4 / 2014 - Hlas mučedníků

Transkript

4 / 2014 - Hlas mučedníků
4 / 2014
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Dva plus dva jsou čtyři
Křesťané v Sýrii a Iráku
Zprávy ze světa
N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í :
Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu
Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kč.
Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví.
12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč.
Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­
den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta
z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí
nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­
leč­nos­ti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč.
John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč.
John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf
Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa,
nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty
bra­tr­ské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kč.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů
v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč.
Richard Wurmbrand –
Kristus na Ži­dov­ské cestě
Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské
téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v In­dii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kč.
Hans Martin Braun – Let přes hranice
Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve
se špionážní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání,
cena 138 Kč
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kč.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho
krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku.
Vázaná s přebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor
vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kč.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kč.
Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou
pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­
nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru
a zou­fal­ství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kč
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky
této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat
o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a
mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kč
Richard Wurmbrand – V Božím podzemí
Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je
uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa
nemají ani tušení.
Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč
Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné
ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz
Hlas muèedníkù 4 / 2014
Bojovníci Islámského státu nasprejovali arabské písmeno „n“, které má být zkratkou slova
„nasara“ (znamenající nazarejský neboli křesťanský), na domy a obchody křesťanů v Mosulu.
richard Wurmbrand napsal
Dva plus dva jsou čtyři
„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.“
(Marek 8,34)
Drazí bratři a sestry,
měl jsem těžký život. Rozumím dobře, proč si mi tak mnozí stěžují,
co se jim v životě přihodilo. Začínají obvykle slovy, „já bojuji s tím
a tím; postihla mě takováto svízel; přišel jsem o peníze; já jsem přišel
o to a to; opustilo mě zdraví“; a tak dále. Zkrátka stále já, já, já. Tato
entita našeho lidského „já“ nesmírně trpí.
Ježíš na adresu našeho já prohlašuje: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám
sebe“. Tedy žádné já; jsem od něho osvobozen.
V mnoha zemích jsou zabíjeni lidé. Ne však já, ale někdo jiný; proto to
mohu snést. Ale utrpení, které se děje přímo mně, snášet nedokážu. Když
ale zapřete sami sebe, pak vaše já již nebude ve vašem životě hrát žádnou
roli. Pavel říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Galatským 2,20). Jeho
já pro něho nic neznamenalo. Zapřete své já. Neuznávejte ho, a váš život
bude méně komplikovaný. Stane se nádherným, dobrým a smysluplným.
Přijměte osobnost Ježíše Krista. To pak již nejsem já, kdo věří, ale Ježíš,
který žije ve mně.
Poznal jsem takové lidi, kteří se dokázali svého já vzdát. V komunistickém
vězeňském systému existovaly kruté pracovní tábory. Vězni museli pracovat denně deset hodin a občas i šestnáct. Žádné víkendy tam neexistovaly,
ani Vánoce či Velikonoce. Nebylo tam nic kromě práce, práce a práce. K jídlu
nebylo skoro nic. Byli jsme biti, byli jsme bez jakékoli péče. Tisíce lidí umíraly; další byli zatýkáni, aby nastoupili na jejich místo. Život ve vězení byl
nepředstavitelně těžký.
V rumunském táboře nucených prací při tzv. Dunajském kanále byla jistá
skupina vězňů, se kterými se zacházelo hůře než s ostatními. Tato skupina
byla složena výhradně z kněží, rabínů, muslimských mulahů a všech dalších, kteří byli zatčeni kvůli svému náboženství.
K dohledu nad touto skupinou byli vybráni dozorci z řad kriminálních
vězňů, kterým bylo slíbeno propuštění na svobodu, pokud budou svěřené
vězně mlátit a zacházet s nimi co nejhůře. Tito ubozí kriminálníci, odsouzení často k mnohaletým trestům, se vzájemně předháněli v bití a surovostech. (Komunisté samozřejmě své sliby o jejich propuštění nikdy nesplnili,
ale to tito zločinci tehdy ještě nevěděli.)
Bylo to peklo na zemi. Jednoho dne přišel do tábora na inspekci velitel,
aby zkontroloval práci vězňů – kopali ručně velký říční kanál. Vězni stáli
v pozoru v dlouhých řadách. Velitel procházel kolem nastoupených vězňů,
když se náhle zastavil u velice mladého muže a zeptal se ho: „Čím jste byl
v civilním životě?“ Mladý muž odpověděl: „Pane, čím jsem byl, jsem do
dnešního dne.“ „Co tím míníte,“ zeptal se velitel. „Jsem Božím služebníkem
a budu jím také po celý život.“ „Ha, ha,“ ušklíbl se velitel, „rozumím, zase
nějaký ten farář, kněz, kazatel nebo něco takového. Stupidní věc. Pořád ještě
věříte v Boha? Ještě si ctíte svého Ježíše?“
Ten mladý pastor proslovil ve svém životě jediné kázání. A protože se nelíbilo komunistům, poslali ho do vězení, kde ho mlátili a kde musel otrocky
dřít. A teď byl tázán: „Pořád ještě věříš v Boha? Ještě věříš v Ježíše?“
Neodpověděl okamžitě. Skoro minutu nepromluvil, ačkoli věděl, co musí
odpovědět. Věděl, že Ježíš řekl: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu
se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho
i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ A tak stál téměř minutu a přemýšlel.
Ale pak se najednou jeho tvář rozzářila.
Drazí bratři a sestry, viděl jsem v komunistických vězeních tolik nádherných a zářících tváří. Leckdy bylo snazší vidět zářivou tvář tam, než ji uvidět v Americe, kde mnozí chodí do nádherných obchodů a snaží se rozzářit
svou tvář jinými způsoby.
Jeho tvář začala zářit a pak velmi pokorným, avšak rozhodným hlasem,
řekl: „Plukovníku, když jsem se stal křesťanem a později, když jsem se stal
pastorem, věděl jsem, co to znamená. Z církevní historie jsem věděl, že tisíce
a tisíce křesťanů byly umučeny. Věděl jsem, co mi to přinese, a jsem rozhodnut zůstat svému povolání věrný, ať se se mnou stane cokoli.“
„Takže vy si budete i nadále chodit s těmi svými hloupostmi o Bohu, Kristu
a posmrtném životě? Nebojíte se, co s vámi uděláme?“ ptal se plukovník.
