2008 Zdravotnická péče a bezdomovectví

Zdravotnická péče a
bezdomovectví
(obtíţe, moţn osti, cesty a výzvy)
2
Sborník z konference
„Zdravotnická péče a
bezdomovectví“
(obtíţe, moţn osti, cesty a výzvy)
Konferenci pořádala Charita Olomouc
k 1. výročí fungování
Ordinace praktického lékaře pro lidi v nouzi
pod záštitou olomouckého arcibiskupa
Mons. Jana Graubnera.
Olomouc, 4. prosince 2008
3
© Charita Olomouc
ISBN - 978-80-254-3656-1
4
Obsah sborníku
Úvodní slovo vedoucí SLD Leony Martinkové………………..……6
Úvod do problematiky bezdomovectví a vznik charitní ordinace
Bc. Leona Martinková…………………………………………….………7
Ordinace pro lidi bez domova v Olomouci
MUDr. Libor Kvapil………………………………………………..……..12
Lidé žijící na ulici a zdravotní péče
Klára Šivlová, DiS., Bc. Ondřej Mikulášek ………………...…………17
Léčebná péče pro lidi v nouzi z pohledu lékaře univerzitní
nemocnice a předsedy zdravotní komise rady statutárního
města
doc. MUDr. Jaroslav Vomáčka Ph.D………...…………………..……21
Problematika zajišťování veřejného pořádku na území města
Olomouce z pohledu strážníků Městské policie Olomouc
Mgr. Pavel Skalický………………………………………….…….……23
Bezdomovectví z pohledu Policie ČR
plk. Mgr. Zdeněk Šebestík…………………………..……….…………25
Klient bez domova na oddělní Urgentního příjmu
MUDr. Malvína Křivánková, Bc. Šárka Ročková………………….…32
Alkohol a lidé bez domova
MUDr. Zdeněk Faldyna …………………………………...……………35
Zajišťování sociální pomoci bezdomovcům hospitalizovaným ve
FNOL
Judita Půrová…………..…………………………..……………………39
5
Úvodní slovo
Bc. Leona Martinková
vedoucí Střediska Samaritán pro lidi bez domova
Konference Zdravotnická péče a bezdomovectví se uskutečnila k 1. výročí
fungování Ordinace praktického lékaře pro lidi v nouzi, kterou provozuje Charita
Olomouc – Středisko Samaritán pro lidi bez domova. Posláním konference bylo
předání zkušeností z tohoto projektu tak, aby se i další regiony mohli inspirovat, jak
řešit problematiku zajištění zdravotnické péče pro lidi bez domova. Druhým cílem
konference bylo přiblíţ ení problematiky zajišťování zdravotnické péče o lidi bez
domova z různých pohledů – např. z pohledu urgentního příjmu, psychiatra, policie či
záchytné stanice a detoxikačního oddělení. Příspěvky odborníků přinesly nejen hlubší
vhled do této problematiky, ale hlavně otevřely nová témata, která je nutné řešit. To
však bude moţ né jen při vzájemném dialogu a spolupráci jak zdravotníků, tak
sociálních sluţ eb i představitelů místní komunity. Pevně věřím, ţ e k těmto cílům
přispěje i tento sborník.
6
Úvod do problematiky bezdomovectví a vznik
charitní ordinace
Bc. Leona Martinková
vedoucí Střediska Samaritán pro lidi bez domova
Protoţ e jsme se na této konferenci sešli jak zástupci ze zdravotnictví, tak
ze sociální oblasti, dovolím si na úvod stručné zamyšlení nad problematikou
bezdomovectví a představení našeho Střediska pro lidi bez domova.
Cesty, jak se lidé stávají bezdomovci, jsou velmi různé. Mnohdy není
bezdomovectví způsobeno jedinou příčinou, ale často se na něm podílí více
problémů. Ačkoliv si lidé často myslí, ţ e někteří bezdomovci si tento způsob ţ ivota
vybrali sami (a moţ ná to i někteří klienti sami deklarují), nesetkala jsem se za celou
dobu své sluţ by lidem bez domova, ţ e by k nám přišel někdo mladý, krásný, zdravý,
vzdělaný, z dobrého rodinného zázemí a řekl, ţ e si tuto cestu vybral sám. Vţ dycky
stojí za bezdomovectvím nějaký problém a u mladých lidí to velmi často bývá špatné
rodinné zázemí. Rozpad rodiny je jednou ze sedmi hlavních příčin bezdomovectví.
Mezi další patří ztráta bydlení, která můţ e být způsobena např. rozvodem či
zadluţ ením. Problematika zadluţ ení stále narůstá. Bezdomovectví však často provází
také závislosti všeho druhu. Primárně na alkoholu, ale také na jiných látkách a stále
více se mezi lidmi bez domova objevuj i gamblerství. Bezdomovectví také bývá
následkem nezaměstnanosti nebo zdravotních problémů, mezi nimiţ dominují
psychické potíţ e a nemoci. V neposlední řadě bývá bezdomovectví téţ následkem
propuštění z ústavní péče, tj. z vězení, výchovného ústavu či léčebny.
Kdyţ se podíváme na příčiny bezdomovectví na jedné straně a na sociální
sluţ by určené lidem bez domova na straně druhé, tak zjistíme, ţ e tyto sluţ by neřeší
primárně příčiny bezdomovectví, ale jeho následky! Zákon o sociálních sluţ bách
č. 108/2006 Sb. vymezuje pro lidi bez domova především tyto sluţ by: azylové domy,
noclehárny, nízkoprahová denní centra a terénní programy. Tyto sluţ by nabízejí
především uspokojení základních ţ ivotních potřeb: ubytování, hygienu, stravu a pouze
prostřednictvím sociálního poradenství a doprovázení pomáhají v řešení hlavních
problémů uţ ivatelů sluţ eb. Samozřejmě, ţ e existují i další sluţ by, které jiţ cíleně řeší
konkrétní problematiku (např. kontaktní centra, domovy pro seniory, domovy
se zvláštním reţ imem, terapeutické komunity, chráněná bydlení aj.), ale sluţ by
určené lidem bez domova toto postrádají. Vzhledem k tomu, jak rozmanité jsou příčiny
bezdomovectví, tak rozmanité máme klienty sluţ eb. Tak např. v azylovém domě vedle
sebe bydlí klient, který je závislý na alkoholu, a ten, který se právě vrátil z léčby, a to
je pak téměř nemoţ né, aby zvládal abstinovat. Jiný pokoj obývá klient, který je váţ ně
psychicky nemocný, spolu s osmdesátiletým muţ em, který celý ţ ivot pracoval, ale
podvodem realitní kanceláře přišel o bydlení, protoţ e nevěděl, co podepisuje. Je velmi
těţ ké účinně pomáhat lidem bez domova, kdyţ je cílová skupina tak rozmanitá. Práce
s klienty tak zůstává vysoce individuální, ale v mnohdy nevhodném prostředí je
neúčinná. Myslím, ţ e bychom se měli nad touto situací zamyslet a hledat, jak jinak
bychom měli sluţ by lidem bez domova koncipovat, aby skutečně řešily příčiny
bezdomovectví a nehasily jen jeho důsledky. Naše ordinace je také jednou z cest.
Nyní bych vám krátce představila naše Středisko Samaritán pro lidi
bez domova. Středisko má jiţ mnohaleté zkušenosti s poskytováním sluţ eb lidem
7
v nouzi. Jiţ v roce 1991 vznikl azylový dům a noclehárna pro muţ e jako odpověď
na první bezdomovce, kteří se objevili po velké Havlově amnestii. Od té doby prošel
azylový dům obdobími rozvoje i krizí, ale od roku 2004, kdy byl otevřen azylový dům
pro ţ eny bez dětí, se Středisko velmi dynamicky rozvíjí. V roce 2005 bylo otevřeno
nízkoprahové denní centrum a právě před rokem – v prosinci 2007 – naše Ordinace
praktického lékaře pro lidi v nouzi. Letos v červenci jsme si zaregistrovali sluţ bu
terénního programu, kterou jsme doposud provozovali jen omezeně, a doufáme, ţ e se
nám v příštím roce podaří rozjet nový projekt noclehárny pro ţ eny a krizového centra.
Potřebnost vzniku ordinace se ukázala právě po otevření nové sluţ by
nízkoprahového denního centra v roce 2005, kdy jsme začali poskytovat sluţ by lidem,
kteří ţ ijí přímo na ulici. Klienti, kteří byli doposud u nás ubytovaní, totiţ měli v pořádku
doklady, měli hrazené zdravotní pojištění a také se více starali o své zdraví a hygienu,
takţ e zajištění zdravotnické péče pro ně nepředstavovalo aţ takový problém. Klienti
z ulice však často doklady nemají, nemají hrazené pojištění, jsou ve velmi špatném
zdravotním stavu a navíc je mezi nimi i mnoho cizinců (např. v jednom roce činil podíl
klientů-cizinců denního centra aţ 17%, v naprosté většině to jsou Slováci). Protoţ e
zajištění zdravotnické péče těmto klientům bylo velmi obtíţ né, aţ nemoţ né a navíc tito
klienti jsou i velmi obtíţ nými pacienty, začali jsme hledat cesty, jak zajistit speciální
zdravotnickou péči pro lidi bez domova. První snahy ve vyjednávání nebyly příliš
úspěšné, ale díky procesu komunitního plánování sociálních sluţ eb města Olomouce
se to nakonec podařilo. Zřízení ordinace se stalo prioritou komunitního plánování naší
skupiny pro osoby v přechodné krizi a díky podpoře všech důleţ itých partnerů
(statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje, VZP aj.) se tento projekt nakonec
podařilo realizovat. Ordinace byla otevřena právě před rokem v prosinci 2007, ale
protoţ e smlouvy s pojišťovnami se podařilo uzavřít aţ od ledna 2008, tak lékař
v prosinci zajišťoval péči ve spolupráci s dalšími zařízeními (bylo-li potřeba předepsat
léky či odeslat na další vyšetření).
Poslání Ordinace jsme si definovali takto:
 Zajištění zdravotní péče pro lidi bez domova
 Omezení zneuţ ívání Rychlé záchranné pomoci a pohotovostních sluţ eb
 Sníţ ení rizika šíření infekčních a parazitárních onemocnění
 Řešení nedostatků zákona o veřejném zdravotním pojištění v oblasti
regulačních poplatků pro osoby v hmotné nouzi
 Vytvoření platformy pro komunikaci mezi zdravotnickými zařízeními
Jiţ první rok fungování Ordinace ukázal, ţ e se všechny tyto cíle podařilo
naplňovat. Samotný provoz ordinace zajišťoval péči praktického lékaře a ve spolupráci
s dalšími zdravotnickými zařízeními je zajištěna další péče. Spea Olomouc umoţ ňuje
našim klientům-pacientům laboratorní vyšetření a vyšetření u dalších specialistů, také
Plicní sanatorium zajišťuje vyšetření v rámci prevence tuberkulózy, během roku se
vytvořila dobrá spolupráce jak s Fakultní nemocnicí Olomouc, tak s Vojenskou
nemocnicí.
Fungování Ordinace oceňujeme také nejenom při častém řešení vší a svrabu
u klientů, ale hlavně jsme její pomoc zakusili v době epidemie hepatitidy tipu A mezi
našimi klienty, kdy Ordinace velmi účinně zprostředkovala jak léčbu nakaţ ených
pacientů, tak preventivní očkování pro ty, kteří ţ ili s nakaţ enými klienty ve společném
squatu. Není to vţ dy snadné zajistit klientům potřebnou péči. Velký dík patří také
pracovníkům Střediska, kteří dále pacienty doprovází na vyšetření nebo je navštěvují
při hospitalizaci. Např. obrovským problémem bylo zajištění převozu do nemocnice
klientovi ze Slovenska, který měl hepatitidu. Ze zákona se jako infekční osoba musí
8
podrobit léčbě a tato léčba je bezplatná, ale ţ ádná převozová sluţ ba jej nechtěla
do Prostějova na infekční odvést, protoţ e je Slovák. Nakonec jej tam dopravili naši
pracovníci naším autem.
Financování projektu Ordinace je vícezdrojové. V roce 2007 přispěl Magistrát
města Olomouce částkou 412 000 Kč na opravu prostor (ordinace + hygienické
zázemí pro klienty) a na mzdy pro lékaře a sestru za prosinec 2007.
Rok 2008 je zajištěn z těchto zdrojů:
Magistrát města Olomouce – 515 000 Kč
Olomoucký kraj – 266 000 Kč
Nadace ČEZ – 200 000 Kč
Pojišťovny – 200 000 Kč
Tříkrálová sbírka – 125 000 Kč (oprava)
Sbírky, dary (Mölnlycke) – 43 000 Kč (léky)
Zde bych chtěla poukázat na to, ţ e částka plateb pojišťoven za výkony
představuje jen malou část financování celého projektu. Důvodem je cílová skupina
pacientů. Jeden pacient zabere mnohem více času neţ běţ ný pacient, takţ e ordinace
bude vţ dy odkázaná na podporu z jiných zdrojů. Nicméně provoz Ordinace i přes
dotace z veřejných zdrojů jistě v konečném důsledku šetří peníze daňových
poplatníků, protoţ e preventivní péče Ordinace a řešení nemocí klientů v počátku je
mnohem levnější neţ závaţ né akutní či chronické stavy chorob.
Důleţ ité je téţ prostorové umístění a vybavení ordinace. Ordinace je umístěna
v komplexu sluţ eb Střediska, coţ přináší dvě základní výhody. Klienti toto prostředí
znají, a proto je pro ně Ordinace dobře dostupná a navíc můţ e vyuţ ívat spolupráce
ostatních pracovníků střediska a šatníku denního centra. Ordinace má k dispozici
hygienické zázemí, které zároveň slouţ í projektu noclehárny pro muţ e. Ordinaci však
schází čekárna (klienti sedí na chodbě), a tak bychom rádi v budoucnu zajistili lepší
prostory v rámci Střediska, kde by byla nejen čekárna, ale i vlastní hygienické zázemí.
