v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 238 Kč.
Richard Wurmbrand –
Vězeňské zdi kdyby promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě,
která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed
nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran,
cena 175 Kč.
Sam Wellman –
Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 215 Kč
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené
na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno.
Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Vìøte Bibli
ÑHospodin otev¯el ˙sta oslici.ì
(Numeri 22,28)
Vϯte Bibli. NÏkterÈ z jejÌch p¯ÌbÏh˘ m˘ûe n·ö rozum p¯ijmout s velk˝mi
obtÌûemi, ale jinou alternativu nem·me. Pokud odmÌtneme p¯ijmout obtÌûn·
mÌsta Bible, pak bude absurdnÌ p¯ijmout i cel˝ zbytek PÌsma.
AteistÈ se posmÌvajÌ, ûe Bible tvrdÌ, ûe nÏjak· oslice promluvila. Ale Bible
tohle ne¯Ìk·. P¯esnÏji prohlaöuje: ÑHospodin otev¯el ˙sta oslici.ì Ale je-li
vöemohoucÌ B˘h, pak p¯ece m˘ûe oslici otev¯Ìt ˙sta kdykoli.
Odloûme na malou chvilku vÌru v Boha. Co potom zbude? NevÏra tvrdÌ,
ûe se ËlovÏk vyvinul z opice. To znamen·, ûe v jistÈm okamûiku nÏjakÈ
zv̯e ñ opice ñ zaËalo promlouvat bez pomoci nÏjakÈ vyööÌ inteligentnÌ
bytosti neû je samo. é·dnÈ dÌtÏ nemluvÌ bez toho, ûe by je tomu nenauËil
nÏkdo dospÏl˝. Jak ale opice sama dospÏla k tomu, co nedok·ûe ani lidskÈ
dÌtÏ?
MusÌte tedy p¯ijmout tu skuteËnost, ûe nÏjakÈ zv̯e promluvilo, buÔ promluvilo bez pomoci nÏkoho dalöÌho, jak uËÌ darwinistÈ nebo promluvilo,
protoûe jeho ˙sta otev¯el vöemohoucÌ B˘h. Je oËividnÈ, ûe pro rozum je
jednoduöÌ i logiËtÏjöÌ druh· alternativa.
P¯em˝ölejte rovnÏû o vnit¯nÌ pravdÏ prvnÌch slov, kterÈ kdy zv̯e od dob
rajskÈ zahrady promluvilo: ÑCo jsem ti udÏlala, ûe mÏ jiû pot¯etÌ bijeö?ì
Jednoho dne n·m vöichni ti, kter˝m ËinÌme zlÈ, poloûÌ takovou ot·zku. Co
odpovÌme? A to dokonce i ti, kterÈ jsme bili, protoûe se provinili. Bylo
nezbytnÏ nutnÈ bÌt je t¯ikr·t, jak to udÏlal faleön˝ prorok Bile·m svÈ oslici?
NestaËilo jen menöÌ pok·r·nÌ? Neposlouchejme ty, kte¯Ì se do Bible nav·ûejÌ,
ale radÏji nad jejÌmi slovy peËlivÏ rozvaûujme.
ñ Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com, www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Co soudíte, je to poselství
od Boha?
ÑByl k¯est Jan˘v z†nebe nebo od lidÌ?ì
(Marek 11,30 äkrabal˘v p¯eklad)
Naöi velmi milovanÌ !
MalÈ dÏcko, kterÈ sedÏlo se svou matkou v kr·snÈm p¯ijÌmacÌm
salonu, se zeptalo d·my, kter· sedÏla mlËky vedle nich: ÑMadam, o Ëem
p¯em˝ölÌte?ì éena odpovÏdÏla: ÑNem·m o Ëem p¯em˝ölet.ì DÌtÏ duchaplnÏ poznamenalo: ÑNemÌt o Ëem p¯em˝ölet je jistÏ v·ûnÈ tÈma
k p¯em˝ölenÌ.ì
NabÌzÌme v·m d˘leûit˝ p¯edmÏt k p¯em˝ölenÌ: jste pravdÏpodobnÏ zavaleni literaturou a tiskovinami ze vöech stran. O n·boûenskÈ literatu¯e se ale
musÌte rozhodnout: ÑJde o poselstvÌ od Boha, nad kter˝m musÌm n·leûitÏ
p¯em˝ölet, anebo se jedn· o ËistÏ lidskÈ ˙vahy, kterÈ pro mne nejsou nijak
z·vaznÈ?ì
JeûÌö ¯ekl ûidovsk˝m p¯ed·k˘m tÈ doby, ûe s nimi nevstoupÌ do dialogu,
pokud nemajÌ soudnost rozliöit boûskÈ poselstvÌ od lidsk˝ch n·zor˘.
Jsme obklopeni svat˝mi
Po uvedenÌ dlouhÈho seznamu svat˝ch a muËednÌk˘, apoötol Pavel dod·v·: ÑProto i my, jsouce obklopeni tak velik˝m z·stupem svÏdk˘ì (éid˘m
12,1). PouûÌvejte svÈ duchovnÌ oËi, abyste pohlÈdli na mnoûstvÌ muËednÌk˘,
kte¯Ì nejsou nÏkde daleko v nebesÌch, ale doprov·zejÌ v·s na kaûdÈm kroku,
aby v·m slouûili sv˝m p¯Ìkladem a jako inspirace.
Pokud je nevidÌte, pak je t¯eba se zamyslet. Jeden z vaöich duchovnÌch
org·n˘ nefunguje spr·vnÏ. Kdyû nÏkdo kolem sebe nevidÌ domy a stromy,
mÏl by jÌt bezprost¯ednÏ k lÈka¯i. ProË stejn˝m zp˘sobem nenakl·dat ze
slepotou duchovnÌ?
P¯in·öÌme v·m poselstvÌ od Boha: ÑPamatujte na vÏznÏ, jako byste byli
uvÏznÏni s nimiì (éid˘m 13,3).
V PÌsmu nestojÌ: ÑPamatujte na ty, kte¯Ì jsou ve vÏzenÌ nynÌ,ì ale jednoduöe na vÏznÏ v˘bec, i na ty, kte¯Ì byli ve vÏzenÌ v minulosti. P¯ÌbÏhy
muËednictvÌ majÌ vÏËnou hodnotu. CÌrkev se jimi sytÌ nep¯etrûitÏ. ZpoË·tku
dokonce zachov·vala vöeobecnÈ pravidlo, ûe bohosluûby p¯i kter˝ch nebyli
v˘bec zmÌnÏni muËednÌci, nejsou p¯ed Bohem platnÈ.
1
JaponötÌ muËednÌci
Kdyû jsem ned·vno navötÌvil Japonsko, p¯ipomÌnal jsem si krvav˝ k¯est,
kter˝m kdysi proöla zdejöÌ cÌrkev. K¯esùanstvÌ p¯inesl do Japonska poprvÈ
sv. Frantiöek Xaversk˝, a to v roce 1549. MnozÌ p¯iöli k obr·cenÌ a cÌrkev
utÏöenÏ rostla. Pak ale p¯iölo pron·sledov·nÌ.
V Unzenu vϯÌcÌ h·zeli do sopeËnÈ l·vy. V roce 1597 uk¯iûovali mnoho
vϯÌcÌch v Nagasaki. A v roce 1637 povraûdili v äimabara na t¯icet tisÌc k¯esùan˘ ñ vöechny, o kter˝ch se vÏdÏlo, ûe pat¯Ì k cÌrkvi. (Jist˝ holandsk˝ n·mo¯nÌ
kapit·n, kter˝ se moûn· s·m povaûoval za k¯esùana, opat¯il pro tuto popravu
st¯elnÈ zbranÏ.)
Po tÈto ud·losti existovala cÌrkev v Japonsku n·sledujÌcÌch dvÏ stÏ let
pouze v podzemÌ, a to ve velmi skrovnÈm poËtu.
V 18. stoletÌ se o tÏchto tajn˝ch vϯÌcÌch doslechl jesuitsk˝ knÏz Giovanni
Battista Sidotti. Pob˝val na FilipÌn·ch, kde se nauËil od japonsk˝ch ryb·¯˘
jejich ¯eË a pak se tajnÏ vydal do Japonska. Tam ho vöak ihned chytili a na
r˘zn˝ch mÌstech vÏznili. Nakonec ho poslali do k¯esùanskÈho sÌdla, kterÈ
bylo p˘vodnÏ urËeno pro mision·¯e, ale kv˘li politice n·rodnÌ izolace
a n·boûenskÈ indoktrinaci svÈmu ˙Ëelu nikdy neslouûilo. Zde byl Sidotti
v dom·cÌm vÏzenÌ a o jeho pot¯eby se mÏli starat sta¯Ì manûelÈ Cho-suke
a Haru, kte¯Ì byli sice p˘vodnÏ k¯esùanÈ, ale kv˘li pron·sledov·nÌ se svÈ vÌry
z¯ekli. Kdyû se je Sidotti pokouöel p¯esvÏdËit, aby se vr·tili ke svÈ nÏkdejöÌ
v̯e, byl za to uvrûen do sklepenÌ domu.
Pak ale doölo k pozoruhodnÈ vÏci. Star˝ manûelsk˝ p·r si uvÏdomil, ûe si
tento k¯esùan uchoval pevnou vÌru i navzdory takovÈmu pron·sledov·nÌ,
a proto se tito sta¯Ì lidÈ rozhodli znovu se ke k¯esùanstvÌ p¯ihl·sit. Oba za to
n·slednÏ zem¯eli muËednickou smrtÌ. Dostalo se jim vöak nejvyööÌ z·chrany ñ nikoli od pozemsk˝ch strastÌ, ale od pozemskÈ neËistoty. OËiötÏni krvÌ
Kristovou, vstoupili do neposkvrnÏnÈho nebe.
S·m Sidotti v temnÈm sklepenÌ odeöel do ¯Ìöe svÏtla. Bylo mu öestaËty¯icet let.
Protestantsk· cÌrkev p¯iöla do Japonska v roce 1859 a prvnÌ konvertity
zÌskala v roce 1885. RovnÏû protestantÈ zaûili krutÈ pron·sledov·nÌ, neboù
odmÌtali uctÌvat cÌsa¯e jako boha. V dneönÌm Japonsku ûije p¯es jeden milion
protestant˘ a necel˝ p˘l milionu katolÌk˘.
Ateistick· krutost
Ve dvac·tÈm stoletÌ doölo za komunistickÈho reûimu v »ÌnÏ ke krutÈmu
pron·sledov·nÌ k¯esùan˘.
Ofici·lnÌ dokumenty jednÏch mÌstnÌch ˙¯ad˘, kterÈ se poda¯ilo propaöovat na Z·pad, uv·dÏjÌ, ûe v öedes·t˝ch letech p¯ÌsluönÌci Rud˝ch gard z ¯ad
student˘ zavraûdili na ökolnÌm dvo¯e svÈ uËitele, jejich mrtv· tÏla si na mÌstÏ
uva¯ili a pak je snÏdli na znamenÌ ÑvÌtÏzstvÌ nad kontrarevolucion·¯iì. Ve
st·tem provozovan˝ch restauracÌch zavÏöovali Ë·sti lidsk˝ch tÏl na h·ky
a lidskÈ maso pod·vali jako souË·st svÈ nabÌdky.
V provincii çiang-si takto snÏdli minim·lnÏ 137 osob, ale moûn· jich bylo
o nÏkolik set vÌc. Tento kanibalismus se v »ÌnÏ poËÌtal na tisÌce. ZmÌnÏnÈ
dokumenty, kterÈ tyto skuteËnosti odhalujÌ, majÌ p˘vodnÌ ˙¯ednÌ peËetÏ. Je
2
t¯eba zd˘raznit, ûe tento kanibalismus nemÏl p˘vod ani v hladu a ani nepramenil z nÏjakÈ psychickÈ poruchy. Byl to ËistÏ projev komunistickÈ bezboûnosti a byl ¯Ìzen stranick˝mi org·ny. PoûÌv·nÌ masa t¯ÌdnÌch nep¯·tel se
povaûovalo za d˘kaz revoluËnÌho z·palu.
D·le se v tÏchto ofici·lnÌch materi·lech zmiÚuje p¯Ìpad jistÈ ûeny, kter·
byla p¯inucena identifikovat rozËtvrcenou mrtvolu svÈho manûela, kter· byla
jiû z Ë·sti snÏdena. Za trest, ûe milovala Ñt¯ÌdnÌho nep¯Ìteleì, musela tato
ûena sp·t v posteli, kde na manûelovÏ mÌstÏ leûela jeho hlava.
M˘ûeme p¯edpokl·dat, ûe mezi takov˝mi obÏùmi byli i vϯÌcÌ, neboù je
povaûovali rovnÏû za nep¯·tele reûimu.
Kdyû jsem na Z·padÏ poprvÈ o tÏchto zvÏrstvech komunismu hovo¯il,
dokonce i moji p¯·telÈ mÏ obvinili z p¯eh·nÏnÌ. ÿÌkali: ÑNemohlo to b˝t
˙plnÏ tak, jak Wurmbrand ¯Ìk·.ì Ano jsem vinen, ale nikoli p¯eh·nÏnÌm, ale
p¯Ìliönou zdrûenlivostÌ p¯i v˝Ëtu tÏchto krutostÌ. Neodvaûoval jsem se nikdy
plnÏ popisovat hr˘zy komunismu, neboù jsem vÏdÏl, jakÈ zdÏöenÌ to mezi
posluchaËi vyvol·v·.
VÌtÏzstvÌ navzdoryÖ
Zd·lo by se, ûe za takov˝ch hrozn˝ch okolnostÌ se nikdo ke k¯esùanstvÌ
nem˘ûe p¯idat, ale prav˝ opak je pravdou. Kdyû se komunistÈ v »ÌnÏ dostali
v roce 1948 k moci, ûilo v tÈto zemi asi t¯i a p˘l milionu k¯esùan˘. NynÌ
(1993) se jejich poËet odhaduje na 65 milion˘. Krev muËednÌk˘ je skuteËnou
setbou cÌrkve a p˘sobÌ jejÌ mocn˝ vzr˘st. CÌrkvi, kter· vidÌ z·stup svÏdk˘, se
od Boha dost·v· poûehn·nÌ.
CÌrkev bojujÌcÌ a cÌrkev vÌtÏzn· je jednÌm tÏlem. Od svat˝ch a muËednÌk˘
p¯ijÌm·me mnoûstvÌ sÌly a duchovnÌ moudrosti. Oni n·s obklopujÌ proto, aby
n·m slouûili. Je d˘leûitÈ, abychom je znali, abychom se uËili o tÏch, kte¯Ì
naplÚovali slovo z éalmu 44,22: ÑKv˘li tobÏ jsme vraûdÏni dennÏÖì N·boûenstvÌ je pravÈ jen tehdy, kdyû se ËlovÏk kv˘li nÏmu odv·ûÌ zem¯Ìt.
LidÌ, kte¯Ì jsou povol·ni, aby zem¯eli jako muËednÌci, je ovöem m·lo.
Kdyby vöichni k¯esùanÈ zem¯eli muËednickou smrtÌ, jiû by k¯esùanstvÌ nebylo
ani na zemi. Vöichni jsme vöak povol·ni, abychom mÏli s muËednÌky obecenstvÌ a zem¯eli h¯Ìchu, vlastnÌmu j· i svÏtu.
PoselstvÌ, kterÈ nynÌ Ëtete, je poselstvÌm od Boha. Proto je t¯eba nad nÌm
uvaûovat.
HleÔte na oblak svat˝ch
HleÔte na oblak svÏdk˘, kter˝ v·s obklopuje. Seznamme se d˘vÏrnÏ
s vÌtÏzn˝mi svat˝mi. V·ö ûivot tÌm bude povznesen. CÌrkevnÌ spoleËenstvÌ,
kter· nepÏstujÌ obecenstvÌ s tÏmi, kte¯Ì dos·hli muËednickÈ koruny, z˘st·vajÌ
duchovnÏ mdl· a slab·.
ProË by n·s jinak PÌsmo upozorÚovalo, ûe jsou tito svÏdkovÈ kolem n·s,
pokud by nebyli nijak dostupnÌ, kdyby n·m nemÏli slouûit jako zdroj sÌly?
A tak v·m p¯edkl·d·me nÏco k p¯em˝ölenÌ: poselstvÌ od Boha. Toto
poselstvÌ n·s zavazuje, abychom pom·hali pron·sledovanÈ cÌrkvi. Pom·hejte
spoleËnÏ s n·mi. ÿeknÏte o tom sv˝m kazatel˘m, sbor˘m, p¯·tel˘m a zn·m˝m.
3
Protiûidovsk· perzekuce
Osudy cÌrkve a Izraele jsou odjakûiva vz·jemnÏ propletenÈ. œ·bel je na
obou stran·ch proti sobÏ podnÏcuje.
Palestinsk· teroristick· organizace Hamas ve sv˝ch stanov·ch prohlaöuje:
ÑVelk· hodina nenastane, dokud muslimovÈ proti éid˘m nerozpoutajÌ v·lku
a nepobijeme jich tolik, ûe kdyû se nÏjak˝ éid bude schov·vat za stromem Ëi
kamenem, tyto zvolajÌ: Ç” muslime, sluûebnÌku BoûÌ, za mnou se skr˝v· éid,
p¯ijÔ a usmrù ho.ëì
Hamas se specializuje na vraûdÏnÌ izraelsk˝ch voj·k˘, ale m· na svÏdomÌ
i mnoho Arab˘, kte¯Ì si p¯ejÌ ûÌt s Izraelci v mÌru.
V Rusku nynÌ zve¯ejnili tajnÈ archivy komunistickÈ strany a vyölo najevo,
ûe komunistick· strana podporovala arabskÈ teroristy z Organizace pro osvobozenÌ Palestiny (kte¯Ì sami sebe povaûujÌ za zboûnÈ) a poskytovala jim
zbranÏ k zabÌjenÌ BoûÌho vyvolenÈho n·roda.
Radujme se i navzdory takov˝m vÏcem
Jist˝ slepec, kter˝ nevidÏl od narozenÌ, se podrobil ve t¯iceti letech ˙spÏönÈ operaci. Ptali se ho: ÑJak˝ m·te nynÌ ze svÏta dojem?ì B˝val˝ slepec
odpovÏdÏl: ÑJsem rozËarov·n. »ekal jsem, ûe ti, kte¯Ì majÌ zrak, budou mÌt
radostnÈ tv·¯e, kdyû p¯ece vidÌ na svÏtÏ tolik n·dhery.ì Na to se mu dostalo
odpovÏdi: ÑMajÌ d˘vod b˝t smutnÌ, vûdyù takÈ vidÌ tolik hrozn˝ch vÏcÌ.ì
Uzdraven˝ muû ale trval na svÈm: ÑD·v·te d˘raz na öpatnÈ slovo. NemÏli
by b˝t skleslÌ kv˘li tomu, ûe vidÌ tak hroznÈ vÏci. MÏli by se radovat, ûe majÌ
tu v˝sadu vidÏt i bÌdu a öpÌnu. MÏli by se radovat, ûe mohou br·nit sebe
i druhÈ, ûe se mohou vyvarovat zlÈho i se zlem bojovat.ì
K¯esùanÈ vidÌ utrpenÌ, ale vidÌ rovnÏû z·stup svÏdk˘, kte¯Ì vybojovali
vÌtÏzstvÌ. K¯esùanÈ vidÌ BoûÌ sl·vu s odhalenou tv·¯Ì a jsou si vÏdomi v˝sady
vidÏt. Radujme se s naöimi uvÏznÏn˝mi bratry, kte¯Ì se takÈ radujÌ! Jejich
p¯Ìklad n·m pom·h·. Pomozme my takÈ jim!
