Rozšíření místní komunikace Hasičská zbrojnice

2. ČÍSLO
ČERVENEC 2010
MK ČR E 19419
Realizace dotace z Programu obnovy
venkova Zlínského kraje v naší obci
Podíváme-li se na budovu
bývalé školy ve Lhotce, padne
nám jistě do oka nová střecha,
kterou vedení obce nechalo
zhotovit letos na jaře. Odstranil se tak její havarijní stav
hrozící zborcením a zatékáním vody do této stavby. Stalo
se tak i díky dotaci, kterou
naše obec získala z Programu
obnovy venkova Zlínského
kraje v letošním roce. Dotace
činila 478 000,- Kč, a tak
z celkového objemu díla
1 196 103,- Kč, nám pomohla
pokrýt téměř 40 %.
Obec počítá s tím, že následně,
v příštím roce, budou na této
budově provedeny další práce,
a to výměna oken a vstupních
dveří a nová fasáda, aby se tak
tato neoddělitelná část historie a současnosti naší obce,
kterou tato budova představuje, opět zaskvěla v celé své
kráse.
Účast Hradčovic v soutěži
Vesnice roku 2010
Do letošní soutěže Vesnice roku 2010 (celostátního rozsahu, organizačně rozdělené
na krajská kola a následně kolo celostátní)
se přihlásil rekordní počet soutěžících. Jen
ve Zlínském kraji to bylo 27 obcí. Letos poprvé
mezi nimi nechyběly ani Hradčovice. Hodnotitelská komise posuzující všechny oblasti
života obce, její činnost, kulturní, společenský a duchovní rozvoj, architekturu či celkový
vzhled a upravenost, nás navštívila v pondělí
14. června. Po úvodní prezentaci a doložení
požadovaných materiálů a dále např. kroniky
obce a kronik dalších spolků, plánu územního rozvoje, programu rozvoje vesnice a jeho
realizaci apod., si členové komise prohlédli
naši obec. Navštívili i místní knihovnu a podívali se na obec ze lhotské rozhledny. Nejvíce
komisi upoutala oblast středu obce, poloha
obecního úřadu, základní školy, multifunkčního
hřiště, kostela, zdravotního střediska, obchodu
a místního pohostinství U Holuba s danou vysázenou zelení. A i když jsme v soutěži s ostatními nejlépe obstáli hlavně v péči o místní
památky, na stupně nejvyšší to letos nestačilo.
I tak získané zkušenosti jsou jistě dobrou inspirací pro zapojení do této prestižní a nejnáročnější soutěže třeba v dalším období.
J. Popelka
DISTRIBUOVÁNO ZDARMA
Hasičská
zbrojnice
Jako Fénix z popela povstala hasičská
zbrojnice. Vlhká budova se zchátralou
střechou se díky finančním prostředkům
obce a rukou samotných hasičů a dobrovolníků proměnila k nepoznání. Zbrojnice má novou střechu, je odizolována,
má nové podlahy, sádrokartony, okna,
bude připojena na plyn a dostane novou
fasádu. Hasiči tak mají po letech důstojnou budovu.
Rozšíření místní
komunikace
Na Dolním konci, za přejezdem ČD, můžeme
již od června tohoto roku využívat novou, prodlouženou místní komunikaci. Tu nechala obec
zbudovat v plánované hodnotě 1 100 000,- Kč,
a to i s chodníkem pro chodce a s rozšířením
veřejného osvětlení. Stavbu provedla firma
SILAMO, s.r.o, Uh. Brod, která vyhrála výběrové
řízení. Samotné prodloužení této komunikace
má za cíl nejen zlepšení dopravní obslužnosti
v této lokalitě, ale stane se i součástí plánované cyklostezky, která by měla z těchto míst
vést podél levé strany řeky Olšavy až do Veletin. Zároveň s nově připravovaným územním
plánem obce je s touto komunikací počítáno
i v souvislosti s možnou výstavbou rodinných
domů.
Jan Popelka
Anketa mezi zastupiteli
Boží Tělo
Kříž ve Chrástce
Jaká z dosud nerealizovaných investic
v obci se vám v současné době jeví jako
nejpotřebnější?
Obnovená tradice průvodů po obci na svátek
Těla a Krve Páně i v tomto roce rozzářila Hradčovice pestrými kroji a vůní kadidla.