Personálně je ordinace zajištěna úvazkem lékaře ve výši 0,6, a to v těchto
ordinačních hodinách:
Po 8:00 – 12:00
Út 12:00 – 16:00
St 8:00 – 12:00
Čt 9:00 – 12:00
Pá 8:00 – 11:00
Pokud je více klientů-pacientů nebo některý pacient přijde aţ na konci pracovní
doby, zůstává lékař samozřejmě i přes čas. V současnosti zajišťují lékařskou sluţ bu
MUDr. Libor Kvapil a MUDr. Eva Zedníková. Sestra Damiána Čápová je přítomna celý
den a v době, kdy není lékař přítomen, zajišťuje převazy a další úkony, které spadají
do její odborné kompetence.
Zahájení provozu ordinace se krylo s obdobím, kdy začaly platit nové změny
v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, které se týkají regulačních poplatků. Podle
tohoto zákona (§16a, odst. 2, písmeno d) mohou být lidé bez domova zproštěni
povinnosti platit regulační poplatek pouze tehdy, kdyţ jde o pojištěnce, který se
prokáţ e rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci
v hmotné nouzi o dávce, ne starším 30 dnů. Pro většinu lidí ţ ijících na ulici je však
9
zajištění tohoto potvrzení nedosaţ itelné. Nejenom, ţ e většina ţ ádnou dávku nepobírá
a z města Olomouce je např. jen 30% těchto klientů (o cizincích ani nemluvě), ale
i kdyţ má někdo trvalé bydliště, tak v době, kdy onemocní, musí být zrovna úřední den
(pondělí, středa), a máte-li např. horečku, tak stejně nebudete schopni si nějaké
potvrzení vyřídit. Problematiku poplatků jsme tedy vyřešili tím, ţ e sociální pracovníci
Střediska vystavují vlastní časově omezené potvrzení o hmotné nouzi a toto potvrzení
respektuje i zdravotnické zařízení SPEA Olomouc, která pak umoţ ňuje klientůmpacientům laboratorní vyšetření i vyšetření specialistů bez poplatku. Toto potvrzení
také akceptuje i Lékárna u sv. Josefa, která nejen umoţ ňuje vydávání léků klientům
bez poplatku, ale také v rámci sponzorského daru hradí klientům doplatky na léky,
takţ e je klienti obdrţ í zcela bez placení. Ovšem, aby mohli klienti obdrţ et léky
zdarma, musí nejdříve získat potvrzení od pracovníků Střediska ke svému receptu.
Těmito mechanismy je zabráněno ve zneuţ ívání sluţ by.
Zdravotnická péče v naší ordinaci je velmi specifická, coţ v navazujícím
příspěvku přiblíţ í MUDr. Kvapil. Já bych pouze poukázala na tři hlavní oblasti:
 Náročná komunikace s pacientem – jeden klient-pacient potřebuje téměř
3x více času neţ běţ ný pacient.
 Zanedbaný zdravotní stav – u lidí v nouzi nefunguje preventivní péče,
přicházejí, aţ kdyţ je nemoc v závaţ ném stavu.
 Nutnost hygienického zázemí – pro odvšivování i pro hygienu pacientů před
příchodem do ordinace či před odesláním na další vyšetření.
Na závěr uvedu několik statistických údajů za první rok fungování ordinace:
NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ
1. Nemoci kůţ e
2. Nemoci oběhové soustavy
3. Poranění a následky vnějších příčin
4. Nemoci dýchací soustavy
5. Nemoci duševní a poruchy chování
6. – 7. Infekční a parazitární/ Nemoci svalové a kosterní
8. Nemoci trávicí soustavy
STATISTIKA






počet pacientů - 775 (z toho: muţ i – 583, ţ eny – 192)
počet ošetření - 1769
nově ošetřených - 290 (z toho: muţ i – 203, ţ eny – 87)
úmrtí - 9
žádost o částečný, plný ID - 12
nově registrovaných – 60 (z toho VZP 111 – 50)
Zde je potřeba vysvětlit, ţ e ordinace nemá vzhledem ke své specifičnosti sice
nasmlouvanou kapitační platbu, ale jen výkonovou, na druhou stranu můţ e své
pacienty registrovat, protoţ e i tito pacienti potřebují všechny sluţ by, které vykonává
registrující lékař (vystavení neschopenky, potvrzení pro zaměstnavatele aj.). Navíc by
bylo neekonomické, kdyby jiný lékař přijímal za pacienta kapitaci a jinému měla
pojišťovna v rámci výkonů proplácet skutečnou péči.
Počet pacientů se postupně zvyšuje s narůstající důvěrou klientů k této sluţ bě,
ale určitě budou mít na návštěvnost vliv i sezónní prvky (např. šíření konkrétní infekce,
zimní období aj.). V březnu navštívilo např. ordinaci 47 pacientů, zatímco v říjnu uţ 96.
10
Ordinaci nevyuţ ívají jen lidé bez domova, kteří ţ ijí na ulici, pod mosty a ve squatech,
ale samozřejmě i uţ ivatelé azylových domů.
A na úplný závěr musím poděkovat všem těm, kteří umoţ nili realizaci tohoto
projektu:
 V první řadě je to můj předchůdce Mgr. Petr Prinz, který celý projekt
zrealizoval.
 Dále je to ředitelka naší Charity Olomouc Ludmila Gottwaldová, DiS.,
která od počátku tento projekt podporovala a v situaci, kdy to uţ chtěl pan
Prinz vzdát, se dokázala za projekt ordinace jasně postavit.
 Lékařům a sestrám z naší ordinace.
 Pracovníkům Střediska, kteří projektu výrazně pomáhají (zajišťují
potvrzení, doprovázejí pacienty, navštěvují hospitalizované atd.).
 Všem zástupcům Statutárního města Olomouc, kteří přispěli k projektu
ordinace.
 Olomouckému kraji.
 Našim sponzorům a dárcům (Nadaci ČEZ, firmě Mölnlycke, Lékárně u sv.
Josefa atd.).
 Všem spolupracujícím zdravotnickým zařízením, zvláště Spea Olomouc,
FNOL, VNOL a Plicnímu sanatoriu.
11
Charitní ordinace pro bezdomovce Střediska
Samaritán
MUDr. Libor Kvapil
lékař Ordinace pro lidi v nouzi
Člověk není sám, ţ ije ve společnosti. Proto jsou nutná pravidla vzájemného
vztahu jedince k společnosti a naopak i společnosti k jedinci, kterého nenechá
„ve štychu“, kdyţ nemá sílu nebo prostředky k zajištění své existence.
Demokratická společnost nemůţ e být lhostejná k bídě ani k utrpení. Způsobů,
jak pomáhat těm, kdo nejsou schopni se o sebe postarat, je řada a spadají do sféry
sociální péče a mají u nás dlouhodobou tradici, a to jak počiny jedinců, tak i institucí
a nadací touto činností se zabývajících.
Po sametové revoluci přibyli u nás k těm, kdo potřebují pomoc, také ti, kdo jsou
bez prostředků a nemají ani kde bydlet. S jejich mnoţ ícím se počtem se objevila také
nutnost zajistit jim nejen nejnutnější ošacení, stravu a moţ nost osobní hygieny, ale
také dostupnou lékařskou péči. První samostatná ordinace poskytující těmto lidem
ošetření vznikla v Praze, kde se podle odhadu zdrţ uje 1500 aţ 3000 bezdomovců.
Druhou se stala koncem roku 2007 ordinace pro lidi bez domova v Olomouci,
jako zařízení Charity, Střediska Samaritán pro lidi v hmotné nouzi. I kdyţ zde byla vůle
vyhovět potřebě, nebylo její vybavování a zřizování nijak snadné. Smlouvy
s pojišťovnami byly sjednávány s velkou prodlevou a dodnes je má ordinace uzavřeny
pouze se čtyřmi z nich. Při tom jsou bezdomovci, kteří se často nestarají ani o své
občanské průkazy, pojištěni u různých dalších pojišťoven, pro jejichţ agenty bývají
v poslední době snadnou kořistí při lovu klientů venku a v supermarketech.
Nicméně ordinace tu je, má dokonce moţ nost registrovat pacienty plně do své
péče a poskytovat jim tak komplexní péči, vyřizovat ţ ádosti o důchod a podobně.
Mnozí této moţ nosti vyuţ ijí, zůstává však i řada těch, kteří zůstávají registrováni
u jiných lékařů a přesto docházejí na ošetření k nám. Přehled o tom, kolik je
v Olomouci bezdomovců, nikde není, pouze se předpokládá, ţ e jich je snad 500.
Řada z nich přitom mění často místo svého pobytu po celé republice.
Proč tedy tato ordinace je a čím se vlastně liší od ostatních?
Není to v náplni práce – ta je stejná jako u ostatních praktických lékařů pro
dospělé. Patrně největším rozdílem je to, ţ e jejím posláním není zajistit zřizovateli
finanční zisk, ţ e není nucena k honbě za výkony, výhodně proplácené pojišťovnou.
Naopak, počítá se s tím, ţ e je a bude jistě značně ztrátová, vţ dyť poskytuje péči
v drtivé většině těm, kdo nemají na registrační poplatek, nebo těm, kdo jsou pojištěnci
pojišťoven, které nemají s ordinací uzavřenou smlouvu, dokonce je „nízkoprahově
dostupná“ i pro ty, kdo nejsou pojištěni vůbec, včetně cizincům. Navíc mnohou naši
činnost nelze vystihnout ani účtovat kódem ze sazebníku vůbec.
Dalším podstatným rozdílem je skladba pacientů. Nepatří k elitě, nezáří čistotou
a setkávají se proto v čekárnách lékařů s odporem, pohrdáním, lidé si od nich často
štítivě odsedají, coţ jistě ještě prohlubuje propast mezi nimi a ostatními občany.
12
Ale nejen v čekárnách, i v samotných ordinacích působí rušivě, mohou lékaři
odpuzovat „normální“ pacienty a pokaţ dé musejí překonat pocit studu a poníţ ení,
pokud si jiţ nevytvořili kolem sebe krunýř citového otupění a lhostejnosti.
Nejsou to však jen majetkové poměry a úroveň hygieny, čím se liší, je to
především jejich povaha – chybí jim často vůle a schopnost podrobit se léčbě či
jakýmkoliv dalším povinnostem.
Určitě nejde o jednotnou skupinu jedinců, podobajících se jeden druhému, bylo
by chybou „házet je všechny do jednoho pytle“. Naopak, jsou mezi nimi velké rozdíly
– od těch, kdo mají za sebou různé ţ ivotní krachy – finanční, rodinné či pracovní, aţ
po opakovaně trestané jedince, špatně adaptibilní ve společnosti. Společné je jim to,
ţ e nemají domov ani prostředky k obţ ivě a často jiţ ani vůli svou situaci nějak řešit,
pokud tuto vůli kdy měli. I kdyţ si v drtivé většině zavinili svůj stav a nouzi sami
a často je při tom na vině také alkohol, i oni však mohou mít hlad, cítit bolest, dokonce
být i nemocni a potřebovat lékařskou péči.
Tuto péči jim chceme zajistit, někdy je k ní i přimět, dodat jim důvěru v její
smysl. Snaţ íme se proto vytvořit v ordinaci prostředí, kde se pacienti nemusejí cítit
méněcennými ani mít pocit, ţ e jsou na obtíţ , místo, kde jim není dáváno najevo
pohrdání, kde je respektována jejich lidská důstojnost. Někdy je to překvapí a donutí
jednat s námi také s respektem a slušně, ovšem způsobem, jakým to dokáţ ou za
pomoci svých vlastních výrazových prostředků. Nicméně i tam chceme, aby přišli co
moţ ná čistí, střízliví a v ordinační době – a to nejsou tak malé poţ adavky, jak by se
mohlo zdát. Někteří uţ dokonce sami od sebe při příchodu bez vyzvání smeknou.
Jsou to pacienti svým způsobem nároční – mají totiţ za sebou často velmi
pestré osudy – anamnéza je sice velmi zajímavá, ale také obtíţ ná - přicházejí totiţ
většinou bez předchozí zdravotní dokumentace a ne vše si pamatují. Ani důvěra se
nezíská hned – otevírají se nám postupně a my je k tomu nenutíme. Jednání s nimi
vyţ aduje trpělivost, dostatek času a jen těţ ko by to bylo moţ né při tak velké frekvenci
pacientů, jaká je obvyklá v ordinacích praktických lékařů.
Charitní Středisko Samaritán nám poskytuje dobré zázemí, a to nejen
materiální. Jeho pracovníci nám v mnohém usnadňují práci, jak se říká, „jdou nám
na ruku“. Řeší za nás i otázku, kdo musí nebo nemusí zaplatit registrační poplatky
a tyto poplatky pak i vyberou, takţ e se tím nemusíme zabývat. Své klienty dobře znají,
takţ e nám o nich poskytují cenné informace, dovedou je ukáznit, doprovázejí je
v případě potřeby k různým odborníkům či do nemocnice nebo nám je pomáhají
sehnat, kdyţ se nedostaví k vyšetření. Velice si jich za to, co pro své klienty i pro nás
dělají, váţ ím a jsem rád, ţ e jsem mohl je i jejich práci poznat.
Azylový dům Charity však není lůţ kovým zařízením, které by mohlo, jak si
někdy lékaři v nemocnici představují, zajistit celodenní stravu nebo dokonce dietu,
nepřetrţ itou zdravotní sluţ bu, podávání léků a podobně. Ordinace pak je pouhou
ordinací s ordinačními hodinami, moţ ností vyšetřit pacienta a ordinovat léky, které jiţ
ovšem musí pacient uţ ívat sám, musí být natolik soběstačný.
Kaţ dá nemoc a kaţ dý lékařský zákrok má svůj dopad ve sféře somatické,
sociální a psychické. U našich pacientů je vzájemný poměr těchto sloţ ek ovšem
trochu jiný neţ u těch, kdo mají kde bydlet, mají slušné rodinné zázemí, prostředky na
léky i moţ nost dodrţ et léčebný reţ im včetně diety. U lidí v hmotné nouzi musíme však
myslet nejen na diagnózu a vhodnou terapii, ale také na to, zda mají moţ nost dodrţ et
nutný klid v teple, správnou ţ ivotosprávu a také zda mají na doplatek na léky.
