Skripta Informatika pro veřejnou správu 2

Transkript

EURÓPSKA ÚNIA
EURÓPSKY FOND
REGIONÁLNEHO ROZVOJA
SPOLOČNE BEZ HRANÍC
Pracovní skripta
PC KURZ DLE SYLABU ECDL
informatika pro veřejnou správu 2
Realizováno v rámci projektu Akademie přeshraničního vzdělávání zaměstnanců samosprávy.
Obsluha osobního počítače (dle sylabu ECDL)
učební text
OBSAH KURZU OOP
MODUL 1 - ZÁKLADNÍ POJMY IT .................................................................................... - 3 1. ÚVOD DO POČÍTAČOVÉ TERMINOLOGIE ..................................................................................... - 3 2. TECHNICKÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE, UCHOVÁNÍ DAT ........................................................................ - 4 3. POČÍTAČ V PRAXI, INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE A SPOLEČNOST ....................................................... - 6 4. PROGRAMY A DATA NA POČÍTAČI, VERZE PROGRAMŮ, AUTORSKÁ PRÁVA, VIRY A ANTIVIRY .................. - 7 5. INFORMAČNÍ SÍTĚ, INTERNET A KOMUNIKACE ............................................................................. - 9 MODUL 2 - PRÁCE S PC A SPRÁVA SOUBORŮ................................................................- 11 1. ZÁKLADY OVLÁDÁNÍ SYSTÉMU ............................................................................................... - 11 2. PRÁCE S OBJEKTY ............................................................................................................... - 17 3. PROGRAMY DODÁVANÉ SE SYSTÉMEM .................................................................................... - 20 4. ZÁKLADNÍ UŽIVATELSKÁ A SYSTÉMOVÁ NASTAVENÍ .................................................................... - 20 5. TISKÁRNY A TISK ................................................................................................................ - 22 MODUL 3 - TEXTOVÝ EDITOR........................................................................................- 24 1. SEZNÁMENÍ S TEXTOVÝM EDITOREM MS WORD ...................................................................... - 24 2. ZÁKLADNÍ OPERACE ............................................................................................................ - 26 3. FORMÁTOVÁNÍ .................................................................................................................. - 28 4. ÚPRAVA A DOKONČENÍ DOKUMENTU ..................................................................................... - 29 5. TISK DOKUMENTU .............................................................................................................. - 31 6. GRAFICKÉ OBJEKTY ............................................................................................................. - 31 7. TABULKA .......................................................................................................................... - 34 8. HROMADNÁ KORESPONDENCE .............................................................................................. - 35 MODUL 4 - MICROSOFT EXCEL .....................................................................................- 37 1. SEZNÁMENÍ S TABULKOVÝM KALKULÁTOREM ........................................................................... - 37 2. ZÁKLADNÍ OPERACE ............................................................................................................ - 39 3. VZORCE A FUNKCE .............................................................................................................. - 42 4. FORMÁT TABULKY .............................................................................................................. - 43 5. NASTAVENÍ STRÁNKY A TISK.................................................................................................. - 45 6. PRÁCE S GRAFY A OBRÁZKY .................................................................................................. - 46 7. PRÁCE SE SEZNAMEM.......................................................................................................... - 48 MODUL 7 - SLUŽBY INFORMAČNÍCH SÍTÍ ......................................................................- 49 1. INTERNET ......................................................................................................................... - 49 2. WORLD WIDE WEB ........................................................................................................... - 50 3. MICROSOFT INTERNET EXPLORER 7 (MSIE) ....................................................................... - 50 4. HLEDÁNÍ, ZPRACOVÁNÍ A UKLÁDANÍ INFORMACÍ ....................................................................... - 53 5. ELEKTRONICKÁ POŠTA ......................................................................................................... - 55 6. MICROSOFT OFFICE OUTLOOK 2007..................................................................................... - 56 -
-2-
učební text
Modul 1 - Základní pojmy IT
1. Úvod do počítačové terminologie
Tato kapitola je malým výkladovým slovníkem základních pojmů, se kterými se denně
setkává každý uživatel počítače. Bez jejího nastudování a pochopení není možné pracovat
s počítačem.
1.1 Hardware
Jsou to technické díly počítače.
Většina technických součástí se
nachází ve skříni počítače, ke které jsou pak připojena tzv. vstupní a výstupní zařízení.
Procesor – nejdůležitější díl, vykonává operace, které ve svém součtu umožňují práci
počítače. Zajímá nás hlavně jeho rychlost. Operační paměť – pracovní prostor pro procesor.
Pracuje velice rychle a po vypnutí energie se její obsah vymaže. Hodnotí se především její
velikost. Pevný disk – díl počítače, na kterém zůstane naše práce po vypnutí počítače. Slouží
k ukládání dat, a proto nás zajímá hlavně jeho velikost (kapacita). Procesor pracuje
v operační paměti a vše se ukládá na disk.
1.2 Software
Pojmem software rozumíme programové vybavení počítače, které oživuje technické díly.
Programů je celá řada a umožňují nám např. práci s textem, kreslení, provádění výpočtů,
vedení účetnictví, prozkoumávání webových stránek atp.
-
nejdůležitějším programem na počítači je operační systém, který
zajišťuje základní komunikaci s počítačem, spravuje a řídí veškeré
aktivity počítače (např. Windows XP)
-
aplikační software jsou konkrétní uživatelské programy, které se
používají k plnění jednotlivých úkolů (např. Microsoft Word,
Microsoft Excel, Internet Explorer a další)
1.3 Jednotky informace
Bit je nejmenší informační jednotka, může být vyjádřena binárním číslem 0 nebo1 a říká,
že něco je a nebo není. To znamená, že k zakódování čehokoliv (např. písmen, znaků atd.)
nám stačí použít kombinace 0 a 1, neboli dvojkovou soustavu.
Byte je základní jednotkou pro měření velikosti souborů. Představuje jeden znak a skládá
se z 8 bitů (např. písmeno A = 0100 0001). Protože jednotka Byte je příliš malá, používají se
její násobky: B, kB, MB, GB
- kB je cca 1 000 B, přesně je to 1024 B (210)
- MB je cca 1 000 000 B
- GB je cca 1 000 000 000 B
Kapacity pamětí a disků se udávají v MB a GB, velikost souboru v B, kB a v MB. Text a
číslice příliš místa nezaberou, mnohem více prostoru potřebuje grafika. Kolik místa co zabere,
se naučíte až díky zkušenostem.
Velikost souboru v programu Poznámkový blok odpovídá zhruba počtu znaků, které
dokument tvoří. U textového editoru (např. WordPad nebo MS Word) soubor obsahuje
nejenom zadaný text, ale také informace o jeho formátování (druh a velikost písma, nastavení
každého odstavce atd.) a je proto několikanásobně větší.
-3-
učební text
2. Technické vybavení počítače, uchování dat
To nejdůležitější pro každého uživatele je naučit se ovládat počítač. Proto tedy i základní
znalost hardwaru vám může být pomocí v pochopení činnosti počítače, při jeho nákupu nebo
vylepšování. V této kapitole je popsáno základní pojmosloví a přiblíženy základní parametry
jednotlivých dílů.
2.1 Princip práce počítače
Procesor CPU – hlavní součást počítače, provádí jednotlivé programové
příkazy a řídí operace i jiných částí počítače, provádí výpočty a logické operace
(např. Pentium, Celeron, Athlon, Duron, Sempron). Nejnovějším produktem
firmy Intel je procesor Intel Pentium 4. Procesory starší než Pentium 166 MMX
jsou pro dnešní potřeby příliš zastaralé a určitě nebude možné na nich používat nejmodernější
operační systém. U procesorů nás zajímá hlavně jeho rychlost udávaná v MHz nebo v GHz.
Dnešní standard je přes 2,4 GHz (1GHz = 1000MHz).
Operační paměť RAM – paměť pro čtení i zápis, jedná se o nestálou
paměť, která je při vypnutí počítače vymazána, je to pracovní paměť, do které
jsou odkládána data a některé programové příkazy, jež mají být snadno
přístupné procesoru. Tato paměť je ve srovnání s pevným diskem až tisíckrát
rychlejší. Velikost paměti by měla být v současné době minimálně 128 MB, je však lepší
použít 256 MB.
Pevný disk HDD – pracuje na principu magnetického záznamu, co se na
disk uloží, zůstává na něm tak dlouho, dokud se zápis nesmaže. Doporučená
kapacita disku je dnes minimálně 80 GB. Pevných disků může být v počítači i
více a jsou značeny velkým písmenem abecedy od písmene C.
2.2 Další díly počítače
Aby mohl počítač rozumně fungovat, musí obsahovat další pomocné, avšak naprosto
nepostradatelné díly:
Skříň počítače – je zde umístěna většina částí počítače, obsahuje napájecí
zdroj a chladící ventilátor. Podle tvaru rozlišujeme desktop, minitower,
tower nebo přenosné notebooky. Na vzhledu skříně funkčnost počítače
nezávisí!
Základní deska (motherboard, mainboard) – slouží ke správnému
propojení všech komponentů počítače za účelem vzájemné komunikace, je
to deska plošných spojů s několika sloty a konektory připravena pro
vložení konkrétních prvků
Sloty – jsou to ve své podstatě konektory umístěné přímo na základní
desce sloužící k vložení přídavných karet, u moderních počítačů se
používá několik PCI slotů a zpravidla jeden AGP určený pro připojení
grafické karty
ROM – paměť jen pro čtení, bývá vypálena do paměťových čipů počítače
již při výrobě
Grafická karta a monitor – umožňují zobrazení. Grafická karta je díl,
který převádí elektronické impulsy na obraz viditelný na monitoru. Pro
běžnou kancelářskou práci stačí obyčejné grafické karty. Pro grafické
programy a počítačové hry potřebujeme moderní karty, které přebírají část
-4-
učební text
práce procesoru, nejčastěji při vykreslování 3D geometrických tvarů a
proto na její kvalitě závisí i rychlost práce počítače. Základem příjemné
práce s počítačem je kvalitní monitor. Důležitým údajem je také
obnovovací frekvence. Nízká kolem 60 Hz způsobuje zvýšenou únavu až
bolesti hlavy. Dnešní doporučená hodnota je 85 Hz
Zvuková karta – umožňuje využít multimediálních možností počítače, ke
kartě je nutné připojit aktivní reproduktory
Periferní zařízení – zařízení připojená k počítači a počítačem ovládaná
(klávesnice, myš, monitor, tiskárna, skener ad.)
Klávesnice a myš – vstupní zařízení. Pomocí klávesnice se obvykle
zadávají data a pomocí myši se počítač ovládá, ale i naopak pomocí
klávesových zkratek se počítač ovládá a myší se kreslí, tj. zadávají se data
Modem a síťová karta - modem je zařízení umožňující propojit počítače
prostřednictvím telefonní linky. Převádí počítačová data do signálů, které se dají
přenášet po telefonní lince a zpětně ze signálů do počítačových dat. Rychlost je
relativně malá 30 – 50 kb/s. Síťová karta umožňuje propojit počítače pomocí
počítačové sítě, která je stavěná pro rychlý přenos dat. Rychlost dosahuje 10 – 100
MB/s. Pomocí modemu a telefonní linky se můžeme připojit k Internetu a díky
síťové kartě můžeme sdílet data v síti.
Porty a rozhraní – téměř všechna periferní zařízení se připojují k počítači ze zadní
části skříně a spojovací komponenty mají takový tvar, že se nedají zaměnit. PS/2
konektory slouží pro připojení myši a klávesnice. Paralelní port bývá označen LPT1,
LPT2 a připojuje se k němu obvykle tiskárna. Sériový port se označuje jako COM1,
COM2 a připojuje se k němu obvykle modem. USB rozhraní je velmi univerzální a
poskytuje nejvyšší rychlost přenosu dat, běžně se přes něj připojují skenery, tiskárny,
digitální fotoaparáty atp.
2.3 Uchování dat
Zařízení určená k uchování dat – disketová mechanika, CD-ROM, DVD-ROM a
USB disk. Disketa je malý přenosný disk, který se dnes již málo používá, jeho kapacita je
1,44 MB. Vyhovuje pro přenos menšího množství dat nebo ke krátkodobému zálohování.
CD-ROM mechaniky umí číst datové CD disky, které jsou používány k instalaci většiny
programů a pro obrovské množství různých aplikací – encyklopedie, hry, slovníky, hudba.
Jejich výhodou je poměrně velká kapacita (650 – 700 MB) při malých rozměrech. DVDROM je vylepšená CD mechanika, která pracuje na stejném principu, ale podstatný rozdíl je
v kapacitě, kdy DVD disk obsahuje 4,7 GB dat. USB disk je zařízení připojitelné přes USB
port a v počítači se objeví jako další klasický disk s následujícím písmenem v pořadí, jeho
kapacita závisí od zakoupeného typu a pohybuje se dnes od 128 MB.
Počítač je technické zařízení pro získávání a zpracování informací, kdy procesor pracuje
v operační paměti a vše se ukládá na pevný disk. O zobrazení se stará grafická karta a k ní
připojený monitor, zvuková karta a reproduktory počítač ozvučí. Data a příkazy zadáváme
pomocí klávesnice a myši. Disketová mechanika a diskety nám umožňují přenášet data mezi
počítači, mechanika CD-ROM a CD jsou zdrojem dat. Mechanika CD-RW a CD jsou určeny
k zálohování a uchování dat.
-5-
učební text
2.4 Výkon počítače
Faktory, které ovlivňují výkon počítače z hlediska hardwaru jsou hlavně rychlost
procesoru CPU, velikost operační paměti RAM, rychlost pevného disku a jeho kapacita.
Důležitá je i rychlost sběrnice, tj. svazek vodičů, kterými proudí informace, řídící signály a
adresy mezi jednotlivými součástkami počítače. I u nejrychlejšího procesoru nevyužijete
jeho výkon, pokud rychle vypočítaná data proudí počítačem pomalu.
3. Počítač v praxi, informační technologie a společnost
3.1 Pracovní prostředí
Aby se s počítačem dalo pracovat dlouhodobě bez celkové únavy, bolení hlavy, páteře
nebo kloubů, je nutné počítač vhodně umístit a uspořádat.
Základní jednotka počítače musí být umístěna na pevné a stabilní podložce, která se
nehýbe a není vystavena otřesům ani vibracím. Podstatné je i umístění klávesnice s myší a
monitoru. Své pracoviště uspořádejte tak, abyste mohli pracovat s klávesnicí a sledovat
monitor v uvolněném posedu, ve kterém vydržíte řadu hodin.
Monitor by měl být umístěn tak, aby se při běžném sezení a pohledu mírně dolů před
sebe hledělo přímo do obrazovky. Vzdálenost monitoru by měla být od očí na délku natažené
paže asi 60 cm. Při práci s počítačem je obecně nejlepší tmavší místnost. Přímo na obrazovku
by nemělo dopadat žádné světlo, protože to velice zvyšuje námahu očí při sledování obrazu.
Obnovovací frekvence monitoru by měla mít hodnotu větší než 75 Hz.
Otvor na zadní straně počítače nesmí být zakryt. Ventilátor musí zajišťovat dostatečné
chlazení systému, aby nemohlo dojít k přehřátí. Osobní počítač může pracovat při teplotě od
10°C do 40°C.
3.2 Zdraví a bezpečnost
Pokud pracujete s počítačem více než jednu hodinu denně, neměl by se opomenout vliv
počítače na lidské zdraví. Jde zejména o únavu očí, bolesti hlavy, problémy se zády a
nadměrnou únavu při dlouhodobé práci v nevyhovujícím prostředí. Protože při práci
s počítačem jste ve strnulé a nehybné poloze, je zcela nezbytné řešit tuto situaci cvičením a
pohybem. Je dobré si dát alespoň jedenkrát za hodinu pětiminutovou přestávku.
Počítač je nastaven pro připojení do elektrické sítě o napětí 230V a kmitočtu 50Hz, u
architektury ATX zůstává přístroj pod napětím i po vypnutí síťového vypínače. Pro oddělení
přístroje od sítě je nutné vytáhnout přívodní šňůru ze zásuvky!
3.3 Využití počítače v praxi
Počítače pronikly do firem, podniků, škol a domácností. Můžeme říci, že výpočetní
technika se používá ve všech odvětvích lidské činnosti. Každý je schopen vyjmenovat různé
směry použití počítačů: práce, kancelář, nádraží, supermarkety, banky, úřady, firmy,
továrny atd.
Dnešní počítač není určen jen pro práci s textem, čísly a obrázky, je to audiovizuální
centrum, které umožňuje přehrávat velmi kvalitně hudbu i video. Zaměření počítače můžeme
z uživatelského hlediska rozdělit do několika oblastí:
-6-
učební text
-
Foto a grafika ( digitální fotoaparát, CD-RW, rychlost počítače, velký HDD)
-
Hry (dobrá grafická 3D karta, herní zařízení, rychlost počítače, propojené počítačesiť, velký HDD)
-
Kancelář (doplňky pro pohodlnou práci, tiskárna, Internet)
-
Video (digitální videokamera, dobrá grafická karta, rychlost počítače, velký HDD)
-
Reprodukce hudby (kvalitní zvuková karta, reproduktorová soustava, CD-RW)
-
Internet (telefonní linku, modem nebo bezdrátové připojení)
