fotograf reflexu jan Šibík zachytil v los angeles truchlení po michaelu

fotograf reflexu jan Šibík zachytil v los angeles truchlení po michaelu

REPORTÁŽ
aktuálně
text Ondřej
petr volf
Formánek
foto Jan
petrŠibík
jedinák
Michaelu Jacksonovi se v těchto
dnech klaní milióny lidí. Z nich
statisíce dvojníků a dvojníků jeho
dvojníků a velmi vzdálených jejich
napodobitelů.
Další fotografie Jana Šibíka
z Los Angeles těchto dnů n
­ ajdete
na webu REFLEX.CZ
Fronta na smutek
Fotograf Reflexu Jan Šibík zachytil v Los Angeles truchlení po Michaelu Jacksonovi
6 X REFLEX 27–09
REFLEX 27–09 ` 7
Jako při náboženské pouti. Potkávají se tu nejen typy lidí, které by se asi jinak
nepotkaly, ale střetávají se tu i celé generace. Ty, které žily v Jacksonově éře.
„Vystát tuhle frontu ke zlaté hvězdě v chodníku Hollywood Boulevardu trvá tři
čtvrtě hodiny,“ říká Jan Šibík
frontu vystát podruhé,“ říká Hon­
za Šibík.
Po bulváru přejíždějí auta, když
míjejí dav a policejní zábradlí, zpo­
malí a z vyrolovaných okýnek za­
zní co nejhlasitěji hlas Michaela
Jacksona.
Nebo aspoň někdo vykřikne
jeho jméno.
Všichni hlasitě troubí.
Okamžik slávy
K Michaelově hvězdě se trousí
i spousta jeho dvojníků a dvojníků
jeho dvojníků a velmi vzdálených
napodobitelů.
Afroameričané s jacksonov­
ským kloboukem a tváří pomaza­
nou bílým make-upem.
Každý dvojník vyvolá obrov­
ský zájem přítomných médií. Se­
běhnou se k němu s fotoaparáty
a kamerami a obvykle položí tutéž
otázku: Co pro vás v životě zname­
nal Michael Jackson?
Co mají říci? Mytická postava, jíž
jsem obětoval svoji vlastní identi­
tu? Popstar, která ještě po své smrti
rozdává zapomenutým a přehlíže­
ným, jako jsem já, kousky své slá­
vy. Protože jen díky ní se na mě teď
na okamžik obrátily zraky vašich
objektivů. Možná se mě i zeptáte
na to, jak se jmenuji.
Nikdo tak slavný už
nepřijde
„V tom davu, co čeká a pomalu
postupuje ke hvězdě v zemi, jsou
Smutek dvojníka. Hned po příletu do L.A., ve čtyři ráno tamního času, se fotograf vydává tam, kde se truchlí. A je to působivé.
pop
Los Angeles je prý vzhůru nohama, lidé vyšli do ulic, zpívají, truchlí a tančí. Četl jsem
to na internetových stránkách českých deníků. Na davy v ulicích dohlížejí policejní
vrtulníky. Je mi jasné, že někde uprostřed té divoké a truchlící lidské řeky je smýkán
i náš fotograf Jan Šibík. „Ale vůbec ne,“ říká mi, když s ním mluvím na Skypu,
„ve městě to vypadá stejně jako jindy.“ Honza Šibík dodává, že ani před Jacksonovým
domem v prominentní čtvrti Holmby Hills se nic neděje.
„Asi šedesát metrů od vrat domu
je natažená policejní páska a dál
tě nepustí. Když jsem tam dorazil,
okolo postávalo pár lidí, na zemi
pár svíček a to bylo tak vše. Nebylo
to zajímavé ani na fotografování,“
říká Jan.
Do toho domu se Michael Jack­
son nastěhoval po Seanu Con­
nerym, prvním představiteli agen­
ta 007 Jamese Bonda.
Může James Bond zemřít?
