1 Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval

Transkript

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a pouze s použitím
uvedených pramenů a literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla půjčována ke studijním
účelům.
1
1.Úvod
Květná neděle je jedním z nejvýraznějších svátků celého liturgického roku. Přesto, že
stojí na konci postního období, velmi výrazně se v podstatě její liturgie snoubí sláva a
radost oslavující Krista s pokorou, utrpením a symbolikou kříže, tedy myšlenkami a
principy, které jsou hlavními „leitmotivy“ celé postní doby vrcholícími o velikonočních
svátcích. Procesí, které je s liturgií Květné neděle neodmyslitelně spjato, a které
přetrvává v tradici (na rozdíl od ostatních procesí běžných ve středověku) do dnešní
doby, je jedním z největších - ne-li největším vůbec - a svou podobou vystupuje výrazně
nad rámec běžné liturgie. Jako takové bylo prvním podnětem k napsání této diplomové
práce.
Principy a podstata liturgie jsou tematickým okruhem, který by sám o sobě nepatřil do
muzikologické diplomové práce; studium gregoriánské problematiky je však nemyslitelné
bez hlubšího pochopení souvislostí a vztahů, které jej velmi těsně spojují právě s liturgií.
Její podstatě a principům je věnována úvodní kapitola práce. Nejedná se v žádném
případě o vyčerpávající teologickou studii, ale spíše o stručný nástin problematiky
s odkazem na příslušnou liturgickou literaturu, dále pak - a to především - o nastínění
některých základních myšlenek, které jsou důležité pro pochopení vztahů mezi liturgií
obecně, dále pak liturgickým symbolem a liturgickou hudbou - ty jsou pro celou práci
stěžejní.
Gregoriánský chorál jako takový je pak předmětem nejrozsáhlejší části práce. Struktura
liturgie v té podobě, jak je zachycena v liturgických rubrikách popisujících vlastní průběh
slavnosti, ovlivňuje konkrétní podobu chorálního repertoáru, tzn. především výběr a
řazení jednotlivých zpěvů v rámci liturgie a často také jejich vzájemnou lokální
diferenciaci. Všechny tyto aspekty se budeme snažit sledovat na konkrétním textovém a
hudebním materiálu, nejprve v kapitole věnované transkripci, srovnání a analýze
liturgických rubrik, dále pak v kapitolách zabývajících se konkrétní podobou jednotlivých
zpěvů.
Výchozí pramenný materiál je v prvé řadě omezen na oblast Čech, v druhé řadě se pak
tento materiál pokusíme srovnat a zahrnout do širšího kontextu, k čemuž nám posluží
některé zahraniční prameny, edice a literatura. Analýza vybraných zpěvů je doplněna
rozsáhlou přílohou obsahující transkripce jednotlivých zpěvů zapsaných v použitých
2
českých pramenech. Výběru pramenů, jejich charakteru, popisu a obsahu je věnována
další kapitola.
Závěrem této kapitoly a na počátku celé práce bych rád vyjádřil poděkování lidem, kteří
mi během jejího vzniku pomáhali. V prvé řadě děkuji mému konzultantovi Davidu
Ebenovi, se kterým jsem strávil mnoho příjemného a užitečného času. Děkuji také doc.
Jaromíru Černému a Dr. Haně Vlhové za cenné připomínky a informace. Dále děkuji paní
Adelgunde Eder, která mi zprostředkovala přístup k důležité německé literatuře, bez níž
bych snad nemohl ani začít, prof. Václavu Bokovi za pomoc při popisu a transkripci
použitých německých pramenů a mgr. Ondřeji Koupilovi za korekturu transkripce
latinských textů. Nakonec děkuji oběma svým rodičům za nemalou podporu během
celého universitního studia.
3
2. Pojem a podstata liturgie, liturgický symbol, liturgická
hudba
V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit několi zásadních souvislostí, které nás
budou dále v celé práci provázet. Jedná se především o význam a kontext vlastního
pojmu liturgie, dále o podstatu liturgické symboliky, která vystupuje v rámci slavnosti
Květné neděle zvláště do popředí, a rovněž o pojetí hudby jako hudby liturgické. Tento
úvod nám má posloužit jako stručný nástin a utřídění souvislostí, které jsou s tematikou
naší práce spojeny.
2.1. Pojem liturgie
Pojem liturgie je v dnešním slova smyslu relativně novým slovem. V oficiálních
církevních dokumentech se objevuje pouze velmi zřídka před rokem 1900. Do té doby
nesou příslušná teologická pojednání názvy typu De divinis officiis, De ecclesiasticis
officiis apod. Od 16. století se pak začínají objevovat jiná označení traktátů tohoto typu,
např. De ritibus ecclesiae nebo De sacris ritibus1. Latinské adjektivum liturgicus a
substantivum liturgia se zřejmě poprvé objevuje v pojednání Georga Cassandra z roku
1558 s poukazem na praxi byzantské bohoslužby, brzo si však oba termíny získávají své
místo v jazyku dalších teologických učenců. Pojem liturgie byl - kromě 18. století - po
celou dobu používán pouze v souvislosti se mší2. Tato jeho limitace byla do značné míry
zapříčiněna reflexí bohoslužebné praxe řecké církve, v rámci níž se pojmu liturgie
užívalo pouze pro označení samotného aktu eucharistie. Snaha jasně definovat tento
pojem ve všech příslušných souvislostech se začíná objevovat až s nástupem
Liturgického hnutí (1909), jehož úsilí vrcholí po více než padesáti letech konstitucí
Sacrosanctum concilium, kterou schválil II. Vatikánský koncil v roce 19633.
Vlastní slovo liturgie, řecky leiturgia, znamená „úkon lidu“, v řeckém překladu starého
zákona také „starozákonní obřady“4. Dnes obecně rozlišujeme tři významy tohoto slova:
1. označení komplexu všech forem bohoslužby v nejširším slova smyslu, 2. označení
specifické části v rámci tohoto komplexu (např. liturgie Velkého pátku), 3. termín pro
specifickou (lokální, regionální...) část celého církevního univerza (např. galikánská,
1
Srv. Martimort I, s. 8.
V 18. století v sobě oba pojmy skrývaly označení pro celý komplex bohoslužebné činnosti.
3
Proměny liturgického myšlení a vznik této konstituce srv. Pesch, s. 107-132.
4
Srv. Rahner, s. 161 A.
2
4
ambrosiánská liturgie apod.). Ve východních oblastech je navíc pojem liturgie vztahován
na samotný akt eucharistie.5 Dále se zaměříme na ten význam liturgie, který označuje
bohoslužbu v jejím širším slova smyslu (tzn.ad 1).
2.2. Podstata liturgie
V této podkapitole chceme nahlédnout liturgii zejména z její transcendentní roviny (tedy
nikoli z pohledu diváka, který z povzdálí sleduje jakési divadlo6 pohybu, slova, symboliky
atp.). Bez toho, aniž bychom si uvědomili tento rozměr liturgického dění, bychom
nemohli později správně pochopit souhru nejrůznějších elementů, které s touto duchovní
dimenzí spoluutváří liturgický celek - ten by se pak před našima očima stal skutečně
jakýmsi divadlem pro divadlo...
Veškeré dění celého církevního roku nelze vnímat jen jako určitý sled více či méně
slavnostních památek (vzpomínek, slavností, svátků atd.) vztahujících se k té či oné
události křesťanských dějin, k události, kterou si různými formami bohoslužby pietně
připomínáme (při mši, v hodinkách officia, při procesí, v soukromé modlitbě...).
Liturgický rok je v celé své struktuře (liturgických obdobích, slavnostech, svátcích,
poutích,
procesích
apod.)7
záznamem
Božího
odhalení
v dějinách,
Božího
„sebedarování“ se člověku v těchto jednotlivých událostech, které za sebou v průběhu
roku následují. V liturgii pak vlastně dochází k neustálému zpřítomňování a
znovuprožívání
8
těchto jednotlivých událostí, které kulminují v eucharistii. Tam se ono
Boží „sebeodevzdání se“ člověku děje v maximální možné míře tím, že Bůh přijímá lidi
zúčastněné na eucharistii do svého společenství a stává se tak „současníkem člověka“.9
Eucharistie je tak centrem, kulminací bohoslužby.
Abychom nyní ještě hlouběji pochopili podstatu a existenci liturgie jakožto určitého
kultického fenomenu, pokusíme se krátce zamyslet nad liturgickou symbolikou, která v
liturgickém dění vystupuje svým způsobem jako spojovací článek mezi onou
transcendentní rovinou a reálným světem, o nichž byla řeč výše.
5
Viz výše, srv. také Hiley s. 4.
O divadelním efektu v rámci liturgie hovoří Hledíková, srv. Hledíková, s. 1.
7
Martimort hovoří v souvislosti s organizací liturgie v čase o jejím vztažení na různé přirozené
kosmické cykly, které určují rytmus existence v času, srv. Martimort IV, s. 1 ff.
8
M. Eliade vztahuje toto zpřítomňování a napodobování minulého do širokého kontextu
předkřesťanských
kultur a přírodních národů. O bohoslužebných úkonech hovoří jako o „imitatio
dei“, o liturgii („přesně vzato“) jako o upomínce, která je však ve skutečnosti „reaktualizací oněch dob“,
ve kterých bylo řečeno „...příklad zajisté dal jsem vám...“ (J 13,15). Eliade, s. 22.
9
„...Christ has become man’s contemporary...“. SoL, s.13.
6
5
2.3. Liturgický symbol
Liturgický symbol nefunguje jako symbol v běžném slova smyslu, to jest jako přiřazení
určitého konkrétního atributu nějakému abstraktnímu obsahu alegorickou cestou, na
základě vnější podobnosti. Liturgický symbol vzniká tehdy, když cosi vnitřního
(duchovního) nalezne své vyjádření v něčem vnějším (tělesném). Gesta a ostatní
symbolické předměty a úkony, které jsou v rámci liturgie ritualizovány, nezískávají svou
hodnotu z toho, co ve své podstatě jsou, ale z toho, co představují; do svého
vnímatelného pole tak přinášejí nové hodnoty, které jsou jim ve své podstatě cizí
10
.
Liturgický symbol formuje slovo, prodlužuje jeho významový dosah a přidává mu na
intenzitě, na druhé straně ulehčuje porozumění určitému sdělení a umocňuje (slovní)
vyjádření vnitřích pocitů.
Tak jako se Boží skutky a projevy v lidských dějinách uskutečňují formou symbolu - ať
již v reálných událostech zaznamenaných v Bibli, anebo v ustanovených svátostech, tak i
lidé v odpovědi na Boží iniciativu11 a zavazující se v liturgii Bohu toto činí také formou
symbolu, nikoliv pouze slovy. Symbol je tak tvořen slovem a fyzickým úkonem scholastickou terminologií bychom mohli hovořit o látce a formě 12. Takovéto „spojení
těla a duše“ navíc vytváří další symbol a to symbol uznání jednoty člověka v té podobě,
jak jej Bůh stvořil - jako tělo a duši 13.
Tuto povahu liturgického symbolu lze velmi dobře pozorovat v oblasti chování,
gestikulace, mimiky člověka účastnícího se slavení liturgie. Vnější chování člověka při
bohoslužbě je (má být) určitým výrazem toho, co člověk prožívá; myšlenky, duchovní
pohnutky nacházejí v tomto vnějším chování svou fyzickou formu, která se stává
symbolem (viz výše). Tyto jednotlivosti v liturgickém chování (znamení kříže,
pokleknutí, podání ruky...) se v rámci celé bohoslužby spojují v rozsáhlý komplex
bohoslužebného jednání, ve kterém určitý „bohatě rozvinutý duchovní obsah dochází
vnějšího obrazového výrazu“14 právě v množství nejrůznějších symbolů. Tím dochází k
rozšíření určité vnitřní zkušenosti do oblasti a na věci, které stojí mimo vlastní osobnost
člověka, a které tak zesilují výrazovou schopnost těla - stávají se určitým „prodloužením
10
Martimort I, s. 235 ad.
SoL, s.7.
12
Martimort, s. 173 ad.
13
Tamtéž, s. 179.
14
Srv. Guardini, s. 30.
11
6
tělesného bytí za jeho přirozené hranice“.15 Obětní miska umocňuje výrazový účinek
dlaní jako vzhůru rozevřená plocha přinášející oběť, kadidlový dým odnáší „vzhůru“
prosby přítomných, výzdoba kostela umocňuje charakter a duchovní ladění liturgického
období.... Množství gest a úkonů se na druhé straně vztahuje ke zcela konkrétním
situacím v historii (Ježíšově životě), které jsou v liturgii napodobovány a v antropologickém slova smyslu - nabývají významu (stávají se reálnými), neboť
reprodukují prvotní úkon.16
Jistě se někdo může zeptat, jaký má všechno toto význam, k čemu to je - za jakým
účelem se toto všechno děje. Vlastní duch liturgie však nespočívá v nějakém
vykazatelném účelu, k němuž by měla liturgie směřovat a kterého by se snažila
dosáhnout. Romano Guardini tuto zvláštní vlastnost liturgie popisuje slovy: „Být před
Bohem zaměstnán hrou, dílem umění - nikoliv tvořit, nýbrž být, to je nejvlastnější
podstata liturgie“17.
2.4. Liturgická hudba
Liturgickou hudbu je třeba vnímat ne vně - jako něco doprovodného, co stojí mimo,
nad či pod vlastním liturgickým děním, ale jako jeho integrální součást, která spoluutváří
celek oné „liturgické hry“ a je tedy sama jedním z článků v rámci globálního liturgického
řádu. Viděno ve všech důsledcích je tato schopnost spoluutvářet liturgickou slavnost
kritériem pro existenci hudby jakožto hudby liturgické. Ne každá hudba je však ze své
podstaty schopna takovéto „služby“ a určité rezignace na svojí uměleckou autonomitu. Z
tohoto hlediska byl v církvi za hlavní liturgickou hudbu považován vždy (i po II.
vatikánském koncilu18) gregoriánský chorál a to zejména pro jeho vyjímečnou schopnost
důsledného vyjádření a umocnění významu slova. Zde pak platí totéž, co bylo výše
řečeno o liturgickém symbolu v souvislosti s bohoslužebným jednáním. Melodie
jednohlasu prodlužuje dosah zpívaného slova, umocňuje jeho význam, stává se
symbolickou.
15
Tamtéž, srv. také Martimort I, s. 235 ad.
Eliade, s.10.
17
Tamtéž, s.36.
18
SC, s.165.
16
7
3. Slavnost Květné neděle, její tradice a symbolika
3. 1. Biblické pozadí slavnosti
Biblická událost, která dala později vzniknout tradici procesí Květné neděle, je popsána
ve všech čtyřech evangelích - Matouš 21, Marek 11, Lukáš 19, 28-44, Jan 12, 12-19.
Všechna evangelia shodně popisují Ježíšův příjezd do Jeruzaléma krátce před
velikonočními svátky, během nichž měl být ukřižován. Evangelisté také hovoří o
palmových ratolestech i větvích z jiných stromů, které lidé zpívající chvalozpěv19 kladli
na zem před Krista přijíždějícího na oslátku. Tyto evangelijní zprávy hrají později velkou
roli v symbolice celého procesí.
3. 2. Vznik a tradice slavnosti
První záznamy o procesí na Květnou neděli20 sahají již do 6. století. Peter G. Cobb
hovoří o palmovém procesí v Jeruzalémě dokonce již ve čtvrtém století21. Tyto rané
zprávy hovoří zpravidla o procesí, při němž se lidé shromáždili nejprve na Olivové hoře,
a odtud šli nazpět do Jeruzaléma22. A. Franz informuje o celé procesní slavnosti ještě
podrobněji, mluví i o účasti biskupa v procesí a popisuje tradici slavnosti ve východních
církvích 23. Ve Španělsku a Gálii, kam se tento zvyk rozšíříl nejdříve (5. - 7. Stol 24), se
zpočátku slavila ještě památka Pomazání v Betánii, o níž nás zpravuje evangelista Jan ve
stejné kapitole evangelia, v níž je popsán i příjezd Krista do Jeruzaléma (J 12,1-19 popř.
1-25). Celý tento úsek se původně při nedělní slavnosti předčítal, později však do tradice
přešla pouze druhá část evangelia, tzn. vjezd do Jeruzaléma
25
. V Anglii byl tento
jeruzalémský zvyk napodobován na přelomu 7. a 8. století a teprve ve 12. století byl
přijat v Římě 26.
19
Text chvalozpěvu se u jednotlivých evangelistů mírně odlišuje. Tu podobu, která přešla do liturgie
procesí, uvádí Matouš 21,9: Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!
Hosana na výsostech.
20
Srv. Prozession, in: LThK, Db. 8, s. 843.
21
Srv. SoL, s. 408.
22
Srv. SoL, s. 408, Martimort IV, s. 70, Eisenhofer II, s. 504.
23
Srv. Franz, s. 470 - 475.
24
SoL, s. 408.
25
Srv. Martimort IV, s. 70.
26
SoL, s. 408, srv. také Martimort IV, s. 70-71: Martimort hovoří o možné narážce papeže Štěpána V
(885-891) na palmové procesí, když zasílá Karlu Tlustému společně s papežským požehnáním palmové
8
V latinské církvi se od počátku vyskytují různá označení slavnosti podle obřadů, které
se děly ten den (tzn. poslední neděli před velikonočními svátky), nebo v týdnu
začínajícím právě touto nedělí. Objevují se tak názvy „dominica in palmas de passione27
Domini“ nebo „die dominico ad palmas“.28 Podle zmíněných evangelií nebo palmového
procesí vznikly označení „dominica palmarum, ... florum, ... ramorum, ... Osanna“,
nebo „pascha floridum“. Název „capitilavium“ se týkal zvyku, při kterém se omývaly
hlavy katechumenů čekajících na křest o nadcházejících velikonočních svátcích. Jelikož
tato neděle stála na počátku týdne, v němž se konal křest a znovuusmíření kajícníků,
objevovaly se názvy „pascha petitum“, „competentium“, „dominica indulgentiae“.
Později vytlačil všechna tato označení název „dominica palmarum“ v důsledku zavádění
liturgických změn29. V rukopisech, se kterými budeme dále pracovat, se vedle tohoto
označení vyskytují ještě další: „dies palmarum“ (PD21, O357, Td3), „dominica in
palmis“ (PD8), „in ramis palmarum“ (PH11), „in palmis“ (PE15a, PG3b), což jsou však
varianty velmi blízké té, o které mluví A. Franz.
3. 3. Symbolika slavnosti
Slavnost Květné neděle zahajuje týden (Svatý týden, lat. „hebdomada sancta“, něm.
„Karwoche“, angl. „Holy Week“) před velikonočními svátky vrchol celého církevního
roku. Zahajuje zároveň období, v němž lze pozorovat největší koncentraci liturgického
dění ve smyslu nevšedních liturgických obřadů. Květná neděle se jeví zvláště výrazně po
dlouhém postním období, v jehož podstatě není mnoho prostoru pro slavnostní úkony
(nezpívá se "aleluja" ani "gloria", hlavní oltář není zdoben květinami, atd.). Podstatou
celé slavnosti je oslava Ježíšova triumfálního příjezdu do Jeruzaléma a celé slávy, která
tento příjezd provázela. Tak i nejdůležitější částí liturgie Květné neděle je slavné procesí
a vstup do chrámu za účelem zpřítomnění celé velké události v Jeruzalémě30. V rámci
ratolesti. Martimort dále upozorňuje na zmínky o palmovém procesí ve svatopetrském Orationale
z konce 11. stol.
27
Název je svázán se čtením pašií při mši, která následuje po procesí. Při mši na Květnou neděli se četli
pašije podle Matouše (Mt 26-27) a dále ve středu před Zeleným čtvrtkem pašije podle Lukáše (Lk 2223). Počínaje vrcholným středověkem se v úterý svatého týdne začaly číst Markovy pašije (Mk 14-15).
Srv. též LThK,
Bd. 6, s. 3-7.
28
Srv. Martimort IV, s. 70.
29
Srv. Franz 475, srv. dále názvy slavnosti v použitých pramenech.
30
Mše, která po procesí následuje, stojí v liturgických rubrikách i literatuře poněkud stranou, neboť je
již tematicky mnohem více svázána s nadcházejícími velikonočními svátky, tzn. v okamžiku vstupu
procesí do chrámu dochází k určitému tematickému i časovému posunu od mohutné a radotné oslavy
9
celé slavnosti vystupují nejvíce do popředí tři výrazné okruhy symbolů - palmové
ratolesti, olivové větve a různými způsoby ztvárněný symbol Krista (srv. níže).
3.3.1. Symbolika palmových a olivových ratolestí 31
Sv. Augustin srovnává palmy s obrazem vítězství Pána nad smrtí a ďáblem32. Isidor ze
Sevilly33 hovoří v souvislosti s palmovými ratolestmi podobně jako o „symbolu vítězství
nad smrtí a ďáblem, kterého Kristus v blízké době (tzn. o Velikonocích) dosáhne“ ratolesti jsou pro něj „insigne victorie“
34
. Sv. Ambrož uvádí jinou myšlenku, která
později ovlivnila i formu příslušných orací - „Palma nemění své listy, ty tak zůstávají
pořád zelené a čerstvé. Tím označují svěží ctnost mládí, přirozenou nevinnost a stále
zrající Kristovu milost v jeho církvi...“35. Eucherius z Lyonu vidí v palmové ratolesti
symbol „dokončení díla a vítězství“36. Dále rozvádí symboliku podobně jako sv. Ambrož
37
. Dále hovoří o ratolestech olivových, v nichž vidí „...obraz pokoje a milosrdenství...“38.
Kromě takto - velmi duchovně - formulované symboliky obsahují jednotlivé liturgické
formule i mnoho poukazů na nadpřirozenou sílu, která ma věřící po celý rok ochraňovat
(od zla, nemoci, před špatnou úrodou...); ochraná síla je někdy v tradici rozšířena i na
zvířata.39
A. Franz však této souvislosti znovu vyzdvihuje prvotní význam celé slavnosti připomínku (a zpřítomnění) utrpení Krista a vítězství Kříže40 .
Krista Krále k pokornému a tichému obrazu Ukřižovaného. Také v liturgických rubrikách slavnosti jsou
jakékoliv zmínky o mši spíše výjimkou. Srv. též Úvod, s. 1.
31
Podobně Franz, s. 476 ff.
32
Tamtéž.
33
cca 560 - 636
34
Franz, s. 476. Isidor částečně přejímá Augustinovu symboliku, srv. Eisenhofer, s. 509.
35
Tamtěž. „Die Palme wechsele die Blätter nicht, sie bleibe immer grün und frisch. Das bedeute die
frische Tugend der Jugend und die natürliche Unschuld, auch die immer grünende Gnade Christi in der
Kirche...“.
36
„...das Symbol der Vollendung und des Sieges...“, srv. tamtéž, s. 477.
37
Alcuin ji pak ztvárnil v podobě hexametru:
„Palma tui signum. Magne, est, rex Christe, triumphi.
Palma docet nostram ipsos nos vincere carnem.
Palma est mercedis signum coeleste futurae.
Haec palma hortatur vitam sperare futuram.
In cruce pendentis Christi est victoria prima.
Vincere nos ipsos non est victoria parva“. Srv. tamtéž.
38
„Sie sind das Sinnbild des Friedens und der Barmherzligkeit. Sie weisen auf den Sieg Christi hin und
bedeuten in unseren Händen die Guten Werke, mit welchen wir Christum preisen sollen“. Srv. tamtéž.
39
Srv. Franz, s. 503-507.
40
Franz dále hovoří o nedostatečném poučení těch věřících, kteří vlastní podstatu celé slavnosti vytlačují
pohledem z roviny pozemských potřeb. Srv. tamtéž, s. 507.
10
3.3.2. Symbolika Krista v rámci procesí
Středověku vlastní snaha o dramatické ztvárnění liturgických událostí neminula ani
procesí Květné neděle. Jelikož se podstata procesí týká v prvé řadě osoby Krista a
zpřítomnění jeho vstupu do Jeruzaléma, od počátku je možno sledovat snahy o
výraznější ztvárnění a přiblížení Kristovy přítomnosti v procesí.
Nejprve se v procesí táhnul vozík s nosítkami, na kterých byl položen Evangeliář41 nebo
kříž (ten býval ještě zdoben zelenými ratolestmi42), v Anglii byl později nesen relikviář
s ostatky sv. Kříže43. Peter G. Cobb hovoří také o anglické praxi užívání proměněné
hostie, tzn. Těla Páně, které se neslo v procesí44. K jednomu z nejvýraznějších a jistě i
velmi kurióznímu znázornění Krista však bezesporu patří zvyk, který se rozšířil zejména
v německé oblasti (v Bavorsku přetrvává až do 20. stol) - jedná se o dřevěnou figurku
Krista, která je posazena na dřevěném oslu (jedoucím na kolečkách). Jelikož se jedná o
zvyk poměrně významný a reflektovaný i v několika našich pramenech, pokusíme se ho
více přiblížit.
3.3.2.1. Tradice užívání dřvěného osla s figurou Krista
Podle J. A. v. Adelmanna45 se badatelé shodují v tom, že za první zmínku této praxe
v rámci liturgie Květné neděle lze považovat zprávu v životopisu augsburgského biskupa
Ulricha (z. 973)46 sepsaném mezi léty 982 - 992. V této souvislosti můžeme číst „...cum
effigie sedentis Domini super asinum...“47. Adelmann však vzápětí upozorňuje, že ono
„cum effigie“ (zpodobení, obraz, vzor, socha) se nemusí nutně vztahovat přímo na
plastickou figuru v té podobě, jak ji známe z dochovaných dřevěných soch běžně
používaných v pozdější době. Takovéto plastiky byly v 10.stol spíše vzácnou výjimkou, a
proto se může také jednat o dřevěný relief, poř. o deskovou malbu48. Další písemné
doklady této praxe pochází až ze 13. století (z této doby pochází také zmínka o
41
Tento zvyk byl hojný v Eichstättu a Bambergu v 11. Stol, zmiňuje se o něm Pseudo-Alcuin. Franz
zmiňuje tento zvyk také v Augsburgu a Pasově, srv. Eisenhofer, s. 506, Franz, s. 497.
42
Durandus uvádí důvod tohoto zdobení: „...ad notandum, quod omnem virtutum virorem a Crucifixo
habemus“. Srv. Eisenhofer, s. 506.
43
LThK, Bd. 6, s. 3-7.
44
Srv. SoL, s. 408, též Eisenhofer, s. 506.
45
Za zmínku stojí, že Adelmann hovoří téměř výhradně o „Palmeselprozession“, tedy nikoli o
„Palmprozession“, jak je tomu běžné v ostatní literatuře.
46
Srv. Ulrich, in: LThK, Bd. 10, s. 456, Adelmann, s. 183.
47
Transkripce srv. Adelmann, s. 183 - 186. Adelmann odkazuje přímo na edici Acta Sanctorum,
Venedig 1747, Bd. 2, s. 103.
48
Srv. tamtéž, s. 186.
11
používání „osla“ v našem rukopisu PP3, srv. níže) a je tak velmi nepravděpodobné, že by
se v Ulrichově životopisu jednalo skutečně o dřevěnou plastiku.
V tomto a následujícím století se stále jedná spíše o jednotlivý výskyt této praxe49. Za
zlatý věk tohoto zvyku je možno považovat 15. století50. Z té doby jsou dochovány
figury nejrůznějších velikostí51 a také různé stylizace - vedle soch znázorňujících Krista
Krále (Mnichov) jsou dochovány sochy odkazující na (nadcházející) Kristovo utrpení
(Berlín)52.
Vzhledem k podstatě celé slavnosti je plastika Krista jedoucího na oslu především
kultovním obrazem, symbolem, který má zpřítomnit celou jeruzalémskou událost. Její
„vrozené“ místo53 je v procesí. Časem se však stávalo, že plastika byla z kontextu procesí
vyjmuta a její vlastní funkce a význam se tak proměňovala podle momentálního použití54.
Územním jádrem tohoto zvyku je švábsko - alemanská, frankská a bavorská oblast. Pro
bližší dokumentaci rozšíření zvyku přikládáme v příloze mapku.
49
První sochy jsou zachovány z doby po roce 1200, ze 14. stol. je zachováno 8 plastik.
Z té doby je dochováno asi 60 figur, tzn. více jak třetina všech dochovaných.