Mladý vězeň řekl: „Pane, pravda se nikdy nebojí. Představte si, že by se
vaše vláda rozhodla pověsit všechny matematiky. Kolik jsou dvě a dvě, když
jsou všichni matematici oběšení? Pořád platí, že dva a dva jsou čtyři. Popravy
na tom nic nezmění. My máme pravdu stejně pravdivou jako je pravda
matematiků. My máme pravdu, že je Bůh a že je milujícím Otcem. Máme
pravdu, že Ježíš je Spasitel světa, který si přeje zachránit každého, včetně
vás. Máme pravdu, že existuje Duch svatý, který zmocňuje lidi a dává jim
světlo a máme rovněž pravdu, že existuje nádherný ráj. Skutečnost, že nás
držíte za zamčenými dveřmi a za železnými mřížemi tuto pravdu nemůže
změnit. Dvě a dvě zůstanou čtyřmi. Ať nás budete bičovat nebo mučit čímkoli, vždy to tak zůstane. Mučením pravdu nezměníte.“
Mladý muž byl ihned odveden a zbit tak, že to lze jen těžko vylíčit. Toho
dne jsme ho viděli naposled. Jmenoval se Kochanga. Byl to opravdový světec, člověk, který zapřel sám sebe.
Netrpěl představou, kterou trpíme my všichni, představou, že své já
musíme chránit.
Kochanga se od Krista naučil zapřít sám sebe. Poznal jsem takové lidi.
Dnes pracuje Hlas mučedníků v mnoha zemích, kde jsou křesťané pronásledováni a zabíjeni. Povzbuzujeme vás, abyste zapřeli své já a napřáhli svou
pomocnou ruku k těm, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti.
Děkujeme vám za vaši pomoc.
V Kristu Váš
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let
v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek
byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v červenci 1997]
Proná sledovaná círke v dnes
Sýrie – Nezlomená církev
Přes tři roky islamistické skupiny jako Islámský stát (IS) nebo Fronta
al­‑Nusra bojovaly se syrskými vládními silami o kontrolu nad Sýrií. Islamisté
obsazovali křesťanské vesnice, pastoři museli utéci a zanechat své sbory
napospas nepříteli. Mnozí přišli o život. Jednomu z křesťanských představitelů, kterého unesli a drželi jako rukojmí, teroristé stáhli plnovous i s kůží.
Navzdory těmto hrůzám a možnosti dalších útoků, se někteří křesťané rozhodli vrátit se znovu do svých vesnic. Toužili povzbudit křesťany, kteří ve
vesnicích zůstali a také dalším Syřanům vydat dobré svědectví.
Církev žije dál
Naši pracovníci nedávno
obdrželi informace z první
ruky o jedné syrské vesnici, kterou začátkem minulého roku přepadli příslušníci teroristické skupiny
al­‑Nusra. Islamisté vešli
do kostela a zničili v něm
všechno, co jim zrovna padlo
pod ruku. Spálili Bible, zpěvníky a v jednom z kostelů
zničili malbu Jana Křtitele.
Do oken potom strčili pyt-
Islamisté zničili v jednom kostele tři sta let starý zvon.
Zvony jsou pro tyto teroristy obzvlášť urážlivé, protože
jejich zvuk symbolizuje šíření křesťanského poselství.
le s pískem, strhali všech‑
ny kříže z věží a následně
budovy přeměnili na hnízda
pro odstřelovače. Kostelní
lavice srazili k sobě, aby je
pak teroristé používali jako
postele. V kostelích rovněž
porozbíjeli velké zvony,
které v nich vyzváněly již
stovky let. Muslimští mili‑
tanti totiž věří, že kostelní
zvony mají duchovní moc
nad oblastí, kde je možné
je zaslechnout a vidí v nich
Sabeen se rozhodla zůstat ve své vesnici i když pastor jejího konkurenci k minaretům, ze
sboru uprchl.
kterých jsou pětkrát denně
hlásány výzvy k muslim‑
ským modlitbám. Několik měsíců poté, co byla tato vesnice přepadena, se
syrské armádě podařilo militanty přimět k ústupu, a tak se její obyvatelé
mohli zase vrátit domů.
Ačkoli byly jejich kostely silně poničeny, mnozí syrští křesťané si ucho‑
vali víru a naději. S novou naléhavostí
si uvědomili, že církev není jen kostelní
budova ale mnohem spíše společenství
těch, kteří patří k Tělu Kristovu. V ohni
utrpení si mnozí syrští věřící uvědomili,
že není důležité ani tak opravovat kostel
jako prohloubit svůj osobní vztah s Kris‑
tem. A tak se mnozí rozhodli začít budo‑
vat pravou církev.
Rozhodnutí zůstat
Tito syrští křesťané se navrátili do své ves‑
nice poté, co byla tři měsíce okupována
islamisty. Nyní se scházejí v kostele, který
byl vyrabován teroristy. Na stěnách kos‑
tela zanechali nezvaní útočníci nápis:
„Jsme lidé pyšného boha islámu. Pokud
nám dopřeje vítězství a my uvidíme, jak
mnozí přijmou islám, budeme ho za to
chválit.“
4
Pastor Saif, který je ženatý a má tři
děti, každý víkend obětavě cestuje po
okolních oblastech a navštěvuje křesťany
na místech, které vydrancovali islamisté.
Církevní představitelé z těchto vesnic
uprchli a věřící zůstali bez pastora. Pas‑
tor Saif také řídí několik shromáždění
v jednom z největších syrských měst.
Ačkoli jsou cesty velmi nebezpečné,
neboť cestujícího může kdykoli zastavit
silniční hlídka příslušníků IS, pastor Saif
nechce tyto jemu svěřené křesťany opus‑
tit v jejich soužení. Pastorova manželka
Zada si veliké nebezpečí dobře uvědo‑
muje. „Žijeme v nepřetržitém ohrožení,“ svěřila se jednomu z našich pracovníků, „my ale věříme, že sloužíme mocnému Bohu.“
Jinou věřící, která se rozhodla setrvat v Sýrii je Sabeen. Ta žije ve vesnici,
jež byla napadena islamisty a v současnosti je osada odříznutá od dodávek vody i elektřiny. Křesťané z různých zemí Sabeenu opakovaně zvali,
aby přesídlila k nim, kde by byla v bezpečí a mohla tam sloužit druhým bez
nepřetržitého strachu z islamistů. Sabeen žije sama a nemá nikoho, kdo
by ji ochránil. Bylo by tedy logické, kdyby z tak nebezpečných míst odešla.
Ale když povstalci odvlekli z jejich vesnice dva nejdůležitější křesťanské
pracovníky, rozhodla se Sabeen zůstat a posilovat ty, kteří ve vesnici zbyli.
Okolní kopce jsou plné islamistů ze skupiny al­‑Nusra, kteří mohou jejich vesnici kdykoli znovu napadnout. Ale Sabeen prohlašuje: „Bůh mi ještě nedal
pokyn, že mohu odejít.“
Jiný syrský křesťan jménem Sahib byl vysokým důstojníkem syrské
armády. Ale pak odešel do výslužby a rozhodl se, že bude sloužit Bohu.
Vzhledem ke svému někdejšímu postavení má mnohé příležitosti, které by
se jinému nikdy nenaskytly.