RozhodnÏte sami, zda je toto poselstvÌ od Boha. Pokud ano, pak je
n·sledujte!
Spat¯ili JeûÌöe
Nechceme p¯in·öet jen smutnÈ zpr·vy. Na z·vÏr takÈ jedna h¯ejiv·
a radostn·: 7. z·¯Ì 1993 se v nep·lskÈ vesnici Tansing objevil na obloze JeûÌö.
Spat¯ili ho stovky p¯ev·ûnÏ hinduistick˝ch obyvatel. Ti vyd·vali rozhodnÈ
svÏdectvÌ o tom, ûe ho vidÏli na obloze, vÌce jak hodinu, jak visÌ na k¯Ìûi.
V d˘sledku toho se mnozÌ vesniËanÈ zaËali o JeûÌöe zajÌmat.
DÏkujeme v·m za vaöe modlitby. Vaöe dary a p¯Ìmluvy p¯in·öejÌ ˙levu
brat¯Ìm a sestr·m v zemÌch, ve kter˝ch doch·zÌ k pron·sledov·nÌ.
V Kristu V·ö
Richard Wurmbrand
4
[Richard Wurmbrand (1909 ñ2001) ñ rumunsk˝ lutersk˝ far·¯, kter˝ byl pro
svou vÌru vÏznÏn 14 let v komunistickÈm ûal·¯i. Po odchodu na Z·pad zaloûil se
svou manûelkou Sabinou v roce 1967 mezin·rodnÌ misijnÌ organizaci, jejÌmû cÌlem
je pom·hat pron·sledovan˝m k¯esùan˘m. Tento Ël·nek poch·zÌ z d¯ÌvÏjöÌho anglickÈho zpravodaje Hlasu muËednÌk˘. ]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKEV DNES
Køesané a Severní Korea
éivot pod tÏûk˝m b¯emenem
Pozoruhodn˝ mladÌk
Mal· skupina obchodnÌk˘ z JiûnÌ Koreje se vr·tila do severokorejskÈho
hotelu pod dohledem p¯idÏlen˝ch pr˘vodc˘.
JeötÏ neû veöli dovnit¯, asi sedmn·ctilet˝ mladÌk p¯ibÏhl k jednomu z cizinc˘.
Stiskl mu ruku a sv˝m ukazov·Ëkem p¯itom zaËal tlaËit do n·vötÏvnÌkovy
dlanÏ.
V korejskÈm prost¯edÌ je takovÈ jedn·nÌ velmi nezvyklÈ. Nikdo z ml·deûe
by si za norm·lnÌch okolnostÌ netroufl b˝t k cizinci tak smÏl˝.
N·vötÏvnÌk se snaûil vyprostit svou ruku z chlapcova sev¯enÌ, ale chlapec
mu na nÌ doslova visel. KoneËnÏ muû pochopil, proË ho chlapec nechce
pustit: kreslil mu sv˝m ukazov·Ëkem do dlanÏ znamenÌ k¯Ìûe.
ObchodnÌk pohlÈdl do tv·¯e na kost vyhublÈho hocha. Chlapc˘v hlas byl
slab˝, ale jeho oËi na¯Ìkaly. Jeho poselstvÌ bylo naprosto jasnÈ: ÑJeötÏ v SevernÌ
Koreji ûijeme, jeötÏ jsme st·le naûivu!ì
ObchodnÌci mÏli p¯Ìleûitost se s tÌmto chlapcem setkat tajnÏ n·sledujÌcÌho
r·na. DovÏdÏli se, ûe jeho otec byl k¯esùan, kter˝ byl p¯ed mnoha lety
uvÏznÏn. AËkoli chlapec nemohl o svÈ v̯e nikomu vypr·vÏt, poû·dal n·vötÏvnÌky o Ëty¯i vÏci: aby od nÏho p¯evzali jeho des·tky, kterÈ si po lÈta
d·val stranou, aby ho pok¯tili, vyslouûili mu VeËe¯i P·nÏ a opat¯ili mu Bibli.
Tento mlad˝ vϯÌcÌ byl k smrti vyhladovÏl˝. Mohl û·dat rovnÏû o potravu,
ale neudÏlal to. ZatÌmco jeho tÏlo str·dalo pod ˙trapami ûivota v jeho vlasti,
jeho duch zesÌlil a hledal obecenstvÌ s nebesk˝m Otcem. Moûn· si uvÏdomoval, ûe potrava je jen Ëasn· a tak chtÏl radÏji uloûit nÏco pro vÏËnost.
Tuûka v ruk·ch Mistra
»ty¯i severokorejötÌ mladÌci si vybrali zvl·ötnÌ jmÈna: Tuûka, Guma, Pero
a Sponka. NÏjakÈ korejskÈ ekvivalenty pro Tom·öe, Honzu nebo Jirku by
tÏmto kreativnÌm ml·denc˘m nesedÏly. ÑOnd¯ejì, k¯esùansk˝ pracovnÌk p˘sobÌcÌ v »ÌnÏ, jim obstaral ˙kryt, potravu i povzbuzenÌ. Byl to jeho n·pad,
aby mladÌci pouûÌvali tato smyölenÈ jmÈna a to kv˘li alternativÏ, ûe by je
objevili ËÌnötÌ policistÈ anebo severokorejötÌ agenti. Kdyû jim Ond¯ej zaËal
zvÏstovat evangelium, t¯i z tÏchto mladÌk˘ projevovali nadöenÌ a z·jem. Ale
5
mladÌk, kter˝ si zvolil jmÈno Tuûka, z˘st·val jakoby bez z·jmu, a kdyû se je
Ond¯ej snaûil vyuËovat, Ëm·ral si nÏco na papÌr anebo jen zÌral do pr·zdna.
Po nÏkolika mÏsÌcÌch vyuËov·nÌ sezn·mil Ond¯ej t¯i horlivÈ mladÌky s myölenkou, ûe by se vr·tili do SevernÌ Koreje a p¯inesli sv˝m krajan˘m zvÏst
evangelia. O Tuûce si ale Ond¯ej nemyslil, ûe by jiû byl na takov˝ ˙kol
dostateËnÏ p¯ipraven, a proto mu n·vrh v˘bec nep¯edloûil.
Ti t¯i mladÌci ale rozhodnÏ nechtÏli nikam jÌt bez svÈho kamar·da. Proto
se nakonec vydali na cestu vöichni Ëty¯i s cÌlem p¯ekroËit ¯eku Tumen
a vr·tit se do SevernÌ Koreje. Neû odeöli, Ond¯ej jim ¯ekl: ÑAù se dÏje cokoli,
vûdycky se m˘ûete zase vr·tit sem a j· se v·m znovu pokusÌm pomoci.ì
P¯eöly mÏsÌce a Ond¯ej byl zvÏdav˝, zda se Ëty¯em ml·denc˘m poda¯ilo
p¯ejÌt bezpeËnÏ ¯eku.
äesti mÏsÌc˘ po n·vratu do SevernÌ Koreje byli Guma, Pero a Sponka
zatËeni severokorejskou policiÌ. Tuûka jejich zatËenÌ pozoroval z ˙krytu a vidÏl,
jak je policistÈ bijÌ za to, ûe druh˝m svÏdËili o v̯e v Krista. PolicistÈ je pak
naloûili do auta a odjeli. Tuûka utekl. PozdÏji se doslechl, ûe je odvezli do
jednoho z koncentraËnÌch t·bor˘. SvÈ t¯i p¯·tele jiû nikdy vÌce nespat¯il.
Tuûka se b·l, ûe by ho policistÈ mohli hledat, a tak ûil ve strachu mezi
ûebr·ky. Mnoho v tÈ dobÏ p¯em˝ölel o tom, jak jeho p¯·telÈ zvÏstovali
evangelium. Hovo¯ili o Kristu p¯i kaûdÈ p¯Ìleûitosti a svÏdËili o tom, jak
Spasitel p¯inesl do jejich ûivot˘ nadÏji. Ale kdyû se Tuûka pokouöel vypr·vÏt
druh˝m o JeûÌöi, vûdycky mu ˙plnÏ vyschlo v krku, ruce se mu t¯·sly
a nemohl ze sebe dostat jedinÈ slovo. DruzÌ ûebr·ci mu ¯Ìkali: ÑVypad·ö
nÏjak divnÏ, jako bys ani nebyl ze SevernÌ Koreje.ì Tuûka jim ale nedok·zal
povÏdÏt o tom, ûe tento rozdÌl p¯ich·zÌ zevnit¯, odtud, kde v srdci vϯÌcÌho
p¯eb˝v· Kristus.
Jednoho dne si Tuûka p¯ipomnÏl Ond¯ejova slova: ÑKdyû p¯ijdete zp·tky, budu se v·m snaûit pomoci.ì Ale jak se tam dostat? Nakonec se rozhodl
p¯ejÌt opÏt ¯eku Tumen, dostat se do »Ìny a tam vyhledat Ond¯eje. Uplynulo pouh˝ch osm mÏsÌc˘, co tuto
¯eku p¯ech·zel se sv˝mi t¯emi kamar·dy, a nynÌ se o to
chtÏl pokusit ˙plnÏ s·m.
Tuûka byl ˙spÏön˝ a zanedlouho se slzami v oËÌch
vypr·vÏl Ond¯ejovi o osudu
sv˝ch t¯Ì p¯·tel. Vypr·vÏl, jak
odhodlanÏ zvÏstovali evangelium a jak se schov·val,
kdyû je policistÈ zatkli a odvezli.
ÑCo bys chtÏl dÏlat ve
zbytku ûivota,ì zeptal se On- P¯echod p¯es hraniËnÌ ¯eku Tumen mezi »Ìnou a†SevernÌ
Koreou
d¯ej mladÌka.
6
ÑChci se nauËit b˝t stateËn˝ jako moji p¯·telÈ a beze strachu svÏdËit
o JeûÌöi.ì
Ond¯ej n·sledujÌcÌ dva mÏsÌce vyplnil intenzivnÌ p¯Ìpravou Tuûky pro jeho
posl·nÌ. Oproti p¯edchozÌmu ˙silÌ, kdy Tuûka Ond¯ejovu v˝uku vÌce mÈnÏ
ignoroval, dÏlal nynÌ znatelnÈ pokroky, a po celou dobu, kdy se spoleËnÏ
s Ond¯ejem modlili a studovali PÌsmo, jeho vÌra obdivuhodnÏ sÌlila. Kdyû byl
p¯ipraven na opÏtovn˝ n·vrat do SevernÌ Koreje, Ond¯ej se ho jeötÏ naposled zeptal: ÑCo bys jeötÏ pot¯eboval?ì Tuûka pohlÈdl svÈmu p¯Ìteli do oËÌ
a ¯ekl: ÑUû nic dalöÌho.ì
Ond¯ej Tuûkovi pomohl s napojenÌm na jeden k¯esùansk˝ manûelsk˝ p·r
v SevernÌ Koreji a tito t¯i zaËali sdÌlet evangelium s tÏmi nejchudöÌmi
a nejuboûejöÌmi.
ÑKde jsi p¯iöel k tak tajemnÈmu p¯ÌbÏhu,ì ptali se Tuûky nÏkte¯Ì. Jeden
ûebr·k se mladÌkovi dokonce svϯil, ûe je takÈ k¯esùanem. NÏkte¯Ì zase
vyjad¯ovali p¯·nÌ, aby jim o v̯e v Krista povÏdÏl nÏco vÌc, jinÌ zase chtÏli,
aby jim to vöechno vypr·vÏl jeötÏ jednou, a tak to pokraËovalo asi pÏt
mÏsÌc˘.
Jednoho dne tito t¯i k¯esùanÈ vypr·vÏli evangelium malÈ skupince ûebr·k˘ a dali jim nÏjakÈ trakt·ty a dokonce Bibli. Jeden z mlad˝ch ûebr·k˘ öel
dom˘ a pyönÏ uk·zal svÈ matce, ûe m· Bibli a vypr·vÏl jÌ o laskav˝ch lidech,
kte¯Ì mu ji darovali.
Jeho matka vöak Bibli znala a vÏdÏla, ûe se jedn· o n·boûenskou knihu
a tudÌû nutnÏ o knihu ileg·lnÌ. Dostala velik˝ strach, ûe by jejÌho syna mohli
zav¯Ìt, a proto Bibli odnesla na policejnÌ stanici. Policie vyslechla ji a potom
i jejÌho syna. V d˘sledku jejÌho ud·nÌ byli vöichni t¯i k¯esùanÈ zatËeni.
Na policejnÌ stanici se vyöet¯ov·nÌ rychle zvrhlo v surov˝ v˝slech a muËenÌ. Policie û·dala, aby jim Tuûka povÏdÏl, kde vzal Bible. Dokonce mu
nabÌdli, ûe ho ihned propustÌ, kdyû se z¯ekne svÈ vÌry v JeûÌöe. Ale chlapec
stateËnÏ trval na svÈm.
ÑP¯ijal jsem JeûÌöe do svÈho srdce, jak bych se ho mohl nynÌ z¯Ìci?ì
PovÏdÏl policist˘m o sv˝ch t¯ech p¯·telÌch, ûe je n·sleduje v jejich odvaze
vyd·vat o Kristu svÏdectvÌ.
ÑTehdy jsem nebyl jako oni. B·l jsem se, ale nynÌ jsem stejn˝ jako oni,
protoûe JeûÌö je se mnou.ì
PolicistÈ, rozbÏsnÏnÌ chlapcovou odvahou, se pokouöeli Tuûku zlomit
bitÌm a muËenÌm. Ale nic to na chlapcovÏ odhodl·nÌ nezmÏnilo.
ÑMy vöichni jsme zde v SevernÌ Koreji velicÌ h¯ÌönÌci, protoûe nevϯÌme
v Boha,ì ¯ekl jim Tuûka. I kdyû mÏ zabijete, stejnÏ p¯ijde den, kdy se i vy
stanete k¯esùany.ì
Tohle bezboûnÈ policisty teprve rozzu¯ilo, Jeden z nich Tuûkovi vytrhal
nehty na rukou. ZbitÈho a zkrvavenÈho, ale po¯·d stejnÏ odhodlanÈho
chlapce nakonec poslali do pracovnÌho t·bora. Podle rozkazu ned·vali chlapci
v t·bo¯e û·dnou stravu, aËkoli musel pracovat stejnÏ jako ostatnÌ vÏzni.
KaûdÈho dne Tuûka vypr·vÏl sv˝m spoluvÏzÚ˘m a dokonce i dozorc˘m:
ÑJeûÌö je d˘vodem, ûe mohu jÌt d·l.ì DÌky jemu se mnozÌ v t·bo¯e otev¯eli
Kristu.
7
Po dvou mÏsÌcÌch pobytu
v t·bo¯e Tuûka zem¯el. Sv˝ch
dvac·t˝ch narozenin se nedoûil. Jeho tÏlo z t·bora odvezli, ale ovoce jeho kr·tkÈ
sluûby tam ûilo d·l.
Pok·nÌ krutÈho
d˘stojnÌka
Kr·tce po TuûkovÏ smrti
odeslali jeho spoleËnÌky ñ
vϯÌcÌ manûelsk˝ p·r ñ do
stejnÈho pracovnÌho t·bora.
Ke svÈmu velkÈmu p¯ekvapenÌ se tam setkali s vϯÌcÌmi, kte¯Ì jim vypr·vÏli Tuûka spoleËnÏ s†dalöÌm severokorejsk˝mi k¯esùany. DvÏ
se zakrytou tv·¯Ì jsou v†souËasnosti v†pracovnÌm
o mladÌkovÏ smrti. Po nÏ- dÌvky
t·bo¯e. éena nalevo zem¯ela muËednickou smrtÌ.
kolika dnech vöak jeden
v p¯ednÌch d˘stojnÌk˘ t·bora jmÈnem Rhee vydal rozkaz, aby byli propuötÏni na svobodu.
Z·hy po propuötÏnÌ nÏkdo neËekanÏ zaklepal na dve¯e jejich obydlÌ. Byl
to Rhee, onen vÏzeÚsk˝ d˘stojnÌk a chtÏl s nimi hovo¯it. ÑMuËil jsem a zabil
mnoho lidÌ,ì ¯ekl jim, Ñale od smrti toho mladÈmu muûe se ve mnÏ zaËalo
nÏco dÌt.ì Rhee jim vypr·vÏl p¯ÌbÏh jejich odv·ûnÈho p¯Ìtele, kter˝ byl
naplnÏn pozoruhodnou radostÌ i p¯es to, ûe jeho fyzickÈ sÌly se den ode dne
vytr·cely.
ManûelÈ d˘stojnÌkovi ¯ekli, ûe k tomu, aby pochopil, proË byl Tuûka tak
jin˝ neû ostatnÌ vÏzni, si musÌ s nimi pokleknout a oni ho v modlitbÏ p¯edloûÌ
JeûÌöi. Kdyû skonËili spoleËnou modlitbu, Rhee je poû·dal, aby s nÌm öli
k nÏmu dom˘.
V domÏ tohoto d˘stojnÌka se seölo osm Ëlen˘ jeho rodiny vËetnÏ nÏkolika
dalöÌch voj·k˘, kte¯Ì slouûili v pracovnÌm t·bo¯e a kte¯Ì sebou rovnÏû p¯ivedli svÈ rodiny.
Vöichni dychtivÏ naslouchali evangelijnÌ zvÏsti o JeûÌöovÏ l·sce, kterou jim
manûelÈ tlumoËili. Kdyû posluchaËi uslyöeli o JeûÌöovÏ smrti na k¯Ìûi a BoûÌm
pl·nu sp·sy, neubr·nili se nÏkte¯Ì z nich slz·m.
Rhee byl doslova öokov·n, kdyû jeho vlastnÌ matka povstala a p¯ede
vöemi vyznala, ûe je jiû pades·t let tajnou k¯esùankou. ÑJiû se nechci d·l za
svou vÌru stydÏt,ì prohl·sila. Potom se v˝znamnÏ podÌvala na vöechny p¯ÌtomnÈ a zeptala se: ÑKdo chce mÌt JeûÌöe ve svÈm srdci?ì Vöichni v mÌstnosti
zvedli ruku a vöichni takÈ byli jeötÏ tÈ noci pok¯tÏni.