13
Velkou většinou jsou bezdomovci nezaměstnaní, často jiţ několik let a mnozí jiţ
chuť sehnat si nějakou práci ztratili, pokud ji vůbec kdy měli. Části z nich je dokonce
zatěţ ko i jít se ve stanovenou dobu hlásit na Úřadu práce a ztratí tak i sociální
podporu. Těţ ko z nich dostáváme, z čeho vlastně ţ ijí. Chápeme, ţ e nemají
na poplatky, přesto většina z nich kouří více neţ 10 aţ 20 cigaret denně a něco je stojí
i alkohol.
Nemoci si bohuţ el nevybírají své oběti podle majetkových poměrů, a tak
postihují i ty, k jejichţ způsobu ţ ivota se nehodí. Máme například v péči bezdomovce
s těţ kým diabetem, který by si měl aplikovat inzulin několikrát denně a samozřejmě
i dodrţ ovat patřičnou dietu. Zmizel před časem z azylového domu a byl pak aţ za
nějakou dobu objeven na nádraţ í v těţ kém prekómatózním stavu. Pobyl si
v nemocnici několik měsíců, po propuštění bydlí nyní opět v azylovém domě a je
otázkou, jak dlouho dokáţ e dodrţ ovat nutný reţ im, docházet na kontroly do diabetické
poradny a respektovat její pokyny.
Jiný pacient, který byl po operaci srdečních chlopní, přišel k nám těţ ce dušný,
s velkými otoky a naše léčba byla ztěţ ována jeho neukázněností. Navíc byl stav
později komplikován ještě embolií do dolní končetiny a po jejím operačním odstranění
byl předčasně propuštěn na revers. Jako by ani to nestačilo, při horečnatém
onemocnění došlo k opětnému postiţ ení chlopní a byl znovu operován. Těţ ko se
u něho zajišťuje správné dávkování nutných léků, ovlivňujících sráţ ení krve – nízká
hladina je neúčinná, vysoká znamená nebezpečí krvácení.
Neochota podrobit se kázni vede často k zanedbání stavu. Několik týdnů jsme
se snaţ ili sehnat a přimět k léčbě pacientku se selhávajícími ledvinami, aţ zemřela
náhle ve squatu. Ze squatu také přišel pacient aţ s tak těţ kými projevy srdeční
nedostatečnosti, ţ e byl dušný i v klidu, s otoky, které odhadem podle změny váhy
činily více neţ 15 litrů. Souhlasil s odesláním k hospitalizaci, sanitku odmítl s tím, ţ e
dojde sám. Telefonicky jsme však zjistili, ţ e se do nemocnice vůbec nedostavil, takţ e
ho tam na naši prosbu odvezla sociální pracovnice ze squatu aţ následujícího dne.
Bezdomovce podezřelého z infekční ţ loutenky jsme sháněli s pomocí policie.
Mladá epileptička nebere nutné léky, protoţ e, jak říká, musela by přestat pít
alkohol a toho se vzdát nehodlá.
Kaţ dý bezdomovec vyţ aduje v ordinaci zvláštní pozornost a někdy i jakýsi
odborný „čich“. Nedávno k nám po ordinační době přišel pacient a chtěl jen po sestře
prášky na bolesti v dolní končetině. Pozval jsem ho dál, a protoţ e se mi nelíbilo jeho
dýchání, na které si ani nestěţ oval, poţ ádal jsem ho, ať se vysvleče, a pro velký
poslechový nález na plících jsem ho odeslal do nemocnice. Tam bohuţ el po několika
týdnech zemřel na rozsáhlý nádor na plících – při tom v ordinaci udával pouze tu
bolest v dolní končetině a vyšetřit se nechal aţ na mé naléhání.
V listopadovém počasí přišla k nám pacientka s nachlazením, bez dokladů,
neznala ani své RČ. Nachlazení sice nebylo váţ né, ale při vyšetření vyšlo podle jizvy
najevo, ţ e je také po srdeční operaci, o které se nezmínila. Nepovaţ oval jsem
za správné řešení dát jí léky a poslat ji v takovém počasí pod stan, kde přespávala.
Naštěstí jsme našli pochopení na urgentu FN, kde zařídili alespoň krátkodobou
hospitalizaci v Pasece.
Takţ e i kdyţ je náplň práce stejná, rozloţ ení úkonů je od typické práce
praktického lékaře přece jen odlišné. Vyskytuje se kupodivu méně chorob
14
z nachlazení, zato poměrně hodně špatně se hojících koţ ních defektů, ran a spálenin,
často zanedbaných a infikovaných z nečistoty. Není tu vzácný svrab, často rozsáhlý,
vyskytují se i vši, a to nejen ve vlasech, několikrát jsme objevili i vši šatní, které jsem
do té doby nikdy neviděl.
Mnohdy vše komplikuje také alkohol, není výjimkou přiznaných aţ 6 litrů
krabicového vína denně. Opakovaně nám někteří pacienti slíbili, ţ e se ze závislosti
na alkoholu půjdou léčit, vyţ ádali si k tomu doporučení, ale k realizaci léčby nedošlo,
protoţ e se nakonec k léčbě nedostavili. Recidivy jsou však i u těch léčených,
Aby mohla ordinace dobře fungovat, potřebuje zázemí nejen hmotné, ale také
odborné – moţ nost konzilií, laboratoře i hospitalizace. Takové zázemí nám od začátku
zajistila SPEA, a to jak laboratoří, tak i odbornými ambulancemi. Výborný, potřebný
a nutný je také kontakt s psychiatrickou ambulancí, vítaná je spolupráce s vojenskou
nemocnicí, zejména s Detoxem, ale i s ostatními odděleními. Oporu, pochopení
i vzájemný respekt jsme nalezli ve FN, zejména u urgentu, ale i u klinik. Není pro ně
snadné poznat, co po ošetření nebo při propuštění do domácí péče mohou z jejich
pokynů dodrţ et lidé, kteří ţ ádné „doma“ nemají.
Velmi cenná je také sponzorská pomoc a vstřícnost lékárny U sv. Josefa.
Stěţ ejní a nesmírně důleţ itou úlohu má v ordinaci sestra. Byla pro toto místo
velice dobře a šťastně vybrána. Má krásný vztah k pacientům, obětavě se jim věnuje
bez ohledu na pracovní dobu, má trpělivost i pochopení, navíc se velmi zajímá o léčbu
koţ ních defektů – zde velmi potřebnou. Je schopna pracovat samostatně i v tandemu
s lékařem a je pro něho neocenitelnou oporou. Zvládla i práci s počítačovým
programem ordinace a vede nutnou a nepopulární administrativu.
.Statistika by ukázala, kolik čeho bylo v ordinaci provedeno. Záleţ í však nejen
na tom, kolik, ale i jak bylo co provedeno, s jakým přístupem a jakým výsledkem.
Snaţ íme se o vstřícný a individuální přístup k pacientům s pochopením pro jejich
problémy, a to nejen zdravotními – jiţ to jim někdy dodá sil a vůli k tomu, aby se
snaţ ili svůj stav změnit, kdyţ před tím jim to nestálo za to a kdyţ víru v zlepšení nějak
vzdali. Někdy je třeba „vodit je za ručičku“, kontrolovat, zda šli tam, kam byli odesláni,
zda berou doporučené léky a trvat na tom, aby přišli, kdy je třeba, dojít si pro ně, kdyţ
se nedostaví, nebo na ně „poštvat“ sociální pracovníky Charity, aby je sehnali. Ne
vţ dy, ale většinou se to daří.
Samozřejmě nejde u všech o ryzí charaktery, nejsou to samí hodní andílci,
setkali jsme se i se snahou o zneuţ ití, případně o vylákání léků, pouţ itelných jako
drogy. Je dokonce i několik takových, kteří mají pro svou agresivitu zakázáno vyuţ ívat
sluţ eb Charity.
Většinou však jsou i bezdomovci schopni poznat i ocenit opravdový zájem
a snahu pomoci od běţ ně profesionální a neosobní rutiny. Aby tomu tak bylo, je třeba
vţ ít se nezávisle na našich sympatiích nebo nesympatiích do situace pacientů, mít
hodně trpělivosti, pochopení, taktu i taktiky, abychom u nich prosadili to, co je pro ně
nejlepší podle našeho nejlepšího svědomí – a to nemusí být zrovna to, co oni sami
chtějí.
Určitě je úspěchem, ţ e se podařilo tuto komerčně ztrátovou ordinaci zřídit, najít
pro ni prostředky a tak něco udělat pro ty, kdo to potřebují. Stala se něčím, s čím se
počítá. Snad našla své místo, odezvu i uznání nejen u pacientů, ale i u odborníků,
na které se obracíme s prosbou o pomoc, kdyţ to potřebujeme. Takové uznání je pro
15
nás velmi cenné a povzbuzující. Díky za ně. Moţ ná, ţ e je to i důkazem, ţ e naše práce
a ordinace má smysl a ţ e přináší uţ itek, třeba jiný, neţ materiální, a ţ e tak plní své
poslání.
16
Lidé žijící na ulici a zdravotní péče
Klára Šivlová, DiS.
koordinátorka Nízkoprahového denního centra Samaritán
Bc. Ondřej Mikulášek
streetworker Terénního programu Samaritán
Asi kaţ dý z nás má obavu, ţ e mu lékař sdělí, ţ e je váţ ně nemocný, a tato
obava s přibývajícím věkem vzrůstá. I kdyţ nás často něco bolí nebo se necítíme
nejlépe, přes- to návštěvu lékaře odkládáme a ujišťujeme se, ţ e to nic není. Říkáme
si, ţ e teď nemůţ eme být nemocní, ţ e přece máme tolik práce, máme rodinu atd. Pak
si však uvědomíme, ţ e abychom mohli chodit do práce, abychom se mohli věnovat
rodině a svým koníčkům, potřebujeme být zdraví, a tak nás jistý pocit zodpovědnosti
přeci jen doţ ene k tomu, ţ e jdeme k lékaři.
Velmi podobné obavy mají i lidé bez domova. Na rozdíl od většiny z nás však
pro ně hodnoty jako je rodina, koníčky či moţ nost seberealizace v práci téměř nic
neznamenají. Často jednou z mála věcí, která lidi bez domova aktivizuje k nějaké
činnosti, je potřeba alkoholu. Dále je pro ně důleţ itá komunita lidí, se kterou ţ ijí
a která jim nahrazuje rodinu. Právě obava z toho, ţ e by v nemocnici neměli přístup
k alkoholu, byli bez lidí, na které jsou zvyklí, ale také, ţ e by se museli podřídit určitým
pravidlům, vede lidi bez domova k tomu, ţ e se často lékařské péči dlouhodobě
vyhýbají.
Před časem se vrátil z nemocnice klient, který pravidelně navštěvuje
NDC, a kdyţ jsme se jej ptali, jak se mu v nemocnici líbilo, tak si pobyt velmi
pochvaloval. Sám uznával, ţ e kdyţ nepil, tak se cítil lépe. Kdyţ jsme s ním hovořili
o tom, ţ e by tedy mohl změnit svůj ţ ivotní styl, odpověděl nám, ţ e nemá ţ ádnou
rodinu, ţ e lidé, se kterými ţ ije ve squatu, jsou jediní blízcí lidé, které má, a z těchto
důvodů si nedokáţ e představit, ţ e by přestal ţ ít na ulici.
Další příčinou je zahořklost těchto lidí vůči společnosti. To se týká především
starších muţ ů, kteří proţ ili v ţ ivotě nějaké zklamání. Často jsou to důchodci, kteří celý
ţ ivot pracovali nebo o práci přišli počátkem 90. let v rámci restrukturalizace podniků,
jiţ se jim nepodařilo nelézt nové zaměstnání, rozvedli se, rodině nechali byt a skončili
na ulici nebo byli někým podvedeni a přišli o byt. Z těchto důvodů zahořkli vůči
společnosti, odmítají veškerou pomoc, nevyuţ ívají ani pomoci různých sociálních
sluţ eb. Nezřídka se stává, ţ e se tito lidé k lékaři dostanou aţ ve velmi váţ ném stavu,
kdy jim jiţ není pomoci. Například jiţ delší dobu jsem na vlakovém nádraţ í potkával
muţ e, se kterým jsem pravidelně hovořil o moţ nosti vyuţ ívat sluţ eb denního centra
olomoucké Charity; vţ dy odmítal se slovy, ţ e od nikoho nic nepotřebuje. Počátkem
listopadu nám volal majitel zahrádky tady v Olomouci, ţ e u něj v zahradní chatce bydlí
muţ , který je bezdomovec a je na tom zdravotně špatně, a ţ ádal nás, zda bychom pro
tohoto muţ e mohli něco udělat. Kdyţ jsme muţ e v zahradní chatce navštívili, zjistil
jsem, ţ e se jedná o muţ e, kterého znám z vlakového nádraţ í. Přesto, ţ e měl tento
člověk velké bolesti, téměř nemohl chodit, odmítl veškerou námi nabízenou pomoc
a také odvoz k lékaři. Řekl nám, ţ e od nikoho nic nechce, ţ e se vţ dy staral sám
o sebe a ţ e tam taky chce umřít. Opakovně jsme muţ e chodili navštěvovat, ale jiţ
nám neotevřel, i kdyţ nám sousedé říkali, ţ e je v chatce.
Rád bych se také zmínil o solidaritě většinové společnosti k lidem bez domova.
