4U_summer_2008

.---/./.../-/.//.---/.//.---/.-/.-./---//.-/.-.././/--../.-//-././-.-/---/.-../../-.-//-../-./..//-/..-//
-.../..-/-.././/.-.././-/---/// .-//-/.-/-.-//-/..-//--/.-/--/.//..//.-.././-/-./..//-.-./../.../.-../---//
....-/..-/// -.-././-.-/.-//...-/.-/...//...-//-././--//.../.--./---/..-/.../-/.-//..-/-.-/.-./..-/-/-././/
--../.-/.---/../--/.-/...-/-.--/----//...-/./-.-./../// -/.-././-.../.-//-././-.-/---/.-../../-.-//
.--./.-./../--/.-//.../.-../---/..../---/...-/./-.-//.-//.--./---/...-/../-.././-.-//-/../.--./-.--//-./.-//
.--./.-./.-/--../-../-./../-./-.--//.-//-/.-/-.-/-.--//./-..-/-.-/.-../..-/--../../...-/-./..//
.-./---/--../..../---/...-/---/.-.//...//.-././-../.-/-.-/-.--/../// --/.-/-/.//-./.-//-.-./---//..././/
-/./.../../-///
--../.-//-.-././.-../---/..-//.-././-../.-/-.-/-.-./..//....-/..-//...-/.-/--//.--./.-././.---/..//
.--./.-./../.---/./--/-././/.--./---/-.-./-/./-./../-.-./-.-/---//.-//.-../..-/-..-/..-/.../-./..//
.-.././-/-./..//.--./.-./.-/--../-../-./../-./-.--///
-.-/---/..-/-../../-./.-///
Milí čtenáři a případní posluchači, vydal jsem se do tříd, do ulic a do hospod,
abych se lidí zeptal na dvě jednoduché anketní otázky, a čekal jsem, co z nich vypadne.
První z oněch otázek zněla „Kouříte?“ a druhá v pořadí „Proč nekouříte?“ nebo „Proč
kouříte?“.
Řekněme si, vcelku jasné otázky. S tou první by neměl být problém… Avšak
našel se jeden jedinec, který prostě odpověděl „Nevim.“.
Většina odpovědí na druhou otázku zapadaly do šedivého průměru. A věřte mi,
že jich byla dobrá půlka. Já se s vámi ale chci podělit o ty zajímavější, a někdy až
nepochopitelné odpovědi (A na mou duši přísahám, že jsem si je nevymyslel.). Vezmu
to nejdříve od nekuřáků.
První dva, ve věku 17 a 20, mi odpověděli naprosto shodně „Nekouřím,
poněvadž nemám potřebu a vůbec mě to neláká.“. Čtyři nekuřáci nebyli s to udělat nic
jiného, než že pokrčit rameny. Další odpověděli, že jim kouř nevoní, popřípadě smrdí.
Jeden respondent odpověděl následující: „Ne… Vždyť víš, co si myslím o kouření… Já
bych všem kuřákům narval ty jejich cigarety narval...“. Zřejmě tušíte jak to pokračuje…
A jako nejpodivnější odpověď jsem uslyšel tuhle prostinkou větu „Rodiče mě to prostě
nenaučili.“
Po nekuřácích přišli na řadu i milovníci dutinek s tabákem. Víc než polovina se
nevěřícně koukala, na co že se jich to ptám, a jen bezradně krčila rameny. Jedna
z dotázaných mi odpověděla „Vždyť víš, že kouřím, napiš tam něco sám, určitě něco
vymyslíš.“. 2 osoby z asi 25 dotázaných pět minut líčily, že začaly kouřit v čase, kdy
měly problémy, a teď prostě nedokázaly přestat. Poté přišlo velké překvapení… Zeptal
jsem se jedné známé, silné kuřačky, proč kouří… Odpověď mě překvapila – prý už
měsíc a půl nekouřila. Další v řadě mi odpověděla, že kouří takříkajíc rekreačně, a to
proto, že jí to chutná… Inu, krabička denně je lepší rekreace než den u vody… Největší
překvapení přišlo nakonec. Jeden můj známý, jenž očividně nepochopil, nač se ho ptám,
mi odpověděl „Protože mám rád kluky.“. Teprve po vysvětlení, že jsem měl na mysli
cigarety, mi odpověděl: „Tak to máš říct rovnou…. No prostě proto, že mi to chutná.“
Jediná odpověď, nad kterou jeden dotázaný, mimochodem ve věku 31-let nejstarší ze
všech, dlouze přemýšlel, zněla takhle: „No, víš, já kouřím kvůli tomu, že každá ta
cigareta ti dá pět minut času, kdy se nesoustředíš na nic jiného a můžeš si jen tak
v klidu přemýšlet. Ale to většinou lidi nechápou a kouří prostě proto, že nedokážou
přestat a ládujou do sebe jednu za druhou….“
To bylo to poslední, co jsem si vyslechl. A došel jsem k závěru, že většina lidí
kouří a neví proč… Prostě kouří… Jestli taky kouříte, zkuste se nad tím zamyslet.
Děkuji vám za pozornost a hezký zbytek dne.
Petr Jirásko
UŽITEČNÉ FRÁZE
Má se k světu – He has himself to the world
Sbíhaj se mi sliny – My spits are converging
Odešel mi mobil – My cell phone walked away
Jdi do háje – Go to the grove
Hodil si mašli – He threw himslef a ribbon
Roztrhl se s nimi pytel – A bag has split with them
Je tam pečená vařená – She´s baked and cooked there
Přestaň mi plést hlavu – Stop knitting my head
Vycucám si to z prstu – I will suck it from my finger
SLOVNÍ SPOJENÍ
nezvratná pravda – unvomitable thruth
kabelová televize – hand-bag TV
spodní prádlo – from-under-her laundry
trávicí ústrojí – poisoning mechanism
výběrové řízení – selective driving
vinné sklepy – guilty basements
párek milenců – sausage of lovers
mistr světa v tancích na ledě – world
champion in tanks on ice
1) Kdyby tě o prázdninách v moři mělo něco kousnout, co by to bylo?
Žralok, medúza nebo Ariela?
2) Jaká písnička pro tebe symbolizuje léto?
3) Po jakém profesorovi se ti bude o prázdninách nejvíce stýskat?
Míša Pártlová
1) Žralok.
2) Asi Prší, prší.
3) Po paní profesorce Doležalové.
Štěpánka Kloudová
1) Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlela.
Po chvíli p.prof. Gutvirthová radí:
„Bezzubé mimino!“
2) Nějaká trampská... asi Nohavica.
3) S jistotou můžu říct, že po žádném.
Annonym
1) Ariela kouše? A kam? Ano, seriózní
časopis J..
2) Summer lover.
3) ..přemýšlí doteď..
Týnka Lhotková
1) Přítel.
2) Ty jo.. I feel good.
3) Po mamince.. Ne, to bude trapný... Napiš
tam radši po Vejsadovi a Svobodovi.
Matouš Turinský
1) Žralok.
2) Indy&Wich – Léto.
3) Co potřebuju zlepšit? Po Pustinovej...
David Hartman
1) Žralok.
2) In the summer time.
3) Mně? Po profesorovi? Tak tam napiš
pana Maška.
Michael Bouzekri
1) Ariela.
2) Hm.. nevim.
3) Ty vole, to sou otázky.. asi po Vejsim.
Eva Škopková
1) Ariela.
2) Asi Yesterday.
3) Po Tumové.
Milan Kopp
1) Žralok... do nohy.
2) To fakt nevim.
3) Po Ondřichový.
Úspěšní
Patrik Červák
Vítěz národního kola klavírní soutěže
Jak dlouho už hraješ na klavír?
„Jó, tak teď to bude devátým rokem, ale začal jsem už ve čtyřech letech.“
Cvičíš denně?
