Nečekaná setkání

Anime: Full metal Panic! Fumoffu a The second Raid
Nečekaná setkání
„Ještě než začneme s dnešní výukou, ráda bych vám představila vaši novou
spolužačku. Xia Yu Lan se k nám přestěhovala se svojí starší sestrou z Okinawy, tak ji tu
hezky přivítejte. Pokud byste měla nějaké otázky nebo potřebovala pomoct, můžete se obrátit
na třídní předsedkyni Chidori Kaname.“ Třídní učitelka ukázala na modrovlasou dívku sedící
v zadní části třídy. Ta se zvedla a lehce uklonila, aby si ji dívka mohla dobře prohlédnout.
Krátce ji pozdravila a zase si sedla.
„Jestli chcete, můžete o sobě vaší nové třídě něco povědět.“ Vyzvala ji. Pohledy všech
ve třídě se stočily k štíhlé dívce s červenýma očima a dlouhými černými vlasy, pečlivě
vyčesanými do dvou pevných drdolů.
Yu Lan o kousek předstoupila a začala velmi tichým jemným hlasem vyprávět o sobě
a svojí sestře Yu Fan, se kterou se do Tokia přestěhovaly po smrti svých rodičů, kteří tragicky
zahynuli při bombovém atentátu na velvyslanectví. Hovořila plynule, možná monotónně
a zcela bezvýrazně, vyjma chvil, kdy se zmínila o sestře. Už z jejích slov bylo patrné, že k ní
má velmi vřelý citový vztah.
Když skončila, nezůstalo ani jediné oko ve třídě suché. Vyjma jediného páru očí,
černovlasého kluka s rozcuchem na úplném konci třídy, jehož pohled byl stejně prázdný
a upřený jako jeho nové spolužačky. Jejich oči se střetly a vzájemně se přeměřovaly, zatímco
učitelka pronášela upřímnou soustrast a přála jí, aby se jí na Jindai high school dařilo dobře.
„Prosím, sedněte si, kde bude místo, ať můžeme začít.“ Vyzvala ji učitelka. Yu Lan se
pomalu rozešla. Všichni spolužáci po ní soucitně pokukovali a v duchu ji litovali. Ona ale
měla pohled jen pro toho kluka Sagaru Souskeho, jehož oči prozrazovaly stejně jako ty její.
Oba si prošli nejedním peklem a viděli až příliš mnoho zlého, než aby je mohlo něco jako
smrt ještě rozhodit.
Zazněl školní gong, který ohlašoval konec vyučování. Kaname si uklízela sešit do
tašky. Byla hluboce zamyšlena, proto úplně nadskočila, když uslyšela tichý hlas nové
spolužačky velmi blízko sebe. Prudce sebou trhla, načež si hlasitě oddechla.
„To jsi ty. Úplně jsi mě vyděsila. Vůbec jsem tě neslyšela, chodíš jako duch.“
Vzhlédla a zasmála se. Yu Lan stála vedle ní s kamennou tváří, na které se nepohnul ani sval.
Kaname lehce znejistěla.
„Omlouvám se.“ Pronesla ploše.
„Uhm… potřebuješ něco?“ Zeptala se, když jí prázdný pohled dívky a nastalé ticho
znervóznilo.
„Ukážeš mi to tu?“ Otázka znějící spíše jako rozkaz Kaname zaskočila.
„Jsem tu nová, nevyznám se tu. A ty jsi třídní předsedkyně. Máš mi to tu ukázat.“
Dodala, kdyby jí snad nedocházel důvod, proč si vybrala právě ji.
Chidori byla Yu Lan zaskočena. Přišla jí divná, i její chování bylo podivně chladné
a odměřené, ale nakonec to přisoudila všem těm traumatům, kterým byla nebohá dívčina
vystavena.
„Jistě! To není problém!“ Zasmála se, aby zakryla vlastní nervozitu, a rázně se zvedla.
„Chidori, pokud se ti nechce, mohu to vzít za tebe.“ Kana nadskočila toho odpoledne
podruhé. Prudce se otočila na nově příchozího.
