Katechetické možnosti trvalé výchovy ke svátosti smíření

Katechetické možnosti trvalé výchovy ke svátosti smíření

Katechetické možnosti trvalé výchovy ke svátosti smí ení
Úvod
Všechny vás zdravím a p eji p kné odpoledne. A dovolte, abych vám vyjád il sv j obdiv a
vd nost za to, že vytrváváte v katechetické služb , protože si myslím, že je to v dnešní dob
a s dnešními d tmi takovými, jaké jsou, velice náro né. Když to kdokoliv z vás „nehodí za
hlavu“ a znovu a znovu p es všechny t žkosti vytrvá, je to velice dobrá známka, že jste
napojeni na Ducha Božího, který vás v tom posiluje, protože lov k sám ze sebe by to asi
v bec d lat nemohl.
Mým úkolem je pohovo it o katechetických možnostech trvalé výchovy ke svátosti smí ení
a p edevším se dnes zam íme na d ti a mládež zhruba od dvanácti do šestnácti rok . Rozd lil
jsem si téma na ur ité bloky, o kterých budu nyní hovo it jenom stru n , a pak k tomu dodám
také pro oživení n co z praxe.
V úvodu se zam ím na to, jakým zp sobem se pokoušíme pracovat u nás v Kobylisích
s d tmi staršího školního v ku. Máme oproti jiným farnostem jednu velkou výhodu, že t ch
mladých máme pom rn dost. D tí staršího školního v ku od páté do deváté t ídy u íme
v našich prostorách ve dvou skupinách po patnácti asi t icet. Další oblastí je mládež ve
farnosti obecn , a potom speciální skupinou jsou bi movanci. U skupiny d tí mám téma
roz len no do t í ástí: katecheze jako taková, dále svátost smí ení a nakonec výjezdová
duchovní obnova.
Katecheze d tí staršího školního v ku ve farnosti
VLASTNÍ KATECHEZE
Za neme d tmi staršího školního v ku: jednu skupinku v Kobylisích u ím já, druhou další
spolubratr ve spolupráci s naší sestrou salesiánkou, což je výborné, oni mají výborné metody
a dob e se p ipravují. Jeden rok m li v katechezi nap íklad celý zam ený na svátosti. Když
m li katecheze o svátosti smí ení, probrali postupn v n kolika ástech celou tuto svátost.
Vybral jsem si na ukázku jednu z t chto katechezí, je na text Janova evangelia, 20 kapitoly,
verše 19-23. Je to jakési ustanovení svátosti smí ení, i když se to v prvotní církvi, jak jsme to
slyšeli v p edchozí p ednášce, takto nenazývalo.
Výchozí text je tento: „Téhož dne ve er – prvního dne po sobot – když byli u edníci ze
strachu p ed Židy shromážd ni za zav enými dve mi, p išel Ježíš, postavil se uprost ed nich a
ekl: ‚Pokoj vám.’ Když to ekl, ukázal jim ruce a bok. U edníci se zaradovali, když spat ili
Pána. Ježíš jim znovu ekl: ‚Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.’ Po t ch
slovech na n dechl a ekl jim: ‚P ijm te Ducha svatého. Komu odpustíte h íchy, tomu jsou
odpušt ny, komu je neodpustíte, tomu odpušt ny nejsou.’“ (Jan 20,19-23)
Katecheze na toto evangelium byla ve velikono ní dob , kdy se toto tení etlo v liturgii.
Na za átku této katecheze d ti dostaly otázku: Zkuste si vzpomenout, co bylo v ned li za
evangelium, zkuste ho p evypráv t a trochu vysv tlit. To byl docela náro ný úkol. Kdysi jsem
v jedné knížce Maxe Kašpar etl, jak skupina student teologie ud lala na Morav jakýsi
pr zkum, jak lidé v kostele vnímají Boží slovo. Z padesáti dotázaných v d lo tehdy pouze
sedm, co se etlo, a ješt mén lidí v d lo, z kterého evangelia. D ti to m ly usnadn né tím,
že dostaly nápov du a úryvek se potom ješt jednou p e etl, k úryvku byl vytvo en komentá ,
který za chvíli postupn uslyšíte, a pak m ly d ti z toho, co p e etly a m ly v ruce, vybrat, co
je zaujalo, pokusit se odpov d t na položené otázky a písemn shrnout n co o svátosti
smí ení.