51
Jedná se jak o figury vysoké (podobně jako ve 13. stol.), tak figury střední velikosti (podobně ve 14.
stol.). Z 15. stol. jsou zachovány i figury o velikosti pouhých 20 či 30 cm, známá jsou dokonce
miniaturní zpracování.
52
Srv. Adelmann, s. 187.
53
„Angestammter Platz“, srv. Adelmann, s. 188.
54
Zejména jako zbožný předmět, součást jiného procesí apod., podrobně viz Adelmann, s. 189.
50
12
4. Výběr pramenů, stručný popis, obsah
4.1. Výběr pramenů
Výběr českých pramenů jsme se snažili vést tak, abychom získali co nejvíce
reprezentativních zástupců z různých lokalit, u nichž se dají předpokládat rozdíly v ritu i
ve struktuře zpěvů. Důležitým kritériem přitom bylo, aby příslušný rukopis obsahoval
kompletní zápis slavnosti a tím podával informaci o celém příslušném ritu Květné
neděle55. Rukopisy, v kterých se vyskytovaly pouze některé zpěvy, jsme tak do práce
nezahrnuli56. V seznamu českých pramenů jsou tak zahrnuty rukopisy informující o
diecézním ritu Květné neděle v Praze a v Olomouci, jeden rukopis je premonstrátského
původu
(uložen
v tepelském klášteře),
zmíněný brněnský graduál je patrně
augustiniánské provenience, a několik rukopisů spadá do tradice kláštera sv. Jiří v Praze.
U dalších rukopisů uložených v Universitní knihovně v Praze není k dispozici bližší
určení.
Ze zahraničí máme k dispozici pět notovaných německých rukopisů, které použijeme včetně jediné zapsané rubriky - zejména jako srovnávací materiál. Další zahraniční
prameny, které budeme používat rovněž jako srovnávací materiál (především v otázce
liturgických rubrik), máme k dispozici ve formě edic nebo transkripcí v odborných
studiích s příslušnými odkazy.
V dalších kapitolách uvádíme kompletní seznam pramenů se stručným popisem jejich
původu (pokud je znám) a obsahu - u notovaných pramenů se seznamem zpěvů
v příslušném pořadí, u nenotovaných pramenů s informací o charakteru rubriky. U edice
a literatury uvádíme příslušné citace a odkazy na uložení pramenů.
55
Některé rukopisy přitom obsahují pouze notový zápis zpěvů, jiné (i zahraniční, srv. níže) pouze
liturgické rubriky, některé rukopisy spojují notový zápis s (více či méně stručnou) rubrikou.
56
Výjimkou je pouze brněnský graduál BrA2 jako jediný zástupce brněnské provenience (obsahuje velmi
neúplnou rubriku a zápis pouhých dvou procesních zpěvů) a procesionál PH11, jenž i přes zlomkovitou
rubriku a neúplný počet zapsaných zpěvů naznačuje specifickou podobu ritu ve srovnání s ostatními
prameny. Dodatečně jsme použili i graduál PP7 jako srovnávací materiál zejména v souvislosti
s transkripcí antifony Ave rex noster.
13
4.2. Seznam a stručný popis pramenů
4.2.1. České prameny
4.2.1.1. Pražské prameny a prameny neurčité provenience
• PP3
Agenda biskupa Tobiáše z Bechyně57 je nejstarším pražským rukopisem (1296) použitým
v naší práci. Je uložena v Archívu pražského hradu. Rukopis je bohatě rubrikován a
obsahuje kompletní zápis procesních zpěvů na paginách 63 - 122 rukopisu.
Zpěvy58: Osanna filio David, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum
audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum
tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba
multa, Ave, rex noster, O crux, ave, Te summa.
• PFc
Další pražská agenda z let 1400-1409 je uložena v rámci deponátu roudnické
Lobkowiczké knihovny v Národní knihovně v Praze. Obsahuje kompletní zápis všech
procesních zpěvů. Oddíl Květné neděle je zapsán ve dvou částech oddělených vsuvkou
jiných pagin, tzn. 38 - 42, 59 - 81.
Zpěvy: Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante
sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri
Hebreorum vestimenta, Egressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex
noster, O crux, ave.
• PD8
Pražský procesionál z okruhu katedrály sv. Víta je datován na konec 14. století.
Rukopis je v našem soupisu prvním z velmi homogenního okruhu svatovítských
pramenů, které jsou dále uvedeny. Spolu s P1492 budeme s tímto rukopisem pracovat
jako s reprezentativním pramenem tohoto okruhu, ostatní ze svatovítských rukopisù
budeme zmiòovat pouze v souvislosti s pøípadnými odchylkami. Oddíl Květné neděle
zde začíná na pagině 33. Rukopis je uložen v Národním muzeu v Praze.
57
Biskup Tobiáš z Bechyně (ve funkci 1278 - 1296) byl známý svojí intenzívní péčí o kvalitu a jednotu
liturgického zpěvu, o jehož reformu sám usiloval a navazoval tak na snahy děkana Víta (z. 1271), srv.
Kettner, s. 160-161, Černý, s. 49
58
Zpěvy jsou zapsány přesně v tom pořadí, jak se objevují v pramenech, do seznamu jsou zahrnuty i
zpěvy, které jsou v rubrice pouze zmíněny, tzn. nejsou vynotovány, nebo jsou notovány pouze v incipitu.
14
Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset
populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri
Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente
Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave.
• PD9
Pražský liber ordinarius ze 14. století je uložen v Národním muzeu v Praze. Oddíl
květné neděle začíná na foliu 26v.
Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset
populus, Collegerunt pontifices, Ante sex dies, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri
Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente
Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave.
• PP4
Misál z počátku 15. století z okruhu katedrály sv. Víta obsahuje kompletní rubriku
v podstatě identickou s níže zmíněnými breviáři a s rukopisy Národního muzea (PD8,
PD9), která začíná na foliu 55v. Navíc nás informuje o konkrétní lokalizaci svatovítského
procesí (srv. kap. 5.2.2.)
Zpěvy: viz PD9.
• PP7
Graduál Arnošta z Pardubic obsahuje zápis pouze několika zpěvů Květné neděle.
V práci jej budeme používat pouze jako srovnávací materiál, v případě antifony Ave, rex
noster jej zahrneme do kolace, kde nám pomůže objasnit některé problémy s transkripcí
této antifony. V graduálu nejsou zapsány rubriky, zápis zpěvů začíná na pagině 121.
Zpěvy: Fulgentibus, Collegerunt, Cum adpropinquaret, Ante sex, Ave rex, Gloria laus.
• PP11
Svatovítský breviář z roku 1419, celým názvem „breviarius horarum secundum veram
rubricam ecclesie archiepiscopatus pragensis“ má zapsanou kompletní rubriku (viz
PP4) a informuje nás o některých dalších podrobnostech svatovítského procesí (včetně
účasti arcibiskupa při procesí).
Zpěvy: viz PD9.
• PP15
Viaticus pragensis ecclesie ze 14. století je dalším z okruhu svatovítských pramenů,
jehož kompletní rubrika je ve shodě se zmíněným okruhem pramenů. Některé
z informací, o kterých se dovídáme z PP4 a PP11 zde nejsou zapsány.
Zpěvy: viz PD9.
15
• P1492
Tištěný breviář z konce 15. století (1492) spadá svou rubrikou do identického okruhu
rukopisů PD8, PD9, PP4, PP11 a PP15. Důležitá je zde (spolu s PP11) pro nás zejména
informace o účasti arcibiskupa při procesí. Tisk je uložen v Národní knihovně v Praze.
Zpěvy: viz PD9.
• PF19
Zlomek procesionálu neznámé provenience z 15. stol je uložen v Universitní knihovně
v Praze. Rukopis nemá rubriku, v práci jej budeme dále používat pouze jako srovnávací
pramen pro analýzu zpěvů.
Zpěvy: Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbe,
Turba multa, Gloria laus, Ingrediente Domino, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri
Hebreorum vestimenta.
• PH11
Na první straně rukopisu můžeme číst: „Pro usu fratris Petri Karoli de Heynchen 1526“.
Jedná se tedy zřejmě o nejmladší použitý rukopis pravděpodobně klášterní59 provenience.
Oddíl Květné neděle je zapsán na foliích 13b - 22a. Na konci rukopisu je přidána složka
se zpěvy Květné neděle. Asi polovina ze zde zapsaných zpěvů se oproti původnímu
zápisu opakuje, druhá polovina původní zápis doplňuje o další (chybějící) zpěvy. Tento
zápis pochází z přelomu 17. a 18. století60. Úplně na konci rukopisu se objevuje zápis
Occurunt turbae v novodobé(!) notaci.
Zpěvy: (uvádíme zpěvy zapsané v původní části rukopisu): Pueri Hebreorum tollentes,
Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster,
Gloria laus, Ingrediente Domino.
4. 2. 1. 2. Rukopisy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě
• PD21
Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z 15. století obsahuje poměrně rozsáhlou rubriku a
kompletní zápis zpěvů. Spolu s PG10a jsou zpěvy tohoto rukopisu zařazeny do kolace.
Oddíl Květné neděle začíná na pagině 11b, rukopis je uložen v Národní knihovně
v Praze.
Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Turba multa, Cum
appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum
59
60
Tomu nasvědčuje část rubriky ...quatuor fratres ingrediant.
Srv. Plocek.
16
tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Scriptum est enim, Ante sex
dies, Ingrediente Domino.
• PE15a
Procesionál ze 14. stol obsahuje rubriku pouze první části slavnosti (končí u Cum
appropinquaret) a kompletní zápis zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně
v Praze.
Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum
audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes,
Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente
Domino.
• PG3b
Procesionál ze 14. století obsahuje podobně strukturovanou rubriku jako PE15a a zápis
všech zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze.
audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes,
Domino.
• PG5
Procesionál ze 14. století neobsahuje rubriku, zpěvy jsou zapsány v plném rozsahu.
Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze.
Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Cum audisset,
Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est
enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino
• PG10a
Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní
knihovně v Praze. Rukopis neobsahuje žádné rubriky, zápis zpěvů je (s jednou výjimkou,
srv. kap.6.1.3) kompletní.
Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus,
Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est
enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino.
• PG10b
Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní
knihovně v Praze, je shodný s PG10a.
Zpěvy: viz G10a
17
• PG16
Procesionál ze 14. století obsahuje rubriky podobně strukturované jako PE15a PG3b.
audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta,
Domino.
• PE14d
Liber ordinarius61 kláštera sv. Jiří v Praze ze 14. století. Použitím tohoto rukopisu
nahrazujeme absenci (popř. neúplnost) rubrik ve většině svatojiřských procesionálů.
PE14d obsahuje na stranách 63v - 64v kompletní a velmi podrobnou rubriku, která
napovídá velmi mnoho o zcela specifickém průběhu slavnosti Květné neděle ve
svatojiřském klášteře.
4. 2. 1. 3. Mimopražské prameny
• BrA2
Již výše jsme naznačili důvod, proč zahrnujeme mezi prameny tento graduál uložený
v Universitní knihovně v Brně - je jediným brněnským62 rukopisem, který obsahuje vůbec
nějaký záznam o provozování liturgie Květné neděle. Jedná se o rukopis z fondu
knihovny augustiniánů na Starém Brně z poloviny 14. století63. Rubrika začíná na pagině
178 a popisuje pouze začátek procesí, tzn. svěcení ratolestí. Dále jsou zapsány tři
procesní zpěvy (srv. kap. 6.1.5.).
Zpěvy: Osanna filio David, Collegerunt pontifices, In monte oliveti.
• O357
Jedná se o rukopis olomoucké katedrály z roku 148664, který je uložen v Zemském
archivu v Olomouci. Rozsahem zápisu je velmi podobný pražským agendám. Oddíl
Květné neděle začíná na foliu 56b.
Zpěvy: Ingressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis,
Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt Turbe, Gloria
laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O
crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa.
61
Liber ordinarius jako specifický typ liturgické knihy viz Kurzeja, s. 1-6.
Na brněnskou provenienci usuzujeme pouze hypoteticky vzhledem k přítomonsti graduálu
v augustiniánské knihovně. Další analýza podpoří naši hypotézu o konventním původu tohoto rukopisu,
v textu budeme tedy tento pramen považovat za konventní.
63
Úplný popis viz Dokoupil.
64
Podrobnější popis viz Bistřický, inv. č. 357.
62
18
• O620
Fragment olomoucké agendy je datován na počátek 15. století. Jedná se o rukopis
značně poškozený, se špatně čitelným notovým zápisem - notové linky jsou často
zdvojené, noty rozmazané nebo úplně smazané. Svou strukturou je tato agenda téměř
totožná s O357 a proto ji budeme používat pouze jako srovnávací materiál zejména
v otázce ritu. Oddíl Květné neděle začína na pagině 15b.
Zpěvy: Ergressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis,
Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbae, Gloria
laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O
crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa.
• Td3
Premonstrátský processionál z roku 148665 je uložen v klášterní knihovně v Teplé.
Obsahuje kompletní rubriku a notový zápis všech zpěvů Květné neděle, oddíl Květné
neděle začíná na foliu 20b.
Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Circumdederunt me,
Cum appropinquaret Domino, Cum audisset populus, Ante quinque dies66, Occurunt
turbe, Ceperunt omnes, Gloria laus, Ave, rex noster, Ingrediente Domino, Collegerunt
pontifices.
4. 2. 2. Zahraniční prameny
• BG1
Procesionál z Gernrode z přelomu 15. a 16. století je identický s dalším procesionálem
téže provenience (BG2, 1502). Žádný z rukopisů nemá rubriku. Pokud bude potřeba,
použijeme tento rukopis jako srovnávací materiál. Oba prameny jsou uloženy v berlínské
Staatsbibliothek I.
Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Ingrediente Domino, Gloria laus,
Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes.
• BP1
Německý procesionál67 je podle místního katalogu v berlínské Staatsbibliothek I
datován na počátek 15. století. Z jazykového rozboru, který provedl prof. Bok však
65
Srv. Nentwich, Hoffamnn.
Jedná se pouze o textovou variantu Ante sex dies.
67
„aus dem alemannichen Sprachgebiet“ je jediný záznam katalogu v berlínské Staatsbibliothek I. Podle
analýzy prof. Boka však spadá původ tohoto rukopisu spíše do oblasti bavorské, srv. kap. 5.1.10.1.
66
19
vyplývá, že se jedná o pramen z cca poloviny 14. století (srv. dále kap. 5.1.10.1.). Je
jediným rukopisem mezi berlínskými procesionály, který má zapsanou (německou!)
rubriku. Patrně se jedná o pramen některého ženského řádu (soudě podle instrukcí
v rubrice). Dále budeme s tímto pramenem pracovat jako se zástupcem okruhu
příbuzných německých pramenů BP1 - BP4.
Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum appropinquaret
Dominus, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster, Gloria laus, Ingrediente Domino.
• BP2
Blíže neurčený procesionál německého původu z 15. století je strukturou a typem
zpěvů téměř identický s BP1. Vytváří tak spolu s dalším - norimberským - procesionálem
okruh pramenů s velmi homogenním obsahem. Rukopis má pouze krátkou rubriku
uvozující oddíl Květné neděle a jednu příslušnou oraci. Je uložen v berlínské
Staatsbibliothek I.
Zpěvy - viz BP1
• BP3
Blíže neurčený procesionál německé provenience ze 16. století je bez rubriky. Rukopis
je uložen v berlínské Staatsbibliothek I.
Zpěvy - viz BP1
• BP4
Procesionál norimberské provenience68 není v berlínském katalogu datován. Rukopis je
bez rubriky, pořadí a typ zpěvů jsou identické s BP1 - BP3.
• PI65
Antifonář z počátku 12. století obashuje zápis ritu slavnosti v relativně stručnější verzi,
oddíl Květné neděle začíná na pagině 174a.
Zpěvy: Pueri hebereorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum audisset
populus, Ingrediente Domino, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Occurunt turbe.
• W160 - faksimile PMXII
Procesionál z opatství v anglickém Worchesteru nás kromě běžné podoby ritu
informuje o některých dalších lokálních zvycích, ke kterým můžeme nalézt paralelu i
v pražských pramenech.
• SY903 - faksimile PM XIII
Graduál ze St. Yrieix použijeme jako paralelu pro transkripci antifony Ave, rex noster.
68
Celým názvem Processionale ad usum monialium S. Clarae Norimbergae.
20
4.2.3. Edice
Jako srovnávací materiál zejména pro otázky ritu slavnosti nám poslouží několik
následujících edic zabývajících se zejména prameny středoevropské provenience.
• LTr - Kurzeja
Podrobný popis trierského rukopisu Nr.2958 uloženého v British Library, který obsahuje
navíc i transkripce dvou dalších rubrik rukopisů Ps.-Alkuin a Ps.-Amalar69.
• M132 - ed: Odermatt
Edice obsahuje dvě rozdílné rubriky, které byly v metském opatství používány pro
slavnost s účastí nebo bez účasti biskupa.
• SD526 - ed: Foley
Edice stejné řady jako M132, zachycuje podobu liturgie v pařížském klášteře St.-Denis
• Haimerl
Nejedná se přímo o edici, nýbrž o velmi podrobnou studii s náležitými odkazy na
příslušné prameny, která popisuje ritus slavnosti v Bambergu.
69
Srv. Kurzeja, s. 11 ff, 264 ff.
21
5. Liturgické rubriky
V první části této kapitoly uvádíme transkripci všech těch liturgických rubrik, které jsou
zapsány v českých pramenech a poslouží tak jako základní východisko pro další
srovnávací analýzu - ta bude vedena již s přihlédnutím k ostatním zahraničním pramenům
a edicím. V transkripci respektujeme původní pravopis rukopisů s několika následujícími
výjimkami: rozlišujeme používání písmen „v“ a „u“ dle pravopisu klasické latiny,
nerozlišujeme písmena „i“ a „j“ v koncovkách slov (tzn. koncovky přepisujeme ve tvaru
„-ii“) a na příslušných místech používáme interpunkční znaménka. U apelativ a slov
spojených s náboženskou úctou používáme velká písmena.
Rubriky jsou psány kurzívou, názvy zpěvů jsou zvýrazněny tučně (a to i v případě, že se
název zpěvu objeví v rámci rubriky), incipity liturgických textů (čtení, orace apod.) jsou
psány v uvozovkách.
5. 1. Transkripce rubrik
5. 1. 1. Rubrika rukopisu PP3
Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive70
Dominus vobiscum. Oremus: „Deus, quem diligere et amare...“
Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt filii Israhel....“
Secundum Marcum: „In illo tempore cum appropinquaret Ihesus Iherosolimis...“71
Sequitur oratio: „Adesto nobis...“
Exorcismus florum et frondium: „Exorcizo te, omnis creatura....“
Benedictio palmarum: „Domine, sancte pater, omnipotens mundi conditor...“
Alia oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo....“
Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi...“
Benedictio solius olive: „Petimus te, Domine, sancte pater...“
Oratio: „Auge, quesumus, fidem in te sperancium...“ Oratio: „Deus, qui per olive
ramum pacem terris...“
70
Oddíl Květné neděle není zvlášť nadepsán, začíná rovnou rubrikou. Na okraji vedle této rubriky je
notový přípis incipitu Osanna filio David
22
Benedictio palmarum: „Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum)72
ramos...“
Alia: „Deus, cuius filius pro salute generis...“
Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis...“
Dominus vobiscum... „Vere dignum te, Domine, inter cetera mirabilium tuorum
precepta...“73
Oratio: „Deus, qui filium tuum Ihesum Christum...“
Alia oraio: „Deus, qui filium tuum unigenitum pro redempcione...“
Oratio: „Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum...“
Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum...“
Item alia oratio: „Deus, qui miro dispositionis ordine...“
Hac oracione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum
olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami palmarum et aliarum arborum ab
ipso sacerdote, et cantor incipiat antiphonam istam: Fulgentibus palmis
Deinde vadant ad ecclesiam, ubi missam debent celebrare, cantantes per viam has
antiphonas, que sequitur: Cum appropinquaret Dominus
Item alia antiphona sequitur: Cum audisset populus
Item alia antiphona sequitur: Ante sex dies 74
Collegerunt pontifices
Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis Unus autem, chorus Ne forte:
Unus autem Cantor dicat Ne forte.75
Postea pueri cantent Gloria laus clero prosequente eundem versum, et eo ordine
secuntur alii versus: 76 Gloria laus
Hic iactent se pueri ante asellum. Sequitur: Pueri Hebreorum tollentes
Sequitur alia: Pueri Hebreorum vestimenta
Hiis peractis cantor incipit statim responsorium: Ingressus Pylatus
71
Vedle textu je přípis „thono feriali legatur“.
Rubrika zde patrně pamatuje na více variant při svěcení (tzn. svěcení palmových, nebo olivových
ratolestí) a to v závislosti na momentálních dispozicích.
73
Na kraji folia přípis „cantetur tono feriali“ a nad textem celé preface tečkami znázorněn průběh
melodie.
74
Vedle antifony přípis „hac antiphona cantatur post antiphonam Collegerunt“.
75
Přípis „sequitur antiphona Ante sex dies“.
76
Přípis „prelatus incipit continue cum genuflexione“.
72
23
Cumque intraverint portas civitatis vel castri, cantor imponat hoc responsorium:
Ingrediente Domino
Finito responsorio fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio hec oratio dicatur: „Deus,
cuius filius non rapinam arbitratus est...“
Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando eccelsiam cantor incipit antiphonam
istam: Turba multa. Sequitur psalmus Benedictus Dominus Deus usque in finem cum
Gloria Patri: Turba multa. Deinde sequitur versus Benedictus qui venit.
Oratio: „Adiuva nos, Deus, salutaris noster...“
Ad salutandam crucem antiphona77 Ave, rex noster
Ad reditum chori cantetur ymnus O crux, ave cum verso Te summa78
Deinde missa agatur ordine suo.
5. 1. 2. Rubrika rukopisu PFc
Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive sequitur:79
Dominus vobiscum... Oremus: „Deus, quem diligere et amare iusticia est...“
Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt filii Israhel Iherosolimam...“
[evangelium] secundum Lucam
Oratio: „Adesto nobis, omnipotens Deus...“
Exorcismus florum et frondium „Exorcizo te, omnis creatura...“
Benedictio palmarum: „Domine, sancte Pater, omnipotens eterne Deus...“
Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo...“
Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi...“
Benedictio solius olive: „Petimus te Domine...“
Oratio „Auge, quesumus, fidem in te sperancium...“
Oratio: „Deus, qui per olive ramum...“
Benedictio palmarum: „Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum)80
ramos...“
Alia: „Deus, cuius filius pro salute generis humani...“
Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis...“
77
Přípis „deposita casula“.
Oba poslední zpěvy zapsány pouze v notovém i textovém incipitu.
79
Na straně přípis „dominica in palmis“
80
Srv. pozn. 72.
78
24
„...euouae. Dominus vobiscum. Sursum corda...“81 usque ad finem.
Oratio „Deus, qui filium tuum Ihesum Christum...“
Oratio sequitur: „Deus qui filium tuum unigenitum pro redempcione nostra...“
[alia] „Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum ab Ihericho....“
[alia] „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum Ihesum Xristum...“
[alia] „Deus, qui merito disposicionis ordine...“
Hac oratione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum et
olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami a sacerdote, et cantor incipiat
antiphonam: Fulgentibus palmis
Antiphona: Cum appropinquaret Dominus
Cum audisset populus
Ante sex dies82
Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis: Unus autem, dicat cantor [notový
incipit] Ne forte
Postea pueri cantent Gloria laus, clero prosequente eundem versum:
Gloria laus
Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta,
Egressus Pylatus.
Cumque intraverint portas civitatis vel castri [illum castelum],83 cantor incipiat
responsorium: Ingrediente Domino
Finito responsorio, fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio haec oratio dicatur:
„Deus, cuius filius non rabinam arbitratus...“
Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando ecclesiam cantor incipit antiphonam
istam:
Turba multa, que sequitur psalmus Benedictus usque ad finem cum Gloria Patri
Ad salutandam crucem antiphona: Ave, rex noster
Ad reditum chori cantetur ympnus O crux, ave, Te summa84
81
Celá preface je notována.
Pořadí antifon Ante sex a Collegerunt není již upraveno přípisem (jako PP3) ani rubrikou (PD8),
zůstává tak opačné oproti oběma rukopisům.
83
Slova „illum castelum“ jsou pravděpodobně glosou původně zapsánou před slovy „vel castri“. Pro
lepší srozumitelnost latinského textu je přesouváme v textu na označené místo.
84
Není notován.
82
25
5. 1. 3. Rubrika rukopisu PD8
Dominica in palmis
Ad processionem nihil agitur, sed itur cum silencio, ubi debent frondes consecrari.
Presbiter cum ministris solempni apparatu indutus et cappa incipit antiphonam, quam
chorus finit. Sequitur: Hosanna filio David
Post presbiter submissa voce dicit: „Lectio libri Exodi“
Sequitur oracio, dicitur submissa voce.
Item alia, si placet.
Postea rami aqua benedicta aspergatur, et incensantur. Interim canonici cappis
festivalibus induntur. Postquam fuerint consecrati, distribuentes populo et cantent hanc
antiphonam. Sequitur: Fulgentibus palmis
Postea redeunites in processione cantent has antiphonas:
Cum adpropinquaret, Ante sex dies
Hec antiphona Ante sex dies cantari debet post Collegerunt85
Sed hoc responsorio Collegerunt cantantes faciant in loco apto stacionem, ibi cantores
stantes seorsum cantent versum Unus autem ex ipsis. Chorus procedens cantet:
Sequitur: Ante sex dies
Deinde responsorium Circumdederunt me,86 si necesse fuerit.
Quo finito pueri stantes contra chorum cantent Gloria laus, quos precedant pueri
cruces parvas velatas portantes, choro respondente eundem versum, prelato incipiente
cum genuflexione, pueri prosequntur totum ympnum, chorus vero Gloria laus 87.
Finito ympno postquam appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum
ymagine Salvatoris. Prostrati cantent hanc antiphonam, quam chorus repetit.
Sequitur: Pueri Hebreorum tollenetes, Pueri Hebreorum vestimenta.
Post hoc procedant in processione cantantes hoc responsorium: Ingressus Pylatus
Introitu ecclesie responsorium: Ingrediente Domino
Finito responsorio ante portam templi fiat statio forthriis clausis, ibique dicitur a
prelato hec oratio subscripta. Sequitur: „Deus...“
85
Je zajímavé, že tato část rubriky byla u P3 zapsána jako přípis, zde je již původní přípis integrován
jako součást rubriky - D8 je o 100 let mladší!
86
tento zpěv je pouze zmíněn, není nikde notován
87
Notována je pouze repetenda s první slokou, u ostatních slok je zapsán pouze text.
26
Qua finita intrantes ecclesiam incipitur antiphona a prelato: Turba multa
Finiatur in medio ecclesie psalmus Benedictus, versus Benedictus qui venit in nomine
Domini
Postea presbyter accedens ad crucem in medio ecclesie ponitam, aufert casulam et
salutans incipit antiphonam Ave rex noster cum genuflexione, et omnes petunt veniam.
Interim, cum antiphonam canitur, crux salutatur:
Ave, rex noster
Qua finita redeuntes ad chorum cantent ympnum O crux, ave, Te summa88
5. 1. 4. Rubrika rukopisu P1492
Ad aspersionem hoc die nihil cantatur, sed itur cum silencio ad stationem ubi debent
frondes consecrari ad sanctum Georgium. Tunc presbyter cum ministris, qui
celebraturus est, indutus solemni apparatu et cappa accedens ad frondes incipit
antiphonam Osanna filio, quam chorus finit.
Post hoc presbyter submissa voce dicit: „Dominus vobiscum“ et orationem ut in
baptisterio.
Deinde legitur epistula et evangelium tono feriali.
His peractis rami benedicuntur, et asperguntur aqua benedicta et incensantur. Interim
canonici cappis festivalibus vestiuntur. Postquam vero fuerint consecrati, distribuentes
eos populo cantent antiphonam: Fulgentibus palmis.
Hec processio rubeo apparatu agitur per dominum archiepiscopum. Missam vero
canonicus hebdomadarius adimplebit.
Postea redeuntes in processione cantent antiphonam Cum appropinquaret, antiphonam
Cum audisset, antiphonam Collegerunt pontifices. Hanc antiphonam cantantes faciant
in loco apto stationem. Ibique cantores stantes seorsum cantent versum Unus autem.