„Sakra, Sousuke! Kolikrát ti mám říkat, že máš na sebe upozornit, když k někomu
přijdeš, a ne takhle děsit lidi!“ Vyjela na něj zostra. Mladík jí čelil s klidnou tváří.
„Však jsem na sebe upozornil. Oslovil jsem tě.“ Modrovláska si hluboce povzdechla.
Yu Lan celou scénu sledovala s nezájmem.
„Jeho si nevšímej,“ mávla opovržlivě směrem k Sousukemu rukou, „kde začneme? Co
třeba- !“
„Chidori, stejně si myslím, že bys to neměla dělat.“ Oslovená se po něm ohlédla se
značným despektem.
„A můžeš mi říct, co tě k tomu zase vede?“ Její hlas zněl unaveně a odevzdaně.
Sousuke se občas choval divně. Vlastně skoro pořád, a přestože věděla, že není tak úplně
normální, dokázaly ji jeho občasné výplody dost zkazit náladu. Jako teď.
Sousuke chvíli pozoroval zcela netečnou Yu Lan. Nezdála se mu. Nebyla mu sice
povědomá, ale jeho vojenský smysl mu napovídal, že s ní není něco v pořádku. Byla
podezřelá, a o to víc, když se motala kolem Chidori.
„Není to bezpečné.“ Málem sebou sekla o zem. Už zase!
„Jasně protože tu za každým rohem číhají teroristi, do učitelského sboru se infiltrovali
bomboví atentátníci a zdravotní sestřička je ve skutečnosti šílená vědkyně, která by na mě
chtěla dělat pokusy,“ vyjmenovala prvních několik absurdních příkladů, které ji zrovna
napadly.
„Teď ještě přijdeš s tím, že Yu Lan je jednou z nich,“ protočila očima. Sagara nehnul
při své odpovědi ani brvou.
„Přesně tak.“ To už Chidori nevydržela, vytáhla svůj novinový vějíř a za hlasité rány
Sousukeho praštila, až se to rozlehlo po celé místnosti.
„Z něj si nic nedělej,“ pronesla otráveně k Yu Lan, „je to jen vysoce paranoidní
vojenský maniak, co si myslí, že pobral všechnu moudrost světa!“ Poslední slova adresovala
přímo chlapci, který si právě mnul zátylek.
„Ale Chidori, mám důvodné podezření-“Ještě než to dořekl, přistála mu druhá.“
„Au, Chidori, to bolelo.“
„Jestli sis nevšiml, tak nás tvoje podezření absolutně nezajímají!“ Sjela ho na dvě
doby.
„Ale Chidori!“
„Už máte hotovo, pane Službo na odpadky?“ Zamračila se, výhružně si dala ruce
v bok a z očí jí sršely blesky. Sousuke polknul a zavrtěl hlavou.
„Tak se koukej starat o svoje, než začneš strkat nos do cizích záležitostí!“ Vykřikla
a drapla Yu Lan v podpaždí a vyvedla ji ze třídy, zanechávajíc tam Sagaru s podmračeným
pohledem samotného. Ta holka se rozhodně chovala podezřele!
„Omlouvám se za něj. Obvykle takový není. Nevím, co to do něj zase vjelo. Moc čte
ty svoje vojenské časopisy a pak si na jednoho z nich hraje. Bohužel tím spíš leze na nervy
všem v okolí. Zvlášť, když svým chováním něco způsobí.“ Yu Lan na to jen přikývla, že to
bere na vědomí, ale jinak se víc nevyjádřila. Chidori z ní byla dost nesvá. Snažila se s ní
během prohlídky navázat komunikaci, ale kromě krátkých úsečných odpovědí z ní příliš
nedostala. I co se týkalo jejích skromných dotazů, omezovaly se výhradně na polohu
důležitých místností v budově školy. Úplně na závěr si Kaname nechá knihovnu.
„A to je všechno.“ Otočila se na Yu Lan s úsměvem. Nemohla se zbavit pocitu, že je
ráda, že je prohlídka konečně za nimi a ona ji může nechat svému osudu. Yu Lan přejela
místnost krátkým pohledem. Udělala pár kroků směrem k policím.
