Francie-díl 2.

30.červen 2014
Le Moulin de la Salaou, zřejmě bývalý zdejší vodní mlýn. Přesněji to sám nezjistím, neboť
francouzštinu ovládám v rozsahu dvou slovíček - bonjour a au revoir. Jitka je na tom podstatně líp, má
slovník :))). Už při včerejší jízdě jsem u některých značek přemýšlel co znamená dodatková tabulka
RAPPEL. Evokovalo mi to asi české rapl, takže: „Nežeň to jak rapl???” Pojďme však ještě k našemu mlýnu.
Kamenná budova přestavěná na hotýlek s restaurací a zahrádkou. Parkujeme vzadu ve dvoře což je trochu
adrenalin, neb je vysypaný kamínky o zrnitostí 2cm a to poctivě. Taky je do menšího kopce a vyjet s
motorkou na silnici mě vždy dokonale opotí, obzvláště když to dělám dvakrát. Nemůžu však po své
milované chtít výkony hodné kulturisty. Pokojíček máme na patře a za oknem nám hučí malý dvoumetrový
vodopád, asi bývalý náhon. Schválně jsem zde použil zdrobnělinu pro místnost kde strávíme tři noci.
Manželská postel, po stranách cca 40 cm, oprýskané okýnko 60x50 vypadá přesně jako to u souseda na
pařeništi. Padající stará almara uchycená nahoře drátem do zdi. Snad proto, aby nám při otvírání nespadla
na hlavu?? Připadá nám to rozkošné a smějeme se od ucha k uchu. To bude asi tou dovolenou…..Tohle
ovšem nabízet v Čechách, joj, bezdomovec by asi přemýšlel, jestli nepůjde zpátky pod svůj most. Máme
však WC a vanu, voda teče, takže pohoda. Zajímavý systém splachování, tlačítko vzadu pod mísou, jakýsi
elektrický odsávač??? Zmáčknu a ozve se nejdříve šumění, mísa se plní vodou,
pak to vše zarachotí, zabublá a …… Řádně vychován rodiči si ihned umývám ruce vedle v umývadle, když tu
ze sifonu vytryskne voda!!! Jéžiši, chvála Bohu!! Byla to jen voda. Ne to, co se právě řítí odpadem. Uff,
fakt jsem si oddechl. Příště pouštím vodu na ruce až po spláchnutí. Povídám to Jitce, ta nevěří, ale směje
se. Nu holka uvidíš sama! Snídani si nějak odbudeme z vlastních zdrojů. Jen mi nepasuje zásuvka z
ponorného vařiče, takže obnažím dráty a jdu do toho prsama. Pour Dieu, takové napětí hned po ránu!
Raději se koukám z okna :-) Z okna jo? :-)) Než uvidím známý pohyb ohřívané vody v plechovém hrnku,
několikráte se zajiskří a taky chytnu pár kopanců. Po chvíli už srkáme horkou kávu a natěšujeme se na
cestu. Jsem rád, že el. soustava hotelíku vydržela moje pokusy a nezkratoval jsem celé městečko.
Po chvíli už bojuji statečně s povrchem na dvoře a vyjíždím s mašinou na silnici. Přisedává Jitka, lehce
přiškrcena foťákem okolo krku a vyrážíme na okružní jízdu okolo slavného Grand canyon du Verdon. Pojď
se tedy milý čtenáři podělit o naše zážitky a kouknout se s námi co dokázala vyhloubit ve vápenci
Provensálských Alp řeka Verdon.
Začátek tedy nic moc, skoro mě napadá, že jsme tady ani neměli jezdit. Jedeme JZ-ním směrem po
D 952 a prvních 7 km jen fičíme zatáčkami kolem řeky. Pak ovšem vjíždíme do skal a začíná to být
zábavnější. Líbí se mi hlavně skalní převisy nad hlavou. A stoupáme do kopce. Serpentiny, nijak ostré, ale
pořád do kopce nás odvádí od řeky až k odbočce na D 23. Jsme nějakých 900m. n. m a ještě malinko
stoupáme, než v ostré pravotočivé najednou první vyhlídka.
