Výživa a krmivářství - Střední škola dostihového sportu a jezdectví

Transkript

VÝŽIVA
A KRMIVÁŘSTVÍ
1
VÝŽIVA
A KRMIVÁŘSTVÍ
AUTOŘI:
Ing. Kateřina Blažková
Ing. Alena Výborná
Ing. Jana Čermáková, Ph.D. kapitola 1, 2, 3, 4, 8
kapitola 5, 7
kapitola 6
Střední škola dostihového sportu a jezdectví sídlí v těsném sousedství závodiště
ve Velké Chuchli již více než 50 let. Zájemcům o studium nabízí vzdělání v těchto
oborech: Jezdec a ošetřovatel dostihových koní, Chovatelství se zaměřením na
dostihový sport, Trenérství dostihových a sportovních koní (nástavbové studium) a Vzdělávací kurz specializovaný na problematiku sportovních koní. Škola
je, jako jediná v České republice, komplexním vzdělávacím zařízením pro přípravu dostihových jezdců a vedoucích pracovníků na úseku chovu a tréninku
dostihových a sportovních koní. Za dobu své existence vychovala více než tisíc
absolventů, z nichž řada se stala významnými žokeji a trenéry.
www.dostihovaskola.cz
Obsah
Chemické složení organismů.................................................................... 1.
Živiny a jejich biologický význam............................................................. 2.
Organické živiny.................................................................................................2.1.
Dusíkaté látky..................................................................................................2.1.1.
Sacharidy..........................................................................................................2.1.2.
Organické kyseliny..........................................................................................2.1.3.
Lipidy................................................................................................................2.1.4.
Vitaminy...........................................................................................................2.1.5.
Anorganické živiny............................................................................................2.2.
Kyslík.................................................................................................................2.2.1.
Voda..................................................................................................................2.2.2.
Minerální látky................................................................................................2.2.3.
Metabolismus živin a energie.................................................................... 3.
Proces látkového a energetického metabolismu.............................................3.1.
Metabolismus dusíkatých látek......................................................................3.1.1.
Metabolismus sacharidů.................................................................................3.1.2.
Metabolismus lipidů........................................................................................3.1.3.
Metabolismus vitaminů..................................................................................3.1.4.
Metabolismus energie.....................................................................................3.1.5.
Metabolismus vody.........................................................................................3.1.6.
Metabolismus minerálních látek...................................................................3.1.7.
Krmiva....................................................................................................... 4.
Rozdělení krmiv.................................................................................................4.1.
Charakteristika krmiv........................................................................................4.2.
Krmiva rostlinného původu...........................................................................4.2.1.
Objemná krmiva.......................................................................................... 4.2.1.1.
Šťavnatá...................................................................................................... 4.2.1.1.1.
Suchá.......................................................................................................... 4.2.1.1.2.
Vodnatá...................................................................................................... 4.2.1.1.3.
Jadrná krmiva.............................................................................................. 4.2.1.2.
Obiloviny................................................................................................... 4.2.1.2.1.
Luštěniny................................................................................................... 4.2.1.2.2.
Olejniny..................................................................................................... 4.2.1.2.3.
Krmiva živočišného původu..........................................................................4.2.2.
Krmiva z potravinářského průmyslu............................................................4.2.3.
Krmiva minerálního původu.........................................................................4.2.4.
Doplňkové látky..................................................................................................4.3.
Antinutriční látky...............................................................................................4.4.
Dozor nad kvalitou krmiv.................................................................................4.5.
Skladování krmiv................................................................................................4.6.
Konzervace krmiv..............................................................................................4.7.
Úprava krmiv......................................................................................................4.8.
Hodnocení obsahu dusíkatých látek a energie krmiva..................................4.9.
Trvalé travní porosty ................................................................................ 5.
Vznik a význam trvalých travních porostů.....................................................5.1.
Rozdělení trvalých travních porostů................................................................5.2.
Využívání trvalých travních porostů...............................................................5.3.
Typy travních porostů .......................................................................................5.4.
Sestavování travních směsí TTP.......................................................................5.5.
Louky...................................................................................................................5.6.
Využití luk........................................................................................................5.6.1.
Ošetřování luk..................................................................................................5.6.2.
Způsoby založení lučních porostů a jejich obnova.....................................5.6.3.
Bezorebné způsoby obnovy a přísevy travních porostů.............................5.6.4.
Sečení luk..........................................................................................................5.6.5.
Hnojení luk......................................................................................................5.6.6.
Sklizeň a hodnocení kvality sena...................................................................5.6.7.
Pastviny................................................................................................................5.7.
Složení pastevních porostů............................................................................5.7.1.
Kvalita pastevní píce........................................................................................5.7.2.
Vliv způsobu obhospodařování na kvalitu píce..........................................5.7.3.
Ošetřování pastvin..........................................................................................5.7.4.
Úplná a částeční obnova travních porostů...................................................5.7.5.
Hnojení pastevního porostu..........................................................................5.7.6.
Zásady pastvy...................................................................................................5.7.7.
Technická zařízení na pastvinách..................................................................5.7.8.
Zatížení pastviny.............................................................................................5.7.9.
Výživa a krmení skotu............................................................................... 6.
Sestavování krmných dávek pro skot...............................................................6.1.
Výživa a krmení dojnic......................................................................................6.2.
Výživa a krmení telat..........................................................................................6.3.
Výživa a krmení chovných jalovic....................................................................6.4.
Výživa a krmení chovných býčků.....................................................................6.5.
Výkrm skotu........................................................................................................6.6.
Výživa a krmení prasat.............................................................................. 7.
Technika krmení prasat.....................................................................................7.1.
Sestavování krmných směsí pro prasata..........................................................7.2.
Výživa rostoucích prasat....................................................................................7.3.
Selata.................................................................................................................7.3.1.
Předvýkrm........................................................................................................7.3.2.
Výkrm...............................................................................................................7.3.3.
Výživa prasat určených k reprodukci...............................................................7.4.
Prasnice a prasničky nezapuštěné a březí.....................................................7.4.1.
Prasnice rodící a kojící....................................................................................7.4.2.
Výživa a krmení mladých plemenných prasat................................................7.5.
Chovní kanečci a prasničky...........................................................................7.5.1.
Plemenní kanci................................................................................................7.5.2.
Chovné prasničky............................................................................................7.5.3.
Výživa a krmení koní................................................................................. 8.
Průběh trávení....................................................................................................8.1.
Sestavování krmné dávky..................................................................................8.2.
Výpočty do krmné dávky..................................................................................8.3.
Výpočet potřeby sušiny...................................................................................8.3.1.
Poměr objemného a jadrného krmiva v KD................................................8.3.2.
Výpočet potřeby energie.................................................................................8.1.3.
Výpočet potřeby dusíkatých látek pro koně.................................................8.1.4.
Výpočet potřeby lyzinu...................................................................................8.1.5.
Výpočet potřeby vápníku a fosforu...............................................................8.1.6.
Potřeba energie a živin.......................................................................................8.4.
Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně............................8.4.1.
Potřeba energie a živin pro březí a laktující klisny......................................8.4.2.
Potřeba energie a živin pro hříbata a koně v růstu.....................................8.4.3.
Potřeba energie a živin pro plemenné hřebce..............................................8.4.4.
Potřeba energie a živin pro tažné koně.........................................................8.4.5.
Výběr krmiv........................................................................................................8.5.
Technika krmení koní........................................................................................8.6.
Krmení jednotlivých kategorií koní.................................................................8.7.
Krmení sportovních a dostihových koní......................................................8.7.1.
Krmení březích a kojících klisen...................................................................8.7.2.
Krmení hříbat a koní v růstu.........................................................................8.7.3.
Krmení plemenných hřebců..........................................................................8.7.4.
Krmení tažných koní......................................................................................8.7.5.
Pastevní management koní...............................................................................8.8.
S výživou spojené poruchy a onemocnění trávicího traktu..........................8.9.
Předmluva
Tento učební text má sloužit studentům jako shrnutí základních informací o krmivech, výživě skotu, prasat a koní. Rozhodně nemůže text nahradit zkušenosti
z praxe a zase naopak nelze se v praxi uplatnit bez těchto znalostí. Obor výživa
hospodářských zvířat se na základě vědeckých poznatků neustále vyvíjí.
Aplikace nových aditiv do výživářské praxe a využití inovací v krmných technologiích pomáhá dosáhnout efektivní ekonomiky tohoto tradičního odvětví.
V učebnici najdete také kapitolu o trvalých travních porostech, která má naznačit
skutečnost, že zemědělství dnes již neslouží pouze k výrobě potravin, ale přebírá
na sebe i důležitou ekologickou funkci.
Stává se, že se teorie a praxe rozcházejí, ve škole se učíme jak by to mělo vypadat, ale někdy se v praxi setkáváme s úplně jiným přístupem. V těchto případech
je naším úkolem vyhodnotit, zda je tento způsob výhodný a správný z pohledu
zdraví zvířat, efektivity, pracovní náročnosti, atd.
10
1. Chemické složení organismů
Rostlinné a živočišné organismy obsahují stejné chemické prvky jako uhlík
(C), kyslík (O), vodík (H), dusík (N), fosfor (P), vápník (Ca) a sloučeniny
vodu (H2O), oxid uhličitý (CO2), amoniak (NH3), oxid siřičitý (SO2) a další.
Co se týče chemického složení, nenajdeme v přírodě dva shodné jedince, a to
ani v případě jednoho druhu. Rozdíly způsobuje kvantitativní zastoupení jednotlivých prvků a adaptace organismů na podmínky, ve kterých žijí.
Z anorganických živin zaujímá hlavní podíl voda. O jejím zastoupení rozhoduje mnoho okolností, zejména stáří organismu. Organismus telete po narození
obsahuje 78-80 % vody, kdežto dospělý skot 50-60 %. Stejně kolísá obsah vody
u rostlin, zelená píce má 65-85 % a zrna obilnin přibližně 15 % vody.
Minerální látky jsou u živočichů nejvíce zastoupeny kostitvornými prvky: vápníkem (Ca) a fosforem (P). U zelených rostlin dominují sodík (Na)
a draslík (K).
Z organických živin mají ve všech živých soustavách největší podíl bílkoviny, cukry a tuky. Obsah bílkovin se u zvířat pohybuje mezi 12-20 %, u rostlin
kolísá ještě více, např. u bulvy řepy je množství zanedbatelné, zatímco třeba
u zrna hrachu se pohybuje kolem 20 %, zrna sóji kolem 30 %.
Další významnou složkou živých těl jsou tuky. Hlízy brambor obsahují asi
0,1 % tuku, zelená píce 0,5-1 %, semeno lnu kolem 30 % atd. Kolísání obsahu
tuku zaznamenáme i u zvířat, hubené zvíře má kolem 5 % tuku, vykrmené
30-50 %.
Největší rozdíly jsou v zastoupení a druhové pestrosti cukrů. V těle zvířat jsou
jen v malém množství, a to ve formě glukózy a glykogenu. U rostlin se setkáváme s podstatně širší škálou cukrů. Hexózy se objevují vesměs v menším
množství, např. glukóza v zelené píci, glukóza a fruktóza ve sladkých plodech.
Z disacharidů je obsažena v poměrně velkém množství sacharóza v cukrové
řepě (15-20 %), rafinóza v semenech ječmene, atd. Z polysacharidů je u rostlin
nejrozšířenější škrob. Zvláště bohatá jsou zrna obilnin (60-70 %). Podstatnou
součástí buněčné stěny rostlin je další polysacharid celulóza neboli buničina.
Její množství závisí na druhu rostliny a hlavně na jejím stáří.
V živých organismech se vyskytuje celá řada dalších přirozených sloučenin. Co se týče výskytu těch nepřirozených, tak zde musíme věnovat
pozornost výskytu cizorodých látek pocházejících ze značného používání
chemických prostředků.
11
12
2. Živiny a jejich biologický význam
Základem výživy živočichů jsou biologické sloučeniny – živiny. Živiny
přijímají zvířata z krmiv. Jsou to látky nezbytné pro živočišný organismus
k zajištění všech životních procesů, to znamená k samotnému trávení, pohybu, udržení tělesné teploty, růstu, rozmnožování, tvorbě tělesné hmoty
(zvláště svalové), k produkci mléka u laktujících zvířat, vajec, vlny atd.
S krmivy vstupují do trávicího ústrojí i látky, které organismus vůbec nevyužije
(látky pro organismus indiferentní, např. křemík, chróm, lignin, atd.), ale
které organismu neškodí. Kromě toho přijímají zvířata s komponenty diety
i látky, které organismu přímo škodí. To mohou být např. některé těžké kovy
(olovo, rtuť, arzén, kadmium), dusičnany, dusitany a mnoho jiných látek,
které lze označit jako antinutriční či toxické. Ty mohou ohrožovat normální
průběh metabolických procesů, zdraví zvířat, jejich reprodukční schopnosti
a v konečné fázi samotnou existenci zvířat a prostřednictvím potravinového
řetězce i zdraví a existenci člověka. Existuje také skupina živin, které když
jsou podávány ve stopových množstvích, jsou absolutně nezbytné pro funkci
živočišného organismu, ale pokud jsou přijímány v nadbytečném množství,
mohou působit jako jed (např. selen).
V živočišném organismu plní živiny funkci stavební (plastickou), energetickou, katalytickou a řidící. Funkce jednotlivých živin není však jednoznačně
vyhraněna. Např. bílkoviny tvoří základní stavební složku živé hmoty, plní
tedy funkci plastické živiny. Za určitých okolností mohou být využívány
i jako zdroj energie. Bílkoviny jsou však také naprosto nezbytné pro tvorbu
enzymů, hormonů i vitamínů, takže mají přímý vztah k řízení životních dějů.
Podle převažující funkce bílkoviny a některé minerální látky patří mezi živiny
plastické, cukry a tuky mezi živiny energetické, vitamíny, stopové prvky mezi
katalytické.
Podle chemické povahy známe živiny organické a anorganické.
13
2.1. Organické živiny
Mezi organické živiny řadíme dusíkaté látky, cukry, tuky a vitamíny.
2.1.1. Dusíkaté látky
Existence živočichů a jejich produkce jsou podmíněny přítomností a zdroji
využitelných forem dusíkatých látek. Dusíkaté látky je název pro všechny
nutričně používané živiny – bílkoviny, aminokyseliny i nebílkovinné látky
obsahující dusík.
Z výživářského hlediska dnes rozdělujeme dusíkaté látky na:
• bílkoviny (složené z aminokyselin), které se dělí na proteiny a proteidy
• nebílkovinné dusíkaté sloučeniny, které se dělí na aminokyseliny (volné), amidy, alkaloidy, peptidy, nukleové kyseliny, glykosidy obsahující dusík, purinové a pyrimidinové zásady, amonné soli, amoniak, močovinu,
dusičnany, aj.
Nejvýznamnější z dusíkatých látek jsou bílkoviny. Jsou složeny z aminokyselin, kterých je nutričně významných asi 20.
14
Lyzin
Methionin
Fenylalanin
Tryptofan
Histidin
Leucin
Izoleucin
Treonin
Valin
Arginin
Neesenciální
Esenciální
Z nutričního hlediska rozdělujeme aminokyseliny na:
Esenciální – aminokyseliny nepostradatelné, které organismus vyšších živočichů
s jednoduchým žaludkem syntetizuje v nedostatečné míře. U přežvýkavců je
syntetizují bakterie.
Glycin
Prolin
Cystein
Alanin
Serin
Tyrozin
Kyselina asparagová
Kyselina glutamová
Hydroxyprolin
Citrulin
Neesenciální – aminokyseliny postradatelné, které organismy živočichů
syntetizují v dostatečné míře.
Na rozdíl od zvířat s jednoduchým trávicím aparátem (prase, drůbež atd.)
jsou přežvýkavci díky své bachorové mikroflóře nezávislí na exogenních
zdrojích aminokyselin.
U obvyklých krmných dávek se setkáváme s nedostatkem jen některých
esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu, methioninu, threoninu, tryptofanu. Tyto aminokyseliny tak v praxi nejčastěji vymezují čili limitují
úroveň syntézy bílkovin (proteosyntézy) zvířaty. Proto se také pro ně vžil
termín aminokyseliny limitující.
Zastoupení jednotlivých aminokyselin v bílkovině charakterizuje BHB –
“biologická hodnota bílkovin”. Stanovuje, kolik gramů tělesných bílkovin
může být vytvořeno ze 100 gramů proteinu z krmiva. Měřítkem je kvalita
vaječné bílkoviny, pro tu platí BHB = 100. Dále několik příkladů BHB
mléko 88, sója 84, pšenice 56, kukuřice 54, atd.
Na rozdíl od sacharidů a tuků, z nichž se při přebytku v dietě mohou
tvořit zásoby v podobě tělního tuku, není tomu tak u dusíkatých látek.
Těch musí být v každodenní krmné dávce tolik, kolik živočišný organismus potřebuje na obnovu svých tkání, růst, produkci atd. Při přebytku
dusíkatých látek v krmné dávce musí tyto tělo opustit, protože z nich se
nemohou vytvářet zásoby. Naopak přebytek dusíkatých látek způsobuje
přetížení detoxikační kapacity jater, dochází k dezaminaci aminokyselin,
poškozování vylučovacích systémů atd. Naopak deficit dusíkatých látek
zpomaluje růst, zhoršuje konverzi krmiva atd.
2.1.2. Sacharidy
Sacharidy patří mezi nejrozšířenější přírodní látky, které mají v rostlinných a živočišných organismech důležitou biologickou funkci, a to především energetickou a stavební. Nejdůležitějšími sacharidy pro výživu
hospodářských zvířat, pokud jde o množství a jejich význam, jsou škrob,
cukry a celulóza. Sumu cukru a škrobu a organických kyselin v krmivech
označujeme jako bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV).
15
Schéma: Rozdělení sacharidů – podle fyzikálních a chemických vlastností
pentózy
L-arabinóza
D-xylóza
D-ribóza
L-xylóza
hexózy
D-glukóza
D-manóza
D-galaktóza
D-fruktóza
redukující
maltóza
laktóza
celobióza
neredukující
sacharóza
trehalóza
Sacharidy
monosacharidy
disacharidy
polysacharidy
16
rafinóza
trisacharidy
pentózany
arabany
xylany
hexózany
škrob
inulin
celulóza
jiné
pektiny
aj.
Monosacharidy
• Ribóza je složkou některých vitamínů, enzymů a ribonukleových kyselin,
které se nacházejí v buněčném jádře.
• Arabinóza je složkou arabské gumy. Je obsažena i v cukrovce a otrubách.
• Xylóza se nachází ve dřevě, slámě a ve zdřevnatělých rostlinných buňkách.
• Glukóza (hroznový cukr) je obsažena v ovoci a medu, ale v krmivech je
zastoupena minimálně. Organismus získává glukózu především štěpením
polysacharidů a využívá ji pro bezprostřední krytí svých energetických
potřeb, je zdrojem pro tvorbu glykogenu a tvorbu jiných cukrů, např. laktózy a dále mastných kyselin a těkavých mastných kyselin. Zastoupení
glukózy v krvi je v přímé vazbě na její zdroje. Koncentrace glukózy v krvi
je přesným ukazatelem intenzity metabolismu sacharidů a je velmi
důležitým ukazatelem při hodnocení metabolického stavu zvířat. Při
nedostatku krevní glukózy dochází k hypoglykemii, nebo při nadbytku
k hyperglykemii, kdy dočasně překročí obsah glukózy normální hodnoty.
• Fruktóza (ovocný cukr) se nachází společně s glukózou v ovoci.
Disacharidy
• Sacharóza (řepný cukr) je obsažena ve většině rostlinných plodů a v bulvách
cukrovky. Tvoří bezbarvé, ve vodě dobře rozpustné krystalky. Zahříváním
karamelizuje. V teplém prostředí se štěpí na glukózu a fruktózu.
• Maltóza (sladový cukr) vzniká ze škrobu působením enzymu diastázy.
Působením enzymu maltázy se štěpí na glukózu, která je zkvasitelná.
• Laktóza (mléčný cukr) se nachází v mléce savců. Hydrolýzou se štěpí na
glukózu a galaktózu.
Polysacharidy jsou složeny z velkého počtu jednoduchých sacharidů spojených kyslíkovými vazbami. Nejvýznamnější polysacharidy jsou škrob, celulóza a glykogen. Nejsou sladké, působením enzymů se postupně štěpí na
monosacharidy.
• Škrob je uložen jako zásobní látka především v hlízách a plodech rostlin. Má zrnitou strukturu, která je pro jednotlivé druhy rostlin specifická. Nejvíce škrobu
obsahují obilniny (60 až 70 %) a brambory (20 %). Škrob se ve studené vodě
nerozpouští. V horké vodě se rozpouští jeho složka amylóza, která tvoří asi
20 % škrobových zrn. Zahříváním škrobu asi na 90 °C vzniká škrobový maz.
17
• Glykogen (živočišný škrob) je polysacharid, který je obsažen ve svalech
a játrech jako zásobní látka. Při svalové práci se enzymaticky štěpí na
glukózu, která přechází do krve.
• Celulóza (buničina) je složkou rostlinných buněčných stěn. Je to polysacharid s řetězovitě vláknitou strukturou. Účinkem enzymů nebo zředěných
kyselin se štěpí na glukózu. Celulóza z mladých rostlinných orgánů je nejsnáze stravitelná. Stárnutím dřevnatí a stává se nestravitelnou. Dřevnatění
způsobuje především lignin, který celulózu ztužuje. V bachoru přežvýkavců
žijí baktérie celulózového kvašení, které vylučují enzymy rozkládající
celulózu na jednoduché sacharidy (přitom vzniká CO2 a metan).
Vláknina není chemicky přesně definovaná látka, je to směs látek sestávajících z celulózy, hemicelulóz a nestravitelných inkrustujících látek, zejména
ligninu, kutinu, křemičitanů atd.
Podle obsahu ligninu se mění stravitelnost vlákniny. Např. u přežvýkavců je
koeficient stravitelnosti vlákniny ze slámy (vyšší obsah ligninu) cca 50 %, ale
vlákniny z mladého travního porostu (mladé zelené píce s nízkým obsahem
ligninu) kolem 70 %.
Funkci vlákniny ve výživě zvířat lze shrnout takto:
• zabezpečuje mechanické nasycení zvířat,
• podporuje peristaltiku střev a motoriku bachoru (u přežvýkavců),
• limituje příjem krmiva,
• limituje stravitelnost krmiva (krmné dávky).
Podle metabolické zátěže (zejména užitkovosti) kolísá optimální zastoupení
vlákniny v sušině krmné dávky
• skotu
• koní
• chovných prasat
• vykrmovaných prasat 15-26 %
10-20 %
3-7 %
2-5 %
2.1.3. Organické kyseliny
K energetickým živinám patří organické kyseliny. Zvláštní důležitost má kyselina mléčná, octová, propionová, mravenčí a máselná a to proto, že některé
z nich jsou produkovány bachorovou mikroflórou, jiné mikroflórou při
silážování a jsou využívány jako energetické zdroje, zejména přežvýkavci.
18
Ovšem mimořádný význam mají kyseliny (octová, propionová, máselná) ve
výživě přežvýkavců, jejichž energetické potřeby jsou kryty zhruba ze 70 %
právě prostřednictvím těkavých mastných kyselin, vznikajících ze sacharidů
v průběhu bachorové fermentace.
2.1.4. Lipidy
Lipidy (tuky) jsou zásobní látkou jak v rostlinách tak v živočišném těle.
V tom je jejich hlavní a zásadní význam. Tuky mají zhruba dvojnásobnou
energetickou hodnotu ve srovnání se sacharidy. Zatímco energetická hodnota sacharidů je cca 17 KJ/g, je energetická hodnota tuků asi 38 KJ/g. Krmiva
obsahují od 2 do 40 % tuku.
V těle zvířat se nachází depotní (zásobní tuk), který je do jisté míry ovlivňován
přijímaným krmivem, a to jak ve skladbě mastných kyselin, tak i z hlediska chuťových vlastností či barvy (např. kukuřičným šrotem). Buněčný
a orgánový tuk ovlivňován není.
Tuky se “syntetizují” v živočišném těle z podstatné části ze sacharidů. Zásobní tuk má také význam v metabolismu vody. Oxidací 100 g tuku vzniká
107 g vody.
Kromě funkce zásobního zdroje energie mají lipidy mimořádný význam jako
nosiči vitamínu A, D, E a K.
Živočišný organismus není schopen vytvářet všechny mastné kyseliny nutné
k syntéze tuků. Existuje tedy též skupina nepostradatelných či esenciálních
mastných kyselin. Jedná se o kyselinu linolovou, linolenovou a arachidonovou. Při jejich nedostatku dochází k závažným poruchám:
• zpomalení růstu
• změny na kůži, vypadávání chlupů
• degenerativní změny na varlatech a vaječnících
• snížení odolnosti proti stresům
• zvýšení embryonální mortality
Následky z nedostatku a nadbytku lipidů
Při narušení metabolismu tuků a při nedostatku sacharidů v krmné dávce
vysokoprodukčních dojnic dochází ke ketózám. Velmi škodlivý je žluklý tuk,
zejména při nízkém obsahu vitaminu E v krmné dávce. Pro stabilizaci tuku
se používají antioxidanty.
19
2.1.5. Vitamíny
Dnes jsou vitamíny definovány jako organické sloučeniny různé chemické
konstituce nezbytné v malých množstvích k udržení normálních metabolických pochodů v těle živých organismů. Mají charakter biokatalyzátorů (to
je látka, která svou přítomností optimalizuje nebo urychluje a efektivizuje
děje v živém organismu). Je to skupina látek naprosto nezbytná pro existenci zvířat, jejich růst, rozmnožování, produkci atd. Do organismu vstupují
především s krmivy nebo jsou syntetizovány přímo v těle (nebo trávicím
traktu) zvířat. Podle zásobení organismu vitamíny rozeznáváme:
• hypovitaminózu (při nedostatku vitamínů)
• avitaminózu (při úplném deficitu vitamínů)
• hypervitaminózu (při přebytku vitamínů)
Vitamíny rozdělujeme podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné:
• v tucích (skupina vitamínů A, D, E, K).
• ve vodě (skupina vitamínů B a C),
Vitamíny rozpustné v tucích
Do této skupiny patří vitamíny, které mohou být v těle živočichů ukládány
do zásoby.
Vitamín A (retinol)
Vitamín A má rozhodující význam pro užitkovost, růst, zdraví a reprodukci zvířat. Klasický projev deficitu tohoto vitamínu – nekrotický rozklad rohovky je v současné době výjimečný. Nejzávažnějším projevem avitaminózy
vitamínu A je porušení sliznic, zejména pohlavních orgánů, při nichž dochází
k rohovatění epitelů. Nepříznivě ovšem působí i nadbytek tohoto vitamínu (za
toxickou dávku se považuje např. u skotu dávka 100 x větší než doporučená).
Zvířata získávají vitamín A z karotenů, především ze zelených rostlin, v nichž
je zastoupen zhruba od 20 do 100 mg/kg čerstvé hmoty.
Vitamíny D (kalciferoly)
Jedná se o skupinu vitamínů (D2-D7), která je označována jako vitamín D,
protože všichni její zástupci vykazují obdobnou biologickou účinnost. Po
chemické stránce patří ke steroidním látkám. Nejdůležitější z forem vitamínu D jsou vitamíny D2 a D3.
20
Základní význam tohoto vitamínu spočívá v jeho účasti na hospodaření
s kostitvornými prvky. Hypovitaminóza vitaminu D způsobuje u mladých
zvířat rachitis, u dospělých osteomalacii, dochází k deformaci kostí a kloubů,
k poruchám růstu a u drůbeže ke zhoršení pevnosti vaječné skořápky.
Dlouhodobý a vysoký nadbytek tohoto vitamínu působí nepříznivě, např.
u skotu dochází k vápenatění měkkých tkání, u ptáků k charakteristickému
zhrubnutí skořápky apod.
Potřeba vitamínu D se udává v mezinárodních jednotkách (m.j.).
Vitamín D3 se vyskytuje výhradně v živočišných produktech, jako jsou játra, mlezivo, vaječný žloutek, rybí tuk. Živé rostliny obsahují pouze nepatrné
množství vitamínu D2. Vitamín D se vyskytuje v seně, je-li sušeno na slunci
v množství 80-600 m.j. a dále pak v krmivech živočišného původu. V sušině
plnotučného mléka je vitamín D zastoupen v množství kolem 250 m.j., a to
v závislosti na jeho zdrojích.
V dnešních technologických podmínkách chovu jsou zvířata většinou odkázána na aplikaci průmyslově vyráběných zdrojů. To zpravidla platí i při pastvě,
která se obvykle realizuje mimo období slunečního svitu v průběhu dne.
Vitamín E (tokoferol)
V přírodě je rozšířen ve formě tokoferolů, z nichž nejúčinnější je alfa tokoferol. Tokoferoly působí v látkové přeměně jako antioxidanty tuků. Vitamín E je silným antioxidantem a chrání nenasycené mastné kyseliny, vitamín
A a karoten před oxidací. Chrání také játra před dystrofií a ovlivňuje metabolismus sacharidů.
Potřeba vitamínu E (udává se v mg) je závislá zejména na obsahu nenasycených
mastných kyselin v krmivu. Jeho potřeba se zvyšuje při nevhodných podmínkách
uskladnění krmiv, jsou-li v krmné dávce krmiva brzdicí jeho resorpci, dále při
deficitu selenu nebo je-li krmná dávka chudá na metionin či cystin. Předávkování
vitamínu E je ve srovnání s předchozími méně časté i méně škodlivé.
Zdrojem vitamínu E jsou rostlinné oleje, zelená píce, seno, v omezeném rozsahu i zrniny a semena, krmiva mlýnského původu (hlavně klíčky).
Vitamín K (filochynon)
Rovněž tento vitamín představuje celou skupinu. Vitamín K je nezbytný pro
normální koagulaci krve, katalyzuje v játrech tvorbu bílkovin důležitých pro
srážení krve, především protrombinu (nezbytný pro srážení krve).
21
Vitamín K se vyskytuje v okopaninách, obilovinách, zelených částech rostlin.
Střevní mikroflóra produkuje velké množství vitamínu K, které rozhodujícím
způsobem přispívá k zásobení organismu, projevy nedostatku jsou proto
vzácné, mohou být ale zaznamenány při podávání sulfonamidů a antibiotik.
Vitamíny rozpustné ve vodě
Mezi hlavní zástupce patří: vitamín B1, B2, B6, B12, kyselina nikotinová, pantotenová, listová, biotin a cholin. Zasahují výrazně do tří oblastí:
• do látkového metabolismu
• do krvetvorby
• do činnosti nervového systému
Jejich nedostatek vyvolává komplikované poruchy v uvedených oblastech.
Kyselina askorbová (vitamin C)
Vykazuje rovněž širokou fyziologickou účinnost. Zasahuje do metabolismu některých aminokyselin, ovlivňuje aktivitu jater i pankreatu, chrání
organismus před infekcí, působí na regeneraci kostní tkáně, chrupavek,
působí jako antioxidant. V podmínkách intenzivního chovu zvířat se
uplatňuje jako účinný antistresový faktor. V těle se neukládá, přebytečné
množství je vylučováno.
2.2. Anorganické živiny
Mezi anorganické živiny řadíme kyslík, vodu a minerální látky.
2.2.1. Kyslík
je jediný prvek asimilovatelný živočišnou tkání ve volné molekulární formě.
Uplatňuje se především při uvolňování energie.
2.2.2. Voda
Je základní neenergetická živina, s níž jsou spojeny všechny životní projevy.
Je také nejdůležitější složkou těla zvířat. Plní transportní funkce živin a jejich
metabolitů. Podílí se na termoregulačních procesech.
V živočišném organismu se nachází voda
22
• nitrobuněčná (tvoří asi 70 % z celkového množství v těle zvířete),
• mezibuněčná (asi 30 % z celkového množství).
Zastoupení vody v organismu je ovlivněno zejména druhem zvířat, jejich
věkem, pohlavím, zastoupením tuků atd. Přibližně 50 % veškeré vody v organismu je obsaženo ve svalech, 10 % v kůži, 7 % v kostní tkáni, zbytek v ostatních měkkých tkáních těla.
Zdroje vody:
Zvířata získávají vodu z endogenních a exogenních zdrojů.
Endogenní voda se vytváří při rozpadu organických látek v organismu. Při
štěpení 1 g tuku se v organismu vytvoří 1,07 g vody, při štěpení 1 g sacharidů
vznikne 0,6 g a při rozkladu 1 g bílkovin 0,4 g vody.
Exogenní voda (voda pitná, voda v krmivech) je však hlavním zdrojem pro
živočišný organismus. Exogenní voda se vstřebává stěnou střevní, dostává se
do krevního oběhu a vstupuje do procesu výměny látkové.
Denní spotřeba pitné vody kolísá zejména vlivem jejího zastoupení v krmivech, metabolické zátěže, klimatických podmínek atd. v rozmezí:
• kůň 24-50 l
• dojnice 35-70 l
• tele 8-15 l
• prasnice 9-25 l
Nedostatek vody snáší organismus hůře než hladovění. Úbytek asi 10 % vody
z celkového množství v organismu vede k úhynu zvířat.
23
2.2.3. Minerální látky
Život ani v těch nejjednodušších formách není možný bez minerálních látek.
Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na
užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci, atd. Minerální
látky patří k základním stavebním živinám kostní tkáně. V nich je uloženo
cca 83 %, v ostatních tkáních těla zbývajících 17 % minerálií. Kromě podílu na stavbě těla podmiňují udržování acidobazické rovnováhy, osmotického tlaku, podílí se na tvorbě vitamínů, enzymů, hormonů, hemoglobinu,
živočišného produktu atd.
Vápník (Ca)
Fosfor (P)
Sodík (Na)
Hořčík (Mg)
Draslík (K)
Síra
(S)
Chlor(Cl)
Mikroelementy
Makroelementy
Ve výživě hospodářských zvířat dělíme minerální látky na makroelementy
a mikroelementy.
Železo(Fe)
Měď(Cu)
Zinek(Zn)
Mangan(Mn)
Kobalt(Co)
Jód(I)
Selen(Se)
Molybden(Mo)
Hlavním exogenním zdrojem makro i mikroelementů jsou krmiva. Jejich
minerální složení je velmi rozdílné nejen pokud se týká druhové příslušnosti,
ale i v rámci téhož druhu. Přitom relativně větší variabilita zastoupení minerálních látek v krmivu téhož původu je ve vegetační části rostliny než
v rozmnožovacích orgánech.
V rámci téhož druhu ovlivňuje minerální složení rostlin zejména:
• půdní typ, zvláště fyzikálně chemické vlastnosti půdy, její pH atd.
• podnebí a povětrností podmínky, zejména srážky a teplota v daném roce
a v daném vegetačním období
• agrochemie a agrotechnika krmných plodin
• vegetační fáze sklizně
• geneticky zakotvené zvláštnosti, např. jednotlivých odrůd krmiv.
24
Tab.: Obsah makroelementů v hlavních skupinách krmiv
Druh krmiva Prvek v g/kg sušiny
Ca
P
Na K Mg
Zelená píce: Jetel 17,0 2,4 1,6 17,0 4,6
Vojtěška
18,5 2,5 2,7 17,0 3,2
Pastevní porost
6,5 3,5 3,5 30,0 2,8
Kukuřice 5,6 2,5 3,5 19,0 2,5
Zrniny a semena:
Ječmen 1,0 2,9 0,5 5,0 1,1
Pšenice 1,3 3,5 1,0 4,8 1,7
Hrách 1,2 4,0 0,7 9,0 1,3
Kukuřice
0,6 2,8 0,3 3,5 1,1
Složení živočišného těla a živočišných produktů je z hlediska zastoupení
hlavních minerálií známé. Avšak přesné stanovení potřeby jednotlivých
minerálií je mimořádně obtížné, protože o metabolickém zapojení prvků
v živočišném organismu rozhoduje:
• jejich obsah a vzájemný poměr v krmivech,
• chemická skladba, ve které vstupují do organismu,
• možnost vytváření si určitých rezerv minerálií v organismu a jejich
uvolňování při větším či menším deficitu v dietě.
Kromě zdrojů minerálií z krmiv se používají se k doplnění deficitních prvků
v krmné dávce průmyslově vyráběné minerální směsi či jejich komponenty.
Mnohé z těchto chemicky přesně definovaných sloučenin mají při řízení
minerálního metabolismu zvířat přednost před zdroji minerálních prvků
z krmiv. Tak např. využití železa z krmiv rostlinného původu nedosahuje zpravidla 10 %. Zřetelně lepší je utilizace Fe např. ze sulfátů (až 97 %),
chloridů (asi 75 %) atd.
25
Tabulka Vitamínů A, D, E, K
NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT
Vitamín
důležitý pro ochranu a regeneraci kůže
a sliznic, tvorbu funkčních pigmentů
v oku a glykoproteinů, podporuje růst
a plodnost, zvyšuje odolnost vůči infekčním
onemocněním
nejdůležitější provitamín
vitamínu A – beta karoten
se vyskytuje v zelené píci
a zejména v mrkvi
ovlivňuje mineralizaci kostí, zvyšuje
vstřebávání vápníku a fosforu v tenkém
střevě a ovlivňuje jejich vylučování
ledvinami
významné jsou vitamíny
D2 (ergokalciferol) a D3
(cholekalciferol), D2 se
vyskytuje v rostlinách D3
vzniká v kůži působením UV
záření (rybí tuk, sluncem
sušené seno)
biologicky nejúčinnější je alfa-tokoferol
brání oxidaci mastných kyselin, tuků
a v tuku rozpustných látek, chrání buňky
před peroxidativním poškozením, zpomalují
degenerativní změny v organismu, hrají
významnou roli ve využití ostatních lipofilních
vitamínů potřebuje ke své funkci selen
zásobení je dostatečné na
pastvě v semenech obilnin
je nepostradatelný v procesu srážení krve je
nezbytný pro syntézu protrombinu v játrech,
účastní se procesu syntézy bílkovinných
faktorů srážení krve
K1 je přítomen v rostlinách
K je syntetizován ve střevě
činností mikroorganismů
trávicího traktu
v dostatečném množství
A
(Retinol)
Vitamín
D
(Kalciferoly)
Vitamín
E
(Tokoferol)
Vitamín
K
(Fylochinon)
26
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
zpomalování růstu, rohovatění kůže
a sliznic, ústup sekrece slizničních
žláz zvýšená náchylnost k infekcím,
především trávicího ústrojí, dýchacího
traktu, rohovky oka, poruchy
plodnosti a funkce endometria,
odumření plodu, šeroslepost,
světloplachost organismu
apatie, snížení
příjmu krmiva,
pokles užitkovosti,
vypadávání srsti
a krváceniny
3300IU/500 kg ž.hm.
NRC (2007) potřeba je
závislá na výkonu
snížení stravitelnosti vápníku a fosforu
(vede až ke křivici a osteomalácii)
poruchy růstu, defekty zubní skloviny,
lomivost kostí
nechutenství,
žíznivost, apatie,
kulhání, vápenatění
měkkých tkání
(ledvin, jater a pod.)
(chronické otravy se
vyskytují v dávkách
od 5000 IU/ kg živé
hmotnosti)
500IU/ 500 kg ž.hm.
NRC (2007)
jiné zdroje: 100 – 200
mg/100 kg ž.hm.