Komentá k úryvku z Jana, který byl v podstat vlastní katechezí, byl následující:
…Ježíš p išel tam, kde byli jeho u edníci… Ježíš p ichází za svými u edníky tam, kde se
schovali – za zav enými dve mi, protože oni nebyli schopni jít tam, kde byl on. Nebyli
schopni sami od sebe otev ít zam ené dve e svého srdce a následovat ho – ze strachu, že by je
mohl potkat stejný osud jako Ježíše. Jsou ve své uzav enosti, ve strachu a v provinilosti,
temnot h íchu. Zav ené dve e ve e adla jsou symbolem uzav eného srdce, srdce
neobnoveného lov ka, h íšníka. Ježíš p ichází jako první, tak jako B h v ráji první oslovuje
po h íchu Adama, jako Ježíš první volá Zachea ze stromu, tak i k nám p ichází a nabízí nám
odpušt ní.
Pokoj vám. Ježíš p ichází a íká: „Pokoj vám!“ Vystrašené a zmatené, vý itkami zavalené
srdce nalézá pokoj, jakmile se objeví Zmrtvýchvstalý. Je to první slovo, které k nim po svém
zmrtvýchvstání pronese. První slovo po jeho smrti, po út ku u edník , po Petrov zap ení.
Nep ichází žádný soud, pokárání, vý itka, dokonce ani slovo odpušt ní. To je jim dáno
s pokojem. Pokoj je d sledkem odpušt ní.
U edníci se zaradovali, když vid li Pána. U edníci vidí rány na Ježíšov t le – vidí sv j
h ích, pro který on trp l a zem el. Ale tyto rány jsou op t na živém, oslaveném t le, které je
znamením Božího odpušt ní. Z Ježíšovy rány v boku vytekla krev a voda – jeho život, a tím
dal život nám. Velikono ní radost je radost z odpušt ní.
Znovu jim ekl: „Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás.“ Když Ježíš
opakuje pozdravení pokoje, íká tím, že dar pokoje je také úkol, poslání. Jsou posláni
odpoušt t h íchy, tedy ší it pokoj.
A když to ekl, dechl na n a ekl jim: „P ijm te Ducha svatého.“ K tomuto poslání jsou
vybaveni silou – Duchem svatým. Duch obnovuje lov ka. Je to ten Duch, kterého Ježíš kv li
nám vydal na k íži. Duch je darem Kristovy lásky až do krajnosti, lásky, v níž dává vše, sv j
život, svého Ducha. Je to práv Duch svatý, skrze kterého Ježíš proniká do zabarikádovaných
srdcí a otvírá je zevnit .
Komu h íchy odpustíte… Ježíš dává apoštol m poslání – odpoušt t h íchy. Dostávají moc
odpoušt t všem v Ježíšov jménu. Tak i my m žeme p ijímat jeho odpušt ní, nechat se s ním
smí it, moci za ínat znovu.
Tato katecheze dále vyústila do otázek, které postihovaly všechny aspekty výše e eného;
zn ly takto: Co zp sobil h ích apoštol a jaký m l vliv na jejich chování? Jak to, že se po
setkání s Ježíšem apoštolové tak zm nili? Co je d sledkem odpušt ní?
A na záv r dostali celkem náro ný úkol: Zkus si p edstavit kamaráda nebo kamarádku,
který má problém se svátostí smí ení, bojí se jít, nechápe, pro by se m l zpovídat. Zkus mu
písemn – formou dopisu nebo vzájemného dialogu – n jak vysv tlit, pro by tam m l jít,
n jak ho povzbu .