Jak známo, zdravotní systém je zaloţ en na solidaritě zdravých s nemocnými
17
a bohatých s chudými. Takţ e bereme jako samozřejmé, kdyţ člověk, který má malý
plat a platí nízké pojištění, je příjemcem nákladné zdravotní péče, příliš se také
nepozastavujeme nad tím, ţ e je zdravotní péče poskytována lidem, kteří si svůj stav
zavinili špatným ţ ivotním stylem. Jedním z důvodů je skutečnost, ţ e i my se do takové
situace můţ eme dostat, dovedeme si představit, ţ e se staneme obětí automobilové
nehody nebo budeme postiţ eni některou z civilizačních chorob. Předpokládám však,
ţ e málokdo z nás je ochoten připustit, ţ e se jej problém bezdomovectví týká osobně,
ţ e by jím mohl být ohroţ en. Proto jsou lidé bez domova často povaţ ováni za
zneuţ ívatele našeho systému pojištění, do kterého my, řádní občané, kteří chodíme
do práce a platíme daně, přispíváme.
Dotazník
Cílem výzkumu je zmapovat zdravotní stav lidí ţ ijících na ulici na Olomoucku,
jejich zdravotní problémy, zda mají některé zdravotní problémy opakovaně či trvale
a jak tyto problémy řeší. Dále zda lidé ţ ijící na ulici vědí o existenci charitní lékařské
ordinace a vyuţ ívají jejích sluţ eb a zdali jim zřízení této ordinace usnadnilo přístup
k lékařské péči.
Hypotézy dotazníku:
1. Více jak polovina lidí bez domova, kteří ţ ijí na ulici, trpí zdravotními
problémy.
2. Zdravotní péče je nejméně pro 1/3 dotázaných po zřízení ordinace
přístupnější.
Dotazník byl vytvořen za účelem získání dat pro bakalářskou práci Zdravotní
stav lidí ţ ijících na ulici a jejich moţ nosti přístupu k lékařské péči. Dotazník se skládá
z otázek, šetření probíhá od listopadu 2008 do února 2009. V době psaní této
přednášky nebyla data úplná, vycházíme z aktuálního stavu dotazníkového šetření.
V současnosti (listopad 2008) aktuálně vyuţ ívá sluţ eb DC 200 klientů a dotazníkové
šetření zatím proběhlo s 21 klienty.
Pohlaví respondentů
muţ i
ţ eny
Věk
méně neţ 18
18-26
27-40
41-55
nad 55
17
4
0
3
12
2
4
Z celkového počtu 21 respondentů jich 15 bylo z ČR a 9 ze Slovenska.
Respondenta jiné národnosti se nepodařilo oslovit.
Zajímavé údaje přinesla otázka na platbu zdravotního pojištění: 13 respondentů
uvádí, ţ e si zdravotní pojištění nehradí, ale všichni dotázaní, i ti, kteří uvedli, ţ e si
pojištění platí, mají na zdravotním pojištění dluhy.
Většina dotázaných dále uvádí, ţ e mívá občas nebo často zdravotní problémy,
pouze jeden respondent odpověděl, ţ e zdravotní problémy nemívá.
Z šetření vyplynulo, ţ e většina lidí ţ ijících na ulici trpí více chorobami najednou,
nejčastěji pak různými virózami a respiračními nemocemi, dále koţ ními nemocemi
jako jsou bércové vředy, omrzliny, popáleniny a různými parazity jako je veš dětská
i šatní, blechy a často také svrab. Velká část lidí bez domova má také problémy se
18
zuby, trávicí problémy, trpí různými psychickými potíţ emi (deprese, úzkosti). Dalším
významným faktorem jsou také různá zranění a úrazy. Většina respondentů také
uvedla, ţ e tyto nemoci mívají opakovaně, pouze u parazitárních obtíţ í nebyla
zaznamenána ţ ádná kladná odpověď, coţ neodpovídá našim zkušenostem.
Většina dotázaných uvedla (17), ţ e i přes své opakující se zdravotní potíţ e
nenavštěvují ţ ádnou odbornou lékařskou pomoc.
Jako překvapující také vnímáme skutečnost, ţ e více neţ polovina respondentů
uvádí, ţ e zdravotnický personál se k nim při poskytování sluţ eb choval velmi slušně
a bez problémů. Zbytek dotázaných uvedl, ţ e má s chováním zdravotnického
personálu špatnou zkušenost nebo zdravotní pomoc nevyhledává. Dále
4 z dotázaných uvedli, ţ e pokud je do zdravotnického zařízení (ale i na úřady a ostatní
instituce) doprovází sociální pracovník, chová se k nim personál lépe.
S odmítnutím poskytnout zdravotní péči se setkalo 5 dotázaných, z nichţ 4 byli
občané Slovenska. Jako důvod odmítnutí respondenti uvádí: nemoţ nost zaplatit
poplatek u lékaře, jiná státní příslušnost, ztráta dokladů, bezdomovectví a zanedbaný
zevnějšek.
Všichni dotázaní věděli o existenci Ordinace pro lidi bez domova v Olomouci,
kterou provozuje SLD. Většina dotázaných vnímá existenci ordinace jako přínosnou,
dva z nich se však domnívají, ţ e zřízení Ordinace pro lidi bez domova jen posílilo
představu, ţ e lidé z ulice nemají na běţ nou péči nárok.
Z celkového počtu respondentů (21) sluţ eb ordinace nevyuţ ívají 4 osoby, a to
z důvodu, ţ e se léčí sami, dále proto, ţ e své zdravotní problémy neřeší nebo je řeší,
aţ kdyţ je jejich stav velmi váţ ný.
Klienti, kteří sluţ eb ordinace vyuţ ívají, uvádějí, ţ e je pro ně v mnoha směrech
přínosná. Důleţ ité pro ně je, ţ e jsou sluţ by ordinace dostupné, ţ e se nemusejí obávat
odmítnutí, dále jim ordinace umoţ ňuje rychlé a kvalitní posouzení jejich zdravotního
stavu, v ordinaci mají garantovánu péči i pokud nemají poplatek 30 Kč,
prostřednictvím ordinace mohou být odesláni k dalším nutným vyšetřením apod.
Většina dotázaných dále uvádí, ţ e po zřízení ordinace navštěvují lékaře častěji neţ
dříve.
Z šetření také vyplývá, ţ e lidé bez domova vyuţ ívají sluţ eb ordinace zejména
při akutních zdravotních problémech (především při úrazech, respiračních
onemocněních, trávicích problémech a při koţ ních a parazitárních onemocněních,
dále při akutním zhoršení chronické nemoci – epilepsie, cukrovka). Z hlediska
dlouhodobější péče vyuţ ívají dotázaní nejčastěji moţ nost převazů.
Kasuistiky
Pan Martin
Pana Martina jsme kontaktovali v létě ve squatu, měl rozsáhlý bércový vřed,
téměř nemohl chodit. Neměl obvazový materiál, obvazy si pral ve vodě se Savem.
Převezli jsme jej autem do nemocnice, kde jej ošetřili. Začal docházet do ordinace
pro lidi bez domova. Léčebný reţ im podle svých moţ ností dodrţ oval vţ dy jen do
doby, neţ se mu vřed částečně zahojil a neměl bolesti, pak v léčbě polevil a musel
19
začít s léčbou znovu. V současnosti stále ţ ije na ulici, byl ošetřen v nemocnici,
pravidelně dochází k lékaři na převazy, pokud se vřed nezhojí, měl by v půli prosince
2008 nastoupit do nemocnice.
Pan Ladislav
Kontaktovali jsme jej na ulici. Měl problémy s kýlou, téměř nemohl chodit.
Po delším domlouvání jsme jej převezli do nemocnice na vyšetření. Lékař v nemocnici
pana Ladislava jen zdálky prohlédl a objednal jej na operaci aţ za 2 měsíce
s odůvodněním, ţ e nemají dříve volný termín. Pan Ladislav byl po 14 dnech odvezen
rychlou lékařskou pomocí do nemocnice, kde musel být okamţ itě operován.
Slečna Kateřina
Slečna Kateřina i s celou rodinou od 18 let ţ ije ve squatu, předtím byla
v dětském domově. Brala drogy, které kombinovala s léky na epilepsii. Ve dvaceti jiţ
měla problémy s motorikou. Po úmrtí své matky, která zemřela ve squatu na selhání
ledvin, začala Kateřina přemýšlet o změně svého ţ ivotního stylu. Omezila pití,
přestala brát drogy. V současnosti si našla práci a snaţ í se najít si ubytování.
Závěr
Někdy se při doprovázení klientů, a to nejen do zdravotních zařízení, setkávám
s otázkou zaměstnanců těchto institucí, proč mají pomáhat někomu, kdo systému
zneuţ ívá a nepřispívá do něj a svým nezodpovědným chováním si tento stav zavinil.
Pokud chceme účinně pomáhat lidem bez domova, musíme v sobě potlačit
onoho soudce v nás, který se neustále ptá, zda si tuto situaci nezavinil člověk, který
stojí před námi, sám. Tuto otázku si můţ eme poloţ it jen do té míry, do jaké nám
pomáhá při práci s klientem, tedy abychom porozuměli tomu, co se stalo a v čem je
problém. Pokud je v tomto našem pohledu uţ zároveň také odsudek typu „stejně si
za to můţ e sám, uţ tolikrát jsem mu s tím pomohl a on opět selhal“, tak nás tento
pohled odvádí od moţ nosti účinně intervenovat ve prospěch klienta.
Sociální pracovník není ani ten, kdo by měl před klientem obhajovat normy
společnosti a ani by neměl vystupovat jako obhájce klienta před společností, ale měl
by být prostředníkem mezi normami společnosti a normami klienta.
Uvědomuji si, ţ e lidé bez domova mají tendenci s lidmi, kteří jim pomáhají,
manipulovat a zneuţ ívat pomoci a ţ e je třeba při práci s těmito lidmi, a to ať
v sociálních sluţ bách nebo ve zdravotnictví, nastavit velmi jasná pravidla pro
vyuţ ívání těchto sluţ eb. Avšak domnívám se, ţ e hodnota lidského ţ ivota není dána
tím, jaký uţ itek člověk společnosti přináší, zda chodí do práce, platí daně atd., ale ţ e
ţ ivot je hodnota sama o sobě a ţ e je potřeba jej za všech okolností chránit.
20
Léčebná péče pro lidi v nouzi z pohledu lékaře
univerzitní nemocnice a předsedy zdravotní komise
rady statutárního města
Doc. MUDr. Jaroslav Vomáčka, Ph.D.
Předseda zdravotní komise Rady města Olomouce
Ústav radiologických metod FZV v Olomouci, Radiologická klinika LF
a FN v Olomouci, Statutární město Olomouc
Úvod:
Problém bezdomovectví a lidí v nouzi existuje, ale je dlouhodobě neřešen nebo
jen lokálně a bez koordinované podpory statní správy a většinou i samosprávných
orgánů na území ČR. Je palčivý zejména ve velkých městech i z pohledu léčebné
péče; Neexistuje totiţ smysluplná evidence problémových osob.
Pohled lékaře univerzitní nemocnice I
Univerzitní nemocnice v Olomouci je městskou nemocnicí, v rámci
specializované péče regionální, v rámci superspecializované péče i nadregionální či
nadnárodního charakteru. V rámci NUTS II je současně Traumatologické
a Onkologické centrum. Fakultní nemocnice Olomouc je ojedinělá nízkoprahovým
příjmem velkého rozsahu, nejde ale o lékařskou sluţ bu první pomoci (LSPP).
Systém stupňovité péče je lidmi v nouzi, tj. převáţ ně bezdomovci, pravidelně
obcházen. Stupně praktický lékař, ambulantní specialista, okresní nemocnice,
univerzitní (fakultní) nemocnice jsou nefunkční. Většinou je u pacientů tohoto typu
po špatně zabezpečené ošetřovatelské péči a po hlubokém zanedbání léčebné péče,
výţ ivy, často v podchlazení a při dehydrataci ţ ádána přímo superspecializovaná péče
univerzitní nemocnice. Tzv. urgentní péče, kdy by měl být dodrţ en reţ im: praktický
lékař (LSPP) a následně čtyřiadvacetihodinová sluţ ba nemocnice, je rovněţ zcela
ignorován. Na převozu pacientů se podílí z různých lokalit města dle rozmanitých
okolnosti RZP, policie ČR a městská policie. Péče univerzitní nemocnice je ohroţ ena
i z pohledu hygienicko-epidemiologického (svrab, hepatitida AIDS, streptokokové,
stafylokokové a další přenosné pohlavní choroby…). V obecné rovině nejde ve většině
případů „de facto“ o pacienty spadající do péče superspecializovaného zařízení;
pacienti tohoto typu jsou přivezeni často v noci a s doporučením lékařské či
nelékařské první pomoci po dlouhodobém zanedbání stavu pacienta.
Častým problémem je pak nadměrná zátěţ nízkoprahového příjmu
a paraklinických oborů univerzitní nemocnice neindikovanými pacienty se sociálnězdravotními problémy, coţ mimo jiné při omezeném mnoţ ství lékařů v pohotovostní
sluţ bě znamená sníţ ení kvality péče u řádně indikovaných pacientů.
Pohled předsedy zdravotní komise statutárního města II
V Olomouci existuje aţ 500 osob prakticky bez primární léčebné péče a bez
domova. I přes veškerou péči univerzitní nemocnice o lidi v nouzi, ti se pravidelně
vrací ve zcela zanedbaném zdravotním stavu. Jde o problém sociální, sociálně
21
zdravotní, sociologický…Ze skutečnosti lze tedy vydedukovat, ţ e státní správa
a samospráva se o tyto lidi „na okraji“ společnosti neumí postarat. Přitom
bezdomovectví není většinou volbou těchto lidí, ale jejich stavem „nouze“. Situaci
komplikuje i přístup k lidským právům apod. Pohled na samosprávu zejména
ve velkých městech při rostoucím počtu těchto osob pak jistě není dobrý. Je v zájmu
samosprávy, aby se z hygienických, ale i dalších důvodů o tyto osoby postarala, kdyţ
standardní postupy nejsou funkční.