Každá oblast má své důležité komponenty, zařízení a doplňky. Pro práci s grafikou
budeme potřebovat velice výkonný počítač a hodně bude záležet na kvalitě grafické karty a
monitoru. Pro hry je potřebná grafická karta s podporou 3D zobrazení a pro kvalitní hudbu je
nutná lepší zvuková karta s kvalitními reproduktory. Na práci s videem budeme potřebovat
velký pevný disk.
Volíme rovněž i vhodné programy, které jsou pro daný okruh určeny. Často se hovoří o
multimediálním vybavení. Multimediální program je takový, který obsahuje kromě textu a
obrázků také zvuk a video. Nejčastěji se toto spojení používá u elektronických encyklopedií,
ve výukových programech, v reklamách a prezentacích. Termínem Multimédia potom tedy
rozumíme způsob prezentace informace na PC, kdy vedle textu mohou být i obrázky,
animované scénky, video sekvence a zvuk.
4. Programy a data na počítači, verze programů, autorská práva,
viry a antiviry
4.1 Programové vybavení – software
Programy jsou nástroje pro naši práci, pomocí kterých vytváříme vlastní data. Kupují se
s počítačem nebo zvlášť, některé se získávají i zdarma. Programy lze rozdělit do tří
základních skupin.
Operační systém je nejdůležitější program na počítači, poskytuje pracovní prostředí pro
práci všech ostatních programů. Většinu počítačů dnes oživují systémy Windows od firmy
Microsoft. Z dalších operačních systémů je zajímavý zdarma šířený LINUX. Počítače od
firmy Apple oživuje Systém X.
Systémy Windows můžeme rozdělit do dvou řad. Stabilní a bezpečné systémy určené do
podniků (Windows NT 4.0, Windows XP Professional) a systémy výborně podporující hry,
zvuk a obraz určené do domácností a malých firem (Windows 95, 98, Windows Me,
Windows XP, Windows Vista). Obecně platí, že čím novější systém, tím příjemnější ovládání
a více funkcí, ale větší nároky na výkon počítače. Společné vlastnosti operačních systémů
Windows jsou následující:
-
příjemné a propracované ovládání, pomocné programy dodávané se systémem
-
podpora využití Internetu,
-
dobrá podpora grafiky a zvuku,
-
obrovské množství programů, které pro tyto systémy existují.
Uživatelské programy (aplikační software) jsou samostatné programy, které se používají
k plnění jednotlivých úkolů:
-7-
učební text
Programy pro zpracování textu, textové editory (Poznámkový blok, WordPad,
Microsoft Word ad.)
Tabulkové procesory, pomocí kterých vytváříme tabulky (Microsoft Excel)
Software pro grafiku
- kreslení a fotografie (Malování, CorelDraw)
- grafický návrh (Autocad)
Programy pro Internet
- internetové prohlížeče (Microsoft Internet Explorer)
- elektronická pošta (Outlook Express, Microsoft Outlook)
Hry, encyklopedie, výukové a další specializované programy (Windows Media Player,
vypalovací program Nero ad.)
Programovací jazyky – používají je programátoři, např. Pascal a další. Počítačové
systémy se neustále vyvíjí, přičemž se rozlišují jednotlivé fáze tj. průzkum, analýza,
programování, testování a zhodnocení výsledků.
Pomocí programů a jejich nástrojů vytváříme data, upravujeme dokumenty nebo
jen provádíme nějakou činnost (hry, získávání informací apod.).
Programy a jimi vytvořená data tvoří v počítači soubory. Jsou uloženy na pevném disku
a čekají na otevření nebo spuštění. Programy se většinou pouze spouští a ukončují, s datovými
soubory se pak volně pracuje.
Na disku moderního počítače se nachází tisíce souborů. Aby v nich byl pořádek,
používají se složky. Protože ve složce může být jiná menší složka, vytváří se struktura, která
slouží k přehlednému uložení souborů. Tuto strukturu si pro naše data vytváříme sami a jen na
nás záleží, jak bude přehledná. Složky nám umožňují udržet pořádek v počítači.
4.2 Verze programů, autorská práva a zákon na ochranu osobních dat
Plná verze – nejdokonalejší a nejdražší verze, jaká se podařila programátorům vytvořit.
OEM verze – získá se společně s nákupem počítače, kde bývá již přeinstalována.
Všechny OEM verze programů jsou nedílnou součástí počítače, jsou to zjednodušené verze
programů instalované prodejci na nové počítače. Na OEM a plnou verzi dává výrobce
autorská práva, která jsou závazná pro nakupující osoby. V podmínkách je zejména
uvedeno, že nakoupený software se nesmí šířit ani půjčovat a zpravidla je určen jen pro jeden
počítač.
Demoverze – prezentační verze programu šířená zdarma, která má funkční nebo časové
omezení.
Shareware – volně šířený program, za který se musí po určité době používání autorovi
zaplatit.
Freeware – volně šířený program, u nějž autor poskytuje licenci zdarma.
Zákon pro ochranu osobních dat – každý člověk musí mít právo přístupu ke svým
informacím, získané informace se musí držet v tajnosti na bezpečném místě, měli by se
získávat slušným způsobem a člověk je musí poskytnout dobrovolně, získané informace se
mohou držet pouze po určitou dobu.
-8-
učební text
4.3 Viry a antiviry
Virová a antivirová problematika je dnes na takovém stupni složitosti, že nelze
jednoduchým způsobem vysvětlit, na jakém principu počítačové viry pracují a jak funguje
jejich vyhledávání a likvidace. Každý antivirový program obsahuje uživatelskou
dokumentaci, která popisuje vlastní ovládání programu.
Počítačový virus je zpravidla spustitelný program, který je schopen sám sebe připojit
k jiným programům a dále se z nich šířit. Existují však i další programy, které bývají za viry
zaměňovány. Příkladem je třeba trojský kůň, který po spuštění zobrazí sprostý text, smaže
obsah pevného disku nebo vykoná jinou podobnou destrukční akci. Velmi nebezpečnou
skupinu tvoří trojské koně umožňující vzdálenou kontrolu počítače (např. BackOrrifice). Při
spuštění takového souboru na vašem počítači může útočník přenášet soubory z vašeho disku,
snímat obsah obrazovky a spouštět nebo ukončovat programy.
Do počítače se vir může dostat z diskety, z CD, přílohou elektronické pošty nebo
stažením neznámých souborů. Základní a nutnou vlastností počítačových virů je šíření.
K tomu virus potřebuje operační systém a objekty, které dokáže napadnout. Jsou to zejména
tyto objekty:
-
spustitelné soubory (s příponou exe, com, sys)
-
systémové oblasti (boot sektor HDD nebo diskety)
-
dokumenty, které mohou obsahovat makra (Word, Excel)
Pro ochranu počítače je důležitý pravidelně aktualizovaný antivirový program (např.
AVG), jehož prvotním úkolem je rozpoznat a likvidovat počítačové viry. Dále nepoužívat cizí
neznámé diskety a být opatrný při otevírání příloh elektronické pošty.
5. Informační sítě, Internet a komunikace
5.1 Počítačové sítě
Spojením dvou a více počítačů vzniká počítačová síť. Výhodou práce počítače v síti je
možnost sdílení zdrojů. Můžeme tedy např. nabízet své disky ke sdílení jiným počítačům a
připojit nabízené disky na jiných počítačích jako své síťové disky, nebo nabízet své tiskárny
ke sdílení jiným počítačům a připojit nabízené tiskárny u jiných počítačů jako své síťové
tiskárny.
LAN – počítačová síť používaná obvykle v rámci jedné organizace; místní síť, kde je
propojeno několik počítačů v jedné nebo více budov,
WAN – jedná se o rozsáhlou síť, která zahrnuje velké množství počítačů, zahrnuje celé
oblasti, kraje, státy
K zapojení počítače do sítě potřebujeme mít síťovou kartu a dostupnou místní síť nebo
telefonní linku a modem. Ke spojení dvou počítačů stačí kabel na sériový nebo paralelní
port.
-9-
učební text
5.2 Internet - informace
Internet – nejrozsáhlejší celosvětová počítačová síť, je to mnohonásobné propojení
jednotlivých počítačů, serverů i celých počítačových sítí. Internet poskytuje řadu služeb, kdy
nejdůležitější a nejvyužívanější službou je www (prohlížení webových stránek) a elektronická
pošta (neboli e–mail).
WWW (World Wide Web) – celosvětový multimediální hypertextový systém,
nejoblíbenější a nejvyužívanější služba Internetu umožňující sdílení stránek s různým
obsahem. Na každé stránce najdeme zpravidla nějaké další odkazy (hypertext). Poznáme je
tak, že když se na ně ukážeme myší, tak získá kurzor tvar ruky. Po klepnutí na odkaz se
přeneseme na jinou stránku. Takovému prohlížení se říká brouzdání, nebo také surfování.
Program, který nám umožňuje pracovat s webovými stránkami se nazývá internetový
prohlížeč. Nejznámější a nejčastěji používaný internetový prohlížeč je Microsoft Internet
Explorer, zdarma dodávaný se systémem Windows.
Hlavní nabídka
Panel nástrojů
„Standardní tlačítka“
s ikonami
nejpoužívanějších funkcí
Panel adresa slouží
k zadávání adres
internetových stránek
Mezi standardní součásti
moderních stránek patří
dialogy, tlačítka, nabídky a
další prvky
Zobrazená www
stránka
Hypertextové odkazy
umožňují přecházet
mezi stránkami kdekoliv
na Internetu
Reklamní banner je
zdrojem příjmů pro
komerční servery
5.3 Internet - komunikace
Elektronická pošta – nejvyužívanější a nejužitečnější služba Internetu, je to systém
elektronického zasílání zpráv a dalších počítačových souborů (texty, obrázky, programy) mezi
počítači v datových sítích.
S připojením na Internet se zpravidla získává u poskytovatele připojení e-mailová
schránka, což je ve skutečnosti místo na pevném disku vyhrazené pro příjem a odesílání
zpráv. Každou schránku jednoznačně určuje její adresa a přístup k ní je chráněn heslem.
Svojí schránku mohu ovládat prostřednictvím internetového rozhraní nebo vybírat
pomocí určeného programu (Microsoft Outlook Express, Microsoft Outlook).
Výhody a nevýhody elektronické pošty - výhodou je rychlost, pružnost, velmi dobrá
cena, levné rozesílání pošty pro velké skupiny lidí, nevýhodou je nevyžádaná pošta a možnost
šíření virů.
- 10 -
učební text
Modul 2 - Práce s PC a správa souborů
1. Základy ovládání systému
Operační systém je podkladem pro další práci, a teprve ta další práce je pro nás důležitá.
Proto se v tomto kurzu probírá jen to, co je nezbytné a co se obecně nejvíce používá.
Z pochopení toho, jak počítač funguje, plyne i ovládání systému a význam jednotlivých ikon.
1.1 Myš a klávesnice
Myš a klávesnice jsou vstupní zařízení, se kterými se neustále pracuje. Myš k počítačům
má dvě až tři tlačítka. Myší pohybujeme po podložce a její pohyb se přenáší na kurzor.
Kolečkem uprostřed mezi tlačítky se můžeme pohybovat po textu nahoru a dolů. Jednotlivé
akce s myší mají následující význam:
- ukázaní zobrazí nápovědu k objektu (najedeme kurzorem na objekt a po chvilce se
k danému objektu objeví nápověda, to platí i u tlačítek na panelech nástrojů, kdy tak můžeme
lehce zjistit jejich funkci)
- klepnutí označí objekt nebo vykoná operaci (jedno stisknutí označí objekt, který
většinou změní barvu, u tlačítka z panelu nástrojů nebo příkazu z kontextové nabídky způsobí
vykonání operace)
- poklepání na objekt vyvolá zahájení akce (poklepáním na program ho spustíme, na
složku ji otevřeme a poklepáním na dokument se otevře v programu, ve kterém byl vytvořen)
- klepnutí pravým tlačítkem zobrazí kontextové menu (nabídka činností, které se
mohou s určitým objektem v danou chvíli udělat, nabídky příkazů vybíráme levým tlačítkem)
- uchopení a vlečení (najet kurzorem myši na objekt, stisknout levé tlačítko, stále ho
držet a přemístit objekt na zvolené místo, tam objekt pustit, tj. uvolnit stisknuté tlačítko)
Klávesnice je podle počtu prvků nejkomplikovanější částí počítače. Levá největší část
obsahuje klávesy pro psaní písmen a několik speciálních kláves vlevo a dole. Prostřední část
obsahuje hlavně klávesy pro pohyb v textu. Vpravo je numerická část klávesnice, kde se
zadávají číslice a matematická znaménka.
Při normálním psaní se realizují malá písmena. K dočasnému přepnutí na velká je nutné
přidržet klávesu Shift a napsat příslušný znak. K trvalému přepnutí se používá klávesa Caps
Lock. Její zapnutí je indikováno svítící diodou. Pro zrušení funkce je nutné opětovné stisknutí
této klávesy. Čísla, speciální znaky, písmena s háčky a čárkami jsou realizovány v nejvyšší
řadě kláves. S přidrženou klávesou Shift se píší místo těchto znaků číslice. Pokud potřebujete
napsat netradiční znaky, jako @,#,$,&,* existují dvě možnosti, buď přepnout rozložení
klávesnice z české na anglickou pomocí současného stisknutí kláves Shift + Alt, nebo napsat
tento znak s využitím alt-sekvence, přidržení klávesy Alt a napsání číselného kódu. Alt+64
pro @, Alt+35 pro #, Alt+36 pro $, Alt+37 pro %, Alt+42 pro * atp. Význam dalších kláves je
následující:
- Enter (pracuj, proveď) schvaluje danou nastavenou funkci a spouští její
provedení, v textu ukončuje odstavce nikoliv řádky
- Esc (únik) uzavře okno, nastavené volby se neprovedou, ruší a obvykle vrací
situaci o krok zpět
- Ctrl a Alt slouží k definování klávesových zkratek, např. Ctrl+S uloží soubor na
disk, Alt+F4 uzavře běžící program
- 11 -
-
učební text
Delete slouží k mazání veškerých označených objektů, nebo textu za kurzorem
Backspace slouží k mazání textu před kurzorem
Insert přepínání do přepisovacího režimu, text za kurzorem se bude automaticky
přepisovat
Kurzorové klávesy umožňují pohyb kurzoru po krocích zvoleným směrem, se
stisknutou klávesou Ctrl je pohyb po slovech
Home přesunutí kurzoru na začátek řádku, s klávesou Ctrl na začátek dokumentu
End opak klávesy Home
Page Up pohyb po stránce vzhůru k začátku textu
Page Down pohyb po stránce dolů, opak klávesy Page Up
F1 až F12 funkční klávesy, jejichž význam je v každém programu jiný, význam
první funkční klávesy F1 téměř u všech programů je spuštění nápovědy
Tabulátor pohyb kurzoru po vyměřených krocích nebo po jednotlivých polích
Num Lock zapínání pravé části klávesnice
Klávesa s logem Windows rychlé otevření nabídky start
Klávesa s rozvinutým menu má stejnou funkci jako klepnutí druhým tlačítkem
myši, zobrazí kontextové menu
1.2 Zapnutí a vypnutí počítače
Počítač se zapíná největším tlačítkem na jeho skříni a po jeho stisknutí se spustí
startovací procedura, která automaticky připraví počítač k další práci. Startovací procedura
začíná aktivací BIOSu.
BIOS (Basic Input Output System) umožňuje komunikaci operačního systému
s hardwarem počítače, slouží k základní konfiguraci počítače, nastavují se v něm technická
zařízení a jejich vlastnosti. Na obrazovce se při startu vypíše typ BIOSu, typ videokarty atd.,
potom začne počítač testovat hardwarové součásti a následují informace o technickém složení
počítače. Proceduru je možné zastavit klávesou Pause.
Dále počítač startuje operační systém, objeví se uvítací logo a po chvíli Plocha systému
Windows. Může se začít pracovat. Pokud se objeví okno přihlášení uživatele nebo okno
přihlášení do počítačové sítě, tak vám správce sítě nebo systému poradí s vyplněním.
Před vypnutím počítače se musí ukončit všechny programy a potom systém Windows.
Klepneme myší na tlačítko Start a zvolíme příkaz Vypnout počítač, Vypnout. Po chvíli se
většinou počítač vypne sám.
1.3 Prostředí pracovní plochy
Po startu Windows se vždy na monitoru zobrazí Plocha systému, která představuje
prostor pro naši práci. Jsou na ni umístěny ikony, zobrazují se na ní okna spuštěných
programů, okna otevřených složek a okna dialogová. Dalším důležitým prvkem na spodním
okraji plochy je Hlavní panel a vlevo dole tlačítko Start. Základním předpokladem pro práci
s počítačem je vidět pod ikonami objekty, které představují, rozumět jejich funkci a dokázat
zvolit potřebný postup k dosažení cíle. Proto význam základních systémových ikon a prvků je
nutné se naučit a pochopit (jde zejména o tlačítko Start, Hlavní panel a ikony Tento počítač,
Dokumenty, Místa v síti, Koš, Internet Explorer, Outlook Express a Windows Media Player).
Místa v síti – slouží k prozkoumávání počítačové sítě, tj. složek umístěných na discích
jiných počítačů
Dokumenty – vymezené místo pro ukládání datových souborů, většina programů nabízí
toto místo pro první uložení vytvářeného dokumentu
- 12 -
učební text
Internet Explorer – internetový prohlížeč, který umožňuje pracovat s webovými
stránkami
Outlook Express – nástroj pro práci s poštou, klient elektronické pošty, program, který
umožňuje vytvářet zprávy, vybírat elektronickou poštovní schránku a odesílat poštu
Windows Media Player – přehrávač hudby a videa, program který představuje
audiovizuální centrum počítače
Koš - pokud odstraníte jakýkoli objekt z pevného disku (dokument, program, složka),
umístí ji systém Windows do koše, jehož ikona se změní na obrázek plného koše. Objekty
z disketové jednotky (z diskety) jsou odstraněny trvale a nejsou umísťovány do koše. V koši
se postupně hromadí veškerá data, dokud se uživatel nerozhodne je odstranit z počítače trvale.
Tyto položky zabírají stále místo na pevném disku a je možné je obnovit nebo vrátit
do původního umístění. Jestliže se koš zaplní, automaticky systém Windows uvolní v koši
místo pro umístění dalších odstraněných souborů a složek tím, že nejstarší objekty v koši
vymaže. Koš se dá konfigurovat, tj. nastavit vlastnosti jeho fungování. Nejběžnější práce
s košem je ta, že do něj nahlédnete a zjistíte, co obsahuje. Chcete-li se souborem v koši dále