V neděli 11. 7. byl slavnostně posvěcen opravený
kříž ve Chrástce. Občané a farníci se při této
příležitosti rozloučili s panem farářem Pavlem
Vichlendou.
Josef Hruboš
Napadá mne současně řada investic, které
by se měly postupně určitě zrealizovat,
a to například odkanalizování části obce
u nádraží ČD, revitalizace zeleně a prostranství kolem kostela atd.
Ovšem otázka je směřována na investici
nejpotřebnější a byl bych asi špatný ředitel
školy, pokud bych neviděl, co nás ve škole
pálí, a nechtěl to napravit. Máme nová okna,
krásné hřiště, půdní vestavbu, ale nejvíce
se potýkáme s nevhodně řešenými prostory
v přízemí školní budovy. Konkrétně se jedná
o školní družinu, jídelnu a šatnu, jejichž uspořádání a velikost plně nevyhovují současným
požadavkům a normám. Proto se mi investice do těchto úprav jeví jako prioritní.
Petr Zemek
Poslední léta jsou časem rozumného budování. Nerealizovány zatím zůstávají větší
investice. Bude třeba řešit zvláště otázku
kanalizace problematických úseků a zřejmě
brzy i problém čištění odpadních vod. Další
otázkou, na kterou nemáme uspokojivou
odpověď, je péče o seniory. Považuji za nedůstojné, když lidé, kteří v naší obci stráví celý
život a přispívají k jejímu blahu, jsou v závěru
života vytrženi z domova. Vybudování domu
nebo možná lépe souboru menších staveb
pro spokojené stáří těch, o které se nemá
kdo starat, považuji za naléhavé, navzdory
všem ekonomickým potížím.
Anketu zpracoval Jan Šobáň
Povodeň 2. 6. 2010
Vernisáž výstavy
ke Dni matek
Letos u nás dostaly maminky k svátku nejen
obvyklou kytičku, ale i výstavu dětských prací.
Tu pod vedením svých učitelek připravili žáci
základní školy a děti ze školky.
Branný závod
a pohádkový les
I letos se uskutečnil tradiční branný závod, pořádaný hradčovskými hasiči a myslivci. Pro nepřízeň počasí byl odložen na sobotu 26. 6. Závod
proběhl hladce, k radosti dětí i pořadatelů.
Přípravné práce na obecním úřadu trvaly celý
týden. Bylo třeba naaranžovat všechny výkresy
na zapůjčené panely, a protože děti máme
šikovné a obrázků hodně, využilo se i nástěnek,
zdí, oken, zábradlí kolem schodiště… Prostě ani
kousek místa nezůstal ladem. Výsledkem byla
výstavní síň, pestrobarevná a veselá jako exotický papoušek.
Pozvánky na vernisáž konanou 9. května avizovaly krátký kulturní program, o který se postaraly
děti z MŠ, nadané recitátorky, děvčata z kroužku
flétny a FS Veleťánek. Všichni účinkující sklidili
potlesk vděčného a početného publika.
Po programu následovala prohlídka výstavy.
Orientaci usnadňovalo to, že každá třída měla
vyhrazen svůj prostor, pamatovali jsme i na naše
absolventy. Z obrázků se na nás usmívali skřítci,
princezny, voněly rozmanité květiny, tyčily
se majestátní stavby, vrčela auta a motorky…
Snad každá maminka našla výtvor svého
potomka. A kdo nepřišel, může se těšit
na výstavu příští, protože tato hezká akce určitě
bude mít své pokračování.
ZŠ Hradčovice
Turistický kroužek
První výlet turistického kroužku ve školním roce
2009/2010 se uskutečnil 3. října, kdy jsme
navštívili některá skaliska v okolí obce Lidečko
na Vsetínsku. Nejznámější z nich jsou bezesporu
Pulčínské skály, chráněné pod názvem NPR Pulčín – Hradisko, které již leží v CHKO Beskydy.
