studie - Fontes Nissae

Transkript

Studie
jkjl
Breda garden
in the past, present and future
Abst r a c t
Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | Breda garden located three
kilometres to the north east from Jablonné v Podještědí is a unique early baroque
garden architecture landmark. Its beginnings can be traced back to the second
half of the 17th century, to the times of Breda administration of the Lemberk estate,
which was sold to the Gallas or Clam-Gallas family in 1726. The year marked a new
epoch for the territory. Since the second quarter of the 18th century the garden
underwent a series of changes. For example three fountains and eighteen statues
with pedestals were installed. In the 19th century the area was transformed for the
purposes of the castle gardening. At the beginning of the 20th century many new
greenhouses were constructed in the garden and mainly fruit and deciduous trees
were grown. The garden was handed over to the Czechoslovak state in 1945, since
then it decayed rapidly. The whole garden has been administered by the National
Institute for the Protection and Conservation of Monuments and Sites - Special
Regional Unit in Liberec since 2008. Preliminary work for complete restoration
was done in 2011.
K e y W o r ds
K l í čová slova
Breda garden
Bredovská zahrada
folly
letohrádek
mythology
mytologie
The Seven Liberal Arts
sedmero svobodných umění
economical inventory
hospodářský inventář
garden art landmark
památky zahradního umění
early baroque
rané baroko
Italian garden
italská zahrada
Fontes Nissae | Prameny Nisy
K historii, současnosti a budoucnosti
Bredovské zahrady
Jana Šubrtová | Vladimíra Králová
Lvová, Bredovská zahrada, pohled na schodiště se sochařskou výzdobou, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
B
redovská zahrada, ležící na katastrálním území
Lvové tři kilometry severovýchodně od Jablonného
v Podještědí, patří mezi nejhodnotnější památky zahradního umění v České republice, a to zejména kvůli
svému terasovitému schématu raně barokního založení
italského typu s bohatou sochařskou výzdobou,1 která se i přes postupné proměny zahrady zachovala, byť
z části v torzálním stavu, do současnosti.2 Její počátky
spadají do doby po polovině 17. století, kdy lemberské
panství spravují Bredové.3 Svobodní pánové a později hrabata von Bredau jej získali po smrti Albrechta
z Valdštejna v roce 1634 a vlastnili ho až do roku 1726.4
Albrecht z Valdštejna koupil zkonfiskované panství
Lemberk v roce 1623 a uděloval je v léno svým důstojníkům.5 V roce 1633 se jako leník uvázal v držení Lemberka Valdštejnův první důstojník Jan Rudolf Breda, jenž
přišel do Čech v roce 1620 s vojskem kurfiřta bavorského a účastnil se bitvy na Bílé hoře.6 Po Valdštejnově
XIII 2012 1
smrti v roce 1634 mu bylo panství ponecháno a v roce
1640 zapsáno do desk zemských jako dědičné zboží.7
Po smrti Jana Rudolfa Bredy v roce 1640 spravuje lemberské statky jeho manželka Anna Kateřina, matka tří
nezletilých synů, a od roku 1660 přebírá panství syn
Kryštof Rudolf. Právě on rozhodl vybudovat ze zámku
honosné sídlo reprezentující jeho postavení u císařského dvora.8 V této souvislosti přizval umělce a stavitele
z Itálie a Holandska a nechal přestavět lemberský zámek
do raně barokní podoby.9 V druhé polovině 17. století
byl v jeho blízkosti postaven tzv. Bredovský letohrádek
se zahradou, která sloužila k odpočinku a kratochvílím
panstva, a především se traduje, že jej chystal své dceři,
aby zde v klidu, ničím nerušena mohla očekávat příchod
svého prvního dítěte.10 Kryštof Rudolf zemřel 27. dubna
1680 a jeho statky zdědili tři synové.11 Hartvík Mikuláš,
Kryštof Ferdinand a Jáchym Karel si majetek rozdělili 2. srpna 1685, přičemž lemberské panství obdržel
1_K italským zahradám viz například OTRUBA, Ivan. Krásy italských
zahrad. Šlapanice: Era, 2003,
s. 147. ISBN 80-86517-66-7.
2_Jedná se však o památku odbornou literaturou zcela opomíjenou.
Drobné zmínky o Bredovské
zahradě nacházíme v Uměleckých
památkách Čech, viz Poche,
Emanuel a kol.. Umělecké památky
Čech 2. Praha: Academia, 1978, s.
220–221, dále v katalogu zahrad
a parků viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL
a A. M. SVOBODA, Zahrady a parky
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004, s. 202.
ISBN 80-7277-279-1 a nejnověji viz Černá, Renata a Šárka
Procházková. Zámek Lemberk.
Nymburk: VEGA – L, 2006. s. 12,
13, 17. Tato studie si neklade za cíl
shrnout veškeré poznatky o historii
zahrady, což jejím rozsahem ani
není možné, je tak pouze úvodním
vstupem a základním shrnutím
široké a zajímavé problematiky
celého areálu.
3_Ke šlechtickému rodu Bredů viz
například Mašek, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku od Bílé hory po současnost. Praha: Argo, 2008, s. 108,
ISBN 978-80-257-00027-3.
4_Bürger, Josef. Geschichte
von Lämberg und Chronik von
Ringelshain. Reichenberg, 1886.
s. 30-31.
5_Tamtéž, s. 26.
6_Tamtéž, s. 30; Černá, Renata
a Šárka Procházková, cit. v pozn.
2, s. 11.
7_Bürger, Josef, cit. v pozn. 4,
s. 31.
8_Tamtéž, s. 31–33; SEDLÁČEK,
August. Hrady zámky a tvrze Království českého, 10, Praha, 1932,
s. 281; Kryštof Rudolf byl v roce
1674 povýšen císařem Leopoldem
I. do hraběcího stavu, viz Mašek,
Petr, cit. v pozn. 3, s. 108.
9_Černá, Renata a Šárka Procházková, cit. v pozn. 2, s. 12.
