Yoga in Daily Life News 1 / 2002

Yoga in Daily Life News
1 / 2002
Obsah
Dialogy o Zemi . . . . . . .
2
Mezinárodní konference o Józe v denním životě a naturopatii jako systémech péče o zdraví . . . . . . . . . . 4
Slavnostní otevření Šrí Dípéšvar Mahadéva mandiru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Disciplína / Discipline .
6
Gjána . . . . . . . . . . . . . .
8
Konference FÓRUM 2000 v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Světové mírové turné 2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Buď jogínem . . . . . . . .
13
Dialogy o Zemi
v Lyonu, Francie, 21.–23. února 2002
Tuto významnou mezinárodní konferenci iniciovali Michail
Gorbačov, bývalý prezident Sovětského svazu a zakladatel
Mezinárodního zeleného kříže, a Maurice Strong, zvláštní
poradce OSN a Světové banky. Hlavní téma konference bylo:
„Globalizace a trvale
udržitelný rozvoj – je
etika chybějícím článkem?“
Fórum zahájil Lionel
Jospin, francouzský
ministerský předseda,
a Gérard Collomb,
primátor města Lyon.
Dalšími významnými
účastníky konference
byli: Koichiro Matsuura, generální ředitel UNESCO, Kamla Chowdhry, členka poradního výboru Světové banky a
řada význačných zástupců veřejného života, médií, obchodu
a průmyslu, mezinárodních institucí a organizací, nevládních organizací, světových náboženství, jakož i 15 bývalých
ministrů zahraničí, kteří tvoří „Zvláštní výbor bývalých
ministrů zahraničí“. Mahámandaléšvar paramhans svámí
Mahéšvaránanda byl pozván jako hlavní řečník „kulatého
stolu náboženských a duchovních vůdců“. Svámídží společně
s Rabim Soetendorpem uspořádali na prvním plenárním
zasedání modlitbu za mír (na fotografii), jíž se dále zúčastnili
Maximilian Mizzi (za františkány), Ibrahim Ozdemir (za muslimy) a Konstantin Nechajev (za pravoslavné křesťany).
nesburgu (srpen/září 2002), které byly svolány, aby se na nich
shrnula konkrétní doporučení pro dosažení spravedlivého
přerozdělování světových zdrojů, celosvětové zodpovědnosti
a sociální spravedlnosti.
Hlavní témata Lyonské konference byla:
1.
Překážky a potřeby trvale udržitelného rozvoje
2. Základní etické
principy podpory trvale udržitelného rozvoje
3.
Politická doporučení pro dosažení
trvale udržitelného rozvoje
4. Politická strategie pro mezinárodní konferenci v Johannesburgu a pro další konference.
Konkrétní diskusní body byly:
ekosystém: voda – energie – doprava – zachování biologických druhů atd.
sociální politika: zdraví – lidská práva – rizika a nebezpečí
průmyslové výroby – náprava ekologických škod
ekonomika: mezinárodní rozvojová pomoc – další pohyby
kapitálu – implementace etiky
Svámídží se účastnil pracovní skupiny „náboženští a-duchovní vůdci“. Ostatní skupiny pokrývaly následující témata:
mezinárodní a ekonomické instituce, průmysl a podnikatelé,
média a komunikace, členové parlamentu a státní úředníci,
mezinárodní instituce, nevládní organizace, bývalí zahraniční
tajemníci. Svámídží promluvil k posluchačům druhý den
konference. Mluvil o dharmě lidstva, která spočívá v ochraně
Země a ne v jejím ničení, v žití a jednání podle principu ahimsy. Apeloval na uvědomění si důsledků našich myšlenek, slov
a činů, které na nás nevyhnutelně dopadají zpět podle zákona
karmy. Na začátek každého pracovního sezení skupiny
náboženských a duchovních vůdců byla zařazena modlitba
– pokaždé vedená zástupcem jiného náboženství. Základem
dialogů o Zemi je „Charta Země“, která byla mezinárodním
týmem konzultantů publikována v červnu 2000 v Haagu po
třech letech práce. „Charta Země“ je deklarací základních
etických principů směřujících k-dosažení spravedlivé, trvale
udržitelné a mírumilovné globální společnosti v novém tisíciletí. Jejím hlavním cílem je šíření nového pocitu celosvětové
pospolitosti a vzájemné spoluzodpovědnosti za blaho lidstva
a celého světa. Charta je vyjádřením naděje a voláním po
globální spolupráci všech lidí v tomto rozhodujícím bodě naší
historie (další informace: www.earthcharter.org).
Svámídžího na konferenci doprovázelo 10 jógových žáků,
kteří se také zúčastnili všech sezení. Svámídžímu prokazovali
všichni účastníci konference velkou úctu a jeho mírumilovné
vyzařování mělo vliv na celé plénum. Díky úsilí jeho i
ostatních duchovních vůdců došlo k tomu, že do vědecky
orientovaných diskusí byla vnesena náboženská a duchovní
hlediska. Skutečnost, že se tak velký počet lidí živě angažuje
při realizaci humanitárních záměrů, na nás udělala velký
Paramhans svámí Mahéšvaránanda na konferenci
DIALOGY O ZEMI v Lyonu (Francie)
Sádhví Šánti, Vídeň
Konferenci inicioval Michail Gorbačov, prezident Mezinárodního zeleného kříže, a Maurice Strong, předseda
Výboru pro Zemi, ve spolupráci s četnými mezinárodními
organizacemi. Konference se zúčastnilo na 140 řečníků a
800 posluchačů. Byla zde diskutována tři hlavní témata:
prevence globální ekologické katastrofy, boj proti chudobě
a trvale udržitelný rozvoj planety. Po všechny tři dny konání
konference se účastníci zabývali jedinou ústřední otázkou:
„Globalizace a trvale udržitelný rozvoj – je etika chybějícím
článkem?“ V přítomnosti četných osobností z-nábožen ských, politických,
eko no mic kých,
finan čních, vědeckých a žurnalistických kruhů
byly na plenárních
zasedáních a v osmi pracovních skupinách diskutovány nové cesty posilování
etických principů ve všech oblastech. Po Světovém sociálním
fóru v Porto Alegre a Světové hospodářské konferenci v New
Yorku se účastníci připravovali na mezinárodní konferenci v
Monterrey (březen 2002) a na světovou konferenci v Johan-
2
dojem. Otázka jednoho z účastníků by nás měla inspirovat k
zamyšlení: „Je naše planeta planetou nebo trhem?“ Závěrečná
slova Kamly Chowdhry (Indie), Rity Levi Montallcini (Itálie;
nositelka Nobelovy ceny) a Michaila Gorbačova, iniciátora
této konference, volala po aktivní spolupráci a spoluúčasti
na veliké zodpovědnosti současných i budoucích generací
za obnovu naší planety, Země. Byli jsme všichni vděčni za
to, že jsme se mohli účastnit této dokonale zorganizované
konference.
VÝSLEDKY
DISKUSE U KULATÉHO STOLU Č.
6: NÁBOŽENŠTÍ
A DUCHOVNÍ
VŮDCI
DIALOGY O ZEMI, LYON, FRANCIE, 02/2002
MODERÁTOR: Mary–Evelyn Tucker, Bucknell University;
SEZENÍ 1 A 2: ETICKÉ VÝZVY A ÚLOHA ETICKÝCH NOREM
SEZENÍ 3 A 4: POLITICKÁ DOPORUČENÍ A STRATEGIE NA PODPORU ETICKÉHO JEDNÁNÍ
1. Problémy
• Náboženství se opožďují ve svém zaměření na rozhodující
otázky.
• Náboženství mají své „temné stránky“.
• Fundamentalismus a nesprávným směrem zaměřená horlivost komplikují světovou scénu.
• Náboženství měla v minulosti tendenci:
- izolovat se od rozhodujících témat,
- být uzavřená vůči ostatním náboženstvím,
- odcizovat se ostatním institucím.
Účastníci panelu hovořili především o následujících klíčových oblastech spolupráce mezi náboženskými a ostatními institucemi (obchodními, vzdělávacími, mediálními,
občanskými, atd.).
• Voda, stejně jako všechny ostatní zdroje Země, je svatá
a-nemůže se z ní stát spotřební zboží. Musí být čistá a dostupná pro všechny.
• Výchova a vzdělávání na všech úrovních se musí věnovat
také historii světových náboženství, historii i současnosti
mezináboženského dialogu a spolupráce, tvořivé účasti
světových náboženství na míru, spravedlnosti a trvale
udržitelném rozvoji v moderním světě.
• Hospodářské systémy musí být reformovány takovým
způsobem, aby podporovaly biologickou a kulturní rozmanitost, sociální spravedlnost a duchovní rozvoj. Toto vše
se vážně dotýká příštích sedmi generací.
• Je zapotřebí, aby si světová média byla více vědoma
těchto zájmů a podporovala iniciativy, které na ně poukazují. Vzniklo zde také jedno praktické doporučení: vytvořit
světový televizní kanál, vyhrazený záležitostem týkajícím
se planetárních zájmů.
2. Příležitosti
• Náboženství nabízejí morální autoritu a etické principy.
• Náboženství mají institucionální sílu a mohou na sebe brát
vůdčí roli.
• Náboženství nabízejí životaschopnou alternativu k materialismu a konzumu.
• Náboženství mj. prostřednictvím podobenství a příběhů
činí svět srozumitelnější a dávají hledajícím směr.
• V moderním světě se silně rozvíjí mezináboženské porozumění.
Jak se světová náboženství posouvají do ekologické epochy,
jejich soucit, úcta a péče se postupně rozšiřují na společnost
na celé Zemi. Jedním z našich úkolů je pozvednout těžiště
zájmu od „víc mít“ k „víc být“ a „víc dělat“. Ve výzkumu
vztahu světových náboženství k ekologii (realizovaném v
rámci projektu Harvardské university „Fórum o náboženství
a-ekologii“) vyšlo najevo pět společných principů. Každý
z-nich je hluboce zakotven v Chartě Země. Jsou to:
• Úcta k Zemi a vesmíru
• Úcta k nesčetným druhům života
• Umírněné čerpání přírodních zdrojů
• Přerozdělování bohatství a zdrojů
• Zodpovědnost za budoucí generace a za společenství
živých bytostí
Komplexnější zpráva, obsahující další konkrétní doporučení,
bude k dispozici na setkání v Johannesburgu jako odpověď
na výzvu generálního tajemníka k předložení „nové etiky
globálního ochrany přírody a dozoru nad ní“. Kromě konference v Johannesburgu budou výstupy z tohoto panelu
předány Parlamentu světových náboženství.
Svámídžího projev na konferenci v Lyonu je k dispozici ve
zvukovém formátu MP3 pod odkazem „Guruvakyas“ na adrese www.yoga–in–daily–life.org .
3
Mezinárodní konference o Józe v denním životě
a naturopatii jako systémech péče o zdraví
11.-13. LEDNA 2002; ÓM VIŠVA DÍP GURUKUL, SVÁMÍ MAHÉŠVARÁNANDA ÁŠRAM,
DŽADAN, OKR. PALI, RÁDŽASTHÁN INDIE
Organizace višvaguru mahámandaléšvara paramhans svámího
Mahéšvaránandy (Svámídžího) – Jóga v denním životě – a
Ministerstvo zdraví a péče o rodinu indické vlády společně
představili některé z nejnovějších prací ve vědě tradiční
medicíny a jógy. Ášram v Jadanu byl ideálním místem pro
takové setkání – s rozsáhlým vybavením pro konference,
ubytováním, velkou nemocnicí specializující se na tradiční
medicínu a pěstování léčivých rostlin. Na zahajovacím ceremoniálu Svámídží vřele uvítal ctěného šrí D. N. Tewariho,
člena plánovací komise z Nového Dillí, dále svého Mistra,
jeho svatost dharm samrát šrí svámího Mádhavánandadžího
(Holy Gurudžího), další oficiální hosty a stovky mezinárodních delegátů (z více než deseti zemí z celého světa) a mnoho
místních i zahraničních hostů. Konference zahrnovala komplexní program, který účastníkům umožnil vyzkoušet na sobě
prospěšnost tradiční medicíny a zdraví prospěšný životní styl
jógy a meditace. Každé ráno se v pokojném čase před svítáním
účastníci těšili z meditací, jógových ásán, cvičení pránájámy
a jógových krijí. Poté se v době, kdy se slunce zvedalo
nad pouštním obzorem, sešli ke společné modlitbě. Den
byl vyplněn přednáškami významných hostů – naturopatů,
odborníků na výživu, ájurvédských lékařů, odborníků na
Vastu šástru, praktických lékařů, kardiologů a jógových
učitelů z celého světa. Uvolněná, mírumilovná atmosféra
dávala posluchačům možnost dialogu s-přednášejícími a
diskuse o prezentovaných tématech. Ve volném čase mohli
účastníci využít péče z oblasti naturopatie, ájurvédy, kineziologie, sluneční lázně nebo balneologie v ášramové Nemocnici tradiční medicíny. Všechna jídla byla připravována podle
tradičních ájurvédských principů. Účastníkům se dostalo
vzácného požehnání, že mohli během každého dne pobývat
v přítomnosti obou Mistrů, Svámídžího a-Holy Gurudžího, a
zažít krásný program večerní modlitby a-satsangu. Tématem
satsangů bylo cvičení jógy a důraz na potřebu disciplíny
a pravidelného cvičení. Holy Gurudží poctil posluchače
zpíváním některých svých bhadžanů zasvěcených jeho Mistrovi, šrí Maháprabhudžímu. Během všech tří dnů přicházeli
mnozí indičtí vládní představitelé, aby projevili Svámídžímu
svou podporu: ctěný ministr vlády Rádžastánu šrí Haréndra
Mirdha; bývalý ministr zdravotnictví a péče o rodinu z Nového Dillí Sušrí Sarodž Khaparde; poradkyně vůdce opozice
indické vlády paní Ghandhí a-zvláštní hosté – mahárádža
Džódhpuru šrí Gag Singhdží a-jeho choť. Všichni vysoce
oceňovali obětavost Svámídžího a-jeho neúnavnou práci v
oblasti lidského zdraví a tělesné i-duševní pohody v Indii
i v zahraničí. Tato mezinárodní konference dala pozitivní
impuls indické zdravotní péči tím, že zde vládní představitelé
vyjádřili potřebu obnovit důraz na indické tradiční lékařské
poznání a potřebu vrátit se k životu v-souladu se starodávnými a přirozenými obyčeji Matky Indie – včetně principů
jógy.