( u vysokovýkonných
koní až 400 mg)
poruchy funkce membrán,
nastává degenerace gonád a ztráta
plodnosti, dochází k degeneraci
nervové tkáně a snížení imunity,
specifickými poruchami jsou nutriční
encefalomalácie, svalová dystrofie
a exsudativní diatéza
průjem, apatie,
snížení plodnosti,
úmrtnost embryí,
svalová slabost,
nekróza jater
při silném krvácení se
doporučuje intravenózně
podat dávku 0,2 – 0,5 mg
vit. K1/kg ž.hm.
hemoragie
(nedostatek protrombinu
a plazmatických faktorů) poruchy
srážení krve a vznik rozsáhlých
krevních výronů do podkoží
a svaloviny
horečka a snížení
příjmu krmiva
v dávkách přes
2,2 mg/kg ž.hm.
působí vitamin
K toxicky
15000IU/500 kg
ž.hm. NRC (2007)
u problémových klisen
a u krmiv chudých
na beta karoten se
doporučuje doplňovat
krmnou dávku o 200 mg
beta karotenu/zvíře/den
27
Tabulka vitamínů skupiny B
NÁZEV
Vitamín
B1
(Thiamin)
Vitamín
B2
(Riboflavin)
Vitamín
B6
(Pyridoxin)
Vitamín
B12
(Kobalamin)
28
FUNKCE
VÝSKYT
zúčastňuje se metabolismu bílkovin
a sacharidů, ovlivňuje činnost
nadledvin, štítné žlázy, pohlavních
žláz a nervové soustavy, chrání nervy
před vznikem zánětů, důležitý pro
správnou činnost trávicího traktu
hojně v otrubách, sušené pivovarské
kvasnice, pšeničné či rýžové klíčky
zúčastňuje se téměř všech oxidoredukčních reakcí v živočišném
organismu a ovlivňuje tak využití
živin, podílí se na normální funkci
CNS, pohlavních žláz, ovlivňuje
tvorbu hemoglobinu a glykogenu, je
ve funkčním vztahu s vitaminem C
součástí většiny krmiv, zejména
kvasnic a krmiv živočišného
původu
součástí aminotransferáz,
dekarboxyláz a dalších enzymů,
důležitý v metabolizmu bílkovin, tuků,
sacharidů a některých minerálních
látek (při využívání železa)
především rostlinná krmiva
a kvasnice
nepostradatelný pro tvorbu krve
(označován jako antianemický faktor),
růst, látkový metabolizmus a tvorbu
aminokyselin
ve střevě koní je v dostatečném
množství syntetizován a absorbován
( za předpokladu, že v krmivu je
přítomnost kobaltu, neboť kobalt je
součástí molekuly vitaminu B12)
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
3 – 5 mg/kg suš. krmiva
velmi výkonné koně
4 – 5 mg/kg suš. krmiva
vede k poškození tkání s vysokým
nárokem na energii a poruchám
funkce CNS i periferních nervů,
pokles užitkovosti, pokles příjmu
krmiva, ztráta citlivosti, záněty
nervů a obrny končetin
velmi vysoké dávky
vitaminů skupiny B kůň
toleruje a nevedou u něj
k žádnému zdravotnímu
riziku
2mg/kg krmiva sušiny
(při běžném krmení
je přísun vitamínu B2
dostatečný
katarální zánět spojivek, zvýšené
slzení, světloplachost, pozdější
stádium vede k poškození čočky
u hříbat zpomalení růstu
nebyl zaznamenán
anemie, snížení srážlivosti, nervové
poruchy, záněty kůže, poškození
jater a srdce, poruchy růstu, ztráta
chuti k žrádlu, narušena činnost,
hypofýzy a nadledvin
nebyl zaznamenán
zpomalení růstu, snížení konverze
krmiva, poruchy koordinace pohybu,
narušení reprodukčních funkcí,
narušení erytropoézy s následným
snížením červených krvinek,
perniciózní anemie, příp. i smrt
nebyl zaznamenán
29
Tabulka ostatních vitamínů
NÁZEV
Vitamín
C
(kys. askorbová)
FUNKCE
VÝSKYT
zúčastňuje se oxido-redukčních
pochodů, podílí se na tvorbě steroidních
hormonů, srážení krve, zvyšuje odolnost
organismu vůči infekcím a stresům
nezastupitelný při hojení ran, zlomenin,
regeneraci nervů
v zeleném krmení, ale je
v dostatečném množství
v těle syntetizován, přídavek
vit. C může být prospěšný
při stresu a u starých koní,
protože tady zřejmě vlastní
syntéza nepostačuje
růstový faktor ovlivňuje také
reprodukční funkce má lipotropní
účinek
syntetizují ji zelené rostliny
nepostradatelným komponentem
lecitinu při metabolismu tuků, chrání
játra před tukovou dystrofií
v krmivech rostlinného
i živočišného původu, jak
volný, tak vázaný v lecitinu
součást enzymů podílejících se na
glukoneogenezi, syntéze mastných
kyselin a metabolizmu energie
v krmivech rostlinného
i živočišného původu
detoxikace štěpných produktů bílkovin
součást NAD, NADP, NADPH
(metabolismus bílkovin, glukózy, tuků)
zrno obilovin, kvasnice
a otruby
Vitamín
B10
B11
(kys. listová)
Vitamín
B4
(Cholin)
Vitamín
H
(Biotin)
Niacin
Vitamín
PP
(kys. nikotinová)
30
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
nevyskytuje se (u člověka skorbut)
na pastvě je příjem 10krát vyšší (více než 50
mg/den) než ve stáji (asi 6 mg/den)
narušena syntéza DNA, dochází k anemii,
zvýšená embryonální mortalita, zpomalený
růst, malátnost, průjem, slabost končetin (byl
zjištěn u velmi výkonných koní bez zeleného
krmení chovaných výlučně ve stáji)
dochází k degenerativním změnám jater
(zbytnění), deformacím kloubů a kostí
u hříbat, zpomalování růstu
projevy nedostatku biotinu se u koní ještě
nepodařilo prokázat, ale podle novějších
zkušeností vysoké dávky (3 mg biotinu na
100 kg ž.hm./den) působí příznivě jen u koní
disponovaných k tvorbě měkké rohoviny
a rezštěpů kopyt
může způsobit opožděný růst u hříbat,
poruchy plodnosti, změny na kůži (suchá
kůže, lámavá srst)
při nedostatku (vzniká obvykle při výhradním
a dlouhodobém zkrmování kukuřice) dochází
ke zpomalování růstu
31
Tabulka makroprvků
NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT (typ krmiva)
společně s fosforem udržují stabilitu
a funkci kostní tkáně, nepostradatelný
pro krevní oběh, regulaci permeability
buněčných membrán, přenos nervových
vzruchů ke svalovým vláknům, pro
přeměnu energie ve svalech
seno: jetelové, vojtěškové, luční
seno bohaté na byliny vyrovnaný
poměr Ca a P – otruby, olejnaté
pokrutiny
nutný pro osifikaci kostí a činnost svalů,
součástí mnoha organických sloučenin
např. fosfoproteidů, nukleoproteidů,
fosfolipidů, ATP, ADP uplatňuje se při
metabolizmu bílkovin, tuků a cukrů,
tvorbě vitamínu skupiny B
generativní části rostlin, zrniny,
extrahované šroty a výlisky, krmiva
živočišného původu, otruby,
sladový květ, krmné kvasnice a další
Hořčík
Mg
nezbytný pro tvorbu kostí, snižuje
srážlivost krve a brání vzniku
trombózy, je součástí mnoha enzymů
hlavně zelená píce (hořčík je
důležitý stavební prvek zeleného
barviva – chlorofylu)
Draslík
důležitý pro udržení nitrobuněčného
osmotického tlaku, acidobazické
rovnováhy a přenos nervových
vzruchů
většina objemných krmiv má
přebytek draslíku (eliminace
podáváním
krmné soli)
Sodík
součástí tělních tekutin a trávicích
šťáv, reguluje osmotický tlak, pomáhá
udržovat správné pH a zúčastňuje se
hospodaření s vodou
přirozené zdroje – krmiva
živočišného původu, zrniny,
extrahované šroty, řepa a mrkev
Chlór
Obsahují ho tkáně ledvin, plic, sleziny,
krve, kůže a chrupavek zabezpečuje
normální sekreci kyseliny solné
v žaludku
přirozené zdroje – řepa, sladový
květ, melasa, krmiva živočišného
původu a zelená píce
Vápník
Ca
Fosfor
P
K
Na
Cl
32
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
poruchy tvorby kostí (křivice,
měknutí kostí), poporodní
paréza, u rostoucích hříbat
– slábnutí, křivení a záněty
kostí, změny tvaru hlavy
pokles stravitelnosti,
poruchy zdraví a užitkovosti,
poruchy minerálního
metabolizmu, nižší
stravitelnost ostatních makro
i mikroprvků
Záchova v dospělosti
(500kg ž.hm.) 15 g/den
Laktace 3.měsíc 42 g/den
Růst 3.-6. měsíc 26 g/den
25.-36. měsíc 17g/den
poruchy tvorby kostí
(křivice, měknutí kostí),
poporodní paréza
narušení využitelnosti Ca,
tvorba střevních kamenů,
a zároveň pokud je
snížený obsah Ca dochází
k fibrózní degeneraci kostí
(osteodystrofii)
záchova v dospělosti
25.-36. měsíc 9 g/den
vznik tetanie (pastevní,
stájová) – zvýšená
neuromuskulární dráždivost
potlačuje efektivní
metabolismus Ca, útlum
CNS, vymizení reflexů
a ochrnutí svalstva, průjmy,
zpomalení střevní peristaltiky
při normální výživě se
u hospodářských zvířat
prakticky nevyskytuje, může
vzniknout po nadměrném
pocení a průjmech
působí diureticky, projevuje
se útlumem srdeční činnosti
a poruchami vegetativního
nervstva
snížení příjmu krmiva
a konverze živin, pokles
osmotického tlaku a zmenšení
objemu tělních tekutin, křeče,
svalový třes, průjmy, snížení
přírůstků a produkce mléka
poškození ledvin a jater,
otoky a anemie, žíznivost,
nechutenství, časté močení,
průjem, zvýšení tělesné
teploty, nervové poruchy
poruchy trávení bílkovin,
inhibuje motilitu žaludku
a posun zažitiny do střeva
okyselování organismu –
metabolická acidóza
Laktace 3.měsíc 55g/den
25.-36. měsíc 27g/den
33
Tabulka mikroprvků
NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT (typ krmiva)
Železo
Fe
součást hemoglobinu a respiračních enzymů,
přenašečem kyslíku a napomáhá při přeměně
živin v buňce
luční tráva, vojtěškové seno,
kukuřičná siláž, sušené
cukrovarské řízky, otruby, jádro
Měď
umožňuje přeměnu feritinu na transferitin
složka řady enzymů stimuluje glykogenezi
a lipogenezi nutná pro tvorbu pigmentů
a keratinu
obiloviny, pšeničné otruby,
sójový extrahovaný
šrot, luštěniny, melasa,
a motýlokvěté pícniny
Zinek
ovlivňuje metabolizmus bílkovin, sacharidů,
některých hormonů a regulaci imunitního
systému, je součástí molekuly inzulínu, má
vliv na regeneraci epitelu a kůže
pšeničné otruby, zrniny
a krmné kvasnice
Mangan
Mn
obsažen v játrech, ledvinách, lymfatických
žlázách a pankreatu má kladný vliv na vývoj
a rozmnožovací schopnost zvířat
rostlinná krmiva,
extrahované šroty, sláma,
pšeničné otruby
Cobalt
obsažen v játrech, ledvinách, kostech, štítné
žláze a vaječnících zasahuje do metabolizmu
bílkovin, cukrů a minerálních látek aktivátor
některých enzymů součást vitamínu B12
rostlinná krmiva, především
motýlokvěté pícniny
Selen
přítomen ve všech tkáních, především v játrech,
ledvinách, srdci, slezině, plicích a v mozku
podílí se na funkci celé řady enzymů spolu
s vitamínem E se účastní syntézy koenzymu A
rostlinná krmiva
Jód
slouží k jodaci tyreoglobulinu a syntéze
thyroidálních hormonů hormony štítné
žlázy jsou nezbytné pro činnost nervové,
reprodukční a dalších tkání
mořské řasy, seno, siláže,
zelená píce a napájecí voda
Cu
Zn
Co
Se
I
34
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
80 – 100 mg/
100kg ž.hm.
nedostatečná funkce enzymů dýchacího
řetězce, snížený počet červených krvinek
postižení jater, ledvin, trávicího
traktu a snížení imunity
10 – 15 mg/
100kg ž.hm.
anemie, zpomalení růstu, pokles příjmu
krmiva, úporné páchnoucí průjmy,
dystrofické změny nervové tkáně
a poruchy osifikace, generalizovaná
osteochondróza
rozpad erytrocytů
a následná hemoglobinemie
a hemoglobinurie, provázená
žloutenkou (ikterem), apatie
50 mg/
100kg ž.hm
zpomalení růstu, šeroslepost, poruchy
imunity, záněty kůže, špatné hojení ran
a narušená osteogeneze, onemocnění
epidermální vrstvy kůže
anemie a poruchy trávení
60 mg/
100kg ž.hm
nedostatečná funkce enzymů, zpomalení
růstu, abnormality kostí, zvýšené
ukládání tuků, dystrofie varlat a vaječníků
zvracení, průjmy, pneumonie
a patologické změny kostí
a zubů
0.15 mg/
100kg ž.hm
poklesu příjmu krmiva, hubnutí až
kachexie, akobaltóza, hubnutí, apatie,
hrubá matná srst a anemie
zpomalení růstu, poškození
kostí a narušení plodnosti
zvířat, potlačení stravitelnosti
železa a vznik anemie
0.1 – 0.2 mg/
100kg ž.hm
poškozování svalových buněk, nervového
systému, jater a reprodukčních orgánů,
snížení přírůstků, poruchy reprodukce,
výskyt hemorhagického syndromu
a myokarditid, svalová dystrofie
těžké poruchy CNS, paralýzy,
poruchy příjmu krmiva
a vypadávání srsti
0.3 mg/
100kg ž.hm
hypofunkce štítné žlázy, endemická
struma, snížení metabolizmu sacharidů,
tuků a bílkovin a produkce tepla
slzení, rýma, kašel, zježená srst,
horečka, dermatitida a může
dojít i k úhynu
35
Charakteristika zdrojů minerálií a jejich funkcí v živočišném organismu:
Vápník (Ca)
Výskyt: kosti, zuby, buněčné membrány, tělní tekutiny
Funkce v organismu:
stavba kostry a zubů, činnost svalů a nervů, udržení neutrálního pH krve
Zdroje:
motýlokvěté pícniny, krmiva živočišného původu,
luštěniny, krmné kvasnice
Příznaky nedostatku:
rachitida, osteomalacie, osteoporóza, snížení užitkovosti
Fosfor (P)
Výskyt:
kosti, svaly, metabolismus bílkovin, syntéza složek mléka, vajec
Funkce v organismu:
stavba kostry a zubů, tvorba nukleových kyselin, pufrace krve
Zdroje:
zrniny, extrahované šroty, krmiva živočišného původu,
pšeničné otruby
podobně jako vápník, poruchy reprodukce, snížená užitkovost
Sodík (Na)
Výskyt:
krevní sérum, svaly, součást molekul bílkovin, mezibuněčné tekutiny
Funkce v organismu:
regulace osmotického tlaku krve, udržování acidobazické rovnováhy,
tvorba tělních tekutin
Zdroje:
zrniny, extrahované šroty, řepa, mrkev, krevní a masokostní moučky
nechutenství, zhoršení využití bílkovin a energie krmiv, poruchy
reprodukčních funkcí
36
Draslík (K)
Výskyt:
buněčná protoplasma, kostra
Funkce v organismu:
svalové kontrakce, ukládání glykogenu v játrech
Zdroje:
řepa, trávy, motýlokvěté, extrahované šroty, rybí moučka
zpravidla přebytek,při nedostatku dekalcifikace kostry, ztráty
chlupů, zpomalení růstu, tetanické křeče
37
Hořčík (Mg)
Výskyt:
kostra
Funkce v organismu:
metabolismus sacharidů, aktivace enzymů
Zdroje:
olejniny, otruby, extrahované šroty
poruchy činnosti srdce, tetanické křeče
Síra (S)
Výskyt:
tkáně, vlna, peří, aminokyseliny
Funkce v organismu:
součást některých esenciálních aminokyselin,
hormonů, vitamínů
Zdroje:
řepa, brukvovité, slunečnice, extrahovaný šrot lněný,
řepkový, kvasnice
nechutenství, zpomalená tvorba sirných aminokyselin
Chlór (Cl)
Výskyt:
krevní plasma, ledviny, podkožní vazivo
Funkce v organismu:
osmotický tlak, aktivita enzymů, acidobazická
rovnováha, součást kyseliny chlorovodíkové
Zdroje:
zelená píce, řepa, sladový květ, melasa,
krmiva živočišného původu
zpravidla dostatek
38
Železo (Fe)
Výskyt:
krevní a svalová barviva
Funkce v organismu:
tvorba hemoglobinu a myoglobinu
Zdroje:
většina krmiv
anémie, u skotu přebytek
Měď (Cu)
Výskyt:
vlna, kůže, játra
Funkce v organismu:
tvorba krve, kostí, enzymů
Zdroje:
obiloviny, luštěniny, krmiva živočišného původu, motýlokvěté pícniny
zpomalení růstu, nervové poruchy, při nadbytku otravy, anémie
Zinek (Zn)
Výskyt:
kůže, vlna, játra, svaly, kostní tkáň
Funkce v organismu:
součást enzymů
Zdroje:
otruby, kvasnice, zelená píce
snížení plodnosti, parakeratóza
Mangan (Mn)
Výskyt:
játra, ledviny, pankreas, kostra
39
Funkce v organismu:
tkáňové dýchání, kostra, krev
Zdroje:
rostlinná krmiva, extrahované šroty, kvasnice, otruby
snížení plodnosti, zpomalení růstu
Kobalt (Co)
Výskyt:
játra, ledviny, kostra
Funkce v organismu:
játra, pankreas
Zdroje:
rostlinná krmiva, zvláště motýlokvěté
zpomalení růstu, anémie
Selen (Se)
Výskyt:
ve všech tělních orgánech a buňkách
Funkce v organismu:
oxidační vliv, reguluje utilizaci vitamínů A, E, K, C
Zdroje:
rostlinná krmiva
poruchy reprodukce, omezení růstu, svalová dystrofie
Jód (I)
Výskyt:
štítná žláza
Funkce v organismu:
optimální funkce štítné žlázy
Zdroje:
zelená píce, semena zrnin, luštěniny
hypofunkce štítné žlázy, zpomalení růstu, snížená produkce mléka a vajec
40
Je známo, že deficit, stejně jako nadbytečný přívod minerálií mají prokazatelně
negativní vliv na užitkovost zvířat a vlastnosti jejich produktů. Tak např. byl
jednoznačně prokázán negativní vliv nedostatku a přebytku vápníku v krmné
dávce na využití energie u dojnic. Doplnění vápníku a fosforu v jinak shodné
krmné dávce zvýšilo dojivost o 18 % při současném zvýšení tučnosti mléka.
Nadbytek vápníku v krmné dávce má negativní vliv na metabolismus dalších
prvků zejména P, Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, a zvyšuje požadavky na přívod uvedených minerálií.
Také zastoupení krmné soli (NaCl) má opět, kromě jiných životně nezbytných
funkcí, významný vliv na užitkovost dojnic:
Skupina dojnic
A
B
C
Doplněk Na v NaCl g/den
16,5
4,5
bez doplňku
Dojivost kg/den
18,2
15,5
13,4
Základní krmná dávka obsahovala 7,5 g Na. Po aplikaci NaCl se zvýšila
tučnost mléka z 3,13 na 3,62 %. Nadbytek soli v krmných dávkách drůbeže
má naopak negativní vliv na snášku, kvalitu skořápky, atd. Výrazný vliv na
užitkovost zvířat a jejich zdravotní stav mají nejen makro ale i mikroelementy.
41
Souhrn nejdůležitějšího učiva:
• Živiny jsou látky, které zvíře přijímá prostřednictvím krmiv
a jsou nezbytné pro živočišný organismus k zajištění všech
životních procesů. Plní v živočišném organismu funkci stavební,
energetickou a biokatalytickou.
• Podle chemické povahy známe živiny organické (dusíkaté látky, cukry,
tuky a vitamíny) a anorganické ( kyslík, vodu a minerální látky).
• Funkce bílkovin je v krmných dávkách hospodářských zvířat
nezastupitelná. Stavební kameny bílkovin jsou aminokyseliny,
které rozdělujeme na esenciální (nepostradatelné)
a neesenciální (postradatelné)
• BHB – biologická hodnota bílkovin charakterizuje zastoupení
jednotlivých aminokyselin v bílkovině.
• Sacharidy mají důležitou biologickou funkci, a to především
energetickou. V krmivech jsou obsaženy monosacharidy,
disacharidy a polysacharidy.
• Vlákninu nelze chemicky přesně definovat, její funkce
ve výživě zvířat je nezastupitelná.
• K energetickým živinám patří organické kyseliny, jsou využívány
jako energetické zdroje, zejména přežvýkavci.
• Lipidy patří mezi nejkoncentrovanější zdroj energie.
V živočišném organismu je tuk zásobní, buněčný a orgánový.
• Vitamíny jsou neenergetické živiny, které do organismu vstupují
především s krmivy nebo jsou syntetizovány přímo v těle zvířat.
Dělí se na vitamíny rozpustné v tucích nebo ve vodě.
• Voda je základní neenergetická živina, s níž jsou spojeny všechny
životní projevy. V živočišném organismu se nachází voda
nitrobuněčná a mezibuněčná.
• Minerální látky mají významný vliv na normální průběh
metabolických procesů. Dělíme je na makroelementy a mikroelementy.
42
Kontrolní otázky:
1. J aké chemické prvky a sloučeniny obsahuje rostlinný
a živočišný organismus?
2. Jaké funkce mohou plnit živiny v živočišném organismu?
3. Vyjmenuj organické živiny.
4. Uveď nejméně tři zástupce esenciálních aminokyselin
a neesenciálních aminokyselin.
5. Vyložte význam sacharidů ve výživě hospodářských zvířat.
6. Který ze sacharidů je velmi důležitým ukazatelem při hodnocení
metabolického stavu zvířat?
7. Popiš jakým způsobem je trávena celulóza u přežvýkavců?
8. Jaké jsou funkce vlákniny ve výživě zvířat?
9. Vyložte význam tuků ve výživě hospodářských zvířat.
10. Vyložte význam vitamínu ve výživě hospodářských zvířat.
11. Vyjmenuj anorganické živiny.
12. Vyložte význam vody pro živočišný organismus.
13. Vyložte obecně význam minerálních látek pro živočišný organismus.
14. Charakterizujte vápník, fosfor, hořčík.
15. Charakterizujte síru a chlór.
16. Definujte pojmy: živiny, bezdusíkaté látky výtažkové, esenciální aminokyseliny, neesenciální aminokyseliny, polysacharidy, celulóza, vláknina,
lipofilní vitamíny, hydrofilní vitamíny, hypovitaminóza,
avitaminóza, hypervitaminóza, makroelementy, mikroelementy.
43
44
3. Metabolismus živin a energie
3.1. Proces látkového a energetického metabolismu
Proces látkového styku zvířete s vnějším světem označujeme jako přeměnu
látek či látkový metabolismus. Na metabolismus látkový je zákonitě vázán
metabolismus energie. Proces látkové a energetické přeměny můžeme
rozdělit na několik úseků:
•p
říjem krmiva
• t rávení
• v střebávání (resorpce)
• i ntermediální metabolismus
• v ylučování
•P
říjem krmiva je ovlivňován nejen druhem a věkem hospodářských
zvířat, ale i mnoha dalšími faktory (druhy krmiva, jeho kvalita, pravidelnost krmení, sled podávaných krmiv, mikroklima stáje, způsob podávání
a úprava krmiv). Všechny tyto faktory působí na množství přijatého krmiva, na rychlost příjmu i na průběh trávení a dalších metabolických procesů.
•T
rávení je složitý fyzikálně chemický proces, jehož cílem je uvolnit z krmiva
látky využitelné pro organismus – živiny. O tom, kolik živin zvíře z krmiva
získá, rozhoduje stravitelnost krmiva.
• Měřítkem stravitelnosti je koeficient stravitelnosti, který se dá stanovit
tzv. bilanční metodou nebo laboratorně. Při bilanční metodě se zvířeti
předkládá krmivo se známým obsahem živin a stejně přesně se zjišťuje
množství živin, které zůstaly ve výkalech. Z rozdílu obsahu živin v krmivu a ve výkalech se vyčíslí stravitelné živiny.
Koeficient bilanční stravitelnosti (%) = živina v krmivu – živina ve výkalech x 100
živina krmiva
• Vstřebávání živin je přechod jednoduchých látek do krve nebo do mízy.
Hlavním místem vstřebávání je tenké střevo. Rychlost vstřebávání je
ovlivněna mnoha fyzikálně chemickými činiteli i věkem zvířat.
• Intermediální metabolismus je fází látkového metabolismu, při které
jsou vstřebávané živiny krví a mízou přiváděny ke tkáním a jednotlivým
45
buňkám, kde jsou použity k výstavbě těla, k tvorbě živočišných produktů
nebo k tvorbě energie potřebné pro průběh životních pochodů.
• Vylučování zplodin látkové přeměny do vnějšího prostředí je posledním
článkem metabolismu. Podílí se na něm močové ústrojí, ústrojí dýchací
a ústrojí trávicí.
3.1.1. Metabolismus dusíkatých látek
Bílkoviny – proteiny jsou v žaludku a na začátku tenkého střeva rozštěpeny
na oligopeptidy s krátkým řetězcem a na volné aminokyseliny. Štěpení
způsobují enzymy zažívacího traktu. Po rozštěpení jsou aminokyseliny absorbovány a následně dopravovány krví nebo lymfou do jater. Tam mohou
nastat následující situace:
a) syntéza bílkovin
b) desaminace – čpavek se vyloučí jako močovina močí, bezdusíkatá frakce
se oxiduje anebo se z ní tvoří cukry
c) aminokyseliny se krví dopraví do svalů a tam dojde k syntéze bílkovin,
odštěpení čpavku a bezdusíkatá frakce se oxiduje.
Stav přeměny bílkovin v organismu se určuje dusíkovou bilancí, tj. porovnáním množství dusíku přijatého s množstvím dusíku vylučovaného.
Převažuje-li příjem dusíku nad jeho výdejem, je dusíková bilance kladná
(pozitivní), převažuje-li výdej dusíku nad jeho příjmem, vzniká dusíková bilance záporná (negativní).
Pro dospělá zvířata, která ukončila růst, je charakteristická rovnovážná
dusíková bilance (množství dusíku přijatého se rovná množství dusíku
vyloučeného), u mladých rostoucích zvířat dochází ke kladné dusíkové bilanci. Záporná dusíková bilance je nežádoucí a vyskytuje se pouze u zvířat
nemocných nebo přestárlých.
3.1.2. Metabolismus sacharidů
U monogastrických zvířat se polysacharidy a disacharidy štěpí na jednoduché cukry, které se vstřebávají do krve.
U přežvýkavců je značná část sacharidů mikrobiálně zkvašována na těkavé
mastné kyseliny, které se stávají hlavním zdrojem energie. Asi 65 % mastných kyselin tvoří kyselina octová, která vzniká při štěpení polysacharidů.
Část sacharidů, která není v bachoru mikrobiálně zkvašena, postupuje do
slezu a dále do tenkého střeva, kde se enzymaticky, podobně jako u mono46
gastrických zvířat, štěpí na jednoduché cukry a vstřebává do krve.
Určitá část vstřebaných cukrů (asi 0,1 %) zůstává v krvi. Tento cukr, převážně
glukóza, slouží jako pohotový zdroj energie. Přebývající glukóza se přetváří
na živočišný škrob (glykogen), který se shromažďuje v játrech a ve svalovině.
Glykogen může poměrně snadno přecházet v glukózu, takže její úbytek
z krve je rychle doplňován.
Pokud jsou zásobárny glykogenu (játra a svalovina) naplněny, přetvářejí se
cukry v tuky.
3.1.3. Metabolismus lipidů
Tuky se v trávicím ústrojí rozkládají na glycerol a mastné kyseliny. Glycerol se absorbuje snadno, neboť je ve vodě rozpustný. Mastné kyseliny se
vstřebávají s pomocí žluči.
Ihned po vstřebání nastává zpětná syntéza1 tuku, který označujeme jako
tuk neutrální. Určitá část tuku může procházet střevní stěnou ve formě
nepatrných částic (chylomikronů) beze změny.
Většina tuků se dostává do mízy (asi 70 %), menší část (30 %) přechází do
jater. V játrech se část tuků ukládá, hlavně ve formě fosfolipidů.
Tuk slouží v těle jako vydatný zdroj energie. Při jeho disimilaci vzniká opět
glycerol a mastné kyseliny. Glycerol a mastné kyseliny se štěpí za současného
uvolnění energie až na CO2 a H2O.
3.1.4. Metabolismus vitaminů
Metabolismus vitamínů je značně složitý. Souvisí to s jejich poměrně
vysokým počtem, s jejich různorodým složením i různými úkoly v látkovém
metabolismu.
Zvířata přijímají vitamíny v krmivech. Při průchodu trávicí trubicí podléhají některé vitamíny změnám. Hlavním místem vstřebávání je tenké střevo.
V metabolismu vitamínů mají význačnou úlohu játra, v nichž probíhá aktivace vitamínů (přetváření β-karotenu na vitamín A) a která zajišťují jejich rozdělování orgánům, které je potřebují ke své normální funkci, i jejich
ukládání. Potřeba vitamínů je závislá na úrovni látkového metabolismu. Fyziologicky náročné stavy – špičková užitkovost, vysoká gravidita, laktace –
jsou spojeny se zvýšenou spotřebou vitamínů.
1
Syntéza – slučování, chemický pochod, při kterém se dvě nebo více látek slučují v jednu.
47
3.1.5. Metabolismus energie
Látkový metabolismus probíhá souběžně s metabolismem energie.
Energetické živiny (cukry, tuky, organické kyseliny) jsou nositeli potenciální
(skryté) energie, která se v těle zvířat uvolňuje oxidací a přeměňuje se na:
• energii tepelnou – tvoří největší podíl, až 75 %; využívá se k udržení stálé
tělesné teploty; z velké části je energií odpadní a musí být z těla odstraněna;
• energii mechanickou, která umožňuje svalovou činnost
• energii chemickou, obsaženou v produktech hospodářských zvířat.
Celkovou energii krmiva neboli jeho spalné teplo označujeme jako brutto
energii nebo hrubou energii. Část této energie odchází z těla vázána v nestravitelných složkách krmiva (ve výkalech). Zbytek tvoří energie stravitelných živin – stravitelná energie.
Odečteme-li od stravitelné energie energii plynů a moči, zůstává podíl energie,
který zvíře využije pro vlastní metabolické procesy – energie metabolizovatelná.
Část metabolizovatelné energie se mění na teplo, zbývající část se využívá
k produkci – energie produkční neboli netto energie.
3.1.6. Metabolismus vody
Voda ve formě nápoje nebo voda vegetační (obsažená v krmivech) prochází
poměrně rychle trávicí trubicí. Vstřebávání vody probíhá v tenkém střevě,
u přežvýkavců v předžaludcích.
Voda z trávicího ústrojí se dostává do krve, jen malá část do mízy. Odtud
pak přechází do vmezeřené tkáně a do buněk.
Podle funkce se voda dělí na:
1. vodu cirkulační (v krevní plazmě)
2. vodu intersticiální (vmezeřenou), obsaženou v mezibuněčné hmotě
3. vodu intercelulární, která je součástí protoplazmy živých buněk
Z těla se voda vylučuje ledvinami (močí), výkaly, plícemi, kůží a živočišnými
produkty. Hlavním orgánem, který se podílí na hospodaření s vodou, jsou
ledviny. Vyloučí poměrně rychle případné přebytky vody, a naopak při
nedostatku vody vylučování omezují.
48
3.1.7. Metabolismus minerálních látek
Vstřebávání minerálních látek probíhá převážně v tenkém střevě,
u přežvýkavců také v předžaludcích. Pouze některé prvky se ve větší míře
vstřebávají i v jiných úsecích trávicí trubice (např. fosfor se vstřebává
v žaludku, sodík, draslík a chlór v tlustém střevě).
Vstřebávání je v některých případech podmíněno i přítomností vitamínů
(např. vitamín D se účastní vstřebávání vápníku a fosforu).
Celý metabolismus minerálních látek je značně ovlivňován i vzájemnými
vztahy mezi jednotlivými prvky.
Využití minerálních látek v těle je velmi široké. Organismus si u většiny
prvků vytváří určité rezervy, které může podle potřeby včas uvolnit.
Minerální látky jsou vylučovány ledvinami, trávicími šťávami, tuhými výkaly, kůží a živočnými produkty. Např. dojnice při dojivosti 5 000 litrů vyloučí
za období laktace pouze mlékem přibližně 6 kg vápníku a 5 kg fosforu, nosnice vyloučí každým vajíčkem 2 g vápníku, tj. ročně kolem 500 g atd.
49
• Proces látkové a energetické přeměny se skládá z těchto úseků: příjem krmiva, trávení, vstřebávání (resorpce), intermediální metabolismus, vylučování.
• Měřítkem stravitelnosti je koeficient stravitelnosti. Z rozdílu obsahu živin
v krmivu a ve výkalech se vyčíslí stravitelné živiny.
• Jaký je vzorec pro bilanční koeficient stravitelnosti?
• Bílkoviny jsou v žaludku a na začátku tenkého střeva rozštěpeny na oligopeptidy s krátkým řetězcem a na volné aminokyseliny. Po rozštěpení jsou aminokyseliny absorbovány a následně dopravovány krví nebo lymfou do jater.
• U monogastrických zvířat se polysacharidy a disacharidy štěpí na jednoduché cukry, které se vstřebávají do krve. U přežvýkavců je značná část
sacharidů mikrobiálně zkvašována na těkavé mastné kyseliny, které se
stávají hlavním zdrojem energie.
• Tuky se v trávicím ústrojí rozkládají na glycerol a mastné kyseliny. Glycerol se absorbuje snadno, neboť je ve vodě rozpustný. Mastné kyseliny se
vstřebávají s pomocí žluči.
• Metabolismus vitamínů je značně složitý. Souvisí to s jejich poměrně
vysokým počtem, s jejich různorodým složením i různými úkoly v látkovém metabolismu.
• Energetické živiny jsou nositeli skryté energie, která se v těle zvířat uvolňuje
oxidací a přeměňuje se na energii: tepelnou, mechanickou, chemickou.
• Podle funkce se voda dělí na: cirkulační (v krevní plazmě), intersticiální
(vmezeřenou), intercelulární.
• Vstřebávání minerálních látek probíhá převážně v tenkém střevě,
u přežvýkavců také v předžaludcích.
• Organismus si u většiny minerálních prvků vytváří určité rezervy, které
může podle potřeby včas uvolnit.
50
Kontrolní otázky:
1. Popiš proces látkové a energetické přeměny.
2. Vysvětlete princip metabolismu dusíkatých látek.
3. Vysvětlete princip metabolismu sacharidů.
4. Vysvětlete princip metabolismu lipidů.
5. Vysvětlete princip metabolismu vitamínů.
6. Vysvětlete princip metabolismu energie.
7. Vysvětlete princip metabolismu vody.
8. Vysvětlete princip metabolismu minerálních látek.
51
52
4. Krmiva
Z hlediska racionální výživy zvířat je nutná podrobná znalost jednotlivých
krmiv. Tyto informace lze nejpřesněji získat analytickým rozborem krmiva.
Z ekonomického i časového hlediska nelze použitá krmiva vždy podrobit komplexní analýze, proto v praxi se při rutinním sestavování krmných dávek a krmných směsí využívají katalogové hodnoty, které reprezentují průměrné hodnoty
živin v jednotlivých krmivech. V České republice lze pokládat za nejobsáhlejší
Katalog krmiv (tabulky výživné hodnoty krmiv) autorů Zeman a kol. (1995).
V katalogu je soustředěna živinová databáze u více než 5240 druhů krmiv.
Nauka o krmivech se zabývá problematikou krmiv v nejširším pojetí:
• studuje chemické složení jednotlivých krmiv,
• zabývá se vhodností použití jednotlivých druhů krmiv z hlediska výživy zvířat,
• studuje obsah a stravitelnost živin a energie v jednotlivých krmivech,
• zabývá se produkční účinností jednotlivých krmiv,
• studuje zdravotní a dietetické vlastnosti jednotlivých krmiv.
Definice krmiv
Krmiva jsou produkty minerálního, rostlinného nebo živočišného původu
a jejich průmyslového zpracování, jakož i jednotlivé organické a anorganické
látky (krmné suroviny), popř. směsi s přidáním doplňkových látek, které
jsou vhodné a určené pro výživu zvířat. Používaná krmiva uhrazují denní
potřebu živin (záchovnou a produkční), jsou nezbytná k zachování života
zvířat, k tvorbě živočišných produktů, jsou zdrojem energie a síly. Krmiva
musí být zdravotně nezávadná, nesmí být toxická a působit rušivě na trávicí
procesy, zanechávat rezidua ve tkáních nebo v živočišných produktech.
4.1. Rozdělení krmiv
Krmiva zpravidla dělíme podle těchto hledisek:
a) p
odle původu
• krmiva rostlinného původu (např. zelená píce, okopaniny)
• krmiva živočišného původu (mléko, rybí moučka)
53
• krmiva minerálního původu (krmná sůl, vápenec)
• krmiva mikrobiálního původu (kvasničná bílkovina)
• krmiva syntetického původu (močovina)
b) p
odle koncentrace stravitelných živin
• krmiva koncentrovaná neboli jadrná (zrniny)
• krmiva objemná (zelená píce, seno)
c) p
odle poměru energie a dusíkatých látek
• krmiva bílkovinná (zelená vojtěška, sójové pokrutiny)
• krmiva polobílkovinná (luční porost)
• krmiva glycidová (okopaniny)
d) p
odle podílu vody
• krmiva šťavnatá (zelená píce)
• krmiva suchá (seno)
• vodnatá (pivovarské mláto)
e) p
odle místa výroby
• krmiva statková (zelená píce)
• krmiva nakupovaná či obchodní (průmyslové krmné zbytky)
4.2. Charakteristika krmiv
4.2.1. Krmiva rostlinného původu
Tato krmiva se získávají jednak ze zemědělské prvovýroby, jednak z některých
průmyslových odvětví, jež zpracovávají suroviny rostlinného původu.
4.2.1.1. Objemná krmiva
Objemná krmiva dělíme v závislosti na jejich charakteristických vlastnostech do tří základních skupin na šťavnatá, suchá a vodnatá.
4.2.1.1.1. Objemná krmiva šťavnatá
Vyznačují se obsahem sušiny od 10 do 50 %, nízkou až průměrnou koncentrací živin, průměrnou výživnou hodnotou, která je velmi ovlivněna
54
vegetačním stadiem v době sklizně, počasím, agrotechnickými a technologickým faktory. Patří sem zelená píce, siláže, okopaniny, pastevní porost, atd.
Zelená píce
Zelená píce je nejpřirozenějším zdrojem živin pro hospodářská zvířata. Ve
výživě zvířat se používá v čerstvém nebo konzervovaném stavu. Obsah živin
závisí na vegetační fázi v době sklizně. Optimální obsah živin má zelená
píce v době na začátku květu (jeteloviny) nebo na začátku metání (trávy).
Stravitelnost živin je v zelené píci poměrně vysoká. Dusíkaté látky jsou
tvořeny bílkovinami a dusíkatými látkami nebílkovinnými (NPN). Obsah tuku je nízký 0,3-0,8 %. Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV – cukry,
škroby, organický zbytek) jsou obsaženy ve formě jednoduchých cukrů,
škrobů, pentozanů, pektinů a organických kyselin. Obsah vlákniny se stárnutím zelené píce zvyšuje, což nepříznivě ovlivňuje stravitelnost všech
živin i chutnost krmiva. V závislosti na vegetační fázi v době sklizně obsah vlákniny kolísá od 1,5-9 %. Minerálních látek obsahuje zelená píce
1,5-2 %. Podíl jednotlivých prvků závisí na druhu píce, půdě či hnojení.
Z makroprvků obsahuje Ca, P a vyšší množství draslíku. Trávy a mokřadní
rostliny obsahují vyšší množství křemíku.
V zelené píci je vysoký obsah karotenů, z ostatních vitamínů obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín E a K. Většina druhů zelené píce má obvykle užší
poměr živin (anorganických a stavebních) než požaduje krmná norma.
Z tohoto důvodu je nutno zelenou píci v krmných dávkách skotu doplňovat
krmivem se širším poměrem živin (kukuřičná siláž, obilní šroty).
Tab.: Orientační dávky zelené píce na ks/den v kg
Skot
Koně
Prasata
Dojnice
20-40
Mladý chovný
5-15
Výkrm
5-15
Plemenný býk
10-15 Klisna
15-20
Mladí chovní
8-20
Tažní
10-25
Hřebec
10-15 Prasnice
4-12
Mladá chovná
2-8
Výkrm
1-3
Plemenný kanec
5-13 55
Jadrná krmiva
56
Sklizeň jetelotravní směsky na senáž
Horizontální míchací krmný vůz s tříšnekovým míchacím systémem a řezacím
zařízením pro homogenní zamíchání
57
Zelenou píci je možné rozdělit na:
• pastevní a luční porosty,
• pícniny na orné půdě
• skrojky, chrásty a natě
1. Pastevní a luční porosty. Ve výrobním typu bramborářském a horském
mají velký význam. V pastevních a lučních porostech jsou zastoupeny hodnotné i méně hodnotné trávy, jeteloviny a byliny. Jejich výživná hodnota
závisí na zastoupení jednotlivých složek. Vyšší podíl jetelovin zvyšuje obsah dusíkatých látek, vyšší podíl trav zase jejich energetickou hodnotu.
Pastevní porosty jsou nejpřirozenějším krmivem pro skot. Luční porosty
jsou hodnotným krmivem pro skot, ovce, kozy a koně. Luční porost se sklízí
v době, kdy většina trav je ve vegetační fázi metání a rané trávy jsou na
začátku květu (více v kapitole TTP).
2. Pícniny na orné půdě. Do této skupiny krmiv zařazujeme: jeteloviny, jetelotravní směsky, obilniny, luskoviny, luskovinoobilní směsky, krmná kapusta, atd.
Vojtěška je pro výživu zvířat jednou z nejlepších pícnin. Obsahuje dusíkaté
látky 25-26 % v období butonizace a se stářím porostu hodnota klesá až na
15 %. Při sklizni vojtěšky na píci můžeme počítat v kukuřičné výrobní oblasti se 3-4 sečemi do roka. K rychlému snižování stravitelnosti živin dochází
v období květu vojtěšky, zvyšuje se obsah vlákniny (hlavně v lodyhách). Pro
přežvýkavce je nejvhodnější sklízet vojtěšku v období květu. Vojtěška je píce
vhodná k výrobě senáže i sena.
Jetel se pěstuje především ve výrobní oblasti bramborářské, obsah dusíkatých látek je nižší než u vojtěšky 16-17 %, obsahuje méně vlákniny, více
sacharidů a je stravitelnější než vojtěška. Nejvyšší množství živin poskytuje
zvířatům jetel na začátku květu.
Z jetelotravních směsek zaujímají rozhodující plochu směsky trav s jetelem
lučním. V podmínkách kde se pěstuje vojtěška, se využívají vojtěškotravní
směsky, které poskytují dobré výnosy píce pouze v prvním roce. Výživná
hodnota směsek závisí na zastoupení jednotlivých pícnin a vegetační fázi
v době sklizně, která se řídí podle vegetační fáze převládající pícniny.
58
Výhodou pěstování směsek je zastoupení rostlin dodávajících zvířatům
jak dusíkaté látky, tak i sacharidy.
Obiloviny k zajištění výživy přežvýkavců je možné využít obiloviny pěstované
na zelené krmení. Ke krmení se pěstují obiloviny, které vytvářejí větší listovou plochu a stonky dřevnatí pomalu. V čistých kulturách se využívá: žito,
oves, pšenice, tritikale a ječmen.
Luskoviny a luskovinoobilní směsky. V závislosti na době pěstování a využití
orné půdy se luskoviny pěstují na zelené krmení ve směsích s obilovinami. Luskovinoobilní směsky se rozdělují na ozimé, jarní, letní, strniskové
a podsevové. Pro ozimé směsky se používá nejčastěji žito, pšenice a vikev.
V jarních a letních luskovinoobilních směskách se vysévá oves, peluška,
vikev, hrách a bob. Výživná hodnota je závislá na poměru jednotlivých pícnin, luskoviny jsou zdrojem dusíkatých látek s nízkým obsahem sacharidů,
obiloviny především zdrojem sacharidů. Nevýhodou pěstování samotných
luskovin (hrachu, vikve) je poléhavost porostů. Sklizeň luskovin se provádí
od začátku květu až do tvorby prvních lusků. Luskoviny zkrmované ve
větších dávkách vyvolávají u zvířat poruchy (nadýmání, koliky) v důsledku
přítomnosti hořkých látek.
Krmná kapusta
Krmná kapusta poskytuje i v méně příznivých klimatických podmínkách
vysoký výnos zelené hmoty (výnosy jsou 40 až 80 t.ha-1 podle délky vegetační
doby a úrovně technologie výroby). Protože snáší mráz až -10 °C, prodlužuje
dobu krmení zelenou pící až do listopadu a prosince.
3. Skrojky, chrásty, natě
Skrojky i chrást řepy obsahují značné množství draslíku a kyseliny šťavelové,
velmi často bývají znečištěny zeminou. Z těchto důvodů je třeba zařazovat
tato krmiva do krmných dávek skotu omezeně. Jejich nepříznivé dietetické
vlastnosti způsobují u zvířat průjmová onemocnění.