„Ano.“
Kolik hodin?
„No takhle, můj hlavní program trvá něco okolo hodiny a půl, ale celkově hraju furt když se nudím.“
Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Od příštího roku nastupuješ na konzervatoř…
„Až odmaturuju na ČAGu (počítám se samými jedničkami), tak budu ve čtvrťáku na
konzervatoři, takže přestoupím na pražskou konzervatoř a budu ji studovat zároveň
s Karlovou univerzitou. Po dvou letech (až odmaturuji na konzervatoři) hodlám jít do
Anglie na Oxford studovat historii a literaturu.“
Štěpán Beneš
Hokejista v týmu, který se stal mistrem republiky
Kdo tě přivedl k hokeji?
„Táta.“
Kdo je Tvůj vzor?
„Ovečkin.“
Jaký post hraješ?
„Centr.“
Jaký máš pocit z mistrovství republiky?
„Jo, je bomba, že jsme se to vyhráli.“
Preferuješ bílé nebo černé ponožky?
„Co to je za otázky? Černý!“
Petr Jirásko
Soutěží snad ve všech přírodovědeckých soutěžích, olympiáda v NJ, hlásil se
na střední školu v Itálii
Kde na všechno to soutěžení bereš čas?
„Kde beru na to všechno čas? Všude... Člověk má ohromnou spoustu času,
jen ji většina lidí promrhá. Já ji snad i trochu využiju.“
A co tvoje italské plány, jak to vypadá?
„Moje italské plány jsou bohužel zatím na mrtvém bodě... Vyřídil jsem
všechnu potřebnou administrativu a teď je úkol na italské straně, která se,
zatím, bohužel neozývá.“
Co všechno jsi musel zařídit, aby jsi se tam dostal?
„Celé to vyžadovalo poměrně složité martyrium, neboť jsem musel projít dvěma výběrovými koly národní UWC
Comettee a porazit osmdesát dalších lidí, abych se v konečném důsledku dostal mezi osm nejlepších, ze kterých se
vybíralo šest šťastlivců, kteří dostali stipendia. Já byl bohužel sedmý, a tak jsem využil alespoň možnosti zažádat o
fyzikální stipendium na italské UWCAd. Mimochodem, já se tam ještě nedostal, jenom jsem k tomu poměrně blízko...
Jaký máš názor na jahodovou zmrzlinu?
„Jahodovou moc nemusím, mám radši čokoládovou.“
Pozn.redakce: Petr se bohužel na UWCAd nedostal.:(
THE
Read the following questionnaire and answer the questions as honestly as you can.
1. You are spending the weekend at a friend's house. While you are doing the
washing up, you accidentally crack what was clearly an expensive wine glass.
Would you
A) hide the glass in the dustbin and hope that no one noticed?
B) explain what had happened and perhaps offer to buy a new one?
C) put the glass in the cupboard and not mention it?
D) say that someone else had broken it?
2. You are with a small group of people on holiday. Someone expresses some
strong political views on a subject, which you disagree with violently. Would you
A) say that you thought they were right?
B) tell them quite bluntly that you thought they were talking rubbish?
C) suggest tactfully that there were other ways of looking at the question?
D) diplomatically try and change the subject?
3. You are a member of a team playing a tennis match. At an important point,
your opponent hit the ball and it lands near the line, he/she asks you if the ball
was in. You saw clearly that the ball was in. Would you
A) play fair and say the ball was in and give your opponent the point?
B) cheat and say the ball was out and take the point yourself?
C) say it would be best to play the point again?
4. You and your boyfriend/ girlfriend have been invited to a party, but you know
your partner doesn't really want to go. You want to go because you also know
that someone you are very attracted to will be there. Would you
A) try and discourage your partner from going with you?
B) tell your partner openly why you really want to go?
C) not go to the party at all?
D) leave your partner to decide by himself/ herself whether or not to go with you?
5. You work in a dress shop and you get paid commission on the dresses you
sell. A woman is interested in a dress which does not suit her and asks you what
you think of it. Would you
A) say it looks lovely but that you have seen something that might look even nicer?
B) say that you have seen another dress that might suit her more?
C) tell her bluntly that her legs are much too fat for such a short dress?
D) tell her that it looks very nice and is an excellent choice?
6. You have just found out that the boyfriend/ girlfriend of a very close friend of
yours has been seeing someone else. Your friend, who suspects something, asks
you if you know anything. Would you
A) beat about the bush and say that you weren't sure either way?
B) be frank and tell them what you have heard?
C) deny that you know anything?
D) suggest that he/she should talk to their partner about it because it might be true?
7. You are selling your car because it has been very unreliable and has been very
difficult to start, especially in the mornings. Someone from a town a long way
away wants to buy it and has just asked you if it is reliable when starting. Would
you
A) say you never had any serious problems with it?
B) say that you are selling it because it is so bad at starting?
C) try and cheat them by saying it was particularly good at starting?
D) say that it has been giving you a bit or trouble recently but that the problem can be fixed
easily?
8. Some people you know but who you find a bit dull have invited you to dinner
at their house. Would you
A) say that you didn't want to go and why?
B) accept and say you were looking forward to it?
C) say that you would rather not go because you were going to be busy?
D) say you'd love to go, and not turn up?
9. A friend of yours at school took a teacher's motorbike for fun, but had a crash
and damaged the bike before returning it. The teacher has just asked you if you
know anything about it. Would you
A) tell the teacher you think someone completely different did it?
B) say you know nothing about it?
C) tell the teacher that your friend was responsible?
D) tell a white lie and then try and persuade your friend to tell the teacher himself?
10. Someone you know has had her hair done. She looks awful, but the haircut
cost a lot of money. Would you
A) not mention her haircut at all?
B) tell her it suits her wonderfully?
C) say it will take a bit of getting used to?
D) ask her if she has had a fight with a hair-dryer?
Now see the last page...
Postřehy z hodin:
Znáte to. Jeden je dokonalý,
bezchybný. Má svůj život plně
ve svých rukách, všechno, do
čeho se pustí, se vydaří,
odhodlaně a neomylně jde za
svým cílem.
Ten druhý má hromadu
chybiček - lenošení zvládá
s přehledem, pěkně kleje,
neodolá sladkosti nebo mu
třeba nejdou cizí jazyky.
Bezstarostně si životem jen tak
proplouvá.
Jeho světlá stránka skrze
takové věci moc zřejmá není,
ale je tam. Toleruje nepřesnosti druhých, soucítí, radosti
a lásky je plný.
Tihle dva si říkají, že s tím
druhým by nikdy v životě být
nemohli, že tak by se žít
nedalo, vždyť je ten druhý jen
ukrutně rozčiluje už svou
přítomností, že na něm není
nic zajímavého, je divný,
divně se obléká atd atd atd...
Ale co čert nechce, jednou se
potkají ve správný čas na
správném místě a je z toho
láska nebeská.
A o zábavu není nouze. Čelí
spolu všemu zlému, co jim
život přichystá. Dokonalý
člověk ale chyby nedělá, ten
za nic nemůže, takže vinu za
všechny problémy jejich společného života nese vždy
lehkomyslná polovička.
Ale co nás tedy přitahuje na
protikladech nás samých?
Vždyť je to o nervy, s někým
takovým žít. Zřejmě to tak
prostě chodí, vypadá to, že tak
asi hříšník schová svůj líc a
perfekcionista svůj rub.
Říká se, že člověk touží nejvíce po tom, co nemá. Co
když každý z nás hledá to, co
nemá? Své temné, popřípadě
světlé dvojče, abychom tak
nalezli úplnost, naplnění,
dokonalost, abychom měli po
boku to, co my sami nemáme.