10_Matyášová, Milada. Zahrada
zámecké dependence na Lemberku.
1971. (uloženo ve Sbírce plánové
dokumentace k parkům a zahradám na NPÚ ÚOP v Liberci, sign.
P119Le)
11_ Kryštof Rudolf měl čtyři
syny: Hartvíka Mikuláše, Kryštofa Ferdinanda, Jáchyma Karla
29
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
a Františka Jindřicha, posledně
jmenovaný umírá v nedospělém
věku, viz Macek, P., P. Zahradník
a M. Suchomel. Lemberk – okres
Česká Lípa. Bredovský letohrádek
se zahradou: Stavebně historický
průzkum. Praha, 1993, s. 3. (uloženo ve Sbírce stavebně historických
průzkumů na NPÚ ÚOP v Liberci,
sign. SHP 0116).
s. 38.
13_Hartvík Mikuláš Breda měl tři
syny: Jana Václava, Jana Antonína
Baltazara a Karla Josefa, viz Bürger, Josef, cit. v pozn. 4, s. 39.
s. 39.
15_Filip Josef Gallas koupil
lemberské panství za 291 000 zlatých, viz „kupní smlouva a nabytí
panství Lemberk“ SOA Litoměřice
– pobočka Děčín, Historická sbírka
(Rodinný archiv Clam-Gallasů), inv.
č. 1568, kart. 443.
16_SOA Litoměřice – pobočka
Děčín, Vs. Lemberk, kart. 727.
Inventář mimo jiné zmiňuje tři
kachlová kamna ve světnicích a 19
oken ve světnicích ze skla – pravděpodobně jde o kamna a okna
letohrádku.
17_STIBRAL, Karel. Proč je příroda
Hartvík Mikuláš.12 Hartvík Mikuláš umírá v roce 1723
a veškerý svůj majetek zanechává svým synům.13 Ti si jej
ještě v témže roce rozdělili a správa lemberských statků
připadla Karlu Josefovi.14 Krátce poté, 19. srpna 1726,
je Karel Josef prodává hraběti Filipu Josefu Gallasovi,
majiteli libereckého, grabštejnského a frýdlantského
panství.15 Gallasové, respektive Clam-Gallasové spravují uvedená panství až do roku 1945.
Při příležitosti předání panství Filipu Josefu Gallasovi
byl dne 2. září 1726 sepsán „Inventář všech hospodářských věcí a mobiliáře na lemberském panství říšského
hraběte Karla Josefa Bredy“, kde je také poprvé zmiňován letohrádek se zahradou.16
V době vzniku Bredovské zahrady se zahradní areály
v Čechách orientovaly na francouzské a zvláště italské
vzory, kde právě zažíval svůj vrcholný rozkvět pozdní
manýrismus, jenž tvořil přechod k baroku. Zahrady
této doby jsou svědectvím velkého rozmachu počátků
barokního umění, odrážejícího mocenský vzrůst nové
pobělohorské šlechtické vrstvy. Utváření kompozice
vychází z podmínek přírodního terénu. Dálkové a směrové průhledy se stávaly přirozenou součástí architektonických projektů, kdy byla volná příroda začleňována
do urbanistického celku. Přírodu v této době bylo třeba
Kupní smlouva a nabytí panství Lemberk, 19. srpna 1726, výřez (SOA
Litoměřice – pobočka Děčín, Historická sbírka (Rodinný archiv Clam-Gallasů),
inv. č. 1568, kart. 443)
30
Studie
podřídit jasným a předem vymezeným geometrickým
formám, a proto se také klade důraz na perspektivně
založené aleje. „Za krásnou a půvabnou byla v té době
všeobecně považována krajina rovná, plochá, obdělaná. Vysoké hory byly pokládány za obludné a nazývány zrůdami, bradavicemi a vředy. Snad to souviselo
i s obecným přesvědčením, že země byla před potopou
světa hladká jako skořápka a teprve voda tento krásný
povrch poškodila. Za opravdu pěknou byla považována
krajina pouze tehdy, když z ní zmizelo vše z nespoutané
divočiny a byla plná sadů a zahrad. Strach a odpor vedly
k nové oblibě rovných a přímých linií, příroda již neměla
růst zmateně a neuspořádaně, ale pokud možno ve tvaru
jednoduchých geometrických tvarů.“17 Typickými znaky
těchto pozdně manýristických a raně barokních, Itálií
ovlivněných zahrad, byly:
Jedinečnost místa, které bylo vždy předem pečlivě
zvažováno tak, aby bylo pohodlně dostupné, chráněné
před větrem a otevřené k jihu nebo jihozápadu, a odkud
bylo možné přehlédnout krajinu.
„Jednotná koncepce obytného vnitřního a venkovního prostoru, jež vedla k rozvoji vilového bydlení. Vila
tehdy představovala dům se zahradou mimo město
sloužící k občasnému pobytu. Byla budována v konceptu kompozičního vztahu, tedy vila a od ní se odvíjející
zahrada oddělená od vnějšího světa zdí.“18
Koncepce založená na symetriích a osách odvíjejících
se od vily do přilehlé krajiny. Vila byla situována uprostřed svahu a osy se odvíjely nahoru i dolů nebo tak, jako
je tomu u Bredovského letohrádku nahoře a osa se potom odvíjela dolů. Intimní část zahrady, někdy také nazývaná giardino segreto, se nacházela v její severní části.
Jednotné architektonické tvarosloví, kde stavební materiál a vegetace utvářejí prostor. V zahradách se často
vyskytovaly treláže, tj. konstrukce na stěně nebo v prostoru k podpoře popínavých rostlin, které vytvářely kryté chodby. Stromy buď nebyly v zahradě vůbec, nebo jen
v rozích, případně byl připojen samostatný ovocný sad.