Na ukázku vám p e tu n kolik úryvk z t chto prací:
„ eklas mi, že nechceš jít na zpov .“ Je to takové d tské vyjád ení, ale já se snažím být
v pojmosloví jiný, proto nepoužívám slovo zpov , ale bu svátost pokání, nebo smí ení.
„Neboj se, budeš mít pak dobrý pocit. Pokoj v duši je moc p íjemný. Nemusíš se styd t, kn z
se ti nebude smát. Naopak, pom že ti, abys dob e litovala. B h ti nabízí odpušt ní, Tak to
využij. P ichází za Tebou, aby Ti odpustil h íchy. Neutíkej p ed ním. Já tam taky chodím a
mám pak takovej moc dobrej pocit. Když se bojíš, že zapomeneš n co vyznat, tak to napiš, a
pak to klidn p e ti, nemusíš se ni eho bát.“
To je vyjád ení pá a ky. Pak ješt jeden p íklad:
„Já ti m žu íct, že se nemáš eho bát. Protože za žádnej h ích, kterej vyznáš, ti nikdo nic
neud lá. Jestli se bojíš jít ke zpov di kv li tomu, že jsi ud lala n jaký t žký h ích, tak se fakt
v bec nemusíš bát, protože ti ten h ích bude odpušt n, ale musíš toho ze srdce litovat.
Ke svaté zpov di bys m la chodit tak jednou za m síc, m žeš i ast ji. M la bys jít ke svaté
zpov di hned, jak ud láš n jaký t žký vážný h ích, než ho zapomeneš, anebo aby t netrápil.
Jakmile jdeš ke svaté zpov di a zatajíš n jaký h ích, tak je celá zpov neplatná. A všechny
h íchy, které jsi vyznala, se ti neodpustí. Proto je lepší všechny h íchy up ímn vyznat. Anebo
když n co ukradneš, tak aby se ti ten h ích odpustil, tak tu v c musíš nejprve vrátit, a když ji
nemáš, tak ji musíš n jak nahradit. Když jdeš ke svaté zpov di, tak si m žeš vybrat, k jakému
kn zi bys cht la jít a který by t m l vyzpovídat. To je na tob , ke komu chceš jít.“
To byla sedma ka a zase to bylo velmi p kné vyjád ení. A jestli dovolíte, ješt jeden dialog
mezi dv ma kamarádkami:
„Ahoj, jak se vede?“
„Jde to.“
„Práv jdu na zpov .“
„To mi ani nep ipomínej, nebyla jsem dva roky.“
„A pro jako?“
„No, když mn je to hrozn trapný.“
„To nevadí, stejn ... A nikdo z mý rodiny už nechodí do kostela, ani na zpov .“
„No vidíš, m žeš jim být p íkladem. Je p ece úžasnej pocit, když jsou ti odpušt ny h íchy.“
„Já nevím.“
„Poj , neboj, se. Vždy Ježíš se sám ob toval na k íži, aby s al h íchy sv ta. A my to stejn
nerespektujeme a každý den ho h íchy n jak urážíme. Jenomže on je tak strašn dobrý, že nám
dává možnost svých h ích litovat a odpouští je.“
„To jsi na mne docela zap sobila. Ale já už zapomn la, co se tam má íkat a jak se to má
d lat.“
„To neva, na za átku pozdravíš. Nebo po kej, dám ti takovej papír, tam máš všechno
napsaný. Jo, tady je. Já už musím, tak si to nastuduj a zejtra taky p kn p jdeš. au.“
Takže to dokázala také v tom dialogu velmi p kn vyjád it. Tolik tedy ukázka z této
katecheze.
SVÁTOST SMÍ ENÍ
Ob as u nás tyto d ti od páté do deváté t ídy mají pravideln v pond lí v 17. hodin
eucharistickou bohoslužbu a po ní teprve náboženství. P i této bohoslužb se ob as také d lá
n jaké rozší ené zpytování sv domí. N kdy prob hne také svátost smí ení tím druhým
zp sobem, jak zmi oval Prokop Brož –je tam spole ný za átek, naslouchání Božímu slovu,
které nás volá k obrácení, vyjití ze sebe, uv dom ní si, jak to s námi vypadá, spole né
vyjád ení kajícnosti t eba krati kou kající litanií, a následuje osobní vyznání.