Ananiáš našich dnů
Tito neohrožení syrští křesťané přemýšlejí nyní o tom, jak by se zachovali, kdyby jim některý z příslušníků al­‑Nusry nebo IS sdělil, že přijal víru
v Krista. Přirozeně, že musí počítat i s možností podvodu a snahy teroristů
o infiltraci do jejich shromáždění. Na jednom nedávném setkání probírali
syrští křesťané příběh o Ananiášovi, který v Damašku od Pána obdržel příkaz vložit ruce na Saula, aby mu tímto navrátil zrak. Ananiáš podobně jako
dnešní syrští věřící, měl vážné výhrady:
„Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom
člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou
moc zatknout každého, kdo vzývá tvé
jméno.“ Pán mu však řekl: „Jdi, neboť
on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukážu mu, co
všechno musí podstoupit pro mé jméno.“
(Skutky 9,13–16.)
Vyprošujme syrským věřícím dobrý
úsudek, moudrost i odvahu, aby měli příležitost oslovit někoho z islamistů, jehož
srdce by se dotklo poselství evangelia.
Prosme i za islamisty, aby mnozí z nich
prohlédli a nalezli milost k pokání a spásu
v Ježíši Kristu.
Bez ohledu na odhodlání nepřátel zničit církev, nebudou v tom příslušníci IS
ani jiné islamistické skupiny úspěšní.
Máme zaslíbení, že před církví neobstojí ani brány pekla. Hlas mučedníků
podporuje syrské křesťany různými způsoby. Podporujeme je v jejich evangelizační činnosti, ale také v ryze praktických oblastech.
Vyprošujme syrským věřícím dobrý úsudek, moudrost i odvahu, aby měli
příležitost oslovit někoho z islamistů, jehož srdce by se dotklo poselství
evangelia. Prosme i za islamisty, aby mnozí z nich prohlédli a nalezli milost
ku pokání a spásu v Ježíši Kristu.
Bez ohledu na odhodlání nepřátel zničit církev, nebudou v tom příslušníci
IS ani jiné islamistické skupiny úspěšní. Máme zaslíbení, že před církví neobstojí ani brány pekla. Hlas mučedníků podporuje syrské křesťany různými
způsoby. Podporujeme je v jejich evangelizační činnosti, ale také i v ryze
praktických záležitostech.
Irák – naši víru nám nikdo vzít nemůže
Rebeka se i s rodinou nasoukala do malého automobilu, který před dvěma
lety dostala darem od Hlasu mučedníků. Bylo to krátce poté, co byl její
manžel umučen kvůli své křesťanské víře. Pod rouškou noci se rodina vydala
na cestu do Kurdistánu.
Po silnici již prchaly tisíce dalších. Uprchlíci museli jít deset až čtrnáct
hodin, aby unikli běsnění islamistické milice známé jako Islámský stát
(IS). Po obsazení Mosulu v červnu tohoto roku dali islámští militanti všem
křesťanům na vybranou: do 19. července buď přijmou islám, nebo zaplatí
velmi vysokou daň (tzv. džizja – daň nemuslimského obyvatelstva, která se
vybírala naposledy v 19. století) anebo odejdou z města – jinak budou zabiti.
Tisíce křesťanů se rozhodly ihned uprchnout a raději zanechat ve městě
takřka všechen svůj majetek. Podél cesty prchající rodiny míjely silniční
zátarasy vojáků IS, kteří střežili nedávno dobyté území. Vojáci je zastavovali a obírali o všechno.
Brali jim snubní prstýnky
a před zraky vyděšených
majitelů trhali jejich osobní
doklady. V některých případech se prchající lidé museli
vysvléknout a nechat vojákům i své šaty.
Útěk z Mosulu
Arabské písmeno „n“ označuje domy křesťanů v Mosulu.
Ná­pis černým písmem hlásá: „Vlastnictví Islámského
státu“.
Z Boží milosti přestála
rodina Rebeky tuto náročnou cestu bez větší úhony.
Uprchli do města Arbíl
v Kurdistánu, jakési napůl
autonomní oblasti Iráku,
kam se ještě IS nepodařilo
proniknout. Ale Rebeka
neměla čas si něco dopředu
plánovat, nebo si sbalit
věci. Nyní v Arbílu neměla
kam jít. Proto se přidala ke
skupině utečenců z Mosulu,
která se uchýlila do tamního evangelikálního kostela. Ačkoli je tam přijali
dobře, kostel již byl uprchlíky silně přeplněn. A tak
Rebeka vzala své tři děti Mnoho křesťanů uprchlo z Mosulu jen s tím, co dokázali
a šla se porozhlédnout unést.
po nějakém lepším místě.
Když přišli do dalšího kostela, zjistili, že ani tam to není o nic lepší. V době
invaze vojáků IS do Iráku pobývalo v Arbílu již tři sta tisíc syrských utečenců, kteří tam uprchli před občanskou válkou. Rodiny se usídlily všude,
kde to bylo jen trochu možné – v parcích, sborových zahradách a dvorech
nebo v teprve rozestavěných budovách. Po několika dnech se Rebece podařilo konečně zkontaktovat jednoho z pracovníků Hlasu mučedníků, který
byl i blízkým přítelem této rodiny. Ten jim zařídil bydlení v jednom misijním domě.
Vypuzení křesťanů
Poté, co vojáci IS obsadili Mosul, uprchlo asi sedm set lidí do Kurdistánu a množství dalších do jiných sousedních zemí. Před vojáky IS utíkali
muslimové, křesťané a další, ale výše zmíněné ultimátum se týkalo pouze
křesťanů.
Jeden mosulský křesťan našemu pracovníkovi vyprávěl, že se k němu toto
ultimátum nedoneslo, a v noci 19. července, kdy termín ultimáta vypršel, uslyšel náhle mohutné výbuchy. Následně zjistil, že vojáci IS vyhazuji do povětří
domy křesťanů. Nezbylo mu
nic jiného než s manželkou
a dcerou z města okamžitě
uprchnout. I tato rodina
patřila k těm, které na cestě
vojáci IS oloupili, nechali
je vysvléknout se z šatů
a různě jinak je ponižovali.
Někteří utečenci z Mosulu však přišli o víc než jen
o své domovy a majetek.
Náš pracovník nedávno
hovořil s jistou křesťankou, Třebaže přišla rodina Rebeky takřka o všechen majetek,
která studovala čtyřletou dokážou se i tak radovat díky své víře a naději, kterou
vysokou školu a právě se mají v Bohu.
připravovala na závěrečné
zkoušky. Ty však již nestačila složit a navíc vojáci IS
všechny zápisy její školy
zničili. S největší pravděpodobností tak o své vzdělání nakonec přijde. Miriam,
nejstarší dcera Rebeky, je
v podobné situaci. Nemohla
již složit závěrečné zkoušky druhého ročníku university.
Pracovníci Hlasu mučedníků v Arbílu již pracovali mezi syr‑
skými utečenci. Nyní se mohli okamžitě zaměřit na uprchlé
křesťany z Iráku.