Závěr:
Hledání cest na úrovni měst a krajů je nezbytností. Je nutné vycházet
z předpokladu, ţ e řešení problému je alespoň částečně moţ né. V Olomouci se
podařilo v úzké spolupráci města a olomoucké Charity a následně i kraje
a zdravotních pojišťoven nalézt cestu k financování efektivní Ordinace praktického
lékaře pro lidi v nouzi s cílem nahradit tak nefunkční sloţ ku primární péče, preventivní
medicíny a základní ošetřovatelské péče. Je třeba hledat další cesty, například
specializovaná lůţ ka v oblasti infekčního lékařství apod.
22
Problematika zajišťování veřejného pořádku na
území města Olomouce
z pohledu strážníků Městské policie Olomouc
Mgr. Pavel Skalický
ředitel Městské policie Olomouc
Problematika zajišťování veřejného pořádku je jedním z klíčových úkolů
městských a obecních policií, upravených v základní právní normě – zákoně o obecní
policii č. 553/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy konkrétní skutkové podstaty
protiprávního jednání jsou uvedeny v přestupkovém zákoně č. 200/1990 Sb. ve znění
pozdějších předpisů. Konkrétně se jedná zejména o přestupky proti veřejnému
pořádku obsahující pojmy „veřejné pohoršení a znečištění veřejného prostranství“,
dále přestupky proti občanskému souţ ití. Tyto skutkové podstaty jsou také nejvíce
vyuţ ívány při eliminaci zjištěného protiprávního jednání ze strany i některých tzv. osob
bez domova.
K zajištění plnění tohoto úkolu má Městská policie Olomouc k dispozici kromě
centrálního pracoviště na ul. Kateřinské také oddělení na ul. Jeremenkova v areálu
nádraţ í ČD a dále pak na Tererově náměstí. Výkon sluţ by je zajištěn po celých
24 hodin v rámci přímého výkonu sluţ by, který v podstatě kopíruje území obvodních
oddělení PČR. Současně je k dispozici i tísňová linka č. 156. Meziročně řeší městská
policie více jak 35 000 událostí, z toho téměř 30 000 přestupků na úseku veřejného
pořádku a v oblasti dopravy. Jako významný údaj povaţ uji řešení více jak
50% přestupků v oblasti veřejného pořádku.
V rámci snahy o řešení zjištěných protiprávních jednání spolupracuje městská
policie úzce i s Policií ČR, zejména v případech podezření z naplnění skutkové
podstaty trestného činu. Vyřizování přestupkových věcí ukládáním blokových pokut
povaţ uji za problematické zejména z důvodu nízké společenské nebezpečnosti
jednání a nedostatečné vymahatelnosti práva při uplatňování prostředků donucení
např. ve správním řízení.
V oblasti problematiky podnapilých a intoxikovaných osob jsou nejčastějšími
případy v praktické činnosti stráţ níků drobné krádeţ e v obchodních domech,
obtěţ ování nakupujících občanů s poţ adavky na poskytnutí finančních příspěvků, či
poţ ívání alkoholických a jiných látek na veřejnosti včetně znečišťování veřejného
prostranství. V případě páchání těchto jednání má samozřejmě významný vliv
mnoţ ství poţ itého alkoholu aj. látek, které se následně odráţ í v intenzitě takového
jednání a ve svém důsledku má negativní vliv na psychiku zúčastněných osob
i přihlíţ ející veřejnosti.
Mezi tzv. riziková místa, kde dochází k nejčastějším kontaktům, patří zejména
vchody do prodejen a obchodních domů, místa s vysokou koncentrací osob, vstupní
haly vlakových a autobusových nádraţ í. V rámci přímého výkonu sluţ by se stráţ níci
snaţ í přítomností ve vytipovaných lokalitách eliminovat nebezpečnost takových
jednání. V konečném důsledku tak v praxi dochází při realizaci zákonných oprávnění
k faktickému vytlačování jednotlivců či skupin do míst, která nejsou exponovaná,
a pohyb osob zde vykazuje minimální společenskou nebezpečnost.
23
Jako příklad úspěšného působení městské policie povaţ uji současný stav
vstupní haly nádraţ í ČD, centrum města u obchodních domů atd. Nepostradatelným
pomocníkem při dohledu nad veřejným pořádkem je zejména systém 19 stacionárních
a 4 mobilních kamer rozmístěných v nejrizikovějších lokalitách.
Práci stráţ níků značně komplikují také ne vţ dy zcela zřetelné vlastnické vztahy
v tom smyslu, ţ e je poměrně problematické v případě, kdy není aktuálně zjištěno
protiprávní jednání uvedených osob, tyto osoby z místa vykázat. Dále je třeba
zdůraznit, ţ e stráţ ník můţ e svá oprávnění realizovat výhradně ve sluţ ebním
stejnokroji, proto je - i přes vysokou frekvenci prováděných kontrol vytipovaných míst
- problematické přistihnout uvedené osoby při protiprávním jednání. Často je tak
stráţ ník odkázán na svědectví dalších osob k vyuţ ití jako důkazních prostředků.
V převáţ né většině případů však stačí jiţ samotný příjezd, či pouhá přítomnost hlídky
stráţ níků k navození právního stavu.
Samostatnou kapitolou jsou osoby, zdrţ ující se na území města, s trvalým
bydlištěm mimo město Olomouc, které nevykazují jakýkoliv zájem na zlepšení své
sociální situace, prostředky k obţ ivě si získávají převáţ ně protiprávním jednáním,
k přespávání vyuţ ívají většinou objekty mostních konstrukcí, teplovodní jímky,
odstavené vagony ČD apod. Výjimkou nejsou také případy osob, u kterých jsou lékaři
diagnostikována psychická onemocnění. Jak stráţ níkům, tak i pracovníkům
záchranné zdravotnické sluţ by jsou známy opakované případy pokusů o sebevraţ du
osob vstupováním do jízdní dráhy řidičům motorových vozidel, vlakových souprav, či
vyhroţ ováním skokem z mostních konstrukcí. I přes následně poskytnutou lékařskou
pomoc na psychiatrickém oddělení zdravotnického zařízení se nám tyto osoby
v krátkém časovém horizontu vrací zpět na předchozí místa svého pohybu, neboť
často není shledán důvod k hospitalizaci. Stráţ níci byli také velmi často přítomni
situacím, kdy některé osoby bez domova se doţ adovaly lékařského ošetření například
z důvodu koţ ních onemocnění s cílem si zajistit i krátkodobě hospitalizaci a s ní
související poskytnutí stravy a moţ nost provedení základní hygieny.
Významnou měrou k operativnímu řešení výskytu podnapilých osob
na veřejnosti přispělo zřízení protialkoholní záchytné stanice v objektu Vojenské
nemocnice Olomouc, coţ přispělo ke zrychlení celého procesu. Převoz policejními
vozidly se neosvědčil jak z hygienických důvodů, tak i z důvodu absence přítomnosti
kvalifikovaného pracovníka z oboru zdravotnictví. Do konce roku 2008 byla
k převozům do tohoto zařízení příslušná Policie ČR, od roku 2009 je tato povinnost
převedena na obce. Způsob zajištění této sluţ by tak bude zcela v kompetenci
samosprávy, kdy záměrem je vyuţ ití k převozu vozidel zdravotní převozové sluţ by
za účasti minimálně středního zdravotního personálu. Na závěr mého vystoupení mi
dovolte konstatování, ţ e úroveň pocitu bezpečí občanů byla, je a vţ dy bude přímo
úměrná jejich ochotě podílet se na řešení věcí veřejných. Městská policie si je vědoma
svého závazku poskytovat nepřetrţ itě sluţ bu, pomoc a informace všem občanům bez
ohledu na jejich sociální úroveň s cílem vytvoření prostoru bezpečí a důvěry
v poskytnutí včasné ochrany. Charita Olomouc a Městská policie Olomouc
dlouhodobě spolupracují při zajišťování organizace společenských a kulturních akcí;
tento partnerský vztah budeme rádi posilovat i v nadcházejícím období.
24
Bezdomovectví z pohledu Policie ČR
plk. Mgr. Zdeněk Šebestík
ředitel Policie ČR Olomouc
1) Bezdomovectví jako významný kriminogenní faktor
2) Očekávání veřejnosti a kompetence policie
3) Domácí násilí aneb ne každý se stane bezdomovcem vlastní vinou
Zúčastnil jsem se této konference spíše proto, abych pochopil moţ nosti a cesty
k řešení problematiky bezdomovectví a vyslechl vaše názory a příspěvky, neţ abych
si myslel, ţ e já budu tou osobou, která zde poskytne nějakou podstatnou myšlenku
a řekne vám, jaké jsou moţ nosti řešení. Policie České republiky vnímá tuto
problematiku, ale není sloţ kou, která by měla věc primárně řešit. Policie je v tomto
směru spíše represivní orgán, omezený zákonnými moţ nostmi.
Ad. 1)
Bezdomovci jsou výrazným kriminogenním faktorem v našem regionu.
Podílejí se nemalou měrou na trestné činnosti. Zejména se jedná o drobné prosté
krádeţ e, krádeţ e vloupáním a krádeţ e na osobách. Je třeba upozornit, ţ e trestným
činem krádeţ e podle trestního zákona je i čin, kdy si pachatel přisvojí cizí věc
nepatrné hodnoty, ale byl jiţ za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo
potrestán (do této kategorie uţ mnozí z nich patří).
Ne však všechnu trestnou činnost páchají bezdomovci, ale bohuţ el trestná
činnost je v nezanedbatelném měřítku páchána i na nich, případně jsou k ní
bezdomovci zneuţ íváni. Jako příklad bych uvedl trestný čin úvěrového podvodu.
Rafinované a organizované úvěrové podvody jsou často páchány a organizovány
lidmi, jejichţ prvním krokem je najít sociálně slabého jedince.
Několik konkrétních příkladů z praxe:
Pachatelé dodají vytipovanému jedinci falešné potvrzení zaměstnavatele
a přesvědčí ho o tom, aby na své jméno koupil v autobazaru vozidlo na leasing.
Za tuto transakci je mu přislíbena určitá finanční částka. Vozidlo je vzápětí prodáno
další osobě. Peníze spadnou do kapsy těmto lidem a pravděpodobně i majiteli
autobazaru. Nikdo však nesplácí leasing. Osoba, která se podepsala na smlouvu, je
pak trestně stíhána pro úvěrový podvod.
V mnohem větší míře se vyskytují také případy nákupu zboţ í na splátky (tzv.
úvěr na profinancování nákupu) a jeho následný prodej (osobě nebo do zastavárny).
Zboţ í je hrazeno prodejci přímo úvěrovou společností, a to ještě dříve, neţ je zjištěn
podvod. Prodejce není tedy nijak zvláště motivován k řádnému prověření údajů
uváděných dluţ níkem. Prodavač je často motivován spíše jen mnoţ stvím prodaného
zboţ í. Úvěry jsou většinou pojištěny. Např. jistá úvěrová společnost se jiţ delší dobu
ani jako poškozený nepřipojuje k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Jedná
se opět
o způsob spáchání trestného činu tzv. bílým koněm. V praxi byl zaznamenán
případ, ţ e v menší prodejně bylo za měsíc uzavřeno cca 20 podvodných smluv,
úvěrová společnost však nijak nereagovala.
25
Dalším příkladem zneuţ ívání sociálně slabého jedince je případ z léta letošního
roku v obci Mezice na Olomoucku, kde byl v jednom rodinném domě po zásahu
policie objeven bezdomovec, který tam byl drţ en násilím, byl fyzicky týrán a slouţ il
romské rodině jako jejich tzv. bílý kůň a otrok. Byla na něj napsána fiktivní firma
a Romové prostřednictvím objednávek této firmy páchali trestnou činnost.
Ad. 2)
Velká část veřejnosti vnímá bezdomovce jako po ulicích se potulující psychicky
narušené nebo intoxikované jedince, kteří občany obtěţ ují, ať jiţ místem svého
pobytu, vzhledem, či ţ ebráním o nějaký drobný obnos. Veřejnost očekává, ţ e policie
je těchto obtěţ ujících jedinců zbaví, věc vyřeší a přinejmenším zabezpečí to, aby
bezdomovce jiţ nikdy ve svém okolí nespatřili.
Jedna věc je očekávání veřejnosti a druhá věc je, jaké má policie kompetence.
Můj příspěvek se tedy bude věnovat vybraným paragrafům některých zákonů, které
dávají policii v této oblasti pravomoci a moţ nosti zasáhnout.
V níţ e uvedených zákonech je tedy jasně popsáno, kdy, za jakých okolností
a kam můţ eme zakázat vstup osobě, kdo a kdy můţ e nařídit lékařské vyšetření, zda
osoba není ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou a za jakých okolností je
osoba povinna podrobit se pobytu v záchytné stanici, případně ústavní péči. Je to
ovšem jen chvilkové vyřešení problému. Záchytná stanice není ani sociální zařízení,
ani ústavní péče.
Policie České republiky má velké problémy s převozem na záchytné stanice,
protoţ e není k tomu ani proškolena, ani nemá k těmto převozům přizpůsobená
vozidla.
Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými
tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a Zákon
č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o Policii České republiky; ten vstoupí v platnost od 1. 1. 2009.
§ 15 Zákaz vstupu pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo
jiných návykových látek:
Osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek
a jsou ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný
pořádek nebo majetek, se zakazuje vstupovat do:
a) všech veřejných prostor, kde by mohly způsobit sobě nebo jiné osobě škodu
nebo vzbudit veřejné pohoršení
b) veškerých prostředků veřejné dopravy
c) veřejně přístupných budov souvisejících s veřejnou dopravou
d) přístřešků zastávek a nástupišť veřejné silniční a drážní dopravy a městské
hromadné dopravy
e) prostor, kde probíhají sportovní akce; pořadatel sportovní akce je povinen
zajistit zabránění vstupu těmto osobám
§ 16 Vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky
odst. 1) Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo
zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické
nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím
vykonáváním.
26
odst. 2) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu
obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že
vykonává činnost podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je
důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví požitím alkoholického nápoje.
Spočívá-li orientační vyšetření, zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce
provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním
právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba
tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.
