doc2. Úvod, teoretická a praktická část, diskuse a
download 
Stížnost Transkript
2. Úvod, teoretická a praktická část, diskuse a
Úvod Ve 20. století v ČR a také v celé Evropě velmi vzrostl počet onemocnění a úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Podle statistických údajů ÚZIS z roku 2004 tvoří úmrtnost na onemocnění oběhové soustavy 46 % ze všech úmrtí u mužů a 56,8 % u žen. Přestože standardizovaná úmrtnost na nemoci oběhové soustavy v ČR pozvolná klesá, stále je znatelně vyšší oproti průměru zemí EU. Mezi nejčastější příčiny smrti patří infarkt myokardu a cévní mozkové příhody. Angina pectoris může předcházet infarktu myokardu. Spolu se zvyšující se prevalencí a mortalitou se v průběhu 20. století extenzivně rozvíjely diagnostické a léčebné možnosti kardiovaskulárních chorob. Touto zásluhou je v současné době možné úspěšně léčit a prodloužit život pouze v ČR miliónům lidí. Zdravotníci, ale také mnozí pacienti jistě chápou, že ani sebelepší léčba není příliš účinná bez aktivní spolupráce pacienta a že léčba je příliš nákladná, jestliže se nezaměřujeme také na prevenci. Úkolem lékařů a nelékařského zdravotnického personálu je vedle provádění léčebné a ošetřovatelské péče také určité vzdělávání, výchova a informování klientů, aby ti mohli aktivně spolupracovat při realizaci prevence a případně léčby, aby se mezi klientem a zdravotníkem vytvořila tzv. terapeutická aliance. Pro tuto činnost zdravotníků byly v minulosti používány pojmy jako je vzdělávání, výchova, osvěta, zdravotní výchova, výchova ke zdraví a možná i jiné. Od počátku 90. let se pro uvedené pojmy a aktivity ve zdravotnictví prosazuje souhrnný pojem edukace. Edukace klientů, přestože tento pojem není zažitý, spadala tradičně do kompetence lékaře, který klienta informuje o jeho chorobě, vyšetřeních, která má podstoupit a rámcově jej obeznamuje s léčbou. Lékaři jsou přece odpovědní za diagnostiku a léčbu a s tím souvisí také edukace, kterou lékaři více či méně realizují. Protože do styku s klientem běžně přicházejí také všeobecné sestry, všeobecní ošetřovatelé a jiné nelékařské profese, je pochopitelné (zvláště pro tyto profesionály), že rovněž oni by mohli podávat informace a poučení v rámci svých profesních kompetencí a činností. Zákon jednoznačně nevymezuje, o kterých tématech musí klienta edukovat lékař a v jakých tématech může edukovat všeobecná sestra a jiní nelékařští pracovníci. V každém případě všeobecné sestry a ošetřovatelé tráví s klientem delší čas než lékař, tudíž mají pro edukaci větší prostor. 8 Mnozí zdravotníci a klienti jistě namítnou, že edukace probíhá ve většině zdravotnických zařízeních neorganizovaně, kontinuita edukace není zdaleka tak dobrá jako kontinuita léčebné a ošetřovatelské péče. To je nepříjemná skutečnost, i když v posledních letech můžeme pozorovat jistá zlepšení. Jedním z kroků ke zlepšení je zavedení předmětu „Základy edukační činnosti sestry“ do kurikula vzdělání ve studijním programu Ošetřovatelství na LF UP v Olomouci. Pevně věříme, že předmět s podobným zaměřením bude zaveden do všech studijních programů se zdravotnickým zaměřením. Další pokrok představují výzkumy a výzkumná šetření, které probíhají mimo jiné v rámci závěrečných prací a jejichž výstupy by mohly přispět ke zkvalitnění edukace. V neposlední řadě různé firmy i odborníci vydávají četné edukační materiály, které slouží edukaci klientů i zdravotníků. Bakalářská práce Zmapování edukovanosti pacientů s anginou pectoris z pohledu všeobecného ošetřovatele se kromě problematiky ICHS zabývá problematikou edukace a faktorů ovlivňujících zdraví obyvatel. Praktická část bakalářské práce prezentuje výsledky dotazníkového šetření, které vypovídají o životním stylu, léčebném režimu a o komponentách edukačního procesu (kdo, kde, kdy, o čem, jak kvalitně a s jakou zpětnou vazbou klienty edukoval). Práce nepřímo vyzdvihuje význam všeobecných sester a ošetřovatelů v edukaci. Součástí práce je poměrně obsáhlá edukační brožura pro pacienty a jejich blízké s AP a po IM (brožura je rozdělena do 3 samostatných dílů). Bakalářská práce a edukační brožura podrobněji zmiňují také témata jako je pohybový režim, dieta, ochrana před stresem a odvykání kouření – jde o témata, která nejsou v odborné literatuře zdaleka tolik publikována jako např. diagnostika a léčba ICHS. Uvědomujeme si, že v posledních letech vzniklo již více závěrečných prací zabývající se edukací kardiaků. Naše bakalářská práce v žádném případě nechce kopírovat jiná díla. Kromě toho jako jedna z mála prací srovnává edukaci ve fakultní a okresní nemocnici. 9 Teoretická část 1 Ischemická choroba srdeční (ICHS) 1. 1 Definice ICHS Ischemická choroba srdeční (ICHS) je onemocnění, které vzniká na základě akutního nebo chronického omezení, případně zastavení přítoku krve vlivem změn na věnčitých tepnách (koronární složka) do určité oblasti srdečního svalu, kde vzniká ischemie až nekróza (myokardiální složka). K poškození svalu dochází z důvodu nepoměru mezi dodávkou a spotřebou kyslíku v myokardu (Špinar, Vítovec, 2003, s. 46). 1. 2 Rozdělení Tabulka 1 – rozdělení forem ICHS (Aschermann, 2004, s. 607) Akutní formy • infarkt myokardu s EKG nálezem elevací úseku ST nebo bez tohoto nálezu • nestabilní angina pectoris (NAP) • náhlá koronární (srdeční) smrt Chronické formy • stabilní (námahová) angina pectoris • variantní angina pectoris • němá ischemie myokardu • mikrovaskulární angina pectoris (koronární syndrom X) • stavy po infarktu myokardu • srdeční nedostatečnost na podkladě ICHS • arytmie na podkladě ICHS (dysrytmická forma anginy pectoris) Špinar a Vítovec uvádějí mírně odlišné dělení ICHS (v porovnání s tabulkou 1): 1. nebolestivé formy: – němá ischemie, – srdeční selhání, – arytmie, – náhlá smrt (může ji předcházet bolest), 2. bolestivé formy: – angina pectoris – námahová, stabilní, – akutní koronární syndrom (AKS), – angina pectoris – nestabilní, – Prinzmetalova angina pectoris, 10 infarkt myokardu (> 20 % infarktů myokardu je nebolestivých) (Špinar, – Vítovec, 2003, s. 47). 1. 3 Rizikové faktory Rizikové faktory ICHS dělíme na: I. neodstranitelné (neovlivnitelné): – věk (> 45 let muži, > 55 let ženy) – mužské pohlaví – rodinná (genetická) zátěž II. odstranitelné (ovlivnitelné): A. hlavní – hyperlipoproteinémie – kouření – hypertenze B. vedlejší – diabetes mellitus – obezita – tělesná inaktivita – hyperurikémie – hyperhomocysteinémie – dlouhodobý emoční stres – další (stopové prvky, tvrdá voda) (Špinar, Vítovec, 2003, s. 47). (Příloha i. obsahuje skórovaní tabulky koronárního rizika.) 11 1. 4 Námahová (stabilní) angina pectoris 1. 4. 1 Definice Chronická (stabilní) angina pectoris, nazývaná obvykle námahová angina pectoris, se projevuje jako bolest vyvolaná ischemií myokardu, vznikající při fyzické nebo psychické zátěži a mizící v klidu. Příčinou vzniku ischemické anginózní bolesti je nepoměr mezi potřebou a přísunem kyslíku v myokardu (Kolář, 2003, s. 283). 1. 4. 2 Prevalence a incidence Postiženi jsou převážně muži, a to i v mladším věku (40–50 let), zatímco ženy nejvíce teprve po 50. roce věku. Prevalence onemocnění v populaci (celkový počet případů na 100 000 obyvatel) je odhadována na 1,1–2,6 % všech nemocných v praxi všeobecného lékaře ve věkové kategorii mezi 30 a 59 roky a 5–10 % u mužů nad 40 let. Výskyt anginy stoupá s věkem a ve všech věkových kategoriích je vyšší u mužů než u žen (Špinar, Vítovec, 2003, s. 139). V příloze ii. najdeme statistiky týkající se kardiovaskulárních chorob. 1. 4. 3 Stručně k nejdůležitějším rizikovým faktorům – ve vztahu k edukaci Protože ICHS a angina pectoris vznikají téměř výhradně na podkladě aterosklerózy koronárních tepen, můžeme hovořit zároveň o rizikových faktorech aterosklerózy i ICHS. Hypertenze. U mužů středního věku s TK nad 160/95 mm Hg je riziko aterosklerotických komplikací 5× vyšší než u normotenzních osob. Zvýšení systolického krevního tlaku je významnějším rizikovým faktorem než zvýšení diastolického krevního tlaku. Léčba hypertenze snižuje riziko kardiovaskulárních příhod bez ohledu na věk (i ve věku nad 80 let). Cílové hodnoty krevního tlaku jsou < 140/90 mm Hg, u diabetiků < 130/85 mm Hg. Léčba hypertenze snižuje především incidenci cévních mozkových příhod, ICHS a srdečního selhání (Špinar, Vítovec, 2003, s. 36). Kouření je jedním z nejrozšířenějších rizikových faktorů, sdružených s rizikem aterosklerózy, především CMP, IM a obliterací DKK. Mechanizmem účinku kouření je nejen indukce endoteliální dysfunkce, ale i rozvoj dyslipidemie (nízký HDL cholesterol, více oxidovaných LDL), hemodynamický stres (tachykardie, přechodný vzestup TK), 12 zvýšení koagulační pohotovosti, vyšší arytmogenní pohotovost a relativní hypoxie (CO redukuje kapacitu Hb pro kyslík). Kompenzačně k relativní hypoxii se vyvíjí polycytémie, zvyšující viskozitu krve, a tím riziko trombotické příhody. Snižuje se tolerance k fyzické zátěži. U žen užívajících hormonální antikoncepci kouření potencuje riziko IM a CMP. Ve srovnání s nekuřáky je u kuřáků jedné krabičky/den zvýšeno riziko ICHS asi 3–5× a riziko náhlého úmrtí asi o 70 %. Kouření zvyšuje riziko prakticky všech kardiovaskulárních komplikací: náhlé smrti, akutního IM, nestabilní anginy, CMP, aneuryzmatu aorty a ICHDK. Přestat kouřit přináší zisk v každém věku. Riziko náhlé smrti se při vynechání kouření snižuje na úroveň nekuřáků asi během 1 roku, v riziku ICHS se po 2 letech nekuřáctví dostává bývalý kuřák na úroveň nekuřáka (Špinar, Vítovec, 2003, s. 36). Definice kouření: vdechování tabákového kouře, které má charakter naučeného chování spojeného jak s určitými fyzickými, tak psychickými a sociálními prožitky a souvislostmi vedoucími k jeho opakování (Vokurka, Hugo a kol., 2005, s. 481). Závislost na tabáku je chronické, recidivující a letální onemocnění, které zkracuje život polovině kuřáků v ČR v průměru o 15 let. V Evropě i v ČR je příčinou každého pátého úmrtí, a to především na kardiovaskulární nemoci, dále způsobuje asi třetinu onkologických onemocnění, přes 80 % chronických plicních onemocnění a další nemoci ve všech klinických oborech. V ČR je každoročně 18 000 úmrtí, tedy 50 denně, způsobeno kouřením. V ČR kouří cca 30 % dospělé populace, tedy přes 2 miliony osob (Králíková, Býma, 2005, s. 327–328). Graf 1 znázorňuje výskyt kuřáků v ČR. Problematice kuřáctví se podrobněji věnují přílohy iii. a vi. 13 Kuřáctví 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1993 nikdy nekouřil 1996 1999 Muži bývalý kuřák 2002 1993 příležitostný kuřák 1996 1999 2002 Ženy slabý kuřák silný kuřák Graf 1 – výskyt kuřáků v ČR (Kamberská, Kasalová Daňková, Š, Holub, 2006, s. 23) Diabetes mellitus a porušená glukózová tolerance. Diabetická makroangiopatie postihuje všechny predilekční lokalizace aterosklerózy: koronární i cerebrální a arterie dolních končetin. Riziko ICHS je u diabetiků 2–4× vyšší než u nediabetické populace (u mužů 2×, u žen 4× vyšší). Cévní mozkové příhody jsou u diabetiků asi 3× častější, 80 % diabetiků umírá na komplikace aterosklerózy. Diabetik, který dosud netrpí ICHS, má stejně vysoké riziko infarktu myokardu jako nediabetik, který již IM prodělal (Špinar, Vítovec, 2003, s. 36–37). Obezita. Se stoupajícím BMI se zvyšuje kardiovaskulární i celková mortalita. Vzestup mortality je dán především vzestupem ICHS, CMP, ale také nádorových a dalších onemocnění. Při vzestupu váhy o 20 % nad normu se signifikantně zvyšuje výskyt ICHS (Špinar, Vítovec, 2003, s. 37). Fyzická inaktivita. Longitudinální studie prokázaly, že pravidelná fyzická aktivita snižuje riziko ICHS, kardiovaskulární i celkové mortality u mužů i u žen, toto však musí být součástí celkové sekundární prevence. Riziko ICHS u mužů se sedavým způsobem života je asi 2× větší než u mužů s pravidelnou fyzickou aktivitou. U osob se sedavým způsobem života, které začnou cvičit, se riziko ICHS snižuje ve srovnání s těmi, kteří nezmění životní styl (Špinar, Vítovec, 2003, s. 37). 14 Krevní lipidy. Rizikovým faktorem pro vznik ICHS je zvýšená hladina LDLcholesterolu (cholesterol o nízké hustotě) a TG (triglyceridy) a nízká hladina HDLcholesterolu (cholesterol o vysoké hustotě) (tabulka 2). Tabulka 2 – doporučené hladiny lipidů v séru u dospělých (Schneiderka, 2004, s. 62–63, 92) veličina referenční meze jednotka muži ženy cholesterol celkový (TCH) v séru 0–5,0 mmol/l cholesterol HDL v séru 1,0–1,6 1,2–1,6 mmol/l cholesterol LDL v séru do 3,0 mmol/l triacylglyceroly, triglyceridy (TG) v séru 0–1,7 mmol/l 1. 5 Primární a sekundární prevence Hlavní cíl prevence ICHS s manifestním onemocněním nebo s vysokým rizikem jeho rozvoje je snížit toto riziko klinických kardiovaskulárních příhod a prevence předčasné invalidizace a úmrtnosti a v důsledku toho prodloužení života. K tomu slouží uplatňování zásad primární a sekundární prevence. O primární prevenci hovoříme před manifestací nemoci a o sekundární prevenci u osob s již prokázanou chorobou. Principy jsou v podstatě stejné, v některých aspektech je sekundární prevence přísnější. Zásady primární a sekundární prevence můžeme rozdělit na opatření režimová a opatření vedoucí k redukci rizikových faktorů jejich léčbou. Mezi režimová opatření patří vedle pohybové aktivity především zanechání kouření, změna stravovacích návyků a redukce tělesné hmotnosti. Samozřejmě závisí na ochotě nemocných s ICHS nebo zvýšeným rizikem změnit své návyky. Bez aktivní spolupráce nemocného je léčba problematická (Špinar, Vítovec, 2003, s. 323). 1. 5. 1 Dietní opatření, úprava stravy a snížení tělesné hmotnosti Nemocní s nadváhou (BMI > 25 kg/m2) nebo obezitou (BMI > 30 kg/m2) mají zvýšené riziko vzniku a rozvoje ICHS. Je stále smutnou skutečností, že vysoké procento naší populace, mužů i žen, má nadváhu. Snížení tělesné hmotnosti příznivě ovlivňuje i ostatní rizikové faktory rozvoje aterosklerózy, jako krevní tlak, hladinu glykémie i hodnoty krevních lipidů. Pro rychlou orientaci je užitečným ukazatelem nadváhy a obezity obvod pasu. Důvodem ke snižování tělesné hmotnosti je objem pasu u mužů > 94 cm a > 80 cm u žen. Distribuce tuku tzv. gynoidní – typ hruška, je z pohledu rizika 15 ischemické choroby srdeční mnohem méně významná než tzv. androidní – typ jablko, proto se někdy udává poměr pas/boky (waist/hip ratio), u mužů by měl být < 0,90, u žen < 0,80. Za hlavní cíle ovlivnění dietních návyků se pokládá: – snížení celkového kalorického příjmu, – snížení celkového příjmu tuků na < 30 % celkového energetického příjmu, podílu tuků s nasycenými mastnými kyselinami na < 1/3 celkového příjmu tuků a příjem cholesterolu < 300 mg denně, – snížení podílu nasycených tuků v potravě a jejich částečné nahrazení tuky z rostlinných zdrojů, mořských živočichů a karbohydráty, – zvýšení příjmu čerstvého ovoce, cereálií a zeleniny, – snížení příjmu kuchyňské soli a alkoholu u nemocných se zvýšeným krevním tlakem (Špinar, Vítovec, 2003, s. 324). Hlavní dietní zásady při ICHS: – menší porce a žádné přejídání, – 5× denně ovoce a zeleninu, – 6 porcí celozrnných potravin a luštěnin denně, – dostatek luštěnin, ořechů nebo semen, – 170 g libového masa nebo drůbeže 3–4× týdně, – nejméně 2–4× týdně tučné ryby (losos, makrela, tuňák, sardinky), vlašské ořechy, mletá lněná semena, – u lidí s nadváhou postupné snižování váhy (0,5 kg týdně), – alkohol v malém množství (1 drink pro ženy a 2 pro muže denně) neškodí, neboť zvyšuje hladinu „správného“ HDL cholesterolu (podrobněji viz tabulka 3) (Frej, 2006, s. 99). Poznámka: 1 drink (jinak řečeno 1 jednotka alkoholu) vychází z tzv. standardního nápoje, což je jeden z následujících – 330 ml piva nebo 40 ml destilátu (40 % alkoholu) nebo 140 ml vína (12 %) či 90 ml sherry (18 %) nebo 70 ml likéru či aperitivu (25 % alkoholu). 1 drink = 25–50 ml destilátu, 100–200 ml vína nebo 300 ml piva (Radimecký, 2006; Frej, 2006, s. 30). 16 Tabulka 3 – co (ne)jíst při ICHS? (Frej, 2006, s. 100) Vhodné potraviny Potraviny vhodné v omezeném množství Mononenasycené tuky (olivový olej) Rostlinné oleje, máslo v malém množství Maso bílé, libové, bez kůže Drůbeží šunka, libové hovězí Ryby mořské a sladkovodní (losos, pstruh, sardinky, šproty) Mléčné výrobky polotučné Zelenina čerstvá, dušená, mražená Ovoce čerstvé Luštěniny Pečivo celozrnné (graham) Mandle, vlašské a pistáciové ořechy, dýňová a slunečnicová semínka, mletá lněná semena Koření Bylinné a zelené čaje, pramenitá voda Do 2 % tuku v sušině, sýry do 30 % tuku v sušině Vejce Kompoty bez cukru, ovoce sušené Nevhodné potraviny Živočišné tuky (sádlo, lůj, palmový a kokosový olej), margaríny Červené maso, tučná masa, uzeniny, vnitřnosti, husí a kachní maso, konzervy Úhoř, uzené ryby Plnotučné výrobky, sýry nad 30 % tuku v sušině Zelenina smažená Slazené kompoty, marmelády Tmavé pečivo pšeničné Pečivo z bílé mouky, kynuté těsto Ořechy kešu, arašídy Minerální voda, černý čaj, káva Slazené limonády 1. 5. 2 Fyzická aktivita a cvičení v prevenci srdečních chorob a při srdečních chorobách 1. 5. 2. 1 Teoretický úvod Rehabilitace nemocných s ICHS, zvláště po akutní koronární příhodě, je dlouhodobě známým a užívaným způsobem aerobního tréninku jako součásti sekundární prevence. V roce 1969 definovala SZO rehabilitaci kardiaků jako komplex prostředků potřebných k zajištění nejlepšího fyzického, mentálního i sociálního stavu, jenž umožní nemocnému plnohodnotné zařazení do společnosti. V posledním desetiletí je rehabilitace používána ke zlepšení fyzické výkonnosti nejen nemocných po akutním infarktu myokardu, nýbrž všech kardiaků. Rehabilitace kardiaků představuje vysoce výkonný proces, vedoucí ke zkrácení hospitalizací a snížení jejich počtu. Hlavní cíle všech rehabilitačních programů směřují k: – návratu do normálního způsobu života po fyzické i psychosociální stránce – prevenci komplikací – snížení kardiovaskulární morbidity a předčasných úmrtí. 17 K dosažení výše uvedených požadavků slouží celý komplex opatření, souhrnně nazývaný sekundární prevencí, jehož jednu nezbytnou složku představuje rehabilitace a fyzický trénink. Příznivý důsledek rehabilitace kardiaků se projevuje zvýšením pracovní kapacity, snížením symptomatologie (záchvatů anginy pectoris, dušnosti a pocitu únavy). Faktory, které omezují úroveň tréninkového zatížení, jsou: – námahová angina pectoris – námahou provokované dysrytmie a chronotropní inkompetence – dušnost a únava – klaudikace dolních končetin – přidružená onemocnění a orgánová postižení – nespolupráce nemocného. Forma rehabilitace kardiaků může být dvojí: – individuální – skupinová (Aschermann, 2004, s. 1421–1422). Podle Světové zdravotnické organizace jsou kardiaci dle funkčního vyšetření rozděleni do 4 skupin. Funkčním vyšetřením jsou jednak testy zátěžové, např. na ergometru, ale i celé zhodnocení stavu nemocného celým týmem lékařů a rehabilitačních odborníků (Hromádková a kol., 1999, s. 292). I. funkční (rehabilitační) skupina kardiaků je tč. bez kardiálních obtíží, zvládají všechny činnosti běžného života, můžeme využít všechny formy LTV a v rozumné míře i rekreační sport. II. funkční skupina jsou srdečně nemocní s lehkým omezením fyzické aktivity, u nichž nastávají obtíže, především dušnost a stenokardie, při zvýšené fyzické námaze denního života (Hromádková a kol., 1999, s. 304). U této skupiny je naším úkolem zvyšovat adaptaci kardiovaskulárního systému na zátěž, nejlépe vhodně zvolenou formou individuální nebo skupinové LTV. III. skupina má obtíže při běžných denních činnostech, v sedu, při chůzi, pomocí LTV se snažíme zvýšit výkonnost srdce, kontraindikována jsou cvičení silová a rychlostní. IV. skupina kardiaků je natolik omezená onemocněním srdce (obtíže i v klidu a při mírné zátěži), že rehabilitace probíhá jen jako základní výcvik k soběstačnosti, jejich závislost na pomoci druhé osoby je vysoká (Votava, 2003, s. 179–180). 18 Pohybová aktivita se dělí na dynamickou a statickou. Dynamická zátěž znamená pravidelné střídání kontrakce a relaxace, statická zátěž pak izometrický stah svalu proti fixnímu odporu. Dynamickou zátěž představuje chůze nebo běh. Statická zátěž se krátkodobě uplatňuje v různých denních činnostech, především při nošení břemen. Hovoříme-li o silovém tréninku, máme na mysli posilování svalstva horních i dolních končetin a trupu určitou zátěží na posilovacích trenažérech. Ale i jízda na ergometru nebo veslech, zvláště při větším odporu, zahrnuje silový trénink. Tedy obecně, posilování proti velkému odporu vede ke zvýšení svalové síly, střední odpor představuje rovnováhu mezi silou a vytrvalostí a cvičení proti nízkému odporu je trénink vytrvalostní (obrázek 1). Obrázek 1 – klasifikace posilovacího tréninku ve vztahu k intenzitě zátěže (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 127) Základem rehabilitace kardiaků je vytrvalostní, aerobní trénink, tedy déletrvající dynamická zátěž na úrovni nebo pod úrovní anaerobního prahu. Pravidelný vytrvalostní a silový trénink vyvolává charakteristické změny, které vedou ke zlepšení fyzické kondice. Tyto změny nazýváme tréninkovým efektem a dovolují dosáhnout vyššího fyzického zatížení s nižší frekvenční odpovědí (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 127–128). Fyzický trénink střední intenzity 3–5× týdně vede ke zřetelnému zlepšení tělesné kondice již po 8–10 týdnech, stejně tak u nemocných se srdečním onemocněním, jako u zdravých (Špinar, Vítovec, 2003, s. 327). 19 Intervalový trénink je definován jako trénink, kdy jsou krátké úseky zátěže střídány s úseky minimální zátěže nebo klidu, tedy fází zotavení. Je zvláště vhodný pro nemocné s nízkou tolerancí zátěže (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 128). 1. 5. 2. 2 Vhodné pohybové aktivity pro kardiaky Za nejvhodnější způsob svalového zatěžování pro kardiaky se všeobecně pokládá aerobní svalový trénink. Mezi takové formy zátěže řadíme především chůzi (včetně stoupání po schodech a do kopce), cvičení na rotopedu, turistiku, indiánskou chůzi (rychlá chůze střídána s rychlým klusem), rytmicky prováděná cvičení různých svalových skupin, jogging a klus. K posílení svalstva horních končetin doporučujeme nošení lehčích břemen při chůzi, později i při klusu (joggingu), dynamickou ergometrii paží, plavání. Za aktivity s nízkou až střední intenzitou, zvláště vhodnou pro starší kardiaky, považujeme procházky, zahrádkaření nebo zahradničení, domácí úklid, tanec a doporučená domácí cvičení. Mezi vhodné, rekreačně prováděné sporty patří běh, jízda na kole, veslování (kanoistika), fotbal, basketbal, volejbal, běžkové lyžování (Aschermann, 2004, s. 1422). Aerobní trénink tvoří hlavní část cvičební jednotky. Pravděpodobně nejvhodnějším způsobem je trénink na rotopedu nebo běhátku. Umožňuje přesně dávkovat a kontrolovat zátěž, ale i oběhové a klinické ukazatele (TK, tepová frekvence). Trénink může probíhat kontinuálně nebo intervalově. Optimální zátěž představuje chůze. Z pohledu muskuloskeletálního postižení i výskytu arytmií je nejbezpečnější. I chůzi lze intenzivně trénovat. Řada nemocných však preferuje zábavnější fyzickou aktivitu. Jedná se o plavání, tenis, lyžování, volejbal, basketbal, fotbal a další. Při provozování těchto aktivit hrají zásadní roli dva faktory. Jsou to technická vyspělost a soutěživost. Technická vyspělost snižuje námahu spojenou s činností (například u sjezdového lyžování) a soutěživost ji zvyšuje, včetně rizika komplikací. Nemocným tyto sporty nezakazujeme, ale doporučujeme, aby je prováděli s menším emočním zaujetím nebo použili různé modifikace, např. hrát tenis bez počítání atd. (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 130–131). Je vhodné zařazovat i prvky silového tréninku (rezistenční, izometrické cviky), jako prevenci svalové atrofie, která se při nečinnosti velmi rychle rozvíjí. Zařazování silových cvičení je vhodné alespoň 2× týdně. Silové prvky se zpravidla zařazují po 14 dnech aerobního tréninku. Stanoví se 1-RM (one repetition maximum – maximum 20 jednoho opakování), což je maximální zátěž, kterou je nemocný schopen jednou bez pomoci překonat; 1-RM se stanoví pro každý cvik zvlášť. Nemocný cvičí na 50 % 1RM po dobu 30 vteřin, po kterých následuje 30vteřinový klid. Hodnoty TK a tepové frekvence jsou měřeny na horní končetině v průběhu cvičení dolních končetin. Silové cviky se provádějí pomalu a plynule, zhruba 2 cviky za 5 vteřin. Pacient nesmí provádět během tohoto cvičení Valsalvův manévr (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 130). Příkladem může být rytmicky prováděné zvedání břemen (4–7 kg) 10–15krát po sobě dvakrát týdně (Aschermann, 2004, s. 1422). 1. 5. 2. 3 Určení intenzity zátěže, frekvence a délky tréninku Základním předpokladem tréninku je otestování fyzické výkonnosti zátěžovým testem. V evropských podmínkách se častěji provádí bicyklová ergometrie než testování chůzí na pohyblivém pásu („běhátku“), oblíbeném v zámoří. Při individuálním přístupu se uplatňuje pravidlo FIT, tj. frekvence, intenzita a čas (Aschermann, 2004, s. 1422). Stanovení intenzity zátěže má zásadní význam. K dosažení tréninkového účinku musí být intenzita dostatečná, ale na druhé straně bezpečná, aby nemocného neodradila od pravidelného cvičení. Přetrvává nejednotnost v názorech, zda déletrvající zátěž nižší intenzity je srovnatelná se zátěží intenzivnější. Je pravděpodobné, že zátěž vyšší intenzity přináší nemocným lepší prognostický účinek. Intenzita zátěže se může blížit anaerobnímu prahu (ANP), ale neměla by ho překračovat. Anaerobní práh je definován jako stupeň zátěže, při kterém je aerobní metabolismus doplňován metabolismem anaerobním se vzestupem koncentrace laktátu v plazmě. Při stanovení intenzity zátěže se tradičně vychází z relativně lineárního vztahu mezi spotřebou kyslíku a tepovou frekvencí. Proto se nejčastěji používá tréninková tepová frekvence (TTF). Existuje několik způsobů určení TTF. V praxi se nejčastěji používají: – procenta tepové rezervy, – procenta maximální TF nebo symptomy limitované. Procenta tepové rezervy. Výpočet tepové frekvence podle tepové rezervy je dán vzorcem TTF = (TF max.– kTF) × (0,7–0,8) + kTF. Příklad ukazuje tabulka 4. 21 Tabulka 4 – výpočet intenzity zátěže podle procenta tepové rezervy: rezerva TF = TF max. – klidová TF (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 129) 70 % rTF 80 % rTF Klidová TF 60 60 TF max. 125 125 Rezerva TF 65 65 % rezervy TF 65 × 0,7 = 46 65 × 0,8 = 52 Klidová TF + % rezervy TF 60 + 46 60 + 52 Tréninková tepová frekvence 106 112 TF – tepová frekvence, rTF – tepová rezerva Podle příkladu v tabulce 4 je tréninková tepová frekvence vypočítaná podle procenta tepové rezervy 106–112 tepů/min. Procenta maximální tepové frekvence. Použijeme-li hodnoty maximální tepové frekvence uvedené v tabulce 4, bude výpočet podle procenta maximální tepové frekvence pro 70 % TF max.: 125 × 0,7 = 88 tepů/min a pro 80 % TF max. 125 × 0,8 = 100 tepů/min. Doporučená tréninková frekvence se podle této metody pohybuje mezi 88– 100 tepů/min. Vidíme, že doporučené tréninkové hodnoty podle procenta TF max. jsou nižší než podle rezervy TF. Proto se první způsob doporučuje v časných stadiích tréninku a u osob rizikovějších, druhý způsob pak v pokročilejších stadiích tréninku. Pro posouzení intenzity zátěže můžeme orientačně použít jednoduchou metodu „mluvit, zpívat, těžce dýchat“. Jestliže je nemocný schopen hovořit během zátěže, je zátěž přiměřená. Je-li schopen zpívat je nedostatečná, je-li dušný, je zátěž příliš velká. Frekvence a délka tréninku. Za optimální se pokládá pravidelná fyzická aktivita 3–5× týdně po dobu minimálně 30 minut. Samozřejmě záleží na intenzitě tréninku. Kalorického výdeje, který by měl být postupně alespoň 1 000 kcal/ týdně, lze dosáhnout buď intenzivním tréninkem po kratší dobu, nebo méně intenzivním tréninkem po dobu delší. Možnou variantou, která by mohla mít srovnatelný kalorický výdej a některým nemocným více vyhovovat, jsou opakované, kratší (10–15 min) aktivity v průběhu dne. Tento způsob tréninku je označován jako intermitentní (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 129–130). 22 1. 5. 2. 4 Organizace cvičební hodiny Cvičební hodina začíná 10minutovou zahřívací periodou s protažením velkých svalových skupin („strečink“) a rytmickými cviky. Pokračuje aerobním tréninkem na pohyblivém pásu („běhátku“) nebo bicyklovém ergometru s programovanou zátěží v trvání 40 minut a končí uvolňovacími dechovými a svalovými cviky. Celá tréninková hodina je sledována fyzioterapeutem, který kontroluje stupeň dosažené zátěže (Aschermann, 2004, s. 1422). Celková doba cvičební jednotky je asi 60–90 minut. Před jejím zahájením je třeba zjistit hodnoty TK a TF a zeptat se nemocného na subjektivní obtíže (stenokardie, dušnost). Hodnoty TK a pulsu je třeba sledovat i v průběhu aerobní zátěže a bezprostředně po ní, u osob s vyšším rizikem nebo arytmiemi je vhodné napojení na monitor. Nemocnému je třeba doporučit fyzickou aktivitu i ve dnech, kdy nenavštěvuje řízený trénink. Vhodný způsob tréninku je jízda na domácích rotopedech nebo na kole (Chaloupka, Siegelová et al., 2006 s. 130). 1. 5. 2. 