Na konci matematiky:
Studentka: „Pane profesore,
já už musím jít, já mám
angličtinu ve čtvrt.“
P.prof. Vejsada: „Jo jo, jen
běž.“
Studentka: „Tak večer*).“
P.prof. Vejsada: „Jo, jo.“
*)
Pozn. redakce: Jedná se o večerní
matematiku extra.
P.prof. Ondřichová učí
biologii: „Apendix. To je ta
příloha tady, která se občas
zanítí.“
Hodina fyziky:
P.prof. Ondřichová. „Víte,
jaký
je
rozdíl
mezi
pedofilem a pedagogem?
Pedofil má ty děti rád.“
Proč mají studenti špatné
známky?
Při písemce z angličtiny:
„Ale paní profesorko, tohle
jsme nebrali.“
P.prof. Kloudová: „Přece
vám tam nedám všechno,
co jsme brali!“
P.prof. Vejsada: „Dužby,
jdi na FAMU, zahraj údiv!“
Koudina
O pláči na hodině biologie:
Student: „Náš pes brečí,
když nejde ven.“
P.prof. Šafarčíková: „To se
pak spíš počůrá, ne?“
P.prof. Klier při dějáku: ,,A
tam pak byly pouště, do
kterých se nikdo
nepouštěl.“
Třída se rozesměje.
P.prof. Klier:,,To nevíte, že
já si takhle básním?“
What do they do?
V sekundě jsme dostali za úkol charakterizovat
slovesy dané skupiny. Takhle to dopadlo:
cry
sleep
eat soft food
play
wear nappies
smoke
drink alcohol
make mass
play computer
games
fall in love
sleep in class
laugh
work
cook
take care of children
drive
work only in a
garden
are ill
die...
Koudina
Divnej pocit
Divnej pocit-vědět, že se mám za malou chvíli narodit jako
člověk. Sem plnej očekávání jaký to asi bude.
Jednou ze mě málem byla slepice, ale nakonec sem skončil
eggsem v hemenexu. Eště teďka slyšim hlas nějaký ženský jak
se ptá: chceš ho na měkko, nebo na tvrdo?
V minulym životě sem byl stromem. Byl sem takovej
vysokánskéj dub na kraji lesa. Na první pohled sem vypadal
opuštěně, mrtvě, ale v mejch větvích a v mým kmenu pulzoval
život- mí nesčetný podnájemníci měli pré.
Ptáci v podkroví při svých namlouvacích rituálech
každoročně málem vypustili duši. V apartmánu mýho kmenu se
jednou zabydlely veverky. Natahaly tam hory ořechů, a pak už
se nikdy nevrátily… Do garáže mých kořenů zaparkoval
jezevec. S pohonem na přední kola mě každou noc oblažoval
rytmickým dup dup dup dup. Znělo to podobně jako tlukot
lidského srdce.
Lstivej podzim a jeho věrnej sluha vítr mě rok co rok
okrádaly o mý bohatství. Ptáci odletěli na letní byt a jezevec,
línej přezout letní gumy, usnul. Byl sem sám. Vítr mi, jako
zručnej kadeřník, jemně pročesával korunu, a když jsem uvěřil
jeho dobrým úmyslům a povolil listy, začal mě nelítostně o můj
poklad obírat. Nepřestal, dokud jsem tam nestál úplně
obnaženej.
A pak se to stalo. Ostrý zuby se do mě zakously a nepustily.
Zařezávaly se mi hloubějc a hloubějc. Byly dva, jeden v plný
síle a druhej scvrklej jako pár mejch zbylejch listů, který sem
ochraňoval, jako tu největší svátost. Porazili mě.
Tenkrát sem si myslel, že můj úděl bejt stromem končí, že se
mnou zatopí, ale mejlil sem se. Vyřezali do mě spoustu
hlubokejch šublat a postavili mě na čtyři křivý nohy do
kanceláře nějakého úředníčka. A tam sem si uvědomil, že chci
bejt člověk. Kéž by se to splnilo! V tý zatuchlý kanceláři se
totiž rodily úplně nový plány. V nový době, která příde,
přežijou jenom ty nejsilnější. Z těch pak vznikne úplně novej
člověk. Silnej a neporazitelnej. Ten bude s jinejma stejně
silnejma lidma tvořit stát. Já budu se stejně silnejma lidma tvořit
stát. Německej stát. Jenom lusknu prstama a celej svět se mi
pokloní. Já budu něco víc. Bude to absolutně úžasný. Už úplně
cejtim tu sílu. Proudí mi žilama. Všichni, všichni se přede mnou
skloní! Nikdo mi nebude odporovat.
Stál sem v tý kanceláři asi dva měsíce, pak mě spálili. A já
sem rád, že mě spálili. Museli mě spálit, abych se znovu
narodil. Abych se konečně narodil. Jako člověk!
***
Tak, je to chlapec, maminko. Měří 56 cm a váží 3 kila.
Narozen v půl druhé, pátého srpna 1938 v Berlíně!!!
Paní Kohnová se šťastně usmála…
Bob
„Stůj co stůj se
musíme pokusit
najít cestu k sobě.“
(Antoine de Saint-Exupéry)
Musíme se pokusit
„Když musíš, tak musíš!“ „Musíme si
pomáhat!“ „Musíme zvítězit!“
Musíme… Člověku by se z toho až
zatočila hlava, tolik povinností, nesčetně
exklamací, ale když se nedostaví
výsledek,
nezjistí
člověk,
že
ve
skutečnosti nemusel? V tomhle dle mého
tkví řada překvapení, příjemných i
nehezkých. Co je tedy nutné?
Jeden řečený „moudrý pán“ kdysi
pravil, že se musíme pokusit najít si
cestu k sobě. Klíčové slovo „pokusit se“.
Jaká další? Cestu? K sobě? Podle mne
nikoliv. Čím déle to zvažuji, tím jasněji
mi z toho vyplývá, že podstatou tohoto
citátu jsou bariéry, zdi, mezery a vše, co
tvoří překážky. V tomto bodě docházím
k závěru, že právě tato myšlenka
skutečné podstaty „musíme“, činí citát A.
de
Saint-Exuperyho
jedinečným,
nadčasovým. Hledí dál, než na první
plán. Nevidět cíl, zřít cestu.
Co nám tedy vyplynulo? Člověk
samotný jen zřídka dokáže posoudit, kdy
nezbývá více než 1 řešení. Vždy se dá
nalézt druhá cesta. Myslím, že právě na
tuto druhou cestu se pan A. de SaintExupéry snaží upozornit. Navíc k tomu
vložil ideu překážek. Nutné je tedy
jedině hledat. Co, koho, jestli sebe, Boha
nebo milovanou, to už si musíme každý
určit sám. Pro mne „Stůj co stůj se
musíme pokusit najít cestu k sobě“
znamená jednoduše žít, protože celý
život je nekonečné pátrání a hledání.
Petr Linka
Životní cesta
Již staří filosofové se začali zamýšlet
nad otázkami naší existence. Prvně si
položili otázku, kdo vlastně jsme a kde
jsme se tu vzali. To samozřejmě ale tyto
velké myslitele, jako byli Platón či
Aristoteles, neuspokojilo, a proto se
začali ptát také na naši podstatu, tedy
jací jsme.
Každý z nás je podle mého názoru
alespoň někdy takovým malým filosofem
usilujícím o nalezení cesty k sobě a
pochopení vlastního já. Musí ale každý
z nás tuto cestu podniknout k tomu, aby
mohl v životě dosáhnout svých cílů a
třeba i štěstí a uspokojení?
Náš svět je velmi komplexní,
kosmopolitní a různorodé místo. Žijí zde
lidé různého charakteru, myšlení,
zážitků i zázemí. Přesto mezi sebou
musíme komunikovat a snažit se si
navzájem porozumět, abychom mohli
dospět ke společnému kompromisu či
výsledku. Chceme-li, aby tento svět žil
v míru,
tolerance,
komunikace
a
pochopení
se
stávají
základními
hodnotami.
