REVIZOR

REVIZOR
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL
1. Charakteristika doby, ve které se dílo odehrává, uvedení historické souvislosti
Děj této divadelní hry se odehrává za časů carského Ruska v malém ruském městečku na počátku
třicátých letech 19. století, v prvních letech vlády cara Mikuláše I.
Dílo spadá do literárního směru: kritický realismus:
- zesílená kritičnost, autor upozorňuje na negativní jevy (úplatkářství)
- zobrazení každodenního života
- demokratizace ve výběru postav (chudí i vysoce postavení lidé)
- autor se nevrací k minulosti, upřednostňuje současnost
2. Autor – jeho život a přehled tvorby
Nikolaj Vasiljevič Gogol
1809 - 1852
Zakladatel ruského realismu a dramatik světového významu. Pocházel z drobné venkovské
ukrajinské šlechty a životu na venkově věnoval své první dvě díla.
Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol
hrál – zásadně ženské role. Láska k divadlu mu zůstala. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a
zázračné dítě. Po studiích žil od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent gymnázia se uplatnil nejprve
jako ministerský úředník (problematika státní správy mu tak byla blízká), pak jako univerzitní
profesor, ale nesmrtelnost mu zajistila jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Ve
svých dílech používá groteskní pohled na společnost spojený se satirickou nadsázkou.
Gogol trpěl žaludečně-střevní nemocí, která drtila jeho duševní rovnováhu. Lékaři mu doporučovali
Mariánské Lázně. Gogol poslechl lékaře a 16.července 1839 přijíždí do Mariánských Lázní, kde tráví
celý měsíc a sbírá zde matriál na své slavné dílo Mrtvé duše.
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho
díla jsou povídky, v nichž plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s
fantastickým.
Dílo: Revizor, Mrtvé duše, Petrohradské povídky
3. Dílo – pojmenování literárního druhu, základní děj, charakteristika postav.
Literární druh: drama. Jedná se o satirickou divadelní hru – komedii – o pěti dějstvích.
Chlestakov je úředníček, který je na cestě domů k otci. Ve hře v karty prohrává všechny peníze a
nemá, čím by v hostince zaplatil. V těžké situaci mu pomůže zvláštní náhoda. Městský hejtman
Skvoznik dostane od přítele z Petrohradu dopis, že do města přijede na zapřenou z Petrohradu
revizor. Skvoznik je pln strachu, protože si vedl v úřadě stranicky a bral úplatky. Svolá úřední osoby
města, stejně úplatné, jako je sám, a radí se s nimi, jak by revizora měli uvítat, aby získali jeho
přízeň. Tu přijdou dva statkáři Dobčinskij a Bobčinskij s tím, že revizor už přijel a že se usadil v
hostinci. Domnělý revizor je Chlestakov. Městský hejtman se ihned vydá do hostince, aby
domnělého revizora přivítal, a nabídne mu ve svém domě byt a že za něj zaplatí dluh u hostinského.
Chlestakov tak rád přijímá roli revizora. Krajský sudí Ťapkin i poštmistr Šepkin, učitel i jiní úředníci
se předstihují, aby se zavděčili panu revizorovi, podplácejí ho a nabízejí mu půjčky. Přicházejí i
kupci a měšťané, jedni s dary, jiní se stížnostmi na úplatné úředníky. Městský hejtman provází
revizora městem, ukazuje mu školu, trestnici, ale všude dá nejprve nahonem udělat pořádek.
Chlestakov se chlubí svými známostmi v Petrohardě a Skvoznik mu nakonec nabídne ruku své dcery.