Chorus precedens cantet Ne forte.
Sequitur antiphona Ante sex dies.
Deinde responsorium Circumdederunt me, si necese fuerit.
Quo finito pueri stantes in medio processionis contra chorum cantent hymnum Gloria
laus, quos precedent duo pueri cruces parvas velatas portantes. Choro respondente
88
Hymnus opět není notován ani incipitován.
27
eundem versum, prelato incipiente cum genuflexione, pueri prosequntur totum hymnum.
Chorus vero respondet solum istum versum Gloria laus.
Finito hymno postquam pueri appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum
imagine Salvatoris. Prostrati incipiant cantare antiphonam Pueri Hebreorum tollentes
Pueris finientibus cantor iam antiphonam incipit, quam chorus finit. Similiter fiat de
alia antiphona Pueri Hebreorum vestimenta.
Post hoc procedant cum processione cantantes responsorium Ingressus Pylatus,
intrantes vero portam urbis cantent responsorium Ingrediente.
Ante portam templi fit statio foribus feratis, ibique dicatur oracio: „Deus, cuius filius...“
Qua finita prelatus incipit Turba multa. Cantor subiungit psalmum Benedictus cum
Gloria Patri.
Interim duo presbyteri tenent feretrum cum reliquiis sanctorum in limine ecclesie, ut
clerus et populus ingrediatur in ecclesiam. Finito psalmo et antiphona sequitur versus
Benedictus, qui venit.
„Dominus vobiscum...“
Oratio: „Adiuva nos, Deus...“
Postea presbyter accedens ad crucem velatam auferat casulam de eo. Et iam incipit
antiphonam Ave, rex noster cum genuflexione, et omnes petunt veniam.
Interim, dum antifona cantatur, crux salutatur. Qua finita redeuntes ad chorum cantent
O crux, ave, versum Te summa.
Ad missam canonici cappas deponant et ministri casulis utantur sive vestiantur.
5. 1. 5. Rubrika rukopisu PH11
In ramis palmarum
Pueri Hebreorum tollenetes
Pueri Hebreorum vestimenta
Ad exitum ecclesie: Occurunt turbe
In prima statione responsorium: Collegerunt pontifices
Hic petatur venia: Ave, rex noster
Hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam: Gloria laus
In ingressum: Ingrediente Domino
28
Oddíl Květné neděle z přelomu 17. a 18. století (svazek přidaný na konec původního
rukopisu) je nadepsán Ad processionem Dominica palmarum a obashuje tyto zpěvy:
Fulgentibus, Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante sex dies, Gloria laus, Pueri
hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Hosanna filio David, Turba multa.
V novodobé notaci (!) je doplněn ještě mladší zápis Occurunt turbae.
5. 1. 6. Rubriky svatojiřských pramenů
5. 1. 6. 1. Rubrika rukopisu PD21
In die palmarum finita tercia cantrix vel ebdomedaria ad aspersionem incipiat
antiphonam: Sicientes venite
Finita epistula cantrix vel ebdomedaria cum duabus senioribus cantent antiphonam:
Collegerunt pontifices, predicte tres sorores versum: Unus autem89
Duo sacerdotes stantes ante altare cantent „Expedit vobis“90, predicte tres sorores
versum „Ab illo ergo die“. Conventus repetit „Ne forte“.
Dyaconus legat evangelium, quo finito sacerdos legat benedictiones palmarum, ut
habetur de rubrica.
Ebdomedaria repetat hanc antiphonam [Fulgentibus palmis]. Cum venerit ad illud
verbum „prosternimur“91, debent se omnes in terram in longum prostrare.
Fulgentibus palmis
Turba multa
Ebdomedaria iterum repetat: Turba multa
Deinde residentibus cunctis in locis suis stantibus ebdomedaria imponat antiphonam:
Cum appropinquaret
Ad processionem ebdomedaria vel cantrix incipiat antiphonam: Cum audisset populus
Qua finita sex sorores iuniores ex uno choro, iterum tres accedentes secus sepulcrum ex
utraque parte sepulchri versis vultibus erga se in quocumque choro reditur officium ex
illo incipiant ympnum: Gloria laus
89
Celý versus Unus autem je v notovém zápisu prokládán zápisem runriky.
V textu versu Unus autem.
91
Jedná se o slovo v textu antifony Fulgentibus palmis.
90
29
Iterum ebdomedaria inclinatione facta incipiat Gloria laus. Ex altero choro cantent
versum: Israhel es tu rex, ebdomedaria Cui puerile. Predicte tres sorores versum:
Cetus in excelsis, cantrix Gloria laus. Predicte sorores versum: Plebs hebrea,
ebdomedaria Cui puerile92, sorores tres cantent versum: Hic tibi, ebdomedaria Gloria
laus, sorores versum: Hic placuere, ebdomedaria repetat Cui puerile.
Deinde omnes sex sorores convenientes in simul stantes ordinatum catent Gloria laus.
Quo finito ebdomedaria imponat Gloria laus. Predicte sex sorores prosternant se in
longum. Deinde surgentes inclinacione facta vadant in loca sua.
Ebdomedaria imponat Pueri Hebreorum, infra quam antiphonam due iuniores sorores
precedentes ante crucem flexis genibus deponant de capitibus pepla et imponant ante
pedes crucifixi, surgentes retrocedant, et prosternant se in locum ante crucifixum.
Surgentes inclinatione facta vadant in loca sua:
Pueri vestimenta
Deinde alie due sorores cum ramis palmarum procedant ante crucifixum, facientes
similiter sicut priores cantent: Pueri tollentes
Ebdomedaria imponat antiphonam: Occurunt turbe
Rubrica dicitur in alio libro: Scriptum est enim
Qua finita ad aspersionem ebdomedaria incipiat antiphonam: Ante sex dies
Stantes contra altare sancti Viti ebdomedaria imponat responsorium Ingrediente
Domino, et cum illo vadant sursum:
Ingrediente Domino
5. 1. 6. 2. Rubrika rukopisu PE14d
Post primam posita mensa in medio chori inferuntur rami palmarum, inter quos non
desit oliva, aliqin convenientes mencio cuius fiet in benedictione agenda.
Post tertiam fit benedictio palmarum hoc modo. Cantrix imponet Sicientes venite cum
psalmo. Finito „Gloria Patri“ post aspersionem sacerdos dicet „Dominus vobiscum“ in
directum et collectam: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum Ihesum
Cristum...“ Qua finita subdiaconus leget epistulam. Finita epistula quatuor cantrices
imponent Collegerunt usque „quid facimus“.93 Surgens conventus cantabit „Quid
92
93
Druhá polovina refrénu Gloria laus.
V textu Unus autem.
30
facimus“ usque „unus autem“,
domini „Unus autem“ usque „expedit vobis“, unus
dominus cantabit ante altare beati Michaelis „expedit vobis“ usque „Ne forte“.
Conventus „Ne forte“ usque in finem.
Postquam diaconus leget evangelium, cantantes antiphonam Cum appropinquaret,
faciemus stationem in choro, usque dum distribuentur rami palmarum, quando dicetur:
„Ite in castelum“.94 Tunc exibimus de choro, et imposita antiphona Cum audisset
ibimus in porticum vel in ecclesiam, quatuor domine cantabant Gloria laus, ad unum
quodque versum accedentes ad se, et cum perficient, petent magnam veniam. Nos ante
inclinabimus capita, cum dicetur Gloria laus, et cum „Rex Criste“, tunc levabimus.
Quando imponetur antiphona Pueri Hebreorum,95 ibunt due puelle exceptis peplis,
facient magnam veniam, et vertentes se ibunt in locum suum cum summa disciplina.
Imposita alia antiphona Pueri Hebreorum procedent maiores due puelle, proiectis que
ramis simili modo facient. Imposita antiphona Scriptum est enim, domina abbatissa
petet veniam. Cumque dicetur „postquam ante“,96 tunc surget. Quando imponetur
antiphona Occurunt turbe, conventus proiectis rami accedet ad se, et cum imponetur
antiphona Fulgentibus palmis, tunc veniam faciemus magnam. Et dum imponetur
antiphona Ante sex dies, exibimus de porticu et faciemus stationem ante chorum, usque
dum incipient responsorium Ingrediente Domino. Et cum illo intrabimus chorum et
cantabimus missam Domine ne longe.
Post offertorium domina abbatissa offert ramos palmarum eo ordine, quo et in
purificatione sancte Marie candele offeruntur.
5. 1. 6. 3. Rubrika rukopisu PE15a
In palmis
Cantrix imponet per aspersione: Sicientes venite
Finita epistola cantrices imponent: Collegerunt pontifices usque „quid facimus“97,
surgens conventus cantabit „quid facimus“ usque „expedit“. Unus clericus cantabit
94
V textu antifony Cum appropinquaret
U obou antifon Pueri Hebreorum není přesně určeno, která z nich se zpívá jako první. Ve
svatojiřských pramenech pořadí obou antifon kolísá.
96
V textu antifony „Scriptum est enim“.
97
V textu Collegerunt.
95
31
„expedit vobis“, domini perficient „ab illo ergo die“ usque ad finem. Conventus repetet
„Ne forte“.
Imposita antiphona Cum appropinquaret faciemus stationem in choro, donec dicetur:
„Ite in castelum“, et tunc procedemus antiphonam: Cum appropinquaret
[zde rubrika konèí]
Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum
tollentes, Scriptum est enim,Occurunt turbe, Fulgentibus, Ante sex dies,
Ingrediente Domino.
5. 1. 6. 4. Rubrika rukopisu PG3b
In palmis
Cantrix imponet per aspersionem: Sicientes venite
Finita epistola cantrices imponent: Collegerunt pontifices
Conventus „quid facimus“, clerici „Unus autem“. Unus clericus „expedit vobis“, clerici
„ab illo ergo die“, conventus „Ne forte“.
Imposita antiphona: Cum appropinquaret
Faciemus stationem in choro, donec dicetur: „Ite in castelum“, et tunc procedemus
antiphona: Cum appropinquaret
Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum
tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis
Antiphona: Ante sex dies
Responsorium: Ingrediente Domino
5. 1. 7. Rubrika rukopisu BrA2
In die palmarum
Completa aspersione aque more solito facta, sacerdos precedit sine casula indutus cum
ministris indutis, et ramis in medio ante altare positis a choro cantant antiphonam:
Hosana filio
Deinde dicit sacerdos: „Dominus vobiscum“ in tono orationis misse: „Deus quem
diligere...“.
32
Subscripta lectio legitur in tono epistule. Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt...“
Deinde cantatur post graduali
responsorium: Collegerunt pontifices vel aliquid
responsorium: In monte oliveti
Postea legitur evangelium secundum Matheum. „In illo tempore, cum appropinquaret
Ihesus Ierosolimam...“
Post hec benedicuntur rami, tunc dicit sacerdos: „Dominus vobiscum...“
5. 1. 8. Rubrika rukopisu O357
In die palmarum benedictio frondium primo canitur responsorium: Ingressus Pylatus
Responsorio finito officialis incipit antiphonam: Simon dormis
Qua finita officialis dicit: „Adiutorium nostrum in nomine Domini, qui fecit celum...“
Oratio: „Omnipotens sepmpiterne Deus, flos mundi...“
Lectio libri Exodi (........) Et legit sine titulo.
Statim sequitur responsorium: Collegerunt pontifices
His finitis sequitur evangelium secundum Marcum: „In illo tempore cum appropinquaret
Jesus Ierosolimis...“
Officialis dicit: „Sit nomen Domini benedictus. Dominus vobiscum...“
Oremus: „Deus, qui per olive...“
Oremus: „Deus, cuius filius pro salute humani...“
Oremus: „Omipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo...“
„...EUOUAE. Dominus vobiscum“ 98
Finiatur legendo oremus: „Petimus te, Domine...“
Oremus: „Auge fidem in te sperantium Deum...“
Oremus: „Deus, qui dispersa agregas...“
Oremus: „Deus, qui filium tuum Dominum nostrum Ihesum Christum...“
Quibus finitis aspergantur et thurificentur palme, officialis incipit antiphonam:
Fulgentibus
Oremus: „Omnipotens sempiterne Deus...“
Cum appropinquaret
Cum audisset
Ante sex dies
33
Occurunt Turbe
Gloria laus
Finito himno cantant pueri: chorus repetit:
Pueri Hebreorum tollentes
Deinde officialis precumbat ante crucem: alter sacerdos percuciat ipsum cum palma
ter: cum moderamine cantando:
Scriptum est enim chorus [„et dispergentur“]
officialis [„postquam autem surrexero...“].
Chorus finit „ibi me videbitis dicit Dominus“
Hoc fiat tribus vicibus: postea cum alio sacerdote elevant crucem bis cantando:
O crux, ave
Tertio: Te summa
His rite peractis redeunt ad ecclesiam cum sequenti responsorio:
Ingrediente Domino
Deinde cum venerint ante foras ecclesiae ostio clauso, officialis dicit: Oremus
Intrando ecclesiam officialis incipiat antiphonam, quam sequitur psalmus Benedictus:
Turba multa
5. 1. 9. Rubrika rukopisu Td3
In die palmarum
Pueri Hebreorum tollentes psalmus Laudate pueri
Dominica palmarum post tertiam aqua benedicta aspersa et collecta dicta cantor
incipiet responsorium: Cicum dedeunt me
99
. Post hoc dyaconus benedictionem
accipiens salutatorem permittens legat evangelium: „Cum appropinquasset Ihesus...“
Sequitur benedictio florum: „Deus cuius filius pro salute humani generis...“
Alia: „Deus qui filium tuum unigenitum pro redemptione nostra dignatur...“
98
99
Preface je notovaná.
Není notováno.
34
Hiis finitis aspergantur aqua thurificantur et distribuentur et incipitur antiphonam:
Puerri hebreorum tollentes psalmus Laudate pueri solum usum. Deinde alia antiphona
Pueri Hebreorum vestimenta sine psalmo, versum Benedictus qui venit
Collecta: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum Ihesum Cristum...“
Post hec revertatur conventus cantetur hec antiphone: Cum appropinquaret Dominus,
Cum audisset populus, Ante quinque (!) dies, Occurunt turbe, Ceperunt omnes.
Cum appropinquaret Dominus
Ante quinque dies
Occurunt turbe
Ceperunt omnes
Hic ad nutum cantoris ingredientes cantent Gloria laus, chorus repetit Gloria laus
[notový incipit].
Reincipitur ab eis Gloria laus [notový incipit]
Hiis itaque peractis veniens altas ante crucem incipiat:
Ave, rex noster100
Sequitur oratio sine versiculo et sine „Dominus vobiscum“. Oremus: „Omnipotens
sempiterne Deus...“
Hic sermo fieri potest.
Quo finito ingredientes, prelatus incipit responsorium: Ingrediente Domino
In statione: Collegerunt pontifices
Hic duo fratres cantant ad nutum cantoris: Unus autem sine versum et sine salutatione.
5. 1. 10. Rubrika rukopisu BP1101
5. 1. 10. 1. Transkripce
An dem palm tag nach terci kom der brister in den chor in der sideinen kappen vn- sin
dinaer mit im. Vn- darnach vn- man gesprenget hat mit de- wihprvn-e als gewonlich ist.
so ste der brister vf di grad vor dem alter. vn- cher sich gegen dem alter vn- div
100
101
Nad slovy „rex“, „fili David“ a „Redemptor mundi“ jsou přípisy venia.
Faksimile rubriky zařazujeme do přílohy.
35
gusterinne leg di palm vf di grad ze der zeswen des bristers, vn- der brister sprech
„Dominus vobiscum: Oremus. Omnipotens sempiterne Deus redemptor.“ Et cetera in
der wise als man di coll[ecta] ze tagzit liset. vn- nach de- segen spreng di palm mit dem
wihprun-e . Darnach nem div102 saenger[in] ein palm vn- bring di der priorin-e vn- heb
an di a[ntiphonam] Pueri Hebreorum tollentes vn- darnach di a[ntiphonam] Pueri
Hebreorum vestimenta Di zwo a[ntiphonas] sol der conuent singen alle di wille man die
palm teilet.
Div gusterin sol di palm den swestrn teilen, vn- sol an heben in dem rehten chore an
den eltern. vn- ein anderiv swester di ez div gusterin heizzet tvn sol di palm teilen in
dem tenkken chore. [s. 2] vn- ze ivngest den conuersen. Di weil man die palme teilet so
sol man die chertzen zůnden ze dem ewangl’. So di palm geteilet sint so les man daz
evangelio „Cum appropinquasset“. Nach de- ewangelio nem ein swestr daz chrůtz daz
div gusterin da bereitet hat. vn- ein anderiv swestr nem wihprunne, vn- die saengrin
heben an di a[ntiphonam] Cum appropinquaret. vn- da mit sol div processio vz gen vil
ordenlich also. Des ersten sol vor gen ein swester mit dem wihprunne. vn- sol die weil
sprengen. Vn- darnach zwo mit brinnenden chertzen. Vn- den- darnach diu daz chrůtz
treit. vn- darnach di swestr alle nach ir orden. vnd di ivngen gen vor. Vn- ze ivngest
trag der brister ettelich hilgtvm. Di weil man di a[ntiphonam] singet so sol div erst
statio sin in dem ersten teil des chrůtzganges. An einer igelichen station sol div daz
chrůtz treit. vn- di di chertzen tragent iriv antlůtz. vn- daz bild des crucifixi cheren
gegen dem conuent. ez si danne div statio vor [s. 3] dem vzzern ingange der chirchen
oder des chores, so sůlen si iriv antlůtz cheren dem alter: vn- daz bild gegen dem
conuent.
Der brister sol also sten daz er sich cher gegen dem chrůtz. So sůlen di swester alle
also sten daz si sich gegen ein ander cheren. Div den wihprunne treit div setz in fůr daz
chrůtz. vn- ste ze niderst in ir chor. ist si aber ein conuersa, so ste hinder daz chrůtz.
So man di a[ntiphonam] Cum appropinquaret vz gesungen hat so heben di saengerin
an di a[ntiphonam] Collegerunt. vn- gen danne an di andern station div sol sin in dem
dritten teile des chrvtzganges. Nach der a[ntiphona] sůlen zwo swestr sten in der mitte
der procession. vn- sůlen singen den v[ersus] Unus autem.
102
Člen doplněn přípisem na okraji folia.
36
Vnd so man nach dem v[versus] an hebet. „Quid facimus“,103 so gen an die dritten
station, div sol sin vor de- ingange der kirchen oder des chores. Darnach sůlen di
saengerin nider knien, vn- sůlen an heben die a[ntiphonam] Ave rex. Di swestr alle an
di daz chrůtz vnd di chertzen [s. 4] habent sůlen vch nider knien. vn- sůlen iriv antlůtz
cheren gegen dem chrůtz, vn- so si gesungen habent „Ave, rex noster fili David
redemptor mundi“, so sten alle vff vn- cheren sich gegen dem chrůtz. untz si di
a[ntiphonam] gar gesingen.
Di wil man di a[ntiphonam] Ave rex singet so sůlen zwo swester di ez div saengerin
heizze tvn in di kirchen gen oder in den chor. vn- sůlen di tůre nach in zu tun, vn- sůlen
sten. vn- sich cheren gegen dem conuent, vn- nach der a[ntiphona] singen den v[ersus]
Gloria laus, so si den v[ersus] vz gezungen habent, so sol der conuent den selben
v[ersus] vch singen. vn- dar nach sůlen di zwo swester singen di dri v[ersi] di her nach
gemercket sint. vn- nach igeliche- v[ersus] sol der conuent singen den v[ersus] Gloria
laus. Ditz sint di dri v[ersi] Israhel es tu rex, versus Cetus, versus Plebs hebrea tibi.
So di zwo swester den ivngsten v[ersus] gesungen habent, so tvn di tůr vf, vn- komen
wider an ir stat ze procession. vn- so der conuent [s. 5] nach dem ivngsten v[ersus]
gesungen hat Gloria laus, so heb man an den r[esponsorium] Ingrediente, vn- der
conuent vol sing den r[esponsorio], vn- da mit sol div processio in den chor gen.
So di swester in den chor gent. So werfen di palm vf di grad vor dem alter, vnd div
gustrinne lese si zesamme. vn- so di swester gent in di stůle, div daz chrůcz treit div sol
ez haben vor dem alter. vn- nach de- r[esponsorio] sůlen di zwo swester di vor di
versum gesungen habent den versum Cumque singen, vn- nach dem v[ersus] sing der
conuent den invanck. Darnach heizze die saengerin di zwo di di chertzen tragent
sprechen den v[ersus] „De ore leonis“. vn- der brister sprech Oremus. Oratio „Omn.
semp. Deus qui humano“. Di weil man die coll[ecta] sprichet so sol div daz chrůtz treit
daz chrůtz setzen an sin stat, vn- daz sol man niht decken vntz nach complet.
5. 1. 10. 2. Poznámky k charakteru a provenienci rukopisu
Katalogový záznam BP1 neobsahuje o tomto rukopisu žádné bližší údaje, pouze ho
datuje do 15. století. Při transkripci a analýze rubriky, které provedl na naši žádost prof.
Václav Bok, vyšlo najevo, že se patrně jedná - soudě podle charakteru textu - o mnohem
103
Slova v textu Collegerunt
37
starší pramen. V textu se střetává více znaků charakteristických pro odlišná německá
nářečí, v zásadě je však možné hovořit přibližně o severobavorské provenienci a období
1. poloviny 14. století. Jedná se tedy patrně o výrazně starší pramen, než jak je uvedeno
v berlínském katalogu.
Z charakteru textu a jeho lexikální i gramatické struktury dále vyplývá, že byl
pravděpodobně napsán zkušeným a poučeným písařem, neboť mnohá slova, která se
často u jednoho písaře odlišují (např. chrůtz), jsou zde psána naprosto pravidelně.
Můžeme se tak domnívat, že rukopis pochází z některého z větších klášterních skriptorií.
V úvahu by tak mohl přicházet např. Bamberg, snad i Norimberg.
5. 2. Analýza liturgických rubrik104
5. 2. 1. Časové zařazení procesí
O časovém zařazení procesí během dne se dovídáme explicitně pouze z konventních
pramenů PD21, PE14d a Td3 - u všech začíná procesí po tercii. Stejné časové určení
stanovují i některé ze zahraničních pramenů (BP1, M132, SD526), pouze LTr hovoří o
svěcení ratolestí po primě105, v Bambergu se konalo procesí až po sextě106. Ostatní
rubriky přesné časové zařazení neuvádí, ze zápisu rubriky v pražských breviářích (PP11,
PP15) však vyplývá, že se procesí konalo po tercii. Je však pravděpodobné, že i u
ostatních pramenů obecně převažovalo procesí po tercii - tak jak bylo běžné konání
nedělních a svátečních procesí během roku107.
5. 2. 2. Lokalizace procesí
Podstatou procesí Květné neděle - tak, jak ji můžeme sledovat prakticky ve všech
použitých pramenech - je návštěva místa mimo hlavní kostel (v klášterech mimo chór
apod.) a návrat zpět do tohoto kostela za účelem zpřítomění jeruzalémské události108. V
kostele poté probíhá slavná mše. Tato skutečnost je zachycena v různých pramenech
104
V této kapitole se pokud možno omezíme čistě na ritus, funkcí a postavením zpěvů v rámci slavnosti
se budeme zabývat v další kapitole.
105
Srv. Kurzeja, s. 267.
106
Srv. Haimerl, s. 108.
107
Srv. Hiley, s. 33.
108
Srv. zejména kap. 3.3.
38
přímo, anebo nepřímo tak, že na ni můžeme s určitou pravděpodobností usuzovat
z nejrůznějších poznámek v rubrikách. Konkrétní podoba procesí byla kromě toho jistě
závislá i na konkrétních místních podmínkách.
O odchodu na jisté místo mimo kostel hovoří velmi homogenní okruh pražských
pramenů PD8, PP4, PP11, PP15 a P1492 - „itur cum silencio ad stationem ubi debent
frondes consecrari“. Některé z nich ještě dále toto místo konkretizují: PP4 - „...itur cum
silencio Strahowiam...“, PP11 spolu s P1492 hovoří o odchodu „ad sanctum Georgium“.
Z ostatních českých rubrik se o návštěvě místa mimo kostel dovídáme až v souvislosti s
návratem do města (a následně do kostela - PP3, PFc: oba „..intrando ecclesiam..“),
popř. rovnou do kostela: PH11: „...fratres ingrediant ecclesiam.., O357, O620: oba
„..intrando ecclesiam..“.
O návštevě stacionálního kostela (něm. „Stationskirche“)109 hovoří jasně tři zmíněné
svatovítské prameny (PP4, PP11, P1492). Na podobnou praxi můžeme usuzovat
z nejasné rubriky PH11 - „ad exitum ecclesie“ na samém začátku slavnosti. Podle této
instrukce mohlo procesí začínat přímo v procesním kostele, podobně jako u PI65 (srv.
níže).
Návštěvu stacionálních kostelů reflektují i některé zahraniční prameny a literatura:
Haimerl hovoří o návtěvě kostela sv. Michala při procesí v Bambergu110, v rubrice LTr
můžeme číst „..intrant ecclesiam s. Paulini, ..in St. Maximin“, SD526 říká obecněji „..ad
introitum ecclesie de strata...“, PI65 hovoří o antifoně zpívané „ab ecclesia sancti
Antonii usque...“, konventní (!) rubrika W160 hovoří o kostelu St. Michael111.
U některých klášterních procesí je situace trochu komplikovanější - ta se
pravděpodobně nemusela konat vždy pouze v rámci uzavřeného prostoru konventu - tak
tomu bylo pravděpodobně u PH11 a Td3112. O lokalizaci procesí v klášteře sv. Jiří
v Praze naopak hovoří jasně PE14d: „faciemus stacionem in choro..., tunc exibimus de
choro..., ibimus in porticum vel in ecclesiam..., ...cum..intrabimus chorum...“, podobně i
fragmenty rubrik PE15a, spolu s PG3b: „faciemus stationem in choro...“. Pouze PD21
neuvádí konkrétnější instrukce: „...stantes ante altare..., ...residentibus in locis suis...,
...vadant in loca sua..., ...vadant sursum...“. Z údajů se můžeme domnívat, že se celé
109
Ve středověku měla návšteva jiného kostela (nebo kostelů) symbolizovat Ježíšovu návštěvu Betánie,
srv. kap. 3.2., dále také Eisenhofer, s. 506.
110
Srv. Haimerl, s.108.
111
PMXII, s. 59.
112
Td3 říká jasně „revertatur conventus, ...ad nutum cantoris ingressifiens.
39
procesí podle PD21 mohlo konat pouze v prostoru kostela113. Otázkou však také
zůstává, zda je PD21 (vzhledem ke zmíněným odlišnostem) skutečně svatojiřské
provenience, zda nepochází původně z jiného ženského kláštera apod.114 Obecně je však
možné říci, že se svatojiřské procesí zřejmě konalo pouze v rámci klášterního prostoru.
BrA2115 nám dává tušit, že i podle této rubriky se mohlo během slavnosti zůstávat
pouze v chóru, popř. kostela: „...in medio ante altare positis a choro cantant...[osanna
filio]“116.
Procesí v uzavřeném prostoru konventu je běžné i v zahraničních pramenech. Podle
velmi podrobné německé rubriky BP1 se procesí konalo v prostoru celého kláštera
včetně křížové chodby: „ so sol div erst statio sin in dem ersten teil des
chrůtzganges“117, totéž platí i pro metské opatství118. W160 rozlišuje mezi dvěma
verzemi procesí zavislými na počasí - při dobrém počasí šlo procesí městem, při špatném
zůstávali řeholníci v prostoru konventu119. O klášterních procesí uvnitř konventu hovoří
dále Haimerl v souvislosti s dominikány a klariskami120 v Bambergu a cisterciáky v
Langheimu121.
Lokalizace procesí v českých pramenech (a ve srovnání s vybranými prameny
zahraničními) je tedy obecně - s vědomím uvedených nejasností - závislá na odlišné
provozovací praxi sekulárního a konventního ritu. Z okruhu některých svatovítských
pramenů (a hypoteticky z PH11) se dovídáme o návštěvě stacionálních kostelů (tj.
klášterů v sousedství pražské katedrály). Celkově jsou však použité rubriky - snad kromě
PD21 a PE14d - na přesnější popis cesty procesí poměrně skoupé.
