1) O autorce: Sestra M. Sixtina Cabrajo Galvez je členkou

Komentáře

Transkript

1) O autorce: Sestra M. Sixtina Cabrajo Galvez je členkou
1) O autorce:
Sestra M. Sixtina Cabrajo Galvez je členkou kongregace Dominikánských sester misionářek
sv. Sixta. Filozofii a spiritualitu studovala na Pontifikální Univerzitě sv. Tomáše Akvinského v Římě,
teologii na Teologické fakultě sv. Jana Evangelisty v Palermu v Itálii. Pokračovala v postgraduálním
studiu Ekumenické spirituality na Ekumenickém Instituě v Bossey ve Švýcarsku. V současnosti je
odpovědná za Studentský dům sv. Kateřiny v mateřinci v komunitě sv. Sixta v Římě. Dále ve své
kongregaci má na starosti pastoraci povolání. Může být kontaktována na adrese:
[email protected]
2) Titulek lectia
Světlo, jež bude zjevením pohanům a sláva pro tvůj lid Izrael.
3) Datum lectia: 2. únor AD 2016
Uvedení Páně do chrámu
Jazyk originálu: neuveden
4) Lectio
Lectio je inspirováno textem evangelia: Lk 2, 21-31
Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla
dříve, než jej matka počala. dyž uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli
Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: vše, co je
mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – a aby podle ustanovení Zákona
obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud
nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli
Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé
spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj
lid Izrael.“
Další texty: Mal 3, 1 – 4 (Žid 2, 14 – 18), Žl 24
5) Studium
První dvě kapitoly sv. Lukáše by neměly být chápány jako “historie” v dnešním slova smyslu.
Pohanokřesťanské komunity se zrodily díky obráceným Židům, ale zároveň byly odlišné
od Židů. Křesťané v Lukášově době postupně krůček za krůčkem objevovali, že Ježíš přišel, aby
naplnil proroctví Starého Zákona, aby odpověděl na nejhlubší touhy lidského srdce. Nicméně Nový
Zákon se občas stal kontradikcí, rozporem (Lk 2, 34) a působil napětí. Lukáš ukazuje na postavě
Panny Marie, jak se můžeme přizpůsobit novému aniž bychom byli nevěrni starému.
V prních dvou kapitolách sv. Lukáše se vše točí kolem Janova a Ježíšova narození. Atmosféra
je plná něhy, chvály a písní, protože na Ježíšovi se konečně zjevila Boží milost a on naplní sliby dané
otcům. Zde jsou vyvýšeni anawim (např. Alžběta a Zachariáš, Marie a Josef, Anna a Simeon, pastýři).
Tajemství jejich velikosti spočívá ve věrnosti zákonu Božímu a v jejich naději na naplnění božích
příslibů.
Naděje Anny a Simeona se naplní tehdy, když vedeni Duchem, spatří chudý mladý pár a jejich
obřezané novorozeně. Prorocky rozpoznají, že toto dítě je světlo, jež bude zjevením pohanům, sláva
pro tvůj lid Izrael. V tomto textu vyniká Lukášovo oblíbené téma: trvání či naléhání na působení
Ducha sv. a na modlitbě; pozornost vůči jednání a spoluúčasti žen; neustálý zájem o potřebné a chudé.
Simeon, “pohnut Duchem Svatým” vítá Mesiáše, kterého nazývá “potěchou” Božího lidu
(Izraele a Církve dneška). Nazývá ho “světlem” a dnešní liturgie začíná právě světlem, zapálením
svící.
6) Meditatio
Dnešní liturgický svátek je rovněž dnem zasvěceného života, dnem těch, kteří se
následováním Ježíše stávají světlem světa. Stávají se světlem a následně také znamením rozporu, jak
Svatý Otec řekl: “Ve společnosti naplněné efektivitou a úspěchem je váš život “menšinou”, slabosti
maličkých a empatie s těmi, kteří nemají žádný hlas, se stává Evangelium znamením rozporu.”
Anna a Simeon jsou písní večera života a mesiánského rozbřesku. Simeon vytuší, že Ježíš je
Spasitel, který s vidlemi v rukou (podle Janova obrazu) třídí zrno od plev. V přítomnosti Ježíše
nemůže nikdo, ani uvnitř Církve, zaujmout postoj vlažnosti nebo diplomacie. Jsme buď s Ním nebo
proti Němu. V radikálním hledání Ježíše bychom měli být připraveni přijmout důsledky naší věrnosti
Ježíšovi – pokud se nechceme stát temnotou.
Nunc Dimittis je závěrečnou modlitbou, je pečetí celého vyprávění. Je to slavnostní
pozdravení, hymnus požehnání a chály Boží, radosti a víry v pomazaného, díkůvzdání. Život každého
zasvěceného člověka, každého kazatele Evangelia milosti bude světlým a radostným svědectvím
pravdivého bratrství a sesterství. Ve světě rozervaném temnotou, individualismem, šplháním po
sociálním žebříčku, násilím, beznadějí a pesimismem nás Ježíš zve, abychom byli pokorným a
houževnatým světlem jeho Světla.
7) Oratio
Vzdal od nás, Pane, nebezpečí stát se temnotou. Ať nejsme přemoženi snem nevěrnosti. Dej
nám svoji milost a své slitování, abychom vždy žili ve věrnosti Kristu, skutečnému světlu, které není
nikdy skryto (S32 Chromatious de Aquileia, 4).
8) Contemplatio
Když se dívám na Marii, Simeona a Annu, ptám se sám sebe, zda cesta ticha, naděje,
vytrvalého naslouchání Slovu, modlitby a poddajnosti tomu, co ode mne Bůh žádá se pro mne stává
mimořádnou cestičkou denního setkávání s Pánem či odvahou ke společnému zpěvu hymnu
požehnání a milosti uprostřed všeho jeho stvoření.