Na ukázku vám op t p e tu takový rozší ený úkon kajícnosti z jedné bohoslužby, kterou
m li; vychází z tohoto textu: „Zástupy se Jana ptaly: ‘Co jen máme d lat?’ On jim odpov d l:
‘Kdo má dvoje oble ení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, ud lej to také tak.’
P išli i celníci, aby se dali pok tít, a ptali se: ‘Mist e, co máme d lat?’ On jim ekl:
‘Nevymáhejte víc, než máte na ízeno.’ Tázali se ho i vojáci: ‘A co máme d lat my?’ ekl jim:
‘Nikomu ne i te násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se svým žoldem.’ Lidé byli plni o ekávání
a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem ekl:
‘Já vás k tím vodou. P ichází však n kdo siln jší než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal
emínek jeho obuvi; on vás bude k tít Duchem svatým a ohn m.’ (Lk 3,10-17)
V této kající bohoslužb byl tento text použit, následoval úkon kajícnosti, ur itá kající
litanie, kterou vytvo ili spole n katechizující s katechizovanými. Nakonec je d ti jednotliv
etly, každé jednu prosbu. P e tu vám je také, protože to je hezky vyjád eno:
Prosíme T o odpušt ní:
Za všechny chvíle, kdy jsme mysleli jen na sebe a nem li jsme srdce otev ené pro druhé.
Za všechny chvíle, kdy jsme nevid li tvé dary a ned kovali jsme ti za n .
Za všechny chvíle, kdy jsme necht li odpustit a podat ruku ke smí ení.
Za všechny chvíle, kdy jsme byli líní a neochotní pomáhat.
Za všechny chvíle, kdy jsme na Tebe nemysleli, nenašli jsme si na Tebe as, v modlitb ,
nebo jsme se modlili bezmyšlenkovit .
Za všechny chvíle, kdy jsme necht li poslouchat rodi e.
Za všechny chvíle, kdy jsme se chovali špatn ke svému t lu.
Za všechny chvíle, kdy jsme ubližovali druhým, hádali se s nimi a mluvili o nich špatn .
Za všechny chvíle, kdy jsme se nesnažili d lat druhým radost.
Za všechny chvíle, kdy jsme nemluvili pravdu, nejednali poctiv a nem li odvahu se p iznat
k chyb .
Za všechny chvíle, kdy jsme se t nesnažili poznávat, nenaslouchali jsme tvému hlasu.
Vyjad ovalo to ur itý sest ih života – abych to ne etl celé – toho, co vlastn d ti prožívají.
Jedním z hlavních d vod mého povídání, je téma – výchova ke svátosti smí ení, aby d ti
neustrnuly na první p íprav na svátost smí ení a prvním svatém p ijímání, ale aby d ti
staršího v ku a mládež rostly ve správném pochopení toho, co prožívají, co je dobré a co je
špatné. Nesmí to být tak, jak to n kdy jako kn ží zažíváme u starých, sedmdesátiletých a
osmdesátiletých lidí; nemusí to však být jen u nich. Myslím tím nau enou „litanii“ vyznání
h ích , íkanku, která se od íkává neustále dokola. V sedmdesáti letech vyznává babi ka
nap íklad: „Zlobila jsem své rodi e a odmlouvala jsem jim.“ Oni jsou p itom už dvacet let
v hrob ! Takže výchova sv domí slouží k tomu, aby lov k vnímal se svým r stem posuny
toho, co je dobré a co je špatné, stále zralejším sv domím. A to je hlavní.
Každý rok se snažíme v katechezích s d tmi aspo dvakrát do roka mluvit o svátosti smí ení
nebo mít dv katecheze o svátosti smí ení, i když témata jsou úpln jiná. Druhá oblast je
svátost smí ení jako taková, kdy to d ti prakticky prožívají. V rámci náboženství je dvakrát do
roka, v tšinou v adventní a v postní dob , místo výuky náboženství svátost smí ení a spole ná
p íprava na ni. Tato spole ná p íprava se vždycky d je na základ slov Písma; to je podstatné.