Pokud ovšem chceme najít cestu
k ostatním lidem, měli bychom se
nejdříve snažit porozumět sami sobě.
Vždy, když popojdeme krůček a
odhalíme další stránku naší povahy,
dokážeme si daleko jednodušeji ujasnit,
co od života a ostatních očekáváme a
svět
začneme
odhalovat
z větší
perspektivy. Přehodnotíme i náš vztah
k ostatním lidem a věcem a docílíme
většího porozumění a respektu.
Cesta k vlastnímu já je pravděpodobně trnitá a plná překážek, ale měla
by se stát hlavní cestou, kterou v životě
podnikneme. Myslím, že dojít až
k úplnému
poznání
se
nepovede
každému, ale i cesta může být cíl. Říká
se, že to, co je nám nejblíže, známe ze
všeho nejméně, a to by se mělo v tomto
případě změnit.
Šárka Dillingerová
Patříte také mezi ty, kteří mají
problém si k sobě najít cestu? Já ne.
Zato znám veliké množství lidí, kteří v
dnešním světě stále hledají své místo,
místo po boku člověka, kterému lze
věřit. Ale kolik lidí se dá poznat natolik,
abychom s jistotou věděli, že je to on?
V přepočtu na letošní rozvodovost
jich pravděpodobně bude jen nezbytné
minimum.
Možnost bezproblémového rozvodu
nás nutí uzavírat nerozhodné závazky a
činit
nejistá
rozhodnutí.
Kapku
optimismu ve mně vyvolává tušení, že
děti rozvedených rodičů budou snad
myslet více na své potomky, než na
kolísající stav uvedený v jejich „ÓPé“.
A proč je vlastně nutné stůj co stůj
hledat tu správnou cestu? Odcizená
doba?
Důraz
na
individualitu?
Materiální
hodnoty?
Důležitost
vzdělání? Pracovní pozice, životní
úrovně, asertivita, charakter…
To všechno a touha vyšplhat se až
nad rámec svých možností a říci si:
„Ano, zvládl jsem to. Mohu být pyšný!“.
Zaměstnává nás a ubírá čas i síly.
O to větší v sobě máme potlačenou
touhu nalézt oporu a pomoc. Nalézt
někoho, kdo nám řekne: jdi dál, až nám
nezbude síla se za tím vším honit. Ale
kde ten čas k hledání nalézt?
Holi
T he st ory
(Do you remember Carrie Rabel?)
There was an old woman,
who lived in a shoe.
She had so many children,
she didn’t know what to do.
So she fed them some broth,
without any bread.
And she hit them all soundly,
and set them to bed.
Ja k p ra cují p ře kla dač e???!! !
Anglická předloha:
Pines are evergreen and resinous.
The bark of most pines is thick
and scaly, but some species have
thin, flaking bark. The branches
are produced in regular
"pseudowhorls", actually a very
tight spiral but appearing like a
ring of branches arising from the
same point. Many pines are
uninodal, producing just one such
whorl of branches each year, from
buds at the tip of the year's new
shoot, but others are multinodal,
producing two or more whorls of
branches per year. The spiral
growth of branches, needles and
cone scales are arranged in
Fibonacci number ratios. The new
spring shoots are sometimes called
"candles"; they are light-colored
and point upward at first, then
later darken and spread outward.
These "candles" offer foresters a
means to evaluate fertility of the
soil and vigour of the trees.
Takhle to dopadne, když to přeloží překladač:
Borovice jsou jehličnatý strom a
pryskyřičný. kůra nejvíce stýká po
Větve jsou produkovány v
pravidelný “pseudowhorls”, vlastně
velmi těsná spirála ale se objevit
jako kruh polí, která vzniká od
stejného bodu. Mnoho borovic je
uninodal, produkovat spravedlivý
taková závitnice větví každý rok,
od pupenů u špička roku je nové
natáčení, ale jiní jsou
multinodal, produkovat dva nebo
více závitnic větví na rok.
Spirálový nárůst větví, jehly a
váhy kužele jsou uspořádáni v
Fibonacci číselných poměrech. Nová
jarní natáčení jsou někdy nazývána
“svíčkami”; oni jsou lehcí-barevný
a bod nahoru nejprve, pak pozdější
ztmavnout a se rozšířit vnější.
Tyto “svíčky” nabídnou lesníky
chce ocenit úrodnost půdy a/nebo
ráznost stromů.
Poezie k čaji
Vím, že nejsi
Vím, že nejsi, už nechceš tam být,
byl to jen pouhý klam, jen jiskra z očí,
chce se mi klít, po jediném slovu
pátrám,
po jediné slze cítím,
jak sama v sobě chátrám,
dívám se z okna,
vidím jen suché větve,
vidím jen pár květů seschlých,
můj hlas říkal veď mě,
bylo to několik dnů lesklých,
pak přišlo prázdné ,,Mě nech“,
bylo to horší,než do zad nůž,
mně zastavil se dech,
nechci tě vidět ani znát už!
Pidižvík
Poupě
V keři trnitém poupě vyráží
růžové, čmelák si ho vyhlíží,
létá kolem, čeká, až se změní.
Touží po něm, snad vykoukne z trní.
Zázrak se stal, květ, ale v pichlácích,
bláznivý čmeláček ve dne v nocích
létá jinam. Však růžové snění,
touží po něm, snad vykoukne z trní.
Ach ne, vprostřed trní vadne růže.
Odletí, zradí květ, to nemůže.
Poletí naň, zraní se čmeláček,
umře i květ, zvoní umíráček.
Koudina
Láska je
Láska je srdce v porcelánu,
štěstí, motýl bez křídel.
Smůla je víra bez elánu,
bolest, hra bez pravidel.
Každý tohle zažít musí,
když za lásku svou bojuje.
Srdce si přitom hodně zkusí,
Ale ví, že miluje
Pidižvík
Obilí
Obilí nám dává obživu
Udrží nás dva dny na živu
Bouře ho jen málo skolí
Lány svítí do okolí
Kosu musíme mít ostrou
Jinak ji najdou s naší kostrou
Plevele obilí dusí
Přec do výše růsti musí
Obilí, obilí, obilí
Jakub Vaith
Lazar
Vážně nevím kde jsem našel
Ten otravný černý kašel
Musím na něj bráti prášky
A nenosit těžké tašky
Protože na moje záda
Byla by to těžká kláda
Potom také nesmím cvičit
Svoje tělo moh´ bych si zničit
Nesmím chodit do kina
I když je to blbina
Už nemám chuť dál se štvát
Tak už půjdu radši spát
Lucie Bohoňková
Šárka Bohoňková
Karolína Lhotková
Týna Lhotková
Pozn.autorek: Psáno před mnoha lety!
Monology II.
Jahodové pláně…navždy
(věnováno mému úžasnému bráškovi)
Potkat tě, to vzácný dar
bojím
Má kytara něžně pláče mezitím
Co mi říkáš moudrá slova
Jai guru deva om
A já vím, že poletím
Přes celý vesmír znova
Když kos zpívá na sklonku noci
My chceme žít
Možná že jsme cvoci
Tak to nech být
Je to snadné
Když jsi na dně
All you need is love
První pohled
vděčím prvnímu tanci
potkat tě dal mi šanci
vděčím číslu patnáct
zůstat sama nebyla slast
vděčím
Kvetoucí louka
Láska plane v očích tvých
Strawberry fields…forever
(dedicated to my loving bro)
V očích tvých záhada,
snad zvláštní světlo, snad zpráva.
V očích tvých něco záhadné
Záhadná síla ve tvých očích
Ve tvých očích žár.