„Integrazione scenica, neboli propojení kompozice zahrady do okolní krajiny.“19
„Jednotný rytmus daný geometrií čtverce a kruhu
s rytmickým členěním balustrád a teras s dominantními
akcenty schodišť, bazénů, soch a se sloupovitými kultivary okrasných dřevin.“20
Lvová, Bredovská zahrada, neúplný plán areálu, 1789 (SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394)
„Kontrast, ale harmonického vztahu, zejména materiálů jako například pískovcového kamene s tmavou
zelení, dále kontrast okázalosti a intimity.“21
Terasy, překonávající terén, italská zahrada je zahradou teras, schodišť, ramp.
Tekoucí voda, kterou nemusíme jen vidět, ale především ji slyšíme, je osvěžujícím prvkem zahrady.
Spolupráce mnoha profesí je pro tvorbu zahrady velmi důležitá. Italská zahrada je realizována jako souhrnné umělecké dílo, vzniklé spoluprací mnoha profesí se
stejným cílem.
Uvedené prvky jsou charakteristické i pro Bredovskou zahradu. Raně barokní areál je rozčleněn do tří
parterových ploch,22 propojených kamennými schody,
které doplňují hodnotná sochařská díla a kašny, jejichž
nádrže s vodou představovaly v teplé zahradě jižní expozice chladivý a třpytivý moment.
Areál téměř obdélné zahrady o velikosti tři hektary
vymezuje kamenná ohradní zeď, původně omítnutá
s cihlovou korunou. V západní části severní strany zdi
byl postaven letohrádek a v jeho blízkosti hospodářské
stavení. Vstupní prostor do zahrady ohraničuje na jihu
balustráda, na něj navazuje hlavní prostor zahrady – terasa. Její podélnou osu, kolmou k ose hlavního vstupu,
určuje trojice kruhových fontán, z nichž prostřední je
situovaná do osového křížení. Terasu tvaru písmene L
XIII 2012 1
člení sedm schodišť o šesti až osmi stupních se sochařskou výzdobou po stranách. Ve východní části nejnižšího parteru zahrady je do země zapuštěna polygonální
nádrž na vodu.
Pravděpodobně v druhé polovině sedmdesátých let
17. století byl postaven již zmiňovaný letohrádek. Jméno
stavitele není známo, avšak v matrikách římskokatolické farnosti Jablonné v Podještědí se k roku 1676 objevuje v souvislosti s křtem dítěte kameníka a políra Jiřího
Staynera, narozeného na Lemberku, jméno lemberského stavitele Caesara Biota.23 Stavitelem letohrádku tak
mohl být tedy on a polírem potom kameník Jiří Stayner. Patrový objekt, postavený na obdélném půdorysu,
je zasazen do západní části severní strany ohradní zdi.
Vstupní pětiosé průčelí s pískovcovým pravoúhlým portálem je obráceno k severu. Portál s nadsvětlíkem doplňuje segmentový fronton zakončený ve vrcholu piniovou
šiškou. Po jeho stranách jsou osazeny kamenné koule.
Kratší boční průčelí s lichoběžníkovými štíty jsou dvouosá, jižní zahradní je pak nepravidelné, v zásadě tříosé.
Objekt kryje polovalbová šindelová střecha. Východně
od vily je v ohradní zdi situován hlavní vstup do zahrady, jehož pravoúhlý pískovcový portál s hladkým zalamovaným vlysem vrcholí rozeklaným nástavcem, kde je
v akantové kartuši umístěn bredovský erb. Jeho oválný
štít je rozdělen na čtyři pole. V prvním a čtvrtém se na-
krásná? Estetické vnímání přírody
v novověku. Praha: Dokořán, 2005,
s. 58-59. ISBN 80-7363-008-7.
18_DAMEC, J. Teorie a vývoj
zahradní architektury I. (přednáška), Brno: Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita v Brně, 2004.
19_Tamtéž. 20_Tamtéž. 21_Tamtéž. 22_V užším slova smyslu plochá
rovinná část zahrady, rozdělená
cestami v pravidelném geometrickém uspořádání na pravoúhlé
záhony viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M.
SVOBODA, cit. v pozn. 2, s. 469.
23_Viz Macek, P., P. Zahradník
a M. Suchomel, cit. v pozn. 11,
s. 3, včetně odkazů na matriky.
31
Lvová, Bredovská zahrada, fontána s Nereidou, rok 1982
Foto archiv NPÚ ÚOP v Liberci
24_K bredovskému erbu viz Mysliveček, Milan. Velký erbovník.
Encyklopedie rodů a erbů v zemích
Koruny české, 1, Plzeň: Fraus,
2005, s. 125. ISBN 80-7238520-8.
25_Do této doby měl erb podobu
válečného žebříku se zlatými
příčkami na stříbrném poli, viz
Mysliveček, Milan, cit. v pozn.
24, s. 125.
26_Černá, Renata a Šárka
Procházková, cit. v pozn. 2,
s. 13; Černá, Renata. Gallasové
a Clam-Gallasové na Lemberku,
část první [online]. [cit. 201202-27]. Dostupné z: http://www.
zamek-lemberk.cz/zajimavosti/
1gallasove-a-clam-gallasove-na-lemberku/.
Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394.
28_K symbolice želvy viz Royt,
Jan a Hana Šedinová. Slovník
symbolů. Kosmos, příroda člověk
v křesťanské ikonografii. Praha:
Mladá fronta, 1998, s. 161. ISBN
80-204-0740-5.