Skrojky jsou chutné krmivo, ke krmení se používají čerstvé nebo silážované.
Nejlépe se využívají u dojnic (20-25 kg denně), neboť příznivě ovlivňují
mléčnou užitkovost, ale působí negativně na jakost mléka. Nepříznivý
účinek draslíku je možné eliminovat přídavkem sodíku ve formě krmné
59
soli, přebytek solí kyseliny šťavelové pak neutralizovat zvýšeným přívodem
vápenatých minerálních krmiv.
Chrásty a natě, pro krmné účely lze příležitostně využít chrást z krmné řepy
sazečky určené k produkci semene, čekankový chrást a natě z mrkve, brambor, topinambur, apod.
Silážovaná krmiva
Siláž je šťavnatá objemná píce konzervovaná kyselinami vznikajícími
v silážované hmotě činností bakterií, především bakterií mléčného kvašení.
Kukuřičná siláž je typické sacharidové krmivo, používané jako základní
krmivo pro celoroční krmení skotu. Použitím dělené sklizně kukuřice je
možné vyrobit tyto silážované produkty:
silážovanou drť zrna se sušinou
silážovanou drť palic se sušinou (CCM)
silážovanou drť palic a listenů (LKS)
siláž z celých rostlin kukuřice
70 %
55-70 %
45-60 %
25-35 %
s obsahem vlákniny 2-3 %
Obsah živin ve výsledném produktu kolísá v závislosti na obsahu vlákniny
ve sklizené hmotě. Obsah vlákniny ovlivňuje celkovou výživnou hodnotu, ale i stravitelnost živin krmné dávky. Tyto silážované produkty dělené
sklizně je možné využít ve výživě skotu, některé produkty i ve výživě prasat.
Silážování a senážování ovsa
V méně vhodných klimatických podmínkách je možno pěstovat místo
kukuřice oves, který se ve formě siláže nebo senáže zařazuje do krmných
dávek skotu jako glycidová složka.
Nejvhodnější vegetační fází pro sklizeň a konzervaci ovsa je stadium plné
mléčné až voskové zralosti zrna. Rozhodující vliv na průběh fermentačního
procesu má obsah sušiny. Vhodnější než silážování je senážování ovsa
(nechá se na pokose zavadnout) při průměrném obsahu sušiny 35 %.
Vojtěškové, jetelové a travní siláže
Víceleté pícniny jsou těžko silážovatelné a jejich silážování v čerstvém
stavu je velmi obtížné. Téměř 95 % těchto porostů se za účelem silážování
60
sklízí se zavadáním. Pokud se sklízí píce alespoň s částečným zavadáním
a u výsledného produktu vzniklého fermentací se dosáhne sušiny ideálně
mezi 35 a 45 %, v praxi se takto vzniklá siláž označuje jako „senáž“. Ve
vědecké a odborné literatuře se však slovo „senáž“ nepoužívá. Pokud je
třeba blíže specifikovat, o jaký druh siláže se jedná, označí se jako „siláž
o vyšší sušině“.
Bez zavadání, tj. při sklizni tzv. „na přímo“, je téměř nemožné dosáhnout
u těchto pícnin minimální sušiny, která je potřebná pro optimální průběh
fermentačních procesů (nejméně 30 %), a lze říci, že výbornou kvalitu siláže
nelze při nižších sušinách získat ani s použitím absorbentů a různých biologických či chemických aditiv.
U víceletých pícnin je rozhodujícím faktorem pro určení doby sklizně ke
konzervaci silážováním nebo senážováním vegetační stadium. Při stárnutí porostu vojtěšky, jetele nebo travního porostu neúměrně vzrůstá obsah
Sklizeň kukuřice na CCM (corn cob mix)
61
vlákniny a klesá obsah dusíkatých látek, a tím se značně zhoršuje výživná
hodnota. Nejvhodnější doba sklizně vojtěšky na senáž je těsně před květem,
u jetele je to začátek květu a u travních porostů fáze metání.
Okopaniny jsou šťavnatá glycidová krmiva s nízkým obsahem vlákniny, a proto velmi dobře stravitelná. Ke krmným účelům se používají hlavně brambory,
krmná řepa, cukrovka a krmná mrkev. Poskytují energetické živiny (cukry,
škroby), které se jako zásobní látky ukládají ve zdužnatělých rostlinných
orgánech (především v bulvách a hlízách). Obsah dusíkatých látek je nízký,
ale vyznačují se vysokou biologickou hodnotou. Z minerálních látek obsahují
okopaniny převážně draslík. Obsah vápníku, fosforu i sodíku je nízký.
Okopaniny se zkrmují buď přímo nebo se silážují, paří, popř. suší. Před
zkrmováním je nutné okopaniny řezat nebo krouhat, neboť neupravené jsou
špatně přijímány (skot, prasata) a způsobují otlaky dásní.
4.2.1.1.2. Objemná krmiva suchá
Skupinu suchých objemných krmiv charakterizují tyto vlastnosti: vysoký
obsah sušiny nad 85,9 %, vyšší (30-35 %) nebo průměrný (20-26 %) obsah
vlákniny a tím i průměrnou, resp. nižší stravitelnost organických živin.
K suchým objemným krmivům rostlinného původu řadíme: seno, slámu,
atd. Tato krmiva se využívají ve výživě přežvýkavců a koní.
Seno
Seno je zelená píce konzervovaná přirozeným sušením nebo dosoušením.
Seno rozdělujeme podle druhu pícniny, ze které se vyrábí na: luční, jetelové,
vojtěškové, jetelotravní a vojtěškotravní. Výživná hodnota sena kolísá
v závislosti na vegetační fázi v době sklizně, povětrnostních podmínkách,
popřípadě způsobu dosoušení či sušení. Sušením se ničí vitamín C a snižuje
se obsah ß-karotenu. Seno můžeme zkrmovat za 4-6 týdnů po sklizni.
Luční seno má rozdílnou výživnou hodnotu. Podle obsahu dusíkatých
látek a vlákniny se rozděluje do čtyř skupin: výborné, velmi dobré, dobré
a podřadné. Seno výborné jakosti zkrmujeme přednostně mladým a chovným zvířatům, velmi dobré dojnicím, dobré a podřadné skotu ve výkrmu.
Kvalitní seno má velmi příznivé dietetické účinky.
62
Vojtěškové seno obsahuje ze všech druhů sen nejvíce dusíkatých látek a vápníku. Má horší dietetické vlastnosti než luční seno, proto se zkrmuje
v menších dávkách.
Jetelové seno má rovněž horší dietetické vlastnosti než luční seno. Vyšší
dávky zhoršují střevní peristaltiku a působí zažívací problémy.
Tab.: Průměrný obsah sušiny a dusíkatých látek u různých druhů sena
Druh sena
Luční
Jetelové
Vojtěškové
Sušina %
86
84,5
84,5
NL %
7,4
12,2
14,8
Tab.: Orientační dávkování sena v kg/ks a den
Skot
Luční
Vojtěškové,
jetelové
Koně
Luční
Vojtěškové,
jetelové
Dojnice
3-10
Mladý chovnýVýkrm Býk
3-5
3-10
3-10 2-8
3-5 Klisna
3-10
Mladí chovníTažní Hřebec
0,5-5
3-10
3-10 2-7 0,3-4
3-10
2-8 3-10
2-8
Sláma
Sláma je objemné krmivo s vysokým obsahem vlákniny. Obsah minerálních
látek má nízký, obsah vitamínů zanedbatelný.
Ke krmení se používá hlavně sláma obilnin (nejhodnotnější je sláma ječná
a ovesná). Používá se především k mechanickému dosycení přežvýkavců
a koní. Její vzhled je závislý nejen na způsobu sklizně, ale i na uložení. Barva
kvalitní slámy je světle žlutá, tmavší barvu má sláma špatně uložená nebo
sklizená za nepříznivého počasí. Její vůně je typicky slamnatá (chlebová),
nemá být zatuchlá, plesnivá nebo dokonce hnilobná. Smí mít maximální
vlhkost 17 % a obsahovat nejvýše 5 % nečistot.
63
4.2.1.1.3. Objemná krmiva vodnatá
Mají nízký obsah sušiny, nižší koncentraci živin a tím i nižší výživnou
hodnotu. Do krmných dávek přežvýkavců se používají pouze v omezeném
množství, neboť vedou k naředění celé krmné dávky. Mezi krmiva, která
řadíme do této skupiny, patří: lihovarské výpalky, pivovarské mláto, čerstvé
cukrovarské řízky.
Lihovarské výpalky jsou odpadem po oddestilování lihu z brambor, obilnin,
cukrovky nebo melasy. Dusíkaté látky mají vysokou biologickou hodnotu
důsledkem přítomnosti kvasinek. Zkrmují se čerstvé, ještě teplé, dojnicím
nebo skotu ve výkrmu v množství 30 kg na ks a den. Pravidelné podávání
ovlivňuje pozitivně produkci mléka u dojnic i přírůstky ve výkrmu skotu.
Využití je omezené.
Pivovarské mláto je zbytek po vyslazení rozdrceného sladu při výrobě piva,
obsahuje menší množství živin, z vitamínů jsou přítomny vitamín E a skupina vitamínů B. Zkrmuje se dojnicím v denní dávce 15-20 kg/ks a den.
Cukrovarské řízky jsou odpadem při výrobě cukru z cukrovky. V čerstvém
stavu jsou vhodným krmivem pro dojnice i výkrm skotu v denních dávkách
20-25 kg. Často se silážují a mohou se i sušit. Sušení však vyžaduje vysoké
náklady na sušicí média.
4.2.1.2. Jadrná krmiva
Jadrná (koncentrovaná) krmiva se vyznačují vysokou koncentrací živin
a energie, nízkým obsahem vlákniny a vysokou stravitelností. Doplňují
obsah dusíkatých látek a energie v krmných dávkách složených z objemných krmiv, pro doplnění chybějících živin a energie, především pro tvorbu
produkce u přežvýkavců a u koní. Pro výživu prasat se jich využívá jako
součást kompletních krmných směsí.
Do skupiny obilovin je možno zařadit: zrna obilovin, semena luskovin a olejnin.
4.2.1.2.1 Obiloviny
Obiloviny jsou zdrojem energetických živin, zastoupení škrobu je asi 55-70 %.
Obsah dusíkatých látek je nižší (10-12 %), s nižší biologickou hodnotou bílkovin (s nedostatkem lyzinu a methioninu). Mají nízký obsah minerálních
látek, zejména vápníku, obsah fosforu a draslíku je vysoký. Z vitamínů obsahují vitamíny skupiny B, vitamíny E, obsah dalších vitamínů je nízký.
64
Oves obsahuje vysoké procento vlákniny (9-16 %), která je soustředěna
především v obalových vrstvách zrna. Má poměrně vysoký obsah tuku
(4-5 %). Stravitelnost živin je nižší než u ostatních obilovin. Vyznačuje se
příznivým dietetickým působením. Oves je specifickým krmivem pro koně.
Pšenice má ze všech obilovin nejvyšší obsah dusíkatých látek a poměrně
vysokou energetickou hodnotu. Pšenice je pro výrobu krmných směsí
nejdůležitější obilovinou.
Kukuřice (zrno) má ze všech obilovin nejvyšší energetickou hodnotu, ale
menší obsah dusíkatých látek. Dusíkaté látky obsahují bílkovinu zein
(40 %), která má nízký obsah lyzinu, methioninu a tryptofanu, proto je
biologická hodnota bílkovin nízká. Kukuřici je možno zkrmovat všem
druhům zvířat.
Ječmen jako sacharidové krmivo je vhodné pro všechny druhy zvířat. Ječmen
se nejlépe uplatní v krmných směsích pro výkrm prasat (60-80 %), neboť
pozitivně ovlivňuje kvalitu masa a sádla. U dojnic se jeho zařazení do krmné
dávky projeví zvýšenou kvalitou mléka a másla.
Žito má stejnou krmnou hodnotu jako ječmen, ale vyznačuje se horšími
dietetickými vlastnostmi. Ke krmení se používá omezeně. Přednostně se
využívá pro potravinářské účely. Navíc v porovnání s ostatními obilovinami
má nízké výnosy.
4.2.1.2.2 Luštěniny
Luštěniny jsou hodnotná bílkovinná krmiva, vhodná jako bílkovinný
přídavek téměř do všech druhů krmných směsí. Biologická hodnota bílkovin je vysoká, skladba aminokyselin se přibližuje skladbě aminokyselin
v bílkovinách živočišného původu. Obsahují však také některé alkaloidy a glykosidy, které mohou způsobit onemocnění zvířat. Nehodí se pro
březí zvířata. Nepříznivé dietetické vlastnosti luštěnin se zmírňují vhodným dávkováním a kombinací s jinými jadrnými krmivy používanými
pro výrobu krmných směsí. Patří sem bob, hrách, peluška, sója, lupina
bílá (sladká), vikev.
65
Balíkované luční seno
Plíseň rodu Aspergillus v kukuřičné siláži
66
Nežádoucí producent mykotoxinů plíseň rodu Fusarium v kukuřičné siláži
67
Hrách se používá do krmných směsí jako zdroj bílkovin. Je vhodný do směsí
pro mladý skot až do podílu 30 % a pro prasata do podílu 15 až 20 %.
Peluška je nahořklá, a proto se musí do směsí dávkovat pouze v takovém
množství, aby nezhoršovala jejich chutnost.
Bob, zrno obsahuje až 26 % dusíkatých látek. Přidává se do krmných směsí
jako šrot ze semen nebo jako šrotované horkovzdušné úsušky z celých rostlin ve fázi mléčně voskové zralosti. Bob je vhodný do krmných směsí pro
všechna hospodářská zvířata, nejvíce se využívá ve směsích pro výkrm
skotu. U plemenných býků působí příznivě na životnost spermií. Přidává se
také do krmných směsí pro výkrm prasat.
Sója je nejdůležitějším zdrojem oleje a bílkovin na světě. Použití plnotučné
sóji závisí na ceně sójového extrahovaného šrotu a na ceně sójového oleje. Je
vhodná do krmných dávek pro všechna zvířata díky chutnosti i vysokému
obsahu energie a dusíkatých látek.
4.2.1.2.3 Olejniny
Olejniny jsou koncentrovaná bílkovinná krmiva. Obsahem tuku převyšují
ostatní zrniny (např. lněné semeno má kolem 20 % tuku, řepkové semeno
kolem 40 %), to také znamená, že převyšují ostatní zrniny v energetické
hodnotě (přibližně o 40-50 %). Používají se ke krmení zvířat v menším rozsahu, protože často obsahují antinutriční látky, které mohou při vyšším
zařazení do krmných dávek nepříznivě ovlivnit kvalitu produktů nebo
i zdravotní stav zvířat. Patří sem lněné semeno, řepka olejná, slunečnice.
Semeno lnu setého má velmi příznivé dietetické účinky, je zvláště vhodné
pro zvířata mladá, březí, nemocná a v rekonvalescenci. Příznivě působí na
sekreci mléka. Před použitím je nutné tepelné ošetření, aby se zničil enzym
lináza, který uvolňuje z glykosidů kyanovodík. Při větším zastoupení v krmné dávce má projímavý účinek.
4.2.2. Krmiva živočišného původu
Mlezivo je první potravou všech mláďat savců. Je husté, nažloutlé, mírně
slané chuti. Na vysokém obsahu bílkovin se podílejí především albuminy
a globuliny, které jsou snadněji stravitelné než kasein. Nejcennější jsou
imunoglobuliny, tj. ochranné látky důležité pro vytvoření pasivní imunity mláděte. Mlezivo obsahuje více vitamínů a minerálních látek než
zralé mléko.
68
Plnotučné mléko obsahuje asi 3,5 % dusíkatých látek, na nichž se podílí
především kasein. Obsah tuku kolísá obvykle mezi 3,5-4,2 %, mléčného
cukru je 4,8 %.
Odstředěné mléko zbývá po odstředění smetany. Se smetanou byly odstraněny
také vitamíny rozpustné v tucích. Zkrmuje se čerstvé nebo kyselé, nikdy pouze
nakyslé, protože by způsobilo průjem. Většina odstředěného mléka se suší ve
sprejových sušárnách a pak se používá k výrobě krmných směsí. Takto usušené
mléko má podobu jemného bílého prášku se specifickou nasládlou vůní.
Podmáslí je zbytek při výrobě másla. Má podobnou hodnotu jako odstředěné
mléko.
Syrovátka je zbytkem po výrobě sýřeniny (sladká syrovátka) nebo po výrobě
tvarohu (kyselá syrovátka). Obsahuje především mléčný cukr, z mléčných bílkovin v ní zbyly jen albuminy a globuliny. Syrovátka je tedy krmivem glycidovým.
Sladká syrovátka se často suší a používá se do mléčných krmných směsí.
Rybí moučky patří k nejkvalitnějším krmivům živočišného původu. Obsahují mnoho bílkovin vynikající jakosti a mají příznivou skladbu minerálních látek. Tuk snadno žlukne, proto by ho měly obsahovat co nejméně.
Malý podíl mouček se vyrábí z odpadů při zpracování ryb pro lidský konzum, většina dovážených rybích mouček je z ryb lovených pro krmné účely.
Největším světovým producentem tohoto krmiva je Peru.
4.2.3. Krmiva z potravinářského průmyslu
Krmiva z olejnářského průmyslu
Po odstranění tuku z olejnatých semen zůstávají krmné zbytky, které podle
použité technologie dělíme do dvou skupin:
• pokrutiny – zbytek po vylisování oleje
• extrahované šroty – po lisování následuje extrakce organickými rozpouštědly
Zbytky olejářského průmyslu bývají často napadeny plísněmi. Tyto jedy se
nedají úpravou zničit. Všechny zbytky olejářského průmyslu jsou bílkovinná
krmiva jadrného charakteru. Patří sem sójový, podzemnicový slunečnicový,
řepkový a lněný extrahovaný šrot.
Krmiva z mlynárenského průmyslu
Jde o zbytky po zpracování obilovin pro potravinářskou výrobu. Tyto produkty
lze zařadit mezi sacharidová krmiva. Nejvýznamnější produkty využívané ve
69
výživě přežvýkavců a koní jsou otruby (žitné, pšeničné, ječné, ovesné rýžové),
u kterých se uplatňují jejich příznivé dietetické účinky. Dále sem patří krmné
mouky (žitná, ječná, kukuřičná, atd.). Výborným dietetickým krmivem jsou
i obilné klíčky, které lze úspěšně využít u plemenných zvířat, protože mají pozitivní vliv na reprodukci a u nemocných zvířat (vysoký obsah vitamínů E a A).
Krmiva ze sladovnického průmyslu
Sladařské odpady vznikají při čištění a třídění ječmene a při výrobě sladu.
K výrobě krmných směsí se používá obvykle jen sladový květ (proteinové
krmivo), zadní ječmen a zlomkový ječmen (sacharidová krmiva).
Krmiva z pivovarského průmyslu
Do této skupiny krmiv patří zbytky, které vznikají při výrobě piva. Tato
krmiva mají vysoký obsah mikrobiálního proteinu, vitamínů skupiny B
a vitamínu E. Z nejvýznamnějších krmiv jsou pivovarské kvasnice. Krmí se
v původním stavu jako tekuté nebo lisované, případně se suší. Mezi produkty vznikající při výrobě piva patří pivovarské mláto. Jde o proteinové krmivo
s obsahem hrubě šrotovaných částic sladu. V krmných dávkách dojnic byly
pozorovány laktogenní účinky. Pivovarské mláto se musí rychle zkrmit (do
2 dnů), protože se rychle kazí, nebo silážovat.
Krmiva z lihovarského průmyslu
Jde o vodnaté zbytky, které vznikají po destilaci lihu. Jsou vhodnými krmivy do krmných dávek skotu, mají charakter vodnatých proteinových krmiv.
Označujeme je jako výpalky, podle druhu bramborové, obilní a melasové.
Lisované výpalky mají sušinu 30-36 %.
Krmiva z cukrovarnického průmyslu
Jde o sacharidová krmiva s vysokým obsahem lehce stravitelných cukrů.
Mezi nejvýznamnější patří cukrovarské řízky, krmný cukr, melasa (řepná,
třtinová). Do krmných dávek pro přežvýkavce se přidávají jako energetická krmiva i jako zchutňující složka krmné dávky. Velké zastoupení
v krmné dávce přežvýkavců může vyvolat akutní acidózu, zejména při
podávání krmného cukru nebo melasy. Cukrovarské řízky jsou zdrojem i dietetické vlákniny. Podávají se v čerstvém, sušeném nebo konzervovaném stavu (silážují se).
70
4.2.4. Krmiva minerálního původu
Pro krytí metabolických potřeb zvířat se používá řada látek minerálního
původu. Některé se zkrmují přímo, jiné až po složitém zpracování.
Krmný vápenec se získává z dolomitového vápence. Obsahuje 65-95 % CaCO3
a 5-25 % MgCO3.
Krmná sůl je v podstatě kamenná sůl, mletá na požadovanou jemnost.
V 1 kg soli je 384 g sodíku a 588 g chlóru.
Chemicky zjištěná množství jednotlivých prvků není rozhodující, rozhoduje
jejich biologická dostupnost či využitelnost. Ta je závislá na řadě činitelů,
např. na fyzikální a chemické vazbě, na struktuře krmné dávky, ale také
třeba na momentálním fyziologickém stavu zvířete.
Minerální krmiva zařazujeme do krmné dávky, jestliže krmiva organická
nestačí pokrýt plně potřebu zvířete.
4.3. Doplňkové látky (krmná aditiva)
Jsou definovány jako látky, mikroorganismy nebo přípravky, které se
záměrně přidávají do krmiva nebo vody, aby splnily např. příznivý vliv na
důsledky živočišné výroby pro životní prostředí, příznivý vliv na užitkovost
nebo dobré životní podmínky zvířat, pozitivní vliv na vlastnosti živočišných
produktů, atd. Doplňkové látky nesmí být uvedeny do oběhu pokud jim
nebude uděleno odpovídající povolení.
Doplňkové látky v krmivech se podle svých funkcí a vlastností dělí na:
• technologické doplňkové látky – jakákoliv látka přidaná do krmiva
z technologických důvodů, neovlivňují nutriční hodnotu krmiva přímo,
ale mohou zlepšit manipulaci nebo hygienické parametry. Patří sem
např. konzervanty (kyselina mravenčí, octová), antioxidanty (kyselina
citronová), emulgátory, stabilizátory, zahušťovadla, regulátory kyselosti
(hydrogenfosforečnan sodný, kyselina jablečná), konzervační látky pro
silážování, adsorbenty (bentonit)
• senzorické doplňkové látky – barviva, aromatické látky a zchutňující látky
• nutriční doplňkové látky – vitamíny (viz. strana...), provitamíny, stopové
prvky, aminokyseliny, jejich soli a analogické produkty (L- lyzin, DL- methionin,...), močoviny a její deriváty
71
• zootechnické doplňkové látky – látky podporující trávení (enzym fytáza),
látky stabilizující střevní flóru (probiotika, prebiotika); látky, které příznivě
působí na životní prostředí (Yucca shidigera – snižuje tvorbu amoniaku,
má antimikrobiální účinek, aktivuje trávicí procesy).
• kokcidiostatika a histomonostatika – látky určené k likvidaci nebo zastavení růstu prvoků
4.4. Antinutriční látky
Jedná se o nejrůznější látky, které jsou součástí krmiv, ať již jsou v krmivech
přítomné přirozeně či nepřirozeně. Tyto látky snižují produkční účinnost
krmiv, vyvolávají dietetické poruchy a často vedou k narušení zdravotního
stavu nebo ke smrti zvířete.
Rozdělení antinutričních látek:
• látky kontaminující krmiva
• látky vznikající v krmivech
• antinutriční látky přirozeně přítomné v krmivech
ad 1) Látky kontaminující krmiva – látky, které nejsou přirozenou součástí
krmiv, do krmiv se dostávají např. lidskou činností, zvířaty, větrem, vodou
během pěstování, při sklizni, uskladnění, zpracování, atd. Patří sem radioaktivní látky (stroncium, plutonium, atd.), cizí předměty, zemina, prach,
obalové materiály (provazy, umělé hmoty), toxické prvky z výfukových
plynů a hnojiv (olovo, rtuť, atd.), pesticidy, kontaminanty z průmyslové
výroby – dioxiny. Dále se do této skupiny řadí kontaminující látky biologického charakteru jako jsou např. bezobratlí živočichové (skladištní
škůdci – roztoči, brouci), obratlovci (krysa, potkan), houby, bakterie, viry
a priony. Poslední jmenované priony jsou v současné době jedním z nejvíce
diskutovaných problémů. Prion je infekci přenášející částice. Mezi prionová onemocnění patří např. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE).
Za pravděpodobný zdroj nákazy je uváděna masokostní moučka obsahující
prionové částice. Preventivním opatřením je zákaz zkrmování masokostních mouček přežvýkavcům i monogastrům (1.11.2003).
ad 2) Látky vznikající v krmivech – tyto látky vznikají v průběhu výroby, skladování a konzervace krmiv. Jde především o produkty, které jsou
72
výsledkem fyzikálních, chemických a biologických procesů, které probíhají
v krmivech. Vznikají často při termických úpravách, ale i při zmrznutí a mechanickém zpracování krmiv. Jde o procesy jejichž výsledkem je snížení
nutriční hodnoty krmiva (rozklad živin) nebo vznik hygienicky a zdravotně
závadných produktů.
Ad 3) Antinutriční látky přirozeně přítomné v krmivech – jde o skupinu látek,
které jsou přirozenou součástí některých krmiv. Vznikají jako sekundární
produkty metabolismu krmných plodin. Jde o velké množství nejrůznějších
anorganických a organických látek, které snižují produkční účinnost krmiv,
narušují zdravotní stav zvířat a některé z nich se mohou ukládat v produktech
a tím ohrožovat bezpečnost potravin. Tyto přirozeně přítomné antinutriční
látky v krmivech lze rozdělit na látky anorganické (dusičnany, křemík) a organické (organické kyseliny, rostlinné fenoly, alkaloidy, glykosidy, inhibitory
enzymů a vitamínů). Jako příklad anorganických látek může posloužit křemík
a jeho sloučeniny. Jejich obsah se v rostlinách zvyšuje při stárnutí porostu.
Poměrně vysoké koncentrace se vyskytují u trav. U zvířat, která přijímají takovou pastvu může dojít k procesu, kdy část rozpustných křemičitanů je resorbována do organismu, kde může krystalizovat v mízních uzlinách nebo se
ukládá jako močové kameny. Příkladů ve skupině organických látek je mnoho,
např. lignin je amorfní látka impregnující rostlinná pletiva. Uvádí se, že obsahuje-li krmivo více než 80 g ligninu na 1 kg sušiny, stává se nestravitelným.
4.5. Dozor nad kvalitou krmiv
Po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 došlo k významným změnám
v oblasti používání některých právních předpisů. Zatímco před vstupem do
EU byla oblast krmiv a výživy zvířat řízena pouze vnitrostátními předpisy,
po 30. dubnu 2004 začaly i v ČR platit přímo závazné právní normy EU.
Zákon č. 147/2002 Sb. o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu
zemědělském.
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský je správním úřadem
podřízeným Ministerstvu zemědělství, provádí státní kontrolu, odborné
a zkušební úkony a odborné činnosti na úseku krmiv, odrůd, ...veškeré informace jsou dostupné na www.ukzuz.cz
Zákon č. 166/1999 Sb. O veterinární péči a o změně některých souvisejících
zákonů (veterinární zákon.
73
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje mimo jiné i péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv, ochranu zdraví lidí před
jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty, jakož i ochranu
území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných
ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných
produktů a krmiv ze zahraničí.
4.6. Skladování krmiv
K uskladnění suché objemné píce slouží půdní prostory, nebo speciální objekty halového či věžového typu. Sláma, zvláště stelivová, se často stohuje.
V každém případě je nutno seno nebo slámu uskladňovat náležitě vyschlou,
tj. o obsahu sušiny 85 %. Při vyšší vlhkosti dochází snadno ke zkáze,
zaplísnění a navíc vzniká vážné nebezpečí samovznícení.
Kukuřičná siláž
74
Zrno po kombajnové sklizni před uskladněním je třeba dosušit na standartní vlhkost 85 % sušiny. Nejčastěji se setkáváme s jadrnými krmivy volně
uloženými na hromadách v krytých halových, popřípadě podlažních a zásobníkových skladech.
Soustavnou pozornost vyžadují krmiva v zásobnících venkovních. Zvláště
v období většího kolísání denních teplot dojde snadno k navlhnutí se všemi
negativními důsledky.
Skladování okopanin v původním stavu je značně obtížné. Tradiční
uskladnění v krechtech, ve sklepích nebo v jiných nouzových skladech
vede často ke značným ztrátám. Jejich konzervace silážováním, především
sušením, dává daleko vhodnější předpoklady k delšímu skladování (ovšem
při zvýšených ekonomických nákladech).
4.7. Konzervace krmiv
K nejdůležitějším metodám konzervace píce patří sušení a silážování.
Sušení viz. kapitola TTP str. 81
Silážování
Silážování je způsob konzervace, jehož cílem je, na rozdíl od sušení, uchovat píci ve šťavnatém stavu. Využívá toho, že píce je nositelem značného
množství mikroorganismů, z nichž některé jsou schopny vytvořit účinné
konzervační látky.
Podstata silážování
Spočívá ve vytvoření podmínek pro rychlý rozvoj bakterií mléčného
kvašení, které okyselí rostlinou hmotu na potřebnou hodnotu pH, resp.
podmínek pro omezení činnosti některých nežádoucích mikroorganismů.
Rozvoj bakterií mléčného kvašení lze většinou podpořit i přídavkem
vhodných aditiv.
Základní podmínky pro růst bakterií jsou:
anaerobní prostředí (dusání, dokonalé utěsnění), správný obsah sušiny
v píci, dostatek zkvasitelných cukrů.
75
Podíl nečistot
Měl by být nižší než 3 % v sušině. Především při sečení, obracení a shrnování
je nezbytné optimální nastavení strojů, aby se částečky nečistot nedostávaly
do silážní hmoty. Mikroorganismy produkující kyselinu máselnou (klostridia) se do siláží dostávají zpravidla díky vyššímu podílu písku a hlíny,
sekat by se proto nemělo níže než 5-7 cm nad zemí.
Termín seče
Sledování týkající se optimální doby seče trav ukazují, že se rok od roku
významně mění. U vysokohodnotných siláží nesmí v žádném případě obsah
vlákniny přesáhnout v době sečení 24 %. To znamená, že tráva se seče v optimální růstové fázi – na začátku metání. Nevhodná je doba seče od stadia
kvetení. To také znamená vědomě na úkor výnosu hmoty zvyšovat kvalitu.
Zavadání – nepříznivé jsou nízké obsahy sušiny, protože z mokrých siláží vytéká
silážní šťáva a vysoké obsahy sušiny nad 45 % způsobují problémy při dusání.
Víceleté pícniny při sušině do 30 % by měly mít délku řezanky 30-40 mm;
při sušině do 35 % 20-30 mm a při sušině nad 35-45 % pak 10-20 mm.
Dusání a zakrytí
Vysoký stupeň udusání a pečlivé zakrytí po celou dobu skladování jsou
nezbytné požadavky pro vytvoření anaerobního prostředí, čímž dojde
k zabránění výměny plynů a nedojde k druhotnému nežádoucímu kvašení.
Silážní objekty
Podle uspořádání je dělíme na horizontální (žlaby) a vertikální (věže) nebo
je možné využití speciálních mechanismů balení do fóliových vaků, které
se snadno skladují. Silážní objekty musí být dokonale vyčištěny a musí
zajišťovat vodotěsnost a nepropustnost. Silážní prostory musí být naplněny
co nejdříve (do 3-5 dní) a jejich povrch izolován od zevního prostředí (na
trhu je celá řada zakrývacích fólií)
Otevření siláže
Siláž by měla zrát minimálně čtyři týdny, a to i při použití biologických
aditiv. Optimum je 6-8 týdnů. Předčasné otevírání siláži vede ke zdravotním problémům zvířat. Řezná plocha siláže by měla zůstat hladká,
nezkypřená, kompaktní.
76
Odběr siláže
Otevřením siláže začne do skladované hmoty vnikat vzduch, který vyvolává
množení kvasinek. Ty začnou rozkládat zbytkový cukr, a také kyselinu mléčnou.
Hmota se zahřívá a kazí. K největšímu ohrožení dochází v teplém jarním a letním období. V létě se doporučuje odebírat nejméně 25 cm a vzimě 10-15 cm
silážované hmoty. Ukazatelem špatné kvality siláže jsou plísně. Kromě toho,
že zvířata takovouto siláž nerada přijímají, zastavují plísně mléčné kvašení,
spotřebovávají cukry, kyselinu mléčnou a vylučují jedovaté toxiny.
4.8. Úprava krmiv
Pod pojmem úprava krmiv rozumíme souhrn technologických postupů,
jimiž se zvyšuje výživná hodnota krmiv, stravitelnost živin, chutnost
a přijatelnost krmiv, nebo se odstraňují škodlivé účinky a nepříznivé vlastnosti některých krmiv.
Úpravy jadrných krmiv
Pro monogastrická zvířata je nejdůležitější úpravou jadrných krmiv
šrotování, drcení, mačkání. Ostatní pracovní postupy při úpravě zrna se sice
vyskytují, ale nejsou již tak časté. Z jiných metod se poslední dobou rozšiřují
termické úpravy obilovin, luskovin a olejnin. Velmi často používanou metodou úpravy krmných směsí je granulace. Zejména tam, kde to vyžadují technologické krmné linky.
Šrotování – zrniny (ale i další komponenty) pro zkrmování monogastrickým
zvířatům je nutné vždy šrotovat za použití sít s velikostí ok 3-4,7 mm.
Mačkání – zrniny pro zkrmování zvířatům je možno také mačkat. Principem metody je zmačknutí zrna a narušení jeho povrchové struktury tak,
aby se mikroorganismy snadno dostaly do zrna a pomocí svých enzymů obsah zrna natrávily a využily. Velmi výhodné je mačkání obilovin pro koně
a vysokoprodukční dojnice.
Granulace krmných směsí (i komponentů) – účelnost a smysl granulace se dá
shrnout do těchto bodů: zlepšení konverze krmiva, zvýšení spotřeby, snížení
odpadů, zvýšení chutnosti, destrukce inhibitorů růstu, destrukce toxických
77
látek, konzervace a zlepšení využití některých živin, zvýšení skladovatelnosti, snížení prašnosti, uniformita materiálu, snížení oddělování složek
krmiva (samotřídění) a následného nevhodného selektivního požírání
jednotlivých složek. Nevýhodou jsou vyšší náklady na granulaci, tudíž je
potřeba zvážit, zda se tento proces vyplatí.
Termické úpravy zrnin – v principu se jedná o působení tepla (suchý proces)
a nebo tepla a vlhka (hydrotermický – mokrý proces) na krmivo. Cílem termické úpravy zrnin je:
• snížit ztrátu stravitelných živin na minimální úroveň
• snížit obsah antinutričních látek nebo omezit jejich negativní působení
na minimum
• získat produkty s výbornými dietetickými vlastnostmi
• zvýšit využití nejcennějších stravitelných živin
V zásadě lze tepelné úpravy zrnin rozdělit na :
suchý proces – mikronizace, expandace, extruze, mikrovlnný ohřev, ozařování,
granulace, aj.
mokrý proces – granulace, napařování, vaření, extruze, vločkování , aj.
Extruze (protlačování) – je zařazena do obou způsobů tepelné úpravy zrnin.
V principu se jedná o protlačování celého nebo šrotovaného zrna přes matrici o určité velikosti otvorů. V případě, že zrno nemá dostatek vlastních
tukových složek je potřeba vyvinout k protlačení přes matrici velký tlak a to
je energeticky velmi náročné. Z tohoto důvodu bývá do pracovního válce
(se šnekem) zavedeno několik trysek, kterými se dovnitř pod tlakem (asi
200 kPa) vhání “ostrá” pára. Samozřejmou povinností je provádět kontrolu
kvality prováděné extruze.
Vločkování – se provádí tak, že se zrno po určitou dobu napařuje a až je
dostatečně změklé, tak se rozmáčkne při průchodu mezi dvěma válci. Délka
napařování a síla stlačení při rozmáčknutí rozhodují (mimo jiné) o kvalitě
výsledného produktu.
Ozařování – z krmivářského hlediska se v posledních letech začaly rozvíjet metody používající k ošetření zrna a krmných směsí laserového záření,
78
infračerveného záření a elektromagnetického pole. V praxi se z těchto metod
nejvíce používá mikronizace.
Mikronizace – metoda využívá principu ozařování krmiva infračerveným
zářením (patent fy Micronizing Co., UK) o vlnové délce 1.8-3.4 mikronů.
Jedná se o velmi šetrný a energeticky málo náročný systém. Pokud jsou
zrniny před ozářením namočeny získá se výsledný produkt se zvýšenou
výživnou hodnotou.
Úpravy objemných krmiv
Mytí (praní) – odstraňuje z okopanin zbytky zeminy, která by mohla při
zkrmování působit zdravotní či dietetické potíže. Praní je vhodné provádět
až těsně před krmením, protože oprané okopaniny podléhají snadno zkáze.
Krouhání – používá se při úpravě okopanin obvykle těsně před krmením
a tím se usnadňuje jejich promíchání s jinými krmivy (řezanka slámy
a zelená píce). Při krmení celých brambor skotu může dojít k uváznutí v jícnu
a k následnému udušení zvířete a proto dle možností provádíme krouhání.
Paření (vaření) – je to naprosto nezbytná operace při zkrmování brambor
pro prasata. Při tomto způsobu se jednak zvýší stravitelnost některých živin,
odstraní se anebo sníží obsah škodlivých alkaloidů (solanin, chaconin). Takto
tepelně upravené okopaniny je vhodné co nejdříve zkrmit. Při dlouhodobém
uskladnění pařených brambor se především musí zamezit přístupu vzduchu,
hmotu udusat a dobře zakrýt. V drobnochovatelských podmínkách se pařené
brambory uskladňují zavázané v igelitových pytlích a nebo v sudech, které
jsou na povrchu utěsněny (někdy se k utěsnění používá i cihlářské hlíny – jílu)
Míchání – jedná se o velmi častý způsob uplatňovaný v zemědělských podnicích při přípravě směsných krmných dávek. Tento proces byl zmechanizován a k tomu nám slouží míchárny objemných krmiv:
– stacionární – krmiva pomocí příslušné mechanizace jsou promíchána
(popřípadě navrstvena a před krmením odebírána napříč vrstvami a tím
promíchána) za pomocí mechanizačních prostředků.
– mobilní – k míchání se používají speciální vozy, které buď přímo použitá
objemná krmiva promíchají a nebo jsou v nich objemná krmiva ukládána
ve vrstvách a ta při zakládání do žlabu jsou promíchána.
79
Lisování – je velmi častý způsob používaný při sběru slámy a sena. Umožňuje
efektivně využít mechanizačních prostředků při sběru či úklidu. Nevýhodou
pak je, zvláště při lisování do obřích balíků, jejich velká hmotnost a obtížná
manipulace.
Úprava slámy sleduje v podstatě dva cíle, a to zlepšení chutnosti a stravitelnosti. Existují způsoby mechanické (řezání, štípání, šrotování), mikrobiální
a chemické (čpavkování, vápnění, louhování).
4.9. Hodnocení obsahu dusíkatých látek a energie krmiva
Stanovení kvality dusíkatých látek
Posoudit kvalitu dusíkatých látek v krmivu je možné celou řadou chemických a biologických metod. Pro monogastrická zvířata se používají metody
založené na sledování stravitelnosti (např. SNL – stravitelné dusíkaté látky)
a nebo na výsledku retence v organismu (např. BHB – biologická hodnota bílkovin). Pro přežvýkavce se hodnocení dusíkaté složky provádí podle
skutečně stravitelných dusíkatých látek v tenkém střevě tzv. PDI (protein
digestible in the intestine).
Obsah PDI v krmné dávce je vlastně sumou dvou frakcí
PDIA – protein krmiva nedegradovaný v bachoru, ale skutečně stravitelný
v tenkém střevě
PDIM – mikrobiální protein, který je skutečně stravitelný v tenkém střevě
Každé krmivo poskytuje mikroorganismům v bachoru pro zajištění
mikrobiální proteosyntézy jak degradovatelný protein (N), tak
i využitelnou energii. Proto je mikrobiální protein (MP – složen z bakteriálního a protozoálního proteinu) v každém krmivu charakterizován
dvěma složkami, a to:
PDIMN – množství mikrobiálního proteinu, které může být syntetizováno v bachoru z degradovaného dusíku krmiva, jestliže energie
a další živiny nejsou limitující
PDIME – je takové množství mikrobiálního proteinu, které může být syntetizováno z využitelné energie v bachoru, jestliže degradovaný
dusík a další živiny nejsou limitující.
80
Pro správnou výživu přežvýkavců je třeba znát potřebu PDI (určena v normách potřeby) a obsah PDI v krmivech.
Stanovení obsahu energie
Schéma: Základní rozdělení energie
Brutto energie (BE v MJ)
Stanoví se v kalorimetru úplným spálením krmiva v kyslíkové atmosféře
a vyjadřuje se v megajoulech (MJ). Když nemáme kalorimetr pak se brutto
energie (BE MJ v kg krmiva) vypočte ze základních živin krmiva (N-látky, tuk,
vláknina, bezdusíkaté látky výtažkové) podle speciálních rovnic (pro objemná
krmiva, skrojky, cukrovku a krmnou řepu, kukuřici, i pro jadrná krmiva).
Vlastní energetická hodnota krmiva (i norma potřeby) se pro skot určuje
v megajoulech jako NEL (pro skot laktující) a NEV (pro skot rostoucí –
přírůstek nad 800 g/den).
Pro prasata je základem hodnocení obsahu energie v České a Slovenské republice MEp (MJ/kg) – metabolizovatelná energie pro prasata v megajoulech.
Pro koně se provádí hodnocení energie v krmivech v jednotkách SEk (MJ/
kg) – stravitelná energie pro koně v megajoulech.
81
82
Úkol:
Vytvořte skupiny, ve kterých si rozdělíte jednotlivé kategorie krmiv. Vašim
cílem bude vytvoření prezentace krmiv a poznávačky. Přednost dejte
vzorkům krmiv, pokud se Vám nepodaří sehnat vzorky, vyhledejte fotografie
nebo ilustrace pomocí internetu a literatury. Ke každému krmivu napište
jeho zařazení (např. objemné, šťavnaté, atd.) a základní charakteristiku.