Slavnostní otevření Šrí Dípéšvar Mahádév
mandiru
KHÁTÚ, RÁDŽASTHÁN, INDIE; 2. ÚNORA 2002; SVÁMÍ NAVRATAN, AUSTRÁLIE
Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží) nedávno uspořádal jeden z nejrozsáhlejších duchovních festivalů, jaké se kdy v indickém jihozápadním Rádžasthánu konaly. Sešli se zde čtyři žijící světci
naší doby (Svámídží, šrí Šankaráčárja Suméru Píthadišvaru,
paramhans svámí Mádhavánandadží Purí – Holy Gurudží
a-mahámandaléšvar šrí svámí Nirandžánandží) spolu s více
než deseti tisíci duchovně hledajícími z celého světa, aby
slavnostně otevřeli nový Šrí Dípéšvar Mahádév mandir – na
počest celoživotního díla a mahásamádhi božské inkarnace
Bhagván šrí Díp Nárájan Maháprabhudžího. Festival probíhal
déle než tři dny na posvátném území Barí Khátú. Zde
Maháprabhudží prožíval různá období svého stopětatřicet let
dlouhého zázračného života (až do roku 1963), sloužil a zmírňoval utrpení všech bytostí skrze bezvýhradnou boží lásku.
Druhého února 2002 započal festival slavnostním průvodem
vedeným čtyřmi světci ulicemi Barí Khátú. Připomínalo to
Kumbhamélu – zástupy tisíců vesničanů, sádhuů a žáků ze
Západu lemovaly ulice, zdi i střechy domů. Lidé zasypávali
světce okvětními plátky, provolávali jejich jména a zpívali
duchovní písně. Téhož odpoledne promluvili Svámídží,
Šankaráčárja, Holy Gurudží a svámí Nirandžánandží
k početnému davu posluchačů. Jejich slova se dotýkala srdcí
všech přítomných. Holy Gurudží nám láskyplně vyprávěl
o guru bhakti (oddanosti k Mistrovi). „Nikdo ve vesmíru
nemůže uškodit tomu, kdo má guru bhakti. Nelze mu zkřivit
4
ani vlásek na hlavě. To ukazuje život velké světice Mírábáí,
která navzdory celoživotnímu utrpení způsobeného nepochopením jejího okolí, došla díky silné touze po Bohu seberealizace… Ten, kdo nemá guru bhakti, je jako zvíře, nikdo jej
nemůže chránit…“ Pokračoval: „Nejvyšší dharmou (povinností) je séva (služba) a nejhorším hříchem je být surový
nebo ublížit ostatním živým bytostem.“ Se zavřenýma očima
nám Holy Gurudží vyprávěl o svém prostém duchovním
výcviku, přičemž mu občas vytryskly i slzy. Vstával každé
ráno ve čtyři hodiny a sloužil Maháprabhudžímu, jak bylo
třeba – obvykle vykonával každodenní povinnosti v ášramu.
Díky službě a Maháprabhudžího daršanu dostal požehnání
boží realizace.
Šankaráčárja ve svém projevu vyzval k mírovému řešení
sporů mezi Pákistánem a Indií – „Bomba, která dopadne,
zabije kohokoli bez rozdílu, ať je to muslim nebo hinduista.“
Odvolal se také na Gándhího – „Jediný člověk, a dokázal
tolik změnit svět. Co se teprve stane, když se skupina světců
– jako dnes – společně soustředí na mír…“
Mahámandaléšvar svámí Nirandžánandží hovořil s velkou
energií a pronikal tak k samé podstatě posluchačova bytí.
„Sankalpa má velkou sílu, což ukázali velcí světci Hanumán
a Síta… Ten, kdo mění svou mysl, nebude nikdy úspěšný.
Potom několik vesničanů vystoupilo se závazkem postavit
na pozemku Maháprabhudžího ášramu tři nové chrámy na
počest Hanumána, Matky Santóš a šrí Mádhav Krišny (Holy
Gurudžího) – k udržení živoucí božské přítomnosti Maháprabhudžího a duchovního života vesničanů. Později téhož
večera pokračoval satsang v Čhótí Khátú s jinou skupinou
vesničanů. Svámídží zde všechny inspiroval k pravidelnému
cvičení jógy obvyklými slovy: „Tuny teorie jsou ničím ve
srovnání s gramem praxe…“ Potom vedl krátkou meditaci.
Poslední den slavnosti byl satsang věnován rodičům, školním
dětem a učitelům z okolních obcí. Holy Gurudží připomněl
hřejivé příběhy z Maháprabhudžího života, Šankaráčárja hovořil o ahimse, důležitosti opakování božího jména a dharmě.
Svámídží zářil jako Mistr, který inspiruje ke skutečným
změnám přesahujícím pouhá slova a učení. „Učitelé a rodiče
Indie by si měli dát sankalpu naučit děti dharmě a kultuře Indie…“ Svámídží uvedl dlouhý seznam duchovních znalostí,
které by všechny indické děti měly znát nazpaměť. Potom
přede všemi vyzval oblastního ředitele škol, aby toto bylo
před jeho další návštěvou zajištěno a aby děti nosily tradiční
indické rádžasthánské oblečení a tilak. Svámídží mluvil
s-opravdovým přesvědčením: „Upřít dětem naši kulturu je
totéž jako utnout jim hlavy…“ Všichni přítomní se připojili
k-jeho požadavu, aby parlament opět zavedl sánskrt jako
povinný předmět do školních osnov. Často přerušován spontánním potleskem Svámídží hovořil o vlivu Gándhího v Indii
a vyzval všechny Indy, aby pevně stáli za svými tradičními
duchovními zvyklostmi a způsobem života. „Jedině živým
udržováním pravého a starobylého ducha Indie můžeme
prospívat a dále nabízet poklad naší jedinečnosti ostatnímu
světu…“
Rodiny a vesničané z okolních obastí budou ještě dlouho
pociťovat pozitivní vliv této duchovní slavnosti. To, že se
z milosti Maháprabhudžího sešli tito velcí světci na jednom
místě a v tutéž dobu, bylo pro všechny účastníky velikým
Měli bychom si tedy vytvořit pozitivní sankalpu – pročistit
svoji mysl duchovním cvičením. Potom již do našeho života
nikdy nevstoupí temnota…“
Svámídží, který řečníky uváděl potom oslovil dav: „Rádžasthán je zemí tapasji, zdejší lidé jsou velkými bhakty a žijí
v souladu s duchovní dharmou – mnohem víc než v jiných
částech Indie. Dnes se koupeme ve slovech moudrosti. Je
velmi vzácné mít takový daršan světců, zpívat bhadžany a
mít satsang…“
Mnozí žáci ze Západu měli to štěstí, že mohli projít poutní
stezkou z Maháprabhudžího ášramu v Barí Khátú do jeho
Mahásamádhi ášramu daleko za vesnicí, kde byl zahájen
denní program. Horká a jednotvárná pouštní stezka procházela podél úpatí ohromujícího horského pásma a vinula
se kolem stád koz a malých pouštních obydlí. Příchod do
Mahásamádhi ášramu znamenal neskutečný a nepopsatelný
zážitek míru, bezčasovosti a duchovní síly pronikající celou
oblastí. Svámídží, Holy Gurudží a Šankaráčárja tu zástupům
duchovně hledajících věnovali nádherný satsang. „Ti, kdo
navštíví tento ášram, získají moudrost a osvobození. Toto
místo se stalo svatým Maháprabhudžího milostí… V tomto
světě nám nic nepatří, vše patří Maháprabhudžímu…“
Na jiném satsangu toho večera Svámídží poděkoval mnoha
oddaným, kteří štědře věnovali svůj čas, stavební materiál,
práci a potraviny, aby se tato událost mohla uskutečnit.
5
Disciplína / Discipline
SATSANG SVÁMÍDŽÍHO V TRENČÍNĚ, SLOVENSKO / 15. 9. 2000 / SWAMIJI’S SATSANG IN TRENCIN, SLOVAKIA
požehnáním.
Velký světec Pataňdžali byl otcem psychologie. Žil asi 500
let před Kristem. K tomu, abychom lépe porozuměli vědomí,
mysli a emocím, je nejlepší studovat dílo Pataňdžaliho. Upravil jógu do čtyř odvětví: bhaktijóga, rádžajóga, karmajóga
a gjánajóga. Stejně tak můžeme do těchto čtyř skupin zařadit
lidskou mysl.
Bhaktijóga je jóga oddanosti a lásky. Je pro ty, kteří dávají
přednost citům. Když bhaktijogíni nedostanou příležitost
věnovat nebo odevzdat svoji oddanost, jsou nervózní a-neklidní. Jakmile mají příležitost zpívat bhadžany, modlit se nebo jít
na-duchovní místo a hovořit o Bohu, jsou šťastní.
Druhou skupinou jsou karmajogíni. Mají rádi práci. Když není
žádná práce, jsou nervózní, neklidní a nudí se. Říkají: „Práce je
bohoslužba.“ Vidí Boha ve službě (séva) pomáháním. Nezáleží
na tom, o jaký druh práce se jedná. Když nemají co dělat na
zahradě, doma nebo v zaměstnání, začnou malovat nebo se
učit hrát hudbu. Rádi stále něco dělají.
Třetí skupinou jsou gjánjogíni. Mají rádi debaty a intelektuální hovory. „Když je to tak, proč to není jinak? A když je
to jinak, proč to není tak?“ Když nemají s kým diskutovat,
potom něco píší na kus papíru nebo čtou časopisy a noviny.
Stále chtějí něco analyzovat.
Čtvrtou skupinou jsou rádžajogíni. Chtěli by být dokonalí
a disciplinovaní. Jsou disciplinovaní nepředstavitelným
způsobem. Pataňdžaliho výzkum shledal, že kázeň dělá
člověka úspěšným. Proto na začátku řekl – pamatuj na
kázeň.
Mnoho cvičenců jógy provádí sádhanu každý den a mnoho
ne. Udržujte disciplínu a cvičte, cvičte, cvičte! Když chybí
disciplína, začíná sobectví, touhy a lenost. S leností se objevuje
strach. A kde je strach, tam se všechno stává ničivým. Strach
vytváří hněv, agresi a sobectví. A to všechno proto, že se ztratila disciplína. Člověk, který má disciplínu, se ničeho v životě
neobává, protože skrze ni se všechno uskuteční. Ať už se jedná
o povolání, bohatství, partnera nebo děti, je jen jedna cesta,
disciplína. Dále Pataňdžali říká, že když chcete být úspěšní
v-jógových cvičeních, musíte být disciplinovaní.
Je mnoho různých oblastí, ve kterých bychom měli být disciplinovaní. „Disciple“ (žák) pochází ze slova „discipline“
(disciplína). Kdo není ukázněný, nemůže být úspěšným
žákem. Pokud máte pochyby a problémy, pak nejste disciplinovaní a máte potíže s porozuměním Mistrovi. Nezáleží na
tom, jak dlouho už cvičíte. Když nemáte disciplínu, můžete
mít pochyby i po padesáti letech cvičení nebo dokonce po
padesáti životech. Často jsem překvapen, když dlouholetí
žáci, kteří cvičí, mají stále ještě tolik pochybností. Je to
způsobeno nedostatkem disciplíny.
Pro studenty je studium velmi dobré a radostné, ale je dlouhé
a-trvá mnoho let. Po určité době se nudí, bolí je hlava, jsou
unavení a neklidní, a tak si jdou raději zaplavat, něco si zahrát nebo se scházejí s přáteli v klubech. Když přijdou zkoušky a oni je nesloží, je to obvykle proto, že neměli při studiu
disciplínu. Studenti, kteří jsou úspěšní, mají disciplinovaný
rozvrh. Vstávají každé ráno v půl páté, od půl páté do půl
sedmé studují. Od půl sedmé do půl osmé cvičí ásany a-od
půl osmé do osmi snídají. Pak jdou do školy. Učí se a-jsou
disciplinovaní.