113
Přičemž o procesí se ale výslovně hovoří: „ad processionem...incipiat antiphonam...“. Procesí se tedy
v rámci chóru či kostela pravděpodobně skutečně pohybovalo.
114
To, zda se jedná skutečně o svatojiřský pramen, by bylo možné zjistit podle jména oltáře (sv. Víta),
který je v rubrice zmíněn. Tento oltář se nám však nepodařilo identifikovat. Je však přitom nepochybné,
že se jedná o rukopis ženského řádu, neboť rubriky výslovně hovoří o „sorores“.
115
Na klášterní původ tohoto rukopisu můžeme s určitou jistotou usuzovat z jeho přítomnosti ve fondu
augustiniánské knihovny, nikoliv však z nějakého konkrétního důkazu. Podoba tohoto zlomku
s ostatními rukopisy zejména konventní provenience je však nápadná, a tak budeme s tímto pramenem s vědomím nejasností - dále pracovat jako s klášterním.
116
Z krátké rubriky však nemůžeme udělat jistější závěr.
117
Rubrika výslovně popisuje, jakým způsobem se křížovou chodbou postupuje, srv. také Haimerl, s.
115.
118
M132 však má zapsanou i rubriku pro případ, že se slavnosti účastnil spolu se řeholníky i místní
biskup. V tom případě vycházelo celé procesí do města: „Statim episcopus cum canonicis et cum clero
intrent in civitatem...“, srv. Odermatt, s. 144ff.
119
Srv. Foley, s. 61.
120
Zde se nabízí otázka, zda rukopis BP1 náhodou nepochází právě z kláštera klarisek. Další
z německých pramenů - procesionál BP4, který je s BP1 téměř identický - má totiž původ právě
v norimberském klášteře těchto řeholnic.
40
5. 2. 3. Struktura procesí
I přes poměrně značnou nejednotnost ritu Květné neděle v českých pramenech můžeme
vypozorovat v zásadě tři hlavní opěrné body, které tvoří (nikoli však bez výjimky) páteř
celého procesí - svěcení ratolestí, uctívání sv. Kříže a slavnostní vstup do kostela nebo
chóru (popř. do města). Jsou to zároveň strukturní body, které mají paralely prakticky ve
všech použitých zahraničních pramenech. Jejich postavení v rámci procesí i jejich (co se
podrobnosti týče) popis v rámci rubrik poměrně kolísá, drobné rituální detaily s nimi
spojené lze pak již jen velmi těžko zobecnit.
5. 2. 3. 1. Benedikce palmových a jiných ratolestí
Kromě obvyklého svěcení palmových ratolestí (benedictio palmarum), které se objevuje
v mnohých pramenech122, hovoří shodně PP3 a PFc o „benedictio palmarum seu aliarum
arborum et olive“123, O357 uvádí však pak pouze „benedictio frondium“ a Td3 hovoří o
„benedictio florum“, PD8, PD9, PP4, PP11, PP15 a P1492124 hovoří o místě „...ubi
debent frondes consecrari“. PE14d výslovně zmiňuje palmové ratolesti „...inter quos non
desit oliva.“ Podobně různé instrukce můžeme nalézt i v zahraničních pramenech125. Za
úvahu stojí, zda v každém jednom konkrétním místě bylo vůbec možné zajistit palmové
ratolesti, popřípadě ratolesti olivové.
Nejobsáhlejší formu benedikce nacházíme v rámci českých rukopisů v pražských a
olomouckých agendách (PP3, PFc, O357, O620). Kromě běžných čtení126 mají obě
pražské agendy zapsán exorcismus, který se objevuje dále již pouze u PP4127. PD8,
121
Srv. Haimler, s. 115.
PD21: „sacerdos legat benedictiones palmarum“, PE14d: „post tertiam fit benedictio palmarum...“,
SD526: „...benedicat abbas palmas..“, BP1 zná pouze palmy „..leg di palm vf di grad“, M132 rozlišuje
mezi procesím s biskupem - „benedicat festive palmas“ a procesím bez biskupa - „expleta benedictione
aspergantur palme et frondes“, v souvislosti s procesím v Bambergu hovoří Haimerl rovněž pouze o
palmách, srv. Haimerl, s. 108 - 109.
123
Srv. kap. 3.3.1. Obě pražské agendy mají pro posvěcení oliv zvláštní oraci!
124
Dále již nebudeme vypisovat celou řadu těchto rukopisů, jejichž rubriky se prakticky shodují,
omezíme se na PD8 a P1492, které jsme zahrnuli do transkripce rubrik.
125
Ps.-Alkuin hovoří o „benedictio palmarum sive frondium“, Ps.-Amalar přidává ještě „...ramos
arborum“, PI65 říká „...donec palme et olive dantur“.
126
Evangelium sv. Marka (PP3, O357, O620, ze zahr. M132, SD526, LTr, Ps.-Amalar), sv. Lukáše
(PFc), popř. Matouše (BrA2), ostatní neuvádějí, dále čtení z knihy Exodus (PP3, PFc , PD8, O357,
BrA2, ze zahr. LTr, ) - zahraniční a svatojiřské prameny čtení z knihy Exodu neuvádějí. U PE14d,
PE15a a PG3b je místo čtení z Exodu zmíněna bez bližšího určení epištola, kterou zná i Ps.-Amalar
(Exulta satis filia Syon - Zach, 9, 9).
127
Zahraniční rubriky také nemají zapsáný exorcismus, je však pravděpodobné, že byly tyto orace
zapsány v jiných liturgických knihách, které se nesly s sebou, a do procesních rubrik už se tak
nevypisovaly. Kurzeja uvádí srovnávací tabulku benedikčních modliteb v rámci širšího okruhu
122
41
P1492 a Td3 jsou v popisu benedikce o něco stručnější a ostatní rukopisy se omezují
pouze na konstatování „...sacerdos legat benedictio palmarum...“ (PD21), „post terciam
fit benedictio palmarum...“ (PE14d), „post hec benedicuntur rami...“ (BrA2)128. PH11
nemá benedikci zapsánu vůbec.
Téměř všechny rubriky dále rozlišují v rámci obřadu mezi vlastním svěcením a
kropením svěcenou vodou - tyto dva úkony (nezávisle na tom, v jakém pořadí následují)
pak zpravidla oděluje nějaký zpěv, čtení, popř. orace129. Tak pražské a olomoucké
agendy řadí kropení na samotný konec obřadu svěcení130, po němž následuje rozdání
ratolestí, antifona Fulgentibus a vlastní začátek procesí. U PD8 a P1492 jako jediných
pramenů následuje kropení a svěcení ratolestí bezprostředně za sebou s navazující
antifonou Fulgentibus131 (po rozdání ratolestí). Všechny konventní prameny132 kromě
PH11 zapisují shodně kropení jako první úkon celého obřadu; u sv. Jiří v Praze ho
doprovází Sicientes venite133, po němž ještě následuje Collegerunt a evangelium (PD21),
u PE14d následuje po Sicientes nejprve čtení, dále Collegerunt, evangelium s navazující
antifonou Cum appropinquaret a teprve poté rozdání posvěcených ratolestí134. Podobně
u BrA2 následuje po kropení ratolestí Osanna filio, čtení z knihy Exodus, Collegerunt135
(respektive alternativní responsorium In monte oliveti) a evangelium. Podle Td3 se po
kropení zpívá responsorium Circumdederunt me, po němž následuje evangelium - poté
přichází na řadu vlastní svěcení.
Strukturu podobnou konventnímu ritu benedikce (byť s jinými zpěvy a dalšími
odchylkami) mají olomoucké agendy - po Ingressus pylatus a Simon dormis se čte
z knihy Exodus, dále následuje antifona Collegerunt a evangelium; poté přichází na řadu
vlastní svěcení. Kropení ratolestí a vlastní svěcení zde sice nejsou rozděleny, vnější
struktura benedikce je však ritu v českých konventních pramenech velmi podobná.
trierských pramenů, mezi nimiž jsou zmíněny i exorcismy - srv. Kurzeja, s. 270, dále také Franz, s.
487ff.
128
Podobně stručné jsou i instrukce ke svěcení ratolestí v zahraničních pramenech.
129
Zahraniční prameny tyto úkony neoddělují.
130
Oba úkony jsou oděleny prefací a orací.
131
Podobně jako v Bambergu, srv. Haimerl, s. 109.
132
PD21, PE14D, PE15a, PG3b, BrA2 a Td3.
133
Je zajímavé, že PG10a i PG10b nemají tento zpěv v oddílu Květné neděle zapsaný, rubriky i
přítomnost antifony mezi ostatními procesními zpěvy v ostatních svatojiřských pramenech však hovoří
jasně.
134
Všechny svatojiřské prameny mají místo čtení z knihy Exodu pouze epištolu.
135
Na stejném místě je zařazeno Collegerunt u O357, tuto podobu obřadu srv. Eisenhofer, s. 506.
42
Pro tuto podobu benedikce v českých pramenech můžeme najít přibližnou paralelu snad
pouze v bambergském procesí136. Naopak závěr obřadu svěcení ratolestí (a rozdávání
posvěcených ratolestí) je ve všech zahraničních pramenech doprovázen jednou nebo
oběma antifonami Pueri Hebreorum, což se v českých pramenech objevuje pouze u
Td3137. Obřad benedikce v českých pramenech se jeví natolik různorodý, že jej lze
v celku těžko nějak více zobecnit, popřípadě převést na společného jmenovatele
s vybranými zahraničními prameny. Jedinou obecnější paralelou je zmíněná vnější
podobnost mezi konventními rukopisy a olomouckými agendami, která se však na
detailnější úrovni (zejména pak ve výběru zpěvů) prakticky vytrácí.
5. 2. 3. 2. Uctívání sv. Kříže
Na bližší popis tohoto aktu v rámci procesí jsou české rubriky opět poměrně skoupé.
Kromě výjimky u PD8 a P1492138 se jedná o jednorázový obřad, který se odehrával
téměř na konci procesí v kostele, popř. v chóru (u PD21).
PP3 a PFc uvádí stručně „ad salutandam crucem antiphona [Ave rex]“, Td3 „hiis
[Gloria laus] peractis veniens altas ante crucem...“. PD8 a P1492 představují okruh
českých pramenů, které naznačují, že se určitá forma uctívání sv. Kříže mohla odehrát již
na cestě během procesí139 - „pueri cruces parvas velatas portantes... prelato incipiente
cum genuflexione...[Gloria laus]“. Je však také možné, že se jednalo o běžný úkon
pokleknutí, zároveň je však třeba podtrhnout, že takováto instrukce v obou pražských
agendách a ostatních českých rubrikách není a rovněž hymnus Gloria laus má ve všech
těchto pramenech jiné postavení. S vědomím takovéto praxe v zahraničních pramenech
(tzn. uctívání sv. Kříže na několika místech během procesí, srv. níže) můžeme v této
instrukci spatřovat přinejmenším stopu tohoto zvyku. Uctívání sv. Kříže po vstupu do
kostela pak probíhá již shodně s ostatními českými prameny: „...cum antiphonam [Ave,
rex noster] canitur crux salutatur...“.
136
Po posvěcení a rozdání palem se zpívají antifony Turba multa, Fulgentibus palmis, Occurunt turbe,
srv. Haimerl, s. 109.
137
Podobně jako zahraniční prameny tento vůbec nezná antifonu Fulgentibus. O zpěvu antifon Pueri při
benedikci ratolestí hovoří Hiley, s. 34
138
Srv. dále uctívání kříže v rubrikách zahraničních pramenů.
139
Tato zastávka během procesí (s uctíváním sv. Kříže a zpěvem Gloria laus) pronikla do ritu slavnosti
s rozšířením římsko-německého pontifikálu (cca 950). Na to upozorňuje Kurzeja v souvislosti s vlivem
tohoto pontifikálu na utváření trierské liturgie, srv. Kurzeja, s. 269, 271, 275(!), 277, dále také
Karwoche, in: LThK, Bd. 6, s. 5.
43
Obì olomoucké agendy (O357, O620) mají jako jediné z èeských pramenù zapsanou
èást obøadu, který je pomìrnì èasto reflektován zejména v nìmecké literatuøe140 (žádná
z vybraných zahranièních rubrik bohužel tento zvyk nezná141). Jedná se o akt bìhem
uctívání sv. Køíže, pøi nìmž jeden z klerikù leží v prostraci pøed køížem a druhý jej
nìkolikrát za sebou „udeøí“ (percuciat) posvìcenou ratolestí: O357 - „Deinde officians
precumbat ante crucem: alter sacerdos percuciat ipsum cum palma ter“ a dále „hoc fiat
tribus vicibus: postea officians cum alio sacerdote elevant crucem...“. O620 uvádí na
počátku celého obřadu antifonu Occurunt turbe: „ista antiphona cantatur in statione
ante crucem“,142 dále se v ritu shoduje s O357. Pøi vlastním aktu se v Olomouci zpívalo
„Scriptum est enim percuciam pastorem...“143, což je i ve shodì s uvedenou literaturou,
po vstupu do kostela se již další uctívání nekonalo.
Jedinou svatojiøskou rubrikou, která má zapsána obøad octívání svatého køíže, je
PD21. Za zpìvu obou antifon Pueri Hebreorum postupnì uctívají køíž nejprve „due
iuniores sorores“, v zápìtí pak „alie due sorores“. Dále se pøed touto ceremonií hovoøí
o jiných „sex sorores iuniores“ které mají vykonat prostraci, není však øeèeno, zda se
jedná o prostraci pøed køížem. Ostatní svatojiøské prameny (tj. PE14d, PE15a, PG3b)
nemají uctívání sv. Køíže zapsáno vùbec. Opìt se tak nabízí otázka pùvodu rukopisu
PD21, nebo
má zapsán tento obøad jako jediný z okruhu svatojiøských pramenù.
Některé zahraniční prameny a literatura odráží podobu celého obřadu v poměrně
rozvinutější podobě144. Celý akt bývá rozdělen během celého procesí do více oddílů - na
rozdíl od českých pramenů, v nichž je uctívání sv. Kříže (kromě PD8 a P1492, srv. výše)
záležitostí jednoho zastavení (statio crucis) a letmé instrukce o zpívané antifoně. Rubrika
M132 hovoří o třech zastaveních během procesí145, LTr zná zastavení dvě, z nichž se
140
Srv. Franz, s. 496ff, v souvislosti s LTr srv. Kurzeja, s. 276, dále Eisenhofer, s. 508, Haimerl, s. 112ff
(zde je i popis tohoto zvyku v ostatních německých městech).
141
Tento zvyk byl záležitostí spíše germánské oblasti (M132, W160, SD526 a PI65 do ní nespadají), srv.
Franz, s. 497. Bylo by zajímavé zjistit, jakým způsobem se dostal do Olomouce.
142
O357 tuto antifonu specielně neoznačuje.
143
Text této antifony vlastně hovoří o onom „percuciare“, které klerici během prostrace konají.
144
Obecnější poznámky jeho k vývoji viz Kurzeja, s. 277.
145
Jedná se o rubriku popisující procesí bez biskupa, s biskupem se konaly tato zastavení pouze dvě, srv.
Odermatt, s. 148ff.
44
každé odehrává v jednom procesním kostele146. Haimler popisuje bambergskou podobu
uctívání sv. Kříže, které je rozděleno do tří po sobě následujících částí147.
Zajímavý ritus představuje W160 - kromě uctívání sv. Kříže v závěru procesí se
v průběhu konalo ještě jedno zastavení, při kterém se uctívala Nejsvětější svátost nesená
na nosítkách (parvum feretrum pretiosum)148. Podobný (poměrně ranný) zvyk zmiňuje
Ps-Alkuin - pro znázornění Krista v procesí se nesl na nosítkách evangeliář, který se při
zastavení uctíval podobně jako sv. Kříž: „..inclinans se ad suprascriptum sanctum
Evangelium...“149 (srv. také kap. 3.3.2.).
5. 2. 3. 3. Slavnostní vstup do chrámu (chóru) a do města
Více či méně slavnostní vstup do města, chrámu, popř. chóru150 (zpravidla u klášterních
pramenů) je zaznamenán různým způsobem ve všech českých i zahraničních pramenech.
Část pramenů celý tento akt (znázornění Kristova vjezdu do Jeruzaléma) rozděluje
nejprve na vstup do města a později na vstup do kostela: PP3 - „cumque intraverint
portas civitatis vel castri“151, později pak „fit stacio ante ecclesiam...., aperitur ecclesia
et intrando eccelsiam“, PFc podobně „cumque intraverint portas civitatis illum castelum
vel castri“, „fit stacio ante ecclesiam...., aperitur ecclesia et intrando eccelsiam“, P1492
(spolu s PP4, PP11, PP15) „intrantes vero portam urbis...“, „ ante poratm templi fit
statio...“, „clerus et populus ingrediatur in ecclesiam...“.
PD8 již hovoří pouze o vstupu do kostela - „finito responsorio ante portam templi fiat
statio forthriis clausis...“, dále „intrantes ecclesiam incipitur antiphona“, podobně O357
- „cum venerint ante foras ecclesiae ostio clauso officians dicit...“, „intrando
ecclesiam...“, O620 - „ante foras ecclesie clause ista oratio dicitur“ . Ze stručné rubriky
146
Srv. Kurzeja, s. 174 - 178.
Jako první uctívá sv.Kříž sbor spolu s klérem, (zpívá se Gloria laus), poté chlapci - pueri (antifony
Pueri Hebreorum) a na konec všichni ostatní. Na konec se odehrává prostrace (viz výše). Srv. Haimerl, s.
111ff.
148
Foley, s. 59 - 60.
149
Srv. Kurzeja, s. 264. Tento zvyk byl také rozšířený v Bambergu a Eichstättu v 11. stol., srv.
Eisenhofer,
s. 506. V procesí se dále nosily i důležité relikvie a ostatky svatých - LTr, Ps.-Amalar, Bamberg
(Haimerl, s.108). V českých pramenech toto reflektováno není.
150
Zde je třeba rozlišovat mezi vstupem do chóru v rámci klášterní liturgie, který je de facto na úrovni
slavnostního vstupu do chrámu, a mezi návratem do chóru v rubrikách PP3, PFc a PD8 („ad reditum
chori“, „redeuntes ad chorum...“ - zde se jedná o závěrečnou fázi procesí po vstupu do chrámu a po
uctívání sv. Kříže, která plynule přechází ve slavnostní mši.
147
45
Td3 se zdá, že již obřad uctívání sv. Kříže (viz výše) se odehrával někde v prostoru před
kostelem či klášterem152 a do kostela (popř. kláštera?) se tak zřejmě vstupovalo až po
tomto zastavení.
Z těchto rubrik je patrné, že ještě před tím, než se vstoupilo do kostela, se celé procesí
před dveřmi kostela zastavilo. Do kostela se vcházelo až poté, co kněz přednesl oraci.
Tato zastávka před kostelem (popř. vchodem do kláštera, na dvoře kostela, kláštera
apod.) a následný vstup má paralelu v rubrikách W160153, Ps.-Alkuin, Ps.-Amalar, M132
a PI65. Ve všech těchto pramenech je zastavení před vstupem do chrámu (kláštera)
spojeno se zpěvem hymnu Gloria laus154. Některé z těchto pramenů hovoří kromě
samotného vstupu do kostela i o vstupu do města155.
Se zastávkou před chrámem je dále spojen zvyk156, který však není v žádném
z použitých pramenů (českých i zahraničních) zaznamenán. Jedná se o rituální otevření
chrámu, při kterém se žerdí kříže klepe na zamčené dveře kostela - ty jsou poté
odemknuty157.
Ostatní české prameny pouze zmiňují vchod do kostela, popřípadě (u svatojiřských
pramenů) návrat do chóru158: PH11 - „hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam“ a dále
„in ingressum...“, PE14d - „et cum illo [responsorio] intrabimus chorum“. PD21
nehovoří o návratu do chóru přímo (srv. také kap. 5.2.2) - responsorium Ingrediente
Domino, které je u PE14d spojeno se závěrečným vstupem do chóru, je zde spojeno s
rubrikou „...et cum illo [responsorio] vadant sursum“. Můžeme se tak domnívat, že ono
„sursum“ patrně znamená vzhůru do chóru.
151
Tato rubrika by mohla potvrzovat fakt, že procesí šlo z katedrály do Strahovského kláštera (nebo
minimálně za hradby města, snad také Břevnov???), srv. kap. 5.2.2.
152
Rubrika nemluví konkrétně o vstupu do kostela, nebo kláštera, říká pouze „revertatur conventus“ a
dále pak „quo [sermo] finito ingredientes, prelatus incipit responsorium“.
153
Před kostelem byly dokonce připraveny židle pro účastníky proceí, srv. PMXII, s. 60.
154
V českých pramenech jsou s tímto aktem a následným vstupem do chrámu spojeny zpěvy Ingrediente
Domino a Turba multa.
155
Ps.-Alkuin - „cum ingressi fuerint civitatem, vel coenobium...“(Kurzeja, s. 264), M132 - „Statim
episcopus cum canonicis et cum clero intrent in civitatem...“ (Odermatt, s. 146), Ps.-Amalar poněkud
nejasně - „cum ingressi fuerint civitatem vel cenobium seu ecclesiam...“ (Kurzeja, s. 264).
156
Srv. Haimler, s. 114. Tímto zvykem se má symbolizovat fakt, že skrze kříž otevřel Kristus člověku
přístup do Nebeského království, srv. Eisenhofer, s. 508.
157
O samotném odemknutí jako takovém hovoří pouze pražské agendy PP3 a PFc, o rituálním použití
kříže se nezmiňují.
158
Podobně i zbylé zahraniční prameny: BP1 po Ingrediente - „und damit sol diu processio in den chor
gen“, SD526 vlastní vstup nezmiňuje vůbec, hovoří pouze o antifoně Collegerunt „qua finita cantetur in
navi a duobus versum Unus autem...“, v Bambergu se rovněž nedělalo další zastavení před kostelem
(Haimerl, s. 113).
46
V souvislosti se vstupem do chrámu zmiňují P1492, PP4, PP11 a PP15 zvyk, který
v dalších českých pramenech není reflektován, totiž používání nosítek s ostatky svatých „...duo presbyteri tenent feretrum cum reliquiis sanctorum...“. Tento zvyk jsme již
zmínili v úvodních kapitolách (ostatky sv. Kříže, Nejsv. svátost apod.) a rovněž
v souvislosti s praxí uctívání sv. Kříže v zahraničních pramenech. Z výpovědi pražských
pramenů není zcela patrné, zda se v souvislosti s nesenými ostatky konal nějaký zbožný
akt. Podle rubrik stáli klerici s nosítky u vchodu do chrámu, zatímco ostatní vstupovali
dovnitř - „...tenent feretrum...in limine ecclesie ut clerus et populus ingrediatur in
ecclesiam“. Je možné, že se při průchodu kolem nosítek konal určitý akt uctívání, tato
domněnka však leží v rovině hypotézy.
5. 2. 3. 4. Používání dřevěného osla v rámci procesí
Nejvýraznějším zvykem mimo popsaný hlavní rámec procesí je bezesporu užívání
dřevěného osla se sedící postavou (srv. kap. 3.3.2.1.) jakožto symbolu Krista. Tento
zvyk reflektují pouze pražské rukopisy PP3, PD8 a P1492 (spolu s PP4, PP11 a PP15).
Je pozoruhodné, že dvě jinak téměř identické pražské agendy se v zápisu tohoto zvyku
rozcházejí - PFc je přitom oproti PP3 o více než 100 let mladší, relativně však stejně
stará jako PD8, PP4, PP11, PP15 a dokonce starší než P1492159.
PP3 hovoří o oslu ještě před tím, než se vejde do města: „hic iactent se pueri ante
asellum“, podle rubriky PD8 a P1492 je osel doslova „přiveden“ v souvislosti s možným
uctíváním kříže během procesí (srv. kap. 5.2.3.2.): „finito ympno [Gloria laus] postquam
appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum ymagine salvatoris. Prostrati
cantent hanc antiphonam [Pueri Hebreorum tollentes]...“, podobně prakticky identická
rubrika P1492 - „Finito hymno postquam pueri appropinquerunt asselo qui dicitur in
processione cum imagine salvatoris. Prostrati incipiant cantare antiphonam [Pueri
Hebreorum tollentes]...“.
Zdá se, že v procesí podle PP3 se osel vedl po celou dobu. V instrukci „...iactent se
pueri...“ můžeme vidět částečně paralelu s uctíváním sv. Kříže v Bamberku, kde byla část
tohoto zvyku vyhrazena právě chlapcům (pueris)160, jde však spíše o vnější podobnost, u
PP3 je totiž „statio crucis“ zařazeno na zcela jiném místě. Oproti PP3 se u PD8 nehovoří
o speciální roli chlapců (pueri), P1492 (spolu s PP4, PP11, PP15) však naopak jasně říká
159
PFc je tak vlastně jediným pražských diecézním pramenem, který tento zvyk nemá zapsaný. Můžeme
se tak domnívat, že se jedná spíše o opomenutí, než o záměrné vynechání této instrukce.
47
„...pueri appropinquerunt...“. Ve všech rukopisech se po předvedení osla zpívají
antifony Pueri Hebreorum, P1492 dokonce v souvislosti s jejich zpěvem říká: „pueris
finientibus cantor iam antiphonam incipit...“. Z informací, které nám - byť s drobnými
odchylkami - poskytují svatovítské prameny, je zřejmé, že „pueri“ měli v souvislosti
s procesním oslem určitou úlohu161.
5. 2. 4. Shrnutí
Velkým problémem rubrik v českých pramenech je především jejich výrazná stručnost a
obecnost, která je v porovnání se všemi zahraničními prameny (snad kromě PI65) zcela
markantní. Pro získání detailnějšího obrazu o konkrétní provozovací praxi by bylo zřejmě
zapotřebí prostudovat mnoho dalších - i neliturgických - pramenů, v nichž bychom mohli
najít určité odkazy na podobu ritu slavnosti. I přes tento zjevný informační deficit však
můžeme shrnout několik obecnějších i dílčích poznatků, které jsou pro nás podstatné.
V rámci celého okruhu českých pramenů můžeme jasně pozorovat koherentní okruh
rukopisů kláštera sv. Jiří. Jediným problémem, na který jsme již narazili, jsou
nesrovnalosti kolem PD21. Charakter tohoto rukopisu kolísá někde mezi monastickou
liturgií svatojiřského kláštera a ritem, který můžeme pozorovat (i s vědomím všech
nejednotností) u sekulárních rukopisů162. Oproti ostatním sedmi - de facto identickým pramenům163 se tak PD21 zdá být poměrně odlišný.
Dalším vodítkem pro vypozorování určitých souvislostí mezi sekulárními rukopisy na
straně jedné a klášterními na straně druhé je jejich nápadná shoda v první části obřadu
benedikce palmových ratolestí - všechny konventní rubriky (kromě PH11164) začínají
tento obřad shodně kropením ratolestí. Určité vymezení těchto dvou skupin pramenů
poněkud oslabuje vnější podoba benedikce v klášterních pramenech a olomouckých
agendách. Z přihlédnutím k dalšímu průběhu slavnosti však nelze najít v rámci rubrik
jakkoli zobecňující linii, která by nějak přehledně vymezila jasnější obecné zákonitosti
liturgie Květné neděle v českých pramenech.
160
Srv. Haimerl, s. 111.
Podobně je tomu v Bambergu, srv. Haimerl, s. 111. Haimler také blíže hovoří o podobě tohoto zvyku
v některých německých oblastech a o užívání živých oslů, popř. koní(!) pro tento účel, srv. s. 118.
162
Nesrovnalosti oproti ostatním svatojiřským pramenům nalézáme i v souvislosti s pořadím a výběrem
některých zpěvů, srv. dále kapitola o jednotlivých zpěvech.
163
I přes to, že některé ze svatojiřských pramenů nejsou rubrikované (anebo pouze částečně), pořadí
zpěvů se shoduje a lze tak předpokládat, že vznikaly na základě stejného tradice.
161
48
Jako výrazné specifikum okruhu svatovítských pramenů vystupuje v rámci slavnosti
používání „procesního osla“. Je zarážející, že v dalších českých rubrikách není tento zvyk
přinejmenším naznačen.