83
84
5. Trvalé travní porosty
Trvalé travní porosty (louky a pastviny) představují velmi rozmanité rostlinné společenstvo, kde základní složku tvoří trávy, jeteloviny a ostatní
dvouděložné druhy (byliny). Jsou důležitým biotopem některých rostlinných druhů a rovněž teritoriem mnoha živočichů. Druhové složení trvalých
travních porostů (TTP), kvalita a výnosnost jsou výsledkem působení vlivů
stanovištních podmínek, způsobu a intenzity obhospodařování (sečení,
spásání a kombinované využití) a dalších faktorů, jako například hnojení,
frekvence sečení, technologie, ekologické faktory a jiné.
Definice TTP
Zákon o zemědělství definuje trvalý travní porost jako stálou pastvinu,
popřípadě souvislý porost s převahou travin určený ke krmným účelům
nebo k technickému využití, který muže být nejvýše jednou za 5 let rozorán za účelem zúrodnění.
5.1. Vznik a význam trvalých travních porostů
Trvalé travní porosty historicky představovaly jediný zdroj píce, avšak
v průběhu rozvoje zemědělské výroby se jejich plochy až do konce 80. let
snižovaly ve prospěch orné půdy. Podle evidence katastru nemovitostí
v roce 2012 trvalé travní porosty zaujímaly výměru 992 tis. ha, což je 27,7 %
celkové výměry zemědělské půdy (4 224,4 tis. ha). Převážná část výměry
TTP se nachází v méně příznivých oblastech (LFA = Less Favoured Areas).
Vznik a vývoj TTP je podmíněn jejich pravidelným obhospodařováním
a využíváním, bez něhož by se naprostá většina luk a pastvin postupnou
sukcesí přeměnila v lesní společenstva.
Hlavními funkcemi travních porostů v podmínkách ČR jsou jejich funkce
produkční a mimoprodukční (ekologické).
Produkční význam TTP spočívá v tom, že zvláště v LFA (méně příznivých
oblastech) představují důležitý zdroj objemného glycido-bílkovinného krmiva pro hospodářská zvířata. Produkční funkce je v našich podmínkách
ovlivněna především ekologickými podmínkami stanoviště. Výnosová vari85
abilita se podle stanovištních podmínek a podle způsobu obhospodařování
pohybuje mezi 1,6-8,0 t.ha-1 sena, u obnovených a přisetých travních porostů
může dosahovat až 10-12 t.ha-1 sena.
Mimoprodukční funkce TTP jsou:
• v odohospodářské,
•p
rotierozní a půdoochranné,
• a tmosférické (výměny plynů, utilizace CO2, malý koloběh vody),
• e stetické,
• f unkce v ochraně genofondu a rozvíjení biodiverzity,
• s ociální, aj.
5.2. Rozdělení trvalých travních porostů
Rozdělení TTP z hlediska původnosti druhové skladby
Přírodní – jedná se o druhově chudé porosty, které se vyznačují vysokou
ekologickou stabilitou. Jejich druhová skladba se vyvinula v souladu s podmínkami stanoviště. Vznikly přirozenou cestou, tam kde nebyla možnost
vzniku klimaxového lesního ekosystému. Tento porost se nachází pouze ve
vysokohorských polohách nad horní hranicí lesa.
Polopřirozené – zásahem člověka do stanovištních faktorů došlo ke změně
druhové skladby. Tyto porosty jsou udržovány v bezlesném stavu a to sečí
nebo extenzivní pastvou. Jejich hlavní význam spočívá v genofondu. Vyskytuje se zde část ohrožených a chráněných lučních druhů rostlin a živočichů.
Mají zpravidla vysoký stupeň ekologické stability.
Polokulturní – jedná se o obhospodařované porosty s 1-2 sečemi,
odstraněním pokosené hmoty a hnojením do 60 kg N.ha-1. Zde se
významně uplatňují druhy přirozeně rostoucí. Hnojením a formou
využívání je pozměněna jejich botanická skladba. Ekologickou stabilitu
mají většinou střední.
Kulturní (seté) – vznik je spojen s činností člověka. Zakládají se vysetím
směsí kulturních trav a jetelovin za účelem dočasného až trvalého využívání.
86
Typické je intenzivní hnojení 120-250 kg N.ha-1 a počet sečí ročně je tři a více
nebo jsou intenzivně spásány.
Podle délky trvání seté TTP dělíme na:
intenzivní krátkodobé jetelotravní 3-4 roky
dočasné 4-6 až 7 let;
více než 8 let.
dlouhodobé (trvalé) Podle způsobu využívání TTP dělíme na:
Absolutní louky – jsou využívány pouze sečně, pastva je zde znemožněna
nedostatečnou únosností drnu, zejména v 1. polovině vegetačního období a na
podzim. Toto je ovlivněno vlhkostním režimem, mělkostí a štěrkovitostí půdy.
Absolutní pastviny – jedná se o neoratelné plochy, kde svažitost a nerovnost
povrchu znemožňují sečení.
Pastevní louky – umožňují kombinované využití (sečí a pastvou). Mohou
být absolutní (neoratelné) anebo obnovitelné (oratelné).
Speciální travní porosty – jsou určeny k nezemědělskému využívání –
okrasné, sportovní, protierozní, a jiné.
5.3. Využívání travních porostů
Rozlišujeme využívání: kosné, pastvou a střídavé (kosením a spásáním).
Kosné (luční) využívání – podporuje rozvoj produkčních, převážně vysokých
trsnatých druhů trav a jetelovin tvořících více stébelných výhonků a i více píce. Při
obvyklém provedení jen 2 sklizní v roce je podporován rozvoj bylinných, hruběji
stébelných, často méně hodnotných druhů (kakost, bolševník, kerblík). Optimální
z hlediska produkce z 1 ha a i efektivnosti jsou 3 seče v roce. Píce je vhodná k produkci sena nebo senáže. Drn je méně zapojený s nebezpečím vzniku eroze půdy.
Pastevní využívání podporuje rozvoj nižších výběžkatých druhů trav s větším
podílem listových výhonků. Pastva podporuje rozšiřování jetele plazivého. Porost je lépe zapojen (hustější drn) a píce je kvalitnější.
87
Střídavé využívání, tj. buď systém včasné 1. seče na senáž a následně do
konce vegetační sezóny spásání porostu, případně včasné přepasení louky
na jaře s cílem potlačení růstu nežádoucích bylinných a plevelných druhů
a pak provedení 1-2 sklizní na seno. Možnou alternativou je např. 2leté spásání prořídlého lučního porostu spojené s povrchovým přesevem vhodných
druhů trav a jetelovin. Výhodou je velmi dobrá hustota drnu, dále možnost
účinného usměrňování vývoje druhové skladby a kvality píce.
Nevyužívání porostu (bez kosení), případně mulčování porostu nelze z hlediska sukcese porostové skladby a i tvorby drnu (nedokonalé rašelinění na
povrchu) doporučit jako součást pratotechiky. Mulčování přichází v úvahu
jen při opětovné regeneraci více let nesklízených porostů.
5.4. Typy travních porostů
Porostový typ vychází z výskytu a uplatnění dominantních a subdominantních druhů v travních porostech, charakterizují stanoviště a integrují v sobě
působení jednotlivých ekologických faktorů, zejména vodního a výživného
režimu a klimatických podmínek. Určení lučních typů pak umožňuje kvalifikovanou volbu pratotechnických opatření. Nejrozšířenější luční typy můžeme
z hospodářského hlediska, pratotechnických opatření, výnosů a kvality rozdělit
do dvou skupin. Prvá skupina zahrnuje porosty s vyšší dominancí kulturních
druhů (porosty pícninářsky hodnotné), druhá kategorie jsou nehodnotné
a nekvalitní porostové typy. U každého porostového typu výnosový potenciál
a kvalita píce kolísají podle dominance dalších doprovodných složek.
Kvalitní porostové luční typy
Porostový typ kostřavy červené a psinečku tenkého jsou nejrozšířenějším
porostovým typem v horských a bramborářských oblastech. Představují
pestré cenózy. Ve společenstvu převládají výběžkaté trávy a je zde
i vysoké zastoupení dietetických bylin. Výnosy se pohybují v rozmezí
1,5-3 t. ha-1sena. Při dvousečném využití píce bývá průměrné kvality s poměrně
vysokým obsahem dusíkatých látek. Porost je vhodný i pro pastvu.
Porostový typ trojštětu žlutavého patří mezi nejkvalitnější porostové typy,
jsou zastoupeny od nižších poloh až do horských oblastí. Jedná se o porosty
88
s pestrým botanickým složením. Dominantním druhem je trojštět žlutavý. Je
zde vysoký podíl volně trsnatých trav (srha říznačka kostřava červená a luční
aj.). Jeteloviny zastupuje jetel luční. Výnosy se pohybují mezi 3-7 t. ha-1 sena,
předností těchto porostů je vyrovnaná produkce. Využívány jsou pastvou
i sečením, nejvýhodnější využívání je seč i pastva.
Porost s převahou ovsíku vyvýšeného se uplatňuje především v kukuřičné
a řepařské oblasti. Jedná se o pestré louky (zejména dvousečné) bohaté na byliny s převahou krmivářsky hodnotných druhů. Výnosy se pohybují od 5 do 9 t.
ha-1 sena. Typické ovsíkové louky se nacházejí na mezofytních, resp. přechodně
nebo slabě vlhkých stanovištích. Dokáží se přizpůsobit i suším podmínkám.
Ovsíkové louky dávají 2-3 seče za rok a nesnáší pastevní způsob využívání.
Porostový typ kostřavy luční se vyskytuje na půdách s dobrou aerací od řepařské až po horskou oblast. Jedná se o jeden z nejkvalitnějších porostových
typů. Dominantními druhy jsou kostřava luční, srha luční a říznačka, lipnice
luční, z leguminóz jetel luční a dvojděložných druhů smetánka lékařská, řebříček obecný aj. Tento porostový typ je druhý nejbohatší na podíl leguminóz.
Výnosový potenciál kolísá, je závislý na výživě a převládajícím druhu. Při
střední intenzitě výživy (60-80 kg N+PK) se výnosy pohybují od 4,5 do 6,5
t. ha-1 sena. Jedná se o typicky dvousečné louky, které lze využívat kombinovaným způsobem.
Psárkový porostový typ je jedním z nejhodnotnějších porostových typů.
Nachází se na mezofilních až vlhkých stanovištích od nížin až po horské
oblasti v blízkosti vodních toků. Společenstvo je druhově poměrně chudé.
Dominantními druhy jsou psárka luční, psineček výběžkatý nebo lipnice
obecná. Louky jsou dvousečné až třísečné. Díky životodárným pravidelným
jarním záplavám jsou bohaté na produkci. Výnosy sena se pohybují v rozpětí
od 3 do 8 t.ha-1.
Porostový typ srhy říznačky patří většinou do kategorie dočasných
travních společenstev, která vznikají po vydatném hnojení umělých
porostů. Výnosy píce kolísají podle intenzity dusíkatého hnojení mezi
3-10 t. ha-1 sena. V prvních letech po založení porostu je dosahováno
vyšších výnosů 12-15 t. ha-1 sena.
89
Pícninářsky nehodnotné porostové typy
Porostový typ nízkých ostřic se rozšiřuje na půdách mírně až silně
zamokřených vlivem vysoké hladiny podzemní vody nebo vlivem déletrvajících záplav povrchovými vodami. Zastoupení nízkých ostřic se většinou pohybuje od 25 do 45 % dominance, vyprodukovaná píce je podřadného charakteru, hrubá, drsná s nízkým koeficientem stravitelnosti. Sekáme 1-2x ročně,
výnos se pohybuje mezi 1-4 t. ha-1. Tyto porosty plní často některé významné
mimoprodukční funkce v krajině.
Porostový typ vysokých ostřic
Vyskytuje se v depresích bývalých říčních ramen, potoků nebo rybníků. Hodnota pH je nižší než 5. Charakteristickými druhy je ostřice vysoká nebo ostřice
černá. Tyto porosty představují neplodnou půdu. Produkce nadzemní biomasy se pohybuje do 4 t.ha-1. Plochy, které nejsou pod vodou, je třeba koncem
léta posekat.
Bezkolencové porosty typické pro vlhčí až vlhké louky na půdách s nízkou
zásobou živin, horší aerací, kyselé půdy, rašelinné půdy. Nejčastěji se vyskytují
v bramborářské a horské výrobní oblasti na půdách s nízkým pH. Bezkolenec
modrý v tomto porostovém typu dosahuje dominance 43 %. Dalšími průvodními druhy je metlice trsnatá, smilka tuhá aj. Celková produkce biomasy je
2-2,5 t. ha-1 podřadného sena.
Typ metlicé trsnaté je nejvíce rozšířen na vlhčích loukách a pastvinách, ale
i ve všech typech světlých, vlhkých lesů a na pasekách. Dobře snáší zastínění i déletrvající záplavy. Doprovodnými subdominantními druhy jsou psárka
luční, kostřava červená, psineček tenký, pryskyřník prudký. Výnos kolísá podle doprovodných druhů 1-5 t. ha-1.
Smilkové porosty představují jeden z nejhorších lučních typů, výskyt je na kyselých půdách s velmi nízkou zásobou živin, v horských oblastech, na okrajích lesů.
Smilka tuhá má tu více než 50 % dominanci, je doprovázena vřesem, metlicí trsnatou, ostřicemi aj. Výnosový potenciál těchto porostů je velmi nízký 0,5-1,5 t. ha-1.
Rákosové porosty jsou nejčastěji rozšířeny v hydrofytních lokalitách, převážně v nížinách a se stoupající nadmořskou výškou jejich výskyt klesá.
90
Časté je jejich rozšíření na okrajích potoků a rybníků. Tyto porosty nemohou sloužit k výrobě píce.
5.5. Sestavování travních směsí TTP
Skladba jetelotravních směsí bude v prvé řadě ovlivněna podmínkami stanoviště. Rozhodující jsou fyzikální a chemické vlastnosti půdy, ale nezanedbatelný vliv mají také povětrnostní podmínky, zejména průměrné roční teploty
a úhrny srážek. V této souvislosti je dobré znát také rozložení srážek v průběhu roku a skladbu směsí této skutečnosti přizpůsobit. Směsi jsou sestavovány
s ohledem na předpokládaný způsob a intenzitu využití.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je možné uvést určité zásady, které je
třeba při sestavování jetelotravních směsí dodržovat:
• čím delší doba využívání, tím větší počet druhů ve směsi
• čím kratší doba využívání, tím větší podíl jetelovin
Sečení trávy
91
• výběžkaté trávy jsou zařazovány zejména do směsí s delší dobou využívání
• do pastevních porostů zařazujeme ve srovnání s lučními porosty větší podíl
výběžkatých trav
• při delším využívání zařazujeme do směsí více druhů.
Při sestavování směsí je třeba predikovat také budoucí vývoj (sukcesi) porostu. Zohlednit, že některé druhy jsou vhodnější pro luční využívání a jiné pro
pastevní využívání. Trávy a jeteloviny také rozdílně reagují na pratotechnické zásahy (počet sečí nebo intenzita hnojení).
Jednotlivé druhy můžeme rozdělit podle konkurenční síly do 3 skupin (I-III).
Výsev konkurenčně slabších druhů je dobré ve směsích navýšit. Konkurenčně silné druhy jsou většinou volně trsnaté trávy. Naopak konkurenčně slabé
druhy jsou výběžkaté trávy. Mezi faktory ovlivňujícími konkurenční schopnost patří hustota porostu (výsevní množství, počet odnoží), travní druh
a odrůda (intenzita odnožování, šířka listu, rychlost počátečního vývoje),
podíl jednotlivých druhů a odrůd v porostu, intenzita hnojení a v neposlední
řadě vliv půdních a klimatických podmínek.
5.6. Louky
Louky jsou dočasné nebo trvalé travní porosty, které jsou za přiměřených vlhkostních podmínek využívány převážně kosením pro seno nebo zelenou píci.
Louky a pastviny představují stálý zdroj přirozené základní píce pro hospodářská zvířata. Většina luk na území ČR je charakteru dvousečného. Složení
pastevních a lučních porostů je dané přirozeným výskytem trav a leguminóz
na určité lokalitě.
5.6.1. Využití luk
• intenzivní využívání – třísečné až čtyřsečné využití v oblastech s dostatkem srážek, animálně hnojené porosty, při zahájení sklizně 1. seče na počátku metání raných travních druhů (odkvétání pampelišky);
• polointenzivní využívání – dvousečné využití s možným přepasením
v podzimním období, zahájení 1. seče po vymetání raných travních druhů;
• extenzivní využívání – posunutý počátek 1. seče do fáze počátku až plného
kvetení trav a přepasení nebo mulčování dalšího nárůstu.
92
5.6.2. Ošetřování luk
Pratotechnika je komplex opatření sloužící ke zvýšení produkční schopnosti a kvality travních porostů. Cílem je uplatňování různých zásahů biologické, chemické a mechanické ochrany, které vedou ke změně druhové skladby
a mění produkční a kvalitativní parametry píce. Do pratotechniky se počítá
také hnojení travních porostů.
Hlavním povrchovým mechanickým zásahem na loukách je smykování. Louky se smykují na jaře na začátku vegetace. Používají se lučně-pastevní smyky.
Válení je vhodným opatřením na lehčích a rašelinných půdách na jaře, kdy
je půda „překypřena“. V každém případě je válení nutné po výsevu nového porostu nebo po přísevu do staršího porostu. Nově založené porosty se
v prvních dvou letech válejí (podzim a jaro) z důvodu urychlení odnožování
a zakořenění. Vhodná doba k jarnímu válení se určuje podle půdní vlhkosti
a používají se luční válce. Neválíme půdy těžší a zamokřené.
Vláčení je přípustné pouze pro odstranění stařiny, případně mechu co nejdříve na jaře a před přísevem.
Rekultivačními úpravami se odstraňují různé půdní překážky bránící lepšímu využití trvalých travních porostů velkovýrobním způsobem. Je to především likvidace nežádoucích stromů a keřů a odstraňování kamenů.
5.6.3. Způsoby založení lučních porostů a jejich obnova
Jarní založení – v období zakládání porostů obilnin výsevem do krycí plodiny (obilniny, luskoviny, směsi obilnin a luskovin, jílek jednoletý). Je to
vhodný termín pro zakládání směsek s jetelovinami, osivo dobře využije
zimní vláhu pro rychlé a hluboké zakořenění. Vhodné jsou krycí plodiny –
obilniny sklízené před plnou zralostí (na zeleno, na produkci silážních drtí
obilnin). Během vegetace je třeba vždy sledovat vývoj podsevu a termín
sklizně krycí plodiny přizpůsobit stavu podsevu.
Letní založení – po včas sklizených předplodinách – termín je rizikový v důsledku možnosti déletrvajících přísušků a vyšších teplot, vhodnější je pouze
v oblastech s vyšší srážkovou jistotou a vyšší vlhkostí vzduchu.
93
Profesionální stroj pro zarovnávání, provzdušnění a dosévání poškozených luk a pastvin
Sklizeň sena pomocí svinovacího lisu na kulaté balíky
94
Trojštět žlutavý
95
Srha říznačka
96
Klisny s hříbaty na pastvině
97
Pozdní letní a podzimní založení – tyto termíny zajišťují vyšší jistotu
založení než letní směsky s jetelovinami. Měly by být vysety do poloviny
srpna z důvodu dostatečného zakořenění jetelovin a zvýšení jistoty přezimování. Travní směsky je možné vysévat až do zámrazu, podzimní výsev
je pro trávy příznivý.
5.6.4. Bezorebné způsoby obnovy a přísevy travních porostů
Přesev
Výsev osiva do mezerovitého drnu při částečně povrchově zpracované
půdě (brány, prutové nářadí) nebo na povrch nezpracované půdy brzy na
jaře výsevem „na široko“. Vhodné zejména na pastvinách, kde zvířata při
pohybu zapravují semeno do půdy.
Přísevy
Výsev osiva konkurenčně vhodných druhů do původního, více nebo méně
narušeného travního drnu na jaře.
5.6.5. Sečení luk
Sečení je základním způsobem využívání luk. Luční porosty se využívají sečením na zelené krmení, seno a siláž a jako uskladněná píce slouží v zimním
krmném období a k doplnění krmných dávek. Podle počtu sečí rozlišujeme
louky jednosečné, dvojsečné a vícesečné.
Jednosečné louky ve vyšších polohách na jižně, jihozápadně až západně orientovaných svazích, které v létě poměrně rychle vysychají, jsou většinou obhospodařovány extenzivně a poloextenzivně. Čím je počet sečí vyšší, tím je
vyšší intenzita odnožování. V druhé seči je průběh stárnutí lučního porostu
podstatně mírnější. Píce z mladých porostů je jemnější a bohatší na živiny
a pro zvířata je lépe stravitelnější. Kvalitní produkce závisí na množství srážek. Se zvyšováním počtu sečí se zvyšuje krmná hodnota porostu.
Na vícesečných loukách počítáme s vyšším odběrem živin, které je třeba dodat
hnojením. Sečení v optimální zralosti podporuje rozvoj a zvětšuje podíl vzrůstnějších druhů. Nižší druhy jsou v důsledku déletrvajícího zastínění potlačovány a hustota porostu se snižuje. Na 1. seč připadá 50-70 % celkové sklizně.
Optimální termín 1. seče, v době počátku až plného vymetání převládajících
98
druhů trav v porostu, zajistí současně maximální výnos stravitelných živin,
kvalitu píce a optimální podmínky pro obrůstání a výnosy následujících sečí.
Ranější seč znamená zvýšení kvality a nižší výnos píce, pozdnější naopak.
Optimální výška sečení trvalých travních porostů je 30-40 mm, dočasných
travních porostů s převahou volně trsnatých trav 40-50 mm a jetelovinotrav
přibližně 50-60 mm.
5.6.6. Hnojení luk
Dusík – při stanovení dávky dusíku ke hnojení lučních porostů je třeba brát
v úvahu, že značným zdrojem dusíku je jetelovinová složka v porostu. Při zastoupení jetelovin v porostu kolem 20 % může jimi být fixováno 30-40 kg N.
ha-1, při zastoupení kolem 50 % až 140 kg N.ha-1. Stanovení dávky dusíku
k travním porostům je vhodnější provádět vzhledem k možným druhovým
a hmotnostním diferencím zastoupených komponentů podle produkční
schopnosti příslušného porostu. Dávky dusíku nad 80 kg.ha-1 je třeba aplikovat děleně k jednotlivým sečím. Vzhledem k tomu, že minerální dusík je
nejvíce využíván v 1. seči, aplikuje se k ní při dvousečném využití 60-70 %
roční dávky, při třísečném využití 50-60 %.
Z forem dusíkatých hnojiv lze využívat hlavně ledky (LA- ledek amonný,
LAV-ledek amonný s vápencem, LV- ledek vápenatý) a dále DAM-390, hnojivo zvláště vhodné pro pastviny z důvodu rovnoměrné aplikace.
Fosfor – fosforečná hnojiva lze aplikovat do zásoby na 2-3 roky, draselná je
vhodné aplikovat každoročně, nejlépe po 1. seči, nehrozí-li nebezpečí nadměrné kumulace draslíku v píci i na podzim nebo na jaře. Vhodným fosforečným hnojivem je superfosfát, z draselných hnojiv draselná sůl, kamex a kainit.
Hořčík – lze dodávat dolomitickými vápenci, ledkem amonným s dolomitem,
kainitem a kamexem, v případě akutní deficience kieseritem a hořkou solí.
Dávky fosforu, draslíku a hořčíku se stanoví podle odebraného množství živin pro plánovaný výnos a výsledné množství se koriguje podle použitých
statkových hnojiv a zásoby živin v půdě zjištěné v rámci agrochemického
zkoušení půdy.
Vápník – vápnění je jedním ze základních opatření ovlivňujících úrodnost
a produkční schopnost půd. Významně se podílí na zlepšení i udržení potřebných půdních vlastností. Podporuje tvorbu humusu, zlepšuje pufrační schopnost
99
půdy a její biologickou aktivitu. Vápněním půd lze udržovat optimální rozmezí
pH 5,5-6,5. Nejvhodnějším hnojivem je mletý vápenec. Vhodná doba vápnění
je na jaře nebo po sklizních, kdy porost může odčerpat uvolněné živiny. Dávky
se pohybují ve výši 50-300 kg.ha-1 Ca za rok, vápníme ve 4-6 letých intervalech.
Hnojení statkovými hnojivy
Pro travní porosty jsou vhodná zejména tekutá statková hnojiva – tedy močůvka a kejda. Je vhodné střídat jejich použití na jednotlivé pozemky a vyvarovat se jednostranného a často opakovaného hnojení stejného pozemku
jedním hnojivem.
Močůvku je možné aplikovat prakticky během celého roku s výjimkou období, kdy je půda přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo
promrzlá do hloubky více než 8 cm. Nejúčinnější je jarní močůvkování, při
kterém jsou ztráty dusíku nejnižší. Dávky se pohybují od 20 do 70 t.ha-1.
Močůvka jako dusíkato-draselné hnojivo je schopna při vyšších dávkách
uhradit veškerou potřebu dusíku a draslíku, takže v minerální formě stačí
doplňovat pouze fosfor, případně hořčík. Časté močůvkování vede k rozšiřování ruderálních plevelů (kerblík, bolševník, šťovíky) a degradaci porostu,
proto se doporučuje provádět je ve 2-3letých intervalech.
Kejdu je nejvhodnější aplikovat v jarním období, podzimní a letní aplikace jsou méně účinné. Dávkování kejdy se řídí požadovanou dávkou dusíku
a draslíku. Vhodné dávky u trvalých luk se pohybují v rozmezí 20-60 t.ha-1,
u dočasných porostů mohou dosahovat výše až 90 t.ha-1. Pro omezení ztrát
dusíku a zabránění vytvoření souvislé vrstvy kejdy na porostu je nejvhodnější použít ke hnojení novější typy aplikátorů s diskovým rozřezávacím ústrojím, které umožňuje zapravit kejdu pod travní drn. U pastevních porostů je
třeba počítat s tím, že část živin je navracena zpět exkrementy zvířat.
Ke hnojení můžeme také použít chlévský hnůj resp. kompost z chlévské
mrvy (mrva:zemina, 8-10:1).
5.6.7. Sklizeň a hodnocení kvality sena
Kvalitní seno je přirozeným a v současných podmínkách zatím obtížně zastupitelným objemným krmivem ve výživě přežvýkavců, které plně vyhovuje
fyziologickým požadavkům trávení. Seno jako jediné objemné konzervované
100
krmivo obsahuje v biologicky účinné formě vitamin D, jehož tvorba je spojena s působením UV záření. Zvláště vysoce cennou vlastností kvalitního sena
je vysoká dietetická hodnota.
Faktory ovlivňující kvalitu sena:
• druh pícniny;
• botanická skladba;
• výskyt nežádoucích, popř. jedovatých rostlin;
• vegetační stádium;
• pořadí seče;
• použitá sklizňová technika;
• podmínky a způsob sklizně (metody úpravy pokosu, rychlost zavadání, obsah sušiny při sklizni, použitá konzervační aditiva);
• způsob technologie naskladnění a dosušení
• povětrnostní podmínky.
Optimální termín seče je prvním a základním předpokladem k získání kvalitního a produkčního objemného krmiva. Limitujícím ukazatelem zejména
lignifikujících rostlin je obsah vlákniny a dusíkatých látek. Trávy by měly
být sklízeny podle růstové fáze na počátku metání, zcela nevhodný je např.
termín kvetení, nebo dokonce po květu. Jeteloviny by měly být sklízeny ve
stádiu počátku butonizace, jetel s pomalejším průběhem stárnutí lze kosit ve
stádiu začátku kvetení, resp. do 1/3 rozkvetlých palic.
Technologie sklizně sena
Při sečení se v současné době používají rotační bubnové žací stroje, vhodné
pro sečení nízkostébelnatých pícnin – trav, nebo talířové, vhodné pro sečení
jetelovin. Většina moderních žacích strojů je vybavena různými typy mačkačů a kondicionérů nebo prosévačů, které výrazně zkracují dobu zavadání.
K další úpravě pokosu patří včasné rozhození posečené píce do tenké vrstvy
a včasné obrácení (alespoň dvojí) podle počasí. V rámci technologie sklizně
píce na seno existují možnosti:
• tradiční sušení píce na pokosu do skladovatelné sušiny (malovýrobní charakter);
• dosoušení píce na speciálních sušácích (malovýrobní charakter používaný
v méně příznivých výrobních oblastech);
• sklizeň a dosoušení vlhkého sena studeným nebo tepelně upraveným vzduchem;
101
• sklizeň sena sběracími lisy s možností následné chemické konzervace.
Z hlediska omezení ztrát živin v průběhu polních operací a snížení vlivu počasí při sušení je celosvětovým trendem omezit sušení píce na poli a částečně
předsušenou píci dosoušet v senících s využitím aktivního větrání. Tato technologie je i v našich podmínkách nejvíce rozšířena.
Dále můžeme provádět sklizeň sena pomocí sběracích lisů s návazností na
chemickou konzervaci. Tato technologie sklizně sena je náročnější na obsah
sušiny sklízené hmoty, kdy je nutné dosáhnout minimální sušiny 81-83 %.
Pokud obsah sušiny je nižší než tato hranice, je nutné aplikovat při sklizni
účinné konzervační prostředky (na bázi organických kyselin) aby se zabránilo nadměrnému plesnivění. Sběrací lisy na obří balíky lze vhodně použít hlavně v teplejších oblastech se stálým vývojem počasí. Tato technika je
vhodná zejména pro travní a luční porosty.
Skladování sena
Vlhké seno je za účelem následného dosoušení skladováno v senících s různou konstrukcí a kapacitou. V senících se dosouší píce s obsahem sušiny 5060 %. Proces vysychání na roštech dosoušecího zařízení je dán prostupem
vzduchu vrstvou naskladněného sena. Vzduch vhání ventilátor, ten odnímá
senu při svém průchodu vlhkost, až zavadlá hmota dosáhne sušiny 85 %.
Seno je možné dosoušet:
• studeným (neupraveným vzduchem);
• tepelně upraveným vzduchem;
• solární energií (solární seníky).
V zemědělských podnicích se využívají dnes výhradně velkokapacitní seníky
halové a věžové.
Hodnocení kvality sena
Pro hodnocení kvality sena je důležitý obsah živin, energie a smyslové posouzení. Kvalitní seno musí být čisté, dobře a rovnoměrně usušené a způsobilé
k dlouhodobému skladování. Nesmí být prašné, plesnivé a obsahovat nežádoucí příměsi (hlína, plevele). Při smyslovém posouzení se hodnotí barva,
která výrazně koreluje s kvalitou. Barva sena by měla být olivově až tmavě
zelená, nebo jen s mírnou odchylkou od tohoto odstínu. Seno by mělo mít
102
typickou sennou – aromatickou vůni, na pohmat být měkké a bohatě olistěné.
Seno se zařazuje do jakostních tříd podle obsahu dusíkatých látek, vlákniny,
obsahu energie a je u nás hodnoceno podle Metodiky MZe v ČR. Je řazeno
do 4 jakostních tříd – seno výborné, velmi dobré, dobré a podřadné. Stanovení kvality sena podle obsahu NL a vlákniny uvádí tabulka…
Podle původu se seno rozděluje do čtyř skupin:
• seno čistých jetelovin;
• s eno jetelotravní „sladké“(vojtěškotráva, jetelotráva), obsahují minimálně
80 % hodnotných rostlin;
• seno travní a luční „polosladké“ obsahující minimálně 60 % hodnotných rostlin;
• seno „kyselé“, z méně hodnotných až nutričně nekvalitních rostlin;
Tab. Stanovení kvality lučního sena podle obsahu NL a vlákniny (%)
Kvalita sena
NL (%)
Vláknina (%)
Luční
Výborná
˃ 13,0
˂ 23,0
10,1-13,0
20,0-29,0
Velmi dobrá
Dobrá 6,0-10,0
29,1-31,0
Podřadná
˂ 6,0
˃ 31,0
Otava
Výborná
˃ 12,0
˂ 18,0
Velmi dobrá
10,1-12,0
18,0-26,0
Dobrá 6,0-10,0
˃ 26,0
Podřadná
˂ 6,0
˃ 26,0
5.7. Pastviny
Pastviny jsou smíšené travní a jetelotravní porosty sloužící k pastvě hospodářských zvířat. Jedná se jak o pastviska, neúrodná, neošetřovaná, místa převážně na neoratelné půdě, v sušších podmínkách, tak pastviny trvalé a dočasné, pravidelně ošetřované v příznivých růstových podmínkách. Porosty
tvoří trávy (50-70 %), jeteloviny (15-30 %) a byliny (15-20 %).
103
Pastviny se dělí na absolutní, které se mohou jen spásat a na fakultativní,
jejichž porost lze kromě pasení využít i k sečení. Z hlediska původu rozlišujeme pastviny přirozené a umělé (seté), které mohou být krátkodobé,
dočasné nebo dlouhodobé.
5.7.1. Složení pastevních porostů
Trávy tvoří základní složku pastevních porostů. Vytváří hustý travní drn a díky
bohaté síti svazčitých kořenů zvyšují odolnost půdy proti erozi. Z krmivářského
hlediska jsou hodnotnými druhy volně trsnaté a výběžkaté trávy. Volně trsnaté trávy se vyznačují rychlým vývinem, výběžkaté trávy mají vývin pozvolnější,
v porostech se uplatňují ve druhém a třetím užitkovém roce, ale jsou vytrvalejší.
Jeteloviny jsou bohaté na živiny, zejména na dusíkaté látky. Díky symbióze s hlízkovitými bakteriemi fixují vzdušný dusík. Součástí pastevních porostů jsou také
byliny. Část bylin patří mezi hodnotné druhy, které mají vysoký obsah živin a podporují příjem píce. Hodnota jednotlivých druhů je dána jejich podílem v porostu.
Některé druhy bývají hodnotné při menším podílu v porostu (5-10 %). Při větším
zastoupení mohou dokonce na zvířata působit nepříznivě (šťovík kyselý).
Jednotlivé druhy v travních porostech se liší svými nároky na ekologické podmínky stanoviště, ale i svojí krmnou hodnotou (Kh). Krmná hodnota je dána
obsahem živin, chutností, produkcí a obsaženými antinutričními látkami.
– mají plnohodnotné druhy, jedná se o kulturní druhy trav a jetelovin (jílek vytrvalý, lipnice luční, jetel plazivý)
Kh = 6-7 – mají hodnotné druhy (srha laločnatá, psárka luční, bojínek luční, trojštět žlutavý, štírovník růžkatý)
Kh = 4-5 – druhy méně hodnotné (kostřava červená, kostřava rákosovitá,
pampeliška lékařská, řebříček obecný)
Kh = 1-3 – druhy velmi málo hodnotné (metlice trsnatá, kopretina bílá,
kohoutek luční)
Kh = 1 – druhy jedovaté (starček, pryskyřník prudký), mohou ovlivňovat
zdravotní stav zvířat a technologickou kvalitu mléka (přeslička
bahenní) či mít mutagenní účinky (ocún jesenní)
Kh = 0 – druhy škodlivé a bezcenné (šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý,
šťovík alpský), výskyt na stanovištích s nadbytkem živin, zvířata
se jim na pastvě vyhýbají, a proto je třeba porosty sekat před
květem, aby se zabránilo jejich rozšiřování.
Kh = 8 104
5.7.2. Kvalita pastevní píce
Rostliny v travním porostu by měly zajistit zvířatům dostatek živin pro zachování životních funkcí, ale také pro produkci masa, mléka, popřípadě vlny.
Požadavky různých druhů a kategorií hospodářských zvířat (skot – jalovice,
dojnice, ovce, kozy, koně) na živiny nejsou stejné, a proto různé typy travních
porostů nemusí být vhodné pro všechny současně.
Kvalita píce představuje souhrn biomasy porostu, které se vztahují k potřebám zvířat. Tyto vlastnosti se týkají chemického složení (NL, vláknina, minerální látky), stravitelnosti organické hmoty a celkového příjmu píce.
Procesem stárnutí se mění chutnost, stravitelnost a objem přijaté píce. Obecně platí, že u trav se stářím snižuje množství a kvalita bílkovin, klesá stravitelnost, obsah sacharidů a tím i energie a výrazně se zvyšuje obsah vlákniny.
Nositelem živin jsou zejména listy. U jednotlivých druhů stářím klesá podíl
listů a listových pochev a zvyšuje se podíl stébel.
Zatímco se zvyšuje produkce travních porostů, tak klesá obsah živin. Sklizeň
travních porostů představuje kompromis mezi produkcí a kvalitou. Travní
porosty by se měly sklízet ve fázi metání dominantního druhu trav, resp. ve
fázi butonizace u jetelovin.
Obr. Se stářím porostu se snižuje obsah NL a zvyšuje obsah vlákniny
105
Stravitelnost píce
• závisí na vývojovém stádiu rostliny v době spásání nebo sklizně
• u trav a jetelovin se obvykle do fáze kvetení snižuje pomalu, pak nastává
rychlý pokles
• během stárnutí rostlin se stravitelnost postupně snižuje, zatímco výnos stoupá, proto ekonomicky výhodná sklizeň je vždy kompromisem mezi stravitelností a výnosem.
Pro skot se doporučuje stravitelnost sušiny min. 50 %, zatímco u telat min. 70 %.
Minerální látky v píci
• deficitní bývá sodík a hořčík (v některých případech i vápník);
• draslíku je v pastevní píci více než odpovídá požadavkům zvířat;
• důležité je zastoupení mikroelementů (železo, měď, zinek, molybden);
• důležité z hlediska výživy jsou i vzájemné poměry minerálních látek.
Obsah minerálních látek v pastevním porostu obvykle neodpovídá potřebám
pasených zvířat, proto se chybějící minerálie doplňují v minerálním lizu (lizy
se zvýšeným podílem Ca, Mg, aj.).
Celkově lze shrnout, že obsah živin a minerálních prvků v píci závisí na obsahu
živin v půdě, na druhové skladbě pastevního porostu a vývojové fázi rostlin.
Podle obsahu živin a energie v píci pastevních porostů rozdělujeme porosty na
kvalitní a nekvalitní (tabulka…).
Tab. Koncentrace hlavních živin (g.kg-1 sušiny) a energie (MJ.kg-1 sušiny) v biomase pastevních porostů rozdělených podle nutriční hodnoty
Porosty NL
VlákninaNEL P
K
Ca Mg
Kvalitní 180-200150-200 5,5-6,5 1,5-3,0 20-30 4-121,5-4,0
Nekvalitní100-150220-270 4,5-5,51,5-5,0 10-20 1-3 1,0-2,0
Kvalitní porosty se vyznačují vysokým podílem chutných a dobře stravitelných druhů trav a jetelovin (srha říznačka, bojínek luční, psárka luční, jílek
vytrvalý, jetel luční, štírovník růžkatý aj.) Lze sem zařadit psárkové, ovsíkové
a trojštětové louky.
Nekvalitní porosty se vyznačují velkým zastoupením druhů s nízkou stravitelností a chutností pro hospodářská zvířata (kostřava ovčí, smilka tuhá, třtina
106
křovištní) nebo se může jednat o biomasu z kvalitních porostů sklizenou v pozdních fenologických fázích. Lze sem řadit travní porosty s výskytem smilky.
5.7.3. Vliv způsobu obhospodařování na kvalitu píce
Intenzivní pastva (časté opakované spásání) má zásadní vliv na kvalitu píce
travního porostu. Takový porost se vyznačuje nízkým podílem odumřelé hmoty, vysokým podílem listů, které jsou bohaté na NL a jsou dobře stravitelné.
Při extenzivní pastvě se porost vyznačuje nízkým obsahem bílkovin, vysokým
obsahem buněčných stěn v rostlinných pletivech a vysokou akumulací opadu,
z tohoto důvodu je píce zvířaty méně ochotně přijímána.
5.7.4. Ošetřování pastvin
Mechanické ošetřování pastvin lze rozdělit na základní povrchové úpravy
a běžné ošetřování. Plochy jsou často porostlé náletem stromů a keřů. Na četných místech jsou staré terasy, meze, neudržované odvodňovací stružky a další
nerovnosti, které omezují pohyb zvířat a využití mechanizačních prostředků.
Základní povrchové úpravy – účelné odstraňování stromů, keřů a kamenů je prvním krokem úprav. Vždy je nutné přihlížet k protierozní ochraně
půdy a rázu krajiny a ochraně zvířat před sluncem (ponechání skupin stromů).
Urovnání terénu je nutné pro využití mechanismů.
Mezi běžné ošetřování porostů patří smykování, válení a vláčení.
Smykování je nutným a nejdůležitějším povrchovým mechanickým zásahem zejména na jaře. Urovnává se povrch půdy, rozhrnují krtince a výkaly.
Používáme nejlépe lučně-pastevní smyky. Válení obecně zvyšuje kapilární
vodivost. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat válení u nově založených
porostů v prvních užitkových letech. Pozitivní účinky má na písčitých půdách, na jílovitých půdách jsou účinky spíše negativní (snižuje se provzdušnění půdy, válení by pouze přispívalo k dalšímu utužení a vedlo by k podpoře méně produkčních druhů).
Vláčení u travních porostů je spíše škodlivé a nedoporučuje se. Drn prokypřený
vláčením zvyšuje vitalitu a konkurenční sílu plevelných a méně hodnotných druhů (metlice trsnatá, kakosty, rdesna, šťovíky aj.). U porostů, kde je větší množství
nízkých plevelů s nadzemními výběžky (lipnice obecná, psineček psí), můžeme
vláčením snížit jejich konkurenční schopnost. Pokud musíme použít brány, tak
je používáme co nejdříve na jaře, později je vláčení neúčinné až škodlivé.
107
5.7.5. Úplná a částečná obnova travních porostů
Při úplné obnově travních porostů můžeme zvolit radikální způsob obnovy,
tj. zaorání nekulturního porostu a následnou úpravu stanovištních podmínek.
Travní porost může být obnoven po krátkodobém polaření (1-3 roky). Ve sledu plodin bývá řazena kukuřice a oves setý (případně luskoobilní směska).
Oves setý slouží jako krycí plodina pro nově vysévaný travní porost. Důležitá
je včasná sklizeň ovsa (při výšce 50 cm), aby se podsev mohl úspěšně vyvíjet.
Výhodou této obnovy je zisk biomasy vhodný ke konzervaci silážováním, ale
také účinné potlačení výskytu plevelných druhů.
Pratotechnický postup při radikální obnově s polařením zahrnuje plošnou
aplikaci herbicidu (Roundup), úpravu pH (vápnění), opakované diskování,
zaorání původního travního drnu, (polaření 1-3 roky) a následné založení porostu do krycí plodiny.