Zastavujeme, koukáme a je na co. Nějakých 300 metrů dole se řeka zařezává do skalní rozsedliny a
táhne se mezi skalními stěnami někam do dáli. Fotíme jako ostatní. Je nás tady jen pár turistu, „nou
stres”. Opravdu??? Odněkud zpoza hory se ozve řev motorů a najednou s hromovým kraválem máme nad
hlavou snad jen sto metrů vysoko letící Mirage. Fuj, přidřepl jsem si leknutím!!! Za prvním ještě letí jeho
číslo a zmizí někam mezi skály. Ty sis přidřepl? Já si rovnou sedla až na zem a k tomu zařvala z leknutí.
Nic hroznějšího jsem nezažila. Měla jsem pocit, že začala válka! Všichni lidé okolo jsou z toho
kraválu a nízké výšky letadel v šoku. Ještě, že jsme nejeli
namotorce, nevím zda bychom se na té úzké silnici udrželi.
Ono totiž D23 jest již několik km jednosměrkou a jsme rádi,
že jsme na ni najeli tím správným směrem.
Učím se teď nové „slovo’’ Belvedere :-)))) a moje
francouzština se posouvá na vyšší level. Vyhlídka je zde totiž
každých pár set metrů a my zastavujeme na jedné z nichGorge de Guegues (N 43.750271°, E 6.363491°). Tady
jsme nad kaňonem už hodně vysoko a je vidět jak se vine jako had krajinou někam do dáli. Dnes už víme,
že k jezeru Svatý kříž, ale o něm až později. Jedeme dolů kopcem, pak po vrstevnici, až se silnice opět
napojí na D 952-ku.
Pořád sjíždíme ze svahu, ale už to není tak strmé. Ovšem
po chvíli se opět zařezáváme do skal a asi po 10km se za
jednou z nich najednou otvírá výhled do údolí na jezero
Sainte-Croix. Jak to popsat? Modrá modřejší než byla v
našich představách. Bomba. Taky trochu jiné než ve
Švajcu. Jiné než v Rakousku či Slovinsku. A jiné než na
Šumavě. Krásné a nezapomenutelné. Stačí asi, nebo se
tady nostalgií rozpláču jako stará plačka v kostele :-)
Ještě slabé dva km do kopce a jsme v MoustiersSainte-Marie. Projedeme spodem vesnice a pak strmě
nahoru na parkoviště. Pohoda, je zde místa více než dost.
A to máme rádi! Býti u největšího kaňonu Evropy a
nenavštívit tohle místo? Nemožné, milý čtenáři. A důvod?
Už jen ta poloha vesnice pod dvěma skalními útesy bere
dech. Nádherně je i zachovalá architektura vísky s
románským kostelem z 12.století.
Pod jednou ze skal poutní místo Notre Dame de Beauvoir k
němuž záhy míříme po křížové cestě. Slavná hvězda natažena
mezi skalami nad vodopádem. A vyhlášená Mekka fajáns.
Ukousneme si ze všeho kousek, či spíše jen maličko
ochutnáme. Zde je to tak na dva dny. My máme zbytek
dopoledne, taky odpoledne se nabízí, ale přesto je to málo i
když vesnice nijak velká není. Možná jsme neměli hodovat,
ovšem chceme si otestovat i něco z místní kuchyně. Projdeme
si tedy co stihneme, ale kolem druhé už máme opravdu hlad.
Sjíždíme trochu níže směrem k jezeru a? Tady by mohlo být to správné místečko! Naproti restaurace
La bonne auberge parkujeme pod stromy a jdeme na to. Je to ovšem docela těžké si poradit s jídelním
lístkem. Zvládli jsme to však bravurně, sice se číšník trochu divně koukal, že jsme dva a objednáváme tři
jídla, ale nějak jsme se domluvili. Chvilička čekání a je to tady!!! Poznáváme francouzskou kuchyni nejen
na papíře. Ňam, říká Jitka a nelze než souhlasit. Skvělé jehněčí, grilovaný losos a salát s foie gras tvoří
gró na talířích a k tomu další pochutiny mizí s mlaskáním v našich útrobách. Máš pravdu, už nám dost
vyhládlo a tak do nás jídlo padalo jako „Němci do krytu!” S údivem však sleduji dvě dámy v letech vedle u
stolu. Jeden salátek zobaly snad hodinu. To se pozná pravý Francouz, oběd a gurmánské hody s ním
spojené si umí daleko líp vychutnat :-)
Kulinářská hodina srovnatelná snad jen s Michelinskou restaurací tehdá na Populonii!! Moc jsme si
pochutnali!!
