Lineárn´ı algebra — 9. prednáˇska: Ortogonalita

Transkript

Lineárn´ı algebra — 9. prednáˇska: Ortogonalita
Lineárnı́ algebra — 9. přednáška: Ortogonalita
Dalibor Lukáš
Katedra aplikované matematiky
FEI VŠB–Technická univerzita Ostrava
email: [email protected]
http://www.am.vsb.cz/lukas/LA1
Text byl vytvořen v rámci realizace projektu Matematika pro inženýry 21. stoletı́ (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0332),
na kterém se společně podı́lela Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita v Plzni
Motivace
JPEG komprese Leny
původnı́ bitmapa
1% komprese Fourierovou bázı́
Motivace
JPEG komprese Leny
původnı́ bitmapa
5% komprese Fourierovou bázı́
Motivace
JPEG komprese Leny
původnı́ bitmapa
10% komprese Fourierovou bázı́
Motivace
JPEG komprese Leny
původnı́ bitmapa
15% komprese Fourierovou bázı́
Motivace
JPEG komprese Leny
původnı́ bitmapa
20% komprese Fourierovou bázı́
Motivace
JPEG: Fourierova L2–ortogonálnı́ báze fjk (x, y) := eıω(jx+ky)
Re f11(x, y)
Re f12(x, y)
Re f21(x, y)
Re f22(x, y)
1
1
1
1
0.5
0.5
0.5
0.5
0
0
0
0
−0.5
−0.5
−0.5
−0.5
−1
1
−1
1
−1
1
1
0.5
0.5
0.6
1
0.8
0.2
0
Re f13(x, y)
0.2
0
0
0.4
0.2
0
0
Re f31(x, y)
1
1
1
0.5
0.5
0.5
0.5
0
0
0
0
−0.5
−0.5
−0.5
−0.5
−1
1
−1
1
1
0.5
0.6
0.5
0.6
0.4
0
0.2
0
−1
1
1
0.8
1
0.8
0.5
0.6
0.4
0
0.2
0
0.2
0
Re f32(x, y)
1
0.8
0.6
0.4
Re f23(x, y)
−1
1
0.8
0.5
0.6
0.4
0
1
0.8
0.5
0.6
0.4
0
−1
1
1
0.8
1
0.8
0.5
0.6
0.4
0
0.2
0
Ortogonalita (v L2 skalárnı́m součinu) =⇒ rychlá komprese
0.4
0
0.2
0
Motivace
Lena — ,,prvnı́ dáma internetu”
Lena Sjööblom, playmate 1972
Lena Söderberg, 1997
Ortogonalita = kolmost
Pythagorova věta: x, y ∈ R2 : x⊥y ⇔ kxk2 + kyk2 = kx + yk2
kx + yk
kyk
kxk
kx + yk2 = (x + y) · (x + y) = x · x + y · y + 2x · y= kxk2 + kyk2 + 2x · y
Vektory x a y jsou ortogonálnı́ (kolmé), pokud
x · y = 0.
Ortogonalita = kolmost
Eukleidovský skalárnı́ součin, norma, ortogonalita, ortonormalita
Bilineárnı́ forma (., .) : Rn × Rn → R definovaná
(x, y) := x · y
se nazývá Eukleidovský skalárnı́ součin. Ten indukuje Eukleidovskou normu
p
kxk := (x, x).
Vektory x, y ∈ Rn \ {0} jsou ortogonálnı́ (v Eukl. skalárnı́m součinu), pokud
(x, y) = 0,
a jsou ortonormálnı́ (v Eukl. skalárnı́m součinu), pokud navı́c
kxk = kyk = 1.
Úhel mezi vektory x, y ∈ Rn zobecnı́me takto
cos α =
(x, y)
kxk kyk
Ortogonalita = kolmost
Přı́klad: Najděte x⊥(1, 2).
Hledáme x := (x1, x2) ∈ R2:
(x1, x2) · (1, 2) = 1x1 + 2x2 = 0.
Řešenı́m je x2 := t ∈ R, x1 = −2t, tj. vektory na přı́mce se směrnicı́ (−2, 1)
x ∈ h(−2, 1)i.
Přı́klad: Najděte x⊥(1, 2, 3).
Hledáme x := (x1, x2, x3) ∈ R3:
(x1, x2, x3) · (1, 2, 3) = 1x1 + 2x2 + 3x3 = 0.
Řešenı́m je x3 := t ∈ R, x2 := s ∈ R, x1 = −2s − 3t, tj. vektory v rovině
x ∈ {(−2s − 3t, s, t) : s, t ∈ R} = {s(−2, 1, 0) + t(−3, 0, 1) : s, t ∈ R} =