pracovat, musíte jej obnovit zadáním příkazu Obnovit. Pokud je v koši příliš mnoho souborů,
které skutečně nebudete nikdy potřebovat, zadejte příkaz Vysypat koš. Po zadání tohoto
příkazu dojde ke skutečnému vymazání dat, takže je už nelze nikdy obnovit.
Zástupci
programů
Zástupce
složky
Hlavní
systémové
ikony
Objekty uvnitř
otevřené složky
Otevřené okno
složky
Systémová ikona Koš
Tlačítko Start na
Hlavním panelu
Hlavní panel, na kterém jsou
zobrazována tlačítka právě
otevřených oken a
spuštěných programů
Oznamovací oblast, kde se
zobrazují ikony určitých
událostí, obvykle aktuální
čas, příjem e-mailu apod.
Hlavní panel je ve výchozím nastavení zobrazen v dolní části pracovní plochy. Ve své
prostřední části ukazuje aktuálně spuštěné programy, umožňuje přímý a okamžitý přístup
k často používaným programům z panelu rychlého spouštění a indikuje některá důležitá
nastavení systému.
- 13 -
učební text
Tlačítko Start je umístěné úplně vlevo dole na Hlavním panelu. Po jeho stisknutí se
směrem nahoru vysune nabídka Start, která se v každém systému trochu liší. V systému
Windows XP je nabídka rozšířena, ale základní položky jsou stejné:
- nápověda, díky které se dá naučit pracovat se systémem, je důležitým zdrojem
praktických rad, výukových programů a ukázek. Hlavní předností nápovědy je
vyhledávání. Témata nápovědy po zadání příkazu tlačítko Start, Nápověda a
odborná pomoc nebo v okně složky Nápověda, Centrum pro nápovědu a
odbornou pomoc jsou určena pro operační systém Windows XP. Ostatní programy
(jako je např. MS Word, Excel ad.) mají svá vlastní témata zobrazena ve svých
aplikačních oknech.
- další položky (všechny programy, ovládací panely atp.)
1.4 Spuštění programu a práce s jeho oknem
Každý program běží ve svém okně a odtud také název systému Windows-okna.
Jednotlivé prvky okna pro běžící spuštěný program jsou Titulek, Titulkový pruh,
Minimalizační, Maximalizační, Obnovovací tlačítko a tlačítko Zavřít, dále pro práci
s dokumentem je to Pruh voleb (menu, pruh nabídek), Panely nástrojů, Posuvník, Prostor pro
dokument a Stavový řádek.
Okna mohou mít libovolnou námi nastavenou velikost, kterou upravujeme pomocí
tlačítek v jeho pravém horním rohu. Tlačítko na Hlavním panelu představuje minimalizovaný
program. K plynulé změně velikosti okna použijeme nejlépe jeho spodní pravý roh. Okno
přemístíme uchopením a tažením za titulkový pruh.
Titulní pruh
Ovládací
tlačítka
Hlavní nabídka
Panel nástrojů
Standardní
Panel nástrojů
Formát
Vlastní obsah
dokumentu
Stavový
řádek
Úchyt pro plynulou
změnu velikosti okna
Spuštění, ukončení a přepínání mezi programy
Zástupci programů se nacházejí v nabídce Start. Po klepnutí myší na zvolený program se
jeho okno objeví na ploše. Pokud poklepeme na již vytvořený soubor myší, systém pozná,
pomocí kterého programu ho má otevřít a můžeme tak vypustit první krok – spuštění
programu. Ukončení programu znamená zastavení jeho činnosti a provede se tlačítkem zavřít
úplně vpravo nahoře v okně programu. Program se nemusí ukládat, tím že se spustí, se nijak
nezmění. Programy lze spouštět i přes ikony na ploše nebo pomocí snadného spouštění v levé
- 14 -
učební text
části Hlavního panelu. Ukončit program lze i klávesovou zkratkou ALT+F4, ale před
ukončením musíme uložit v něm otevřený dokument, jinak o něj přijdete!
Uložení dokumentu je vlastně vytvoření kopie jeho stavu, tak jak ho vidíme na monitoru,
na disku počítače. Při ukládání musíme:
- zvolit disk, na který soubor uložíme
- složku, do které ho uložíme
- název, pod kterým ho uložíme
Každý program běží ve svém okně a my tedy můžeme pracovat v několika programech
najednou. Můžeme např. vyřizovat poštu, poslouchat hudbu, hrát hru a psát dopis. Každý
z těchto spuštěných programů má své tlačítko na hlavním panelu a přepnout do programu se
můžeme klepnutím myší na jeho tlačítko. Přepínat mezi spuštěnými programy se můžeme i
pomocí klávesové zkratky Alt+Tab.
1.5 Okna dialogová
Dialogové okno pro
nastavení písma ve
WordPadu
Dialogové okno pro
nastavení pozadí
pracovní plochy
Jednotlivé karty
dialogového okna
Seznam pro
volbu písma
Náhled na
vybrané písmo
Rozbalovací
seznam
Seznam tapet
plochy
Pokud za nápisem
v tlačítku následují …
otevře se nové okno
Při práci se systémem se neustále něco nastavuje, zadává nebo vybírá. Oknům s různými
nastaveními se říká okna dialogová. Tato okna slouží k potvrzování akcí, výběru z několika
možností, zadávání číselných hodnot, zaškrtnutí určitých vlastností apod. Každé dialogové
okno se musí po vyplnění buď potvrdit stisknutím tlačítka OK, případně klávesou Enter a
nebo zrušit pomocí tlačítka Storno, tlačítkem Zavřít nebo klávesou Esc.
1.6 Okno složky
Ve složce jsou umístěny objekty, které není vidět. Proto při manipulaci s jejím obsahem
(prohlížení, mazání nebo přemisťování objektů) je nutné složku otevřít. Složka se otevírá buď
poklepáním myší, nebo vybráním a stiskem klávesy Enter nebo druhým tlačítkem myši
(vyvolání kontextové nabídky) a příkazem Otevřít.
Popis okna složky:
- titulní lišta složky, tlačítka vpravo (minimalizační, maximalizační, obnovovací a
zavírací) mají stejný význam jako v okně programu, za titulní lištu lze okno
uchopit a vléci, dvojí poklepání na titulní lištu okno maximalizuje a
z maximalizovaného okna dvojí poklepání okno zmenšuje do pracovní polohy
- 15 -
-
učební text
hlavní nabídka složky, obsahuje příkazy pro práci se složkou (Soubor, Úpravy,
Zobrazit, Oblíbené, Nástroje a Nápověda)
panely nástrojů, standardní tlačítka obsahují přímý přístup k důležitým příkazům
(Zpět, Vpřed, Nahoru, Hledat, Složky, Zobrazit)
panel adresa zobrazuje, kde se právě nacházíme v adresářové struktuře, nebo zde
můžeme zadat, kam chceme přejít
vlastní obsah složky, soubory a složky, které se v této složce nacházejí
pruh úloh, levá část okna obsahující tři sekce: práce se soubory a složkou, další
místa, podrobnosti
Hlavní nabídka a
panel nástrojů
Tlačítkem Zobrazit
volíte náhled na
objekty ve složce
Titulní lišta
s názvem složky
Panel Adresa
Obsah složky
v zobrazení Vedle sebe
Stejný obsah složky
v zobrazení Podrobnosti
Různá zobrazení obsahu složky. Tlačítko Zobrazit v panelu nástrojů umožňuje nastavit
vyhovující pracovní podmínky. Objekty v otevřené složce se dají zobrazit několika způsoby,
přičemž se nijak nemění jejich vlastnosti a stále představují složky, programy nebo data. Typ
zobrazení si můžeme přepínat pro každou složku zvlášť, systém si pamatuje jednotlivá
nastavení:
- miniatury, náhledy na soubory, pokud jsou soubory zobrazitelného typu např.
obrázky, ukážou se místo ikon jejich náhledy
- vedle sebe, vedle ikony vpravo je uveden název a typ
- ikony, zobrazení ikon v té podobě, jak se objevují na pracovní ploše
- seznam, zobrazí objekty seřazené do sloupcového seznamu
- podrobnosti, seznam objektů se všemi dalšími informacemi jako je velikost
souboru, jeho typ, datum a čas poslední modifikace
Procházení strukturou složek. Adresářovou strukturu v normálním okně každé složky
lze zobrazit stisknutím tlačítka Složky na panelu nástrojů. Struktura složek v počítači začíná
od Plochy. Na ní leží celá struktura pevného disku, disketa, ale také všechna data, která se na
plochu umístí.
Malý čtverec u složky obecně říká, že složka obsahuje další složky, není tedy poslední ve
struktuře. Znak plus ve čtverci znamená, že struktura prvku je skrytá a klepnutím na tento
čtverec se rozbalí. Znak minus znamená, že objekt vpravo je již rozbalený a klepnutím na
znak se zabalí.
K pohybu ve struktuře složek používáme standardní tlačítka na panelu nástrojů. Nahoru
– způsobí, že se ze složky vystoupí o jednu úroveň ve struktuře složek výš, stejnou funkci má
klávesa Backspace. Zpět, Vpřed – umožňují posun dopředu a zpět při procházení struktury
složek Pokud chceme rychle přejít na jiné místo ve struktuře složek, vepíšeme adresu složky
do panelu adresa nebo vybereme disk či složku ze seznamu, který se rozvine po klepnutí myší
na černou šipku. V seznamu pak klepnutím vybereme objekt, do kterého chceme přejít.
- 16 -
učební text
Tlačítkem Složky zobrazíte
adresářovou strukturu
Symbol + značí, že složka
obsahuje minimálně ještě
jednu podsložku
Klepnutím na název
v záhlaví seřadíte
objekty např. podle
velikosti
Symbol - značí již
rozbalenou složku, kterou
klepnutím opět sbalíte
Obsah složky, kterou
zde označíte, se ukáže
v pravé části okna
Pravá část je vyhrazena
pro zobrazování objektů a
manipulaci s nimi
Když do Panelu Adresa zadáme adresu nějaké www.stránky, změní se okno složky na
okno programu prohlížeče (Internet) a zadaná stránka se do něho načte. To platí i obráceně,
když v programu prohlížeče zadáme do řádku Adresa název disku, dostaneme se
k prozkoumávání zadaného disku.
2. Práce s objekty
Součástí obsluhy počítače je práce se soubory a složkami. Musí se zvládat rutinně a bez
problémů, aby se zamezilo zmatku v hotové práci nebo ztrátě dokumentů!
Soubory jsou dvou druhů, programy a jimi vytvořená data. Programy jsou nástroje pro
naši práci, se kterými se většinou nijak nemanipuluje, pouze se spouští a ukončují. S datovými
soubory se pracuje a to tak, že:
- spustíme program, ve kterém chceme pracovat
- pomocí nástrojů v jeho okně vytvoříme nebo upravíme datový soubor
- datový soubor uložíme na disk
- ukončíme program
Na disku moderního počítače se nachází tisíce souborů. Aby v nich byl pořádek,
používají se složky. Protože ve složce může být i jiná, menší složka, vytváří se struktura,
která slouží k přehlednému ukládání datových souborů. Tuto strukturu si uživatel pro data
vytváří sám a na něm závisí, jak bude přehledná. Složky nám umožňují udržet v počítači
pořádek.
K práci se složkami a soubory používáme program Průzkumník, který se spouští
automaticky např. poklepáním na libovolnou složku. Tento program umožňuje všechny
potřebné operace:
- vstupovat a vystupovat ze složek
- otevírat dokumenty
- vytvářet, přejmenovávat a mazat objekty
- hledat objekty, zobrazit strukturu složek a historii naší práce
- měnit způsob zobrazení objektů v okně
- 17 -
učební text
2.1 Vytváření, přejmenování a odstranění objektu
Vytvářet můžeme tyto objekty: složky, dokumenty určitého typu a zástupce. Složku
nejlépe vytvoříme, pokud procházíme strukturou složek, na místo, kde chceme složku vytvořit
a klepneme kamkoliv do okna pravým tlačítkem myši, v kontextovém menu vybereme Nový
objekt, Složka. Místo pravého tlačítka myši je možné zvolit z Hlavní nabídky příkaz Soubor,
Nový, Složka. Okamžitě bez pohybu myší začneme psát název nové složky a klávesou Enter
dokončíme zadávání názvu, případně klepneme někam mimo tuto novou složku, ale v okně
složky, ve kterém ji vytváříme.
Dokument určitého typu (Poznámkový blok, Excel, Word ad.) vytvoříme stejným
postupem jako u složky, jen při ukázání na nový objekt vybereme typ dokumentu, který
chceme vytvořit. Výsledkem bude zatím prázdný dokument. Tento způsob neumožňuje vybrat
pro dokument určitou šablonu, proto se příliš často nepoužívá. Lepší je spustit příslušný
program, vytvořit v něm požadovaný dokument a ten pak uložit.
Zástupci znamenají významné zjednodušení práce v systému Windows. Usnadňují
přístup k danému objektu. Po neopatrném vymazání nebo poškození, není originál nijak
ovlivněn. Zástupce má své ideální místo na pracovní ploše a lze jej vytvořit dvěma postupy:
- z kontextové nabídky pracovní plochy nebo složky zadat příkaz Nový objekt,
Zástupce, objeví se obrazový průvodce
- najít cílový objekt ve struktuře složek, uchopit jeho ikonu myší a umístit ji na
místo, kde má být zástupce vytvořen za současného přidržení klávesy Ctrl + Shift
Pro přejmenování objektu, jehož název není v pořádku, nebo z jiného důvodu, existuje
několik možností, jak to udělat:
- klepnout na objekt pravým tlačítkem myši a vybrat příkaz Přejmenovat
- označit objekt a zadat z pruhu nabídek příkaz Soubor, Přejmenovat
- označit objekt a stisknout klávesu F2
- označit objekt a klepnout do jeho názvu,
potom napíšeme nový název a ukončíme klávesou Enter.
Objekty, které již nepotřebujeme, se můžou smazat, aby zbytečně nezabíraly místo na
disku. Odstraňování objektů v systému je dvoustupňové. Nejprve se objekt odstraní do koše
a teprve po jeho vysypání se definitivně odstraní z disku. Objekt můžeme smazat několika
způsoby, pokaždé se objeví dialogové okno, ve kterém musíme akci potvrdit:
- označit a stisknout klávesu Delete
- označit a v pruhu nabídek zadat Soubor, Odstranit
- uchopit objekt a přetáhnout ho do koše
- klepnout na objekt druhým tlačítkem myši a zadat příkaz Odstranit
Pro trvalé odstranění vybrané položky bez jejího umístění do koše lze použít klávesovou
zkratku Shift + Delete. Při zadávání tohoto příkazu buďte opatrní.
2.2 Kopírování a přesun
Termín zkopírovat znamená, že objekt na původním místě zůstane a v cíli je vytvořena
jeho kopie. Termín přesunout pak znamená, že objekt je z původního místa vymazán a objeví
se na místě novém.
Schránka Windows je jedním z několika způsobů pro kopírování a přesun objektů. Je to
prostor někde v systému, do kterého můžeme cokoliv zkopírovat nebo vyjmout a ze kterého
- 18 -
učební text
můžeme jeho obsah kamkoliv umístit (vložit). Příkazy pro práci se Schránkou se nalézají
v menu Úpravy:
- vyjmout (Ctrl-X) pro vyjmutí objektů ze zdrojového místa, jedná se o přenesení
dat, nikoli o kopírování
- kopírovat (Ctrl-C) pro zkopírování objektu ze zdrojového místa, jedná se o
kopírování
- vložit (Ctrl-V) pro umístění objektu do cílového místa
Další známou metodou pro přenos a kopírování souborů je funkce Uchop a pusť.
Znamená to, že můžeme z jednoho okna do druhého přenášet jednotlivé objekty. Platí několik
důležitých zásad. Při přenášení objektů z jedné složky do druhé na tomtéž disku, dochází
k jejich přesunutí. Pokud přenášíte mezi různými disky, dochází k jejich zkopírování.
Kopírování je indikováno malým plus ve čtverečku při vlečení souboru. Přidržíte-li klávesu
Ctrl při přesouvání, dojde vždy ke kopírování. Přidržíte-li klávesu Shift, dojde vždy
k přesunutí.
Volba zpět
Při smazání jiného, než požadovaného objektu, máme možnost vrácení poslední akce.
Operaci vrácení provedených činností najdeme v nabídce Úpravy, Zpět. Po zadání tohoto
příkazu je vrácena poslední provedená akce a je možné vracet i několik kroků dozadu.
2.3 Vyhledávání, vlastnosti objektu
Příkaz Hledat v panelu nástrojů složky nebo v nabídce Start, Hledat použijeme tehdy,
pokud chceme najít soubor, který nutně potřebujeme a zapomněli jsme jeho umístění. Jestliže
známe název případně část názvu nebo víme, co je v něm napsáno, můžeme ho vyhledat. Po
klepnutí na příkaz Hledat se v levé části okna objeví řádky, do kterých se zadává, co chceme
hledat a kde, případně se spustí průvodce vyhledávání.
Název nebo část
názvu souboru,
který se bude hledat
Počet nalezených
souboru a složek
Po rozbalení můžete
specifikovat místo
vyhledávání
Výsledky
vyhledávání
Zahájí vyhledávání
Dnešní pevné disky obsahují tisíce souborů, a proto hledání může chvilku trvat. Když
zadáváme hledání textu uvnitř souboru, prohledávání disku trvá i několik desítek minut. Je
třeba co nejvíce omezit (typem, datem apod.) množinu prohledávaných souborů.
Posledním příkazem v kontextové nabídce objektu je příkaz Vlastnosti, který zobrazí
podstatné informace o daném objektu a u některých je umožňuje i měnit. Příkaz vyvolá
dialogové okno několika záložkami, jeho vzhled se liší u každého souboru.
- 19 -
učební text
3. Programy dodávané se systémem
3.1 Kancelářské aplikace a pomůcky
Poznámkový blok – velmi jednoduchý textový editor umožňující vytvářet jednoduché
dokumenty bez možnosti většího formátování textu, slouží jako nástroj k tvorbě webových
stránek
WordPad – textový editor pro tvorbu dokumentů včetně složitějšího formátování a používání
grafiky (možnosti vkládání obrázků)
Malování – program pro kreslení jednoduchých i složitějších obrázků, které mohou být
uloženy jako rastrový soubor, program lze používat k zobrazení i úpravám obrázků, například
souborů typu JPG, GIF nebo BMP
Mapa znaků – program, pomocí kterého se mohou kopírovat a vkládat zvláštní znaky do
dokumentů
Kalkulačka – program pro jednoduché výpočty ve standardním zobrazení nebo ve vědeckém
zobrazení k provádění složitějších výpočtů (logaritmy, faktoriály atp.)
3.2 Systémové nástroje
Vyčištění disku – program umožňující uvolnit místo na pevném disku
Defragmentace – nástroj sjednocující fragmentované soubory a složky na pevném disku
počítače
3.3 Zábava
Ovládání hlasitosti – program složí k úpravě nastavení hlasitosti a vyvážení při přehrávání
zvuků počítače nebo multimediálních aplikací
Windows Media Player – program pro přehrávání CD a DVD disků
4. Základní uživatelská a systémová nastavení
4.1 Ovládací panely
Většina nastavení systému Windows se provádí ve složce Ovládací panely, kterou
otevřeme z nabídky Start, Ovládací panely. Po jejím otevření se zpravidla objeví okno