Pomáháme na místě
Ještě než nastala krize
v Mosulu, působili pracovníci Hlasu mučedníků
v tomto regionu mezi syrskými utečenci. Ve spolupráci s našimi partnerskými organizacemi podporujeme nyní v Arbílu zhruba třicet iráckých rodin. Řada tamních evangelikálních církví poskytla utečencům potřebné zázemí a nechává je bydlet ve
svých prostorách nebo stanovat na svých pozemcích. Naši pracovníci mezi
těmito utečenci rozdávají potraviny, přikrývky, matrace, dětské potřeby
a další materiál. Podmínky jsou mnohdy velmi obtížné, zejména v horkém
období, kdy zde panují extrémní vedra.
Ale na druhé straně tato veliká nouze a krizová situace vytvořily mnohé
příležitosti k projevení skutečné lásky Kristovy. Jistý křesťanský podnikatel
v Arbílu například vyklidil svoji kancelářskou budovu a poskytl ji k bydlení
křesťanským běžencům. Jeden z našich iráckých spolupracovníků, který
pracoval mezi syrskými utečenci v Arbílu, nyní povzbuzuje Syřany, aby zase
pomáhali utečencům z Mosulu. A tak se s nimi Syřané často dělí o to málo,
co sami dříve dostali.
Jako vždy i v této obrovité krizi sesílá Bůh svoji naději. Jeden utečenec
řekl našemu pracovníkovi: „Pokud je islám podoben Islámskému státu,
pak již nechceme zůstat muslimy.“ Tento člověk nyní spolu s dalšími bývalými muslimy, kteří se obrátili ke Kristu, horlivě studuje základní pravdy
křesťanské víry.
Křesťané, kteří uprchli z Mosulu, upínají svoji naději ke Kristu a prožívají, že ani tato tíživá situace není duchovní porážkou. Jedna křesťanská rodina z řad uprchlíků přišla takřka o veškerý majetek. Přesto tito
křesťané vyznali: „Stále ještě máme víru v Ježíše a tu nám nikdo vzít
nemůže.“
– Hlas mučedníků, USA říjen 2014
Co je Islámský stát
Ještě extrémnější než extrémisté
Al­‑Kajda je odmítla. Taliban jejich taktiky zavrhl. Avšak Islámský
stát (IS) je nyní nejznámější, nejorganizovanější a nejbohatší džihádistická skupina. Kdo a co je Islámský stát?
Původ
Islámský stát má svůj původ v irácké odnoži al­‑Kajdy, avšak během konfliktu v Sýrii se do IS sloučily i jiné povstalecké skupiny jako jsouMujahideen
Shura, Islámský stát Iráku (ISI), Jeish al­‑Taiifa al­‑Mansoura, Jaysh al­‑Fatiheen,
Jund al­‑Sahaba, Katbiyan Ansar Al­‑Tawhid wal Sunnah a také množství iráckých kmenů, které vyznávají sunitský islám. Vůdcem tohoto uskupení je Abú
Bakr al­‑Bagdádí. Jde o taktického válečníka, který byl dříve vůdcem irácké
al­‑Kajdy. Když IS vyhlásil chalífát (islámský stát vedený chalífou, následovníkem Mohameda), al­‑Bagdádí se za chalífa automaticky prohlásil.
Ideologie
IS se kloní k extrémní a protizápadní interpretaci islámu, která vyzdvihuje
náboženské násilí, a na všechny, kteří nesouhlasí s jejich náhledy, pohlíží
jako na nevěřící a odpadlíky. Násilí, které páchají, označují vůdcové IS jako
boj proti nepřátelům islámu. Vůdci IS se hlásí k odnoži moderního islámu,
která usiluje o návrat k prvotním islámským praktikám, zavrhuje pozdější
„novotaření“, které podle nich pokřivilo původního ducha islámu.
Financování
Na rozdíl od mnoha džihádistických skupin, které jsou obecně závislé na
finančních zdrojích plynoucích ze států Perského zálivu, IS má pevnou strategii ekonomického rozvoje. Po ukořistění elektráren v Sýrii začal IS okamžitě
prodávat elektřinu syrské vládě. Po obsazení ropných polí v Sýrii a Iráku
začal IS také s exportem ropy. Vedle toho tato skupina využívá humanitární
i obchodní aktivity v regionu a konfiskuje všechny ukořistěné peníze a majetek. Před obsazením Mosulu se majetek IS odhadoval na 900 milionů dolarů.
Avšak po vykradení zlatých
rezerv centrální banky
v Mosulu disponuje tato
skupina majetkem v odhadu
dvou miliard dolarů.
Verbování
Toto hnutí více než jiné
skupiny přitahuje nyní
mnohé džihádisty a získává
dobrovolníky nejen z arabského světa, ale i z Evropy
Bojovníci Islámského státu
Kurdistán
Mosul
Erbil
Sýrie
Libanon
Okupační přítomnost IS
Damašek
izrael
irák
jordánsko
Co je
Islámský stát?
Cesta dobývání IS zahrnuje
hlavní cesty a největší města,
ropná pole a další strategicky
důležité cíle.
Saúdská arábie
Vývoj názvu uskupení
al­‑Kajda v Iráku (AQI)  Islámský stát Iráku
a Levantska (ISIL)
ISIL  Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS)
ISIS  Islámský stát (IS)
Kuvajt
Časový přehled
březen 2013
Dobytí prvního syrského provinčního města
Rakka
leden 2014
IS uchvacuje první irácké město Fallujah
Počty bojovníků
červen 2014
Dobytí Mosulu; IS vyhlašuje chalífát
tuzemští
2 miliardy dolarů
(odhad)
5 % dary ze zahraničí
40 % prodej elektřiny a ropy
30 % vydírání, krádeže a daně
25 % ostatní
10
zahraniční
srpen 2014
USA začíná s leteckými údery
Islámský stát (IS) je džihádistická sunitská extrémistická skupina, která
usiluje o vytvoření islámského národa na území dnešního Středního vý‑
chodu. IS se zformoval z několika okrajových hnutí do silného vojenského
uskupení. Ačkoli se odhaduje, že skupina disponuje zhruba deseti až sed‑
mnácti tisíci bojovníky, fanatické odhodlání jejích přívrženců jim pomáhá
úspěšně bojovat proti syrským a iráckým jednotkám i proti jiným pov‑
staleckým skupinám. Bojovníci IS jsou lépe placeni i lépe vyzbrojeni než
přívrženci jiných islamistických organizací.
(podle amerického bulletinu Hlas mučedníků; všechny informace pocháze‑
jí z údajů publikovaných v tisku.)
a Severní Ameriky. (Jedním z dobře známých bojovníků IS je Chilan, který
vyrostl v Norsku a vystupuje nyní pod jménem Abu Saiyya.) IS je v současnosti nejbohatší povstaleckou skupinou a platí ze všech obdobných skupin
svým vojákům nejvyšší mzdu, která údajně začíná na minimální částce 400
dolarů měsíčně). Žoldáci IS jsou také mnohem lépe vycvičení a lépe vyzbrojení než jiné islamistické skupiny. IS přitahuje zejména sunnity, kteří tak
vyjadřují svoji frustraci z šíitské vlády. IS také vyhotovuje podbízivá videa
a získává nové rekruty prostřednictvím stále rozšířenějších sociálních sítí,
např. Twitteru nebo Facebooku.