Do tvých očí hledět
ve tvých dlaních ležet
Do tvých pronikavých očí pohledět
do tvých dlaní se položit
Koudina
While my guitar gently weeps
You whisper words of wisdom
Jai guru deva om
I know, I´ll fly in my dreams
Across the universe
Blackbird singing in the dead of night
You got the guts
To stand up and fight
Yeah, we are nuts
It´s easy
Let it be
Don´t let me down
Každej ví, že všechno
Co potřebuješ je láska
vk
Žába
Sedí žába uvnitř v poli,
jouvej, jouvej, nožky bolí.
Sedne si do zákoutí,
nožičkama zakroutí.
Přiletí k ní UFO,
utrhne jí ucho.
Přiletí k ní ufonek,
daruje jí balónek.
Balónek jí uletí,
žába začne buleti.
Pak uvidí ufonka,
doprosí se balónka.
Přiváže ho kolem pasu,
potom letí super trasu.
Balónek se zatočí,
a žába se vytočí.
Když doletí na měsíc,
vytočí se ještě víc.
Měsíčany uvidí,
velice jim závidí.
Žijou si tak na Měsíci,
mají tam velkou legraci.
Když doletí k Marsu,
zdá se jí moc mrazu.
Vyhledává kožíšek,
najde jenom oříšek.
Rozlouskne si oříšek,
vypadne z něj kožíšek.
Oblékne si kožíšek,
pusinkuje oříšek.
Uschová si oříšek,
pod svůj nový kožíšek.
Lucie Bohoňková
Šárka Bohoňková
Karolína Lhotková
Týna Lhotková
Pozn.autorek: Psáno před mnoha lety!
vk
Má tvoje přezdívka nějakou skrytou symboliku?
„Podle toho, kterou myslíš. Jackie podle vlasů
Jacka Blacka.“
Jaký by byl tvůj ideální partner?
„Ty bláho, vlasatej, vysokej kloboučkář,
nevadilo by mi pár dredů, hippísák, muzikant,
poeta, člověk co ví, že měsíc není jenom šutr,
s kytarou na zádech. Hodnej, milej, věrnej a
strašně fajn.“
Jak se budou jmenovat tvoje děti?
„Ty bláho… Kluk Jack nebo James nebo
Noah nebo Gabriel. Holka…nějaký indiánský
jméno, třeba Neha, N´čoči nebo RybanaJ.“
Víš, na kterém uchu máš pihu?
„Na pravým, ale řekla bych, že na obou. A ne
jednu.“
Máš nějakou nadpřirozenou schopnost?
„Ano, umím číst myšlenky a levitovat a taky
vrhat ohnivý koule.“
Jaké tři lidi by sis vzala s sebou na opuštěný
ostrov?
„(po 20 minutách) A musím jenom lidi? To
néé, jen 3 to nejde. Vzala bych si s sebou tebe
(Lucinku Bohoňků), protože seš zálesák a umíš
rozdělat oheň. Vzala bych si bráchu, protože
by hrál na kytaru. A asi bych si vzala
maminku, protože by mě zachránila před
všema krokodýlama.“
Hermi
Jaký typ hudby rád posloucháš?
„R-{vážná}“
Kdyby ses mohla narodit jako zvíře, jaké by to
bylo? A proč?
„Lev nebo chameleon, anebo komár, abych
všem pila krev (to piju už i teď). Chameleon,
protože má skvělou kůži a mění barvu. Byla
bych neviditelná, kdybych chtěla. Lev,
protože je nejmajestátnější zvíře na světě a
vyzařuje klid.“
Jaká je tvoje nejoblíbenější knížka?
„Nejoblíbenější knížka? Noční klub od Jiřího
Kulhánka.“
Jakou knihu jsi četl naposledy?
„Jazyk matematiky.“
Co rád děláš ve svém volném čase?
„(Smích) Já myslím, že sedím u počítače.“
Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?
„Černá.“
Lucinka bohoňků
Jak velké máš nohy?
„Hodně. Velikost 38 a jinak hrozně dlouhý.“
Šmoulová nebo vanilková zmrzlina?
„Vanilková.“
Kolik hodin denně trávíš u počítače?
„Nula.“
Kolik oken máš ve svém pokoji?
„Jenom jedno a ještě k tomu na sever.“
Jakou barvu očí má tvoje mamka?
„Modrošedou.“
Cukr či sůl?
„Cukr.“
Pidižvík
Jak bys zhodnotila tvé stávající
působení v redakci 4U?
„Dobrý.“
Co říkáš na neustálé změny ve
vedení školy?
„Tady nějaký probíhaj?!“
Jak plánuješ strávit prázdniny?
„S rodinou na Moravě.“
Těšíš se v září do školy?
„Ne.“
Koudina
Proč sis vybrala právě altový
saxofon?
„Altový saxofon je neodlučitelná
část jazzové kapely a má nádherný
zvuk, ale nakonec jsem se rozhodla
pro příčnou flétnu...“
Kde bereš inspiraci pro svoje
skautské děti?
„Já žádný skautský děti nemám
(vyděšeným tónem).“
Proč ti chutná právě černá
čokoláda?
„Já mám ráda bílou.“
Jak dlouho ti trvá cesta do školy?
A ze školy?
„Dvacet minut v obou směrech.“
Jaká je derivace 3e^(x+2)?
„To nevim.“
Co si myslíš o molekulové
stavbě?
„Je cool!“
Těšíš se na Garden Party?
„Ukrutně, hodně moc!“
Co ti evokuje slovo „kytarista“?
„Bluegrass.“
Co si myslíš o Měsíci?
„Únor je dobrej...“
Amerika nebo Anglie?
„Amerika – v Anglii jsem už byla.“
Máš ráda hippís?
„Líbí se mi jejich filozofie.“
Fríský kůň
Friesian
Výška:150 cm
Barva: Fríský kůň je vždy uhelně
černý vraník. Bílé odznaky a jiné
barvy srsti chovatelský svaz
nedovoluje. Pouze malá hvězda
se může tolerovat.
Původ: Nizozemsko
Exteriér: Fríský kůň je velmi elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem. Ocas i hříva
jsou přirozeně vlnité. Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a klenutý krk, nevýrazný
kohoutek. Nohy jsou kratší, ale pevné s bohatým rousem na spěnkách. Kopyto je tmavé
s namodralým nádechem. Nápadné je hrdé držení těla.
Možnost využití: Fríští koně jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do
dvoukolových vozíků. Také pod sedlem je fríský kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent
pro drezurní výcvik a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Něco o plemeni: O fríském koni se
předpokládá,
že
to
je
potomek
primitivního lesního koně. Vznikl v oblasti
Fríska v Nizozemsku.
O fríském koni se historie zmiňovala
často a tyto koně jedoucí s rytířem do
bitvy často malovali i staří holandští
mistři. Fríský kůň byl oblíbený jezdecký
kůň rytířů - koně mají výjimečně výraznou, pyšnou a vysokou karpální akci a
svou poměrně malou velikost, jsou to
zvířata velmi silná. Během španělské
okupace Nizozemí v letech 1568 -1648
toto plemeno pravděpodobně podléhalo
vlivu španělské krve, jejíž použití dodalo
frískému koni jemnost.
Po celá staletí prokazovali fríští koně
své schopnosti a používali se pro mnoho
různých účelů včetně práce v zemědělství, zápřahu, ježdění, drezúry, jako
vojenští koně, pro klusácké dostihy a pro
zlepšování kvality jiných plemen. Má se
za to, že fríští ovlivnili především britská
plemena fellských a daleských poníků,
která vykazují jasnou podobnost se zvířaty plemene Friesian.
Fríští koně byli také použiti během
vývoje plemene OLD BLACK HORSE
z oblasti Midlands a shirského koně.
Jejich vliv lze vidět na koních plemene
DOLE GUDBRANDSAL z Norska a také
se používali jako základní plemenná
zvířata v německém hřebčíně v Marbachu kde přispěli k počátkům vývoje
Wurttem-berských a Oldenburských
koní.