Jedná se vůbec o největší pískovcové skalní
město v moravské části Karpat s mnoha skalními stěnami, kamenným mořem a dalšími skalními útvary. Celé město jsme si pečlivě prohlédli
a nezapomněli jsme ani na svačinu na vyhlídce
ve vrcholové Zámčiska, kde dříve stával dřevěný
skalní hrad. Zajímavostí místa je i to, že spadá
do oblasti výskytu velkých šelem medvěda
a rysa. Po prohlídce Pulčínských skal a okolí jsme
ještě zamířili na nedaleké Čertovy skály, které
jsou oblíbeným výletním místem horolezců. Zde
jsme se též dozvěděli něco o historii těchto skal
a jejich vlivu na místní pověsti. Stejně, jako jsme
na začátku výletu přijeli do malebného Lidečka
vlakem, stejně jsme odcestovali i domů.
Další výlet se uskutečnil 24. října, kdy už nám
ale počasí tolik nepřálo. Vydali jsme se vlakem
do Vések, odkud jsme zamířili do lesa Hluboček,
ležící mezi obcemi Míkovice a Hluk. Prošli jsme
část místních turisticky značených cest a prohlédli si Kamenů búdu, překrásnou památnou
hrušeň nebo „přehradu“ u Míkovic. Pěkný výhled
na Dolnomoravský úval se nám naskytl z vrcholu
Hluboček, který vlastně tvoří samotný okraj horstva obrovského karpatského oblouku a „vyrůstá
z roviny Panonské pánve. Značný rozruch v našem
turistickém kroužku vyvolalo třeba i hledání plodů
pod vzácným „jedlým kaštanem“.
Ačkoliv se počasí opět nevyvíjelo nejlépe, další
výlet se konal 21. listopadu. I tentokrát jsme
se vlakem svezli do Vések, odkud jsme pochodovali k rozhledně na Rovině u Javorovce. Prošli jsme se kolem tzv. „partyzánských zdí“
a kapličky Pany Marie Růžencové s pověstným pramenem výborné pitné vody, obklopeným krásnou přírodou významného krajinného
prvku „Kříb a mokřady u Olšovce“. Pokračovali
jsme dál kolem popovických rybníků, které jsou
i s přilehlým lesem a loukami dalším málo známým předmětem ochrany, pro tamější výskyt
ohrožené kuňky žlutobřiché, tentokrát dokonce
v Evropském měřítku v kategorii evropsky
významné lokality. Měli jsme i možnost bezpečně zpovzdálí a s výkladem člena místního
mysliveckého sdružení chvíli pozorovat průběh
honu, který je neoddělitelnou součástí hospodaření člověka v této krajině. Před polednem
jsme vítězně dorazili k rozhledně a po náležitém
odpočinku pokračovali dál přes Mistřice nad
údolím potoka Olšovec až do Hradčovic.
Následovala delší zimní přestávka, kdy
se pro špatné podmínky i krátké denní světlo
žádný výlet nekonal. V novém roce jsme započali sezónu 27. února čistě pěším výletem
do lesů v okolí Rovné hory, obzvláště do jejich
méně známých zákoutí v klidných potočních
žlebech se staršími kusy stromů. Po chvíli hledání se nám už podařilo najít první jarní květy
růžově kvetoucího lýkovce jedovatého.
Zanedlouho poté, 6. března, jsme vyšli pod Rovnou horu znovu, tentokrát však jinudy, směrem
k prakšickému rybníku. Pozorovali jsme hlavně
pozvolna se probouzející přírodu nejen v okolí
samotného rybníka. Při zpáteční cestě jsme
společně navštívili rozhlednu na Lhotce.
V následujících týdnech nám výlety znemožnilo
nevypočitatelné jarní počasí a poté velikonoční
svátky. Vyrazit na výlet se nám podařilo až svátečního 8. května, kdy jsme prostřednictvím
vlaku zavítali do vsi Osíčko v podhůří nejvyšší
hory Hostýnských vrchů – Kelčského Javorníků,
jehož vrchol bylo v plánu zdolat. Po boku dravých potoků jsme vystoupali strmými svahy pod
vrchol, odkud se nám dostávalo nádherného
výhledu do mírně zvlněné krajiny Hané. Procházeli jsme třeba kolem zajímavého místa starého dělícího vodního pruhu, kde se uprostřed
svahu dělil jeden potok na dva. Zajímavé bylo
také pozorovat v jeden okamžik krásně patrné
lesní výškové stupně, kdy se bukodubové lesy
na úpatí hory již plně zelenaly, zatímco stromy
v javořině na vrcholu hory byly takřka bez lístku.