The great saint Patanjali was the father of psychology and lived 500
years before Christ. In order to better understand consciousness,
mind and emotions, it is best to study Patanjali's work. He modified
yoga into four branches: Bhakti yoga, Raja yoga, Karma yoga and
Gyana yoga. We can also classify the human mind into these four
groups as well.
Bhakti yoga is the yoga of devotion and love. It is for those people
who prefer emotions. When bhakti yogis don't get an opportunity to
dedicate or surrender their devotion, they are nervous and restless.
They can't sleep and have problems. As soon as they get the opportunity to sing bhajans or pray, or go to a spiritual place and talk about
God, they are happy.
The second group is the karma yogis. They like the action of work.
If there is no work, they are nervous, restless and bored. They say,
“Work is worship” and they see God in the service (seva) of helping.
It doesn't matter what kind of work it is. If they don't have anything
to do in the garden, house or office, they begin to paint or learn to
play music. They always like to do something.
The third group is Gyan yogis. They like to discuss and speak intellectually. “If it is like this, then why is it not like that? And when it
is like that, then why is it not like this?” If there is no one to discuss
it with, they write something on a piece of paper, or read magazines
or newspapers. They always want to analyze something.
The fourth group is the Raja Yogi. They would like to be perfect
and disciplined. They are disciplined in such an unimaginable way.
Patanjali's research found that discipline makes the man successful.
Therefore he said in the beginning, remember to be disciplined.
Many practitioners of yoga do their sadhana every day and many do
not. Keep up the discipline and practice, practice, practice! When
discipline is not there, selfishness, desires and laziness begin. With
laziness, fear appears. And when fear is there, then everything becomes destructive. Fear makes anger, aggression and selfishness. That
is because the discipline is gone. A person who has discipline is not
afraid in life because everything will be realized through it. Whether
it is with a profession, wealth, partner or children, there is only one
way, discipline. Patanjali continues by saying that even if you want to
be successful in yoga practices, you have to be disciplined.
There are many different ways in which we should be disciplined.
“Disciple” comes from “discipline”. Someone who is not disciplined cannot be a successful disciple. If you have some doubts and
problems, then you are not disciplined and you have a problem in
understanding your master. It doesn't matter how long you've been
practicing. You can have doubts after 50 years of practicing, or
even 50 lives, if there is no discipline. I am often surprised when
long-term disciples who practice, still have so many doubts. That is
because of a lack of discipline.
For students, studying is very good and joyful, but it is long and
takes many years. Then they get bored, get headaches, tired and
restless and would rather go swimming, playing, or gathering at
clubs with friends. When the exams come and they don't pass, it's
obviously because they had no discipline for studying. Students
who are successful, have a disciplined schedule. There are getting
up every morning at 4.30. And from 4.30 till 6.30 they study their
subject. From 6.30 to 7.30 they practice asanas. And from 7.30 to
8.00 they eat breakfast. Then they go to school. They're learning
and are disciplined.
There is one very nice technique to help develop discipline. Every
morning set a time at which you will get up. Whether it is 3 o'clock,
6
Je jedna velmi krásná technika, která pomáhá rozvinout disciplínu. Určete si čas, ve který každé ráno vstanete. Ať jsou
to tři hodiny, čtyři hodiny, pět hodin nebo šest hodin, udělejte
všechno pro to, abyste čas pravidelně dodržovali. Řekněte si,
že jakmile vstanete, půjdete na toaletu a umýt se. Po umytí
jděte k oltáři pozdravit Maháprabhudžího a zapálit agarbatti
nebo svíčku. A potom začněte svá cvičení.
Další způsoby, jak rozvíjet disciplínu, zahrnují půst jednou
týdně v pondělí nebo ve čtvrtek. Nezáleží na tom, kolik
pokušení k vám přichází, dodržte disciplínu. Nebo předtím,
než jdete spát, si přečtěte část z nějaké krásné knihy: Líly
Amrit, Bhagavadgíty, Bible, Koránu, upanišad, véd nebo z jiné
duchovní knihy. Čtení pomáhá rozvinout poznání. Navíc byste
každý den měli ptákům v parku hodit hrst semínek. Je to hezké
a-ubozí ptáci budou mít z vaší disciplíny také užitek. Ráno
vstaňte, umyjte se, oblečte a obujte se, projděte se parkem,
rozhoďte semínka a vraťte se zpátky. To je něco velmi radostného. Když máte psa a musíte s ním jít ven, není to disciplína.
Je to nutnost. Je rozdíl mezi nutností a disciplínou.
Pataňdžali ve svých sútrách říká, že jóga začíná anušásanam – disciplínou. To dělá zemi velkou a bohatou. Vytváří
to šťastnou společnost a individuální úspěch. Když je jednotlivec úspěšný, je úspěšná celá rodina. Když je úspěšná rodina, je úspěšná celá společnost a když je úspěšná společnost,
je úspěšná i celá země. Ale dnes je problém se závist, hněv
a-sobectví. Když se někomu daří dobře, jsou stovky jiných,
kteří jsou proti němu. Někdy, když chce politik udělat něco
dobrého, druzí mu závidí a jsou proti němu, a tak se snaží nalézt nějaké záležitosti, aby vyprovokovali určitý druh neklidu
ve vědomí lidí. To je důvod, proč je dnes svět tak neklidný.
Společnost se nachází ve velmi kritickém a nebezpečném
bodě, protože když někdo něco udělá, ostatní křičí: „Proč
on a ne já?“ Kdybychom mysleli na druhé, bylo by méně
problémů. Ale jen vzácně lidé myslí na ostatní.
Dokonale realizovaný člověk má v srdci skutečnou lásku
a-myslí na druhé. Seberealizace pyšného ega říká: „Dokázal
jsem to! Jsem takový!“ Prožíváme svůj hněv, nenávist
a-závist a ukazujeme je. Je velmi důležité pročistit srdce,
mysl a vědomí a probudit v srdci lásku. Až se to stane,
uskutečníme nejvyšší princip ahimsy. Ahimsá paramó dharma. Když Pataňdžali kázal ve svém ášramu, seděl pod
banyánovým stromem a kolem byli tygři, krávy, kozy,
ovce, ptáci, lidé, králíci a mnoho jiných stvoření. Jakmile
se přiblížili, zapomněli na svoji přirozenost. Tygr zapomněl
na svoji agresivitu, zabíjení. Kozy zapomněly na bázlivost.
Všichni seděli společně v jeho přítomnosti. Tak to je, když
se vědomí ponoří do božího vědomí. Pak není rozdílu mezi
inkarnací Boha a seberealizací.
Další problém lidí je jejich mysl: 99 % našich problémů pochází z mysli. Mysl je jako silný slon, kterého není snadné
ovládat, a také jako opice – stále skáče sem a tam. Někdo
říká, že mysl je jako tygr, který je velmi agresivní. A někdo
říká, že mysl je rozbouřená voda, kterou není snadné
překročit. Lidé mluví o mysli a my se unavujeme změnami
mysli. Celá psychologie je postavena na mysli. Pokud
mysl uvažuje dobře, problémy se řeší. Všechny psychické
problémy jsou mentálními problémy. Když mysl nechápe,
co chceme, je zklamaná, pohněvaná, zraněná a uražená.
Nechce už s námi spolupracovat a být naším přítelem.
Nechce už nést zodpovědnost a stáhne se zpátky. Když se
stáhne, vede to k depresi. Mysl potřebujeme, mysl by se
neměla stahovat. Také by neměla zdivočet natolik, abychom
4 o'clock, 5 o'clock or 6 o'clock, do your best to make that time regularly. Tell yourself that as soon as you get up, you will go to the toilet
and wash. After washing, go to the altar to greet Mahaprabhuji and
light some agarbati or a candle. And then begin your exercises.
Other ways to develop discipline include fasting once a week on
Monday or Thursday. It doesn't matter how many temptations come
to you, make that discipline. Or before going to sleep, read some part
of a nice book: Lila Amrit, Bhagavad-Gita, Bible, Koran, Upanishads,
Vedas, or some other spiritual book. Reading helps develop knowledge. Additionally, every day you could throw one handful of seeds
in the park for the birds. That is something nice and the poor birds
will also benefit from your having discipline. Get up in the morning,
wash yourself, get dressed, put on your shoes, walk to the park, throw
some seeds and come back. That is something very joyful. If you
have a-dog, and you have to walk the dog, that's not discipline. That's
a must. There is a difference between the must and the discipline.
Patanjali says in his sutra that yoga begins with anushasanam – discipline. It makes a country great and makes a country rich. It makes
society happy and makes an individual successful. When every
individual is successful, then the whole family is successful. When
the whole family is successful, then the whole society is successful,
and when the whole society is successful then the whole country is
successful. But nowadays there are problems of jealousy, anger and
selfishness. If one is doing well, there are hundreds of others who are
against that person. Sometimes, if a politician would like to do something good, there are others who are jealous and against him, so they
try to find some points to provoke some kind of restlessness in the
consciousness of people. That's why the world is very restless today.
Society is standing on a very critical and dangerous spot because if
someone does something, then others shout: “Why him and not me?”
If we thought of other people, then there would be fewer problems.
But rarely do people think of others.
A completely realized person has real love in their heart, and they
think of others. Self-realization of a proud ego says, “I did it! I am
like this!” We realize our anger, hate and jealousy and we demonstrate this. It is very important to purify the heart, mind and consciousness and to have love awake in the heart. When that occurs,
then we realize the highest principle of ahimsa. Ahimsa paramo
dharma. When Patanjali was preaching in his ashram, he was sitting
under a banyan tree and at that time tigers, cows, goats, sheep, birds,
humans, rabbits and many other creatures were together. As they
came near, they forgot their own nature. The tiger forgot his aggressive nature of killing. The goats forgot their fearful nature. All were
sitting in his presence. That is when consciousness merges into God
consciousness. Then there is no difference between an incarnation
of God and self–realization.
Another problem that comes to humans is mind: 99 % of our problems are from the mind. Mind is like a mighty elephant that is not
easy to control, and also like a monkey – always jumping here and
there. Some say the mind is like a tiger that is very aggressive. And
some say the mind is rough water that is not easy to cross. People
speak about the mind and we get tired from the changes of the
mind. Psychology is built on the mind. If the mind thinks nicely,
problems are solved. All psychic problems are mental problems.
When the mind doesn't follow what we want, it is disappointed,
offended, injured and insulted. Then the mind doesn't want to work
with us and be our friend any more. It doesn't want to have any
more responsibility and withdraws back. When it withdraws back, it
leads to depression. We need the mind and it should not withdraw. It
should also not become wild so that we become its slave. We have a
mind and it can be under some control. Having discipline allows us
to have a mind under better control.
7
Gjána
SATSANG SVÁMÍDŽÍHO, STŘÍLKY, ČESKÁ REPUBLIKA, 12. ŘÍJNA 2001
se stali jejími otroky. Mysl může být pod kontrolou, disciplína nám to dovoluje.
V posledních dvou měsících se přihodilo mnoho věcí. Ale to
je sansára, to je svět. Věci se dějí, dobré i špatné. Vždycky to
tak bylo, je a bude. Bylo by lepší, kdyby se lidé naučili vážit
si sebe navzájem. Je to zejména kvůli fanatismu ve jménu
Boha, ve jménu náboženství – vládnoucích náboženství
– která berou lidem svobodu. Nejhorší jsou ti, kteří sami sebe
nazývají jejich vůdci. Jsou odpovědní za všechno, co se děje
ve světě. Taková věc se může stát všude, kde se náboženští
vůdci stanou diktátory. Proto se říká: tolerance! Posledních
třicet let učím o toleranci a téměř v každé přednášce o toleranci mluvím. Tolerance v náboženství, tolerance v kultuře,
tolerance mezi národy. Tolerance.
Jediný způsob, jak přinést mír tomuto světu, je odpouštění
a-tolerance. Ale někteří lidé neumějí být tolerantní. Pořád se
snažíme vlastnit celý svět. A to je naše nevědomost. Chceme
ovládat celý svět. Ale víte, že svět je ovládán Bohem. Jsme
zde jen dočasně. Takové věci přicházejí, když neexistuje
skutečná výchova a systém vzdělání se mění. Myslíme si, že
jsme vzdělaní, ale v současné situaci můžeme říci, že vzdělaní
nejsme. Nejsme civilizovaní. Být civilizovaný znamená
vytvářet v celém světě krásu, lásku, harmonii, porozumění,
svobodu a mír. Ale dnešní výchova vede lidi k-divokosti
a hrubosti. Podporuje v nich sobectví a oni ztrácejí ze
srdcí lásku. V srdci bychom měli mít odpuštění. Když nejste
schopni odpustit nepříteli, co potom můžete dělat? Ježíš řekl
dvě věci, které jsou velmi důležité: první – „Otče, odpusť
jim,“ a druhá – „Nastav druhou tvář.“
Následujeme toto učení? Nemyslím si to. Nejsme schopni
ho strávit. Má-li někdo trochu víc než my, ztrácíme učení
ze zřetele. Hovory o filozofii, hovory o Bohu a náboženství,
ochraně lidí – to jsou jen slova. Mezi lidmi je mnoho
nevraživosti, mnoho závisti. A lidé trpí, nejsou šťastni. Lidé
velmi trpí a jsou velmi ubozí. Jejich spánek je neklidný, trpí
nespavostí, nemohou zastavit své vritti – myšlenky jako: „Jak
udělat nějakou nepříjemnost člověku, kterého nemáme rádi,“
nebo „jak vytvořit problém“. Sklenice jedu je naplněna. Ještě
pár kapek a začne přetékat.