Tak a čeká nás druhá strana kaňonu a než začneme opět stoupat do kopců, musíme se zastavit na Pont
du galetas. Tento most na dvou pilířích není ničím
zajímavý, nebýt místa nad kterým se klene. Zde totiž
ústí řeka Verdon do jezera Sainte-Croix a pohled na
obě strany mostu, jak do kaňonu, tak na jezero je
nádherný. Chvíli fotíme a koukáme na krásně modrou
vodu na níž se na žlutých lodičkách a šlapadlech
projíždějí turisté. Škoda, že to nejde na motorce!!
Jedeme a kousek za mostem najíždíme na D19-ku
a po dvou kilometrech vlevo na D71-ku. Ta nás zavádí
opět do Kaňonu Verdon. Fičíme si to po druhé straně,
úzkou silnicí vytesanou ve skále. Občas nějaký krátký tunel a spousta zatáček nás přivádí až k Pont de
l´Artuby. Most se klene nad soutěskou stejnojmenné říčky, která jest levobřežním přítokem Verdonu.
Je to docela impozantní stavba, postavena před druhou světovou válkou. Je složen z jednoho oblouku o
délce 107m a výšce skoro 200m. Chlubí se primátem - nejvyšší most pro bungee jumping v Evropě. No, i
kdyby to byl most nejmenší, stejně bych si neskočil, adrenalinu máme i tak dost jízdou z kopce dolů do
vesnice Trigance, za níž se opět napojíme na D 952 vedoucí do Castellane.
Je docela horko a chtělo by to trošku okusit jaká voda vlastně proudí Verdonem, takže ještě dáme malou
zastávku v zátočině u řeky. Dá se dojet až dolů k vodě, což není marné! Jdeme se osvěžit!!
Na hotelík přijíždíme okolo páté, nahodíme kraťásky, triko a jedeme
okouknout ještě Castellane. Sehnat něco k večeři, projít si městečko, které teď
žije mistrovstvím světa ve fotbale. Dnes hraje Francie, takže žádná ospalá
atmosféra, ale plné zahrádky před restauracemi, velkoplošná televize a veselí
fandů na náměstí. Naopak ticho v místním kostele a bočních zapomenutých
uličkách.
Trošku jsem doufal, že se dá nějak vyjet nahoru k Capelle Notre Dame du
Roc. Nedá. Tedy ne na Kawě ZZR 1400. Možná horské kolo? Pěšky a teď navečer
to vzdáváme a před devátou večeříme v našem roztomilém pokojíku v Moulin de
la Salou. Lidičky, ten Verdon a okolí rozhodně nezklamal!! Těšíme se na zítřek!!
1. červenec 2014
Ráno jako malované, zatím nám Hélios, bůh slunce přeje. Rychle posnídat a jedeme! Dnes na
opačnou stranu na Peyroules, Saint-Auban a Brianconnet. Zde si vybíráme D2211, silnici na hranici
departementů Provence a Maritimes a vjíždíme do kopců. Tadleta cesta je vhodná spíše pro cyklistický
trip, je hodně úzká, ale povrch není úplně tragický, jen je nutno dávat pozor na kameny vyházené na
asfaltový pruh, místy jen 2m široký. Col du Buis-1196 m.n.m. (N 43.883257°, E 6.781811°) dnes nebyl naším
primárním cílem, ale každý „zdolaný„ průsmyk je fajn bonusem navíc. Jsme nahoře a jedeme bez zastavení.
Ono není nač koukat, kolem lesy a docela divočina, nevím jestli bych se tu vydal sám na kole. V tomhle mě
ještě utvrzuje polodivoké stádo hnědých koz, ovcí a koní. Potkáváme cikány s obytňákem, zaparkovaný v
zatáčce (asi pastevci), něco tam kuchtí, asi se chystají dojit? Či masíčka se jim zachtělo?