Právě onen vrcholový les s místy „pralesovitým“ porostem je velkou vzácností a zachycuje
podobu typických zachovalých lesů Hostýnských vrchů. Všímavé oči si zde mohly například všimnout vzácných ale již odkvetlých
sněženek. Vrchol jsme nakonec úspěšně zdolali a po svačinovém odpočinku se vrátili zpátky
dolů do Osíčka a pak domů.
U památné hrušně (27. 2. 2010)
U památné hrušně nad Míkovicemi (24. 10. 2009)
U paměťního kamene v Hlubočku (24. 10. 2009)
U prakšického rybníku (6. 3. 2010)
U Čertových skal (3. 10. 2009)
U Kelčského Javorníku (8. 5. 2010)
V lese na Bílovicku (27. 2. 2010)
Činnost včelařů z Hradčovic, Drslavic a Veletin
Právě probíhá nejradostnější období včelařů,
vrchol včelařského roku, kdy si my, včelaři,
obvykle vytáčíme plné medníky kvalitního čerstvého medu. Vyvrcholení letošní sezóny však
nezačalo pro včelaře nejlépe, výkyvy počasí
typické pro poslední léta nám nepřály. Velkou
část období největší letošní snůšky, to je doba
kvetení ovocných stromů, řepky a lučních květů,
pršelo. Včelaři mluví o poklesu produkce medu
z první jarní snůšky v průměru o třetinu až polovinu a čekají, jaký bude další vývoj počasí, chování a pracovitosti včel ve zbývající části sezóny.
Už dnes je téměř jisté, že medu bude letos
nedostatek. I loňské zásoby měli všichni včelaři
na konci zimy vyprodané.
včelaři, daleko větší význam má, že si vytvoří
pozitivní vztah ke včelaření, rostlinám a přírodě
a budou mít předpoklad k tomu, aby se včelaři
stali později v životě. Zázemí a vybavení kroužku
se buduje postupně po malých krůčcích. Musím
říct, že by kroužek neexistoval bez práce pana
Miloše Čudy, vedoucího kroužku, používání jeho
včelnice a pomůcek, finanční podpory Obecních
úřadů a možnosti využívat prostory základní
školy. Děkuji všem, kdo mladým včelařům jakkoliv pomáhají, přeji členům kroužku hodně
úspěchů, radosti a vytrvalosti a všem včelařům
vydařený závěr včelařského roku.
Za ZO ČSV Hradčovice Jan Weiser
Farní pouť ke sv. Antonínovi
Mnohem lepší zprávou pro místní včelaře
i nevčelaře je založení včelařského kroužku
v Hradčovicích. Do kroužku dochází pravidelně 12 až 14 dětí. Jejich práce je vzhledem
k věku a tomu, že jsou všichni nováčci, zaměřená na prvotní seznámení s prací včelařů, překonání obav ze včel, získání zručnosti například
při výrobě včelích rámků a získání základů včelaření. S přibývajícími zkušenostmi dětí budou
jistě přibývat další aktivity, prohlubování znalostí, základy botaniky rostlin, které včely opylují, využívání jiných včelích produktů než medu,
výroba ozdob z včelího vosku a další. Nejbližším
cílem je pořízení nového úlu a včelstva, které
bude patřit jen kroužku a dětem. Oni i jejich
rodiny budou mít určitě velikou radost, až děti
přinesou domů med, na jehož výrobě se samy
podílely. Členové kroužku se nemusí hned stát
V sobotu 15. 5. 2010 jsem se zúčastnil spolu
s rodinou pěší pouti k sv. Antonínovi. Z domu
jsme vyšli v 7,15 hod směr fara Hradčovice.
Před farou se sešlo 15 poutníků. Proběhlo zde
zahájení modlitbou, četbou z Písma a krátkou
promluvou otce Pavla. Poté jsme směle vyrazili směr benzínka Veletiny, kde se připojili další
2 poutníci. Během výšlapu na kopec Podkopčí
jsme se zastavili u nového kříže. Úsek pěší pouti
v části náhorní rovina nad Podkopčím směr
Hluk, byl nejtěžším místem celého pochodu. Šli
jsme po polních a lesních cestách, které byly
po předchozích deštích silně rozbahněné, přesto se nezapomnělo na modlitbu růženec a zpěv
poutních písní.