29_Skutečného orla si jako
heraldické znamení a pro duchovní
32
chází válečný žebřík, ve druhém a třetím stojí na cimbuří korunovaný kozel. Uprostřed erbu je situován štítek
s iniciálami C+M a císařskou korunou na podušce.24
Kartuš vrcholí hraběcí korunou. Protože jde o erb polepšený, který Bredové používali od roku 1674,25 kdy byli
povýšeni do hraběcího stavu, lze portál datovat do doby
po roce 1674, pravděpodobně mezi léta 1674–1680, kdy
panství spravoval Kryštof Rudolf Breda. Jeho nástupci
Hartvík Mikuláš a Karel Josef se o zahradu příliš nezajímali a nové období jejího rozkvětu nastává až po roce
1726, kdy panství koupili Gallasové, konkrétně Filip
Josef Gallas († 1757). V této době byla v blízkosti zámku
a zahrady postavena vodárenská věž a přímo v zahradě
se pracovalo na vodovodu.26 Velkou pozornost věnoval
zahradě Kristián Filip Clam-Gallas (1748–1805). Její
podobu z této doby ukazuje plán z roku 1789. Zachycuje detailní rozvrh včetně vstupního parteru, hlavní velké
plochy se třemi bazény s vodotrysky, kamenné terasní
zdi se schodišti, nejnižší parter mezi terasou a ohradní
zdí a čtyř budov (letohrádku, hospodářské budovy, ovčína a střelnice). Najdeme v něm i rozvržení ovocného
sadu a pravidelných záhonů, doplněných trelážemi.27
Studie
Hlavní prostor zahrady tvoří rozlehlá terasa, v jejíž západovýchodní ose byly pravděpodobně ve druhé čtvrtině
18. století zapuštěny tři kamenné fontány se sochařskou
výzdobou.
Nádrže všech tří fontán jsou shodně kruhového půdorysu o průměru lehce přes čtyři metry a hloubce cca 80
centimetrů. Okraje bazénů jsou jednoduše profilovány
a v současné době jen lehce vystupují nad okolní druhotně navýšený terén. Uprostřed nádrží jsou umístěny podstavce pro sochařskou výzdobu v podobě stylizovaného
skalnatého útvaru, oživeného vodními živočichy a plazy.
Uprostřed západní fontány se vyjímá dětská postava
na mořském tvoru, jenž chrlil vodu, situovaná na podstavci dekorovaném želvou a žábou.28
Na průsečíku západovýchodní a severojižní osy
zahrady je umístěna druhá fontána, v jejímž středu
se na skalisku nachází socha Nereidy nesoucí sloup
s kompozitní hlavicí a olověným orlem,29 který sloužil
jako chrlič vodotrysku.30 Podstavec dekorují drobní živočichové: žába, ještěrka, had.31
Třetí fontána, situovaná ve východní části parteru,
zcela postrádá figurální výzdobu. Zachován je pouze
stylizovaný podstavec s živočichy v podobě žáby, želvy
a hada.32 Mořská postava dekorující fontánu byla pravděpodobně sejmuta před rokem 1898. Dochované záznamy v inventáři z let 1898–1904 informují jen o dvou
mořských postavách na fontánách a jedné sejmuté.33
Starší zápisy z let 1793–1879 uvádějí tři postavy,34 mezi
léty 1879–1898 nejsou inventáře dochované, a tak asi
v tomto mezidobí byla postava sejmuta. O místě jejího
uložení prameny mlčí. S největší pravděpodobností se
ale na fontánu nikdy nevrátila a do dnešní doby zůstal
pouze samotný podstavec.
Prostřední fontána s Nereidou je literaturou datována do konce 17. století, fontána s dětskou postavou
na mořském živočichovi pak do 18. století.35 Detailněji
se sochařskou výzdobou zabýval Miloš Suchomel, jenž
se domnívá, že všechny tři fontány patří k nejstarší výzdobě zahrady a jejich vznik lze situovat do doby před
rokem 1700.36 Západní fontánu s dětskou postavou
na mořském živočichovi datuje do druhého nebo spíše
čtvrtého desetiletí 18. století.37 S odkazem na písemné
prameny nelze s největší pravděpodobností datovat fontány dříve než k roku 1726, respektive 1727, neboť hosFontes Nissae | Prameny Nisy
Jana
Studie
Šubrtová - Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
Lvová, Bredovská zahrada, fontána s dětskou postavou na mořském živočichu, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
podářský inventář z 2. září 1726 sochařskou výzdobu,
respektive fontány vůbec neeviduje.38 První dochovanou
informaci o nich máme až z roku 1793.39 Inventář z tohoto roku nese záznam o umělecko-řemeslné výzdobě
v podobě mořské figury na každé z nich a olověného orla
na prostřední fontáně.40 Všechny fontány jsou zaneseny
v plánu zámecké zahrady z roku 1789.41 Z období mezi
léty 1726–(1789)–1793 se nedochoval žádný hospodářský inventář a první dochované stavební knihy z let
1792 a 1793 práce na fontánách neuvádějí.42 S velkou
pravděpodobností tak lze vznik a osazení fontán datovat
do první poloviny, respektive druhé čtvrtiny 18. století,43
konkrétně do doby po roce 1726, kdy lemberské panství
kupují Gallasové.
Terasu o půdorysu písmene L pročleňuje osm schodištních útvarů o šesti až osmi stupních, z nichž šesté
schodiště je ve směru od západu k východu situováno
do pravoúhlého nároží. Po stranách schodišť jsou umístěny raně barokní hranolové sokly, jejichž stěny jsou
zdobeny diamantováním. Běžná schodiště mají po stranách dvojici soklů, pouze v jihozápadním koutě zahrady,
kde mělo být podle plánu z roku 1789 také schodiště dotýkající se ohradní zdi,44 je umístěn samostatný podstaXIII 2012 1
princip člověka stoupat k nebi oblíbila mytologie, viz SKALICKÝ, Alexandr, Zahrady a vily
manýrismu v souvislostech, Praha: Jalna, 2009. s. 42. ISBN 978-80-86396-47-7.
30_Jak hlavice, tak olověný orel dnes chybí. Podle P. Macka byl olověný orel v zahradě použit
druhotně. Domnívá se tak zejména na základě jeho ztvárnění, pozice a neopracované zádové části, kdy by jeho původní funkce spíše odpovídala chrliči jako takovému, viz Macek, P., P. Zahradník a M. Suchomel, cit. v pozn. 11, s. 62. Orla jako součást fontány však uvádí hospodářský
inventář z roku 1793 (SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 727), který zmiňuje
sochařskou výzdobu všech fontán, a tak lze předpokládat, že i kdyby byl použit druhotně, byl
do sochařské výzdoby zahrady zakomponován již od počátku.