5 Fyziologické účinky zátěže na organismus Je mimo veškerou pochybnost, že inaktivita představuje závažný rizikový faktor ICHS. Zvyšující se úroveň fyzické aktivity je v nepřímém vztahu s dlouhodobou kardiovaskulární mortalitou. Metaanalýza 10 randomizovaných studií zjišťující efekt rehabilitace u nemocných po infarktu myokardu uvádí 24% snížení celkové mortality a 25% kardiovaskulární mortality u rehabilitovaných nemocných ve srovnání s kontrolní skupinou. Snížení mortality u nemocných po infarktu myokardu fyzickou aktivitou je průkazné, pouze pokud je součástí řady preventivních opatření s modifikací ostatních rizikových faktorů. Vyšší úroveň fyzické zdatnosti posuzovaná zátěžovým testem, je spojena s významně nižší následnou kardiovaskulární mortalitou u mužů i žen. Fyzická aktivita brání vzniku hypertenze. U nemocných s lehkou hypertenzí snižuje fyzická aktivita krevní tlak na 8–12 hodin po cvičení a průměrný tlak je nižší ve dnech cvičení než ve dnech bez cvičení. Pozitivní vliv tréninku byl pozorován též na sacharidový metabolizmus. Zahrnuje zvýšenou senzitivitu k inzulinu, sníženou produkci glukózy v játrech, větší počet buněk utilizujících glukózu a redukci obezity (Špinar, Vítovec, 2003, s. 326). 23 Cvičení příznivě ovlivňuje fibrinolytický systém. Namáhavý vytrvalostní trénink po dobu 6 měsíců u zdravých starších mužů měl příznivý vliv na hemostatické ukazatele. Krátkodobý i dlouhodobý trénink ovlivňuje také aktivitu destiček. Aktivace destiček hraje důležitou roli v patofyziologickém mechanizmu koronární trombózy. Pravidelné cvičení zlepšuje funkci endotelu. Rovnováha mezi sympatickou a parasympatickou aktivitou má vliv na kardiovaskulární funkci. Zvýšená aktivita sympatiku je spojena se zvýšeným rizikem srdečních příhod, zvláště u nemocných s prokázanou ICHS. Pomocí měření variability srdečního rytmu byla zjištěna vyšší parasympatická aktivita fyzicky trénovaných osob ve srovnání s netrénovanými (Špinar, Vítovec, 2003, s. 326–327). Tabulka 5 ukazuje v bodech vliv pravidelného cvičení na organismus. Tabulka 5 – vlivy pravidelného cvičení na organizmus (Špinar, Vítovec, 2003, s. 328) hemodynamické ● snížení klidové a zátěžové frekvence ● snížení klidových i zátěžových hodnot krevního tlaku ● snížení požadavků kyslíkové spotřeby myokardu při submaximálních hodnotách fyzické aktivity ● zvýšení plazmatického objemu ● zvýšení kontraktility myokardu ● zvýšení periferního žilního tonu ● změny fibrinolytického systému ● zvýšení na endotelu závislé dilatace ● zvýšení tonu parasympatiku ● pravděpodobné zvýšení koronárního průtoku a denzity myokardiálních kapilár ● redukce hmotnosti metabolické ● zvýšení glukózové tolerance ● zlepšení lipidového profilu ● změny životního stylu ● snížená pravděpodobnost kouření ● možná redukce stresu ● krátkodobé snížení chuti k jídlu Tréninkem navozené snížení tepové frekvence je nejnápadnější projev pravidelné fyzické aktivity. Měření klidového pulzu představuje jednoduchý ukazatel odpovědi na trénink. Tréninková aktivita vede současně ke snížení zátěžové tepové frekvence. Klidové, ale i zátěžové hodnoty krevního tlaku se při určitých stupních zátěže v důsledku tréninku snižují (Špinar, Vítovec, 2003, s. 327–328). Příloha vii. obsahuje seznam lázní v ČR, které se zabývají rehabilitací kardiaků. 24 1. 5. 3 Odvykání kouření 1. 5. 3. 1 Definice Léčba závislosti na tabáku zahrnuje (jednotlivě nebo v kombinaci) behaviorální a farmakologické intervence jako krátké doporučení a poradenství, intenzivní podpora, aplikace léků, které pomáhají snížit nebo překonat závislost na tabáku. Specialista v odvykání kouření je osoba vyškolená a placená za poskytování kvalifikované podpory a pomoci kuřákům, kteří si přejí přestat kouřit, nad rámec krátké intervence. Nemusí to být lékař nebo sestra, ale neměli by tuto službu poskytovat bezplatně v rámci své běžné práce, protože pak není dostatečně efektivní. 1. 5. 3. 2 Definice kuřáctví a souvisejících problematik: Pravidelný (denní) kuřák: Kouří v době šetření nejméně jednu cigaretu denně. Příležitostný kuřák: V době šetření kouří, ale méně než jednu cigaretu denně. Bývalý kuřák: Kouřil (vykouřil během života více než 100 cigaret), ale v době šetření nekouří. Nekuřák: Nikdy nevykouřil 100 a více cigaret. Abstinence – dlouhodobá abstinence: doba nejméně 6, raději 12 měsíců od poslední cigarety, biochemicky validizovaná. Validizace expozice tabákovému kouři: CO ve vydechovaném vzduchu (nespecifický test, zachycuje předchozích 12 hodin) nebo kotinin v séru nebo plazmě (zachycuje poslední 2–3 dny a lze odlišit i pasivní kouření). Centra léčby závislosti na tabáku jsou specializovaná pracoviště v rámci léčebně preventivní péče, většinou v rámci pneumologických nebo interních klinik, nejméně s jedním speciálně vyškoleným lékařem a jednou sestrou. Poradny pro odvykání kouření nabízejí možnost především psychosociální podpory a podrobnější konzultace, nebývají součástí léčebně-preventivní péče, s různým zázemím. Vznikaly především v 90. letech 20. století (cca 40 v ČR). I když naprostá většina kuřáků zkouší přestat bez cizí pomoci, úspěšnost těchto pokusů bez asistence je nízká. Kouření je relabujícím onemocněním a i mezi kuřáky, kteří zkoušejí přestat, je počet relapsu vysoký. Přirozené populační procento těch, kdo úspěšně přestanou kouřit, bývá ročně kolem 2 %, hodnoceno dlouhodobě v populaci s dobrou kontrolou tabáku. V ČR kouří cca 30 % dospělé populace, tedy přes 2 miliony osob. Asi 60–70 % z nich, tedy přes 1,5 milionu, si přejí přestat. 25 Dostupnost podpory a léčby pro ty kuřáky, kteří chtějí přestat, je jedním z bodů kontroly tabáku nejen pro jednotlivé zdravotníky, ale pro celý zdravotní systém. Doplňuje jiné přístupy (vývoj daní z tabákových výrobků, restrikce jejich užívání a reklamy, regulace jejich obsahu a zdravotní varování, nekuřácké veřejné prostory, informování veřejnosti a vzdělávání), ale má specifickou cílovou skupinu: kuřáky, kteří si přejí přestat kouřit a potřebují pomoc. Preventivní přístupy k mladým lidem by (v případě úspěšnosti!) snížily výskyt nemocí za 30–50 let, zatímco odvykání kouření dospělých kuřáků zlepší zdraví populace rychleji, za 20 až 30 let. Začlenit léčbu závislosti na tabáku do zdravotních systémů doporučuje ve svém článku 14 i Rámcová úmluva o kontrole tabáku WHO, platná od 28. 2. 2005. Přesto podpora a léčba pro kuřáky, kteří chtějí přestat kouřit, není ještě samozřejmou součástí všech evropských zdravotnických systémů, ani v ČR. Paradoxně v protikladu s omezenou dostupností léčby závislosti na tabáku jsou extrémně široce dostupné tabákové výrobky. Změnu přináší projekt s podporou MZ ČR a české kanceláře WHO, který realizuje Česká koalice proti tabáku spolu s dalšími subjekty a v jehož rámci od roku 2005 vznikají specializovaná Centra léčby závislosti na tabáku, zatím většinou při fakultních nemocnicích (jejich seznam viz příloha iii.). 1. 5. 3. 3 Léčba závislosti na tabáku Existují tři účinné typy intervencí: krátké intervence zdravotníků v rámci jejich rutinní práce, intenzivnější podpora specialisty (ve specializovaných centrech) a farmaceutická pomoc, která přibližně zdvojnásobuje úspěšnost, ať během kratších, či delších sezení. Základní farmakoterapie představuje především náhradní terapie nikotinem (náhradní terapie nikotinem – NTN, anglicky nicotine replacement therapy – NRT) a bupropion. NTN můžeme v Evropě najít jak na lékařský předpis, tak volně prodejnou v lékárnách i mimo ně. Bupropion (firemní název Zyban) jako jediné antidepresivum s indikací léčby závislosti na tabáku u pacientů bez deprese je v Evropě široce dostupný, pouze vázaný na lékařský předpis (Králíková, Býma, 2005, s. 327–328). Od září 2006 je v zemích EU registrován vareniclin. Vareniclin (firemní název Champix) je prvním lékem, který neobsahuje nikotin a byl cíleně vyvinut k léčbě závislosti na tabáku. Je parciálním agonistou α4β2 acetylcholin-nikotinových receptorů. Vareniclin se s vysokou afinitou a selektivitou váže na neuronální acetylcholin- 26 nikotinové receptory α4β2. Jeho účinnost při léčbě závislosti na tabáku je výsledkem aktivity na tomto subtypu nikotinových receptorů, kde vareniclin svým navázáním vykazuje agonistickou aktivitu, přičemž zároveň brání nikotinu, aby se na receptory navázal (antagonistická aktivita). Tím jednak zabraňuje abstinenčním příznakům z nedostatku nikotinu, jednak znemožní obvyklý pocit odměny po případně vykouřené cigaretě. I když nemáme dlouhodobé zkušenosti s vareniclinem, dosavadní výsledky jsou velmi nadějné: vareniclin je jednak účinný (zdá se, že by mohl při dlouhodobé aplikaci až ztrojnásobit úspěšnost), jednak bezpečný – nevyskytly se dosud žádné závažné vedlejší nežádoucí účinky. Navíc je vareniclin nadějným lékem pro ty kuřáky, kteří jsou silně závislí na nikotinu. Účinek vareniclinu je statisticky významnější než účinek bupropionu (Králíková, Vareniclin, 2006; www.dokurte.cz, Závislost na nikotinu je nemoc. A dá se léčit…, 2007). Ačkoli některých oborů se tato doporučení týkají více a jiných méně, angažovanost zdravotníků v nabízení pomoci kuřákům by měla vycházet z jejich přístupu ke kuřákům a jejich vzdělání a schopností více než z vlastní profese. Proto jsou tato doporučení relevantní pro všechny lékařské obory (Králíková, Býma, 2005, s. 328). Od začátku 80. let minulého století se používá nikotinová žvýkačka, nyní existuje šest forem NTN: žvýkačka, náplast, nosní spray, inhalátor, tablety a pastilky. U nás je k dispozici žvýkačka (2 a 4 mg), inhalátor (10 mg), náplast (5; 10 a 15 mg/16 hodin a 7; 14 a 21 mg/24 hodin) a sublingvální tablety (2 mg) (Králíková, Býma, 2005, s. 330– 331). Krátká intervence (viz tabulka 6) Zdravotníci by měli jako samozřejmou součást své klinické práce aplikovat krátkou intervenci (3–5 minut, „5 A”, což vychází z angličtiny, česky „5 P“) s následujícími základními body: Ask (Ptát se na kouření při každé příležitosti); Advise (Poradit/doporučit všem kuřákům přestat); Assess (Posoudit ochotu přestat); Assist (Pomoci kuřákovi přestat); Arrange follow-up (Plánovat kontroly). Kuřákovi lze pomoci následujícím krátkým postupem: – stanovení dne D a naprostá abstinence od tohoto dne – zhodnocení předešlých zkušeností a poučení z nich (Co pomohlo? Co selhalo?) – osobní individuální plán – identifikace pravděpodobných problémů a řešení, jak je překonat bez cigarety 27 – podpora přátel a rodiny – farmakoterapie (adekvátní druh, dávka). Kouření a odvykání kouření by mělo být součástí základního vzdělání všech zdravotnických profesí – přinejmenším lékařů a sester (Králíková, Býma, 2005, s. 328– 329). Tabulka 6 – krátká intervence („5A“ nebo česky „5 P“) (Králíková, Býma, 2005 s. 329) Ptát se a zaznamenat do dokumentace, záznam aktualizovat (1. od kolika, příp. do kolika let věku kouří/il; 2. co kouří, případně jiná forma tabáku; 3. kolik denně, případně týdně). Poradit, jasně doporučit kuřákům přestat. Posoudit ochotu přestat. Nechce-li, je možná jen motivace: vysvětlit adekvátním způsobem výhody nekuřáctví v jejich konkrétním případě (např. vzhledem k jejich klinickému nálezu, diagnóze, obtížím, prognóze). Pokud nechce přestat, intervence končí, při další návštěvě opakujeme (empaticky!). Pomoci těm kuřáků, kteří chtějí přestat, v rámci svých časových možností, což může znamenat nabídku podpory (předem si připravit náhradní činnost pro kuřácké situace), doporučit NTN nebo bupropion a správnou informaci o jejich použití a účinku, eventuálně doporučení do specializovaného centra léčby závislosti na tabáku. Plánovat kontrolní návštěvy. Problematice kuřáctví se podrobněji věnují přílohy iii. a vi. 28 2 Edukace 2. 1 Základní pojmy Výchova je jev společenský a historický, vzniká a je určována zákonitostmi společnosti. Výchova je cílevědomý, záměrný proces, vlastní jen lidské společnosti, ve kterém sledujeme, aby si vychovávaní osvojili nejen určité poznatky, vědomosti, dovednosti, ale aby se u nich postupně rozvíjely určité schopnosti, vlastnosti a návyky. Výchova musí být zaměřena především na rozvoj osobnosti každého jednotlivce. Je nevyhnutelnou podmínkou, aby se člověk stal plně rozvinutou lidskou bytostí a mohl se v průběhu života plně uplatnit. V širším smyslu zahrnuje všechny procesy utvářející osobnost, u užším smyslu se tento pojem doplňuje pojmem vzdělávání. Výchova je cílevědomý proces, který je zaměřen na formování duševních a tělesných vlastností, sil, pracovních dovedností a schopností člověka, jeho světonázoru, morálních vlastností, estetického cítění a citů (Závodná, 2005, s. 27–28). Cílem výchovy je formování vztahu člověka ke společnosti, k přírodě a k sobě samému. Toto formování se může uskutečňovat cestou funkcionálního nebo intencionálního působení. Funkcionální působení je takové, které není záměrné a cílevědomé, ale záměrnost a cílevědomost se promítají do lidského konání. Funkcionální působení může být někdy silnější než záměrné působení, zejména když je toto působení na nízké úrovni. Účinnost funkcionálního působení spočívá v to, že vychází z objektivní reality a je přirozené. Intencionální působení je naopak záměrné. Na formování člověka a jeho vztahu ke společnosti, přírodě a k sobě samému se zúčastňují obě formy působení na řízení těchto vztahů (Závodná, 2005, s. 28). Vzdělávání je proces osvojování si poznatků a činností, nabývání vědomostí a dovedností, formování vědeckého světonázoru a rozvíjení tělesných a duševních schopností. Vzdělání je výsledkem vzdělávání. Obsah vzdělání tvoří obsah poznatků o přírodě a společnosti jako i intelektuální a praktické dovednosti, které si má jednotlivec v procesu vzdělávání osvojit. Učení je změna schopností člověka, která má určité časové trvání a kterou člověk nezískává dozráváním. Důležitým aspektem získávání vědomostí je touha jedince po 29 poznání a přímé účasti na osvojování si nových poznatků. Učení si vyžaduje energii a schopnost koncentrace (Závodná, 2005, s. 38). Vědomosti jsou osvojené teoretické poznatky vědního oboru. Dovednost je způsobilost člověka k provádění určité činnosti, která je do jisté míry podmíněna vrozenými předpoklady, ale dosahuje se jí učením a výcvikem (Kropáč, 2007). Dovednosti rozdělujeme podle toho, které složky osobnosti se týkají: – intelektuální dovednosti (např. čtení, násobení, sčítání, odčítání, dělení, na základě věku, hmotnosti a diagnózy pacienta umět určit dávky léků). – motorické dovednosti, kam patří nejzákladnější pohyby, chůze, ale také např. aplikace injekcí, ošetřování ran apod. – kombinované dovednosti vyžadují kombinaci intelektuálních a motorických dovedností, např. jízda na kole na veřejné komunikaci, psaní, rozhodnutí a provedení první pomoci, manipulace s přístroji. Edukace (educo, educere) pochází z latinského jazyka, v nejobecnějším významu označuje jakékoliv situace za účasti lidí nebo zvířat, při nichž probíhá nějaký edukační proces, tj. dochází k nějakému učení. Edukací je např. výuka pacientů, vysokoškolské studium i výcvik psů. Edukace je intencionálně řízený proces změn kvality jejich účastníků. Musí akceptovat zákonitosti učení se klienta, jeho osobní předpoklady. Člověk, který je aktivním producentem vyučování, je obecně označován jako edukátor – např. učitel, lektor, vychovatel, instruktor, konzultant, školitel, ale také zdravotník. Jako edukant je obecně označován kterýkoliv subjekt učení – žák, pacient instruovaný zdravotníkem atd. Edukace pacienta (příp. jeho rodiny, komunity) může být zaměřena např. na primární a sekundární prevenci, na provádění sebepéče, obnovení či zachování soběstačnosti. Edukace je nejúčinnější, jestliže se přizpůsobí fyzickým, finančním, emocionálním, intelektuálním, kulturním, etnickým a sociálním podmínkám edukanta (Kudlová b, 2006, s. 118). Edukaci ve zdravotnické péči rozdělujeme na: 1. základní, když jednotlivec či skupina ještě nebyli o problematice informováni, např. při nově zjištěném onemocnění. 2. komplexní, zpravidla realizovanou v edukačních kurzech. 30 3. reedukaci, pokračující, rozvíjející a napravující, která navazuje na předcházející vědomosti, zahrnuje i opakování a aktualizaci základních informací a poskytuje další informace vzhledem k měnícím se podmínkám (Závodná, 2005, s. 84). Další rozdělení edukace klientů: 1. primární edukace (primární zdravotní výchova) souvisí s primární prevencí. Při plné fyzické, duševní a sociální pohodě je výchova zaměřena na ochranu zdraví jednotlivce. Cílem je zachování a upevňování zdraví, formování zdraví a zdraví prospěšného chování. Edukace zahrnuje otázky duševní hygieny, zvládání stresu, zdravý způsob života (životní styl) jednotlivce, skupin a společnosti – zdravé stravování, pohybový režim a prevence závislostí. Prostřednictvím primární zdravotní výchovy a edukace mohou zdravotníci koordinovaným způsobem výrazně ovlivňovat zdravotní stav v dané oblasti. Primární edukace v prevenci kardiovaskulárních chorob je realizována u osob, které nevykazují výrazné rizikové faktory a ze strany kardiovaskulárního systému netrpí žádným onemocněním. 2. sekundární edukace (sekundární zdravotní výchova) je provázána se sekundární prevencí, jejímž cílem je zvládnout chorobný proces tak, aby se zabránilo komplikacím a přechodu do chronicity. Sekundární edukace navazuje plynule na primární edukaci zdravých jednotlivců a při onemocnění doplňuje a zpřesňuje vědomosti klienta tak, aby do nich včlenila požadavky na ochranu zdraví při jeho konkrétním narušení. Je to výchova a vzdělávání pacientů o jejich zdravotním stavu a náležitém chování při poruše zdraví. Sekundární edukace v oblasti kardiovaskulárních chorob je zacentrována na klienty, u kterých byl zjištěn některý z rizikových faktorů onemocnění srdce a cév. Jejím účelem je, aby dostatečně znali své rizikové faktory a dodržovali potřebná opatření k minimalizaci jejich negativního působení. Je také důležité, aby ohrožené skupiny znaly projevy kardiovaskulárních chorob a uměly na ně adekvátně reagovat. 3. terciální edukace (terciální zdravotní výchova) provází terciální prevenci, která se zaměřuje na chronicky nemocné a dispenzarizované jedince. Terciální edukace se zabývá výchovou klienta a jeho rodinných příslušníků. Soustřeďuje se na to, jak využít zbytkový potenciál pro zdravý život, jak se vyhnout utrpení, komplikacím a 31 omezení. Je účinným prostředkem prevence zhoršování zdravotního stavu, komplikací a snižuje počet hospitalizací. Na poli edukace kardiaků se zaměřuje terciální edukace na nemocné po infarktu myokardu, s anginou pectoris a se srdečním selháním (Závodná, 2005, s. 61–63). 2. 2 Základní premisy edukace – Každý pacient v každém zařízení a v každém typu péče má právo na edukaci. – Je důležité edukovat nejen pacienta, ale i jeho blízké proto, aby zabránili zbytečným zdravotním komplikacím, popř. konfliktům. – Edukace pacienta se musí soustředit kromě fyzikální stránky nemoci také na psychickou, sociální a duchovní stránku. – V rámci výuky edukátor plní nejen kroky edukačního procesu, ale také reaguje na další potřeby klienta a jeho rodiny, snaží se zredukovat pocity úzkosti, nejistoty, snaží se pomoci klientovi pochopit jeho vlastní roli v péči o svoji osobu a jeho zodpovědnost za své zdraví. Vzhledem k těmto úkolům se u edukátora předpokládá, že bude mít potřebné znalosti, dostatek empatie a ochoty pomoci, respekt k osobnosti klienta, konzultační dovednosti, popř. jazykové znalosti, komunikační schopnosti atd. – U klienta – edukanta i poskytovatele péče – edukátora by měly být ještě před zahájením procesu edukace eliminovány bariéry edukace, které by mohly narušit, nebo dokonce znemožnit proces edukace. – Edukace je tím efektivnější, čím více na ní participuje samotný edukant (Kudlová, 2006, s. 117). 2. 3 Právní normy edukace pacientů v ČR V současné době se u nás postupně proměňuje řada paradigmat zdravotnické péče. Kromě jiného se např. klade důraz na dodržování práv pacientů, k nimž neodmyslitelně náleží možnosti svobodného rozhodování, a to zejména v oblasti poskytování zdravotní péče, která je zpravidla provázena zásahem do integrity osobnosti. Je potřeba zdůraznit, že svobodné rozhodování není a nemůže být absolutní. Aby jedinec, kterého se rozhodování týká, mohl sám a svědomitě určit další postup léčby či péče, měl by být 32 náležitě informován a edukován o svém zdravotním stavu. Klient má nejen právo, ale zpravidla i skutečnou potřebu vědět, jak pečovat o své zdraví a jak, pokud je to možné, odstranit příčiny, které způsobily jeho chorobu. Zákon č. 20/1966 Sb. stanovuje, že vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Souhlas s diagnostickým či léčebným výkonem dává pacient tím, že se po poučení podrobí výkonu bez jakýchkoliv známek nesouhlasu. Nejčastěji jde o verbální souhlas. U závažnějších výkonů nebo u výkonů nesoucích větší riziko dává pacient souhlas písemný (v současné době většinou zvaný „informovaný souhlas“). Etický kodex České lékařské komory ukládá lékaři povinnost nemocného nebo jeho zákonného zástupce srozumitelným způsobem, odpovědně informovat o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat. Etický kodex práv pacientů uvádí, že pacient má právo se rozhodnout, zda souhlasí s navrhovaným diagnostickým a léčebným postupem. Zahrnuje také právo pacienta odmítnout léčbu. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers). Z toho vyplývá, že lékař podle zákona pacienta musí poučit a edukovat. Zákon však již bohužel nestanovuje konkrétní obsah ani formu poučení. Poučení pacienta se má dít srozumitelně. Neměla by tedy být používána odborná ani latinská terminologie nebo slangová označení. Poučení má být realizováno v jazyce, kterému pacient rozumí. Poučení se má dít prokazatelným způsobem a má být proveden záznam do zdravotnické dokumentace (Kudlová, 2006, s. 118–119; Vondráček, Kurzová, 2002, s. 25–27; Zákon č. 20/1966 Sb.). Deklarace o podpoře práv pacientů v Evropě (Amsterodamská deklarace) z roku 1994 požaduje, aby pacienti byli dostatečně informováni o svém zdravotním stavu, jakož i o navrhované léčbě, možných rizicích a výhodách každého postupu, o alternativách k navrhovaným postupům včetně důsledků neléčení a dále o diagnóze, prognóze a pokroku v léčení. Pacient má být informován i o zdravotních službách. Má rovněž právo nebýt informován, pokud o to výslovně požádá. 1. Informovanost o zdravotnických službách a o tom, jak je možné je nejlépe využívat, má být veřejně dostupná ve prospěch všech, kterých se týká. 33 2. Pacienti mají právo na plnou informovanost o svém zdravotním stavu, včetně medicínských skutečností ovlivňujících jejich kondici, navrhované lékařské zákroky, mají právo na informovanost o jejich možných rizicích a o užitečnosti každé procedury, o náhradních možnostech navrhovaných procedur, které musí zahrnovat i následky neléčení, o diagnóze, prognóze a postupu léčby. 3. Výjimečně nemusí být pacientovi dána informace v případě, že je vážný důvod předpokládat, že tato informace pacientovi nepřináší žádný kladný efekt, a že mu může uškodit. 4. Informace se musí pacientovi podávat způsobem vhodným jeho možnostem pochopení, je třeba omezit na minimum odbornou terminologii. Když pacient neovládá jazyk, v němž se s ním komunikuje, je třeba zajistit vhodnou interpretaci (překlad). 5. Pacienti mají právo, aby nebyli informování, pokud si výslovně nepřejí. 6. Pacienti mají právo rozhodnout, zda a kdo z jejich příbuzných má být informován. 7. Pacienti by měli mít možnost, aby se jim dostalo i alternativního názoru. 8. Při přijetí do zdravotnického zařízení by měli pacienti být informováni o identitě a odborné úrovni zdravotnických pracovníků, kteří se starají o všechna pravidla a zvyklosti, která mají být zachována během hospitalizace. 9. Pacientům se má umožnit, aby dostali při ukončení hospitalizace písemnou zprávu o diagnóze, léčbě a ošetřování (Kudlová, 2006, s. 119; Vondráček, Kurzová, 2002, s. 27; Deklarace o podpoře práv pacientů v Evropě (1994): Amsterodamská deklarace). Zákon tedy jasně určuje, že poučení podává lékař. Zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci a laboranti jsou oprávněni podávat poučení pouze v rámci svých profesních kompetencí a činnosti. Zdravotní sestra tak poučuje (edukuje) pacienta o ošetřovatelských problémech, které identifikovala a řeší, o ošetřovatelských výkonech (např. o průběhu zavádění žaludeční sondy a očekávané spolupráci pacienta, o průběhu odběru krve či o podávání i.m. injekce). Sestry v naší zemi nejsou ze zákona oprávněny informovat pacienta o stanovené diagnóze, prognóze a postupu léčby (mohou ale následně s těmito informacemi pracovat). Sestry by měly proto vědět, o čem byl pacient informován lékařem (Kudlová, 2006, s. 119; Vondráček, Kurzová, 2002, s. 27). 34 2. 4 Význam výchovy v profesi sestry Sestra je osoba, která získala absolvováním vzdělávacího programu kvalifikaci pro výkon všeobecné sestry, registrací pro výkon praxe. Sestry pomáhají jednotlivcům, pacientům, rodinám a skupinám při zabezpečování a dosahování jejich fyzického, mentálního a společenského potenciálu v kontextu prostředí, ve kterém žijí a pracují. Sestry musí mít způsobilost k výkonu funkcí, které zlepšují nebo udržují zdraví pacientů a předcházejí chorobám. Sestry také vyhodnocují, plánují a poskytují profesionální péči v období nemoci a rekonvalescence. Tato péče zahrnuje fyzické, psychické a společenské aspekty života, které ovlivňují zdraví, nemoc, invaliditu a umírání. Sestry povzbuzují aktivní zapojení jednotlivců, společenských skupin a komunit, posilňují jejich samostatnost a zodpovědnost při zachování svého zdraví a zdravého způsobu života. Pedagogické kompetence sestry zahrnují: – smysluplnou strukturu, vědomosti a schopnosti, které sestra používá ve specifických situacích – komplexní způsobilost projektovat, realizovat, hodnotit – schopnosti sestry vnímat a pohotově vzájemně působit – pedagogicky intencionálně adekvátně intervenovat v situaci, ve které je žádoucí změna postoje a chování pacienta (Závodná, 2005, s. 32–33). 2. 5 Cíle pedagogického působení Cíle pedagogického působení, tj. vzdělávací cíle, jsou východiskem lektorovy činnosti. Jsou to předpokládané, očekávané změny v chování účastníků, kterých se má dosáhnout vzděláváním. Tyto změny se netýkají pouze osvojení si nových vědomostí, dovedností a návyků, ale i rozvoje osobnosti účastníků, jejich názorů, postojů a jiných projevů chování. Přesné a konkrétní vymezení vzdělávacích cílů determinuje obsah pedagogického působení lektora, umožňuje zvolit si adekvátní metody, formy i prostředky vzdělávání. Čím přesněji jsou vzdělávací cíle formulované, tím efektivněji může lektor plánovat, motivovat a řídit učební činnost účastníků. Jasné a konkrétní vymezení cílů též umožňuje objektivnější kontrolu a evaluaci průběhu a výsledku 35 vzdělávací činnosti, zabezpečuje operativní diagnostiku změn ve struktuře vědomostí, dovedností, ale i postojů a názorů účastníků vzdělávacího procesu. Vzdělávací cíle je třeba formulovat ve formě očekávaného výkonu účastníků tak, aby bylo možné zpětně zjišťovat, jestli bylo těchto cílů dosaženo. Lektor proto musí vzdělávací cíle specifikovat přesně a jednoznačně. 2. 5. 1 Operacionalizace cílů pedagogického působení Cíle pedagogického působení by měly být vymezeny v termínech chování a jednání (v tzv. operacionalizované formě), tak, aby korespondovaly s úkoly, jež mají být splněny. Ve vymezení je třeba stanovit, co účastníci studia budou schopni dělat po skončení vzdělávacího působení, a to na rozdíl od toho, co znali a dovedli před jejím započetím. Výkon účastníků musí být vyjádřený ve formě pozorovatelné, kontrolovatelné činnosti, která odpovídá vymezeným cílům. Činnost, kterou mají být účastníci schopni vykonat po skončení vzdělávání, lektor vymezuje pomocí tzv. aktivních sloves. Vymezování cílů vzdělávání může lektorovi ulehčit jejich taxonomie. Slovník aktivních sloves používaný k vymezování výukových cílů podle Bloomovy taxonomie (kriteriem je jejich poznávací náročnost) – viz příloha ix. 4. Příloha x. zmiňuje didaktické zásady, příloha xi. pojednává o pedagogických principech. 36 2. 6 Edukační proces Edukační proces je činnost lidí, při níž se nějaký subjekt učí obvykle za působení (přímého nebo zprostředkovného) jiného subjektu, který vyučuje nebo instruuje. Edukační proces (podobně jako ošetřovatelský proces) se člení do 5 fází (tabulka 7). Tabulka 7 – porovná edukačního a ošetřovatelského procesu (Kudlová, 2006, s. 120) Fáze Edukační proces Ošetřovatelský proces Ošetřovatelský (Kozierová, Erbová, Olivierová, 1995) (Kozierová, Erbová, Olivierová, proces 1995) (Elkin, Perry, Potter, 2004) 1. Sběr údajů, analýza pacientových Sběr údajů, analýza pacientových = Posouzení schopností učit se a jeho nedostatků = schopností a nedostatků posouzení 2. Stanovení edukační diagnózy Stanovení sesterské diagnózy = Stanovení sesterské diagnózy 3. Příprava edukačního plánu Plánování zásahů a intervencí = Plánovaní sestry 4. Realizace edukačního plánu Realizace naplánovaných strategií = Realizace = Vyhodnocení Kontrola a vyhodnocení 5. Kontrola a vyhodnocení výstupních efektivnosti a dosažených výstupů vědomostí pacienta a efektivnosti péče edukačního plánu 2. 6. 