Politické cíle
Poté, co IS vyhlásil chalífát a al­‑Bagdádí se prohlásil za chalífu, pasoval
se za vůdce „všech muslimů“. IS považuje tento chalífát za naplnění Mohamedova úsilí o vytvoření státu, kde náboženství a politika tvoří jednotný
celek. Zatímco někteří sunnité se z ustavení chalífátu radují, ti umírnění
příkře odsuzují brutalitu IS.
Zavedení zákona šaríja
IS vnutil civilnímu obyvatelstvu Mosulu soubor šestnácti pravidel označovaných jako „Městská smlouva“. Jedno z pravidel nařizuje, že ženy by měly
zůstávat doma a nechodit ven, pokud to není nezbytně nutné. 9. srpna vydal
IS příkaz, že ženy musí nosit závoj, který zakrývá celý obličej a mužští příbuzní žen, které příkaz nedodrží, mají být zbičováni. Další pravidlo nařizuje, aby krádež byla ztrestána useknutím ruky. V červnu začalo v Mosulu
platit nařízení, podle kterého mají být všechny neprovdané ženy mají být
„k dispozici“ bojovníkům džihádu.
S v ě d ec t v í p ro n á s l e d ova n ýc h k ř e s ťa n ů Nigérie
Mé víry se to dotknout nemůže
Pokud by si někdo mohl myslet, že ho Bůh v jeho utrpení opustil, měl
by k tomu „Daniel“ všechny předpoklady. Teroristé z Boko Haram nesou
odpovědnost za smrt jeho manželky, o život připravili i jeho otce a bratra.
Také unesli jeho sestru a další bratr je pohřešován – i on byl pravděpodobně
zabit teroristy. Sám Daniel byl před nimi několikrát nucen utéci, jinak by
také on přišel o život.
Avšak Daniel si nemyslí, že by Bůh v jeho případě selhal. Spoléhá na něho
dokonce i v těchto tragických událostech a nyní slouží ostatním pronásledovaným křesťanům v nejnebezpečnějších oblastech severní Nigérie. Dokáže
dobře chápat jejich bolest, protože je sám uprchlík a dobře ví, co je to přijít
o několik svých rodinných příslušníků. Daniel opravdově touží pomáhat těm,
11
kteří prožívají tutéž bolest
jako on.
„Neznám nic jiného, co
by mi poskytovalo tutéž
radost, jako když riskuji,
abych vyhledal pronásledované křesťany na místech, kam se jiní sotva
odváží vstoupit,“ prohlašuje Daniel. „Kdykoli se
doslechnu o nějakém útoku
na křesťanskou komunitu,
Daniel navštěvuje tábory, kde našlo útočiště nejméně první mojí myšlenkou je,
pětadvacet tisíc nigerijských křesťanů, kteří utekli před abych se na takové místo
řáděním teroristů ze skupiny Boko Haram. Mnozí z nich vydal a pomáhal jim. Zabrápotřebují nutně kvalitní lékařskou péči.
nit mi v tom, by bylo jako
mě zabít.“
Daniel vyrostl v malé muslimské vesnici, kde byla jeho rodina vystavena
neustálému tlaku. Čtyři z jeho devíti sourozenců tento tlak nevydrželi a konvertovali k islámu. Když Daniel veřejně tyto vynucované konverze kritizoval, byl kvůli tomu z vesnice vypuzen. Později v devadesátých letech cestoval po různých místech Nigérie, kázal evangelium a promítal vesničanům
film Ježíš. V té době čelil samozřejmě i mnohým protivenstvím. Několikrát
mu hrozilo i ukamenování.
Tváří v tvář Boko Haram
V průběhu let zažil Daniel mnohá setkání s příslušníky teroristické skupiny Boko Haram a to zejména kvůli svému otevřenému křesťanskému svědectví. Uvádí, že šestkrát unikl smrti jen díky Boží ochraně. Při jednom incidentu přišli členové Boko Haram k jeho domu a ptali se Daniela, zda neví,
kde bydlí Daniel. Naštěstí ho neznali a mysleli si, že jde o jeho souseda.
24. října 2012 obklíčili teroristé z Boko Haram Danielův dům a tím znemožnili, aby jeho vážně nemocná žena mohla vyhledat lékařskou pomoc.
Danielova žena nakonec zemřela. „Tato ztráta mě zasáhla tak silně, že
jsem nemohl jíst ani pít a tři
dny jsem nespal. Ale nakonec jsem našel novou sílu
v Bohu, který se mě dotkl
svoji milostí.“ Danielova
sestra pak pečovala o jeho
osmiletou dcerku, zatímco
on pokračoval ve své práci.
Následující rok ale zakusil další tragédii. Islamisté
po Danielovi měsíce pátrali
a nakonec chytili jeho braTeroristé ze skupiny Boko Haram
12
tra, který mu byl hodně podobný. „O bratra jsem přišel 14. ledna 2013, když
povstalci vtrhli do jeho domu a začali vyslýchat jeho rodinu,“ říká Daniel.
„Můj bratr nechtěl utéct a když vetřelci uviděli, že má doma otevřenou
Bibli, srazili ho na zem a doslova mu ustřelili hlavu automatickou zbraní.
Museli jsme ho pohřbít bez hlavy. I v této další hrozné ráně mě Bůh posílil
a povzbudil svým slovem.“
Známe tvé jméno
Několik měsíců po této vraždě byla po cestě do školy unesena Danielova
sestra. „Moje sestra zmizela 15. května 2013,“ říká Daniel. Před jejím zrakem
zmasakrovali teroristé přes padesát lidí. To sestře přivodili silné duševní
trauma, takže několik dní nejedla. Nakonec se jí podařilo teroristům utéci.
Dodneška se však z prožité hrůzy plně nevzpamatovala. Další Danielův bratr
zmizel krátce po sestřině únosu. Daniel uvádí, že podle všeho 2. října 2013
bratra zastavili islamisté z Boko Haram a zřejmě u něho našli Bibli. „Od té
doby jsme o něm neslyšeli a byl by to zázrak, kdyby byl ještě naživu. Velmi
mě to trápí, ale ve svém utrpení se utěšuji slovy z žalmů. Prožívám velký
zármutek, ale mé víry se to dotknout nemůže.“
Letos 27. května cestoval Daniel společně s pracovníky Hlasu mučedníků do města Gwoza, kde rozdávali mezi potřebnými humanitární pomoc.