Během 15. a 16. století byli fríští koně
používáni ve francouzské a španělské
jezdecké škole, kde prováděli ty nejobtížnější cviky vysoké školy jezdectví.
Zvířata mají výjimečně poslušnou a
laskavou povahu, a pokud jde o krmení
jsou velmi hospodárná. Během 19.století
byli tito koně hodně používáni pro klusácké závody, což vedlo chovatele ke
snaze o produkci zvířat s lehčí tělesnou
stavbou, než původně měla. Plemeno je
dnes proto značně lehčí.
Andaluský kůň
Andalusian
Výška: 150-160cm
Barvy: bílý, šedý-ale může být i
tmavohnědý, černý, ryzý, sv.ryzý.
Původ: Španělsko
Exteriér: Andaluský kůň vypadá velmi elegantně a je atraktivní kůň. Hlava je delší a často
mívá lehký klabonos. Veliké oči jsou plné výrazu. Další nápadné znaky jsou: hustá dlouhá
hříva, malé uši, výrazné osvalení. Kohoutek (nejvyšší bod koňského hřbetu. Nachází se ve
spodní části krku v místě kde se spojují lopatky) je nízký a kulatý tak jako záď. Ohon bývá
nízko nasazený. Končetiny jsou silné s kratší holení a spěnkou. Žíně ocasu i hřívy jsou
hedvábně jemné.
Možnost využití: Andalusian je lehčí jezdecký kůň a výborný drezurní kůň. S příměsí
krve anglického plnokrevníka nebo angloaraba je to také dobrý skokan. Populární je také
jako cirkusový kůň.
Něco o plemeni: Jedno z nejslavnější
španělských plemen koní má svou historii
zahalenou záhadou. Existují tři vysvětlení
původu andaluského koně, ale ať již
budete věřit kterémukoli z nich, není
pochyb o tom, že jde o plemeno velmi
staré.
První vysvětlení, a to je nejpravděpodobnější, říká že se během maurské
invaze v 8.století n. l. berberští a arabští
koně patřící Maurům křížili s původními
španělskými zvířaty, aby se získal andaluský kůň.
Existuje také teorie, že plemeno Andalusian je potomek 2000 numidských klisen, které byly zaslány do Španělska
kartaginským generálem Hasdrubalem.
Nakonec je zde debata o tom, zda plemeno Andalusian je či není odvozeno od plemene Eguus ibericus, které také ovlivnilo
vývoj berberského koně.
Ať již si vyberete cokoli a budete tomu
věřit, není pochyb o tom jaký vliv měli na
ohromný počet plemen. V Evropě je jeho
vliv vidět na koních holštýnských, kladrubských… V Americe je to pak Quarter
Horse a Criollo.
Plemeno běžně označované jako
Andalusian se nyní podle organizace
SPANISH BREEDERS ASOCIATION
jmenuje PURA RAZA ESPAŇOLA, což
znamená čistokrevné španělské plemeno. Pod označením IBERSKÝ KŮŇ lze
zařadit celou řadu plemen včetně Alterreala, Lusitana, Peninsulara, Zapatera a
Andalusiana, protože jsou všechna blízce
spřízněna a mají stejné rysy.
Pidižvík
Nedávno se na ČAGu konalo školní kolo literární soutěže v angličtině
na téma „DREAMS THAT MAY COME TRUE“. Tohle je vítězná povídka:
AN EMPTY SEWING KIT BOX
“Where should I put this empty sewing kit box, honey?“ A young man asked his wife, who was
standing on the chair, taking down an old door sign that used to belong to her departed mother. It
was saying, “Mary Goldfinger, THE DRESSMAKER. Knock twice, please.“ The woman replied,
“I´m not sure yet. Just put it wherever for now.“
A harsh grab made the box shake tremendously. Actually, there was something inside. A sharp
needle stubbed in the lid woke up with a twitch. Almost immediately, she made an enchanting and,
to be honest, quite arrogant smile and looked down on the bottom of the box. There lay a coiled,
dust-covered measuring-tape that only muttered and then started snoring again. In the corner, a tiny
little yellow button opened his eyes. These eyes, or holes if you want, were too small and too
narrow for any needle to pass through. Because of that, this tiny button never got the chance to
decorate a woolen yellow sweatshirt beside his six yellow brothers. “Did he really say ´empty´?“,
he asked himself as he pensively looked at the measuring-tape, which, after another forceful quake,
stretched lazily and yawned. The button was trying to figure out what was going on and what was
all the sudden noise supposed to mean. However, a high-pitched voice interrupted his thoughts.
“Oh, finally! I´ve been waiting for this moment for ages! Do I look right?“, the needle cried out and
started to groom herself smugly and to arrange a small piece of a red thread that was stuck in her
hole. “Of course I do,“ she answered to herself. “I knew it would come. See, you good-for-nothing?
Now, they are coming for me and I´ll be famous at last! I´ll be the star!“ Not careing, whether
anyone was listening to her, she began the monologue, “I´ve always knew I must become famous
and important and the most brisk and the most beautiful and just the best needle in the world!
Because I am the best one indeed, you know?“ “And with the sharpest tongue, indeed,“ the button
thought. “Oh, how I wish I could sew the most gorgeous red princess dress that everyone would
admire. I was born for sewing the most admirable dresses in the world! Do you remember that time,
when Mary and I made the silk dress for that blond lady? Wasn´t it the most beautiful thing?“ The
little button replied in his thoughts, “Well, and do you remember the blond lady coming back in two
days bringing the dress back? She really saw red that day. Most of the stitches were crooked since
you, beauty, had only cared for whether you looked nice while sewing. “ The conceited needle went
on, “If this Mary hadn´t been such a butter finger, the dress could have been perfect!“ “What are
you talking about?!“ the button asked angrily in his thoughts. “How could you forget about Mary´s
fingers that were always all stabbed and bleeding because of your irritability.“ He didn´t say a word,
though. “Aww, Mary was never able to appreciate my abilities. But whatever, everything is about to
change now. I´ve always dreamt about my dazzling future. Something is going on. This shaking is
happening in honour of mine...“ She continued with her vanity and self-applause for another while
and then turned to the measuring-tape. “Hey you, lazybone! Get up, aren´you excited? Have the last
look at me. I´ll be far away soon… Making the red dress for some princess or presidentess. And
what about you,“ she started to needle him. The measuring-tape stretched delightfully and yawned,
“I don´t care. My own future is waiting for me. And yes, maybe it´s finally coming to me. Maybe,
the most glamorous blond model, whom I´ve been always dreaming about, is going to take me out.
Aaah…,“he sighed. “This is my destiny and this is my dream. I´m going to get into the hands of the
most famous designer and for the rest of my life I´m going to measure the skinniest and prettiest
models in the world. Like the one who once came into Mary´s house. She really looked like a
million dollars!“ The measuring-tape closed his eyes for a minute and the tiny button who was
listening to him, shaking his little head in disagreement, thought, “Yeah, you seriously pleased this
lady. Mary got her measures almost two times bigger than they actually were! And it was all
because of your unbelievable laziness and self-indulgence. You weren´t even able to tighten
properly.“ However, he didn´t say anything aloud. “I´m going to be in a luxury salon and I´m going
to measure and measure and….,“ the measuring-tape got lost in dreams for a moment and then
yawned again, “That´s what is going to happen. But by that time, I´m going to sleep and wait…“ He
grumbled something and fell asleep. The needle stopped to occupy herself with her gorgeousness
and started to mock the little button, “And what about you? Why are you staring at me with these
ridiculous eyes? Do I attract you? Of course I do. Come on, say something. You don´t have any
aims at all? You don´t want to achieve anything? Well, you know what? You don´t need to say
anything. You wouldn´t be able to achieve anything anyway. Your colour is disguisting. Plus,
you´re as thick as a plank and all you can do is to stare… And keep silent. You´re a sad creature…
Why are you not red by the way?“ The button kept silent again. Trying to explain anything to these
two would be like talking to a brick wall. And, in fact, he liked them both in some ways. They were
his only friends. “Friends?“ he thought. Then maybe he should do something. Maybe, they were
right and something great was coming. Maybe, he should finally say something. He hesitated for a
moment and then whispered, “ Friends, maybe, we should try to take some action. We should find
out what is really going on with us. You should do something to approach your future.“ He
trembled with excitement for he finally managed to find the courage and speak up. His “friends“;
however, didn´t seem really interested in this challenge. “Why would I go anywhere?“ the needle
asked crossly. “Someone like me only has to accept, or refuse offers.“ The measuring-tape opened
one eye and yawned, “ I already said, I would wait here. My fortune is definitely going to find me.