Rychloobnova – na rozdíl od klasické obnovy s polařením dochází k znovuzaložení jetelotravního porostu co nejdříve po likvidaci starého drnu během
období 1 roku. Lze ji provést např. v témže vegetačním období, tj. po včasné 1.
seči původního porostu, jeho zaorání a založení nového porostu čistým letním
výsevem. Další možností je zaorání starého drnu na podzim a znovuzaložení
porostu na jaře buď do krycí plodiny na zrno nebo na píci. Možné je využití
jílku jednoletého jako krycí plodiny. Svým rychlým růstem a vývojem do 1.
a 2. seče nahrazuje produkci v roce založení a na podzim z porostu ustupuje.
Zásada: použít diploidní odrůdu jílku jednoletého při výsevku 5-7 kg/ha.
Rychloobnova chemickými prostředky
Na travní porost o výšce 10-15 cm je aplikován herbicid s totálními účinky
(účinná látka glyphosat). Běžně používaným herbicidem bývá Roundup.
Aplikace herbicidu by měla být za teplého a slunného počasí. Herbicid
se nechává působit po dobu 14-21 dní. Po zaschnutí původního travního drnu nenásleduje orba, ale pouze zpracování půdy do hloubky 5-8 cm
(frézování).
Přesev
Kromě úplné obnovy se dá využít přesev nebo přísev. Pod pojmem „přesev“
se rozumí rozsévání vhodného osiva na více nebo méně mezerovitý drn, přičemž se půda nezpracovává, nebo zpracovává jen povrchově. Provádí se na
108
jaře po vláčení, na půdách dobře zásobených vláhou se může provádět také
v létě. Pro přesev je vhodný jílek vytrvalý, který vzchází do 5 dnů, rychle zapojuje prázdná místa v porostu a lépe se uplatňuje v konkurenci stávajícího
travního drnu. Výsevní množství je 20 kg.ha-1. Jílek mnohokvětý je možné
využít jako přesev míst, která byla výrazně poškozena v důsledku vysokého
zatížení zvířaty (místa pro přikrmování, napáječky).
Přísev
„Přísev“ se provádí speciálními stroji. Osivo je zapraveno do původního
drnu, který je částečně narušen. Stroje vytvářejí v drnu úzké štěrbiny pomocí disku či radličky nebo jsou frézovány širší brázdy. Frézováním je možné
rozrušit také celý původní travní drn. Čím radikálnější je narušení travního
drnu, tím jistější je úspěch přísevu. Ale je nutné počítat s omezenou možností využívání travního porostu v roce přísevu. Úspěch je také závislý na
povětrnostních podmínkách v daném roce. Vhodnější je provádět přísev na
jaře, kdy je dostatek vláhy. Pro přísev je možné využít nejenom jílek vytrvalý,
ale také druhy s pomalejším vývojem, jako je lipnice luční. Přisévat můžeme
také jeteloviny. Výsevní množství závisí na použitém stroji a může se pohybovat od 20 do 35 kg.ha-1.
5.7.6. Hnojení pastevních porostů
Hnojení přímo ovlivňuje produkci a také obsah živin v píci, tzn. její kvalitu.
Na produkci a obsah živin působí hnojení také nepřímo, protože ovlivňuje
druhovou skladbu.
Dusíkaté hnojení – dusík je pro travní porosty nejvýznamnější živinou, podporuje dlouživý růst, zvyšuje počet odnoží a tím hustotu porostu. Nepřímo
snižuje podíl jetelovin a podporuje vzrůstné druhy trav. Dávku dusíku aplikujeme podle předpokládané produkce sušiny (tab...)
Tab. Základní normativ dusíku pro trvalé travní porosty
Produkční schopnost
(výnos sena t.ha-1) 3,54,04,55,05,56,0 6,57,0
Dávka N (kg.ha-1)2040608010120140160
109
Při vyšší úrovni N hnojení (nad 80 kg) je třeba aplikovat dělené dávky, které
jsou aplikovány na jaře a po jednotlivých sečích (pastevních cyklech). Potřeba dusíku se snižuje při zastoupení jetelovin v porostu.
Při stanovení dávky dusíku k pastvinám je třeba brát v úvahu množství
dusíku vracejícího se na pastvinu exkrementy zvířat. Při pouze pastevním
využití travních porostů dusík výkalů a moče zvířat představuje přibližně
85 % N přijatého krmivem. Vzhledem k nestejnoměrnému rozdělení výkalů a k značným ztrátám dusíku vyprcháním je jeho využití porostem nižší.
Při celosezónní pastvě lze počítat s využitelným množstvím 60-120 kg.ha-1 N
v závislosti na druhu zvířat a způsobu ošetřování pastviny. Základní dávka dusíku pro intenzívně využívané pastviny se pohybuje od 100 do 200
kg.ha-1 a konkrétní výši lze stanovit podle produkční schopnosti pastviny
obdobně jako u lučního porostu.
Fosforečné hnojení způsobuje změny druhového složení porostů, tj. zvýšení
podílu jetelovin na úkor ostatních dvouděložných druhů a změnu chemického složení píce. Dávky fosforu závisí na půdní zásobě a jeho odběru sklizněmi. Na půdách s dostatečnou zásobou P hnojíme dávkou podle odběru
sklizněmi, tj. nejméně 3 kg P na výnos 1t suché píce. Protože fosfor je prvek
v půdě málo pohyblivý a jeho vyplavování do podzemních vod je minimální,
není každoroční hnojení nutné. Půdy lze hnojit zásobními dávkami fosforečných hnojiv (např. superfosfátem) na 2-3 roky dopředu, pokud nehrozí
nebezpečí ztrát povrchovým smyvem.
Draselné hnojení ovlivňuje skladbu porostu celkem málo. Při nadměrných dávkách draslíku (i vlivem výkalů zvířat), zejména při dobré výživě dusíkem, podporuje rozvoj nežádoucích ruderálních (močůvkových)
plevelů. Obsah přístupného draslíku v půdě při agrochemickém zkoušení
půd je pouze hrubou orientací pro stanovení dávek draselných hnojiv při
hnojení travních porostů. Koncentrace draslíku v píci je objektivnějším
kritériem. Obsah draslíku v píci travních porostů (1-2 %) téměř vždy přesahuje požadavky skotu (do 1,0 %). Část půdního draslíku se zvětráváním zpřístupňuje v půdě rostlinám i v mimovegetačním období. Hnojení
draslíkem po 1. seči (po 2. pastevním cyklu) na vláhově typických lučních
a pastevních stanovištích zajišťuje nejvyrovnanější výživu porostů. Používáme draselné soli.
110
Vápnění je stejné jako u lučních porostů. Lze doporučit aplikaci Ca nejlépe
na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu
porostem a během celého vegetačního období. V půdách s pH 6,5-7,0 je vápnění neúčelné a může způsobit nežádoucí prořídnutí porostu a nadměrné
rozšíření dvouděložných druhů. Používáme uhličitan vápenatý nebo dolomitický vápenec (dodáváme i hořčík).
Hnojení statkovými hnojivy pastvin je obdobné jako u lučních porostů.
Na pastvinách je vhodné močůvku a kejdu používat ředěné nebo se závlahou. První seč, která následuje po aplikaci vyšších dávek stájových hnojiv, je
vhodné sklízet sečením. Počítá-li se se zahájením pastvy časně na jaře, je třeba kejdu aplikovat na podzim, pak porost na jaře dříve (10-14 dnů) obrůstá.
V ostatních případech je nutné dodržovat odstup mezi hnojením a pastvou
minimálně 4-5 týdnů. Je-li pastvina hnojena košárováním, je zapotřebí provádět dohnojování fosforem.
Regulace plevelů na pastvinách
Při regulaci plevelů je důležité vycházet z obecně platné zásady – trvalý travní
porost je funkcí stanoviště. Při likvidaci plevelů je nutné se zaměřit na odstranění příčin jejich výskytu. Ty spočívají především v úpravě stanovištních
podmínek, ve zlepšeném způsobu obhospodařování (podle možností i hnojení) a ve správném způsobu využívání. Při vysokém výskytu plevelů je nutné
přistoupit k radikálnějším a nákladnějším zákrokům, tj. k použití chemických
prostředků, eventuálně k obnově travního porostu. Základním způsobem likvidace je podpora vhodných druhů a potlačování druhů nežádoucích.
5.7.7. Zásady pastvy
Cílem lučně pastevních hospodářství je zajištění pastevního chovu v letním
krmném období a výroba objemné píce pro zimní krmné období. Tohoto se
dosahuje střídavým využíváním porostů pastvou a sečením. Zvolený způsob pastvy by měl zajistit dobré využití porostů při minimálních ztrátách,
zvířatům umožnit pokud možno rovnoměrný příjem krmiv a živin po celé
pastevní období a zabezpečit produkci kvalitních krmiv pro zimní období.
Všechny pastevní systémy vyžadují přípravu zvířat na přechod ze zimního
na zelené krmení. Jejím cílem je postupná a plynulá adaptace mikroflóry bachoru z konzervovaných krmiv na čerstvý pastevní porost s nízkým obsahem
111
hrubé vlákniny a vysokým obsahem proteinů. Při náhlé změně způsobu krmení hrozí aktuální nebezpečí vzniku zažívacích poruch. Přibližně čtrnáctidenní navykací období, ve kterém se postupně prodlužuje denní pobyt zvířat na pastvě a podává se dostatek „hrubých“ krmiv (seno, sláma), umožňuje
překonat toto kritické místo bez závažnějších problémů. Podávání minerální
směsi s obsahem hořčíku, kterého je v mladé píci nedostatek, může zabránit
vzniku pastevní tetanie. Součástí pastevního období by mělo být odčervení
zvířat a prevence vůči napadení různými druhy parazitů.
Denní potřeba píce činí u dojnic a býků 8-12 kg sušiny, tj. 40-70 kg čerstvé
zelené píce. Množství přijaté čerstvé píce představuje 10-12 % živé hmotnosti
zvířete. Doba pasení činí 6-9 hodin denně v závislosti na úživnosti pastviny.
Pokud zvířata přecházejí a nepasou se, ale také neodpočívají, svědčí to o nedostatečném množství nebo o špatné kvalitě pastevní biomasy. Doba přežvykování
činí 6-8 hodin denně, 7-10 hodin denně zvířata přecházejí, pijí nebo odpočívají.
Intenzita pasení je nejvyšší v ranních hodinách (od 5 do 10 hodin) a k večeru
(18-20 hodin). Zvířata se více pasou za chladu a je-li porost orosen (příjem vody
a snadná polykatelnost). V poledních hodinách zvířata odpočívají a přežvykují.
Základní pojmy
Pastevní období je doba od vyhnání zvířat z jara na pastvu (začátek pasení)
do ukončení pastvy na podzim. Tato délka se v našich podmínkách pohybuje
v rozmezí 150-180 dnů.
Pastevním cyklem se rozumí jedno spasení oplůtku (pastevní plochy) během pastevního období. Počet pastevních cyklů tedy znamená, kolikrát byl
oplůtek (nebo pastvina) za pastevní období spásán. Těchto cyklů může být
v našich podmínkách podle intenzity obhospodařování a využívání pastvin
4-5 za pastevní období.
Zatížení pastviny je vyjadřováno obvykle počtem nebo hmotností zvířat na
jednotku plochy. Obvykle se udává v počtech dobytčích jednotek (DJ) na 1
ha pastviny (1 DJ je 500 kg živé hmotnosti zvířete.
Termín zahájení pastvy
Nejvhodnější doba pro spásání pastevního porostu je bezprostředně po
rychlém jarním nárůstu, ale ještě před metáním dominantních druhů trav.
112
V této době mají rostliny dostatečné zásoby cukrů v kořenech a oddencích
pro rychlé obrůstání a výnos i kvalita píce jsou dostatečné. Pastva v době po
kvetení znamená nižší kvalitu píce a větší ztráty pošlapáním zvířaty.
Organizace pastvy
Podle způsobu a intenzity rozdělujeme pastvu na:
• kontinuální (volná extenzivní, intenzivní – jednooplůtková a jejich modifikace)
• rotační (honová, oplůtková, dávková, pásová).
Rotační pastva je spásání dvou a více ploch (oplůtků), kde se střídá doba
pasení s dobou obrůstání porostu.
Volná pastva se vyznačuje pobytem zvířat na jedné pastvině po celé pastevní
období. Uplatňuje se např. v chráněných oblastech, při letním výpasu obtížně
přístupných ploch v horských oblastech apod. Zvířata mají možnost neomezené selektivity. Spásají oblíbené druhy a tím ponechávají plevelné a méně hodnotné rostliny. Její výhodou je nižší organizační a pracovní náročnost, nízké
náklady na oplocení pastviny, klid a pohoda zvířat ve stádě (zvířata se nepřemisťují). Mezi nevýhody patří vysoké ztráty spásané píce a živin (35-60 %),
nerovnoměrná obnova porostů a rozdílná kvalita píce.
Oplůtková pastva spočívá v rozdělení celé plochy pastvin na přibližně stejné
oplůtky (6 až 10), kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání. Pro krávu
s teletem je potřeba asi 0,3 ha souvislé plochy. Doba spásání oplůtku je závislá na době obrůstání pastevního porostu, na podmínkách prostředí a počtu
zvířat. V jarních měsících při intenzivním růstu porostů se k pastvě využívá
cca jedna třetina oplůtku, ke konci vegetačního období pak všechny oplůtky.
Nespásané plochy se využívají k zajištění krmiva pro zimní období. Každý
oplůtek je spásán 2 až 5 dnů, kdy v období intenzivního růstu může být oplůtek znovu spásán za 10 až 15 dnů. Ke konci vegetace se interval obrůstání
postupně prodlužuje na 30 až 45 dnů. Optimální výška porostu při opakovaném spásání oplůtku by měla být 15 až 20 cm. Porost vyšší než 20 cm má
tendenci metat, dochází k snížení jeho kvality a chutnosti. Podle intenzity
využívání dosahují pastevní ztráty 25 až 35 %. Hustota obsazení oplůtku je
podle výnosu píce a doby spásání 10-50 DJ na 1 ha. Předností oplůtkové
pastvy je možnost dávkování, lepší využití pastevní píce, spásání v optimální
113
zralosti a vyrovnanější kvalita píce. Velký počet oplůtků však zvyšuje náklady
na oplocení, potřebu práce na instalaci i údržbu, ztěžuje ošetřování pastvin
a sklizeň píce pro zimní krmné období.
Honová pasta je kombinací pastvy oplůtkové a volné. Pastevní plocha je rozdělena na 2 až 3 hony. Počátkem vegetačního období je možné opět část píce
využít ke konzervaci pro zimní období. Po celé pastevní období je zvířatům
k dispozici obrůstající mladá tráva, tak i porost ve starší vývojové fázi.
Principem dávkové pastvy je, že v rámci spásaného oplůtku se elektrickým
ohradníkem zvířatům vymezí pouze pás pastvy pro denní či půldenní potřebu. Po jeho spasení se vymezí další dávka pastviny. Výška porostu by se měla
pohybovat mezi 10 a 25 cm, denní plocha na krávu a tele 80-120 m2. Rovněž v jarním období intenzivního růstu se část píce využívá ke konzervaci.
Předností dávkové pastvy je velmi dobré spásání porostu s nízkými ztrátami
(15-20 %) a rovnoměrná dávka píce. Nedostatkem je vyšší časová náročnost
(přemisťování elektrického ohradníku pro vymezení denní dávky pastviny).
Pásová pastva spočívá v postupném přidělování dávky píce ve formě úzkých pásů
o šířce cca 0,5-1m a délce, odpovídající 1,5 m na 1 DJ (tj.3 m na 1 t živé hmotnosti stáda). Pomocí přenosného elektrického oplocení se tak vytváří přirozený
pohyblivý “zelený žlab” pastevní píce. Elektrický plot se posunuje podle vypasení
porostu. Ztráty píce činí 10-15 %.
Cílem systémů pastvy je mimo jiné „spasení“ optimálního množství porostu.
Z tohoto hlediska je jednou z možností odhadu úspěšnosti pastvy posouzení
výšky pastevních zbytků po skončení pastvy (tabulka…..).
Tab. Odhad využití pastevního porostu podle výšky pastevních zbytků
Výška porostu po pastvě (cm)
Hodnocení pastvy
do 4,5
nadměrně intenzivní
4,5 až 5,5
intenzivní
5,5 až 6,5optimální
6,5 až 7,5
nevyužitá
nad 7,5
výrazně nevyužitá
114
Specifika v pastvě skotu a koní
Skot
• pastevní generalista (není vybíravý)
• spásá porost na výšku větší než 3-5 cm
• porost zachytává jazykem (při nízkém porostu pysky) a uškubne
• spásá dobře i vysoký porost
• vyhýbá se pokáleným místům
• většinou respektuje elektrické oplocení
• dobrá manipulace i v neznámém terénu
Chov skotu s využitím pastvy má velký ekonomický význam. Dojnice na
dobrém pastevním porostu dosahují dobrou dojnost při nižších nákladech.
Vzhledem k nižší pohybové aktivitě dojnic (200-300 m ve stájovém chovu)
musíme pastvu organizovat do vzdálenosti maximálně 1 km. Vyšší pohybová aktivita se projeví snížením mléčné produkce. Nejvyšší příjem pastevní
hmoty je při výšce porostu 90-110 mm. Pastevní plochy pro pastvu skotu
můžeme využívat buď extenzivně a to kontinuálním způsobem spásání (tzv.
volná pastva), kdy na jednotku plochy 1 ha se doporučuje zatížení pastviny
1,4 DJ.ha-1. Nebo můžeme využít intenzivního systému spásání a to oplůtkovou pastvou, kdy je doporučené zatížení pastviny 2,2-2,5 DJ.ha-1.
Kůň
• selektivní spásač
• spásá porost na výšku kolem 3 cm
• porost zachytává pysky a odhryzne
• mělký spásač – tj. zaměřuje se na spodní část porostu
• vyhýbá se pokáleným místům
• dobrá manipulace i v neznámém terénu
• respektuje elektrické oplocení
• výrazný pohyb na pastvině
• vylučování exkrementů na určitých místech, která nejsou spásána
a silně se zaplevelují zejména širokolistými šťovíky
Pastevní odchov koní je jedním za základních požadavků chovu koní. Pastevní porost působí příznivě na fyziologii trávení svými dietetickými účinky.
115
Čím mladší je porost, tím vyšší je jeho stravitelnost. Starší porost obsahuje
více celulózy. Koně patří mezi selektivní spásače. Exkrementy vylučují na
určitá místa a vyhýbají se pokálené vegetaci. Okus je nižší. Destrukci porostu
způsobují zejména svými kopyty.
Způsoby pastvy koní:
Volně na neohrazených pastvinách (paseme pouze v extenzivních podmínkách v podhorských a horských oblastech s rozsáhlými a méně výnosnými porosty, jejichž oplocení je nákladné. Využití těchto porostů není často ani 50 %).
Na kulturních oplocených pastvinách (dochází k lepšímu využívání pastevní plochy za pomocí oplůtkové pastvy). Příliš malé plochy pastvin nejsou pro
koně vhodné, protože pastva má nabízet nejen potravu, ale i místo k pohybu.
Smíšená (společná) pastva – tím rozumíme pastvu více druhů hospodářských zvířat na jednom stanovišti. Za přednost lze považovat zjednodušení
chovu. Při vhodné volbě společně pasených zvířat a vhodné organizaci pastvy lze lépe využívat pastu a tím zlepšit rentabilitu chovu. Zvířata mohou být
pasena společně nebo následně. Chovatelé závodních koní využívají služeb
ovcí a jejich schopnosti udržovat trávník na závodištích a ve výbězích, společná pastva skotu a ovcí například potlačuje nežádoucí keřový nálet, nebo
pomocí smíšené pastvy lze udržovat krajové ekosystémy v žádoucím stavu.
Hlavními výhodami společné pastvy skotu a ovcí jsou účinnější využívání
pastevních porostů a příznivé ovlivnění botanického složení porostu.
Ošetření porostů po vypasení
Důležité je rovněž ošetření porostů po každém spasení. Jde o posečení nespasených zbytků a rozhrnutí výkalů zanechaných zvířaty, popřípadě přihnojení porostu. Při nedostatečné péči klesá dynamika nárůstu píce, což
vede k urychlení pastevních cyklů, ke snížení spotřeby píce.
Roztírání výkalů má význam pro rovnoměrnější rozdělení živin po porostu,
ale i ze zdravotně – veterinárních důvodů (zdroj infekcí aj.) Výkaly nejlépe
rozhrnujeme lučně pastevním smykem.
Sečení nedopasků po každém pastevním cyklu působí příznivě na další
využití porostu a zabraňuje vysemenění nekvalitních druhů trav a plevelů.
Nedopasky vznikají několika různými způsoby a liší se i svými vlastnostmi.
116
Tuhé i tekuté výkaly vytvářejí hlavně na pastvinách skotu tzv. mastná místa,
která jsou zvířaty opomíjena. Selektivní pastva zejména ovcí vytváří na pastvině mozaiku opakovaně spásaných nízkých a nespásaných vysokých plošek.
Vegetace všech typů nedopasků se od intenzivně spásaných plošek liší nejen
vzrůstem, ale často i druhovým složením. Pokálená místa obohacují malé
plošky porostu o velké množství živin, ale pasoucí zvířata se jim obvykle vyhýbají z důvodu zápachu. Na těchto místech porost stárne, rychle klesá kvalita
píce a následně dochází k hromadění biomasy. Podíl pokálených míst vzrůstá
s rostoucí intenzitou pastvy a může tvořit až 20 % z celkové výměry. Zvířata
se na pastvě vyhýbají například méně chutným a jedovatým druhům rostlin
(šťovíky, starček přímětník), ostnitým a žahavým bylinám (pcháče, bodláky,
pupava, kopřiva dvoudomá), nebo trnitým dřevinám (růže, trnka, hloh).
5.7.8. Technická zařízení na pastvinách
Technická zařízení a uplatněná technologie mají co nejvíce usnadnit organizaci
pastevního provozu. Až na malé odchylky jsou technická zařízení obdobná podle účelu chovaných zvířat (odchov mladého skotu, dojnice, masná plemena aj.).
Mezi nezbytná zařízení a vybavení k pastvě patří:
• oplocení pastvin
• manipulační prostor, fixační zařízení
• napajedla a příkrmiště
• na odloučených pastvinách místnost pro ošetřovatele a veterináře.
Oplocení pastvin má zajistit pohyb zvířat na ohraničené ploše pastvin bez
jeho svévolného opuštění. Zvolené oplocení má být levné, trvanlivé, spolehlivé, nenáročné na údržbu a bezpečné pro ošetřovatele i pasená zvířata. Oplocení pastvin se dělí podle různých hledisek do několika skupin:
• podle účelu – na oplocení trvalé (pevné) pro dlouhodobé užívání, obvykle
ohraničuje celý areál a vymezuje hlavní komunikace uvnitř areálu a oplocení přechodné (mobilní), které lze relativně snadno přemístit podle potřeby
a rozděluje pastviny uvnitř areálu na jednotlivé hony a oplůtky, k oplocení
se používají kolíky, na kterých jsou úchyty pro lanko, pásku apod.
• podle užitkových materiálů – na oplocení kovové, dřevěné, plastikové
a kombinované;
• podle účinku na zvířata – na oplocení mechanické a elektrické.
117
Každé oplocení se skládá ze svislých a vodorovných prvků. Jako svislé prvky
slouží kůly z různých materiálů: dřevo (akát, dub, tlakově impregnované
kůly), betonové prefabrikáty, kůly z recyklovaného nebo izolačního plastu,
železné trubky. Jako vodorovné prvky se nejčastěji používají pozinkované
dráty různého průměru, dřevěné tyče, vodivá lanka nebo pásky. V současné době se při konstrukci stabilního oplocení nejvíce používají dřevěné
kůly, které se využívají „jako nosná konstrukce“ pro ohrazení pastvin dráty
s mechanickou i elektrickou účinností. Sloupky dřevěného oplocení by
měly být vysoké nejméně 120 cm, zapuštěné do země ca 50-60 cm a vzdálené od sebe 4-5 m. Při elektrickém oplocení jsou na sloupcích izolátory,
ve kterých jsou horizontálně vedeny vodiče (železný drát, lanka). Vzdálenosti drátů volíme podle druhu a kategorie pasených zvířat. Sestavu elektrického ohradníku tvoří zdroj impulsů, který ze zdroje napětí (síťový
rozvod 240 V nebo baterie 6, 9 nebo 12 V) generuje impulsy stejnosměrného napětí obvykle v rozmezí od 6000 do 10 000 V. Minimální napětí,
které budou zvířata respektovat, je 1500-2000 V. Čím vyšší je energie impulsu, tím větší šok zvíře dostane a bude si ho déle pamatovat. Správnou
funkci zdroje impulsů je nutné pravidelně kontrolovat po celém obvodu, protože při přerušení elektrického proudu zvířata oplocení ignorují.
Systém oplocení je vhodné doplnit o bleskojistku, která snižuje možnost
poškození zdroje impulsů bleskem. Důležité je rovněž také sečení porostu pod vodiči proudu, protože se při jejich dotyku dochází k výraznému
snížení napětí.
Elektrické ohradníky dělíme podle zdroje napájení na:
• siťové – zapojujeme je do elektrické sítě, jsou vhodné pro pastevní areály v blízkosti ustájení zvířat, velmi spolehlivé a prakticky bezúdržbové
• bateriové – energii získávají z baterií, výhodou je mobilnost zdroje,
nevýhodou je nutnost dobíjení nebo výměny baterií, jejich použití je
vhodné na odlehlých pastvinách
• kombinované – kombinace předchozích dvou, umožňují zapojení do
sítě nebo využití baterie
• solární – energii získávají ze slunečního záření, která se předává do baterií, výhodou je mobilnost zdroje, nevýhodou jsou vysoké pořizovací
náklady, jejich použití je možné i na odlehlých pastvinách.
118
Kovové oplocení je poměrně nákladné, ale pro svoji trvanlivost a pevnost je
často používáno k vymezení zimoviště, v naháněcích uličkách a manipulačních
ohradách, při pastvě ovcí je možné využít uzlíkového pletiva.
Obr. Doporučené výšky ohradníků pro skot, ovce a koně.
119
Manipulační prostor pro zvířata musí ošetřovatelům umožnit šetrnou
a bezpečnou manipulaci se zvířaty za účelem veterinárních zákroků, inseminace, vyšetřování březosti, vážení, třídění stáda apod. Obvykle je to pevně ohrazená část pastviny s prostorem pro krátkodobý pobyt zvířat (shromaždiště),
vybavená naháněcí uličkou, fixačním zařízením a místem pro umístění váhy.
Plocha shromaždiště by měla pro skot činit 2,5 m2 na kus. K fixaci zvířat lze
využít fixační klece nebo krční držáky.
Naháněcí cesty musí umožnit přesun zvířat mezi jednotlivými oplocenými
částmi pastviny i manipulačním prostorem.
Brány, branky a vstupy jsou součástí plotů, zajišťují vstup a vjíždění do
ohrady. Zhotovují se v převážné míře o šířce 3-4,20 m, kde projíždí těžká
technika, se zhotovují brány dvoukřídlé, které jsou šířkově dvojnásobné.
Elektrický ohradník a stromy, které poskytují stinná místa
120
Napajedla mají zvířatům na pastvinách zajistit dostatek napájecí vody
a můžou být řešena těmito způsoby:
pastevní vodovody – voda je z vhodného zdroje přiváděna samospádem do
napáječek nebo napájecích žlabů
přírodní zdroj (potok) – z něho zvířata volně přijímají vodu, při této variantě je nutno zabránit znečištění příslušného vodního zdroje zvířaty
čerpací napáječky – fungují na principu vodní membránové pumpy, zvířata
pohybem hlavy čerpají vodu ze zdroje spodní (vrty) nebo povrchové vody
mobilní napajedla (cisterny) – voda se pravidelně dováží ze vzdáleného
zdroje, ekonomicky náročné, zvířata mají obvykle vodu k dispozici v individuálních klapkových napáječkách, které jsou součástí přepravní cisterny.
V běžných klimatických podmínkách kráva vypije 35 až 70 litrů a tele 8 až 15
litrů vody denně. Na jednu napáječku je možno počítat s 10 až 15 kravami,
u žlabů dostačují dva metry délky pro 25 až 30 zvířat. Místo na pastvině, na
kterém je vodní zdroj vody pro zvířata, by mělo být vhodným způsobem
zpevněno, aby se zabránilo zbahnění a zničení drnu. Orientační průměrnou
denní spotřebu vody pasených zvířat uvádí tabulka…
Tab. Orientační průměrnou denní spotřebu vody pasených zvířat uvádí tabulka…
Zvíře
Litrů vody na den
Zvíře
Litrů vody na den
Dojnice80-120
Koza6-8
Masný skot30-50
Kůň20-30
Jalovice20-30 Hříbě10-20
Ovce6-8 Prase10-15
Jehně3-5
Příkrmiště se využívají na začátku a konci pastevní sezóny, kdy není zajištěno dostatečné množství krmiva z pastvy. Využívají se krmné kruhy se střechou i bez, do kterých se vloží celý balík např. sena nebo slámy. Kategorií
zvířat, která se dokrmují i v průběhu pastevní sezony, jsou mláďata (telata,
jehňata, kůzlata). K tomuto účelu se využívá pastevní příkrmiště, které je
121
tvořeno nejčastěji lehkou kovovou konstrukcí se zásobníkem na jadrné krmivo. Konstrukce umožňuje průchod pouze mláďatům a větší kusy se dovnitř nedostanou.
Přístřešky na pastvinách se budují, aby uchránily zvířata před nepříznivými
klimatickými podmínkami (silný vítr a déšť). Pokud jsou na pastvině zachovány přirozené úkryty (části vzrostlých lesních porostů, remízků, větrolamů)
není nezbytné přístřešky budovat.
Zimoviště zvířat slouží k ustájení zvířat přes zimní období. Celý areál se
skládá ze zařízení pro ustájení matek s mláďaty, ze zpevněných a případně
i pastevních výběhů, krmiště, systému napájení s nezbytným zařízením pro
manipulaci se stádem a oplocení celého areálu.
Součástí pastevního areálu by měla být i drbadla nebo držáky na minerální lizy.
5.7.9. Zatížení pastviny
Zatížení pastviny je vyjadřováno počtem nebo hmotností zvířat na jednotku
plochy. Obvykle se v České republice udává v počtech dobytčích jednotek
(DJ) na 1 ha pastviny (1 DJ je 500 kg živé hmotnosti zvířete – ovce a koza
0,2 DJ, kůň 1,3 DJ a skot 1,0 DJ), v zahraničí se udává i vyjádření v kg nebo
i v počtech kusů druhů zvířat stejné kategorie na 1 ha.
Kolik zvířat je možné na pastvině pást, závisí na našich možnostech a cílech.
V praxi mohou nastat dva případy:
1) Máme určitou plochu pastviny a potřebujeme vědět, kolik kusů zvířat na
ni uživíme. Následující výpočet nám dá hrubou představu maximálního
počtu zvířat, která je možno pást.
a) Celková plocha travních porostů na celou pastevní sezónu (PP) – např. 5 ha
b) Odhadovaný průměrný výnos sušiny pastviny z 1 ha (PV) – např. 3 000 kg.ha-1
c) Odhadnutá délka pastevní sezóny ve dnech (DP) – např. 153 dní (1. 5. – 30. 9.)
d) Odhad průměrné živé hmotnosti paseného zvířete (ŽH) – (počáteční hmotnost + konečná hmotnost / 2) – např.: dojnice 550 kg, jalovice 350 kg, kůň 500
kg, ovce 60 kg)
e) Odhad maximálního počtu zvířat (MP), která mohou být na pastvině pasena celou pastevní sezónu.
122
(PP) x (PV)
= (MP)
(0,04) x (ŽH) x (DP)
5 x 3000 kg/ha
(0,04) x 550 x 153
= 4,46 krávy (MP)
Maximálně můžeme na dané pastvině pást 4 krávy. Číslo 0,04 znamená, že
zvířata mají denní potřebu píce v průměru 4 % jejich živé hmotnosti.
Výpočet zatížení pastviny:
4 krávy x 550 kg = 2 200 kg celková živá hmotnost krav
2 200 kg / 500 kg = 4,4 DJ na pasené ploše 5 ha
4,4 DJ / 5 ha = 0,88 DJ na 1 ha
Zatížení pastviny je 0,88 DJ * ha-1.
2) Máme daný počet zvířat (10 ks jalovic s průměrnou živou hmotností 350 kg)
a potřebujeme vědět minimální plochu pastviny. Následující výpočet nám
dá hrubou představu.
(MP) x (ŽH) x (0,4) x (DP)
= (PP)
(PV)
10 jalovic x 350 kg x (0,04) x 153 dní
= 7,1 ha (PP)
3 000 kg.ha-1
Potřebná plocha pastviny je tedy 7,1 ha.
Výpočet zatížení pastviny:
10 jalovic x 350 = 3 500 kg celková živá hmotnost jalovic
3500 kg / 500 kg = 7 DJ na pasené ploše 7,1 ha
7 DJ / 7,1 ha = 1 DJ na 1 ha.
Celkové zatížení pastviny je 1 DJ * ha-1.
123
• Trvalé travní porosty představují velmi rozmanité rostlinné společenstvo, kde
základní složku tvoří trávy, jeteloviny a ostatní dvouděložné druhy (byliny).
• Trvalé travní porosty (louky a pastviny) mají produkční a mimoprodukční funkci.
• Z hlediska původní skladby dělíme TTP na přírodní, polopřirozené, polokulturní a kulturní.
• Ošetřování TTP dělíme na základní úpravu a běžné ošetřování.
• Využívání porostů luk je intenzivní, polointenzivní a extenzivní.
• Mezi hlavní faktory ovlivňující složení a výnosy luk a pastvin patří pratotechnika – ošetřování, hnojení a intenzita obhospodařování.
• Pro produkci píce TTP jsou nejdůležitějšími živinami dusík, fosfor, draslík,
vápník a hořčík.
• Louky a pastviny hnojíme průmyslovými a statkovými hnojivy.
• Hlavní faktory ovlivňující kvalitu sena jsou – druh pícniny, botanická skladba, vegetační stádium, pořadí seče, použitá sklizňová technika, klimatické
podmínky a způsob sklizně, způsob technologie naskladnění a dosušení.
• Pro hodnocení kvality sena je důležitý obsah živin, energie a smyslové posouzení.
• Procesem stárnutí pastevního porostu se mění chutnost, stravitelnost a objem přijaté píce. U trav se stářím snižuje množství a kvalita bílkovin (NL),
klesá stravitelnost, obsah sacharidů a tím i energie, zvyšuje se obsah vlákniny.
• Podle obsahu živin a energie v pastevní píci dělíme porosty na kvalitní
a nekvalitní.
• Při likvidaci plevelů na pastvinách je nutné odstranit příčiny výskytu – úpravou stanovištních podmínek, zlepšením způsobu obhospodařování a správným způsobem využívání.
• Doba trvání pastvy je určena souborem přírodních podmínek – nadmořskou výškou, průměrnou teplotou a ročním úhrnem srážek.
• Délka pastevního období v našich podmínkách se pohybuje v rozmezí od
150 do180 dnů.
• Pastevní systémy vyžadují přípravu zvířat na přechod ze zimního na zelené
krmení – postupnou a plynulou adaptaci mikroflóry bachoru z konzervovaných krmiv na čerstvý pastevní porost.
• Množství přijaté čerstvé píce skotem při spásání představuje 10-12 % živé
hmotnosti zvířete.
124
• Podle techniky pastvy rozeznáváme pastvu volnou, honovou, oplůtkovou,
dávkovou a pásovou.
• Ošetřování spásaných ploch zahrnuje posečení nespasených zbytků, rozhrnutí výkalů zanechaných zvířaty, popřípadě přihnojení porostu.
• Mezi nejdůležitější technická zařízení na pastvinách patří oplocení, manipulační prostor, naháněcí cesty, brány, napajedla, příkrmiště, popř. přístřešky na pastvinách.
Kontrolní otázky
1. V
ysvětlete pojmy: přírodní porost, kulturní porost, absolutní louka, pastevní louka, pastevní období, pastevní cyklus, zatížení pastviny, termín zahájení pastvy, pastva volná, honová, oplůtková, dávková a pásová.
2. Pohovořte o významu trvalých travních porostů, a jak je využíváme.
3. Které typy přirozených travních porostů poskytují pícninářsky hodnotná
krmiva?
4. Jaké jsou zásady sestavování jetelotravních směsí?
5. Uveďte pratotechnická ošetření TTP (luk a pastvin) a řekněte základní charakteristiku.
6. Jaké jsou nejvýznamnější živiny z hlediska kvality a produkce píce a co ovlivňují.
7. Jaké jsou zásady hnojení luk a pastvin N, P, K, Ca a organickými hnojivy.
8. Kdy můžeme zakládat luční porosty?
9. Pohovořte o technologii sklizně a skladování sena, včetně optimálního
termínu sklizně.
10. Jaké faktory ovlivňují kvalitu sena a co posuzujeme při hodnocení jeho kvality?
11. Pohovořte o stárnutí a kvalitě pastevního porostu.
12. Jak rozdělujeme jednotlivé druhy v travních porostech dle krmné hodnoty
a čím je dána krmná hodnota?
13. Jaký rozdíl je mezi lučním a pastevním porostem?
14. Řekněte hlavní zásady hnojení pastvin minerálními a statkovými hnojivy.
15. Jakými způsoby můžeme regulovat výskyt plevelů na pastvinách?
16. Zhodnoťte jednotlivé způsoby techniky pastvy.
17. C
harakterizujte hlavní specifika pastvy jednotlivých druhů hospodářských zvířat.
18. Navrhněte pastevní areál (zařízení, vybavení pastviny a velikost), vyberte si
kategorii zvířete a vypočítejte zatížení pastviny.
125
126
6. Výživa a krmení skotu
Skot je přežvýkavec. Díky symbióze s bachorovými mikroorganismy dokáže
trávit i těžko rozložitelná krmiva. Mikroorganismy v předžaludku produkují plyny (CH4, CO2) a především důležité těkavé mastné kyseliny (TMK).
TMK (octová, propionová, máselná) se vstřebávají přes stěnu bachoru do
krevního oběhu a slouží zvířeti jako zdroj energie.
Energie u přežvýkavců se přeměňuje následujícím způsobem:
70 % přeměňuje na těkavé mastné kyseliny
20 % na mikrobiální biomasu
10 % je tráveno ve slezu a v tenkém střevě
Základem výživy skotu je nakrmit bachorové mikroorganismy, tak aby měli
k dispozici ve správný čas správný obsah a kvalitu energie i proteinu (bílkovin). To nám zajistí vyrovnaná a správně sestavená krmná dávka (KD)
s pestrým zastoupením krmných komponent.
6.1. Sestavování krmných dávek pro skot
Zásady sestavování krmné dávky
Krmná dávka je celkové množství krmiv, které zvířeti poskytujeme na 1 den,
k úhradě záchovné a produkční potřeby živin. Pro správné sestavení krmné
dávky musíme mít k dispozici:
• přesně definovanou potřebu (normu) živin pro dané zvíře v dané fyziologické situaci,
• informaci o složení krmiva
Postup při sestavování krmných dávek:
• zjištění potřeby živin pro určitý druh, kategorii a plánovanou užitkovost
hospodářských zvířat,
• výběr vhodných krmiv, ze kterých bude sestavena krmná dávka, a odhad
množství jednotlivých druhů krmiv,
127
• propočet obsahu živin v navržené krmné dávce a jeho porovnání s potřebou živin,
• konečná úprava krmné dávky v souladu s potřebou živin.
Krmnou dávku pokládáme za vyhovující, jestliže rozdíly v obsahu živin proti
normě potřeby živin nepřesahují ± 5 až 10 %.
Stanovení potřeby živin
Normy potřeby živin udávají průměrnou denní potřebu živin a energie pro
danou kategorii hospodářských zvířat se zřetelem k druhu, plemeni, pohlaví,
věku, hmotnosti a jeho užitkovosti.
Krmné normy rozdělujeme na normy celkové a sestavovací. Normy celkové
vyjadřují zároveň záchovnou i produkční potřebu živin. Vyhledáme je přímo v příslušných tabulkách. Patří mezi ně většina krmných norem pro hospodářská zvířata, s výjimkou norem pro dojnice a koně. Normy sestavovací
vypočítáváme postupně z potřeby živin a energie na záchovu a dále připočtením potřeby na produkci, resp. graviditu a u koní na práci.
Stanovení potřeby živin pro přežvýkavce
V současné době se u nás pro vyjádření potřeby energie pro přežvýkavce využívají fyzikální jednotky netto energie, a to buď pro tvorbu mléka (laktaci) –
netto energie laktace (NEL), nebo pro tvorbu tělní hmoty (růst) – netto energie výkrmu (NEV). Potřeba dusíkatých látek (bílkovin) se vyjadřuje jednotkou
PDI, která udává hodnotu proteinu skutečně stravitelného v tenkém střevě.
Z minerálních látek se u dojnic klade důraz na Ca a P. Vedle těchto hlavních
ukazatelů se normuje sušina, a to na základě tzv. plnivosti krmiva. Dále se do
norem udává také potřeba celkových dusíkatých látek (NL), vlákniny, dalších
minerálních látek (Mg, Na, K, Cl, S), stopových prvků a vitamínů. Příklady
postupu při sestavování krmných dávek jsou uvedeny v námětech na cvičení.
6.2. Výživa a krmení dojnic
Zásady krmení dojnic
Z chovatelsko reprodukčního hlediska rozlišujeme ve výživě dojnic dvě základní období:
• období laktace
• období stání na sucho
128
Laktace začíná otelením a končí zaprahnutím dojnice. Normovaná laktace
trvá 305 dnů. Denní produkce mléka se v průběhu laktace mění. V první fázi
laktace rychle narůstá, nejvyšší produkce -vrcholu laktační křivky, je dosahováno mezi 4.-8. týdnem. Toto období od otelení do dosažení produkčního
maxima se nazývá období rozdojování a je zpravidla v životě dojnice obdobím
nejnáročnějším, proto je také potřeba v tomto období významněji uzpůsobit
techniku krmení. Po dosažení vrcholu laktační křivky se produkce mléka určitou dobu udržuje na stabilní úrovni a později začne pozvolna klesat. V závěrečné fázi březosti, přibližně 6-8 týdnů před plánovaným termínem otelení
se dojnice „zasuší“, což znamená, že přestane produkovat mléko a živiny KD
jsou využívány pro dokončení růstu plodu a vytvoření rezerv pro následující
laktaci. Zasušení se provádí aplikací speciálních veterinárních přípravků.
