25.10. kázání L. Ridzoňové Abrahame, vyjdi Gn 12,1-7

25.10. 2015 21. neděle po svaté Trojici, křest Rózy Posoldové
Já, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost
je ve tvých rukou. (Žalm 31,15-16)
Píseň: 178 Krásná je modrá obloha
Modlitba:
Pane Bože,
jsme rádi, že jsi. Jsme rádi, že o tobě víme, můžeme věřit, spoléhat se
na tebe. Ty víš, jak děláme věci polovičatě, podobné je to i s naší vírou,
snažíme se zařídit podle sebe, vybudovat si svoje jistoty... a tebe mít
jako pojistku. Odpusť nám to. Stavěj se nám před oči, do cesty, do
našich plánů. Buď vedle nás hned ráno. Veď nás, když se rozhodujeme.
Dávej nám naději, když si zoufáme. Svým Duchem rozfoukej naše
lidské pomníky a konstrukce našeho velikášství.
Prosíme, odpusť, když se moc zabýváme sami sebou a málo hledíme
kolem sebe, málo pomáháme, kde je to potřeba.
Čtení: Mt 15,21-28 Víra kananejské ženy
Píseň: 190 V své rozličné úzkosti
Text Gn 12,1-7
Kázání
Včera (24.10. 2015) to bylo 10 let, co zemřela Rosa Parksová. Jedna z
nejznámějších aktivistek za práva černochů v USA. Když před 60 lety
jela autobusem v městě Montgomery na jihu USA, odmítla uvolnit své
místo bělochovi a odejít do zadní části vozu vyhrazené černochům.
Rosa byla zatčená, dostala pokutu 14 dolarů. Ve městě vypukl velký
bojkot autobusů mhd ze strany černochů, trval více než rok.
Pokračování nejspíš znáte... Kazatele Martina Luthera Kinga, který se
postavil do čela nejen bojkotu autobusové dopravy, ale pak i hnutí za
svobodu černochů, znáte také. Jeho sen o svobodné společnosti se stal
asi jedním z nejznámějších snů. Rosa Parksová a M.L. King vykročili
za svobodou. Svou i celé společnosti. A nejen černochů. Svobodní
jsme, když jsme otevření pro druhé. Svobodní jsme, když respektujeme
druhé, kteří jsou jiní než my. Svobodní jsme, když nás nesvazuje strach
z přijetí lidí odjinud.
1
Proč mluvím o Rose Parksové? Možná proto, že tady bude dnes jedna
malá Roza pokřtěná. Aby s Boží pomocí vykročila za svobodou.
Lech lecha (hebrejsky) začínal náš text. Česky odejdi. Odejdi
sobě. Toto Abram uslyší, zvedne se a jde. Odkud? Kam? A proč?
Jde za svobodou. Abram ale nebyl žádný otrok. Byl docela
zámožný, měl nejspíš dům, majetek, stáda, nějaké služebnictvo.... Ale
uslyšel hlas: vyjdi. Ze své země, od rodiny (rodiště), ze svého domu.
Tyto tři pozemské jistoty má nechat za sebou.
Kam vychází? To se ještě neví. Hospodin řekl „do země, kterou ti
ukážu“. Takže si nemůžeš nic plánovat, shánět mapu ani užitečné
kontakty, zařizovat pojištění, zjišťovat jízdní řád. Musíš věřit,
spolehnout se. A Abram se zvedne a jde. Je to krok víry.
Vyjdi. Odejdi sobě. Odejdi, abys našel sebe. Abys našel Boha.
Abys dospěl ke svobodě. Svoboda je něco, do čeho člověk musí dojít,
dorůst, dozrát, dopracovat se. Nespadne jen tak shůry. Zpívá se v jedné
písni: K svobodě je dlouhé putování (jak poznali Izraelci na cestě z
egyptského otroctví).
Člověk není (nemusí být) determinován svým původem (geny)
(Spinoza), ekonomickými poměry, do kterých se narodil (Marx), ani
svou přirozeností a pudy (Freud). Abram na cestě za svobodou opouští
zemi, rodiště, dům. V Bibli je mnoho výzev, pozvání ke svobodě.
Nebuď otrokem, závislákem. Doplňte si sami, na čem...
Hospodin slibuje Abramovi požehnání. Učiní Abrama (zatím
bezdětného starého muže) velkým národem, jeho jméno bude velké.
Stane se požehnáním.
V textu je zde výzva, příkaz: Staň se požehnáním! Požehnání
není (jen) jakýsi blažený stav jednotlivce. Požehnání se neuzavírá do
trezoru, aby mi ho neubylo, ale šíří se. A nejen pasivně (jakousi září
požehnaného člověka – jeden rabínský komentář přirovnává Abrama k
otevřené voňavce, která provoní místa, kam přijde), ale Abram slyší
výzvu: Staň se požehnáním! Něco pro to dělej.
Na začátku jsme mluvili o Rose Parksové a ML Kingovi. Jejich
jednání bylo (a ne hned) požehnáním pro druhé, pro společnost. Abram,
později přejmenovaný na Abrahama, není jen kladnou, ve všem
příkladnou postavou (v Egyptě svou ženu vydává za sestru; nedočkavě
má syna s otrokyní Hagar), ale požehnání, které na sobě (s sebou,
2
sebou) nese, se šíří. Pomůže zajatému synovci, přimlouvá se za
Sodomu... Aktivně šíří vůni Božího požehnání (když zůstanu u
rabínského přirovnání k voňavce). Hospodin slibuje, že v Abramovi
dojdou požehnání všechny čeledi země. Požehnání bude pro všechny,
kdo o to budou stát.