„Mohla bys mi ukázat, kde tu co najdu?“ Otočila k ní ten děsivě prázdný pohled.
Kaname se nervózně zasmála.
„Jistě, od toho jsem přece třídní předsedkyně, abych nováčkům jako ty pomáhala.“
Zamaskovala to a velmi ochotně ji provedla mezi policemi až do zadních koutů.
„A tady najdeš učebnice do angličtiny,“ ukázala na poslední řadu knih. Yu Lan se
rychle rozhlédla, načež rychle vytáhla z tašky chloroformem napuštěný kapesník a hbitě ho
přiložila Kaname před ústa.
„Kana-chan!“ Ozvalo se náhle za jejími zády. Když se Yu Lan prudce ohlédla, uviděla
přibíhající světlovlásku s velkými brýlemi, úsměvem na tváři a všudy přítomným foťákem
v ruce. Ještě než doběhla, schovala onen kapesník zase do tašky.
„Kana-chan! Tady jsi, stalo se ti něco?“ Dělala si o Chidori starost, hned jak doběhla.
„Jen omdlela.“ Dostalo se jí rychlé odpovědi od Yu Lan, která Kaname podpírala,
když se zase vzpamatovala.
„Ah, Kyoko!“ Zvedla Chidori pohled a lehce potřásla hlavou.
„Jsem v pořádku, jen se mi na chvíli zatmělo před očima. Nedělej si starosti, jsem
v pořádku.“ Zasmála se bezstarostně, jak se jí přestala točit hlava.
„Asi tlak. Měla bys víc pít,“ poučila ji hned její domnělá zachránkyně.
„Asi máš pravdu, děkuji.“ Lehce se jí uklonila a se smíchem se podrbala za uchem.
„Ty jsi ta nová spolužačka, viď? Nechceš jít se mnou a Kaname nakupovat do města?“
Kyoko se okamžitě ujala příležitosti, jak poznat novou tvář. Ale oslovená krátce zavrtěla
hlavou.
„Už něco mám. Musím domů. Sestra na mě bude čekat.“ Než se obě nadály, otočila se
a pohledem se střetla se Sousukem. Rozešla se. Stejně tak i on. Šli proti sobě pomalu, neustále
se sledovali pohledy. Minuli se, aniž by padlo jediné slovo, ale to napětí mezi nimi bylo téměř
hmatatelné. Oba se měli před tím druhým na pozoru. Zůstal stát a sledoval ji, dokud mu
nezmizela za rohem.
„Chudák holka. Nemá to lehké.“ Pokývla soustrastně Kyoko hlavou a podívala se po
své kamarádce. Ta souhlasně přikývla.
„Chidori, jsi v pořádku?“
„Sousuke, jen se mi zatočila hlava nic víc! Kolik se vás ještě zeptá?“ Zněla
podrážděná odpověď.
„Yu Lan mě uchránila od pádu, když se mi to stalo, jen abys věděl!“
„Měla by ses před ní mít na pozoru.“ Chidori málem šla do kolen.
„Posloucháš někdy vůbec, co říkám?!“ Přejela si zdrceně dlaní po tváři.
„Sagara-kun, s Kanou chceme jít do města na nákup. Nechceš jít taky?“
„Kyoko!“ Zhrozila se Chidori.
„Nakupovat?“ Kyoko nadšeně přikyvovala.
„Dobrá, bude to pro mě cenná zkušenost.“ Chidori v té chvíli měla pocit, že nastal
konec světa.
„To bude katastrofa.“ Zašeptala polohlasem.
„Selhala jsem.“ Yu Lan seděla na posteli vedle své starší sestry, která ji konejšivě
objímala a hladila po zádech.
„Vyrušily nás.“ Yu Fan si opřela hlavu o její a mlčela. Obě sledovaly malé rádio.
V něm to nejprve zapraskalo, než se ozval hluboký mužský hlas.