And nooooow…Leave me alone…uaaaaaaah…“ and he fell asleep again. The button felt blue for a
couple of minutes, but then he decided he didn´t have anything to lose. He cautiously climbed up
and got out of the box. It was as silent as a grave around. With his tiny eyes, he couldn´t see well
and he got scared. Then he rubbed his eyes and looked around. But what a surprise! There were no
glamorous supermodels, no princesses and no luxury salon. The hopes he felt some minute ago
were gone. He was in the middle of an old, spooky attic and all around were only useless, junk
things. However, on the other end of this gloomy room, there was a gangway ladder. The button
hesitated . “No, I can´t get back now. I can´t tell them…“ He turned his head and looked at the dustcovered box. He was thinking. “It is not empty, “ he finally said to himself. “It is full of empty
words.“
And of something that might have come true… The tiny yellow button closed his little eyes and
rolled towards the ladder.
Barbora Nováková
A tohle je další povídka na stejné téma:
JADE
I was sitting on a bench in this filthy park, oblivious to people passing by and to the rest of the birds
that were still getting ready for the imminent winter. Out of the blue, Amy has just decided to break up
with me, not even being able to clearly say why. I knew there must be someone else who was playing
this game besides me. Ironicly, I suddenly found three years spent with her just a waste of time. My
throat narrowed and I felt not being able to say out a single word. We were just up to head down to the
coast and spend there some time together. I had been looking forward to that for months. I looked at her
and it was obvious that she was still talking to me, but there was no need to listen to her anymore. It was
actually kind of funny to watch her lips moving up and down in an urgent effort to explain the situation
and not to have a clue what message she is trying to convey. I looked at her closely for the last time and
then closed my eyes. After I opened them again, she was gone and I realized I was completely alone in
the whole park. A long, sleepless night lay ahead and I tried to find a comfortable position to lie down
on the bench. I calmed down and started thinking about the misquieting events of past few weeks.
Nothing positive seemed to happen those days. First, I was expelled from this prestigious private
school because of „mediocre studying performance“, which expectedly resulted in father’s doubts of my
ability to take up his business plus cutting down my pocket money. As if that was not enough, I ended
up in hospital after some guy behind the steering wheel prefered to pay attention to some long, thin legs
walking down the street rather to the traffic lights ahead. Two broken ribs and a concussion of the brain
did not really help me to get out of this pickle either. Everything basicly collapsed and I started to
believe that the only one who truly was responsible for all this mess was myself. People around have
always thought that I am useless and not even capable to finish the high school and that I just wander
through my life without any purpose or goals, and this really must have been the last straw for those
who still believed I am not damned.
Immersed in a deep feeling of rejection, I practically gave up on any attempts to achieve what I had
always been thought to – finish the school, find a job, establish a family and so on. Until then I had at
least tried to keep my head up and to look somehow proud and respectable, but now I knew that all the
remaining fragments of my dignity are gone since I lost my home, friends and even my messiah, Amy.
My world shrank into a small park and a bench I was just lying on. What a man in my position ought to
do? Exhausted, nearly frozen and yet experiencing a brain tempest, I fell asleep.
Finally, I felt home again. All the troubles and displeasures were gone instantly. My world suddenly
became way bigger than a mere park; it was actually immense! I felt a huge relief in my muscles and my
heart was pulsating slowly while my lungs were dispersing the oxygen through my entire body. I did not
have to care about school or money anymore, because none of that mattered in here. I have always
found only joy and satisfaction in this place; a place where I go every night. Everything around was pure
white and perfectly clean. Then I spotted something indistinct in the far distance, but there was no need
to worry about it at the moment - nothing could possibly threaten me in my own world. I took a deep
breath and started to look closer at the blurry object in the distance. I was so not willing to focus my
eyes on the object so it simply looked like a stain or a maybe some kind of a rare species of a deep-sea
octopus, which the world has failed to discover yet. It became obvious that the object was approaching,
but I still could not make out what it was. Eventually, it did not seem to be an object anymore. After few
seconds of an intense concentration, I assumed I was looking at a real person. It was a little, blond
haired girl in a red dress. Everything suddenly made perfect sense to me.
„ Of course! How could I have forgotten? I have a guest coming over! How nice of you, Jade. That is
your name is, like that shiny stone, isn’t it? I have been expecting you. Would you like a cup of tea?
Would you like to sit down?“, I demanded without even letting her respond.
„We can watch a movie if you desire. Or we can go for a walk. We can even travel down to the
coast! I will do whatever you want. Just do not leave. There is so much fun ahead of us! Trust me, you
will get kick out of it.“, I added with a certain deal of despair in my voice. She smiled gently and sat
down next to me. Her long, wavy blond hair lay over the half of her forehead and sometimes she
frowned her eyebrows while listening to me. She had a perfect, smooth skin and luscious cheeks. Her
eyes glared like two bright diamonds. I had no idea where I had seen her before, but for some reason I
was sure I have known her for ages. That must have also been the reason why I felt so natural and
peaceful while sitting next to her.
„You do not feel like talking today, right? That is all right, Jade. You can stay as long as you want.
You are safe here.“, I ensured her. She smiled and hesitantly, but gently took my hand. Then she stroked
in her hair until she reached her cute ribbon with a purple butterfly on it, put it in my palm and slowly
closed my fist with her silky fingers.
„Is that a gift for me?“, I asked. She nodded her head with an apparent expression of curiosity of
what I am going to do next. I was touched.
„Nobody has given me a gift in years! How generous of you, Jade!“ I leant over to kiss her on a
cheek but something stroke me furiously in the whole body. I withdrew and Jade stood up quickly,
glanced at me and finally said:
„I have to go now, and you too. Do not worry, I will see you again. Trust me.“
I stood up and wanted to run after her, but my legs did not listen to me at all. I no longer saw her
clearly again. I was struggling to stand still but eventually fell on the ground without feeling any pain at
all. I looked up and found myself surrounded by a group of people in snow white uniforms, who I had
definitely never seen before. I knew, however, who exactly they were and also why they came for me.
The angels.
I woke up and had absolutely no idea where I was at first. After a while, a man entered the room and
noticed I am awake.
„Oh, so you have had a good sleep, right? You are lucky that you are still alive. We kind of found
you at the eleventh hour. You were nearly frozen to death!“
I did not know much about what he was talking about until I realized my whole body was completely
stiff.
„So I reckon all the birds are probably gone for good already…“, I uttered bitterly.
„I do think so, yes. I will bring you something to drink.“, the doctor replied with a smile and left the
room.
As I was lying on the bed and looking out of the window, a picture from my dream crossed my mind.
The angels. I started laughing. Dreams are truly unpredictable in many ways, I thought. You never know
what will come. I have always cheerished my dreams because they are one of very little things other
people cannot alter.