Za zmínku stojí fakt, že charakter rubrik v obou pražských agendách (PP3 a PFc) se
mírně odlišuje od velmi homogenního okruhu rubrik v ostatních pražských svatovítských
pramenech (zejména použití Gloria laus ve spojení s možným uctíváním sv. Kříže,
informace o účasti arcibiskupa při procesí, přesná lokalizace procesí, používání nosítek
s ostatky). V závěrečné komparaci hudebních variant se pokusíme zjistit, zda by se i na
hudební úrovni dalo hovořit o redakčních odlišnostech, které jsou patrné z analýzy
rubrik.
Další neznámou je specifikum obřadu uctívání sv. Kříže v olomouckých agendách - ono
„percuciare“ je v rámci českých pramenů podobnou zvláštností jako používání
„procesního osla“ podle svatovítských pramenů. Záznam tohoto obřadu v olomouckých
rubrikách však vyzdvihuje tyto prameny do širšího - zejména - středoevropského
kontextu.
Mezi sekulárními pražskými rukopisy (PP3, PFc, PD8, P1492) a olomouckými
agendami (O357, O620) je mnoho formálních styčných bodů, pořadí zpěvů je však
v Olomouci značně odlišný (srv. násl. kapitolu).
164
PH11 považujeme přitom za konventní pouze hypoteticky, srv. kap. 4.2.1.1.
49
6. Chorální zpěvy Květné neděle
6. 1. Postavení jednotlivých zpěvů v rámci liturgie
V následujících kapitolách se budeme zabývat postavením jednotlivých zpěvů v rámci
liturgie Květné neděle, jejich pořadím, významem a vazbami na strukturu ritu. Pokusíme
se tak podpořit (popřípadě vyvrátit) závěry a hypotézy, které jsme se pokusili formulovat
na konci předchozí kapitoly.
(přehled výběru a pořadí zpěvů v rámci českých pramenů uvádíme v příloze)
6. 1. 1. Pražské sekulární prameny
Jako první poměrně homogenní skupina pramenů - co se výběru a pořadí zpěvů týče se jeví okruh pražských rukopisů PP3, PFc a PD8 spolu s P1492 - ne však beze zbytku.
Okruh pramenů PD8 a P1492 uvádí oproti oběma agendám responsorium
Circumdederunt me, které však není podle rubriky vázáno na nějaký zvláštní akt v rámci
procesí a které má navíc alternativní charakter - oba rukopisy jej shodně označují
přípisem „...si necese fuerit“. V Čechách má tento zpěv v rámci ritu Květné neděle
paralelu pouze u Td3165. Řazení a funkce ostatních zpěvů se pak ve všech čtyřech
rukopisech s několika následujícími odchylkami shoduje.
Po úvodní antifoně Osanna filio, kterou nezmiňuje ani nezapisuje PFc166, se při
rozdávání posvěcených ratolestí zpívá další antifona Fulgentibus. Následují ve shodném
pořadí vlastní procesní antifony167 Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante sex dies168 a
165
V pražském ritu má toto responsorium své místo ve druhých nešporách o 5. neděli postní,
v některých pramenech se objevuje i v matutinu Květné nedělele, srv. CAO IV, 6287. V zahraničních
pramenech jej nalezneme u M132, F160 a SD526.
166
PP3 tuto antofonu také výslovně nezmiňuje, po straně rukopisu je však přípis incipitu tohoto zpěvu.
Je tak možné, že se antifona zpívala automaticky a nebylo ji tudíž nutné zapisovat. Současně již není kromě BrA2 - v dalších mimopražských pramenech zapsána. V zahraničních rukopisech M132, W160 a
Ps.-Alkuin se tato antifona objevuje vždy v jiném postavení, jako úvodní antifonu (tzn. shodně
s pražskými prameny) zpívanou v procesním kostele ji zmiňuje Eisenhofer, s. 506.
167
PP3 říká „...cantantes per viam has antiphonas...“, PD8 - „postea redeuntes in processione cantent
has antiphonas...“, PFc blíže neurčuje.
Jako vlastní procesní antifony (eigentliche Prozessionsantiphonen) označuje Cum appropinquaret,
Cum audisset a Ante sex dies Haimerl v souvislosti s procesím v Bambergu (Haimerl, s. 109), o dvou
prvních hovoří Kurzeja jako o antifonách, které „charakterizují specifický smysl procesí“ (Kurzeja, s.
274). O charakeristice procesních antifon jakožto specifické chorální formy hovoří Hiley, s. 100ff, srv.
také dále vlastní analýzu zpěvů.
168
Podle přípisu v PP3 se má Ante sex dies zpívat po Collegerunt, antifony jsou však v rukopisu zapsány
v opačném pořadí. Tento přípis má v PD8 podobu běžné rubriky a PFc již toto upozornění nemá vůbec.
Zpěvy jsou přitom zapsány stále v pořadí Ante sex dies - Collegerunt. Můžeme se však domnívat, že
50
Collegerunt. PD8 tento zpěv blíže určuje - „sed hoc responsorio Collegerunt cantantes
faciant in loco apto stacionem...“, podobně P1492 - „hanc antiphonam169 cantantes
faciant in loco apto stationem...“. Jako následující zpěv zařazují PD8 a P1492
responsorium Circumdederunt me, po němž přichází na řadu hymnus Gloria laus (podle
PD8 a P1492 v souvislosti se zastávkou při procesí) a obě antifony Pueri Hebreorum.
Obě tyto antifony jsou (vyjma PFc) spojeny s aktem kolem dřevěného osla (srv. kap.
5.2.3.4.). Ihned poté následuje responsorium Ingressus Pylatus (u PFc s textovou
variantou Ergressus...) a konečně responsorium Ingrediente, které není u PD8 (na rozdíl
od ostatních pramenů) spojeno se vstupem do města170, ale s návratem ke kostelu171.
Všechny ostatní pražské sekulární prameny hovoří o vstupu do města. Je zajímavé, že i
rukopisy P1492 a PP11, podle jejichž instrukcí šlo procesí ke sv. Jiří, hovoří v souvislosti
s Ingrediente o vstupu do města - „ intrantes vero portam urbis...“.
Při vstupu do kostela se shodně podle všech pražských pramenů zpívá antifona Turba
multa172, shodné dále je i použítí posledních dvou zpěvů v rámci procesí - antifony Ave
rex při uctívání sv. Kříže a hymnu O crux, ave173 při návratu do chóru.
Všechny zmíněné odchylky - zejména ve vztahu PD8, P1492 a ostatních svatovítských
pramenů - se nezdají být z obecného hlediska průběhu ritu nijak závažné. Kromě
jediného zpěvu - Circumdederunt me není zapsáno v agendách PP3 a PFc - se pořadí a
funkce zpěvů během slavnosti shoduje napříč všemi prameny174. Závěrečná analýza nám
pomůže zodpovědět otázku naznačenou v kapitole o rubrikách - totiž zda bychom mohli
v kontextu pražských sekulárních pramenů hovořit o redakčních odlišnostech nejen na
úrovni rubrik, ale také v souvislosti s podobou zápisu jednotlivých zpěvů. Zevrubný
přehled jejich postavení v rámci slavnosti tomu však zatím nenasvědčuje.
písař PFc zapomněl přípisy do rubriky dopsat. U PP4, PP11, PP15 a P1492 jsou obě antifony zapsány ve
„správném“ pořadí, tzn. Collegerunt - Ante sex dies. Toto je ale v kontextu dalších odchylek mezi
jednotlivými prameny poměrně zanedbatelné.
169
O zpěvu Collegerunt jako o antifoně hovoří P1492, PD21, PE15a, ze zahraničních pramenů pak
W160, SD526, srv. také Hiley, s. 102. Collegerunt jako responsorium, uvádí většina pramenů - PD8,
PH11, BrA2, O357, zahraniční prameny BP1, LTr, Ps.-Amalar, M132, PI65. Blíže neoznačený je tento
zpěv u PP3, PFc, PE14d, PG3b, Td3, Ps.-Alkuin.
170
Při vstupu do města se zpívá Ingrediente podle PI65, SD526, Ps.-Alkuina, Ps.-Amalara
(nejednoznačně: „cum ingressi fuerint civitatem vel cenobium seu ecclesiam...“).
171
Podobně O357
172
Při vstupu do kostela zpívá responsorium Ingrediente Domino u LTr, W160, Bamberg (srv. Haimerl,
s. 113), Ps.-Amalar (nejednoznačně - viz pozn. 5), antifona Turba multa je na tomto místě zařazena
pouze u Ps.-Amalara, LTr zpívá tuto antifonu při vstupu do procesního kostela, srv. také 5.3.3.3.
173
jedná se (spolu s další používanou slokou) o poslední dvě sloky hymnu Vexilla regis
174
O naší hypotéze v souvislosti s Gloria laus a eventuelním zastavením před křížem jsme hovořili
v předchozí kapitole.
51
6. 1. 2. Olomoucké agendy
Rukopisy O357 a O620175 - formálně poměrně blízké pražským agendám - mají zcela
odlišné pořadí zpěvů, ke kterému prakticky nelze v rámci českých pramenů najít další
paralelu. Značnou odlišností v kontextu všech použitých pramenů je hned zařazení
responsoria Ingressus Pylatus na počátku obřadu benedikce ratolestí. Ojedinělé je rovněž
použití antifony Simon dormis, které následuje na počátku hned po zmíněném
responsoriu. O postavení antifony Collegerunt jsme již hovořili v minulé kapitole - zpívá
se po čtení z knihy Exodus - podobně jako u BrA2176. V rámci českých sekulárních
pramenů je však toto postavení výjimečné.
Po benedikci ratolestí se pořadí třech následujících antifon prakticky shoduje
s pražskými prameny - při rozdávání posvěcených ratolestí se zpívá Fulgentibus, poté
bez dalšího označení dvě vlastní procesní antifony Cum appropinquaret, Cum audisset.
Dále pak následují (oproti pražským pramenům již odlišně) antifony Ante sex dies a
Occurunt turbe. Posledně jmenovanou antifonu můžeme najít ve všech konventních
pramenech, zpravidla místo antifony Turba multa (Td3, PH11, všechny svatojiřské
kromě P21)177. O357 se tak v dalším bodě ocitá (v rámci českých pramenů) někde mezi
konventními a sekulárními prameny.
V rubrice je dále bez zvláštních pokynů zařazen hymnus Gloria laus a obě antifony
Pueri Hebreorum. Při následujícím - v českém kontextu specifickém178 - obřadu uctívání
sv. Kříže se zpívá nejprve antifona Scriptum est. Místo antifony Ave rex, která je
předepsána pro obřad uctívání svatého kříže v pražských sekulárních pramenů a Td3, má
agenda O357 pro stejný účel zapsán hymnus O crux, ave179 (spolu se Scriptum est);
zmíněnou antifonu Ave rex úplně vypouští180. Antifonu Scriptum est najdeme i ve všech
svatojiřských pramenech, tam však stojí oproti O357 na zcela jiném místě a v jiném
liturgickém kontextu.
175
Obě agendy jsou v podstatě identické, budeme tedy dalé pracovat pouze O357.
Stejné postavení Collegerunt je i u všech svatojiřských pramenů s tím rozdílem, že se nezpívá po
čtení z knihy Exodu, ale po epištole (stejně jako Ps.-Amalar). V zahraničních pramenech stojí
Collegerunt po čtení z Exodu v LTr, dále srv. Eisenhofer, s. 506 a kap. 5.2.3.1.
177
Obě tyto antifony zároveň můžeme nalézt u LTr, M132, Ps.-Amalar a v bambergské liturgii (srv.
Haimerl, s. 109), samotnou antifonu Occurunt turbe mají PI65, F160, SD526, Ps.-Alkuin.
178
Srv. kap. 5.2.3.2. a příslušnou poznámku.
179
Podobně LTr, srv. Kurzeja, s. 277. Kurzeja dále hovoří o širším kontextu používání tohoto zpěvu
zejména v německém prostoru, srv. pozn. tamtéž.
180
Uctívání sv. Kříže se koná - oproti pražským sekulárním pramenům a Td3 - během procesí, tzn. ještě
před vstupem do kostela.
176
52
Paralelou zejména k pražskému PD8 je naopak responsorium Ingrediente, které se
zpívá při návratu ke kostelu (nikoliv do města!), a závěrečná antifona Turba multa
zpívaná při vstupu do kostela.
Paralely k olomoucké podobě liturgie Květné neděle nemůžeme v ostatních českých
pramenech hledat na celkové úrovni ritu jako takového, nýbrž v rovině jeho jednotlivých
dílčích bodů - výběru zpěvů (ojedinělost antifony Simon dormis), struktury obřadu
benedikce (paralely s konventními prameny), postavení konkrétního zpěvu v rámci
liturgie (Ingressus Pylatus, Collegerunt, Scriptum est). Na obecné úrovni je však podoba
olomoucké liturgie Květné neděle - reprezentované rukopisy O357 a O620 - relativně
specifickým a v kontextu ostaních českých pramenů těžko zobecnitelným ritem.
6. 1. 3. Zpěvy kláštera sv. Jiří v Praze181
Po Sicientes a Collegerunt182 se řazení jedotlivých zpěvů v PD21 a ostatních rukopisech
začíná v několika kratších úsecích odlišovat. V souvislosti s prostrací při benedikci
ratolestí zapisuje PD21 nejprve antifonu Fulgentibus a dále bez dalšího označení antifonu
Turba multa. Následující zpěvy se opět ve všech svatojiřských pramenech shodují - po
antifonách Cum appropinquaret183 a Cum audisset184 následuje hymnus Gloria laus a
obě antifony Pueri Hebreorum. Ty jsou u PD21 spolu s hymnem spojeny znovu
s prostrací a uctíváním sv. Kříže, podle PE14d se jedná o zpěvy během procesí v křížové
chodbě (popř. v kostele)185. Pořadí dvou dalších antifon je v PD21 a ostatních
svatojiřských pramenech opačné. Zatímco se podle PD21 antifona Occurunt turbe186
zpívá po uctívání sv. Kříže a další antifona Sicientes končí „ad aspersionem“187, u PE14d
se oba zpěvy ještě spolu s antifonou Fulgentibus palmis (ta je u PD21 zapsána na
počátku slavnosti) zpívají stále při vlastním procesí. Procesní slavnost je u obou rukopisů
zakončena antifonou Ante sex dies a responsoriem Ingrediente. Zatímco PE14d spojuje
oba zpěvy jasně z odchodem z křížové chodby („exibimus de porticu“) a návratem do
181
Přehled zpěvů ve všech použitých svatojiřských pramenech uvádím v příloze.
Jejich místo v rámci benedikce ratolestí jsme popsali v kapitole o rubrikách, srv. 5.3.3.1.
183
U PE14d po evangeliu, podobně u BP1. S touto antifonou konči v rukopisech PE15a a PG3b rubrika,
pořadí zpěvů se však i nadále přesně shoduje s PE14d (stejně jako doposavadní struktura rubriky). Dále
budeme tedy pracovat pouze s PE14d.
184
u PD21 s označením „ad processionem“, u PE14d nadepsána „...exibimus de choro...“. Vlastní
procesní antifony srv. výše
185
„ibimus in porticum vel in ecclesiam...“
186
PD21 má podobně jako O357 a F19 zapsánu i antifonu Turba multa, srv. text výše.
182
53
chóru („cum illo intrabimus chorum“)188, PD21 říká pouze „vadant sursum“
v souvislosti s responsoriem Ingrediente.
Podoba ritu v rukopisech PE14d a PD21 je poměrně odlišná a utvrzuje opět naše
pochybnosti o údajné svatojiřské provenienci PD21. Výrazné svatojiřské specifikum
v kontextu českých i zahraničních pramenů představuje antifona Sicientes venite189.
Pokusili jsme se dále poukázat na dílčí souvislosti svatojiřského ritu s ostatními prameny
- podobný obřad benedikce u BrA2190 a O357, zařazení antifony Scriptum est v tomtéž
olomouckém rukopisu, použití obou antifon Turba multa a Occurunt turbe u O357 a
F19, analogie v souvislosti s responsoriem Ingrediente. Celkově však nemá struktura
svatojiřské liturgie v českých konventních a sekulárních pramenech další paralelu. Jedná
se tak v českém kontextu o další výrazné specifikum.
6. 1. 4. Zpěvy premonstrátské liturgie rukopisu Td3
Hned v úvodu tepelské liturgie se objevuje v českém kontextu zcela nový prvek responsorium Circumdederunt me jako úvodní zpěv liturgie Květné neděle. Td3 je spolu s PD8 a P1492 - dalším českým rukopisem, který zařazuje tento zpěv do liturgie
Květné neděle191 (responsorium je zde však na jiném místě a oproti pražským pramenům
ve zcela jiném kontextu). Po (při) svěcení ratolestí a jejich rozdání se zpívají obě antifony
Pueri Hebreorum192 a na ně navazuje série vlastních procesních antifon (srv. kap 6.1.1.
s příslušnou pozn.), tzn. Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante quinque dies (!),
Occurunt turbe a v Čechách zcela ojedinělá antifona Ceperunt omnes.
V českém kontextu je textová varianta antifony Ante sex dies výjimečná
-
v zahraničních pramenech má tato varianta paralelu pouze v M132. Antifona Ceperunt
omnes má v zahraničních pramenech více paralel, najdeme ji u LTr, M132, SD526 a Ps.Alkuina. V souvislosti s jejím původním použitím v rámci procesí hovoří Haimler i
187
Není řečeno, co se mělo svěcenou vodou kropit.
Postavení Ingrediente je zde na srovnatelné úrovni se vstupem do chrámu (popř. do města) u
sekulárních pramenů, srv. kap. 5.2.3.3.
189
Tato antifona má své původní místo jako introitus ze mše v sobotu před pátou nedělí postní,
v graduálu PP7 se však navíc objevuje i v sobotu před Květnou nedělí.
190
Srv. také 5.3.3.1.
191
Na rozdíl od PD8 a P1492 zde není responsorium jako alternativní zpěv.
192
Toto je silná paralela téměř ke všem zahraničním pramenům - BP1, PI65, LTr (zde pouze Pueri
hebr. tollentes), SD526 (zde pouze Pueri hebr. vestimenta), W160, Ps.-Alkuin (zde pouze Pueri hebr.
tollentes), Ps.-Amalar.
188
54
Kurzeja shodně o zpívání této antifony při vstupu do kostela193. V naší rubrice není
antifona opatřena zvláštní instrukcí, není ani jasné, zda se instrukce následující po zápisu
antifony - „hic ad nutum cantoris ingredientes...“ - vztahuje na vstup do kláštera, do
kostela, popřípadě (?) na jiné místo. V případě, že by se jednalo skutečně o závěr
vlastního procesí se vstupem do kláštera, popř. do kostela (dále se již nehovoří o
pokračování procesí), mohli bychom v přítomnosti této antifony v tepelském ritu vidět
právě výše zmíněné kořeny, o nichž hovoří zahraniční autoři194. Na druhé straně není
postavení této antifony v zahraničních pramenech nijak ustálené a je tedy možné, že i u
Td3 se jedná o antifonu zpívanou normálně během procesí.
Po Ceperunt následuje hymnus Gloria laus, antifona Ave, rex noster při uctívání sv.
Kříže a responsorium Ingrediente doprovázené rubrikou „..ingredientes..“195 . Jako
poslední zpěv je v tepelském ritu zařazena antifona Collegerunt s označením „in
statione“ - takto označené má relativní paralelu u PD8 („in stacionem responsorium“) a
PH11 („in prima stacione responsorium“). V obou těchto pramenech se však jedná o
zcela jiné postavení v rámci slavnosti.
Při zařazování tohoto rukopisu do širšího kontextu českých pramenů máme k dispozici
ještě méně společných znaků, než u pramenů předchozích. Jedinou faktickou a jasnou
paralelou je antifona Ave rex v souvislosti s uctíváním sv. Kříže u pražských pramenů.
Souvislost s PD8 a P1492 má zařazení responsoria Circumdederunt
(byť v jiném
liturgickém kontextu). Shodné je dále použití antifony Collegerunt u PD8, P1492, PH11
a Td3 při zastavení - ve všech těchto pramenech se však jedná o zastavení na jiném místě
- u PH11 se jedná o první zastavení, u PD8 a P1492 je to zastavení bšhem procesí a u
Td3 zastavení po návratu v závěru procesí. Pořadí zpěvů Td3 a jejich postavení v rámci
liturgie však celkově - v kontextu českých pramenů - představuje další výrazně
specifickou podobu ritu.
193
Srv. Kurzeja, s. 276, Haimler, s. 114.
V tomto smyslu najdeme antifonu u Ps.-Amalara - zpívá se při příchodu na dvůr kostela a u SD526 „ad introitum chori“. U Ps.-Alkuina je však Ceperunt mezi vlastními procesními antifonami, podle LTr
se zpívá během „statio crucis“.
195
Zde opět není jasné, kam nebo kudy má procesí vstupovat. Jedná-li se v souvislosti s Gloria laus o
vstup do kláštera, mohlo by se Ingrediente vztahovat na vstup do kostela. Stejně tak by se však v kontextu ostatních konventních pramenů - mohlo jednat o vstup do chóru po předchozím příchodu do
kostela nebo kláštera atd...
194
55
6. 1. 5. Zpěvy ostatních rukopisů
Ze zbylých rukopisů nemůžeme vyvozovat zásadnější závěry zejména vzhledem k jejich
neúplnosti. O BrA2 jsme již v úplnosti hovořili v souvislosti s benedikcí ratolestí (kap.
5.2.3.1.). PF19 jsme zmínili v souvislosti s přítomností obou antifon Turba multa a
Occurunt turbe, bez rubriky a s poměrně neúplným repertoárem zpěvů jej můžeme dále
použít pouze jako srovnávací materiál pro vlastní hudební analýzu zpěvů. Posledním
pozoruhodným - byť rovněž zlomkovitým - pramenem zůstává již několikrát zmíněný
PH11 zejména pro specifický úvod slavnosti, který rovněž nemá v Čechách další
paralelu.
Jako první se podle PH11 zpívají obě antifony Pueri Hebreorum196 a to v kostele, není
však jasné, zda se jedná o hlavní kostel, nebo o kostel stacionální, ze kterého později celé
procesí vychází (srv. kap.5.2.2). Pokud by se skutečně o stacionální kostel jednalo, obě
antifony Pueri Hebreorum se mohli zpívat po posvěcení, eventuelně při rozdávání
posvěcených ratolestí. Toto postavení obou antifon má paralelu v mnoha zahraničních
pramenech197. Odchod z (stacionálního?) kostela provází zpěv antifony Occurunt
turbe198, po níž následuje zastavení a zpěv responsoria Collegerunt (srv. výše kap.
6.1.4.). Po následující antifoně Ave rex („hic petatur venia“)199 následuje vstup do
kostela - nejprve prvních čtyřech bratrů („hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam“) za
zpěvu Gloria laus a poté všech ostatních, přičemž se zpívá responsorium Ingrediente.
Část rukopisu z přelomu 17. a 18. století ještě navíc doplňuje tuto sérii o další zpěvy
tak, že výsledný počet a částečně i pořadí jsou srovnatelné s ostatními českými prameny.
V takové podobě rukopisu lze však uvažovat maximálně o určité kontinuitě slavení této
slavnosti, hůře již můžeme takto doplněný liturgický oddíl brát jako reprezentativní
záznam určitého ritu.
6. 1. 6. „Dramatické“ strukturování některých zpěvů
V souvislosti s antifonou Collegerunt a hymnem Gloria laus můžeme - především u
svatojiřských pramenů - pozorovat určité „dramatické“ rozdělování rolí během jejich
zpívání. Tyto role jistě nemají nějaký zásadní vliv na podobu ritu v obecném slova
smyslu, pro dokreslení konkrétní provozovací praxe je však dobré si tento fakt uvědomit.
196
Ze zahraničních rukopisů řadí tyto dvě antifony na počátku slavnosti pouze PI65 a BP1.
Srv. také postavení antifon Pueri u Td3 a příslušnou poznámku.
198
„ad exitum ecclesie“
199
U všech ostatních rukopisů se Ave rex zpívá při uctívání sv. Kříže, ze rubrika nic takového neříká.
197
56
Text antifony je přejat z části Janova evangelia (Jan, 11, 47-50,53). Zde evangelista
popisuje poradu velekněží, kteří se právě rozhodli ukřižovat Krista. V krátkém úryvku se
tak postupně střídají role vypravěče („Collegerunt...dicebant“, „Unus...dicens“, „Ab
illo...dicentes“) a sboru velekněží („Quid facimus...et gentem“) včetně krátkého
monologu jednoho z nich - Kaifáše („Expedit vobis...pereat“). Rubriky ve svatojiřských
pramenech popisují způsob zpěvu antifony Collegerunt právě v návaznosti na toto
střídání rolí jednotlivých aktérů ve zmíněném úryvku evangelia. Jednotlivé svatojiřské
prameny však tuto dramatizaci antifony provádí mírně odlišně.
PD21 hovoří při zpěvu Collegerunt o speciální roli třech sester („cantrix vel
ebdomedaria cum duabus senioribus“), které antifonu začínají: „cantrix vel
ebdomadaria cum duabus senioribus cantent antiphonam“. Po přezpívání celé antifony
(sestry tak posupně vystupují v roli vypravěče i sboru velekněží) pokračují ještě dále ve
zpěvu versu Unus autem až po „expedit vobis“, kde přejímají roli dva kněží (tzn.
monolog Kaifáše). Ti pokračují po slova „ab illo ergo die“, kde začnou zpívat opět
zmíněné tři sestry (závěrečný dovětek vypravěče). Celý konvent pak nakonec zazpívá
znovu celou repetendu „Ne forte“ (zvolání velekněží).
PE14d strukturuje celý zpěv ještě více - čtyři zpěvačky („quatuor cantrices“) začnou
zpívat první část antifony (úsek vypravěče) až po „quid facimus“, celý konvent pak
dozpívá - v roli sboru velekněží - antifonu až dokonce. První část versu až po „expedit
vobis“ přejímají „domini“ (role vypravěče), z nichž jeden celý versus dokončí (tzn.
monolog Kaifáše a závěrečný dovětek vypravěče). Zde přebírá opět roli celý konvent a
zpívá znovu celou repetendu „Ne forte“.
U obou zbylých pramenů (PE15a a PG3b) jsou role opět rozloženy mírně odlišně. Poté,
co zpěvačky (cantrices) zazpívají první část zpěvu (vypravěč) po „quid facimus“, celý
konvent dozpívá antifonu až do konce (sbor velekněží) a začne ještě první část versu
(vypravěč) až po slova „expedit vobis“. Zde přejímá úlohu jeden z kleriků (role Kaifáše),
který pokračuje až do místa začínajícího „ab illo ergo die“ (vypravěč), v němž se přidají
ostatní „domini“ a dozpívají -opět v roli vypravěče - celý versus do konce. Celý konvent
pak zazpívá od začátku celou repetendu „Ne forte“200.
V souvislosti s hymnem Gloria laus je situace podobná u PD21 - nejprve začne zpívat
šest sester refrén, který zopakuje hebdomadářka (ebdomadaria). První sloku zazpívá
200
Pro takovouto podobu zpěvu Collegerunt nemáme mezi použitými zahraničními prameny paralelu,
rubriky se omezují maximálně na odlišení rolí ve zpěvu vlastní antifony a versu.
57
opět oněch šest sester, přičemž hebdomadářka pokračuje pouze druhou polovinou
refrénu „cui puerile“. Dříve (v souvislosti se zpěvem Collegerunt) zmíněné tři sestry
(„predicte tres sorores“) zazpívají další sloku, po níž cantrix zazpívá celý refrén Gloria
laus201. V této logice pak pokračuje zpěv hymnu dále. V kontextu českých pramenů je
takovýto způsob zpívání hymnu naprosto ojedinělý a opět potvrzuje výlučnost PD21
v rámci svatojiřské provenience.
U PE14d (a potažmo PE15a a PG3b) již nenajdeme podobné strukturování hymnu
Gloria laus, rubrika se omezuje pouze na poznámku, že hymnus zpívají „quatuor
domine“. V souvislosti s našimi pochybnostmi o svatojiřském původu PD21 je tak
otázkou, zda se vůbec hymnus u sv. Jiří zpíval v té podobě, jak je v tomto rukopise
zaznamenán. U všech ostatních pramenů podobné detailní rozdělování rolí při zpěvu
nenajdeme, rubriky pouze určují funkci kantora a chóru, popř. chlapců („pueri“)
v souvislosti se zpěvem versu a repetendy u Collegerunt a zpěvem jednotlivých slok
v hymnu Gloria laus.