„Kdo?“
„Spolužačka.“
„Měla jsi ji odstranit.“ Káraná sklopila hlavu, jako by na sobě cítila mužův pronikavý
pohled.
„Byl tam ještě divný kluk. Je pořád kolem ní. Myslím, že mě podezřívá.“ Její hlas už
tak tichý se skoro ztrácel v pilotní kombinéze její sestry. Muž přesto dobře slyšel každé slovo.
„Jaký kluk?“ Tón jeho hlasu se zcela změnil.
„Jméno!“ Bylo z něj cítit napětí a jistá nedočkavost.
„Sousuke Sagara.“ Nastalo ticho přerušené až chraplavým smíchem občas přerušeném
praskotem statické elektřiny.
„Kashime, Kashime.“ Smích trval ještě několik dlouhých minut, než ho ostře přerušil
skoro dávivý kašel.
„Myslím, že taková přátelská návštěva neuškodí.“
„Včerejší nakupování bylo super. Musíme Sagaru vytáhnout častěji!“ Kyoko nadšeně
štěbetala, zatímco se s Chidori blížily ke škole. Jen vstoupily na pozemky, ozvala se
ohlušující detonace z prostor šaten.
„Ale ne! Už zase!“ Kana se rozběhla a už za běhu vytahovala novinový vějíř. Její rána
byla nezvykle silná, až to Sousukeho porazilo.
„Co to má zase znamenat!? Nemůže být den, abych si normálně nedošla do šatny a
neměla se do čeho přezout, protože ty to vyhodíš do povětří?!“ Sjela ho na dvě doby.
„Do mojí skřínky se někdo vloupal.“ Oplatil ji zcela klidný pohled. Pro něj byla
samozřejmost v takovém případě podezřelou věc odpálit. Kana si hořce povzdechla. Už zase!
„Hele! Sagara-kun. Co to je?“ Kyoko došla ke zničenému botníku, kde se válela
začouzená kovová krabička. Sousuke se zamračil a už vymýšlel, jak ji taky rozmetá explozí.
Ještě, než stihl položit rozbušku, schytal první ránu.
„Žádné exploze! Uhni!“
„Ale, Chidori!“ Zhrozil se, ale zabránit jí v otevření nestihl. V krabičce ležel úplně
obyčejný dopis.
„Vidíš? Žádná bomba.“ Podala mu ho. Sousuke se zamračil a dopis si vzal.
„Hm, co tam je? Není to dopis od nějaké tajné ctitelky?“ Kyoko hned dokumentovala
celé dění jejím malým foťáčkem.
Sousuke dopis opatrně otevřel. Vzápětí vytřeštil oči a nevěřícně zíral na jediné slovo
na papíře. Chidori, ještě před chvílí pekelně naštvaná, překvapeně pozorovala jeho výraz plný
skoro až zděšení. Něco takového u něj ještě nikdy neviděla.
„Sousuke?“ Opatrně ho oslovila, ale nereagoval. Zkusila mu zamávat před očima, a
když ani to nezabralo, zatřásla ho. Dopis mu vypadl z rukou. Na běloskvoucím papíře stálo
jediné slovo – KASHIME.
„To už vážně přeháníš!“ Chidorin naštvaný hlas se nesl celou chodbou.
„Okamžite vypadni, ty úchyle!“ Vzápětí dveřmi dámských záchodů vyrazilo nad
světelnou rychlostí Sagarovo tělo, které zastavilo až nárazem do stěny pod oknem.
„A opovaž se sem ještě vkročit!“ Kolem Chidori plála ohnivá aura, když za sebou
třískla dveřmi.
„Sagara-kun? Děje se s tebou něco? Od rána se chováš divně. Co to vůbec bylo za to
slovo?“ Kyoko šla náhodou kolem. Neušlo jí, že od té doby, co si Sousuke ráno přečetl ten
dopis, byl jako vyměněný. Zase se choval jako v době, když sem nastoupil. A Kana byla, jak
se patří, podrážděná. A to nikdy nebylo dobré.
Sousuke se s oporou postavil a promnul si zátylek. Hned se obezřetně rozhlížel, jestli
se kolem nepotuluje někdo podezřelý. Kyoko si povzdechla a vydala se za Kaname dovnitř.