Ale říká se, že modlitba pomůže vždycky, protože Bůh slyší
naše modlitby. Celý svět by se měl začít modlit a přemýšlet
o-těch dvou Ježíšových větách. Odvolávám se na to, co řekl
Ježíš, protože jste s jeho učením víc obeznámeni, ale tyto
věci byly vysloveny už dříve – dokonce před Ježíšem – rišii,
jogíny, v písmech hinduistů. Když budete číst upanišady,
Rámájanu, uvidíte, že jsou tam stejná slova.
Všechna náboženství jsou navzájem propojena. Některé
tradice se mění podle klimatu nebo kultury. Pokud budeme
užívat tento způsob myšlení, není pochyb o tom, že zítra bude
ve světě mír.
Velký Tulsídásdží řekl:
Dajá dharm ká múl hé…
Milosrdenství je kořenem náboženství…
Náboženství (dharma) je jako strom, který má mnoho, mnoho
větví, mnoho, mnoho listů, květů a ovoce. Ale celý strom je
vyvážen a založen na kořenech. Když termiti snědí kořeny,
strom velmi rychle zahyne. Termiti symbolizují sobecké,
negativní myšlení. Žárlivost, nenávist, komplexy, chtivost
– to jsou termiti. Zničí strom dharmy. Dajá dharm ká múl hé.
Milosrdenství je kořenem náboženství.
Náboženství znamená správné jednání, náboženství znamená
lásku k Bohu, náboženství znamená lidskost, náboženství
znamená ochranu všech stvoření. Porozumět, dát lásku
„dajá“. Ve svých srdcích potřebujeme dajá. Dajá dharam
ká múl hé – Milosrdenství je kořenem náboženství. Proto se
modlíme: „Milosrdný Pane, odpusť nám, odpusť nám naše
hříchy, ochraňuj nás, milostivý Pane.“
Páp múl abhimán…
Ego je kořenem hříchu…
Ego je ukryto v každém. Odkud přichází závist? Z ega. „Proč
ten člověk dělá tohle? Proč ten člověk má to a to? Proč je
ten člověk tak úspěšný? Proč jsou proti mně? Proč mě žena
nechápe? Proč mají mí kolegové tolik věcí a proč já nemám
také tolik?“ Všechno je ego. „Chci být!“ To je ego.
Existuje strom dharmy a strom hříchu. Strom dharmy je
založen na kořenech milosrdenství, strom hříchu je založen
na kořenech ega. Vynasnažíme se udělat něco pro to, abychom posílili kořeny stromu dharmy. A pokusíme se nalézt
a využít všechny způsoby a příležitosti, abychom oslabili a
zničili kořeny stromu hříchu. To je povinnost všech lidí na
celém světě.
Tulsídásdží řekl:
Tulsí dajá na čhórijé, džab lag ghat mén prán.
Tulsí, nikdy se nevzdávej milosrdenství, dokud bude
v-tvém srdci život.
Ježíš opakoval totéž, když řekl: „Odpusťte!“, „Pokora“.
Bohužel, ne dost lidí na světě tato učení následuje. Místo toho
dělá mnoho lidí opak. Chtějí mít moc, vytvářejí u druhých
závislost – finanční, sociální, politickou. A vidíte, že mnoho
zemí pod takovým tlakem trpí. Ale doufáme, že přijde den,
kdy budeme žít v míru, kdy budeme žít v toleranci a porozumění.
Jóga je cestou k míru. Jóga je cesta, která vede k Bohu a toleranci. Člověk by měl pochopit, co to znamená. Ale jsou lidé,
kteří říkají: „Je lepší, když děti berou drogy, než když cvičí
jógu.“ Je to škoda. Proč si to někteří rodiče myslí? Protože
nevědí, co jóga je.
Jóga nás učí, že máme být fyzicky, mentálně, sociálně
a-duchovně zdrávi a sloužit světu.
Jóga nejsou jen fyzická cvičení. Bohužel stále mnoho učitelů
jógu vyučuje špatně. Převracejí ji vzhůru nohama. A sami
sebe nazývají jógovými autoritami. To je kalijuga. Nejenže
trpí sami, ale také ostatní budou trpět. Když mluvím, měl
bych vědět, o čem mluvím, protože to ovlivní můj život. To,
co dělám, co si myslím, se stává mojí karmou. A když se
člověk nebojí ničeho, přinejmenším by se měl bát své karmy.
Proto:
SARVE BHAVANTU SUKHINAH
SARVÉ SANTU NIRÁMAJAH
SARVÉ BHADRÁNI PAŠJANTU
MÁ KAŠČID DUKHABHÁG BHAVÉT
Kéž jsou všichni šťastni.
8
Kéž jsou všichni osvobozeni od utrpení.
Kéž jsou všichni obdařeni štěstím.
Kéž není nikdo nešťasten.
Všichni by měli být šťastni – a nejen lidé, ale všechna živá
stvoření, každá bytost. Každá bytost chce být šťastná. Velmi
drobounký, malý mraveneček pobíhá dnem i nocí sem a tam,
aby byl šťastný. A když se dva mravenci setkají, když se
jejich cesty zkříží, někdy vidíte, že se navzájem obejmou.
Viděli jste je? Pozorujte je zblízka. Potkají se, obejmou a
pokračují znovu svou cestou. Neperou se spolu. Když vidíte
dva mravence, jak se střetnou na svých cestách, setkají se,
dotknou se a pak se rozloučí. Jen si někde sedněte a pozorujte
je. Cítí v srdcích radost.
Jak velká je radost? Kolik prostoru zabere radost? Radost
může být v maličkostech. Radost není kvantita, radost je
kvalita. Radost, kterou zažívá mravenec, je stejná jako radost, kterou zažívá člověk nebo velký slon. Není tu rozdíl.
Každé stvoření hledá radost dnem i nocí. A proto velcí mudrci
říkají:
Sarvé bhavantu sukhinah.
Všude by mělo být štěstí.
Sukha se nedá přesně přeložit jako radost nebo štěstí. Sukha
je něco velmi krásného. Nádherné slovo. K tomu, co sukha
znamená, vám dám malý výklad. Řekněme, že jste ve
svém domě, doma nebo na zahradě. Jste velmi šťastní. Nic
vás neruší. Atmosféra je velmi dobrá a příjemná. Je pěkné
počasí. Vaše zdraví je výborné. Rodina je v harmonii. Manžel
s-manželkou jsou k sobě velmi laskaví. V mysli máte klid.
V srdci cítíte štěstí. Nikdo není proti vám. Žádní kolegové
nejsou proti vám. Nemáte finanční problémy. Máte všechno.
Všechno to, co jsem řekl a ještě víc – všechno to se vejde do
jednoho slova – sukha.
Sarvé znamená všude. Všichni. Sarvé bhavantu sukhinah.
Všichni by měli být takto šťastni. A kdybychom si to opravdu
přáli, může to tak být. Můžeme to uskutečnit. Proto vždycky
uvažujte, co je správné a co je špatné. Vy byste měli být soudcem, nikdo jiný. Vy jste ti moudří. Víte, co děláte a víte, co je
skutečnost. To učiní váš život šťastným a budete mít mnoho
milujících přátel – pouze se vzdejte ega.
Ve vaší zahradě – v zahradě vašeho srdce, nebo vaší mysli,
nebo vašeho vědomí – stojí dva stromy. Který strom by měl
přežít? A který by měl být vykořeněn? Jeden strom je strom
dharmy a druhý strom je strom hříchu. Dharma a pápa.
Dharmarádž je králem dharmy. Vždy se řídí dharmou.
Proto v Mahábháratě byl nejstarší z pěti bratrů Pánduovců,
Juddhišthira znám jako dharmarádž Judhišthira. Znamená to,
že se řídil dharmou.
Co je dharmou syna vzhledem k matce, otci, bratrům, strýcům,
zemi, přátelům a tak dále? Podívejte se na Judhišthiru. Cokoli
řekl, také udělal. Dodržoval dharmu. Takže dharmarádž je
králem dharmy. Celá dharma je jeho principem. To znamená,
že se řídil dharmou. Říká se:
Dharma rakšaté, rakšaté dharma.
Když budete ochraňovat svou dharmu, dharma bude
ochraňovat vás.
Když neochraňujete dharmu, dharma nemůže ochránit vás.
Například dharmou očí je vidět. Když si nechráníte oči, oči
nemohou chránit vás. Spadnete do příkopu. Ale když si oči
ochráníte, oči ochrání vás. To je jen malý příklad. Takže:
Dharma rakšaté rakšaté dharma. Když ochraňujete dharmu,
dharma bude ochraňovat vás. Když ochraňujete své dítě, dítě
bude ochraňovat vás. Když chráníte své kolegy, kolegové
budou chránit vás.
Dharma je nejdůležitější pro člověka, protože zvířata dělají
to, co dělají, instinktivně, automaticky. Dodržují svou dharmu
dokonale. V jejich životě jsou jistá období, kdy mají určité
pocity. Ve zbývajícím čase jsou v klidu. Ale lidé překročili
hranici. Nedrží se dharmy.
Je ještě další význam slova dharmarádž. Je to jméno Boha,
který žije v nebi, možno říct, nebo ve Vaikuntě, ve Svargalóce
nebo v astrálním světě. Udržuje archiv biografických údajů
o-každém jednotlivci. Je v něm zapsán celý váš životní příběh.
Cokoli děláte – každá vteřina vašeho života – je zde zaznamenána. A v době, kdy člověk odchází z tohoto světa, jsou dvě
osoby, které jsou do toho zapojeny: Jamarádž a Dharmarádž.
Jama je smrt. Dharma je život. Jama je smrt a-dharma je
nesmrtelnost. Když podle tohoto archivu převažují negativní
karmy, pošle Jamarádž svého posla, aby duši odnesl. A když
je ve vašem životě víc dharmy než hříchu, potom se říká, že
pro vás přijdou dévové neboli andělé. Oba tyto příběhy jsou
v každé kultuře velmi živé. Ta kniha je známa jako kniha osudu. Jsou to naše činy, naše karma.
Kdo jsme, abychom rozhodovali? Nemůžeme rozhodovat.
Ale máme svobodu v tom, že se můžeme rozhodnout dělat
věci správně. Bůh nám dal svobodu.
Nar sé nárájan bané ké lijé.
Člověk se může stát Bohem svými činy.
A jak? Pěstujte strom dharmy. Dharma není jen náboženství.
Zde dharma znamená závazek, povinnost, zodpovědnost
a-správný způsob uvažování: satja – asatja, co je pravdou a
co není pravdou.
Gjánajóga říká, že jsou čtyři principy:
PAHLÁ SÁDHANA VIVÉKA VIČÁRÓ
SATJA ASATJA KAR NJARÁNJÁRÁ
SÁDHANA ČJÁRÁ KARÓ HARI PJÁRÁ
První věc, kterou bychom měli rozvíjet, je vivéka, protože
vivéka nám dá schopnost rozlišovat mezi satja a asatja.
Vždycky hledejte satja. Když se na někoho zlobíte, buďte
upřímní, prosím. Co je příčinou hněvu? Může být, že jste
uraženi. Vaše ego je uraženo. Vaše sobectví je uraženo.
Vaše chtivost je uražena. Podívejte se tak, abyste viděli, co
je skutečnost – buďte sami k sobě upřímní. Znamená to, že
přinášíte utrpení do svého vlastního života. Stojíte si ve své
vlastní cestě jako překážka, jako skála. Zapomněli jste na
svou dharmu. A když jste zapomněli dharmu, jak vás může
dharma chránit? Strom dharmy umírá. Strom dharmy usychá.
Potřebuje vodu lásky, soucitu. Dajá (soucit) potřebuje také
určitý druh výživy. Oddanost.
Když vidíte malé dítě, co cítíte? Lásku. Je jedno, jestli je
to dítě člověka nebo malé ptáčátko, králíček, koťátko nebo
štěňátko. Cítíte lásku – a je to skutečná láska. A ta vás nutí
dotknout se děťátka, dotknout se hlavičky děťátka nebo
koťátka. Protože vaše milost přetéká, dotknete se a co si myslíte? „Jak krásné to je.“ „Jak hezké to je.“ To je čistota.