B h nás svým slovem volá k obrácení, nastoupení nové cesty.
Používáme p itom obm ované tzv. „zpov dní zrcadlo“; není to šablona, pokaždé se
použije jiný model, vymyslí se n jaké otázky k zpytování sv domí, aby docházelo ke zrání
sv domí t ch mladých lidí. Jedna z takových hezkých možností, která zde byla použita, aby to
nebylo strnulé, ale dynamické, byl obraz z n jakého italského asopisu. P edstavoval soubor
svící, ve kterých jsou namalovány ur ité obrázky.1 Tento obrázek byl zv tšen na velký
formát, aby ho všichni vid li, a potom n kdo z d tí p i p íprav na svátost smí ení n kterou
svíci s obrázkem nesl a jiný k tomu etl text. Je to tedy p íprava na adventn -váno ní
zpytování sv domí. Nastíníme si alespo zhruba tyto texty:
Svíce prorok : „Lid, který chodí ve tmách, uvidí veliké sv tlo.“
Proroci p ipravovali lid dlouho dop edu na p íchod Pána Ježíše. Jak se p ipravuji já na
p íchod Ježíše do svého srdce, t eba ve svatém p ijímání? T ším se na setkání s ním?
Svíce Jana K titele: „P ipravte cestu Pánu.“
Jan K titel vybízel k obrácení, k pokání. Dokážu odmítnout to, o em vím, že to není dobré,
i když mne to láká? Dokážu jít po p ímé cest nebo se pouštím do bo ních uli ek?
Svíce Panny Marie: „Jsem služebnice Pán .“
Maria byla ochotná splnit to, co od ní B h žádal. Jak jsem ochotný plnit své povinnosti
doma, ve škole a podobn ?
Svíce sv. Josefa: „Josefe … neboj se vzít Marii, tvou snoubenku.“
Josef hned poslechl a ud lal, co mu ekl and l. Jak já poslouchám své rodi e a u itele?
Svíce and l : „Oznamuji vám velikou radost, narodil se vám Spasitel.“
And lé oznámili pastý m radostnou zprávu. Dokáži dávat druhým radost? Pot šit je
n ím? Povzbudit?
Svíce pastý : „Pastý i ekli: ‘Poj me do Betléma.’“
Chudí pastý i se rozd lili o to, co m li, a darovali to Ježíši. Jak já se umím d lit? Dokážu
myslet na ty chudší, pot ebn jší?
Svíce t í král : „P išli jsme s dary poklonit se Pánu.“
1
Viz. pom cka p iložená k brožu e.
Mudrci p išli z veliké dálky, aby našli Ježíše. Snažím se já setkávat s Ježíšem v naslouchání
slovu, v modlitb , p i bohoslužb , snažím se ho více poznávat?
Svíce betlémských nevi átek: „Herodes na ídil zabít d ti do dvou let.“
Herodes cht l zni it všechny, kte í mu p ekáželi v jeho plánech. Nemám já ve svém srdci
pocit zloby, nenávisti, zášti v i n komu? Dokážu odpustit?
Svíce narozeného Ježíše. „A Slovo se stalo t lem a p ebývalo mezi námi.“
B h nám dal ten nejv tší dar, dar svého Syna. D kuji mu za to? Umím d kovat druhým
lidem za jejich dary, za to, co jsou a ím jsou? Dokáži druhé p ijímat takové, jací jsou?
Je velice p kným zvykem, když se takto vykoná svátost smí ení, že spole ná p íprava a
jednotlivá vyznání vyústí ve spole nou hostinu. V n které místnosti se krásn p ipraví takové
prost edí, v n mž d ti prožijí radost ze svátosti smí ení, z pokoje v srdci i na té viditelné
rovin tak, jak to známe z podobenství o milosrdném otci.