Roli: ÑRozhodla jsem se vr·titì
Roli je dÏlnice, kter· vykonala jiû vÌce jak sto n·vötÏv SevernÌ Koreje
a p¯inesla tam mnoûstvÌ vz·cn˝ch v˝tisk˘ evangelia. DÌky jejÌ aktivitÏ vznikla
v tÈto totalitnÌ zemi sÌù dom·cÌch spoleËenstvÌ. O tÈto pozoruhodnÈ ûenÏ
8
jsme v·s jiû v minulosti informovali (viz Hlas muËednÌk˘, 4/2005, str. 14ñ15)
a nynÌ p¯in·öÌme jejÌ nejnovÏjöÌ z·ûitky:
ÑKdyû jsme se vöichni seöli, zav¯eli jsme okna a zat·hli vöechny z·clony,ì
vypravovala n·m Roli. ÑNemÏli jsme rolety, a tak jsme okna vöemoûnÏ
zakryli. NesmÌ se n·s setkat mnoho najednou, nejvÌce tak t¯i aû Ëty¯i. SpoleËnÏ se modlÌme, zpÌv·me chv·ly a pak Ëteme mÌsto v PÌsmu ñ Jan 3,16ñ18,
takÈ 1. Korintsk˝m 1,18ñ26 nebo Ëteme z knihy Genesis. Vûdy si p¯ipomÌn·me, ûe ËlovÏk byl stvo¯en z prachu a proto musÌme vϯit v JeûÌöe, abychom
öli do nebe. Vypr·vÌm jim takÈ o NoemovÏ aröe. Na tyto texty jim k·ûu
a takÈ je uËÌm ¯adÏ pÌsnÌ. K¯esùanÈ v SevernÌ Koreji velice r·di zpÌvajÌ
chvalozpÏvy.
Kdyû jdu vyuËovat, nikdy si sebou neberu Bibli. Vûdycky pouûÌv·m tu,
kterou jsem tam jiû propaöovala. Samoz¯ejmÏ ûe nem˘ûeme zpÌvat ˙plnÏ
spont·nnÏ, ale jen velmi tiöe. ObËas takhle zpÌv·me aû do svÌt·nÌ.ì
Roli dob¯e vÌ, ûe svÏdËit druh˝m lidem v SevernÌ Koreji je nesmÌrnÏ
riskantnÌ. »ty¯i z jejÌch k¯esùansk˝ch p¯·tel jiû byli zatËeni a popraveni. Ona
sama jiû byla ve vÏzenÌ nÏkolikr·t.
ÑJednou jsem dala Bibli Ëty¯em lidem. PozdÏji jsem se octla ve vÏzenÌ
a tam ke mnÏ p¯istoupil ËlovÏk z tÏch Ëty¯ osob a ¯ekl mi: ÇVy rozd·v·te
Bible.ë ÿekla jsem: ÇAno, jsem vϯÌcÌ. P¯in·öÌm tuto knihu, abychom si z nÌ
mohli spoleËnÏ ËÌst.ëì Vyöet¯ovatelÈ Roli podezÌrali, ûe je zahraniËnÌm vyzvÏdaËem a proto ji poû·dali, aby na d˘kaz, ûe je k¯esùanka, jim od¯Ìkala
modlitbu P·nÏ.
ÑTrochu jsem tehdy koktala,ì ¯Ìk· nynÌ Roli. ÑDnes vÌm, ûe jsem udÏlala
spoustu chyb. Byla jsem ponÏkud nervÛznÌ. Po Ëty¯ech dnech ve vÏzenÌ mÏ
nechali jÌt s varov·nÌm, abych se jiû nevracela.ì
Kdyû apoötol Pavel unikl z Damaöku, spuötÏn z hradeb v koöi (Skutky
9,25), vr·til se jako novÏ obr·cen˝ vϯÌcÌ do JeruzalÈma, hlavnÌho stanu
pron·sledovatel˘ cÌrkve. O Ëty¯i veröe d·l Ëteme, jak se jej pokouöeli zabÌt.
Dnes bychom mohli uvaûovat nad moudrostÌ jeho jedn·nÌ, ale mÏly by takovÈ
ot·zky zp˘sobit, aby by tam
neöel? K¯esùanÈ jako Roli jsou
PavlovÈ dneönÌch dn˘. JejÌ
odvaha p˘sobÌ v SevernÌ Koreji nakaûlivÏ.
ÑLidÈ majÌ mÈnÏ strachu.
K¯esùanÈ jsou ve zvÏstov·nÌ
evangelia st·le smÏlejöÌ.
Dob¯e vÏdÌ, ûe Kim Ir-sen
nenÌ ten, kdo by je zachr·nil nebo nasytil. Proto zaËÌnajÌ vϯit v Boha a mnozÌ
p¯ich·zejÌ k v̯e.ì
Tato korejsk· Bible, evidentnÏ pot¯ÌsnÏna krvÌ, byla naleRoli vyd·v· svÏdectvÌ jen zena na hranicÌch s†»Ìnou.
9
lidem staröÌm 24 let. Neû zaËne v nÏjakÈ dom·cnosti s vyuËov·nÌm, trv· na
tom, aby vöechny dÏti si öly nÏkam ven hr·t. V SevernÌ Koreji je totiû velmi
riskantnÌ hovo¯it o v̯e s ml·deûÌ, kter· Ëasto nedok·ûe drûet jazyk za zuby
p¯ed sv˝mi spoluû·ky, kte¯Ì by pak o tom mohli povÏdÏt doma. Rodiˢm
vϯÌcÌch by pak hrozilo zatËenÌ anebo jeötÏ nÏco horöÌho.
SeverokorejötÌ rodiËe velmi peËlivÏ zvaûujÌ, zda jiû mohou sv˝m dÏtem
plnÏ d˘vϯovat a ¯Ìci jim, ûe jsou k¯esùanÈ, a tedy podle ofici·lnÌ propagandy
zr·dci svÈho n·roda.
Ester: ÑM·m-li zahynout, zahynu.ì
Naöi pracovnÌci se setkali s Ester v jakÈmsi starÈm bytÏ. Ester je asi Ëty¯icet
let, ale vypad· mnohem staröÌ. Oba jejÌ rodiËe zem¯eli v SevernÌ Koreji hlady.
Ester odeöla do »Ìny a ûila tam sedm let. Naöemu spolupracovnÌkovi pak
ned·vno vypr·vÏla sv˘j p¯ÌbÏh.
Ester byla v »ÌnÏ ileg·lnÌm uteËencem, a proto se musela p¯ed ˙¯ady
skr˝vat v p¯ÌhraniËnÌch hor·ch. Tam zprvu pracovala na jednÈ rybÌ farmÏ, ale
nÏkte¯Ì dÏlnÌci se zaËali umlouvat, ûe si z nÌ udÏlajÌ prostitutku. Na farmÏ
rovnÏû pracoval jeden ËÌnsk˝ k¯esùan, kter˝ Ester informoval o jejich zlÈm
z·mÏru a pomohl jÌ v ˙tÏku. Ester nemÏla v˘bec û·dnÈ penÌze ani potravu
a navÌc v tu dobu ude¯ila tuh· horsk· zima. Proto se Ester musela ukr˝vat
v jednÈ opuötÏnÈ horskÈ chatrËi a pr·vÏ tam zaËala hledat Boha. Sestra
k¯esùana, kter˝ ji pomohl utÈci do tohoto ˙krytu, jÌ opat¯ila Bibli. Na konci
tohoto hled·nÌ Ester uvϯila v P·na JeûÌöe a odv·ûila se vyjÌt ze svÈho ˙krytu.
Kdykoli se Ester setkala s jin˝mi severokorejsk˝mi uteËenci, vypr·vÏla jim
o Bohu. Brzy se kolem nÌ vytvo¯ila skupina asi Ëty¯iceti lidÌ. MnozÌ z nich
pracovali jako dÏlnÌci na stavbÏ. Ester se k nim p¯idala. Skupina vϯÌcÌch se
rozr˘stala a nakonec se zaËala sch·zet v menöÌch skupink·ch na r˘zn˝ch
mÌstech.
Jednoho dne se Ester odnÏkud vracela autobusem, kdyû autobus musel
zastavit kv˘li n·hodnÈ silniËnÌ kontrole policie. Voj·ci ihned poznali, ûe
Ester je severokorejsk· ileg·lnÌ uprchlice, a proto ji repatriovali do SevernÌ
Koreje. Tam ji ml·tili a muËili tak dlouho, aû se ocitla tak¯ka na pokraji smrti.
Kdyû se trochu zotavila, utekla znovu do »Ìny.
Kdykoli se modlila za svou zem, mÏla urËitÈ vidÏnÌ. V tomto vidÏnÌ se
ocitla v zemi temnoty, kde hovo¯ila p¯ed velkou skupinou lidÌ. Z nebe
p¯ich·zelo svÏtlo a to, co mluvilo, znÏlo jako zvuk trumpet. PovÏdÏla o tomto
vidÏnÌ sv˝m spoluvϯÌcÌm a ti jÌ potvrdili, co sama tuöila ñ je jÌ uk·z·no, aby
se vr·tila do SevernÌ Koreje a ö̯ila tam evangelium.
Jist˝ ËlovÏk (viz obr·zek) Ester pomohl p¯ejÌt hranice zp·tky do SevernÌ
Koreje. N·ö pracovnÌk navötÌvil Ester t¯i dny p¯edtÌm, neû se vydala na tuto
nebezpeËnou cestu. Nebylo jÌ u srdce lehko u srdce, ale öla, aby vyd·vala
svÏdectvÌ svÈmu n·rodu a stejnÏ jako biblick· Ester prohlaöovala: ÑM·m-li
zahynout, zahynu.ì I p¯es obavy se Ester rozhodla b˝t posluön· vidÏnÌ
p¯ijatÈho v modlitbÏ.
Po t¯ech mÏsÌcÌch jsme od nÌ dostali dopis. Ester se dob¯e da¯ilo, ale
cestovala tak ne˙navnÏ, ûe p¯iöla tak¯ka o vöechny nehty na nohou. Ale byla
10
velmi öùastn·, ûe m˘ûe v SevernÌ Koreji slouûit Bohu. ProsÌ vöak o naöe
modlitby, protoûe nynÌ slouûÌ na zvl·ötÏ nebezpeËnÈm mÌstÏ.
Jedna z Este¯in˝ch spolupracovnic m· velmi podobnÈho ducha. Naöi
tamnÌ pracovnÌci o nÌ hovo¯Ì jako o ÑsluneËnicovÈm dÏvËetiì, kterÈ ot·ËÌ
svou tv·¯ st·le k P·nu JeûÌöi. Ze SevernÌ Koreje utekla jiû v öestn·cti letech
a v »ÌnÏ nalezla Krista. ZaË·tkem tohoto roku se do SevernÌ Koreje opÏt
vr·tila. O t¯i mÏsÌce pozdÏji jsme se dovÏdÏli, ûe byla zatËena na hranicÌch
a mÏsÌc byla ve vÏzenÌ. Vzhledem k jejÌmu nÌzkÈmu vÏku ji ale propustili.
NynÌ zvÏstuje evangelium tak¯ka kaûdÈmu, s k˝m p¯ijde do kontaktu.
Severokorejsk· Cucche
ÑZ·padnÌ mision·¯i jedÌ severokorejskÈ dÏtiÖ SevernÌ Korea je pozemsk˝
r·jÖ ostatnÌ n·rody jsou na tom h˘¯e neû myÖ Kim Ir-sen je boûsk· bytost
a jeho duch vede korejsk˝ lidÖ Kim »ong-il se narodil na svatÈ ho¯e a jeho
narozenÌ bylo pozdraveno duhou a kvÏtinami, kterÈ vyrazily do kvÏtu.ì
Severokorejsk· vl·da svÈmu vlastnÌmu lidu i zbytku svÏta nestoudnÏ lûe.
Po vÌce jak pades·t let prosazovala svou st·tnÌ ideologii Cucche (tj. korejsky
Ñsebed˘vÏraì) a faleönou trojici sest·vajÌcÌ z mrtvÈho dikt·tora Kim Ir-sena
jako Ñotceì, jeho syna a souËasnÈho dikt·tora Kim Il-Ëonga, jako Ñsynaì
a ÑsvatÈho ohnÏì, kter˝m m· b˝t pr·vÏ ideologie Cucche.
Cucche je z¯ejmÏ nejtvrdöÌm, vöe kontrolujÌcÌm n·boûensk˝m systÈm na
zemi. UplatÚov·nÌm nenapadnutelnÈ totalitnÌ moci prosazuje severokorejsk·
vl·dnÌ elita ideologii Cucche v kaûdÈ oblasti kultury. Vöechny konkurenËnÌ
ideologie jsou zak·z·ny. K¯esùanÈ, kte¯Ì musÌ svou vÌru praktikovat tajnÏ,
jsou bÏûnÏ zat˝k·ni, muËeni i popravov·ni.
NÏkte¯Ì k¯esùanÈ na Z·padÏ si Ëasto kladli ot·zku, proË se evangelium
neöÌ¯Ì nap¯ÌË SevernÌ Koreou stejnÏ rychle, jako je tomu t¯eba v »ÌnÏ nebo na
KubÏ, kde jsou k¯esùanÈ pron·sledov·ni pod podobn˝m reûimem. Je tomu
z¯ejmÏ z toho d˘vodu, ûe Cucche je obs·hl˝ n·boûensk˝ systÈm obsahujÌcÌ
sv· boûstva, n·boûensk· pravidla, svat· mÌsta, modlitby, systematick˝ katechismus a duchovnÌ rozmÏr.
BÏhem poslednÌch dvou desetiletÌ Kim Ir-senova ûivota tento n·boûensk˝
systÈm v SevernÌ Koreji zako¯enil znaËnÏ hluboko. Podle tohoto n·boûenskÈho systÈmu byl nÏkdejöÌ dikt·tor zboûötÏn a obyvateli SevernÌ Koreje
uctÌv·n doslova jako jejich b˘h. Byl oznaËov·n za vöemohoucÌho a vöudyp¯ÌtomnÈho. Je p¯ekvapujÌcÌ, ûe Kim Ir-sen, zakladatel faleönÈho n·boûenstvÌ
Cucche, mÏl k¯esùanskou matku jmÈnem Kang Ban Sok, kter· pat¯ila k letniËnÌ
cÌrkvi. Toto jeho pozadÌ by mohlo pomoci vysvÏtlit onu podivnou smÏs
k¯esùanskÈ a komunistickÈ terminologie, kterou n·boûenstvÌ Cucche uûÌv·.
S·m Kir Im-sen se ovöem k takovÈmu vlivu nikdy nep¯iznal. Zn·m˝
americk˝ evangelista Billy Graham ve svÈ osobnÌ snaze vytvo¯it alespoÚ
nÏjak˝ most porozumÏnÌ mezi SevernÌ Koreou a mezin·rodnÌ k¯esùanskou
komunitou, navötÌvil dvakr·t tuto totalitnÌ zem, kde byl p¯ijat samotn˝m Kim
Ir-senem. P¯i tomto setk·nÌ se americk˝ evangelista snaûil velkÈmu dikt·torovi p¯edloûit evangelium. Billy Graham ve svÈm ûivotopise lÌËÌ tento rozhovor, ke kterÈmu doölo 29. ledna 1994, n·sledovnÏ:
11
Kdyû jsem zmÌnil k¯esùanskou vÌru Kimovy matky, uznal Kim, ûe ho jako
chlapce obËas vzala do kostela, aËkoli souËasnÏ s ˙smÏvem p¯iznal, ûe vûdy
chtÏl mÌsto toho jÌt radÏji na ryby. Jinak mÏ poslouchal pozornÏ ale jen se
skrovn˝m koment·¯em. (Podle knihy Billy Grahama: Just As I Am)
(N·slednÏ byla cel· n·vötÏva Billy Grahama severokorejskou vl·dou propagandisticky zneuûita a v ofici·lnÌm tisku lÌËena jako v˝raz Ñpodpory jejich
programuì.)
Orient·lnÌ JeruzalÈm
CÌrkev v SevernÌ Koreji kdysi velmi vzkvÈtala. Na zaË·tku dvac·tÈho
stoletÌ p¯eölo celou zemÌ probuzenÌ, kterÈ se ö̯ilo aû do japonskÈ invaze
z roku 1945. V tÈ dobÏ zde bylo 1400 sbor˘, 120 000 k¯esùan˘ a 260 duchovnÌch. V hlavnÌm mÏstÏ Pchjongjangu bylo minim·lnÏ 20 000 vϯÌcÌch a toto
mÏsto bylo oznaËov·no za ÑOrient·lnÌ JeruzalÈmì.
Pak p¯iöla Korejsk· v·lka a n·stup Kim Ir-sena. Od tÈ chvÌle se vöe
radik·lnÏ zmÏnilo. Vöichni duchovnÌ byli popraveni. Doslova celÈ rodiny
zmizely v pracovnÌch a n·pravn˝ch t·borech. K¯esùanÈ byli povaûov·ni za
protin·rodnÌ krimin·lnÌ ûivly a podle toho s nimi bylo i zach·zeno. MnozÌ
byli ve¯ejnÏ popraveni.
V roce 1959 byly zak·z·ny v SevernÌ Koreji vöechny k¯esùanskÈ skupiny.
V roce 1972 pak Kim Ir-sen prohl·sil, ûe musÌ k¯esùanstvÌ v zemi zcela
vym˝tit.
K v˘bec prvnÌmu dokumentovanÈmu p¯Ìpadu k¯esùanskÈho pron·sledov·nÌ doölo v jednÈ malÈ vesnici, kde Kim Ir-sen chtÏl vytvo¯it exempl·rnÌ
p¯Ìpad, jak hodl· nakl·dat s k¯esùansk˝mi skupinami. Nechal shrom·ûdit
vöech 190 tamnÌch k¯esùan˘ a pak p¯ed nimi nechal udÏlat do pÌsku Ë·ru. Ti,
kte¯Ì chtÏli z˘stat naûivu a byli ochotnÌ zap¯Ìt Krista, se mÏli postavit za tuto
Ë·ru. Ani jeden vϯÌcÌ na tuto v˝zvu nereagoval.
Rozzu¯en ne˙spÏchem svÈho propagandistickÈho z·mÏru, p¯ik·zal Kim
Ir-sen, aby skupinu k¯esùan˘ zahnali do tunelu, kter˝
byl souË·stÌ opuötÏnÈho dolu. Pak nechal tento tunel
odst¯elit n·loûÌ dynamitu.
Pastor tohoto spoleËenstvÌ ñ
jmenoval se shodou okolnostÌ Kim ñ svÈ duchovnÌ
svϯence vybÌzel, aby st·li
pevnÏ ve v̯e, ûe budou zakr·tko u Boha.
