HARE KRISHNA

HARE KRISHNA
JANMÁŠTAMÍ
NA DRUHÉ AVENUI
-----------------------------
První oslavy Krišnových
narozenin v New Yorku, 1966
Podle knihy Exploze Hare Krišna od Hajagrívy dáse,
v překladu (nedávno mysticky zesnulého) Jirky Svobody.
8. září 1966. Janmáštamí. Dovídáme se, že Pán Krišna se nerodí jako obyčejné dítě. Zjevuje se. Před pěti
tisíci lety, v Mathuře v Indii. Zjevil se jako čtyřruký
Nárájan, oblečený ve svém transcendentálním oděvu.
Na žádost své matky na sebe vzal dvourukou podobu jako obyčejné dítě. Šrí Krišna je velice úslužný ke
svým oddaným.
„Dnes se postíme,“ říká Swamidži.„Obvykle půsty
nedržíme celý den. Vědomí Krišny není pro ty, kdo
jedí příliš hodně nebo naopak příliš málo. Gándhí
držel půst mnoho dní z politických důvodů, ale my
ne. Podle Bhagavad-gíty je takový půst pokládán
za radžasický neboli vášnivý. My se postíme podle
usměrňujících pravidel: na Ékádaší, jedenáctý den po
úplňku, nepožíváme žádné obiloviny. To je částečný
půst. A Janmáštamí je úplný, celodenní půst až do
půlnoci. Dnes se tedy budeme postit a zpívat a zítra
začneme zasvěcovat.“
Zasvěceno nás bude jedenáct. Roy nám kupuje korálky na odříkávání mantry, sto osm kulatých dřevěných
korálků, velkých jako kuličky na hraní. Na dvorku za
chrámem je ve stoje navlékám na růženec, zvaný
džapa-mála. Za odříkávání mantry pečlivě posunuji
každý jasně červený korálek po šňůře a zauzlovávám
jej. Trvá to hodiny, než zauzluji všechny korálky. Když
se ptám Swamidžiho, proč je jich sto osm, říká mi,
že představují gopí, pastevkyně krav ve Vrindábanu,
milé Pána Krišny.
Odpoledne odcházím se Stanleyem na bleší trh do
Sadové ulice, abychom koupili bavlněnou látku a
obarvili ji ve Swamidžiho vaně na oranžovo. Pak rozstříháváme látku na pruhy délky asi tak tří metrů na
hábity. Stanley jde dokonce tak daleko, že si holí hlavu, ale my ostatní se tomu vyhýbáme, zvláště poté,
co jsme byli svědky případu Keitha, kterého odvezli
do blázince. Kromě toho si mnozí z nás nechávají
dlouhé vlasy s určitou zarytou hrdostí, neboť to považujeme za ztotožnění se se členy hipíckého světa.
Jsme generace vlasů.
- 50 -
„V Kali-juze si lidé myslí, že k tomu, aby byli krásní,
jim stačí nechat si narůst dlouhé vlasy,“ říká Swamidži. „To je výrok Šrímad-Bhágavatamu.“
Uvažujeme o tom. Bohudíky Swamidži netrvá na tom,
abychom se oholili nebo abychom si oblékli hábity.
Když se pozdě odpoledne některých z nás zmocňuje
neklid a pociťujeme hlad z půstu, Swamidži nám sděluje, že v ledničce je ovoce.
„Cítíte-li slabost, vezměte si,“ říká.
Nebereme si, ale místo toho si dopřáváme trochu
vody. Pro většinu z nás půst do půlnoci znamená
podstoupit to nejobtížnější odříkání, jaké jsme na
sebe kdy vzali.
Po večerním kírtanu Swamidžiho žádáme, aby nám
četl ze svého nového rukopisu; posílá tedy Roye nahoru, aby přinesl jeho překlad Bhagavad-gíty. Cítíme,
že je to zvláštní událost. Konečně nebudeme muset
poslouchat překlad impersonalisty Rádhákrišnana!
Stejně jako v prvním zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, i
zde jsou překlady doplněny Swamidžiho pečlivě propracovanými výklady, které vysvětlují veškeré souvislosti daného verše ve vaišnavské osobní tradici.
HARE KRISHNA
Když skončilo čtení, Swamidži vypravuje příběh o zjevení Pána Krišny před zhruba pěti tisíci léty.
„Ti, kdo jsou schopni pochopit povahu Krišnova příchodu, se už znovu nenarodí,“ říká, „ale dosáhnou
Krišnova sídla. To je Šrí Krišnův slib, který dává na
bitevním poli Ardžunovi.“
Pak vypráví o Krišnově půlnočním zrození ve vězení
Jeho démonského strýce, krále Kamsy.
„Pánovo zjevení je možné přirovnat k vycházejícímu
úplňku na obloze,“ říká nám. „Zjevil se svým oddaným rodičům, Vasudévovi a Dévakí, plně ozdobený,
oblečený do žlutého hedvábí, s lasturou, kyjem, diskem a lotosovým květem ve svých čtyřech rukách,
na sobě překrásné šperky. Protože krutý král Kamsa
zabil všechny děti Dévakí, Vasudéva vzal Krišnu do
Vrindábanu, kde byl vychován jako syn Nandy Mahárádže, bohatého majitele početného stáda krav.“
„Ó ne,“ šeptám Wallymu. „To má být všechno, co po
tom celodenním půstu dostaneme?“
Výraz na tvářích všech shromážděných vyjadřuje
všeobecné zklamání. Aniž by cokoliv řekl, dává Swamidži mísu Royovi, který ji posílá dál.
„To je na nás trochu moc,“ říká Wally a bere si plátek
jablka a půl banánu.
Ale k našemu překvapení nás takový malý kousek
ovoce dokonale uspokojuje.
Ať se postíme, nebo hodujeme, jsme-li se Swamidžim, je nám vždycky dobře – to je všechno, co
víme. On je pro nás mudrc, náš děd, duchovní učitel
a oblíbený strýček – všechno dohromady. Sedí na
stupínku a pojídá s námi trochu ovoce, povídá si s
námi o zdánlivě světských záležitostech a směje se.
„Zpěv, tanec, jedení prasádam a filozofování,“ říká,
„to je náš proces. Komu by se to nelíbilo?“
Ano, komu by se to nelíbilo, věčně, ve společnosti
Swamidžiho? Ačkoliv to neříkáme, ve svých srdcích
cítíme, že je to pouze on, kdo nás v temném a osamělém světě spojuje s Krišnou.
***
***
Celý večer odříkáváme na našich nových růžencích
mantru. Nikdo z nás to dosud tak dlouho nedělal,
a přestože jsme se celý den postili, cítíme v sobě
tajemnou sílu. S blížící se půlnocí si celí hladoví
představujeme báječnou hostinu, pořádanou k narozeninám Pána Krišny, hory vonícího prasádam: dort
a kačórí, halvu a purí, sabdží, sladkou rýži, samosy a
gulabdžamuny. Několik minut před půlnocí Swamidži
konečně sestupuje s prasádam ze své kuchyně. Ale
protáhnou se nám obličeje. Je to jen mísa s nakrájeným ovocem.
* Jirka Svoboda (autor autobiografické knihy Autostopem
kolem světa) byl pohřešován od loňského prosince.
V březnu našli turisté jeho zmrzlé tělo v lese na Šumavě,
za hranicemi s Německem. Zemřel (prý kolem Silvestra)
tam, kde strávil většinu života – na cestě.
- 51 -