Kdybychom rozvinuli takovou lásku jeden k druhému a
mezi všemi lidmi, nebyly by žádné boje. To je učení velkých
Mistrů. Oni to zažili a vyučovali. Je to jejich poselství. Když
si nemůžete pomoci, buďte si jisti, že před vámi je temnota.
Neterorizujte sami sebe tím, že kritizujete druhé. Nikdo nemá
čisté ruce. Každý má nějakou chybu. Slabost nás dělá lidmi
a-drží nás na této zemi. Proč hledáte chyby na druhých?
Hledali jste je na sobě?
Burá džó dékhún kó džal, burá na milá kón.
9
Džab dil khódž ápná, mudžh sé burá na kón.
Šel jsem, abych uviděl špatné věci, ale nikoho špatného
jsem nenašel. Když jsem však hledal ve svém srdci,
zjistil jsem, že nikdo není horší než já.
Když hledáte negativní věci na druhých, jste to vy, kdo je
negativní. Jste lidské bytosti. Jste moudří. Jste vzdělaní,
zkušení a pokorní. Proč nemůžete druhým odpustit jejich
chyby? A když to sami dokážete, snažte se druhým pomoci
toto překonat a najít správnou cestu. A pokud toho nejste
schopni, alespoň neubližujte sami sobě. Proto se říká: „Pane,
dej mi správný intelekt a správné vědomí. Veď mé smysly,
mysl, slova, myšlenky a činy k Tobě, můj Pane. Abych nikdy
nedělal nic, co je proti Tvému božství, proti Tvým božským
principům.“
Ne proti Boží vůli, neboť Bůh nemá vůli. On sám je vůle. Ale
má své božství, které vytváří jisté principy. Kéž děláme to, co
je správné. Tak žije jogín. Tak se člověk stává jogínem.
V Šiva samhitě se říká:
Ékam gjánam nitjam adhjanta súnjam nadjata.
Jen poznání je věčné.
Jen gjána je věčná. Chcete-li vědět, co je věčné, pak vězte,
že je to poznání. Poznání znamená poznání. Světlo znamená světlo. Žádná temnota. Poznání znamená nepřítomnost
nevědomosti. A toto poznání je jen jedno. To znamená, že celý
vesmír je Jeho vědomí. V každém okamžiku má Bůh vědomí
celého vesmíru. My máme jen odlišnou, částečnou znalost
o-různých jednotlivých předmětech. Když se podíváme na
jablko – jak krásné je to jedno jablko a jak krásné jsou květy
jabloně – v tu chvíli zapomeneme na to, že známe meloun.
V-tu chvíli myslíme jen na jablko. Ale úplné vědomí je
všudypřítomné. Je všude.
Takové vědomí bychom v sobě měli probudit. Vědomí Já. Já
je to vědomí a Já je jediné. Je totožné s Nejvyšším. Když se
probudí, nejsou už žádné vritti, protože přichází pouze jedno,
Jednota. Myšlenky jsou jen tam, kde existují rozdíly. Myslím
na Františka, potom na Helenu, na Aničku, na Otu, na Karla,
na Marii.
Tito lidé, jsou dvou různých pohlaví. V átmá jsou všichni
jedno. Ale ve fyzické formě jsou odlišní. Jsou dva, tři nebo
je jich víc. Když je mé vědomí v materiálním světě, musím
vidět tuto dualitu, že František a Anička jsou dva. Když
přecházejí mé myšlenky od Aničky k Františkovi nebo Marii,
jsou jako vlny. Ale když vidím, že všechno je jedno, potom
nastává jednota.
Sladkost je sladkost. A když řeknu: „Toto je ladu, toto je
koláč, toto je čokoláda, toto je bonbón, tamto je zmrzlina“, je
to všechno rozdílné. Ale když v tom vidíte skutečnost, je jen
jedna věc – cukr. Jsou to oči, které vám říkají „tohle je koláč“,
„tohle je čokoláda“. A jazyk vám říká: „toto je měkké“, „toto
je tvrdé“. Ale pro chuť a pro žaludek je to jen cukr.
Dualita existuje pouze tam, kde je nevědomost. A skutečnost
je tam, kde není nevědomost. Proto se říká:
Ékam gjánam nitjam.
Jen poznání je věčné.
Nezničitelné, nepopsatelné, věčné. To je první mantra v Šiva
samhitě. Pouze poznání je bez začátku a bez konce. Púrna,
úplné.
Ékam gjánam nitjam adhjanta súnjam nadjata.
V tomto světě, v této sansáře, neexistuje nic, v čem by nebylo
poznání. Ve všem je nějaké poznání. Ze všeho si můžete vzít
nějaké poznání. A tak bychom se měli snažit hledat poznání.
To je také smyslem našeho bytí zde na tomto světě. Čiňte
dobro, buďte laskaví, buďte pokorní, odpouštějte. Neškoďte
druhým. Uvažujte velmi čistě. Nebuďte fanatičtí, citově
nebo nábožensky, mějte zdravou mysl. A buďte tolerantní ke
všem – je jedno, zda v náboženství, kultuře nebo politice. Ti,
Konference FÓRUM 2000 v Praze
V říjnu 2001 se Svámídží zúčastnil konference nazvané „FÓRUM 2000“, která se konala v Praze, v České republice. Konference byla mezinárodním setkáním představitelů světových náboženství a známých politiků, vědců, spisovatelů a umělců
z-celého světa. Tato konference FÓRUM 2000 byla v pořadí pátou a jejím tématem byla „Lidská práva - hledání globální
zodpovědnosti“.
Konference FÓRUM 2000 v Praze vznikly z iniciativy prezidenta České republiky Václava Havla a nositele Nobelovy ceny
míru, autora a filozofa Elie Wiesela, aby se vyjádřily k otázkám a nadějím lidstva na přelomu tisíciletí. Jen velmi výjimečně
má tolik vysoce postavených osobností z tak širokého okruhu oblastí příležitost setkat se u jednoho stolu a-diskutovat o-elementárních problémech současného světa.
V minulých pěti letech se tak v Praze setkalo mnoho světově známých politiků, nositelů Nobelovy ceny za literaturu, lékařství,
přírodní vědy a mír, sociologů, filozofů a představitelů světových náboženství. Zde je jejich částečný seznam:
Henry A. Kissinger – americký politik, nositel Nobelovy ceny míru (1973),
Kardinál Jean–Marie Lustiger – pařížský arcibiskup,
Hans Kung – předseda Global Ethic Foundation, Německo,
Meir Lau – velvyslanec Izraele,
James Lovelock – britský vědec a spisovatel,
Karan Singh – indický politik,
Šejk Abbas Mohajerani – přední islámský učenec, myslitel a spisovatel,
Raimon Pannikar – profesor filozofie, katolický kněz, hinduistický učenec,
Šimon Perez – izraelský politik, nositel Nobelovy ceny míru (1995),
Jacques Rupnik – francouzský politolog,
René–Samuel Sirat – velvyslanec Ústřední konzistoře Francie,
George Soros – finančník a filantrop,
Wole Soyinka – nigerijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny míru (1986),
10
Jeho Svatost Dalajláma, (který byl pozván, ale kvůli onemocnění nepřijel),
Bill Clinton – bývalý prezident USA,
Clement C. P. Chang – zakladatel Tamkang univerzity, Taiwan
a mnoho dalších.
Účastníci konferencí formulovali několik hlavních výzev a celosvětových problémů, kterými se musí lidstvo v blízké budoucnosti zabývat, máme-li žít v míru, vzájemné úctě a spolupráci.
Témata konferencí:
1997: Starosti a naděje na prahu nového milénia: Svět, který jsme zdědili, Náš svět dnes, Naděje do budoucna
1998: Aspekty globalizace: Informační společnost, Politická a ekonomická rovnováha ve světě, Konflikt kultur
1999: Střed a okraj: Vize globalizace
2000: Kultura, vzdělání a duchovní hodnoty ve věku globalizace
2001: Lidská práva – hledání globální zodpovědnosti
Na Fóru se Svámídží zúčastnil ekumenické bohoslužby v katedrále svatého Víta a podílel se spolu s dalšími hosty na internetové panelové diskusi vedené teologem Tomášem Halíkem a socioložkou Jiřinou Šiklovou. Mezi jinými zajímavými
osobnostmi na konferenci se Svámídží osobně několikrát setkal s panem Óm Prakášem Šarmou, představitelem hinduismu ve
Velké Británii, a s Václavem Havlem, prezidentem České republiky.
Světové mírové turné 2001
MODLITBY ZA SVĚTOVÝ MÍR
Umag/Chorvatsko, 29. 9. 2001
29. září paramhans Svámí Mahéšvaránanda zorganizoval
v-Umagu v Chorvatsku modlitbu za světový mír. Více než
tisíc lidí z Chorvatska, Slovinska, Itálie, České republiky,
Slovenska a Maďarska s nadcházejícím večerem rozsvítilo
na pobřeží svíčky. Každý se modlil za mír podle svého
náboženství a víry. K modlitbě se připojili představitelé
katolické církve a islámské komunity, indický velvyslanec v
Chorvatsku a zástupci místních úřadů. Každý z nich zapálil
svíčku a poslal ji na moře s přáním míru mezi všemi kulturami, národy a náboženstvími. „Moře, které spojuje všechny
světadíly, symbolizuje jednotu, a plamen představuje světlo
a-život. Společně přinášíme dva základní prvky života – vodu
a oheň a přejeme si, aby plamen plál správným směrem.
Představitelé náboženství a politiky přijali naše pozvání
a-připojili se k nám. Multikulturní tolerance je zásadní pro
skutečný a dlouhodobý mír,“-řekl Svámídží. Tato modlitba
byla hlavní událostí semináře Jógy v-denním životě, který se
každým rokem koná v Istrii v Chorvatsku.
SARVÉŠAM SVASTIR BHAVATU
SARVÉŠAM ŠÁNTIR BHAVATU
SARVÉŠAM MANGALAM BHAVATU
SARVÉŠAM PÚRNAM BHAVATU
LÓKAH SAMASTAH SUKHINO BHAVANTU
ÓM ŠÁNTI ŠÁNTI ŠÁNTI
Lublaň/Slovinsko, 27. 10. 2001
Ze Svámídžího iniciativy se 27. října 2001 ve slovinském
hlavním městě Lublani konaly modlitby za světový mír.
Více než tisíc lidí se shromáždilo poblíž krásného zámku
v-lublaňském ústředním parku „Tivoli“, kde byly vedeny modlitby místními představiteli křesťanské, islámské,
baháíské a hinduistické komunity. Zúčastnili se i někteří
politici a zahraniční diplomaté ve Slovinsku. Představitelé
každé náboženské skupiny a velvyslanci Řecka a Albánie
zapálili svíčku míru a krátce se pomodlili. Publikum bylo
poděleno malými svíčkami a pohled na tisíce malých světel
v-temnotě byl ohromující. Svámídží zazpíval Mantru míru,
přeložil ji a poukázal, že je určena pro celé lidstvo a ne jen
pro určité náboženství, národ nebo kulturu. Slovinské televizní stanice a ostatní média tuto událost zprostředkovaly, což
bylo výborně zajištěno velkými projekčními obrazovkami
Kéž je všude zdraví,
kéž je všude mír,
kéž je všude harmonie,
kéž každý dosáhne dokonalosti,
kéž je v celém světě štěstí.
Óm mír, mír, mír.
Hari Óm, drazí duchovní bratři a sestry!
Aby podnítil a podpořil toleranci a porozumění mezi národy,
kulturami a náboženstvími a zejména mír ve světě, pozval
Svámídží v rámci svého světového mírového turné představitele různých náboženství, politiky, diplomaty a-veřejnost, aby společně přišli a spojili své snahy a cíle v-modlitbě
za mír.
11
národ nebo náboženství. Naše modlitba za mír je věnována
všem lidem, kteří ztratili životy při nedávných útocích kdekoli
ve světě, všem dětem, které ztratily životy kvůli současné
situaci ve světě, všem ženám , které ztratily manžely a všem
matkám a otcům, kteří ztratili děti. Příčinou teroru a války
je nedostatek úcty a tolerance mezi národy, kulturami a
náboženstvími a je na nás, abychom si podali ruce a spojili
se v-lásce a porozumění.“ Na závěr podal Svámídží svou
svíčku, aby její plamen zapálil svíčku katolického kněze.
a-třemi kamerami, takže bylo všechno vidět i z dálky. Národní televize připravila příspěvek o modlitbě do večerních
zpráv. Lidé odcházeli nadšeni a šťastni, že se mohli zúčastnit
první události tohoto druhu ve Slovinsku.
Bratislava/Slovensko, 29. 10. 2001
„Přineste Světlo“ byl název události, která se konala 29.
října 2001 na břehu řeky Dunaje v Bratislavě. Při této multikulturní příležitosti, která přilákala tisíce návštěvníků,
hovořili a-modlili se za mír ve světě představitelé různých
náboženství a kultur.
Krásná slova míru a porozumění mezi všemi přednesli mnichové zen-buddhistické školy, představitel židovské obce, dívka
z Angoly, která se modlila ve vlastním jazyce, představitel
iniciativy „Lidé proti rasismu“ a samozřejmě paramhans
svámí Mahéšvaránandadží jako představitel hinduismu.