h(−2, 1, 0), (−3, 0, 1)i.
Ortogonalita = kolmost
Přı́klad: Najděte x: x⊥(1, 2, 3) a x⊥(1, 1, 1).
Hledáme x := (x1, x2, x3) ∈ R3:
(x1, x2, x3)·(1, 2, 3) = 1x1+2x2+3x3 = 0 a (x1, x2, x3)·(1, 1, 1) = 1x1+1x2+1x3 = 0,
1 2 3 0 r2:=r2−r1
1 2 3 0
−−−−−→
=⇒ x3 := t ∈ R, x2 = −2t, x1 = −5t.
0 −1 −2 0
1 1 1 0
Ortogonálnı́ systémy
Ortogonálnı́/ortonormálnı́ systém
Vektory v1, . . . , vm ∈ Rn \ {0} tvořı́ ortogonálnı́ systém (bázi pro n = m),
pokud
(vi, vj ) = 0 pro i 6= j.
Pokud navı́c kvik = 1, pak se jedná o ortonormálnı́ systém (bázi).
Přı́klad: Kanonická báze R2 tvořı́ ortonormálnı́ systém.
Uvažujme kanonickou bázi prostoru R2
E := (e1 := (1, 0), e2 := (0, 1)) .
Pak
(e1, e2) = 1 · 0 + 0 · 1 = 0 = (e2, e1),
√
ke1k = 12 + 02 = 1,
ke2k =
√
02 + 12 = 1.
Ortogonálnı́ systémy
Přı́klad: Kanonická báze Rn tvořı́ ortonormálnı́ systém.
Uvažujme kanonickou bázi prostoru Rn
E := (e1 := (1, 0, . . . , 0), e2 := (0, 1, 0, . . . , 0), . . . , en := (0, . . . , 0, 1)) .
Pak pro libovolné i, j ∈ {1, . . . , n} platı́, že
√
keik = 02 + · · · + 02 + 12 + 02 + · · · + 02 = 1, a pokud i 6= j, pak (ei, ej ) = ei·ej = 0.
Přı́klad: Najděte ortogonálnı́ systém prostoru h(1, 1, 0), (−1, 0, 1)i.
Vektory u1 := (1, 1, 0), u2 := (−1, 0, 1) tvořı́ bázi, ne však ortonormálnı́, nebot’
(u1, u2) = (1, 1, 0) · (−1, 0, 1) = −1.
Ortogonálnı́ bázi vytvořı́me např. takto: v1 := u1 a v2 := u2 + αv1 tak, že v2⊥v1, tj.
0 = (v2, v1) = (u2 + αv1, v1)= u2 · v1 + αv1 · v1,
α=−
u2 · v1
−1 · 1 + 0 · 1 + 1 · 0 1
=−
= ,
v1 · v1
1·1+1·1+0·0
2
1
v2 = (−1, 0, 1)+ (1, 1, 0)= (−1/2, 1/2, 1).
2
Ortogonálnı́ systémy
,,Ortogonalizujte” bázi E := (e1 := (1, 1, 1), e2 := (1, −1, 1), e3 := (−1, 1, 1)).
Termı́n ,,ortogonalizujte” znamená nalézt ortogonálnı́ bázi F := (f1, f2, f3) tak, že
1. f1 ∈ he1i,
2. f2 ∈ he1, e2i,
3. f3 ∈ he1, e2, e3i.
Ad 1. f1 := e1= (1, 1, 1).
Ad 2. f2 := e2 + αf1: f2⊥f1, tj.
e2 · f1
1
(1, −1, 1) · (1, 1, 1)
0 = (f2, f1)= e2 · f1 + αf1 · f1 =⇒ α = −
=− ,
=−
f1 · f1
(1, 1, 1) · (1, 1, 1)
3
1
2
4 2
a tedy f2 = (1, −1, 1) − 3 (1, 1, 1)= 3 , − 3 , 3 .
Ad 3. f3 := e3 + βf1 + γf2 : f3⊥f1 a f3⊥f2, tj.
(−1, 1, 1) · (1, 1, 1)
1
e3 · f1
=−
=− ,
0 = (f3, f1)= e3 · f1 + βf1 · f1 =⇒ β = −
f1 · f1
(1, 1, 1) · (1, 1, 1) 3
(−1, 1, 1) · 23 , − 34 , 23
e3 · f2
1
0 = (f3, f2)= e3 · f2 + γf2 · f2 =⇒ γ = −
= ,
=− 2 4 2
2
4 2
f2 · f2
2
·
,
−
,
,
−
,
3
3 3
3
3 3
1
1 2
4 2
a tedy f3 = (−1, 1, 1) − 3 (1, 1, 1) + 2 3 , − 3 , 3 = (−1, 0, 1).
Ortogonálnı́ systémy
Gram–Schmidtův ortogonalizačnı́/ortonormalizačnı́ algoritmus
Mějme bázi E := (e1, . . . , en) prostoru Rn. Ortogonalizujme/ortonormalizujme ji.
f1 := e1,
q1 :=
i−1
X
1
f1,
kf1k
1
(ei, fj )
fi, pro i ∈ {2, . . . , n}.
, qi :=
fi := ei +
αij fj , kde αij = −
2
kf
k
kf
k
j