31_K významu žáby, ještěrky a hada viz Royt, Jan a Hana Šedinová, cit. v pozn. 28, s. 120,
142–143, 137–138; Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha – Litomyšl: Paseka, 2008. s. 196, 149-150. ISBN 978-80-7185-902-4.
32_K významu uvedených živočichů viz Royt, Jan a Hana Šedinová, cit. v pozn. 28, s. 120, 161,
137–138; Hall, James, cit. v pozn. 31, s. 149–150.
33_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 970.
34_Tamtéž, kart. 727, 728, 729, 966, 967. Všechny inventáře shodně uvádějí tři mořské kamenné figury na fontánách.
35_Viz Poche, Emanuel et kol., cit. v pozn. 2, s. 220-221; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ , B., J.
PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, cit. v pozn. 2, s. 202.
36_Viz Suchomel, Miloš. Sochy v zahradě letohrádku hrabat Bredů na Lemberku. In: Macek, P.,
P. Zahradník a M. Suchomel. Bredovský letohrádek se zahradou. Stavebně historický průzkum.
Praha, 1993. s. 2. (uloženo ve Sbírce stavebně historických průzkumů na NPÚ ÚOP v Liberci, sign.
SHP 0116).
37_Tamtéž, s. 3.
39_Tamtéž.
40_Tamtéž.
41_Tamtéž, inv. č. 3394.
42_Tamtéž, kart. 857.
43_S osazením fontán pravděpodobně také souvisely práce
na vodovodu, probíhající ve druhé čtvrtině 18. století,
viz výše pozn. 26.
33
Studie
Lvová, Bredovská zahrada, Alegorie zimy (vlevo) a Alegorie jara, léto 2011 Foto J. Šubrtová
Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394.
47_V roce 1786 byla například
vysázena jako lem křížové cesty
směrem ke kapli i dvouřadá alej
dnešních starých lip. 170 kusů
mladých sazenic bylo tehdy opatřeno v Bílém Kostele a Andělské
Hoře. Ve stejném roce také došlo
k planýrování zahrady Bredovského letohrádku od dřevitých kořenů
a kamenů a vyložení a rozprostření
151 fůr písku, viz SOA Litoměřice –
pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart.
794. Později v letech 1795 a 1799
byla přeložena nakloněná část
terasní zdi, v roce 1796 vyčištěn
hraběcí znak nad hlavním vstupem
do zahrady a následně v roce
1797 remodelován vstupní parter,
průběžně také probíhala obnova
letohrádku, viz SOA Litoměřice –
pobočka Děčín, Vs. Lemberk,
kart. 859.
48_Tamtéž, kart. 857, 859, 860.
49_M. Matyášová hovoří o jedenácti sochách: Juno, Jupiter
a Múzy viz Matyášová, Milada,
cit. v pozn. 10; Umělecké památky
Čech uvádějí pouze deset soch:
Dianu, Jupitera a Junonu a sedm
34
vec. U nárožního jihovýchodního schodiště se uplatňuje
trojice soklů. Podle uvedeného plánu mělo uzavírat terasu na severovýchodě další nárožní schodiště. Z původních osmnácti soklů se jich dochovalo sedmnáct, z nichž
dvanáct nese figurální sochařskou výzdobu, na jednom
je druhotně osazena kamenná váza.
Sochařská výzdoba schodišť je poprvé zmiňovaná
k roku 1799, kdy hospodářský inventář lemberského
panství eviduje osmnáct kamenných mytologických
figur na podstavcích.45 Shodný počet soch je průběžně
v inventářích uváděn až do roku 1818, kdy je zmiňováno
již jen dvanáct postav.46 Vzhledem k tomu, že sochy nejsou typickými předměty hospodářského zařízení, nelze
zcela vyloučit domněnku, že byly osazeny před rokem
1799 a nebyly pouze zapisovány do inventářů. Protože
však v osmdesátých a devadesátých letech 18. století
docházelo v areálu zahrady a v jejím okolí k rozsáhlým
úpravám,47 je pravděpodobné, že sochy byly na Lemberk dopraveny v této době. K jejich osazení mohlo dojít
v roce 1798, z něhož není dochována stavební kniha,
která by zaznamenala práce spojené s osazováním soch.
Stavební knihy z let 1792–1797 nic podobného nezachytily a stavební kniha z roku 1799 také ne.48 Jednotlivé
sochy představují od západu k východu Dianu, Junonu,
Jupitera a devět dalších obtížně identifikovatelných postav, o nichž literatura a dosavadní bádání hovoří jako
o Múzách.49 Všechny figury jsou zachycené v kontrapostu, v mírně nadživotní velikosti, oděné v bohatě řasený
převážně antikizující šat a bosé.50
Nejzápadnější socha představuje Dianu, bohyni lovu
a měsíce, ochránkyni žen, v tradičním pojetí s lukem
a toulcem se šípy, neseným šikmo přes prsa. Dianu doprovází pes uchycený na vodítku. Oděv bohyně je složen
ze zřaseného spodního šatu s rukávy a ze živůtku se šněrovačkou. Na levém boku nese zavěšený malý lesní roh.
Východně od Diany stojí Juno, královna bohů, ochránkyně manželství, oděná v pase přepásaném a podkasaném
chitónu s jedním odhaleným ňadrem.51 Přes záda a levou
ruku má přehozený dlouhý, bohatě zřasený plášť – himation.52 U levé nohy stojí páv, jenž jí byl v antice zasvěcen.
Následuje socha jejího manžela, vládce bohů Jupitera, jenž je oděn v bohatě zřasený himation, ovinutý
kolem spodní poloviny těla. Hlavu s ušlechtilými rysy
rámují bujné kadeře vlasů a vousů. Na hlavě má korunu
a u jeho levé nohy stojí hlavní atribut – orel.