Svámídží oslovil publikum modlitby za mír následujícími
slovy: „Drazí bratři a sestry, pomodleme se za naši planetu.
Kéž všechny živé bytosti žijí v harmonii, ve vzájemné úctě, toleranci a lásce. Bůh je všemohoucí a všudypřítomný. Je Pánem
našich srdcí. Kéž nám odpustí všechny naše chyby a-špatné
činy a požehná nám dobrým zdravím, mírem, vzájemným
porozuměním a láskou. Kéž nás vede z neskutečnosti ke
skutečnosti, z temnoty ke světlu, od smrti k nesmrtelnosti.
Vše je v Jeho rukou. Nejsme konající, On je konající. Jedině
On je ten, kdo koná. Mír, mír ,mír.“ Na závěr všichni hlavní
hosté symbolicky zapálili olejové lampy za mír a pustili je na
hladinu Dunaje. Olejové lampy byly vyrobeny ekologicky ze
skořápek kokosových ořechů.
Praha, 1. 12. 2001
Večer před první adventní nedělí se v Praze uskutečnila
mimořádná událost. Společnost Jóga v denním životě se spojila s několika dalšími institucemi, aby zorganizovala veřejné
modlitební shromáždění na ostrově uprostřed řeky Vltavy, na
které přišli představitelé hlavních náboženství a duchovních
tradic. Iniciátorem byl paramhans svámí Mahéšvaránanda
a-událost se konala pod patronátem starosty Prahy 1, Ing.-Jana Burgermeistera.
Stovky lidí různé víry, z různých částí České republiky i ze
zahraničí, se v pět hodin odpoledne shromáždily na dolním
konci Střeleckého ostrova, aby se připojily k modlitbám,
které přednesli naši hosté:
Vídeň/Rakousko, 11. 11.2001
Asi tisíc lidí se shromáždilo na břehu Dunaje v Kaisermühlendammu ve Vídni, aby se zúčastnilo modlitby za
mír a toleranci ve světě. Představitelé různých náboženství
(křesťanství, buddhismu, islámu a hinduismu) pronesli
dojemná slova modliteb za vzájemné porozumění, toleranci
a-především za mír ve všech částech světa. Všichni vážení
hosté spolu s indickým velvyslancem v Rakousku zapálili
olejové lampy a symbolicky je vypustili na řeku. Chladný
večer byl naplněn vřelou atmosférou a světlem dobrých přání
všech účastníků. Závěrečná slova byla přenechána iniciátoru této události, Paramhans Svámí Mahéšvaránandadžímu.
„Světlo je univerzální symbol. Kdekoli jsou vyslovovány
vznešené myšlenky, jako v kostelech, před oltáři nebo na
hřbitovech, všude tam je přítomno světlo. Světlo je symbolem
života, plamenem života. Znamená moudrost, čistotu srdce
a-jasnost. Světlo je symbolem Boha. Temnota představuje
smutek, nenávist a hněv. Světlo znamená porozumění, toleranci, lásku a mír,“ řekl Svámídží.
• Paramhans svámí Mahéšvaránanda, představitel hinduismu a sat sanátan dharmy,
• Svatopluk Karásek, evangelický duchovní,
• Bhante Y. Wimala, buddhistický mnich ze Srí Lanky,
• Ivan Štampach, religionista, moderátor celé události,
• Jikan Kodo, japonský zen-buddhistický mnich,
• Vladimír Sáňka, představitel muslimské komunity,
• Peter Gyori, představitel židovské obce (BEJT Praha),
• Miloš Tomáš, představitel nakladatelství Avatár, který
přinesl poselství svého otce dr. Eduarda Tomáše, legendárního českého jogína,
• Otec Juan, představitel řádu sv. Augustýna.
Barcelona/Španělsko, 24.11.2001
V Barceloně se lidé shromáždili na mezidenominačním setkání. O této události informovali novináři a televize a vyjádřili
ocenění, že „do Španělska přijel z Indie Mistr jógy, aby se
modlil za světový mír“. Událost získala na významu, protože
ten den došlo k výbuchu bomby v Bilbau, velmi blízko Barcelony, při kterém zemřela žena. V projevech španělských
účastníků byla tato událost spolu s přáním míru mezi Španěly
zdůrazňována. Katolický kněz přednesl modlitbu svatého
Františka z Assisi – „Pane, učiň mne nástrojem svého míru.“
Svámídží řekl v krátkém projevu před zpěvem Mantry míru:
„Tato modlitba není míněna pro nějakou určitou osobu,
Nejprve řečníci symbolicky zapálili pochodně, které byly
poslány lidem na shromáždění jako zdroj šíření duchovního
světla. Lidé si od pochodní zapálili své svíčky. Potom všichni
řečníci přednesli modlitby. Všichni účastníci se poté každý
svým způsobem po několik minut modlili k Bohu za mír
a-harmonii ve světě. Program byl ukončen vypuštěním asi
čtyřiceti plovoucích lampiček, upečených ze zvláštního těsta,
na řeku. Spolu s osvětleným panoramatem historického centra města vytvořily krásný obraz míru, klidu a naděje.
Událost byla přenášena dvěma televizními společnostmi.
12
noci otevřených obchodů, turisté i děti přišli zapálit svíčku
za mír. Ke konci noci se rozprostírala řada svíček po celé
délce ulice. Plamen svíčky na cestě k míru symbolizoval
univerzální plamen, který hoří uvnitř nás všech. Zářící cesta
svíček se s postupující nocí prodlužovala a rozšiřovala. K
tomu, aby lidem pomohli formulovat přání míru, rozdávali
bhaktové kartičky s modlitbou uvedenou výše. Tuto noc Józe
v denním životě pomáhala řada dalších humanitárních organizací jako Amnesty International, OXFAM Community Aid
Abroad, Světová společnost pro ochranu zvířat, Australská
vegetariánská společnost a Australský červený kříž. Jednotliví členové těchto skupin přišli, aby pomohli. Mediální
pokrytí bylo zajištěno rádiem a novinami. Večer byl zkrášlen
jemnou klasickou hudbou. Hudebníci tak přispěli k atmosféře
události. Slavnost 1. listopadu zahrnovala podepisování do
Mírových knih, které byly předány australské vládě.
Podobná událost se konala v ášramu v Brisbane 11. listopadu
a v Melbourne 16. listopadu. V ášramu v Brisbane byla veřejnost pozvána na večer inspirující četby, poezie a modliteb.
Zpívali jsme duchovní písně a nabídli jsme promítání na téma
Soucit, líčící podoby a duchovní učení vznešených osobností
z celého světa.
Následovala chvíle ticha, aby si každý mohl zformulovat
osobní přání míru. Atmosféra v ášramu v Brisbane byla plná
úcty a klidu.
V Melbourne zpívali hudebníci jako bhaktové, kteří s košíky
plnými svíček zvali veřejnost, aby každý položil svíčku na
cestu na Burke Street Mall v centru Melbourne. Jóga v denním životě a humanitární organizace jako Amnesty International a Vegetarian Network Victoria pracovaly společně,
aby rozdaly kolemjdoucím co možná nejvíce kartiček s modlitbou. Na konci cesty svíček bylo „jezírko míru“ naplněné
květy lotosu, révovými listy a plovoucími svíčkami.
Mírové slavnosti, které se konaly v Austrálii, měly silný
vliv na místní i širší komunitu. Tisíce jednotlivců z různého
prostředí přišly vyjádřit společnou touhu: své ryzí přání míru
pro všechny na celém světě.
Zpráva z médií: „Čím více lidí upne své pozitivní myšlenky
a-přání ke světovém míru, tím větší bude blahodárné působení našich modliteb. Spolu s představiteli všech náboženských
skupin a veřejnosti zasvětíme všechnu svou sílu myšlence
míru. Tímto úsilím jistě přispějeme k životu v míru v budoucnosti.“ Děkujeme našemu
drahému Svámídžímu za
podnět k-mírovým slavnostem a-za to, že nám dal
příležitost pomoci mu
sloužit lidstvu.
Tentýž den – v sobotu – byl po události vysílán ve zprávách
České televize krátký spot a druhý den znovu v nedělních
zprávách. O týden později byl během talk show vysílán dokumentární pořad. Také v novinách vyšly články o této události
a zpráva byla uveřejněna i Českou tiskovou kanceláří.
Australské modlitby za mír, listopad 2001
„Dovolte svému srdci, aby vyjádřilo slova vašeho osobního
přání míru. Rozsviťte svoji svíčku od plamene druhé a vyšlete
ji na cestu míru. Pošlete své pozitivní myšlenky všem živým
bytostem. Připomeňte si svoji touhu po míru a neste ji s
sebou. Ať vás vede při vašich činech. Připomínejte si svou
touhu jak nejčastěji můžete.“ Tato slova si přečetly tisíce lidí
na kartičkách na mírových slavnostech, které byly pořádány
ve třech největších australských městech: Brisbane, Melbourne a-Sydney. Tato celosvětová akce, iniciovaná Svámídžím,
byla s velkým nadšením podporována australskými bhakty,
aby pomohla rozšířit Svámídžího poselství světového míru.
V pátek, 26. října v poledne, na Martin Place, v srdci centrálního obchodního okrsku Sydney, zahájila Jóga v denním životě Svámídžího poselství míru. Bhaktové si oblékli speciálně
vyrobená „trička mírových slavností“ a roznášeli košíky
pestrobarevných květin. „Obraceli jsme se na zaneprázdněné
úředníky, kteří spěchali na oběd nebo z oběda. Nabízeli jsme
jim květiny a příležitost vytvořit si vlastní přání míru. Nejprve byli lidé trochu překvapeni, že dostávají květiny, ale jak
kolem procházelo stále více lidí, začali si formulovat osobní
přání míru a posvěcovali toto přání tím, že položili květinu
na velkou namalovanou mandalu srdce. Mandalu srdce jsme
vytvořili jako symbol vlastností anáhata čakry, které musí
každý z nás rozvinout, abychom dosáhli světového míru.“
Nejvýznamnější událost mírových slavností v Sydney se konala 1. listopadu. Přes 2000 lidí vyjádřilo touhu po světovém
míru v Pitt Street Mall, což se uskutečnilo ve výjimečné noci
Maháprabhudžího mahásamádhi. Pitt Street Mall je v samém
centru Sydney. Lidé všech profesí: obchodníci, prodavači do
Buď jogínem
Byl jeden muž, jmenoval se Honza, a ten byl stále nespokojen se životem, který vedl. Ne, že by se mu skutečně vedlo
špatně. Vždy vyšel se svými výdaji, nikdy netrpěl hladem
nebo bídou. Nebyl ani nemocný, ani znetvořený a zdálo
by se, že by mohl být vlastně spokojen. Přece ho hluboce
sžíral pocit nedostatku a nenaplněnosti, který ho tížil a kvůli
kterému byl neklidný a nepřátelský.
Kde hledal naplnění, našel zklamání. Už jako dítě ho škola
neuspokojovala; to, co se tam měl učit, se mu jevilo jako
zcela neužitečné. Také jeho zaměstnání ho nenaplňovalo.
Práce se mu zdála nudná a lidské kontakty povrchní. Tak
měl jen málo přátel a také s nimi nikdy necítil porozumění.
Přitahovalo ho to k jedné dívce, víc než k ostatním. Ona se
zdála jiná, hlubší, pravdivější. Získal naději. Stali se bližšími,
13
vzájemně se zamilovali a nakonec se vzali. Narodily se jim
dvě děti. Avšak do jejich života přišly všední dny a ztratilo se
jejich počáteční okouzlení a zamilovanost.
Vlastně probíhal Honzův život zcela „normálně“, s „obvyklými“ chvilkami štěstí, s „obvyklými“ menšími a většími problémy. Avšak Honza nenalézal nikde mír a vnitřní naplnění.
Vždy zase se v něm probouzela hlodavá bolest. Nespokojenost a neklid ho nutily stále něco hledat – nevěděl ale co. V této
vnitřní náladě se choval k ostatním netrpělivě a-nepřátelsky.
Stále byl v nepohodě, někdy reagoval hněvivě a agresivně,
potom zase klesl do hluboké deprese. Jeho rodina, jeho práce,
všechny vztahy, všichni lidé, všechno se mu jevilo jako zátěž.
Onemocněl ne těžce, ale trvale. Dostavily se chronické potíže
žaludku, bolesti hlavy, žlučníkové potíže, trávicí potíže,
neustále trpěl tělesnými problémy. Stal se zátěží pro sebe i
pro ostatní.
Mezitím zestárl a bylo mu 55 let. Přešel podzim jeho života
a-už se ohlásila zima. Honza byl stále deprimován, stále zoufalý. „To přece nejde! Jakou chybu jsem udělal? Jak to, že
nenacházím to, co by mi konečně přineslo štěstí?“
Každý úplněk navštěvoval satsang, který měl pandit pro obec.