Nestačila s ní ani prohodit pár slov, když se z venku ozval holčičí křik. Chidori rozrazila
dveře a už se ani neptala, proč ten vojenský maniak ohrožuje zdejší studentku zbraní na zemi.
Rozmáchla se a sejmula ho, až odletěl na místo, kde před chvílí skončil. Tentokrát se už ani
neunavovala na něj křičet. Naštvaně odcházela, až jí raději všichni uhýbali z cesty.
Byla na něj naštvaná. Ani ona nechápala jeho náhlou proměnu. Co to mělo znamenat?
A ten jeho pohled ráno? Jako by na něj z toho dopisu vyskočil samotný duch. Nešlo jí na
rozum, proč by zrovna on, měl mít strach z jednoho slova. Co vůbec znamenalo? Kashime?
Nic jí to neříkala a Sousuke byl ten poslední, koho by se šla zeptat.
Zaplula do třídy, která se postupně zaplňovala. Dokonce i pan seržant se dostavil a
hned strhnul poprask, když zadržel spolužáka, co jí jen šel vrátit sešit. Pomalu jí to lezlo na
nervy. Jestli to takhle půjde sál, zblázní se z něj.
Naštěstí brzo začala hodina a do dění zasáhla třídní učitelka. Sousuke dostal trest za
svoje hrubé chování a opět mu byla zabavena jeho zbraň.
Konečně byl zjednán pořádek a hodina mohla začít. Krátce po začátku se rozezněl
rozhlas.
„Slečna Kaname Chidori, dostavte se, prosím, na ošetřovnu.“ Kana se udiveně
rozhlédla po spolužácích. Učitelka ji přikývnutím dovolila opustit třídu.
Když odcházela, ani se neohlédla na Sousukeho, který jí vyprovázel přimhouřeným
pohledem. Jemu se to nelíbilo ani náhodou. Obzvlášť, když zjistil, že Yu Lan se na hodinu ani
nedostavila.
Podezříval ji. Byl si jist, že to náhlé omdlení Chidori, nebyla náhoda. Stejně jako si byl
jist, že z ní včera cítil lehký závan chloroformu, když ho míjela. A dnes ten vzkaz. Byl jen
jediný člověk na světě, co znal jeho jméno z války. A ten měl být přeci mrtvý! Sám ho shodil
do moře, kde jeho AS explodovalo! Nemohl to přežít! Tohle nešlo přežít!
„Sagaro!“ Přímo před ním třískla učitelka knížkou, až ho opět přivedla do přítomnosti.
Pokud se nehodláte účastnit hodiny, nemusíte tu být! Už takhle jste nadělal problémů dost!
Začněte laskavě dávat pozor!“ Vzhlédl k učitelce. Nepřemýšlel dlouho.
„Omluvte mě, prosím!“ Rázně se zvedl, což učitelku zaskočilo. Než se zmohla na
slovo, vystřelil, jak namydlený blesk.
Chidori zaklepala na dveře ošetřovny. Po vyzvání vstoupila dovnitř.
„Volala jste mě?“ Zeptala se ženy sedící k ní zády. Místo odpovědi se dočkala jen
přikývnutí a pokynu prstem, aby přišla blíž. Kana se zamračila. Tohle chování zdravotnice se
jí zdálo podezřelé, ale přesto k ní došla. Její oči se rozšířily úžasem, když místo zdravotnice
spatřila starší kopii Yu Lan.
Chtěla se otočit a utéct, ale to už ji mladší sestra pevně chytla a dala jí nůž na krk.
„Co mi chcete?!“ Vykřikla a snažila se bránit, ale Yu Lan jí pevněji přitiskla čepel ke
krku.
„Au!“ Vyjekla, když jí ostří lehce škráblo a pár kapek krve jí steklo na límeček školní
uniformy.
„Nevrť se.“ Pokárala ji Yu Fan stojící přímo před ní.
„Pusťte mě!“ Probodla ji naštvaným pohledem, ale dle její rady se nepohnula.