Tam se doslechl smutnou zprávu, že jeho otce Jeremiáše zabili extrémisti
z Boko Haram.
Teroristé se dověděli, že jde o Danielova otce. Přišli k němu dva z nich
a vyptávali se ho na činnost jeho syna. Řekli mu: „Známe tvé jméno, tvoji
rodinu i tvého syna Daniela, který propaguje křesťanské náboženství.“ Pak
mu přikázali, aby zapřel Krista. Když to odmítl, střelili ho do krku.
Daniel říká, že otcova smrt byla to nejhorší, co od smrti své manželky
zažil. „Tato ztráta mě nesmírně zasáhla.“ Ale svoji vírou i tuto tragédii vnímám jako součást Božího plánu,“ prohlašuje Daniel.
Pomáhat obětem teroristů
Daniel nadále zasvěcuje
svůj život službě svým pronásledovaným nigerijským
souvěrcům. Pro Hlas mučedníků začal pracovat již před
dvěma roky. Dnes je Daniel
pověřen, aby osobně navštěvoval nigerijské křesťany,
kteří byli nějakým způsobem napadeni islamistickými teroristy. Vyhledává
zejména ty, kteří potřebují
lékařskou pomoc a zajišťuje
jejich přepravu do nemocnice. Vedle toho rozdává
Odborní zdravotní pracovníci Hlas mučedníků dohlížejí,
aby se zraněným křesťanům dostalo kvalitní zdravotní péče
v nigerijských nemocnicích.
13
humanitární pomoc a dalším způsobem pracuje mezi těmi, kteří se stali
kvůli víře oběťmi násilí.
Riskování mi potíže nepůsobí
„Než jsem s touto prací začal, bylo mi jasné, že to bude hodně nebezpečné,“ prohlašuje Daniel. „Ale o to jsem se nikdy příliš nestaral. Když se
objeví nějaká riskantní záležitost, ze všeho nejdříve si připomenu Žalm
125,1 a pak mě také zaplaví vědomí Boží ochrany. A pak už musím pokračovat ve víře.“
Třebaže Daniel utrpěl tak veliké ztráty a je mu jasné, že on i jeho zbylí
rodinní příslušníci jsou trvale ohroženi, hledá stále sílu u Boha i vedení
Duchem svatým. „Prožívám často znovu a znovu vnitřní radost z toho,
že mám účast na utrpení Ježíše Krista. A společně s apoštolem Pavlem si
připomínám, že bude­‑li náš pozemský stánek zbořen, máme věčný dům
v nebesích.“
- Hlas mučedníků, USA, říjen 2014
Z p r áv y z e s v ě ta Egypt
Výzva k vyšetření policejního násilí
vůči křesťanům Organizace Christian
Solidarity Worldwide
(CSW) naléhá na egyptské ministerstvo
vnitra, aby urgentně vyšetřilo policejní zátahy
v provincii Al­‑Minya z 23. září tohoto roku, při
kterých byli napadeni a týráni tamní příslušní‑
ci koptské komunity. Při těchto zátazích policie
ničila taktéž vlastnictví křesťanů a dvanáct věří‑
cích skončilo následně v policejní vazbě.
K těmto nevybíravým zátahům došlo poté,
co 16. září protestovali členové koptské komuni‑
ty před policejní stanicí v městě Samalout, které
se nachází ve zmíněné provincii, a požadovali na
policii, aby zasáhla v případu jisté unesené ženy.
Podle úřední verze použili někteří demonstranti
u policejní stanice molotovův koktejl, což vedlo
k zadržení asi třicítky protestujících.
V časných ranních hodinách následujícího
dne pak vtrhli policisté do domů místních kopt‑
ských křesťanů, ničili jejich vlastnictví, fyzicky je
napadali – včetně starých žen a dětí – a spílali
jim do „nevěřících“. Dvanáct mužů pak v pou‑
tech odvedli na stanici s údajným odůvodně‑
14
ním, že se při zásahu chovali vzpurně. Městský
soud v Samalout však všechny zadržené přiká‑
zal propustit.
Egyptská křesťanská komunita čelí stále vět‑
šímu násilí, které zahrnuje únosy, zastrašová‑
ní, znásilnění i vraždy zejména v provinciích
Al­‑Minya, Assiut, Sohag a na dalších místech
Horního Nilu. Pachatelé, mezi něž patří často
islámští militanti, unášejí koptské ženy a děti
buď aby za ně získali výkupné, anebo jako pro‑
jev pomsty za loňské svržení prezidenta Mur‑
sího, z čehož egyptští islamisté neprávem viní
koptskou komunitu. Dlouhodobým problémem
egyptské policie pak zůstává jak neschopnost
ochránit koptskou menšinu před islámskými
teroristy, tak i neadekvátní policejní zásahy
vůči této komunitě. Z toho pak vyvstává zhoub‑
né prostředí beztrestnosti.
Výkonný ředitel CSW Mervyn Thomas k té‑
to situaci prohlásil: „Je těžko pochopitelné, že
se tato egyptská křesťanská komunita stala
předmětem policejní razie, a že na třicet lidí
bylo zadrženo za údajné násilí během protes‑
tů. Nový egyptská ústava v článku 64. uvádí,
že svoboda náboženské víry je v zemi absolut‑
ní a v článku 9. se stát zavazuje vytvořit rovné
příležitosti pro všechny své občany bez rozdílu.
Nedávné jednání bezpečnostních složek s kopt‑
skou menšinou je potom významným porušením
ústavy, což je ještě umocněno skutečností, že
egyptské úřady nedokážou konečně zajistit této
menšině účinnou ochranu před únosy a nejrůz‑
nějším vydíráním. Bezprostřední a transparent‑
ní vyšetřování celého incidentu v Samalout je
nanejvýš důležité, jednak aby se zjistila všechna
dostupná fakta, viníci byli spravedlivě potres‑
táni a tak bylo všem jasné, že nelze jednat bez‑
trestně. Naléháme rovněž na egyptské úřady,
aby byly v záležitostech ochrany koptických
komunit mnohem aktivnější, a tak zabránily
dalším násilným činům.“
Alžírsko
„Nesmíme se poddávat strachu“
Zavraždění francouzského turisty v Alžír‑
sku, které mají na svědomí tamní muslimští
radikálové, vyvolalo panický strach z dalších
teroristických útoků v zemi. Pětapadesátile‑
tého Hervé Gourdela setnuli 24. září v severo‑
východním regionu Kabylie radikální islamisté
ze skupiny, která si říká Vojáci kalifátu, jež má
napojení k Islámského státu v Iráku.