(Při novelizaci zákona č. 379/2005 Sb., s platností od 1. 1. 2009 je zaveden
nový termín: orientační vyšetření, což je dechová zkouška, odběr slin, stěr
z kůže nebo sliznic nebo jiný účinný způsob).
odst. 3) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu
obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze
důvodně domnívat, že vykonává činnost podle odstavce 1 pod vlivem jiné návykové
látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví
v souvislosti s užitím jiné návykové látky.
odst. 4) Vyzvat osobu podle odstavce 1 až 3 ke splnění povinnosti podrobit se
vyšetření podle odstavce 2 a 3 je oprávněn příslušník Policie České republiky,
příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky,
zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené
kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví
svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek.
(Nově se zde objevuje strážník obecní policie, podle současného zákona
tuto pravomoc nemá).
odst. 5) Orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar
Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob,
které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo
dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní
policie. Odborné lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k tomu odborně
a provozně způsobilé. Odmítne–li osoba podle odstavců 1 až 3 vyšetření podle
odstavců 2 a 3, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové
látky.
odst. 9) Za dopravu osob do zdravotnického zařízení odpovídá osoba, která
k vyšetření podle odstavce 4 vyzvala.
§ 17 Ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici
Odst. 1) Protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnického
zařízení, které zřizuje územně samosprávní celek, který může v samostatné
působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby
na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba s dojezdovou vzdáleností do
45 minut.
Odst. 2) Pokud zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé
zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních
funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování
a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek
nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit
27
ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní
intoxikace.
Odst. 3) Za dopravu osob do záchytné stanice odpovídá osoba, která
k vyšetření podle § 16 odst. 4 vyzvala.
(Současné znění: „V případě, že touto osobou je příslušník obecní policie,
dopravu zabezpečuje Policie České republiky.“)
Zákon o obecní policii č. 553/1991 Sb. a zákon č. 274, kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, vstoupí
v platnost od 1. 1. 2009.
§ 17 b) Strážník je oprávněn zabezpečovat dopravu osob do zdravotnického
zařízení nebo do záchytné stanice podle zvláštního právního předpisu (§ 16 odst. 9
a § 17 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb.) i mimo území obce, která zřídila obecní policii
nebo která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy podle § 3 a). Povinnosti
a oprávnění podle tohoto zákona může strážník plnit pouze vůči přepravované osobě
v rozsahu nezbytném pro zajištění této přepravy.
Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu
§ 23 Poučení a souhlas nemocného
Odst. 4) Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné
výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní
péče.
písm. b) Jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje
sebe nebo své okolí.
Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů
Bezdomovci se podle tohoto zákona dopouštějí nejčastěji následujících
přestupků:
§ 47 Přestupky proti veřejnému pořádku
Odst. 1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) neuposlechne výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci
b) poruší noční klid
c) vzbudí veřejné pohoršení
d) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo
veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného
prostranství
g) poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně
přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení
h) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpady mimo vyhrazená
místa
§ 49 Přestupky proti občanskému soužití
Odst. 1) Přestupku se dopustí ten, kdo
28
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou, drobným
ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo
jiným hrubým jednáním
§ 50 Přestupky proti majetku
Odst. 1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou,
podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se
o takové jednání pokusí.
Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky
Tento zákon nahrazuje zákon č. 283/1991 Sb. a nabývá účinnosti od 1. 1. 2009.
§ 26 Zajištění osoby
Odst. 1 Policista je oprávněn zajistit osobu, která
a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo
zdraví jiných osob anebo majetek
b) v budově útvaru policie úmyslně znečišťuje nebo poškozuje
majetek anebo slovně uráží policistu nebo jinou osobu
c) má být předvedena podle jiného právního předpisu
d) utekla z výkonu trestu odnětí svobody, z výkonu ochranného
léčení, ústavní výchovy, předběžného opatření nebo ochranné výchovy
anebo ze zabezpečovací detence
e) při předvedení kladla odpor nebo se pokusila o útěk
f) byla přistižena při jednání, které má znaky správního deliktu, je-li
důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit
řádné objasnění věci
g) není trestně odpovědná a byla přistižena při jednání, které má
znaky trestného činu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání
pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci, nebo
h) je nezletilá, je-li to nezbytné pro její navrácení do rodičovské nebo
jiné obdobné péče jejímu zákonnému zástupci
Odst. 2) Policista po pominutí důvodu zajištění osobu neprodleně propustí,
nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li pro to právní důvod, předá osobu příslušnému
orgánu nebo zařízení pro výkon ochranného opatření.
Odst. 3) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní
svobody.
Takto zajištěnou osobu můţ e policista dle § 28 tohoto zákona umístit do
policejní cely.
§ 61 Podání vysvětlení
Odst. 1) Policie může požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může
přispět k objasnění skutečností důležitých pro
29
a)
odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele
a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu, popřípadě bez
zbytečného odkladu, je-li to nezbytné, dostavila na určené místo k sepsání úředního
záznamu o podání vysvětlení.
Odst. 5) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů
výzvě, může být předvedena. Úřední záznam o podání vysvětlení je policista povinen
sepsat bez zbytečného odkladu po jejím předvedení, po sepsání tohoto záznamu
policista osobu propustí.
§ 63 Prokázání totožnosti
Odst. 3) Odmítne-li osoba uvedená v odst. 2 prokázat svoji totožnost nebo
nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a policista
nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn osobu předvést
k provedení úkonů směřujících ke zjištění její totožnosti.
§ 64
Odst. 1) Předvedení osoby nesmí překročit dobu nezbytně nutnou pro zjištění
její totožnosti. Nezjistí-li policista totožnost osoby ani do 24 hodin od předvedení, je
povinen ji propustit.
V těchto výše uvedených zákonech jsou tedy uvedeny zákonné důvody
a moţ nosti, kdy můţ e policista krátkodobě osobu zajistit.
Ad. 3)
Bezdomovcem se v dnešní době mohou stát i osoby bez vlastního zavinění.
Jako příklad bych uvedl ţ eny, na nichţ je pácháno tzv. domácí násilí. Domácí násilí je
definováno jako fyzické, psychické anebo sexuální násilí, ke kterému dochází mezi
blízkými osobami, kdy oběť ze strachu opouští své trvalé bydliště. K předcházení
tohoto jevu má policie také své zákonné moţ nosti. Tyto moţ nosti jí dává znění § 44
aţ § 47 zák. č. 273/2008 Sb. o vykázání násilníka z bytu nebo domu. Ne vţ dy si ale
veřejnost uvědomuje, ţ e musí být splněna vţ dy určitá kritéria, aby mohla policie
uplatnit institut vykázání.
O domácí násilí se jedná vţ dy, pokud jsou přítomny všechny následující znaky:
1) Opakování a dlouhodobost - z jednoho útoku jakéhokoliv charakteru ještě
nelze určit, zda jde o domácí násilí
2) Eskalace – domácí násilí se stupňuje od útoků proti lidské důstojnosti
k fyzickým útokům, aţ k závaţ ným trestným činům ohroţ ujícím zdraví
a ţ ivot
3) Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí na ohroţ enou osobu a násilnou,
nejsou to vzájemné napadání a hádky, rvačky a spory
4) Neveřejnost - domácí násilí probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu, či
domu, stranou společenské kontroly
Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, můţ e policie vykázat násilníka
na 10 dní a ohroţ ená osoba má moţ nost podání návrhu na vydání předběţ ného
opatření podle občanského soudního řádu, kdy soudce můţ e prodlouţ it dobu
vykázání aţ na jeden rok.
30
Institut vykázání je jeden z velkých nástrojů, jak role otočit a nedělat
bezdomovce z obětí násilí.
Je důleţ ité, aby si potenciální oběti domácího násilí uvědomily, ţ e zákon je na
jejich straně, a nestávali se tak zbytečně klienty různých záchytných sociálních
zařízení.
31
Klient bez domova na Oddělení urgentního příjmu
MUDr. Malvína Křivánková
Bc. Šárka Ročková
Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc
Pacienti, které označujeme termíny „ klienti bez domova“ či „bezdomovci“
a podobně, jsou v jistém ohledu specifičtí. Práci s nimi nám ztěţ uje především
naprostá asociálnost, non compliance , absence hygienických návyků, zanedbaný
klinický stav a v neposlední řadě potíţ e s umístěním těchto nemocných.
Klienti bez domova se na urgentní příjem dostávají v 90% RZP, v 10% jsou
odesláni z ambulance Charity a zcela výjimečně přijdou sami.
Průměrně na našem pracovišti ošetříme 3 klienty za týden, v zimních měsících
aţ dvojnásobný počet. Nezřídka jsou nemocní přivezeni opakovaně…
Mezi nejčastější zdravotní potíţ e patří úrazy, omrzliny, popáleniny, onemocnění
dýchacích cest včetně TBC, zaţ ívacího traktu, zejména hepatopatie a vředová
choroba gastroduodena, parazitární onemocnění, svrab, vši, blechy, infekční choroby,
závislosti, z nichţ první místo zaujímá etylismus, koţ ní onemocnění.
Oddělení urgentního příjmu (OUP) FN Olomouc je diferencováno na :
- vysokoprahový příjem - EMERGENCY - příjem kriticky nemocných
s ohroţ ením vitálních funkcí
- nízkoprahový - AMBULANCE - příjem akutních stavů neodkladného typu,
- EXPEKTACE – ambulantní lůţ ková část.
Z celkového počtu přivezených klientů bez domova je 20% kriticky nemocných
(EMR), 50% ošetří interní ambulance, 20% neurologická ambulance, 10% chirurgická
ambulance.
Na EMR jsou základními diagnózami intoxikace, popáleniny, úrazy, omrzliny,
podchlazení a s tím spojené celkové selhání organismu. Z interních diagnóz vede
ebrieta, bronchopneumonie, CHOPN, hepatopatie, vředová choroba gastroduodena,
dehydratace, fibrile, koţ ní onemocnění. V neurologické ambulaci epilepsie, slabost
dolních končetin (etylická polyneuropatie), vertigo, krvácení do CNS a kupodivu malou
část zaujímají cévní mozkové příhody. Chirurgové pak ošetřují převáţ ně gangrény
končetin, ulcerace, defekty kůţ e, bolesti břicha.
Postup na oddělení urgentního příjmu: stabilizace klinického stavu, očista,
vyšetření, diagnostické metody, stanovení dg., léčba a pak nastupuje deratizace,
dezinsekce a úklid.
Kam pacienty umístit, připomíná nerudovskou otázku “Kam s ním?“ Pokud to
klinický stav dovolí a je příhodná hodina (mimo noční klid), potom do azylového domu,
v případě nutnosti hospitalizace jsou umístěni ve FN na interní, neurologické,
chirurgické či koţ ní klinice, při nutnosti ošetřovatelské péče vypomáhá Odborný
léčebný ústav Moravský Beroun či Červená Voda, Psychiatrická léčebna ve
Šternberku. Intoxikované nemocné ochotně přijímá Záchytná stanice ve Vojenské
nemocnici Olomouc. A dále je zde skupina nemocných, kteří nesplňují kritéria
hospitalizace, nemají kde spát a vzhledem k nočním hodinám nejsou umístitelní
v azylovém domě; bohuţ el tyto pacienty jsme nuceni ponechat na expektačním lůţ ku
OUP do rána, čímţ sniţ ují lůţ kovou kapacitu pro indikované nemocné.
32
Ve druhé části sdělení si dovolujeme uvést tři kazuistiky:
Kazuistika I. - hospitalizace z důvodu absence hygienických návyků:
Pacientka R.D., narozena 1963, byla přivezena RZP 16.9.2008 na OUP pro
bolesti hlavy.
Kardiopulmonálně kompenzována, Tk 130/80, P 66/ min, saturace O2 98%,
teplota 39st.C, bez úrazu. Velmi zanedbaného zevnějšku, zapáchající, ve vlasech
hejna vší, kůţ e na hlavě rozškrábaná, zanícená s abscesy, na kůţ i těla zákoţ ka
svrabová, parazitární dermatitis.
Nemocná je sledována pro chronický stylismus s hepatopatií. Vystudovala
humanitární gymnázium, dříve pracovala na výstavišti Flora, nyní registrována na
úřadu práce.
Po očistě provedeno neurologické vyšetření s normálním nálezem, včetně CT
mozku, RTG plic.
Laboratorně elevace CRP 96, GMT 2,33.
Po doplnění cíleného vyšetření internistou dg. Závěr: Pediculosis capitis
s těţ kými koţ ními změnami, čemuţ odpovídá CRP, hyperosmolalita, chronický
stylismus. Nemocná hospitalizována na koţ ní klinice. Po odvozu nemocné nutný úklid
externí deratizační sluţ bou v ceně 1800Kč (dezinfekce 2 místností) s nutností
šestihodinového uzavření, poté provedena dezinfekce všech povrchů v místnostech
zaměstnanci FN OL.
Kazuistika II. - hospitalizace z důvodu zbytečného úrazu:
Pacient G.T., narozen 1973, byl přivezen na EMR OUP 13.11. 2008 RZP pro
polytrauma způsobené lisem na odpadky, kdyţ byl z kontejneru, kde přespával,
vsypán do sběrného vozu.
Pacient byl silně zapáchající, zanedbaného zevnějšku, podchlazen, těţ ce
dýchal a naříkal bolestí. V objektivním nálezu obraz hemoragickotraumatického šoku
- Tk neměřitelný, saturace 02 80%, P 136/ min, dechová frekvence 27/min. Vyšetřen
lékařem EMR a traumatologem včetně dg. metod se závěrem: tříštivá zlomenina
pánve s poraněním rekta, masivní hemoragií, hemoperitoneum, kontuze hrudníku,
kontuze stehna. Ihned revidován na operačním sále (3h). Pro masivní krevní ztráty
podáno 14 EBR a 16 derivátů plazmů, protromplex, antitrombin III, hospitalizován na
ARO, kde v následujících 3 dnech provedeny další 3 náročné operace, nicméně
pacient svým zraněním podlehl.