s úkoly podle kategorií. Pro popis je však výhodnější se přepnout do klasického zobrazení.
V závislosti na vybavení vašeho počítače se zobrazí asi pětadvacet ikon. Jedná se o nástroje
pro konfiguraci, kterými se určuje, jak který prvek bude fungovat. Některé položky jsou
v Ovládacích panelech nainstalovány až přidáním nových programů.
Při práci s ovládacími panely buďte opatrní, protože některé určují funkčnost
systému a můžete tedy celý počítač zablokovat! Ovládací panely, se kterými může pracovat
běžný uživatel, jsou následující:
- Nastavení myši, panel pro nastavení myši se liší podle jednotlivých druhů (zcela
jiné nastavení je u notebooků pro zařízení touchpad, trackpad) nastavuje se záměna
prvního a druhého tlačítka, rychlost poklepání a relativní rychlost myši, tj.poměr
mezi posunem myši po podložce a mezi posunem kurzoru na obrazovce, kdy lidé
s citlivější rukou volí větší poměr a lidé s méně citlivou či chvějící se rukou poměr
menší, nastavuje se i celá řada dalších funkcí, ale ty mají spíše kosmetický
charakter, jde o zanechání stopy za myší, velikost kurzoru ad.
- Klávesnice, konfigurace klávesnice, rychlost blikání kurzoru, rozložení kláves
- Uživatelské účty, zřízení uživatelských profilů na počítači, kde se střídá více lidí
- Tiskárny, nastavení a konfigurace tiskáren
- 20 -
-
-
učební text
Nastavení obrazovky, základní nastavení obrazovky jako je rozlišení, barevná
hloubka a obnovovací frekvence se nastavuje při instalaci systému. Pro dnes běžný
17” palcový monitor je vhodné rozlišení 1024*768 bodů, barevná hloubka
minimálně 16 bitů a obnovovací frekvence více jak 75 Hz
Nastavení data a času
4.2 Přidávání a odebírání programů
Většina nově zakoupených programů je umístěna na CD, z kterého se musí tento program
nainstalovat. To znamená nahrát program do počítače, nastavit jeho parametry v registru
systému a vytvořit zástupce programu v nabídce Start. Všechny tyto operace vykonává
instalační program, který musíme spustit a reagovat na jeho okna.
Instalační program se spustí klepnutím myši v okně, které se otevře po vložení CDROMu s programem do CD mechaniky. Obecně platí, že systém Windows ihned po vložení
CD disku hledá informaci, který program má spustit a pokud ji najde, příslušný program
spustí. Pokud se po vložení CD-ROMu okno neotevře, musíme instalační program spustit
sami. Poklepeme na ikonu Tento počítač, na ikonu disku CD-ROMu a pak na soubor
SETUP.EXE (název pro instalační program).
Instalační program vyžaduje následující informace a volby:
- souhlas s licenční smlouvou k programu
- zadat jméno uživatele programu a sériové číslo, které bývá uvedeno na licenční
kartě, manuálu nebo obalu CD disku
- vybrat, co vše se má instalovat
- určit, kam má být program nainstalován
- zvolit programovou složku, do které má být umístěn zástupce v nabídce Start.
Po zadání všech voleb instalační program nainstaluje všechny potřebné soubory na pevný
disk počítače, upraví nastavení systému Windows a připraví zástupce programu do nabídky
Start. Po skončení instalace a případném restartu počítače se může nový program používat.
Systém Windows je vlastně komplex programů, a musí se tedy také nainstalovat.
Abychom zprovoznili nový počítač, je třeba provést instalaci systému. To většinou provádí
firma, u které je počítač zakoupen. Systém zakoupený s počítačem (OEM-verze) stojí méně,
než systém koupený samostatně. Vlastní instalace operačního systému vyžaduje hlubší
znalosti, není však zase tak složitá, aby ji po určité praxi nezvládl i mírně pokročilý uživatel.
Odebrání programu ze systému
Program, který již nepoužíváme, zabírá zbytečně místo na disku. Můžeme ho
odinstalovat. Pouhé smazání složky s programem nestačí, protože nejsou odinstalovány
soubory, které program zapsal do systémových složek, a nejsou ze systému odstraněna
nastavení programu.
Ke správnému odstranění programu se použije ovládací panel Přidat nebo odebrat
programy. V jeho okně vidíme seznam nainstalovaných programů a můžeme zvolený
program odstranit tlačítkem Změnit nebo odebrat. Program pro odinstalaci po našem
potvrzení smaže všechny výkonné i pomocné soubory zvoleného programu, vymaže záznamy
z registru systému a odstraní zástupce z nabídky Start.
- 21 -
učební text
4.3 Ovladače a instalace nového hardwaru
Ovladače jsou programy, které určitý technický díl zpřístupní operačnímu systému.
S každým počítačovým dílem (grafickou nebo zvukovou kartou, tiskárnou atp.) musíme
obdržet ovladač, nebo musí být dodán se systémem (jako většina disků, základních desek a
všechny procesory). Ovladač je tedy program a můžou existovat novější, dokonalejší verze,
které většina výrobců hardwaru nabízí ke svým výrobkům ke stažení zdarma na Internetu.
Postup při instalaci nového hardwaru (technického dílu) je vždy stejný:
- vypneme počítač
- připojíme nový externí díl (modem, skener, tiskárna apod.), případně otevřeme
skříň počítače a vložíme nový interní díl (zvukovou, síťovou kartu, interní modem)
- zapneme počítač
- operační systém při svém spuštění najde nový hardware a vyžádá si CD s jeho
ovladačem
- systém nainstaluje ovladač a nový díl zprovozní
Někdy systém nedetekuje díl správně a pak tento díl nefunguje tak jak má, případně
nefunguje vůbec. V tomto případě je nutný zásah zkušeného uživatele nebo odborníka.
5. Tiskárny a tisk
Tiskový (papírový) výstup při práci s osobním počítačem je stále nejpoužívanějším
způsobem, který završuje tvorbu a úpravu datových souborů. Proto k základním dovednostem
uživatele počítače patří také dobré zvládnutí tiskárny a využití možností, které tisk nabízí.
Tiskárna je nejběžnějším výstupním zařízením. Je schopna vytvořit na papíře kopii
dokumentu, který máme v počítači. Dnes se používají skoro výhradně tiskárny inkoustové a
laserové. Pro tisk výkresů na větší formát se používá plotter.
Inkoustové tiskárny jsou podle počtu prodaných kusů nejrozšířenější. Poskytují kvalitní,
rychlý, ale poměrně drahý tisk v černobílém i barevném provedení. Kvalita tisku závisí na
použitém papíru, protože na některém se inkoust nepatrně rozpíjí. Barvy jsou míchány ze čtyř
základních – azurová, purpurová, žlutá a černá. Cena tisku se pohybuje od 80 hal. za
černobílou stránku s textem až po 30-50 Kč za stránku u barevně náročných obrázků.
Laserové tiskárny tisknou tak, že se na paprskem osvětlená místa válce uchytí jemný
prášek (toner) a ten se pak obtiskne na papír a zažehlí. Tisk je velice rychlý a ve vynikající
kvalitě.
Pro každý druh nebo typ tiskárny existuje v počítači speciální program (ovladač), který
připraví obsah dokumentu k tisku. Tento program musí být vždy dobře sladěn s konkrétní
tiskárnou, to znamená, že nejdůležitější je provedení prvotní konfigurace a nastavení
správného ovladače. Ovladač bývá dodáván na CD-ROMu s tiskárnou, takže jej stačí
nainstalovat. Pomocí ovladače můžeme nastavovat požadované parametry tisku.
5.1 Instalace a konfigurace tiskárny
Zakoupíme-li novou tiskárnu, nebo když přemístíme stávající tiskárnu k jinému počítači,
následuje její instalace:
- 22 -
-
učební text
připojit napájecí kabel a propojit datovým kabelem počítač s tiskárnou
zapnout tiskárnu, připravit CD-ROM s ovladačem
zapnout počítač, systém detekuje nový hardware a objeví se výzva k instalaci
ovladače
systém nainstaluje ovladač a tiskárna je provozuschopná.
Konfigurací (nastavením) tiskárny ovlivňujeme parametry tisku. Po poklepání na
systémovou složku Tiskárny a faxy v ovládacích panelech nebo přímo v nabídce Start,
Tiskárny a faxy se otevře dialogové okno, kde můžeme zadat požadované parametry. Pokud
chceme změnit nastavení tiskárny pro tisk jenom jednoho dokumentu, nastaví se požadované
parametry v programu, ze kterého se tiskne.
Výchozí tiskárna je ta, která je nabízena systémem v příkazech Tisk ve všech
programech. Pokud chceme změnit výchozí tiskárnu, použijeme druhé tlačítko myši a volíme
Nastavit jako výchozí na požadované tiskárně v Ovládacím panelu Tiskárny a faxy.
5.2 Řízení tisku
Kvalita tisku ovlivňuje
spotřebu inkoustu
Z rozbalovacího seznamu
vyberte tiskárnu, na které
chcete tisknout
Zde volíte počet kopií
Vyberte stránky, které
se mají tisknout
Klepnutím na OK zahájíte
tisk dokumentu
Zvolte černobílý
nebo barevný tisk
Dialogové okno pro nastavení parametrů tisku datového souboru spustíme kliknutím na
Tlačítko Office, Tisk, nebo klávesovou zkratkou Ctrl-P. V dialogovém okně můžete vybrat
tiskárnu, na které se má tisknout, rozsah stránek a počet kopií. Také můžete vytisknout
dokument do souboru a přenést jej na jiný počítač s tiskárnou, dále vytisknout jen liché
stránky a na druhou stranu pak stránky sudé. Po nastavení požadovaných parametrů potvrďte
volbu tlačítkem OK.
Ikonu Tisk (tlačítko v panelu nástrojů) používejte jen tehdy, když jste si jisti správným
nastavením parametrů tisku, protože po stisknutí této ikony dojde k přímému vytištění
dokumentu bez možnosti dalších úprav.
Kromě velikosti, formátu papíru a orientace stránky (výška-šířka) je pro nás
nejdůležitější možností nastavení kvality tisku. Zpravidla se nabízejí tři možnosti kvality
tisku:
- koncept, nejnižší kvalita, nejrychlejší tisk, úspora barvy
- normální, většinou již velmi pěkný tisk, průměrná rychlost
- nejlepší, nejkvalitnější a nejdražší tisk, nejpomalejší rychlost tisku.
Někdy se stane, že na tiskárnu pošleme více stránek, než chceme vytisknout. Poklepáním
na tiskárnu se ukáže tisková fronta, ve které můžeme nežádoucí stránky pozastavit a smazat.
Pro běžné použití na práci doma je nejvhodnější barevná inkoustová tiskárna!
- 23 -
učební text
Modul 3 - Textový editor
1. Seznámení s textovým editorem MS Word
Pro psaní textů jsou vytvořeny speciální programy, kterým se říká textové editory.
Textový editor Microsoft Word je nejpoužívanější textový editor a stal se dnes určitým
standardem. Je určen k pořízení textu, pro pokročilou editaci textu, vkládání objektů, vytištění
hotového dokumentu na tiskárně a pro vytváření webových stránek. Mezi základní vlastnosti
tohoto programu patří:
- přesné zobrazení textu na obrazovce v podobě, jak se vytiskne na papír
- kvalitní typografie, výběr z mnoha fontů písma
- pomůcky a nástroje při psaní, editor je schopný kontrolovat text na překlepy, je
schopen provádět automatické opravy apod.
- do textu lze vkládat obrázky různých typů, mohou se používat další grafické prvky
a efekty (např. animace textu)
Spuštění programu a jeho pracovní prostředí
Word spustíme z nabídky Start, Programy, Microsoft Office, Microsoft Office
Word2007. Po spuštění se objeví pracovní prostředí textového editoru:
Titulní lišta s názvem souboru
Panel Rychlý přístup
Pás karet
Vodorovné pravítko
Tlačítko Office
Svislý posuvník
Stavový řádek
-
největší část uprostřed okna zabírá prostor pro vlastní text
v horní části vedle titulní lišty se nachází Tlačítko Office, pomocí tohoto tlačítka
můžete dokument otevřít, uložit nebo vytisknout
napravo od tlačítka Office je umístěn panel Rychlý přístup
pod titulkovým pruhem se nachází tzv. pás karet (záložek), panely a tlačítka na
tomto pásu se mění podle toho, na kterou záložku se přepnete
- 24 -
-
učební text
pod pásem karet se nachází řádky ikon (nabídka jednotlivých záložek) a dalších
objektů, které společně nazýváme panely nástrojů
pod panely nástrojů je umístěno pravítko
ve spodní části okna se nachází stavový řádek
Úprava základních nastavení
Změnu režimu zobrazení stránky provedeme pomocí ikon vpravo dole ve stavovém řádku
nebo kliknutím na záložku Zobrazení a volbou požadovaného zobrazení (Rozvržení při tisku,
Čtení na celé obrazovce, Rozložení webové stránky,Osnova, Koncept).
Vpravo od ikon pro zobrazení stránky se nachází tlačítka plus a mínus pro zvětšování a
zmenšování náhledu dokumentu. Jedná se však pouze o zobrazení na obrazovce a neovlivní se
tím velikost písma při tisku. Standardně se používá 100%.
Otevření a uložení dokumentu
Po spuštění textového editoru MS Word máme možnost vytvořit dokument nový nebo
otevřít již existující dokument a pokračovat v práci s ním.
Název aktuální složky, ve
které se právě nacházíte
Seznam dokumentů
v aktuální složce,
které je možné otevřít
Zadejte název souboru, pod
nímž chcete dokument uložit
Již existující
dokumenty
ve složce
Soubor uložíte
klepnutím na
tlačítko „Uložit“
Otevření existujícího dokumentu se provede kliknutím na Tlačítko Office, Otevřít…
(klávesová zkratka Ctrl+O). Po zadání tohoto příkazu se objeví dialogové okno Otevřít a
v něm na požadovaný dokument poklepete myší. Musíte však vědět, kde se ve struktuře disků
a složek dokument nachází. Jako první místo pro otevření souboru program MS Word
nabídne složku Dokumenty. Pokud je dokument jinde, klepnete na šipku vpravo a vyberete
jiné umístění. Poklepáním vstoupíte do požadované složky, a když hledaný dokument ve
složce není, vystoupíte ze složky tlačítkem O úroveň výš. V dialogovém okně Otevřít se
zobrazují pouze typy souborů, které udává dolní roletka nazvaná Soubory typu. Mohou se
vybrat i jiné typy souborů, které se pak zobrazí v hlavním okně. Uvědomte si, že otevřením se
dokument nahrává z disku do paměti počítače.
Opačnou funkcí k otevření dokumentu je jeho uložení. Provede se kliknutím na Tlačítko
Office, Uložit… (klávesová zkratka Ctrl+S ). Dokument se uloží do místa, odkud byl načten a
pod stejným jménem, takže se přepíše stará verze tohoto dokumentu. Pokud nechceme přepsat
starou verzi dokumentu, klikneme na Tlačítko Office, Uložit jako… a zadáme jiné jméno
nebo jiné umístění dokumentu.
Nový dokument vytvoříte kliknutím na Tlačítko Office, Nový…Tento dokument zatím
není nikde uložen a není ani pojmenován, proto při jeho ukládání se musí zadat jak jméno, tak
i místo na disku, kde bude uložen.
- 25 -
učební text
Formáty textových souborů
Každý textový editor má svůj vlastní typ textového souboru, je to předpis pro ukládání
textových i dalších dat. Tomuto předpisu se odborně říká formát souboru. Word má svůj
vlastní formát s příponou .doc (pro MS Word 97-2003) .docx (pro MS Word 2007), ale umí
číst a ukládat i většinu formátů ostatních programů (.txt, .rtf, .htm, .html, .xls a další). Této
vlastnosti se říká kompatibilita. V praxi to znamená, že MS Word umí načíst dokument
v jednom formátu a uložit v jiném.
2. Základní operace
Smyslem základních operací je vytvořit obsah dokumentu, přičemž obecný postup pro
vytváření dokumentu je následující:
- spuštění programu
- otevření nového prázdného dokumentu, případně volba jiné šablony
- napsání textu a kontrola pravopisu
- formátování
- úpravy a dokončení dokumentu
- náhled, tisk nebo uložení
- zavření programu
Kurzor a pohyb v textu
V napsaném textu se pohybujeme o jeden řádek nahoru či dolů a o jedno písmeno
doprava nebo doleva pomocí kurzorových kláves, při jejich použití společně s klávesou Ctrl
se násobí jejich účinek a posunujeme se o celé slovo doprava nebo doleva, a o celý odstavec
nahoru nebo dolů.
Klávesami Page Up a Page Down se posunujeme o jednu obrazovku dokumentu
směrem nahoru nebo dolu, na začátek řádky se dostaneme klávesou Home a klávesou End na
její konec. Kombinace klávesy Ctrl + Home umístí kurzor na první písmeno dokumentu a
Ctrl + End na jeho konec.
K posunu po dokumentu lze používat i myš, stisknutím levého tlačítka v napsaném textu
umístíte kurzor na místo, kde chcete psát. V novém čistém dokumentu umístíme kurzor na
požadované místo poklepáním.
Psaní a editování dokumentu
Správně se veškeré činnosti s dokumentem říká editace. Existuje několik zásad a postupů,
které dělají vaši práci snazší a rychlejší. Jsou to základní pravidla správné tvorby dokumentu:
- text se zpravidla vkládá do dokumentu pomocí kláves klávesnice a znaky se
zapisují tam, kde se nachází textový kurzor
- velká písmena se píší pomocí klávesy Shift, jejich aretace klávesou Caps Lock
- MS Word řádky ukončuje (zalamuje) sám, když dojdete na jejich konec, klávesou
Enter se ukončují pouze odstavce
- při mazání části textu stisk klávesy Delete vymazává jedno písmeno od kurzoru
doprava, stisk klávesy Backspace jedno písmeno doleva, pokud označíte větší část
textu, vymažete ji stiskem klávesy Delete, když stisknete klávesu Insert, změníte
režim psaní z vkládání na přepisování a při psaní současně vymazáváte písmena
- 26 -
-
-
-
-
učební text
do textu se nevkládá více mezer vedle sebe, využívají se tabulátory, odsazení textu
a tabulátory nastavujeme na pravítku, odsazuje se pomocí šipek odsazení zleva,
odsazení prvního řádku a odsazení zprava, další odsazení textu se provádí
zarážkami levý tabulátor, pravý tabulátor, středový tabulátor a desetinný
tabulátor
kliknutím na záložku Vložení, skupinu Text, Datum a čas... je možné zadat datum
a čas v předdefinovaných formátech, po zaškrtnutí pole Aktualizovat
automaticky se datum změní při otevření dokumentu podle aktuálního data
počítače
znaky, které nejsou na klávesnici, např. symbol telefonu, zadáváme kliknutím na
záložku Vložení, symbol... a v zobrazeném dialogovém okně v poli Písmo zadáme