Gourdela, který byl horským turistou, unes‑
li 21. září společně s pěti Alžířany, kteří byli ale
po čtrnácti hodinách propuštěni. Jeho vražda
roznítila vlnu rozhořčení a hněvu především
na sociálních sítích. V Alžírsku v této souvislosti
vyvstávají do popředí události kolem občanské
války, která zde zuřila začátkem devadesátých
let. Během tohoto období, které je zde nazý‑
váno „Černou dekádou“, přišlo o život více jak
sto padesát tisíc lidí a tisíce dalších beze sto‑
py zmizelo. Následovalo anulování voleb, kte‑
ré vyhrála islamistická Fronta spásy, poté došlo
k vojenskému převratu a moc získala Nejvyšší
státní rada podporovaná alžírskou armádou.
Fronta spásy byla sice zakázána, ale dál vyví‑
jela teroristickou činnost.
Dnes se členové křesťanské komunity
v Bejaia, hlavním městě Kabylie, znovu obá‑
vají hrozeb zdejších militantů. „Pokud si před‑
stavíme, že se ocitneme v podobné situaci jako
jsou iráčtí křesťané vzhledem k bojovníkům
Islámského státu, jistě jsou na místě ty nej‑
větší obavy. Církev v Alžírsku musí být proto
nanejvýš obezřetnou,“ prohlašuje jednatřiceti‑
letý Omar, jeden z aktivních členů protestant‑
ského sboru v Bejaia.
Šestadvacetiletý Selma z téhož sboru vyjá‑
dřil obavu, že církev představuje pro teroristy
potenciální cíl jejich útoků. „Tito lidé se snaží
ustanovit islámský teokratický režim, kamkoli
jejich noha šlápne a jsou tomu ochotni oběto‑
vat všechno a všechny. Upřímně řečeno, mám
v této věci ty nejhorší obavy. Křesťané by se
měli proti této blížící se moci temnoty zmobi‑
lizovat k modlitbám.“
V sobotu 27. září se shromáždili mnozí
katoličtí věřící v Bejaia, aby tak burcovali dal‑
ší křesťany. V reakci na vraždu francouzské‑
ho rukojmího prohlásil představený Basiliky
sv. Augustina v Annaba, že jde o mimořádně
„barbarský“ čin.
„Je to poprvé, co jsem plakal od svého příjez‑
du do Alžírska před čtyřmi lety. Opravdu jsem se
neubránil slzám, když jsem se dověděl o vraždě
francouzského rukojmího,“ prohlásil páter Amb‑
roise Tshibangu Tshiasuma.
Gourdelova smrt oživila vzpomínky na
zavraždění sedmi cisterciáckých trapistic‑
kých mnichů z Tibhirine, kteří byli v roce 1996
usmrceni podobným způsobem. Těchto sedm
francouzských mnichů bylo uneseno přísluš‑
níky islamistické Fronty spásy v noci z 26. na
27. března 1996 z jejich kláštera poblíž Medea.
Všichni byli u místního obyvatelstva velmi
oblíbení a i přes vědomí velkého nebezpečí se
tehdy rozhodli zůstat nadále v Alžírsku. Dvě‑
ma mnichům z této komunity se podařilo tero‑
ristům utéci. Jeden z nich ale později zemřel.
Poslední žijící mnich napsal po letech knihu
„Poslední mnich z Tibhirine“, ve které vylíčil
ony osudové události. Kniha byla dokonce zfil‑
mována a tento film (O bozích a lidech) získal
v roce 2010 velkou cenu na filmovém festiva‑
lu v Cannes.
Ale v Alžírsku přišli o život i další katoličtí
15
duchovní. Mezi nimi byl například Pierre Clave‑
rie, arcibiskup z Oran, kterého teroristé zavraž‑
dili v srpnu 1996. K dalším mučedníkům patří
čtyři biskupové, známí v Alžírsku jako „Bílí otco‑
vé“, které teroristé zavraždili 27. prosince 1994
v jejich kapli v Tizi Ouzou.
Páter Ambroise na vraždy svých spolubratrů
sice nezapomíná, na druhé straně však prohla‑
šuje, že není nutné poddávat se strachu.
„Je sice pravdou, že působení teroristic‑
kých skupin v Alžírsku v poslední době narůs‑
tá, strachu se ale rozhodně poddávat nesmí‑
me. Církev musí nadále konat v tichosti svoji
práci. Jsem přesvědčený, že militanti tvoří jen
jakousi krvežíznivou menšinu. Všichni Alžířa‑
né se teroristických aktivit neúčastní. Musí‑
me být živi z víry a důvěřovat Bohu,“ dodává
páter Ambroise.
Podpora iráckým křesťanům
20. září skupina křesťanů i sekulárních
Alžířanů uspořádala v severoalžírském městě
Aokas setkání na podporu iráckých křesťanů
i dalších minorit žijících v Iráku.
„Tímto shromážděním chceme vyjádřit naší
solidaritu a podporu iráckým křesťanům i komu‑
nitě Jezídů, které krutě pronásledují teroristé
Islámského státu,“ prohlašuje alžírský křesťan
Abdelkader, jeden i iniciátorů setkání v Ao‑
kas. „Iráčtí křesťané jsou oběťmi genocidy.
Nemůžeme o tomto hrozném masakru zůstat
potichu.“
Veliký nápis „Kabylie vyjadřuje solidaritu
iráckým Jezídům a křesťanům“ byl zavěšen mezi
dvěma velkými stromy před policejní stanicí.
Terorismus a požadavky na idenitu
Kabylie je rozlehlá oblast o velikosti zhru‑
ba Dánska rozprostírající se na severovýchodě
Alžírska při břehu Středozemního moře. Kromě
dalších regionů k ní patří provincie Tizi­‑Ouzou
a provincie Bejaia. Kabylie je tradičně považo‑
vána za „neposlušný“ region, kde panuje sil‑
né povědomí místní identity a z toho plynou‑
cí odpor ke všem formám centrálního řízení,
které se zde v posledních letech zintenzivňo‑
valo. Toto území je obýváno především Berbe‑
ry, zatímco zbytek Alžírska obývají převáženě
Arabové. Region Kabylie měl s centrální alžír‑
skou vládou vždy napjaté vztahy.
Kabylie je rovněž domovem většiny stále
rostoucí křesťanské minority v Alžírsku.
Pro svoji hojně lesnatou a hornatou krajinu
s množstvím přírodních jeskyní vytváří Kabylie
ideální terén pro různé guerillové aktivity. Zdej‑
ší oblast používali coby útočiště i bojovníci ve
válce o nezávislost vedené proti francouzským
kolonizátorům. V devadesátých letech se tato
oblast stala během občanské války úkrytem
pro bojovníky islamistické skupiny, která poz‑
ději zmutovala na odnož al­‑Kajdy. Tato skupina
nesoucí označení AQIM má na svědomí něko‑
lik únosů západních cizinců v subsaharské Afri‑
ce a v posledním roce její členové hojně opero‑
vali na severu afrického státu Mali.
Alžírská armáda se sice opakovaně snaží ten‑
to region různě pročesávat, nikdy však nedoká‑
zala z Kabylie teroristy a bandity úplně vymýtit.