Také tam nenalézal až dosud žádnou odpověď na své palčivé
otázky o životě. Jeden večer však mluvil na satsangu nějaký
jogín, mistr, který podle tradice procházel zemí a učil. Mistr
mluvil o Bohu, o drahocennosti života a smyslu lidského bytí,
o karmě a znovuzrození. Vlastně neříkal nic nového, a přece
mluvil jinak než jiní. V jeho slovech vibrovala silná oživující
energie a z jeho očí zářila čistá láska a hluboké soucítění.
Nějaké nádherné, světelné, harmonické vibrace naplňovaly
celý prostor a pozvedaly vědomí všech přítomných. Celá jeho
bytost vyjadřovala lásku, porozumění, moudrost a mír.
Honza cítil vnitřní radost a naději, jak nikdy předtím ve svém
životě. „Musím s tímto Mistrem bezpodmínečně mluvit“,
říkal si. „Snad mi může ukázat správnou cestu.“ Po přednášce
šel za mistrem a poprosil ho o rozmluvu.
Vyprávěl mu celý svůj životní příběh, o své neschopnosti nalézt spokojenost a vnitřní štěstí. „Můžeš mi dát radu, mistře?
Můžeš mi říci, jak najdu to, co hledám?“ Mistr přikývl: „Měl
bys cvičit jógu.“ „Ale to už dělám dlouho,“ odvětil Honza.
„Denně cvičím hodinu ásany, pránájámu, ráno a večer se
modlím a medituji. Co mám ještě dělat? Řekni mi, kterou
jógu mám cvičit?“ „Buď jednoduše jako jogín,“ opakoval
mistr. „Potom mi řekni, jaký jogín je,“ požadoval Honza.
„Mohu ti říci jenom toto,“ vysvětloval mistr ještě jednou.
„Mysli si stále: Jsem jogín. Nyní ale jdi domů, neboť já bych
chtěl meditovat. Zítra ve stejnou hodinu můžeš zase přijít,
potom ti řeknu víc.“
Honza učinil, jak mu mistr poručil. Šel domů a přeříkával
si stále v duchu: „Jsem jogín, chtěl bych být jogínem.“
Nevyprávěl žádnému člověku o své rozmluvě s mistrem, ani
své ženě. Stále vnímal v duchu slova mistra: „Buď jogínem.
Jsi jogín.“ Nemyslel na nic jiného a věrně si přeříkával tyto
věty. Ještě před usnutím si pomyslel: „Jak je pěkné být jogínem. Rád bych byl jogínem a už jím vlastně jsem.“ Příští ráno
se cítil zcela lehce a svobodně. Trudnomyslnost ustoupila,
nehloubal už o svém domněle zpackaném životě.
Po práci šel zase k mistrovi, byl dychtivý se dozvědět, jak má
žít jako jogín. Mistr ho pozdravil s úsměvem a ptal se: „Nu,
můj jogíne, jak se ti dnes vede?“ „Velmi dobře,“ odpověděl
Honza. „Tvoje slova mě vzpružila, získal jsem znovu životní
naději, neboť, jak vidíš, je pro mne nejvyšší čas. Vždyť už mi
je pětapadesát let. Snad mám ještě dvacet, nejvýš ale třicet
let před sebou.Víc jak třicet let bych nechtěl žít, neboť potom
bych byl neduživý stařec, nemocný a slabý a život by byl jen
větší břímě.
„Tak nemáš v žádném případě uvažovat,“ poučoval ho mistr.
„Tvůj další úkol je myslet si: Nejsem starý, pětapadesát let je
ještě mladý věk. Nebudu nemocný a neduživý a nezemřu. To
pro dnešek stačí. Jdi domů a přijď zase zítra.“ Honza se chtěl
ohradit, vždyť přišel, aby se dozvěděl, jak žije jogín. Avšak
mistr měl už zavřené oči a byl ponořen do meditace.
Honza šel tedy domů a opakoval zase v duchu slova mistra:
„Nejsem starý. Co je to pětapadesát let? Vždyť se skutečně
cítím čilý a silný. A nebudu také starý, chorobný a neduživý.
Nezemřu. Zůstanu mladý a zdravý.“ Sice nevěděl, jestli
vlastně tak zcela věří tomu, co si přeříkával, avšak chtěl se stát
jogínem a všechno věrně následovat, co mu mistr uložil.
Ačkoliv o tom nebyl zcela přesvědčen, jak bylo řečeno,
působily na něj tyto myšlenky a slova, rozpouštěly strach
a-napětí v jeho podvědomí. Cítil se lépe než jindy. Jeho utrápený vzhled se prosvětlil. Aniž by pozoroval, usmíval se na
lidi, které potkával, a ti jeho přátelskost opětovali.
Můžete to sami zkusit: Když jste šťastní, vyzařujete kolem
sebe vřelé a milé naladění. Cítíte-li se naproti tomu smutně,
tak se brzy kolem vás šíří smutek a trudnomyslnost. Když se
snažíte být navenek milí a přátelští, nic vás to nestojí. Všichni
v okolí vycítí vaše vnitřní ladění. Cítíte-li se vnitřně vyrovnaně
a dobře, tak se také ovlivňuje pozitivně celá atmosféra kolem
vás a prosvětluje se vaše okolí. Tak působí naše myšlenky na
podvědomí a psychiku, které zase určují stav mysli.
Jak bylo dohodnuto, přišel Honza příští den zase k mistrovi
a-ten ho jako vždy s přátelským úsměvem pozdravil: „Nu,
můj jogíne, jak se ti vede dnes?“ „Velmi dobře,“ odpověděl
Honza. „Ptám se ovšem, jak dlouho bude tato nálada trvat.
Mám strach, že ji ztratím. Nyní mi tvoje slova propůjčují
sílu, avšak někdy určitě zase spadnu zpět do svého starého
neutěšeného stavu.“ „Pak má být toto tvým dalším úkolem,“
řekl mistr. „Mysli stále: Jsem jogín, budu udržovat stále
toto vědomí a už nikdy nespadnu do svého starého já.“
„Ale mistře,“ naléhal Honza, „řekni mi přece konečně, jak
mám žít jako jogín? Co je jogín?“ „Dnes nemáme čas na
dlouhá vysvětlování. Čiň, co jsem ti řekl. Mysli: Od tohoto
okamžiku, není síla ve vesmíru, která mě může udělat smutným a tížit mě. Budu se cítit vždycky plný síly a šťastný,
neboť jsem jogín. Nebudu starý, nemocný nebo neduživý.
Jsem nesmrtelný, protože jsem jogín. Strach a smutek mi
nemohou ublížit. Jdi nyní domů a přijď zase zítra, pak ti
řeknu, co je jogín.“
Honza šel tedy domů s tím, že si živě představoval slova svého mistra a cítil se vřele a lehce. Dokonce i děti pozorovaly,
že se něco na jejich otci změnilo. Říkali: „Otče, vypadáš tak
šťastně a mile.“ Také jeho žena se ptala: „Co je s-tebou? Ty
jsi dnes dobře naladěn!“ „Ne, vůbec nic se nestalo,“ pospíšil
si je Honza ujistit. Cítil se však skutečně dobře. Jeho bolesti
žaludku zmizely, také jeho krevní tlak se normalizoval. Už
nebyl tak netrpělivý, už se nehněval na svět ani sám na sebe.
Následující den ho mistr pozdravil jako obvykle: „Jak se ti
daří, šťastný jogíne?“ „Momentálně se mám velmi dobře,“
odpověděl Honza. „Avšak mám strach, že život jogína vůbec
nevydržím. Víš, že mám rodinu, o kterou se musím starat.
Nemohu žít v ústraní a všechno odevzdat. Co mám dělat?“
Mistr mu poradil: „Nedělej si žádné starosti. Neříkal jsem
ti, že si máš vždy myslet, že už jsi jogín? Ty žiješ jako jogín
a-nebude to pro tebe těžké. Věř mi, nic není lehčí než život
14
jogína. Je to pěkný jednoduchý život. Nepotřebuješ se přitom
vůbec namáhat. Nyní jdi domů ke své rodině, zítra ti o tom
povím víc.“
Jak šťastný byl Honza ze slov mistra! Říkal si: „Můj mistr mi
ukáže cestu životem, která je zcela jednoduchá. Nic není lehčí
než život jogína. To mě ujistil. Jsem jogín a jsem nesmrtelný.
Nebudu nemocný a starý. Jak jsem šťastný, že jsem jogín.“
Příští den se ho mistr zeptal: „Nu, jaký je tvůj život? Je jednoduchý nebo těžký?“ „Je nádherný,“ horoval Honza, „zcela
jednoduchý a pěkný. Cítím se dobře, spím dobře a moje denní
práce mi jde zcela lehce od ruky. Jen mi ale, prosím, konečně
řekni, jaký má být jogín? Jsem už celý nedočkavý, abych s
tím mohl začít.“ Avšak mistr zase kroutil hlavou: „Nebuď tak
netrpělivý, jogín se musí především učit trpělivosti. Buď tedy
trpělivý a uč se čekat.“ Potom mu mistr vyprávěl následující
příběh.
Byl jednou jeden sedlák a selka, kteří měli malé pole. Na
něm pěstovali sezam. Počasí v tom roce bylo příznivé a
setba byla dobrá. Selka z toho měla radost a v duchu už před
sebou viděla bohaté žně. V myšlenkách již zažívala vonící
sezamový olej. Její muž však uvažoval: „Ještě to není tak
daleko. Vyčkej a netěš se příliš brzy.“ To selka nerada slyšela
a vyčítala svému muži: „Co jsi to jen za pesimistu! Podívej
se přece, jak dobře rostliny prospívají! Proč se netěšíš se
mnou?“ On ale jen kýval hlavou a mlčel.
Přišlo léto a začaly žně. Úroda byla tak velká, jak selka
předpověděla. „Co říkáš teď?“ ptala se svého muže. „Měla
jsem pravdu, když jsem se těšila. Jaký jen dobrý olej
získáme!“ „Samozřejmě máš pravdu,“ přitakal sedlák. „Ale
ještě nemáme ten olej, vyčkej tedy.“
Vymlátili semena sezamu, dali do velkého pytle a přivezli
do mlýna. Tam semena nechali vylisovat a získali padesát
litrů nejjemnějšího oleje. „Není to nádherné,“ radovala se
selka. „Podívej se, jaký máme dobrý olej a kolik ho je. Teď
už opravdu nemůžeš proti tomu nic říkat.“ „Ano, olej je dobrý, ale ještě nejsme doma,“ odvětil sedlák svým rozvážným
způsobem. Tu selka vybuchla a utrhla se na něj: „Tvoje
nevrlost je nepřekonatelná! Ty umíš opravdu zkazit každou
radost.“
Beze slova dal sedlák na ramena velký džbán s olejem
a-mlčky šli vedle sebe. Před domem sundal opatrně džbán
a-šel do spižírny, aby pro něj zajistil bezpečné místo. Ale selka chtěla hned v kuchyni připravit čerstvý salát s vytouženým
olejem. Nechtěla čekat, až muž přelije olej do menší nádoby,
a chystala se sama vyzvednout těžký džbán. Ten jí však vyklouzl z rukou, spadl na podlahu a rozbil se. Zcela bez sebe
se dívala na cenný olej, který se v okamžiku vsákl do země.
Když to viděl její muž, pravil: „Říkal jsem ti, netěš se příliš
brzo, měj trpělivost a počkej.“
Mistr dodal: „Jako jogín se uč především trpělivosti a výdrži.
Zítra ti budu víc vyprávět o tom, jaký je jogín. Říkám ti: Je to
překrásný život. Ty jsi opravdu nejšťastnější člověk na zemi,
neboť jsi jogín.“
Doma čekal Honza trpělivě, až byla jeho žena hotová s-večeří,
a nebyl nevrlý jako jindy, když večeře nestála hned na stole.
To naladilo také jeho ženu přátelsky a posloužila mu pozorně
a láskyplně. Děti cítily také uvolněnou atmosféru a-byly hned
velmi hodné a klidnější. „Jakou mám přece milou ženu a
milé děti, mohu se opravdu považovat za šťastného, že mám
takovou rodinu hodnou lásky,“ myslel si Honza a cítil poprvé
něco takového jako spokojenost.
Mistr, když k němu příští den přišel, začal: „Dříve než můžeš
začít žít jako jogín, máš se učit ještě něco: Dávat lásku, bez
lásky nemůžeš být jogínem.“ „Jaký druh lásky a komu ji mám
dávat?“ ptal se Honza. „Pravá láska znamená porozumění
a-soucit pro všechny živé bytosti, pro ostatní a také pro sebe
samého. Poskytuj všem, lidem i zvířatům, přírodě a také
sám sobě čistou lásku. Jen to zkus a budeš vidět, jaké štěstí
ti to přinese. Plyne v tobě nevyčerpatelný proud lásky, je
však omezen sobectvím a egoismem. Nech svou lásku volně
plynout, poděl se s ostatními, rozdávej ji každému. Pravá
láska spočívá v porozumění, pomoci, odpuštění a službě.
Pojď se mnou,“ dodal pak, „trochu se projdeme.“
Honza následoval mistra a ten mu cestou vysvětloval, jak má
pomáhat: „Ukazuj lidem cestu, jak mohou vést lepší život.