Kozy skákaly a pastevci seděli přímo na silnici tak jako my
sedáváme na louce. Prostě ta největší pohoda na Bohem zapomenutém
koutečku země :-). Myslím, že na takovouto ztracenku bychom se bez
našeho Mia s nastavením „nejkratší trasy„ nikdy nedostali. Najíždíme
na slušnější D 911-ku, která nás vede průsmykem Col de Félines930m.n.m. (N 43.924310°, E 6.793386°). Párkrát se zařízneme do
skal, podobně jako včera a už sjíždíme serpentinami do Entrevaux.
Otevře se nám výhled na středověké městečko a musíme zastavit.
Přímo proti nám přes řeku na protějším kopci stojí hrad? To jsme si mysleli při pohledu z dálky. Bližší průzkum odhaluje citadelu chránící
městečko. Tady by zaplesalo srdce znalce pevnostní architektury, jemuž není neznámé jméno stavitele
Vaubana. Máme trochu s Jitkou dilema, tohle to jsme v plánu dnes neměli a zastávka na prohlídku by
určitě nebyla na škodu. Ne, my chceme na Gorges de Galuis!! Ano to je dnešní prvotní cíl a pak se uvidí.
Šviháme asi 3 km proti proudu řeky Le Var a pak na křižovatce bočíme
vpravo na D902. Řeka nás stále doprovází a asi po osmi kilometrech mám
najednou pocit, že mi někdo leje na hledí červené víno. Skály už nejsou
šedobílé, ale oxid železa je barví do červené. Začíná ďábelská jízda - tunely,
průrvy, jednosměrky kolem skal. Neuvěřitelné. Nezapomenutelné. Na jedné z
odpočívek před tunelem dáváme malou svačinku. Tu jsem si zde vysnil a je
hezké si plnit sny. Po chvilce vedle zaparkuje pár z Holandska na banďourovi.
Taky koukají vyjeveně okolo, těžko popsat tu atmosféru. Představuji si, že
zde před pár staletími museli provádět své rejdy vyznavači satana. My si
dnes umíme leccos z geologie vysvětlit, ale přes to, povídejte o tom tady
někomu………..
,,Jitko, máš to nafocené? Stihlas i tu
skálu Téte de Femme?” Myslíš tvář ženy?...
(i skály tu mají svá jména :-)...Fotila jsem
jako o život. Když člověk sleduje tu krásu
neví co dřív zaznamenat. To, že jsem stihla i
tento skalní útvar zjišťuji až doma po
podrobném zkoumání :-)
Přichází ostrá levotočivá a na souřadnicích N 44.063776°, E 6.854069° je konec moto-extáze. Před
námi je vesnice Guillaumes, tam už nechceme. Otáčíme a dáváme si ještě jednou projížďku kaňonem
Gorges de Galuis. Nyní se nacházíme asi 850 metrů nad mořem a po chvíli přijíždíme zpátky pod citadelu
v Entrevaux. Zaparkujeme naproti mostu do městečka a řešíme dilema co dál. Dýchá na nás středověk a
láká nás ke vstupu na most a dále do neznáma. Ovšem skoro v dohledu, nějakých sto km je moře a Nice,
Monaco, Monte Carlo…….
Jedeme k nadmořské výšce nula!! Ještě natankujeme a fičíme k Nice. Řeka Le Var nás doprovází,
postupně nabírá další přítoky, mohutní a stejně tak i silnice. Postupně provoz houstne a najednou jedeme
čtyřproudovkou. Palmy, závan mořského vzduchu, přístaviště a moře!! Jsme na Promenade des Anglais.
Tady už vedou čtyři pruhy ovšem v jednom směru. Jsem rád, že jedeme tím správným směrem, na
Monaco. Tím pádem máme po pravici moře a výhledy na pláž. Chvíli i koketujeme s malinkou
myšlenkou zastávky a koupání, ale nemáme sebou plavky.
Nevímco by na moje trenýrky frantíci řekli a zda by nás
mravnostní policie nezatkla, takže raději pokračujeme. Počkej,
tak rychle jsme tudy přece neprojeli :-) Jsem ráda, že sedím
na tandemu, mám totiž plno času sledovat život hlavního města
Azurového pobřeží. Palmy, moře, sluníčko, všude jsou usměvaví
a bezstarostní lidé, čilý ruch v mořských vlnách i na ulicích….já
chci taky!!!! :-)
Zhruba před Opéra de Nice zatáčíme vlevo do města a
prokousáváme se po Boulevar d Napoleon do kopců nad mořem. Odměnou nám jsou nádherné výhledy do
přístavu Villefranche. Tohle je přírodní kotviště mezi mysem Ferrat a Nice. Hluboké údajně až 95 metrů,
takže zde kotví pořádné lodiska a žádné kocábky.