Zmíněná skupina, která si říká Vojáci kalifátu se
vlastně oddělila od skupiny AQUIM, která má
tedy kořeny ještě v době islámských milicí, jež
působily v devadesátých letech během občan‑
ské války. V prohlášení, které se objevilo na
internetu, se Vojáci kalifátu přihlásili k Islám‑
skému státu v Iráku a stali se tak jeho první
odnoží na africkém kontinentu. Únos a vraž‑
da francouzského turisty Gourdela je první
významnou akcí této doposud neznámé tero‑
ristické skupiny.
– World Watch Monitor, 1. října 2014
Elektronické knihy
Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodně‑
nou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny).
Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese www.hlas-mucedniku.cz
16
B i bl i ck é zam y š l e n í O víře
„Spravedlivý z víry své bude živ.“ (Abakuk 2,4)
V Talmudu (Makkot) stojí psáno: Rabi Simla řekl: „Mojžíšovi bylo dáno
613 přikázání… přišel David a omezil je na jedenáct. Jsou to tato: 1) kráčej
v upřímnosti, 2) konej spravedlnost, 3) mluv ze srdce pravdu, 4) nikoho nepomlouvej, 5) nečiň bližnímu příkoří, 6) neosočuj bližního, 7) měj v opovržení
nešlechetníka, 8) měj v úctě toho, kdo se bojí Hospodina, 9) zachovej svoji
přísahu, 10) nepůjčuj peníze na lichvářský úrok, 11) nepřijímej úplatek proti
nevinnému. (Žalm 15).
Izajáš je zredukoval na šest: 1) jednat spravedlivě, 2) mluvit pravdu,
3) pohrdat lichvářským ziskem, 4) nepřijímat úplatky, 5) před výzvou k prolití
krve si zacpat uši, 6) zavírat oči před díváním se na zlo. (Izajáš 33,15–16)
Přišel Micheáš a omezil je na tři: 1) zachovávat právo, 2) milovat milosrdenství, 3) pokorně chodit se svým Bohem (Micheáš 6,8)“
A rabi Nachman, syn Izákův, poznamenal: „Abakuk je zredukoval na
přikázání jediné: ‚Spravedlivý bude živ svojí vírou.‘“
Víra je tím velikým principem, ze kterého jsou všechna přikázání odvozena,
a který jim dává hodnotu. Naplňování přikázání bez víry Bůh neoblibuje.
Pavel tento verš z Abakuka opakovaně zmiňuje. Luther jeho hodnotu v dobách reformace znovuobjevil. Pokud vám takové množství přikázání připadá
nešikovné a ztrácíte v nich orientaci, upněte se k tomu jedinému: měj víru
v Ježíše Krista a budeš živ.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward the Heights
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese
www.hlas-mucedniku.cz
MuČedníci kŘesŤanské víry
Skryté kameny v základech církve
BILL WALLACE
zemřel 10. února 1951
Jednoho parného dne roku 1925 sedíl sedmnáctiletý Američan Bill Wallace v garáži a pracuje na
opravě svého automobilu. Jeho myšlenky však zcela
patří budoucnosti. Odloží nářadí, bere do rukou Nový
Zákon a na olejem umaštěnou předsádku knihy si
píše rozhodnutí o svém budoucím životě: „Chci se
stát lékařským misionářem.“
O deset let později přicestuje jako lékař a baptistický misionář do Číny a začíná pracovat v nemocnici Stout Memorial v jihočínském městě Wuchow.
Přestože v zemi propukuje občanská válka a mnoho misionářů utíká, Wallace v nemocnici zůstává,
provádí operace, chodí po lékařských prohlídkách
a zvěstuje Krista.
Všechna nebezpečí však přestál, aby posléze
čelil ještě většímu. Byli to Japonci, kteří zamýšleli
dobýt Čínské území. I tehdy Wallace zůstane,
stará se o raněné a operuje, zatímco kolem vybuchují bomby a vzduchem sviští kulky. Do Ameriky
se vrací až na dovolenou v roce 1940. Když se
blížil čas k návratu do Číny, jeho přátelé se ho
snaží odradit; ale on řekl: „Když jsem se kdysi rozhodoval, jak bych měl se svým životem naložit,
Hlas mučedníků Vychází pětkrát do roka.
V prosinci vychází dvojčíslo.
Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury
ČR pod evidenčním číslem
MK ČR E 12970
Bulletin vydává občanské sdružení
Pomoc pronásledované církvi
K hlavním cílům tohoto sdružení patří:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­
sledovaným a potřebným křesťanům
• informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů
• podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá
o křesťanských mučednících a svědcích víry.
Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou
misijní organizací International Chris­tian Association
(ICA).
Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no
na biblickém verši epištoly židům 13,3:
1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,
nabyl jsem přesvědčení, že Bůh chce, abych se
stal lékařským misionářem. To rozhodnutí mně
přivedlo do Číny. Tehdy jsem byl nesmírně šťastný.
Všechny tyto věci mě volají nazpět. Do Číny se
vrátil 14. srpna 1942 a nadále naplňoval své
lékařské i misijní poslání, které válečné události
učinily ještě naléhavějším.
Nakonec se vynořilo nebezpečí ještě větší –
komunistický převrat v Číně. Když Amerika vstoupila
do Korejské války, rozpoutaly se v Číně silné protiamerické vášně. Mnoho misionářů prchalo ze země.
Wallace ale opět setrvává a svou službu provádí
s opravdovou udatností. 19. prosince 1950 před
rozbřeskem přicházejí do jeho domu komunističtí
vojáci, aby zatkli v té době patrně nejlepšího chirurga v Číně. Důvodem zatčení jsou tehdy běžná
vykonstruovaná a nesmyslná obvinění o špionáži.
Podle svědků se Wallace, jako pravý misionář, snažil
i ve vězení kázat ostatním vězňům, kteří procházeli
kolem dveří jeho cely, ve kterých bylo malé okénko.
Následují brutální výslechy. Vyčerpaný Wallace
hledá útěchu v Bohu a na zdi své cely píše biblické
verše. Necelé dva měsíce po zatčení však tento horlivý misionář a lékař umírá v malé chladné cele na
následky týrání, osamocený a daleko od domova.
Komunisté se ještě snaží tvrdit, že se sám oběsil.
Jeho tělo však známky takové sebevraždy nevykazuje. Jel pohřben v prosté dřevěné rakvi na bambusem
zarostlém hřbitově. Jeho náhrobek nese prostý
nápis: „Život, to je pro mne Kristus.“
kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,
prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci.
2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků.
3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista
ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech.
5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na
křesťanech.
Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se:
Hlas mučedníků
pošt. přihrádka 21
377 01 Jindřichův Hradec
Účet pro dobrovolné příspěvky:
ČSOB Jindřichův Hradec
č. ú.: 131257607/0300

Podobné dokumenty

3 / 2015 - Hlas mučedníků

3 / 2015 - Hlas mučedníků Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Rich...

Více