Explozi a n·slednÈ pad·nÌ kamenÌ jako z·zrakem
p¯eûil jeden k¯esùan. Kdyû
Protestantsk˝ kostel Pongsu v†Pchjongjangu, jedna z†nÏkolika loutkov˝ch cÌrkevnÌch budov, kterou severokorej- zjistil, ûe ûije, zvolal: ÑProË
sk· vl·da nechala postavit ËistÏ z†propagandistick˝ch Boûe? ProË jsi mÏ nenechal
d˘vod˘.
zem¯Ìt s ostatnÌmi?ì N·hle
12
p¯iölo osvÌcenÌ a on pochopil, proË p¯eûil. NÏkdo musel o tÏchto ud·lostech
vydat svÏdectvÌ.
P¯eûivöÌ k¯esùan se v noci vyhrabal ze sutÏ kamenÌ a ihned odeöel o celÈ
ud·losti informovat syna pastora Kima. Shrom·ûdÏn˝m k¯esùan˘m vypr·vÏl
o odvaze vϯÌcÌch a jak vöichni odmÌtli zap¯Ìt Krista. VysvÏtlil, za jak˝ch
okolnostÌ jako jedin˝ p¯eûil a slÌbil, ûe k nim p¯ijde opÏt n·sledujÌcÌ noc. Ale
nikdo ho jiû nikdy nespat¯il.
Odvaha tÏchto 190 k¯esùan˘ se stala z·kladnÌm kamenem a Ñexempl·rnÌm
p¯Ìpademì pro muËednickou severokorejskou cÌrkev. Po dalöÌch tÈmϯ pades·t let tamnÌ k¯esùany posiluje a dod·v· jim odvahu v utrpenÌ.
Faleön· a prav· cÌrkev
V Pchjongjangu sice dnes existuje nÏkolik cÌrkevnÌch budov, ty tam jsou
ovöem evidentnÏ jen kv˘li turist˘m a zahraniËnÌm n·vötÏvnÌk˘m a nÏkte¯Ì
n·vötÏvnÌci hovo¯Ì o tom, ûe nap¯Ìklad po vöech kostelech (v protestantsk˝ch
i katolick˝ch) zpÌv· p¯i bohosluûb·ch st·le jeden a tent˝û chr·mov˝ chÛr,
kter˝ z¯ejmÏ tvo¯Ì ËistÏ profesion·lnÌ zpÏv·ci. Zn·mÌ k¯esùanötÌ aktivistÈ nesmÌ dokonce navötÌvit centrum hlavnÌho mÏsta, aby nevidÏli rozestavÏnÈ
cÌrkevnÌ budovy, kterÈ stavÌ samotn· vl·da jen ËistÏ z propagandistick˝ch
d˘vod˘.
SkuteËnÌ k¯esùanÈ se shromaûÔujÌ tajnÏ po dom·cnostech, kde visÌ jako
vöude jinde povinnÈ portrÈty Kim Ir-sena a Kim Il-Ëonga. MnozÌ p¯ich·zejÌ
ke Kristu dokonce i pod tÏmito obrazy, dalöÌ Severokorejci p¯ich·zejÌ k v̯e
v »ÌnÏ, kam kv˘li zoufal˝m podmÌnk·m v zemi houfnÏ utÌkajÌ.
Odv·ûnÌ k¯esùanÈ, kte¯Ì v SevernÌ Koreji pracujÌ, majÌ cosi spoleËnÈho ñ
aËkoli by mnozÌ mohli ûÌt pohodlnÏji nÏkde na svobodÏ v zahraniËÌ, p¯esto
vöak volÌ radÏji p¯in·öet duchovnÌ osvobozenÌ sv˝m krajan˘m v tomto poustevnickÈm kr·lovstvÌ. SnaûÌme se vöemoûnÏ pom·hat vϯÌcÌm jako je Tuûka,
Ester nebo Roli, aby se mohli do svÈ zemÏ vr·tit. Tito vϯÌcÌ n·sledujÌ P·na
JeûÌöe, kter˝ öel do JeruzalÈma, i kdyû vÏdÏl, ûe tam
na nÏho Ëek· tÏûk˝ k¯Ìû,
a n·sledujÌ rovnÏû apoötola
Pavla, kter˝ pozdÏji spÏchal
do JeruzalÈma v tÈmûe duchu. A n·m se dostalo tÈ
v˝sady, abychom st·li p¯i
severokorejsk˝ch vϯÌcÌch
a pom·hali jim v jejich
duchovnÌm boji proti brut·lnÌmu reûimu Kim Il-Ëonga. N·vod jak v tÈto v·lce
zvÌtÏzit nepoËÌt· s raketami, tanky nebo bombami.
Vöechno, co je pot¯eba je Pravoslavn˝ kostel Jongbaek v†Pchjongjangu†ñ novÏ povÌce odv·ûn˝ch k¯esùan˘ staven· vl·dnÌ atrakce pro z·padnÌ turisty.
13
podobn˝ch tÏm, o kter˝ch
jsme v˝öe referovali.
PosÌl·nÌ evangelizaËnÌch balÛn˘ do
neletovÈ zÛny
Naöe poselstvÌ evangelia
se vzn·öÌ nad ponur˝m horizontem SevernÌ Koreje.
V roce 2006 jsme vypustili
celkem 2000 oranûov˝ch balÛn˘, na jejichû pl·ötÌch bylo
vytiötÏno Markovo evangelium. Tyto balÛny pronikajÌ
a p¯in·öejÌ svÏtlo do temnot Tento rok na ˙zemÌ SevernÌ Koreje sestupujÌ tisÌce ÑevannejtvrdöÌ komunistickÈ tota- gelizaËnÌch balÛn˘ì, kterÈ p¯in·öejÌ poselstvÌ nadÏje a†z·chrany.
lity a dikt·torstvÌ jednoho
muûe. Hlas muËednÌk˘ provozuje tuto aktivitu jiû od öedes·t˝ch let a v souËasnosti navÌc vyuûÌv·me
nejmodernÏjöÌ technologie. NaöÌm cÌlem je bÏhem n·sledujÌcÌch dvan·cti
mÏsÌc˘ takto odeslat do SevernÌ Koreje jeden milion tÏchto evangelijnÌch
balÛnov˝ch poselstvÌ!
⁄toËiötnÈ domy
Pokud severokorejötÌ uteËenci po svÈm ˙tÏku z vlasti nep¯ich·zejÌ rovnou
do k¯esùansk˝ch ˙toËiötn˝ch dom˘, kterÈ fungujÌ podÈl hranic s »Ìnou,
mohou snadno padnout do öpatn˝ch rukou a skonËit jako pracovnÌ nevolnÌci, zem¯Ìt hlady anebo b˝t zatËeni a vr·ceni nazpÏt, kde je Ëek· poprava
anebo pracovnÌ t·bory.
Z tohoto d˘vodu Hlas muËednÌk˘ spolupracuje s ËÌnsk˝mi k¯esùany
a spoleËnÏ pak budujeme podÈl hranic ˙toËiötnÈ domy (viz obr·zek na
ob·lce). Ty nenabÌzejÌ uprchlÌk˘m ze SevernÌ Koreje jen z·zemÌ, potravu,
lÈky a ˙kryt, ale rovnÏû poselstvÌ BoûÌ l·sky. V tÏchto ˙toËiötn˝ch domech se
mimo jinÈ majÌ moûnost duchovnÏ vzdÏl·vat ti, kte¯Ì cÌtÌ povol·nÌ vr·tit se
do svÈ zemÏ, aby v tÈto pustinÏ tajnÏ ö̯ili evangelium.
RozhlasovÈ vysÌl·nÌ, Bible a k¯esùansk· literatura
Hlas muËednÌk˘ takÈ horlivÏ podporuje k¯esùanskÈ rozhlasovÈ vysÌl·nÌ
do SevernÌ Koreje. Prost¯ednictvÌm relacÌ na frekvenci kr·tk˝ch vln vysÌl·me
öedes·timinutovÈ nahr·vky tomuto n·rodu, jehoû vl·da neopomÌjÌ û·dn˝
zp˘sob, jak umlËet BoûÌ slovo.
Hlas muËednÌk˘ rovnÏû tiskne a distribuuje korejskÈ Bible, NovÈ Z·kony,
korejsk˝ obr·zkov˝ Nov˝ Z·kon pro dÏti a knihu VÌtÏzn· cÌrkev. Nem˘ûeme
zde samoz¯ejmÏ podrobnÏ popisovat metody a zp˘soby ö̯enÌ tÏchto tiskovin. Ale modlÌme se, aby tato naöe Ëinnost p¯inesla svÈ ovoce.
14
SvÏtlo SevernÌ Koreji
Hlas muËednÌk˘ se v ot·zce pomoci severokorejskÈ
cÌrkvi angaûuje tÈmϯ Ëty¯icet let, tak¯ka od vzniku naöÌ
misie. P¯ed rokem zaloûil
americk˝ Hlas muËednÌk˘
zvl·ötnÌ fond s n·zvem ÑSvÏtlo SevernÌ Korejiì, jehoû cÌlem je shromaûdovat prost¯edky na ö̯enÌ BoûÌho
slova v tÈto nejizolovanÏjöÌ
zemi svÏta. Naöe Ël·nky, kterÈ jsme v minul˝ch letech
NoËnÌ satelitnÌ snÌmek KorejskÈho poloostrova. ZatÌmco uve¯ejÚovali, mÏly u naöich
˙zemÌ JiûnÌ Koreje z·¯Ì mnoûstvÌm nejr˘znÏjöÌch svÏtel, Ëten·¯˘ velkou odezvu. LidÈ
˙zemÌ SevernÌ Koreje se no¯Ì do naprostÈ tmy. NenÌ to
jsou doslova öokov·ni mÌvöak jen tma p¯irozen·, ale i†duchovnÌ.
rou tamnÌho pron·sledov·nÌ. MnozÌ lidÈ se za SevernÌ
Koreu modlÌ a mnozÌ na n·ö fond p¯ispÌvajÌ. (»esk· poboËka Hlasu muËednÌk˘ p¯ispÏla v roce 2006 na pomoc SevernÌ Koreji Ë·stkou 3000 dolar˘).
Jsme vöem za jejich z·jem i podporu vdÏËnÌ.
Ale naöe pr·ce v nenÌ v tÈto zemi jeötÏ zdaleka u konce. V naöem
nasazenÌ pro obyvatele SevernÌ Koreje budeme v i s vaöÌ podporou pokraËovat.
ñ Hlas muËednÌk˘, USA, ¯Ìjen 2006
ÚVAHA TOMA WHITA
Utéci z boje, anebo posílit
armádu?
Kaûd˝ mÏsÌc mi volajÌ p¯·telÈ, kte¯Ì pamatujÌ
na k¯esùany ûijÌcÌ v nep¯·telsk˝ch oblastech.
VypravujÌ, jak k¯esùanÈ mohou b˝t zatËeni nebo
i popraveni. VybÌzejÌ n·s, abychom pom·hali
tÏmto vϯÌcÌm odejÌt z takovÈ zemÏ. Co bychom mÏli udÏlat?
N·ö zakladatel Richard Wurmbrand byl i se
svou rodinou vykoupen za 10 000 dolar˘ z Rumunska. Far·¯ Wurmbrand, ËlovÏk velikÈ vÌry
trpÏl mnoho let ve vÏzenÌ. MnozÌ cÌtili, ûe dalöÌ
pobyt ve vÏzenÌ by sotva p¯eûil, a proto doöli
15
k z·vÏru, ûe tento star˝ muû by se mÏl i se svou rodinou st·t na Z·padÏ
burcujÌcÌm hlasem. My dnes spolupracujeme s mnoh˝mi vϯÌcÌmi, kte¯Ì,
podobnÏ jako kdysi Richard Wurmbrand, odeöli jen velmi neochotnÏ ze svÈ
vlasti, ale nynÌ i nad·le pro sv˘j n·rod pracujÌ nejr˘znÏjöÌm zp˘sobem.
Ve Vietnamu, »ÌnÏ, Ir·ku a dalöÌch problÈmov˝ch oblastech jsou nÏkter˝mi naöimi spolupracovnÌky nÏkdejöÌ uprchlÌci, kte¯Ì se pozdÏji do svÈ zemÏ
opÏt vr·tili, aby v nÌ d·l vedli duchovnÌ z·pas. Na mnoha mÌstech neexistuje
ani û·dn· d˘kladnÏjöÌ sÌù podzemnÌch cÌrkvÌ. Na takov˝ch mÌstech mohou
b˝t nasazeni inform·to¯i, a to kdekoliv. Je naöÌ povinnostÌ vyzbrojovat
a podporovat ˙dy TÏla Kristova, kte¯Ì se rozhodli postavit se na mÌsto
nejprudöÌho boje.
P¯ed pÏtadvaceti lety vypudili v jistÈ zemi v r·mci isl·mskÈ revoluce vöechny americkÈ i mÌstnÌ k¯esùanskÈ aktivisty ze zemÏ. Trvalo to Ëtvrt stoletÌ, neû
se tito vypuzenÌ k¯esùanÈ znovu vzpamatovali. Jeden z nich, kter˝ kdysi
z tohoto nep¯·telskÈho n·roda rovnÏû odeöel, mi dokonce coby d˘vod svÈho
odchodu zacitoval JeûÌöova slova: ÑSet¯este prach sv˝ch nohouì (Matouö
10,10). Ale p¯itom ve zbytku tÈto kapitoly PÌsma JeûÌö svÈ uËednÌky povzbuzuje, aby öli toutÈû cestou a to i uprost¯ed tÏûkÈho pron·sledov·nÌ.
Mision·¯skÈ vol·nÌ bylo v nÏkolika uplynul˝ch staletÌch ch·p·no jako
v˝zva dojÌt aû k lidem zcela nezasaûen˝m evangeliem, a to i p¯es z·pas
s hady a krokod˝ly. Pravda, dnes jiû tito zcela nezasaûenÌ byli povÏtöinou
vyp·tr·ni, ale my jsme obdrûeli povol·nÌ bojovat s jin˝m druhem had˘ ñ
politick˝mi a n·boûensk˝mi v˘dci, kte¯Ì nechtÏjÌ, aby lidÈ slyöeli evangelium, ale chtÏjÌ je od Pravdy izolovat. To se jim ale poda¯it nem˘ûe.
Kdyû psal apoötol Pavel ÿÌman˘m, ûe chce jÌt do oblastÌ, kde Kristus jeötÏ
nenÌ zn·m (ÿÌman˘m 15,20), mÏl jiû za sebou r·ny od éid˘ i pohan˘. VÏdÏl,
ûe takov· cesta bude velmi nebezpeËn·, ale ûe bude pro nÏho znamenat
i velkou odmÏnu. A tak öel v kaûdÈm p¯ÌpadÏ.
O nÏkolik t˝dn˘ pozdÏji jsem byl v zemi, kde k¯esùanÈ byli za zvÏstov·nÌ
evangelia p¯ipraveni o veöker˝ sv˘j majetek. Jednomu muûi usekli ruku.
DalöÌ byli zbiti a nÏkte¯Ì dokonce p¯iöli o ûivot. Sto dvacet takov˝chto
vϯÌcÌch p¯iölo na t¯ÌdennÌ setk·nÌ, kterÈ jsme zorganizovali na bezpeËnÈm
mÌstÏ v jednom ˙dolÌ (O detailech tohoto setk·nÌ mohu z bezpeËnostnÌch
d˘vod˘ ps·t aû pozdÏji). Ani jeden z tÏchto vϯÌcÌch, kte¯Ì majÌ svÈ ûeny
a dÏti n·m ne¯ekl: ÑDostaÚte n·s odsud.ì Uk·zali jsme jim fotografie chud˝ch asijsk˝ch k¯esùan˘, kte¯Ì se k¯tÌ tajnÏ v noci a v hojnÈm poËtu se
sch·zejÌ na ileg·lnÌ biblickÈ hodiny za svitu mal˝ch lampiËek. BÏhem tÏchto
t¯Ì dn˘ bylo nejËastÏjöÌ ot·zkou: ÑJak co nej˙ËinnÏji zvÏstovat evangelium
a z˘stat p¯itom v ilegalitÏ?ì
⁄ËastnÌci konference se rozjeli do sv˝ch domov˘, nÏkterÈ Ëekala velmi
dlouh· cesta autobusem, jinÌ vyjeli na cestu do nebezpeËn˝ch oblastÌ na
sv˝ch nov˝ch horsk˝ch kolech, kterÈ jsme jim p¯edali. KromÏ tÏchto bicykl˘
jsme je jeötÏ vyzbrojili literaturou, finanËnÌ podporou a dalöÌmi pot¯ebn˝mi
vÏcmi. Evangelista, kterÈmu usekli ruku a kter˝ od n·s dostal protÈzu, mi na
rozlouËenou ¯ekl, ûe mu B˘h p¯ik·zal, aby ÑmÌsto prod·v·nÌ rajËat se vr·til
a zvÏstoval jeho slovo. A tak jsme i se ûenou öli.ì
16
B˘h n·s vöechny nevol·, abychom öli tam, kam chodÌ tito odv·ûnÌ vϯÌcÌ,
ale nalÈh· na n·s, abychom je podporovali. JistÏ ûe si nep¯ejeme, aby
nÏkomu z nich usekli ruku, avöak ze ËtenÌ NovÈho Z·kona, kter˝ cel˝
sepsali vϯÌcÌ ûijÌcÌ pod pron·sledov·nÌm, jsme vyrozumÏli, ûe ti, kte¯Ì mÏli
p¯Ìleûitost odejÌt z oblastÌ, kde byli k¯esùanÈ pron·sledov·ni, se rozhodli
z˘stat, kdyû alespoÚ jedna duöe v jedinÈm domÏ otev¯ela sv˘j sluch zvÏsti
evangelia. Dokonce i kdyû mnozÌ opustili Pavla p¯i jeho dÌle, Luk·ö z˘stal
boku apoötola, kter˝ odmÌtl opustit duchovnÌ z·pas, kter˝ vedl.
Evangelium p¯in·öÌ svÈ ovoce, kterÈ k¯esùanÈ sklÌzejÌ i mezi vysoce postaven˝mi Ëleny komunistickÈ strany, militantnÌmi p¯ed·ky v Asii, muslimsk˝mi
im·ny nebo ozbrojenci na St¯ednÌm v˝chodÏ. Tyto lidÈ majÌ b˝t rovnÏû
zÌsk·v·ni pro Krista. Modlete se za n·s, abychom z˘stali vÏrnÌ svÈmu povol·nÌ. DÏkujeme v·m, ûe jste se k n·m p¯ipojili, abychom spoleËnÏ povzbuzovali tyto Kristovy voj·ky, kte¯Ì se odvaûujÌ jÌt s evangeliem i ke sv˝m nep¯·tel˘m a bojujÌ ty nejnebezpeËnÏjöÌ z·pasy za evangelium v dneönÌm svÏtÏ.