např. typ písma Wingdings
příkaz Zpět na panelu Rychlý přístup vrátí právě provedené kroky, kterých může
být i několik, lze použít klávesovou zkratku Ctrl+Z, opačnou funkcí ke Zpět,
zvolenou příkazem Opakovat, taktéž na panelu Rychlý přístup, klávesová zkratka
Ctrl+Y, opakujeme naposledy provedený příkaz
Popis pravítka
Odsazení zleva
Tlačítko pro volbu tabulátoru
Odsazení zprava
Odsazení prvního řádku
Levý, středový a pravý tabulátor
Výběr, kopírování a přesun textu
Text, který chceme vybrat, abychom jej mohli kopírovat, přesouvat, mazat nebo
formátovat, označíme myší do bloku tak, že se přes požadovanou část přejede kurzorem se
současně stisknutým levým tlačítkem. Vybraný text se zobrazí inverzně a je připraven pro
další úpravy.
Pokud chci označit jen jedno slovo, kliknu na něm dvakrát myší, pokud chci označit celý
odstavec, kliknu na něm třikrát myší, pro vybrání celého řádku jednou kliknu před tímto
řádkem a pro označení celého dokumentu volím příkaz Vybrat vše na záložce Domů, skupina
Úpravy nebo klávesovou zkratku Ctrl + A.
Pro přenos textů na různá místa dokumentu se využívá schránka sady Microsoft Office,
tj. příkazy Vyjmout, Kopírovat, Vložit na záložce Domů, Schránka nebo klávesové zkratky
Ctrl + X, Ctrl + C, Ctrl + V, do schránky se vkládají označené části textů pomocí bloku.
Pravopis a gramatika
Klávesou F7 nebo kliknutím na záložku Revize, Pravopis… se spustí kontrola textu na
překlepy. Slova, která Word vyhodnotí jako špatná, se podtrhnou. Červenou vlnovkou se
zvýrazní slova, která nejsou ve slovníku, zelenou vlnovkou se zvýrazní slova, která považuje
Word za chybná z hlediska gramatiky. Pomocí dialogového okna Pravopis a … můžeme
slova buď opravit, nebo přidat do slovníku.
- 27 -
učební text
… jsme održeli faxem, Vám …
Kontextová nabídka
vyvolaná na
podtrženém slově
Dialogové okno
vyvolané stiskem
klávesy „F7“
Vyberte z návrhů
správný tvar slova
Zamění
chybné slovo
za navržené
správné
3. Formátování
Formátováním dokumentu rozumíme vytváření jeho vzhledu, zaměřujeme se na formu
dokumentu. Formátování probíhá v několika krocích a na několika úrovních. Základní podobu
získává dokument pomocí šablony.
Formátování textu
Při práci s textem lze aplikovat formátování před psaním daného textu anebo se upravuje
až existující text. Aby bylo zřejmé, která část textu se má formátovat, musíme ji vybrat,
označit. Formátování textu je tedy termín používaný pro volbu fontu písma, jeho řezu a
velikosti, pro volbu barvy a některých dalších efektů. Použití základních formátovacích funkcí
pro urychlení práce nám umožňuje záložka Domů, skupina Písmo.
-
-
písmo, jeho velikost a řez, rozbalovací seznam na záložce Domů, Písmo obsahuje
všechna písma nainstalovaná ve Windows a jejich velikosti, které se udávají
v typografických bodech, běžný text v dokumentu má velikost 10 až 12 bodů a
menší nadpisy 12-14 bodů, nejčastější řezy písma jsou tučné písmo a kurzíva,
zapínají se tlačítky B a I
pokud potřebujete již napsaný text změnit na velká písmena, označíme jej a
klikneme na ikonu „Aa“ - Velká písmena
Po rozbalení vybereme ze
seznamu požadované písmo
Odrážky a číslování;
zvětšit, zmenšit
odsazení
Mezery mezi
řádky
Řezem písma rozumíme
Tučné, Kurzívu nebo
Podtržené
Po rozbalení vybereme
požadovanou barvu
písma
- 28 -
Ikony pro zarovnání
odstavce
učební text
Formátování odstavce
Odstavcem se rozumí souvislý kus textu oddělený klávesou Enter. Pracujete-li
s odstavcem, není nutné ho označovat do bloku, ale stačí umístit kurzor kdekoliv uvnitř
odstavce. Pod pojmem formátování odstavce budeme rozumět hlavně zarovnání textu,
řádkování, odrážky a číslování, předsazení nebo odsazení prvního řádku a další. Základní
formátovací funkce opět naleznete na záložce Domů, skupině Odstavec.
-
-
zarovnání odstavce, jednotlivé řádky nejsou nikdy stejně dlouhé a proto Word
nabízí čtyři možnosti zarovnání, na střed se text umisťuje pomocí ikony Zarovnat
na střed v panelu nástrojů Formát
chcete-li aby byl text dobře čitelný, je lepší nastavit větší řádkování
potřebujete-li v textu vizuálně oddělit několik odstavců, můžete použít odrážky
nebo číslování, tato funkce umístí na začátek každého odstavce konkrétní znak a
upraví odsazení jeho levého okraje
Základy typografie
Typografie je nauka o grafické a estetické úpravě tiskovin. Při práci s textem existují
určité zásady a pravidla, která platí již staletí:
- platí zásada, že normální odstavce jsou čitelnější patkovým písmem, nadpisy pak
pro kontrast píšeme písmem bezpatkovým, v celém dokumentu se kombinují jen
dvě odlišná písma, patkovým písmem je např. Times New Roman, bezpatkovým
např. Arial
- osamocené nadpisy nebo ojedinělé řádky odstavce na konci stránky se automaticky
upravují na záložce Domů, Odstavec, Tok textu
- pojmy vyznačujeme zásadně kurzívou, vyznačování tučným písmem je
považováno za neestetické, příliš výrazné (pokud tím však nesledujete záměr),
podtržení ani p r o s t r k á n í by se nemělo pro vyznačování vůbec používat
4. Úprava a dokončení dokumentu
Nastavení stránky
Stránka tvoří základní pracovní plochu, na které se formuje dokument. Jde zejména o
nastavení její velikosti, orientace a okrajů. Většinu těchto a celou řadu dalších nastavení jako
je např. rozdílnost sudých a lichých stránek lze provést po kliknutí na záložce Rozložení
stránky, Vzhled stránky… v dialogovém okně Vzhled stránky. Na první záložce Okraje
volíte jiné, než standardně nastavené okraje papíru a dále orientaci stránky a výšku nebo
šířku. Na druhé záložce Papír je podstatná především položka Formát papíru, kde vyberete
jeden z před-definovaných typů velikosti z rozvíracího seznamu, nebo navolíte velikost papíru
číselně.
Záhlaví a zápatí
Ve vícestránkových dokumentech se používá v oblasti horního a spodního okraje text,
obrázek nebo speciální symbol, který se opakuje na všech ostatních stránkách. Tyto texty a
objekty se nastavují v záložce Vložení, Záhlaví a zápatí. Mohou být na všech stránkách
stejné, nebo se může použít odlišné pro sudé a liché stránky.
- 29 -
učební text
Čísla stránek vložíme do záhlaví nebo zápatí kliknutím na záložku Vložení, Číslo
stránky… V zobrazené nabídce volíme, kde chceme číslování umístit, kam zarovnat a jaký
zvolit pro číslování formát.
Po rozbalení můžeme vybrat
z několika stylů záhlaví
Po rozbalení můžeme vybrat
z několika stylů zápatí
Formátování s použitím stylů, konce stránek a oddílů
Tvůrci textových editorů připravili styly, což jsou připravené vzhledy odstavců.
Použijeme-li určitý styl, přiřadíme celou skupinu formátování pomocí jediného příkazu. Styly
v MS Word volíme ze záložky Domů, Styly. Styl přiřadíme odstavci, ve kterém je kurzor,
klepnutím na jeho název nebo se požadovaný text před vybráním stylu označí do bloku.
Po zaplnění stránky textem vloží aplikace Microsoft Word automatický konec stránky a
přidá stránku novou. Chcete-li stránku ukončit v určitém místě a pokračovat na nové, můžete
vložit konec stránky ručně kliknutím na záložku Vložení, Konec stránky. Vložením konce
stránky můžete například zajistit, že se na uvedenou stránku nebude již nic jiného psát a že
název kapitoly bude vždy začínat na nové stránce.
Vyhledávání a nahrazování
Příkazy Úpravy, Najít… a Úpravy, Nahradit… na záložce Domů, umožňují nalézt dané
slovo nebo část slova v libovolně velkém dokumentu a umí provést jeho náhradu za jiné,
případně vhodně naformátovat.
- 30 -
učební text
Hledané slovo včetně
zástupných znaků
Nahradí veškerá
hledaná slova
v celém dokumentu
Pouze označí výskyt
hledaného slova
Zavře okno
Aktivuje rozšířené
možnosti
5. Tisk dokumentu
Před vlastním tiskem je vhodné si pomocí ikony Náhled nebo kliknutím na Tlačítko
Office, Tisk, Náhled prohlédnout již zhotovený a zformátovaný dokument. Stránka se zobrazí
se všemi prvky a začleněnou grafikou tak, jak vypadá těsně před tiskem. Při kliknutí kdekoliv
v náhledu se stránka přiblíží, při opětovném kliknutí se oddálí. Panel nástrojů Náhled se
zapíná automaticky. Jestliže máte na poslední stránce pouze zbytek textu, pomocí ikony
Zkrátit o jednu stránku upravíte text dokumentu tak, aby se vešel na stránku předcházející.
Okamžitý tisk dokumentu se zahájí ikonou Rychlý tisk v panelu nástrojů Rychlý přístup,
nebo po kliknutí na Tlačítko Office, Tisk, Rychlý tisk. Tento postup však znamená, že se
vytiskne pouze jeden dokument v jedné kopii na výchozí tiskárně a nelze nastavit další
parametry tisku. Volitelné parametry tisku jako je třeba počet kopií, počet stránek, kvalita
tisku apod. lze pohodlně nastavit pro daný dokument přímo z programu MS Word kliknutím
na Tlačítko Office, Tisk, Tisk. Otevře se dialogové okno Tisk.
Kvalita tisku ovlivňuje
spotřebu inkoustu
Z rozbalovacího seznamu
vyberte tiskárnu, na které
chcete tisknout
Zde volíte počet kopií
Vyberte stránky, které
se mají tisknout
Klepnutím na OK zahájíte
tisk dokumentu
Zvolte černobílý
nebo barevný tisk
6. Grafické objekty
Do textu je možné vkládat různé grafické objekty. Pod tímto pojmem se rozumí například
rastrové obrázky, fotografie či kliparty, WordArt, automatické tvary, grafy a diagramy.
S každým vloženým grafickým objektem se dá dále pracovat a nejčastěji budete používat
obtékání textem, úpravu rozměrů objektu a přesouvání v textu.
6.1 Vkládání objektu
Grafické objekty se rozdělují do dvou základních kategorií a podle toho je možné s nimi i
pracovat. Jsou to nakreslené objekty, které tvoří součást dokumentu programu MS Word, a
obrázky, které jsou vytvořeny v jiném souboru. Jednotlivé grafické objekty umístíte do textu
po zadání příkazu Vložení, Ilustrace a příslušné volby.
- 31 -
učební text
Tvary různých šipek,
obrazců, bublinových
diagramů, nápisů aj.
Volba pro vložení vlastního
obrázku umístěného někde
v adresářové struktuře
Organizovaná sada
obrázků dodávaná
společně s programem
Pokud si přejete vložit do dokumentu vlastní obrázek, musí být ve formátu, který
program podporuje například .bmp, .jpg, .gif apod. Po zadání příkazu Vložení, Obrázek se
otevře dialogové okno Vložit obrázek, ve kterém požadovaný objekt naleznete a poklepáním
umístíte do textu.
Poklepáním vložíte
obrázek do dokumentu
Poklepáním otevřete
složku, kde se
obrázek nachází
Podokno úloh Vložit klipart, po zadání příkazu Vložení, Klipart… umožňuje
vyhledávání klipů, které se mohou přidat do dokumentu. Po zadání příkazu se zobrazí v pravé
spodní části odkaz na Galerii médií, která slouží ke konkrétnímu procházení kolekcí klipů,
seřazených ve složkách.
- 32 -
učební text
Pokud zadáte název, můžete
hledat klipy na Internetu
Po kliknutí se rozbalí
seznam složek sady Office
Po klepnutí se otevře
okno Galerie medií
Zvláštní textové efekty, například text ohnutý do oblouku nebo text se stínováním je
možné vytvořit pomocí stylů WordArtu. Po kliknutí na záložku Vložení, Text, WordArt…
nejprve vyberete styl, pak se otevře okno, kde zapíšete vlastní znění textu a potvrdíte
klepnutím na tlačítko OK.
Formát textu
můžete
přizpůsobit
Kliknutím vyberete
styl WordArtu
Po otevření okna ihned
pomocí klávesnice zadáte
požadovaný text
- 33 -
učební text
6.2 Úprava grafického objektu
Po vložení grafického objektu do dokumentu je nutné provést jeho úpravu, protože má
většinou nevhodnou velikost, není obtékán textem a bývá vložen na nevhodnou pozici.
U každého grafického objektu je možné nastavovat řadu parametrů. Jedním z nich je
volba způsobu obtékání textu. Vyvolejte na obrázku kontextovou nabídku a vyberte příkaz
Formát obrázku. V otevřeném okně vyberte záložku Pozice a prostřednictvím malých
schémátek vyberte požadovanou volbu obtékání. Dialogové okno Formát obrázku slouží
dále k podrobnějšímu nastavení objektu. Například na záložce Barvy a čáry definujete výplň
grafického objektu a typ použité čáry. Ostatní záložky umožňují nastavit velikost objektu,
kontrast, jas a další méně používané parametry.
Pokud potřebujete upravit velikost obrázku, označte jej myší. Zobrazí se u jeho okrajů
jednotlivé úchyty, prostřednictvím kterých můžete velikost upravovat. Kurzor myši při
nastavení na úchyt změní tvar na dvojšipku, kterou táhnete buď dovnitř, nebo ven. Pro úpravu
velikosti v měřítku používejte rohové úchyty, jinak se obrázek deformuje.
Po nastavení jakéhokoliv
obtékání lze s obrázkem
libovolně pohybovat
Obrázek se po
vložení chová jako
znak, písmeno
Rohový
úchyt pro
úpravu
velikosti v
měřítku
Každý grafický objekt lze přesouvat tažením pomocí myši na libovolnou pozici v
dokumentu. Není-li nastaveno obtékání textu kolem objektu, nemusí se obrázek vždy
přesunout tak, jak potřebujete. Proto před změnou pozice obrázku se doporučuje nastavit
libovolné obtékání textu.
Jakýkoliv grafický objekt odstraníte po jeho označení stiskem klávesy Delete.
7. Tabulka
Tabulky jsou zpravidla přehledně uspořádaná data (informace). Skládají se z řádků a
sloupců, v jejichž průsečících jsou buňky, do kterých lze vkládat text, případně i grafiku.
K tvorbě tabulek se používají různé programy. Textový editor např. MS Word se použije při
tvorbě tabulky, skládající se pouze z textu a čísel, se kterými se počítá jen výjimečně a za
použití pouze základních matematických operací. Taková tabulka však umožňuje i náročnější
grafické formátování. Pokud potřebujeme tabulku orientovanou na složitější výpočty,
použijeme tabulkový procesor např. MS Excel.
- 34 -
učební text
Pomocí myši můžete
zvolit počet řádků a
sloupců
Po kliknutí se otevře
okno „Vložit tabulku“
Pro tvorbu tabulky existuje několik možností, vytvoříte ji rychlým způsobem pomocí
záložky Vložení, tabulka, vlastním návrhem nakresleného myší příkazem Navrhnout tabulku
nebo pomocí dialogového okna po zadání příkazu Vložit Tabulku… Postup je následující:
- přemístit textový kurzor na polohu budoucí tabulky
- zadat příkaz Vložení, Tabulka…
- určit požadovaný počet sloupců a počet řádků
- nastavit konkrétní šířku sloupce nebo ponechat volbu auto
- schválit tlačítkem OK okno Vložit tabulku
Po zadání příkazu Vložení, tabulka se v horní části nabídky objeví mřížka políček.
Můžete tak ihned určit počet řádků a sloupců. Tento postup je rychlejší, ale požadovaný
formát tabulky se pak musí tvořit ručně.
Údaje se vkládají do tabulky jako běžný text dokumentu. Kurzor se v tabulce přemisťuje
pomocí kurzorových kláves, nebo myší tak, že se klepne do buňky, kam má být kurzor
přemístěn.
8. Hromadná korespondence
Poměrně častou záležitostí je rozesílání dopisů na různé adresy. Text těchto dopisů bývá
stejný (nabídky zboží, pozvánky na semináře, přednášky, prezentace apod.), liší se pouze
oslovením a adresou. Hromadná korespondence tedy znamená vytvoření dopisu v několika
kopiích, lišící se od sebe pouze jednotlivými údaji např. adresou nebo oslovením, které jsou
uloženy v jiném samostatném souboru. Dopisu se říká Hlavní dokument a adresy příjemců
tvoří Zdroj dat. Kliknutím na záložku Korespondence spustíme hromadnou korespondenci.
Spuštěním Podrobného průvodce hromadnou korespondencí otevřete podokno úloh
Hromadná korespondence, ve kterém projdete jednotlivé kroky:
- 35 -
Ponechte nastavenou
volbu „Dopisy“
Ponechte volbu „Použít
aktuální dokument“
učební text
Po klepnutí na tlačítko
„Procházet“ najdete a
vyberte Zdroj dat
Pomocí tlačítek můžete
nalistovat libovolného příjemce
Po klepnutí
vytisknete všechny
vybrané příjemce
Klepnutím na volbu „Další
položky“ otevřete okno pro
zadání položek ze Zdroje dat
do Hlavního dokumentu
- 36 -
Po klepnutí uložíte
jednotlivé dopisy do
nového dokumentu
učební text
Modul 4 - Microsoft Excel
1. Seznámení s tabulkovým kalkulátorem
1.1 Tabulkový kalkulátor (popis)
Program tabulkový kalkulátor umožňuje připravit tabulky, ve kterých se mohou provádět
různé výpočty, vést jednoduché seznamy (databáze), vkládat obrázky a grafy. Nejznámějším
tabulkovým kalkulátorem je MS Excel, který je součástí kancelářského balíku MS Office od
firmy Microsoft.
Zástupce pro spuštění
programu MS Excel
Složka pro
ukládání souborů
Uložené soubory
MS Excel
1.2 Spuštění programu, jeho pracovní prostředí
Excel spustíme z nabídky Start, Všechny programy, Microsoft Office, Microsoft Office
Excel2007 a nebo poklepáním na již existující datový soubor s příponou .xls. Po spuštění se
objeví pracovní prostředí tabulkového kalkulátoru – okno aplikace.
V horní části se tzv. pruh záložek, který se dělí na jednotlivé záložky (Domů, Vložení,
Rozložení stránky, Vzorce, Data, Revize a Zobrazení). Každá záložka obsahuje několik
příkazů. Pod nimi je řádek vzorců, který zobrazuje aktuální obsah aktivní buňky a zároveň
může sloužit k její editaci.
Každá tabulka se skládá z řádků a sloupců. Sloupce jsou označovány písmeny A, B, C až
IV. Rozhraní mezi sloupci můžeme uchopit myší a sloupce libovolně zužovat nebo rozšiřovat.
Na záložce Domů, část Buňky, Formát, Šířka sloupce, lze nastavit šířku sloupce číselně.
Řádky jsou označeny číslicemi. Výšku řádku lze měnit myší anebo na záložce Domů, část