Nechtěla, aby jí mladší sestra podřízla krk.
„Co po mě chcete? Nic jsem vám neudělala!“
„Můžu ji podříznout?“ Yu Lan se prosebně podívala na sestru. Chidori úplně
zamrazilo, jak neosobně to znělo. Naštěstí starší ze sourozenců zavrtěla hlavou.
„Ne, chce ji živou. Jinak by nepřišel. Zanech mu vzkaz a jdeme.“ Chidorin pohled se
ještě víc rozšířil strachem, když viděla, jak jí ostří nože klouže podél krku.
„Ne!“ zaječela.
Sousuke neváhal a už za běhu vytahoval svoji náhradní zbraň. Už z dálky zaslechl
dívčin výkřik.
„Chidori!“ Do jeho hlasu se promítly obavy i strach. Dveře na ošetřovnu rozkopl a
dovnitř vletěl v parakotoulu. Zbraní mířil do míst, kde už dávno nikdo nebyl. Otevřeným
oknem dovnitř proudil slabý větřík. Doběhl k němu, ale nikde nic neviděl, ale přesto tušil, že
tam někde se schovává únosce.
A na stole od něj čekal vzkaz. Modrý pramen vlasů a vedle něj opět to jméno –
Kashime.
„Zopakuj to, Urzu-7!“
„Kaname byla unesena. Pravděpodobně Japonkou jménem Xia Yu Lan.
Pravděpodobně použila AS. Gauron žije. Právě se snažím únosce vystopovat přes sledovací
zařízení v Chidoriných náušnicích.“
„Sousuke, ty ses zbláznil! Počkej na posily, a dokud nedorazí, nic nepodnikej!“
„Negativní, Urzu-2. Než posily dorazí, může být Chidori…“ Větu schválně
nedokončil. Jemu samotnému se honil v hlavě jeden hrozný scénář za druhým. V každém
z nich figuroval Gauron a jeho praktiky. Prudce zatřásl hlavou, aby ty představy vyhnal.
Málem přitom srazil protijedoucí auto. To se zatroubením uhnulo.
„Sousuke! Co se to u tebe děje?!“ Ozvala se z jeho vysílačky v uchu Melissa.
„Řídím.“ Zněla nevzrušená odpověď.
„Cože?“
„Pošlu vám data z vysílače, abyste ho mohli sledovat.“
„Radši se soustřeď na provoz, chlapče.“ I Kurz zněl jako by si o jeho spolubojovníka
dělal obavy. Zvláště, když se opět zvalo skřípění brzd a další série klaksonů.
„Neboj se, tvoji parťáci tě v tom nenechají. Už jsme s Urzu-2 na cestě. Hlavně se do tý
doby nezabij.“
„Neříkej to! Víš, že to přináší smůlu!“ Okřikla ho jeho nadřízená.
„Signál se přestal pohybovat!“ Přerušil jejich malou roztržku.
„Jsem na místě!“
„Urzu-7! Čas doletu je pět minut. Vyčkej na místě. Upravujeme kurz cílového
přistání.“
„Signál ukazuje na velký opuštěný komplex. Jdu dovnitř!“
„Urzu-7! Slyšel jsi rozkazy?!“
„Zadní vchod je otevřený. Vede tu schodiště. Slyším kroky. Jdou ze shora.“
„Urzu-7! Zastav!“ V odpověď jim bylo dunění Sousukeho kroků po schodech.
„Sousuke!“ Melissin výkřik zanikl v ohlušující střelbě.
„Sousuke!“ O okamžik později vysílačka plně ohluchla a ozýval se jen dlouhý
nepřerušovaný tón, jak došlo ke ztrátě spojení.
Sousuke málem doplatil na svoji chvilkovou nepozornost, když ho, jakmile vlezl do
otevřených dveří, přepadla Yu Lan. Nebýt náhody, kdy ve tmě málem zakopl o hranu prahu,
setnula by ho ještě ve dveřích. Takhle mu jen oběma katanama zkrátila sestřih na temeni
hlavy.