USA, ¯Ìjen 2006
BIBLICKÁ ÚVAHA
Znamení køíže
Po tÏchto ud·lostech povÏdÏli Josefovi: ÑTv˘j otec je nemocen!ì Vzal tedy
Josef s sebou oba svÈ syny, Manasesa a Efrajima. I ozn·mili J·kobovi: ÑP¯ich·zÌ k tobÏ tv˘j syn Josef.ì Tu se Izrael vzchopil a posadil se na l˘ûkuÖ
Izrael popat¯il na Josefovy syny a zeptal se: ÑKdo to je?ì Josef otci odvÏtil: ÑTo
jsou moji synovÈ, kterÈ mi zde B˘h dal.ì Otec ¯ekl: ÑNuûe, p¯iveÔ je ke mnÏ,
abych jim poûehnal.ì Izrael mÏl totiû obtÌûenÈ oËi st·¯Ìm a öpatnÏ vidÏl. Josef
je k nÏmu p¯ivedl, on je polÌbil a objal. Izrael Josefovi ¯ekl: ÑNedoufal jsem, ûe
jeötÏ nÏkdy uvidÌm tvou tv·¯, a hle, B˘h mi dop¯·l vidÏt i tvÈ potomky.ì PotÈ
je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tv·¯Ì k zemi. Vzal oba, pravou
rukou Efrajima a postavil ho k IzraelovÏ pravici. I vzt·hl Izrael pravici a poloûil
ji na hlavu Efrajima, kter˝ byl mladöÌ, a levici na hlavu Manasesovu. Zk¯Ìûil
ruce ˙myslnÏ, aËkoli prvorozen˝ byl Manases. Poûehnal Josefovi takto: ÑB˘h,
p¯ed nÌmû ustaviËnÏ chodÌvali moji otcovÈ Abraham a Iz·k, B˘h, Past˝¯,
kter˝ mÏ vodÌ od poË·tku aû dodnes, AndÏl, Vykupitel, jenû p¯ed vöÌm zl˝m
mÏ chr·nil, aù poûehn· tÏm chlapc˘m. Aù se v nich hl·s· mÈ jmÈno a jmÈno
m˝ch otc˘ Abrahama a Iz·ka; aù se nesmÌrnÏ rozmnoûÌ uprost¯ed zemÏ.ì
Josef vidÏl, ûe otec poloûil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelÌbilo se mu
to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji p¯enesl s hlavy Efrajimovy na hlavu
Manasesovu. ÿekl mu: ÑNe tak otËe, vûdyù prvorozen˝ je tento. Poloû svou
pravici na jeho hlavu.ì Otec vöak namÌtl: ÑVÌm, synu, vÌm. TakÈ on se stane
lidem a takÈ on vzroste. Jeho mladöÌ bratr jej vöak p¯eroste a jeho potomstvo
17
naplnÌ pron·rody.ì A toho dne jim poûehnal: ÑTv˝m jmÈnem bude Izrael
ûehnat: B˘h tÏ uËiÚ jako Efrajima a Manasesa.ì Tak pov˝öil Efrajima nad
Manasesa. (Genesis 48, v. 1ñ2; 8ñ20)
Apoötol Pavel n·m zvÏstuje: ÑSlovo o k¯Ìûi je poöetilostÌ pro ty, kdo jdou
k z·hubÏ, ale pro n·s, kte¯Ì jsme ˙Ëastni sp·sy, je mocÌ BoûÌ.ì Ö Kristus
uk¯iûovan˝ Ñje pohoröenÌ pro éidy a poöetilost pro pohanyì. (1. Kor. 1,18;
23). M˘ûeme bez nads·zky ¯Ìct, ûe zvÏst o k¯Ìûi je pro novoz·konnÌ teologii
tÈma naprosto klÌËovÈ. Pavel prohlaöuje, ûe na z·kladÏ tÈto zvÏsti se celÈ
lidstvo rozdÏlÌ na dvÏ Ë·sti. Do prvnÌ skupiny pat¯Ì jednak ti, kte¯Ì ji majÌ za
bl·znovstvÌ, tedy pohanÈ (dnes bychom ¯ekli spÌöe nevϯÌcÌ), a rovnÏû ti, pro
nÏû znamen· pohoröenÌ, zde m· apoötol na mysli prvotnÏ éidy, ale pozdÏji
i nÏkterÈ k¯esùany (hovo¯Ì totiû z·hy o tÏch, kte¯Ì nechtÏjÌ trpÏt protivenstvÌ
k¯Ìûe). KoneËnÏ do druhÈ Ë·sti lidstva pat¯Ì ti, kte¯Ì v tÈto zvÏsti o k¯Ìûi
naleznou skrytou moc BoûÌ. Pro Pavla m· duchovnÌ symbol k¯Ìûe takovou
moc, ûe na konci epiötoly Galatsk˝m vyzn·v·: ÑJ· vöak se za nic nechci
chlubit niËÌm, leË k¯Ìûem naöeho P·na JeûÌöe Krista.ì
M·-li k¯Ìû v novoz·konnÌm uËenÌ takov˝ v˝znam a rozdÏluje-li tak v˝raznÏ BoûÌ lid starÈ a novÈ smlouvy, pak bychom jistÏ mohli p¯edpokl·dat
a mÏli urËitÏ p·trat, zda se s nÌm symbolicky nesetk·v·me nÏkde ve StarÈm
Z·konÏ. Z r˘zn˝ch v˝klad˘ pak zn·me nap¯Ìklad dvÏ mÌsta.
To prvnÌ je p¯i v˝chodu Izraelc˘ z Egypta, kdyû na svÈ cestÏ t¯i dny
nemÏli vodu k pitÌ a nakonec dorazili do Mary, k jakÈmusi jezeru, kde byla
jen ho¯k· voda. Lid samoz¯ejmÏ na¯Ìkal a reptal. Tehdy Hospodin uk·zal
MojûÌöovi na d¯evo, kterÈ leûelo poblÌû a kterÈ mÏl do ho¯kÈ vody vhodit.
Kdyû tak uËinil, voda zesl·dla a dala se pÌt. VykladaËi pak vidÌ v tomto d¯evÏ
p¯edpovÏÔ Kristova k¯Ìûe, kter˝ mÏnÌ ho¯kou vodu naöeho utrpenÌ i vöelijakÈho smutnÈho lidskÈho ˙dÏlu na sladkÈ a rozkoönÈ jho. Kdyû v tom, co se
n·m po lidsku zd· ho¯kÈ a nestravitelnÈ, spat¯Ìme BoûÌ v˘li a spolu˙Ëast na
KristovÏ utrpenÌ, kdyû v nÏm rozpozn·me andÏlskou soutÏsku pro naöi dalöÌ
duchovnÌ cestu, pak se n·m toto utrpenÌ zmÏnÌ v sladk˝ a osvÏûujÌcÌ nebesk˝ n·poj, kter˝ n·m d·v· sÌlu kr·Ëet d·l. A to je jedno z tajemstvÌ
Kristova k¯Ìûe.
To druhÈ mÌsto nach·zÌme u proroka Ezechiele, kter˝ mÏl od Hospodina
vidÏnÌ velikÈho trestu BoûÌho lidu za jejich modl·¯stvÌ. Neû p¯iöla na lid
zhouba, vidÏl prorok ve vidÏnÌ andÏla, kter˝ mÏl projÌt JeruzalÈmem a oznaËit
na Ëele znamenÌm vöechny, kte¯Ì ÑvzdychajÌ a stÈnajÌ nad vöemi ohavnostmi,
kterÈ se tam p·chalyì. Jak n·s v˝klady pouËujÌ, v hebrejskÈm origin·le je
toto znamenÌ vyj·d¯eno pÌsmenem t·v, kterÈ mÏlo p˘vodnÏ podobu k¯Ìûku.
A zde bychom mohli zase zahlÈdnout slovo, kterÈ prohl·sil apoötol Pavel, ûe
JeûÌö n·s sv˝m k¯Ìûem, sv˝m z·stupn˝m utrpenÌm, vysvobozuje od budoucÌho hnÏvu.
Avöak dnes bych chtÏl hovo¯it o jinÈm p¯edobrazu k¯Ìûe Kristova. Ten
stojÌ na samÈm poË·tku dÏjin Izraele a m˘ûeme ho zahlÈdnout v p¯ÌbÏhu
o J·kobovÏ poûehn·nÌ Josefov˝ch syn˘. »etli jsme, jak Josef p¯ivedl svÈ dva
syny Manasese a Efrajima k svÈmu otci, aby jim patriarcha J·kob poûehnal.
K jeho pravici mu postavil staröÌho Manasese, kter˝ mÏl z obou syn˘ obdrûet
18
v˝znamnÏjöÌ poûehn·nÌ, a k levici pak postavil Efrajima. Ale pak se stalo
nÏco s ËÌm Josef v˘bec nepoËÌtal. J·kob ˙myslnÏ zk¯Ìûil ruce a poloûil svÈ
ruce na hlavy Josefov˝ch syn˘ p¯esnÏ opaËnÏ neû se podle tradice pat¯ilo
a neû to Josef p¯edpokl·dal. Aniû jsme si toho moûn· dodneöka vöimli,
J·kob tak uËinil nad obÏma Josefov˝mi syny znamenÌ k¯Ìûe. Nejedn· se vöak
jen o pouhou n·hodu Ëi konstrukci, pt· se jistÏ hned naöe racion·lnÌ Ë·st
mysli? ée by si to ale Duch svat˝, kter˝ nepochybnÏ vedl J·kobovy ruce
v onen navûdy zaznamenan˝ okamûik ÑneuvÏdomilì a ûe by toto znamenÌ
k¯Ìûe, tak rozhodujÌcÌ a jedineËn˝ symbol budoucÌ sp·sy, p¯edmÏt tolika
k¯esùansk˝ch duchovnÌch pÌsnÌ, bylo uËinÏno, navÌc v tak v˝znamnou chvÌli,
jen zcela bezdÏky? O tom bych osobnÏ nanejv˝ö pochyboval. V kaûdÈm
p¯ÌpadÏ nynÌ zkoumejme d·le, co vlastnÏ toto poûehn·nÌ znamenalo a jak se
pozdÏji projevilo.
J·kob sv˝m poûehn·nÌm, jak pravÌ PÌsmo, Ñpov˝öil mladöÌho syna Efrajima nad Manasesaì. Ale jak se toto pov˝öenÌ vlastnÏ n·slednÏ tak¯ÌkajÌc
realizovalo? SpÌöe se n·m moûn· bude zd·t, ûe vyznÏlo ˙plnÏ do ztracena.
Ani Efrajim ani Manases nebudou hr·t nÏjakou zvl·ötnÌ roli v dalöÌ historii,
jako hr·lo t¯eba knÏûskÈ pokolenÌ Leviho nebo kr·lovskÈ pokolenÌ Judy.
V n·sledujÌcÌm poûehn·nÌ sv˝ch dvan·cti syn˘ jiû J·kob oba kmeny nezmiÚuje a hovo¯Ì pouze o potomstvu JosefovÏ jako celku. Kdybychom zkoumali
dalöÌ mÌsta PÌsma, ve kter˝ch se s tÏmito kmeny setk·v·me, pak zjistÌme, ûe
zmÌnek o Efrajimovi je sice zhruba dvakr·t tolik neû o Manasesovi, ale
obÏma kmen˘m Hospodin vyt˝k· mnoûstvÌ h¯Ìch˘ a vöelijakou nevÏru, a tak
tÏch vÌcero zmÌnek o Efrajimovi moûn· spÌöe zahrnuje takÈ vÌce pok·r·nÌ.
Zkr·tka nikde jedin˝ jasn˝ a z¯eteln˝ n·znak toho, ûe Efrajim m· b˝t pov˝öen nad Manasesa.
Ale, co kdyû toto vyvolenÌ je platnÈ jen v urËitÈ neviditelnÈ duchovnÌ
rovinÏ, kter· se net˝k· nÏjak˝ch pozemsk˝ch hmatateln˝ch v˝sad. Existuje
totiû, co se t˝Ëe Efrajima jeötÏ jin· z·hada, kter· by n·m mohla na naöÌ
ot·zku naznaËit odpovÏÔ. V knize ZjevenÌ Ëteme o z·chranÏ sto Ëty¯iaËty¯iceti tisÌc vyvolen˝ch ze vöech pokolenÌ Izraele, kte¯Ì majÌ b˝t Ëty¯mi andÏly
oznaËeni na sv˝ch Ëelech. ProËÌt·me-li seznam kmen˘, Ëteme tam o pokolenÌ JosefovÏ a pokolenÌ ManasesovÏ, ale chybÌ tam jak·koli zmÌnka o zachr·nÏn˝ch z pokolenÌ Efrajimova. Nebude tedy z Efrajima nikdo zachr·nÏn?
Z pokolenÌ Manasesova budou zachr·nÏnÌ, ale z pokolenÌ Efrajimova, kterÈ
obdrûelo od praotce J·koba, vedenÈho Duchem BoûÌm, vyööÌ poûehn·nÌ neû
potomstvo Manasesovo, nebude zachr·nÏn nikdo? Nebo se na nÏ nynÌ zapomnÏlo. »i snad toto poûehn·nÌ B˘h zruöil? To by ovöem bylo v p¯ÌkrÈm
rozporu s Pavlov˝m v˝rokem, ûe BoûÌ vyvolenÌ a povol·nÌ jsou nezruöiteln·
a prohl·öenÌm, ûe koho B˘h vyvolil, toho takÈ povolal, a koho povolal, toho
i ospravedlnil. MusÌme tedy nutnÏ st·t p¯ed urËit˝m tajemstvÌm, co se vlastnÏ
stalo s kmenem Efrajimov˝m. P¯eËtÏme si proto znovu ono J·kobovo poûehn·nÌ t˝kajÌcÌ se Efrajima: ÑJeho (totiû Manasesa) mladöÌ bratr (Efrajim) ho
vöak p¯eroste a jeho potomstvo naplnÌ n·rodyì. Slyöeli jsme dob¯e: ÑEfrajimovo potomstvo naplnÌ n·rodyì. A nynÌ si p¯eËtÏme z knihy ZjevenÌ slova,
kter· bezprost¯ednÏ n·sledujÌ po v˝Ëtu zachr·nÏn˝ch dvan·cti kmen˘ Izra19
ele: ÑPotom jsem vidÏlì, ¯Ìk· Jan, Ñvelik˝ z·stup, ûe by ho nikdo nedok·zal
seËÌst, ze vöech ras, kmen˘, n·rod˘ a jazyk˘, jak stojÌ p¯ed tr˘nem a p¯ed
tv·¯Ì Ber·nkovouì. VidÌme tu n·padnou podobnost? NenÌ ztracenÈ Efrajimovo pokolenÌ vlastnÏ onÌm bezpoËetn˝m z·stupem ze vöech n·rod˘, ras
a kmen˘? NenÌ pr·vÏ tento z·stup naplnÏnÌm J·kobova mimo¯·dnÈho poûehn·nÌ Efrajima, ûe jeho potomstvo naplnÌ n·rody. Pavel pozdÏji ¯Ìk·, ûe
Bohu jde o potomstvo duchovnÌ a nikoli tÏlesnÈ. A tak se osobnÏ domnÌv·m, ûe Efrajim v tomto J·kobovÏ poûehn·nÌ symbolizuje budoucÌ k¯esùanskou cÌrkev, kterou pr·vÏ Krist˘v k¯Ìû, jehoû znamenÌ nad obÏma syny
J·kob z·mÏrnÏ uËinil, povyöuje jako mladöÌho bratra ñ tedy vϯÌcÌ v Krista
vzeölÈ nejprve ze éid˘ a potom vöechny ty nesËÌslnÈ z·stupy k¯esùan˘
z pohan˘ ñ nad staröÌho bratra, totiû Izrael podle tÏla. Krist˘v k¯Ìû zde
rozdÏlil BoûÌ lid. JeûÌöovo povol·nÌ ÑjdÏte ke vöem n·rod˘mì je vlastnÏ
poË·tkem naplnÏnÌ Efrajimova poûehn·nÌ.
A tak n·m toto znamenÌ Kristova k¯Ìûe naznaËenÈ jiû v dobÏ samotnÈho
vzniku IzraelskÈho n·roda p¯ipomÌn·, ûe budeme-li se opravdu drûet JeûÌöe
Krista uk¯iûovanÈho, potom m·me vz·cnÏjöÌ a vzneöenÏjöÌ zaslÌbenÌ skrze
kterÈ p¯istupujeme k Bohu. »i jin˝mi slovy PÌsma, sl·vu starÈ smlouvy nelze
srovn·vat se sl·vou smlouvy novÈ a jejÌmi zaslÌbenÌmi. (2. Kor. 3. kap.)
NynÌ vöak vyvst·v· nep¯Ìjemn· ot·zka, zda by se po vöech tÏchto slovech
nezaËal Efrajim bez mÌry povyöovat nad Manasese. JistÏ si v tÈto souvislosti
vzpomeneme na napomÌn·nÌ apoötola Pavla, ûe se k¯esùanÈ z pohan˘ nemajÌ vychloubat nad éidy z˘st·vajÌcÌmi v zatvrzelosti, neboù stojÌ vÌrou, tedy na
z·kladÏ BoûÌ svrchovanÈ milosti a nikoli na sv˝ch vlastnÌch skutcÌch. Pavel
¯Ìk·: Ratolesti byli vylomeny pro svou nevÏru, ale jsou to ratolesti, kterÈ od
p¯irozenosti pat¯Ì ke kmeni. ZatÌmco my jsme byli proti p¯irozenosti (v naöem
kontextu proti tradiËnÌmu pr·vu staröÌho syna) naroubov·ni na uölechtil˝
kmen.
Ale vzpomeÚme jeötÏ jedno vöeobecnÏ zn·mÈ mÌsto PÌsma, ve kterÈm
rovnÏû nach·zÌme konflikt mezi mladöÌm a staröÌm synem. MyslÌm nynÌ na
podobenstvÌ O marnotratnÈm synu. V nÏm na konci Ëteme, jak staröÌ syn
nechtÏl vejÌt na oslavu, kterou otec uspo¯·dal na poËest n·vratu ztracenÈho
syna. Zde podobenstvÌ konËÌ. Jiû se nedovÌd·me nic o tom, jak to s obÏma
bylo d·l. JakÈ bylo n·slednÈ souûitÌ obou syn˘. O tom JeûÌö radÏji mlËÌ. Ale
dovedeme si to jistÏ zhruba p¯edstavit. UrËitÏ n·s jiû mnohokr·t napadlo,
zda to p¯ece jen nebylo trochu nespravedlivÈ v˘Ëi tomu staröÌmu synovi.
P¯ece jen se to sebÏhlo moc rychle a navÌc nebyla jistota, ûe to napravenÌ
bylo trvalÈ. N·slednÈ souûitÌ obou bude jistÏ poznamen·no mnoh˝m napÏtÌm. NenÌ to v PÌsmu nic novÈho, podobnÈ napÏtÌ prov·zelo i souûitÌ Iz·ka
a Izmaela, J·koba a Ezaua, mladiËkÈho Josefa a jeho bratry a i kdyû o tom
nem·me v PÌsmu zpr·vy, nepochybnÏ stÌn nep¯irozenÈho poûehn·nÌ padl
i na vztah Manasesa a Efrajima. Nebo jinak, slovy apoötola Pavla, to, co se
zrodilo podle tÏla, vûdy pron·sleduje to, co, bylo zrozeno z Ducha. A to
nakonec platÌ i o naöem vnit¯nÌm bytÌ. I v n·s sam˝ch existuje konflikt dvou
ËlovÏËenstvÌ ñ toho p¯irozenÈho, tÏlesnÈho a toho duchovnÌho.