Následují neidentifikované ženské postavy, pracovně
označené jako žena I – žena IX. Ženy I – IV a VI jsou
oděny v dlouhém, v pase zpravidla podkasaném a podFontes Nissae | Prameny Nisy
Studie
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Lvová, Bredovská zahrada, váza s putti, léto 2011
Foto J. Šubrtová
vázaném spodním šatu, chitónu, přes který mají kolem
těla ovinutý plášť, himation. Způsoby ovinutí himationu
jsou rozmanité, od volného přehození přes rameno,53
a ovinutí kolem dolní poloviny těla54 až po volné zahalení55 a případně vzadu přetažení přes hlavu.56 Ženy VII
a IX mají spodní šat podvázaný na bocích stužkou. Tím
dochází ke zvýraznění jejich štíhlé siluety a mírně vypouklého bříška. Spodní šat ženy VIII je podvázaný pod
ňadry, čímž byla také zvýrazněna její silueta. Plášť této
sochy je z rubové strany podšitý kožešinou a aranžovaný do svinutého pruhu ovinutého kolem pasu a boků.
Zcela odlišně je oděna žena V. Její oděv tvoří spodní,
k patám spadající jemně zřasený šat a vrchní, krátký,
podkasaný, bohatě zřasený šat. Bohatě zkadeřené vlasy
všech žen jsou upravené do dvou druhů účesů. Vlasy
jsou v týle svázané zčásti do uzlu, uprostřed hlavy rozdělené pěšinkou a volné prameny visí hluboko na záda.57
Druhou variantou je komplikovaný účes s volným uzlem
na temeni, uzlem v týle a s volnými prameny visícími
na záda.58 S výjimkou ženy V a VI, které mají do účesů zakomponovaný vavřínový věnec a diadém, nejsou
účesy nijak zdobené. Čtyři z devíti soch zcela postrádají
atributy, zbylé postavy IV, V a IX, drží knihu, destičku
a květinový věnec. V případě ženy III je dochováno torzo
XIII 2012 1
trojúhelníku a pro ženu VIII je snad charakteristický její
oděv – plášť podšitý kožešinou, v němž má zcela zahalenou i levou ruku.
Pro bližší identifikaci sochařské výzdoby zahrady
bude nutné nalézt vhodný inspirační pramen, ať již
konkrétní, s největší pravděpodobností italskou pozdně
manýristickou či raně barokní zahradu, nebo například
grafické předlohy v podobě obrazových alb, z nichž by
byla převzata podoba soch. Bez předlohy téměř není
možná identifikace postav, a to zejména těch, které mají
mechanicky poškozené ruce, v nichž pravděpodobně
nesly charakteristické atributy. Pokusy o určení však stále existují, a tak například M. Suchomel nevylučuje ani
možnost zobrazení personifikací Gramatiky, Dialektiky,
Rétoriky, Astrologie, Aritmetiky, Hudby a Geometrie,
tedy sedmera svobodných umění. Další dvě dochované
sochy by dle badatele mohly představovat buď Zimu
a Jaro, nebo Čich a Hmat za souboru čtvera ročních období nebo pěti smyslů.59 Na základě dochovaných, ať již
celých, či torzálních atributů lze s hypotézou personifikací sedmera svobodných umění i čtvera ročních období
souhlasit.60 Žena III s dochovaným torzem trojúhelníku
bude s největší pravděpodobností Geometrie, žena IV
s knihou Rétorika a žena V s tabulkou Aritmetika. Žena
Múz, viz Poche, Emanuel a kol.,
cit. v pozn. 2, s. 220–221 a nejnověji se sochařskou výzdobou
v Bredovské zahradě zabýval
M. Suchomel, který uvádí Dianu,
Junonu, Jupitera, sedm Múz a dvě
alegorie, viz Suchomel, Miloš, cit.
v pozn. 36, s. 4. Z výše uvedeného
je zřejmé, že dosavadní bádání se
neshoduje ani v počtu soch, natož
potom v jejich určení. S jistotou lze
určit pouze tři západní sochy, kde
jsou dochované hlavní atributy, viz
Diana, Juno, Jupiter.
50_K oděvu viz Kybalová,
Ludmila. Dějiny odívání. Starověk.
Praha: Lidové noviny, 1998, s. 78153. ISBN 80-7106-142-5.
51_K chitónu viz Tamtéž,
s. 81-85.
52_K himationu viz Tamtéž,
s. 89-91.
53_Viz žena I.
54_Viz žena II.
55_Viz žena VII, IX.
56_Viz žena III, IV, VI.
57_Viz žena I, II, V, VI.
58_Viz žena VII, VIII, IX. Více
k uvedeným účesům viz Kybalová, Ludmila, cit. v pozn. 50,
s. 103-105.
59_Viz Suchomel, Miloš, cit.
v pozn. 36, s. 4.
35
Studie
Lvová, Bredovská zahrada, celkový pohled směrem na západ, v popředí fontána s Nereidou,
vpravo torzo balustrády, jaro 2012 Foto P. Šternová
60_V době, kdy se sochařskou
výzdobou zabýval M. Suchomel
(1993), bylo pět soch zcela
skryto v mohutně rozrostlém
tisu, a tak badatel nemohl vidět
některé z výše uvedených atributů.
Na podzim roku 2011 však došlo
k jeho zakrácení, následně proběhl
nový průzkum, kdy byl pracovníky
NPÚ ÚOP v Liberci zdokumentován
aktuální stav soch a objeveny
některé dochované či torzální
určující atributy. K ikonografickému
významu sedmera svobodných
umění a čtvera ročních období viz
například KIRSCHBAUM, Engelbert.
Lexikon der christlichen Ikonographie, 2, Freiburg im Breisgau:
Herder, 1974, col. 703–713,
364–370. ISBN 3-451-21806-2
nebo Hall, James, cit. v pozn. 31,
s. 400–402, 103–104.
61_Viz Suchomel, Miloš, cit.
v pozn. 36, s. 4–6.
62_Takto usuzuje na základě
hospodářských inventářů, které
v roce 1806 evidují osmnáct figur
a v roce 1818 jen dvanáct, viz SOA
Litoměřice – pobočka Děčín, Vs.
Lemberk, kart. 728.