1 1. fáze: Posouzení Při posouzení před počátkem edukace se zaměřujeme na dvě oblasti: A) zjištění důležitých údajů o klientovi B) určení oblasti – edukačních témat, ve kterých klient potřebuje získat, doplnit či aktualizovat vědomosti, případně reedukovat je. Ad A) Zjištění důležitých údajů o klientovi Mezi nejdůležitější údaje, které je potřebné zjistit o každém klientovi, patří: – pohotovost a ochota učit se. – motivace se spojuje s touhou po poznání. – Společensko-ekonomické faktory. Existují kulturní rozdíly v názorech na stravování, zdraví, nemoc a životní styl. Na druhé straně zde hraje roli i ekonomické hledisko. – styl učení. Sestra by měla zjistit, která metoda učení klientovi individuálně vyhovuje. Nejvíce se naučí, když se zapojí do výuky všechny naše smysly a když se látka zopakuje. – věk. 37 – názory na zdraví. Při zvažování edukačního plánu je důležité vzít do úvahy jeho názory na zdraví a praktické uplatnění v praxi. – vzdělání. Ad B) Určení potřeby klienta získat vědomosti, jeho subjektivní úroveň potřeby učení Při stanovení potřeby učení vycházíme: 1. z potřeby klienta učit se. Klient, který si je vědom potřeby se něco naučit, aktivně vyhledává informace, klade dotazy aj. 2. z klientova chování. Klient, který je rozhněvaný, může být jen nejistý nebo vystrašený, neví, co se s ním děje. Hněv může být výsledek strachu, frustrace nebo pocitu ztráty kontroly nad sebou, nad svým životem. Až po rozhovoru sestra zjistí, že potřebuje informace. 3. ze znalostí zdravotnických pracovníků. Zdravotníci dokáží posoudit, které informace bude klient potřebovat, kterým dovednostem se musí naučit. Dnes již není klient pouze pasivním příjemcem péče a často aktivně vyhledává pro něj důležité informace. Klient bývá ze zdravotnického zařízení propuštěn po čím dál kratší době a to na něj klade stále vyšší nároky na zvládání sebepéče, adaptování se na léčebný proces apod. Sestra musí mít schopnost vyhodnotit možné edukační bariéry (tabulka č. 8), které by mohly ovlivnit pochopení instrukcí klientem a také jeho schopnost řídit se radami, které jsou mu předávány. Sestra musí předat nejen informaci o tom, co by měl klient během hospitalizace/po propuštění dělat, ale také proč (Kudlová, 2006, s. 120–122). Tabulka 8 – překážky edukace (Kudlová, 2006, s. 123) Překážka Vysvětlení Akutní veškeré síly klienta jsou soustředěny na boj s onemocnění chorobou Bolest snižuje schopnost koncentrace Věk Prognóza Biorytmus City Jazykové a etnické bariéry zrak, sluch a motorika mohou být narušené u starších klientů klient je soustředěn na svou chorobu a není schopen se soustředit na příjem nových informací mentální a tělesné schopnosti se řídí biologickými hodinami emoce (strach, úzkost, deprese, radost) spotřebovávají energii a odvádějí od učení klient nemusí ovládat jazyk, kterým hovoří edukátor Závěr pro další činnost odložení edukace do doby, než se zlepší zdravotní stav před začátkem edukace odstranit nebo zmírnit bolest Při edukaci přihlížet a brát v potaz klientův hendikep odložení edukace na vhodnější dobu změna času edukace dle přání klienta zjistit důvody, které je vyvolaly, odstranit případná nedorozumění zajištění někoho, kdo jazyk ovládá (překladatel, příbuzní) 38 Iatrogenní překážky edukátor sám může vytvářet překážky svým chováním a postojem (např. spěch, ignorace klientových poznámek) vytvoření dobrého vztahu a prostředí, ve kterém se edukátor i edukant budou cítit dobře 2. 6. 2 2. fáze: Stanovení edukační diagnózy Pro stanovení diagnózy používáme NANDA taxonomii II, kde je pod kódem 00126 uvedena diagnóza: Deficitní znalost. Je potřeba přesně specifikovat, o jaký deficit vědomostí se u klienta jedná. Příklad: Problém (P): 00126 – Deficitní znalost – dieta při hypercholesterolémii Určující znaky (Z): hovoří o nedostatečné znalosti, nepřesně dodržuje pokyny instruktáže (následkem je vývoj komplikací, kterým bylo možno zabránit – akcelerovaná ateroskleróza a zhoršení příznaků anginy pectoris) Související faktory (F): nedostatek orientace v nové, problematické záležitosti a nedostatek zkušeností, mylný výklad informací nebo instrukcí, neobeznámenost se zdroji informací (brožury, webové stránky atd.) Problém (P): 00126 – Deficitní znalost – užívání nitrátů Určující znaky (Z): hovoří o nedostatečné znalosti, nepřesně dodržuje pokyny instruktáže Související faktory (F): nedostatek orientace v nové, problematické záležitosti a nedostatek zkušeností, mylný výklad informací nebo instrukcí, neobeznámenost se zdroji informací (brožury, webové stránky atd.) 2. 6. 3 3. fáze: Příprava edukačního plánu Vytvoření edukačního plánu je uskutečňováno po etapách. Zapojení klienta do tvorby smysluplného plánu, který mu vyhovuje, zvyšuje jeho motivaci. Je proto pravděpodobné, že klient, který se účastní formulace edukačního plánu, dosáhne efektivněji cíle. a) Stanovení priorit v edukaci Edukační potřeby klienta by měly bát seřazeny podle důležitosti. Spolupráce sestry a klientem je zde nezbytná. Je zbytečné učit klienta něco, co sám již dobře zná, je vhodné navázat na jeho dosavadní vědomosti a dovednosti. 39 b) Stanovení učebních cílů Cíle v edukačním plánu vždy stanovuje sestra společně s klientem. Krátkodobé cíle se zaměřují na momentální potřebu klienta, dlouhodobé spíše na změnu životního stylu a chování. Cíle edukátora a edukanta by měly být shodné. c) Volba správné edukační strategie (metody edukace) Slovo metoda znamená postup k určitému cíli. Metody jsou způsoby a činnosti, jimiž se jedinec učí danému učivu. Obecně platí, že ve vzdělávání dospělých (tedy i pacientů) neexistuje „jediná správná“ nebo univerzální metoda. Při posuzování didaktických metod je potřeba seznámit se s jednotlivými metodami, jejich charakteristickými znaky, výhodami a nevýhodami. Nezapomínejme, že se učební situace mění a tím se mění také metody. Metody edukace se musí přizpůsobit každému klientovi individuálně. V praxi nemocnic a dalších zařízení bylo zjištěno, že jsou nejvíce užívány metody slovní (ústní a písemné) a metody demonstrační (ukázky, demonstrace, předvedení). d) Volba obsahu (učiva) Učivo má tři základní podoby. Formální (informační) je přítomno v edukačním programu, je popsáno, definováni vymezeno – jsou to fakta, pojmy, soubory informací, operace s informacemi, činnosti provázející nebo aktivující užití informací. Realizované učivo je to, co skutečně bylo účastníky edukace zpracováno, děje se v učební lekci (výklad edukátora, samostudium, diskuse pacientů, internetová výuka). Osvojené učivo je ta podoba, kterou klient užije v životní situaci. Nejde tedy jen o informaci, kterou zná, má o ní vědomost, ale o informaci, se kterou správně operuje v rozhodovacích procesech (nejen ve zkušební situaci). Osvojené učivo je výstupní kvalita edukovaného jedince a tvoří je vědomosti, dovednosti, schopnosti a postoje. e) Naplánování učiva Na úvod je dobré zařadit vždy téma, které klienta zajímá, nebo navázat na to, co už zná a umí. Je dobré odstranit strach a nedůvěru. Vždy je důležité dodržovat 9 didaktických zásad (někdy označovány jako principy – viz přílohy x. a xi.), jinak si klienti učivo nezapamatují a bude pro ně nesrozumitelné. 40 f) Materiálně technické vybavení lekce, organizační podmínky Materiálně technické vybavení lekce je závislé na rozsahu, charakteru učiva, na cílech. K vybavení patří přístroje a pomůcky k prezentaci učiva, demonstrační modely, soubory různě náročných učebních úloh ke zpětné vazbě, záznamové archy, inventáře indikátorů (např. „checklisty“) k evidenci projevu dosažené úrovně, evaluační klíč, studijní opory (letáky, brožurky apod.). Organizační stránka zahrnuje prostorové zabezpečení (např. edukace pacienta při zachování soukromí, respektování studu, ergonomické podmínky, fyzikální prostředí – světlo, teplo…, pohodlí k zabezpečení pozornosti, rozvržení času pro jednotlivé etapy, (tj. tzv. chronometráž lekce), přítomnost vyučujícího s expertními didaktickými dovednostmi nebo řízený systém samostudia a kontroly. Záleží na tom, zda edukace probíhá kontaktním způsobem (tváří v tvář), distančně nebo kombinujeme-li obě formy edukace. Edukačním prostředím pedagogové rozumějí okolí, souhrn vnějších podmínek (sociálních, ekonomických, demografických, etnických a jiných). g) Cílová uživatelská skupina Každá edukační lekce je determinována uživateli, tj. edukanty. Sestry edukují klienty různých věkových skupin, různého pohlaví, profese, s různými diagnózami. Je na schopnostech edukátora, aby připravil efektivní edukační program pro cílovou skupinu (Kudlová, 2006, s. 123–126; Mužík, 1998, s. 35–37; Průcha, 1997, s. 59–62). 2. 6. 4 4. fáze: Realizace edukačního plánu V edukačním plánu je potřeba počítat s případnými změnami. V průběhu edukace zjistíme, že klient nemá dostatečné vědomosti o dané oblasti, musíme tedy aktivně učební plán změnit. Při edukaci je potřeba využívat učební pomůcky, opory. Sestra musí předat nejen informace o tom, co by měl klient po propuštění dále plnit, dodržovat, ale také mu musí ozřejmit důvod jeho konání. V současné době se ve zdravotnických zařízeních setkáváme spíše se situacemi, kdy při edukaci klientů sestry upřednostňují podání informací bez ověření, zda byly klientem pochopeny. 41 Tabulka 9 – edukační prostředí (vnější podmínky edukace) (Kudlová, 2006, s. 126; Průcha, 1997, s. 64) Vnější Okolí (školy, rodiny, pracoviště) s ekonomickými, sociokulturními, demografickými, etnickými a jinými charakteristikami Vnitřní Fyzikální Ergonomické parametry (osvětlení, prostorové dispozice, využití barev, konstrukce nábytku a jiné) Psychosociální Statické Trvalejší sociální vztahy mezi účastníky edukačních procesů UČEBNÍ KLIMA Proměnlivé Krátkodobé vlivy působící na obsah a charakter mezi účastníky edukačních procesů UČEBNÍ ATMOSFÉRA Doporučení pro realizaci – Optimální čas a délku edukace určuje především klient. – Okolní prostředí (viz tabulka 9) může odvádět pozornost klienta. Je proto důležité před začátkem edukace odstranit rušivé elementy a vytvořit tak optimální edukační prostředí. – Je důležité zvolit vhodné učební pomůcky. – Edukace je efektivnější, pokud je klient motivován. – Učení je ovlivněné tempem, jakým probíhá, edukátor tempo neustále kontroluje a přizpůsobuje. – Opakování, souhrn, jiná formulace obsahu edukace posiluje učení. – Bariéru v komunikaci může vytvořit používání odborných a cizích výrazů. – Vždy je nutné brát ohled na celkový stav klienta. – Před samotnou edukací vždy zhodnotíme stav klienta a identifikujeme případné další překážky v učení. Klienti, zvláště v akutním průběhu choroby, při akutní bolesti, ve stresu atd. nejsou schopni vnímat podrobné informace týkající se jejich choroby, kondice, léčby nebo potřebných preventivních opatření. U klientů, kteří mají bolesti, zajistíme její tlumení, u klientů, kteří mluví cizím jazykem, zajistíme tlumočníka atd. – Efektivní komunikace je nedílnou součástí edukace klienta (Kudlová, 2006, s. 126–127). 2. 6. 5 5. fáze: Kontrola a vyhodnocení Kontrola a hodnocení je průběžný a také závěrečný proces. Klienti i edukátor musí zhodnotit dosažení krátkodobých cílů i plnění dlouhodobých cílů. Cíle tedy neslouží pouze k sestavení edukačního plánu, edukační lekce, ale také k jejich zhodnocení. 42 Výběr nejlepší metody pro kontrolu vždy závisí na klientovi. Někomu vyhovuje kladení otázek, někomu vyhovuje o problematice hovořit volně, jiný raději názorně předvede činnost či napíše test. Po kontrole edukátor vyhodnotí, zda bylo dosaženo stanovených cílů, společně s klientem a zaměří se na případné nedostatky a rezervy znovu. Doporučení pro hodnocení Zapomínání je normální proces a je potřeba s ním počítat. Je tedy vhodné, aby si klient během edukace dělal poznámky. Nejvhodnější je ale mít již připravené materiály pro klienty, které poskytnuté informace shrnují. 2. 7 Dokumentace Dokumentace je nedílnou součástí edukačního procesu. Poskytuje záznam o plánované a vykonané edukaci klienta a také o jejich výstupech. Záznam výstupu by měl obsahovat: čeho klient dosáhl a reakce klienta na edukaci. Přesná a srozumitelná dokumentace podporuje a zaručuje kontinuitu vzdělávání. Informuje ostatní členy zdravotnického týmu o edukačním procesu, reakci na něj, udává, co má být ještě provedeno. Zaručuje, že nedochází k duplicitě. Provedení záznamu o edukaci je důležité hned z několika důvodů: 1. dovoluje zdravotnickým pracovníkům zjistit, co už klient (i jeho rodinní příslušníci, pečovatelé atd.) zná 2. je zaznamenán průběh, vývoj, komplikace samotné edukace 3. vede k aktivizaci klienta (jeho rodinných příslušníků, pečovatelů), k přebírání zodpovědnosti za řešení zdravotního stavu 4. přesná dokumentace také chrání členy ošetřovatelského týmu 5. slouží k autoevaluaci pracoviště v oblasti edukace, k výzkumu, k formulaci standardů pracoviště apod. (Kudlová, 2006, s. 127–128). Příklad edukačního záznamu je uveden v příloze xii. 43 3 Faktory ovlivňující zdraví společnosti Zdravotní stav obyvatelstva v našich podmínkách není uspokojivý. Velmi častou příčinou zhoršení zdraví je nízké zdravotní uvědomění, způsob života, zdravotní kultura společnosti, nedostatek vědomostí o zdraví a nemoci, chování a jednání jednotlivců a skupin ve vztahu ke svému zdraví. Pro pochopení významu vlivu výchovy a vzdělávání na zdraví je potřeba rámcově charakterizovat tyto východiskové pojmy: Veřejné zdraví je zdraví komunity charakterizované jako stav co nejvyšší úrovně zdraví a co nejmenších nerovností ve zdraví dané komunity, kterého lze dosáhnout s přihlédnutím k socio-ekonomické úrovni a úrovni zdravotní péče dané komunity. Tento stav je výsledkem organizovaného úsilí celé komunity a zabezpečován je prostřednictvím veřejné a komunitní politiky a politiky zdraví s využíváním metod hodnocení důsledků na zdraví. Hodnocení důsledků na veřejné zdraví je soubor nástrojů, cílem kterých je posoudit přímé a nepřímé vlivy lidské aktivity na veřejné zdraví. Politika zdraví je realizována prostřednictvím zdravotní péče a služeb veřejného zdravotnictví. Veřejné zdravotnictví je organizační a řídící systém, který usiluje komplexně, konzistentně, kompetentně a efektivně o zlepšování zdravotního stavu pomocí podpory a rozvoje zdraví, ochranou zdraví a prevencí chorob. Hlavním cílem veřejného zdravotnictví je dosáhnout zlepšení zdravotního stavu obyvatel, prodloužit roky produktivního kvalitního života bez nemocí a jiných zdravotních omezení, podpořit a udržovat tělesné a duševní zdraví a předcházet nemocem, úrazům a invaliditě (Závodná, 2005, s. 51–52). Dle definice WHO je veřejné zdravotnictví věda a umění zabývající se prevencí nemoci, prodlužováním života a posilováním zdraví prostřednictvím organizovaného úsilí společnosti (definice WHO). 44 3. 1 Determinanty zdraví Následující schéma (obrázek 2) ukazuje, které faktory a v jakém procentuálním zastoupení ovlivňují (determinují) zdraví lidí: Obrázek 2 – základní determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví v procentech (Kernová, Janečková, 2006, s. 15) 1. Nevhodný způsob života (životní styl) zahrnuje následující složky: – kuřáctví – energeticky nepřiměřená a nevhodně složená výživa – nízká pohybová aktivita – nadměrná psychická zátěž spojená se stresem – nadměrný konzum alkoholu – drogová závislost – nevhodné sexuální chování. Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století. Cíl 11: Zdravější životní styl (viz příloha v.). 2. Životní a pracovní prostředí. Jeho degradace, tj. znečišťování ovzduší, vody a půdy, chemizace prostředí a potravin, působení škodlivých fyzikálních faktorů (hluk, záření) se podílí na zvýšeném počtu akutních a chronických respiračních onemocnění a vzrůstajícím počtu alergií. 45 3. Nesprávně či nevhodně zaměřená lékařská péče, ve které není kladen dostatečný důraz na prevenci ve všech jejich formách (Wasserbauer a kol., 2001, s. 20). 3. 2 Zdravotní uvědomění Souhrnným pojmem, který je předpokladem toho, aby člověk správně jednal ve smyslu zdravého způsobu života, je pojem zdravotní uvědomění. Jedinec může uplatňovat své zdravotní uvědomění, jen když má: – dostatečné vědomosti o významu a způsobu ochrany zdraví svého a svých spoluobčanů – správnou hodnotovou a normativní orientaci – správné postoje a vhodné motivace k takovému jednání – vhodné podmínky, které mu umožňují zásady uplatňovat. Zdravotní uvědomění je tedy komplexní složitý pojem zahrnující stránku vědomostní, hodnotovou, postojovou a motivační, které se realizují za vhodných podmínek přiměřeným jednáním (Gladkij, Koldová, 2005, s. 58). 3. 2. 1 Determinanty zdravotního uvědomění Aby se mohlo zdravotní uvědomění konkrétně uplatnit, jsou nevyhnutelné faktory vlastní každému jednotlivci – subjektivní a objektivní determinanty. Subjektivní determinanty zdravotního uvědomění: – genetické a endokrinní faktory – typ vyšší nervové činnosti – morálka – charakter – vzdělání. Objektivní determinanty zdravotního uvědomění: – přírodní prostředí – sociální prostředí (Závodná, 2005, s. 53). 46 3. 2. 2 Proces zdravotního uvědomění Formování zdravotního uvědomění je třeba chápat jako proces, v němž hrají svou roli jak proměny objektivních životních podmínek, zejména hmotných prvků toho, co nazýváme zdravotní kulturou, tak i zespolečenšťující vlivy v celé její šíři: s působením zdravotněvýchovných norem v životním a pracovním prostředí člověka, s vlivy systému vzdělání a výchovy, včetně působení zdravotněvýchovného a včetně osobních zkušeností člověka, vzniklých za situace, kdy bylo narušeno jeho zdraví. Ne vždy probíhají tyto procesy uvědoměle (Gladkij, Koldová, 2005, s. 58). Proces změny zdravotního uvědomění, počínajíc zdravotní informací a končíc uvědomělým chováním, můžeme znázornit i prostřednictvím komunikačního modelu změny chování, který určuje dvanáctikrokovou posloupnost – od okamžiku vystavení jednotlivce informaci po dlouhodobé změna v chování: 1. vyslechnutí zprávy, 2. věnování pozornosti dané informaci, 3. projevení zájmu, 4. porozumění informaci, 5. získání způsobilosti dozvědět se jak, 6. proces přesvědčení o správnosti informace, 7. informovaný souhlas, 8. vyhledání získané informace, 9. proces rozhodování se na základě informace, 10. chování se v souladu s rozhodnutím, 11. posilňování žádoucích úkonů 12. postbehaviorální konsolidace – dodržování změněného chování (Závodná, 2005, s. 54). 3. 3 Zdravotní vědomosti Jsou výsledkem osvojování si zkušeností, faktů a pojmů, určitých vědeckých poznatků, zdravotnických informací v podobě pravidel, norem a vzorů chování, ve kterém se odrážejí potřeby péče o zdraví. Získávají se edukací, výchovou v rodině, škole, zaměstnání, zdravotnickém zařízení. Na jejich šíření se zúčastňují i masově 47 komunikační prostředky. Lidé získávají zdravotní vědomosti i na podkladě objektivních životních a pracovních podmínek a prostředí, zkušeností během narušení vlastního zdraví nebo zdraví blízkých osob. Správné a dostatečné vědomosti o zdraví a jeho ochraně jsou základním předpokladem pro to, aby se mohly uplatňovat další důležité složky zdravotního uvědomění. Významnou součástí zdravotního uvědomění jsou postoje a návyky ve vztahu ke zdraví (Závodná, 2005, s. 55). 3. 4 Zdravotní kultura Je výsledkem společenské činnosti, která souvisí se zdravím a utváří se v závislosti na dosaženém stupni lékařské vědy a zdravotní péče. Dosažená úroveň zdravotní kultury se projevuje zejména ve způsobu života jednotlivců a populačních skupin, v ovlivňování životních podmínek, v aktivní účasti občanů na ochraně zdraví a v akceptování přiměřených norem zdravotní kultury co největším počtem obyvatel. 3. 5 Zdravý způsob života Je uvědomělé chování, zaměřené na zachování a upevňování zdraví, pracovní schopnosti a aktivní dlouhověkosti. Projevuje se v optimálním poměru fyzické a psychické aktivity, ve zodpovědnosti v oblasti sexuálních vztahů, v aktivním vytváření harmonických mezilidských vztahů a v odmítání nežádoucích jevů, které poškozují fyzické a psychické zdraví člověka. Způsob života, životní styl člověka má mezi determinantami zdraví klíčové postavení. 3. 6 Podpora zdraví, výchova ke zdraví a zdravotní výchova Podpora zdraví je proces umožňující jednotlivcům nebo skupinám zvýšit kontrolu nad svým zdravím a zlepšit je. K dosažení úplné fyzické, psychické a sociální pohody musí být jednotlivci nebo skupiny schopni určit a realizovat svá přání, uspokojovat své potřeby a přizpůsobovat se životnímu prostředí. Zdraví je proto považováno za zdroj každodenního života, ne za jeho cíl. Zdraví není jen výlučně úlohou zdravotnictví, 48 překračuje hranice zdravého životního stylu a směřuje k optimálnímu bytí (Závodná, 2005, s. 56–57). Definice WHO: „Proces umožňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav (WHO, 1998). Neznamená tedy pouze zodpovědnost zdravotnictví, ale vyjadřuje individuální ovlivnitelnost zdraví a zodpovědnost za ně prostřednictvím životního stylu a jeho reflexe v osobní pohodě (Kernová a, 2006, s. 3). Obrázek 3 – model podpory zdraví zachycující jednotlivé komponenty podpory zdraví (Kernová b, 2006, s. 3) Daný model (obrázek 3) zvýrazňuje průnik prevence a ochrany zdraví a vnímá výchovu ke zdraví jako nezbytný prvek k zajištění změny přístupu k podpoře zdraví (Kernová b, 2006, s. 4). Komponenty podpory zdraví (viz obr. 3): – Výchova ke zdraví – Veřejné zdravotní politiky zaměřené na ochranu a podporu zdraví – Prevence a intervenční programy podporující zdraví (Kernová a, 2006, s. 4). Výchova ke zdraví je založena na podpoře pozitivních a odstraňování negativních prvků ze života člověka. Slouží především ke generačnímu přenosu zobecněných zkušeností a základů kultury. Její součástí jsou i zobjektivizované výsledky zdravotnické činnosti, hodnoty, normy a vzory zdravého způsobu života, tedy zdravotní kultura. Výchova ke zdraví je mnohostranná vzdělávací a výchovná činnost, zaměřená na vytváření uvědomělého a zodpovědného chování a jednání jednotlivce nebo skupiny se zřetelem na podporu, zachování a udržování zdraví. Výchova ke zdraví je hlavním 49 pilířem zdravotní kultury společnosti, proto by měla být součástí vzdělávacího systému státu. Zdravotní výchova je zdravotněvýchovné působení na nemocné v oblasti prevence, dispenzarizace, diagnostiky, léčby, životosprávy, ošetřování, rehabilitace, péče o obnovu zdraví a optimální žití. Zdravotní výchova je trvalou součástí poskytování zdravotní péče a ochrany zdraví. Je integrální součástí práce každého zdravotnického pracovníka. Z uvedeného vyplývá, že výchova ke zdraví je orientována na zdravé a zdravotní výchova na nemocné jedince. Toto pojímání není jednoznačné a dochází k nahrazení obou pojmů nebo k jejich vzájemnému překrývání (Závodná, 2005, s. 57). Definice výchovy ke zdraví dle WHO: „Dvoustupňový proces poskytování informací a rad ke správnému způsobu života a napomáhající k rozvoji znalostí a dovedností s cílem změny chování, které vyžaduje zdravotní stav jednotlivců a komunit. Umožňuje a ovlivňuje kontrolu nad vlastním zdravím a vede k optimalizaci postojů a návyků pro zdravý způsob života a dosažení maximální možné kvality života. Je nezbytnou součástí edukace pacientů v sekundární a terciální prevenci“ (Kernová b, 2006, s. 5). Jestliže jsou výchova ke zdraví a zdravotní výchova vnímány jako tatáž činnost zaměřená na zdravé a nemocné, budeme dále používat termín zdravotní výchova. Zdravotní výchova: – je významnou součástí primární, sekundární a terciální prevence – je soustavná, systematická, komplexní a cílevědomá – je aktualizovaná nejnovějšími poznatky – zabývá se celým člověkem, zahrnuje jeho fyzické, psychické a sociální aspekty, tj. využívá poznatky z jiných oborů – je celoživotním procesem zaměřeným na věk, vzdělání a konkrétní problémy jednotlivce – zaměřuje se na lidi v každém stadiu zdraví a nemoci, tj. na zdravé, ohrožené na zdraví, akutně nemocné, chronicky nemocné, nevyléčitelně nemocné a umírající, s cílem maximalizovat daný potenciál pro co nejkvalitnější život. – je zaměřena na jednotlivce, skupiny, komunity i celou společnost 50 – je založena na osobní zainteresovanosti každého jednotlivce, tj. na pochopení osobní odpovědnosti za vlastní zdraví – respektuje životní prostředí jednotlivce a komunity – obsahuje formální a neformální edukaci (Závodná, 2005, s. 58). Pro realizaci správného životního stylu je nezbytné, aby každý člověk: – byl dostatečně informován a motivován, aby chtěl své zdraví šetřit a upevňovat a zároveň eliminovat škodlivé faktory – přesně věděl, co je zdraví prospěšné a co mu škodí – měl vytvořené podmínky k realizaci zdravého způsobu života. Metody výchovy jsou přizpůsobeny podle specifických cílů: – upoutání pozornosti k danému problému – velkoplošná reklama, plakáty, televizní spoty, upomínkové předměty – sdělení základních informací a rad – letáky, pohlednice, kalendáře, brožury, články v novinách a časopisech, televizní a rozhlasové pořady, ústní informace od zdravotnických pracovníků – sdělení obsažnějších informací – televizní a rozhlasové pořady, obsažnější monotematické brožury, knihy, přednášky a besedy, zprávy do počítačových sítí a internetu – motivace ke změně chování – soubory doporučení a postupů, receptáře, výstavy, počítačové programy (Wasserbauer a kol., 2001, s. 6). Příloha v. cituje cíle 11 a 12 programu Zdraví pro všechny v 21. století. Tyto cíle jsou důležité mimo jiné pro kardiovaskulární onemocnění. 51 3. 6. 1 Výchova ke zdraví z legislativního hlediska Zákon 20/1966 Sb. – Zákon o péči o zdraví lidu uvádí: Oddíl 2 Zdravotní výchova obyvatelstva § 13 Zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci mají rozhodující úlohu při zdravotní výchově obyvatelstva, která se provádí v těsném sepětí s ostatní výchovnou činností. § 14 Úkoly ve zdravotní výchově obyvatelstva plní všechna zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci v těsné spolupráci s rodinou, školou, hospodářskými organizacemi a společenskými organizacemi jako nedílnou součást své každodenní činnosti (Zákon 20/1966 Sb. – Zákon o péči o zdraví lidu). Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění: – Ukládá povinnost krajským hygienickým stanicím podílet se na vytváření a realizaci zdravotní politiky regionu. – Ukládá zdravotním ústavům povinnost realizovat programy ochrany a podpory zdraví, zajistit výchovu ke zdraví a zajistit činnost poraden ochrany a podpory zdraví (Kernová a, 2006, s. 12). § 82 Okresní hygienici (3) Okresnímu hygienikovi náleží r) spolupracovat se správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu (Zákon č. 258/2000 Sb. – Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Kdo zajišťuje výchovu ke zdraví – SZÚ (Státní zdravotní ústav) má na starosti metodické a koncepční vedení a realizuje vlastní ediční tvorbu a videotvorbu na celostátní úrovni. Sleduje ediční a dramaturgické plány dalších organizací – spolupráce. 52 – Zdravotní ústavy fungují jako realizátoři a koordinátoři výchovy ke zdraví v krajích. Další spolupráce s NNO (nestátními neziskovými organizacemi), školami, TV, rozhlasem, sdělovacími prostředky apod. (Kernová b, 2006, s. 11). 53 Praktická část 1 Cíle práce Cíl 1: zmapovat životní styl a léčebný režim u respondentů s anginou pectoris (AP) Cíl 2: zmapovat vědomosti respondentů o léčebném režimu při AP Cíl 3: zjistit komponenty učebního procesu (kdo, o čem, kdy, kde, jak, zpětná vazba) Cíl 4: porovnat životní styl, léčebný režim a vědomosti respondentů o léčebném režimu z I. interní kliniky FN Olomouc a z Interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl 5: vypracovat edukační brožuru pro klienty s anginou pectoris a po infarktu myokardu. 2 Metodika práce 2. 1 Zkoumaný soubor Skupina respondentů vybraných k výzkumnému šetření splňovala tato kritéria: 1. obě pohlaví 2. věk nad 18 let 3. klienti s anginou pectoris diagnostikovanou libovolně dlouhou dobu 4. hospitalizovaní na I. interní klinice Fakultní nemocnice Olomouc a na Interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku 2. 2 Užitá metoda k získání dat K získání dat pro výzkumné šetření byla použita dotazníková metoda. Dotazník je definován jako metoda získávání empirických informací, založená na nepřímém (v 54 porovnání s rozhovorem) dotazování respondentů (osob odpovídajících na otázky), s použitím předem formulovaných písemných otázek/položek (Žiaková, 2003, s. 118). 2. 3 Dotazník Anonymní dotazník byl ve finální verzi pomyslně rozdělen do 3 částí, které měly za úkol shromáždit data vedoucí ke splnění stanovených cílů. Dotazník najdete v příloze iv. První oblast (otázky 1–17) byla zaměřena na charakteristiku souboru. Tato oblast obsahovala dotazy na antropometrická data, vzdělání, zaměstnání, onemocnění, stručně dosavadní léčbu a dodržování léčebného režimu. V dotazníku se nevyskytuje otázka, ve které nemocnici je respondent léčen, neboť dotazníky byly distribuovány do obou nemocnic odděleně, tudíž identifikace nečinila obtíže. Druhá oblast dotazníku (otázky 18–26) měla za úkol podrobněji zmapovat komponenty učebního procesu (viz cíl 3). Otázka 18 byla rozdělena na 40 dílčích položek, které podrobně rozebíraly komponenty učebního procesu, avšak většině respondentů činilo jejich vyplňování jisté obtíže. Třetí oblast dotazníku – otázka 27–35 – byla zaměřena na zjištění vědomostí respondentů o životním stylu a léčebném režimu při ICHS, které měli získat edukací nebo samostudiem. Při konstrukci dotazníku byly použity položky uzavřené (1, 9, 13, 15, 21, 23, 26, 28, 30, 31, 32, 33, 34, 35), polytomické (5, 7, 10, část podotázek otázky 18, 19, 24, 25, 27, 29), otevřené (8, 11, 17), polouzavřené (2, 3, 4, 6, 7 – částečně, 12, 14, 16, 20, 22, 25 – částečně) a škálované (část podotázek otázky 18). 