i
j=1
Výsledkem je ortog. báze F := (f1, . . . , fn), resp. ortonorm. báze Q := (q1, . . . , qn).
Přı́klad: Ortonormalizujte E := (e1 := (1, 2), e2 := (1, 1)).
1
1
1
√
√
(1, 2) =
f1 := e1 = (1, 2), q1 =
(1, 2)=
(1, 2),
2
2
k(1, 2)k
5
1 +2
(e2, f1)
3
3
1
(1, 1) · (1, 2)
α21 = −
= − , f2 := e2+α21f1 = (1, 1)− (1, 2) = (2, −1),
=−
kf1k2
5
5
5
5
1
1
q2 := 1
(2, −1)= √ (2, −1).
5
5 k(2, −1)k
Ortogonálnı́ transformace
Ortogonálnı́ matice
Čtvercová matice Q ∈ Rn×n, která splňuje
QT · Q = I,
a tedy Q−1 = QT ,
se nazývá ortogonálnı́. Jejı́ sloupce tvořı́ ortonormálnı́ systém.
Přı́klad: Ověřte, že matice Q := (q1, q2) z předchozı́ho přı́kladu je ortogonálnı́.
1
1
1
5 0
1 2
1 2
QT · Q = √
= I.
·√
=
0
5
2
−1
2
−1
5
5
5
Ortogonálnı́ transformace
Soustavy s ortogonálnı́ maticı́
Soustava s ortogonálnı́ matici Q ∈ Rn×n a pravou stranu b ∈ Rn je snadno řešitelná
Q·x=b
⇐⇒
x = QT · b.
Přı́klad: Vypočtěte souřadnice v := (1, 1) v ortonormálnı́ bázi Q :=
(q1, q2), kde q1 := √15 (1, 2), q2 := √15 (2, −1).
Hledáme α := (α1, α2) ∈ R2:
α1q1 + α2q2 = v
⇐⇒
1 1 2
Q · α = v, kde Q := √
5 2 −1
je ortogonálnı́ matice. Řešenı́m je
α = QT · v,
3
t.j. α1 = q1 · v= √ ,
5
1
α2 = q2 · v= √ .
5
Fourierova (JPEG) báze je ortonormálnı́ ⇒ rychlý výpočet souřadnic (komprese).
Ortogonálnı́ transformace
Ortogonálnı́ transformace zachovává velikosti vektorů i úhly
Uvažujme lineárnı́ zobrazenı́ s ortogonálnı́ maticı́ Q ∈ Rn×n. Pro lib. x, y ∈ Rn platı́:
• normy (velikosti) vektorů jsou zachovány
p
√
T
T
kQ · xk = x · Q · Q · x = xT · x= kxk,
• hodnota skalárnı́ho součinu vektorů je zachována
(Q · x, Q · y) = xT · QT · Q · y= (x, y).
Připomeňme, že úhel α mezi vektory x, y jsme definovali pomocı́ cos α =
ortogonálnı́ transformace zachovává úhly mezi vektory.
(x,y)
kxk kyk ,
Důsledek: ,,Ortogonálnı́ transformace = rotace + zrcadlenı́”
Každou ortogonálnı́ matici lze rozložit na konečný součin
Q = Qn · · · Q1,
kde jednotlivé faktory jsou bud’ matice rovinné rotace, nebo matice zrcadlenı́.
tedy
Ortogonálnı́ transformace
Přı́klad: Matice rovinné rotace je ortogonálnı́.
1.8
1.6
1.4
1.2
1
0.8
y := Q · x :=
0.6
0.4
cos α sin α
·x
− sin α cos α
0.2
0
−0.2
0
0.5
1
1.5
2
2.5
2
2
cos α − sin α
cos α sin α
cos α + sin α
0
QT ·Q =
·
=
= I.
sin α cos α
− sin α cos α
0
sin2 α + cos2 α
Ortogonálnı́ transformace
Přı́klad: Matice zrcadlenı́ podle přı́mky (roviny) je ortogonálnı́.
2
1.8
1.6
1.4
T
n·n
· x,
y := Q · x := I − 2
knk2
1.2
1
0.8
kde n je normála k přı́mce (rovině).
0.6
0.4
0.2
0
QT · Q =
0
0.5
1
1.5
2
knk2
z }| {
T
n · (nT · n) ·nT
n · nT
n · nT
n · nT
+4
= I.
I−2
· I−2
=I−4
2
2
2
4
knk
knk
knk
knk
Ortogonálnı́ transformace
,,Exploze” zaokrouhlovacı́ chyby v Gaussově eliminaci
Proved’me Gaussovu eliminaci (LU rozklad) na následujı́cı́ matici