Buňky, Formát, Výška řádku.
Sloupce a řádky tvoří list, přičemž jsou jednotlivé listy uspořádány v sešitu. Každý list je
samostatná tabulka nezávislá na ostatních. Záložky listů vidíme v levém spodním rohu,
standardně se zobrazují tři listy. Listy můžeme přidávat, odebírat nebo přejmenovávat, stačí
na záložku listu klepnout pravým tlačítkem myši a objeví se menu, ve kterém jsou uvedeny
všechny možné akce s listem. Pro rychlé pojmenování listu stačí poklepat na záložku, napsat
nový název a potvrdit. Je možné mít otevřeno zároveň více sešitů a pracovat s nimi současně
nebo mezi nimi kopírovat a přesouvat data. List můžeme vložit na záložce Domů, Buňky,
Vložit, Vložit list.
Pracovní plocha je rozdělena mřížkou na jednotlivé buňky. Jsou dány svými
souřadnicemi, např. aktivní buňka A1 označená na obrázku okna aplikace. Do buňky se
zadávají data zpravidla jejich vypsáním z klávesnice a informace může být typu:
- číslo, jakákoliv číselná hodnota, která nesmí obsahovat text
- výraz (vzorec), vždy začíná znakem = a dále obsahuje definici vzorce tj. libovolné
matematické operace, funkce, závorky apod.
- text, vše co není holé číslo nebo výraz
- 37 -
učební text
Pruh záložek
Řádek vzorců, kde se zobrazuje
skutečný obsah vybrané buňky
Záhlaví sloupce „A“
Záhlaví řádku 1
Mřížka pro
vytvoření tabulky
Záložka „List1“
¨
Nevejde-li se text do prostoru buňky, může přetékat směrem doprava (netýká se číselných
hodnot). Aby byl text dostupný, je třeba rozšířit sloupec anebo při zadávání text zalamovat.
1.3 Úprava základních nastavení
Název souboru, který
je v tuto chvíli otevřen
Zápis vzorce
Číslo může mít různý
formát (Obecný,
Měna, Procenta)
V případě, že je text
delší, než buňka, volně
přesahuje do vedlejší
- 38 -
učební text
Pro nastavení stálé minimalizace pruhu záložek:
1. Klikněte na tlačítko Přizpůsobit skupinu nástrojů Rychlý přístup.
2. V seznamu klikněte na příkaz Minimalizovat pás karet.
3. Chcete-li pruh záložek používat, když je minimalizovaný, klikněte na kartu, kterou
chcete použít, a pak klikněte na požadovanou možnost nebo příkaz.
Velikost tabulky a všech prvků v programu MS Excel se dá na monitoru přizpůsobit.
K rychlému zvětšení nebo zmenšení použijete kartu Zobrazení, Lupa… Tato změna velikosti
zobrazení neovlivňuje tisk. Po zadání příkazu Zobrazit, 100% zůstane v okně aplikace pouze
pruh záložek, posuvníky, záhlaví sloupců a řádků.
1.4 Otevření a uložení souboru
Nový a tedy úplně prázdný sešit se otevře zadáním příkazu Tlačítko Office, Nový…
(klávesová zkratka Ctrl+N. Pro otevření uloženého souboru použijeme příkaz Tlačítko
Office, Otevřít… (klávesová zkratka Ctrl+O). Po zadání tohoto příkazu se objeví dialogové
okno Otevřít, ve kterém je třeba požadovaný dokument vyhledat.
Vyhledaný soubor a složky
otevřete dvojklikem
Soubor se uloží pod tímto názvem,
pokud nezadáte jiný název
Po ukončení práce je nezbytné uložit sešit na pevný disk. Vytváříme-li něco složitého,
pracného nebo obtížného, doporučuje se dokument ukládat i průběžně během práce, a pokud
možno co nejčastěji. Dokument se uloží zadáním příkazu Tlačítko Office, Uložit (klávesová
zkratka Ctrl+S) nebo kliknutím na malou disketu nad záložkou Domů. Uloží se do toho
místa, odkud byl načten a pod stejným jménem, takže se přepíše stará verze tohoto
dokumentu. Pokud nechceme přepsat starou verzi, použijeme příkaz Tlačítko Office, Uložit
jako… a zadáme jiné jméno, případně umístění.
MS Excel ukládá své soubory ve formátu .xls (sešit Microsoft Excel), ale je možné
vytvořený soubor uložit i ve formátu jiném např. text .txt, šablona .xlt, prezentace pro
webovou stránku .htm atp.
2. Základní operace
2.1 Pohyb v listu a výběr buněk
Jestliže chcete změnit obsah jakékoliv buňky, musíte tuto buňku nejprve vybrat. Aktivní
buňka je vždy označena buňkovým kurzorem, zvýrazněna tučnou černou čarou.
Nejjednodušším způsobem, jak přejít na buňku další, je klepnout na ni myší. Pokud
požadovaná buňka není na obrazovce dostupná, je nutné zobrazit ji pomocí posuvníků. Při
stisknuté klávese Shift se prostřednictvím posuvníků můžete pohybovat ve velkých skocích.
- 39 -
Celý sloupec
vyberete kliknutím
na jeho záhlaví
učební text
Vybraná souvislá
oblast buněk
Pomocí klávesnice se na sousední buňku přesunete stiskem kurzorové klávesy. Pro
rychlejší pohyb v tabulce se používají klávesy PageDown a PageUp. Na první sloupec listu
se dostanete stiskem klávesy Home. Klávesovou zkratkou Ctrl+Home se přesuneme na
první buňku tabulky.
Pro současnou práci s několika buňkami se provede jejich výběr, kterému se říká oblast.
Při označování oblasti všechny buňky kromě výchozí změní barvu. Souvislou oblast vyberete
nejlépe tažením myši se stisknutým levým tlačítkem přes požadované buňky. K označení
skupiny nesouvislých buněk se používá klávesa Ctrl. Klepnete na první buňku a za
současného stisknutí jmenované klávesy postupně přibíráte další buňky, které chcete do
oblasti zahrnout. Pokud se vám výběr nepovede, zrušíte ho klepnutím levým tlačítkem myši
kdekoliv na listu.
2.2 Zadávání dat
Podle toho, co zrovna děláte, rozlišuje program MS Excel tři základní pracovní režimy.
O aktuálním pracovním režimu jste informováni v levé části stavového řádku nad tlačítkem
Start. Výchozím stavem je režim Připraven, ve kterém je dostupná většina funkcí.
Skutečný obsah
označené buňky
Aktivní buňka, do které
se právě vkládají data
Režim Připraven
Tlačítko Zadat
Režim Úpravy
Režim Zadání je určen pro vkládání dat do buněk a přejde se do něj při psaní
z klávesnice, poklepáním na prázdnou buňku nebo klepnutím na řádek vzorců. Většina funkcí
programu v tomto režimu je nedostupná. Data se vkládají do aktivní buňky. Chybně zapsané
znaky se mohou mazat klávesou Delete. Nové vložení dat do buňky znamená přepsání dat
původních. Odstranit text lze na záložce Domů, Buňky, Odstranit.
- 40 -
učební text
Do režimu Úpravy, určeného pro opravu vložených dat, se přepnete poklepáním na
buňku, klepnutím na Řádek vzorců nebo stiskem klávesy F2. I zde je většina funkcí
programu nedostupná. Zadávání dat lze ukončit klepnutím na libovolnou jinou buňku,
klávesou Enter, stiskem kterékoli kurzorové klávesy nebo stiskem tlačítka Zadat v řádku
vzorců.
Hromadné zadávání dat se použije tehdy, pokud chceme do několika buněk vložit stejná
data nebo data v sousedních buňkách tvoří řady, např. aritmetické řady, dny v týdnu nebo
měsíce v roku. Pro zadání shodných dat se do vybrané oblasti vloží data z klávesnice a režim
zadání se ukončí klávesovou zkratkou Ctrl+Enter.
Tažením za vyplňovací úchyt je další možností jak zadávat data. Při této akci vás
popisek informuje o tom, jaká data budou vkládána. Aritmetická řada se vloží vyplněním
oblasti myší a zadáním příkazu pro automatické vyplnění (tlačítko vedle poslední buňky
vyplněné oblasti). Pro vyplňování oblastí kalendářními řadami se vloží do první buňky datum,
název měsíce nebo dne v týdnu, a vyplněním oblasti se dostane příslušná řada.
2.3 Kopírování, přesouvání a mazání
Vložená data do buněk se mohou kopírovat a přesouvat v rámci jednoho listu i celého
nebo jiného sešitu. Nejjednodušší přesouvání a kopírování dat je tahem myší. Uchopí se okraj
buňkového kurzoru ukazatelem myši tvaru normální šipky a obsah buňky nebo celé vybrané
oblasti se přemístí na místo nové. Při kopírování je nutné stisknout klávesu Ctrl, jinak se data
přesunou.
K přesunu nebo kopírování dat lze využít i schránka. Jednotlivé příkazy se mohou volit
z panelu nástrojů Standardní nebo z kontextové nabídky. Postup je následující:
- vybere se oblast, která se má přesunout
- na záložce Domů, Schránka, Vyjmout (Ctrl+X) nebo Kopírovat (Ctrl+C) se data
vloží do schránky
- přesune se buňkový kurzor do levého horního rohu oblasti, kam se mají data
přesunout nebo zkopírovat
- na záložce Domů, Schránka, Vložit (Ctrl+V) se vloží data ze schránky na
požadované místo, na záložce Domů, Schránka, Vložit jinak lze překopírovat i
šířky sloupců
Obsah buňky při současném zachování formátu odstraníte stiskem klávesy Delete nebo
Backspace.
Chcete-li naopak vložit celý sloupec nebo řádek, vyberte ten, který se má odsunout, a na
záložce Domů, Buňky, Vložit, Vložit sloupce listu (Vložit řádky listu). Pro vložení většího
počtu řádků nebo sloupců je nutné označit požadovaný počet předtím, než zadáme na záložce
Domů, Buňky, Vložit, Vložit sloupce listu (Vložit řádky listu).
- 41 -
učební text
Nevyhovuje-li pořadí listů v sešitu, je možné je přesunout případně zkopírovat. Pomocí
myši uchopíme záložku listu a přesuneme na požadované místo. Pokud chcete list zkopírovat,
při přesouvání stiskněte klávesu Ctrl. Zadáním záložky Domů, Buňky, Formát, Přesunout
nebo zkopírovat list… otevře se dialogové okno, ve kterém se vyberou požadované volby.
2.4 Třídění dat, vyhledávání a nahrazování
Abyste se lépe orientovali v tabulce, která má více údajů, seřadíte data podle hodnot
některého sloupce. Označte tu část tabulky, kterou chcete seřadit a
zajistěte, aby aktivní buňka byla ve sloupci, podle kterého se bude
seřazovat a poté klikněte na záložku Data, Seřadit a filtrovat,
Seřadit, ale je třeba označit tu část tabulky, ve které se budou data
seřazovat. Při třídění je velmi důležité si uvědomit, že je nutné
označit všechna související data, jinak změněná tabulka nebude
odpovídat té původní.
Pro seřazení údajů v celé tabulce podle některého sloupce, stačí
označit jednu buňku ve zvoleném sloupci a kliknout na záložku
Data, Seřadit a filtrovat na ikonu Seřadit od A do Z nebo Seřadit
od Z do A.
Pro vyhledávání dat se zadá na záložce Domů, Úpravy, Najít a
vybrat, Najít. Do otevřeného dialogového okna Najít a nahradit se
zapíší hledaná data a po stisknutí tlačítka Najít další budou
požadovaná data označena buňkovým kurzorem. Chcete-li určitá data v tabulce zaměnit za
jiná, použijete příkaz Nahradit a v dialogovém okně zadáte požadované volby.
3. Vzorce a funkce
3.1 Základní aritmetické a logické vzorce
Vzorce v programu MS Excel představují rovnice, které provádějí operace s hodnotami
v buňkách. Každý vzorec začíná znaménkem = (rovná se). Ve vzorcích jsou téměř vždy
uvedeny souřadnice buněk obsahující čísla, se kterými se počítá. Nezadávají se čísla obsažená
v buňkách, protože při změně obsahu těchto buněk se okamžitě přepočítávají hodnoty buněk,
které na ně odkazují. Jako operace lze použít sčítání, odčítání, násobení a dělení nebo se
mohou porovnávat hodnoty v buňkách. Pořadí operací lze ve vzorci změnit pomocí závorek.
Vzorec pro součet se vytvoří tak, že přímo do buňky, kde se má zobrazit výsledek, se
zapíše znak = a dále jednotlivé souřadnice buněk, které chceme sečíst. Tak např. do buňky
D2, kde chceme sečíst hodnoty buněk A2, B2 a C2, se zapíše =A2+B2+C2. Po stisku klávesy
Enter se vzorec změní na konkrétní hodnotu. Pro součet lze použít i funkci Suma, popsanou
dále v textu.
Při vytváření vzorce pro výpočet ceny zboží s DPH je třeba brát v úvahu, že celková cena
je vyšší o DPH. Vzorec tedy vypadá = původní cena + navýšení, kde navýšení představuje
původní cenu krát %DPH, takže výsledný vzorec má vzhled:
= původní cena + původní cena krát %DPH.
Je-li původní cena např. 100 Kč a DPH 19% pak vzorec vypadá takto = 100 + 100*19%.
Nezapomeňte, že místo hodnot se zadávají adresy buněk.
- 42 -
Relativní odkaz
učební text
Absolutní
odkaz
Obyčejný odkaz na buňku je vždy odkaz relativní, při plnění a kopírování se mění podle
polohy buněk. Odkaz, který se při kopírování nemění, se nazývá absolutní. Zadává se tak, že
před sloupec i řádek se umístí znak $ pomocí klávesy F4 nebo zapsáním z klávesnice.
3.2 Práce s funkcemi
Výrazy mohou také obsahovat připravené funkce, které můžeme zapisovat z klávesnice
nebo je zadávat pomocí průvodce funkcí. Na záložce Vzorce, Vložit funkci… nebo tlačítkem
Vložit funkci v řádku vzorců se otevře stejnojmenné dialogové okno, kde vybereme
požadovanou funkci, v dolní části okna vidíme stručný návod k sestavení funkce, většinou ji
však stačí vybrat a pak myší označit buňky, se kterými má výraz počítat.
Nejčastěji používanou funkci Součet lze snadno zadat pomocí tlačítka AutoSum ∑ na
záložce Vzorce. Při vložení této funkce, program označí oblast, kterou odhaduje sečíst. Lze
označit myší i jinou oblast. Po stisknutí klávesy Enter je výraz dokončen.
Při tvorbě průměru (případně funkcí Maximum, Minimum) se postupuje jako u Součtu
s tím, že se kliknete na záložce Vzorce na Automatické shrnutí, rozbalí se seznam s 5
nejčastěji používanými funkcemi. Vyberete funkci Průměr a označíte oblast, ze které má být
průměr vypočten.
4. Formát tabulky
Úprava vzhledu tabulky v souhrnu znamená nastavit její formát. Nastavuje se formát
jednotlivých buněk nebo buněk ve výběru. Pro formátování buňky volíme záložku Domů,
Buňky, Formát, Formát buněk, který otevře dialogové okno Formát buněk.
4.1 Formát čísel, textu
Formát čísla se nastavuje v dialogovém okně Formát buněk na kartě Číslo. V seznamu
Druh vyberte požadovanou volbu. V poli Desetinná místa nastavíte počet desetinných míst,
která se mají zobrazovat. Počet zvolených desetinných míst se zobrazí, i když je vloženo číslo
celé. Pro rychlou úpravu zobrazení na určitý počet desetinných míst stačí využít ikon Přidat
desetinné místo nebo Odebrat desetinné místo na záložce Domů, Číslo…
- 43 -
učební text
Poté klikneme na
styl čáry
A nakonec klikneme
na druh ohraničení
Další možnosti
upřesnění
Vyberte požadovaný
druh čísla
Nejprve zvolíme
barvu ohraničení
Měnový formát se dvěma desetinnými místy pro českou měnu nastavíme klepnutím na
ikonu Měna nebo opět v dialogovém okně Formát buněk, kde je možné nastavit měnový
formát přímo s udáním počtu desetinných míst, případně symbolem jiné národní měny.
Pokud potřebujeme zajistit, aby se zobrazovaly nuly i před číslem, nastavíme po zadání
záložky Domů, Buňky, Formát, Formát buněk, Číslo v poli Druh volbu Speciální nebo
Text.
Formát písma (textu) tj. druh, velikost, styl a barva se nastavuje na kartě Písmo
v dialogovém okně Formát buněk. Jednotlivé volby jsou na první pohled zřejmé.
4.2 Zarovnání, ohraničení a stínování buněk
V dialogovém okně Formát buněk na kartě Zarovnání se určuje, jak bude obsah buňky
zarovnán ve vodorovném i svislém směru. Pro vodorovné zarovnání je možné použít tlačítka
na panelu nástrojů Formát. Po zaškrtnutí políčka Sloučit buňky a odsouhlasení, se vybrané
sousedící buňky chovají jako jedna a mají stejnou adresu, jako první buňka výběru. Po
zatržení volby Zalomit text je možné nechat text v buňkách zalamovat. Zalomit text je možné
i na záložce Domů, Zarovnání, Zalomit text.
Pokud potřebujete sloučit několik buněk v jednu, označíte je do bloku a klepneme na
ikonu Sloučit a zarovnat na střed na záložce Domů, Zarovnání, Sloučit a zarovnat na střed
nebo zadáme záložku Domů, Buňky, Formát, Formát buněk…, Zarovnání a v zobrazeném
dialogovém okně Formát buněk v oblasti Nastavení textu zatrhnete volbu Sloučit buňky.
Pomocí pole Orientace je možné otočit text v buňce. Nejjednodušší je přímo uchopit
ukazatel a umístit ho do požadované polohy. Pokud potřebujete otočit obsah buňky o přesnou
hodnotu, použije se číselné vstupní pole.
Mřížka, do které se vkládají data, se nevytiskne a v Náhledu není vidět. Proto pro její
zviditelnění je nutné jednotlivé buňky ohraničit. Ohraničení provedeme po vybrání oblasti,
kterou chceme ohraničit, pomocí dialogového okna Formát buněk na kartě Ohraničení. Styl
a případně barvu čáry vybereme v poli Čára. Vybranou oblast tabulky lze ohraničit i stiskem
tlačítka Ohraničení na panelu nástrojů Formát.
Vzhled a barva výplně buňky se nastavuje v dialogovém okně Formát buněk na záložce
Výplň. Barvu plochy buňky lze i nastavit stisknutím tlačítka Barva výplně na záložce Domů,
Písmo.
- 44 -
učební text
4.3 Formátovat jako tabulku
Na záložce Domů, Styly, Formátovat jako tabulku… se otevře nabídka, která poskytuje
celkem 60 předdefinovaných formátů. Použijí se, pokud chceme celou tabulku formátovat
najednou. Při volbě automatického formátu je nutné požadovanou oblast vybrat.
4.4 Podmíněné formátování
Buňky s podmíněným formátováním reagují na obsažené hodnoty a při splnění určitých
zadaných podmínek změní automaticky svůj formát, tj. stínování, ohraničení buňky nebo
barvu písma. Na záložce Domů, Styly, Podmíněné formátování…se v nabídce nastavují
jednotlivé podmínky.
5. Nastavení stránky a tisk
Výsledky naší práce se zpravidla prezentují na papíře, proto je velmi důležité umět
požadovaná data správně vytisknout.
5.1 Celkový vzhled tabulky, náhled
Pro přesné zobrazení stránek, tak jak budou vytištěny, se zadává Tlačítko Office, Tisk,
Náhled nebo kliknout na ikonu Náhled v Rychlém přístupu. V okně náhledu si můžete
prohlédnout stránku určenou k tisku a pomocí tlačítek na panelu nástrojů povést případné
změny.
Tlačítkem Vzhled stránky… se zobrazí dialogové okno Vzhled stránky, které obsahuje
čtyři karty Stránka, Okraje, Záhlaví a zápatí, List. Vzhled stránky lze nastavit i po zadání