2. 4 Pilotní šetření Vlastnímu výzkumnému šetření předcházelo pilotní šetření, které bylo realizováno u 4 respondentů přicházejících na ambulanci I. interní kliniky FN Olomouc. Výzkumné šetření prokázalo relativně dobrou použitelnost dotazníku, ale poukázalo na poměrnou složitost některých otázek. Dotazník byl ponechán beze změny pro vlastní výzkumné šetření. 55 2. 5 Organizace výzkumného šetření V přílohách xiii. a xiv. jsou kopie povolení výzkumného šetření ve FN Olomouc a v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Na přelomu listopadu a prosince 2006 jsme dotazníky osobně předali nejprve na ambulanci I. interní kliniky FN Olomouc. Po několika dnech jsme obdrželi zpětnou vazbu, že dotazník není vhodný pro distribuci v ambulantním provozu z důvodu jeho složitosti a časové náročnosti. Z tohoto důvodu jsme dotazník distribuovali na lůžková oddělení I. interní kliniky FN Olomouc prostřednictvím staničních sester. Ve stejnou dobu jsme dotazník distribuovali prostřednictvím vrchní sestry a staničních sester také na lůžková oddělení Interního oddělení Nemocnice Ve Frýdku-Místku. Dotazník respondenti vyplňovali písemně, své odpovědi zaznamenávali přímo do formuláře dotazníku. Do šetření nebyli zahrnuti klienti, kteří toho času byli hospitalizováni na JIP. Do poloviny ledna 2007 bylo vyplněno pouze 6 dotazníku ve FN Olomouc a 10 dotazníku v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Zbylý počet jsme vyplnili osobně s respondenty hospitalizovanými v příslušných nemocnicích. V osobních rozhovorech s respondenty jsme se přesvědčili, že některé otázky byly pro respondenty, jejichž věkový průměr byl vysoký, dosti složité. Vyplnění jednoho dotazníku trvalo přibližně 15–20 minut. Celkem bylo získáno 30 dotazníků na I. interní klinice FN Olomouc a 30 dotazníků na Interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Na výzkumném šetření se tedy podílelo celkem 60 respondentů. Vzhledem k tomu, že dotazníky byly vyplňovány s respondenty ve většině případů v osobním setkání, návratnost činila 100 %. Ve FN Olomouc byly 4 dotazníky vyřazeny z důvodu další neochoty odpovídat. 2. 6 Zpracování dat Dotazníky byly průběžně kontrolovány se zaměřením na to, zda jsou správně a úplně vyplněny a bylo v nich viditelně označeno, ve které nemocnici byly vyplněny. V několika dotaznících se vyskytlo, že respondent na některé otázky neodpověděl. I tyto dotazníky jsme zahrnuli do šetření, neboť se domníváme, že vyplnění jiných dotazníků místo nich by nezvýšilo výpovědní hodnotu a bylo by časově náročné. 56 Pro zpracování dat byl použit program Microsoft Excel 2003. Z důvodu zrychlení výpočtu BMI u tolika respondentů byl (Romanem Bělunkem) vytvořen speciální program pod názvem BMI, který je obsažen v elektronických přílohách. Na počátku zpracování dat byly všechny dotazníky přepsány do jedné velké četnostní tabulky Excelu, ve které každý řádek zachycoval odpovědi od jednoho respondenta a každý sloupec odpovědi na jednu otázku. Tato četnostní tabulka umožňovala v případě potřeby se vracet k jednotlivým položkám a odpovědím jednoduše bez hledání ve formulářích dotazníků. Dotazníky z FN Olomouc a Nemocnice ve Frýdku-Místku byly zpracovávány ve dvou oddělených dokumentech Excelu (FN Olomouc a Nemocnice ve Frýdku-Místku). Další excelový dokument (Srovnání FN Olomouc a Nemocnice ve Frýdku-Místku) zachycoval srovnání obou nemocnic, což odpovídalo cíli 4 (porovnat informovanost a vědomosti dotázaných respondentů z I. interní kliniky FN Olomouc a respondentů z Interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku). Pro lepší výpovědní hodnotu celého souboru by bylo možné, kromě již zmíněného rozdělení, zpracovat všechny dotazníky jako jeden soubor, avšak z důvodu velké časové náročnosti a velkého rozsahu to nebylo provedeno. Myslíme si, že z následujících tabulek a grafů vyplynou přehledné informace i přesto, že jsou v nich srovnávány dva soubory (FN Olomouc a Nemocnice ve Frýdku-Místku). 3 Výsledky šetření Položka 1: pohlaví respondentů Ve FN Olomouc tvořilo soubor respondentů 60,00 % mužů a 40,00 % žen, v Nemocnici ve Frýdku-Místku to bylo 53,33 % mužů a 46,67 % žen (viz tabulka 10, graf 2, 3). Tabulka 10 – pohlaví pohlaví mužské ženské ∑ Pohlaví FN Olomouc ni fi 18 60,00 % 12 40,00 % 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 16 53,33 % 14 46,67 % 30 100,00 % 57 Graf 2 – pohlaví ve FN Olomouc Graf 3 – pohlaví v Nemocnici ve Frýdku-Místku Pohlaví Pohlaví 40% mužské ženské 46,67% 53,33% mužské ženské 60% Položka 2: věkové rozložení respondentů Respondenti byli rozděleni do 5 věkových skupin. Ve FN Olomouc tvořili první věkovou skupinu respondenti mladší 39 let – 2 (6,67 %); ve druhé věkové skupině figurovali respondenti ve věku 40–49 let – 1 respondent (3,33 %); ve skupině 50–59 let bylo 8 respondentů (26,67 %); skupinu 60–69 let tvořilo 10 respondentů (33,33 %); ve skupině 70 a více let bylo 9 respondentů (30,00 %). V Nemocnici ve Frýdku Místku tvořili první věkovou skupinu respondenti mladší 39 let – 0 respondentů (0,00 %); ve druhé věkové skupině figurovali respondenti ve věku 40–49 let – 1 respondent (3,33 %); ve skupině 50–59 let – 6 (20,00 %); skupinu 60–69 let tvořilo 6 respondentů (20,00 %); ve skupině 70 a více let bylo 15 respondentů (50,00 %) (viz tabulka 11, graf 4). V tabulce 12 vidíme průměrný věk mužů, žen, věk nejmladšího a nejstaršího respondenta. Tabulka 11 – věkové rozložení věková skupina do 39 let 40–49 let 50–59 let 60–69 let 70 let a více ∑ Věkové rozložení FN Olomouc ni fi 2 6,67 % 1 3,33 % 8 26,67 % 10 33,33 % 9 30,00 % 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 0 0,00 % 3 10,00 % 6 20,00 % 6 20,00 % 15 50,00 % 30 100,00 % 58 Graf 4 – věkové rozložení Věkové rozložení 60,00% 50,00% počet respondentů v % 50,00% 40,00% 33,33% 30,00% 30,00% 26,67% 20,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 20,00% 20,00% 10,00% 10,00% 6,67% 3,33% 0,00% 0,00% do 39 let 40–49 let 50–59 let 60–69 let 70 let a více věkové skupiny Tabulka 12 – věk respondentů Věk respondentů FN Olomouc průměrný věk mužů 61,67 průměrný věk žen 63,33 průměrný věk všech 62,33 nejstarší respondent 80 nejmladší respondent 31 Nemocnice F-M 65,19 78,36 68,03 87 46 Položky 3 a 4: BMI respondentů V tabulce 13 a grafu 5 vidíme, že ve FN Olomouc mělo podváhu 3,33 % respondentů, normální hmotnost 10,00 %, nadváhu 53,33 %, obezitu I. stupně 33,33 %, obezitu II. a III. stupně 0,00 %. V Nemocnici ve Frýdku Místku byla zjištěna podváha u 0,00 % respondentů, normální hmotnost u 23,33 %, nadváha u 40,00 %, obezita I. stupně u 30,00 % respondentů, obezita II. stupně u 6,67 % respondentů a obezita II. u 0,00 %. 59 Tabulka 13 – rozložení BMI Rozložení BMI FN Olomouc ni fi 1 3,33 % 3 10,00 % 16 53,33 % 10 33,33 % 0 0,00 % 0 0,00 % 30 100,00 % klasifikace BMI podváha normální hmotnost nadváha Obezita I. stupně Obezita II. stupně Obezita III. stupně ∑ Nemocnice F-M ni fi 0 0,00 % 7 23,33 % 12 40,00 % 9 30,00 % 2 6,67 % 0 0,00 % 30 100,00 % Graf 5 – BMI respondentů 10,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 0,00% 6,67% 20,00% 10,00% 30,00% 0,00% 40,00% 23,33% 40,00% 3,33% 0,00% počet respondentů v % 50,00% 0,00% 60,00% 33,33% 30,00% 53,33% BMI respondentů 0,00% podváha normální hmotnost nadváha obezita I. stupně obezita II. stupně obezita III. stupně klasifikace BMI Položka 5: nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Co se týče nejvyššího dosaženého vzdělání, ve FN Olomouc mělo 3,33 % respondentů základní vzdělání, 40,00 % bylo vyučeno, 40,00 % mělo středoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání mělo 0,00 % respondentů, vysokoškolské vzdělání mělo 16,67 %. V Nemocnici ve Frýdku Místku jsme zjistili 20,00 % respondentů se základním vzděláním, 46,67 % bylo vyučeno, 23,33 % mělo středoškolské vzdělání, 0,00 % vyšší odborné, 6,67 % (pouze 2 respondenti) vysokoškolské vzdělání a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 14, graf 6). 60 Tabulka 14 – nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů FN Olomouc Nemocnice F-M vzdělání ni fi ni fi základní 1 3,33 % 6 20,00 % vyučen(a) 12 40,00 % 14 46,67 % středoškolské 12 40,00 % 7 23,33 % vyšší odborné 0 0,00 % 0 0,00 % vysokoškolské 5 16,67 % 2 6,67 % bez odpovědi 0 0,00 % 1 3,33 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % Graf 6 – nejvyšší dosažené vzdělání respondentů 50,00% 45,00% 40,00% 40,00% 46,67% Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů 25,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 16,67% 20,00% 30,00% 23,33% 35,00% 20,00% 3,33% 0,00% 5,00% 0,00% 0,00% 10,00% 6,67% 15,00% 3,33% počet respondentů v % 40,00% 0,00% z ákla dní ě di en (a) o lské í odborné o škol ské d pov vy uč střed ošk k vy šš be z o vy so vzdělání Položka 6: zdravotnické vzdělání respondentů V této otázce bylo zjištěno, že v souboru respondentů FN Olomouc měli zdravotnické vzdělání 4 respondenti (13,33 %), z toho 3 (10,00 %) absolvovali zdravotnický kurz a 1 respondent (3,33 %) SZŠ. V Nemocnici ve Frýdku-Místku měli zdravotnické vzdělání 2 (6,66 %) respondenti, z nichž 1 byl lékařem a 1 absolvoval zdravotnický kurz (viz tabulka 15, graf 7). 61 Tabulka 15 – zdravotnické vzdělání respondentů Zdravotnické vzdělání respondentů FN Olomouc zdravotnické vzdělání ni fi ne 26 86,67 % ano – zdrav. kurz 3 10,00 % ano – odborná škola 1 3,33 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 28 93,33 % 1 3,33 % 1 3,33 % 30 100,00 % Graf 7 – zdravotnické vzdělání respondentů 90,00% 86,67% 100,00% 93,33% Zdravotnické vzdělání respondentů 70,00% 60,00% FN Olomouc 50,00% Nemocnice F-M 40,00% 3,33% 10,00% 3,33% 20,00% 3,33% 30,00% 10,00% počet respondentů v % 80,00% 0,00% ne ano – zdrav. kurz ano – odborná škola zdravotnické vzdělání? Položka 7 a) práce (zaměstnání) respondentů V souboru FN Olomouc bylo zjištěno 10 (33,33 %) pracujících respondentů, 18 (60,00 %) bylo ve starobním důchodu, 1 (3,33 %) v plném invalidním důchodu pro srdeční onemocnění a 1 (3,33 %) v plném invalidním důchodu pro jiné než srdeční onemocnění. V souboru Nemocnici ve Frýdku-Místku bylo pouze 5 (16,67 %) pracujících respondentů, 16 respondentů (53,33 %) bylo ve starobním důchodu, 5 (16,67 %) v plném invalidním důchodu pro onemocnění srdce, 3 (10,00 %) v plném invalidním důchodu pro jiné než srdeční onemocnění a 1 (3,33 %) v částečném invalidním důchodu pro jiné než srdeční onemocnění (viz tabulka 16, graf 8). 62 Tabulka 16 – práce (zaměstnání) respondentů Práce respondentů FN Olomouc práce respondentů ni fi pracující 10 33,33 % starobní důchod 18 60,00 % PID – onem. srdce 1 3,33 % PID – jiné než. onem. srdce 1 3,33 % ČID – onem. srdce 0 0,00 % ČID – jiné než onem. srdce 0 0,00 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 5 16,67 % 16 53,33 % 5 16,67 % 3 10,00 % 0 0,00 % 1 3,33 % 30 100,00 % Graf 8 – práce (zaměstnání) respondentů 70,00% počet respondentů v % 60,00% 53,33% 60,00% Práce (zaměstnání) respondentů pracující starobní důchod 3,33% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 10,00% 3,33% 10,00% 16,67% 20,00% 3,33% 30,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 16,67% 40,00% 33,33% 50,00% PID – onem. PID – jiné ČID – onem. ČID – jiné srdce než. onem. srdce než onem. srdce srdce pracovní zařazení Položka 7 b) fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) Jak vidíme z tabulky 17 a grafu 9, fyzická náročnost zaměstnání u pracujících respondentů byla ve FN Olomouc z 27,27 % velká, v 54,55 % střední a u 18,18 % malá. U respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku byla fyzická náročnost z 20,00 % velká, z 60,00 % střední a z 20,00 % malá. 63 Tabulka 17 – fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů Fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) FN Olomouc Nemocnice F-M fyzická náročnost ni fi ni fi velká 3 27,27 % 1 20,00 % střední 6 54,55 % 3 60,00 % malá 2 18,18 % 1 20,00 % ∑ 11 100,00 % 5 100,00 % Graf 9 – fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů 60,00% 20,00% 20,00% 30,00% 18,18% 40,00% 27,27% 50,00% 20,00% počet respondentů v % 70,00% 60,00% 54,55% Fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) FN Olomouc Nemocnice F-M 10,00% 0,00% velká střední malá fyzická náročnost zaměstnání Položka 7 c) psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) V souboru FN Olomouc se 54,55 % respondentů vyjádřilo, že psychická náročnost jejich zaměstnání je velká, u 45,45 % byla střední a u 0,00 % nízká. V souboru Nemocnici ve Frýdku-Místku mělo 20,00 % respondentů zaměstnání vyznačující se velkou psychickou náročností, 60,00 % střední náročností a 20,00 % malou náročností (viz tabulka 18, graf 10). Tabulka 18 – psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) Psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) FN Olomouc Nemocnice F-M psychická náročnost ni fi ni fi velká 6 54,55 % 1 20,00 % střední 5 45,45 % 3 60,00 % malá 0 0,00 % 1 20,00 % ∑ 11 100,00 % 5 100,00 % 64 Graf 10 – psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů Psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v ČID) 70,00% počet respondentů v % 60,00% 60,00% 54,55% 50,00% 45,45% 40,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 30,00% 20,00% 20,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0,00% velká střední malá psychická náročnost zaměstnání Položka 8: doba trvání AP Tabulka 19 a graf 11 zachycují dobu trvání AP v časových rozmezích. Ve FN Olomouc jsme zjistili, že méně než 1 měsíc trpí AP 43,33 % respondentů, 1–12 měsíců 13,33 %, 1–5 let rovněž 13,33 %, 5–10 let 16,67 %, více než 10 let 13,33 % a 0,00 % neví. V souboru v Nemocnici ve Frýdku-Místku trpělo AP méně než 1 měsíc 0,00 % respondentů, 1–12 měsíců 16,67 %, 33,33 % respondentů trpělo srdeční chorobou 1–5 let, 16,67 % 5–10 let, 23,33 % uvedlo déle než 10 let a 3 respondenti (10,00 %) nevědí. Tabulka 19 – doba trvání AP v časových rozmezích Doba trvání AP v časových rozmezích – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M časové rozmezí ni fi ni fi méně než 1 měsíc 13 43,33 % 0 0,00 % 1–12 měsíců (včetně) 4 13,33 % 5 16,67 % 1–5 roků (včetně) 4 13,33 % 10 33,33 % 5–10 let (včetně) 5 16,67 % 5 16,67 % více než 10 let 4 13,33 % 7 23,33 % nevím 0 0,00 % 3 10,00 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % 65 Graf 11 – doba trvání AP v časových rozmezích 15,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 13,33% 20,00% 13,33% 25,00% 16,67% 16,67% 30,00% 10,00% 35,00% 13,33% 16,67% počet respondentů v % 40,00% 23,33% 45,00% 33,33% 50,00% 43,33% Doba trvání ICHS v časových rozmezích – všichni respondenti 0,00% 5,00% 0,00% 10,00% 0,00% méně než 1 1–12 měsíců měsíc (včetně) 1–5 roků (včetně) 5–10 let (včetně) více než 10 let nevím doba Položka 9: léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) Z respondentů FN Olomouc bylo doposud léčeno pouze ambulantně 40,00 %, někdy hospitalizováno bylo 26,67 % a poprvé hospitalizováno pro onemocnění srdce (první záchyt AP) bylo 33,33 %. V souboru Nemocnice ve Frýdku-Místku bylo doposud léčeno pouze ambulantně 26,67 % respondentů, někdy hospitalizováno pro onemocnění srdce bylo 63,33 %, 0,00 % uvedlo, že to je jejich první hospitalizace pro AP a 10,00 % si nepamatovalo (viz tabulka 20, graf 12). Tabulka 20 – léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) Léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M odpovědi ni fi ni fi pouze ambulantně 12 40,00 % 8 26,67 % někdy hospitalizován(a) 8 26,67 % 19 63,33 % nepamatuji si 0 0,00 % 3 10,00 % vůbec (první hospitalizace) 10 33,33 % 0 0,00 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % 66 Graf 12 – léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) Léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) – všichni respondenti 70,00% 63,33% počet respondentů v % 60,00% 50,00% 40,00% 40,00% 33,33% 30,00% 26,67% FN Olomouc Nemocnice F-M 26,67% 20,00% 10,00% 10,00% 0,00% 0,00% 0,00% pouze am bulantně někdy hospitalizován(a) nepa matuji si vůbec (první hospitalizace) možnosti Položka 10: metody léčby ICHS v minulosti V souboru FN Olomouc bylo v minulosti léčeno pouze léky 23,33 % respondentů, katetrizaci srdce podstoupilo 63,33 %, operaci srdce (aorto-koronární bypass) po předchozí katetrizaci srdce podstoupilo 13,33 %. 0,00 % operací srdce uvádíme proto, že v současné době ani v minulosti nebyla možná operace srdce bez předchozí koronarografie. Z respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku bylo léčeno pouze léky 46,67 % respondentů, katetrizaci srdce prodělalo 36,67 % a katetrizaci i operaci 16,67 % (viz tabulka 21, graf 13). Tabulka 21 – metody léčby ICHS v minulosti metody léčby ICHS v minulosti FN Olomouc odpovědi ni fi pouze léky 7 23,33 % katetrizace srdce 19 63,33 % operace srdce 0 0,00 % katetrizace i operace 4 13,33 % Nemocnice F-M ni fi 14 46,67 % 11 36,67 % 0 0,00 % 5 16,67 % 67 nepamatuji si ∑ 0 30 0,00 % 100,00 % 0 30 0,00 % 100,00 % Graf 13 – metody léčby ICHS v minulosti 63,33% metody léčby ICHS v minulosti – všichni respondenti 70,00% 0,00% 0,00% 10,00% 0,00% 20,00% 0,00% 13,33% 30,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 16,67% 40,00% 36,67% 46,67% 50,00% 23,33% počet respondentů v % 60,00% 0,00% pouze léky katetrizace srdce operace srdce katetrizace i operace nepamatuji si možnosti léčby Položka 11: jiné choroby kromě ICHS V četnostních tabulkách 22 a), b), které pro složitost nebyly vyjádřeny graficky, vidíme, že kromě ICHS trpí hypertenzí 37,78 % (17) respondentů ve FN Olomouc a 32,14 % (18) respondentů v Nemocnici F-M. Diabetes mellitus se vyskytl u 9 respondentů (20,00 %) ve FN Olomouc a rovněž u 9 respondentů (16,07 %) v Nemocnici F-M. Ostatní choroby se vyskytovaly s nižší frekvencí. 68 Tabulka 22 a) – jiné choroby kromě ICHS Jiné choroby kromě ICHS FN Olomouc Choroba ni CMP 2 hypertenze 17 diabetes mellitus 9 endokrinní choroby (mimo DM) 1 GIT choroby 2 plicní embolie 1 revmatické choroby (vč. dny) 7 úrazy 1 urogenitální choroby 1 zhoubné nádory 0 žádná kromě ICHS 4 ∑ 45 fi 4,44 % 37,78 % 20,00 % 2,22 % 4,44 % 2,22 % 15,56 % 2,22 % 2,22 % 0,00 % 8,89 % 100,00 % b) Jiné choroby kromě ICHS Nemocnice F-M Choroba ni arytmie (vč. kardiostimulace) 3 bez odpovědi 1 cévní choroby (např. ICHDKK) 3 CMP 6 diabetes mellitus 9 endokrinní choroby (mimo DM) 1 GIT choroby 3 hypertenze 18 choroby dýchacích cest 3 revmatické choroby (vč. dny) 4 urogenitální choroby 1 zhoubné nádory 2 žádná kromě ICHS 2 ∑ 56 fi 5,36 % 1,79 % 5,36 % 10,71 % 16,07 % 1,79 % 5,36 % 32,14 % 5,36 % 7,14 % 1,79 % 3,57 % 3,57 % 100,00 % Položka 12 a): hypercholesterolémie Dotazovali jsme se na položku: „Byla Vám zjištěna vysoká hladina cholesterolu?“ Ve FN Olomouc odpovědělo ano 53,33 % respondentů, ne 33,33 % a nevím odpovědělo 13,33 %. V Nemocnici ve Frýdku-Místku odpovědělo ano 46,67 % respondentů, ne 33,33 % a nevím uvedlo 20,00 % (viz tabulka 23, graf 14). 69 Tabulka 23 – hypercholesterolémie Hypercholesterolémie FN Olomouc odpovědi ni fi ano 16 53,33 % ne 10 33,33 % nevím 4 13,33 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 14 46,67 % 10 33,33 % 6 20,00 % 30 100,00 % Graf 14 – hypercholesterolémie 13,33% 30,00% 20,00% 20,00% 53,33% 40,00% 33,33% 50,00% 33,33% počet respondentů v % 60,00% 46,67% Hypercholesterolémie – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M 10,00% 0,00% ano ne nevím odpovědi Položka 12 b): znalost své hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna Zjišťovali jsme, zda znají svou hladinu cholesterolu respondenti, kteří uvedli, že ji nají zvýšenou. Ve FN Olomouc ji zná 37,50 % respondentů a v Nemocnici ve FrýdkuMístku 28,57 % (viz tabulka 24, graf 15). Tabulka 24 – znalost své hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna Znalost své hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna FN Olomouc Nemocnice F-M možnosti ni fi ni fi znají 6 37,50 % 4 28,57 % neznají 10 62,50 % 10 71,43 % ∑ 16 100,00 % 14 100,00 % 70 Graf 15 – znalost hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna Znalost hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna – všichni respondenti počet respondentů v % 80,00% 71,43% 70,00% 62,50% 60,00% 50,00% 40,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 37,50% 28,57% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% znají neznají znají/neznají Položka 13 a): léčba nitráty v minulosti Ve FN Olomouc odpovědělo 36,67 % respondentů, že ano a 0,00 % nevědělo, v Nemocnici ve Frýdku-Místku bylo léčeno nitráty 70,00 % respondentů a 13,33 % nevědělo (viz tabulka 25, graf 16). Tabulka 25 – léčba nitráty v minulosti Léčba nitráty v minulosti FN Olomouc odpovědi ni fi ano 11 36,67 % ne 19 63,33 % nevím 0 0,00 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 21 70,00 % 5 16,67 % 4 13,33 % 30 100,00 % 71 Graf 16 – léčba nitráty v minulosti Léčba nitráty v minulosti – všichni respondenti 80,00% počet respondentů v % 70,00% 70,00% 63,33% 60,00% 50,00% 40,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 36,67% 30,00% 16,67% 20,00% 13,33% 10,00% 0,00% 0,00% ano ne nevím možnosti Položka 14 a): kuřáctví Ve FN Olomouc nyní kouří 10,00 % respondentů, nikdy nekouřilo 36,67 % a 53,33 % tvoří exkuřáci. V Nemocnici ve Frýdku-Místku nyní kouří pouze 1 respondent (3,33 %), nikdy nekouřilo 60,00 % a 36,67 % tvoří exkuřáci (viz tabulka 26, graf 17). Tabulka 26 – kuřáctví Kuřáctví – všichni respondenti FN Olomouc možnosti ni fi ano – nyní kouřím 3 10,00 % ne – nikdy jsem nekouřil(a) 11 36,67 % exkuřák 16 53,33 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 1 3,33 % 18 60,00 % 11 36,67 % 30 100,00 % 72 Graf 17 – kuřáctví Kuřáctví – všichni respondenti 70,00% počet respondentů v % 60,00% 60,00% 53,33% 50,00% 36,67% 40,00% 36,67% 30,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 20,00% 10,00% 10,00% 3,33% 0,00% ano – nyní ne – nikdy kouřím jsem nekouřil(a) exkuřák možnosti Položka 14 b): doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích Zajímavé bylo zjištění, jak dlouho již nekouří bývalí kuřáci (viz tabulka 27, graf 18). Ve FN Olomouc přestalo kouřit před méně než 1 měsícem 18,75 % exkuřáků, 1–12 měsíců nekouří 12,50 %, 1–5 roků 0,00 %, 5–15 let 31,25 %, více než 15 let rovněž 31,25 % a neví 6,25 %. V Nemocnici ve Frýdku-Místku nekouří méně než 1 rok 0,00 % exkuřáků, 1–5 let 18,18 %, 5–15 let 54,55 %, více než 15 let 27,27 % a 0,00 % neví. Tabulka 27 – doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích Doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M časové rozmezí ni fi ni fi méně než 1 měsíc 3 18,75 % 0 0,00 % 1–12 měsíců (včetně) 2 12,50 % 0 0,00 % 1–5 roků (včetně) 0 0,00 % 2 18,18 % 5–15 let (včetně) 5 31,25 % 6 54,55 % více než 15 let 5 31,25 % 3 27,27 % nevím 1 6,25 % 0 0,00 % ∑ 16 100,00 % 11 100,00 % 73 Graf 18 – doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích Doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích – všichni respondenti 60,00% 54,55% počet respondentů v % 50,00% 40,00% 31,25% 30,00% 20,00% 18,75% 31,25% 27,27% FN Olomouc Nemocnice F-M 18,18% 12,50% 10,00% 6,25% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% méně než 1 1–12 měsíců měsíc (včetně) 1–5 roků (včetně) 5–15 let (včetně) více než 15 let nevím časová rozmezí Položka 15: konzumace alkoholu Ve FN Olomouc odpovědělo 3,33 % (1 respondent), že pije alkohol denně, 46,47 % příležitostně, 40,00 % zřídka a 10,00 % (3 respondenti) je abstinentů. V Nemocnici ve Frýdku-Místku pije alkohol denně 0,00 % respondentů, příležitostně 33,33 %, zřídka 23,33 % a abstinentů je 43,33 % (viz tabulka 28, graf 19). Tabulka 28 – konzumace alkoholu Konzumace alkoholu – všichni respondenti FN Olomouc jak často ni fi denně 1 3,33 % příležitostně 14 46,47 % zřídka 12 40,00 % abstinent 3 10,00 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 0 0,00 % 10 33,33 % 7 23,33 % 13 43,33 % 30 100,00 % 74 Graf 19 – konzumace alkoholu Konzumace alkoholu – všichni respondenti 50,00% 46,47% 43,33% 45,00% 40,00% počet respondentů v % 40,00% 33,33% 35,00% 30,00% FN Olomouc 23,33% 25,00% Nemocnice F-M 20,00% 15,00% 10,00% 10,00% 5,00% 3,33% 0,00% 0,00% denně příležitostně zřídka abstinent možnosti Položky 15 a 16 Položky 15 a 16 jsme vyhodnotili společně v kontingenční tabulce, která zachycovala alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace. Alkoholické nápoje zahrnovaly položky: nerozlišuji, pivo, víno, tvrdý alkohol a likéry. Frekvence konzumace nabývala proměnných: denně, příležitostně a zřídka. V tomto vyhodnocení totiž nebyli zahrnuti abstinenti. Následující tabulka 29 a graf 20 ukazuje pouze výsledky z FN Olomouc, neboť zobrazení obou nemocnic v jedné tabulce a grafu by bylo nepřehledné. Tabulka 29 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace FN Olomouc Alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace Alkoholické nápoje Frekvence konzumace denně příležitostně zřídka ni fi ni fi ni fi nerozlišuji 1 100,00 % 3 15,38 % 4 33,33 % pivo 0 0,00 % 5 38,46 % 2 16,67 % víno 0 0,00 % 3 23,08 % 5 41,67 % tvrdý alkohol 0 0,00 % 3 23,08 % 1 8,33 % likéry 0 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % ∑ ni 8 7 8 4 0 fi 29,63 % 25,93 % 29,63 % 14,81 % 0,00 % 75 ∑ 1 100,00 % 14 100,00 % 12 100,00 % 27 100,00 % Graf 20 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace – FN Olomouc 120,00% 80,00% pivo 0,00% 0,00% 0,00% tvrdý alkohol 8,33% víno 0,00% 23,08% ne rozlišuji 0,00% 0,00% zřídka 23,08% 38,46% 0,00% 20,00% 16,67% 33,33% 40,00% denně příležitostně 41,67% 60,00% 15,38% frekvence konzumace 100,00% 100,00% Alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace likéry nápoje Tabulka 30 a graf 21 zobrazují stejné výsledky z šetření v Nemocnici ve FrýdkuMístku: Tabulka 30 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace Nemocnice F-M Alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace Alkoholické nápoje Frekvence konzumace denně příležitostně zřídka ni fi ni fi ni fi ni nerozlišuji 0 0,00 % 1 10,00 % 2 28,57 % 3 pivo 0 0,00 % 5 50,00 % 1 14,29 % 6 víno 0 0,00 % 2 20,00 % 2 28,57 % 4 tvrdý alkohol 0 0,00 % 2 20,00 % 2 28,57 % 4 likéry 0 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % 0 ∑ 0 0,00 % 11 100,00 % 7 100,00 % 17 ∑ fi 17,65 % 35,29 % 23,53 % 23,53 % 0,00 % 100,00 % 76 Graf 21 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace – Nemocnice F-M Alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace 50,00% 60,00% 35,29% nerozlišuji pivo víno příležitostně zřídka 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 10,00% 0,00% 20,00% denně 20,00% 23,53% 30,00% 0,00% 20,00% 23,53% 40,00% 10,00% 17,65% frekvence konzumace 50,00% tvrdý alkohol likéry nápoje Položka 17: překážky a problémy při dodržování léčebného režimu Jedna z otázek se zaměřovala na překážky a problémy, které respondenti mají při dodržování léčebného režimu (viz tabulka 31, graf 22). Ve FN Olomouc se vyjádřilo 58,06 % respondentů, že žádné problémy s dodržováním léčebného režimu nemají, 6,45 % má problémy při dodržování diety, 6,45 % při pohybovém režimu, 6,45 % odvykání kouření, 6,45 % při užívání léků, ve 3,23 % zapomnětlivost, ve stejném procentu nedostatek času, jiné problémy uvedlo rovněž 3,23 %, 6,45 % nevědělo. V Nemocnici ve Frýdku-Místku se 76,67 % vyjádřilo, že nemají žádné problémy, v 6,67 % dodržování diety, v 10,00 % užívání léků, nedostatek času ve 3,33 % a jiné problémy rovněž ve 3,33 %. Nevím uvedlo 0,00 % respondentů. Tabulka 31 – překážky a problémy při dodržování léčebného režimu Překážky a problémy při dodržování léčebného režimu – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M možné problémy ni fi ni fi žádné 18 58,06 % 23 76,67 % dodržování diety 2 6,45 % 2 6,67 % 77 dodržování pohyb. režimu odvykání kouření užívání léků zapomnětlivost nedostatek času jiné nevím ∑ 2 2 2 1 1 1 2 31 6,45 % 6,45 % 6,45 % 3,23 % 3,23 % 3,23 % 6,45 % 100,00 % 0 0 3 0 1 1 0 30 0,00 % 0,00 % 10,00 % 0,00 % 3,33 % 3,33 % 0,00 % 100,00 % Graf 22 – překážky a problémy při dodržování léčebného režimu Překážky a problémy při dodržování léčebného režimu – všichni respondenti 76,67% 90,00% 60,00% 50,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 40,00% 3,23% 3,33% 3,23% 3,33% nedostatek času jiné 6,45% 0,00% 3,23% 0,00% zapomnětlivost 6,45% 0,00% odvykání kouření 6,45% 10,00% 6,45% 0,00% 10,00% dodržování pohyb. režimu 20,00% 6,45% 6,67% 30,00% dodržování diety počet respondentů v % 70,00% 58,06% 80,00% nevím užívání léků žádné 0,00% možné překážky v dodržování léčebného režimu Položka 18 a): edukovanost v jednotlivých tématech (v procentech) Tabulka 32 a graf 23 zachycují souhrnně, kolik procent respondentů bylo edukováno o jednotlivých tématech. Obecně můžeme říci, že ve FN Olomouc převládali respondenti s akutním průběhem ICHS, tudíž v této nemocnici byla vyšší edukovanost o podstatě vyšetření a přípravě na vyšetření. V Nemocnici ve Frýdku-Místku převládali především respondenti s chronickým průběhem ICHS, a proto zde byla lepší edukovanost o pohybovém režimu, užívání léků a o tom, jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích. 78 K doplnění výše uvedeného zbývá dodat, že edukovanost o stresu byla v obou nemocnicích naprosto vyrovnaná (edukováno bylo 33,33 % respondentů), edukovanost o podstatě choroby a o dietě byla téměř vyrovnaná v obou nemocnicích. Tabulka 32 – edukovanost v jednotlivých tématech (v procentech) Edukovanost v jednotlivých tématech Téma edukace FN Olomouc Nemocnice F-M Edukace proběhla/neproběhla Edukace proběhla/neproběhla ano ne, bez ano ne, bez odpovědi odpovědi ni fi ni fi ni fi ni fi podstata Vaší choroby 26 86,67 % 4 13,33 % 25 83,33 % 5 16,67 % dieta 19 63,33 % 11 36,67 % 18 60,00 % 12 40,00 % pohybový režim 16 53,33 % 14 46,67 % 19 63,33 % 11 36,67 % význam léků a jak je užívat 43,33 % 7 23,33 % 17 56,67 % 13 23 76,67 % význam stresu a ochrana před stresem 10 33,33 % 20 66,67 % 10 33,33 % 20 66,67 % podstata vyšetření 27 90,00 % 3 10,00 % 20 66,67 % 10 33,33 % příprava na vyšetření a opatření po vyšetření 4 13,33 % 26 86,67 % 20 66,67 % 10 33,33 % jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích 17 56,67 % 13 43,33 % 21 70,00 % 9 30,00 % Graf 23 – edukovanost v jednotlivých tématech (v procentech) 66,67% 86,67% 90,00% 76,67% 33,33% 33,33% 50,00% 56,67% 70,00% 60,00% 66,67% 70,00% 56,67% 80,00% 53,33% 63,33% 90,00% 63,33% 60,00% počet edukovaných respondentů v % 100,00% 86,67% 83,33% Edukovanost v jednotlivých tématech 40,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% podstata Vaší choroby dieta pohybový význam význam podstata příprava jak se zachovat režim léků a jak stresu a vyšetření na vyšetřenípři náhle je užívat ochrana před a opatřenívzniklých stresem po obtížích vyšetření témata edukace 79 Na následující skupinu položek odpovídali pouze respondenti, kteří o daných tématech byli edukováni. Položka 18 b): průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace Tabulka 33 a graf 24 v této položce ukazují průměrné škálové hodnocení všech témat edukace a zároveň průměrné hodnocení za jednotlivá edukační témata, a to zvlášť v obou nemocnicích. Respondenti škálovali kvalitu edukace podobně jako známkování ve škole, kdy 1 = nejlepší výkon a 5 = nejslabší výkon. Tabulka 33 – průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace Průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace Průměrné hodnocení témata edukace FN Olomouc Nemocnice F-M průměrné hodnocení za všechna témata edukace 1,52 1,42 podstata Vaší choroby 1,52 1,52 dieta 1,76 1,25 pohybový režim 1,64 1,25 význam léků a jak je užívat 1,43 1,53 význam stresu a ochrana před stresem 1,88 1,5 podstata vyšetření 1,38 1,41 příprava na vyšetření a opatření po vyšetření 1,39 1,41 jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích 1,47 1,44 80 Graf 24 – průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace 1,47 1,44 1,39 1,41 1,38 1,41 1,5 1,43 1,53 1,25 1,52 1,52 1,4 1,25 průměrné hodnocení 1,6 1,52 1,42 1,8 1,64 1,76 2 1,88 Průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace 1,2 FN Olomouc 1 Nemocnice F-M 0,8 0,6 0,4 0,2 0 průměrné podstata hodnocení Vaší za všechna choroby témata edukace dieta pohybový význam význam režim léků a jak stresu a je užívat ochrana před stresem podstata vyšetření příprava na vyšetření a opatření po vyšetření jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích témata edukace Položka 18 c): souvislost mezi počtem edukovaných respondentů a průměrným stupněm na škále hodnocení Četnostní tabulka č. 34 v této položce ukazuje souvislost mezi počtem edukovaných respondentů v procentech a průměrným stupněm na škále hodnocení – obojí je vztaženo k jednotlivým tématům edukace. Jak tabulce rozumět? Čím vyšší je počet edukovaných respondentů, tím lepší je procentuální edukovanost v daném tématu. Čím nižší je průměrný stupeň na škále hodnocení, tím lepší je edukovanost v daném tématu. FN Olomouc: z tabulky můžeme odvodit, že nejlepší je edukovanost o podstatě vyšetření a přípravě na vyšetření, neboť o této problematice byl edukován velký počet respondentů, kteří edukaci ohodnotili vysokými známkami na škále. Rovněž v edukaci o medikamentech vidíme dobrý výsledek. Nejslabší výsledek vykazuje edukace o stresu, kdy byl edukován malý počet respondentů a hodnocení je ze všech témat nejhorší. 