Ne. Dostal licenci k zabíjení, ne
k umírání. To je povinnost a železná
tradice, která se neporušuje. A dědí.
James Bond usedl do křesla nej­
elegantnějšího anglického bojovní­
ka proti zlu a zločinu po Sherlocku
Holmesovi. Co se stalo, když zemřel
Sherlock Holmes? Lidé vyšli do ulic.
Britská královna Viktorie vyjádřila
8 X REFLEX 27–09
svoji nespokojenost. Tohle si nesmr­
telný hrdina nemůže dovolit.
James Bond se evidentně poučil,
zatím pokaždé vyvázl živý. Takže
by dávalo smysl, že božský Micha­
el, který sedával léta v jeho křesle
a snídal u stejného stolu, taky nikdy
nezemře. Nebo si snad vzpomenete
na absurdnější a neuvěřitelnější tis­
kovou zprávu, než byla ta z minulé­
ho čtvrtka: Umřel Michael Jackson.
Ani Perez Hilton, největší z bul­
várních bloggerů, tomu zkraje ne­
uvěřil. „Prý srdeční záchvat! Buďto
kecá, nebo simuluje.“
Na takovou smršť rozhořčených
reakcí, která následovala, zřejmě
nebyl stavěný ani cynik Hiltono­
va formátu. Stáhl se, dokonce se
omluvil.
I přibližně tři kilometry od­
sud, před nemocnicí na Westwood
Plaza, kde zpěvákovi definitivně
zastavilo srdce, je tak trochu ...
mrtvo.
„Pár vyhaslých svíček, něco
květin a sem a tam někdo přijde
a vyfotografuje se.“
Začínám z toho být trochu zma­
tený. V médiích se nepíše, nemluví
a netočí téměř o ničem jiném než
o tom, jak zemřel král popu a truch­
lí celý svět. A můj redakční kolega,
jenž je v údajném epicentru smut­
ku, mi říká, že se nic moc neděje.
Je to celé jen bublina?
Je a není.
Pošlapaná hvězda
Tím místem, kam proudí pro­
cesí desetitisíců fanoušků Micha­
ela Jacksona, se nestal jeho dům,
v němž přebývalo zpěvákovo sou­
kromí, ani nemocnice, v níž jeho
fyzické tělo vypovědělo životní
funkce, ale hvězda v chodníku
na Hollywood Boulevardu. Hvězda
jako nejjednodušší a nejmocněj­
ší symbol popového náboženství,
který obsahuje vše podstatné.
Michaelova hvězda je před čín­
ským divadlem, na rohu Holly­wood
Boulevardu a ulice Orange Drive.
„Stojí tu dobrého čtvrt kilomet­
ru dlouhá řada lidí všech ras, spo­
lečenských tříd a téměř libovolné­
ho věku. Vystát tuhle frontu, než
se konečně dostanete na okamžik
nad hvězdu v chodníku, trvá tři
čtvrtě hodiny,“ říká Jan Šibík.
Okolo ní je kovové policejní zá­
bradlí a asi patnáct strážníků, kte­
ří se snaží popohnat každého, kdo
se konečně dočká. Na každého kři­
čí, ať se nezastavuje a pokračuje.
Hlavně žádné dlouhé rozněžňová­
ní a pietní vzpomínání. Michael
patřil všem, podívejte se za sebe.
„Takže nakonec má každý
na to, aby vhodil na místo květinu
nebo si ho vyfotografoval, jen jed­
nu dvě vteřiny. Někteří jsou z toho
tak zmateni a vyvedení z míry,
že i zapomenou stisknout spoušť
svého už desítky minut připrave­
ného fotoaparátu. A tak jdou celou
pop
vedle sebe lidi, které bys normál­
ně pohromadě nepotkal. Tři čtvrtě
hodiny spolu mluví a objímají se
a brečí a utěšují se lidi z nejpromi­
nentnějších čtvrtí s lidmi z těch
nejchudších. Jako při opravdové
nábožné pouti.“
Michael byl největší a poslední
popkulturní bůh. Jeho sláva začala
s příchodem a vzestupem hudeb­
ní televizní stanice MTV, v době,
kdy televize jako médium dokázala
připoutat stamilióny lidí po celém
Dav těch, kteří se s Michaelem Jacksonem nechtěli nikdy rozloučit, se s ním právě loučí
světě několika příběhy slavných
seriálů, několika okouzlujícími
tvářemi a několika podmanivými
melodiemi. Do té doby ani od té
doby se už nikdy tolik lidí na světě
neshodlo na tak malém množství
společných postav a příběhů.