Z Hluku do Ostrožské Lhoty se šlo po krásné cyklostezce, kde proběhlo setkání s poutníky jedoucími na kolech. Úsek cesty z Ostrožské Lhoty
ke kostelu sv. Antonína „výšlap na kopec“ byl
náročný, ale proti bahnu z lesa mnohem snazší.
Kolem 13,30 hod jsme všichni pěší šťastně
a se zpěvem doputovali na hezké poutní místo
u sv. Antonína. Připojili jsme se k poutníkům, kteří
dojeli autobusem a auty. Další průběh pouti byl
takový: mše svatá za farnost Hradčovice, křížová
cesta v krásně upraveném přírodním prostředí.
No a nakonec perfektně připravené pohoštění.
Díky Bohu za všechny lidi, kteří takové setkání
připravili a účastnili se ho.
Josef Fiksel
Stavební vývoj kostela v Hradčovicích a jeho památková ochrana
Navzdory barokní tváři je hradčovský kostel
Všech svatých mnohem starší stavbou – jeho
raná historie vystupuje jen v obrysech z mlhy
středověku. Kraj byl osídlen už před mnoha
tisíci lety, slovanské obyvatelstvo pak přišlo
někdy v průběhu 6. století a zde již zůstalo.
Vrchol představuje deváté století, kdy v nedalekém Starém Městě bylo významné centrum
Velkomoravské říše a zřejmě i sídlo arcibiskupa
Metoděje. Snad již tehdy byla osídlena lokalita
dnešní obce Hradčovice, ač pro tuto domněnku
postrádáme dostatečné archeologické důkazy
(viz článek Jiřího Pavelčíka v Hradčovských
listech č. 1/2008). Je možné, že už tehdy byl
v Hradčovicích sakrální objekt na místě dnešního kostela, jehož poloha je jedinečná. Více
by mohl napovědět až archeologický průzkum,
který v kostele a jeho okolí dosud proveden
nebyl. Zatím jediným vodítkem kromě archivních zpráv a samotné podoby chrámu je odkrytá
fasáda v roce 1936. Při opravě byla tehdy
z vnějšího pláště kostela sejmuta omítka. Pozornost upoutalo zdivo chrámu, které prozradilo
mnohé o stavebním vývoji. Odborné posouzení
provedl dr. Karel Svoboda z Památkového úřadu
v Brně. Shledal čtyři vývojové stupně stavby.
Informace z jeho výzkumu zaznamenal farář
P. Jindřich Koželuha v Pamětní knize obce Hradčovice, odkud je čerpali další badatelé. (Kronika
je uložena v SOkA Uh. Hradiště, fond OÚ Hradčovice; fotografie a spisový materiál je uložen
rovněž v SOkA, fond FÚ Hradčovice, spis Oprava
kostela; dále je bohatý materiál ve fondu OÚ UH
– technické oddělení, stavební záležitosti církevních budov – Hradčovice; oboje zatím není
inventárně zpracováno. Reprodukované fotografie jsou z těchto fondů, za laskavé svolení
k publikování děkujeme pracovníkům okresního
archivu, zejména paní PhDr. Ludmile Hobzové).
Nejstarší stavební fázi Svoboda datoval do 13.
století, tam zařadil podezdívku a po jednom klenutém oknu v každé z obou stěn chrámu (fáze
výstavby kostela jsou označeny na fotografiích čísly). Okna byla později vyzděna kamenem
a jsou nyní částečně překryta později vybudovanými opěrnými pilíři. Do druhého stavebního
období zařadil Svoboda výše položená okna,
stejně jako raně gotickou střílnu v jižní obvo-
dové chrámové stěně. (Nemusí se však jednat
nutně o střílnu, mohlo to být primitivní okno
k přisvětlení prostoru, které se v případě nepříznivého počasí ucpávalo.) Podle názoru odborného komisaře Svobody se shoduje ráz zdiva
z tohoto druhého stavebního období se strukturou zdiva hradu Cimburka u Koryčan z jeho nejrannější stavební fáze (1322–1333). Tehdy měl
kostel podle Svobody už čtyři okna. Během třetího stavebního období na konci 15. či začátku
16. století byl chrám opět zvýšen, zbudován
byl transept, čímž vznikly boční kaple kostela,
a pro zvýšení pevnosti zdí nesoucích klenbu
byly zbudovány opěrné pilíře a kleštiny. Chrám
byl tehdy opatřen 8 okny. Čtvrté období je podle
Svobody barokizování chrámové lodi a novostavba kostelní věže, která nahradila dřívější
dřevěnou zvonici na hřbitově. Tyto úpravy byly
provedeny v 17. a 18. století.