81 Nemocnice ve Frýdku-Místku: z tabulky již nelze vyvozovat tak jednoznačné závěry jako z údajů pro FN Olomouc. Opět můžeme zobecnit, že edukovanost o stresu byla nejslabší. Ostatní témata edukace byla přibližně vyrovnaná. Tabulka 34 – souvislost mezi počtem edukovaných respondentů a průměrným stupněm na škále hodnocení Souvislost mezi počtem edukovaných respondentů a průměrným stupněm na škále hodnocení FN Olomouc Nemocnice F-M průměrný průměrný počet edukovaných stupeň na počet edukovaných stupeň na téma edukace respondentů (v %) respondentů (v %) škále škále podstata Vaší choroby 87 % 1,52 83 % 1,52 dieta 63 % 1,76 60 % 1,25 pohybový režim 53 % 1,64 63 % 1,25 význam léků a jak je užívat 77 % 57 % 1,43 1,53 význam stresu a ochrana před stresem 33 % 1,88 33 % 1,5 podstata vyšetření 90 % 1,38 67 % 1,41 příprava na vyšetření a opatření po vyšetření 87 % 67 % 1,39 1,41 jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích 57 % 1,47 70 % 1,44 Položka 18 d): edukátor Položky, kým byli respondenti edukováni, jsme zpracovávali v kontingenčních tabulkách a grafech odděleně pro obě nemocnice – pro lepší přehlednost (viz tabulky 35, 36, grafy 25, 26). V obou souborech byli respondenti edukováni o všech tématech z velké většiny lékařem, v podstatně menším měřítku zdravotní sestrou a v zanedbatelném počtu dietní sestrou a fyzioterapeutem. Zdravotní sestry se nejvíce podílely na edukaci ohledně přípravy na vyšetření a o podstatě vyšetření, také na edukaci o dietě. Tabulka 35 – edukátor – FN Olomouc FN Olomouc Edukátor Témata edukace podstata choroby dieta pohybový režim Edukátor ni fi ni fi ni fi lékař 24 66,67 % 17 80,95 % 11 57,89 % zdravotní sestra 5 13,89 % 2 9,52 % 4 21,05 % ni 14 léky fi 77,78 % 3 16,67 % 82 dietní sestra 3 fyzioterapeut 1 nevím 3 ∑ 36 8,33 % 2,78% 8,33 % 100,00 % 2 0 0 21 9,52 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 1 3 0 19 5,26 % 15,79 % 0,00 % 100,00 % 1 0 0 18 5,56 % 0,00 % 0,00 % 100,0 0% FN Olomouc Témata edukace Edukátor ni lékař 8 zdravotní sestra 3 dietní sestra 1 fyzioterapeut 0 nevím 0 ∑ 12 stres fi 66,67 % podstata vyšetření ni fi 24 68,57 % příprava na vyšetření ni fi 24 70,59 % náhle vzniklé obtíže ni fi 13 68,42 % 25,00 % 8,33 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 9 2 0 0 35 9 1 0 0 34 5 1 0 0 19 25,71 % 5,71 % 0,00 % 0,00% 100,00 % 26,47 % 2,94 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 26,32 % 5,26 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % Graf 25 – edukátor – FN Olomouc 70,00% 60,00% 77,78% 66,67% 68,57% 70,59% 68,42% 80,00% 66,67% 0,00% lékař zdravotní sestra dietní sestra 8,33% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 10,00% 15,79% 20,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 30,00% 2,78% 0,00% 40,00% 8,33% 9,52% 5,26% 5,56% 8,33% 5,71% 2,94% 5,26% 50,00% 13,89% 9,52% 21,05% 16,67% 25,00% 25,71% 26,47% 26,32% počet edukovaných respondentů v % 90,00% 57,89% 80,95% Edukátor fyzioterapeut nevím edukátor podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření Tabulka 36 – edukátor – Nemocnice F-M Nemocnice F-M Edukátor Témata edukace podstata pohybový choroby dieta režim Edukátor ni fi ni fi ni fi lékař 25 92,59 % 15 57,59 % 14 53,85 % zdravotní sestra 2 7,41 % 6 23,08 % 5 19,23 % léky náhle vzniklé obtíže ni 22 léky fi 84,61 % 3 11,54 % 83 dietní sestra 0 fyzioterapeut 0 nevím 0 ∑ 27 0,00 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % Edukátor ni lékař 9 zdravotní sestra 2 dietní sestra 0 fyzioterapeut 0 nevím 1 ∑ 12 5 0 0 26 19,26 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 0 6 1 26 0,00 % 0 23,08 % 0 3,85 % 1 100,00 % 26 0,00 % 0,00 % 3,85 % 100,00 % stres fi 75,00 % Nemocnice F-M Témata edukace podstata příprava na vyšetření vyšetření ni fi ni fi 19 70,37 % 16 59,26 % náhle vzniklé obtíže ni fi 19 82,61 % 16,67 % 0,00 % 0,00 % 8,33 % 100,00 % 8 0 0 0 27 2 0 1 1 23 29,63 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 11 0 0 0 27 40,74 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % 8,70 % 0,00 % 4,35 % 4,35 % 100,00 % Graf 26 – edukátor – Nemocnice F-M 10,00% 0,00% lékař zdravotní sestra 23,08% dietní sestra fyzioterapeut 0,00% 0,00% 3,85% 3,85% 8,33% 0,00% 0,00% 4,35% 7,41% 20,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 4,35% 30,00% 0,00% 0,00% 40,00% 19,26% 50,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 60,00% 0,00% 70,00% 23,08% 19,23% 11,54% 16,67% 29,63% 40,74% 8,70% 80,00% 84,61% 75,00% 70,37% 59,26% 82,61% 90,00% 57,59% 53,85% počet edukovaných respondentů v % 100,00% 92,59% Edukátor nevím edukátor podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření léky náhle vzniklé obtíže Položka 18 e): místo edukace V této položce, zachycené v kontingenční tabulce 37 a grafu 27, jsme zjišťovali, kde byli respondenti edukováni. Ve FN Olomouc byli edukováni z drtivé většiny za hospitalizace, a to nejvíce o podstatě vyšetření a přípravě na vyšetření. Na druhém místě četností stojí kardiologická nebo interní ambulance a ordinace praktického lékaře, kde byli respondenti edukováni 84 především o stresu, medikamentech a náhle vzniklých obtížích. V lázních a na jiných místech byli respondenti edukováni v zanedbatelném počtu (v lázních převážně o pohybovém režimu). Tabulka 37 – místo edukace – FN Olomouc FN Olomouc Místo edukace Témata edukace podstata pohybový choroby režim dieta Místo edukace ni fi ni fi ni fi kardiol. nebo int. amb. 8 21,62 % 5 22,73 % 5 23,81 % ordinace prakt. lék. 4 10,81 % 4 18,18 % 2 9,52 % hospitalizace 18 48,65 % 10 45,45 % 10 47,62 % lázně 2 5,41 % 1 4,55 % 2 9,52 % jinde 5 13,51 % 2 9,09 % 2 9,52 % nevím 0 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % ∑ 37 100,00 % 22 100,00 % 21 100,00 % Místo edukace kardiol. nebo int. amb. ordinace prakt. lék. hospitalizace lázně jinde nevím ∑ ni 4 4 3 0 0 0 11 FN Olomouc Témata edukace podstata příprava na vyšetření vyšetření stres fi ni fi ni fi 36,37 % 4 12,90 % 5 17,24 % 36,37 % 5 16,13 % 5 17,24 % 27,27 % 22 70,97 % 19 65,52 % 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % 100,00 % 31 100,00 % 29 100,00 % léky ni 8 5 6 1 3 0 23 34,78 % 21,74 % 26,09 % 4,35 % 13,04 % 0,00 % 100,00 % náhle vzniklé obtíže ni fi 7 30,43 % 5 21,74 % 10 43,48 % 0 0,00 % 1 4,35 % 0 0,00% 23 100,00 % 85 Graf 27 – místo edukace – FN Olomouc 70,97% 65,52% Místo edukace kardiol. nebo int. amb. ordinace prakt. lék. 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 13,51% 9,09% 9,52% 13,04% 0,00% 0,00% 0,00% 4,35% 10,00% 5,41% 4,55% 9,52% 4,35% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 20,00% 26,09% 27,27% 30,00% 16,13% 17,24% 21,74% 40,00% 10,81% 18,18% 9,52% 21,74% 50,00% 36,37% 60,00% 43,48% 48,65% 45,45% 47,62% 70,00% 21,62% 22,73% 23,81% 34,78% 36,37% 12,90% 17,24% 30,43% počet edukovaných respondentů v % 80,00% lázně jinde nevím hospitalizace místo edukace podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření léky náhle vzniklé obtíže V Nemocnici ve Frýdku-Místku byli respondenti edukováni také převážně za hospitalizace, ale pouze v o něco menším počtu v kardiologické nebo interní ambulanci. Za hospitalizace nejčastěji absolvovali edukaci o podstatě vyšetření a přípravě na ně. V kardiologické ambulanci probíhala edukace o všech tématech přibližně rovnoměrně. V lázních a na jiných místech byli edukováni, stejně jako ve FN Olomouc, v malém počtu (v lázních převážně o stresu) (viz tabulka 38, graf 28). Tabulka 38 – místo edukace – Nemocnice F-M Nemocnice F-M Místo edukace Témata edukace podstata choroby dieta pohybový režim Místo edukace ni kardiol. nebo int. amb. 13 ordinace prakt. lék. 7 hospitalizace 16 lázně 1 jinde 0 nevím 0 ∑ 37 fi 35,14 % 18,92 % 43,24 % 2,70 % 0,00 % 0,00 % 100,00 % ni 9 5 10 1 2 1 28 fi 32,14 % 17,86 % 35,71 % 3,57 % 7,14 % 3,57 % 100,00 % ni 9 4 10 1 2 1 27 fi 33,33 % 14,81 % 37,04 % 3,70 % 7,41 % 3,70 % 100,00 % léky ni 13 6 10 1 1 2 33 fi 39,39 % 18,18 % 30,30 % 3,03 % 3,03 % 6,06 % 100,00 % 86 Místo edukace kardiol. nebo int. amb. ordinace prakt. lék. hospitalizace lázně jinde nevím ∑ ni 5 2 4 2 1 1 15 Nemocnice F-M Témata edukace podstata příprava na vyšetření vyšetření stres fi ni fi ni fi 33,33 % 9 31,03 % 9 31,03 % 13,33 % 2 6,90 % 2 6,90 % 26,67 % 15 51,72 % 14 48,28 % 13,33 % 1 3,45 % 1 3,45 % 6,67 % 1 3,45 % 1 3,45 % 6,67 % 1 3,45 % 2 6,90 % 100,00 % 29 100,00 % 29 100,00 % náhle vzniklé obtíže ni 13 5 9 1 1 1 30 fi 43,33 % 16,67 % 30,00 % 3,33 % 3,33 % 3,33 % 100,00 % Graf 28 – místo edukace – Nemocnice F-M 0,00% kardiol. nebo int. amb. ordinace prakt. lék. hospitalizace lázně 0,00% 3,57% 3,70% 6,06% 6,67% 3,45% 6,90% 3,33% 10,00% 0,00% 7,14% 7,41% 3,03% 6,67% 3,45% 3,45% 3,33% 20,00% 13,33% 18,92% 17,86% 14,81% 18,18% 13,33% 6,90% 6,90% 16,67% 30,00% 3,45% 3,45% 3,33% 40,00% 2,70% 3,57% 3,70% 3,03% 50,00% 35,14% 32,14% 33,33% 39,39% 33,33% 31,03% 31,03% 43,33% počet edukovaných respondentů v % 60,00% 43,24% 35,71% 37,04% 30,30% 26,67% 51,72% 48,28% 30,00% Místo edukace jinde nevím místo edukace podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření léky náhle vzniklé obtíže 87 Položka 18 f): doba edukace Jak vidíme v kontingenčních tabulkách 39 a 40 a grafech 29 a 30, respondenti byli edukováni výhradně při stanovení diagnózy, podstatně v menším měřítku průběžně a při výskytu komplikací. S časovou prodlevou bylo edukováno nepatrné procento zkoumaného souboru. V Nemocnici ve Frýdku-Místku se vyskytli 2 respondenti, kteří si nepamatují, kdy byli edukováni. Tabulka 39 – doba edukace – FN Olomouc FN Olomouc Doba edukace Témata edukace podstata pohybový choroby dieta režim Doba edukace ni fi ni fi ni fi ni při stanovení diagnózy 23 67,65 % 16 59,26 % 14 58,33 % 12 s časovou prodlevou 0 0,00 % 2 7,41 % 1 4,17 % 2 při výskytu komplikací nebo zhoršení 6 17,65 % 2 7,41 % 3 12,50 % 2 průběžně 5 14,71 % 7 25,93 % 6 25,00 % 7 nepamatuji si 0 0,00 % 0 0,00 % 0 0,00 % 0 ∑ 34 100,00 % 27 100,00 % 24 100,00 % 23 8,70 % 30,43 % 0,00 % 100,00 % ni 9 0 stres fi 64,29 % 0,00 % Témata edukace podstata příprava na vyšetření vyšetření ni fi ni fi 19 57,58 % 15 50,00 % 2 6,06 % 1 3,33 % náhle vzniklé obtíže ni fi 11 52,38 % 2 9,52 % 1 4 0 14 7,14 % 28,57 % 0,00 % 100,00 % 6 6 0 33 2 6 0 21 Doba edukace při stanovení diagnózy s časovou prodlevou při výskytu komplikací nebo zhoršení průběžně nepamatuji si ∑ léky fi 52,17 % 8,70 % 18,18 % 18,18 % 0,00 % 100,00 % 8 6 0 30 26,67 % 20,00 % 0,00 % 100,00 % 9,52 % 28,57 % 0,00 % 100,00 % 88 Graf 29 – doba edukace – FN Olomouc 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% s časovou prodlevou při stanovení diagnózy při výskytu komplikací nebo zhoršení 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 50,00% 14,71% 25,93% 25,00% 30,43% 28,57% 18,18% 20,00% 28,57% 60,00% 17,65% 7,41% 12,50% 8,70% 7,14% 18,18% 26,67% 9,52% 70,00% 0,00% 7,41% 4,17% 8,70% 0,00% 6,06% 3,33% 9,52% počet edukovaných respondentů v % 80,00% 67,65% 59,26% 58,33% 52,17% 64,29% 57,58% 50,00% 52,38% Doba edukace průběžně nepamatuji si doba edukace podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření léky náhle vzniklé obtíže Tabulka 40 – doba edukace – Nemocnice F-M Nemocnice F-M Doba edukace Témata edukace pohybový podstata choroby dieta režim Doba edukace ni fi ni fi ni fi při stanovení diagnózy 21 65,63 % 14 58,33 % 12 46,15 % s časovou prodlevou 0 0,00 % 2 8,33 % 3 11,54 % při výskytu komplikací nebo zhoršení 5 15,63 % 1 4,17 % 3 11,54 % průběžně 5 15,63 % 7 29,17 % 7 26,92 % nepamatuji si 1 3,13 % 0 0,00 % 1 3,85 % ∑ 32 100,00 % 24 100,00 % 26 100,00 % léky fi 55,88 % 0,00 % 4 9 2 34 11,76 % 26,47 % 5,88 % 100,00 % ni 6 0 stres fi 50,00 % 0,00 % Témata edukace podstata příprava na vyšetření vyšetření ni fi ni fi 13 43,33 % 13 41,94 % 1 3,33 % 1 3,22 % náhle vzniklé obtíže ni fi 14 56,00 % 0 0,00 % 2 3 1 12 16,67 % 25,00 % 8,33 % 100,00 % 9 30,00 % 10 6 20,00 % 6 1 3,33 % 1 30 100,00 % 31 4 5 2 25 Doba edukace při stanovení diagnózy s časovou prodlevou při výskytu komplikací nebo zhoršení průběžně nepamatuji si ∑ ni 19 0 32,26 % 19,35 % 3,22 % 100,00 % 16,00 % 20,00 % 8,00 % 100,00 % 89 Graf 30 – doba edukace – Nemocnice F-M 0,00% při stanovení diagnózy s časovou prodlevou při výskytu komplikací nebo zhoršení 3,13% 0,00% 3,85% 5,88% 8,33% 3,33% 3,22% 8,00% 10,00% 29,17% 26,92% 26,47% 25,00% 20,00% 19,35% 20,00% 20,00% 15,63% 0,00% 8,33% 11,54% 0,00% 0,00% 3,33% 3,22% 0,00% 30,00% 15,63% 4,17% 11,54% 11,76% 16,67% 40,00% 16,00% 50,00% 30,00% 32,26% 60,00% 46,15% 55,88% 50,00% 43,33% 41,94% 56,00% počet edukovaných respondentů v % 70,00% 65,63% 58,33% Doba edukace průběžně nepamatuji si doba edukace podstata choroby stres dieta podstata vyšetření pohybový režim příprava na vyšetření léky náhle vzniklé obtíže Položka 19 a): samostudium Z této položky vyplynulo, že ve FN Olomouc se věnovalo samostudiu problematiky své choroby 70,00 % respondentů a 30,00 % nestudovalo samostatně. V Nemocnici ve Frýdku-Místku studovalo samostatně informace 53,33 % respondentů, 43,33 % ne a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 41). Tabulka 41 – samostudium Samostudium – všichni respondenti FN Olomouc ni fi možnosti ano 21 70,00 % ne 9 30,00 % bez odpovědi 0 0,00 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 16 53,33 % 13 43,33 % 1 3,33 % 30 100,00 % Položka 19 b): formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) Ve FN Olomouc uvedlo 44,19 % respondentů, že studovali z brožur a knih, 27,91 % využilo letáky, 1 respondent (2,33 %) internet a 25,58 % televizi a rozhlas. 90 V Nemocnici ve Frýdku-Místku studovalo 40,74 % respondentů z brožur a knih, 29,63 % z letáků, 2 respondenti (7,41 %) využili internet a 22,22 % jich využilo televizi a rozhlas (viz tabulka 42, graf 31). Tabulka 42 – formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) Formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) FN Olomouc Nemocnice F-M n f ni fi možnosti i i brožury a knihy 19 44,19 % 11 40,74 % letáky 12 27,91 % 8 29,63 % internet 1 2,33 % 2 7,41 % televize a rozhlas 11 25,58 % 6 22,22 % ∑ 43 100,00 % 27 100,00 % Graf 31 – formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) 45,00% 40,74% 50,00% 44,19% Formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) 25,00% 22,22% 30,00% 25,58% 35,00% 29,63% 27,91% FN Olomouc Nemocnice F-M 15,00% 10,00% 5,00% 7,41% 20,00% 2,33% počet respondentů v % 40,00% 0,00% brožury a knihy letá ky internet televize a rozhlas formy samostudia 91 Položka 20: chybějící informace uváděné respondenty Ve FN Olomouc se vyjádřilo 13,33 % respondentů, že postrádali některé informace a 86,67 % nepostrádalo. V Nemocnici ve Frýdku-Místku postrádali některé informace 2 respondenti (6,67 %), 90 % žádné informace nepostrádalo a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 43). Tabulka 43 – chybějící informace uváděné respondenty Chybějící informace uváděné respondenty FN Olomouc Nemocnice F-M ni fi ni fi možnosti ano 4 13,33 % 2 6,67 % ne 26 86,67 % 27 90,00 % bez odpovědi 0 0,00 % 1 3,33 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % Položka 21: časová dostatečnost edukace Ve FN Olomouc si 60,00 % respondentů myslelo, že edukaci byl věnován dostatek času, 16,67 % (5 respondentů) usoudilo, že nebyl věnován dostatek času a 23,33 % neumělo posoudit. Ve zkoumaném souboru z Nemocnice ve Frýdku-Místku 70,00 % respondentů usuzovalo, že edukaci byl věnován dostatek času, 13,33 % odpovědělo, že ne, stejný počet (4 respondenti) neuměl posoudit a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 44). Tabulka 44 – časová dostatečnost edukace Časová dostatečnost edukace FN Olomouc ni fi možnosti ano 18 60,00 % ne 5 16,67 % neumím posoudit 7 23,33 % bez odpovědi 0 0,00 % ∑ 30 100,00 % Nemocnice F-M ni fi 21 70,00 % 4 13,33 % 4 13,33 % 1 3,33 % 30 100,00 % Položka 22: čas věnovaný edukaci za poslední rok – průměr v hodinách Ve FN Olomouc bylo za poslední rok věnováno edukaci průměrně 2 hodiny času, v Nemocnici ve Frýdku-Místku to bylo 1,26 hodiny. 92 Položka 23: ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů Ve FN Olomouc se 70,00 % respondentů vyjádřilo, že zdravotníci byli ochotni odpovídat na jejich dotazy vždy, 16,67 % odpovědělo, že ve většině případů, 3,33 % (1 respondent), že pouze někdy, 0,00 % odpovědělo, že personál nebyl ochoten odpovídat na jejich otázky, 10,00 % respondentů uvedlo, že se ještě neptali (příliš krátký čas od začátku onemocnění) a 0,00 % neodpovědělo. V souboru respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku odpovědělo 76,67 % respondentů, že zdrav. personál byl ochoten odpovídat na jejich dotazy vždy, 13,33 % se vyjádřilo, že ve většině případů, 0,00 % zvolilo odpověď pouze někdy, 3,33 % (1 respondent) sdělilo, že zdrav. personál nebyl ochoten odpovídat na jejich otázky a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 45, graf 32). Tabulka 45 – ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů Ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M ni fi ni fi možnosti vždy 21 70,00 % 23 76,67 % ve většině případů 5 16,67 % 4 13,33 % pouze někdy 1 3,33 % 0 0,00 % nebyl ochoten 0 0,00 % 1 3,33 % neptal(a) se 3 10,00 % 1 3,33 % bez odpovědi 0 0,00 % 1 3,33 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % 93 Graf 32 – ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů 90,00% 80,00% 60,00% 50,00% FN Olomouc Nemocnice F-M 0,00% vždy ve většině případů pouze někdy nebyl ochoten neptal(a) se 0,00% 3,33% 10,00% 10,00% 3,33% 20,00% 0,00% 3,33% 30,00% 3,33% 0,00% 40,00% 16,67% 13,33% počet respondentů v % 70,00% 70,00% 76,67% Ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů – všichni respondenti bez odpovědi odpovědi Položka 24: způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem Ve skupině respondentů FN Olomouc deklarovalo 51,52 % respondentů, že se setkali s otázkou „porozuměl(a) jste všemu?“, 9,09 % dostalo kontrolní otázky, 1 respondent (3,03 %) se setkal s písemným testem, 12,12 % bylo prověřováno jinou formou, než které byly uvedeny v dotazníku, v 18,18 % nikdo nezjišťoval, zda respondent pochopil podané informace, 0,00 % si nepamatuje a 2 respondenti (6,06 %) vyjádřili, že je to příliš krátká doba pro edukaci (čerstvý záchyt ICHS) a 0,00 % neodpovědělo. U respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku jsme se setkali ve 32,26 % s možností „porozuměl(a) jste všemu?“, 12,9 % řeklo, že museli odpovídat na kontrolní otázky, 1 jedinec (3,23 %) se setkal s písemným testem, rovněž u 1 respondenta (3,23 %) bylo pochopení zjišťováno jinou metodou, u 29,03 % nikdo nezjišťoval pochopení podaných informací, 5 respondentů (16,13 %) si nepamatovalo, nikdo neuvedl, že je to příliš krátká doba od počátku onemocnění a 1 respondent (3,23 %) neodpověděl (viz tabulka 46, graf 33). 94 Tabulka 46 – způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem Způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem FN Olomouc Nemocnice F-M n f ni fi možnosti i i „porozuměl(a) jste všemu?“ 17 51,52 % 10 32,26 % kontrolní otázka 3 9,09 % 4 12,90 % písemný test 1 3,03 % 1 3,23 % jinou formou 4 12,12 % 1 3,23 % nikdo nezjišťoval 6 18,18 % 9 29,03 % nepamatuji si 0 0,00 % 5 16,13 % příliš krátká doba (od nástupu onemocnění) 2 6,06 % 0 0,00 % bez odpovědi 0 0,00 % 1 3,23 % ∑ 33 100,00 % 31 100,00 % Graf 33 – způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem 60,00% 51,52% Způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem 29,03% 32,26% 30,00% FN Olomouc 0,00% 3,23% bez odpovědi 6,06% 0,00% příliš krátká doba (od nástupu onemocnění) nikdo nezjišťoval jinou formou písemný test 0,00% kontrolní otázka 16,13% 12,12% 18,18% 0,00% 10,00% 3,23% 20,00% 3,03% 3,23% 9,09% 12,90% Nemocnice F-M nepamatuji si 40,00% „porozuměl(a) jste všemu?“ počet respondentů v % 50,00% odpovědi 95 Položka 25 a): komunikační bariéra bránící v edukaci Ve FN Olomouc se 70,00 % respondentů vyjádřilo, že u nich žádná komunikační bariéra nebyla, u 30,00 % se nějaká vyskytla. U respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku se vyskytla nějaká komunikační bariéra v 63,33 %, ve 33,33 % se žádná nevyskytla a 1 respondent (3,33 %) neodpověděl (viz tabulka 47). Tabulka 47 – komunikační bariéra bránící v edukaci Komunikační bariéra bránící v edukaci FN Olomouc Nemocnice F-M ni fi ni fi možnosti ano 9 30,00 % 10 33,33 % ne 21 70,00 % 19 63,33 % bez odpovědi 0 0,00 % 1 3,33 % ∑ 30 100,00 % 30 100,00 % Položka 25 b): zjištěné komunikační bariéry bránící edukaci Z tabulek 48 a), b) můžeme vyčíst, že komunikační bariéry byly v našich souborech velice různorodé a vyskytovaly se v relativně malých počtech. Tabulka 48 a), b) – komunikační bariéry bránící v edukaci Komunikační bariéry bránící v edukaci Komunikační bariéry bránící v edukaci FN Olomouc Nemocnice ve Frýdku-Místku ni fi bariéry ni fi bariéry bolest 3 21,43 % bolest 0 0,00 % dušnost 0 0,00 % dušnost 0 0,00 % duchovní nebo duchovní nebo kulturní překážka 0 0,00 % kulturní překážka 0 0,00 % jiné 0 0,00 % jiné 4 33,33 % léky zhoršující léky zhoršující pozornost a pozornost a komunikaci 0 0,00 % komunikaci 0 0,00 % porucha sluchu 4 28,57 % porucha sluchu 3 25,00 % porucha zraku 4 28,57 % porucha zraku 0 0,00 % stres, úzkost, deprese 1 7,14 % stres, úzkost, deprese 3 25,00 % únava, spavost, únava, spavost, vyčerpání 2 14,29 % vyčerpání 2 16,67 % ∑ 14 100,00 % ∑ 12 100,00 % 96 Položka 26 a): ohledy zdravotníků na komunikační bariéry respondentů U respondentů ve FN Olomouc, kteří uvedli, že u nich existují nějaké komunikační bariéry: ze 33,33 % na to zdravotníci nebrali ohled a z 66,67 % na to brali ohled všichni zdravotníci. Od respondentů v Nemocnici ve Frýdku-Místku bylo zjištěno, že v 10,00 % na komunikační bariéry zdravotníci nebrali ohled, v 80,00 % na ně brali ohled všichni a v 10,00 % (u 1 respondenta) pouze někteří (viz tabulka 49). Tabulka 49 – ohledy zdravotníků na komunikační bariéry respondentů Ohledy zdravotníků na komunikační bariéry respondentů FN Olomouc Nemocnice F-M ni fi ni fi možnosti ne 3 33,33 % 1 10,00 % ano, všichni 6 66,67 % 8 80,00 % ano, pouze někteří 0 0,00 % 1 10,00 % ∑ 9 100,00 % 10 100,00 % Položky 27–35 a): úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek Pro lepší přehlednost jsme vypracovali graf, který souhrnně uvádí, jaká procentuální úspěšnost byla zjištěna u jednotlivých vědomostních otázek. Přepočítání počtů bodů na počty procent bylo nutné proto, že za jednotlivé vědomostní otázky nebylo možné získat stejné počty bodů. Největší úspěšnost obdržely otázky 27, 28, 31 a 32, naopak u vědomostní otázky 33 jsme zjistili velmi malou úspěšnost v obou nemocnicích (viz tabulka 50, graf 34). Tabulka 50 – úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek Úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek FN Olomouc Nemocnice F-M vědomostní otázky úspěšnost v % úspěšnost v % položka 27 97,00 % 92,00 % položka 28 86,67 % 85,00 % položka 29 75,83 % 67,50 % položka 30 50,00 % 70,00 % položka 31 88,33 % 76,67 % položka 32 86,67 % 83,33 % položka 33 20,00 % 16,67 % položka 34 80,00 % 60,00 % položka 35 46,67 % 40,00 % celkem 76,67 % 71,79 % 97 Graf 34 – úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek 76,67% 71,79% 20,00% 16,67% 40,00% 46,67% 40,00% otázka 32 80,00% otázka 31 60,00% 86,67% 83,33% 70,00% 88,33% 76,67% 60,00% 50,00% 80,00% 75,83% 67,50% úspěšnost v % 100,00% 86,67% 85,00% 120,00% 97,00% 92,00% Úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek 20,00% 0,00% otázka 27 otázka 28 otázka 29 otázka 30 otázka 33 otázka 34 otázka 35 celkem vědomostní otázky FN Olomouc Nemocnice F-M Položky 27–35 b): průměr součtů bodů za všechny vědomostní otázky Srovnávali jsme průměr součtů bodů všech respondentů za všechny vědomostní otázky. Za všechny vědomostní otázky mohl každý respondent získat maximálně 13 bodů (minimálně 0 bodů). Respondenti ve FN Olomouc získali za všechny vědomostní otázky průměrně 9,97 bodů, v Nemocnici ve Frýdku-Místku činil průměr 9,33 bodů (viz tabulka 51, graf 35). Tabulka 51 – průměr součtů bodů Průměr součtů bodů – všichni respondenti FN Olomouc Nemocnice F-M 9,97 9,33 98 Graf 35 – průměr součtů bodů Průměr součtů bodů – všichni respondenti 10,2 průměr součtů bodů 10 9,97 9,8 FN Olomouc Nemocnice F-M 9,6 9,4 9,33 9,2 9 Níže jsou podrobněji rozpracovány dvě vědomostní otázky: Položka 30: znalost zásad správného užívání nitrátů Účelem tabulky 52 a grafu 36 není ani tolik srovnat úroveň edukace mezi soubory ve dvou nemocnicích, ale porovnat, zda respondenti, kteří někdy byli léčeni nitráty, znají zásady jejich užívání lépe než ti, kteří jimi nikdy nebyli léčeni. Respondenti, kteří někdy byli léčení nitráty, znají zásady jejich užívání v 72,73 % ve FN Olomouc a v 80,95 % v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Respondenti, kteří nikdy nebyli léčeni nitráty, znají zásady jejich užívání pouze ve 36,84 % ve FN Olomouc a ve 44,44 % v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Tabulka 52 – položka 30 – znalost zásad správného užívání nitrátů Zásady správného užívání nitrátů – srovnání