A v pozadÌ vöech tÏchto konflikt˘ je rozdÏlenÌ Kristova k¯Ìûe. Pr·vÏ on
20
k¯ÌûÌ pl·ny tomu, co je p¯irozenÈ, neboù up¯ednostÚuje vlastnÏ ty, kte¯Ì
nemajÌ jakoukoli tÏlesnou chloubu. On prohlaöuje, ûe k Bohu nemajÌ blÌû
lidÈ ûeleznÈ v˘le, mimo¯·dn˝ch nad·nÌ, ani vysok˝ch mor·lnÌch hodnot Ëi
n·boûenskÈho nasazenÌ. JeûÌö nep¯iöel nikoho chv·lit, ale volat k pok·nÌ.
A jeli kdo vol·n k pok·nÌ, pak musÌ b˝t nejprve usvÏdËen z toho, ûe toto
pok·nÌ pot¯ebuje. A p¯edstavme si, ûe nÏkdo, kdo Ëek· pochvalu, je n·hle
obvinÏn z h¯Ìchu a pokrytectvÌ. To je pro naöeho tÏlesnÈho ËlovÏka zkr·tka
nestravitelnÈ. A tak celnÌci a nevÏstky p¯edch·zeli do BoûÌho kr·lovstvÌ
n·boûenskÈ horlivce svÈ doby. Efrajim byl pov˝öen nad Manasesa ñ proti
p¯irozenosti. Proti p¯irozenosti byly vylomeny vÏtve pat¯ÌcÌ ke kmeni a naroubov·ny vÏtve p˘vodnÏ zplanÏlÈ. Kdyû Petr uvidÏl JeûÌö˘v z·zraËn˝ rybolov, zvolal, Pane odejdi ode mnÏ, neboù jsem ËlovÏk h¯Ìön˝. Jin˝mi slovy
¯ekl: jak bych j· plan· a uschl· vÏtev mohl mÌt podÌl na boûskÈm kmeni.
Aniû to Petr v tu chvÌli tuöil, uplatnil ve svÈm ûivotÏ princip k¯Ìûe, kter˝ ruöÌ
lidskou chloubu a pozved·v· to, co je druhÈ kategorie, to co mÏlo Ëekat, aû
co zbude po hostinÏ prvorozen˝ch, siln˝ch, urozen˝ch a vöelijak privilegovan˝ch. Pozved·v· to, co si vyvolil s·m B˘h. NezapomÌnejme nikdy na
tento princip. V nÏm spoËÌv· moc Kristova k¯Ìûe, moc BoûÌ. K Bohu se
nedostaneme blÌûe pevnÏjöÌ v˘lÌ a vyööÌmi mor·lnÌmi z·sadami, ale pl·Ëem
nad sebou sam˝mi, nad tÌm, ûe jsme od p¯irozenosti st·le jen planÈ vÏtve, aù
jsme kdokoli.
Ale i kdyû tak pÌöeme a uvaûujeme, musÌme mÌt na pamÏti i ty prvorozenÈ, silnÈ, n·boûensky urozenÈ Ëi vöelijak znamenitÏ nadanÈ, kte¯Ì dosud
zvÏsti o k¯Ìûi nerozumÌ a pohoröujÌ se nad nÌ. [Kdyû Apoötol Pavel v 9. kapitole
ÿÌman˘m na¯Ìk· nad nevÏrou Izraele a oböÌrnÏ na nÌ vysvÏtluje ot·zku
BoûÌho vyvolenÌ ñ to zn·mÈ, smiluji se nad k˝m se smiluji a slituji se nad
k˝m se slituji ñ hned v prvnÌm veröi n·sledujÌcÌ 10. kapitoly prohlaöuje na
adresu tÏchto zatvrzel˝ch: ÑÖsnaûnÏ prosÌm Boha za nÏ, aby byli spaseni.ì]
I s nimi BoûÌ tajemn˝ pl·n sp·sy jeötÏ poËÌt· i kdyû prozatÌm z˘st·vajÌ pod
hnÏvem BoûÌm. Coû m·me pr·vo pomÌjet takov· mÌsta PÌsma, ve kter˝ch
nap¯Ìklad Ëteme, jak apoötol Pavel prohlaöuje, aû v jakÈmsi panteistickÈm
smyslu, ûe B˘h sm̯il skrze k¯Ìû se sebou svÏt ñ tedy nikoli jen nÏjakou
ÑlepöÌì Ë·st svÏta, nebo o tom, ûe B˘h vöechny uzav¯el pod neposluönost,
aby se nade vöemi slitoval? Jestliûe p·dem BoûÌho lidu p¯eöla sp·sa na
pohany, ¯Ìk· opÏt Pavel, co bude znamenat jejich obr·cenÌ neû vzk¯ÌöenÌ
z mrtv˝ch a BoûÌ vÏËnÈ kr·lovstvÌ, kterÈ vyhlÌûÌme? V BoûÌm pl·nu je totiû
i sm̯enÌ staröÌho syna s mladöÌm, sm̯enÌ Efrajima a Manasesa, stejnÏ jako se
kdysi sm̯il Josef se sv˝mi bratry. Jak se to p¯esnÏ stane, o tom zatÌm JeûÌö
mlËÌ. To je p¯edmÏtem aû dalöÌho dÏjstvÌ BoûÌho dramatu, kterÈ je pro n·s
zatÌm h·dankou, stejnÏ jako byla kdysi pro zboûnÈ éidy h·danka odkud
a jak p¯ijde Mesi·ö. Dosud Krist˘v k¯Ìû lidi rozdÏloval a rozdÏluje a musÌ
tomu tak b˝t, ale jednoho dne, aû p¯ijde P·n v sl·vÏ a ustanovÌ svÈ kr·lovstvÌ, je bude naopak smi¯ovat. Bude to obraznÏ doba, kdy se smÌ¯Ì staröÌ
bratr s mladöÌm, kdy se neplodnÈ ratolesti opÏt navr·tÌ ke kmeni. Vûdyù B˘h
skrze k¯Ìû se sebou sm̯il cel˝ svÏt. Slyöme znovu ñ sm̯il a nikoli rozdÏlil.
Pokud chceme b˝t tohoto sm̯enÌ ˙Ëastni, a nemÌt za dÏdictvÌ zk·zu a temnotu,
21
urËenou tÏm nesmi¯iteln˝m, ûijme podle Pavlova n·vodu: Ñnevyn·öejme se
nad vÏtve, kterÈ byly vylomeny.ì NedomnÌvejme se, ûe jsme jakkoli privilegovanÌ, ale mÏjme se vûdy jen za planÈ vÏtve, za lidi ÑpoddanÈ vöem bÌd·mì,
kterÈ si B˘h z milosti vyvolil, aby byly obûiveny JeûÌöov˝m ûivotem. Prosme,
podobnÏ jako prorok Zacharij·ö, aby na n·s P·n vylil Ducha pok·nÌ a vroucÌch
proseb o smilov·nÌ. Pamatujme ve sv˝ch modlitb·ch, jako pamatoval Pavel,
i na ty zatvrzelÈ a odporujÌcÌ ñ nechù slunce naöich modliteb vzch·zÌ nad
nimi. A mÏjme st·le ze vöeho nejvÌce na pamÏti ñ a to i kdybychom se
zrovna vzn·öeli na mimo¯·dn˝ch duchovnÌch v˝öin·ch ñ onu Petrovu reverenci: Pane, odstup ode mnÏ, neboù jsem ËlovÏk h¯Ìön˝. A paradoxnÏ pr·vÏ
tehdy bude P·n s n·mi a naöe vÌra bude velkou jako byla onoho setnÌka,
kter˝ se nepokl·dal za hodna, aby JeûÌö vstoupil pod jeho st¯echu. JeûÌö na
jeho adresu p¯ekvapivÏ prohl·sil, ûe tak velikou vÌru v Izraeli nenaöel. Byla
to vÌra duchovnÌho Efrajima, kter· mÏla v budoucnu naplnit n·rody. Je to
vÌra odhalujÌcÌ z·kladnÌ princip tajemstvÌ JeûÌöova k¯Ìûe.
ñsfZPRÁVY ZE SVÌTA
IRÁK
Vražda knìze syrské pravoslavné
církve a další násilnosti
Dva dny po únosu byly nalezeny ostatky devìtapadesátiletého knìze syrské pravoslavné církve Boulouse Iskandery, který byl v Mosulu unesen 11. øíjna 2006
skupinou muslimských radikálù v dobì,
kdy byl v jednom obchodì. Únosci pozdìji
telefonovali jeho rodinì a požadovali výkupné ve výši 350 000 dolarù.
Po nìkolika vyjednáváních s rodinou
byla èástka výkupného zredukována na
40 000 dolarù. Avšak kromì výkupného
únosci požadovali, aby Iskanderùv sbor veøejnì odmítl poznámky papeže Benedikta XVI. týkající se islámu, které vyøkl nìkolik týdnù pøedtím.
Všechny požadavky únoscù byly splnìny. Rodina sehnala výkupné a jeho sbor
vyvìsil po mìstì na 30 plakátù s podepsanými staršími, že nesouhlasí s papežovými výroky. Nicménì po tìchto krocích
se již únosci neozvali a rodina nemìla žádné signály, že by byl knìz Iskander propuštìn.
22
11. øíjna asi v sedm hodin veèer bylo
objeveno mrtvé tìlo knìze Iskandera
v okrajové ètvrti Tahir. Ruce a nohy byly
oddìleny od tìla a spolu s useknutou hlavou ležely na hrudi zavraždìného.
Pozùstalými knìze Iskandera jsou jeho
manželka Azhar, synové Fadi a Johamma
a dcery Fadijeh a Mariam.
p·ter Boulous Iskander
***
Brutální smrt knìze Iskandera je dalším
pøípadem série násilných útokù proti náboženským menšinám v Iráku, ke kterým
dochází v poslední dobì. Podle agentury
Compass Direct referovaly anonymní církevní zdroje v Iráku o vraždì pìtapadesátiletého iráckého právníka z Bagdádu Dr.
Josepha Fridon Petrose, který byl zabit rovnìž 11. øíjna na cestì do Mosulu. Dále je
známo nìkolik pøípadù únosù a znásilnìní
køesanských dívek. Za tìmito èiny rovnìž
stojí muslimští militanti. Syrská mezinárodní tisková agentura také 12. øíjna uveøejnila pøípad ètrnáctiletého chlapce, který
byl ukøižován v mìstì Albastra a pøípad
syrského køesanského chlapce, kterému
21. øíjna usekli hlavu muslimští radikálové v mìstì Baqouba.
1. listopadu odpálili radikálové bombovou nálož u vchodu do jednoho katolického kostela v Mosulu, která znièila vchodové dveøe a okna budovy. K útoku došlo
v dobì veèerních modliteb. Pøi výbuchu
nebyl naštìstí nikdo zranìn.
19. listopadu došlo k únosu chaldejského knìze Douglase Yousefa Al-Bazy, který
byl o devìt dnù pozdìji propuštìn bez jakékoli újmy. 4. prosince pak byl jen nìkolik krokù od svého bydlištì unesen další
chaldejský knìz Samy Al Raiys, který byl
ale rovnìž po šesti dnech propuštìn na svobodu.
26. listopadu došlo k únosu devìtašedesátiletého Munthira, èlena staršovstva
presbyteriánského sboru. Únosci požadovali za jeho propuštìní 1 milion dolarù.
Po tøech dnech však násilníci ukonèili jakékoli vyjednávání a ráno 30. listopadu
bylo nalezeno Munthirovo mrtvé tìlo.
Muž byl usmrcen støelou do hlavy. Ještì
pøedtím únosci vydali prostøednictví mobilního telefonu prohlášení, že je to odveta za papežova slova a že chtìjí pozabíjet
všechny køesany. Munthir je prý prvním
z nich.
– Hlas muèedníkù, Kanada, øíjen –
prosinec 2006
ETIOPIE
Útoky na køesany v Západní
Etiopii
V poslední dobì stále více pøibývá útokù proti etiopským køesanùm, které jsou
výsledkem silného náboženského napìtí
v zemi.
11. øíjna vypálili místní muslimové
sedmnáct kostelù v mìstì Begge a zabili
evangelistu jménem Mekayel Kena. Bìhem
tìchto násilností byli zranìni další tøi køesané a mnozí pøišli o své domovy. Následkem toho museli uprchnout do sousedních
mìst. K útokùm došlo poté, co v této oblasti cirkulovala nahrávka, které vybízela
muslimy k džihádu. Hlas muèedníkù obìtem tìchto útokù poskytl nejnutnìjší pomoc.
Bìhem víkendu 14.–15. øíjna bylo
v mìstì Jimma v dùsledku násilného støetu mezi etiopskými pravoslavnými køesany a muslimy zabito pìt osob. Mluvèí federální policie k tomu prohlásil: „Tyto
incidenty byly vyvolány jistými jednotlivci, kteøí se k dosažení svých laciných politických cílù pokoušeli mezi obyvateli Jimma vytváøet napìtí prostøednictvím
náboženství.“ Policie nìkolik osob zatkla
a po dalších podezøelých pátrá.
5. listopadu byl zatèen a uvìznìn Semu
Hailu, starší sboru mennonitské církve
v Jimma. Dùvodem byla žaloba skupiny
muslimù, kteøí ho údajnì slyšeli, jak se vysmívá proroku Mohamedovi. K tomuto obvinìní došlo poté, co Hailu odmítl opustit
svùj dùm a prodat svùj majetek v blízkosti
tamní mešity. Muslimové na to reagovali
tím, že nevìøící (kafir) by nemìl bydlet poblíž mešity a opakovanì mu vyhrožovali
a naléhali, aby se odstìhoval. Když to Hailu odmítl, obvinili ho, že urazil Mohammeda, což vedlo k jeho zatèení. Na soudní pøelíèení pøivedli falešné svìdky. Byl poslán
do vìzení zatím na nespecifikovanou dobu.
23
17. listopadu vypálili muslimové ve vesnici Tongo dùm, jehož vlastníkem je Jemal
Tasisa. Ten je starším tamního luteránského sboru. Tasica uprchl s celou rodinou do
mìsta Assosa. Hlas muèedníkù mu v rámci
svého projektu na pomoc tamním køesanùm pøedal nejnutnìjší pomoc.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
øíjen–listopad 2006
INDONÉSIE
Na Sulawesi zabit církevní
pøedstavitel
Reverend Irianto Kongoli (42 let), který spravoval církevní sbor ve støední Sulawesi, byl zastøelen v obchodì, kde nakupoval se svou pìtiletou dcerkou.
K incidentu došlo 16. øíjna v mìstì Palu.
Po násilném èinu ujeli oba útoèníci na motocyklu.
Kongkoli byl otevøeným bojovníkem za
spravedlnost a mír v tomto regionu, kde
již po nìkolik let vládne náboženské napìtí. To se ještì více rozhoøelo po smrti tøí
katolíkù, kteøí byli 22. záøí popraveni za
jejich údajný podíl na náboženských konfliktech v roce 2000. Køesané žijící ve
støední Sulawesi jsou pøesvìdèeni, že bylo
krajnì nespravedlivé, když za tyto nepokoje odsoudili pouze tøi køesany a žádné
muslimy, kteøí se na tomto násilí úèastnili.
Zatímco nìkteøí tamní politiètí pøedstavitelé dávají Kongoliho smrt do souvislosti
s jeho protesty proti zmínìné popravì,
køesané v této oblasti jsou pøesvìdèeni,
že za jeho smrtí stojí muslimové, kteøí se
snaží znovu rozpoutat násilnosti. Katolický biskup Joseph Suwaten prohlásil na toto
téma: „Tato vražda souvisí s pøedchozími
roky násilí a není spojena s popravou tøí
køesanù. Zdá se mi pøíliš úèelové omezit
motiv tohoto èinu jen na onu popravu.“
Pastor Irianto po sobì zanechal manželku a tøi dìti.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
18. øíjna 2006
24
SRÍ LANKA
Pronásledování køesanù
pokraèuje
Køesané na Srí Lance zakoušejí stále
nové a nové pronásledování a násilí. Svìdèí o tom pøípady, o kterých referuje Národní køesanská evangelikální aliance Srí Lanky (NCEASL).
V noci na 13. øíjna 2006 bylo vyrabováno a vykradeno modlitební støedisko
v Hingurakgoda. Neidentifikovaní útoèníci ukradli elektronické varhany, koberce,
rohožky, znesvìtili vnitøek budovy lidskými exkrementy a potom spálili zpìvníky
a Bible. Oheò se ale naštìstí nestaèil rozšíøit.
23. øíjna zaútoèilo pìt mužù, kteøí se
zprvu vydávali za policisty, na církevního
pracovníka a jeho rodinu ve sboru Spoleèenství Vinice v mìstì Gonowela. Podle
pozdìjší zprávy tato rodina mìla za úkol
støežit budovu sboru. Kolem pùlnoci
k budovì dorazilo pìt mužù, kteøí této rodinì vyhrožovali, muže tloukli holemi,
jeho ženì ukradli zlatý øetízek a s jejich
dìckem agresivnì cloumali. Dále poškodili elektrickou instalaci a rozbili rùzné vázy
a nádoby. Muž utrpìl vážná zranìní, trpìl
následnì bolestmi bøicha a v moèi mìl
krev. O týden pozdìji byl tentýž sbor napaden znovu, tentokrát skupinou deseti
mužù, kteøí se pokoušeli budovu podpálit.
Jejich úsilí bylo naštìstí neúspìšné.
29. øíjna èelil Letnièní sbor v Jakkala
útoku ozbrojeného zástupu, který požadoval, aby se církev pøestala scházet k bohoslužbám. Navzdory tìmto hrozbám se
vìøící v dalším týdnu sešli opìt. Ale následující nedìli, 12. listopadu, se pøed budovou sboru srotil dav asi stovky buddhistických oponentù s protikøesanskými
transparenty. Nìkteøí z nich byli ozbrojeni holemi, bránili pøicházejícím køesanùm
ve vstupu do budovy a navíc jim vyhrožovali a nadávali. Pastor sboru sice zavolal
policii, ale na místo dorazili jen dva poli-
cisté, kteøí se zástupem nic nezmohli. Až
po pøíjezdu policejních posil se dav rozešel.
K dalšímu útoku došlo 30. øíjna, kdy
byl napaden pastor sboru Calvary Chapel v Polhena skupinou místních mužù.
Dva nebo tøi útoèníci pastora bili a druzí
se na to dívali. Pastor musel být hospitalizován.