Zdá se, že periodizace stavby kostela provedená dr. Karlem Svobodou před téměř osmdesáti lety je v podstatě správná. Pravděpodobné
jako dnes byla i tehdejší síla zdí (pokud nepočítáme vnitřní i vnější zesílení podpírající klenbu).
Kostel musel být proto na svou dobu poměrně
velký. Vzhledem k rozestupu zdí, které tehdy
ještě nebyly opatřeny opěrným systémem, lze
předpokládat plochý dřevěný strop. Nevíme,
jak bylo řešeno kněžiště. Je možné pravoúhlé
zakončení nebo lze předpokládat někde v místech nynějšího křížení lodí půlkruhovou románskou apsidu nebo novější gotickou polygonálu,
podobnou nynějšímu stavu. Současný presbytář je však zřejmě až dílem pozdějších úprav
v druhé, třetí nebo i možná čtvrté fázi stavby.
Datování však bude zřejmě vždy jen přibližné,
poněvadž pro ně postrádáme oporu v písemných pramenech. Srovnání
druhé fáze s Cimburkem je
možné, ale konkrétnější údaje
asi sotva získáme. Pokud byl
tehdy kostel zvětšován, bylo
to relativně krátce po výstavbě
původní stavby. Muselo to mít
svůj důvod, třeba v poničení
původní stavby. (Napojení zdiva
druhé fáze, které je v některých
místech níže než horní strana
původního okna, napovídá,
že jeho část byla rozebrána.)
Další, třetí stavební fáze, mohla
být provedena koncem 15. století nebo ve století 16., jak Svoboda předpokládal. Důvodem
mohla být rovněž zchátralost. Tehdy zřejmě
získal kostel současnou půdorysnou podobu
i umístění oken a byl poprvé zaklenut. Současná
klenba je ovšem barokní, byla postavena tedy
během poslední rekonstrukce v druhé polovině
17. století či až po obnovení samostatné farnosti
(respektive jako kaplanské lokacie) v roce 1756.
Roku 1757 byla na jeho rekonstrukci vydána
poměrně značná částka. Toto by odpovídalo
i obecnému vývoji, kdy po klidném 16. století
následovalo krvavé století válek, v 18. století
pak nastal postupný rozvoj. Víme, že v důsledku
třicetileté války byl chrám v troskách. V roce
je, že nejstarší sediment spadá skutečně do 13.
století, ba možná je i starší. Převážně drobné
kameny, které byly použity, připomínají obvyklé
románské kvádříkové zdivo. Otázkou je velikost
tehdejšího kostela, poněvadž předpokládaná
prvotní stavba ve tvaru obdélníku měla mít stejnou šíři jako současná. Pravděpodobně stejná
1644 píše uherskobrodský farář, který spravoval i okolní farnosti, že: „Kostely pak v dědinách
sotva od synagog židovských vnitřně rozeznané býti mohou, leč krom chatrného oltáře,
a že někde leckdes kousek ztrhaného obrázku
leží a neb visí; mimo jeden kalich v bezoltářním
kostele vlčnovským. – Kostel v dědině Hradčo-
vicích neohražený, více dír v střeše má než šindelů, všech jiných věcí obnažený, aniž se v něm
sloužiti může a tři dědiny náležející k němu
dokonce žádného důchodu mně dáti nechtějí.“
I později si tento kněz na Hradčovjany stěžuje:
„Exempl ist die Öde Kirche in dem Dorf Raczowicz, darinne schon vom Vielen Jahren hero
der Gottesdienst wegen Boszheit Vnnd Betrüglichkeit deren darzu Gehörigen Pfarrkinder nicht
gehalten worden.“ (Příkladem je pustý kostel ve vesnici Hradčovice, kde se již několik let
pro zlost a podvodné chování tamních farníků
nekonaly bohoslužby.) Bylo to důsledkem nejen
války, ale i násilné rekatolizace, poněvadž obyvatelstvo bylo ve zdejším kraji prakticky výlučně
protestantské. Zcela jiná situace byla v 18. století, tehdy byli Hradčovjané už horliví katolíci,
kteří řádně odváděli desátky a starali se o kostel, ač dlouho patřili pod správu vlčnovského
faráře. V 18. století byly zbudovány oltáře včetně
sochařské výzdoby, boční oltáře byly realizovány
v roce 1783.