Kazuistika III. - spolupráce azylového domu s OUP:
Pacient P.V., narozen 1956, bezdomovec, nalezen v parku, na OUP přivezen
RZP 20.1.2008 pro ebrietu a bolesti dolních končetin. Zanedbaného zevnějšku, dech
cítit alkoholem.Udával bolest a otok levé dolní končetiny. Doposud se s ničím neléčil,
denní příjem alkoholu 3 a více litrů vína denně, chronicky kašle. Kardiopulmonálně
kompenzován, Tk 140/80, P 80/ min, obvod pravého bérce + 3 cm, negativní stran
trombózy (včetně dopleromertrie), D- dimery 622, GMT 1,07. Po celkové očistě
propuštěn s analgetiky a antiagreagční léčbou, doporučení kontroly u lékaře charity
druhý den, ale 21.1. odeslán z azylového domu na OUP, při klinickém vyšetření
zjištěna progrese otoku, pozitivní nález hluboké ţ ilní trombózy.
Pokud by nemocný nebyl odeslán pracovníky charity, byl by ohroţ en vznikem
plicní embolie.
Z výše uvedeného sdělení vyplývají závěry: péče o klienty bez domova je
specifická zejména stran diagnóz a ošetřovatelské péče, lékařské ošetření je
standardní, neliší se od jiných skupin nemocných. Potíţ e s umístěním nejsou
v případě indikované hospitalizace, ale tehdy, pokud není nutná. Velkým problémem
33
je následná péče v domácím ošetřování, dodrţ ování reţ imových opatřeních.
Výsledkem nespolupráce klienta s lékařem a ošetřujícím personálem je neustálá série
opakujících se návštěv OUP tak dlouho, aţ je skutečně nutná hospitalizace nebo
dochází ke zbytečným úmrtím nemocných.
34
Alkohol a lidé bez domova
MUDr. Zdeněk Faldyna
Středisko sekundární prevence a léčby závislostí v AČR
Protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice
Vojenská nemocnice Olomouc
Záchytná stanice je nesmluvní zařízení zřizované krajským úřadem, které slouţ í
k nedobrovolnému umístění osob, jeţ vlivem alkoholu nebo jiných psychoaktivních
látek ohroţ ují sebe nebo své okolí nebo budí veřejné pohoršení. Hlavním účelem tedy
není poskytovat pomoc podnapilým či intoxikovaným osobám, ale chránit společnost
před násilím a obtěţ ováním těmito osobami.
Záchyt trvá do vystřízlivění. Obvyklé tempo odbourávání alkoholu je 1‰ za
6 hodin. Povaţ ujeme-li za hranici intoxikace 4 ‰ (nad tuto hodnotu by teoreticky
neměl být postiţ ený zachycen, měl by být na JIP), tak záchyt netrvá déle neţ
24 hodin. Na ZS se nepodává jídlo ani se nevydávají léky. Klientům je jen ve
výjimečném případě umoţ něno se osprchovat a k poskytnutí oděvu ze skladu ZS
musí být opravdu váţ ný důvod.
K pobytu na záchytce jsou přijímání pouze intoxikovaní, kteří mají více neţ
15 let, nejsou v bezvědomí a nemají závaţ né poranění nebo somatické onemocnění,
které by vyţ adovalo hospitalizaci. Policisté uţ před převozem nejnápadnější zdravotní
problémy nechávají ověřit pohotovostí nebo na OUP. Na záchytce vykoná ještě
prohlídku slouţ ící lékař. Prohlídka na ZS se provádí poměrně zběţ ně, zhodnotí se
stav vědomí, orientačně zjistí neurologický nález a moţ nost poranění a také se
provede dechová zkouška. Lékař zhodnotí téţ indikovanost pobytu na záchytce. Neníli postiţ ený agresivní nebo nemá-li vysokou hladinu alkoholu a projev není
neadekvátní, lze záchyt odmítnout. Pokud lékař rozhodne o záchytu, je zachycený
svlečen do spodního prádla a umístěn na cele. V případě, ţ e je agresivní, ordinuje
lékař omezení kurty nebo pacifikaci medikamenty. Tím je myšlen vlastně výlučně
Haloperidol, který je spolehlivý v intravenozní aplikaci.
Na záchytce se nejčastěji ocitají klienti, které přiveze policie. Jsou to lidé, kteří
se v opilosti porvali v hospodě, zmlátili rodinné příslušníky, kradli nebo jen hlučeli
a váleli se po ulici. Jsou to bezdomovci, kteří vypadají zraněně nebo nejsou schopní
někam zalézt. Jsou to pachatelé, kteří nemohou být pro opilost policejně vyšetřeni.
Jsou to také lidé, kteří byli ošetření v nemocnici a odesláni k „observaci“ – coţ jsou
smutné případy. A konečně – na záchytku také dorazí opravdoví pacienti. Lidé, kteří
se chtějí léčit, ale nejsou schopni dojít k přijetí střízliví. Za dobu fungování záchytky
v Olomouci – tedy od února 08 – evidujeme tisícovku záchytů.
Úloha SZP a NZP na záchytce je specifická. Objektem jejich péče není pacient,
ale „zachycený“. Člověk, který se opil nebo jinak intoxikoval a v tomto stavu přestal
mít kontrolu nad svým chováním a dělal nepřístojnosti, choval se agresivně, páchal
trestnou činnost. Tento člověk jim je svěřen pod dozor. Zodpovědností sestry je
zajistit, aby mohl v klidu a bezpečně vystřízlivět.
V době přijetí na ZS není obvykle mnoho prostoru pro empatický a chápavý
přístup. Veškerý personál ZS se chová tak, aby udrţ el respekt zachyceného
35
a zároveň nevyprovokoval jeho agresi. Obvykle je v této době ještě přítomna policie,
coţ usnadňuje autoritativní vystupování. Klient nemůţ e mít pocit, ţ e má prostor
manévrovat nebo klást poţ adavky. Byl zachycen a bude uloţ en na celu, obdrţ í láhev
čaje a po vystřízlivění bude propuštěn. Pokud se tomuto postupu nepodrobí, bude
přinucen. Pokusy dlouze přemlouvat, diskutovat nebo vysvětlovat často jen situaci
komplikují. Ústupky poţ adavkům vedou k problémům takřka zákonitě.
To vše neznamená, ţ e by se vůči zachyceným postupovalo arogantně, byli
poniţ ováni nebo jim byla způsobována úmyslně bolest. Personál postupuje
profesionálně a jedná účelně, nicméně z pozice své převahy.
Se záchytkou sousedí oddělení s názvem Středisko sekundární prevence
a léčby závislostí v AČR, říkáme mu Detox. Má kapacitu 10 lůţ ek a slouţ í jako
mezičlánek mezi nízkoprahovými zařízeními a ambulancemi na jedné straně
a léčebnami a terapeutickými komunitami na straně druhé. Standardní doba pobytu je
jeden měsíc. Zaměřujeme se na zvládnutí abstinenčních stavů a podpůrnou terapii,
která má zvýšit motivaci k další léčbě. Sousedství oddělení se záchytkou vnímáme
jako nespornou výhodu. Jsou případy, kdy přijímáme pacienta rovnou po záchytu, kdy
i samotný záchyt je podnětem k tomu, aby situaci začal řešit léčbou.
Část klientely ZS (dluţ no říci, ţ e minoritní) tvoří lidé bez domova nebo obyvatelé
azylových domů. Dají se vystihnout nějakou společnou charakteristikou? Myslím, ţ e
obvyklým rysem je, ţ e při záchytu neprotestují. Buď pro opilost nejsou schopni nějaké
akce, nebo prostě berou okolnost, ţ e jdou na záchytku, jako něco, co se prostě děje
a příliš to nechápou. Přiveze je policie – někteří uţ třeba projdou vyšetřením LSPP
nebo na OUP - a na lehátku čekají na záchyt. Zarostlé lidské bytosti se slepenými
vlasy a - pokud jde o muţ e – s mokrými vousy, na dálku páchnoucí, s pomočenými
kalhotami, deseti vrstvami svetrů, pod nimiţ je zpocené a zapařené bílé tělo s rudými
vyráţ kami. Unavený výraz v opuchlém obličeji s napůl spuštěnými víčky a pokleslým
dolním rtem, který odhaluje několik zubů všemi směry vyrostlých ... ruce s oteklými
prsty a špinavými nehty... Postavy ne nepodobné „musulmanům“ ze Solţ enicynova
Gulagu. Rezignované na jakoukoli strukturu, zabydlené v chaosu ţ ivota bez dalšího či
vyššího smyslu.
Tak rychle dechovou zkoušku, svléknout, prohlédnout, zdali někde není úraz,
zdali je inervace jakţ takţ symetrická a nejsou v hlavě vši a honem na matraci, čaj
k posteli a „klid tady bude ...“ Noční kontroly, střízlivění a nezbytné otázky: „Kdy mě
pustíte?“ Pak propuštění. Do ovzduší, které běţ né populaci zvedne ţ aludek, se
donese pytel obsahující svršky, jeţ mají tentýţ potenciál. Obléct (jen ty úplně zničené
věci se nahradí něčím ze skladu oděvů záchytky), převzít igelitku, tady podepište, ţ e
máte dluh, a sbohem. Ne, jídlo u nás nedáváme ...
Lidé bez domova a alkohol – to tak nějak patří k sobě.
Ţivot ze dne na den a alkohol – to taky patří k sobě.
Ţivot a alkohol, jak to k sobě patří?
A jaké to je vzdát ţ ivot ....?
Objevují se lidé bez domova, kteří v sobě nějakou strukturu mají, měli rodiny,
zaměstnání, bydlení a buď s přispěním alkoholu, nebo jiných okolností o vše přišli.
36
Jsou zlomení, zahořklí, ocitli se v dţ ungli subkultury a protloukají se. Moţ ná by v sobě
měli i chuť a odhodlání něco se sebou udělat, naráţ ejí však na bariéru vlastní hořkosti
a destruktivity. I ze záchytky odcházejí s pocitem křivdy. Toho, ţ e jim společnost něco
dluţ í, ţ e se jedná o další ze série příkoří, kterému se musí bránit. Dokáţ í se přenést
přes pocit viny za to, ţ e se ocitli ve své situaci, ţ e je nikdo neochránil. Dokáţ í sami
před sebou odcházet jako morální vítězové. V kultuře lidí bez domova je jiná morálka,
jiný pocit solidarity a hlavně je vytvořená propast mezi nimi a ostatní společností. Svět
těch, kteří mají zázemí a nemají starosti jen o své základní potřeby, těch, kteří mohou
být prospěšní i ostatním, tento svět uţ je těţ ko srozumitelný. Hromada předpisů,
administrativy, byrokracie a jiných výdobytků civilizace je mimo jejich chápání.
K ţ ivotu lidí bez domova alkohol tak nějak patří. Nahrazuje smysl a cíl ţ ivota,
rozpouští zlost, vztek, pocit křivdy a spojuje s ostatními lidmi, kteří mají stejný úděl.
Umoţ ňuje přeţ ít v lhostejnosti. Lhostejnosti k ostatním i k sobě. Na záchytce se
obyčejně objeví uţ jen ti nejzoufalejší a reprezentují určitý extrém ze společenské
vrstvy lidí bez domova. Vrstvy pro společnost ztracené, společnost zatěţ ující,
nepříjemné, zavrţ ené.
Čím to, ţ e člověk ztratí nebo rezignuje na svůj lidský potenciál k růstu a vývoji?
Není to sebevraţ da?
Ocitne-li se člověk v situaci, na kterou mu síly nestačí, hledí z ní uniknout.
Ocitne -li se člověk bez domova a bez prostředků na přeţ ití, snaţ í se taky uniknout.
Nejprve moţ ná mobilizuje síly, pak rezignuje. Uvádí se, ţ e pokud člověk přijde o práci,
první tři měsíce usilovně hledá, zkouší moţ nosti a je aktivní. V dalších třech měsících
v aktivitě polevuje a spíše na nabídky čeká, po půl roce nezaměstnanosti je uţ
pravděpodobnost dalšího zaměstnání nízká a člověk se zabydlel v novém stereotypu.
Na nabídky práce reaguje jen formálně a vlastně uţ o změnu nestojí. Bude si
stěţ ovat, jak je to nespravedlivé, bude si představovat, co by chtěl dokázat, ale kdo ví,
zda se do něčeho ještě pustí, i kdyby mohl.
Přijde-li člověk o domov a své sociální vazby, je to podobné. Musí jednak
zpracovat ztrátu a jednak se postarat o to, aby přeţ il. Zjištění, ţ e návrat do původních
poměrů je nemoţ ný nebo vyţ aduje enormní úsilí, je šokující a alkohol je jedním
z prostředků, jak se s tímto šokem vypořádat. Opilost je v tomto případě normální
reakcí na sociálně nenormální situaci. Opilost se ovšem brzy mění v závislost a zápas
s poţ adavky společnosti a s vlastní závislostí je pak bojem s neporazitelnou přesilou.
Co jim lze nabídnout?
Záchytka není zařízení, které poskytuje azyl opilým osobám. Je to zařízení,
které slouţ í k nedobrovolnému umístění osob, jeţ vlivem alkoholu nebo jiných
psychoaktivních látek ohroţ ují sebe nebo své okolí nebo budí veřejné pohoršení.
Hlavním účelem tedy není poskytovat pomoc podnapilým či intoxikovaným osobám,
ale chránit společnost před násilím a obtěţ ováním těmito osobami. První typ
– rezignovaní musulmani – se ze záchytky přesouvají opět na své původní pozice
a nestává se, ţ e by měli zájem o změnu ve svém ţ ivotě.