respondentů, kteří jimi někdy byli léčeni se skupinou, která jimi nikdy nebyla léčena FN Olomouc Nemocnice F-M někdy léčeni nikdy neléčeni někdy léčeni nikdy neléčeni nitráty nitráty nitráty nitráty ni fi ni fi ni fi ni fi správná odpověď 8 72,73 % 7 36,84 % 17 80,95 % 4 44,44 % 99 Graf 36 – položka 30 – znalost zásad správného užívání nitrátů Znalost zásad správného užívání nitrátů – srovnání respondentů, kteří jimi někdy byli léčeni se skupinou, která jimi nikdy nebyla léčena počet respondentů v % 90,00% 80,00% 70,00% 80,95% 72,73% 60,00% 44,44% 50,00% 40,00% 36,84% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% počty správných odpovědí FN Olomouc – léčeni nitráty Nemocnice F-M – léčeni nitráty FN Olomouc – neléčeni nitráty Nemocnice F-M – neléčeni nitráty Položka 33: znalost správné hladiny HDL cholesterolu Účelem této tabulky 53 a grafu 37 je opět srovnání, kolik procent respondentů zná správnou hladinu HDL cholesterolu v krvi z těch, kteří uvedli, že ji někdy měli zvýšenou v porovnání se skupinou, která uvedla, že jim nikdy nebyla zjištěna hypercholesterolémie nebo uvedli, že nevědí. Respondenti, kterým někdy byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi, znali správnou hladinu HDL cholesterolu ve 25,00 % ve FN Olomouc a ve 35,71 % v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Respondenti, kterým nikdy nebyla zjištěna hypercholesterolémie nebo uvedli, že nevědí, znali správnou hladinu HLD cholesterolu pouze ve 14,29 % ve FN Olomouc a v 0,00 % v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Tabulka 53 – položka 33 Znalost správné hladiny HDL cholesterolu – srovnání respondentů, kteří uvedli, že jim někdy byla zjištěna hypercholesterolémie a respondenti s normální hladinou cholesterolu FN Olomouc Nemocnice F-M někdy zjištěna nikdy nezjištěna někdy zjištěna nikdy nezjištěna hypercholesterol- hypercholesterol- hypercholesterol- hypercholesterolémie émie émie émie n f n f n f n fi správná odpověď i i i i i i i 4 25,00 % 2 14,29 % 5 35,71 % 0 0,00 % 100 Graf 37 – položka 33 Znalost správné hladiny HDL cholesterolu – srovnání respondentů, kteří uvedli, že jim někdy byla zjištěna hypercholesterolémie a respondenti s normální hladinou cholesterolu počet respondentů v% 40,00% 35,71% 35,00% 30,00% 25,00% 25,00% 20,00% 15,00% 14,29% 10,00% 5,00% 0,00% 0,00% počty správných odpovědí FN Olomouc – hypercholesterolémie FN Olomouc – normální hladina cholesterolu Nemocnice F-M – hypercholesterolémie Nemocnice F-M – normální hladina cholesterolu Položky 27–35 c): průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání Tabulka 54 a graf 38 pod tímto výkladem ukazují, jak se zvyšuje celkový počet (součet) bodů za všechny vědomostní otázky podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Zatímco respondenti se základním vzděláním dosáhli pouze 8 bodů ve FN Olomouc a 9,5 bodů v Nemocnici ve Frýdku-Místku, respondenti vysokoškolsky vzdělaní získali 11,3 bodů ve FN Olomouc a 10,25 bodů v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Počty bodů se úměrně zvyšují se zvyšujícím se vzděláním. Tato položka má spíše za úkol srovnat počty bodů podle stupně vzdělání, než srovnávat edukovanost ve dvou nemocnicích. Tabulka 54 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání FN Olomouc Nemocnice F-M průměr celkového počtu bodů průměr celkového počtu bodů vzdělání za vědomostní otázky za vědomostní otázky základní 8 9,5 vyučen(a) 9,04 9,64 středoškolské 10,5 9,64 vysokoškolské 11,3 10,25 101 Graf 38 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání 12 11,3 10,5 10 průměr celkového počtu bodů 9,64 9,5 10,25 9,64 9,04 8 8 FN Olomouc Nemocnice F-M 6 4 2 0 základní vyučen(a) středoškolské vysokoškolské vzdělání Položky 27–35 d): průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby Tabulka 55 a graf 39 má opět za úkol dát jinou výpověď než pouze srovnání dvou nemocnic. Z údajů vyplývá, že nejvíce bodů za vědomostní otázky získali respondenti, jejichž srdeční choroba trvá déle než 5 let, ale jak můžeme vyčíst z grafu, je zde pouze zanedbatelný rozdíl oproti ostatním skupinám. Tabulka 55 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby FN Olomouc Nemocnice F-M průměr celkového počtu průměr celkového počtu délka trvání choroby bodů za vědomostní otázky bodů za vědomostní otázky méně než 2 týdny 9,5 nevyskytlo se 2 týdny– 12 měsíců (včetně) 9,8 9,5 1–5 let (včetně) 10,38 9,2 déle než 5 let 10,5 10,33 čas nelze určit nevyskytlo se 4,83 102 Graf 39 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby 10,5 10,38 9,5 9,5 9,2 8 FN Olomouc 6 4,83 průměr celkového počtu bodů 10 9,8 12 10,33 Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby Nemocnice F-M 4 0 0 2 0 méně než 2 týdny 2 týdny– 12 měsíců (včetně) 1–5 let (včetně) déle než 5 let čas nelze určit délka trvání choroby Položky 27–35 e): průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Při zjišťování tohoto údaje jsme nedospěli k jednoznačnému závěru. Z grafu můžeme vyčíst, že u respondentů, kteří byli za poslední rok edukováni celkově méně než 15 minut, je celkový počet bodů za vědomostní otázky nejmenší. U respondentů, kterým zdravotnický personál věnoval více času při edukaci, jsme zjistili vyšší součet bodů, ovšem jednotlivé skupiny byly přibližně vyrovnané (viz tabulka 56, graf 40). Tabulka 56 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok FN Olomouc Nemocnice F-M čas věnovaný edukaci za průměr celkového počtu průměr celkového počtu poslední rok bodů za vědomostní otázky bodů za vědomostní otázky méně než 15 minut 8,83 8,5 15–30 minut (včetně) 10,5 10,1 30 minut–2 hodiny 10,65 10,54 103 (včetně) déle než 2 hodiny čas nelze určit 9,5 9,44 11,5 7 Graf 40 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok 9,44 11,5 9,5 10,54 10,65 10,1 8,5 10 10,5 12 8,83 8 7 průměr celkového počtu bodů 14 FN Olomouc Nemocnice F-M 6 4 2 0 m éně než 15 minut 15–30 m inut (včetně ) 30 minut–2 hodiny (včetně) déle než 2 hodiny čas nelze určit čas věnovaný edukaci za poslední rok Položky 27–35 f): průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem Bylo zjištěno, že respondenti, kteří studovali problematiku své choroby, životního stylu a léčebného režimu samostatně, dosáhli znatelně většího počtu bodů za vědomostní otázky než respondenti, kteří se samostudiu nevěnovali. Ve FN Olomouc to bylo průměrně 10,31 bodů oproti 9,17 a v Nemocnici ve Frýdku-Místku jsme vyhodnotili 10,53 bodů oproti 8,58 (viz tabulka 57, graf 41). 104 Tabulka 57 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem FN Olomouc Nemocnice F-M průměr celkového počtu bodů průměr celkového počtu bodů samostudium za vědomostní otázky za vědomostní otázky ano 10,31 10,53 ne 9,17 8,58 Graf 41 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem průměr celkového počtu bodů Průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem 12 10,31 10,53 10 9,17 8,58 8 FN Olomouc Nemocnice F-M 6 4 2 0 ano ne samostudium Položky 27–35 g): průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby Na závěr jsme hodnotili zvláštní položku – průměr součtu edukovaných témat podle určitých parametrů. Zjistili jsme, že v největším počtu témat byli edukováni respondenti, jejichž choroba trvala 2 týdny až 12 měsíců. Slušného počtu bodů dosáhli také respondenti, kteří trpěli svou chorobou déle než 5 let. V nejméně tématech byli edukováni respondenti, jejichž choroba trvala méně než 2 týdny (tito respondenti byli hospitalizováni pouze ve FN Olomouc) s čerstvým záchytem ICHS. Paradoxně málo byli edukováni respondenti, jejichž choroba trvala 1–5 let (viz tabulka 58, graf 42). 105 Tabulka 58 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby Průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby FN Olomouc Nemocnice F-M průměr součtu edukovaných průměr součtu edukovaných délka trvání choroby témat témat méně než 2 týdny 3,75 nevyskytlo se 2 týdny– 12 měsíců (včetně) 6,8 6,4 1–5 let (včetně) 5,5 5,2 déle než 5 let 6,33 5,33 čas nelze určit nevyskytlo se 2,67 Graf 42 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby Průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby průměr součtu edukovaných témat 8 6,8 7 6,4 6,33 6 5,5 5,33 5,2 5 4 FN Olomouc 3,75 Nemocnice F-M 2,67 3 2 1 0 0 0 méně než 2 týdny 2 týdny – 12 1–5 let (včetně) měsíců (včetně) déle než 5 let čas nelze určit délka trvání choroby Položky 27–35 h): průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Při rozboru tohoto ukazatele jsme došli k potěšujícímu zjištění – počet témat, ve kterých byli respondenti edukováni, úměrně roste s časem věnovaným edukaci za poslední rok. U malého počtu respondentů, kteří byli edukováni více než 2 hodiny za poslední rok, je průměr součtu edukovaných témat dokonce 8 – všechny sledované položky (viz tabulka 59, graf 43). 106 Tabulka 59 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok FN Olomouc Nemocnice F-M čas věnovaný edukaci za průměr součtu edukovaných průměr součtu edukovaných poslední rok témat témat méně než 15 minut 1,33 2 15–30 minut (včetně) 5,2 6 30 minut–2 hodiny (včetně) 6,2 5,92 déle než 2 hodiny 8 8 čas nelze určit 4,67 3,89 Graf 43 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok Průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok 9 průměr součtu edukovaných témat 8 8 8 7 6 6 6,2 5,92 5,2 4,67 5 3,89 4 FN Olomouc Nemocnice F-M 3 2 2 1,33 1 0 méně než 15 minut 15–30 minut (včetně) 30 minut–2 hodiny (včetně) déle než 2 hodiny čas nelze určit čas věnovaný edukaci za poslední rok 107 Diskuse Pro splnění vytýčených cílů bylo získáno celkem 30 dotazníků z I. interní kliniky FN Olomouc a 30 dotazníků z Interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku (Nemocnice ve F-M). Na výzkumném šetření se tedy podílelo celkem 60 respondentů. Vzhledem k tomu, že dotazníky byly vyplňovány s respondenty v rámci osobních setkání, návratnost činila 100 %. Ve FN Olomouc byly 4 dotazníky vyřazeny z důvodu další neochoty respondentů odpovídat. Stejný počet získaných dotazníků v obou nemocnicích umožňuje relativně dobré srovnání obou zkoumaných souborů. Již na úvod musíme předeslat, že v některých zjišťovaných oblastech byly naše dva soubory heterogenní, jak bude patrno z celé diskuse. Vyplňování velké části dotazníků v osobním kontaktu s respondenty bylo sice velmi náročné časově i na komunikaci, ovšem poskytlo řadu zajímavých postřehů a vysvětlení, které však nebylo možno zaznamenat do formuláře a převést na tvrdá data. Přesto bylo tímto způsobem možno vysvětlit některé zvláštní skutečnosti. Všichni respondenti, kteří dotazník vyplňovali, trpěli stabilní či nestabilní anginou pectoris (AP), jistá část (toto nebylo konkrétně zjišťováno) někdy v životě prodělala infarkt myokardu. Výzkumné šetření přineslo stručné informace o životním stylu a dodržování léčebného režimu klientů, dále byly zjištěny podrobnější informace o komponentách učebního procesu a o znalostech životního stylu a léčebného režimu. Na úvod si řekněme něco o charakteristikách péče o kardiaky v obou sledovaných nemocnicích. FN Olomouc má k dispozici katetrizační i kardiochirurgickou léčbu ICHS, tudíž jsou zde hospitalizováni klienti s kardiovaskulárními chorobami ze širokého okolí. Jak uvidíme dále, velkou část zde tvoří klienti v akutním stadiu ICHS. Nemocnice ve Frýdku-Místku, kterou můžeme označit jako okresní, nedisponuje katetrizačním pracovištěm pro koronární intervence ani kardiochirurgickým pracovištěm. Jak uvidíme v následujícím výkladu, větší část zde tvoří klienti se stabilizovanými formami ICHS. V obou nemocnicích byl dotazník distribuován pouze klientů na standardních lůžkových odděleních. Šetření se zúčastnilo 60 % mužů a 40 % žen ve FN Olomouc a 53,33 % mužů a 46,67 % žen v Nemocnici ve F-M. 108 Co se týče věkového rozložení, ve FN Olomouc, převládali respondenti v rozmezí 60–69 let (33,33 %) a těsně za touto skupinou stáli respondenti starší 70 let (30,00 %). V Nemocnici ve F-M jasně převládali respondenti starší 70 let (50,00 %). Ve věku 40– 49 let se nacházelo 3,33 % ve FN Olomouc a 10,00 % v Nemocnici ve F-M. Průměrný věk byl vypočítán na 62,33 let ve FN Olomouc a 68,03 let v Nemocnici ve F-M. Nejstaršímu respondentovi bylo 80 let ve FN Olomouc versus 87 let v Nemocnici ve F-M. Z vysokého věku respondentů vyplývala dosti náročná komunikace. Naše šetření koresponduje s údaji v odborné literatuře, že prevalence ICHS značně stoupá s věkem (Aschermann et al., 2004, s. 606). Věková rozmezí u sledovaného souboru rozebírala také R. Pojezdalová v bakalářské práci „Edukace pacientů s ischemickou chorobou srdeční“ v roce 2005. Dospěla ke zjištění, že největší část zkoumaného souboru byla ve věku 56–65 let (58,00 %), dále 46–55 let (34,00 %) a nejméně respondentů bylo ve věkové skupině 30–54 let (8,00 %). V této práci byli podrobeni šetření pouze respondenti ve věku 30–65 let. Další zjišťovanou položkou byl BMI. Nejvíce respondentů vykazovalo nadváhu – 53,38 % ve FN Olomouc a 40,00 % v Nemocnici ve F-M; obezita I. stupně byla vyhodnocena ve 33,38 % ve FN Olomouc a 30,00 % v Nemocnici ve F-M. Obezita II. st. i podváha se vyskytly v mizivém procentu a obezita III. st. v 0,00 % sledování. Na našem souboru můžeme potvrdit, že nadváha a obezita jsou závažnými rizikovými faktory ICHS. BMI u zkoumaných respondentů hodnotila také R. Jiránková v diplomové práci „Edukace klientů s hypercholesterolémií“ v roce 2005. Z jejího šetření vyplynulo, že 55,00 % respondentů trpělo nadváhou a 16,00 % obezitou I. stupně, což přibližně odpovídá našemu zjištění. Dle longitudinální epidemiologické studie prevalence obezity v ČR, kterou provedla Česká lékařská společnost JEP a Česká obezitologická společnost, bylo v populaci zjištěno 35 % osob s nadváhou, ve 13 % obezita I. stupně, ve 3 % obezita II. st. a 1 % trpělo obezitou III. st. Protože se prevalence nadváhy a obezity zvyšuje s věkem, v našem šetření bylo procento respondentů s nadváhou a obezitou vyšší než je celorepublikový průměr. 109 Zjišťovali jsme nejvyšší dosažené vzdělání. Nejvíce respondentů bylo vyučeno – 40,00 % ve FN Olomouc versus 46,67 % v Nemocnici ve F-M a středoškolské vzdělání uvedlo 40,00 % ve FN Olomouc a 23,33 % v Nemocnici ve F-M. Základní vzdělání mělo 20,00 % v Nemocnici ve F-M oproti pouze 3,33 % ve FN Olomouc. Vysokoškolské vzdělání dosáhlo 16,67 % ve FN Olomouc a 6,67 % v Nemocnici ve F-M. Celkově nižší vzdělání respondentů v Nemocnici ve F-M si můžeme částečně vysvětlit jejich vysokým věkovým průměrem, kdy vyšší vzdělání nebylo běžné. O vlivu vzdělání na edukaci bude diskutováno v dalších položkách. Zvláštní položkou byl dotaz na zdravotnické vzdělání respondentů. V souboru respondentů FN Olomouc měli zdravotnické vzdělání 4 respondenti, z toho 3 absolvovali zdravotnický kurz a 1 respondent SZŠ. V Nemocnici ve F-M měli zdravotnické vzdělání 2 respondenti, z nichž 1 byl lékařem a 1 absolvoval zdravotnický kurz. Z důvodu velmi nízkého počtu respondentů se zdravotnickým vzděláním nebylo možno hodnotit vliv zdravotnického vzdělání na edukovanost a znalosti o léčebném režimu a životním stylu. Je pochopitelné, že jeden z respondentů, který byl lékařem, dokázal jako jeden ze dvou respondentů (ze 60) odpovědět správně na všechny vědomostní otázky. V položce zjišťující práci respondentů bylo zjištěno, že většina je ve starobním důchodu (60,00 % ve FN Olomouc a 53,33 % v Nemocnici ve F-M) a malá část je v plném nebo částečném invalidním důchodu pro onemocnění srdce. V době šetření pracovalo pouze 33,33 % respondentů ve FN Olomouc a 16,67 % v Nemocnici ve F-M. Nízký počet pracujících lze vysvětlit vysokým věkem respondentů. Malou výpovědní hodnotu měly položky zjišťující fyzickou a psychickou náročnost zaměstnání pracujících respondentů (vč. respondentů v částečném invalidním důchodu). Z výsledků bylo sice jasné, že většina klientů měla střední fyzickou náročnost a střední až velkou psychickou náročnost zaměstnání (viz grafy 9 a 10), avšak vzhledem k velmi malému počtu pracujících respondentů nelze tato malá čísla považovat za relevantní a nelze usuzovat, nakolik má fyzická a psychická náročnost škodlivý nebo protektivní vliv na výskyt anginy pectoris. Výpovědní hodnotu položky by bylo možné jistě zvýšit 110 tím, že by respondenti odpověděli, nakolik bylo jejich zaměstnání fyzicky a psychicky náročné před odchodem do důchodu. Zde by však vyvstaly otázky, jak dlouho pracovali v uvedeném zaměstnání a jakou dobu zde již nepracují. Domníváme se, že přesnější hodnocení nastíněné problematiky není účelem tohoto výzkumného šetření a zasluhovalo by samostatný a daleko podrobnější výzkum. U respondentů léčených ve FN Olomouc je zajímavé, že 43,33 % (13) respondentů uvedlo, že trpí srdeční chorobou méně než 1 měsíc. Jednalo se o první záchyty anginy pectoris. Příčina tak vysokého procenta čerstvých záchytů AP byla způsobena tím, že ve FN Olomouc funguje kardiocentrum, které řeší téměř všechny akutní formy ICHS z širokého okolí. Ve stanoveném čase nebylo možno získat více „chronických klientů“. Naproti tomu v Nemocnici ve F-M se vyskytovali až respondenti trpící AP déle než 1 měsíc; největší počet respondentů (33,33 %) byl léčen 1–5 let. Důvodem je skutečnost, že tato nemocnice nemá k dispozici PCI ani kardiochirurgické pracoviště, tudíž akutní stavy jsou překládány do jiných nemocnic a klientelu tvoří především chroničtější kardiaci. Převaha čerstvých záchytů AP ve FN Olomouc a chronických kardiaků v Nemocnici ve F-M poskytla vhodné podklady pro srovnání edukovanosti a vědomostí krátkodobě a dlouhodobě nemocných, o čemž bude pojednáno dále. Sečteme-li procentuální četnosti respondentů ve FN Olomouc trpících AP méně než 1 rok (odpovědi méně než 1 měsíc a 1–12 měsíců), dostaneme výsledek 56,67 %. V bakalářské práci R. Pojezdalové je prezentováno zjištění, že méně než 1 rok se léčilo 50,00 % respondentů. Tato autorka prováděla šetření ve FN Ostrava a na tomto místě je potřeba dodat, že zmíněná fakultní nemocnice disponuje stejnými léčebnými možnostmi jako FN Olomouc. V položce dotazníku č. 9 jsme zjistili, že ve FN Olomouc bylo před současnou hospitalizací léčeno pouze ambulantně 40,00 % respondentů, ale podstatný byl počet těch, kteří doposud na ICHS léčeni nebyli, neboť se jednalo o jejich první příhodu – 33,33 %. Naproti tomu v Nemocnici ve F-M bylo již před našim šetřením hospitalizováno 63,33 % respondentů, u žádného z nich to nebyl první záchyt a AP a (bohužel) 10,00 % respondentů si nepamatovalo na svoji předchozí léčbu kardiovaskulárního onemocnění. 111 Položka 10 zjišťovala, kterými metodami byli respondenti doposud léčeni. V Nemocnici ve F-M znatelně převládala medikamentózní léčba – 46,67 % oproti 23,33 % ve FN Olomouc. Katetrizace srdce znatelně převládala ve FN Olomouc – 63,33 % oproti 37,67 % v Nemocnici ve F-M. Větší počet klientů léčených PCI ve FN Olomouc lze vysvětlit samozřejmě tím, že je zde tato metoda dostupná a v minulosti (90. léta 20. století) nebylo tak běžné transportovat klienty k tomuto výkonu z nemocnic, kde metoda není dostupná. Dalším důvodem může být fakt, že u starších klientů (v Nemocnici ve F-M) je koronarografie indikována méně často (především v minulosti), zatímco operace srdce je preferována přibližně stejně jako v mladším věku. Špinar a Vítovec v monografii Ischemická choroba srdeční, 2003 na s. 164–165 uvádějí výsledky studie z roku 2000 týkající se léčby akutních koronárních syndromů bez elevací S-T úseků. Na tomto místě se píše: „Koronarografické vyšetření podstoupilo 26 %, následnou PCI 9 % a CABG 9 % pacientů. Patrný byl výrazný rozdíl mezi nemocnicemi s katetrizačním a bez katetrizačního sálu (koronarografie 54 % v. 21 %, PCI 18 % v. 7 % a CABG 24 % v. 6 %).“ Výsledky srovnání nemocnic s katetrizačním a bez katetrizačního sálu jsou podobné našemu šetření, ale v našich souborech není podstatný rozdíl mezi četnostmi aortokoronární bypassů (dokonce je o málo vyšší v okresní nemocnici). Jak vyplývá z citace monografie Ischemická choroba srdeční, tento výzkum byl proveden vyloženě u akutních forem ICHS a zaměřoval se pouze na sledování jedné hospitalizace. V našem šetření jsme se respondentů dotazovali na jejich léčbu v podstatě do současného okamžiku. Operace srdce a také koronarografie asi často proběhly mimo dobu akutní manifestace koronární choroby – na provedení výkonu nemělo vliv, že se v každé nemocnici neprovádí. Kromě toho si musíme uvědomit, že dostupnost koronární intervence a také operace srdce se oproti roku 2000 zlepšila a rozšířily se také indikace. Například ve FN Olomouc funguje Kardiochirurgická klinika až od roku 2002. Stále jsme si vědomi faktu, že výsledky našeho šetření nelze relevantně srovnávat s klinickými ani populačními studiemi z důvodu diametrálních rozdílů v počtu sledovaných osob. Velice zajímavé zjištění přinesla položka 11, která zjišťovala, kterými jinými chorobami kromě ICHS respondenti trpí. Z celkového počtu respondentů 60 uvedlo hypertenzi 35 (tj. 58,33 % ze 60) a diabetes mellitus 18 (tj. 30,00 % ze 60). 112 M. Aschermann et al. v monografii Kardiologie na s. 415 pojednávají o prevalenci hypertenze v závislosti na věku: 50–59 let: 44 %, 60–69 let: 54 %, 70–79 let: 64 %. Prevalence hypertenze v našem šetření tedy přibližně odpovídá populačním statistikám. Navíc zde můžeme usuzovat, že hypertenze často koinciduje s ICHS. Dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) bylo v ČR v roce 2005 evidováno celkem 7,2 % diabetiků. V našem souboru je procento diabetiků výrazně vyšší (celkem 30,00 %). Prevalence DM II. typu roste s věkem. J. Rybka a kol. v monografii Diabetologie pro sestry na s. 24 uvádějí: „Přibližně 40 % osob ve věku 65–74 let a 50 % jedinců starších 80 let má porušenou glukózovou toleranci nebo diabetes mellitus.“ Věkový průměr v našem šetření byl 62 let ve FN Olomouc a 68 let v Nemocnici ve F-M. V monografii Diabetologie pro sestry je na s. 147 psáno: „Úmrtnost na ICHS je u diabetiků 2–3× vyšší než u nediabetiků, u žen diabetiček je riziko ještě větší.“ Výsledky našeho šetření potvrzují skutečnost, že u velké části diabetiků se vyskytují kardiovaskulární komplikace. Položka 12 se dotazovala, zda byla respondentům někdy zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi. Kladně odpověděla přibližně polovina respondentů v obou nemocnicích, 1/3 odpověděla, že ne a 13,33 % ve FN Olomouc a 20,00 % respondentů v Nemocnici ve F-M nevědělo. Na to navazovalo zjištění, zda respondenti s hypercholesterolémií znají svou hladinu cholesterolu. Ve FN Olomouc ji znalo pouze 37,50 % a v Nemocnici ve F-M 28,57 % respondentů. Zbylý počet respondentů neznal svou hladinu cholesterolu. Na základě zjištění, že pouze malá část respondentů s hypercholesterolémií zná svou hladinu cholesterolu, je vhodné se zamyslet, proč. Může to být z důvodu, že lékař klientovi nesdělí jeho hladinu cholesterolu, nebo proto, že se nemocní o to nezajímají. Roli zde asi hrají oba faktory. U starších klientů navíc přistupuje zapomínání a menší zájem o tyto informace. Podrobnější šetření těchto a podobných témat však nebylo předmětem naší bakalářské práce. Na základě položky dotazníku 13 bylo zjištěno, že ve FN Olomouc bylo někdy léčeno nitráty 36,67 % respondentů a v Nemocnici ve F-M 70,00 %. V Nemocnici ve F-M 4 respondenti (13,33 %) nevěděli. 113 Je obtížné vysvětlit, proč v Nemocnici ve F-M bylo léčeno nitráty daleko více osob než ve FN Olomouc. Snad proto, že ve zkoumané okresní nemocnici převažovali klienti s delším trváním ICHS, ve vyšším věku, kteří byli v menším procentu léčeni srdeční katetrizací. Je potěšující, že téměř všichni respondenti věděli a pamatovali si, zda byli či nebyli léčeni nitráty. V jedné z dalších otázek se zaměřujeme na znalosti zásad užívání nitrátů. Docela přínosné bylo zmapování kuřáctví. V době šetření kouřilo 10,00 % respondentů ve FN Olomouc a 3,33 % v Nemocnici ve F-M. Exkuřáci činili 53,33 % ve FN Olomouc a 36,67 % v Nemocnici ve F-M. Sečteme-li procenta současných kuřáků a exkuřáků, zjistíme, že někdy v životě kouřila přibližně polovina zkoumaného souboru. Dle šetření Státního zdravotního ústavu (SZÚ) z roku 2005 je v populaci ČR 30,4 % občanů ve věku 15–64 let, které lze označit jako kuřáky. MUDr. Z. Mlčoch na webu www.kurakovaplice.cz uvádí, že V ČR kouří cca. 40 % populace. Zkoumaný soubor v naší práci se liší vyšším věkovým rozložením a skutečností, že všichni trpí kardiovaskulárními chorobami. Z tohoto důvodu v současné době kouří pouze malé procento. Výsledek, že velkou část respondentů tvoří exkuřáci, podtrhuje závažnost kouření jako rizikového faktoru kardiovaskulárních chorob. Na druhé straně musíme ocenit, že většina kuřáků přestala kouřit po manifestaci ICHS (to vyplynulo především z osobních rozhovorů). Dle údajů SZÚ podíl kuřáků rapidně klesá (pod 15,00 %) ve věkové skupině 55–64 let. Důvodem zanechání kouření tedy mohl být kromě ICHS také vyšší věk. Na zjištění počtu exkuřáků navazoval dotaz na dobu trvání exkuřáctví. V Nemocnici ve F-M převládali exkuřáci, kteří již nekouřili 5–15 let a více než 15 let. To odpovídá skutečnosti, že většina respondentů trpěla ICHS delší dobu a na popud choroby (ale jistě také vyššího věku) přestali kouřit. Ve FN Olomouc byl zjištěn také relativně vysoký podíl exkuřáků, kteří nekouřili méně než 1 rok, dokonce méně než 1 měsíc. Tyto skupiny tvořili téměř výhradně respondenti s čerstvým záchytem AP, jak vyplynulo z osobních rozhovorů. Tito klienti byli silně motivování zanechat kouření. Zda se jim to podaří, je otázkou času. Edukace k odvykání kouření by měla být zahájena právě v době, kdy má klient velkou motivaci, např. v důsledku nově zjištěné ICHS. 114 Údaj o konzumaci alkoholu není pro naše šetření příliš významný. Pouze 1 respondent z 60 konzumuje alkohol denně, ostatní příležitostně a zřídka a v Nemocnici ve F-M je 43,33 % abstinentů (pravděpodobně vzhledem k vysokému věkovému průměru). Položka 17 (překážky a problémy při dodržování léčebného režimu) ukázala, že žádné překážky nevidí 58,06 % ve FN Olomouc a 76,67 % v Nemocnici ve F-M. Ostatní možnosti se vyskytují s různou frekvencí ve velice malých procentech. Tato otázka byla postavena jako otevřená, každý respondent měl uvést svou vlastní výpověď. Z důvodu velkého počtu různých odpovědí na tuto otevřenou otázku se zdá být přínos položky vcelku malý. Můžeme se však zamyslet, proč v Nemocnici ve F-M se vyskytla odpověď „žádné problémy při dodržování léčebného režimu“ častěji. Pravděpodobně proto, že zde převládali klienti s chronickým trváním ICHS, kteří již věděli, co mohou od léčebného režimu očekávat. Položka 18 v dotazníku tvořila velkou zaškrtávací tabulku, ze které bylo zjištěno velké množství dat. V prvé řadě jsme spočítali procentuální edukovanost v jednotlivých tématech, tedy kolik procent respondentů bylo edukováno v tom kterém tématu. Vysoké počty edukovaných respondentů byly v obou nemocnicích v tématech „podstata Vaší choroby“ (86,67 % FN Olomouc versus 83,33 % Nemocnice ve F-M), „podstata vyšetření“ (90,00 % FN Olomouc versus 66,67 % Nemocnice F-M) a „příprava na vyšetření a opatření po výkonu“ (86,67 % FN Olomouc versus 66,67 % Nemocnice ve F-M). Edukovanost o významu stresu a ochraně před stresem byla ze všech témat nejnižší – v obou nemocnicích jen 33,33 %. Edukační témata můžeme pomyslně rozdělit na taková, o kterých jsou klienti edukováni nejvíce v akutní fázi ICHS (podstata choroby, vyšetření) a témata, o kterých je nejlépe edukovat po zvládnutí akutního stavu (dieta, pohybový režim, léky, stres a také jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích). Pozorovali jsme, že ve FN Olomouc, kde převládaly akutní stavy, byli respondenti více edukováni o „akutních tématech“ a v Nemocnici ve F-M, kde převládali respondenti s chronickými formami ICHS, byli více edukováni o tématech, která je vhodné probrat později. Na tomto místě se nabízí otázka, proč také v Nemocnici ve F-M nebyli respondenti tak dobře edukováni o podstatě vyšetření a přípravě na ně, vždyť klient, který se léčí s ICHS dlouhou dobu, by 115 měl být o tomto tématu poučen stejně dobře, ne-li lépe než klient s akutní formou. Domníváme se, že i klienti trpící ICHS delší dobu byli v minulosti opakovaně edukováni o podstatě vyšetření a přípravě na vyšetření, ale protože to bylo před delší dobou, odpověděli, že edukováni nebyli. V bakalářské práci R. Pojezdalové se objevuje zjištění, že o stresu bylo edukováno 50,00 % respondentů, což je více než v našem šetření. Rozdíl může rezultovat z vyššího věku respondentů v našem souboru. O pohybovém režimu bylo v práci R. Pojezdalové edukováno 68,00 % a o vhodných potravinách (o dietě) 54,00 %, což přibližně odpovídá našim výsledkům. Další součást položky 18 zjišťovala hodnocení kvality edukace na škále od 1 do 5 podobně jako známkování ve škole a souvislost mezi počtem edukovaných respondentů a průměrným stupněm na škále hodnocení. Ze škálového hodnocení jednotlivých témat edukace byl vypočten průměr: nejlepší hodnocení bylo 1,25 – edukace o pohybovém režimu a dietě v Nemocnici ve F-M; nejhorší hodnocení činila známka 1,88 – edukace o stresu ve FN Olomouc. O stresu bylo edukováno celkově nejméně respondentů a ti, kteří byli edukováni, ohodnotili kvalitu edukace nízkým hodnocením. Z toho vyplývá, že edukaci o stresu je věnována malá pozornost. Pravděpodobně proto, že se jedná o téma, kterému příliš nerozumí lékaři ani zdravotní sestry. Byla by tedy vhodná edukace zdravotnického personálu. Velmi zajímavým a podstatným zjištěním bylo, kdo klienty edukoval o nabízených tématech. Na tuto otázku mohli respondenti zatrhnout libovolný počet nabízených edukátorů. Ve FN Olomouc bylo zjištěno, že v drtivé většině edukoval klienty lékař – v největším počtu o dietě (v 80,95 %) a v nejmenším počtu o pohybovém režimu (v 57,89 %). Zdravotní sestra edukovala klienty v podstatně menším měřítku – nejčastěji o přípravě na vyšetření (26,47 % odpovědí) a nejméně často o dietě (9,52 % odpovědí). Dietní sestra edukovala respondenty nejvíce o dietě (pouze 9,52 % odpovědí) a fyzioterapeut o pohybovém režimu (pouze 15,79 % odpovědí). V Nemocnici ve F-M edukoval respondenty rovněž převážně lékař – nejčastěji o podstatě choroby (92,59 % odpovědí) a nejméně o pohybovém režimu (53,85 % odpovědí). Zdravotní sestry edukovaly nejčastěji o přípravě na vyšetření (40,74 % odpovědí) a nejméně o podstatě choroby (7,41 %), což je logické. Dietní sestra a 116 fyzioterapeut edukovali stejně jako ve FN Olomouc nejčastěji o dietě (19,26 %) a o pohybovém režimu (23,08 %). R. Pojezdalová ve výzkumném šetření zjišťovala, kým byli klienti nejvíce poučeni o rizikových faktorech ICHS. Byla to tedy poněkud odlišná témata v porovnání s naším šetřením. Tato autorka dospěla ke zjištění, že 64,00 % bylo poučeno lékařem v nemocnici, 60,00 % praktickým lékařem a lékařem v kardiologické nebo interní ambulanci 56,00 %. Sestrou v kardiologické nebo interní ambulanci bylo poučeno 10,00 % respondentů, sestrou v nemocnici 6,00 % a sestrou u praktického lékaře rovněž 6,00 %. 