Oltáře jsou zděné, zdobené štukovými figurami.
Do nedávného restaurování byl uprostřed retabula na hlavním oltáři moderní a umělecky hodnotný obraz všech svatých od Františka Peňáze
z 60. let 20. století. Na oltář se po nedávné
opravě vrátil původní zrestaurovaný obraz,
pocházející pravděpodobně z první poloviny 19.
století. (V SOkA Uh. Hradiště je dochována korespondence ohledně nových oltářních obrazů, viz
foto návrhu.) Po stranách retabula jsou původní
sochy archandělů, stejně tak i u obou bočních oltářů, a to sv. Kateřiny a Barbory na oltáři
P. Marie Lurdské (dříve sv. Rodiny) a sv. Judy
Tadeáše (?) a dominikánského světce bez atributů na oltáři Srdce Ježíšova (dříve sv. Anny).
Sochy v nikách bočních oltářů jsou novější,
Srdce Páně je z roku 1905. Poměrně hodnotný
je obraz svaté Anny v boční kapli.
Klenba chrámové lodi, kněžiště i bočních kaplí je
valená s výsečemi. Patky klenby dosedají na přízední pilíře završené drobnou římsou. Zděná
kruchta je podklenutá pruskými klenbami. Později, v roce 1965, byla při budování prostoru
pro nové varhany zvětšena již bez zaklenutí rovným podhledem. Věž s valeně zaklenutým podvěžím je na svém vrcholu zakončena klenební
plackou, dříve pokrytou taškami. Nad ní je helmice krytá stanem. Nad křížením lodi je barokní
sanktusník, původně obložený šindelem. Nyní
jsou obě věže oplechovány. Vstupní dveře v hlavní
ose kostela i z jižní strany jsou opatřeny barokním
kamenným ostěním. (pokračování na straně 6)
Stavební vývoj kostela v Hradčovicích a jeho památková ochrana
(dokončení ze strany 5)
Cenné jsou ocelové plátované barokní dveře
mezi sakristií a kněžištěm. Sakristie byla dříve
menší a s klenutým stropem.
Stavba hradčovského kostela je cenná svou historií i současným využitím. Je důležité, že chrám
slouží svému účelu v současnosti a není mrtvou
památkou. Jak je z uvedeného zřejmé, během své
historie se kostel nacházel mnohokrát na pokraji
existence. Naposledy tomu bylo v polovině 19.
století, kdy kostel nevyhovoval kapacitně a také
jeho technický stav nebyl nejlepší. Proti jeho zboření se však postavily úřady, proto se plánovala
stavba nového kostela na jiném místě, v lokalitě
Fertály, mezi cestami na Hradiště a Napajedla.
Novostavba byla již projektově připravována
a jednalo se o nákupu pozemků. (Tehdy tato část
obce ještě zastavěna nebyla.) Nakonec ze stavby
sešlo (o tomto projektu, stejně jako např. o stavbě
nové farní budovy, pojednáme v některém z příštích čísel Listů), což bylo pro původní chrám
záchranou, neboť jako opuštěná nevyužívaná
stavba by záhy zchátral zcela (podobně jako
brodský farní kostel sv. Jana Křtitele, který byl
téměř jedno a půl století bez využití a jen šťastnou shodou okolností se dochoval). I tak byl
na počátku 20. století Hrabovský kostel ve špatném stavu. Proto se přistoupilo k opravám fasády
a za druhé světové války i k nahrazení havarijního
krovu a k výměně původních dřevěných šindelů
za pálenou bobrovku.