Zejména u antifony Collegerunt je způsob rozdělování rolí mezi vypravěče, sbor
(velekněží) a hlavního protagonistu (Kaifáše) velmi blízký dramatické formě, kterou
můžeme pozorovat např. u pašií. Budeme-li se na takto deatilní rozdělování rolí během
zpěvu (byť se jedná prakticky o svatojiřské specifikum) dívat v co možná nejobecnější
rovině, můžeme v takovéto praxi vidět obecnou středověkou snahu o pokud možno
dramatické ztvárnění liturgické události202. V tomto smyslu jsme pojmenovali i tuto
kapitolu.
6. 1. 7. Shrnutí
Po přehlédnutí repertoáru a postavení zpěvů v jednotlivých rukopisech a okruzích
pramenů - a s vědomím příslušné podoby ritu zaznamenané v rubrikách - můžeme říci, že
vnější podoba liturgie Květné neděle v českých pramenech vychází z jednotlivých
lokálních provozovacích praxí. Souvislosti, které můžeme v rámci lokálních ritů
pozorovat, mají povahu spíše nepřímých dílčích vztahů (použití stejného zpěvu na
různých místech slavnosti, strukturální podoba určitého dílčího obřadu apod.), než
přímých paralel, které by poukazovaly na těsnější vztahy mezi jednotlivými podobami
lokální liturgie. Ve snaze o určité zobecnění nemůžeme brát jako měřítko ani vymezení
201
202
Takový způsob zpívání hymnu má paralelu v Bambergu, srv. Haimerl, s. 110.
Srv. kap. 3.3.1.
58
okruhem sekulárních a konventních pramenů, neboť rovněž rozdíly mezi jednotlivými
lokálně diferencovanými rity (jak konventními, tak sekulárními) jsou poměrně markantní.
Závěrečná přímá analýza vybraných zpěvů nám pomůže podpořit, popřípadě oslabit náš
dojem, že na území Čech nemůžeme v zásadě hovořit o více či méně jednotném,
popřípadě nějakým zásadním zbůsobem provázaném ritu Květné neděle.
6. 2. Analýza vybraných zpěvů
6. 2. 1. Výběr zpěvů
Do kolace jsou zahrnuty zpěvy z rukopisů PP3, PD8, PD21, PG10a, BrA2, O357 a
Td3. Zpěvy zapsané v neúplných a nelokalizovaných pramenech PH11 a PF19 v kolaci
neuvádíme, pokud bude potřeba, použijeme jejich zápis na příslušných místech. Výběr
jsme volili tak, aby byly v kolaci přítomni zástupci každé z tradic, které jsme se
v minulých kapitolách pokusili hypoteticky označit.
Pro vlastní analýzu jsme vybrali ty zpěvy, které jsou pokud možno zapsány ve všech
rukopisech, nebo - v případě pražských sekulárních pramenů - v lokálním okruhu
rukopisů, u kterých jsme naznačili možnou dílčí diferenciaci. Vybrané zpěvy jsou dále
funkčně svázány s konkrétními strukturálními body slavnosti, což nám umožní sledovat
případné odchylky v závislosti na odlišném postavení zpěvů v rámci ritu. Cílem analýzy je
snaha potvrdit, popřípadě vyvrátit naše hypotézy, které naznačují, že na území Čech
nemůžeme hovořit o zcela unifikovaném ritu Květné neděle, ale o jeho jednotlivých
lokálních redakcích. Budeme tak především zjišťovat, zda je struktura zpěvů
v jednotlivých lokálně diferencovaných ritech odlišná, popřípadě do jaké míry je shodná,
anebo zda je vůbec možné hovořit na úrovni zpěvů o nějaké zásadní odlišnosti
v souvislosti s lokálním původem pramenů.
Prvním z vybraných zpěvů je antifona Fulgentibus palmis, která je ve všech sekulárních
pramenech spojena s obřadem benedikce, popř. konkrétně s rozdáváním posvěcených
ratolestí. V případě sv. Jiří můžeme pozorovat odlišné postavení antifony u PD21 a
ostatních svatojiřských pramenů. Zpěv není zapsán u Td3 a ve zlomcích PH11, PF19 a
BrA2.
59
Collegerunt pontifices je nejdelší typickou procesní antifonou, která nechybí v žádném
z našich pramenů (včetně zlomků BrA2, PH11 a PF19). Její postavení v rámci ritu
značně kolísá v závislosti na lokálním původu pramenů.
Dalším zpěvem, který najdeme (vyjma PH11 a BrA2) ve všech hlavních pramenech je
antifona Ante sex dies (u Td3 s textovou variantou Ante quinque dies), jejíž postavení
v jednotlivých pramenech kolísá ještě více, než u předchozí antifony. Ante sex dies je
(spolu s Collegerunt) zástupcem velkých procesních antifon.
Poslední dva zpěvy mají napříč našimi prameny (kromě BrA2 a PF19) relativně
standardní postavení. Responsorium Ingrediente Domino je svým umístěním poměrně
ustálený zpěv - provází vstup procesí do města nebo chrámu, popřípadě - u svatojiřských
pramenů - návrat do chóru. Antifona Ave rex se zpívá vždy (podle PP3, PFc, PD8 a Td3)
při uctívání sv. Kříže. Její postavení je nejasné pouze u PH11, svatojiřské prameny spolu
s agendou O357 ji neznají vůbec. Její zápis provázejí zejména na úrovni klíčování (a tím
příslušných transpozic souvisejících rovněž s jejím modálním zakotvením) značné
nejasnosti. Z tohoto důvodu zahrnujeme do kolace ještě další z pražských pramenů graduál PP7 - ve snaze o reprezentativnější pokrytí pramené základny tohoto zpěvu. V
anylýze antifony se tak budeme zabývat především způsobem její transkripce ve všech
příslušných pramenech. Upozorněním na některé dílčí stylové znaky se pokusíme
zahrnout tuto antifonu do širšího kontextu ostatních analyzovaných zpěvů Květné
neděle.
V kolaci jsme několikrát museli provést emendaci klíčování a to v místech, kde se jedná
- v kontextu ostatních pramenů - o evidentní, většinou terciové, přeložení melodie při
zachování její intervalové struktury. Na všechny tyto úpravy upozorníme v souvislosti
s konkrétními zpěvy.
6. 2. 2. Antifona Fulgentibus palmis
Antifona Fulgentibus je kratší sylabickou antifonou, ve všech paralelách zapsána v 8.
modu. Je přehledně členěná do dvou částí ohraničených kadencí k finále g - poprvé nad
slovem „domino“, podruhé je pak stejnou kadencí celá antifona zakončena.
V samotné první části (tzn. „Fulgentibus palmis prosternimur advenienti Domino“)
můžeme pozorovat několik zajímavostí. Nad slabikou „ful-gen-ti-bus“ (a dále v celé
antifoně) je patrný melismatičtější charakter PD8, který jej od obou pražských agend PP3
a PFc mírně odlišuje. Na slově „pro-ster-ni-mur“ melodie poprvé kadencuje a zároveň
60
utvrzuje 8. modus, a to v různých pramenech odlišným způsobem. PFc shodně s PP3
užívají klasický torculus, PFc v podobě g-a-g, PP3 stoupá místo a až na b203. PD8
vystupuje shodně s PFc k tónu a, ale v závěru klesá až na f, kterým začíná inicium další
fráze „advenienti Domino“. Ostatní prameny kadencují více melismaticky, shodně
vystupují (poprvé) až k tenoru c a podobně jako pražské agendy PP3 a PFc zakončují na
g, přičemž PG10a a O357 užívají v poklesu k finále dvou clivis c-a a-g, PD21 první
terciový skok vyplňuje.
Výše zmíněné inicium f-a-c na slově „advenienti“ je fromulí, kterou melodie podruhé
stoupá k tenoru. Jedná se zároveň o formuli, která se stejným způsobem opakuje i
v souvislosti s kadencí závěrečnou, a rovněž ji budeme hojně sledovat v antifoně Ante
sex dies. V první části antifony můžeme rovněž pozorovat velmi podobné používání
likvescencí v pražských agendách a svatojiřském PD21.
Po zmíněné kadenci nad slovem „Domino“ stoupá melodie kvartovým krokem z finály
přímo k tenoru c, na kterém následuje krátká reciatce. PG10a jako jediný nevystupuje
k tenoru kvartovým, ale terciovým podatem. Nad slovem „occuramus“ je dále patrná
varianta svatojiřských pramenů - na slabice „oc-cu-ra-mus“ opouštějí oba shodně tenor a
následně kadencují na e, zatímco ostatní prameny klesají přímo z tenoru c na stejné
slabice „-ra-„ přímo k finále g.
Počínaje slovem „ympnis“ je patrná výraznější varianta PD8 a O357 - zatímco melodie
ostatních pramenů klesá shodně až k „c“ jakožto spodní hranici modu, melodie
zmíněných dvou pramenů kadencuje nejprve dvakrát za sebou stejným způsobem na f a
v zápětí stoupá k tenoru c, tzn. zcela opačným směrem, než je toum u ostatních čtyř
paralel:
203
Na tomto místě bychom však také mohli uvažovat o chybě v zápisu.
61
Nad slovem „ympnis“ můžeme dále pozorovat drobnou melodickou odchylku mezi
pražskými agendami PP3 a PFc - PP3 notuje clivis f-e a na slabice „-nis“ zakončuje
tónem d, zatímco PFc zůstává o tercii výše na f. Všechny paralely se sjednotí až se slovy
„et dicentes...“ a do konce antifony už se nijak zásadně neodlišují.
Jako velmi homogenní se jeví obě pražské agendy, jejichž melodie je - s jedinou
drobnou odchylkou - na zcela detailní úrovni identická. PD8 jakožto další pramen
z okruhu pražské katedrály se jeví oproti oběma agendám více melismatický a obsahuje
jednu výraznější variantu, která je v melodickém obrysu identická s O357. Tento rukopis
se jednou melodickou formulí (v kadenci „prosterni-mur“) silně podobá svatojiřským
pramenům. Ty pak tvoří další poměrně výraznou homogenní skupinu včetně zmíněné
varianty (nad slovem „occuramus“), míra shody je však mezi těmito prameny menší, než
u pražských agend PP3 a PFc. Odchylky a varianty, na které jsme se pokusili upozornit,
se v zásadě shodují s lokálním zařazením pramenů a v kontextu antifony tak potvrzují nikoliv však nějakým zásadním způsobem - lokální charakter redakcí v rámci jednotlivých
pramenů.
62
6. 2. 3. Antifona Collegerunt pontifices
Antifona204 Collegerunt pontifices je jedním z nejdelších a melodicky nejbohatších
zpěvů Květné neděle205. V kontextu ostatních zpěvů slavnosti je výstavba její formy
velmi specifická - melodie se od počátku až dokonce odvíjí z krátkých i delších
melodických jader, která jsou za sebe řazena a více či méně variována. Téměř doslova
jsou opakována i delší melismata, markantní je takovéto hudební propojení vlastní
antifony a příslušného versu - melodická výstavba dává při celkovém přehlédnutí pocit
jakési melodické mozaiky206.
Antifona má v našich pramenech v zásadě dvojí typ zápisu - rukopisy PP3, PFc, PD21,
PG10a, BrA2 a O357 zapisují zpěv v poloze s tenorem f a finálou d, zbylé prameny PD8
a Td3 notují intervalově prakticky identické melodie o kvintu níže, tzn. s tenorem b a
finálou g207. Jelikož se všechny redakce v zásadě podobají, budeme dále při analýze
vycházet ze zápisu PP3 a všechny důležité odchylky a varianty ostatních pramenů
zmíníme vždy na příslušném místě208.
Antifona začíná rozsáhlým melismatem nad prvními třemi slabikami slova „col-le-gerunt“. Melodie plynoucí nad celým prvním slovem je v podstatě vyklenutá ve dvou
frázích kadenčně zakončených na finále, v nichž můžeme pozorovat mnoho
z melodického materiálu, který se bude dále v celé antifoně objevovat. První takovou
formulí (dále budeme označovat „I“) je hned úvodní část melismatu - ta se vzápětí
opakuje nad slabikou „-ge-„:209
204
Některé prameny hovoří v souvislosti s Collegerunt o responsoriu, srv. kap. 6.1.1. Ve shodě
s použitou literaturou budeme dále používat označení „antifona“.
205
Collegerunt se někdy objevuje i jako mešní ofertorium, Hiley hovoří v této souvislosti o možné stopě
galikánské liturgické praxe, srv. Hiley, s. 102
206
O takovéro repetivní výstavbě melodie hovoří Hiley jako o přirozeném důsledku zhudebňování
dlouhého textu, který postrádá syntaktickou i lexikální stavbu typickou např. pro gradualia a trakty, srv.
tamtéž.
207
Takový zápis má i PH11.
208
U rukopisů O357 a PD21 jsme podle kontextu ostatních pramenů provedli tyto úpravy v klíčování:
O357 - strana 6 kolace- transpozice o tercii výše až do konce vlastní antifony
- strana 10 kolace - transpozice o tercii výše až do konce versu.
PD21 - strana 7 kolace - transpozice o tercii níže až po slovo „gen-tem“ na straně 8
63
Na slabice „-le-„ se objevují další dvě - variačně mírně odlišné - kadenční formulky,
které zakončují první frázi, a kterých je dále v celé antifoně - ať už ve stejné, nebo mírně
variované nekadenční podobě - nespočet:
Velmi často se objevuje
zejména druhá z uvedených formulí (dále budeme označovat „II“), tzn. několikatónový
obloukovitý motivek začínající a zakončený na stejném tónu (nejčastěji na finále, popř.
na jiném tónu v závislosti na příslušné transpozici). Jak dále uvidíme, tyto formule se - ať
už ve zmíněné základní podobě, nebo v nejrůznějších variacích - významně podílejí na
utváření specifického repetivního charakteru antifony. Proto budeme takto označovat
rovněž úseky, v nichž je možné pozorovat (vedle její základní podoby) i nejrůznější
variace této formule při zachování onoho charakteristického několikatónového
melodického oblouku.
Druhá z frází úvodního melismatu „Collegerunt“ (melisma nad slabikou „-ge-“) je
zakončena jednoduchou kadencí e-d na slabice „-runt“. Zdvojený první tón e v kadenční
clivis u PP3 je znakem, který se v tomto rukopisu objevuje velmi často a výhradně právě
u clivis (totéž můžeme pozorovat hned v úvodní clivis na slabice „col-legerunt“). Po
zmíněné kadenci následuje krátký sylabický úsek „pontifices et pharisei“. V navazujícím
melismatu na slabice „con-ci-li-um“ se dvakrát za sebou objevuje formule II, která je ve
většině pramenů transponovaná o malou sekundu výše - pouze u BrA2 je v mírně
variované základní podobě (tzn. začínající a končící na d). Nad slabikou „con-ci-li-um“
můžeme dále rozeznat úvodní část formule I, po níž následuje opět dvakrát různě
variovaná formule II nad slabikami „et di-ce-bant“. Na stejném slově se objevuje nová
kadenční formule (dále označujeme K), která je svým charakterem velmi blízká formuli II
a s níž se setkáme v celé antifoně ještě mnohokrát:
Tato formule se dále opakuje v takovéto
základní podobě převážně u pražských pramenů - v ostatních paralelách se objevuje
zpravidla v mírně variované podobě.
209
V ostatních pramenech se detailní podoba tohoto motivu mírně odlišuje, např. u O357 je formule o
něco kratší, u ostatních pramenů se liší struktura ligatur apod., tyto odchylky jsou však vzhledem
k průběhu a formování melodie poměrně zanedbatelné.
64
Po zmíněné kadenci „dicebant“ následuje další - velmi krátká - kadenčně zakončená
fráze „quid facimus“, která opakuje dvakrát za sebou stejnou formuli (dále formule III)
. Na tomto místě je patrná varianta PD21, která začíná již
v závěru kadence „dicebant“ - PD21 jako jediný kadencuje na c a dále se v celém úseku
„quid facimus“ pohybuje o tercii až kvartu níže210. U O357 je na stejném místě patrná
odchylka v podložení textu - druhou z kvintových clivis zapisuje již na slabiku „fa-cimus“. Zatímco na slabice „faci-mus“ zakončují všechny prameny na tónu e (vyjma PFc,
která vynechává clivis f-e), PD21 již zde anticipuje c, kterým začíná následující fráze nad
slovy „quia hic homo...“.
První tři slova této fráze přinášejí dvakrát za sebou náznak formule II, v obloukovitém
melismatu nad slabikou „fa-cit“ je pak patrná část formule I. U Td3 můžeme ve stejných
místech pozorovat drobnou odchylku v podložení textu - slovo „facit“ začíná oproti
ostatním pramenům později až s nástupem torculu f-g-f. Na stejném slově je shodně ve
všech pramenech celá fráze kadenčně zakončena na finále d. U PD8 není v této kadenci
užita clivis e-d, ale třítónový sestup f-e-d.
Následující delší fráze „si dimittimus eum sic omnes credent in eum“ je z větší části
tvořena různými variacemi formule II a formule K. Nejprve dochází nad slovy „si
dimittimus“ k dierezi posledně jmenované formule, na slově „eum“ pak můžeme dvakrát
za sebou sledovat mírně variovanou podobu formule II. Podobným způsobem dochází k
řetězení stejné formule se slovy „credent in eum“ (na slabice cre-dent pouze částečně).
Celá fráze je před repetendou „Ne forte“ standardně zakončena clivis f-d (respektive e-d
- BrA2, b-g - PD8, a-g - Td3) na slabice „e-um“. Kromě PG10a končí melodie všech
paralel na příslušné finále (tzn. d, resp. g), tento svatojiřský pramen však zakončuje frázi
na e; repetenda dále již normálně začíná - ve shodě s ostatními prameny - tónem d.
210
V úseku nad slovy „quid facimus“ bychom také mohli uvažovat o posunutí melodie, jelikož se však
jedná o takto krátký úsek, po němž se PD21 opět s ostatními prameny shoduje, uvažujeme spíše o
skutečné variantě.
65
V úvodním melismatu repetendy211 můžeme opět pozorovat repetivní řazení formulí
v té podobě, o níž jsme již mluvili - nad slabikou „ve-ni-ant“ se třikrát za sebou objevují
podobné formule v různě transponovaných, postupně klesajících úpravách:
Tři zvýrazněné
formule jsou svým melodickým utvářením i intervalovou strukturou velmi blízké výše
zmiňovaným formulím II. Tyto přebírají v zápětí hlavní slovo v celém dalším, poměrně
dlouhém textovém úseku trvajícím prakticky až do konce antifony. V kontextu
melodického utváření cekého zpěvu je toto řazení formulí II bezprostředně za sebe velmi
markantní - po velmi melismatické melodii probíhající v poměrně velkém melodickém
ambitu náhle přichází stereotypní mechanický úsek mnohokrát repetující tutéž formuli.
Jelikož se zde jedná o kadenční formuli zakončenou vždy na finále d (respektive g) a
navracející se stále znovu k tenoru f (respektive b), celý tento úsek má tak recitativní
charakter silně utvrzující vztah tenoru a finály212.
Nad slovem „nostrum“ se objevuje část z úvodní formule I, na kterou opět navazuje II a
následná clivis f-d zakončující na slově „locum“ celou frázi. V závěrečném melismatu
repetendy se kromě náznaku formule II nad slabikou „gen-tem“ (u Td3 se opakuje
dvakrát za sebou) neobjevuje další známý melodický materiál. PP3 vynechává jako jediný
z pramenů tón c jakožto melodický vrchol celého melismatu, část téhož melismatu
probíhá u PD8 o sekundu výše oproti příslušné transpozici obou agend. U O357 můžeme
pozorovat kadenci K, která je oproti ostatním pramenům v závěru přidána, ostatní
paralely mají kratší kadenční zakončení. V rukopisech Td3 a BrA2 je celé melisma
rozvinutější a delší. Kromě většího počtu odchylek v závěru vlastní antifony se odlišuje i
finála PG10a. Zatímco rukopisy PP3, PFc, PD8, PD21, O357, Td3 a BrA2 shodně
zakončují na finále d (respektive g), svatojiřský PG10a končí melodii na likvescentním e
(versus začíná již na c ve shodě s ostatními prameny). V tomto případě bychom však
mohli uvažovat o diminutivně likvescentním d, neboť je - v kontextu ostatních pramenů nepravděpodobné, že by antifona měla být závěrečnou kadencí zažazena do deuteru.
211
Počínaje repetendou až do konce versu probíhá melodie O357 oproti paralelám o tercii níže, zdá se
tak s největší pravděpodobností, že se jedná o chybu klíče, proto budeme uvažovat melodii s klíčem o
tercii výše.
212
U PD21 jsme před slabikou „ve-ni-ant“ upravili klíč o tercii níže, neboť se evidentně jedná redakční
posun melodie, která se intervalově naprosto shoduje se všemi ostatním paralelami.
66
V melodii versu Unus autem nemůžeme již tak markantně sledovat onu mozaikovitost
jednotlivých formulí, která je ve vlastní antifoně velmi výrazná. I přesto je však hudební
propojenost versu s antifonou poměrně silná. Hned první dvě fráze „unus au-tem“ a „ex
ipsis cayphas nomine“ jsou zakončeny mírně variovanou kadencí K a to ve všech
paralelách téměř shodně. Následující delší fráze „cum esset pontifex anni illius
prophetavit dicens“ spíše sylabického charakteru nepřináši prakticky žádnou známou
formuli, pouze nad slabikami „prophe-ta-vit“ se objevuje náznak formule II a celá fráze
je na slově „dicens“ zakončena opět kadencí K. Uprostřed této fráze je u PD8 nad
slabikami „il-li-us pro-phe-tavit“ patrné posunutí melodie, která probíhá oproti ostatním
paralelám (v příslušné transpozici) o sekundu výše.
Nad následujícím slovem „expedit vobis“ se objevuje opět formule II, tentokrát
v kvintové transpozici vůči své základní poloze. Na slabice „mo-ri-a-tur“ je patrná
krátká varianta PD21, kdy příslušná clivis klesá až na f - u všech ostatních pramenů však
končí o tercii výše, tzn. a (Td3), respektive e u ostatních paralel - bylo by však rovněž
možné uvažovat o chybě. Nad slovem „populo“ melodie kadencuje formulí K k finále d a
v celé následující frázi „et non tota gens pereat“ se melodie opět pohybuje v prostoru
tenoru a finály (srv. výše) zakončená kadencí K na slově „pereat“. U BrA2 není formule
K - na rozdíl od předchozí kadence „po-pu-lo“ - zcela jasná.
Dlouhé navazující melisma nad slovem „ab...“ je prakticky doslovný citát části
melismatu „Ne forte ve-ni-ant“ ze začátku repetendy - v jednotlivých pramenech
s mírnými odchylkami, přitom však v rámci každé jedné paralely téměř identicky vyjma
O357, která část melismatu „ab-“ vypouští. Napříč rukopisy můžeme rozeznat dvě
skupiny velmi podobných melismat - první z nich, kratší a méně rozvinuté melisma PP3,
PFc PD8, PD21 a O357 (viz výše), druhé pak melisma konventních pramenů PG10a,
Td3 a BrA2, z nichž první dva jsou zcela identické.
Hned v zápětí za melismatem „ab“ se objevuje formule III, kterou jsme pozorovali
v antifoně nad slovy „quid facimus“ - i zde se (v sekundové transpozici) opakuje dvakrát
za sebou. Bezprostředně poté je nad slovy „interficere eum“ zařazen další doslovný citát
z vlastní antifony, tentokrát z místa „si dimittimus eum“ (v této souvislosti je nápadná i
lexikální podoba obou frází: „si dimittimus eum“ - „interficere eum“). Celý versus je
67
zakončen mírně variovanou podobou kadence, která byla použita v jeho první části na
slabice „pro-phe-ta-vit“, O357 tuto kadenci opakuje dvakrát za sebou.
V souvislosti s „dramatickým strukturováním“ zpěvů, o němž jsme hovořili výše, je
zajímavé si uvědomit návaznost oněch vymezených úseků v rámci zpěvu s jeho
melodickou výstavbou. Ať již budeme uvažovat ve smyslu liturgických instrukcí v PD21,
nebo v ostatních svatojiřských pramenech, všechny zde vymezené textové úseky (srv.
kap. 6.1.6) jsou zároveň ucelenými a kadenčně uzavřenými frázemi - tento fakt dodává
takto pojímané interpretaci antifony kromě její významové logiky i logiku hudební.
Po přehlédnutí celé analýzy se pokusíme formulovat několik závěrů. Jako relativně
jednotné se jeví pražské agendy PP3 a PFc - zápis antifony se v těchto pramenech
prakticky detailně shoduje, míra jednotnosti mezi těmito prameny přinejmenším nemá
v kontextu všech našich pramenů další paralelu. PD8 je oproti oběma agendám poměrně
odlišný, ať už pro polohu svého zápisu (o kvintu níže), tak pro relativně velké množství byť nijak zásadních - odchylek, které v agendách PP3 a PFc v takové míře
nepozorujeme. Opět se tak již poněkolikáté potvrzuje naše hypotéza o určité odlišnosti
rukopisné redakce pražských agend a okruhu pramenů kolem PD8 (tzn. také P1492, P4,
P11, P15).
V průběhu analýzy jsme konstatovali několik variant rukopisu PD21 oproti ostatním
pramenům. U PD21 jako „svatojiřského“ rukopisu bychom předpokládali minimálně
takovou míru shody s PG10a, jakou pozorujeme mezi agendami PP3 a PFc. Je však
zřejmé, že tato shoda mezi PD21 a PG10a není, odchylky obou pramenů jsou přibližně
na té úrovni, jakou můžeme sledovat mezi PD8 a pražskými agendami (PP3 a PFc).
Tento fakt může být dalším argumentem proti udávané svatojiřské provenienci PD21.
V místech, kde většina pramenů používá pentatonickou kadenci f-d, užívájí Td3 a BrA2
výhradně kadenci diatonickou, tzn. e-d. Tento fakt by mohl odkazovat na určitou
souvislost (hudební, rovněž však institucionální) návaznosti obou pramenů na příbuznou
rukopisnou tradici. U ostatních pramenů je pentatonické kadenční zakončení poměrně
běžné, není však užíváno systematicky.
O357 je svou redakcí - i na detailní úrovni - velmi podobná pražským agendám PP3 a
PFc, přesto jsme upozornili (kromě pravděpodobně chybného klíčování) na několik
větších odchylek, které jsou v kontextu ostatních pramenů poměrně viditelné.
68
I s vědomím zmíněných odchylek můžeme říci, že vlastní forma a hrubý melodický
průběh antifony je v jednotlivých paralelách totožný. Napříč všemi prameny můžeme
rovněž sledovat základní melodické formule - byť v různých pramenech příslušně
variované - a jejich podíl na vytváření specifické formy antifony. Dílčí odchylky a
varianty jednotlivých zápisů pak v podstatě podporují naši hypotézu o lokální (v
kontextu pražských pramenů místní) diferenciaci jednotlivých redakcí.
6. 2. 4. Antifona Ante sex dies
Antifona Ante sex dies je jednou z několika specifických procesních antifon, které
můžeme v rámci liturgie Květné neděle pozorovat213. Jedná se o delší melismatickou
antifonu, jejíž zápis je ve všech našich pramenech poměrně stabilní. Na relativní hudební
jednotnosti nemění nic ani textová varianta tepelského rukopisu - Ante quinque dies. Pro
lepší přehlednost analýzy tak budeme dále pracovat s PP3 jako výchozím pramenem,
odchylky a varianty jednotlivých pramenů zdůrazníme na příslušném místě.
Základní formu antifony můžeme poměrně jasně charakterizovat schématem A B B,
přičemž za část A považujeme úsek „Ante sex dies ... occurerunt ei pueri“. Dvěma
prakticky stejnými částmi B jsou pak úseky „et in manibus portabant ... dicentes osanna
in excelsis“ a syntakticky obdobný „benedictus qui venisti ... osanna in excelsis“.214 Tato
zřetelná forma ABB spolu se syntaktickou podobností textu v částech B (opakování
„osanna in excelsis“) nápadně připomíná obdobnou formu Sanctus a to včetně textové
podobnosti v úvodu druhé z částí B: „benedictus qui venit in nomine Domini“ (Sanctus) „benedictus qui venisti in multitudine misericordie“ (Ante sex dies).