63_Jediné podobné práce
zachycuje stavební kniha z roku
1801, kdy byly strhávány a znovu
36
VIII oděná do pláště podšitého kožešinou by mohla být
personifikací Zimy a žena IX s květinovým věnečkem
potom Jaro.
Současná sochařská výzdoba je podle M. Suchomela
výsledkem historických zásahů do její původní podoby,
z níž zůstala do dnešní doby zachována socha Junony,
Jupitera a snad i Diany, které badatel datuje do konce
17. století (Jupiter a Juno) a do první čtvrtiny 18. století (Diana).61 O zbývajících sochách pak soudí, že jsou
„nepůvodními sochařskými dodatky“, pocházejícími
z doby mezi roky 1806–1818.62 Stavební knihy z této
doby však nezaznamenávají práce spojené s přesazováním či novým osazováním soch,63 a tak lze předpokládat, že k jejich osazení došlo pravděpodobně před rokem 1799, snad, jak již bylo dříve uvedeno, v roce 1798.
Tento názor sdílí P. Macek, podle něhož mohlo dojít
v letech 1798–1799 k výměně patnácti narušených či
zmizelých kamenosochařských děl. Vzhledem k dochovaným písemným pramenům se nabízí otázka, zdali nebyly všechny dochované sochy v zahradě osazeny naráz
v rámci jedné koncepce v roce 1798.64
Od devadesátých let 19. století se zahrada více využívala jako užitková, přesto však byla její reprezentační
část stále udržována. Svědčí o tom mimo jiné odlitky váz
s putti osazené na balustrádě nástupního parteru. Vázy
s putti a mytologickými reliéfy jsou zhotovené z umělého kamene, pravděpodobně z románského cementu.
Jedná se o kopie váz zdobících průčelí Clam-Gallasova
paláce v Praze, jehož sochařská výzdoba průčelí pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738)
a vznikla kolem roku 1715 (1713–1718).65 Sochařská
výzdoba paláce, zhotovená z měkkého pískovce, byla
od devadesátých let 19. století průběžně restaurována
nebo nahrazována kopiemi66 a v této souvislosti mohlo
dojít k zaformování váz a vydusání z umělého kamene
a k jejich osazení v areálu Bredovské zahrady.
Pravděpodobně také na konci 19. století byla umístěna na prázdný podstavec při nárožním schodišti váza
klasicistních tvarů.67 Obdobná váza se nachází na východním zlomu balustrády nástupního parteru.
K další změně v zahradě, patrné z pramenů, dochází
na začátku 20. století.68 V tomto období zahrada sloužila výhradně zámeckému zahradnictví, přičemž zůstala
zachována její velikost a ohraničení, terasy, sochy. V zahradě se nadále pěstují ovocné stromy, především jabloně, hrušně a švestky, a to jak samostatně, tak ve formě
tvarovaných špalírů.69 Některé starší špalíry byly později nahrazeny okrasnou školkou, kde se pěstují okrasné
Studie
dřeviny zastoupené pyramidálními a zakrslými druhy
dřevin. Archivní dokumenty uvádějí nákupy semen lípy
srdčité, javoru klenu, javoru mléče, javoru jasanolistého, červeného dubu a různých druhů borovic. Okrasná
školka byla doplněna bobulovitými ovocnými rostlinami,
například stromkovitými kultivary angreštu a výsadbou
3000 kusů sazenic jahodníku, které byly pro svou velikost a chuť vyhlášené po celém regionu.70 V blízkosti
sochařské výzdoby schodišť byly v roce 1911 vysázeny
tisy.71 V západní části hlavního parteru byly zřízeny skleníky. K předpěstování rostlin byl zřízen zvláštní skleník,
dále se zde nacházel prostorný skleník pro ranou zeleninu.72 Vila tehdy hostila správu zámeckého zahradnictví
a byt zahradníka. Některé ovocné stromy se dochovaly
a zbytky základů skleníků jsou ještě dnes v zahradě patrné. Po ukončení provozu zahradnictví, pravděpodobně
v roce 1945, když předala poslední majitelka Gabriela Auerspergová Lemberk a tím i Bredovskou zahradu československému státu, upadla zahrada do téměř „stoletého spánku“.
Postupně docházelo k narušení zahrady náletovými dřevinami, skleníky se zhroutily, kamenná schodiště a fontány
zarostly travinami a dřevinami, ohradní zeď se na některých
místech začala bortit, terasní zdi sesouvat a vychylovat a sochařská výzdoba zvětrávat a zarůstat přerostlými tisy.
XIII 2012 1
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
osazovány schody a v této souvislosti také podezdívány sochy,
viz SOA Litoměřice
– pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 860.
64_Bližší identifikace soch a případné zásadní zásahy do sochařské výzdoby
zahrady budou předmětem dalšího bádání.
65_Neumann, Jaromír. Český barok. Praha: Odeon, 1969, s. 43–44; Blažíček,
Oldřich J.. Sochařství vrcholného baroka v Čechách. In: Dějiny českého výtvarného
umění II/2. Praha: Academia, 1989, s. 491. ISBN 80-200-0069-0. Nejnověji
ke Clam-gallasovskému paláci a jeho sochařské výzdobě viz Krummholz, Martin.
Pražský palác. In: Krummholz, M., M. Svoboda a M. Kabelková. Clam-Gallasův
palác. Johann Bernard Fischer von Erlach. Architektura – výzdoba – rezidence.
Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2007, s. 97–98. ISBN 978-80-86852-19-5.
66_Viz Tamtéž, s. 97.
68_Tamtéž, ÚS Clam-Gallas, kart. 328.
69_Špalírem se rozumí zelená stěna (tj. živý plot), upravená z tvarované vegetační hmoty, vytvořené pravidelnou kompaktní výsadbou při cestách a v jiných
částech zahradní kompozice a dále ovocný strom (resp. dřevina), která je pravidelným řezem a vyvazováním zapěstována do formálního v podstatě geometrického tvaru, k tomu je využíváno opěrné konstrukce (např. treláží, drátěnek apod.)
viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, cit. v pozn.
2, s. 474.
70_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Ústřední správa clam-gallasovských statků
Frýdlant, kart. 328.