Výběr a dávkování krmiv pro dojnice
Základem KD pro dojnice jsou objemná krmiva. Základní KD uhrazuje potřebu živin pro záchovu, tj. udržení tělesné rovnováhy zvířete a pro stanovenou
minimální produkci mléka (10 l). Tato je pro všechny dojnice stejná. Skládá
se ze: šťavnatých krmiv, suchých objemných krmiv, úsušků a minerálních doplňků. KD má být složena z více druhů krmiv – bílkovinných a glycidových,
protože dostatečná pestrost zajišťuje správný obsah živin a energie. Výroba
a výběr objemných krmiv se řídí přírodními podmínkami dané výrobní oblasti. KD moderních vysokoužitkových dojnic se sestavují z konzervovaných
krmiv, aby bylo její složení v průběhu celého roku co nejstálejší, protože každá
změna KD vyžaduje přizpůsobení se bachorových mikroorganismů.
V nížinné oblasti (kukuřičná, řepařská) je základem KD vojtěška ve formě senáže a sena, silážovaná kukuřice, siláže z dělené sklizně kukuřice – silážovaná kukuřičná drť palic s listeny (LKS) a silážované kukuřičné palice (CCM) a cukrovarské
řízky. Je-li v blízkosti pivovar, lze zařadit do KD také čerstvé pivovarské mláto.
Ve výše položené oblasti (bramborářská, podhorská a horská) se zkrmují především jetelové, jetelotravní a travní siláže ze zavadlé píce (senáže), kukuřičná
siláž, siláže z celých drcených obilnin a luskovin (GPS), resp. krmné okopaniny.
Některé podniky v letním období zařazují zkrmování zelené píce, včetně pastvy.
V letním i zimním krmném období se pro zlepšení struktury a zajištění mechanické nasycenosti zařazuje do KD sláma a luční seno.
Ostatní krmné plodiny – ozimá řepka, žito, pšenice, strniskové meziplodiny
a některé brukvovité pícniny, jsou dnes jen okrajovými krmivy a do KD se
129
zařazují převážně v malovýrobních podmínkách a prodlužují letní krmné
období nebo vyplňují mezidobí při zkrmování víceletých pícnin.
Orientační denní krmné dávky objemných krmiv pro dojnice jsou uvedeny
v Tab. 6.1.
Tab. 6.1. Orientační denní krmné dávky objemných krmiv pro dojnice
(Zeman et al., 2006)
Krmivo
Dávka (kg/den)
Siláže
kukuřičná
10-25
4-10
kukuřičné palice – CCM
kukuřičné palice s listeny – LKS
4-10
do 15
cukrovarské řízky
ze zavadlé píce vojtěškové a jetelové
7-15
6-15
ze zavadlé píce jetelotravní a travní
luskovinoobilní
10-20
4-15
obilní drtě
ovesná
10-15
Suchá objemná krmiva
seno
2-6
sláma
1-3
Okopaniny
krmná řepa
10-20
krmná mrkev
5-10
brambory
5-10
Vedlejší průmyslová krmiva
melasa
1-2
cukrovarské řízky
10-15
lihovarské výpalky
10-30
pivovarské mláto
5-10
130
Krmivo
Dávka (kg/den)
Zelená píce
travní porosty (luční, pastevní)
40-60
vojtěška
20-30
20-40
jetel červený
žito, pšenice
10-15
15-30
luskovinoobilní směsky
kukuřice
20-30
do 10
řepka, hořčice
krmná kapusta10-15
do 15
slunečnice
řepné skrojky
15-20
Jadrná krmiva
Jadrná krmiva slouží k doplnění živinového obsahu objemných krmiv. Jadrná krmiva se zkrmují jednotlivým kategoriím skotu buď ve formě průmyslově vyráběných krmných směsí (doplňkové, produkční), nebo jako vyrovnávací směsi vyráběné přímo v zemědělských podnicích ze statkových krmiv.
Do těchto vyrovnávacích směsí dodává krmivářský průmysl bílkovinné koncentráty, minerální a vitamínové doplňky a další krmné přísady. Při průmyslové výrobě doplňkových a produkčních krmných směsí se vedle statkových
krmiv využívají také vedlejší produkty olejářského, potravinářského a lihovarského průmyslu, jako je sójový extrahovaný šrot, řepkový extrahovaný
šrot, řepkové výlisky, slunečnicový extrahovaný šrot a dále například sladový
květ, močovina, kukuřičné lihovarské výpalky (DDGS), pšeničné a žitné otruby, suché cukrovarské řízky a tekutiny, především melasa. Pro doplnění
soli (NaCl) se dojnicím předkládají krmné lizy.
Systémy krmení dojnic
V praxi rozlišujeme 3 způsoby krmení dojnic: hromadné, skupinové a individuální. Hromadné krmení, kdy všechny dojnice dostávají stejnou krmnou
dávku bez ohledu na užitkovost, se využívá pouze u dojnic bez tržní produkce mléka. Při skupinovém krmení jsou dojnice rozděleny do vyrovnaných
skupin na základě užitkovosti a fáze reprodukčního cyklu a celá skupina pak
dostává stejnou KD. Nevýhodou tohoto systému je nutnost častého přesku131
Doplňková směs pro telata tzv. starter
132
Výkrm skotu monodietou
133
pování a přesunu dojnic. Při individuálním krmení každá dojnice dostává
KD podle skutečné produkce a fyziologického stavu. Tento systém krmení je
sice nejpřesnější, ale zvládnutelný pouze při nízkém stavu stáda. V praxi se
poměrně často využívá kombinovaný systém hromadného a individuálního
krmení, kdy všechny dojnice dostávají stejnou základní krmnou dávku, která
se stanovuje nejčastěji na produkční úroveň 10-14 l mléka. Dojnice, které
mají vyšší užitkovost, dostanou produkční přídavek jadrných krmiv podle
skutečné užitkovosti. Tento přídavek jadrných krmiv se zkrmuje buď na dojírně, dojicím robotu, nebo prostřednictvím automatických krmných boxů.
Skupiny se zpravidla sestavují následně podle stadia reprodukčního cyklu:
• začátek fáze laktace – 100 dnů,
• střední fáze laktace – od 101. dne do 200 dnů,
• pozdní fáze laktace – od 201. dne do konce laktace,
• období stání nasucho – 60 dnů před očekávaným porodem.
Základním předpokladem je vytvoření takových skupin, aby rozdíly v produkci mléka jednotlivých dojnic byly co nejmenší. Ve stádech s větším počtem dojnic se doporučuje sestavit ještě zvláštní skupiny dojnic. Například je
vhodné oddělit prvotelky od starších dojnic, protože prvotelky jsou zpravidla menší a bojácnější a mají nižší hierarchické postavení. Další skupinou by
mohla být skupina rozdojovaných krav k usnadnění možnosti postupného
navyšování dávek jadrných krmiv v počáteční fázi laktace. Zvláštní skupinu
lze také vytvořit pro dojnice vyžadující zvláštní péči, např. se záněty mléčné
žlázy, po veterinárním zásahu, s metabolickými problémy a podobně.
Krmení dojnic v různých fázích mezidobí
Krmení dojnic v období stání na sucho
Potřebu živin pro krávy stojící na sucho zjistíme z příslušných tabulek. Záchovnou potřebu normujeme podle metabolické velikosti zvířat (H0,75), kdy H je živá
hmotnost zvířete. K hodnotě záchovné potřeby připočítáme potřebu na březost
a u jalovic případně na dokončení růstu. Při krmení dojnic v období stání na
sucho je důležitá především otázka prevence metabolických chorob (ketóza,
acidóza, poporodní paréza) v průběhu tzv. tranzitního (přechodného) období. Tranzitní období je období přibližně 2-3 týdny před otelením a 2-3 týdny na
134
počátku laktace. Toto období je pro organismus dojnice velice náročné, protože prodělává řadu významných metabolických a hormonálních změn. Proto je
toto období také charakteristické zvýšeným výskytem metabolických i dalších
chorob. K tomu, aby se předešlo zhoršení zdravotního stavu v poporodním období a bylo dosaženo maximální mléčné užitkovosti, je třeba zvolit takovou
KD, která nezpůsobí ztučnění krav před porodem a nenaruší homeostázu Ca.
Zásadní prevence metabolických onemocnění spočívá v dosažení optimální
kondice v závěrečné fázi laktace a v období stání na sucho. Při zaprahnutí by se
kondice dojnic (BCS) měla pohybovat mezi 2,5-3 body; při stání na sucho by se
měly tvořit mírné rezervy, ale stupeň výživného stavu by se neměl zvýšit o více,
než 0,5 bodu. Krávy s nadměrnou kondicí (BCS > 3,75) po porodu méně žerou
a rozvíjí se u nich tzv. „syndrom ztučnění krav“. Suchostojná KD má být tedy
více balastní, ale musí zabezpečit dostatečný příjem nezbytných mikroelementů
a jejich správný poměr. Tradičně je u nás krmná dávka pro suchostojné dojnice
založená na kvalitních objemných krmivech s minimálním nebo vůbec žádným
podílem jadrných krmiv. 10-14 dnů před plánovaným termínem otelení se do
KD zařazují pozvolně jadrná krmiva, tak aby se bachorové mikroorganismy
mohly přizpůsobit přechodu na laktační krmnou dávku po otelení, jedná se
o tzv. přípravné období. Denní dávku jadrných krmiv postupně zvyšujeme o 0,5
kg nebo raději 0,5 kg jádra za 2 dny až do množství potřebného pro očekávanou
užitkovost. Jednorázová dávka jádra by neměla být více než 1 % z hmotnosti
dojnice, jinak hrozí riziko prudkého poklesu pH bachoru a vznik bachorové
acidózy (překyselení obsahu bachoru). Dávky jádra se tak bezprostředně před
porodem navyšují až na 3 kg, u vysokoužitkových dojnic až 4,5 kg. Tuto dávku
zkrmujeme také v den porodu a často také i prvních 5 dnů po otelení. Vedle
zajištění správného množství energie a dusíkatých látek je u vysokobřezích dojnic třeba dbát také na dostatečný a správný poměr minerálních látek a zajištění
vitamínové hodnoty KD.
Pro krávy stojící na sucho jsou vhodná kvalitní objemná krmiva – seno, zelená píce, kukuřičná siláž a siláž ze zavadlých pícnin. Seno zařazujeme v zimním i letním krmném období v množství 0,8-1 % ze živé hmotnosti, tedy
přibližně 4-6 kg na krávu. Objemná šťavnatá krmiva podáváme v množství
15-25 kg na kus. Do KD krav v době stání na sucho zařazujeme jen kvalitní
a zdravotně nezávadná krmiva. Zapařená, nahnilá, zaplísněná nebo namrzlá krmiva mohou být příčinou zdravotních komplikací a někdy i poškození
plodu a předčasných porodů.
135
Krmení dojnic po porodu a v období rozdojování (prvních 100 dnů laktace)
Prvních 60 dní laktace je nejnáročnějším obdobím z hlediska výživy dojnic.
Produkce mléka po otelení rychle narůstá a dosahuje v průměru 30-50 l/den,
zatímco příjem krmiv bývá po porodu omezený a zvyšuje se pomaleji než je
nárůst mléčné produkce. Nedostatek energie vede u dojnic k negativní energetické bilanci (NEB). NEB na počátku laktace je hlavní příčinou zhoršení
reprodukce a odolnosti krav, což je nejčastější problém vysokoužitkových stád,
se kterým se potýkají i velmi úspěšní chovatelé. Chybějící energii získává organismus rozkladem tělesných tkání – zásobního tuku (lipolýza) a bílkovin
v procesu tzv. glukoneogeneze, tedy tvorbou glukózy z jiných než sacharidových zdrojů. Ztráta hmotnosti na začátku laktace je normální, ale neměla by
přesáhnout 5 % živé hmotnosti dojnice, obecně maximálně 40 kg. Aby bylo
odbourávání tělesných tkání a úbytek tělesné hmotnosti co nejmenší, snažíme
se rozsah NEB zmírnit výběrem kvalitních krmiv, vhodnou úpravou a správnou technikou jejich zkrmování. Prvních 5 dnů po otelení krmíme dojnice
stejnou KD jako před otelením. Pátý den po otelení se dojnice zpravidla začínají krmit podle aktuální užitkovosti, navýšené o rozdojovací přídavek 1-1,5
kg jadrných krmiv na 2-3 kg mléka). Až dojnice přestanou reagovat na rozdojovací přídavek zvyšováním mléčné produkce, uzpůsobíme dávku jadrných
krmiv podle skutečné aktuální užitkovosti. Poměr objemná : jadrná krmiva
se v počáteční fázi laktace upravuje na 50 : 50, výjimečně až 60 % jádra v KD.
Dále je nutné zajistit dostatečné množství a správné poměry minerálních látek
a vitamínů. Pro produkci mléka je zejména důležitý obsah Ca a P.
Příklad KD pro dojnici na počátku laktace je uveden v Tab. 6.3.
Krmení dojnic ve střední fázi laktace (od 101. dne do 200 dnů)
Přibližně od 70. až 100 dne laktace už nastává méně kritická fáze, protože
dojnice dosahují vrcholu příjmu sušiny a naopak mléčná užitkovost pozvolna klesá. Vzhledem k vyššímu příjmu krmiva a nižším nárokům na koncentraci energie se snižují požadavky na jadrná krmiva a podíl objemných krmiv
se zvyšuje na 60 % ze sušiny KD. Jelikož dojnice mají v této době zabřeznout,
koncentrace NL v KD by neměla přesáhnout 17 %, doporučuje se v rozmezí
15-16 % NL v sušině. Množství jádra se řídí užitkovostí a podle kondice dojnic, aby nedocházelo ke zbytečnému překrmování. Toto opatření vede nejen
k úspoře nákladů za jadrná krmiva, ale je také prevencí zdravotních a reprodukčních problémů dojnic.
136
Krmení dojnic ve střední fázi laktace (od 201. dne do konce laktace)
V závěrečné fázi laktace, nad 200 dnů po otelení, se množství jadrných krmiv
v KD nadále snižuje, tak aby kondice dojnic dosáhla a udržela se na úrovni
mezi 3,5-3,75 body. Zkrmuje se KD bohatá na objemná krmiva, s dostatečným množstvím stravitelné vlákniny. Podíl jadrných krmiv je v tomto období
již minimální (10-15 %), je třeba obsah energie omezovat, aby se zamezilo
nežádoucímu ztučnění dojnic.
Příklady KD pro dojnice v různém stadiu laktace v Tab. 6.2.
Tab. 6.2. Příklad krmných dávek pro dojnice v různém stadiu laktace
Stadium laktace Příprava porod1.fáze1 2.fáze2 3.fáze3 Suchostojné
Hmotnost (kg)
623
645650650650
Užitkovost (l)
17,0 42,821,632,7 ---
Krmivo:
Vojtěšková siláž 10,5 14,517,017,010,5
Kukuřičná siláž 5,0 13,012,012,0 5,0
Kukuřice LKS --- 7,05,05,0 ---
Hrachová siláž 9,0 ---------9,0
Seno luční
3,0 ---------3,0
Sláma pšeničná 1,0 0,40,50,51,0
Pivovarské mláto ---
9,0
8,0
8,0---
Energie MG
--- 1,2---0,8---
Doplňková směs 1
4,0
9,5
---
---
---
Doplňková směs 2
---
---
2,57,0 ---
Premin EX 28
---
---
0,15
---
0,25
Premin Porod
0,3 ------------
1
6. – 100. den laktace 101. – 200. den laktace3201. – 305. den laktace
2
Technika krmení dojnic
Z hlediska techniky jsou v krmení dojnic vhodné směsné krmné dávky
(TMR – total mixture ration). TMR obsahuje veškeré komponenty, které jsou
dobře promíchány a tím mají mikroorganismy ihned stejné podmínky pro jejich trávení (obr. 6.1.). KD by také měla mít správnou strukturu pro zajištění
137
přežvykování a podporu slinění. Velikost částic lze měřit pomocí sít (obr. 6.2.).
Intervaly mezi krmeními by měly být stejné, optimum je 12 hod. Vhodné je
dvojí zakládání krmiv, přičemž ráno i večer musí být v krmné dávce stejné
zastoupení krmiv i přísad. Střídání krmiv je nepříznivé pro bachorovou mikroflóru a snižuje využití živin. U vysoce užitkových zvířat by mělo být krmivo stále k dispozici. Při krmení na krmný stůl (pás) se krmení několikrát
za den přihrnuje. Před každým krmením by měly být nejprve odstraněny
zbytky předchozího krmení (nedožerky). Vhodné je jednou denně nechat
žlaby zcela vyžrat (v praxi 1 hod. denně prázdný žlab), což vede k omezení
ztrát. Počet krmných míst má odpovídat počtu zvířat. Žlaby nebo krmné
pásy ve stáji mají být opatřeny zábranami, nejlépe s možností fixace, aby
každé zvíře mohlo nerušeně přijímat svoji KD.
Šťavnatá krmiva by měla být zkrmována vždy čerstvá, to platí zejména u zelené píce, u níž při delším skladování dochází k rozkladu živin a zapaření. U siláží platí podobné, zejména při vyšší teplotě a vlhkosti okolního prostředí.
Napájení je zpravidla zajištěno automatickými napáječkami.
Ztráty spojené s technikou krmení jsou následující:
• sklady, mezisklady
• při úpravě krmiv
• nedožerky, nedopasky
• ztráty způsobené špatným výpočtem KD
Ztráty činí 2-10 % (u některých krmiv až 20 %). Většinou nejsou způsobeny
ztrátami na hmotnosti, ale na výživné hodnotě – živiny jsou započítány do
krmné dávky a pak chybí! Je proto nutné porovnat výpočty se skutečným
stavem ve stáji a rozdíly započítat do krmné dávky.
Přesnost dávkování by měla být:
• 10 % u objemných krmiv
• 5 % u jádra
• 7 % u směsných krmiv
Při změnách KD v průběhu roku je nezbytné zvířata postupně navykat, přechod trvá 7-10 dnů.
138
TMR – směsná krmná dávka
Krmná dávka má mít správnou strukturu.
139
Pastva dojnic
Pastva je přirozený a nejekonomičtější způsob krmení dojnic. Využívá se hlavně v horských a podhorských oblastech, kde jsou pro ni nejvhodnější podmínky. Limitujícím faktorem pro využití pastvy je její vzdálenost od stájí, poloha
a produktivnost. Větší vzdálenost pastvin vlivem vyšších energetických ztrát
u dojnic na jejich zahánění snižuje mléčnou užitkovost. V rovinatém terénu by
vzdálenost pastvin od stájí měla být max. 800 m, v kopcovitém 600 m.
V jarním období je nutné dojnice na pastvu postupně navykat, protože mladý
pastevní porost má vysoký obsah NL, nízký obsah sušiny a nízký obsah vlákniny.
Pastevní techniky:
• dávková
• pásová
Dávková pastva
Dojnicím je přidělena plocha pastevního porostu na půl nebo na celý den.
Při optimálním počtu zvířat porosty nejsou oslabovány jejich dlouhodobým
pobytem a mají dost času na obrůstání. Lze využít u porostů do výšky 25 cm.
Pásová pastva
Výhodná je u vyšších porostů. Dojnicím je přidělen úzký pruh porostu, který
je ohraničen pohyblivou páskou a po jeho spasení se páska posune a dojnicím se poskytne další pás. Zabraňuje se tak pošlapání porostu.
Vliv krmné dávky na složení mléka
Obsah mléčných bílkovin závisí v první řadě na obsahu a dostupnosti energie
a využitelného proteinu v KD, tedy faktorech ovlivňujících mikrobiální syntézu
proteinu. Pro zvýšení množství bílkovin v mléce je žádoucí přidat do KD energii (jádro). V naprosté většině krmiv (v praxi 80 %) je totiž NL přebytek, ale
chybí energie pro život a množení bachorové mikroflóry.
Mléčný tuk je nejvíce variabilní složkou mléka, jehož množství závisí na vícero faktorech. Zkrmování vyššího podílu objemných krmiv v KD obsah tuku v mléce zvyšuje. Naopak, vysoký podíl rychle fermentovatelných sacharidů (jadrných krmiv)
a nízký obsah strukturní vlákniny (objemných krmiv) snižuje obsah mléčného
tuku. Procentické zastoupení laktózy v mléce se vlivem krmení obvykle nemění.
K poklesu laktózy dochází pouze při výrazném nedostatku energie přijaté v KD.
140
6.3. Výživa a krmení telat
Plnohodnotná výživa již po porodu je základem nejen pro zdraví, ale i pro
budoucí užitkovost telat. Při odchovu telat rozlišujeme tři základní období:
• Mlezivové (kolostrální) – období zvýšené péče v prvních 7-10 dnech života,
• Období mléčné výživy – navazuje na kolostrální období a končí odstavem telat,
• Období rostlinné výživy – trvá od odstavu do 6 měsíců věku.
Období mlezivové výživy
Telata se rodí s nefunkčními předžaludky, pouze slez (abomasum) je funkčním žaludkem a umožňuje trávení podobně jako u monogastrických zvířat.
Navíc, typ placenty u skotu neumožňuje přechod protilátek – imunoglobulinů (Ig) z matky na plod a telata se proto rodí bez těchto ochranných látek. Ig
přijímá tele až po narození z mleziva. Mlezivo má tak vedle nutriční hodnoty
nenahraditelnou roli v zajištění pasivní imunity telete. Prostupnost stěny žaludku a střev pro Ig se s postupem času rychle snižuje a za 24 h po narození je vstřebávání Ig střevní stěnou minimální. Proto je důležité, aby tele po
Mlezivo je pro narozené tele nenahraditelný zdroj živin i protilátek
141
porodu dostalo napít mleziva včas a v dostatečném množství a kvalitě. Tele
by mělo být do 2 hodin po narození napojeno minimálně 1,5 l kvalitního
mleziva. Pokud se u telete neobjeví sací reflex, napájí se mlezivem nejpozději
do 3 hodin po narození jícní sondou. Kvalitní mlezivo má hustotu vyšší než
1,047. Je vhodné kvalitu mleziva pravidelně měřit a kvalitní mlezivo mrazit
do zásoby, protože asi 40 % dojnic tomuto požadavku nevyhovuje. Případně
je vhodné podávat mlezivo tzv. směsné – od více dojnic, protože tele tak
přijme pestřejší skladbu Ig. Druhá dávka mleziva se podává 4 hodiny po prvním napojení. Dále se napájí v pravidelných intervalech, v prvních 2 dnech
3-5x denně, později nezralým, případně plnotučným mlékem, 3x denně až
do věku 7-10 dní. Celková spotřeba mleziva a nezralého mléka v období mlezivové výživy je 45-60 l, při průměrném denním množství 5-6 l.
Období mléčné výživy
Období mléčné výživy následuje po mlezivovém období a končí odstavem
telat, což je přechod na rostlinnou výživu.
Rozlišujeme následující typy odstavu telat:
• časný – ve věku 6 týdnů
• zkrácený – ve věku 7-8 týdnů
• pozvolný – ve věku 10 týdnů
Období mléčné výživy je z pohledu dalšího růstu a vývoje telete velice důležité, neboť v něm dochází k nejvyšším ztrátám telat, zpravidla v důsledku
špatné výživy a zoohygieny. Nejčastějším problémem jsou těžká průjmová
onemocnění. V období mléčné výživy se telata krmí mlékem nebo mléčnou
krmnou směsí (MKS), zpravidla 2x denně. Pro rozvoj předžaludků je třeba
již od 7.-10. dne věku nabídnout telatům přídavek sena a zejména doplňkové
směsi (starteru), což je důležité pro rozvoj bachorových papil. Čím dříve má
proběhnout odstav, tím dříve a ve větším množství by měla telata začít starter
přijímat. Dávkování starteru se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 2 kg a závisí na
technologii odchovu, ale také na individuálním příjmu telat. Základ starterové
směsi tvoří obiloviny (ječmen a oves), z bílkovinných komponent především
extrahované šroty (sójový a slunečnicový) a také luštěniny (hrách). V době
odstavu by tele mělo přijímat minimálně 0,5 kg starterové směsi denně. Seno
se začíná nabízet zpravidla od 10.-14 dne věku. Vodu je třeba začít telatům
nabízet v neomezeném množství (ad libitum) nejpozději od 10.-14 dne věku.
142
Technika krmení telat v období mléčné výživy
Podle techniky odchovu a způsobu krmení lze výživu telat zajistit:
plnotučným a odstředěným mlékem
pomocí kojných krav
mléčnými krmnými směsmi
Systém krmení s plnotučným a odstředěným mlékem
Telatům se podává plnotučné nebo směs plnotučného a odstředěného mléka
o teplotě 38-39 °C. Množství plnotučného mléka se postupně snižuje a zvyšuje se podíl odstředěného mléka. Denní příjem mléka je 5-6 l. Mléko se
zkrmuje sladké nebo okyselené, ale nikdy ne nakyslé. Okyselení mléka na
pH = 4,5 omezuje rozvoj patogenních zárodků a zvyšuje se srážení (koagulace)
bílkovin mléka, čímž se usnadňuje trávicí proces ve slezu telat. Zlepšuje se tak
i využitelnost (konverze) živin a jsou vyšší přírůstky telat. Vedle chemického
okyselení, nejčastěji kyselinou mravenčí, lze také mléko zkvasit čistou mlékárenskou kulturou. V žádném případě by nemělo být zkrmováno odpadní
mléko, tj. mléko od léčených mastitidních krav, obsahující rezidua antibiotických látek. V případě průjmu přestaneme krmit mlékem a poskytneme teleti
vodu a iontovou výživu – směsi vyráběné přímo pro přípravu nápoje pro telata
s průjmy. Kromě mléka se telata navykají na příjem starterové směsi a sena.
Odchov telat pomocí kojných krav
Jako kojné krávy se používají například prvotelky s nízkou počáteční užitkovostí, krávy s různými vadami vemene a problémy při dojení a tzv. „cucalky“, tj. krávy, které sají ostatním mléko. V prvním týdnu života telata sají
zpravidla mlezivo od vlastních matek a poté se přesouvají pod kojnou krávu,
kde zůstávají do věku 50-60 dnů. Obvykle se počítají 2 telata na kojnou krávu. Od 2. týdne věku dále telatům podáváme ad libitum kvalitní luční seno,
starterovou směs a vodu. Odchov telat pomocí kojných krav je postup šetrný,
přirozený a spořící lidskou práci.
Systém krmení mléčnou krmnou směsí
Ve velkochovech je tento způsob nejrozšířenější a nahrazuje dřívější způsoby krmení nativním mlékem. MKS mají řadu předností, jako je standardní
a vyvážené složení, kontrolovaná jakost a kvalita, žádné patogenní zárodky
a dlouhodobá skladovatelnost. Připravují se vždy čerstvé. Nevýhodou je je143
jich vysoká cena. MKS obsahují sušené odstředěné mléko, sušenou syrovátku, rostlinný tuk a omezené množství škrobnaté mouky. Dále obsahují také
minerální přísady, syntetické aminokyseliny, mikroprvky a vitamíny. Před
krmením se rozpustí v horké vodě (50-60 °C) zpočátku zpravidla v poměru
MKS : voda 1 : 8-10. Výsledná teplota nápoje má být 38-39 °C. Při vlastní
přípravě a krmení je třeba se řídit krmným návodem. Podává se 4-6 l MKS na
každé krmení podle věku a hmotnosti telat. Telata se zpravidla napájí 2x denně ošetřovatelem nebo je možné využití krmných automatů. Mléčné automaty se zatím v praxi využívají málo, důvodem je jejich vysoká cena. Průměrná
spotřeba krmiv u telat do 3 měsíců věku je uvedena v Tab. 6.3.
Tab. 6.3. Celková spotřeba krmiv u telat do 3 měsíců věku (Zeman et al., 2006)
Celková spotřeba (kg)
Mleziva a mléka
MKS
Doplňkové směsi
Objemné píce v sušině
Odstav
časný
zkrácený
pozvolný
50-60
50-60
50-60
20-25 30-35
40-45
95
70
0
2025 35
Období rostlinné výživy
Po odstavu postupně snižujeme množství jadrných krmiv a zvyšujeme poměr
krmiv objemných, zejména kvalitního lučního sena. Krmná sláma se nezkrmuje, neboť je těžce stravitelná. Na šťavnatá krmiva navykáme od 2 měsíců věku.
Od 3 měsíců věku již mají telata plně fyziologicky funkční bachor. Potřeba živin je ovlivněna věkem, pohlavím, živou hmotností a chovným cílem. Sušina
objemných krmiv v KD by měla tvořit asi 1,5-3 kg. Zatímco jadrná krmiva se
limitují, objemná krmiva by se měla podávat v maximální míře – ad libitum.
Spotřeba jádra ve 4-6 měsících věku činí 1-1,2 kg/den. Obvyklý denní přírůstek
u telat ve věku 3-6 měsíců se pohybuje v rozmezí 0,6-0,9 kg na kus a den.
6.4. Výživa a krmení chovných jalovic
Jalovice zařazujeme od 6 měsíců věku (150 kg živé hmotnosti) do 7. měsíce
březosti (500 kg živé hmotnosti). Do jednoho roku krmíme jalovice velmi
intenzivně, aby byl zabezpečen jejich intenzívní růst, který je předpokladem
144
Vojtěška setá
jejich raného zařazení do reprodukčního cyklu. U věkové kategorie jalovic
6-12 měsíců tvoří jádro přibližně 30 % sušiny KD. U jalovic starších jednoho
roku můžeme techniku krmení zjednodušit a snížit náklady na krmení méně
intenzívní výživou a krmit pouze objemnými krmivy s vyřazením jádra. Poslední 2 měsíce březosti se opět do KD jalovic zařazuje jádro jako přídavek
na březost a dokončení růstu.
Základním krmivem pro jalovice jsou v letním krmném období víceleté pícniny (vojtěška, jetel, jetelotrávy). Zelená píce se doplňuje slámou a silážemi.
Ve vyšších výrobních oblastech je nejdůležitějším zdrojem píce u jalovic pastva. Pastva je nejekonomičtější způsob sklizně zelené píce. Pobyt na pastvě
také působí příznivě na zdravotní stav zvířat. Potřebná rozloha pastviny pro
zvířata do 1 roku věku činí 15-25 arů, nad 1 rok věku 25-35 arů.
Jalovice se rozdělují do skupin podle věku a hmotnosti. Rozdíly v hmotnosti
zvířat v rámci skupiny by při pastevním odchovu neměly překročit 60 až 70
kg, při volném stájovém odchovu do 30 kg.
145
V zimním krmném období se jalovicím zkrmují siláže z čerstvé i zavadlé
píce. Vhodným krmivem jsou také okopaniny. Šťavnatá krmiva se doplňují
senem, resp. u jalovic starších 1 roku i slámou. Průměrné dávky krmiv pro
odchov jalovic různého věku jsou uvedeny v tab. 6.4.
Tab. 6.4. Průměrné dávky krmiv pro odchov jalovic (kg)
Krmivo
v 6 měsících
do 12 měsíců
12-20 měsíců
létozima léto zima léto zima
10-12 20-30
20-25
Šťavnatá krmiva8 15
3-4
1-2 3-4
0
4
Seno
1-1,25
0
0-0,5
Jádro
1,5
1-3
00-1
Sláma
6.5. Výživa a krmení chovných býčků
Krmení chovných býků se provádí v souladu s metodikami pro odchov
a zkoušky vlastní užitkovosti, zpracovaných odděleně pro plemena s mléčnou a kombinovanou užitkovostí a zvlášť pro plemena masných plemen. Odchov býčků probíhá v ústředních odchovnách plemenných býků a člení se na
následující období:
• Příjmové období (karanténa): trvá 31 dnů od příjmu býčka do odchovny,
• Přípravné období: 60.-110. den věku,
• Období zkoušek vlastní užitkovosti: 111.-365. den věku,
• Období před výběrem,
Příjmové a přípravné období
Býčci se nakupují ve věku do 60 dnů a jsou zařazeni do karantény, která trvá
31 dnů od přísunu býčka do odchovny. Zkrmuje se mléčná krmná směs, doplňková krmná směs ad libitum a seno v omezeném množství (30 % z jádra).
Odstav probíhá přibližně ve 100 dnech věku při minimální spotřebě doplňkové směsi 0,7-0,8 kg. Býčci rostou intenzivněji než jalovičky a dávky jádra
se v poslední fázi přípravného období postupně zvyšují tak, aby býčci ve 110
dnech věku přijímali 2-2,5 kg doplňkové směsi.
146
Období zkoušek vlastní užitkovosti
Zkouška vlastní užitkovosti začíná 111. den a končí 365. dnem věku býka.
Po dosažení 1 roku probíhá výběr k plemenitbě. Býci jsou ustájeni buď vazně, nebo volně ve skupinách po maximálně 10 kusech. Výživa je založena
na zkrmování objemných krmiv, doplňkové směsi a ovsa. Z objemných krmiv se krmí především seno, úsušky, senáž, kukuřičná siláž, resp. okopaniny
(krmná mrkev). Krmný plán ukazuje Tab. 6.5. Celková spotřeba objemných
krmiv se přepočítává na sušinu sena (85 %).
Tab. 6.5. Krmný plán (Zeman et al., 2006)
Věk
(dny)
110-150
151-210
211-270
271-330
331-390
1
2
Orientační
Doplňková Oves Objemné
hmotnost (kg) směs (kg)
(kg)
krmivo1
130-180
2,5
2,0
181-250 3,02,5
251-320
3,5
4,0
321-400
4,0
5,0
1,02
6,5
401-470
3,52
v přepočtu na seno (85 % sušiny)
u těžších masných plemen je limitní hodnota spotřeby
doplňkové krmné směsi stanovena na 5,5 kg
Období před výběrem
V tomto období se býci učí chodit na vodící tyči a jsou připravováni k základnímu výběru. Krmí se na základě plánu uvedeného v Tab. 6.5.
Výživa a krmení plemenných býků
Po dosažení 1 roku věku probíhá výběr k plemenitbě. Způsob výživy plemenných býků je v ČR i v zahraničí rozmanitý. Krmí se 2x denně dle živé
hmotnosti, výživného stavu a stupně plemenářského využití. Býci mají být
v chovné kondici. Výživa je založena na bázi kvalitních objemných krmiv
a z části využití doplňkových, resp kompletních krmných směsí. Při tradiční
KD je celková denní dávka jádra 3-5 kg /den, ½-¾ jádra by měl zastupovat oves, z dalších komponent je to ječmen, pšenice, luštěniny (bob, hrách).
147
V letním krmném období se krmí zelená píce v dávce 1,5-2 kg na 100 kg živé
hmotnosti. Krmí se kvalitní luční nebo pastevní porost, vojtěška, jetel, jetelotravní směsky a kukuřice na zeleno. Dále se podává seno v dávce 0,5-0,7 kg
na 100 kg živé hmotnosti. V zimním krmném období tvoří základ KD seno
v dávce 1 kg na 100 kg živé hmotnosti, dále siláže ze zavadlé píce v dávce
1,5-2 kg na 100 kg živé hmotnosti. Vhodným doplňkem jsou krmné okopaniny, zejména mrkev, v dávce 1-2 kg na 100 kg živé hmotnosti.
6.6. Výkrm skotu
Klasický výkrm skotu je u jaloviček do živé hmotnosti 400-450 kg, u býků
500-550 kg. Při průměrném denním přírůstku 0,9-1,2 kg je této hmotnosti
je dosahováno ve věku 18-24 měsíců. Vykrmují se především býci, resp. voli,
jalovice se zařazují do chovu. Ve výkrmu se uplatňuje jednorázový způsob
chovu. Zvířata se naskladňují jednorázově, v průběhu výkrmu se již skupiny
nemění a při dosažení porážkové hmotnosti se celá skupina v jednom termínu odváží na jatka. Je vhodné hmotnostní přírůstky pravidelně (1x měsíčně)
kontrolovat, provádět selekci špatně rostoucích zvířat a udržovat hmotnostně vyrovnané skupiny (hmotnostní rozdíl do 30 kg). Potřeba živin závisí na
užitkovém typu, plemeni, pohlaví, hmotnosti a požadovaném přírůstku (intenzitě výkrmu). Je potřeba zajistit maximální příjem odpovídajících živin ve
věku 8-16 měsíců, kdy mladý skot dosahuje nejvyšší růstové intenzity. Jadrná
krmiva uhrazují zpravidla 30-35 % potřebné energie a dávka jádra ovlivňuje intenzitu přírůstku (Tab. 6.6.). Množství jadrných krmiv v KD závisí na
kvalitě objemné píce a na intenzitě a fázi výkrmu. Základ KD tvoří v letním
i zimním krmném období konzervovaná objemná krmiva s vyšším podílem energie, tedy kukuřičná siláž, siláže z dělené sklizně kukuřice (CCM,
LKS), řízkové siláže a siláže z celých drcených obilnin a luskovin. Zelená píce
se při intenzivním výkrmu nepoužívá, protože se v průběhu vegetace mění
její chemické složení a tím výživná hodnota. Především stárnutím píce klesá
stravitelnost a koncentrace energie. Časté střídání plodin a změny ve složení píce způsobují kolísání mikrobiální populace v bachoru, což nepříznivě
ovlivňuje přírůstek. Někdy, často např. v USA, se ve výkrmu skotu využívá
tzv. „monodieta“. Při monodietním systému krmení se zkrmuje jeden typ
konzervované objemné píce. Zkrmuje se buď kukuřičná siláž o vyšší sušině
a k ní se k doplnění živin přidává bílkovinný koncentrát, nebo se zkrmuje
148
bílkovinné objemné krmivo (senáž) a k němu glycidová doplňková krmná
směs. Průmyslově se také vyrábí kompletní krmné směsi pro výkrm ve formě briket. Jejich většímu rozšíření brání vysoká cena. Dávkování krmiv pro
výkrm býků s denním přírůstkem 1000 g udává Tab. 6.7.
Tab. 6.6. Množství jádra a denní přírůstek
Jádro (kg/den)
1,5 2,5 > 3
Denní přírůstek (g) při živé hmotnosti
200 kg
400 kg
600 kg
850
1000
950
1000 1100975
1230
1325
1075
Tab. 6.7. Dávkování krmiv pro výkrm býků s denním přírůstkem 1000 g
(Zeman et al., 2006)
Krmiva/ŽH býků (kg)150-200250-300 350-400 450-500
Travní senáž (kg) 6,09,013,016,0
Doplňková směs (kg)3,1 3,0 2,8 3,0
Kukuřičná siláž (kg)
13,5
16,0
18,0
22,0
Vojtěškové seno (kg)
2,5
3,0
3,0
3,0
Doplňková směs (kg)1,6 2,1 3,2 3,6
Krmiva/ŽH býků (kg)150-200 250-300 350-400 450-500
Travní senáž (kg)
6,0
9,0
13,0
16,0
Doplňková směs (kg)
3,1
3,02,83,0
Kukuřičná siláž (kg)
13,5
16,0
18,0
22,0
Vojtěškové seno (kg)
2,5
3,0
3,0
3,0
Doplňková směs (kg)
1,6
2,1
3,2
3,6
149
Tab. Příklad krmné dávky zpracované v počítačovém
programu Agrokonzulta Žamberk
číslo výpočtu: 85 VUZV 2
Kód
1332
1493
1220
1263
1596
249
606
627
1340
60304
1402
60305
150
Kategorie
Počet kusů
Hmotnost (kg)
Užitkovost (l,kg)
Fáze laktace
Cena za 1 l (Kč) – NEL-skot
Krmná dávka číslo
Návoz (kg/kus)
Název krmiva
Vojtěš. sil. Netluky 2.s
Kuk. siláž Netluky 39 %
Kukuřice LKS 50 %
Hrachová sil. Netluky
Piv. mlato Netluky
Energie MG
DO 2 Netluky 8/12
DO 1 Netluky 6/13
Luční seno průměrné
PREMINEX 28
Psenicna slama
PREMIN Porod Netluky
Krmná dávka-návoz (kg/kus)
Celkový návoz KD na den (t)
Sušina krmné dávky (%)
Sušina (g)
PDIN/PDIE
NEL/Sušina
% NL/Sušina
Vl/Sušina
Ca/P
K/Na
PDI-A/NL
% tuku/susina
% škrobu v sušině
Předporod 01
20
623
17.0
10
3.98
1.přípustná
1.0
(kg)
10.500
5.000
---9.000
---------4.000
3.000
---1.000
0.300
32.800
0.656
48.50
15907.9
1.272
5.838
15.833
24.889
2.939
6.025
24.544
4.041
13.431
1.sk 01/14
60
645
42.8
2
3.67
2.přípustná
1.0
(kg)
14.500
13.000
7.000
---9.000
1.200
---9.500
------0.400
---54.600
3.276
46.03
25134.9
1.213
7.309
17.782
16.229
2.028
3.395
27.529
4.645
24.086
Datum výpočtu: 28. 1. 2014
Období od: 1. 11. 2013
do: 31. 1. 2014
3.sk 01/14
100
650
21.6
7
3.55
3.přípustná
1.0
(kg)
17.000
12.000
5.000
---8.000
---2.500
------0.150
0.500
---45.150
4.515
39.66
17905.1
1.250
5.964
15.034
22.243
1.954
4.957
21.408
3.246
19.094
2.sk 01/14
100
650
32.7
4
3.29
4.přípustná
1.0
(kg)
17.000
12.000
5.000
---8.000
0.800
7.000
---------0.500
---50.300
5.030
44.44
22353.5
1.245
6.480
16.546
19.040
2.421
3.462
23.781
3.018
21.837
Suchostojné
80
650
---------5.přípustná
1.0
(kg)
10.500
5.000
---9.000
------------3.000
0.250
1.000
---28.750
2.300
43.32
12455.8
---4.903
12.996
30.390
1.863
10.641
----------
Součty a průměry
360
648
29.8
5
3.50
Celkový Celkový
návoz na návoz na
den (t) období (t)
5.320
489.440
3.680
338.560
1.420
130.640
0.900
82.800
2.140
196.880
0.152
13.984
0.950
87.400
0.650
59.800
0.300
27.600
0.035
3.220
0.224
20.608
0.006
0.552
Zpracoval:
Petr Šafra
VVS Verměřovice
50801, Hořice
tel: 775755182
e-mail: [email protected],
[email protected]
151
Souhrn nejdůležitějšího učiva
• Výživa skotu spočívá ve zkrmování kvalitních objemných krmiv a na jejich
kvalitě závisí ekonomika chovu, zdravotní stav i dosahovaná užitkovost.
• Jadrná krmiva slouží doplnění živinového a energetického obsahu objemných krmiv. Jadrná krmiva se zkrmují jednotlivým kategoriím skotu buď ve
formě průmyslově vyráběných krmných směsí, nebo se přidávají do vyrovnávacích směsí vyráběných přímo v zemědělském podniku.
• Krmná norma vyjadřuje fyziologicky zdůvodněnou denní potřebu živin
pro určitý druh nebo kategorii hospodářských zvířat.