Proč Abram vyšel? Protože promluvil Hospodin. Nebyl to jeho
nápad. Jako nebyl nápad Noeho, že začne stavět archu. Jako nebyl
nápad všudypřítomného chaosu, že se uspořádá ve svět. Opakovaně
čteme ta slova: I řekl Bůh, Hospodin...
Hospodin, náš Bůh mluví. Opravdu? Jsme na tu větu ze Starého
zákona skoro už zvyklí.
Je to tak doteď? Mluví Pán Bůh? Nepatří jeho mluvení do dávné
minulosti, nezmlknul Bůh, když se dopsala Bible?
Jak mluví Bůh? Možná se ptáme špatně. Mělo by to být: Jak
mluvíš, Bože? Mluvíš? Nezmlkne Bůh, když zmlknou naše modlitby?
Modlitby, které jsou nasloucháním? Bylo by pyšné si myslet, že Boží
mluvení je závislé na člověku.... Ale to, jestli slyšíme, už sami, doufám,
ovlivnit můžeme. Můžeme se snažit být pro Boží mluvení citliví.
Nevím, jak k Abramovi promluvil Bůh. A jak se mu o něco později
zjevil. Ale čtu o tom, že Abram se zvedl, šel, byl požehnaný, stal se
požehnáním, stal se velkým národem. A jestli ten hlas, který ho povolal,
slyšel jasně jako hlas „z nebe“, nebo skrze nějakou událost nebo
člověka, a až zpětně mu došlo, že ho opravdu volá Hospodin? Aspoň s
námi to tak bývá. Až při pohledu zpátky nám dochází, že sem nás
přivedl Pán Bůh.
Abram se vydal na cestu, kam ho vedl Bůh. Bůh, který není
statický, zkostnatělý, nehybný. Bůh, který sám je poutníkem a zve na
pouť člověka. Cesta do té země byla dlouhá. Cesta k svobodě. Ale tahle
první cesta do nové země, to je teprve začátek Abrahamovy pouti za
svobodou. I my se svobodě učíme celý život. Když byl Abram na místě,
řekl Hospodin: Tuto zemi dám tvému potomstvu.
Země je pro potomstvo. Je nám to jasné? Žijeme podle toho?
Abychom dětem a vnukům předávali dobrou zemi? A nejde jen o
ekologii, o půdu, vzduch, krajinu, množství druhů zvířat a rostlin, ale o
hodnoty, kulturu, víru, postoje, lidství, barevný, mnohotvárný svět...
Možná, že Abram tu Boží výzvu uposlechl kvůli dětem (které ještě
3
neměl). Kvůli druhým, kvůli tomu, co bude dál. Kvůli tomu, jaký bude
svět. Kdyby to celé mělo smysl jen pro něj, je to málo. Za svobodou
nejde člověk sám a jen kvůli sobě. Rose Parksové a ML Kingovi taky
nešlo jen o sebe.
Pane Bože, Abraham vykročil za svobodou i kvůli nám. Věříme,
že i nás voláš, věříme, že i nás zveš na cestu. K sobě, ke svobodě, k
věčnosti. Děkujeme, že před námi otevíráš horizont dobré budoucnosti,
budoucnosti s tebou. Amen.
Píseň: Svítá 379 Vstaň a hledat pojď tu zem
křest Rózy Posoldové
Ve středu na náboženství si s dětmi vyprávíme o světě Bible, tento
týden jsme měli téma „děti“. V krásné knížce Lidé Bible se dovíte
například to, že novorozence promasírovali solí, aby mu zesílila kůže.
A taky se dovíte, že děti jsou vzácný dar od Boha a že jsou budoucností
lidu. O tom jsme trochu mluvili v kázání. S dětmi jsme si vyprávěli, jak
to bylo v době Ježíšově. O mamince, která měla nemocnou dceru a
přišla Ježíše prosit, aby ji uzdravil (dnes první čtení). Nejdřív ji odmítl.
Ale pak žasnul, jak moc ona věří, a dcera byla zdravá. Myslím, že tahle
žena (a nejen ona) říkala dalším, jak moc je důležité prosit za svoje děti
Ježíše. Brát je k němu, aby jim požehnal. (Že je to ještě důležitější než
masírování solí a další praktiky.) A tak k němu přicházeli, on je bral do
náruče, žehnal jim. A my, když jdeme do kostela, bereme s sebou naše
děti, protože věříme, že je to pro ně dobré. Modlíme se za ně. A
necháváme je křtít, vkládáme je do Boží náruče. To je důležitější než
životní pojistka.
Píseň: Svítá 278 (EZD 675) Prosba
Ohlášky, sbírka
Píseň: Svítá 480 Nám radostí jsi, Pane, ty
Přímluvná modlitba (s dětmi), Otče náš
Poslání: Pán Ježíš říká: Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu
z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (Mt 25,40)
Požehnání: Hospodin vás chrání ode všeho zlého, on chrání váš život.
Hospodin bude chránit vaše vycházení a vcházení nyní i navěky. (Žalm
121,4-5)
Píseň: 699 Pane, dej ať nás nic už nerozdvojí
4