71_Dokládá to účet za nákup 24 ks tisů a buxusů. SOA Litoměřice – pobočka
Děčín, Ústřední správa clam-gallasovských statků Frýdlant, kart. 328.
72_Tamtéž.
V 80. letech byla Bredovská zahrada krátce v rukou soukromého vlastníka Ing. Jana Urbana z Prahy. O něco
později v roce 1992 uzavřela s českým státem Nadace
Lemberk nájemní smlouvu na letohrádek a v roce 1993
37
73_Nadace Lemberk využívala
zahradu k pořádání sympózií ještě
před uzavřením nájemní smlouvy,
viz například Judlová, Marie. Lemberk ’90: mezinárodní sochařské
symposium: Miroslav Maler, Pascal
Simonet, Yvon Proulx, Bill Vazan,
Denis Pellerin, Keith John Rand,
Adam Steiner, Gilles Lariviere, Jiří
Sopko, Karel Nepraš, Robert Lee
Adzema, Francesco Lopez „Ochoa“,
Olaf Hanel. Praha: Nadace Lemberk, 1991. Hlavním organizátorem
byl Jakub Kaše.
74_Kronika města Jablonného
v Podještědí z let 1994–2002,
uložena na Městském úřadě v Jablonném v Podještědí.
75_V současné době probíhá
přesné geodetické zaměření
areálu zahrady, které poslouží jako
podklad pro stavebněhistorický
a uměleckohistorický průzkum
a také jako podklad pro budoucí
projektovou dokumentaci na celkovou obnovu prostoru.
38
na celou zahradu. Základním smyslem a myšlenkou
Nadace Lemberk byla snaha vybudovat z Bredovského
letohrádku a jeho zahrady společenské středisko i s programem sociálním a ekologickým. Pod její záštitou se
zde konala umělecká sympózia a zahrada byla využívána jako výstavní prostor pro moderní plastiky a sochy.73
Nadace také přistoupila k zabezpečení některých prvků,
což dávalo naději na záchranu cenné památky. Bohužel se z referátu kultury tehdejšího Okresního úřadu
v České Lípě nepodařilo získat kladné rozhodnutí k zahájení statického zajištění havarijního stavu letohrádku
a u zahrady se kvůli jejímu havarijnímu stavu nepodařilo
splnit vytyčený cíl, tj. zpřístupnit ji veřejnosti.74 V roce
1995 vypověděl referát kultury Nadaci Lemberk nájemní smlouvu a později zahradu a vilu využívalo Vlastivědné muzeum v České Lípě k pořádání environmentálních
akcí pro děti i dospělé. Od roku 2008 je Bredovský letohrádek se zahradou a okolními pozemky pod správou
Národního památkového ústavu, územního odborného
pracoviště v Liberci. V současné době probíhají přípravné práce pro budoucí celkovou obnovu areálu.75 Prioritním požadavkem je obnova ohradní zdi. Následně
po dokončení archeologického průzkumu bude nutné
přistoupit ke stabilizaci terasní zdi a schodišť. Terasní
zeď je vystavěná z mohutných kamenných bloků, které
se na četných místech vychylují. Kamenná schodiště se
rozpadají, nejnižší stupně jsou zcela zakryty zeminou.
Nedílnou součástí obnovy bude dále konzervace sochařské výzdoby, která je dnes pouhým fragmentem původního záměru. Do dnešní doby se nedochovalo 6 soch,
z toho jedna chybí i s podstavcem. Zcela také chybí figurální výzdoba východní fontány. Západní fontána s dětskou postavou na mořském živočichovi je v torzálním
stavu. Ulomená je pravá a levá ruka, část trupu, hlava
dítěte a hlava mořského živočicha. U prostřední fontá-
Studie
ny s Nereidou se nedochoval olověný orel, kompozitní
hlavice, mechanicky je poškozen ocas Nereidy. Nádrže
všech fontán jsou zčásti zarostlé travinami a napadeny
mikroorganismy, mechy a lišejníky, shodně také jejich
sochařská výzdoba. Pět z dvanácti soch stojících při
schodištích je částečně skryto v rozrostlém tisu. Sochy
jsou vážně mechanicky poškozeny, chybí ruce a atributy, dvěma chybí hlavy. Balustráda ohraničující nástupní
parter je silně narušená a nestabilní. Mnohé kuželky
byly v minulosti deponovány do sklepních prostor letohrádku. Vázy s putti jsou vážně hloubkově narušeny korozí vnitřní armatury, materiál není soudržný, odpadává
v plochách, výrazně se projevuje eroze a celek je pokryt
silnou vrstvou mechů a lišejníků.
Na základě výsledků archeologického průzkumu
bude možné rozhodnout o případném snížení terénu
středního a nejnižšího parteru zahrady, který byl v dobách zahradnictví značně navýšen, a poté může dojít
k obnově systému cest, záhonů a sadů.
Tato studie je pouze úvodním vstupem do celkové,
zatím zcela opomíjené rozsáhlé problematiky areálu
Bredovské zahrady, která otevírá řadu zajímavých témat. Předmětem dalšího bádání bude mimo jiné vlastní
objekt letohrádku, zejména jeho interiér, funkční uspořádání, vybavení a způsoby využívání majiteli. Pozornost bude také věnovaná jeho vztahu k zahradě. Opomenuta nezůstane ani sochařská výzdoba zahrady, kde
bude učiněn pokus o dohledání vhodného inspiračního
pramene, nebo grafických předloh (obrazových alb),
z nichž mohla být převzata podoba soch. Zcela otevřené je dále například téma přeměny zahrady na přelomu
18. a 19. století a vývoj zahrady v průběhu 19. století.
Jiným tématem pro další studium jsou například umělecká sympózia, která byla v 90. letech v areálu zahrady
pořádána.
Lvová, Bredovská zahrada, torzo sochy Diany, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
XIII 2012 1
39

studie - Fontes Nissae

Transkript

Podobné dokumenty

přírodní učebna - Umweltberatung.at