• U dojnic se stanoví záchovná a produkční potřeba živin.
• U všech kategorií skotu se normuje potřeba sušiny, stravitelných dusíkatých
látek, NEL nebo NEV, vybraných makroelementů, mikroelementů a vitamínů.
• Krmná dávka je celkové množství krmiv, které zvířeti poskytujeme na 1
den, k úhradě záchovné a produkční potřeby živin. Krmnou dávku pokládáme za vyhovující, nepřesáhne-li rozdíly v obsahu živin proti normě potřeby živin ± 5 až 10 %.
• Dojnice se krmí na základě užitkovosti a fáze reprodukčního cyklu.
• Z hlediska techniky krmení jsou pro přežvýkavce vhodné směsné krmné
dávky (TMR)
• Při odchovu telat rozlišujeme tři základní období: období mlezivové, období mléčné výživy a období rostlinné výživy.
• U jalovic do jednoho roku krmíme velmi intenzivně, aby byl zabezpečen
jejich intenzívní růst.
• U jalovic starších jednoho roku můžeme techniku krmení zjednodušit
a snížit náklady na krmení méně intenzívní výživou.
• Poslední 2 měsíce březosti se opět do KD jalovic zařazuje jádro jako přídavek na březost a dokončení růstu.
• Výživa plemenných býků je založena především na zkrmování objemných
krmiv, doplňkové směsi a ovsa.
•P
otřeba živin pro výkrm mladého skotu se stanovuje na základě užitkového typu, plemeni, pohlaví, hmotnosti a požadovaném přírůstku
(intenzitě výkrmu).
152
Kontrolní otázky
1. V
ysvětlete pojmy: krmná norma, záchovná potřeba živin, produkční potřeba živin, krmná dávka, NEL, PDI.
2. Co jsou TMK a kde se tvoří?
3. Pohovořte o vhodných objemných krmivech pro dojnice v nížinných
a výše položených oblastech.
4. Co je to TMR a proč se využívá?
5. Která krmiva a proč byste nedoporučili u dojnic v období stání na sucho?
6. Jaký je poměr objemného a jadrného krmiva u dojnic na začátku laktace?
7. Jaká je optimální kondice dojnic (BCS) při otelení?
8. Proč by dojnice v období stání na sucho neměly být v nadměrné kondici?
9. Jak lze výživou zvýšit obsah tuku v mléce?
10. Co jsou imunoglobuliny a jaký je jejich význam?
11. Co znamená odstav a kdy k němu dochází?
12. Jaká krmiva se především využívají při odchodu jalovic?
13. Co znamenají zkratky CCM, LKS, GPS a kterým kategoriím skotu byste
je doporučili?
14. Co je monodieta a kde se využívá?
153
154
7. Výživa a krmení prasat
Charakteristickým znakem prasete, je jednoduchý žaludek a méně prostorný trávicí trakt. Ten je v poměru k délce těla oproti přežvýkavcům téměř
o polovinu kratší, což má za následek omezenou možnost zpracovávat a zužitkovávat objemná krmiva. Oproti jiným hospodářským zvířatům výživa
a krmení prasat, jejichž trávení je téměř výlučně enzymatické, je založena na
bázi vysoce stravitelných krmiv s nízkým obsahem vlákniny (do 4 % KD).
7.1. Technika krmení prasat
V krmení prasat se vyskytují tři systémy tvorby a zkrmování krmné dávky:
• zkrmování pouze kompletních směsí;
• zkrmování doplňkových směsí a běžně dostupných komponentů (nejčastěji
čerstvých krmiv);
• kombinované krmení (v období kdy jsou k dispozici vhodná krmiva, se
krmí doplňkovou směsí a v dalším období se krmí kompletní směs).
V praxi je výživa prasat zabezpečena především výrobou a zkrmováním
kompletních směsí (KKS) – používá je asi 96-98 % všech chovatelů prasat.
V ČR se zavedl systém výroby následujících druhů kompletních krmných
směsí (tabulka…). Hlavními komponenty těchto KKS jsou obiloviny, dále
olejniny, v malé míře luskoviny a v minimálním množství premixy včetně
krmných aditiv. Formy směsí jsou sypké, nebo granulované.
Tab.: Přehled kompletních krmných směsí pro prasata
Průměrná hmotnost (kg)
0-5
3-8
8-15
15-35
35-65
65-120
Kategorie (bližší určení) Zkratka (název)
kojená selata
kojená a odstavená selata ČOS-S
odstavená selata
ČOS
předvýkrm prasat
A1
výkrm prasat I. fáze
A2
výkrm prasat II. fáze
A3, CDP
155
Průměrná hmotnost (kg)
120-250
140-270
120-300
30-120
30-120
Kategorie (bližší určení)
prasnice březí a jalové
prasnice kojící
kanci plemenní
prasničky chovné
kanečci chovní
Zkratka (název)
KPB
KPK
KA
PCH
OKA-Š
Možnosti zkrmování krmné dávky jsou:
• suché krmení – nepřidává se voda, zvířata přijímají vodu pouze z napáječek
(levnější, jednodušší na obsluhu, horší příjem, vysoká prašnost)
• mokré krmení – pouze sypké, před krmením se přidává voda až do vzniku
kaše (lepší příjem, možnost ovlivnění spotřeby vody, dražší vybavení, nebezpečí kysání zbytků krmiva)
• vlhčené – přidává se voda pouze pro zabránění prašnosti
V současné době se ve výživě prasat využívají dvě strategie krmení – ad-libitní a dávkované krmení. Při ad-libitním krmení prase žere do sytosti dle
své potřeby. Uplatňuje se z největší části u chovných kategorií prasat. Tento
systém umožňuje rychlejší dobu výkrmu, vyšší denní přírůstky a příjem krmiva, zhoršuje však celkové využití krmiv.
Dávkované krmení prasat odpovídá zásadám moderní výživy. Umožňuje cílené krmení s maximálním využitím krmiv, minimalizaci jejich ztrát, krmení
dle potřebné energie a živin, zaměňování komponentů KD apod. Podmínkami této techniky krmení jsou skupiny zvířat stejného věku, hmotnosti, pohlaví a genotypu. Dnes se prakticky užívá u všech užitkových kategorií prasat
s výjimkou kojících prasnic a prasniček ve výkrmu.
Při výživě musíme zároveň i dbát na to, aby všechna zvířata měla bezproblémový přístup jak ke krmnému místu, tak k napájecímu místu.
7.2. Sestavování krmných směsí pro prasata
Obecně se krmná dávka skládá z proteinové složky (bílkoviny, dusíkaté látky), energetické složky (cukry a tuky) a vlákniny (celulóza, balast).
Pro tvorbu masa a mléka je rozhodující obsah proteinů a jejich složení.
156
Energie je nutná pro všechny životní pochody, ale její nadbytek vede ke
zvýšené tvorbě sádla. Vláknina není stravitelná a její vyšší obsah snižuje
stravitelnost celé krmné směsi, ale z dietetických důvodů je nepostradatelná. Další složkou krmné dávky by měly být vitaminózní a minerální
krmné doplňky.
Při sestavování krmné směsi musíme vycházet ze znalostí optimálního (maximálního) množství krmiva v krmné směsi. Rovněž musíme přihlédnout
k některým důležitým vzájemným poměrům mezi živinami. Nejdůležitější
je poměr lyzinu a MJ MEp (metabolizovatelná energie pro prasata v megajoulech), dále je důležitý poměr mezi aminokyselinami v krmné dávce, poměr Ca/P a Zn/Ca.
U prasat se norma vyjadřuje jinak než u skotu, protože se krmí připravenou krmnou směsí. Obsah živin a energie se normuje na 1 kg krmné
směsi, při konstantní sušině 88 % (tabulka...)
Tab. Obsah živin v 1 kg krmné směsi pro rostoucí prasata – standardní typ
Selata kojená Selata Předvýkrm Výkrm I Výkrm II
Hmotnost
(kg)
4-7 7-15 15-35 35-6565-120
Přírůstek
denní (g)
230 340540 730770
Příjem
směsi (kg)
0,35 0,681,15 2,052,95
Živina
MEp
(MJ)
13,5
13,0
12,9
12,812,8
Lyzin/MEp
(g/MJ)
1,05
0,92
0,76
0,64
0,53
NL (max.)
(g)
245 210180 160140
Vláknina
(g)
38
4348 5360
157
Obecné zásady při sestavování krmných směsí
• určit, pro které konkrétní zvíře dávku počítat
• uvědomit si fyziologické zvláštnosti tohoto zvířete
• stanovit odpovídající potřebu vybraného zvířete
• vybrat odpovídající komponenty pro KS
• stanovit dietetické stropy použitých komponent, tj. vymezení minima
a maxima použití komponentu
Pracovní postup při sestavování krmných směsí
1) Vybereme si kategorii prasat, pro kterou budeme krmnou směs sestavovat
a vybereme příslušnou doporučenou potřebu živin (dle tabulky). Podle výživného stavu zvířat, použitých plemen anebo požadované výše užitkovosti
uděláme korekci potřeby živin. Pro optimalizační výpočty užíváme:
Základní živiny (minimální hladina):
MEp (MJ)
lyzin (g)
vápník (g)
stravitelný fosfor (g)
Orientační živiny, u kterých kontrolujeme
maximální hladinu: NL, tuk, vláknina, fosfor
minimální hladinu: všechny vitamíny, stopové prvky, makroprvky
ybereme vhodná krmiva, pokud máme vlastní, uděláme chemickou ana2) V
lýzu, popř. vyhledáme tabulkové hodnoty obsahu živin, dále si uvědomíme maximální množství jednotlivých krmiv.
KKS pro prasata obsahuje:
80 % (60-90 %) mlýnské zbytky
17 % (6-24 %) bílkovinná krmiva
3 % (1-5 %) premix z minerálií a vitamínů
děláme výpočet a kontrolu správnosti výsledku.
3) U
158
Receptury krmných směsí dělíme na pevné, kde komponenty a jejich procentické zastoupení jsou pevně stanoveny. Tyto receptury jsou levnější, ale
neberou ohled na konkrétní genotyp. Dále máme receptury volné, kde receptura je stanovena pro konkrétní genotyp a kategorii. Příklad složení modelových směsí pro prasata uvádí tabulka...
Tab. Složení modelových směsí pro prasata
Obsah komponentů ve směsi v procentech
Komponent ČOS-S ČO (S) A1
A2
A3 PC (H) OKA-Š KA KPB KPK
Rybí moučka
anebo mléko
3
0
0
2
Řepkový nebo
loupaný
slunečnicový
extr. šrot
4
6
6
0
0
0
22
Sójový
extrahovaný
šrot
21
24
16
8
2
22
24
17
4
16
Pšenice
40404040404040404040
Ječmen,
triticale
nebo oves
32
32
36
42
45
32
32 37 4038
Otruby
nebo úsušky
3
2
10
0
Premix MVK
+ aminokys.
+ vitaminy
4
4
44444444
Celkem
100100100100100100100100100100
Premix MVK = směs vápence, soli, stopových prvků, aminokyselin a jiných
aditiv včetně nosiče
Krmiva vhodná pro prasata
Obiloviny jsou základní součástí KS pro prasata. Tvoří 50-90 % objemu/
sušiny KD/KKS a jsou hlavními zdroji energie (75 %), zdrojem potřebných NL (50 %), AMK (30-40 %) a Ca (1 %).
159
Běžně užíváme v KKS tyto obiloviny:
• pšenice, ječmen, které lze prakticky zkrmovat bez omezení;
• kukuřice, působící příznivě na růst a využití krmiva, ve vyšším podílu zhoršuje
jatečnou hodnotu;
• oves, má vysoký obsah vlákniny, působí příznivě na pohlavní potenci kanců,
jako loupaný, (ovesná rýže) se používá jako dietetikum pro selata;
• triticale, má vyšší BHB (biologickou hodnotu bílkovin) než pšenice, je však
limitováno;
• mlýnské zbytky, otruby, krmné mouky, představující vhodná krmiva limitovaná dispozičním množstvím.
Olejniny jsou rostliny obsahující hospodářsky významné množství oleje. K nejvýznamnějším olejninám patří řepka olejná, sója a slunečnice. Spolu s obilovinami patří mezi významné zdroje bílkovin a tuků pro hospodářská zvířata.
Zkrmují se hlavně po extrakci, jako pokrutiny a extrahované šroty.
Luskoviny jsou jednoleté bobovité rostliny, vykazují vysoký obsah bílkovin a tuku,
poskytují nestabilní výnosy, mají nižší BHB a antinutričních látek. Pro výživu prasat se z luskovin využívají jako luštěniny semena hrachu, bobu, vikve a lupiny.
Živočišné moučky jsou koncentrovaná bílkovinná krmiva. Jejich používání
v KKS je v EU zakázáno z důvodu možného přenosu agens BSE. Výjimkou
je rybí moučka, která je produktem tepelného zpracování jednoho nebo více
druhů ryb, nebo jejich zbytků v potravinářství. Vyrábí se s obsahem 60, 65,
70 % NL a její použitelnost v KKS pro prasata je 0-10 %.
Krmná aditiva jsou látky aplikované do krmiv v krmných premixech v množstvích zpravidla nižších než 1 %. Jejich funkce jsou biokatalytické, regulační,
podpůrné, stimulační, ochranné, doplňkové a konzervační. Ovlivňují kvalitu
krmiv a prostřednictvím nutriční hodnoty ovlivňují u zvířat metabolismus,
zdravotní stav a výši užitkovosti.
7.3. Výživa rostoucích prasat
Do kategorie rostoucích prasat řadíme selata (selata kojená, selata odstavená),
prasata v předvýkrmu a ve výkrmu (prasata v I. a II. fázi výkrmu).
160
Selata
Cíl výživy časně odstavených selat spočívá v tom, aby ve věku 28 dnů byla
schopna bez problémů přijímat pevnou stravu a jejich průměrná hmotnost
se pohybovala v intervalu 7-8 kg. O příjmu krmiva v době kojení rozhoduje
porodní hmotnost selete a jeho růstová schopnost. Optimální hmotnost při
narození by měla být mezi 1,25 a 1,6 kg. Se selaty s menší anebo naopak vyšší
porodní hmotností než je uvedené rozpětí bývají většinou potíže. Ačkoliv se krmení selat v prvním týdnu realizuje sáním mleziva, později mléka v množství
cca 600-800 g/den, která jim poskytují veškeré živiny v optimálních poměrech,
od 3. dne po porodu se praktikuje příkrm prestartérem ČOS1. Podává se malé
množství, vícekrát denně, nejlépe suché s přístupem k pitné vodě. Vzhledem
k tomu, že laktace prasnice od 2. týdne začíná klesat, dávku směsi ČOS1 na den
postupně zvyšujeme z 0,01 kg/ks/den na počátku na 0,20-0,35 kg/ks/den při
odstavu. Význam příkrmu spočívá nejen v dosažení návyku na směs, která se
později stává jediným zdrojem živin, ale také v postupné změně mikrobiálního
osídlení trávicího traktu, což výrazně ovlivňuje výskyt poruch trávení.
Kolíkové napáječky jsou vhodné pro všechny kategorie prasat
161
V praxi se vyskytují tyto termíny odstavu:
• velmi raný odstav – 36-48 hodin,
• raný odstav – 5-15 dnů,
• časný odstav – 15-35 dnů,
• tradiční odstav – 42-56 dnů.
Nejrozšířenější je časný odstav selat (asi u 98 % selat), nejčastěji se odstavuje
ve 21-31 dnech.
Předvýkrm
Kategorie předvýkrmu, tedy odchovu běhounů úzce navazuje na mléčnou
výživu selat. Prasata v předvýkrmu jsou po selatech druhou nejcitlivější kategorií prasat. Jejich výživa a krmení v tomto období rozhodujícím způsobem
ovlivňuje růstovou intenzitu a uniformitu prasat ve výkrmu.
Běhouni se krmí ad-libitním způsobem 3-4krát denně, kompletní krmnou
směsí ČOS2 (startér), který se podává do 9. týdne věku, tedy do průměrné
hmotnosti zvířat 18-20 kg, kdy celková spotřeba na 1 kus ČOS2 za toto období je do 20 kg.
Kompletní krmnou směs A1 zkrmujeme od 9. týdne věku do průměrné
hmotnosti 35 kg, jejíž spotřeba na 1 kus za období činí cca 35 kg. V technice
krmení běhounů se dbá, aby doba přechodu na novou směs byla postupná,
v trvání 3-5 dnů. Je rovněž vhodné, aby se uvedené KKS podávaly nejlépe suché, v granulované formě, při dosažení minimální tvrdosti granulí než v sypkém stavu. Předpokladem úspěchu odchovu běhounů je jejich ad-libitní přístup ke kvalitní vodě, jejíž potřeba činí cca 10 % z živé hmotnosti zvířete.
Ve velkochovech je málo rozšířena technika mokrého a zvlhčeného krmení běhounů pro jejich vyšší pracnost, náročnost a hygienické a mikroklimatické problémy. V rámci malochovů lze velice dobře uplatnit po
odstavu krmení ČOS2 v teplé, kašovité formě (2 díly startéru : 1díl vody),
a to po dobu 14 dnů a posléze přejít na suchou krmnou dávku do konce
etapy předvýkrmu.
Výkrm
Výkrm prasat je zahájen po převodu běhounů do výkrmny, tj. od hmotnosti
cca 30 až 35 kg a je ukončen při průměrné porážkové hmotnosti 105-108 kg.
Při jeho realizaci bychom měli respektovat následující skutečnosti:
162
Krmení běhounů
163
• moderní genotypy prasat mají nejvyšší tvorbu svalstva v první polovině
výkrmu, tedy v intervalu hmotnosti 35-70 kg, později nastává počátek intenzivnějšího ukládání tuku;
• vepříci od hmotnosti 70 kg vykazují oproti prasničkám podstatně vyšší žravost, tučnost a tím i vyšší konverzi krmiva, zatímco prasničky mají nižší
žravost a vyšší podíl libového masa.
Z těchto důvodů se ve výkrmu prasat volí řízené krmení prasat, které spočívá
ve skutečnosti, že cca od hmotnosti 70 kg je nutné vepříkům omezit příjem
krmiva a prasničkám vždy umožnit ad-libitní příjem krmiva. Proto výkrm
bývá obvykle realizován odděleně podle pohlaví, tj. výkrm vepříků a výkrm
prasniček, kdy vepříkům cca od 70 kg se krmná dávka omezuje na množství
ne více než 2,7 kg/den. Při výkrmu prasat, tak jako u všech kategorií prasat,
se používají KKS, podávané v mokré, zvlhčené, či suché konzistenci. Do poloviny výkrmu (65-70 kg) se tedy krmí ad-libitně, ve vyšším věku (do porážky) řízeně kompletní krmnou směsí.
Zkrmujeme tyto KKS:
• A1 (35-40 kg) při spotřebě/kus cca 1,8 kg/den,
• A2 (40-65 kg) při spotřebě/kus cca 2,3 kg/den,
• CDP (do konce výkrmu) při spotřebě/kus cca 2,7 kg/den.
Přechody z jedné na druhou krmnou směs je možné realizovat fázovou technikou výkrmu (tj. postupný přechod během jednoho týdne). Tento způsob velkochovy ve velké většině s úspěchem aplikují. Další možností je přechod skokem,
který prasata vyrovnávají kompenzačním růstem (prakticky se realizuje málo).
7.4. Výživa prasat určených k reprodukci
Základním prvkem techniky krmení chovných kategorií prasat je dávkované krmení. Chovná prasata je nutné krmit limitovaně, optimálně podáváme
krmivo alespoň dvakrát denně, nejvýše však pětkrát denně. Při častějším krmení dochází k narušování pohody zvířat. Vhodné je krmnou dávku předkládat ve zvlhčené formě (optimální sušina 20-30 %). U kojících prasnic je
dobré řídit dávkování krmiva podle počtu selat. U březích prasnic je nejlépe dávkování upravovat podle kondice prasnic. U prasniček a kanečků je
164
vhodné sestavit vyrovnané skupiny zvířat a krmit skupinově. Je nutné zajistit
dostatečnou šířku krmného místa pro každé zvíře, aby slabší zvířata nebyla
utiskována. Nutnou podmínkou správné techniky krmení je i dostatek čisté
zdravotně nezávadné vody.
Další podmínkou pro optimální využití krmiva je optimální teplota ve stáji.
Obvykle je nejvhodnější kolem 18-22 0C. Při vyšší nebo nižší teplotě se část
energie spotřebovává na termoregulaci. Trvalé nebo krátkodobé snížení teploty
má mnohem méně škodlivé důsledky na reprodukci, než zvýšená teplota.
Granulace směsí pro chovná zvířata je sice vhodnější, ale kde to technologický systém krmení nevyžaduje, používáme z ekonomických důvodů sypké
směsi. Koncentrace živin v kompletních směsích březích prasnic a kanců nemusí být tak vysoká jako u rostoucích prasat nebo kojících prasnic.
Prasnice a prasničky nezapuštěné a březí
Cílem výživy jalových prasnic je zabezpečit v krmné dávce dostatek živin
pro doplnění (předchozí laktací vyčerpaných) rezerv a pro správnou funkci
všech reprodukčních orgánů. V době od odstavu do zapuštění se doporučuje
krmit 3,2-3,5 kg směsi KPB na kus a den (v závislosti na hmotnosti prasnice,
resp. na pořadí vrhu). Pro zlepšení projevu říje a k usnadnění zaprahnutí se
doporučuje v den odstavu selat prasnici nekrmit a omezit jí příjem vody.
Po odstavu selat mají být užitkové prasnice zapuštěny do týdne. Jalové prasnice je nejlépe umístit do skupinových kotců (optimálně 4-6 kusů v kotci),
protože se lépe projevují příznaky říje. Dobrý výživný stav v době zapuštění
a dostatečná výživa zvířat v tomto období působí příznivě na počet a jakost
uvolněných vajíček.
U prasniček nebo u hubených vyčerpaných prasnic je nutno v tomto případě
uplatnit flushing před jejich zapouštěním. Flushing je krátkodobé výrazné
zvýšení krmné dávky a tím i navýšení energie, což u moderních genotypů
prasnic znamená ad-libitní krmení směsí KPK až do jejich zapuštění.
Cílem výživy prasnic v době březosti je zabezpečit:
• záchovnou potřebu prasnic včetně termoregulace,
• růst plodu,
• rozvoj celé dělohy,
• vývoj mléčné žlázy,
• přírůstek prasnice.
165
Zkrmujeme kompletní krmnou směs pro březí prasnice (KPB). V první polovině březosti se obnovují a vytvářejí rezervy živin v těle prasnice, které jsou
nezbytné pro zabezpečení růstu selat v poslední třetině březosti a pro zdárný průběh laktace. Rozhodující pro počet narozených selat je krmení v prvních sedmi dnech po zabřeznutí. Po zapuštění se prasnice krmí první 3 dny
málo a to v celkovém množství směsi 1,8 kg/den. Je to z důvodu nízké tvorby
progesteronu, který se při vyšší dávce odbourává a není pak schopen udržet
plody. První třetinu březosti, tedy do 84. dne od zapuštění, nutno prasnice
krmit směsí KPB relativně málo, v množství 2,3 kg KPB/den. Do 112. dne se
pak dávka směsi zvyšuje o 10-20 % (3-3,5 kg). Tato krmná strategie by měla
zabezpečit přírůstek za celé období březosti 45 kg u prvniček, 35 kg u ostatních prasnic. Krmí se dvakrát denně. Z minerálních látek je třeba doplňovat potřebu vápníku a fosforu. Jejich nedostatek jinak negativně působí na
embryonální mortalitu. Dále bychom neměli zapomínat ani na dostatečné
zásobování těla matky železem a mědí. Tyto dva prvky příznivě působí na
činnost enzymů a krevní obraz matky.
Prasnice rodící a kojící
Cílem výživy kojících prasnic je:
• zabezpečit záchovnou potřebu prasnice, včetně termoregulace,
• dosáhnout optimálního množství a kvality mléka,
• dosáhnout toho, aby prasnice tvořila mléko ponejvíce z přijatých živin
krmné dávky a co nejméně požívala vlastních tělesných rezerv,
• dosáhnout toho, aby prasnice úspěšně zabřezla na další vrh.
Pokrytí těchto požadavků zajišťujeme obvykle zkrmováním kompletní krmné směsi pro prasnice (KPK). Krmení před porodem a po porodu probíhá
co nejrychlejším přechodem ze směsi KPB na KPK, tj. 7-10 dnů před očekávaným porodem. Tato směs se zkrmuje v množství 2,8 kg/den. Přibližně
5 až 7 dnů před očekávaným termínem porodu se dávka směsi KPK sníží na
2,5-2,2 kg/den. Důvodem této částečné restrikce je minimalizovat riziko vzniku zažívacích problémů, problémů při porodu, případně vzniku zánětu mléčné
žlázy (mastitidy). V den porodu se obvykle krmná směs prasnici nezkrmuje.
Po porodu je třeba přizpůsobit techniku krmení technologii ve stáji a počtu
kojených selat. Obvyklá délka kojení je dnes v ČR 28 dnů. Je nutné, aby v prvních dnech kojení prasnice využívala vlastních tělesných rezerv. To znamená,
166
že alespoň první tři dny po porodu by se neměla krmná dávka zvyšovat, obvykle se zkrmuje dávka 2,2-2,6 kg směsi KPK. Po této době je vhodné dávku
postupně zvýšit na úroveň řízenou počtem kojených selat. Obvykle počítáme
na jedno kojené sele 0,4 kg směsi (18,8 MJ MEp/kg směsi). Celkovou dávku
pro prasnici lze stanovit takto: prasnice, 13 narozených selat = 2,4 + 0,4 x
13 = 7,6 kg KPK. Krmíme 2krát denně, aby v korytech nezůstávaly zbytky
krmiva, neboť ty podléhají rychle zkáze a při přístupu selat k těmto zbytkům
je potencionální nebezpečí výskytu průjmů. Vzhledem k vysoké produkci
mléka (7 až 9 litrů denně) musíme zajistit i dostatek nezávadné vody jak pro
prasnici (10-25 litrů denně, podle konzistence krmiva), tak i k napájení selat.
Ze živin, které ovlivňují výsledky užitkovosti kojících prasnic, je nejdůležitější
lysin. Jeho nedostatek zvyšuje ztrátu živé hmotnosti prasnic, snižuje produkci
mléka a přírůstky kojených selat. Také příjem energie ve formě tuku je pro kojící prasnice velmi důležitý. Rovněž je důležitý i dostatek vitamínu A. Jeho dlouhodobý nedostatek negativně působí na funkci pohlavních orgánů. Ovlivňuje
nerovnoměrnou regresi žlutého tělíska prasnice, a tím zvyšuje jejich sterilitu.
7.5. Výživa a krmení mladých plemenných prasat
U rostoucích chovných zvířat by se měla krmná dávka zásadně podávat limitovaně podle věku a hmotnosti zvířat. Rovněž i zde musí mít zvířata k dispozici dostatek nezávadné pitné vody. Nikdy by se neměly podávat krmné směsi určené pro výkrm (A3, CDP aj.). V současné době se odchovávaná prasata
krmí některou směsí vhodnou pro chovná prasata (PCH, OKA-Š, TESTA).
Chovní kanečci a prasničky
Během odchovu mají chovní běhouni jiné, specifické požadavky na výživu.
Jestliže zvolíme vhodný způsob výživy, pak příznivě ovlivní jejich kondici,
konstituci, zevnějšek, pohlavní funkce a tím i budoucí užitkovost. V tomto
ohledu se jedná o krmnou strategii ve vztahu k dosažení správného poměru
vývinu kostry : svalstvu v jednotlivých obdobích odchovu.
Výživa a krmení chovných běhounů je velmi intenzivní do 3 měsíců, stejně
tak jako u užitkových zvířat. Volí se tedy od odstavu (věk 28-35 dní) technika ad-libitního příjmu KKS ČOS2 a směsi A1 do 3 měsíců věku (30-40 kg).
V tomto období dochází v chovech plemenných prasat k předběžnému výběru
pro další chov. Po něm se volí řízená technika krmení běhounů, a to s ohledem
167
na pohlaví, přičemž denní příjem krmiva se určuje u obou pohlaví do věku
8 měsíců, kdy je realizován konečný výběr. V tomto období kanečci dosahují hmotnosti 120-140 a prasničky 90-110 kg. Obě pohlaví jsou krmena KKS
PCH1 od 4. do 6. měsíce věku. Potom se přechází na směs PCH2. S ohledem
na správný vývin kostry se dávky krmiva optimalizují na intenzitu růstu odpovídající průměrnému dennímu přírůstku 600 g u kanečků a 500 g u prasniček.
Tab. Technika krmení plemenných kanečků a prasniček
Věk měsíce 4
5
6
7
8
KanečciPrasničky
Hmotnost Příjem
Hmotnost Příjem
(kg)
KKS/den (kg)
KKS/den
40-60
1,6
35-451,6
61-80
1,9
46-61
2,0
81-104
2,3
62-75
2,4
105-120
2,6
76-93
2,6
121-144
2,9
94-113
2,9
Po 8. měsíci věku jsou prasničky krmeny stejnou výší krmné dávky a stejnou
směsí až do zapuštění, kanečci přecházejí do plemenitby.
Plemenní kanci
Cílem výživy a krmení této kategorie je dosáhnout optimální celoroční produkce semene (kanci v inseminačních stanicích) nebo maximálních výsledků v reprodukci (u přirozené plemenitby). U kanců v inseminačních stanicích vyžadujeme co největší produkci inseminačních dávek (koncentraci
spermií, jejich životaschopnost, nízký počet nezralých spermií aj.). U kanců
v přirozené plemenitbě potřebujeme temperament, aktivitu při vyhledávání
říjících se prasnic, snadné zapouštění (ochotu ke skokům, často opakovaným) bez pomoci ošetřovatele.
Výživa této kategorie zvířat má velký vliv na jejich plodnost, pohlavní aktivitu, kvantitu a kvalitu semene. Jedná se zejména o BHB v krmivu, která je
v úzkém vztahu k objemu spermatu, koncentraci a celkovému počtu spermií.
Nedostatečná BHB a poměr N-látek a energie vede k ztučnění kance, což je
hlavní příčina snížení jeho pohlavní činnosti a tím jeho brakace.
168
Zkrmujeme kompletní krmnou směs KA, která svou vysokou koncentrací
bílkovin (rybí moučka a sušené mléko), minerálií a vitamínů plně pokrývá
potřeby organismu zvířete na záchovu, přírůstek, produkci semene a doplňkovou potřebu (vyšší aktivita v době odběru semene) včetně produkce
tepla. Tato směs se mladým kancům do věku 1 roku krmí v množství 3,2
kg, starším pak v množství 2,9 kg/den. Tuto směs lze doplnit okopaninami
nebo zelenou pící v množství 3-5 kg. Krmivo by mělo být předkládáno
2krát denně a samozřejmostí je přístup k nezávadné vodě.
Úroveň výživy kanců musíme přizpůsobit intenzitě jejich využití a jejich
kondici. U plemenných kanců se vyžaduje kondice chovná, tzv. žírná kondice je chybou a je příčinou problémů s pohybovým aparátem kance, které
vedou k jeho předčasnému vyřazení z plemenitby. Intenzita využití kance
závisí na potřebě zapouštění plemenic. U mladých kanců se doporučuje
jeden skok za tři dny. Kanci v přirozené plemenitbě by měli být krmeni
tak, aby dosáhli nižší tělesné hmotnosti a mohli být využíváni k zapouštění
prasniček a prasnic menšího tělesného rámce.
Kompletní krmná směs pro plemenné kance by měla obsahovat alespoň 12
MJ ME/kg. Obsah dusíkatých látek by měl být do 170 g, z aminokyselin je
kromě lyzinu důležitý také metionin a cystein. Tyto dvě sirné aminokyseliny hrají důležitou roli při spermiogenezi.
Chovné prasničky
Cílem výživy této kategorie je zajistit optimální vývin kostí, svalů a především vývoj (a funkce) pohlavních orgánů. Další nutností je vytvořit
v těle prasničky dostatečnou zásobu živin k tomu, aby mohla úspěšně plnit
reprodukční funkci (dlouhodobě vydržet v chovu). Toho lze dosáhnout
jen zkrmováním kompletních krmných směsí. Pro prasničky je vyráběna
krmná směs PCH. Zkrmování nekompletních krmných dávek nebo směsí
vede vždy k problémům při zapouštění. Vytvoření nedostatečných rezerv
v organismu prasniček se obvykle projeví špatným zabřezáváním ve druhém vrhu. U prasniček probíhá první říje ve věku cca 7 měsíců a zařazujeme ji do plemenitby (zapouštíme) ve věku 9 měsíců (mezi 7,5. až 8,5.
měsícem). Rozhodující než věk je vždy živá hmotnost, která by se měla
pohybovat mezi 130 až 140 kg. Prasničky zapouštíme na 2. až 5. říji.
169
Sesypná krmítka pro adlibitní předkládání
krmné směsi v sypkém nebo granulovaném stavu
170
• Výživa prasat je založena na bázi vysoce stravitelných krmiv s nízkým obsahem vlákniny.
• Z hlediska funkce se živiny dělí na stavební, energetické, neenergetické
a specifické.
• Podle významnosti se živiny dělí na esenciální a neesenciální.
• V systému prasat se vyskytují tři způsoby zkrmování krmné dávky – zkrmování KKS, zkrmování doplňkových směsí a běžně dostupných komponentů a kombinované krmení.
• Hlavními komponenty KKS jsou obiloviny, olejniny, v malé míře luskoviny
a v minimálním množství premixy včetně krmných aditiv.
• Obecně se krmná dávka skládá z proteinové složky, energetické složky
a vlákniny.
• Obecné zásady při sestavování krmných směsí jsou: určíme pro které konkrétní zvíře dávku počítat, uvědomíme si fyziologické zvláštnosti tohoto
zvířete, stanovíme jeho odpovídající potřebu, vybereme odpovídající komponenty pro KS a stanovíme dietetické stropy použitých komponent (tj.
vymezení minima a maxima).
• KKS pro prasata obsahuje 80 % mlýnských zbytků, 17 % bílkovinných krmiv, 4 % premix z minerálií a vitamínů.
• Optimální hmotnost selat při narození by měla být mezi 1,25 a 1,6 kg.
• Od 3. dne po narození selatům předkládáme prestartér ČOS1.
• V praxi je nejrozšířenější časný odstav selat, nejčastěji se odstavuje ve 21-31
dnech.
• Prasata v předvýkrmu se krmí do 9. týdne KKS ČOS2, dále navazuje KKS
A1 do průměrné hmotnosti 35 kg.
• Výkrm prasat navazuje na předvýkrm, je realizován obvykle odděleně podle pohlaví a je ukončen při průměrné porážkové hmotnosti 105-108 kg.
• Při výkrmu zkrmujeme KKS A1 (35-40 kg), A2 (40-65 kg), CDP do konce
výkrmu.
• Základním prvkem techniky krmení chovných kategorií prasat je dávkované krmení.
• Cílem výživy jalových prasnic je zabezpečit v krmné dávce dostatek živin
pro doplnění rezerv a pro správnou funkci všech reprodukčních orgánů, od
odstavu do zapuštění, se krmí 3,2-3,5 kg směsi KPB/kus/den.
171
•B
řezím prasnicím zkrmujeme KKS KPB, od zapuštění do 84. dne březosti
krmíme 2,3 kg KPB/den. Do 112. dne se dávka směsi zvyšuje o 10-20 %
(3-3,5 kg).
• Prasnicím rodícím a kojícím zkrmujeme KKS KPK, převod na tuto směs
je 7-10 dnů před očekávaným porodem a zkrmujeme ji v množství 2,8 kg/
den. 5-7 dnů před porodem se dávka sníží na 2,2-2,5 kg/den, v den porodu
se nekrmí a 3 dny po porodu se krmná dávka nenavyšuje. Po této době se
dávka postupně navýší podle počtu kojených selat – 1 sele = 0,4 kg směsi.
• U rostoucích chovných zvířat by se měla krmná dávka zásadně podávat
limitovaně podle věku a hmotnosti zvířat.
• Výživa a krmení chovných běhounů je intenzivní do 3 měsíců, volí se tedy
od odstavu technika ad-libitního příjmu KKS ČOS2 a směsi A1 do 3 měsíců věku (30-40 kg). Po něm se volí řízená technika krmení podle pohlaví
do 8. měsíce věku a zkrmujeme od 4. do 6. měsíce věku KKS PCH1, potom
se přechází na směs PCH2.
• Cílem výživy a krmení plemenných kanců je dosáhnout optimální celoroční produkce semene nebo maximálních výsledků v reprodukci. Zkrmujeme kompletní krmnou směs KA, mladým kancům do věku 1 roku se krmí
3,2 kg/den, starším 2,9 kg/den.
• Pro chovné prasničky je vyráběna krmná směs PCH.
• Prasničky zařazujeme do plemenitby (zapouštíme) ve věku do 9. měsíců
(mezi 7,5. až 8,5. měsícem), rozhodující je vždy živá hmotnost, která by
měla být mezi 130 až 140 kg.
Otázky a úkoly:
1. V
ysvětlete pojmy: stavební živiny, energetické živiny, krmná aditiva, dávkované krmení, ad-libitní krmení, běhoun, tradiční odstav, flushing.
2. Co jsou živiny a jak je dělíme?
3. Jaké způsoby a strategie krmení se v současnosti nejvíce využívají v chovu
prasat, přidělte k nim jednotlivé kategorie.
4. Uveďte, z čeho se skládá KD a uveďte i obecné zásady při sestavování
krmných směsí.
5. Která krmiva jsou vhodná jako komponenty KKS pro prasata, pohovořte
o nich.
172
6.
7.
8.
9.
ohovořte o systému výživy odchovu selat.
P
Jaká je hmotnost selete při narození?
Jaké máme způsoby odstavu selat a který je nejčastěji u nás prováděný?
Jaké jsou krmné směsi používané v předvýkrmu a výkrmu, kdy a v jakém
množství je zkrmujeme?
10. Kdy snižujeme krmnou dávku KKS a z jakého důvodu nezapuštěným,
březím a kojícím prasnicím a jaké KKS těmto kategoriím zkrmujeme?
11. Jak stanovíme celkovou krmnou dávku pro kojící prasnici?
12. Jaké živiny ovlivňují užitkovost kojících prasnic?
13. Jaký je rozdíl mezi výživou prasat určených na porážku a k reprodukci?
14. Pohovořte o výživě a krmení chovných běhounů do 8. měsíce věku.
15. Co vyžadujeme u kanců v inseminačních stanicích a v přirozené plemenitbě?
16. Jakou kondici má mít plemenný kanec?
17. Co ovlivňuje výživa u této kategorie?
18. Kdy zařazujeme prasničky do plemenitby?
173
174
8. Výživa a krmení koní
Koně se vyvíjeli po miliony let jako pastevní zvířata přizpůsobena ke kontinuálnímu příjmu malých dávek potravy s vysokým obsahem rostlinné
vlákniny. V průběhu evoluce se potravní projevy koní značně měnily a díky
přizpůsobivosti trávicího traktu mohou dnes koně přijímat různorodá krmiva. Udržení rovnováhy mezi pící a dalšími krmnými doplňky je klíčem
k úspěšnému krmnému programu koní.
8.1. Průběh trávení
Přijaté krmivo je nejprve v dutině ústní rozžvýkáno a prosliněno. Denní
produkce slin činí 20 až 40 l v závislosti na konzistenci krmiva. Čím sušší je
krmivo, tím více slin se vyloučí při kousání. Kůň žvýká krmivo delší dobu
a mnohem dokonaleji než přežvýkavci. Zpracování jednoho sousta trvá
25-50 sekund (skot 15-25 sekund) a kůň při tom vykoná 30-60 žvýkacích
pohybů. Na zpracování 1 kg sena potřebuje kůň 30-45 minut a spotřebuje
na to až 1/10 jeho energetické hodnoty (skot 8 minut). Příjem 1 kg zrna trvá
10-20 minut.
Vzniklá sousta jsou dále posouvána přes hltan a jícen do žaludku. Dolní
úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což má za následek nemožnost zpětného posunu potravy při přeplněném žaludku – kůň nedokáže
zvracet.
Žaludek koně je složitý jednokomorový, charakteristicky fazolovitě zakřiven
a dělí se na tři hlavní části: slepý vak, část fundální a pylorickou (vrátníkovou). Každá část je odlišná svou strukturou a funkcí. Nahromaděná hmota
se zde zdržuje po dobu 2 až 6 hodin. Žaludek nezůstává nikdy zcela prázdný.
V horním úseku žaludku (slepém vaku) se díky příznivému pH 5-6 nachází
mikroflóra (laktobacily, streptokoky, kvasinky), která se společně s enzymy
rostlinných krmiv a slin podílí na odbourávání lehce štěpitelných sacharidů.
Z procesů vzniká především kyselina mléčná, vodík a oxid uhličitý. Dále se
trávenina posouvá k fundální a pylorické části žaludku. Sílící motorika žaludku a sekrece kyseliny chlorovodíkové způsobuje pokles pH tráveniny na
méně než 3 a činnost mikroflóry je v kyselém prostředí zastavena.
175
Obr.: Schéma trávicího traktu koně
Následuje posun do tenkého střeva, které je 18-25 m dlouhé s kapacitou
55-70 l a dělí se na tři části: dvanáctník, lačník, kyčelník. Poté, co se trávenina dostane do dvánáctníku, je její posun velmi rychlý a to až 30 cm/min,
přesto je enzymatické trávení buněčného obsahu krmiva v tenkém střevě
velmi efektivní. V počátečním úseku tenkého střeva je poměrně nízké pH
2,5-3,5 způsobené příchodem tráveniny smíchané s kyselými žaludečními šťávami. Žluč a sekrece bikarbonátu z Brunerových žláz a pankreatu
postupně zvyšují pH na 7-8. Alkalita tenkého střeva pomáhá podporovat
a udržovat aktivní enzymatické trávení a absorpci živin přes stěnu střevní.
Nestrávené a neresorbované živiny z krmiva spolu s enzymy a buňkami
střevního epitelu putují do prvního úseku tlustého střeva.
Celková délka tlustého střeva je 8-9 m a celkový objem 100-150 l a dělí se
na tyto úseky: slepé střevo, tračník a konečník. První výskyt tráveniny ve
slepém střevě je přibližně 30 až 45 minut poté, co hmota opustí žaludek.