Jak nad sebou uslyšel svistot čepelí, šel okamžitě do kotoulu a střílel do míst, kde ještě
před chvilkou stála. Pohybovala se příliš rychle, než aby ji jeho kulky dokázaly zasáhnout.
Sagara nepřestával pálit, zatímco utíkal vpřed před smrtícím ostřím. Ani si nevšiml, že ho
hned na začátku, zlehka škrábla ostřím na krku a přetnula tak drát od vysílačky.
Utíkal jak o život a nepřestával za sebe pálit. Dívka se tomu k jeho neuvěření dokázala
bez problémů vyhnout. Po celou dobu boje se jí na tváři nehnul ani sval. Její rudý pohled byl
pevně fixován na něj a čepele kolem ní tančily skoro samy. Sousuke si začínal brzy
uvědomovat, že pokud se něco nestane, že ho brzo zažene do kouta a dostane ho.
Jako na zavolanou uslyšel z venku známou střelbu z AS. Kurz a Melissa konečně
dorazili. Ale i na ně už čekalo velmi dobře vybavené AS včetně zkušené pilotky Yu Fan.
Ačkoliv stála proti přesile, měla až příliš na vrch a byla si toho vědoma.
Bitva zuřila jak venku, tak i uvnitř. Yu Lan zatlačovala Sousukeho stále víc do kouta.
Stávalo se stále častěji, že uskočil jen na poslední chvíli. Zbyl mu poslední zásobník a nůž,
kterým se snažil v tuto chvíli jen velmi chabě bránit. Proti dvěma katanám s ním měl
pramalou šanci. Bylo to jako přemlouvat smrt, aby ještě chvilku počkala.
Přesto se nevzdával. Poháněla ho myšlenka na Kaname, která je Gauronovi vydaná na
milost a nemilost. Dokázal si představit, co za hrůzy jí může právě teď dělat. Ne, musí něco
vymyslet a nesmí se u toho nechat naporcovat jako ryba do sushi.
Nakonec zasáhnul osud nebo vyšší moc, když budovou otřásla blízká exploze jednoho
z výbušných granátů AS. Strop nad nimi se uvolnil a velký kus spadl přímo mezi ně, že oba
stačili sotva uskočit. Sousuke v tu chvíli neváhal ani chvíli, vytáhl poslední zásobník a ještě
při úskoku vypálil.
I když to bylo krajně nemožné, jeho smrtelné ráně se dokázala vyhnout a kulka jí
strefila jen ho pravé ruky. Nicméně dívka potom už neútočila. Snad to bylo tím, že mezi nimi
zel ten kus stropu a dělil úzký prostor na dvě poloviny, nebo tím, že nechtěla riskovat, že ji
během přelézání zastřelí úplně.
Stála na druhé straně a nezaujatě hleděla do černého ústí jeho hlavně. K jeho velkému
překvapení se potom otočila a odešla. Ostří kovově zvonilo o podlahu, jak vedle sebe táhla
obě katany.
Neváhal a rychle se rozběhl do posledního patra. Schodiště bylo trochu poničeno
blízkou explozí, občas musel zalehnout, když se do budovy zabodával jeden náboj vedle
druhého, jak venku mezi sebou bojovali jeho druhové.
Na posledním patře ho čekal jediný odemčený a otevřený pokoj. Vpadnul do něj
v parakotoulu, zbraní ihned zamířil na muže v posteli, kolem kterého stál jeden přístroj za
druhým, a vzájemně vydávaly kakofonii zvuků. V ruce držel zbraň a mířil jí na opodál
spoutanou Chidori s roubíkem v ústech a vyděšeným pohledem.
„Chidori!“ Vykřikl Sousuke a zamračil se na Gaurona, jeho dávného nepřítele, kterého
už dvakrát zabil a stejně ten chlap pokaždé přežil.
„Tak se opět setkáváme, Kashime!“ Zasmál se.
„Ty AS už nejsou, co bývali.“ Muž na něj upíral pobavený pohled.