Postavy se staly ikonami a pří­
běhy se proměnily v mýty.
Michael Jackson byl ikonou
a jeho příběh mýtem.
Byl ikonou černošské kultury –
byl prvním Afroameričanem, jenž
na MTV a později v dalších médi­
ích takto zásadně prorazil, prvním
černým umělcem, který dokázal
oslovit i obrovské masy bílých po­
sluchačů.
Stal se tak mimoděk i ikonou
třetího světa. Pro chudé obyvatele
afrického, indického i brazilského
slumu byl jedním z nich, tím, co to
dokázal.
Byl ikonou moderní sexuálně
uvolněné doby: rozvlněné boky,
dlaň v rozkroku, typické „hekání“
při zpěvu.
Býval i ikonou progresívní čer­
né funky a disko hudby v popovém
mainstreamu.
A nakonec byl ikonou selfmade­
mana, jeho životní příběh se stal
mýtem pro všechny ctižádostivé
10 X REFLEX 27–09
bez ohledu na to, jestli jsou „black,
or white“. Jak napsal nedávno hlav­
ní ­hudební kritik londýnských Ti­
mesů: „Michael Jackson byl skuteč­
ným králem popu, a to až do doby,
než se za krále popu sám prohlásil.“
Michael poté vešel mezi ikony
nevkusu, vší té arogance show-busi­nessu, okázalého mesiášství,
nepřirozenosti a umělosti.
Dokázal ztělesnit vše, čím je
komerční popkultura hnusná.
Pro mnohé z těch, kterým už ten­
hle král popu lezl nejméně od dru­
hé půli devadesátých let krkem,
byly zprávy o odpadajícím nose
či podivných aférách s malými
chlapci něčím, co budilo škodo­
libou radost.
Ať tak, či tak, žili jsme ve věku
Michaela Jacksona. Mohli jsme
ho mít rádi nebo nesnášet, mohli
jsme se jej snažit střídavými úspě­
chy i usilovně ignorovat, ale byl tu
Dívka s nafukovací figurínou. Smutně postává před losangeleským sídlem krále
popu v Holmby Hills.
jako jedno jediné jméno a příběh,
které jsme znali úplně všichni. Už
téměř třicet let si nemůžete jít na­
koupit housky, aniž byste ho ne­
slyšeli.
Političtí komentátoři si stěžu­
jí, že přes něj dnes nejsou slyšet
policejní obušky a křik raněných
na ulicích v dnešním Teheránu.
I pro al-Džazíru byla smrt krále
popu událostí číslo jedna.
Nevím, jak dlouho si Jacksono­
va hvězda na chodníku udrží tak­
hle silný lesk, jenž zastíní i víc než
miliónové demonstrace v zemi,
která stojí krok od vlastního nuk­
leárního arzenálu. Popkultura ne­
zná věčnost.
Ale na rozdíl od všech doporu­
čení Jamese Bonda si myslím, že
nikdo tak celoplanetárně slavný
jako Michael Jackson už nikdy ne­
přijde.
„Když jsem se k té Jacksonově
hvězdě na Hollywood Boulevar­
du vrátil ve čtyři ráno, stála tam
obrovská smuteční cedule a o ni
opřený dvojník. Docela působivé,“
řekl mi Šibík.
Causu „Michael Jackson (1958
až 2009)“ najdete v Reflexu
na ­stranách 82–87.