VÝJEZDOVÁ DUCHOVNÍ OBNOVA
T etí podobou je aspo jednou za rok praktikovaná výjezdová duchovní obnova. To
znamená, že d ti „vypadnou“ ze svého prost edí n kam na faru mimo Prahu a tam mají
možnost prožít hloub ji jak spole enství mezi sebou, tak také vstoupit do hlubšího vztahu
s Bohem, s Ježíšem Kristem. Tam se samoz ejm mohou mnohem více ješt rozvinout n jaké
dynamiky k prožití svátosti smí ení. Mnohé v ci ur it dob e znáte: když zpytují sv domí a
v dom si napíší své h íchy, potom ten papír složí a h ebíkem p ibijí na velký p ipravený k íž.
Svatý Pavel íká, že náš dlužní úpis byl p ibit na Krist v k íž a zmizel.
Já sám to d lám u nejmenších d tí tak, že napíší h íchy na papír a pak je v kostele p ipraven
lavór z plechu, kde ho í velikono ní svíce jako symbol Krista vzk íšeného. Oni po vyznání,
když vychází ze zpov dní místnosti, zapálí ten papírek s h íchy a hodí ho tam: ohn m Boží
lásky byly h íchy odstran ny. Nebo se také n kdy d lá, což je velice hezké, že se posbírají
n kde na cest , když jsou na odpolední procházce, n jaké po ádné kameny, na které potom
napíší své h íchy, a když je v blízkosti rybník nebo n jaká eka, což se zám rn vybere, pokud
se to d lá, hodí se ty h íchy i s tím kamenem do vody: obmytí z h ích , zase nádherný
symbol. Dají se samoz ejm vymýšlet i další v ci, které jsou v r zných pom ckách velice
p kn popsány.
Práce s mládeží ve farnosti
O mládeži obecn pohovo ím trochu rychleji. Má pravideln u nás bohoslužby v úterý;
nap íklad jeden spolubratr, když byl hlavním vedoucím p i t ch bohoslužbách, m l seriál
promluv o svátosti smí ení: o po átcích, o d jinách smí ení, jak se svátost vyvíjela atd., až
potom k probrání jednotlivých ástí, jak se hloub ji na svátost smí ení p ipravit a jak ji
prožívat. To bývají tedy katecheze nebo katecheticky zam ená kázání. Takto v úterý pak
mívají mladí, kterým je mezi t inácti a sedmnácti lety, ve farním sále jednou za trnáct dní
takové veliké spole enství, kde se jich sejde t icet, ty icet, nebo i padesát, a koná se tam
dialogické povídání o svátosti smí ení. To bývá minimáln jednou, dvakrát, nebo i t ikrát do
roka.
Tato skupina pak rovn ž má, stejn jako mladší d ti, jednou až dvakrát do roka víkendovou
výjezdovku, která je také zam ena na duchovní obnovu, p i níž se op t prožívá svátost
smí ení hloub ji, jak jsem p edtím ekl.
Práce s bi movanci ve farnosti
A nakonec máme takovou specifickou kategorii mládeže: bi movance. U nás d láme
p ípravu na tuto svátost hodn náro nou. Když jsem s ní za ínal, n kolik lidí mi íkalo:
„Neblázni, dva roky p ípravy oni nevydrží.“ Já jsem ho ale p esv d il, že to možné je.
Ú elem je, že dnes n kdo m že jít k bi mování ve v ku trnácti let. Reakce jedné maminky
v našem kostele byla následující: „Moje dcera ve trnácti letech že by m la jít k bi mování?
To nem že jít, vždy v bec neví, o co jde.“ A proto my za ínáme s p ípravou tak, aby se ti
mladí, když mají 14 let, mohli p ihlásit. D ležitá v c: musejí se p ijít p ihlásit oni sami! Ne že
p ijde maminka, tatínek, d de ek nebo babi ka a eknou: „Tady nahlašuji svou dceru nebo
syna nebo vnuka k bi mování.“ Takovým íkám, te to bude znít drze, tím zp sobem to
samoz ejm ne eknu: „Odchod! To není vaše záležitost, to je záležitost t ch mladých.“ Tím
chci íct, že to znamená, aby mladí sami p išli a p ijali za své rozhodnutí vlastní
zodpov dnost: „Já jsem se rozhodl.“ M žou je samoz ejm rodi e nebo prarodi e
„zpracovávat“, ale p ijít se zapsat musí každý sám s tím v domím, že to trvá dva roky.