20,00 % respondentů získalo informace od přátel a známých – tato možnost v našem dotazníku nefigurovala. Tato autorka stejně jako v našem šetření dospěla k závěru, že klienti jsou sestrami edukováni minimálně, převážnou část edukace obstarávají lékaři. Skutečnost, že sestry se na edukaci podílejí daleko méně než lékaři, byla znatelná také z osobních rozhovorů při vyplňování dotazníků. Z výpovědí respondentů často bylo cítit, že klienti přikládají větší důležitost informacím a edukaci od lékaře než od sestry. Někteří respondenti se přímo vyjádřili na ten způsob, že lékař je za všechno odpovědný (zbývalo pouze dodat, že sestra je jen vykonavatelkou lékařských ordinací). Také při hodnocení kvality edukace na škále od 1 do 5 se někteří respondenti zdráhali odpovídat s odůvodněním, že by neradi shodili lékaře (nikdo neřekl, že by nerad shodil sestry). Z laiků mohl asi málokdo pochopit, že edukační témata uvedena v dotazníku jsou z velké části také v kompetenci nelékařských profesí. Na druhé straně musíme uznat, že většina zdravotních sester se na edukaci podílí mnohem méně než by mohly. Zjištění kontroverzní v porovnání s naším uvádí R. Jiránková, která sledovala, kým byli respondenti informováni o změně životního stylu při hypercholesterolémii. Lékařem byli respondenti informováni v 65,00 %, sestrou ve 30,00 %, ve 3,00 % nikým a ze 2,00 % někým jiným (např. manželkou). Z procentuálních výsledků na první pohled vyplývá, že v edukaci také převažovali lékaři. Statistická významnost dat byla v této diplomovém práci hodnocena testem nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku. Po vyhodnocení touto statistickou metodou autorka dospěla k výsledku, že lékaři a sestry edukují klienty se změněnou hladinou cholesterolu stejně často. Protože v bakalářských pracích není obvyklé používat citlivější statistické zpracování dat než absolutní a relativní četnosti, všechny výsledky nelze s jistotou zobecnit a považovat za naprosto platné. 117 Položka 18 e) měla za úkol zmapovat, kde byli respondenti edukováni. Respondenti mohli zvolit více nabízených možností. Ve FN Olomouc byl edukován největší počet respondentů za hospitalizace. Méně odpovědí obsahovalo místo edukace v kardiologické nebo interní ambulanci a v ordinaci praktického lékaře. Minimum respondentů bylo edukováno v lázních, neboť zdaleka ne všichni kardiaci podstoupí lázeňskou léčbu. Určitý počet respondentů byl edukován jinde; z osobních rozhovorů vyplynulo, že nejčastěji v diabetologické ambulanci. Z grafu č. 27 jasně vidíme, že respondenti hospitalizováni ve FN Olomouc byli za hospitalizace nejvíce edukováni o vyšetření a podstatě choroby, v kardiologické ambulanci o stresu a užívání léků, v ordinaci praktického lékaře nejvíce o stresu a v lázních o pohybovém režimu. Respondenti v Nemocnici ve F-M byli edukováni nejvíce za hospitalizace, a to o vyšetření a podstatě choroby, těsně za tím stojí kardiologická a interní ambulance, kde probíhala edukace nejčastěji o tom, jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích a o užívání léků a v ordinaci praktického lékaře byla frekvence edukačních témat přibližně vyrovnaná. V lázních byl relativně velký počet respondentů edukován o stresu (13,33 %) oproti pohybovému režimu (3,70 %). Malé procento respondentů si nepamatovalo, kde byli edukováni (viz graf 28). Můžeme předpokládat, že obě sledované nemocnice mají spádové lázně pro kardiovaskulárních choroby v Teplicích nad Bečvou, ale podrobnější rozbor edukace v lázních nebyl předmětem našeho šetření. V položce 18 f) bylo sledováno, kdy byli respondenti edukováni. Ve FN Olomouc byli respondenti nejčastěji edukováni při stanovení diagnózy: nejvíce o podstatě choroby (67,65 %) a o stresu (64,29 %). Znatelně menší část respondentů byla edukována průběžně, a to nejčastěji o lécích (30,34 %) a o tom, jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích (28,57 %). Je potěšující, že pouze nejmenší část respondentů byla edukována s časovou prodlevou (viz graf 29). V Nemocnici ve F-M byla rovněž největší část respondentů edukována při stanovení diagnózy, a sice nejčastěji o podstatě choroby (v 65,63 %) a o tom, jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích. Podstatně menší část byla edukována průběžně: nejvíce o dietě (ve 29,17 %) a pohybovém režimu (ve 26,29 %). Jako pozitivní výsledek opět shledáváme, že pouze malé procento edukací se odehrálo s časovou prodlevou (viz graf 30). 118 R. Pojezdalová v šetření u klientů s ICHS zjišťovala podobně jako v naší práci, kdy byli respondenti edukováni. Doba edukace však nebyla rozdělena zvlášť pro jednotlivá témata. 40,00 % respondentů bylo edukováno na počátku onemocnění – v našem šetření by se to mohlo krýt s možností „pří stanovení diagnózy“ a vidíme, že počet respondentů poučených v tuto dobu je u nás o něco vyšší. Autorka dále zmiňuje, že 42,00 % bylo poučeno v průběhu onemocnění. Jestliže se tato výpověď kryje s naší možností „s časovou prodlevou, vidíme diametrální rozdíl v náš prospěch. Pravidelně zde byla poučena 2,00 % – v našem souboru je to 14,71–30,43 % podle témat. 4,00 % respondentů R. Pojezdalové ještě nebylo poučených, zatímco v našem šetření nebylo edukováno v jednotlivých tématech podstatně více respondentů (10,00–66,67 %). Je důležité dodat, že v našem šetření pracujeme již pouze s respondenty, kteří byli edukováni, zatímco R. Pojezdalová zahrnula do zmapování doby poučení také respondenty, kteří edukováni nebyli. Položka 19 v dotazníku zjišťovala, zda respondenti čerpali informace o problematice ICHS formou samostudia. Počet respondentů, kteří vyhledávali informace formou samostudia je vyšší ve FN Olomouc (70,00 % oproti 53,33 % v Nemocnici ve F-M). Snad proto, že u nově diagnostikovaných nemocných je větší motivace k samostudiu než u chroniků a také z důvodu, že relativně mladší klienti mají zájem dozvědět se o své chorobě co nejvíce informací. Zde se nabízí otázka, proč také respondenti hospitalizováni v Nemocnici ve F-M nevyhledávali samostatně informace o své chorobě v době, kdy byla jejich choroba nově diagnostikována a kdy byli mladší. Důležité bylo zjištění, zda respondenti navzdory edukaci postrádali nějaké informace. Jasná většina respondentů žádné informace nepostrádala (86,67 % ve FN Olomouc a 90,00 % v Nemocnici ve F-M). Žádné informace dokonce nepostrádali ani respondenti, kteří vypověděli, že byli edukováni pouze o malém počtu nebo žádném tématu a také respondenti s čerstvým záchytem AP. Myslíme si, že edukant nejvíce přemýšlí o tom, které informace mu chybí až v době, kdy mu již nějaké informace byly poskytnuty a pouze v případě, že edukaci věnuje pozornost. V bakalářské práci R. Pojezdalové se vyskytla otázka, zda se respondenti setkali při edukaci s nějakými nedostatky. Pouze 30,00 % odpovědělo, že se s žádnými nedostatky nesetkalo. K nedostatkům zjištěných autorkou patřily neúplné nebo žádné informace, 119 nedostatek času nebo zájmu ze strany zdravotníků, nedostatek času nebo zájmu ze strany respondenta a nevhodné místo pro edukaci. Přestože otázka byla formulována odlišně od našeho šetření, vidíme zde podstatný rozdíl. Na otázku, zda byl edukaci věnován dostatek času odpovědělo, ano 60,00 % respondentů ve FN Olomouc a 70,00 % v Nemocnici ve F-M. Za poslední rok bylo věnováno edukaci průměrně 2 hodiny ve FN Olomouc a 1,26 hod. v Nemocnici ve F-M. Rozdíl průměrné časové dotace v edukaci (ve prospěch FN Olomouc) lze vysvětlit tím, že v akutním stadiu choroby je edukaci věnováno více času než v následujících letech. V Nemocnici ve F-M naopak bylo o 10,00 % více respondentů, kteří uvedli, že edukaci byl věnován dostatek času. Z položky dotazníku 23 vyšlo najevo, že téměř u všech respondentů byl zdravotnický personál vždy nebo téměř vždy ochoten odpovídat na jejich dotazy (viz tabulka 45, graf 32). To je pro zdravotníky vcelku potěšující zjištění. Na druhé straně z jiných položek našeho šetření i šetření jiných autorů vyplývá, že celková kvalita a důslednost edukace je menší než ochota zdravotníků odpovídat na dotazy klientů. Za velmi přínosné lze považovat odpovědi na položku dotazníku 24 (jakým způsobem si zdravotníci ověřili, zda klient podaným informacím porozuměl). U této položky mohli respondenti zvolit více odpovědí. Nejčastěji se respondenti setkali s otázkou „porozuměl(a) jste všemu?“ (51,52 % ve FN Olomouc a 32,26 % v Nemocnici ve F-M). Hned na druhém místě stála nechvalná odpověď, že nikdo nezjišťoval, zda respondent podanou informaci pochopil (18,18 % ve FN Olomouc a 29,03 % v Nemocnici ve F-M). V malé frekvenci byli respondenti prověřováni kontrolními otázkami, na které museli sami odpovědět (9,09 % FN Olomouc versus 12,90 % Nemocnice ve F-M) nebo písemným testem (3,03 % FN Olomouc versus 3,23 % Nemocnice ve F-M). V Nemocnici ve F-M si 5 respondentů nepamatovalo, jakým způsobem bylo ověřeno, zda pochopili podané informace a ve FN Olomouc 2 respondenti sdělili, že je to příliš krátká doba od počátku jejich onemocnění. Vzhledem k faktu, že v Nemocnici ve F-M není dostupná koronární intervence a kardiochirurgická léčba a ve FN Olomouc funguje kardiochirurgické pracoviště až od 120 roku 2002, je velmi pravděpodobné, že s některými metodami ověření se respondenti setkali v jiných nemocnicích. To také vyplynulo z osobních rozhovorů při sběru dat. R. Jiránková zjišťovala stejnou položku u osob s hypercholesterolémií. U 61,00 % respondentů bylo pochopení ověřeno dotazem – to by mohlo odpovídat položce „porozuměl(a) jste všemu?“ v našem šetření; 7,00 % testem zaškrtávacím nebo doplňovacím – to by odpovídalo v našem dotazníku položce „písemný test“ a ve 32,00 % podané informace nebyly ověřeny – v našem šetření položka „nikdo nezjišťoval“. Z porovnání obou šetření vyplývá, že způsob ověřování podaných informací zdravotnickým personálem je obdobný. Položka zjišťující komunikační bariéry nepřinesla jasné zjištění. Při vyplňování dotazníků v osobním setkání vyplynulo, že většinu respondentů ani nenapadlo, že by mohly existovat komunikační bariéry bránící edukaci. Z tohoto důvodu bylo často obtížné dostat odpověď na zmíněnou položku. Některou z komunikačních bariér u sebe označilo 30,00 % respondentů ve FN Olomouc a 33,33 % v Nemocnici ve F-M. Z nabízených možností komunikačních bariér se vyskytovaly nejčastěji, ale s velmi malou frekvencí porucha sluchu, zraku, bolest (stenokardie) a jiné bariéry. Z rozhovorů bylo jasné, že komunikační bariéry respondentů vcelku málo ovlivňovaly schopnost přijímat edukaci nebo byly přechodného rázu. Další položka dotazníku se dotazovala, zda zdravotníci brali ohledy na komunikační bariéry respondentů (zda podle toho přizpůsobili edukaci). Všichni zdravotníci brali ohledy na komunikační bariéry v 66,67 % ve FN Olomouc a v 80,00 % v Nemocnici ve F-M; pouze někteří v 10,00 % v Nemocnici ve F-M a nebrali ohledy ve 33,33 % ve FN Olomouc a v 10,00 v Nemocnici ve F-M. Obtíže vyplývající z komunikačních bariér v edukaci jistě vycházejí ze skutečnosti, že mnozí zdravotníci neumí nebo nemají zájem komunikační bariéry u klientů zjišťovat a podle toho přizpůsobit edukaci. Každému je asi jasné, že není vhodné slovně edukoval klienta, který trpí těžkou nedoslýchavostí a nemá k dispozici kompenzační pomůcku nebo není racionální předat tištěný materiál klientovi, který má závažné postižení zraku. Edukovat klienta trpícího akutními bolestmi na hrudi nebo strachem z výkonu je jistě nutné, ale zdravotníci by měli poskytnout pouze informace, které jsou v danou chvíli nepostradatelné, stručnou formou a počítat s tím, že po odstranění bariéry bude nutno edukaci doplnit a opakovat. 121 Přirozeně se naskýtá otázka, zda zjištěné četnosti, kdy zdravotníci nebrali ohled na komunikační bariéry respondentů, jsou v normě nebo ne. K tomuto se nám nepodařilo najít výsledky žádného výzkumu, se kterým by naše zjištění bylo možno srovnat. Přáním každého klienta jistě je, aby obdržel „edukaci šitou na míru“, která by vycházela z jeho potřeb. Cennou část dotazníkového šetření představovalo 9 vědomostních otázek týkajících se životního stylu a léčebného režimu u klientů s ICHS (položky v dotazníku 27–35). Úspěšnost u každé vědomostní otázky jsme přepočetli na procenta, neboť za jednotlivé otázky nebylo možné získat stejný počet bodů. Největší úspěšnost byla zaznamenána u otázky 27 (vhodné a nevhodné potraviny) – 97,00 % ve FN Olomouc a 92,00 % v Nemocnici ve F-M; otázky 28 (vhodné způsoby úpravy stravy) – 86,67 % ve FN Olomouc a 85,00 % v Nemocnici ve F-M; u otázky 31 (jak se zachováte při náhle vzniklé stenokardii nebo arytmii) – 88,33 % ve FN Olomouc a 76,67 % v Nemocnici ve F-M; otázky 32 (také se zaměřovala na náhle vzniklé bolesti na hrudi) – 86,67 % ve FN Olomouc a 83,33 % v Nemocnici ve F-M. Naopak nejmenší úspěšnost byla zjištěna u otázky 33 (správná hladina HDL cholesterolu) – 20,00 % ve FN Olomouc a 16,67 % v Nemocnici ve F-M; u otázky 35 (definice anginy pectoris) – 46,67 % ve FN Olomouc a 40,00 % v Nemocnici ve F-M. Celková úspěšnost u všech vědomostních otázek činila 76,67 % ve FN Olomouc a 71,79 % v Nemocnici ve F-M. Povšimněme si, že procenta správných odpovědí na otázky týkající se diety (otázky 27 a 28) vycházela vysoká, přestože procento edukovaných respondentů o dietě bylo podstatně nižší – 63,33 % ve FN Olomouc versus 60,00 % v Nemocnici ve F-M. Z údajů vyplývá, že vědomostní otázky 27 a 28 byla velice jednoduché (odpovědi bylo možno „odvodit zdravým rozumem“), a přesto se jen malá část populace stravuje zdravě. Dále si všimněme, že ve FN Olomouc bylo edukováno o tom, jak se zachovat při náhle vzniklých srdečních obtížích pouze 56,67 % respondentů, avšak procentuální úspěšnost u otázek týkajících se tohoto tématu byla u otázky 31 88,33 % a u otázky 32 86,67 % (respondenti pravděpodobně odvodili správné odpovědi na základě vlastních zkušeností s ICHS). Opět si dejme do souvislosti všeobecně známou skutečnost: mnoho klientů s akutními koronárními syndromy vyhledá odbornou pomoc pozdě. 122 Předpokládejme, že klienti, kteří již byli edukováni nebo prodělali některou z akutních forem ICHS, by vyhledali zdravotnickou pomoc neprodleně. U otázky 33, týkající se hladiny HDL cholesterolu, v osobních rozhovorech vyšlo najevo, že většina respondentů nevěděla, že vůbec existuje nějaký HDL cholesterol, proto tak nízká úspěšnost. Někteří respondenti se snažili operovat se znalostí své hladiny celkového cholesterolu nebo obecně se znalostí hladiny celkového cholesterolu a bylo obtížné je přimět, aby zvolili jednu z možností v dotazníku. Při vyplňování dotazníků formou osobních rozhovorů mnoho klientů odpovídalo, které potraviny, způsoby úpravy stravy a pohybové aktivity oni konkrétně preferují a proč – někdy bylo obtížné je přimět, aby vybrali z možností v dotazníku. Z vědomostních otázek podrobněji rozeberme otázku 30. Otázka 30 zjišťuje, zda respondenti znají správné zásady užívání nitrátů. Srovnávali jsme znalosti u skupiny respondentů, kteří uvedli, že někdy nitráty užívali se skupinou, která jimi nikdy nebyla léčena. Výsledky zněly: respondenti, kteří někdy byli léčeni nitráty, znají zásady jejich užívání v 72,73 % ve FN Olomouc a v 80,95 % v Nemocnici ve F-M. Respondenti, kteří nikdy nebyli léčeni nitráty, znali pravidla jejich užívání pouze ve 36,84 % ve FN Olomouc a ve 44,44 % v Nemocnici ve F-M – správnou odpověď většinou nějak odvodili nebo „typovali“. Je pochopitelné, ale také potěšující, že relativně velký počet respondentů, kteří někdy byli léčení nitráty, zná zásady jejich užívání. Ale neměli by znát zásady užívání nitrátů všichni nebo při nejmenším 95 % klientů, kteří jsou jimi léčeni? Určitě by to bylo výhodné, neboť nitráty často pomáhají v akutních stavech. Náš výsledek by bylo přínosné srovnat např. se zjištěním, kolik procent diabetiků léčených inzulinem zná správné zásady jeho aplikace a skladování nebo třeba, kolik procent astmatiků léčených léčivy v inhalační formě zná správné zásady jejich aplikace. Rozhodli jsme se vyhodnotit průměr celkového počtu bodů za všechny vědomostní otázky v souvislosti se stupněm vzdělání respondentů. Připomeňme si, že každý respondent mohl získat za všechny vědomostní otázky maximálně 13 a minimálně 0 bodů. Nejnižší průměrný počet bodů za všechny vědomostní otázky byl 8 bodů u respondentů se základním vzděláním ve FN Olomouc a nejvyšší počet bodů činil 11,3 u respondentů s vysokoškolským vzděláním ve FN Olomouc. Průměrný počet bodů navíc plynule stoupal se zvyšujícím se vzděláním. 123 Domníváme se, že naše zjištění v této oblasti je pochopitelné a dalo se očekávat, přestože nemáme k dispozici jiné výzkumy pro srovnání. Naše výsledky však nemusí být zcela validní, neboť skupiny podle dosaženého vzdělání se lišily počty respondentů. Nejvíce respondentů bylo vyučených a se středoškolským vzděláním, v Nemocnici ve F-M figurovala relativně velká skupina respondentů se základním vzděláním (20,00 %) a malý počet s vysokoškolským vzděláním (6,67 %). Z výsledků „průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby“ (tabulka 55, graf 39) není možné vyvozovat jednoznačná tvrzení. Nejvíce bodů sice získali respondenti, jejichž choroba trvala déle než 5 let, ale respondenti, kteří se léčili pro ICHS 1–5 let a 2 týdny až 12 měsíců vykazovali pouze zanedbatelnou ztrátu oproti „nejlepší skupině“. Dokonce respondenti, kteří trpěli AP méně než 2 týdny (tito byli pouze ve FN Olomouc) získali průměrně 9,5 bodů. Vědomostní otázky v našem dotazníku asi nebyly natolik citlivé, aby na ně podstatně lépe odpověděli respondenti, jejichž choroba trvá déle. Zajímavý výsledek přineslo srovnání délky trvání choroby s průměrným počtem témat, ve kterých byli respondenti edukováni (tabulka 58, graf 42). Připomeňme, že dotazník nabízel 8 témat edukace. Zdá se pochopitelné, že v nejmenším počtu témat byli edukováni respondenti, jejichž choroba trvala méně než 2 týdny (průměrně 3,75 témat). V nejvíce tématech byli edukováni ti, jejichž choroba trvala 2 týdny až 12 měsíců – 6,8 tématu FN Olomouc, 6,4 tématu Nemocnice ve F-M a déle než 5 let – 6,33 tématu FN Olomouc a 5,33 tématu Nemocnice ve F-M. Paradoxně méně byli edukováni respondenti trpící AP 1–5 let – 5,5 tématu ve FN Olomouc a 5,2 tématu v Nemocnici ve F-M. Zjištěné údaje lze obtížně vysvětlit už i proto, že rozdíly nejsou přesvědčivě velké a výsledky nebyly srovnány citlivějšími statickými metodami, které by určily jejich významnost. Někteří respondenti, kteří trpěli ICHS déle než 5 let možná odpovídali, že o některých tématech nebyli edukováni, přestože o nich byli edukováni před více lety. Pravděpodobné také je, že v posledních letech je edukaci přikládána větší důležitost, proto byli o největším počtu témat edukováni respondenti, jejichž choroba srdce trvala 1–12 měsíců. Každopádně klienti, kteří trpí chronickými chorobami (nejen ICHS) dlouhou bodu, potřebují reedukaci – nestačí pouze jednorázová edukace při stanovení diagnózy. 124 Výsledek nazvaný „průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok“ (viz tabulka 56, graf 40) není nutno podrobně komentovat. Respondenti, kteří byli v posledním roce edukováni méně než 15 minut, dosáhli v našem dotazníku nejmenší počet bodů za vědomostní otázky. Respondenti, kteří byli edukováni souhrnně řečeno déle než 15 minut, získali větší počet bodů za vědomostní otázky, avšak s narůstajícím časem věnovaným edukaci se bodová úspěšnost již nezvyšovala. Můžeme opět poukázat na nízkou citlivost našich vědomostních otázek a jistě se uplatnil také malý počet zkoumaných respondentů, obvyklý pro úroveň bakalářské práce. Zajímavější výsledek přinesla položka „průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok“. V tabulce 59 a grafu 43 vidíme přesvědčivé výsledky: u respondentů, kteří byli v posledním roce edukováni méně než 15 minut, zvládli edukátoři probrat minimum témat – 1,33 ve FN Olomouc a 2 v Nemocnici ve F-M. Čím více času bylo edukaci věnováno, tím více témat bylo do edukace zahrnuto: 30 minut až 2 hodiny – 6,2 tématu FN Olomouc a 5,59 tématu v Nemocnici ve F-M; déle než 2 hodiny (pouze u malého počtu respondentů) – dokonce všech 8 témat, a to v obou nemocnicích. 125 Závěr Praktická část bakalářské práce obsahovala 5 cílů. Cíl 1: zmapovat životní styl a léčebný režim u respondentů s anginou pectoris (AP). K dosažení tohoto cíle sloužily otázky 8–17 v dotazníku (otázky 1–7 zjišťovaly antropometrická a demografická data). Pro přehlednost a zestručnění nejdůležitějších dat jsou některé výsledky z obou nemocnic zprůměrovány (aritmetickým průměrem) do jedné hodnoty. V rámci tohoto cíle bylo zjištěno, že převážná část respondentů je ve starobním důchodu (56,67 % v obou nemocnicích), malé procento je v plném nebo částečném invalidním důchodu a pouze 33,33 % ve FN Olomouc a 16,67 % v Nemocnici ve F-M v době šetření pracovalo. Výsledek byl ovlivněn vysokým věkovým průměrem respondentů. Fyzická náročnost práce u zaměstnaných respondentů byla u více než poloviny střední. Psychická náročnost zaměstnání byla zjištěna nejčastěji střední a vysoká. S AP se léčí ve FN Olomouc největší počet respondentů méně než 1 měsíc (43,33 %) a v Nemocnici ve F-M 1–5 let (33,33 %). Velká část respondentů byla pro ICHS již někdy hospitalizována (průměrně 45,00 % v obou sledovaných nemocnicích) nebo léčena ambulantně (průměrně 33,34 % v obou nemocnicích). Ve FN Olomouc to byla u 33,33 % respondentů jejich první hospitalizace pro AP. Co se týče metod léčby, pouze medikamentózně bylo léčeno průměrně 33,34 % – s převahou v Nemocnici ve F-M, katetrizaci srdce podstoupilo 50,00 % respondentů – s převahou ve FN Olomouc a průměrně 15,00 % v obou nemocnicích podstoupilo operaci srdce. Kromě ICHS trpělo z celkového počtu 60 respondentů také hypertenzí 58,33 % (35 respondentů) a DM 30,00 % (18 respondentů). Hypercholesterolémii deklarovalo průměrně 50,00 % respondentů v obou nemocnicích. Pouze 33,04 % respondentů, kteří uvedli, že trpí hypercholesterolémií, znali svou hladinu cholesterolu. V době šetření v obou nemocnicích kouřilo pouze 6,67 % respondentů, ale exkuřáci tvořili 45,00 %. Nejvíce exkuřáků zanechalo kouření před 5–15 a více než 15 lety. Velký počet respondentů měl nadváhu (celkem 46,69 % v obou nemocnicích) nebo obezitu I. stupně (v obou nemocnicích 30,19 %). Konzumace alkoholu byla v našem souboru zanedbatelná a málo významná z hlediska cílů šetření. Průměrně 67,37 % respondentů v obou nemocnicích nevidí žádné překážky v dodržování léčebného režimu. 126 Cíl 2: zmapovat vědomosti respondentů o léčebném režimu při AP Tomuto cíli sloužily otázky 27–35. Největší úspěšnost byla zaznamenána u otázky 27 (vhodné a nevhodné potraviny) – průměrně 94,50 % v obou nemocnicích a otázky 28 (vhodné způsoby úpravy stravy) – průměrně 85,84 % pro obě nemocnice. Naopak nejmenší úspěšnost byla zjištěna u otázky 33 (správná hladina HDL cholesterolu) – průměrně 18,34 % a u otázky 35 (definice anginy pectoris) – průměrně 43,34 % v obou nemocnicích. Celková úspěšnost u všech vědomostních otázek činila 76,67 % ve FN Olomouc a 71,79 % v Nemocnici ve F-M. Vědomostní otázky nebyly dostatečně citlivé v tom smyslu, aby na ně lépe odpověděli respondenti, kteří byli lépe edukováni. Některé otázky (např. týkající se vhodných potravin nebo jak se zachovat při bolestech na hrudi) vykazovaly vysokou bodovou úspěšnost, přestože procento edukovaných respondentů v těchto tématech bylo nízké. Zásady správného užívání nitrátů jednoznačně znali lépe ti respondenti, kteří jimi někdy byli léčeni. Průměr celkového počtu bodů za všechny vědomostní otázky se plynule zvyšoval se zvyšujícím se vzděláním respondentů – nejlepší výsledky měli vysokoškolsky vzdělaní respondenti a nejslabší byli respondenti se základním vzděláním. Průměr celkového součtu bodů za vědomostní otázky se příliš nezvyšoval v závislosti na délce trvání choroby a s časem věnovaným edukaci ze strany zdravotníků. Příčinou byla pravděpodobně nízká citlivost vědomostních otázek. Cíl 3: zjistit komponenty učebního procesu (kdo, o čem, kdy, kde, jak, zpětná vazba) Tomuto cíli sloužily otázky 18–26. Z osmi nabízených témat byl největší počet respondentů edukován o podstatě své choroby (v obou nemocnicích průměrně 85,00 %), podstatě vyšetření (průměr činil 78,34 %) a o přípravě na vyšetření (průměrně 76,67 %). Nejméně byli respondenti edukováni o stresu (33,33 % v obou nemocnicích) a o pohybovém režimu (průměrně 58,33 %). Při hodnocení kvality edukace na šále od 1 do 5 (jako známkování ve škole) respondenti přidělili nejlepší hodnocení edukaci o podstatě vyšetření a přípravě na vyšetření (průměr obou nemocnic činil 1,40) a nejslaběji byla hodnocena edukace o stresu – 1,69. Bylo zjištěno, že o všech tématech edukoval respondenty převážně lékař, zdravotní sestra stála na druhém místě s výraznou ztrátou. Zdravotní sestry nejvíce edukovaly o přípravě na vyšetření (pouze 26,47 % ve FN Olomouc a 40,74 % v Nemocnici ve F-M), a o podstatě vyšetření. Největší procento 127 respondentů bylo edukováno za hospitalizace, méně v kardiologické a interní ambulanci a u praktického lékaře – různá procenta u jednotlivých témat. Podstatná část respondentů byla edukována při stanovení diagnózy, menší část průběžně a při výskytu komplikací – různá procenta u jednotlivých témat. Samostudiu problematiky své choroby, léčebného režimu a životního stylu se věnovalo průměrně 61,67 % respondentů; využívali převážně brožury a knihy, letáky, televizi a rozhlas. Překvapivě 88,34 % respondentů po edukaci nepostrádalo žádné informace a 65,00 % bylo spokojeno s časem věnovaným edukaci. Zjistili jsme, že průměr součtu témat (z 8 nabízených), o kterých byli respondenti edukováni, byl tím vyšší, čím více času bylo edukaci věnováno – edukace tedy má smysl. Průměrně 88,34 % respondentů uvedlo, že zdravotníci byli vždy nebo ve většině případů ochotni odpovídat na jejich dotazy. Co se týče ověření, zda edukant porozuměl podaným informacím, průměrně 41,89 % respondentů se setkalo s otázkou „porozuměl(a) jste všemu?