Zastavujeme na napití, protažení a samosebou hlavně focení této části francouzské riviéry. Obří
zaoceánská loď zabírá skoro polovinu kotviště a ostatní jachty okolo vypadají jako mravenci. Člověk
přemýšlí jak něco tak obrovského vůbec může plout na vodě!!
Silnice M6007 nás vede na Menton a začínáme potkávat i
jiné SPZ-ky než ty francouzské. Pár ostrých zatáček dolů z
kopce a jsme v Monacu. Na začátku Avenue de Monte Carlo je
zaparkovaných pár skútrů a jedno místečko si najdeme i my.
Hadry dolů, je docela horko a jdeme na krátkou procházku.
Neplánovanou, takže kudy? Vidím ceduli Casino: „Jitko jdeme si
zahrát? Roztočíme naše ojra ?” Nu stačí se projít okolo
obchodů Prada a Louis Vuitton, protočí se mi panenky a hned
jsem nohama na zemi.
Jdeme se kouknout dolů pod kasino jehož součástí je Opéra de Monte-Carlo. Krásná JV fasáda směřuje
na moře, před ní jsou zahrady kněžny Grace. Zde se zdržíme vlastně celý náš „pobyt„ v Monte Carlu.
Okukujeme je asi to správné slovo, na víc už čas nezůstane, podrobnější zkoumání = tak den či dva? Moc
se nám nechce nasoukat do motohadrů, je kolem 30°C, ale nějak to zvládneme a rychle do kopců nad
město!!
Přejedeme nad dálnicí, uděláme malou nákupní zastávku v Auchanu a po chvíli už míříme serpentinami k
M6202. Je okolo šesté, do Castellane to máme nějakých 130 km a tedy už fičíme bez zastávky. Ovšem
jedna neplánovaná nás ještě čeká, jedeme po Route Napoleon z Entrevaux na Col de Toutes Aures 1124 m.
n. m. a potom už dolů kopcem na Vergons. Tady nás zastavuje nádherný románský kostelík Notre Dame de
Valvert (N 43.912552°, E 6.596184°).
Dnes již opuštěná stavba je jakoby zaříznuta v mírném svahu nad obcí Vergons a přilehlý hřbitov je
asi zárukou jejího nezchátrání. Půdorys stavby je moc zajímavý. Jednolodní stavba, před apsidou
rozšířená o dvě boční kaple opět s apsidami. Vypadá to jako by pokus o falešnou příčnou loď. To dává
kostelíku zajímavý interiér. Valená klenba hlavní lodi. Masivní románské oblouky u vstupu do kaplí.
Jednoduchá kamenná mensa v hlavní apsidě i kaplích. A bonbonek na závěr- šikovně je tady vymyšlené
osvětlení oltářů v bočních kaplích (denním světlem) a jakési boží oko ve tvaru kříže, které
osvětluje hlavní loď. Kamenná křtitelnice a pár
dřevěných lavic. Krásné, jednoduché, účelné.
Západní průčelí exteriéru zdobí ve štítové
stěně malá zvonička, na jižní straně pak
jednoduchá klenba portálu a dřevěné masivní
dveře. Za nimi stolek s knihou návštěv, kde
necháme i naši stopu. Pěkná chvilka…...Moc.
Vergons leží asi jen dva km od Lac de Castillon, jezera nad Castellane. Blíží se večer, takže u jezera
ani nezastavujeme a jen koukáme při jízdě na vodu a okolí, když se po D 955 suneme kole levého břehu
dolů k Le Moulin de la Salaou. Jó, je tady naše poslední noc u kaňonu Verdon. Uteklo to tady stejně jako
ta voda co hučí za oknem na náhonu mlýna……
Cítím se docela unavený, uježděný řekl bych, ale musím se trochu hecnout. Zítra popojedeme
severněji, čekají na nás Savojské Alpy, Massif de la Vanoise a pořádné kopce……..