12. listopadu požadoval shromáždìný
dav odpùrcù okamžité ukonèení právì probíhající bohoslužby kongregace Mizpah
prayer Ministry v Nawalapitiya. Útoèníci,
mezi nimiž bylo i dvanáct buddhistických
mnichù, èlen místního zastupitelstva a novináøi z místních novin, vyhnali vìøící
z jejich budovy. „Vyhrožovali nám, že jestli se ještì sejdeme, tak nám nᚠkostel rozmlátí,“ uvedl tamní pastor.
Tentýž den v mìstì Anamaduwa napadlo nìkolik útoèníkù ètyøi køesany, kteøí se vraceli z pohøebního shromáždìní.
Útoèníci vìøící bili a házeli po nich kameny. Když o tomto incidentu informoval
tamní pastor policii, hájili se útoèníci tím,
že sbor svými hlasitými bohoslužbami ruší
okolí. Pastor ovšem proti tomu namítl, že
všichni v nejbližším okolí sboru jsou køesané a že bohoslužby se navíc konají jednou týdnì a trvají zhruba hodinu. Útoèníci
pak slíbili, že již køesany nechají na pokoji.
K poslednímu útoku došlo 22. listopadu v osadì Mawatura (okres Kandy). Tamní pastor a jeden zamìstnanec sboru byli
kolem osmé hodiny veèerní právì uvnitø
budovy, když uslyšeli explozi a zvuk tøíštícího se skla. Výbuch vyrazil èelní okna budovy a poškodil i støechu. Nìkteré z letících
kamenù zasáhly zmínìného zamìstnance
sboru do hlavy. Ten pak musel následnì
vyhledat lékaøskou pomoc v místní nemocnici.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
øíjen–prosinec 2006
TURECKO
Útoky na kostel a soudní pøelíèení
s køesany
Skupina neidentifikovaných útoèníkù
vhodila šest „Molotovových koktejlù“ na
budovy protestantské církve v Odemis
a zpùsobila tím menší materiální škodu.
Útok byl zatím nejvážnìjším incidentem ze
série nìkolika napadení tohoto sboru bìhem posledních dnù. Podle tamního pastora Mehmeta Sahina Cobana házeli útoèníci již pøedtím do budovy sboru (kde je
i pastorùv byt) témìø každou noc kameny.
Coban ohlásil pøedchozí incidenty na policii, ale ta jeho oznámení ignorovala. Poslední útok se zápalnými láhvemi ale zaèala ihned vyšetøovat.
* * *
Dva tureètí køesané stanuli pøed soudem za „urážku turectví“ a podnìcování nenávisti vùèi islámu údajnou snahou obracet Turky na køesanství. Oba muži, Hakan
Tastan a Turan Topal, byli obvinìni 12. øíjna a soud s nimi zaèal 23. listopadu. Oba
jsou obviòováni z toho, že islám oznaèovali za „primitivní a umìle vykonstruované“ náboženství a tvrdili, že Turci zùstanou „barbary“, pokud budou islám nadále
praktikovat. Tastan a Topal tato obvinìní
popírají. Po pøelíèení z 23. listopadu,
Tastan pro tisk uvedl: „Jsme obviòováni èistì za to, že jsme køesané a protože konáme misijní práci.“
– Hlas muèedníkù, Kanada,
15. a 29. listopadu 2006
ERITREA
Vláda pokraèuje v tvrdém kurzu
vùèi køesanùm
Podle zprávy agentury Compass Direct
z 18. øíjna byli dva køesanští vìzni
v Eritreji umuèeni tajnou policií. Tøiadvacetiletý Immanuel Andegeresh a tøicetiletý
Kibrom Firemichel byli zatèeni 15. øíjna,
když se úèastnili privátního bohoslužebné25
ho setkání v domì køesana Teklezgi Asgerdoma. Po dvou dnech strávených ve
vazbì zemøeli oba zatèení køesané následkem èetných zranìní a extrémní dehydratace. Nìkdejší eritrejský církevní pøedstavitel a mluvèí kanadského Hlasu
muèedníkù Bernie Daniel, který oba muže
dobøe znal, k tomu uvedl: „Vidím to jako
významný signál vyhrocování situace
v celé zemi. Jen stále doufám a za to se
i modlím, aby to byla pouze práce nìkolika svéhlavých úøedníkù v malých mìstech.
Pokud je to ale souèást vládní politiky, pak
by to bylo vskutku velice vážné a smutné.“
Dalších deset køesanù, kteøí se domácího
setkání rovnìž zúèastnili, byli také zatèeni
a i s nimi bylo zacházeno velmi tvrdì.
O jejich souèasné situaci není nic známo.
* * *
Podle zprávy agentury Compass Direct
z 30 øíjna bylo v Eritreji zatèeno 150 køesanù. Tato rozsáhlá razie byla odstartována 25. øíjna asi v šest hodin ráno, kdy tajní
policisté ve mìstì Mendefera zaèali postupnì zatýkat všechny místní køesany podle
jmenného seznamu, který si tajná policie
sama vypracovala. Celkem 38 mužù a 17
žen pak bylo uvìznìno v mìstských kasárnách, kde je podle zpráv policisté bili
a fyzicky týrali. Oèití svìdkové uvádìjí, že
minimálnì deset ze zatèených žen byly mladé matky pøinucené opustit svá nemluvòata. Následujícího rána razie pokraèovala
a bylo zatèeno dalších 95 evangelikálních
køesanù. Zatèení køesané jsou èlenové
pìti protestantských denominací postavených v Eritreji mimo zákon – Církev živého Boha, Kile Hiwot, sbory Plného evangelia, sbory Rema – a také aktivní èlenové
pravoslavných probuzeneckých skupin.
Tato nedávná zatèení zvýšila stávají poèet
vìznìných køesanù v Eritreji na 2 078
osob. Nikdo z nich nebyl oficiálnì odsouzen.
*
26
*
*
Eritrejská vláda také usiluje o stále vìtší kontrolu pravoslavné církve. Aèkoli nepøetržitì prohlašuje, že je v Eritreji respektována náboženská svoboda, pøikázala
v roce 2000 uzavøít všechny sbory køesanských denominací vyjma eritrejské pravoslavné církve, øímsko-katolické církve
a sborù luterské církve. Bìhem uplynulých
mìsícù se ale i tyto povolené kongregace
dostávají pod stále vìtší tlak vládních úøadù. V lednu 2006 vláda odstranila z úøadu
patriarchu pravoslavné církve a na jeho
pozici dosadila svého vlastního èlovìka.
Podle zprávy agentury Compass Direct
z 14. prosince nyní vláda pøikázala, že
všechny církevní finance napøíštì pùjdou
pøes vládní pokladnu. 5. prosince vyšlo
vládní naøízení, podle nìhož všechny desátky musí být ukládány na vládou kontrolovaný úèet, ze kterého pak budou vypláceni duchovní. Vláda rovnìž bude
rozhodovat o poètu duchovních v každé
farnosti. Církevní pøedstavitelé s tìmito
restrikcemi údajnì souhlasili. Podobné
omezení øímsko-katolické církve však bylo
zamítnuto.
Agentury rovnìž pøinesly zprávy, že
v Eritreji 4. prosince bylo zatèeno devìt øidièù kamionù pracujících pro køesanskou
humanitární organizaci Samaritánùv mìšec, kteøí míøili k eritrejsko-súdánské hranici. Tito øidièi, z nichž vìtšina jsou evangelikální køesané, zùstávají ve vazbì na
policejní stanici è. 6 v Asmaøe. Minulý mìsíc bylo zmínìné humanitární organizaci
eritrejskými úøady naøízeno, aby opustila
zemi. Je to již jedenáctá mezinárodní humanitární organizace, která byla v tomto
roce vypovìzena ze zemì. Eritrejské úøady tato naøízení ospravedlòují tím, že usilují o to, aby jejich zemì nebyla závislá na
zahranièní pomoci.
* * *
Snad jediná pozitivní zpráva, která
v poslední dobì z Eritreje došla je infor-
mace, že z vìzení byla propuštìna proslulá eritrejská køesanská zpìvaèka Helen
Berhaneová. Ta byla zadržována tøicet mìsícù ve vojenském táboøe u hlavního mìsta Asmary. Jednatøicetileté Helen byla nedávno povolena léèba v nemocnici, ale
nesmìla zde pøijímat žádné návštìvy.
V souèasné dobì je již doma u svých rodièù v Asmaøe a navzdory pronásledování
pro svou víru v Krista je plná nové duchovní síly.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
øíjen–prosinec 2006
Zn·m· eritrejsk· k¯esùansk· zpÏvaËka
Helen Berhameov· byla propuötÏna z vÏzenÌ.
INDIE
Køesanská víra uprostøed
nepøátelského teritoria
Náboženská perzekuce v jedné z nejlidnatìjších zemí svìta pokraèuje v nezmenšené míøe a køesané napøíè Indií zakoušejí nejrùznìjší protivenství. Následuje
struèný pøehled nìkterých nejnovìjších
incidentù.
Podle zprávy z 27. øíjna byli dva køesané zbiti asi dvanácti útoèníky za to, že se
odmítli vrátit ke svému døívìjšímu buddhistickému náboženství. K incidentu došlo v okrese Shadol ve státì Madhjapradéš.
Oba muži jsou jedinými køesany ve své
vesnici a pøi útoku svých sousedù utrpìli
vnitøní zranìní. Již pøedtím trpìli ostrakizací a napøíklad tím, že nesmìli èerpat
vodu z obecní studny. Policie se jejich pøípadem odmítla zabývat.
* * *
V dalších zprávách jsou popisovány pøípady indických køesanù, kteøí byli pøinuceni vzdát poctu hinduistickým božstvùm.
K prvnímu incidentu došlo ve vesnici Kurumaradikere (stát Karnataka). Protože se
tamní køesané neúèastnili výroèního svátku Dapavali, žádali hinduistiètí vesnièané,
aby pastor Naik (39 let) spolu s dalším jedenácti rodinami svého sboru vzdali poctu hinduistickým božstvùm a uèinili tak
„gesto symbolického pokání“. Na jakési
schùzi svolané vesnickými pøedáky byl pastor Naik vyšetøován, zda èleny své kongregace vybízí èi nevybízí k tomu, aby odmítali hinduistická božstva. Vesnièané pak
køesanùm vyhrožovali a uráželi je a jeden
muž byl opakovanì fyzicky napaden. Všem
vìøícím bylo pøikázáno, aby šli do hinduistického chrámu vykonat tradièní rituál.
Osm z jedenácti rodin požadavkùm nakonec ustoupilo. Hlavní vesnický pøedák rozkázal, aby tøi neposlušné rodiny byly z vesnice vyhnány. Pastor Naik se v obavì pøed
dalšími represemi radìji ukrývá. Jiný pastor z nedaleké vesnice uvedl, že tyto útoky
roznìcuje jeden z místních politikù. Zprávy o podobných pøípadech docházejí z dalších míst Indie. 6. listopadu pøinutili hinduistiètí militanti køesany ve vesnici
Bevainahalli, aby se poklonili hinduistickým božstvùm a pak byli nuceni, aby se
opìt vrátili k hinduismu.
* * *
21. listopadu byl zavraždìn dvìma neznámými muslimskými útoèníky padesátiletý Bashir Ahmed Tantray, který pøestoupil ke køesanství z islámu. K tomuto
násilnému èinu došlo v Indickém státì
27
Džammú a Kašmír. Tantray byl zastøelen
na autobusové zastávce ve vesnici Mamoosa. Podle oèitých svìdkù pøišli na zastávku dva mladí muslimové a ptali se na
dobu odjezdu autobusu. Náhle jeden
z nich vytáhl pistoli a støelil tøikrát Tantraye z bezprostøední blízkosti. Tantray
pøijal køesanství pøed deseti lety a od té
doby byl v tomto indickém státì velmi zapáleným a známým køesanským aktivistou. Jeden z místních køesanù k tomuto
pøípadu poznamenal: „Není pochyb o tom,
jak mezi køesany, tak mezi muslimy, že
byl zavraždìn za své køesanské úsilí.“ Zùstala po nìm manželka, dva synové a dvì
dcery.
* * *
Všeindická køesanská rada pøinesla
zprávu o dvou oddìlených útocích, ke kterým došlo zaèátkem prosince. V osadì Pedda Demili, okres Srikakulam ve státì
Ándhrapradéš byla místními odpùrci køesanù zcela vypálena budova modlitebny.
Tøi mìsíce pøedtím tito odpùrci vyhrožovali pastoru B. Vijay Kumarovi a požadovali, aby modlitebnu zlikvidoval, jinak to
prý udìlají sami. 1. prosince v noci byl pastor u svých pøíbuzných, když obdržel zprávu, že modlitebna je v plamenech. Na její
uhašení již bylo pøíliš pozdì.
4. prosince navštívil køesanský misijní tým vesnici Malkapur, okres Sangareddy ve státì Ándhrapradéš, aby tamním obyvatelùm promítl film o Ježíši. Získali k tomu
potøebné povolení od tamního pøedstaveného vesnice a pak promítání oznámili
místním lidem. Ale když zaèalo promítání,
náhle dorazila policie a žádala vysvìtlení,
co se dìje. Když jeden z èlenù misijního
týmu policistùm sdìlil, že mají pøíslušné
povolení, dostal od nich ránu do oblièeje.
Jeden z pøítomných pastorù se pokoušel
intervenovat, ale policisté trvali na tom,
že misijní tým musí okamžitì odjet. Promítání bylo zastaveno a èlenové týmu se ode28
brali na místo, kde se ubytovali. Èasnì ráno
se zmínìnému pastorovi podaøilo zabránit
pokusu nìkterých vesnièanù zapálit auto
misijního týmu. V obavì z dalších útokù
pak èlenové týmu bezprostøednì odcestovali.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
øíjen–prosinec 2006
EGYPT
Uvìznìn køesanský konvertita,
který opustil islám
Podle zprávy agentury Compass Direct
z 18. øíjna byl v Egyptì bez øádného soudu
uvìznìn muslimský šejk; bylo mu pouze
sdìleno, že si odpyká osmnáctimìsíèní
trest za „urážku islámu“, které se dopustil
tím, že pøestoupil ke køesanství.
Sedmapadesátiletý Bahaa al-Din Ahmed
Hussein el-Akkad pøijal køesanství v lednu
2005. Zpráva o jeho obrácení však dorazila až k egyptské tajné policii, která konvertitu 6. dubna 2005 zatkla a zadržovala
ve vazbì. O šest mìsícù pozdìji pak byl
el-Akkad pøemístìn do káhirského vìzení
Toga Mazraa, kde byl vìznìn v souladu se
„zákonem o krizovém opatøení“ z dùvodu
podezøení, že „se rouhal islámu“. Následujícího roku bylo podle zákona o krizovém
opatøení jeho zatèení každých 45 dní obnovováno ale oficiální žalobu nikdy neobdržel.
V èervenci 2006 vstoupil v Egyptì
v platnost nový zákon, který zabraòuje,
aby vazba z dùvodu krizového opatøení
pøesahovala šest mìsícù. Káhirský soud
proto 30. èervence naøídil, aby byl el-Akkad propuštìn na svobodu. Tajná policie
ale toto naøízení ignorovala a v polovinì
záøí el-Akkada pøemístila do vysoce støeženého vìzení Wadi el-Natroun. Podle el-Akkadova právníka je zadržovaný køesan
chatrného zdraví, které má pùvod ve vysoce nehygienických podmínkách, které ve
vìzení vládnou. Trpí vysokým krevním tlakem a kožními chorobami, zapøíèinìnými
extrémnì vysokou teplotou a pokousáním
od hmyzu a malých plazù.
Pamatujme na tohoto køesanského vìznì ve svých modlitbách.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
25. øíjna 2006
zrušena, všechny aktivity sboru jsou postaveny mimo zákon.
13. listopadu provedlo tøicet policistù
zátah na letnièní sbor v Taškentu. Policie
zkonfiskovala stovky videonahrávek, audiokazet a desítky knih vèetnì Biblí. Nìkolik mladých lidí bylo následnì donuceno
odejít k výslechu na policejní stanici. Pastorovi sboru Seriku Kadyrovovi policisté
pohrozili soudním stíháním. Jeden èlen
sboru jménem Risto Djaèkov byl pokutován èástkou 60 000 sum (zhruba 1000 Kè).
– Hlas muèedníkù, Kanada,
29. listopadu 2006
dokonèení ze 4. str. obálky
el-Akkad po svÈm zatËenÌ
UZBEKISTÁN
Navzdory vládním ujištìním
perzekuce pokraèuje
Uzbecká vláda velmi razantnì reagovala na nedávnou zprávu Americké státního úøadu, že Uzbekistán patøí k nejhorším
potlaèovatelùm náboženské svobody na
svìtì. Uzbecký ministr zahranièí oznaèil ve
svém projevu z 27. listopadu toto hodnocení za „neopodstatnìné“ a podle nìho „zùstane náboženská tolerance a snášenlivost
jednou z hlavních souèástí státní politiky
Uzbecké republiky“. Avšak právì 27. listopadu referovala agentura Forum 18
o dvou incidentech, které jasnì dokazují,
že køesané v Uzbekistánu musí nepøetržitì èelit mnohým ústrkùm.
3. listopadu vydal oblastní soud v Taškentu oficiální varování Letniènímu sboru
plného evangelia v mìstì Jangijul, aby bìhem jednoho mìsíce obnovila svou oficiální registraci, jinak se stane nelegální organizací. Avšak církevní zdroje poukazují
na to, že obnovit registraci bìhem tak krátké doby je nemožné. Pokud je registrace
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
John a Betty Stamovi
Betty byla dcerou misionáøských rodièù pùsobících v Èínì, a tak vyrùstala uprostøed orientálního jazyka a kultury. Aèkoli
chodila do školy v Americe, všichni od ní
oèekávali, že se vrátí do Èíny a bude se vìnovat životní dráze misionáøky. Ještì než
byla k této službì oficiálnì vyslána, Betty
napsala:
Toužím žít pro nìco skuteènì hodnotného. Jako vìtšina mladých lidí, chci svùj
vlastní život investovat moudøe, jak jen
to je možné, na poli nejvyšších užitkù pro
svìt i pro mì samotnou… Chci pro sebe
jen to, co mi urèil Bùh a nikoli já sama.
V tom nesmìjí hrát roli žádné moje vlastní zájmy nebo nevìra, že Bùh svou vùli
nezjevuje jasnì… Vím velmi dobøe, že nikdy nemohu v plné míøe pochopit a ve
svém životì zakusit bohatství a obì Kristova života, pokud se sama nesobecky
nevzdám svého života pro druhé. Kristus
øíká: „Kdo by nalezl svùj život, ztratí jej,“
a sám dokázal pravdu tohoto božského
29
paradoxu na Kalvárii. Chci Jeho, aby mì
vedl a božského Ducha, aby mì naplnil.
A pak a pouze pak pocítím, že mùj život
ospravedlòuje svou existenci a dosahuje
zralosti v Nìm, že Kristus je urèen všem
lidem, ve všech èástech svìta.