příkazu Tlačítko Office, Tisk, Vzhled stránky…
Na kartě Stránka zpravidla volíte orientaci tištěného listu na výšku nebo na šířku,
upravujete velikost tabulky a vybíráte formát papíru. Na kartě Okraje je možné upravit
velikost okrajů dokumentu nebo tabulku na stránce vodorovně a svisle vycentrovat.
Chcete-li vložit čísla stránek nebo jiný text nad nebo pod data na listu, můžete do
tištěného listu přidat Záhlaví a zápatí. Je vidět pouze v náhledu a vytvoří se v dialogovém
okně Vzhled stránky na záložce Záhlaví a zápatí po zadání příkazu Tlačítko Office, Tisk,
Vzhled stránky… nebo na záložce Vložení, Text, Záhlaví a zápatí… Po klepnutí na tlačítko
Vlastní záhlaví nebo Vlastní zápatí se otevře příslušné dialogové okno, kam můžete zapsat
požadované údaje.
- 45 -
učební text
Orientace stránky
na šířku
Úpravou hodnoty
zmenšíte nebo zvětšíte
velikost tabulky
Volby pro
vycentrování tabulky
na stránce
5.2 Použití základních voleb tisku
Příkazem Tlačítko Office, Tisk… nebo kliknutím na ikonu Náhled, Tisk… se zobrazí
dialogové okno Tisk pro nastavení parametrů tisku. Vybere se tiskárna, na které chcete
tisknout, určí se rozsah tisku a počet kopií. V poli Tisknout určíme, zda chceme vytisknout
pouze výběr (označená část tabulky), aktivní listy nebo celý sešit.
Pro tisk do souboru zatrhněte v dialogovém okně Tisk pole Tisk do souboru a po
schválení v nově otevřeném dialogovém okně Tisk do souboru zadejte do textového pole
Název výstupního souboru jméno souboru, do kterého se má tisknout. Soubor bude umístěn
podle nastavení výchozí složky pro otevření a uložení souborů programu MS Excel, zpravidla
do složky Dokumenty nebo do složky, kde je umístěn soubor původní.
6. Práce s grafy a obrázky
6.1 Tvorba grafů
Pro lepší orientaci a názornost, k získání rychlého přehledu nebo vysledování trendů
umožňují tabulkové editory vytvářet grafy. Excel dokáže stisknutím klávesy F11 vytvořit graf
téměř okamžitě. Pro vytvoření grafu vyberte část tabulky nebo do ní umístěte buňkový kurzor
a stiskněte uvedenou klávesu. Graf se vloží na nový list Graf1 před listem s tabulkou.
Po zadání příkazu Vložení, Grafy…, vybereme typ a podtyp grafu (sloupcový,
spojnicový, výsečový…). Po zvolení příslušného typu se graf ihned vloží do listu, kde je
tabulka. Před jeho vložením je vhodné vybrat oblast buněk, z nichž má být graf sestaven.
Chceme-li změnit rozložení grafu např. přidat název grafu, zobrazit popisky dat… klikneme
na záložku Nástroje grafu, Návrh, část Rozložení grafu a z nabídky vybereme, které
rozložení chceme použít.
- 46 -
učební text
Popisky dat
Zde zvolíme
podtyp grafu
6.2 Úprava a tisk grafu
Grafy v programu jsou přímo svázány s daty v tabulce. Jakákoliv změna hodnot se
okamžitě v grafu projeví. Všechny části grafu se mohou kdykoli libovolně upravovat, např.
změna standardních barev sloupců grafu, změna barvy a síly čáry ve spojnicovém grafu atp.
Zvolená část se označí klepnutím myši a vyvolá se příslušné dialogové okno pro úpravy buď
z místní nabídky (po klepnutí pravým tlačítkem na označenou část) nebo z nabídky Formát
klepnutím na název vybrané oblasti.
Typ grafu je možné
kdykoliv změnit
Popisky přemístíte tažením
na kteroukoliv jinou pozici
U všech prvků grafu
včetně pozadí je
možné měnit barvu
Změna údajů v tabulce se
automaticky projeví v grafu
Po klepnutí na popisek lze
měnit typ a velikost písma
Rohový úchyt na změnu
velikosti grafu
Pro úpravu dokumentu tak, aby se tabulka vytiskla i s grafem na jedné stránce se
podívejte do náhledu. Podle rozložení tabulky a grafu posuňte graf, upravte jeho velikost nebo
případně změňte orientaci stránky. Graf se přesune tak, že klepnete kdekoliv v oblasti grafu a
se stále stisknutým levým tlačítkem myši přetáhnete graf do požadované pozice. Jeho velikost
upravíte po klepnutí myší za rohové úchyty pro změnu velikosti. Graf se dá odstranit po jeho
označení stiskem klávesy Delete.
- 47 -
učební text
6.3 Vkládání objektů a jejich úprava
Po kliknutí na záložku Vložení, Ilustrace, Obrázek…je možné na list i graf vložit určitý
obrázek. Otevře se dialogové okno Vložit obrázek umožňující hledaný objekt najít a vložit.
Záložka Vložení, Ilustrace, Klipart… umožňuje vyhledávání klipů, které se mohou přidat
do listů i grafů a vytvořit tak vizuálně zajímavější sestavy. Po zadání příkazu se zobrazí
v pravé spodní části odkaz na Galerii médií, která slouží ke konkrétnímu procházení kolekcí
klipů, seřazených ve složkách.
Na záložce Vložení, Ilustrace lze vložit i Automatické tvary a SmartArt (grafické
seznamy a diagramy).
Vložené obrázky je možné pomocí rohových úchytů a stisknutým tlačítkem myši zmenšit
nebo zvětšit, případně upravit jejich polohu. Pokud se má vložený obrázek vymazat, označí se
myší a odstraní stisknutím klávesy Delete.
7. Práce se seznamem
Pod pojmem seznam rozumíme speciální strukturu dat na listu v sešitu MS Excel, kdy
jednotlivé řádky listu obsahují spolu související data (např. jména osob a k nim příslušné
údaje). První řádek obsahuje popisky sloupců, dále musí být seznam vytvořen podle
stanovených zásad, aby bylo možné využívat řadu funkcí pro správu a analýzu dat.
Ikona Seřadit
vzestupně
Po kliknutí na šipku
automatického filtru se
rozbalí nabídka položek
Sloupec seřadíte
abecedně po jeho
označení
7.1 Řazení a filtrování, automatický filtr
Při práci se seznamem, musíte mít v tabulce umístěnou aktivní buňku. Pokud potřebujete
v tabulce s větším počtem řádků uspořádat abecedně všechny záznamy podle určitého sloupce
zadáte příkaz Seřadit vzestupně nebo Seřadit sestupně. Filtrování se použije tehdy, chcete-li
rychlý a snadný způsob vyhledávání dat v seznamu, přičemž se dočasně skryjí řádky, které
nechcete zobrazit. Kliknutím na záložku Domů, Úpravy, Seřadit a filtrovat, Filtr spustíte
jednoduché filtrování dat. Na rozdíl od řazení nedochází při filtrování ke změně uspořádání
dat.
- 48 -
učební text
Modul 7 - Služby informačních sítí
1. Internet
1.1 Vznik a struktura
Internet (původně armádní a později univerzitní projekt) je ve své podstatě nejznámější
celosvětová počítačová síť. Poskytuje velké množství služeb od prohlížení a vyhledávání
informací, přes posílání a přijímání pošty až k různým konferencím a diskuzím. Součástí této
sítě jsou servery (velké počítače), prostřednictvím kterých se můžete k Internetu připojit,
případně se spojit s ostatními uživateli, kteří jsou v daném okamžiku také připojeni.
1.2 Možnosti připojení
Abychom mohli s Internetem pracovat, musíme zprovoznit jeho připojení. Pro vlastní
připojení osobního počítače k Internetu potřebujeme mít z hlediska hardwaru telefonní linku
a modem nebo síťovou kartu a dostupnou místní síť připojenou k Internetu.
Po zajištění technického vybavení se k Internetu připojíme pomocí poskytovatele
internetových služeb – providera, kterého si zvolíme. Je to organizace, která umožňuje
přístup k Internetu buď zdarma nebo za určitý poplatek. Vybíráme si takového poskytovatele,
který nám zajistí rychlý a kvalitní přístup (Tiscali, Seznam, Centrum atd.). Jestliže se jedná o
připojení přes telefonní linku (dial-up připojení), platí se po celou dobu připojení hovorné,
které je však značně nižší než běžný hovorový tarif. Kromě dial-up existují i jiné způsoby
připojení např. pevnou linkou nebo bezdrátově atp.
Chcete-li vytvořit nové telefonické připojení, potřebujete znát název účtu, heslo a
telefonní číslo poskytovatele. Nastavení připojení ve Windows XP se provede pomocí
Průvodce novým připojením. Průvodce spustíme z nabídky Start, Všechny programy,
Příslušenství, Komunikace, Průvodce vytvořením připojení nebo z dialogového okna
Internet - vlastnosti na kartě Připojení po klepnutí na tlačítko Instalace... Dále se postupuje
podle pokynů průvodce. Po nastavení připojení a po spuštění příslušného programu např.
- 49 -
učební text
internetového prohlížeče, telefonické připojení k Internetu vytočí číslo providera, přihlásí vás
k systému a připojí k Internetu.
2. World Wide Web
WWW je nejdůležitější a nejvyužívanější službou celého Internetu. Umožňuje prohlížet
internetové stránky, což jsou graficky velice zajímavě zpracované dokumenty ve formátu
HTML uložené na webových serverech. Internetové stránky obsahují různé informace
společně s grafikou, ovládacími prvky a hypertextovými odkazy. Principem práce s webem je
hypertext, což v podstatě znamená provázanost jednotlivých stránek mezi sebou pomocí
odkazů. Odkazem může být text, obrázek nebo animace a poznáme ho tak, že když se na něj
ukáže myší, získá kurzor tvar ruky. Po klepnutí na odkaz se přenesete na jiné místo stejné
stránky, na jinou stránku téhož webu nebo na úplně jiný webový server. Takovému prohlížení
se česky říká brouzdání nebo také surfování.
Program, který umožňuje pracovat s webovými stránkami a bez kterého by se nemohla
zobrazit jejich grafická úprava, se nazývá internetový prohlížeč (anglický termín browser).
Pomocí prohlížeče je tedy možné stránky zobrazovat, ukládat v různých formátech, kopírovat,
tisknout jejich obsah a ukládat odkazy oblíbených stránek do snadno dostupné složky.
Nejznámější a nejčastěji používaný prohlížeč internetových stránek je Microsoft Internet
Explorer, zdarma dodávaný s operačním systémem Windows. Mezi zřejmě nejoblíbenější
alternativní internetový prohlížeč patří Mozilla a internetový prohlížeč Opera si získal své
příznivce rychlým načítáním a zobrazováním webových stránek.
Internetové stránky jsou uspořádány pomocí adres. Každá stránka má svou adresu, např.
http://www.euroschola.cz - Cz je označení pro ČR (Velká Británie = uk, komerční organizace
USA = com, státní organizace v USA = org atd.), institutit je název organizace, www
představuje označení systému na Internetu a http: je název přenosového protokolu.
Internetovou adresu, nazývanou též URL (Uniform Resource Locator), píšeme vždy bez
mezer a nepoužíváme písmena s diakritikou, protože na počítačích v jiných zemích světa se
žádné háčky a čárky nepoužívají!
3. Microsoft Internet Explorer 7 (MSIE)
Internetový prohlížeč MSIE je program, který umožňuje pracovat s webovými stránkami,
které jsou umístěny buď na některém serveru Internetu, nebo na disku počítače, případně i na
CD. Ikona pro spuštění programu bývá umístěna v nabídce Start nebo přímo na Ploše
monitoru. Program se automaticky spustí poklepáním na libovolný HTML dokument nebo při
práci s jakýmkoliv dokumentem po klepnutí na odkaz, který na dokument HTML odkazuje.
Pokud chcete prohlížet internetové stránky umístěné na některém webovém serveru, spustíte
program MSIE, ten provede připojení k Internetu a začnou se načítat data z předvolené
domovské stránky.
3.1 Pracovní prostředí
Okno prohlížeče obsahuje několik řídících a kontrolních prvků soustředěných do systému
nabídek a ovládacích panelů. Oproti předchozím verzím programu MS Internet Explorer má
verze 7 jen 2 panely nástrojů. Většina nástrojů se spouští přímo z hlavního okna programu a
to pomocí ikon. Význam nejdůležitějších ikon je popsán také na obrázku níže.
- 50 -
učební text
Největší část okna slouží pro zobrazení obsahu zvolené internetové stránky. Pro práci
s prohlížečem stačí znát několik základních ovládacích prvků, které jsou rychle dostupné v
hlavním okně pomocí následujících ikon.
Pro pohyb po webových stránkách jsou to tlačítka:
- Zpět, Vpřed (rychlý posun po navštěvovaných stránkách oběma směry; po klepnutí
na malou šipku u tlačítka zpět, se zobrazí seznam několika naposledy zobrazených
stránek)
- Aktualizovat nebo klávesa F5 (zopakování načtení webové stránky)
- Zastavit nebo klávesa Esc (při pomalém načítání stránky ukončíme načítání)
- Domů (zobrazí se stránka, kterou jsme nastavili jako domovskou)
- Záložky otevřených stránek (umožňují rychlý přesun mezi otevřenými webovými
stránkami)
Další ikony nejpoužívanějších funkcí:
- Hledat (okno s přednastaveným webovým vyhledávačem, nejčastěji GOOGLE)
- Oblíbené (složka odkazů na www.stránky), Přidat do oblíbených (ikona pro
přidání nové oblíbené webové stránky)
- Tisk (aktuální stránku lze vytisknout v tom stavu, v jakém je na obrazovce nebo ji
upravit funkcí Vzhled stránky)
- Stránka (roletové menu základních funkcí stránky programu MSIE, např. Uložit
jako, atp…)
- Nástroje (roletové menu základních funkcí pro nastavení a správu programu MSIE,
např. Možnosti internetu)
Rozbalovací nabídka
pro tisk
Ikony zpět a vpřed
Panel pro zadávání
aktuálních www stránek
Ikona
domovských
stránek
stránek
Ikony pro práci
s oblíbenými www
stránkami
„Stránka“
Záložky otevřených
www stránek
Hypertextové odkazy
pro surfování mezi
www stránkami
Řádek pro
vyhledávání informací
„Nástroje“
Aktuální
www
stránka
Reklamní bannery tvoří
příjmy pro
provozovatele www
stránek
- 51 -
učební text
Panel Adresa, kde se nachází vždy adresa aktuálně načtené stránky, slouží k zadávání
adres internetových stránek a to buď manuálně zapsáním do vstupního pole, nebo klepnutím
na tlačítko se šipkou v pravé části, kde se otevře rolovací seznam již dříve použitých adres.
Když zadáme do panelu Adresa název disku počítače, dostaneme se k prozkoumávání
zadaného disku. Platí to i obráceně, když do panelu Adresa v okně složky zadáme adresu
nějaké www.stránky, změní se okno složky na okno programu internetového prohlížeče a
zadaná stránka se do něho načte.
Stavový řádek ve spodní části okna zobrazuje právě probíhající operaci, případně průběh
načítání stránky. V levé části je zobrazena adresa stránky, na kterou ukazuje odkaz, na němž
je právě kurzor myši.
3.2 Nastavení prohlížeče
Program Microsoft Internet Explorer vyžaduje po nainstalování, vytvoření připojení k
Internetu a prvním spuštění pouze jednoduché základní nastavení filtru útoků, které můžete
potvrdit. Pokud byste chtěli v budoucnu nastavení změnit, můžete tak učinit jednoduše.
Převážnou většinu nastavení najdeme v dialogovém okně Možnosti Internetu vyvolaného
z roletového menu Nástroje, které se nově nachází v pravé horní části okna prohlížeče.
Nejčastěji navštěvovanou stránku můžeme nastavit jako domovskou, takže se zobrazí
jako první při každém spuštění aplikace Internet Explorer nebo po zadání tlačítka Domů na
panelu nástrojů. Stránku nastavíme příkazem Nástroje, Možnosti Internetu… a na kartě
Obecné do pole Domovská stránka napíšeme požadovanou adresu domovské internetové
stránky.
Do pole „adresa“
napište adresu
vybrané webové
stránky
Tlačítkem
„Odstranit“ můžete
vymazat historii
prohlížených
webových stránek
3.3 Základní práce s prohlížečem
Hlavní funkcí Internet Exploreru je prohlížení webových stránek. Adresu požadované
internetové stránky zapíšeme do Panelu Adresa a potvrdíme klávesou Enter. Adresu lze
vybrat ze seznamu dříve použitých adres kliknutím na šipku v pravé části Panelu Adresa.
Oproti předchozím verzím programu Internet Explorer není standardně zobrazen Řádek
nabídek (Soubor, Úpravy, Zobrazit, Oblíbené položky, Nástroje, Nápověda), pokud jej chcete
zobrazit nebo skrýt stiskněte klávesu Alt. Dále je možné zobrazit u levého okraje okna
- 52 -
učební text
prohlížeče příkazem Zobrazit, Panel aplikace Explorer podokna jednotlivých panelů a vybrat
požadovanou adresu. Nejčastěji se využívá podokno složky Oblíbených položek nebo
Historie.
Internetové stránky mohou být různě dlouhé. Je-li stránka delší můžeme se po ní
pohybovat kolečkem myši, případně klávesami Page Up a Page Down. Na začátek stránky se
dostanete klávesou Home a na její konec klávesou End. Pokud potřebujeme co největší
prostor pro internetovou stránku, přepneme okno prohlížeče pomocí klávesy F11 do
celoobrazovkového zobrazení.
Někdy se uspoří čas prací ve více oknech programu Internet Explorer. Zde se nabízí
možnost kliknout na odkaz druhým tlačítkem myši a z kontextové nabídky vybrat příkaz
Otevřít v novém okně nebo Otevřít v nové záložce. Stejně tak, pokud chcete otevřít novou
webovou stránku, můžete ji otevřít ve stejném okně, ale v nové záložce.
3.4 Správa navštívených adres
Abychom se pokaždé nemuseli složitě přebírat v obrovském množství existujících
webových stránek, stačí přidat pro nás zajímavou konkrétní stránku k oblíbeným položkám
příkazem Oblíbené, Přidat k oblíbeným položkám… Tento příkaz lze vyvolat také pomocí
ikony hvězdičky a hvězdičky se znaménkem plus v levé horní části okna programu. Odkazy
na stránky jsou pak vždycky pohotově po ruce ve složce Oblíbené. Odkazy je možné
přehledně třídit i do podsložek. Vyvolání požadované stránky se pak provede stiskem tlačítka
Oblíbené nebo ikony hvězdičky a zvolením příslušného odkazu v zobrazeném seznamu
položek.
Složka Oblíbené funguje jako každá jiná složka na počítači. Dostaneme se k ní
z internetového prohlížeče, z nabídky Start nebo z okna kterékoliv otevřené složky. Při
ukládání odkazu je možné stránku zpřístupnit off-line a můžeme ji prohlížet, i když nejsme
právě připojeni k Internetu. Takto nastavenou stránku je možné po připojení synchronizovat