Bi movanci mají jednou za trnáct dní setkání, a to bu po ve erech, nebo jak si to sami
naplánují a jak to té které skupin vyhovuje. Samoz ejm p i této p íprav jsou op t katecheze
o svátosti smí ení nedílnou sou ástí v rámci, kde se mluví o svátostech a prožívání
svátostného života. Dvakrát ro n , a to v adventní a postní dob , mají i bi movanci
víkendovou výjezdovku do jiného prost edí; tam je t eba celá sobota zam ena na p ípravu na
svátost smí ení. Dopoledne jsou dv katecheze, které volají k obrácení na základ Božího
slova, pak je možnost t eba osobního zpytování sv domí a odpoledne p íležitost ke svátosti
smí ení. Ve er je pak volný a plný radosti… Samoz ejm se snažíme povzbuzovat mladé ke
svátosti smí ení, jak to tady napsala ta jedna dívka, v tom, že je dob e jít alespo jednou za
m síc. Každý si samoz ejm musí sv j rytmus zvolit; v tšinou to lov k sám pozná, jak je to
pot ebné, chce li žít do hloubky.
Záv r
Ješt se zmíním o jedné v ci, za kterou jsem vd ný zdejší farnosti, kde p sobím t i a p l
roku; p edtím jsem byl sedm let v Brn . Celá ada mých spolubrat í, kte í zde p sobili p ede
mnou, a to nejen ve farnosti, ale i potají, kladla veliký d raz na dobré prožívání svátosti
smí ení. U ili všechny dob e, neformalisticky, opravdov vyznávat vše tak, jak to je, nebalit
h íchy do krásného barevného nebo pozlaceného papíru, aby to navenek hezky vypadalo.
Jeden otec dominikán to íkal velmi lapidárn : „Ne íkej praseti kv tinka, když smrdí.“ To
znamená: neobaluj h ích do n eho hezkého, ekni vše, tak jak to je. Tak to bylo a hotovo. A
to je to, co mne p ekvapuje: velmi up ímné, otev ené vyznávání h ích , což vidím jako krok
vp ed t eba i proti Brnu nebo Morav obecn , kde jsem p sobil adu let. Tam panoval
velikánský ostych vyznávat h íchy otev en tak, jak jsou. Tady to vlastn nikdo ve v tšin
p ípad nebalí, ani mládež, ani dosp lí. Je to moc dob e. Je to ur it dáno tou mnohaletou
výchovou ke svátosti smí ení.
Ale mladé lidi je pot eba v dom po t ch stupíncích ke zralosti vést. Vždycky mne pot šilo,
když p išel do naší komunity n kdo nový odjinud, jak žasnul nad tím, jak to, že tady tolik lidí
pravideln chodí ke svátosti smí ení, že to na jiných místech nebylo, a ve v tšin p ípad to
v bec nejsou jenom formální zpov di. Jeden spolubratr ekl: „Už ti nikdy nevlezu do
zpov dnice v adventní dob .“ Bohužel. To k nám totiž p ijedou lidé z okolí Prahy, kte í
nejsou bohužel z r zných d vod tak dob e formováni a zpracováváni, aby dob e a pravdiv
svátost smí ení prožívali. Onen spolubratr ješt dodal: „To jsou tak formální zpov di, že já
tam nem žu sed t, to radši jdu zpovídat bezdomovce, než tady takové jenom ty oddrmolené
h íchy bez p emýšlení, co to zlo, které d lám, skute n v mém život znamená.“
Tak to by bylo zhruba vše. Pokud byste se cht li na n co sami zeptat, m žete. A d kuji za
pozornost.