Odkliď z jejich cesty překážky a kameny, pročisti také svou
vlastní životní cestu, abys vyčistil svůj budoucí osud.“ Zatímco mistr takto mluvil, zůstal Honza nenadále stát a zvedl
něco z cesty. Mistr, který šel několik kroků napřed, se otočil
a ptal se: „Co to děláš?“ „Mistře, řídím se tvými slovy,“
odpověděl Honza, „a pomáhám bytosti, která ztratila cestu.
Hlemýžď seděl uprostřed cesty a možná, že by ho nepozorný
chodec zašlápl. Tak jsem ho zvedl a dal na okraj cesty.“ „To
jsi neměl dělat!“ zvolal mistr přísně. „Jak to?“ podivoval se
Honza. „Nerozumím tomu, chtěl jsem mu přece jen pomoci
a-vzít ho z nebezpečné zóny.“ „Ty ale nevíš,“ odvětil mistr,
„zda jsi mu pomohl, nebo naopak jsi prodloužil jeho cestu.
Víš, jakým směrem chtěl jít? Možná, že jsi ho vrátil do jeho
výchozího bodu.“ „To opravdu nevím,“ přiznal Honza.
„Nestačí jen chtít být nápomocný,“ poučoval ho mistr.
„Přemýšlej dobře a zkoumej důkladně, kdo potřebuje skutečně
pomoc a jaký druh pomoci je nutný. Avšak teď je čas se vrátit.
Přijď zase zítra, budeme pokračovat.“
„Zase mi mistr neřekl, jak má jogín žít,“ pomyslel si Honza,
když byl na cestě domů. „Ale dal mi úkol pomáhat, pochopit
a dávat lásku, proto se o to chci snažit.“ Když přišel domů,
zastihl svou ženu v kuchyni a udělal něco, co až dosud nikdy
neudělal – pomohl jí. Prostřel stůl, přinesl jídlo, po jídle stůl
uklidil a pomohl s umýváním nádobí. „Co se s tebou stalo?“
ptala se ho žena docela udiveně. „Vůbec nic se nestalo,“ bránil
se. „Vidím jen, že máš moc práce, a chtěl bych ti pomoci.“
Vnitřně si ale stále přeříkával: „Jsem jogín, jsem nesmrtelný,
jsem mladý, silný a šťastný a nebudu nikdy nemocný a starý.
Mám trpělivost a výdrž, následuji svého mistra tím, že dávám
všem lásku a jsem nápomocný.“
Příští den navštívil zase mistra a ten se ho opět zeptal na jeho
stav. „Mistře, mám se dobře,“ řekl Honza. „Moje rodina je
šťastná a náš život se stal velmi harmonickým. Také v práci
probíhá všechno hladce. Můj svět se skutečně změnil od té
doby, co tě znám. Nyní mi, prosím, konečně řekni, jak žije
jogín. Přece bych tak rád byl skutečným jogínem!“
„Rád bych ti všechno řekl,“ uvažoval mistr, „ale ještě něco
v-tvém životě chybí. Já vím, že tvé srdce je plné lásky, ale
ve světě jsi zažil vždy jen zklamání. Obrať proto své pocity
k-Bohu. Bůh tě nikdy nezklame. Jakou lásku mu dáš, dá ti
on tisíckrát zpět. Myslím, že nastal čas, aby ses dozvěděl, co
je Bůh.“ „Modlím se každý den a opakuji svou mantru, co
víc ještě mohu dělat?“ ptal se Honza. „Já vím, že to činíš,“
řekl mistr. „Ale lásku jsi ještě Bohu nevěnoval.“ „Jak mohu
Bohu darovat svou lásku?“ „Zcela jednoduše tím, že mu
otevřeš své srdce. Bůh tě miluje takového, jaký jsi.“ „Ale já
nemohu přece jednoduše říct: „Bože, zde jsem, mám tě rád.“
Jsem hříšný člověk s nesčetnými slabostmi a chybami, jak
bych mohl tak mluvit k Bohu?“ „Vzpomeň si na své dětství.
15
Jak jsi mluvil se svým otcem?“ nabádal ho mistr. „Svého
otce jsem velmi miloval,“ vyprávěl Honza. „Před ním jsem
nepotřeboval mít žádný strach. K němu jsem mohl vždy přijít,
hrál si se mnou, rozveselil mne, když jsem se cítil špatně, a
utěšoval mě, když mě něco bolelo. Měl pro mne vždy čas a
byl připraven mi naslouchat. U něho jsem si mohl být jistý,
že všemu rozumí a odpustí mi.“
„Vidíš,“ přikývl mistr. „Právě tak máš milovat Boha. K Bohu
můžeš přijít kdykoliv, můžeš mu všechno říct, pokud je tvé
srdce čisté. Co jsi cítil, když jsi šel za svým otcem?“ „Myslel
jsem jen, že jsem jeho dítě a mám právo u něho být, sedět na
jeho klíně a cuchat mu vousy.“ „Miluj Boha tímto způsobem,
potom ti řeknu, jak má žít jogín,“ uzavřel pro tento den mistr
povídání.
Cestou domů a doma Honza přemýšlel o slovech mistra. Zkoušel myslet na Boha jako na svého vlastního otce: „Můj otec mě
nemá nikdy za špatného a hříšného. Neodsuzuje mě a netrestá,
nýbrž mi pomáhá, když udělám chybu. Můj otec chce pro mne
to nejlepší a nejkrásnější. Udělá všechno pro to, abych byl
šťastný.“ Tím, že tak myslel, ztratil svůj strach před Bohem
a-získal vnitřní důvěru. Cítil, že patří k Bohu a začal se dívat
na Boha jako na vlastní já. Nepopsatelný pocit štěstí naplnil
jeho srdce. Jeho srdeční čakra se otevřela a v tom okamžiku
proudila božská láska do jeho srdce a naplnila ho.
Slzy štěstí mu tekly z očí. Jeho žena se lekla, když viděla
svého muže plakat, a ptala se ohromeně, co se stalo. „Moje
lásko,“ řekl docela jemně, „jsem nekonečně šťastný, promiň
mi, prosím, že jsem tě často z nevědomosti a sobectví
zraňoval. Až dosud jsem nevěděl, co je láska, a moje pocity
mě vedly vždy špatným směrem. Teď jsem poznal, že Bůh
je v-tobě, ve mně a ve všech bytostech. Jemu chci věnovat
celou svou lásku tím, že dám lásku všem bytostem. Dříve
jsem byl sobecký a myslel jsem jen na sebe, to bych chtěl
teď změnit.“
Když příští den přišel k mistrovi, poklonil se mu pokorně
a-dal mu zase otázku: „Mistře, můžeš mi už povědět, jak
má jogín žít?“ „Čekám toužebně na ten den, kdy ti to budu
moci konečně svěřit,“ odvětil mistr. „Ty jsi už jogín a žiješ
jako jogín, ale řeknu ti ještě něco, co máš vědět. Fyzické tělo
je omezené a proměnlivé, nezůstane vždy mladé a zdravé,
zestárne a opotřebuje se a jednoho dne zemře. Dokud se
ztotožňuješ s tělem, žiješ v nevědomosti. I kdyby ses snažil
sebevíc, tělo nemůže zůstat mladé a krásné. Nejkrásnějším
a-nejlepším je ale tvé pravé já a TO JSI TY. Máš žít jako
jogín, jen to ti mohu stále říkat. Žij jako jogín, mysli na to, že
nejsi starý nebo nemocný, že jsi věčný a nikdy nezemřeš.“
Zamyšleně se odebral Honza na cestu domů. „Chtěl jsem být
jogínem a mistr řekl, že už jím jsem. Přitom ještě stále přesně
nevím, co jogín je. Avšak chci být trpělivý, jednoho dne mi
určitě mistr svěří, jak žije jogín.“ A začal zase přemýšlet
o-tom, že mu mistr řekl: „Nejsem toto tělo, tělo je jen můj
nástroj, nic se nemění, jen mé tělo. Nebudu starý a nemocný,
nýbrž zůstanu mladý a zdravý.“ Necítil už žádný strach,
bolest, starosti. Poznal tělo jako svého nejlepšího přítele,
o-kterého chtěl pečovat a dávat na něj pozor. „Žiji jako jogín,
nejsem tělo, nejsem mysl, nejsem pocity…“ Tak přemýšlel.
„Ale co potom jsem? To mi mistr neřekl.“
Příští den chtěl zase dát mistrovi tuto otázku, ale mistrovu
chatu našel prázdnou. Mistr zmizel. Pocítil velký smutek
a-připadal si opuštěný. Mnoho dní se toulal kolem a ptal se
všech lidí, zda mistra neviděli. Ale nikdo mu nedokázal říct,
kde by mistr mohl být. Časem se uklidnil a řekl si: „Můj mistr
mne nikdy neobelhal a jsem si jist, že mě neopustil. Jednoho
dne určitě přijde, aby mi řekl, jak žije jogín. Až dotud chci
následovat jeho slova, myslet a žít tak, jak mě to učil. Dal
mi úkol myslet, že jsem jogín a žít jako jogín. Nemám být
smutný a bezmocný a mám se cvičit v trpělivosti. Nemám se
ztotožňovat s tělem, které se mění, stárne a umírá, ale mám
se cítit zdravý, šťastný, mladý, silný a nesmrtelný. Mám
dávat všem svou lásku a každé bytosti mám pomoci podle
nejlepšího vědění a nejlepšími silami a sloužit.“ Od tohoto
okamžiku vedl život podle těchto myšlenek. Každý den ale
po práci navštívil chatu mistra tak, jak to dělal, když v ní
mistr ještě žil. Na tomto místě cítil energii mistra, hodiny
meditoval a myslel na čas, který strávil s mistrem a na své
hovory s ním.
Vnitřně ho volal, neboť mistr nesplnil ještě jeho přání. Neřekl
mu, jak žije jogín. Avšak Honza důvěřoval slovům mistra
a-trpělivě na něj čekal.
Léta plynula, Honza a jeho žena stárli, děti opustily dům a
založily své vlastní rodiny. Honza vyprávěl ženě o setkáních
s-mistrem a oba žili jen tak, jak učil mistr. Honza navštěvoval
dále věrně chatu mistra, uklízel ji a staral se o ni jako o-chrám.
Mezitím uplynulo patnáct let.
Když se jednoho dne blížil k chatě, slyšel z dálky zvuk óm.
S-očekáváním vstoupil do chaty a uviděl tam svého mistra.
Jak velká byla jeho radost! Mistr se zase vrátil! S úsměvem
se mistr podíval na Honzu a zeptal se, jako by se byli viděli
naposledy včera: „Nu, můj jogíne, jak se máš? Jak probíhá
tvůj život?“ „Mistře, žiji šťastně a spokojeně tak, jak jsi mi
přikazoval. Avšak, řekni mi, kde jsi byl tak dlouho? Proč jsi
mě nechal patnáct let samotného? Toužebně jsem tě každý
den vyhlížel a čekal na tebe. Můžeš mi dnes konečně říci, jak
žije jogín?“
Mistr přikývl: „Ano, dnes ti chci všechno sdělit, neboť právě
proto jsem se vrátil. Víš, ve skutečnosti je ti už všechno jasné.
S každým úkolem, který jsi splnil, stával jsi se víc a víc jogínem a teď už je to tak daleko, že jsi skutečně jogín.“
Po těchto slovech se rozplynula podoba mistra ve světle
a-zmizela. Dodržel slovo a přišel, aby splnil, co svému žáku
slíbil.
Honza se rozhodl převzít místo mistra a vedle mistrovy chaty
postavil ještě dvě další, pro sebe a pro svou ženu. Zde od té
doby žili, Honza plnil své světské povinnosti a viděl svůj
životní úkol v tom, že tomu, kdo k němu přišel, dával to, co
mu dal jeho mistr: „Buď jogínem a žij jako jogín.“ Tak se stal
jogínem a pokračoval v práci svého mistra.
Tato povídka – jak má žít jogín – je povídka z „Jógy v denním životě“. Jógová cvičení – ásany, pránájámy, relaxace,
mantry a meditace – jsou dobré pro tělo, mysl i duši a máte
je pravidelně provádět. Ale být jogínem znamená jógu vnitřně
uskutečnit. K tomu je nutné, abyste změnili svůj vnitřní stav
a-způsob myšlení. Máte v sobě mnoho strachu, který vás
oslabuje, a čím víc se bojíte, tím jste slabší a nemocnější.
Můžete se starat o tělo, jak nejlépe dovedete, jednoho dne
stejně zestárne a zemře. Tento osud je nevyhnutelný. Avšak
vy nejste tělo, mysl ani pocity. Poznejte své pravé Božské
Já a-obraťte svou lásku k Bohu. Poznejte Boha ve všech
bytostech, v každém atomu, v celém vesmíru. Milujte ho bez
výhrad a beze strachu. Věnujte mu celý svůj život. Nikdy se
nevzdávejte a neztrácejte trpělivost, neboť jednoho dne jistě
uvidíte Boha a sjednotíte se s ním.
paramhans svámí Mahéšvaránanda
16