(načíst do ní aktuální informace), což je možné také předvolit jako automatický proces.
V případě, že webovou stránku zapomenete přidat do seznamu Oblíbené položky nebo
na panel Odkazy, klepněte na tlačítko Historie na panelu nástrojů. V seznamu složky
Historie se zobrazí adresy, které jste navštívili postupně dnes, včera nebo i před několika dny
(standardně bývá nastaveno 20 dní). Příslušnou stránku zobrazíte klepnutím na její název.
4. Hledání, zpracování a ukládaní informací
Správná orientace a vyhledávání informací na internetu jsou jedny z nejobtížněji
dosažitelných dovedností a obvykle se získávají až delší praxí. Existuje však několik způsobů
a zásad, jak najít na Internetu požadované údaje, jak najít internetovou stránku, která vás
zajímá:
1. Známá adresa www stránky – po zapsání adresy zvolené stránky do pole
adresa v internetovém prohlížeči a stisknutí klávesy Enter se stránka začne
načítat
2. Odhad internetové adresy – většina adres českých firem má tvar
www.jmenofirmy.cz, což znamená, že se pokusím požadovanou adresu
odhadnout
3. Využití služeb vyhledávačů – pro účely, kdy chceme najít informace a
neznáme adresu, byly vytvořeny vyhledávací servery, které umožňují přístup
- 53 -
učební text
do katalogu internetových adres. Nejdůležitější vyhledávací servery v našich
zemích jsou www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.atlas.cz. Ve světě jsou to
pak www.google.com, www.yahoo.com, www.altavista.com, ad.
Existují dva základní způsoby vyhledávání informací na Internetu:
- Fulltextové vyhledávání, do vyhledávacího pole zvoleného serveru se zapíše
klíčové slovo nejlépe vystihující předmět vašeho hledání a po stisku tlačítka
vyhledat nebo klávesy Enter se zobrazí nabídka odkazů, které se k zadanému heslu
vztahují
- Katalogové vyhledávání, v katalogu zvoleného serveru postupujeme po „stromové
struktuře“ od obecného ke konkrétnímu, tzn. že z jednotlivých dostupných kategorií
si vybíráme takové podkategorie, které vedou k požadovanému cíli.
Ukládání informací
Informace z internetové stránky jsou k dispozici pouze do té doby, než přejdete na jinou
stránku nebo dokud nezavřete okno prohlížeče. Proto se informace v podobě textu nebo
obrázku ukládají na disk počítače pro pozdější použití.
Pro uložení kompletně celé stránky se všemi obrázky, ikonami, reklamou atd. do
libovolného adresáře se volí příkaz Soubor, Uložit jako… v nabídce Uložit jako typ volbu
Úplná webová stránka, pouze HTML Při ukládání této stránky vytvoří Explorer do stejného
adresáře, kam ukládá HTML soubor i složku se stejným názvem. Do ní pak umístí všechny
obrázky, které se stránkou souvisí.
Pokud vám stačí pro uložení informace pouze textová část internetové stránky, je třeba
při ukládání nastavit v dialogovém okně po zadání příkazu Soubor, Uložit jako… v nabídce
Uložit jako typ volbu Webová stránka, pouze HTML a program Internet Explorer uloží
pouze zdrojový HTML text a připojené obrázky vypustí.
Uložení samostatného obrázku:
Uložit lze i některou část z internetové stránky, např. obrázek. Při práci s obrázky
v aplikaci Internet Explorer přejděte ukazatelem myši na obrázek a klepněte pravým
tlačítkem. Z kontextové nabídky zvolíte možnost Uložit obrázek jako..., v otevřeném
dialogovém okně pro ukládání zadáte název souboru a vyberete adresář, kam se má obrázek
uložit.
Tisk
Zobrazenou internetovou stránku je možné vytisknout, přičemž tisk stránky odpovídá té
podobě, jakou vidíte na obrazovce. Klepnutím na příkaz Náhled v nabídce Soubor můžete
zobrazit náhled webové stránky a zjistit tak počet tisknutých stran. Dalším příkazem Vzhled
stránky z nabídky Soubor je možné nastavit parametry tištěné stránky jako je orientace,
velikost okrajů, záhlaví a zápatí. Vlastní tisk se spustí tlačítkem Tisk (ikona tiskárny) na
panelu nástrojů, nebo příkazem Soubor, Tisk… Pokud chcete tisknout pouze část stránky,
označte úsek, který chcete tisknout, vyvolejte dialogové okno pro tisk, označte volbu Výběr a
zadejte tisk. Některé stránky mají při tisku problém, že se konce řádků nevejdou na papír.
Jednou z možností je zkopírovat jejich obsah do textového editoru, upravit a zahájit tisk
z tohoto editoru.
- 54 -
učební text
5. Elektronická pošta
Elektronická pošta (e-mail) je služba Internetu, která umožňuje přenos elektronických
zpráv po celém světě. Vše, co je možné napsat nebo převést do počítačového souboru (text,
obrázek, zvuk, animace, tabulka atd.) lze poslat e-mailem daleko rychleji, snadněji a levněji
než poštou klasickou.
S připojením k Internetu se zpravidla u poskytovatele připojení získává e-mailová
schránka, což je ve skutečnosti určité místo na pevném disku poštovního serveru, kam se
umisťují jednotlivé zprávy, a ke kterému má přístup uživatel schránky pomocí hesla.
Vytvoření schránky dnes nabízí celá řada webových serverů (např. Centrum, Seznam, Tiscali,
Atlas ad.).
Každá e-mailová schránka je jednoznačně určena adresou, jejíž první část si volí uživatel
a druhou určuje poskytovatel. Nepoužívají se mezery ani diakritika. Obecný tvar adresy je
[email protected]. Znak @ uprostřed e-mailové adresy lze psát několika
způsoby: Alt Gr + v, Alt + 64 nebo z anglické klávesnice znak @, pocitac je server, který si
uživatel zvolil, a který se nachází v nějaké konkrétní zemi domena. Žádná internetová adresa
nemůže existovat dvakrát a naprosto jednoznačně identifikuje uživatele elektronické pošty.
Obecný tvar e-mailové adresy:
[email protected]
@ slouží k oddělení
schránky od názvu serveru
pocitac je server, který si uživatel
zvolil a který se nachází v nějaké
konkrétní zemi domena
První část adresy si volí
uživatel a určuje tak
název schránky
K e-mailové schránce lze v podstatě přistoupit dvěma způsoby. Terminálově programem
Internet Explorer pomocí protokolu http nebo klientsky protokolem POP3, kdy obsah
schránky je možné vybírat k tomu určeným programem (někdy se mu říká klient). Tento
program umožňuje i opačnou funkci, tj. vytvořit zprávu a odeslat ji do e-mailové schránky
adresáta. Pro práci s elektronickou poštou se tedy nejčastěji používá program Microsoft
Outlook Express, který je dodáván s operačním systémem Windows, nebo MS Office
Outlook z kancelářského balíku Microsoft Office 2007.
Výhodou těchto programů je, že pracují
ve dvou stavech – online a offline. To
znamená, že jsme připojeni k Internetu jen po
dobu stahování (příjem) nebo odesílání zpráv
a pro ostatní činnost se zprávami není
momentální připojení k Internetu zapotřebí.
- 55 -
učební text
6. Microsoft Office Outlook 2007
6.1 Pracovní prostředí a úprava základních nastavení
Program MS Office Outlook 2007 (správce elektronické pošty) obsahuje všechny
potřebné nástroje pro elektronickou komunikaci. Patří k nejrozšířenějším e-mailovým
klientům a je součástí skupiny programů Microsoft Office. Vylepšuje možnosti programu
Outlook Express. Nabízí především základní i pokročilou správu elektronických účtů, ale také
umožňuje práci s kontakty, úkoly a kalendářem. Na rozdíl od tzv. webového přístupu k emailu, který nabízí např. e-mailové freeservery (Seznam.cz, Centrum.cz,…) umožňuje se
zprávami pracovat lokálně, a to i v režimu Off-line, tedy když nejste připojeni k internetu.
Tento poštovní klient nabízí více možností práce se zprávami. Elektronické zprávy je možné
filtrovat, hledat v nich, řadit je, třídit do složek a archivovat.
Po spuštění aplikace (ikonou na ploše nebo tlačítkem v nabídce Start) přejdete rovnou do
úvodního okna programu, která je nastavena na základní funkci MS Outlooku, tedy na Poštu.
Další tři funkce programu mají svá vlastní okna a přepínání mezi nimi je v levé dolní části
úvodního okna programu. Jedná se o Kalendář, Kontakty a Úkoly. Začneme s funkcí Pošta,
kterou máme aktivní. Oproti Wordu a Excelu verze 2007 nemá Outlook v základním okně pás
karet, ale klasickou hlavní nabídku: Soubor, Úpravy, Zobrazit,… Pás karet je zobrazen až
v dialogu pro psaní nebo čtení zprávy. Okno tvořící levý sloupec obsahuje Složky s rychlým
přístupem a Seznam všech složek pošty. Následuje hlavní okno, které obsahuje seznam všech
e-mailů v aktuálně otevřené složce pošty. V základním nastavení jsou zde e-maily složky
Doručená pošta.
Hlavní
nabídka
Složky s rychlým
přístupem
Panel úkolů. Zde je zobrazen kalendář,
seznam aktuálních událostí, úkolů a
e-mailů určených ke zpracování
Seznam
všech složek
Outlooku
Náhled
aktuálního
e-mailu
Stavový řádek,
zobrazuje počet zpráv,
úkolů, či kontaktů
Přepínání základních
funkcí Outlooku
- 56 -
Seznam všech e-mailů nebo
panel úkolů nebo seznam
událostí a schůzek
učební text
Náhled aktuálního e-mailu si můžete zobrazit buďto vedle okna se seznamem všech emailů nebo pod tímto oknem. V pravé části okna programu Outlook se nachází Panel úkolů,
kde najdete kalendář, seznam aktuálních událostí a e-mailů určených ke zpracování. Pro
nastavení optimálních rozměrů lze výchozí rozdělení okna upravit přetažením dílčích příček a
dále je možné po zadání příkazu Zobrazit... zobrazit nebo skrýt jednotlivé části aplikace.
Změna zobrazení
podokna pro náhled
aktuálního e-mailu
Když se vrátíme ke správě složek Vaší elektronické pošty, tak nejčastěji se používá
složka Doručená pošta, do níž se stahují příchozí zprávy. Ve složce Pošta k odeslání se
hromadí zprávy, které jsme vytvořili, ale fyzicky ještě neodeslali. Odeslání proběhne až po
klepnutí na tlačítko Odeslat/přijmout vše…Do složky Odeslaná pošta se ukládají kopie námi
odeslaných zpráv a ve složce Odstraněná pošta jsou smazané zprávy. Do složky Koncepty
se ukládají zprávy rozpracované a nedokončené.
6.2 Vytvoření nového účtu
Vytvořením nového účtu se nastaví aplikace MS Outlook pro stahování zpráv z existující
e-mailové schránky na nějakém internetovém serveru (Seznam, Tiscali, Centrum apod.).
Zpravidla je to první krok, který musí uživatel pomocí Průvodce připojením k Internetu
provést po nainstalování a spuštění programu MS Outlook. Chcete-li přidat nový e-mailový
účet, potřebujete znát jeho název (jméno e-mailové schránky), heslo a adresu serveru příchozí
a odesílané pošty. Tyto údaje se zjistí od poskytovatele schránky.
Pro vytvoření účtu se použije příkaz Nástroje, Nastavení účtu… a na kartě E-mail se
zvolí tlačítko Nový…, dále pak zvolíte e-mailovou službu, pokračujete zadáním
následujících položek Vašeho e-mailu:
- jméno, které se bude zobrazovat příjemci pošty a může obsahovat i přezdívku,
název firmy apod. (např. Josef Malý)
- e-mailová adresa, která je zaregistrovaná na zvoleném serveru (např.
[email protected] )
- heslo, které používáme pro přihlašování na poštovní server
- 57 -
-
-
učební text
zvolíte e-mailovou službu
zadáte typ účtu neboli protokol
adresa poštovního serveru, v níž první část je pop3 (např. pop3.seznam.cz) udává
adresu počítače, na kterém je příchozí pošta pro uživatele
adresa serveru, přes který se bude pošta odesílat, zpravidla server našeho
poskytovatele připojení k Internetu (např. smtp.seznam.cz, nebo ismtp.tiscali.cz
atp.)
uživatelské jméno a heslo, které používáme pro přihlašování na poštovní server
uložení nastavení, klepnutím na tlačítko Dokončit potvrdíme zadané údaje
Každý uživatel si může vytvořit více e-mailových účtů. Dále je i možné k novému účtu
zadat některé doplňující informace příkazem Nástroje, Nastavení účtu na kartě E-mail
zvolením tlačítka Opravit.
6.3 Příjem, vytváření a odesílání zpráv
Hlavní činností v elektronické poště je přijímání a odesílání zpráv. Po stažení
z příslušného serveru a klepnutí na složku Doručená pošta je můžeme číst buď v okně
náhledovém, nebo v okně samostatném (poklepáním na zprávu v seznamu). Pravá horní část
okna aplikace se seznamem zpráv obsahuje několik sloupců, které sdělují základní informace
o zprávě. Jednotlivé sloupce lze přidat, odebrat nebo přesunout. Standardně jsou nastaveny
sloupce Důležitost, Připomenutí, Ikona, Příloha, Od, Předmět, Přijato, Velikost,
Kategorie a Příznak. Sloupec Od udává odesílatele, sloupec Předmět obsahuje stručně
název zprávy a sloupec Přijato pak sděluje datum přijetí. Po klepnutí na záhlaví sloupce je
možné zprávy seřadit vzestupně nebo sestupně a zabezpečit tak větší přehlednost.
V náhledovém okně je vidět pouze jakýsi přehled obsahu zprávy, což ve většině případů
stačí. Vlastní práce se zprávou je umožněna až po jejím otevření v okně samostatném, kde
můžete na zprávu odpovědět, předat ji dál případně provést jinou operaci.
Pás karet
s jednotlivými
záložkami
Odesílatel, jeho adresa,
předmět zprávy, datum
odeslání a seznam příloh
Text vlastní
e-mailové zprávy
- 58 -
učební text
Vytvoření nové zprávy se provádí stisknutím tlačítka Nová… Zobrazí se okno Nová
zpráva v podobě formuláře. Do polí Komu nebo Kopie napište e-mailové adresy všech
příjemců, kterým chcete zprávu poslat. Může jich být i více a jednotlivé adresy se oddělují
čárkami nebo středníky (;). Pole Kopie zpravidla určuje, komu byla zpráva poslána pouze na
vědomí. Nejedná se o primární adresáty zprávy, ale o osoby, které by měly vědět, že taková
zpráva byla odeslána. Chcete-li použít pole Skrytá, používá se, když nechceme, aby jejich
jméno bylo vidět, přejděte na kartu Možnosti a klikněte na ikonu Zobrazit pole skrytá. Do
pole Předmět napište název zprávy. Měl by vystihovat velmi stručně obsah zprávy a
nepoužívá se diakritika. Napište vlastní text zprávy a klepněte na tlačítko Odeslat na panelu
nástrojů. Pokud sestavujete zprávu v režimu offline, bude zpráva uložena do složky Pošta k
odeslání. Jakmile přejdete zpět do režimu online, zpráva bude automaticky odeslána. Chceteli uložit rozepsanou zprávu a později ji dokončit, klikněte na ikonu diskety úplně nahoře vlevo
u tlačítka Office.
K napsanému textu zprávy lze připojit další informace ve formě podpisu, někdy se
používá termín automatický podpis. Těchto podpisů můžete vytvořit i více, pro různé účely.
Na kartě Vložení klikněte na ikonu Podpis. Chcete-li vytvořit podpis, klepněte na tlačítko
Nový a zadejte jeho název a text do pole Upravit podpis. Následně vyberte, ke kterým
zprávám se má podpis přidávat.
Poštovní zprávy posílané elektronickou poštou mohou obsahovat přílohy. Přílohu může
tvořit libovolný počítačový soubor. Připojení přílohy ke zprávě se provádí rovněž na kartě
Vložení a to kliknutím na ikonu Vložit soubor. Připojené soubory se zobrazují v poli Příloha
pod předmětem zprávy.
6.4 Organizace zpráv
Po určité době se zprávy začínají hromadit a je nutné je roztřídit, případně odstranit. Tím
se udrží v datech pořádek. Ve složce Doručená pošta je proto vhodné si vytvořit podsložky
(klepnutí druhým tlačítkem myši na libovolnou složku s volbou příkazu Nová složka…) a do
jednotlivých podsložek potom zprávy přesouvat. Tato manipulace se provádí ručně
(kopírování a přesouvání), i když jde částečně zautomatizovat po stanovení podmínek (filtrů)
již při přijímání nové pošty, případně lze i nové zprávy přímo mazat (Spam, viry).
Pro označení více zpráv najednou za účelem přesunu nebo odstranění se využije klávesa
SHIFT pro spojitý výběr nebo klávesa CTRL pro nespojitý výběr.
Zprávy přesuneme do složky Odstraněná pošta příkazem Odstranit z kontextové
nabídky nebo stiskem klávesy DELETE. Po zadání příkazu Úpravy, Vyprázdnit složku
Odstraněná pošta, případně stejným příkazem z kontextové nabídky, budou zprávy z počítače
odstraněny. Tato operace může být provedena automaticky při ukončování programu, pokud
je zaškrtnuta volba Při ukončení vyprázdnit složku odstraněná pošta po zadání příkazu
Nástroje, Možnosti… karta Jiné.
Chcete-li zprávu uložit do souboru mimo složky programu Microsoft Outlook, klepněte
na příkaz Soubor, Uložit jako…, vyberte nové umístění a požadovaný formát (pošta, textový
soubor nebo HTML).
6.5 Adresář
Součástí většiny používaných klientů elektronické pošty je aplikace Adresář. Dovoluje
evidovat databázi osob, se kterými pomocí e-mailu komunikujeme. Adresář v aplikaci MS
Outlook se otevře zadáním příkazu Nástroje, Adresář… nebo klepnutím na ikonu Adresář
- 59 -
učební text
v panelu nástrojů. Z okna zprávy je možné adresář otevřít klepnutím na ikonu Komu, Kopie
nebo Skrytá.
Adresář se používáním elektronické pošty časem naplní sám, protože program
automaticky přidává adresy zpráv, na které se odpovídá. Pokud chceme sami přidat adresu
odesilatele zprávy do adresáře, klepneme na doručenou zprávu druhým tlačítkem myši a
z kontextové nabídky vybereme příkaz Přidat odesílatele do Adresáře. Další možností je
přidat kontakt ručně.
- 60 -

Skripta Informatika pro veřejnou správu 2

Transkript

Podobné dokumenty

Objekty na snímku Soubor

učební materiál

ve formátu PDF pro off

Základy MS Excelu 2007 jednoduše

JAK ZAŽÍT BOHA

digitální fotografie - Elearning VOŠ, SOŠ a SOU Kopřivnice

Doplněk refereční příručky pro Google SketchUp 6 Pro

Vypalování ISO obrazů na disk

Actis 7 WiFi

1. ESET NOD32 Antivirus

Moje Pohoda 10/2009

Nokia E61 - Uživatelská příručka

Jak vydělat peníze investováním do bytů a nemovitostí