While trying to stretch my neck, I realized I have something small in the pocket. After exerting great
effort to make my frozen fingers do what I want, I pulled the object out of the pocket. In that moment, it
would have been pointless to start explaining what it was or how it got into my pocket. None of you
would have believed me anyways. As I said, there are just some things you cannot alter. Jade was right,
she will be with me, because anytime I look at this ribbon, I will know she is going to come soon…
Pavel Dvořák
20.06.-22.06. – Okolo Třeboně
20.06.-21.06. – Blatenský fest 2008 (zimní stadion Blatná)
Horkýže slíže, Xavier Baumaxa, Tam-Tam Orchestra, Dark Gamballe, Šanov, Locomotive, Mordors Gang,
První hoře, The Gang Nails, Timudej, NVÚ, Ticho de Pre Cupé Band
20.06.-21.06. - Vebřezí Kovářov 2008 (Kovářov u Milevska)
Mňága a Žďorp, Blue Effect, Airfare, Status Praesents, Insania, Medvěd 009, J. Hutka, Záviš, Freak Parade,
Possibilní explikace, Hodně podně, Dětské nápady, Nežfaleš, Sputnik, Suicide
04.07.-06.07. - Noise Party vol. I. (Velbloud, České Budějovice)
Napalmed, the Pooh, h.USA, Petting ZOO, Bugmen, Lick Your Eyeball, Transwaggon, Kaspar von Urbach,
La prosperité, Zkouška sirén, Děti deště, Deverova chyva, Kombucha
05.07.-05.07. - Veselský muzicírování (pískovny u Veselí nad Lužnicí)
Lenka Dusilová & trio, Xavier Baumaxa, Airfare, Jiří Schmitzer, Bez peří, Martina Piras, Please The Trees,
Smutný Karel, Boomerang, Dětské nápady
10.07.-12.07. - Folková růže (Jinřichův Hradec)
Spiritual kvintet, Jablkoň, Cop, Žalman a spol., Vlasta Redl, Oskar Petr a Fabrika Acustika, Hradišťan,
Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk, Ginevra, Bezefšeho, Blue Effect unplugged
11.07.-12.07. - Open Air Musicfest Přeštěnice (Přeštěnice u Milevska)
Karamelo Santo (Arg.), Vypsaná Fixa, Wohnout, Kryštof, ZNC, Tleskač, UDG, Sunshine, Les Ejectés (Fr.),
Bankrupt (Hu), Green Frog Feet (D), Xadria (D), Exilia (It.), Sto zvířat
12.07.-12.07. - Vidovské léto (Vidov u Českých Budějovic)
Jana Uriel Kratochvílová & Illuminatica, ZZ Top revival, Helium Head, Jerusalem, TUNE´LL, NeoClan,
Noise Boutique
18.07.-20.07. - Mighty Sounds (Olší u Tábora)
Dennis Alcapone (Jam.), Mad Caddies (USA), Citizen Fish (UK), Dr. Ring Ding (D), Mr.T-Bone & The
Young Lions (Ir), Yellow Umbrella (D), Paprika Korps (Pl), The Toasters, The Real McKenzies (Can.)
18.07.-20.07. - Summer Session 4 (Žďákovský most)
Mario Ranieri (AT), Chris Sadler, Agent, Pavel Krejdl, The Keeper, Golpe, Home, Franke, Steen, Body bass,
Legend Bee, le Pneumatiq, Rulu Rulez, Milo Moretti, Efendy
19.07.-19.07. - Šumava Rocks (ostrov Santos, Sušice)
Banana Zeros, The Cell, Slávek Janda Banda, Scissorhands, Stability, Autopilote, Monkey Business, Green
Frog Feet (D), Orchestra
25.07.-27.07. - Lipno Fest 2008 (Černá v Pošumaví)
-123 min., Barevný nátěr, Boss People, Dub-O-Net, Gang ala Basta, Pub Animals, Wohnout, Xavier
Baumaxa
16.08.-16.08. - Stodola Michala Tučného (Hoštice u Volyně)
Cop, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Václav Koubek, MIG 21, Taxmeni, Hamleti, Semtex, Michal
Hrůza & Kapela Hrůzy, Richard Tesařík, Honza Vyčítal, Dasha
Prázdninový horoskop
KOZOROH
Přejezte se zmrzliny, vypijte
litry limonády a plácněte sebou
do trávy.
RAK
Jupiter si očividně nepřeje
abychom zde rozebírali Váš
horoskop.
VODNÁŘ
Ale ano, procházejte se po duze
a hledejte vzdušné zámky, ale
vezměte s sebou svého pejska.
LEV
Letošní prázdniny budete
králem všech večírků.
Vezměte přátele do víru
velkoměsta a proflámujte
noc.
RYBY
Máte možnost ukázat všem
kolem, co ve Vás skutečně
dřímá. Vypněte svůj počítač,
odpojte mobil a užívejte si
slunka.
BERAN
Až se budete o prázdninách
koupat s delfíny, dávejte si
pozor na jejich ostré zoubky.
BÝK
Pláž, horký písek a slečny
v bikinách... Na to rychle
zapomeňte. Mars říká, že Vás
stihne nepříjemný atopický exém.
BLÍŽENCI
Kvůli ozonové díře a
globálnímu oteplování by Vás
ze slunce mohla nepříjemně
bolet hlava. Raději si za pár
šupů kupte slušivou čepičku.
PANNA
Koupání na Adama Vám na
plážích v Karibiku moc
nedoporučuji. Kdejaký
paparazzi by mohl vyfotit
Váš holý zadek.
VÁHY
Nevíte, zda jet do Itálie nebo
do Španělska? Merkur a
Venuše říkají, že je to jedno.
Šlohnout peněženku Vám
můžou všude.
ŠTÍR
Přestože Vám na dovolené
bude pršet a do nohou si
zapíchnete pár mořských
ježků, nezoufejte. Poslední
týden v srpnu se na Vás
usměje štěstí v podobě konce
prázdnin.
STŘELEC
Celý červenec Vám nad
hlavou popluje černý mráček.
Dělejte, že ho nevidíte.
Koudina (šéfredaktor, grafika, Lucie Těsnohlídková)
vk (Veronika Krninská)
Pidižvík (Veronika Šromová)
Lucie Bohoňková (grafika)
Hermi (technická podpora, Pavel Herrmann)
Danušce Lhotkové
Štěpánce Kloudové
Všem, co přispěli svým dílem (i těm, co nám pomohli a ani o tom neví)
Kanceláři školy
The Honesty Questionnaire
Work out your score and see what it tells you about yourself.
1) A-2 B-4 C-3 D-1
2) A-1 B-4 C-3 D-2
3) A-4 B-1 C-2
4) A-1 B-4 C-3 D-2
5) A-2 B-3 C-4 D-1
6) A-2 B-4 C-1 D-3
7) A-2 B-4 C-1 D-3
8) A-4 B-2 C-3 D-1
9) A-1 B-2 C-4 D-3
10) A-2 B-1 C-3 D-4
Now read about how honest you are:
Score
10-16. You are not really the sort of person who would make a good friend. You lie, cheat and deceive people (including yourself all the
time. At times your dishonesty could almost be criminal. You had better learn to tell the truth, because you will never have any real
friends if you carry on like this.
17-27. You don't tell the truth all the time, do you? You perhaps try to tell yourself that you lie to protect other people's feelings, but there
is a little more to it than that. You are secretive, unreliable, and a little untrustworthy. Try and be a little more open with your friends
and the people you love, and don't try and avoid serious problems by lying.
28-35. You would be a good person to have as a friend. You can be trusted and don't delight in making people feel bad for no reason. You
are the sort of person who keeps their promises and doesn't run away from problems that need to be talked about. The only real lies you
would tell are white lie as you are tactful and caring.
36-40. You must be very difficult to live with. You say exactly what you think. You like to think you are straight and honest, but you are
often very blunt and rude, and hurt people's feelings for no reason. You are extremely open, and when someone asks you for an opinion,
they know they will get the truth. But are you sure that the absolute truth is really what they always want to hear?