„Zase se to přehřálo, když se to aktivovalo, takže mi to sice zachránilo život, ale
udělalo to ze mě doživotního mrzáka. Není to ironie osudu?“ Zasmál se ještě hlasitěji, až se
z toho rozkašlal.
„Jsem, rád, že jsi přišel Kashime. Chyběl jsem ti?“ Vysmíval se mu, zatímco Sousuke
křečovitě svíral zbraň v ruce.
„Chtěl bys mě zastřelit?“ Pronesl sladce Gauron.
„Udělej to.“ Tenhle požadavek Sagaru zaskočil.
„Nebo tě k tomu budu muset přinutit?“ Zamával svou zbraní, aby si uvědomil, na koho
že to vlastně míří.
„Co uděláš? Necháš mě zastřelit tu tvoji kočičku, abys mě mohl předat spravedlnosti,
nebo vezmeš spravedlnost do svých rukou a zastřelíš mě? Co? Kashime?“ Chidori vytřeštila
oči a začala zuřivě vrtět hlavou a skrz roubík vydávala dost vyděšené zvuky.
„Kashime! Jak se rozhodneš?! Zastřel mě!“ Gauronův fanatický smích se stupňoval.
Sousuke pohledem těkal z jednoho na druhého.
„Notak, Kashime. Ty nejsi jako oni. Kde je ten kluk, kterého jsem znal. S tím čistým
pohledem, který znal jen zabíjení a smrt. Podívej, co s tebou Mithril udělal?! Kde je ten kluk
teď?! Můj Kashim! Tak střílej! Zastřel mě!“ Zakřičel a jeho prst na spoušti se pohnul.
„Kashime!“ Sousukeho pohled při každém Gauronově slově potemněl. Když ten
skončil, skoro se třásl vzteky. Za všechno, co mu tím připomněl. Za všechny ty mrtvé
spolubojovníky, které mu Gauron vzal. I za to, co se chystal udělat.
„Kashime!“
„Kashime, Kashime! Už mi tak říkat nebudeš! Jmenuju se Sagara Sousuke a starám se
o odpadky!“
„Kashime!“ Gauronův poslední záchvat smíchu byl umlčen celou dávkou ze
Sousukeho posledního zásobníku. Po utišení posledního výstřelu znělo v místnosti jen táhlé
pípání přístrojů značících, že dotyčný je opravdu mrtvý.
Sousuke hlasitě oddechoval, jak ho Gauron naštval. Kaname i přes roubík křičela.
Náhle místnost naplnilo další pravidelné pípání. Sagara vytřeštil oči, přiskočil k Chidori,
popadl ji do náruče a vyběhl s ní do chodby. Exploze mu podrazila nohy a povalila je oba na
zem, kde mu Chidori vyletěla z ruky.
Trochu ho to omráčilo, ale přicházel rychle k sobě. V uších mu sice pískalo, takže
nemohl slyšet, že bitva venku, už dávno skončila. Vstal a došel k Chidori, kterou pád na zem
úplně omráčil, a rozvázal ji. V náruči ji rychle odnášel pryč z budovy.
Venku na něj čekal Kurz i Melissa. Oba rádi, že to přežil. Kaname se hned někdo ujal,
aby ji provizorně ošetřil.
„Sousuke. Není se čeho bát. Ty dvě jsme zajistily. Za chvíli dorazí helikoptéra a
odveze je k výslechu. Gauron?“
„Je mrtvý. Můžete veliteli vyřídit, že tentokrát definitivně.“ Melissa se na něj usmála a
položila mu ruku na rameno.
„Dobrá práce.“
Od těchto tragických událostí uplynuly dva týdny, které Chidori strávila v nemocnici
pod dohledem lékařů. Konečně se mohla opět silná na těle i na duchu vrátit do školy. U brány
jí přivítala Kyoko a celá nadšená, že ji po takové době vidí, se s ní dala do řeči. Nedošli ještě
ani do poloviny areálu, když se od šaten ozvala ohlušující rána a vyvalil se černý dým.
„Ale ne. Už zase!“ Povzdechla si Kaname, ale usmála se. Vše bylo jako při starém. A
tak to má být.