“ a ve 23,61 % nikdo nezjišťoval pochopení. Průměrně 31,67 % respondentů uvedlo nějakou komunikační bariéru bránící edukaci. Komunikační bariéry se při osobních rozhovorech ukázaly jako málo závažné nebo přechodné. Zdravotníci na komunikační bariéry brali ohled všichni nebo pouze někteří v 78,34 %. Cíl 4: porovnat životní styl, léčebný režim a vědomosti respondentů o léčebném režimu z I. interní kliniky FN Olomouc a z Interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Srovnání odpovědí respondentů v obou nemocnicích nebylo jednoduché, avšak v některých ohledech přineslo zajímavá zjištění. Věkový průměr respondentů v Nemocnici ve F-M byl přibližně o 6 let vyšší než ve FN Olomouc. V Nemocnici ve F-M figurovalo 20,00 % respondentů se základním vzděláním oproti 3,33 % ve FN Olomouc. Vzdělání edukantů má vliv na celkový průběh edukace i pochopení informací. V Nemocnici ve F-M převládali respondenti, jejichž choroba trvala 1–5 let a více než 10 let, ve FN Olomouc bylo 43,33 % respondentů, u nichž byla AP zjištěna před méně než 1 měsícem – jednalo se o první záchyt. Ve FN Olomouc bylo také podstatně více respondentů, kteří se ještě nikdy (ani ambulantně) neléčili pro srdeční choroby, zatímco v Nemocnici ve F-M bylo již někdy hospitalizováno 63,33 % respondentů. Ve FN Olomouc se objevovali častěji respondenti léčeni PCI (63,33 %) 128 oproti Nemocnici ve F-M (36,67 %). Ve FN Olomouc se vyskytoval značný počet respondentů, kteří zanechali kouření před méně než 1 rokem, někteří dokonce před méně než 1 měsícem (dohromady 31,25 %), zatímco v Nemocnici ve F-M se objevovali až exkuřáci, kteří nekouřili 1–5 let, nejvíce jich zanechalo kouření před 5–15 lety. V Nemocnici ve F-M se vyskytlo více respondentů, kteří neměli žádné problémy s dodržováním léčebného režimu a životního stylu (76,67 % versus 58,08 % ve FN Olomouc). Ve FN Olomouc, kde převládali respondenti s akutními formami a čerstvým záchytem AP, byla zjištěna vyšší edukovanost v tématech, o kterých je nutné edukovat neprodleně po stanovení diagnózy: podstata choroby, podstata vyšetření a příprava na ně. V Nemocnici ve F-M převládali respondenti se stabilními a chronickými formami AP, kteří svou chorobou trpěli delší dobu, a proto zde byla zjištěna vyšší edukovanost v tématech, o kterých je vhodné edukovat až po odeznění akutních obtíží: pohybový režim, užívání léků, jak se zachovat při náhle vzniklých obtížích. Počet respondentů edukovaných o dietě byl přibližně vyrovnaný v obou nemocnicích. Edukace ze strany lékařů a nelékařských profesí byla v obou nemocnicích přibližně vyrovnaná. Respondenti ve FN Olomouc byli častěji edukováni za hospitalizace, neboť u mnohých se jednalo o jejich první výskyt AP. Naproti tomu respondenti hospitalizováni v Nemocnici ve F–M byli ve větším počtu edukováni také v kardiologické a interní ambulanci – téměř srovnatelně jako za hospitalizace. Ve FN Olomouc se věnovalo samostudiu problematiky své choroby o něco více respondentů – 70,00 % versus 53,33 % v Nemocnici ve F-M. V Nemocnici ve F-M byla zjištěna celkově mírně nižší úspěšnost ve vědomostních otázkách (71,79 % oproti 76,67 % ve FN Olomouc). Oproti FN Olomouc se v Nemocnici ve F-M vyskytlo více respondentů, kteří některé otázky dotazníku vůbec nevyplnili, nebo zvolili možnost „neumím se vyjádřit“. Cíl 5: vypracovat edukační brožuru pro klienty s anginou pectoris a po infarktu myokardu V rámci tohoto cíle byla vytvořena edukační brožura pod názvem „Rady pro nemocné a jejich blízké s anginou pectoris a po srdečním infarktu“. Brožura je pro svůj rozsah rozdělena do 3 dílů a snaží se komplexně postihnout témata, o kterých by měli být edukováni klienti s anginou pectoris a po infarktu myokardu a také jejich blízcí. 129 Samozřejmě zde nemohou být obsažena úplně všechna témata, o kterých by mohli být kardiaci edukováni. V brožuře je kladen důraz na aktuální a moderní poznatky. Brožura obsahuje tato témata: – stavba a funkce srdce – rizikové faktory kardiovaskulárních chorob – stručný popis diagnostiky, první pomoci a léčby u AP a IM se zaměřením na přípravu k vyšetřením a výkonům – pojednání o indexu tělesné hmotnosti (BMI) – dieta – pohybový režim – vliv DM na kardiovaskulární morbiditu – problematika stresu a ochrana před stresem – problematika kuřáctví a obvykání kouření. Samozřejmě každý by si z brožury měl vybrat především nebo pouze ta témata, která se jej týkají. Doporučení pro praxi 1. Edukace kardiaků se jeví jako perspektivní téma, které je potřeba rozvíjet, neboť nejméně polovina úmrtí přichází na vrub kardiovaskulárním chorobám. 2. Přestože edukace kardiaků není tolik propracovaná jako např. edukace diabetiků, lze na tomto poli dosáhnout rovněž většího úspěchu. 3. Klientům by mohly být ve větší míře předávány kvalitní edukační materiály tvořené různými firmami, které jsou celorepublikově dostupné. Pravděpodobně bychom narazili na problém financování, neboť vydat velké množství edukačních materiálů pro kardiaky je velice nákladné. 4. Edukační materiály tvořené odborníky ve velkých nemocnicích by mohly být dostupné i v jiných nemocnicích, kde vlastní edukační materiály nejsou tvořeny. 5. Levným řešením se jeví umístění edukačních materiálů na webové stránky. Většina klientů s onemocněním srdce (vzhledem ke svému věku) bohužel neumí pracovat s počítačem. 130 6. Bylo by výhodné edukaci kardiaků realizovat skupinově, jako např. edukaci diabetiků. Dle našeho zjištění na I. interní klinice FN Olomouc skupinová edukace kardiaků probíhá. 7. Do edukace by se mohly více zapojit zdravotní sestry a všeobecní ošetřovatelé. Pro zdravotníky se středoškolským vzděláním, kteří tvoří převážnou část ošetřovatelského personálu nemocnic a v rámci pregraduálního studia (na rozdíl od bakalářů a magistrů) neprošli přípravou na edukační činnost, by mohl být zřízen speciální postgraduální vzdělávací program nebo kurz s příslušným kreditovým ohodnocením. 8. Pro většinu nemocnic by jistě nebylo hospodárné přijmout profesionální edukátory s vysokoškolským vzděláním, kteří by se věnovali pouze edukaci klientů s kardiovaskulárním onemocněním. Na každém oddělení by se proto mohla zformovat skupina složená z několika lékařů a nelékařského personálu (zdravotní sestry, dietní sestry, fyzioterapeuti), kteří by mimo své práce realizovali edukaci (v nadúvazku). 9. U klientů, kteří trpí kardiovaskulárním onemocněním delší dobu (řekněme více než 1 rok) by byla výhodná reedukace, která by zajistila kontinuitu výchovy a vzdělávání. 131 Literatura a prameny Monografie a periodika ASCHERMANN, M. Kardiologie 1. a 2. díl. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 1481 s. ISBN 80-7262-290-0. BASTL, P., ŠVEC, V. Zdravotník lektorem. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1997. 122 s. ISBN 8070132515. CÍFKOVÁ, R. Score systematic coronary risk evaluation. Hypertenze: bulletin České společnosti pro hypertenzi, 2003, roč. 6, č. 2, s. 14–16. ISSN 1211-9679. FEJFAR, Z. Srdce a bolest. Eurorehab: časopis pre otázky fyzikálnej a rehabilitačnej medicíny, 2000, roč. 10, č. 3. s. 144–147. ISSN 1210-0366. FEJFAR, Z. Srdce v labyrintu světa. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1997. 359 s. ISBN 80-86003-03-5. FREJ, D. Dietní sestra: diety ve zdraví a nemoci. 1. vyd. Praha: Triton, 2006. 309 s. ISBN 80-7254-537-X. GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství. 3. upravené vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 176 s. ISBN 80-244-1120-2. HAVIAR, V. Srdce tě varuje. Praha: Avicenum, 1989. 116 s. HROMÁDKOVÁ, J. et al. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1999. 428 s. ISBN 8086022455. CHALOUPKA, V., SIEGELOVÁ, J. et al. Rehabilitace u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním. Cor et vasa, 2006, roč. 48, č. 7–8, s. 127–145. ISSN 0010-8650. JIRÁNKOVÁ, R. Edukace klientů s hypercholesterolémií: diplomová práce. Olomouc: Ústav teorie a praxe ošetřovatelství LF UP, 2005. Vedoucí diplomové práce Pavla Kudlová. JŮVA, V. Úvod do pedagogiky. 2. rozš. vyd. Brno: Paido, 1995. 95 s. ISBN 8085931-06-0. KALHOUS, Z. Základy školní didaktiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 121 s. ISBN 8070675462. KOLÁŘ, J. Kardiologie pro sestry intenzivní péče a studenty medicíny. Aktualizované a rozšířené 3. vyd. Praha: Akcenta, 2003. 415 s. ISBN 80-86232-069. 132 KRÁLÍKOVÁ, E., BÝMA, S. Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku. Časopis lékařů českých, 2005, roč. 144, č. 5, s. 327–328. ISSN 0008-7335. KUDLOVÁ, P. Specifika edukační činnosti sestry u pacientů odlišné kultury či etnika. In Špirudová, L. et al. Multikulturní ošetřovatelství II. S. 117–132. Praha: Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1213-X. MAREČKOVÁ, J. NANDA – International diagnostika v ošetřovatelském procesu, NIC a NOC klasifikace. 1. vyd. Ostravská univerzita: Ostrava, 2006. 80 s. ISBN 8073681099. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. 1. vyd. Codex: Praha, 1998. 271 s. ISBN 8085963523. POJEZDALOVÁ, R. Edukace pacientů s ischemickou chorobou srdeční: bakalářská práce. Olomouc: Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, LF UP, 2005. 90 s. Vedoucí bakalářské práce Jana Němečková. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 481 s. ISBN 807178-170-3. RYBKA, J. a kol. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Grada: Praha, 2006. 283 s. ISBN 80-247-1612-7. SCHNEIDERKA, P. Laboratorní manuál pro uživatele služeb Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice Olomouc. Olomouc: Fakultní nemocnice, 2004. 134 s. ISBN 80-239-4009-0. ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J. Ischemická choroba srdeční. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 361 s. ISBN 80-247-0500-1. VOKURKA, M., HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2005. 1001 s. ISBN 8073450585 VOTAVA, J. a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 207 s. ISBN 8024607085. WASSERBAUER, S. a kol. Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotnické školy a střední školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001, 47 s. ISBN 80-7071-1728. ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateľstve. 2. přeprac. a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. 118 s. ISBN 80-8063-193-X Deklarace o podpoře práv pacientů v Evropě: Amsterodamská deklarace (1994). 133 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století. Etický kodex Práva pacientů (1992). Zákon 20/1966 Sb. – Zákon o péči o zdraví lidu Zákon č. 258/2000 Sb. – Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů Zdraví 21. Osnova programu Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace, Madridská charta a deset strategií pro Evropu bez tabákového kouře. Internetové zdroje ČADÍLEK, M., LOVEČEK, A. Didaktika odborných předmětů. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2005. 177 s. [online]. [Cit. 2007-01-10]. Dostupný z: <http://www.ped.muni.cz/winf/learn/skripta/dop/didodbpr.pdf>. ČESKÁ LÉKAŘSKÁ SPOLEČNOST JEP, ČESKÁ OBEZITOLOGICKÁ SPOLEČNOST. Zpráva o projektu Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologická studie prevalence obezity v ČR. Praha, 2006. [online]. [Cit. 200704-20]. Dostupný z: <http://www.obesitas.cz/download/dospeli_web.ppt>. KAMBERSKÁ, Z., KASALOVÁ DAŇKOVÁ, Š., HOLUB, J. Nemocnost a úmrtnost na nemoci oběhové soustavy z pohledu zdravotnické statistiky. Praha: ÚZIS ČR. 29 s. [online]. [Cit. 2006-12-30]. Dostupný z: <http://www.uzis.cz/download_file.php?file=1800>. KERNOVÁ, V. a. Podpora zdraví. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006. 22 s. [online]. [Cit. 2006-12-30]. Dostupný z: <http://www.lf3.cuni.cz/studium/materialy/verejne_zdravotnictvi/podpora_zdravi_1 modul.ppt>. KERNOVÁ, V. b. Výchova ke zdraví. 33 s. [online]. [Cit. 2006-12-30]. Dostupný z: <http://www.lf3.cuni.cz/studium/materialy/verejne_zdravotnictvi/vychova_ke_zdra vi.ppt>. KERNOVÁ, V., JANEČKOVÁ, H. Podpora zdraví a intervenční aktivity v primární prevenci. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 134 2006. 59 s. [online]. [Cit. 2006-12-30]. Dostupný z: <http://www.apra.ipvz.cz/download.asp?docid=227>. KRÁLÍKOVÁ, E. Vareniclin. [online]. [Cit. 2007-04-09]. Dostupný z: <http://www.farmakoterapie.cz/document/pdf/524.pdf>. KROPÁČ, J. Dovednost – základní pojem didaktiky technických předmětů. [online]. [Cit. 2007-01-24]. Dostupný z: <http://www.upol.cz/fakulty/pdf/>. KUDLOVÁ, P. a. Edukační list – záznam. In Ošetřovatelský proces u vybraných chorob. [online]. Olomouc: ÚTPO LF UP, LMS Unifor, 2003. [Cit. 2005-11-20]. Dostupný z: <http://unifor.upol.cz>. KUDLOVÁ, P. b. Edukační program. In Ošetřovatelský proces u vybraných chorob. [online]. Olomouc: ÚTPO LF UP, LMS Unifor, 2003. [Cit. 2005-11-20]. Dostupný z: <http://unifor.upol.cz>. RADIMECKÝ, J. Časy se mění aneb přístup harm reduction vůči užívání alkoholu? [online]. [Cit. 2007-01-20]. Dostupný z: <http://www.adiktologie.cz/articles/cz/71/178/Casy-se-meni-aneb-pristup-harmreduction-vuci-uzivani-alkoholu-.html>. SOVINOVÁ, H., SADÍLEK, P., CSÉMY, L. Vývoj prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR: Názory a postoje občanů k problematice kouření (1997–2005): Výzkumná zpráva. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006. 43 s. [online]. [Cit. 2007-0420]. Dostupný z: <http://www.szu.cz/dokumenty_soubory/ZPR2A.pdf>. SPOLEČNOST PRO LÉČBU ZÁVILOSTI NA TABÁKU. Seznam center léčby závislosti na tabáku a dalších center specializovaných na tuto léčbu. [online]. [Cit. 2007-04-20]. Dostupný z: <http://www.websee.cz/epaxtest/prilohy/100209_centra2007.pdf>. ÚZIS ČR. Péče o nemocné cukrovkou 2005. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2006. 44 s. [online]. [Cit. 2007-04-09]. Dostupný z: <http://www.uzis.cz/download.php?ctg=10&search_name=cukrovk®ion=100&k ind=1&mnu_id=5300>. http://www.dokurte.cz. Závislost na nikotinu je nemoc. A dá se léčit... [online]. [Cit. 2007-04-09]. Dostupný z: <http://www.dokurte.cz/?stranka=Fakta_o_tabaku&typ=clanky&vypsat=1605>. 135 Seznam zkratek AP – angina pectoris BMI – index tělesné hmotnosti CABG – aortokoronární bypass CMP – cévní mozková příhoda CO – oxid uhelnatý ČID – částečný invalidní důchod DKK – dolní končetiny DM – diabetes mellitus EKG – elektrokardiografie EU – Evropská unie FN Olomouc – Fakultní nemocnice Olomouc GIT – gastrointestinální trakt Hb – hemoglobin HDL – cholesterol o vysoké hustotě, který působí protektivně na cévy ICHDKK – ischemická choroba dolních končetin ICHS – ischemická choroba srdeční kTF – klidová tepová frekvence IM – infarkt myokardu LDL – cholesterol o nízké hustotě, který podporuje vznik aterosklerózy LTV – léčebná tělesná výchova MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví ČR NAP – nestabilní angina pectoris Nemocnice ve F-M – Nemocnice ve Frýdku-Místku PCI – perkutánní koronární intervence (starší označení je PTCA – perkutánní transluminální koronární angioplastika) PID – plný invalidní důchod SZŠ – střední zdravotnická škola SZÚ – Státní zdravotní ústav TF – tepová frekvence TF max. – maximální tepová frekvence TG – triglyceridy (triacylglyceroly) 136 TK – krevní tlak ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR v. – versus WHO – Světová zdravotnická organizace 137 Seznam značek ni – absolutní četnost fi – procentuální četnost ∑ – suma (součet) 138 Seznam obrázků Obrázek 1 – klasifikace posilovacího tréninku ve vztahu k intenzitě zátěže .................19 Obrázek 2 – základní determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví v procentech............45 Obrázek 3 – model podpory zdraví zachycující jednotlivé komponenty podpory zdraví ...................................................................................................................................49 139 Seznam tabulek Tabulka 1 – rozdělení forem ICHS ..............................................................................10 Tabulka 2 – doporučené hladiny lipidů v séru u dospělých ..........................................15 Tabulka 3 – co (ne)jíst při ICHS? ................................................................................17 Tabulka 4 – výpočet intenzity zátěže podle procenta tepové rezervy............................22 Tabulka 5 – vlivy pravidelného cvičení na organizmus................................................24 Tabulka 6 – krátká intervence......................................................................................28 Tabulka 7 – porovná edukačního a ošetřovatelského procesu ......................................37 Tabulka 8 – překážky edukace ....................................................................................38 Tabulka 9 – edukační prostředí (vnější podmínky edukace).........................................42 Tabulka 10 – pohlaví...................................................................................................57 Tabulka 11 – věkové rozložení....................................................................................58 Tabulka 12 – věk respondentů.....................................................................................59 Tabulka 13 – rozložení BMI........................................................................................60 Tabulka 14 – nejvyšší dosažené vzdělání respondentů.................................................61 Tabulka 15 – zdravotnické vzdělání respondentů.........................................................62 Tabulka 16 – práce (zaměstnání) respondentů .............................................................63 Tabulka 17 – fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů...........................64 Tabulka 18 – psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů.......................64 Tabulka 19 – doba trvání AP v časových rozmezích....................................................65 Tabulka 20 – léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací) ..............................66 Tabulka 21 – metody léčby ICHS v minulosti .............................................................67 Tabulka 22 a) – jiné choroby kromě ICHS ..................................................................69 Tabulka 23 – hypercholesterolémie .............................................................................70 Tabulka 24 – znalost své hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna......................................................................................70 Tabulka 25 – léčba nitráty v minulosti.........................................................................71 Tabulka 26 – kuřáctví..................................................................................................72 Tabulka 27 – doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích ........................................73 Tabulka 28 – konzumace alkoholu ..............................................................................74 Tabulka 29 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace...............75 Tabulka 30 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace...............76 140 Tabulka 31 – překážky a problémy při dodržování léčebného režimu ..........................77 Tabulka 32 – edukovanost v jednotlivých tématech (v procentech)..............................79 Tabulka 33 – průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace.......................80 Tabulka 34 – souvislost mezi počtem edukovaných respondentů a průměrným stupněm na škále hodnocení ......................................................................................................82 Tabulka 35 – edukátor – FN Olomouc.........................................................................82 Tabulka 36 – edukátor – Nemocnice F-M....................................................................83 Tabulka 37 – místo edukace – FN Olomouc ................................................................85 Tabulka 38 – místo edukace – Nemocnice F-M ...........................................................86 Tabulka 39 – doba edukace – FN Olomouc .................................................................88 Tabulka 40 – doba edukace – Nemocnice F-M ............................................................89 Tabulka 41 – samostudium..........................................................................................90 Tabulka 42 – formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně) ...............91 Tabulka 43 – chybějící informace uváděné respondenty ..............................................92 Tabulka 44 – časová dostatečnost edukace ..................................................................92 Tabulka 45 – ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů.................................................................................................................93 Tabulka 46 – způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem ............95 Tabulka 47 – komunikační bariéra bránící v edukaci ...................................................96 Tabulka 48 a), b) – komunikační bariéry bránící v edukaci..........................................96 Tabulka 49 – ohledy zdravotníků na komunikační bariéry respondentů .......................97 Tabulka 50 – úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek................................97 Tabulka 51 – průměr součtů bodů ...............................................................................98 Tabulka 52 – položka 30 – znalost zásad správného užívání nitrátů.............................99 Tabulka 53 – položka 33 ........................................................................................... 100 Tabulka 54 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání ...................................................................................................... 101 Tabulka 55 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby.............................................................................................. 102 Tabulka 56 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok................................................................ 103 Tabulka 57 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem ............................................................................................................. 105 141 Tabulka 58 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby ................................................................................................................................. 106 Tabulka 59 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok ............................................................................................. 107 142 Seznam grafů Graf 1 – výskyt kuřáků v ČR.......................................................................................14 Graf 2 – pohlaví ve FN Olomouc.................................................................................58 Graf 3 – pohlaví v Nemocnici ve Frýdku-Místku.........................................................58 Graf 4 – věkové rozložení ...........................................................................................59 Graf 5 – BMI respondentů...........................................................................................60 Graf 6 – nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ........................................................61 Graf 7 – zdravotnické vzdělání respondentů ................................................................62 Graf 8 – práce (zaměstnání) respondentů.....................................................................63 Graf 9 – fyzická náročnost zaměstnání pracujících respondentů ..................................64 Graf 10 – psychická náročnost zaměstnání pracujících respondentů ............................65 Graf 11 – doba trvání AP v časových rozmezích .........................................................66 Graf 12 – léčba AP v minulosti (před současnou hospitalizací)....................................67 Graf 13 – metody léčby ICHS v minulosti...................................................................68 Graf 14 – hypercholesterolémie...................................................................................70 Graf 15 – znalost hladiny cholesterolu u respondentů, kteří uvedli, že jim byla hypercholesterolémie zjištěna......................................................................................71 Graf 16 – léčba nitráty v minulosti ..............................................................................72 Graf 17 – kuřáctví .......................................................................................................73 Graf 18 – doba trvání exkuřáctví v časových rozmezích ..............................................74 Graf 19 – konzumace alkoholu....................................................................................75 Graf 20 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace – FN Olomouc ...................................................................................................................................76 Graf 21 – alkoholické nápoje v souvislosti s frekvencí jejich konzumace – Nemocnice F-M.............................................................................................................................77 Graf 22 – překážky a problémy při dodržování léčebného režimu................................78 Graf 23 – edukovanost v jednotlivých tématech (v procentech) ...................................79 Graf 24 – průměrné škálové hodnocení jednotlivých témat edukace ............................81 Graf 25 – edukátor – FN Olomouc ..............................................................................83 Graf 26 – edukátor – Nemocnice F-M .........................................................................84 Graf 27 – místo edukace – FN Olomouc......................................................................86 Graf 28 – místo edukace – Nemocnice F-M.................................................................87 143 Graf 29 – doba edukace – FN Olomouc.......................................................................89 Graf 30 – doba edukace – Nemocnice F-M..................................................................90 Graf 31 – formy samostudia (u respondentů, kteří studovali samostatně).....................91 Graf 32 – ochota zdravotnického personálu odpovídat na případné otázky respondentů ...................................................................................................................................94 Graf 33 – způsob ověření podaných informací zdravotnickým personálem..................95 Graf 34 – úspěšnost v % u jednotlivých vědomostních otázek .....................................98 Graf 35 – průměr součtů bodů.....................................................................................99 Graf 36 – položka 30 – znalost zásad správného užívání nitrátů ................................ 100 Graf 37 – položka 33................................................................................................. 101 Graf 38 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se stupněm vzdělání ...................................................................................................... 102 Graf 39 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s délkou trvání choroby........................................................................................................... 103 Graf 40 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok .......................................................................... 104 Graf 41 – průměr celkového počtu bodů za vědomostní otázky – v souvislosti se samostudiem ............................................................................................................. 105 Graf 42 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s délkou trvání choroby 106 Graf 43 – průměr součtu edukovaných témat – v souvislosti s časem věnovaným edukaci za poslední rok ............................................................................................. 107 144 Seznam příloh Tištěné přílohy Příloha i. – Tabulky koronárního rizika Příloha ii. – Statistiky kardiovaskulárních chorob Příloha iii. – Problematika kuřáctví Příloha iv. – Dotazník pro pacienty s anginou pectoris Příloha v. – Zdraví pro všechny v 21. století. Příloha vi. – Madridská charta a deset strategií pro Evropu bez tabákového kouře. Příloha vii. – Přehled hlavních lázní zabývajících se kardiovaskulární problematikou Příloha viii. – Zajímavé kasuistiky z historie o infarktu myokardu Příloha ix. – Taxonomie vzdělávacích cílů Příloha x. – Didaktické zásady Příloha xi. – Pedagogické principy Příloha xii. – Edukační list – záznam Příloha xiii. – Povolení výzkumného šetření ve FN Olomouc Příloha xiv. – Povolení výzkumného šetření v Nemocnici ve Frýdku-Místku Příloha xv. – 2. díl edukační brožury Rady pro nemocné a jejich blízké s anginou pectoris a po srdečním infarktu (brožura je vytištěna samostatně) Elektronické přílohy (na přiloženém CD) 1. edukační brožura pod názvem Rady pro nemocné a jejich blízké s anginou pectoris a po srdečním infarktu 1., 2. a 3. díl. 2. BMI – program pro výpočet BMI a vyhodnocení rizika plynoucího z obezity. 3. excelové tabulky a grafy vyhodnocující dotazníkové šetření. 145
Podobné dokumenty
international society of andrology - česká společnost pro sexuální
a na šíření zdravotnické osvěty mezi občany.
- podporuje vědeckovýzkumnou činnost v oblasti
zdravotnictví, napomáhá k vytváření podmínek pro
seznamování odborné i laické veřejnosti s jejími výsledk...
Stáhnout publikaci
Na základě dohodnuté nejvyšší ceny (DNC) mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) a
výrobcem přípravku ZOCOR (simavastatin), která snižuje výši konečné úhrady přípravku ZOCOR
přibližně o 45%, by...
Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2006
komise rozpuštěna. Vědomě používáme slovo „údajně“,
neboť dosud nemáme oficiální písemné vyjádření z Ministerstva zdravotnictví ČR.
Letošní rok je neméně komplikovaný než rok předešlý. Finanční pro...
Národní zájmy v moderní demokracii - Konrad-Adenauer
odpověď, je: jak se stane zájem zájmem národním? Jedná se samozřejmě zároveň o variaci na téma: co je národní zájem?3 V centru
naší pozornosti bude analytická úvaha o „národním zájmu“ ve fázi
před ...
Jakub Zalesky - Five Star Golf Academy
prožitek radosti z dosažení osvojení si určitých sportovních schopností. Při sportu se
uplatňují jak senzomotorické dovednosti člověka, tak jsou i velmi angažovány jeho
emoční i volní procesy, a to...