Z druhého typu – těch ukřivděných – se občas najde někdo, kdo proklamuje
touhu se jít léčit. Obvykle má představu, ţ e pár týdnů někde pobude a………
37
Zdravotní personál obvykle bojuje s postojem, ţ e si kaţ dý zaslouţ í dostat šanci
a naproti tomu ţ e je to stejně jen pokus, jak pobýt chvíli někde v teple a s dostatkem
jídla. Vyvolávají protichůdné pocity, člověk je vůči nim na pozoru, „slušní“
a socializovanější pacienti si drţ í odstup a distancují se od nich. Nebo vyvolají
v někom pocit viny, potřebu pomáhat a dočkají se péče či obdarování. Vyuţ ijí toho, ţ e
si někdo musí něco vypořádat s vlastním svědomím. Ze svého prostředí – dţ ungle
– si lidé bez domova přinášejí některé instinkty. Jsou stále ve střehu a velmi vnímaví
vůči projevům odmítnutí, dokáţ í si vydobýt výhody, které pak samozřejmě trvale
vyţ adují a dokáţ í dlouze vyprávět o tom, jak jim kdo ublíţ il, jak jejich snaha vyšla
nadarmo a jak mají celou dobu smůlu. Chtěli by, ale nejde to. Rádi se předvádějí
a jsou schopni celé skupinové sezení naplnit svými příběhy, pokud se nechají bez
korekce. Preferují neurčité fantazie, a kdyţ se jim nabídne konkrétní pomoc, začnou si
klást podmínky. „Práce na stavbě, s ubytovnou? No ano, ale já maródim se zádama,
to by nešlo. A taky je to daleko a za ty peníze bych to taky nedělal ...“ Však ona se
pomoc vţ dycky nějak najde, kdyţ na to přitlačí.
A tak lze sledovat, jak se občas ze ztracených existencí stanou ve
strukturovaném prostředí a pevném reţ imu docela „normální lidé“, se kterými se dá
proţ ít zajímavý čas, aby se z nich po propuštění staly znovu stejné beznadějné
případy. Bojujeme s pocitem marnosti, neurčité lítosti, ţ e jsme v péči o pacienta
v něčem selhali, a zároveň s rezignací, poznáním, ţ e titul „všemohoucí“ nám
rozhodně nepřísluší.
Dá se tedy říci, ţ e záchytka lidem bez domova podstatněji nepomůţ e, ani se
o to nesnaţ í.
Moţ nost hospitalizace a léčby nabízí těsně připojené oddělení detoxu. Stačí
k tomu volná kapacita a minimální motivace k pobytu na oddělení. Detox je zaměřen
především na podporu a motivaci pacientů k další léčbě. Kromě terapeutických
a psychoterapeutických aktivit k téhle podpoře patří i asistence sociální pracovnice.
Opakovaně se přesvědčujeme, ţ e pobyt na oddělení můţ e v těchto lidech odkrýt
i jejich lepší stránku a socializovaný projev. Zjišťujeme však taky, ţ e na udrţ ení takto
socializovaného projevu i po propuštění naše podpora nestačí.
38
Sociálně zdravotní péče o bezdomovce
Judita Půrová
sociální pracovnice Fakultní nemocnice Olomouc
Bezdomovců neustále přibývá, přibývá i těch, kteří potřebují lékařskou péči.
Tvoří zvláštní problematiku naší práce – nemají v pořádku zdravotní pojištění, jsou
bez osobních dokladů, bez peněz, nejsou registrovaní na ÚP, bez nároku na sociální
dávky, trvalé bydliště mají dlouhodobě fiktivní, bez rodinného zázemí.
Tak jako ostatní zařízení často řešíme problém, kam s nemocnými bezdomovci,
kteří na akutních lůţ kách nemohou zůstávat déle neţ je nezbytně nutné. Tyto občany
jakákoliv zařízení následné péče přijímají jen s obtíţ emi vzhledem k tomu, ţ e pacienta
není po ukončení léčby kam propustit. Protoţ e lidé bez domova mají opakovanou
zkušenost s odmítnutím ţ ádosti o poskytnutí specifické lékařské pomoci, nepokoušejí
se nadále v případě akutního stavu vyhledat odbornou pomoc, takţ e při zhoršení
potíţ í si přivolávají rychlou záchrannou sluţ bu, která je předává do zdravotnického
zařízení – většinou nemocnice. Příjem do nemocnice je problémem vţ dy.
K částečnému řešení situace přispělo zřízení ambulance praktického lékaře, kterou
začala provozovat Charita v loňském roce.
Jednání s těmito klienty je většinou velmi obtíţ né, jsou leckdy agresivní,
nespolupracují. Nezřídka sami situaci komplikují tím, ţ e o pomoc nemají zájem,
a pokud jsou nějaké moţ nosti, odmítají je.
Počet klientů, jejichţ problémy naše oddělení řešilo, rok od roku roste.
Alarmující je, ţ e se jedná o stále mladší ročníky a dokonce i ţ eny. V roce 2007 byl
Sociálnímu oddělení ve FNOL nahlášen téměř dvojnásobný počet těchto klientů oproti
roku 2006. Z toho nejvíce hospitalizovaných bylo na Psychiatrické klinice, Koţ ní
klinice a na II.interně.
Těmto klientům je sociálním oddělením zajišťováno především oblečení,
vyřízení nových dokladů, umístění v zařízeních následné péče, zajištění místa
na ubytovnách, porady a také pomoc při vyřizování ţ ádostí o ID, vyplňování ţ ádostí
do domovů důchodců i ţ ádostí o sociální dávky a další záleţ itosti dle individuální
situace klienta.
Mnozí přesto odmítají spolupracovat, jsou nepřizpůsobiví, nechtějí se začlenit
do normálního způsobu ţ ivota. Opakovaně se stává, ţ e zajistíme vyřízení nových
dokladů, které pak klientovi při další hospitalizací opět chybí. Nemohou si následně
vyzvednout důchod či sociální dávky.
Ze zařízení následné péče máme zprávy, ţ e při umístění v těchto zařízeních
klienti nedodrţ ují reţ im, narušují chod oddělení, poţ ívají alkohol nebo okrádají
spolupacienty. Proto jim bývá léčba často ukončena. Tato zařízení nám potom
zamítají ţ ádosti o přijetí těchto klientů, takţ e někteří jsou v našem regionu takzvaně
„neumístitelní“. V poslední době nezaznamenáváme podobné situace tak často, jako
tomu bylo v předchozích letech.
Náš typický klient je muţ kolem padesáti let, svobodný nebo rozvedený,
dlouhodobě bez kontaktu s rodinou, nezaměstnaný, zpravidla neevidovaný na ÚP,
často bez nároku na sociální dávky, bez dokladů, abusus alkoholu. Zajímavý je fakt,
39
ţ e našimi klienty jsou v současné době lidé, kteří nevyuţ ívají sluţ eb AD (nebo jen
občas a v minimální míře). Většinou přicházejí z ulice (nádraţ í ČD, různé úkryty pod
mosty, polorozpadlé domy nebo chaty, větrací šachty, teplovodní potrubí, sklepy
panelových domů apod …). Prostředky k obţ ivě získávají vybíráním popelnic, sběrem
odpadu nebo ţ ebráním. Řadě z nich jejich situace vyhovuje a domáhají se propuštění
na své oblíbené lokality.
Kazuistika :
Případ 1 : Muţ , 57 let, svobodný, bezdětný, nezaměstnaný, jedna sestra ţ ijící
taktéţ alternativním způsobem ţ ivota, matka 85 let.
Naším klientem od r. 2001, kdy byl hospitalizován na Koţ ní klinice FNOL pro
bércové vředy, tehdy odeslán poprvé na doléčení do LDN Červená Voda. Další pobyt
v nemocnici následoval aţ po 5-ti letech v r.2006. Od této doby se v nemocnici
objevuje pravidelně 3-4x ročně, pobyty na ulici mezi hospitalizacemi se zkracují,
přibývá také zdravotních obtíţ í. Převáţ ně však bývá přijat pro rozsáhlé koţ ní obtíţ e
– většinou bércové vředy, záněty kůţ e, hnisavá koţ ní loţ iska na DKK. Postupem času
se objevují váţ né problémy se srdeční činností.
Při první hospitalizaci v r.2006 s ním byla poprvé řešena jeho situace, na které
však nechtěl nic měnit. Byl negativistický aţ agresivní, nabízenou pomoc odmítal. Byl
zvyklý ţ ít na ulici samotářským způsobem ţ ivota. Nebyl evidován na ÚP, nepobíral
sociální dávky, ţ ivil se sběrem odpadu. S nikým z rodiny se nestýkal, jen uvedl adresu
své matky.
Postupně jsme pro něho vyřídili nové doklady, kontaktovali jsme matku, která
pomohla alespoň poskytnutím menší finanční částky. Při další hospitalizaci v květnu
2006 jsme podali ţ ádost o invalidní důchod. Klienta jsme vţ dy překládali k doléčení
do Červené Vody, odkud se po různě dlouhé době nechal odvézt zpět do Olomouce
– většinou ke Kauflandu. Také jsme vţ dy poskytovali kompletní ošacení včetně obuvi.
Při pobytu na klinice v lednu 2007 měl jiţ u sebe rozhodnutí z OSSZ o plné
invaliditě, ovšem bez nároku na výplatu důchodu pro nesplnění potřebné doby
pojištění. Podařilo se ho přimět k sepsání ţ ádostí do DD, které byly zaslány na tři
místa. Všechna zařízení postupně odmítla ţ ádost klienta přijmout s tím, ţ e nepatří
do jejich cílové skupiny, nepobírá ţ ádné finanční prostředky, kterými by si pobyt mohl
hradit, navíc v lék. zprávě byl uveden alkohol.
Klientovi udělalo zamítavé stanovisko evidentně radost.
V současné době je klient v evidenci magistrátu města Olomouce - odboru
hmotné nouze, dostává sociální dávky, spolupracuje. Vzhledem k přiznané plné
invaliditě má v pořádku zdravotní pojištění, dává si pozor na své doklady. Přibliţ ně
jednou za dva aţ tři měsíce bývá přijat k hospitalizaci, vţ dy s následným doléčením
v LDN ČV. Azylový dům jako řešení situace odmítá, rovněţ vyřízení levnějšího
ubytování. V poslední době ochotně přijímá nabízenou pomoc, nenechá si však vnutit
nic, co mu nevyhovuje.
Případ 2 : Muţ , 66 let, uţ ivatel SD, v evidenci soc. odd. od r. 2005, na ulici ţ ije
přibliţ ně 10 let.
40
Dva synové v blízkosti, oba opakovaně ochotni otci pomoci finančně
i při vyřizování dokladů.
Od r. 2005 hospitalizován sedmkrát, nejčastěji Koţ ní klinika pro opakované
defekty DK, později interní oddělení pro nově vzniklý DM, kdy klient při své
ţ ivotosprávě není schopen dodrţ ovat dietní opatření ani aplikovat INZ.
Při první hospitalizaci vyřízena ţ ádost do DD, poţ ádáno o vystavení nového OP
a zajištěno místo v AD.
Při následné hospitalizaci zjištěno, ţ e klient v uplynulé době odmítl nástup
na nabídnuté místo v DD. Zajištěno místo na lůţ ku následné péče na LDN.
Další hospitalizace – klient v uplynulém období krátce pobyl v DD, odkud
svévolně odešel. Jako důvod uvádí svoji nespokojenost s výší platby a nutností
dodrţ ovat zavedený reţ im.
Při propuštění zajištěno místo na AD, podle přání klienta podána nová ţ ádost
do DD dle jeho výběru.
Následující hospitalizace – opět bez OP, doklad znovu vyřízen. Místo na DD
nepřichází v úvahu, klientovi nebyl přiznán PnP. Zajištěno místo na LDN, lůţ ko
následné péče, doklady doručeny na LDN.
Prozatím poslední hospitalizace – podána ţ ádost o PnP (jako důvod uvedeno
podání ţ ádosti do DD). Během předchozího pobytu klienta na LDN také podána
ţ ádost do DD.
Klient opět slibuje, ţ e tentokrát do DD nastoupí a zůstane. Propuštěn na AD.
Při kaţ dém přijetí do nemocnice je zřejmé postupné zhoršování zdravotního
stavu klienta, progredující základní onemocnění. Zároveň je patrné, ţ e sám nemá
nejmenší vůli svoji situaci řešit, přes všechny sliby je spokojen se stavem, jaký je.
Počítáme s tím, ţ e se bude stále vracet k dalšímu ošetření. Při většině hospitalizací
byl také vybaven oblečením a obuví, zpravidla přicházel zanedbaný a znečištěný.
Při opakovaných ztrátách dokladů je pro něj nedostupný i důchod, který si nemůţ e
převzít.
Shrnutí :
Zejména u opakovaných hospitalizací našich klientů se uţ tak často
nesetkáváme s odmítavým postojem, daří se nám komunikovat a v některých
případech získávat ke spolupráci i rodinu. Přesto řešíme pořád dokola tytéţ situace
a nikdy nevíme, jak se po propuštění klient zachová. Většinou však návrat na ulici
znamená sklouznutí ke stejnému způsobu ţ ivota jako předtím.
41
Tento projekt v roce 2008 podpořili:
Nadace ČEZ
Statutární město Olomouc
Olomoucký kraj
Mölnlycke Health Care, s.r.o.
Partneři projektu:
Všeobecná zdravotní pojišťovna
Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE
Vojenská zdravotní pojišťovna ČR
Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR
Lékárna u sv. Josefa
Spea Olomouc
Za spolupráci dále děkujeme:
Fakultní nemocnici Olomouc
Vojenské nemocnici Olomouc
Ordinaci pro tbc a respirační nemoci, s.r.o.
a všem ostatním drobným dárcům, příznivcům a spolupracujícím
organizacím
42
43
Sborník z konference
„Zdravotnická péče a bezdomovectví“
(obtíže, možnosti, cesty a výzvy)
Redakce: Bc. Ondřej Mikulášek
Korektury: Mgr. Zdeněk Svoboda
Obálka: Zdeněk Rychta
Vydala: Charita Olomouc 2008
1. Vydání
Tisk: Matice cyrilometodějská, s. r. o.
NEPRODEJNÉ
Lze objednat na adrese:
Středisko pro lidi bez domova
Wurmova 5
771 11 OLOMOUC
[email protected]
ISBN 978-80-254-3656-1
44