John a Betty se poprvé setkali pøi modlitebních setkáních Èínské vnitrozemské
misie v Moodyho biblickém institutu
v Illinois. Betty byla o roèník výše než John,
a proto po dokonèení studia odešla do Èíny
jako první a usadila se na misijní základnì
v Šanghaji. John za ní pøijel o rok pozdìji
a oba mladí lidé obdrželi od Èínské vnitrozemské misie povolení k sòatku. 25. øíjna
1933 byli oddáni. Brzy na to, oznámili radostnou zprávu, že Betty èeká dítì. V záøí
1934 se jim v metodistické misijní nemocnici narodila dcera Helena Priscilla.
Novomanželé dostali oficiální povolání
k práci na misijní základnì ve mìstì Jingde, patøícím do jihoèínské provincie An-chuej. Po mnoha týdnech svízelného cestování po vodì i souši koneènì dorazili do
svého nového domova. Komunistická aktivita v této provincii se v minulých letech
umenšovala a tak Stamovi i jejich misijní
kolegové považovali možnost komunistického povstání v Jingde za krajnì nepravdìpodobnou. Mìstský úøad v Jingde Stamovy vøele pøivítal a úøedníci se jim
zaruèovali, že zde budou pøed komunistickou hrozbou v bezpeèí.
Ale již brzy po svém pøíjezdu se manželé Stamovi doslechli o tom, že se vojáci
Rudé armády objevili poblíž jejich mìsta.
Bylo však tìžké øíci, co z tìchto øeèí byly
jen smyšlenky a co byla skuteèná pravda,
nebo dùvìryhodnost informací, které se
k nim dostávaly, byla na nízké úrovni.
Pak pøišel 6. prosinec roku 1934. Toho
rána Betty koupala svou tøímìsíèní dcerku
Helenu, když se ve dveøích náhle objevil
jeden z mìstských úøedníkù. Varoval je, že
asi 2 000 komunistických povstalcù se objevilo v horách, pouhých sedm kilometrù
30
od mìsta a naléhal na oba manžele, aby
z mìsta co nejrychleji uprchli. Od tohoto
èlovìka se také dovìdìli, že onen mìstský
úøedník, který jim pøi jejich pøíjezdu zaruèoval bezpeènost, uprchl z mìsta jako jeden z prvních.
John odešel, aby sám zjistil jejich momentální situaci. Ale zprávy, které se
k nìmu donesly, byly znaènì rozporuplné.
Nakonec John zaøídil, aby jeho manželku
Betty i s dítìtem odvezli vojáci na bezpeèné místo. Než k tomu ovšem došlo, vstoupily východní branou do mìsta oddíly rudých. Po mìstì se ozývala støelba a
nakonec nepøátelé zatloukli na dveøe manželù Stamových.
Jejich vìrná hospodynì v domácnosti
pøi misijní stanici zùstala s nimi. Stamovi
poklekli k modlitbì, ale vetøelci tloukli na
dveøe dál. Jan otevøel dveøe a zdvoøile promluvil se ètyømi veliteli, kteøí vstoupili do
domu. Betty jim pøinesla èaj a koláèe. Ale
laskavost misijního manželského páru pro
tyto lidi nic neznamenala. Trvali na tom,
že Jan jim musí vydat všechny peníze, které jsou v domì. Janovi nezbylo nic jiného,
než jim je odevzdat.
Pak Johnovi spoutali ruce a oznámili
mu, že ho odvedou na své velitelství. Manželku s dcerkou prozatím nechali být. Zanedlouho se ale objevili znovu a žádali, aby
Betty i s dcerkou šla s nimi. Jejich hospodynì vojáky prosila, aby smìla Betty a Helenu doprovázet.
„Ne,“ odsekli vetøelci a vyhrožovali ženì
zastøelením.
„Bude pro tebe lepší, když tady zùstaneš,“ zašeptala jí Betty. A když se s námi
nìco stane, alespoò se o dítì postaráš.“
Betty pak odvedli za manželem. Malá
Helena ale potøebovala nìjaké další vìci,
a tak bylo Johnovi dovoleno, aby se pro nì
v doprovodu vojákù vrátil. Ale všechno už
bylo rozkradeno. Té noci rudí povstalci pøinutili Johna napsat dopis svým misijním
pøedstaveným v Šanghaji a požádat je za
sebe a svou rodinu o výkupné: „Moje žena,
dìcko a já sám jsme dnes v rukou komunistù v mìstì Tsingteh. Za naše propuštìní požadují dvacet tisíc dolarù… Už jsme
nestaèili z mìsta odejít. A Vám Pán požehná a vede Vás. Pokud jde o nás, nech je
Pán oslaven a naším životem nebo smrtí.“
John ovšem dobøe vìdìl, že žádost
o výkupné je bezpøedmìtná, protože misijní politika Èínské vnitrozemské misie
striktnì odmítala výkupné platit, protože
by to jen podnìcovalo k dalším únosùm
a zatýkáním misijních pracovníkù.
Vìzni držení v mìstské vìznici byli propuštìni, aby uvolnili místo Stamovým.
Jejich malá dcerka kvùli èastým výstøelùm v nejbližším okolí stále hlasitì plakala. Jeden z rudých povstalcù øekl „Zabijme
to dítì, vždy to tak vìtšinou dìláme.“ Jakýsi muž protestoval: „Proè ji chcete zabít,
copak nìjak škodí?“
„Jsi snad køesan,“ vykøikl další.
„Ne, nejsem,“ øekl muž. Jsem jeden
z právì propuštìných vìzòù.
„Chceš místo toho cizáckého dítì zemøít
ty?“ vykøikli rudí povstalci.
„Ano, chci,“ øekl ten muž, jehož jméno
zùstalo navždy neznámé.
Komunistiètí povstalci pak rozsekali
toho muže na kusy pøímo pøed zraky Betty, která svírala v náruèí svou dcerku. A tak
byla malá Helena Priscilla ušetøena díky
sebeobìti toho èínského vìznì.
Další den ráno odvedli Stamovy do dvacet kilometrù vzdáleného mìsteèka Miaoshou. Jan nesl malou Helenu. Betty, kterou
postihl revmatický záchvat, smìla jet na
koni. Na ulicích Miaoshou vládl teror.
Komunistiètí povstalci pak odvedli tuto
zahranièní rodinu do kanceláøe poštmistra, kde mìl John odeslat svým nadøízeným
již druhý dopis se žádostí o výkupné.
„Kam cestujete?“ ptal se poštmistr, který znal Stamovy již z døívìjška. „Nevíme
kam chtìjí jít tito, ale my jdeme do nebe,“
odpovìdìl John a podal poštmistrovi dopis.
Následující noc byla rodina držena pod
dozorem vojákù v domì jistého bohatého
èlovìka, který utekl pøed rudými. John byl
celou tu dobu spoután. Betty se smìla starat o jejich dcerku.
Následujícího rána vedli vojáci manželský pár triumfálnì pøes celé mìsto, tentokrát již bez Heleny.
Manželé mìli spoutané ruce a byli vysvleèeni z vrchních šatù, jako by šlo
o nejhorší kriminálníky. John kráèel bos,
své trepky dal Betty. Vojáci se jim vysmívali a svolávali lidi, aby se šli podívat na
popravu tìchto „cizáckých ïáblù“. Vydìšení lidé poslechli. Celé procesí nakonec
dorazilo k malému pahorku, nazývanému
Orlí kopec, kde bylo smrkové stromoøadí.
Miaoshou bylo malé mìsteèko, které
v minulých letech misionáøi èasto navštìvovali, a proto tam žila i malá skupina køesanù. Na cestì k místu popravy Stamovy
spatøil jistý lékárník, jménem Zhang Shuisheng, který byl ostatními vìøícími v nejlepším pøípadì považován za vlažného
køesana. Ten pøistoupil k vojákùm a prosil
je na kolenou, aby manžele Stamovy ušetøili. Rudí mu vztekle pøikázali, aby se okamžitì ztratil. Ale muž nebyl k utišení. Proto ho vojáci popadli a odvedli ho do jeho
domu, kde pøi prohlídce našli Bibli
a zpìvník. Za to ho jako nenávidìného
køesana pøipojili k manželùm Stamovým
a popravili spoleènì s nimi.
Když dorazili na místo, John prosil vojáky, aby lékárníka nechali jít. Ale velitel
rudých pøikázal Johnovi, aby poklekl. Jeden z mladých vojákù držel v ruce velký
meè. Když John poklekl, promluvil nìkolik slov, kterým rozumìla zøejmì pouze
jeho žena. Nepochybnì ji chtìl dodat odvahu. Tu náhle, ještì když John hovoøil, byl
sražen na zem, a tìžký meè oddìlil jeho
hlavu od tìla…
31
Betty se zachvìla, ale nekøièela. Poklekla k tìlu svého manžela a pronesla krátkou modlitbu. V tu chvíli tentýž meè ukonèil život této mladé ženy a její bezvládné
tìlo se svezlo na mrtvé tìlo Johna.
Pozoruhodné je, že v tentýž den, kdy
zpráva o smrti manželù Stamových dorazila do Ameriky, obdržel Johnùv otec, rev.
Peter Stam, dopis od svého syna, který byl
odeslán z Èíny pøed mnoha týdny. V tomto
dopisu John psal o hrozbì komunismu
a o svém odhodlání sloužit Bohu v Èínì, a
to bude znamenat jakoukoli obì.
Den na to, co tito tøi Kristovi svìdkové
odešli ke svému Pánu cestou muèednictví,
pøicestoval se dvìma svými spoleèníky do
Miaoshou èínský evangelista Lo. Ten vzal
ostatky manželù Stamových, zabalil je do
bílého plátna a pøipravil k pohøbu. Byl pevnì rozhodnut, že oba manželé musí mít dùstojný pohøeb. Lo rovnìž pøišil hlavy Johna a Betty zpìt k jejich trupùm, aby šlo
pozdìji ostatky lépe identifikovat. Obyvatelé Miaoshou pøišli na pohøeb v hojném
poètu. Smìlý evangelista oslovil shromáždìné v pohøebním kázání naléhavými slovy:
Hledíte na tato tìla nesoucí stopy nejsurovìjšího násilí a je vám líto tìchto našich pøátel, pro to, co vytrpìli. Ale mìli byste vìdìt, že oni jsou Božími dìtmi. Jejich
duch škody neutrpìl a nyní pøebývá
v pøítomnosti nebeského Otce. Tito mladí
lidé pøišli do Èíny ne kvùli sobì, ale aby
vám øekli o velké Boží lásce, že smíte vìøit
v Pána Ježíše a dojít vìèné spásy. Slyšeli
jste jejich poselství. Pamatujte, že je pravdivé. Jejich smrt to dokazuje. Nezapomínejte na to, co vám hlásali – èiòte pokání
a vìøte v evangelium.
Evangelista Lo rovnìž pátral po osudu
malé Heleny. Nevìdìl, zda zùstala vùbec
naživu. Nakonec mu jistá stará žena ukáza-
32
la na opuštìný dùm a zašeptala: „To cizí
dítì je ještì naživu.“ Lo našel dìcko peèlivì zabalené do pøikrývky a i když zùstalo
úplnì samotné minimálnì 24 hodin, neutrpìlo žádnou újmu.
Helena vyrùstala až do svých pìti let
v Èínì u svých prarodièù. Pozdìji se vrátila do USA, kde chtìla studovat. Když Helena dospìla, chtìla se vyhnout pøílišné publicitì, kterou jí rodinná tragédie pøinášela,
a proto kvùli osobní anonymitì pøijala jméno svého strýce. Zùstala v USA, kde pracovala jako vydavatelka jednoho vìdeckého
èasopisu a podílela se rovnìž na práci ve
svém církevním sboru.
Smrt manželù Stamových znamenala
významný vliv na americkou a západní církev. Mladí muži a ženy se nabízeli, že nahradí ve službì zabité misionáøe. Vedoucí
jisté misie o tom poznamenal: „Znám osobnì snad stovky dobrovolníkù všech vìkových skupin, kteøí vydali své životy do služby Pánu v souvislosti se smrtí Johna a Betty
Stamových.“ Jeden spolupracovník zavraždìných manželù napsal jejich truchlícím
rodièùm: „I leckterý mimoøádnì dlouhý život by nedokázal pøinést ani setinu ovoce,
kolik oni pøinesli v tom jediném dni.“
John a Betty Stamovi
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu
Příběh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 67 Kč.
Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč.
Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč.
John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč.
John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf
Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka
Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele
Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura,
12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křesanů
v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestě
Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
157 Kč.
Milena Kolmanová – Kruh z maličkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostředí
lyrické jihočeské krajiny z období válečných
a poválečných let.
Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 137 Kč.
Mike Fearon –
Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesanství.
Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran,
cena 155 Kč.
Anatolij Granovskij –
Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu.
Vázaná s přebalem,
12×19 cm, 288 stran,
cena 235 Kč.
Tom White –
Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví
autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“.
A6, 230 stran,
cena 73 Kč.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky
v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 238 Kč.
Richard Wurmbrand –
Vězeňské zdi kdyby promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě,
která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed
nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran,
cena 175 Kč.
Sam Wellman –
Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 215 Kč
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené
na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno.
Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Vìøte Bibli
ÑHospodin otev¯el ˙sta oslici.ì
(Numeri 22,28)
Vϯte Bibli. NÏkterÈ z jejÌch p¯ÌbÏh˘ m˘ûe n·ö rozum p¯ijmout s velk˝mi
obtÌûemi, ale jinou alternativu nem·me. Pokud odmÌtneme p¯ijmout obtÌûn·
mÌsta Bible, pak bude absurdnÌ p¯ijmout i cel˝ zbytek PÌsma.
AteistÈ se posmÌvajÌ, ûe Bible tvrdÌ, ûe nÏjak· oslice promluvila. Ale Bible
tohle ne¯Ìk·. P¯esnÏji prohlaöuje: ÑHospodin otev¯el ˙sta oslici.ì Ale je-li
vöemohoucÌ B˘h, pak p¯ece m˘ûe oslici otev¯Ìt ˙sta kdykoli.
Odloûme na malou chvilku vÌru v Boha. Co potom zbude? NevÏra tvrdÌ,
ûe se ËlovÏk vyvinul z opice. To znamen·, ûe v jistÈm okamûiku nÏjakÈ
zv̯e ñ opice ñ zaËalo promlouvat bez pomoci nÏjakÈ vyööÌ inteligentnÌ
bytosti neû je samo. é·dnÈ dÌtÏ nemluvÌ bez toho, ûe by je tomu nenauËil
nÏkdo dospÏl˝. Jak ale opice sama dospÏla k tomu, co nedok·ûe ani lidskÈ
dÌtÏ?
MusÌte tedy p¯ijmout tu skuteËnost, ûe nÏjakÈ zv̯e promluvilo, buÔ promluvilo bez pomoci nÏkoho dalöÌho, jak uËÌ darwinistÈ nebo promluvilo,
protoûe jeho ˙sta otev¯el vöemohoucÌ B˘h. Je oËividnÈ, ûe pro rozum je
jednoduöÌ i logiËtÏjöÌ druh· alternativa.
P¯em˝ölejte rovnÏû o vnit¯nÌ pravdÏ prvnÌch slov, kterÈ kdy zv̯e od dob
rajskÈ zahrady promluvilo: ÑCo jsem ti udÏlala, ûe mÏ jiû pot¯etÌ bijeö?ì
Jednoho dne n·m vöichni ti, kter˝m ËinÌme zlÈ, poloûÌ takovou ot·zku. Co
odpovÌme? A to dokonce i ti, kterÈ jsme bili, protoûe se provinili. Bylo
nezbytnÏ nutnÈ bÌt je t¯ikr·t, jak to udÏlal faleön˝ prorok Bile·m svÈ oslici?
NestaËilo jen menöÌ pok·r·nÌ? Neposlouchejme ty, kte¯Ì se do Bible nav·ûejÌ,
ale radÏji nad jejÌmi slovy peËlivÏ rozvaûujme.
ñ Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com, www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
John a Betty Stamovi
K jednomu z nejznámìjších pøípadù
muèednictví v historii èínské církve došlo
v prosinci roku 1934, kdy byl popraven
mladý americký misionáøský pár, John
a Betty Stamovi. K této události došlo
v èínské provincii An-chuej a kromì manželù Stamových byl ještì popraven èínský
køesan Zhang Shuisheng, který prosil komunistické povstalce o propuštìní.
John Stam byl potomkem holandských
pøistìhovalcù. Jeho rodina sídlila v New
Jersey, ale John od dìtských let cítil povolání stát se misionáøem v Èínì, v zemi, ve
které, jak èasto lidem pøipomínal „každý
mìsíc odcházejí miliony lidí na vìènost bez
Krista.“ John pøipravoval své srdce i život
ke službì Bohu v Èínì.
Zaèátek tøicátých let byl jak v Èínì, tak
v Americe obtížným obdobím. V Americe
zasadila velká hospodáøská krize ekonomice velkou ránu, kterou pocítil doslova každý èlovìk. Naproti tomu v Èínì znamenal
nástup komunistického hnutí vážnou hroz-
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
•poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly Židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu pro-
bu pro misionáøskou práci. Zdálo se, že
rudá armáda vzrùstá každý den na síle
a velikosti. Mnoho misijních základen bylo
násilím pøinuceno ukonèit svou èinnost
a jejich pracovníci byli evakuováni z oblastí, kam pøicházely komunistické oddíly.
Stam tyto události pozoroval, ale považoval je spíše za výzvu k práci pro Boží království. Nic jej nemohlo odradit od jeho
rozhodnutí sloužit Kristu v Èínì. Když byl
v roce 1932 vyzván, aby promluvil
v Moodyho posluchárnì, øekl posluchaèùm
následující odhodlaná slova:
Budeme troubit k ústupu a odvrátíme
se od našeho nejvyššího povolání, které
máme v Ježíši Kristu, anebo se odvážíme postupovat vpøed na Boží pokyn èelit tøeba i nemožnému? … Pøipomínejme
si, že Velké poslání jít k národùm
a získávat Kristu uèedníky nebylo nikdy
podmínìno tím, zda jsou k nìèemu takovému potøebné finance anebo zda to
nebude znamenat tìžkosti a sebezapøení. Naopak, jsme varováni, že musíme oèekávat soužení a dokonce pronásledování, ale s tím vším také vítìzství
v Kristu.
HLAS MUÈEDNÍKÙ
È L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ø E S  A N S K É
A S O C I A C E I C A
5 –6 / 2006
pokraèování na str. 29
následováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300
Vysoko v horách u hranic Èíny se Severní Koreou buduje Hlas muèedníkù spoleènì s èínskými
køesany ilegální úkryty pro stovky zoufalých severokorejských uprchlíkù, kteøí zde nacházejí
základní zázemí a úkryt pøed èínskými vojáky a severokorejskými agenty.
Co soudíte, je to poselství od Boha?
Køesané v Severní Koreji
Úvaha Toma Whita
Pøíbìh manželù Stamových