Melodie v celé první části je velmi přehledně členěna do krátkých frází zhudebňujících
nejvýše čtyři slova. První formule nad slovy „Ante sex dies“ se pohybuje blíže k protu,
dále již melodie probíhá jasně v modu osmém. Svým charakterem je velmi blízká
intonační formuli ze začátku antifony Fulgentibus palmis215.
Po kadenci f-f-d následuje krátký „přechodový“ úsek nad slovy „solempnis pasche“,
v němž dochází postupně k utvrzení 8. modu: na slabice „solemp-nis“ dosahuje nejprve
melodie ve všech pramenech poprvé k tenoru (u Td3 o něco později během melismatu „-
213
Srv. kap. 6.1.1., dále zejména Hiley, s. 100ff.
PP7 druhou z částí B vůbec nezapisuje.
215
Jedná se o formuli, která je častá v antifonách 8. modu.
214
69
nis“) a v zápětí pak na slově „pasche“ kadencuje do g. V melismatu „-nis“ je patrná
odlišnost PG10a a Td3 -
oba prameny celé melisma oproti ostatním paralelám
prodlužují, PD21 naopak melisma mírně zkracuje.
Následující fráze „quia venit Dominus“ ještě znovu a již naprosto zřetelně utvrzuje 8.
modus - nejprve třítónovým vzestupem f-a-c k tenoru a následnou kadencí do g na slově
„Dominus“. Zmíněná formule f-a-c se dále objevuje v celé antifoně na mnoha místech a
stává se tak určitou stereotypní formulí.
Melodie v následujícím krátkém úseku naznačuje poprvé fakt, že místy - zejména pak
na dvou recitativních úsecích - má melodie vazbu k archaické modalitě RE (RE = SOL).
Nad slovy „in civitatem“ se pohybuje v rozsahu kvinty kolem recitanty g, která je však
zároveň finálou (podobně i Cum appropinquaret). Hned následující fráze, v níž se
objevují dvě zmíněné formule f-a-c, však opět jasně polarizuje tenor a finálu 8. modu.
Finální kadence na slově „pueri“ zakončuje první jasně strukturovanou část antifony.
V další sérii recitativních frází již shledáme několik závažnějších odchylek a variant.
Obě části, které jsme označili písmenem B jsou zakončeny aklamací „osanna in excelsis“,
která svým silně melismatickým charakterem obě části přehledně rozčleňuje. Výše jsme
již naznačili určité modální vybočení těchto recitativních úseků - hlavním recitačním
tónem se opět - v obou úsecích až po „hosanna...“ - stává tón g, který je však zároveň
finálou celé antifony. Určitý sklon k pramodalitě „re“ je zde ještě výraznější, než na výše
zmíněném úseku „in civitatem“.
Počínaje slovem „osanna“ můžeme sledovat sled formulí f-a-c, o nichž jsme již hovořili
- celé melisma „osanna in excelsis“ je de facto vystavěno z tohoto třítónového vzestupu.
Pro lepší přehlednost výskytu různých podob této formule zde uvádíme její přepis s
označením příslušných míst:
70
Svou strukturou v podstatě identická je i další recitativní B - část antifony, která je
zakončena shodným melismatem a následnou finální kadencí nad slovy „osanna in
excelsis“.
V souvislosti s tímto melismatem je patrná varianta O357 - tento rukopis zkracuje celé
melisma v obou případech o více než polovinu. Podobně zkracuje - pouze však
závěrečné - melisma i PD8 (s. 6 kolace). Další variantu můžeme pozorovat u Td3 na
konci prvního melismatu „osanna...“ - na rozdíl od všech ostatních pramenů kadencuje
melodie Td3 do f, nikoliv do g -
, zůstává však otázkou, zda se nejedná
o chybu.
Při celkovém pohledu na zápis v jednotlivých pramenech je možné formulovat několik
zjištění. Obě pražské agendy PP3 a PFc mají - i na detailní úrovni - prakticky totožný
zápis. Jejich redakce se shoduje ve většině případů i v zápisu likvescencí a strukturování
ligatur. Ve vztahu k PD8 již o takto silné shodě v zápisu hovořit nemůžeme - kromě
zmíněného vypuštění části melismatu se PD8 oproti oběma agendám na detailní úrovni
mírně odlišuje. Vlastní podstatná struktura melodie však zůstává beze zbytku zachována.
Mezi svatojiřskými rukopisy PD21 a PG10a je podobný vztah jako mezi pražskými
agendami (PP3, PFc) a procesionálem PD8 - kromě odchylky v melismatu „solempnis“
se oba zápisy odlišují zejména v první části A v některých drobných detailech.
Uvědomíme-li si nápadnou jednotnost PP3 a PFc, tyto drobné odlišnosti obou
svatojiřských pramenů se nejeví jako zcela zanedbatelné - mohou tak opět jenom
podpořit určité pochybnosti o svatojiřském původu PD21. Dále jsme upozornili na
výraznou
variantu
O357
(krácení
melismat
„osanna...“).
Z těchto
několika
vypozorovaných odlišností jistě nemůžeme udělat zásadní závěr, v podstatě se však
jednotlivé odchylky shodují s lokálním rozvrstvením jednotlivých pramenů.
6. 2. 5. Responsorium Ingrediente domino
Standardní
responsorium
Ingrediente
Domino
je
kratším,
spíše
sylabickým
responsoriem 2. modu. Ve většině pramenů je zapsáno s veršem „Cum et audisset“,
71
v rukopisech svatojiřských je zapsáno bez verše. Zápis zpěvu se ve všech pramenech
v zásadě shoduje216, jedotlivá dílčí odlišení se nyní pokusíme popsat.
Celý zpěv je členěn do kratších přehledných frází vždy zakončenými kadencí na c, d,
popř. f. Po kadencích končící na c stoupá vždy melodie vzhůru k tenoru f. Takovou
formuli můžeme sledovat hned v úvodu: PP3217 -
, dále potom na začátku repetendy „Cum ramis
palmarum“:
. Zde se melodický zdvih k tenoru opakuje
hned dvakrát s drobnou variací na pal-ma-rum.
Kadenční formule zakončené na d jsou ovšem hojnější. Jelikož se jedná o úseky, které
významně člení celý zpěv, považujeme za důležité jejich důkladnější srovnání. Pro lepší
přehlednost zde uvádíme kolaci těchto formulí (včetně jedné kadence do f, která je však
velmi podobná všem ostatním do d) v průběhu celého responsoria ve všech našich
pramenech:
Při zevrubném přehlédnutí se mezi sebou formule v jednotlivých pramenech v zásadě
neodlišují, na detailnější úrovni si však můžeme povšimnout několika zajímavostí. U PFc
216
Na straně 5 kolace jsme podle kontextu upravili klíčování PP3, jehož zápis je nad slovem „au-disent“ evidentně transponován.
217
Uvádíme zde zápis podle PP3, ostatní rukopisy notují zcela identicky, popřípadě se zanedbatelnými
odchylkami.
72
a O357 dochází na několika místech k posunutí textu tak, že vlastní kadenční zakončení
fráze je oproti ostatním pramenům přesunuto na zcela jiné slabiky textu:
- O357: „civitatem hebreorum“ - kadenční zakončení přichází až se slovem
hebreorum.
- PFc, O357: „pue-ri re-surectionem vite“ - kadenční clivis f-d přichází až na
slabiku „re-“, čímž se dále u PFc kumulují na slabice „-nem“ oproti ostatním pramenům
tři noty d-f-d. O357 pak z téhož důvodu vypouští přebytečné d, které připadá u
ostatních pramenů na slabiku „-tem“. U obou pramenů dochází posunutím textu na všech
třech místech k dierezi standardních kadenčních formulí. Struktura melodie však zůstává
v obou pramenech ve svém absolutním průběhu shodná.
Většina kadenčních formulí je zakončena terciovou clivis f - d, tj. poklesem z tenoru na
finálu (pentatonická kadence 2. modu). Je zajímavé, že jediný Td3 se tomuto
melodickému postupu vyhýbá a systematicky používá diatonickou kadenci, tzn. e - f.
Této skutečnosti jsme si u téhož pramene povšimli již v antifoně Collegerunt. Napětí
mezi tenorem a finálou zde tak - na rozdíl od ostatních pramenů - není tak výrazné.
Nad slovy „resurectionem vite“ (s. 2 kolace) můžeme pozorovat recitaci na finále, při
níž všechny prameny shodně používají ornamentální terciové podaty d-f.
U PP3 a PFc má tato
melodická ozdoba zcela pravidelný charakter.
Před začátkem repetendy „Cum ramis“ kadencuje melodie na slově „pro-nuntiantes“
do c, u PFc, PD8 a Td3 se tato kadence doslovně opakuje v závěru verše „Cum et
audisset“.218 PP3 jako jediný zakončuje melodii v této závěrečné kadenci na finále d, což
je v responsoriích tohoto typu velmi neobvyklé. U O357 je pak tato kadence spojena
s variantou - závěrečné melisma „ob-vi-am e-i“ je zde zcela vypuštěno, kadence končí na
e (!)219 a není poznamenáno, zda se zpívá repetenda.
U Td3 můžeme pozorovat dvě textové varianty verše „Cum et audisset“ - první z nich
hned na prvních slovech, kde je místo „et“ užito „Cum que“. Na straně 5 kolace je dále
přesunuto slovo „venit“ před „Ihesus“, tzn. „quia venit Ihesus“. Jelikož jsou však obě
218
219
Shoda kadencí v těchto dvou místech je u responsorií 2. modu obecně velmi častá.
Můžeme se rovněž domnívat, že se jedná o terciové posunutí melodie.
73
tato slova dvojslabičná, mohla být skutečně tato záměna bez problémů provedena. Na
stejném místě se dále objevuje textová odchylka u PFc, do textu je zde vloženo slovo
„populus“, tzn. „...audisset populus quia ihesus...“.
Závěrem můžeme naše zjištění stručně shrnout. Celé responsorium je silně modálně
zakotveno, mezi tenorem a finálou je po celou dobu opakovaně a výrazně udržováno
melodické napětí. Upozornili jsme na systematické používání diatonických kadencí u
Td3, dále na výraznou melodickou variantu O357 v závěru verše (vypuštění melismatu) a
posuny v podložení textu u PFc a O357. Ne zcela zanedbatelné jsou redakční odchylky
textu responsoria u Td3 a pražské agendy PFc. Na rozdíl od ostatních zpěvů však
nepozorujeme v rámci responsoria větší množství zásadnějších melodických odlišností,
žádný z pramenů neobsahuje výraznější melodickou odchylku. Zdá se tak, že
responsorium Ingrediente je po hudební stránce relativně ustáleným zpěvem, který má
v tradici všech našich pramenů své pevné místo.
6. 2. 6. Antifona Ave, rex noster
6. 2. 6. 1. Transkripce
Do kolace zahrnujeme zápis antifony v rukopisech PP3, PP7, PFc, PD8 a Td3. Antifona
v rukopisu PFc je v celém svém průběhu zapsána (i se všemi příslušnými variantami)
v transpozici o kvintu výše oproti všem ostatním pramenům - podobně jako tomu bylo
u antifony Collegerunt v rukopisech PD8 a Td3.
V zápisu můžeme vypozorovat dvě klíčová místa („venturu-rum te“, „victi-mam pater“), v nichž dochází k zásadním nejasnostem zmíněným v úvodu celé kapitoly (srv.
6.2.1). Jedná se o úseky, v nichž je melodie v různých pramenech různým způsobem
transponována, přitom však v žádném z rukopisů nedochází k zásadní proměně v její
intervalové struktuře. Jednotlivé varianty, které se dále pokusíme popsat, se tak
navzájem odlišují pouze na úrovni transpozice, a to ve všech případech kvintové (zde je
pak důležité odlišovat redakci PFc v kvintové transpozici vůči ostatním pramenům
v celém zápisu zpěvu a varianty dílčích úseků v rámci jednotlivých rukopisů, při nichž
dochází rovněž ke kvintovým transpozicím).
Od počátku antifony až po zmíněné první místo „venturum te“ probíhají všechny
paralely v podstatě shodně, pouze před slovem „salvator“ dochází u PP3 k evidentnímu
přeložení melodie o tercii níže nad prvními dvěma slabikami tohoto slova - proto
74
provádíme příslušnou emendaci (dříve, než je v zápětí ve stejném smyslu provedena
původní změna klíče). Stejně evidentní charakter má i několik podobných emendací
v dalších pramenech. Jejich popis uvádíme v poznámce.220
Mezi zmíněným úsekem „venturum te“ a druhým z klíčových míst „victimam pater“
dochází v různých pramenech k několika odlišným transpozicím. Pro lepší přehlednost
zde uvedeme tabulku s popisem změn na zmíněných dvou místech. Dále uvedeme tyto
změny do vztahu k finálám každé z paralel, neboť jednotlivé transpozice hrají zásadní roli
v otázce modálního zakotvení antifony.
„ventur-um te“
„victi-mam pa-ter“
FINÁLA
________________________________________________________________
PP3
skok d-a
beze skoku g-g
d
PP7
skok d-a
skok g-d
a
PD8
skok d-a
skok g-d
a
PFc
skok a-e221
skok d-a
e
Td3
beze skoku d-d
skok c-g
d
Z tabulky je patrné, že v okruhu českých pramenů existují tři odlišné verze zápisu,
z nichž jsme pouze pro PP3 nenašli další paralelu. Verze transpozic u Td3222 se shoduje
ještě s PH11, BP1 a ve starší vrstvě rukopisů jsme tuto podobu zápisu našli ještě u
SY903. Skupina pramenů PP7, PD8 a PFc má ke své verzi naopak paralelu v rukopisu
W160.
U rukopisu PP3 bychom mohli uvažovat o emendaci, která by posunula celý zápis do
podoby ostatních třech pražských pramenů (PP7, PD8, PFc). Před slovem „pater“ totiž
220
PFc: - před slovy „ad salutarem“ posouváme klíč o jednu linku níže. Oprávněnost této emendace
potvrzuje shodná změna klíčování u PP7 a PD8 a stejný melodický postup ve všech ostatních
pramenech.
- před slovy „nomine Domini“ přesouváme ze stejných důvodů klíč o tercii níže na spodní linku
osnovy, kde zůstává až do konce antifony.
PD8: - v úseku „expecta-bant omnes sancti“ je melodie oproti všem ostatním pramenům přeložena o
tercii níže, proto pusouváme ve vyznačeném úseku klíč o jednu linku níže.
221
Uváděné tóny zde odpovídají kvintové transpozici, v níž je celá antifona v agendě PFc oproti ostatním
pramenům zapsána.
222
Jak dále uvidíme, specifičnost varianty Td3 je patrná i na detailnější melismatické úrovni.
75
dochází u PP3 ke změně c-klíče na f-klíč a to na stejné lince, tj. dochází zde ke
kvintovému posunutí polohy, což je přesně ten interval, o který je melodie zmíněných
třech pramenů na stejném slově transponována vzhůru. Pokud bychom emendovali
použitý f-klíč na c-klíč, melodie PP3 by se dále až do konce antifony shodovala
s ostatními pražskými prameny. Budeme-li však zápis PP3 sledovat dál, na slově
„origine“ se znovu objevuje c-klíč a to v netransponované poloze, která de facto
potvrzuje onu změnu na f-klíč před slovem „pater“ na straně 4 kolace.
Rovněž tak bychom mohli pomýšlet na emendaci klíčování (a tím ovlivnění příslušných
transpozic) u PP7 spolu s PD8 a PFc. Fakt, že bychom takto museli emendovat zápis ve
třech pramenech s oporou dalšího pramene zahraničního (W160), však pravděpodobnost
takovéto „společné chyby“ velmi oslabuje.
Zkusme se nyní zamyslet nad jednotlivými odchylkami v kontextu celé antifony. Až do
místa, v němž probíhají první transpozice (tzn. „venturum te“) probíhá melodie
v poměrně jasně formulovaném 2. modu. Jediným z pramenů, u něhož i nadále zůstává
modální jednota beze zbytku zachována, je Td3 a to i přes kvintový skok na slovech
„victimam pater“ (tzn. druhém z klíčových míst). Mírně odlišná je situace u PP3, jejíž
melodie nejprve stoupá se slovy „te enim“ o kvintu výše, a v celém úseku „te enim ad
salutatem victimam“ tak 2. modus opouští. Na rozdíl od ostatních pražských pramenů
PP7, PD8 a PFc však již s následujícím slovem „pater“ netransponuje melodii o další
kvintu výše, ale navrací se ve dvou po sobě jdoucích kadencích zpět do polohy shodné
s Td3:
Není bez zajímavosti, že
v místě, kde se PP3 po modálním vybočení poprvé jasně navrací zpět k finále d (tzn. v
melodické formuli na slabikách „misit in“), Td3 vůbec k finále nesestupuje a kadencuje
do d až dále na slovech „in mundum“. Je možné, že redaktor PP3 potřeboval melodii po výrazném modálním odchýlení - jasně navrátit zpět do 2. modu a finálu tak v tomto
místě utvrzuje dvakrát za sebou. Až do konce antifony se pak již oba prameny PP3 a Td3
nijak zásadně nedlišují a v závěru společně zakončují na finále d.
U zbylých tří pražských pramenů (PP7, PD8, PFc) nedochází k zachování modální
jednoty jako v zápisu agendy PP3, neboť se slovem „pater“ (tzn. na druhém klíčovém
místě) opět transponují melodii o kvintu výše. Tím se dostávají do polohy od PP3 a Td3
76
vzdálené právě o tento transponující interval. V návaznosti na tuto odchylku pak i
odlišně zakončují na finále a.
Po přehlédnutí všech výše zmíněných skutečností se můžeme domnívat, že se v našich
pramenech patrně nejdená o nahodilé zápisy této antifony, popřípadě chybné klíčování,
ale že můžeme skutečně hovořit o třech odlišných variantách tohoto zpěvu.223 Tento
názor navíc potvrzuje fakt, že dvě ze tří označených variant antifony můžeme podpořit
dalšími zahraničními paralelami, specifičnost varianty PP3 pak naznačenou logikou jejího
notového zápisu. Zdá se tak, že v souvislosti se zápisem antifony Ave rex můžeme
v českých pramenech hovořit o velmi pravděpodobném střetávání vlivů více tradic. Je
pozoruhudné, že k takovémuto střetávání mohlo docházet v rámci lokálních pramenů
(zejména PP3, PP7, PFc), u nichž můžeme jinak v dlouhodobějším časovém horizontu
pozorovat stopy určité kontinuity.224 Mohli bychom se však také domnívat, že se varianta
rukopisu PP3 ve svatovítských pramenech postupně proměnila a to již v graduálu PP7
(jakožto nejstarším z trojice PFc, PD8, PP7, u nichž jsme konstatovali shodnou
variantu). Tato proměna mohla být později ve zbylých dvou pramenech (PD8, PFc)
redakčně potvrzena. V této úvaze však můžeme na konci naší práce zůstat pouze na
úrovni hypotézy.
Pravděpodobná neustálenost této antifony je ještě více patrná v kontextu všech
ostatních analyzovaných zpěvů, u nichž se podobné nejasnosti nevyskytují. V tomto
smyslu je nápadné i množství emendací, které jsme v kolaci u pražských pramenů
provedli.
6. 2. 6. 2. Poznámky ke stylu antifony
Jelikož je antifona v kontextu ostatních analyzovaných zpěvů značně neustálená, bylo
by poměrně obtížné - na základě pramenů, které máme k dispozici - provést analýzu v té
podobě, jak jsme se o ni pokoušeli v případě relativně stabilnějších antifon Fulgentibus,
Collegerunt, Ante sex dies a responsoria Ingrediente. Pro provedení takové analýzy by
223
Stejným problémem transpozic v rámci paralel při zachování shodné intervalové struktury melodie se
zabýval János Mezei. O odlišných transpozicích v rámci jinak velmi podobných zpěvů hovoří jako o
možných znacích různých lokálních tradic, srv. Mezei, s. 399 - 401.
224
Vliv jiné, patrně řádové, tradice na podobu Td3 je místy patrný i v ostatních analyzovaných zpěvech,
tím více je pochopitelný u takto problematického zpěvu.
77
bylo zapotřebí nashromáždit větší množství pramenů reprezentujících všechny
z naznačených tradic a každé z nich se patrně věnovat samostatně. Pro účel naší práce se
tak pouze omezíme na charakteristiku několika znaků, které zahrnují antifonu Ave rex na
obecné úrovni do stylových souvislostí s ostatními zpěvy, zejména pak s antifonami
Collegerunt a Ante sex dies.
Antifona je delším melismatickým zpěvem, který je formováním své melodie blízký
zmíněným antifonám Collegerunt a Ante sex dies. V celém zápisu jsou patrné především
dva charakteristické znaky, které se výrazně podílejí na formování melodie. Prvním
z nich je opakování a repetivní řazení stejných, popř. variovaných formulí, tím druhý pak
pohyb melodie v poměrně úzkém melodickém ambitu kolem tenoru a finály (ať už ve své
základní poloze, nebo v transpozicích). Jak dále uvidíme, oba tyto znaky spolu úzce
souvisí.
Hned v prvních dvou frázích antifony „Ave, rex noster“ - „fili David salvator mundi“
můžeme pozorovat doslovné opakování celé kadence nad slovy „rex noster“ a „salva-tor
mundi“:
Vlastní závěr kadence (e-d-e-fd) se pak v nejrůznějších variacích opakuje v celém zápisu mnohokrát a výrazně tak
přispívá k onomu repetivnímu charakteru utváření melodie. Takový úsek následuje hned
po kadenci na „salvator mundi“ - nad slovy „prophete predixerunt salvatorem Domini“
stoupá sylabická melodie několikrát za sebou vždy k tenoru f (popř. ještě na g) a vzápětí
se navrací zpět k finále.225 Podobné řazení formulí je dále markantní na s. 4 kolace,
zejména pak nad slovy „misit in mundum“ a „expectabant omnes sancti“. Ostinátní pohyb
mezi tenorem a finálou je velmi výrazný v následující frázi „ab origine mundi“ a v celé
aklamaci „osanna filio ... nomine Domini“.
Je zřejmé, že repetivní charakter v utváření melodie můžeme pozorovat ve všech
pramenech bez ohledu na to, k jaké z výše označených variant patří. Melodie pražských
pramenů se - odhlédneme-li od jednotlivých transpozic - prakticky shodují, pouze Td3 je
na detailnější melismatické úrovni poněkud odlišný. Tento fakt by mohl ještě více
225
Jedná se o velmi podobné strukturování melodie jako u antifony Collegerunt.
78
podpořit specifičnost varianty a patrný vliv jiné tradice, které jsme u Td3 výše
konstatovali.
6. 2. 7. Hudební charakter analyzovaných zpěvů
Budeme-li v závěru uvažovat o hudebním charakteru všech analyzovaných zpěvů,
musíme na prvním místě zdůraznit jejich zjevnou stylovou propojenost. Máme na mysli
zejména podobné zacházení s drobnými melodickými formulemi, jejich repetivní řazení,
řetězení a variování. Nápadný je rovněž výskyt podobných (zejména kadenčních) formulí
v různých zpěvech a jejich podíl na členění melodie (zejm. Ave rex - Collegerunt, Ante
sex dies - Cum appropinquaret226). Dalším jednotícím prvkem je charakter melodiky,
která má výrazný finálně-tenorový charakter, tzn. odvíjí se - často v delších melodických
úsecích - v užším melodickém ambitu kolem finály a tenoru, čímž jednotlivé zpěvy silně
zakotvuje v příslušné modalitě. U antifony Ante sex dies (podobně i Cum
appropinquaret) jsme naopak v jednom úseku kostatovali sklon k archaické modalitě
RE.227 Hovoří-li D. Hiley o možném galikánském vlivu v souvislosti s charakterem
antifony Collegerunt, mohli bychom v tomto smyslu uvažovat i o dalších analyzovaných
zpěvech (zejm. Ave rex, Ante sex dies), neboť jejich určitá stylová propojenost by mohla
svědčit o možné příslušnosti ke stejné (nebo alespoň příbuzné) repertoárové vrstvě. Tuto
hypotézu může nakonec podpořit i fakt, že liturgie Květné neděle jako celek se začala
formovat a rozšiřovat právě z galikánské oblasti.
Jako zpěvy stylově příslušející jiné repertoárové vrstvě můžeme označit antifonu
Fulgentibus palmis a responsorium Ingrediente Domino. Jedná se o stabilní, jasně
strukturované zpěvy klasického typu, které mají v gregoriánském repertoáru více dalších
typových paralel, a které tak svým charakterem i stylovým zařazením tvoří určitý
protipól dlouhým melismatickým procesním zpěvům.
226
Tuto procesní antifonu jsme analyzovali v jiné práci, srv. Michal Rataj, Procesní liturgie Květné
neděle v pražských pramenech. Seminární práce, rukpis, Ústav pro hudební vědu FF UK, 1998.
227
Tato modalita je často považována za typickou pro zpěvy galikánského repertoáru, srv. Bernard, s.
220-221ff.
79
7. Závěr
Přehlédneme-li všechny provedené analýzy zpěvů v souvislosti se závěry, ke kterým
jsme došli v analýze rubrik, můžeme v rámci nashromážděného materiálu rozpoznat
několik poměrně výrazně charakterizovaných skupin českých pramenů, které se
v podstatě shodují s jejich lokálním, popř. institucionálním původem; o určité diferenciaci
uvažujeme dokonce v rámci širokého okuhu svatovítských pramenů. Odlišný charakter
každého z takto vymezených okruhů pramenů je naprosto zjevný zejména na úrovni
liturgických rubrik, méně pak již na úrovni hudebního zápisu. I zde jsme však
v analýzách zpěvů upozornili na mnohé dílčí odchylky a varianty, které zpravidla kopírují
lokální, popř. institucionální rozvrstvení jednotlivých pramenů. Obecně je však možné
mezi jednotlivými hudebními zápisy v českých pramenech konstatovat značnou
nejednotnost.
V sérii našich pramenů se nám nepodařilo najít dva, u nichž bychom mohli konstatovat
bezvýhradnou jednotnost. Toto zjištění je tím pozoruhodnější v souvislosti s prameny
stejné provenience (PP3, PFc, PD8 - PG10a, PD21), u nichž bychom zásadnější shodu
v zápisech mohli předpokládat. Je rovněž zajímavé, že míra odlišností je v různých
zpěvech i pramenech jiná. Pokusíme se teď o stručné a přehledné shrnutí jednotlivých
analýz a o konečné zodpovězení otázky, kterou jsme si v úvodu analýzy položili, totiž
zda můžeme na úrovni hudebních redakcí jednotlivých zpěvů hovořit o globální
jednotnosti, anebo lokální diferenciaci jednotlivých pramenů na území Čech.
Z většiny analýz vyplývá značná homogenita rukopisů PP3 a PFc a to nejen na úrovni
jakéhosi hrubšího melodického obrysu, ale i na detailnější úrovni melismatu, ligatury,
likvescence apod.228 V souvislosti s antifonou Collegerunt již bylo řečeno, že míra
jednotnosti těchto pramenů nemá mezi ostatními českými rukopisy další paralelu.
Jedinými otazníky tak zůstává pouze redakce textu responsoria Ingrediente a posledně
analyzovaná antifona Ave, rex noster. V té jsme v rámci obou těchto rukopisů
konstatovali jednak dvě odlišné varianty, zároveň však také možnost proměny redakce
tohoto zpěvu během časového odstupu, v němž vůči sobě oba prameny stojí.
228
K oběma těmto pramenům má na zcela detailní úrovni velmi blízko i PP7 (v rámci těch zpěvů, které
jsou v tomto rukopisu zapsány, srv. kap.4.2.1), v některých dílčích úsecích však naopak převažuje
podobnost s PD8.
80
S přihlédnutím k analýze ostatních zpěvů a analýze rubrik (svr. kap. 5.2.4.) je potom
možné hovořit o silné kontinuitě tradice rukopisu PP3 v tomto úžším slova smyslu229.
Další ze svatovítských pramenů - PD8 - se již z kontextu obou agend poněkud vymyká.