1 −1 0 0 0 1 0 0 0 0
1 −1 0 0
 0 1 −1 0
 −1 2 −1 0 0 0 1 0 0 0 





(A|I) :=  0 −1 2 −1 0 0 0 1 0 0  → 
 0 0 1 −1
0 0 0 1
 0 0 −1 2 1 0 0 0 1 0 
0 0 0 −1 2 0 0 0 0 1
0 0 0 0
0
0
0
−1
1
1
1
1
1
1
0
1
1
1
1
0
0
1
1
1
0
0
0
1
1
Nynı́ zaved’me chybu 0.1 do prvku A11. Chyba se při eliminaci takto zvětšuje:



1.1 −1 0 0 0 1 0 0 0 0
1.1 −1 0
0
0 1 0 0
 −1 2 −1 0 0 0 1 0 0 0 
 0 1.2 −1.1 0
0 1 1.1 0



 0 −1 2 −1 0 0 0 1 0 0  →  0 0 1.3 −1.2 0 1 1.1 1.2



 0 0 −1 2 1 0 0 0 1 0 
 0 0
1.4 −1.3 1 1.1 1.2
0
0 0 0 −1 2 0 0 0 0 1
0 0
0
0
1.5 1 1.1 1.2

0
0

0
.
0
1
0
0
0
1.3
1.3

0
0 

0 
.
0 
1.4
Ortogonálnı́ transformace
Householderův eliminačnı́ krok
Pro vektor (část pivotovaného sloupce) v ∈ Rn hledáme matici zrcadlenı́ Qv tak, že




v1 − kvk
kvk
T
 v2 
 0 
n
·
n
v
v
 , Qv := I − 2
 ⇒ např. nv := 
Qv · v = 
.
.
.