Chlestakov přijímá. Sluha Osip vysvětluje svému pánovi, že podvod musí někdy vyjít najevo a tak
přemýšlejí, jak by zmizeli. Chlestakov namluví svým hostitelům, že jede ke svému bohatému strýci
pro svolení k sňatku a že se brzy vrátí. Před odjezdem napíše svému příteli list, v němž si pochvaluje,
jak se měl mezi hlupáky v újezdním městě dobře. Městský hejtman dá poštmistrovi pokyn, aby
zadržel všechny dopisy do Petrohradu, aby se snad o hejtmanových pletichách v Petrorhradě
nedozvěděli. Tak se dostane do rukou poštmistra také list Chlestakovův. Celá komedie, kterou s
měšťáky Chlestakov zahrál, vyjde najevo. Hejtman zuří, všichni se obracejí na statkáře Dobčinského
a Bobčinského, že to oni s tím revizorem začali. V tom však vstupuje strážník, že přijel skutečný
revizor.
Hlavní postavy :
Chlestakov - člověk sám o sobě zcela bezvýznamný a s náramnou libostí využívá všeho, co je mu
nabízeno; zprvu nemůže pochopit, proč mu všichni tak podlézají, ale když to zjistí, náramně si to
užívá; je "vyčuraný", trochu přitroublý a jedná bez rozmyslu, ovšem na druhou stranu zná své
hranice (nebo spíše jeho sluha Osip ví, co se děje a svému pánovi to vysvětlí), proto včas z města
odjíždí
hejtman - asi nejváženější postava v celém díle; nekompromisně vládne městu a poměrně hodně lidí
se ho bojí, ale zároveň spoustu obyvatel si na něj stěžuje - využívá jich; je to totiž starý podvodník a
úplatkář; ve chvíli, kdy do města dorazil revizor, se z něho stává ustaraný, podlézavý a především
poměrně důvěřivý člověk; po zasnoubení jeho dcery s Chlestakovem se se svou ženou vidí jako
velký pán Petrohradu; netrvá ovšem dlouho a je naopak zdrojem posměchu pro ostatní
poštmistr - prostoduchý až naivní; život je mu jen sbírkou zajímavých historek, které pro své
rozptýlení shledává v rozpečetěných dopisech
Osip - sluha Chlestakova, který o sobě ví, že je chytřejší než jeho pán; rád se na něj dívá shora
4. Charakteristika jazykových prostředků díla a autorova stylu.
- Převažují spisovná slova
- jazykem autor charakterizuje jednotlivé postavy
- Jelikož děj se odehrává v ruském prostředí, jsou zde užita výhradně ruská jména.
- V knize najdeme i obecnou češtinu a lidové prvky: krindapána, sakramente, polívka, pakáž, holota,
brloh, ouřádek, pumpnout (okrást)…
- Gramatika některých slov se liší od dnešních pravidel, dnešního upřednostňování: rety (namísto
rty), hrát v karty
- Slova německého původu: rajtovat, vinšovat, šturmovat
- cizí slova: person, asesor, ekvipáž…
5. Hlavní myšlenka díla
Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském
provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž
charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím.
Autor chtěl ukázat, jací lidé zaujímají v mikulášovském Rusku významná úřednická místa,
upozornit, jak nízká je kulturní a mravní úroveň těchto úředníků, kteří hlavní smysl svého života vidí
v braní úplatků …
- kritizuje moc peněz, pomocí kterých se mění charakter osob
- ostrá kritika carského Ruska (tajní policisté jezdili do ruských měst, aby kontrolovali poslušnost
úředníků)
- dílo je nadčasové (i dnes korupce a úplatkářství)
6. Zajímavosti
Revizor měl premiéru roku 1836 v Petrohradě, měl veliký úspěch a především mladými lidmi,
studenty a pokrokovými literárními kritiky byla hra přijímána s nadšením. Gogol se však stal terčem
útoků vyšší společnosti, o níž Gogolova komedie pronesla zdrcující soud. Právě těm bylo určeno
motto knižního vydání hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“
Námět k Revizorovi poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom,
jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka. V té době totiž nebylo ničím
neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký státní úředník, aby se přesvědčil, zda je
vše v pořádku. Bylo to dáno tím, že car Mikuláš I., vědom si toho, že jeho režim není v Rusku nijak
zvlášť oblíben, zřídil zvláštní tajnou policii, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se
vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti vládě nebo proti církvi, nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné
spolky. Stávalo se tak, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo
revizního úředníka.