V jednotlivých analýzách jsme u tohoto rukopisu konstatovali výraznější melodické
varianty, kvintovou transpozici v antifoně Collegerunt a poměrně velké množství
drobnějších i větších melodických odchylek, o nichž sice nemůžeme hovořit jako o
odlišných variantách, popř. rozdílných redakcích, nemůžeme však ani - s vědomím výše
popsaného vztahu PP3 a PFc - vnímat tento pramen v těsnější návaznosti na tyto dva
svatovítské rukopisy. Toto zjištění navíc přesně doplňuje naše závěry analýz liturgických
rubrik svatovítských pramenů. V závěru práce se nám tak nabízí otázka, zda bychom
v rámci tradice svatovítské katedrály skutečně nemohli hovořit o možných dvou liniích
liturgické praxe v tom smyslu, jak jsme se je snažili naznačit, nebo přinejmenším o dvou
liniích tradice rukopisné. Příslušnost svatovítských pramenů ke stejné liturgické tradici na
druhé straně silně podtrhuje používání procesního osla, které nemá v českých pramenech
další paralelu.
O vztahu dvou svatojiřských pramenů jsme hovořili mnohokrát v konkrétních
souvislotech. U PD21 jsme konstatovali několik melodických variant, souvislostí
s dalšími prameny (O357, PD8), ale zejména velké množství melodických odchylek a
variant vůči dalšímu svatojiřskému rukopisu PG10a. S vědomím závěrů, ke kterým jsme
došli v analýze liturgických rubrik, jednotnosti PG10a230 s ostatními svatojiřskými
prameny (tzn. PE14d, PE15a, PG3b, PG5, PG10b a PG16) a charakteru hudebního
zápisu, který jsme se pokusili analyzovat, se nám zdá, že rukopis PD21 není svým
vlastním původem svatojiřským pramenem231. O ostatních rukopisech kláštera sv. Jiří
v Praze pak můžeme v českém kontextu hovořit jako o homogenním okruhu pramenů,
jehož specifiku - kromě mnohých dalších znaků - navíc výrazně podtrhuje ojedinělý
způsob dramatické interpretace antifony Collegerunt (popř. i hymnu Gloria laus).
V souvislosti s olomouckou agendou O357 nemůžeme říci žádný jasně vymezující
závěr. Na některých místech jsme poukázali na její těsnější vztah k pražským agendám
PP3 a PFc, jinde naopak na shodu jejích variant s prameny PD8 a PG10a. V některých
úsecích vystupuje O357 jako specifický rukopis, k jehož odchylkám a variantám nemáme
229
230
Je pravděpodobné, že agenda PFc mohla vznikat právě podle PP3.
PG10a,b se od ostatních svatojiřských pramenů zásadněji odlišují pouze absencí antifony Sicientes.
81
v okruhu našich pramenů další paralely - to výrazně potvrzuje zejména ojedinělá podoba
obřadu uctívání sv. Kříže s oním mnohokrát zmiňovaným „percuciare“. Na jedné straně
tak nemůžeme na hudební úrovni hovořit o zástupci zcela jiné lokální tradice - a to i
přesto, že by nás k takové klasifikaci vybízely závěry analýzy rubrik. Na straně druhé
však nemůžeme zapřít poměrně velké množství odchylek, které z olomoucké agendy
vytvářejí - v kontextu českých pramenů - svým způsobem specifický pramen
reprezentující tak další z lokálně diferencovaných ritů popsaný příslušnými rubrikami.
O tepelském procesionálu Td3 můžeme zopakovat mnohé z výše řečeného o agendě
O357. V analýzách jsme upozornili na specifické utváření melodie Td3 v určitých
situacích (používání diatonických kadencí), na jeho textové (zejm. Ante quinque dies) i
melodické varianty (Ave, rex noster), množství odchylek vůči různým pramenům na
různých místech, ale i lokální shodu s dalšími prameny (PG10a, BrA2), nebo naopak
specifičnost v kontextu všech českých pramenů. V tomto smyslu je rovněž potřeba vzít
v úvahu vliv řádové, tzn. premonstrátské, tradice (stejně jako v kontextu svatojiřských
pramenů vliv tradice benediktinské) na konkrétní podobu zpěvů, patrně pak zejména
v antifoně Ave rex. Procesionál Td3 tak v závěru práce vnímáme v obdobném světle a
souvislostech naznačených u olomoucké agendy O357.
O brněnském graduálu se pro jeho neúplnost nemůžeme vyjádřit jakkoliv definitivně.
Ve smyslu závěrečného přehledu je pro nás důležité zjištění, že jsme v analyzované
antifoně Collegerunt shledali mnoho společného s tepelským Td3, což by nám mohlo
napovědět něco málo o možné souvislosti těchto pramenů jakožto pramenů konventní
provenience.
Abychom dodali našim zjištěním určitého relativního zakotvení, pokusíme se nyní
jednotlivé odlišnosti, varianty a hudební charakter všech našich paralel vůbec srovnat
s výše již několikrát zmíněným okruhem zahraničních rukopisů BP1 - BP4. Ač se jedná o
prameny, jejichž přesnou provenienci známe jenom z menší části (o BP4 víme, že
pochází z Norimberka, přibližným původem BP1 je patrně oblast severního Bavorska232),
charakter těchto rukopisů nám může pomoci v posouzení odchylek a variant, které jsme
v českých pramenech v závěru analýzy konstatovali. Nejedná se nám tedy o jakkoliv
231
Mohli bychom uvažovat např. o tom, že se PD21 dostal do kláštera z jiného ženského konventu, popř.
že byl pro užívání u sv. Jiří vyhotoven podle jiného pramene.
82
reprezentativní výběr zahraničních hudebních paralel, nýbrž o porovnání jistého (v našem
případě spíše anonymního) homogenního okruhu zahraničních pramenů s okruhem
českých paralel s cílem získat přesnější náhled na míru jednotnosti hudebního zápisu
v českých pramenech.
V příloze uvádíme incipity všech zpěvů zapsaných v těchto jednotlivých pramenech.
Uvádíme zde pouze incipity, neboť při srovnání jednotlivých zápisů jsme zjistili, že se na
zcela detailní úrovni prakticky neodlišují. Jako odchylky v zápisu můžeme pozorovat
snad pouze spojení či nespojení not do ligatury, zdvojení tónu stejné výšky, zcela
vyjímečně pak jednotlivé použití tónu sousední výšky. Pokud bychom měli takovéto
měřítko aplikovat při pohledu na české prameny, pak bychom i obě pražské agendy PP3
a PFc (které nakonec z analýzy vyplynuly jako relativně jednotné) museli považovat přinejmenším v některých zpěvech - za poměrně odlišné. Z analýzy je zjevné, že na takto
detailní úrovni jsme se z praktických důvodů vůbec nemohli pohybovat, neboť mezi
jednotlivými českými prameny je možné elementární odlišnosti pozorovat v podstatě
kontinuálně.
S takto nastaveným úhlem pohledu se dostáváme na určité dvojcestí. Na jedné straně
nemůžeme o žádném z českých pramenů prohlásit, že by v rámci odlišné lokality
podléhal zcela jiné hudební redakci, na straně druhé však máme před sebou množství
melodických odchylek a variant spolu s poměrně odlišně strukturovanými a lokálně
diferencovanými redakcemi liturgických rubrik. V samém závěru práce tak vyvstává
obsáhlá otázka, na kterou se nám již v rámci této práce nepodaří lépe odpovědět: mohou
znamenat skutečně všechna naše zjištění fakt, že podoba liturgie Květné neděle spolu
s příslušným chorálním repertoárem byly v Čechách a na lokální úrovni hlavního města
v časovém horizontu 13.-15. století relativně nejednotné a lokálně diferencované?
V širším slova smyslu pak můžeme tuto otázku vztáhnout nejenom na slavnost Květné
neděle, ale i na další repertoár, v němž se objevují některé ze zpěvů této slavnosti
(Collegerunt, Ingrediente). Aby bylo možné tuto otázku skutečně precizně zodpovědět,
bylo by jistě zapotřebí prozkoumat mnohem více - zejména zahraničních - pramenů a
zahrnout celý repertoár Květné neděle do kontextu dalších svátků podobného významu.
232
Srv. kap. 5.1.10.1. O ostatních dvou pramenech se můžeme - vzhledem k jejich charakteru - s určitou
pravděpodobností domnívat, že se jedná o prameny přibližně stejného původu.
83
8. Příloha
8. 1. Kolace zpěvů Květné neděle v českých pramenech
84
8. 2. Incipity zpěvů Květné neděle v rukopisech BP1 - BP4
85
8. 3. Zpěvy v rukopisech kláštera sv. Jiří v Praze
Názvy jednotlivých
zpěvů v rukopisu:
Sicientes venite
Turba multa
Cum adpropinquaret
Gloria laus
Pueri hebr.tollentes
Pueri hebr.vestimenta
Scriptum est enim
Occurunt turbe
Fulgentibus palmis
Ante sex dies
Ingrediente Domino
VI G 3b VI G 5 VI G 10a VI G 10b VII G 16 XII E 15a XIV D 21x
X
X
X
X
X
X*x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X*
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X*
X
X
X
X
X
X
X1
X2
X4
X5
X6
X7
X8
X9
X11
X10
X3
X12
X13
Číselné indexy u jednotlivých zpěvů PD21 znamenají jejich pořadí v rámci liturgické rubriky.
Antifony Pueri Hebreorum v některých pramenech označené hvězdičkou se zpívají v opačném pořadí,
tzn. Pueri Hebreorum vestimenta - Pueri hbreorum tollentes.
x
86
8. 4. Zpěvy Květné neděle v použitých českých pramenech
PP3
PFc
PD8
P1492
PD9
PH11
PF19
Osanna f.
Osanna f.
Osanna f.
Osanna f.
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
P.tollentes
C.approp.
C.approp.
C.approp.
C.approp.
C.approp.
P.vestimenta
C.approp.
C.audisset
C.audisset
PD21
PE14d
PE15a
PG3b
PVIG5
PG10a
PG16
Sicientes
Sicientes
Sicientes
Sicientes
Sicientes
Sicientes
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
BrA2
O357
Td3
Osanna f.
Ingressus
P.tollentes
Collegerunt
Simon dor.
P.vestimenta
C.audisset
C.audisset
Occurunt t.
C.audisset
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Collegerunt
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Fulgentibus
C.approp.
C.approp.
C.approp.
C.approp.
C.approp.
C.approp.
Turba multa
C.audisset
C.audisset
C.audisset
C.audisset
C.audisset
C.audisset
C.approp.
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
In monte ol.
Collegerunt
C.dederunt
Fulgentibus
C.approp.
C.approp.
C.audisset
P.tollentes
P.tollentes
P.tollentes
P.tollentes
P.tollentes
P.vestimenta
P.vestimenta
P.vestimenta
P.vestimenta
P.vestimenta
Ingressus
Ergressus
Ingressus
Ingressus
Ingressus
Occurunt t.
C.dederunt
C.dederunt
C.dederunt
Ave rex
Turba multa
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Gloria laus
Ingrediente
P.tollentes
P.vest
C.audisset
Pueri ?
P.vestimenta
P.vestimenta
P.vestimenta
P.tollentes
P.tollentes
Gloria laus
Pueri ?
P.tollentes
P.tollentes
P.tollentes
P.vest.
P.vest.
P.tollentes
Scriptum est
Scriptum est
Scriptum est
Scriptum est
Scriptum est
Scriptum est
P.vestimenta
Occurunt t.
Occurunt t.
Occurunt t.
Occurunt t.
Occurunt t.
Occurunt t.
Occurunt t.
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Fulgentibus
Scriptum est
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
Ante sex
C.audisset
Ante quinq.
Ante sex
Occurunt t.
Occurunt t.
Ceperunt o.
Gloria laus
Gloria laus
P.tollentes
Ave rex
P.vestimenta
Ingrediente
PP3
PFc
PD8
P1492
PD9
PH11
PF19
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Turba multa
Turba multa
Turba multa
Turba multa
Turba multa
PD21
PE14d
PE15a
PG3b
PVIG5
PG10a
PG16
Ante sex
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
Ingrediente
O357
Td3
Scriptum est
Collegerunt
O crux, ave
Ave rex
Ave rex
Ave rex
Ave rex
Ave rex
O crux, ave
O crux, ave
O crux, ave
O crux, ave
O crux, ave
Ingrediente
T.multa
87
8. 5. Mapa výskytu používání procesního osla
Tato mapka je přílohou zmiňované studie J. A. v. Adelmanna. Jelikož se jedná
prakticky o slepou mapu, (jednotlivá čísla jsou odkazy na příslušná místa vypsaná ve
studii), doplnili jsme pro několik orientačních bodů přímo do mapy.
88
8. 6. Faksimile rubriky rukopisu BP1
9. Zkratky
89
Adelmann
J. A. von Adelmann, Christus auf dem Palmesel, in: Zeitschrift für
Volkskunde, Jahrgang 63/1967, s. 182 - 200. Kohlhammer Verlag
Stuttgart - Berlin - Köln - Mainz.
Bernard
P. Bernard, Deu chant romain au chant grégorien. Paris 1996.
Bistřický
Průvodce po archivních fondech, sv. 3, ed.: Bistřický, Drkal,
Kouřil. Praha 1961
CAO
Corpus Antiphonalium Officii
Černý
J. Černý, Středověk, in: Hudba v českých dějinách, ed: V. Lébl. a
kol. Praha 1989.
Dokoupil
V. Dokoupil, ed.: Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na
Starém Brně. SPN 1957
Eisenhofer
L. Eisenhoffer, Handbuch der Katolischen Liturgik, 2 BD.
Freiburg: Herder 1912, I. 504-511
Eliade
M. Eliade, Mýtus o věčném návratu. Oikúmené, Praha 1993.
Foley
The First Ordinary of the Royal Abbey of St. Denis in France, in:
Spicilegium Friburgense 32, ed: E. B. Foley. Freiburg 1990.
Franz
A.Franz, Die Kirchlichen Benediktionen im Mittelalter, 2 vol.
Freiburg: Herder 1902, reprint et., Graz, Akademische Druck und
Verlag-Anstalt, 1960.
Guardini
R. Guardini, O duchu liturgie. Praha 1993.
Haimerl
X. Haimerl, Das Prozessionswessen des Bistums Bamberg im
Mittelalter, in: Münchener Studien zur historischen Theologie,
Heft 14. München 1937.
Hiley
D.Hiley, Western Plainchant. A Handbook. Oxford 1993.
Hledíková
Slavnosti církevního roku - v kostele i na ulici, in: Domumenta
Pragensia XII, 1995, s. 45-63.
Hoffmann
Soupis rukopisů premonstrátské knihovny v Teplé, ed.: František
Hoffmann, rukopis, k vydání cca 1999/2000
Kettner
J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze. Praha 1993.
Kurzeja
A. Kurzeja, Der älteste Liber Ordinarius der Trierer
90
Domkirche. Liturgiewissenschaftliche Quellen und Forschungen
52, Münster, Aschaffendorf 1970.
LThK
J.Höfer, K. Rahner, ed.: Lexikon für Theologie und Kirche, 10
Bd., Freiburg 1957-1967
Martimort I-IV
A.G.Martimort, The Church in Prayer, 4 vol. London 1987.
Mezei
J. Mezei, Verschiedene Transpositionen - verschiedene
Lokaltraditionen, in: Studia Musicologica Academiae Scientiarum
Hungaricae 30, 1988. Akadémiai Kiadó, Budapest.
Nentwich
M. Nentwich, Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek
des Stiftes Tepl.
Odermatt
Der Liber ordinarius der Abtei St. Arnulf vor Metz, Spicilegium
Friburgense, ed: A. Odermatt, Freiburg 1987.
Pesch
O. H. Pesch, Druhý vatikánský koncil. Praha 1996.
Plocek
V. Plocek, Catalogus Codicum Notis Musicis Instructorum.
Praha 1973.
PM
Paleographie Musicale. Solesmes 1922.
Rahner
K.Rahner, H.Vorglimler,Teologický slovník. Praha 1996.
SC
Sancrosanctum Concilium, Konstituce o posvátné liturgii, in:
Dokumenty II.vatikánského koncilu.Praha 1995.
SoL
Ch. Jones, G. Wainwright, E. Yarnold SJ, ed.: The Study of
Liturgy, London 1978.
Steiner
R. Steiner, ed.: Piacenza, Biblioteca Capitolare 65. Ottawa 1993.
91
10. Seznam pramenů a edic
10. 1. Prameny
PP3
Agenda ecclesie pragensis, Praha, Archiv Pražského hradu, P3
PFc
Agenda ecclesie pragensis, Praha, Národní knihovna, VI Fc 35
PP4
Missale, Praha, Archiv Pražského hradu, P4
PP7
Graduale, Praha, Archiv Pražského hradu, P7
PP11
Breviare, Praha, Archiv Pražského hradu, P11
PP15
Breviare, Praha, Archiv Pražského hradu, P15
PD8
Processionale, Praha, Národní muzeum, XIV D 8
PD9
Liber ordinarius, Praha, Národní muzeum, XIV D 9
P1492
Breviare, Praha, Národní knihovna, XLII G 28
PH11
Processionale, Praha, Národní knihovna, VII H 11
PD21
Processionale, Praha, Národní knihovna, XIV D 21
PE14d
Liber ordinarius, Praha, Národní knihovna, XIII E 14d
PE15a
Processionale, Praha, Národní knihovna, XII E 15a
PG3b
Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 3b
PG5
Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 5
PG10a
Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 10a
PG10b
Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 10b
PG16
Processionale, Praha, Národní knihovna, VII G 16
O357
Agenda ecclesie olomucensis, Olomouc, Zemský archiv, C.O.357
O620
Agenda ecclesie olomucensis, Olomouc, Zemský archiv, C.O.620
BrA2
Graduale, Brno, Universitní knihovna, A2
Td3
Processionale, Teplá, Knihovna kláštera, d3
BG1
Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I, Mus.Ms. 40080
BP1
BP2
Antiphonale et Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I,
Mus.Ms. 40599
BP3
BP4
Processionale, Berlin, Staatsbibliothek II, Lat 80256
92
PI65
Processionale, Piacenza, Bibliotheca Capitolare, 65
SY903
Graduale, Paris, Bibliotheque nationale, lat. 903,
faksimile PM XIII
W160
Processionale, Worcester, Cathedral Library, F160,
faksimile PM XII
10. 2. Edice
LTr
London, Liber ordinarius, British Library, Nr.2958, ed: Kurzeja
M132
Metz, Liber ordianrius, Stadtbibliothek, Ms. 132, ed: Odermatt
PI65 - edice
ed: Steiner
SD526
Paris, Liber ordinarius, Bibliotheque Mazarine, 526, ed: Foley
Ps.-Alkuin
ed: Kurzeja
Ps.-Amalar
ed: Kurzeja
93
11. Seznam literatury
J. A. von Adelmann, Christus auf dem Palmesel, in: Zeitschrift für Volkskunde,
Jahrgang 63/1967 (Kohlhammer Verlag Stuttgart - Berlin - Köln - Mainz)
P. Bernard, Deu chant romain au chant grégorien. Paris 1996.
Bistřický, Drkal, Kouřil, ed., Průvodce po archivních fondech. Praha 1961.
Z. Czagány, CAO ECE - III/A Praha (Temporale). Budapest 1996.
J. Černý, Středověk, in: Hudba v českých dějinách, ed.: V. Lébl a kol.,
Praha 1989.
V. Dokoupil, ed.: Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na Starém Brně. SPN 1957
L. Eisenhofer, Handbuch der Katholischen Liturgik. 2 vol,Freiburg im Breisgau 1932.
M. Eliade, Mýtus o věčném návratu. Oikúmené, Praha 1993
A. Franz, Die Kirchlichen Benediktionen im Mittelalter, 2 vol, Freiburg im
Breisgau 1909.
Graduale Triplex, Solesmes 1979.
R.Guardini, O duchu liturgie. Praha 1993
D.Hiley, Western Plainchant. A Handbook, Oxford 1993
J.Höfer, K. Rahner, ed.: Lexikon für Theologie und Kirche, 10 Bd.,
Freiburg 1957-1967.
R. Haller, Palmeseln und Palmeselbrauch im Bayerischen Wald, in:Zeitschrift des
Beyerischen Wald-Vereins fër Heimatgeschichte und Volkstum, Naturschutz,
Landschaftspflege und Wandern, Heft 1, Jahrgang 74/1982
X. Haimerl, Das Prozessionswessen des Bistums Bamberg im Mittelalter, in:
Münchener Studien zur historischen Theologie, Heft 14. München 1937.
Z.Hledíková, Slavnosti církevního roku - v kostele i na ulici, in: Domumenta Pragensia
XII, 1995, s. 45-63.
F. Hoffmann, ed: Soupis rukopisů premonstrátské knihovny v Teplé, rukopis, k vydání
cca 1999/2000
J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze. Praha 1993.
Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, in.:Dokumenty II.vatikánského
koncilu. Praha 1995.
A. Kurzeja, Der Älteste Liber ordinarius der Trierer Domkirche, in:
94
Liturgiewissenschaftliche Quellen und Forschungen, 52, Münster 1970.
A. G. Martimort, The Church in Prayer, 4 vol. London 1987.
J. Mezei, Verschiedene Transpositionen - verschiedene Lokaltraditionen, in: Studia
Musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae 30, 1988. Akadémiai Kiadó,
Budapest.
M. Nentwich, Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek
des Stiftes Tepl.
O. H. Pesch, Druhý vatikánský koncil. Praha 1996.
V. Plocek, Catalogus, Codicum Notis Musicis Instructorum. Praha 1973.
K. Rahner, H.Vorglimler,Teologický slovník,s 161 A.Praha 1996.
The Study of Liturgy, ed: Ch.Jones, G.Wainwright, E.Yarnold SJ. London 1978.
95
12. Obsah
1.ÚVOD.................................................................................................................................................2
2. POJEM A PODSTATA LITURGIE, LITURGICKÝ SYMBOL, LITURGICKÁ HUDBA..........4
2.1. POJEM LITURGIE ...........................................................................................................................4
2.2. PODSTATA LITURGIE .....................................................................................................................5
2.3. LITURGICKÝ SYMBOL ....................................................................................................................6
2.4. LITURGICKÁ HUDBA......................................................................................................................7
3. SLAVNOST KVĚTNÉ NEDĚLE, JEJÍ TRADICE A SYMBOLIKA............................................8
3. 1. BIBLICKÉ POZADÍ SLAVNOSTI ........................................................................................................8
3. 2. VZNIK A TRADICE SLAVNOSTI .......................................................................................................8
3. 3. SYMBOLIKA SLAVNOSTI................................................................................................................9
3.3.1. Symbolika palmových a olivových ratolestí .......................................................................10
3.3.2. Symbolika Krista v rámci procesí ......................................................................................11
3.3.2.1. Tradice užívání dřvěného osla s figurou Krista ...............................................................11
4. VÝBĚR PRAMENŮ, STRUČNÝ POPIS, OBSAH .......................................................................13
4.1. VÝBĚR PRAMENŮ........................................................................................................................13
4.2. SEZNAM A STRUČNÝ POPIS PRAMENŮ ...........................................................................................14
4.2.1. České prameny ..................................................................................................................14
4.2.1.1. Pražské prameny a prameny neurčité provenience......................................................................14
4. 2. 1. 2. Rukopisy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě..........................................................................16
4. 2. 1. 3. Mimopražské prameny ...........................................................................................................18
4. 2. 2. Zahraniční prameny.........................................................................................................19
4.2.3. Edice .................................................................................................................................21
5. LITURGICKÉ RUBRIKY .............................................................................................................22
5. 1. TRANSKRIPCE RUBRIK ................................................................................................................22
5. 1. 1. Rubrika rukopisu PP3......................................................................................................22
5. 1. 2. Rubrika rukopisu PFc ......................................................................................................24
5. 1. 3. Rubrika rukopisu PD8 ....................................................................................................26
5. 1. 4. Rubrika rukopisu P1492 ..................................................................................................27
5. 1. 5. Rubrika rukopisu PH11 ...................................................................................................28
5. 1. 6. Rubriky svatojiřských pramenů........................................................................................29
5. 1. 6. 1. Rubrika rukopisu PD21 ...............................................................................................29
5. 1. 6. 2. Rubrika rukopisu PE14d..............................................................................................30
5. 1. 6. 3. Rubrika rukopisu PE15a..............................................................................................31
5. 1. 6. 4. Rubrika rukopisu PG3b ...............................................................................................32
5. 1. 7. Rubrika rukopisu BrA2 ....................................................................................................32
5. 1. 8. Rubrika rukopisu O357....................................................................................................33
5. 1. 9. Rubrika rukopisu Td3 ......................................................................................................34
5. 1. 10. Rubrika rukopisu BP1....................................................................................................35
5. 1. 10. 1. Transkripce ..........................................................................................................................35
5. 1. 10. 2. Poznámky k charakteru a provenienci rukopisu.....................................................................37
5. 2. ANALÝZA LITURGICKÝCH RUBRIK ...............................................................................................38
5. 2. 1. Časové zařazení procesí ..................................................................................................38
5. 2. 2. Lokalizace procesí ...........................................................................................................38
5. 2. 3. Struktura procesí .............................................................................................................41
5. 2. 3. 1. Benedikce palmových a jiných ratolestí.................................................................................41
5. 2. 3. 2. Uctívání sv. Kříže ..................................................................................................................43
5. 2. 3. 3. Slavnostní vstup do chrámu (chóru) a do města ......................................................................45
5. 2. 3. 4. Používání dřevěného osla v rámci procesí ...............................................................................47
5. 2. 4. Shrnutí............................................................................................................................48
6. CHORÁLNÍ ZPĚVY KVĚTNÉ NEDĚLE ....................................................................................50
96
6. 1. POSTAVENÍ JEDNOTLIVÝCH ZPĚVŮ V RÁMCI LITURGIE ..................................................................50
6. 1. 1. Pražské sekulární prameny ..............................................................................................50
6. 1. 2. Olomoucké agendy ..........................................................................................................52
6. 1. 3. Zpěvy kláštera sv. Jiří v Praze .........................................................................................53
6. 1. 4. Zpěvy premonstrátské liturgie rukopisu Td3.....................................................................54
6. 1. 5. Zpěvy ostatních rukopisů .................................................................................................56
6. 1. 6. „Dramatické“ strukturování některých zpěvů ..................................................................56
6. 1. 7. Shrnutí.............................................................................................................................58
6. 2. ANALÝZA VYBRANÝCH ZPĚVŮ ....................................................................................................59
6. 2. 1. Výběr zpěvů .....................................................................................................................59
6. 2. 2. Antifona Fulgentibus palmis ............................................................................................60
6. 2. 3. Antifona Collegerunt pontifices .......................................................................................63
6. 2. 4. Antifona Ante sex dies .....................................................................................................69
6. 2. 5. Responsorium Ingrediente domino...................................................................................71
6. 2. 6. Antifona Ave, rex noster ..................................................................................................74
6. 2. 6. 1. Transkripce............................................................................................................................74
6. 2. 6. 2. Poznámky ke stylu antifony ....................................................................................................77
6. 2. 7. Hudební charakter analyzovaných zpěvů .........................................................................79
7. ZÁVĚR............................................................................................................................................80
8. PŘÍLOHA .......................................................................................................................................84
8. 1. KOLACE ZPĚVŮ KVĚTNÉ NEDĚLE V ČESKÝCH PRAMENECH............................................................84
8. 2. INCIPITY ZPĚVŮ KVĚTNÉ NEDĚLE V RUKOPISECH BP1 - BP4 .........................................................85
8. 3. ZPĚVY V RUKOPISECH KLÁŠTERA SV. JIŘÍ V PRAZE .......................................................................86
8. 4. ZPĚVY KVĚTNÉ NEDĚLE V POUŽITÝCH ČESKÝCH PRAMENECH .......................................................87
8. 5. MAPA VÝSKYTU POUŽÍVÁNÍ PROCESNÍHO OSLA ............................................................................88
8. 6. FAKSIMILE RUBRIKY RUKOPISU BP1 ............................................................................................89
9. ZKRATKY .....................................................................................................................................89
10. SEZNAM PRAMENŮ A EDIC ....................................................................................................92
10. 1. PRAMENY ................................................................................................................................92
10. 2. EDICE......................................................................................................................................93
11. SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................94
12. OBSAH .........................................................................................................................................96
97

1 Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval

Transkript

Podobné dokumenty

Pancetta, prosciutto, capocollo – zní to jako

HOC LOCO

Poslední pohané v christianizovaném římském imperiu, I