 . 
2
.
knvk
vn
0
Stabilnı́ Gauss–Householderova eliminace
Mı́sto Gaussových eliminačnı́ch kroků, které (bez permutacı́) vedou na
trojúhelnı́kovou matici, provádı́me Householderovy zrcadlenı́





2.24 −1.79 0.45
2.24 −1.79
2 −1 0
Qv
Qv
−1 2 −1 −−−−−−−→  0 −1.34 0.89 −−−−−−−−−→  0 1.67
v:=(2,−1,0)T
v:=(−1.34,−1)T
0
0
0 −1 2
0
−1
2
Dostáváme výpočetně náročnějšı́, avšak stabilnı́ variantu Gaussovy eliminace.
dolnı́

0.45
−1.91 .
1.07
Ortogonálnı́ transformace
Zaokrouhlovacı́ chyba v Gauss–Householderově eliminaci ,,neexploduje”.
Proved’me Gauss–Householderovu eliminaci (QU rozklad) na



1 −1 0 0 0
1.41 −2.12 0.71
 0 1.22 −2.04
−1 2 −1 0 0





0
1.15
A :=  0 −1 2 −1 0 → 
 0
 0
 0 0 −1 2 1
0
0
0
0
0
0 0 0 −1 2
následujı́cı́ matici

0
0
0.82
0 

−2.02 0.87 
.
1.12 −2.01
0
0.45
Nynı́ zaved’me chybu 0.1 do prvku A11. Chyba se při eliminaci nezvětšuje:




1.1 −1 0 0 0
1.49 −2.09 0.67
0
0
−1 2 −1 0 0
 0 1.29 −2.02 0.78
0 




 0 −1 2 −1 0 →  0
0
1.21 −2.01 0.83 

.


 0 0 −1 2 1
 0
1.17 −2.00
0
0
0
0
0
0
0.56
0 0 0 −1 2

Podobné dokumenty

Integrální transformace T. Kozubek, M. Lampart

Integrální transformace T. Kozubek, M. Lampart transformací argumentu rozumíme transformaci souřadnic, s pojmem již byl čtenář seznámen při transformaci kartézské soustavy souřadnic na souřadnice polární, sférické nebo válcové

Více

Diskrétní transformace - interaktivní výukový materiál

Diskrétní transformace - interaktivní výukový materiál Z (7) plyne další pohled na IT jako na hledání souřadnic funkce f (t) z vektorového prostoru L2 (I) v ortonormální bázi tvořené funkcemi ϕn (t) - pro nalezení souřadnic vektoru v ortonormální bázi ...

Více

1 LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2. ŘÁDU (LDR2.ř)

1 LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2. ŘÁDU (LDR2.ř) Když pro pravou stranu f (x) = e3x zvolíme Y = A e3x , kde A ∈ R je neznámá konstanta (neurčitý koeficient), dostaneme funkci, která je již obsažena v y, a tak pro libovolné A ∈ R nedostaneme nic n...

Více

Determinanty: P ermutace: prosté zobrazení množiny na sebe, na

Determinanty: P ermutace: prosté zobrazení množiny na sebe, na vzdálenost prvků x,y:  x , y=∥x− y∥ Norma indukovaná skalár. součin.: : L  ℝ -  x=   x , x Prvky x,y jsou kolmé (ortogonální): x ⊥ y ⇒ x , y=0 Pythagorova věta: x ⊥ y ⇔∥x y∥2 =∥x∥2 ∥...

Více

Word Pro - sma4roca

Word Pro - sma4roca přímek přímek, aby úloha měla 2, 1, 0 řešení. Má úloha nekonečně mnoho řešení? [otočení !60 o v bodě M] 23. Je dána kružnice k a přímka p, které nemají společný bod. Dále je dána úsečka AB. Sestroj...

Více

Aproximace funkcí

Aproximace funkcí Polynom, který je nejlepšı́ stejnoměrnou aproximacı́ funkce na daném intervalu ha, bi mezi polynomy daného stupně, se někdy nazývá polynom ”minimax”. Polynom ”minimax” existuje za velmi ob...

Více