Mimořádná stavebně historická hodnota kostela vyžaduje velkou míru citlivosti při všech
jeho úpravách včetně okolí. Je chvályhodné,
že nedávné restaurování oltářního retabula mu
vrátilo původní podobu, stejně tak je dobře zvo-
Poradna pro uživatele sociálních služeb
BEZPLATNĚ VÁM PORADÍME!!
 v hledání vhodné sociální služby,
 s žádostí o příspěvek na péči, o dávky státní sociální podpory,
důchody, dávky a výhody pro zdravotně postižené,
 s uzavíráním a kontrolou smluv o poskytování soc.služby,
 se vším co souvisí se sociálním zabezpečením,
 poskytneme informace rodinným příslušníkům a osobám pečujícím.
Využijte našich služeb, jsme tu pro:
 osoby se zdravotním postižením a seniory,
 rodiče dětí se zdravotním postižením,
 opatrovníky osob zbavených způsobilosti k právním úkonům,
 rodinné příslušníky a ostatní pečující osoby.
NRZP ČR – Regionální pracoviště pro Zlínský kraj
Poradna pro uživatele sociálních služeb Zlín
www.poradnaprouzivatele.cz
email: zlinporadnaprouzivatele.cz
Kontakt:
Gahurova 5265
760 01 Zlín
budova Domu kultury
tel. 575 570 700
len materiál nového obětního stolu, ambonu
i dlažby presbytáře, byť provedení nemá žádnou
uměleckou hodnotu. Poněkud problematické
je, že dlažba je leštěná, což platí i pro podlahu
celého kostela. Tato úprava působí nedobře
ve vztahu k prostému charakteru barokního
vesnického kostela. Je také škoda, že během
malování na přelomu 70. a 80. let byly nešikovností malířů znehodnoceny obrazy na stropě lodi
a na vítězném oblouku. Podobně nejednoznačně
vyznívají i úpravy okolí kostela, zvláště zničení
starých kamenných schodů a jejich nahrazení
cizorodým materiálem. Pochvalu si naopak
zaslouží oprava zídky kolem areálu někdejšího
hřbitova, podobně jako její prodloužení vedle
schodů. Stejně tak se daří v dobrém stavu udržovat dva kříže u kostela a schodů.
O chrám bylo vždy obtížné pečovat, zvláště
v době reálného socialismu, kdy nebylo ani
snadné získat kvalifikované odborníky či vůbec
materiál pro opravy. Dnes je situace zcela
odlišná, mnohem více záleží na osvícenosti zadavatele a jeho citu pro památky. Navzdory všem
těžkostem je kostel ve své podstatě dochován
a nebyl zásadním způsobem poškozen. Věřme,
že i budoucí generace budou o kostel dobře
pečovat jako předchozí. A nejedná se jen o stavební věci, vždyť třeba jen květinová výzdoba
podtrhuje krásu kostela. Chrám Všech svatých
představuje i urbanistickou dominantu Hradčovic, které patří takto k nejkrásnějším vesnicím
Slovácka. Tomu by mělo být podřízeno i budování veřejných i soukromých objektů, abychom
nám svěřený poklad předali i Hradčovjanům,
kteří přijdou po nás.
Petr Zemek
V poli na paloučku, u potůčku
stojí naše kaplička.
Kaplička je maličká,
v ní přebývá a žehná nám naše dobrá,
Lurdská Matička.
U ní se schází, děti, mladí, staří.
Přespolní a celá naše vesnička.
Je tam opravený pramen, kterému požehnal
náš duchovní otec Pavel.
(neznámý autor)
Zajímavé Hradčovské stránky:
Poradenské dny:
Út
8:00 – 16:00
Čt
8:00 – 16:00
(přestávka 12:00 – 13:00)
po dohodě, lze domluvit schůzku i mimo
uvedené poradenské dny
www.prirodahradcovska.estranky.cz
Naši jubilanti
4. 9. Marie Janošková, Hr. 7
27. 9. Marie Kadlčíková, Lh. 32
27. 9. Ludmila Novotná, Hr. 204
100 let
90 let
85 let
Hradčovské listy, zpravodaj pro občany Hradčovic a Lhotky. Vydává Obec Hradčovice, odpovědní redaktoři Petr Zemek, Josef Hruboš a Jan Šobáň.
Podepsané příspěvky zasílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo odevzdávejte v kanceláři obecního úřadu.