Většina tráveniny dosáhne slepého střeva a ventrální části tračníku do
3 hodin po nakrmení a zdržuje se zde přibližně 7 hodin. Tlusté střevo je
obecně považováno za hlavní místo mikrobiální fermentace a je klíčem
k porozumění výživy koní. Trávení ve slepém střevě a tračníku zajišťuje
176
mikrobiální populace, která kolonizuje tyto prostory. Při správném krmení je mikrobiální populace v rovnováze se svým hostitelem a udržuje
jednotnost ekosystému, která přispívá k prevenci poruch a tvoří bariéru
proti patogenům. Těkavé mastné kyseliny vzniklé fermentační činností
tvoří 60-70 % absorbované energie u koní. Obsah tlustého střeva se postupným vstřebáváním vody zahušťuje, dochází k hromadění kvasných
a hnilobných produktů a původní zažitina nabývá charakteru výkalů. Složení, množství a konzistence výkalů závisí na přijímané potravě a průběhu trávicích procesů. Kůň vyprodukuje za den 12-25 kg výkalů. Frekvence
kálení je u koní 5 až 10krát za den.
8.2. Sestavování krmné dávky
Většina chovatelů koní nemá k dispozici složité počítačové programy,
které jsou schopné na základě hmotnosti a kategorie koně vypočítat
krmnou dávku (KD), a proto by měly následující jednoduché výpočty
a návody sloužit k úspěšnému sestavení vyhovující krmné dávky pro daného jedince. Koně potřebují přibližně kolem 40 různých živin v KD
a zkoušet je vybalancovat bez použití počítačového programu je velmi
náročné a zdlouhavé. Naštěstí je většina z těchto živin v rozumné dávce
poskytována dobrou kvalitní pící. Živiny, které se častěji jeví jako nedostatkové, jsou: stravitelná energie, dusíkaté látky, vápník, fosfor,
vitamín A, vitamín E (u pracujících a chovných koní), měď (chovní
koně), selen.
Vstupní údaje pro sestavování krmných dávek
Pro úspěšné a účelné sestavení krmné dávky pro koně musíme znát:
• živou hmotnost koně (ž. hm.),
• stupeň tělesné kondice koně (angl. Body Condition Score, BCS),
• pracovní zátěž koně,
• věk koně (důležité zejména v případě rostoucích koní),
• u klisen zohlednit stupeň březosti, délku laktace,
• nutriční složení krmiv,
• druhy krmiv (jaká máme k dispozici),
• normu potřeby živin a energie.
177
178
Krmení sportovních koní je někdy zajímavá alchymie.
179
Výpočet živé hmotnosti koně
Varianty měření živé hmotnosti koně jsou:
• přenosné plošinové váhy,
• váhové kalibrované metry (hmotnost zvířete se odhaduje podle objemu
hrudníku).
• výpočet dle vzorce.
Přenosné váhy jsou sice nejpřesnějším způsobem měření hmotnosti
koně, ale nejsou běžným vybavením stájí. U kalibrovaných metrů se počítá přibližně s 90 % přesností měření, a tak se raději nabízí výpočet podle
vzorce s 95 % přesností (viz. níže).
K výpočtu musíme znát obvod hrudníku (měří se páskovou mírou za
kohoutkem) a délku těla (měří se hůlkovou mírou jako vzdálenost od
ramenního kloubu k zadnímu výčnělku sedacího hrbolu).
Obr.: Výpočet živé hmotnosti z obvodu hrudníku a délky těla
180
Živá hmotnost (kg) =
obvod hrudníku (cm)2 x délka těla (cm)
11 800
pozn. pro hříbata starší 6 týdnů použijte následující vzorec:
Živá hmotnost (kg) = obvod hrudníku (cm) - 63,7
0,38
Stupeň tělesné kondice koně
Často se v praxi můžeme setkat s anglickým názvem a zkratkou Body Condition
Scoring = BCS. Jedná se o subjektivní metodu (posouzení zrakem a hmatem)
hodnocení výživného stavu koně. Posuzuje se množství tělesného tuku na určitých partiích těla koně (obr. ). Při využívání takového hodnocení je nutné respektovat odlišnosti daného plemene. Rozeznat svaly od tukových zásob vyžaduje
jistou mírou praxe. Ke správnému odhadu tělesné kondice slouží stupnice (obr.).
Existuje více druhů stupnic, je však nutné používat pouze jeden (vybraný) typ.
Obr.: Oblasti těla koně, podle kterých posuzujeme BCS
181
Odchov mladých koní,
nešetrný způsob předkládání sena způsobí vysoké ztráty
na kvalitě i množsví objemného krmiva.
182
1. Velmi hubený
• velmi vyhublý krk
• silně vyčnívají trnové výběžky,
žebra a pánevní kost
• hluboké prohlubně po
stranách ocasu
2. Hubený
• tenký krk
• konturované trnové výběžky, dobře
viditelná žebra, pánevní kost
ještě viditelná
• tkáň u nasazení ocasu vpadlá
3. Mírně hubený
• štíhlý krk
• plynulé trnové výběžky, žebra
slabě viditelná
• zakulacená záď, mírné
prohlubně po stranách
nasazení ocasu
4. Optimální
• na krku žádné tvoření hřebene
(kromě hřebců)
• lehce viditelná žebra a kyčle
lehce hmatatelné
• kulatá záď
5. Tlustý
• široký a tučný krk
s lehkým hřebenem
• pod tlakem hmatatelný hřbet,
hrudník a kyčle
• začíná se tvořit žlábek na zádi
6. Velmi tlustý
• široký a pevný krk
s výrazným hřebenem
• žebra a kyčle nelze nahmatat
• široký žlábek podél páteře
Obr.: Stupnice hodnocení kondice
183
Normy potřeby živin a energie
Publikace, která vyšla na území ČR, je Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty
krmiv pro koně z roku 1995, 2002, 2005 od autorů L. Zeman a kol. Praktičtí
chovatelé často na této normě vidí chybu v tom, že nezohledňuje potřebu živin
právě pro jejich užitkový typ koně. Z toho důvodu se v učebních textech a v praxi
můžete setkat s odkazováním na normy podle NRC (2007) (National Research
Council). Jedná se o „Radu pro národní výzkum“, která publikovala již šest vydání potřeby živin pro koně. První vydání vzniklo v roce 1989 a od té doby se
uskutečnilo mnoho výzkumů ohledně výživy a krmení koní. Výsledky výzkumů
jsou dostupné v aktualizovaném šestém vydání. V materiálech jsou informace
o potřebách živin domestikovaných koní a poníků, stejně jako rozšířené informace o hlavních myšlenkách managementu kolem krmení koní. Jedna kapitola poskytuje informace o nutričních poruchách způsobených managementem krmení.
8.3. Výpočty do krmné dávky
Výpočet potřeby sušiny
Co je to sušina? Sušina je zbytek krmiva po vysušení, reprezentuje tedy vše ve
vzorku krmiva kromě vody (tj. dusíkaté látky, sacharidy, vláknina, tuk, minerální
látky a vitamíny). V tabulce najdete obsah sušiny pro krmiva běžná pro koně.
Tab.: Množství sušiny (%) a vody (%) u vybraných krmiv pro koně
sušina (%) voda (%)
oves, ječmen, kukuřice
8812
pšeničné otruby, sladový květ, len extrahovaný šrot 9010
luční seno
9010
senáž 60-75
25-40
pastva (dobrá)
2080
pastva (špatná)
2773
Příklad: Jaké množství (kg) lučního sena nebo pastvy (dobré) musí kůň
přijmout, aby přijal 9 kg sušiny?
Hodnoty sušiny pro luční seno a pastvu najdete v tab.
184
Řešení: Luční seno má obsah sušiny 90 % (tzn. 90/100 = 0,9 kg sušiny na 1 kg lučního sena), kůň by musel přijmout 9/0,9 = 10 kg sena. Pastva má obsah sušiny 20 %
(tzn. 20/100 = 0,2 kg sušiny na 1 kg pastvy), kůň by musel přijmout 9/0,2 = 45 kg pastvy.)
Potřeba sušiny je závislá na pracovní zátěži a stupni tělesné kondice koně. Příjem sušiny by se měl pohybovat v rozmezí 1,5 % až 3,5 % živé hmotnosti (ž.
hm.) daného jedince. V případě, že se jedná o těžce pracujícího koně nebo
laktující klisnu, bude se potřeba pohybovat okolo 2,5 % ž. hm. na den, kdežto
koním s nadváhou nebo poníkům bude stačit příjem okolo 1,5 % ž. hm. na
den. Koně se záchovnou KD nebo koně s lehkou pracovní zátěží uspokojíme
2 % ž. hm na den. Pro sající hříbata od 6. měsíce věku, platí rozmezí 0,5 až
0,75 % ž. hm. na den. U odstavených hříbat počítáme s 3,5 % ž. hm. na den.
Příklad: Doporučte a vypočítejte množství sušiny pro českého
teplokrevníka, živá hmotnost 500 kg, v lehké zátěži.
Řešení: 2 % příjem sušiny = 2/100 x 500 = 10 kg sušiny/den
Poměr objemného a jadrného krmiva v KD
Poměr objemného a jadrného krmiva zvolíme podle kategorie koně a jeho pracovní zátěže, přičemž je důležité respektovat skutečnost, že krmná dávka dospělých koní má obsahovat minimálně 1 % ž. hm. objemného krmiva na den.
Tab.: Poměr objemného a jadrného krmiva v KD pro jednotlivé kategorie koní
% objemného krmiva % jadrného krmiva
záchova/lehká práce
80-100
0-20
6040
střední práce
těžká práce
5050
březí klisny (poslední 3 měsíce březosti) 7030
laktující klisny
5050
sající hříbata
30
70
5050
odstávčata
ročci
6040
185
Výpočet potřeby energie
Energii potřebuje kůň na udržení tělesné teploty, správnou funkci orgánů,
tvorbu nových tkání a na pohyb. Energetické složky krmiva pronikají po
strávení v podobě cukrů, mastných kyselin nebo aminokyselin střevní stěnou a krevním oběhem až do tkání.
Jednotka potřeby energie pro koně, která se využívá v České republice se
nazývá: SEk = stravitelná energie pro koně (MJ) (konkrétně zdánlivě stravitelná energie SE)
Potřeba SEk, která je nutná k udržení života zvířete, (tzv. energie pro záchovu) se pohybuje v rozmezí 62,5 až 68,9 MJ pro koně o váze 500 kg ž. hm.
Píce poskytuje 6 až 11 MJ SEk/kg a velkou roli zde hraje kvalita píce. Teoreticky by koni o hmotnosti 500 kg stačilo minimálně 7,5 kg píce, která
poskytuje 45-85 MJ SEk. Píce však nemá vybalancovaný poměr vitamínů
a minerálů, které podporují výkonnost. Je považována za zdroj pomalu se
uvolňující energie. Z toho důvodu je do krmné dávky přidáváno jadrné krmivo, které je označováno jako zdroj rychle se uvolňující energie.
Poskytnout koním dostatek energie jak pro záchovu, tak pro práci, je poměrně složité. Pokud totiž bude energie příliš mnoho, dojde k nárůstu hmotnosti
koně a naopak příliš málo energie nám způsobí úbytek hmotnosti. Obojí
má vliv na výkonnost. Důležité je vybrat správný druh energie pro daný typ
práce a temperament koně.
Celková denní potřeba energie = energie záchovná + energie k práci
pozn.: všechny výpočty potřeby energie jsou založeny na živé hmotnosti (ž.
hm.) zvířete
Výpočet potřeby záchovné energie
je rozdělena do tří kategorií podle typu koně: minimální, průměrná a zvýšená
• minimální; 0,125 MJ/kg ž. hm.
Potřeba záchovné energie je vhodná pro koně, kteří jsou přirozeně dobře
krmitelní nebo jsou v těžším typu.
např. kůň vážící 500 kg (0,125 x 500) = 62,5 MJ
186
• průměrná; 0,14 MJ/kg ž. hm.
Potřeba záchovné energie je vhodná pro většinu sportovních koní.
např. kůň vážící 500 kg (0,14 x 500) = 70 MJ
• zvýšená; 0,15 MJ/kg ž. hm.
Potřeba záchovné energie je vhodná pro plnokrevníky a koně, kteří lehce
ztrácí hmotnost. Např. kůň vážící 500 kg (0,15 x 500) = 75 MJ
Výpočet potřeby energie při pracovním zatížení
Energie potřebná k práci je spojená s příjmem kyslíku a příjem kyslíku je
spojen se srdečním rytmem, který lze jednoduše monitorovat.
Tabulka: Stupně srdeční činnosti a množství spotřebované energie
Počet srdečních tepů za min.
Množství MJ spotřebovaných po 10 min.
60
1,0
2,3
90
120
4,1
6,6
150
180
9,6
Příklady srdeční činnosti u různých kategorií koní
sportovní kůň účastnící se soutěže grand prix
200 tepů/min
kůň soutěžící ve všestrannosti po terénní zkoušce 150 tepů/min
dostihový kůň po rovinovém dostihu
210 tepů/min
výcvik na jízdárně
80-90 tepů/min
Výpočet energie pro práci
vezměte energii k záchově a vynásobte ji relevantním číslem dole
• Lehká práce (80 tepů/min) x 1,2
• Střední práce (90 tepů/min) x 1,4
• Těžká práce (110 tepů/min) x 1,6
• Velmi těžká práce (110-150 tepů/min) x 1,9
187
U těchto koní je stupeň kondice na úrovni 5 až 6,
tedy tlustý až velmi tlustý
Příliš bohatá pastva může vést k nežádoucímu tloustnutí koní
188
Tento postoj je typickým příznakem laminitidy, kůň přenáší váhu na zadní
končetiny, aby si ulevil od bolesti
Plnokrevní ročci
189
Příklad: Kolik MJ SEk pro záchovu a střední práci bude potřebovat dospělý valach (český teplokrevník) s klidným temperamentem, vážící 500 kg,
používán do sportu (parkury do stupně „S“).
Řešení: Minimální záchovná energie = 62,5 MJ, střední práce 62,5 x 1,4 = 87 MJ
Výpočet potřeby dusíkatých látek pro koně
Jednotka, která se využívá:
SNLk = Stravitelné dusíkaté látky pro koně v g na 1 kg krmiva či krmné dávky
Studie zabývající se dusíkovou bilancí u dospělých koní a poníků naznačují potřebu 400-800 g stravitelného proteinu (SNL) na kilogram živé hmotnosti (ž.
hm.) a den pro zachování dusíkové rovnováhy u nepracujících koní (NRC, 2007).
Výzvou při krmení je poskytnout koním adekvátní množství bílkovin, zajišťující
dostatečnou koncentraci aminokyselin cirkulujících v krvi, které může organismus využít pro syntézu nových tkání, enzymů, hormonů, stejně jako obnovu
opotřebovaných tkání. V praxi se častěji setkáváme s překrmováním NL a to
může mít za následek nadměrné pocení, zvýšení tepové frekvence a u sportovních koní snížení výkonu. Následně se pak dostavuje zvýšený pocit žízně, a také
vylučování amoniaku, což způsobuje vyšší nervovou dráždivost koně.
Výpočet potřeby NL pro záchovnou KD
rozdělena do tří kategorií podle typu koně: minimální, průměrná a zvýšená
• minimální – ž. hm. × 1,08 g hrubého proteinu/kus/den
• průměrná – ž. hm. × 1,26 g hrubého proteinu/kus/den
• zvýšená – ž. hm. × 1,44 g hrubého proteinu/kus/den
Výpočet přídavku NL zohledňující druh práce:
• Lehká práce – ž. hm. × 0,089 g hrubého proteinu/kus/den
• Střední práce – ž. hm. × 0,177 g hrubého proteinu/kus/den
• Těžká práce – ž. hm. × 0,266 g hrubého proteinu/kus/den
• Velmi těžká práce – ž. hm. × 0,354 g hrubého proteinu/kus/den
190
Výpočet potřeby lyzinu
Pro rostoucí koně a kojící klisny je první limitující AK lyzin. Při sestavování
KD dbáme na jeho optimální obsah.
NRC (2007) uvádí možnost výpočtu potřeby lyzinu z denní potřeby dusíkatých látek (NL): Lyzin (g/den) = 4,3 % × NL
Výpočet potřeby vápníku a fosforu
NRC (2007) doporučuje:
• Lehká práce – 0,04 g Ca /kg ž. hm.
• Střední práce – 0,06 g Ca /kg ž. hm.
• Těžká práce – 0,07 g Ca /kg ž. hm.
• Lehká práce – 0,04 g P /kg ž. hm.
• Střední práce – 0,036 g P /kg ž. hm.
• Těžká práce – 0,058 g P /kg ž. hm.
Poměr Ca : P v krmné dávce pro koně by neměl nikdy
klesnout pod 1 : 1 a přesáhnout 3 : 1.
8.4. Potřeba energie a živin
Základem každé krmné dávky je stanovení potřeby energie a živin pro
daného koně. Tabulky převzaté z NRC (2007) poskytují normy pro všechny
kategorie koní. Každá tabulka je sestavena pro koně, u kterého je předpokládaná hmotnost v dospělosti např. 200, 400, 500, kg. Je však nutné si uvědomit, že tabulky nelze používat čistě schematicky, vždy jde jen o orientační
hodnoty, které se mohou pro každého jedince částečně odlišovat.
Potřeba živin je diferencována podle druhu pracovního výkonu na tyto kategorie:
• sportovní a dostihové koně,
• březí a laktující klisny,
• hříbata a koně v růstu,
• plemenní hřebci,
• tažní koně.
191
Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně
Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně je součtem požadavků na:
• záchovu,
• dokončení růstu (pro koně nedostatečně vyvinuté na počátku tréninkového období),
• pracovní zatížení koně.
Potřeba energie u sportovních a dostihových koní zaleží na:
• délce trvání a intenzitě tréninku;
• kondici a stupni únavy koně;
• na teplotě prostředí.
• z pohledu dotace a potřeby živin pro sportovní a dostihové koně tvoří první
rovinu příjem energie a dusíkatých látek,
• kvalita bílkovin v krmivu není dána množstvím, ale aminokyselinovou
skladbou,
• nejčastějšími limitujícími aminokyselinami bývají lyzin, methionin a cystein,
• hlavním zdrojem energie jsou sacharidy a tuky,
• krmná dávka musí rovněž obsahovat dostatek vitamínů a minerálních látek,
• optimální poměr mezi vápníkem a fosforem pro dospělé koně je 1,2 : 1,
• důležité je zabezpečit přísun sodíku vzhledem k jeho vysokým ztrátám
potem (v jednom litru potu se vyloučí asi 2,2 g Na).
Potřeba energie a živin pro březí a laktující klisny
Pro březí a laktující klisny musí být potřeba energie a živin sestavena na
základě:
• fáze březosti,
• fáze laktace.
• p ro březí klisny do 8. měsíce březosti se potřeba energie a živin zásadně nemění,
•o
d 8. měsíce březosti se potřeba energie a živin podstatně zvyšuje a ke konci
březosti dosahuje svého maxima,
• po ohřebení stoupají nároky na veškeré živiny především během prvních dvou
měsíců laktace (v tomto období má kvalitní výživa matky rozhodující vliv na
produkci mléka a hmotnostní přírůstky hříbat),
192
193
• průměrná produkce mléka činí 12 až 18 kg mléka za den (na vrcholu laktace kolem 8. týdne po porodu se může zvýšit i na více než 25 kg/den mléka),
•p
ředpokládaná potřeba stravitelné energie na 1 kg mléka je 3,97-4,26 MJ SEk.,
• vysokobřezí a laktující klisny mají zvýšené požadavky na bílkoviny pro
tvorbu plodu, vytvoření určitých tělesných rezerv a na syntézu mléka,
• potřeba dusíkatých látek na 1 kg mléka činí asi 30 g SNLk,
• u březích a laktujících klisen musí být zajištěn i dostatečný a vyrovnaný
přísun minerálních látek a vitamínů.
Potřeba energie a živin pro hříbata a koně v růstu
Celkové nároky hříbat a rostoucích koní zohledňují potřebu energie a živin na:
• záchovu,
• pohybovou aktivitu na pastvě či ve výběhu,
• růst.
• potřeba živin pro hříbata a rostoucí mladé koně se liší v závislosti na konečné živé hmotnosti v dospělosti,
• výživa hříbat tak musí být přizpůsobena požadovaným přírůstkům živé
hmotnosti,
• intenzita růstu je u hříbat nejvyšší na začátku jejich života a s postupným
dospíváním klesá,
• hříbata mají na rozdíl od dospělých zvířat vyšší potřebu stravitelných dusíkatých látek (SNLk) na záchovu.
Potřeba energie a živin pro plemenné hřebce
V případě plemenných hřebců jsou z hlediska výživy důležitá dvě období:
• připouštěcí,
• bez připouštění.
• v připouštěcím období se zvyšují nároky na stravitelné dusíkaté látky a jejich aminokyselinové složení,
• důležitý je i dostatečný přísun minerálních látek a vitamínů.
Potřeba energie a živin pro tažné koně
Potřeba energie a živin je u tažných koní podmíněna:
• druhem práce a její rychlostí,
194
• dobou trvaní,
• terénem.
Podle využití pracovních schopností lze práci tažných koní dělit na:
• období pracovního klidu,
• lehkou práci,
• středně těžkou práci,
• těžkou práci.
• ke středně těžkým pracovním výkonům se řadí například kultivační práce,
• za těžkou práci je obvykle považována orba nebo práce v lese při přibližování a svážení dřeva,
• hlavním zdrojem pracovní energie pro tažné koně jsou sacharidy,
• nároky na obsah energie v krmné dávce se zvyšují při lehké práci o 5 až 25 %,
při střední práci o 25 až 50 % a při těžké práci o více než 50 % oproti potřebě na záchovu,
• nutnou součástí řízené výživy tažných koní je i dostatečné krytí požadavků
na minerální látky.
8.5. Výběr krmiv
Krmná dávka je vlastně vhodná kombinace jednotlivých krmiv vybavených
různým poměrem živin tak, aby plně vyhovovalo potřebám daného koně.
Na začátku je důležité sestavit seznam krmiv, která máme k dispozici nebo
která chceme do krmné dávky použít.
Objemná krmiva
Základní komponentou by mělo být objemné krmivo (seno, zelená píce
nebo pastva). Pro správnou funkci trávicího traktu musí kůň denně přijmout
0,4-0,8 kg vlákniny/100kg ž. hm.
Vláknina
Tvoří hlavní podpůrnou složku rostlinných buněčných stěn. Je tvořena hemicelulózami, celulózou, kutinem a ligninem. Hraje důležitou
roli v celkovém procesu trávení. Má příznivý vliv zejména na správnou
195
motoriku střev, je zdrojem některých živin a vyvolává pocit nasycení. Určité množství vlákniny je pro každou kategorii bezpodmínečně
nutné. Je třeba si však uvědomit, že stravitelnost celulózy pro koně je
asi o 25 % nižší než u přežvýkavců, proto je nižší i využitelnost energie
z takového krmiva. Krmná dávka pro koně má obsahovat minimálně
17 % hrubé vlákniny.
U dostihových koní zařazujeme do krmné dávky kvalitní, v raném vegetačním období sklizené leguminózy. Obecně platí, že čím je píce starší (sklizeň probíhá v období metání nebo dokonce po metání), tím je
méně stravitelná (obsahuje více nestravitelného ligninu).
Tab.: Omezení (restrikce) objemných a koncentrovaných krmiv u koní
Objemná
denní max.
koncentrovaná
denní max.
krmiva
kg/100 kg ž.hm.
krmiva
kg/100 kg ž.hm.
až 10,00
kukuřice
0,60
pastevní porost
vojtěška a jetel na zeleno 3,50
ječmen
0,75
bez omezení
pšenice
0,30
luční seno
seno z luskovin
0,50
pšeničné otruby
0,45
1,00
sušené řízky melasové
0,30
krmná sláma
travní siláž, sušina 35 %
2,85
krmný cukr
0,15
kukuřičná siláž
3,15
sojový extrahovaný šrot
1,00
3,50
lněný extrahovaný šrot
0,15
krmná řepa
krmná mrkev 2,00hrách0,30
cukrová řepa 2,15bob0,20
Jadrná krmiva
Kojící klisny, sportovní a dostihoví koně mají vysokou potřebu energie.
U každé kategorie však volíme jinou strategii úhrady energie. U kojících
klisen hradí potřebu energie z velké části objemné krmivo. Pro sportovní
a dostihové koně je nežádoucí krmit velké množství objemného krmiva
(trávicí trakt nemá být zbytečně rozšiřován), a proto je potřeba energii hradit
především koncentrovanými krmivy.
196
Cena
Na trhu je dnes velké množství produktů a jeden ze způsobů jak porovnat
srovnatelná krmiva jsou náklady na 1 MJ SEk.
Náklady vypočítáme z ceny za 1 kg krmiva/SEk v (MJ) v 1 kg krmiva.
Příklad: Výrobce krmiv A: krmivo pro střední zátěž, pytel 20 kg, cena 324
Kč, SEk 11,3 MJ/kg Výrobce krmiv B: krmivo pro střední zátěž, pytel 25
kg, cena 380 Kč, SEk 12,9 MJ/kg. Vypočítej, jaké jsou náklady na 1MJ SEk
a urči, která varianta krmiva bude levnější a kolik uspoříš měsíčně (30
dní), pokud budeš krmit 10 koní a dávka krmiva na den bude činit 2 kg.
Řešení: Výrobce krmiv A: 324/20 = 16,20 Kč/kg krmiva;
16,20/11,3 = 1,40 Kč/1MJ SEk
Výrobce krmiv B: 380/25 = 15,20 Kč/kg krmiva; 15,20/12,9 = 1,20 Kč/1MJ
SEk Měsíční spotřeba krmiva pro deset koní je 600 kg (30 x 10 x 2).
Výrobce A měsíční spotřeba je 30 pytlů x 324 = 9720 Kč/měsíc
Výrobce B měsíční spotřeba 24 pytlů x 380 = 9120 Kč/měsíc.
Krmivo od výrobce B bude měsíčně o 600 Kč levnější.
Stanovení obsahu živin u krmiv
Než začneme sestavovat krmnou dávku, musíme zjistit obsah živin vybraných krmiv. Nejpřesnějším, ale také nejdražším způsobem je nechat si krmivo analyzovat v akreditované laboratoři. Méně přesným, ale často využívaným způsobem, je využití tabulkových hodnot (nejobsáhlejší je Katalog
krmiv autorů Zeman a kol.) Pro koncentrovaná krmiva jsou tabulkové údaje
většinou přesnější než pro objemná krmiva, kde obsah živin ovlivňuje mnoho činitelů (složení porostu, pořadí seče, atd.).
Kombinace krmiv do krmné dávky
Pokud máme vybranou skupinu komponentů do krmné dávky, musíme nejprve sledovat, zda splňujeme kritérium množství sušiny (viz. kap.), SEk
(viz.kap.), SNLk (viz. kap.). V případě, že tyto hodnoty odpovídají dané
kategorii koně, pak můžeme propočítávat ostatní živiny (minerální látky, vi197
tamíny, příp. stopové prvky). Vše porovnáváme s potřebou živin a energie.
Existují-li ještě mezery, musí se přidat doplňkové krmivo (minerálně vitamínové směsi). Korektní výpočet krmných dávek zaručuje optimální zásobení koní všemi živinami. Pozor na zbytečné kombinace různých komerčních směsí, ve většině případů způsobují spíše škody (nadměrný přísun
energie, vitamínů a stopových prvků).
8.6. Technika krmení koní
Správná technika krmení spočívá ve znalostech morfologie trávicího traktu a dále v porozumění a respektování fyziologie trávení koní. Nevhodnou
technikou krmení a nevhodnými krmivy lze u koní velmi snadno přivodit
vážné poruchy a onemocnění trávicího traktu.
Předkládání krmiv
Ve většině stájí se krmí dvakrát až třikrát denně. Ideální by bylo zkrmovat
malá množství co nejčastěji. Kůň přijímá krmivo poměrně dlouho, zhruba
dvě hodiny při každém krmení. V poledne se podává větší dávka jadrných
krmiv. Krmit se má pravidelně v určitou hodinu. Největší podíl jadrných
krmiv se předkládá při poledním krmení a objemných krmiv při večerním
krmení. Jako první podíl ranní krmné dávky se obvykle zkrmuje seno, aby
koně nežrali jádro hltavě. Přimícháním řezanky slámy do jadrného krmiva
jsou koně nuceni jádro lépe rozkousat. Mačkané nebo šrotované obiloviny
podáváme pouze koním s vadným chrupem. Zkrmujeme-li oves bez řezanky, nemá se před podáváním zvlhčovat. Při zkrmování jadrných krmiv je
potřeba respektovat dávkování, maximálně 2,5 kg na jedno krmení (500 kg
ž.hm. koně). Pokud se krmí najednou více jádra, mohou se objevit poruchy
zažívacího traktu.
Minerální a vitamínové doplňky se většinou aplikují do míchanice s ovsem.
Změna krmiva
Každá změna krmiva je spojena s riziky, dokonce i změna jednoho druhu
sena nebo jadrného krmiva na druhé. Změna krmiva má být prováděna pozvolna, nejlépe během sedmi až deseti dnů. Začněte přimícháním malé porce nového krmiva do staré krmné dávky, zvyšujte postupně množství nového
198
Míčové napáječky jsou vhodné pro celoročně využívané pastviny, zejména pro
masná plemena skotu nebo koně, případně pro nezateplené stáje s dojnicemi.
krmiva a snižujte množství starého, dokud není přechod kompletní. Díky
takovému postupu se mikroflóra trávicího traktu stačí přizpůsobit a minimalizuje se tak riziko koliky a jiných trávicích poruch.
Napájecí technika
Kůň má dostat denně asi 4-5 % ž. hm. vody nebo orientačně asi 3 l/kg přijímané sušiny, což odpovídá dennímu příjmu 20 až 40 l vody. Množství
přijaté vody je ovlivněno také pracovní zátěží, ročním obdobím, teplotou,
laktací atd. Laktující klisna ztrácí denně až 20 kg vody mlékem.
Pokud je to možné, zajišťujeme napájení automatickými napáječkami. Díky
nim jsou koně schopni včas zcela pokrýt svoji potřebu vody. Problémy mohou nastat tehdy, jestliže si koně s napáječkou hrají nebo během přijímání
krmiva příliš často pijí, a tak nedojde k dostatečnému rozmělnění krmiva.
199
Nesmíme zapomenout na údržbu napáječek a napajedel, která bychom
měli denně kontrolovat a čistit! Tam, kde nejsou aut. napáječky, napájíme
koně nejméně 3-4krát denně.
Po intenzivní zátěži silně uřícení koně nemají přijímat studenou vodu, může
dojít k podráždění žaludeční sliznice a následně ke vzniku vodní koliky.
8.7. Krmení jednotlivých kategorií koní
Krmení sportovních a dostihových koní
Mezi disciplíny sportovních koní patří skokové soutěže (parkury), drezurní soutěže, soutěže všestranné způsobilosti (military), vytrvalostní dostihy
(endurance) a westernové disciplíny (např. reining, barel race).
Díky výsledkům vědeckých výzkumů jsou informace ohledně výživy sportovních koní značně prohloubené. Především potřeba energie nutná pro
dosažení optimálního výkonu je předmětem mnoha vědeckých prací. Nejnovější poznatky jsou aplikovány do praxe a jsou využívány chovateli, trenéry, ale také výrobci krmiv. Základem krmné dávky, je kvalitní objemné krmivo doplněné zdrojem koncentrovaných krmiv, který dodává odpovídající
množství energie pro pracující svaly.
Všeobecné principy krmení sportovních koní:
• Zajistit optimální příjem kvalitního krmiva pro podporu a správnou fyziologii
trávicího systému koní, což podporuje i správnou funkci imunitního systému.
• Pokrýt energetické potřeby tak, aby odpovídaly typu úrovně práce.
• Udržet ideální tělesnou hmotnost pro optimální výkon.
• Použít krmné doplňky pouze v případě, kdy je krmná dávka nevyvážená.
Sacharidy a tuky jsou důležité živiny k zajištění energie potřeb pro sportovní
koně. Protein není hlavním zdrojem energie. Zvýšené požadavky na potřebu
dusíkatých látek u koní v těžké zátěži jsou obvykle dodávány vyšším příjmem
koncentrovaných krmiv. Příjem krmiva musí být monitorován a přizpůsoben podle individuálních potřeb koně. Důležitým úkolem je vybrat správný
typ energie, záleží jaký typ výkonu je od koně očekáván. Pro zátěž vysoké
200
Dostihový kůň v optimální kondici
intenzity a krátkého trvání (dostihy plnokrevníků a koní plemene Quarter
horse) jsou sacharidy a tuky žádoucím zdrojem energie. Naopak pro koně
využívané v zátěži nízké intenzity a dlouhého trvání (endurance) přinášejí
největší užitek energetické zdroje bohaté na tuk a vlákninu. Koně využívaní
pro zátěž střední intenzity a střední délky (parkurové skákání, military a reining) podávají optimální výkon, pokud dostávají kombinaci škrobů, tuků
a vlákniny.
Dostihoví koně
krmení dostihových koní můžeme rozdělit na tři období:
a) období odpočinku po skončené dostihové sezóně,
b) období přípravy na dostihovou sezónu,
c) období v dostihové sezóně.
201
a) Po ukončení dostihové sezóny je nutné snížit dávky ovsa a zaměnit je krmivy objemnějšími, senem a dieteticky působící mrkví. Dávky ovsa klesnou až na 4 kg a denní dávka sena se zvýší na 7-10 kg. Krmí se třikrát
denně. Dvakrát týdně se může připravit teply „mash“ (meš) složený z 2 kg
ovsa, 1 kg otrub a 0,2 kg lněného semene. Komponenty jsou rozmíchány
ve 3 l teplé vody, do které se přidá hrst soli.
b) V období přípravy koně na dostihovou sezónu se postupně zvyšují dávky
ovsa v souladu se zvyšující se intenzitou tréninku. Už v tomto období dosáhnou dávky ovsa plných dávek pro koně v dostihové sezóně, tj. 8-12 kg.
Dávky sena zůstávají zpočátku na úrovni odpočinkového období, ale jak
se zvyšují dávky ovsa, klesá dávka sena a na konci přípravného období se
seno dávkuje v množství 4-5 kg na kus a den. Aby se zabránilo roztahování žaludku a celého zažívacího traktu, krmí se na konci tohoto období již
čtyřikrát denně.
Krmení v období dostihů je podřízeno dosažení nejlepších výsledků při
závodech. Práce s koňmi začíná již velmi časně a ranní trénink se odbývá
ještě před ranním krmením. Kromě dnů závodů se krmí čtyřikrát denně.
Ráno v 7 hodin dostanou koně 2,5 kg ovsa a 1,5 kg sena. Stejnou dávku
dostanou ve 12 hodin. V 18 hodin dostanou 3 kg ovsa a 2 kg sena, ve 21
hodin pak zbytek denní dávky ovsa, tj. 1-4 kg. V den závodu je krmení
stejné. Naposledy však dostanou krmivo 6 hodin a vodu 3 hodiny před
dostihem. Těsně před závodem se koni dovolí jeden lok vody, a otře se mu
dutina ústní a nozdry vlhkou houbou. Po závodě a odsedlání se kůň provádí, aby vychladl. Provádění trvá asi 2 hodiny. Během uklidňování může
být koni obšas nabídnuta voda (1-2 loky). Po vychladnutí se mu předloží
sousto sena. První krmení, které po závodě dostane, je za 3 hodiny a je to
teplý mash, potom dostane večerní dávku sena. Další den po dostihu se
krmí normálně.
Objemná krmiva
Množství objemných krmiv by mělo činit 0,8-1 % ž. hm./kus/den. Příliš malé
množství vyvolává poruchy trávicího traktu (překyselení ve slepém střevě,
menší chuť k žrádlu, klesající syntéza vitamínů B) nebo všeobecný neklid
zvířete v důsledku nedostatečného zabývání se žvýkáním. Vybíráme seno
nejvyšší kvality bez plísní, prachu a nežádoucích příměsí!
202
Koncentrovaná krmiva
Ve směsi koncentrovaných krmiv by měly být zastoupeny komponenty bohaté na glycidy (oves, kukuřice). Dále může být přimícháno až 5 % tuku, aby
se poměr protein : energie zúžil, zredukoval se podíl škrobu, zvýšil obsah
energie. Podobně jako u objemného krmiva se musí klást nejvyšší požadavky na kvalitu.
Tab. Příklad krmných dávek pro koně v dostihovém sportu
(500-600 kg ž. hm.) – kg/den
Krmivo
I. II. III.IV.
5
4
5
3
Seno
Travní siláž5
Oves
66,5 2
1
Kukuřice
Sušené cukr. řízky
0,2
Rostlinný olej
0,5 10,5
Mrkev2
Krmná sůl
0,150,1 0,10,1
0,08
Min. vit. krmivo
Krmná směs v náhradě za oves
2
6
Krmná směs pro sportovní koně 3
Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu,
výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování.
Krmení březích a kojících klisen
Březí klisny
Délka březosti trvá průměrně 330-340 dní. Na jejím úspěšném průběhu se významnou měrou podílí správná výživa a krmení, které musí klisnám zaručovat
optimální chovnou kondici. Do počátku vysoké březosti (do cca 200 dnů
březosti) plod neklade zvláštní nároky na přísun energie a živin, neboť jeho
vývoj je především kvalitativní. Dbáme především na zdravotní nezávadnost
krmiv, čímž předcházíme riziku zmetání. Krmení na pastvě (kvalitní pastva
či zelená píce do 25 kg) s rozmanitě složeným zeleným krmivem nepříliš bohatým na bílkoviny, pobyt na světle a vzduchu, jakož i dostatečné možnosti
203
204
Krmení dostihových koní vyžaduje dlouholetou praxi a odborné znalosti
205
pohybu představují nejpříznivější předpoklady pro nerušený, normální vývoj
plodu. Pro kvalitativní vývoj plodu je důležitý přísun minerálních prvků
Ca a P a dotace všech vitamínů, vše v optimálních poměrech. U klisen využívaných k práci přizpůsobujeme dávkování krmiv její obtížnosti. V poslední třetině březosti v době výrazného kvantitativního nárůstu plodu zvyšujeme podíl jadrných krmiv. Vhodnou formou jejich podávání jsou teplé
kaše (mash, viz. předchozí kapitola), do kterých lze zapracovat i jiné vhodné
komponenty, např. melasu, senné drolky, otruby, lněné semínko, minerálně
vitamínové přísady. Množství jádra činí 0,4 kg krmiva/100 kg ž. hm. za den.
Nedílnou součástí krmných dávek pro březí klisny je po celý rok kvalitní seno
v množství 4-10 kg. Na území s trvalým nedostatkem mědi, selenu a jódu
v půdě musí být tyto stopové prvky doplněny, protože jejich nedostatek negativně ovlivňuje vývoj plodu, jeho vitalitu a zčásti také kvalitu mléka.
Kojící klisny
Během laktace jsou na organismus klisny kladeny vysoké nároky. Množství
vyprodukovaného mléka dosahuje přes 200 l mléka za 6 měsíců. Dostatečná
a plynulá tvorba mléka vyžaduje přísun kvalitních krmiv, vydatné napájení a časté sání hříbat.
Výživa a krmení musí svojí úrovní vytvářet předpoklady pro dobrou mléčnost matek, respektovat průběh laktace a u intenzivně využívaných klisen
v chovu i novou březost. Znovu je zde kladen důraz na kvalitu a dietetické
účinky krmiv, protože se promítají přes mateřské mléko do výživy sajících
hříbat. Při nedostatečném přísunu energie a živin klesá mléčná produkce
zpočátku jen zvolna. Klisna čerpá látky potřebné k tvorbě mléka ze svých
tělesných rezerv a hubne.
Základem pro krmnou dávku kojících klisen je během zimních měsíců dobré, aromatické seno (podle chuti 1-1,5 kg/100 kg ž. hm.). Vysoká potřeba
energie a bílkovin musí být kryta jadrným krmivem (1,2-1,5 kg/100 kg ž.
hm.), které by mělo mít rozmanitou skladbu s dostatečným obsahem esenciálních aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů a minerálních látek.
K ovsu se musí doplnit krmivo, které obsahuje vysokohodnotné bílkoviny (sójový šrot). Jakmile to vegetace dovolí, začneme postupně klisny s hříbaty navykat na pastvu. Tvorba mléka zvyšuje i potřebu napájecí vody až o 20 l denně.
Po odstavu hříběte předcházíme zánětům vemene snížením krmné dávky
a příjmu tekutin. Vemeno omýváme studenou vodou.
206
Březí klisna
Tab.: Příklad krmných dávek pro chovné klisny (600 kg ž. hm./kg na den)
Nízkobřezí VysokobřezíKojící
Krmivo
I. II.
III.IV. V. VI.
Luční seno
83,5 5,53 6 4
Mrkev 55
Travní siláž, 35 % sušina
8,5
510
Kukuřičná siláž, 27 % sušina15
Oves
2,4
Doplň. krmivo pro chovné klisny
11,5 2,42 86,5
Minerálně vitamínové krmivo 0,1
výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování
207
Krmení hříbat a koní v růstu
Sající hříbata
Základem krmné dávky sajících hříbat je mlezivo a mléko. Mlezivo je první výměšek mléčné žlázy na začátku laktace. Od mléka se liší svým složením
a nažloutlým zabarvením. Mimo to je také hustší a mírně lepkavé. Má hořkou
až slanou chuť a specifickou vůni. Obsahuje velmi mnoho bílých krvinek, vápenatých, hořečnatých a fosforečných solí a má také vyšší obsah bílkovin.
V případě, že máme osiřelé hříbě, můžeme zvolit jako mléčnou náhražku
mléko oslice (albuminové), kozí mléko a v praxi nejdostupnější mléko kravské (kaseinové) nebo jsou na trhu k dispozici mléčné krmné směsi. Mléčná
výživa musí být podávána zahřátá na teplotu 36 až 39 oC s frekvencí kojení
hříběte nejméně 12 dávek denně (dávka 300 až 350 ml mléka).
Mléčná náhražka: 110 ml kravského mléka, 220 ml převařené vody, 12 g
mléčného nebo hroznového cukru.
Po 14 dnech se začíná s příkrmem objemných krmiv. Hříbě začíná žrát seno
s matkou. Seno je dobré předkládat na zem. Pro přídavek koncentrovaného
krmiva je potřeba umístit do boxu samostatný žlab (krmítko) pro hříbě umístěný v přiměřené výšce. Dávky jádra se zvyšují s přibývajícím věkem až na 3,5
kg při odstavu, seno se krmí ad libitum (neomezeně). Mléko nestačí hříbatům
krýt potřebu tekutin, proto jim poskytujeme nezávadnou odraženou vodu.
Odstavená hříbata, ročci
Stresovou zátěž pro hříbě spojenou s odstavem snižuje samostatnost v příjmu rostlinných a koncentrovaných krmiv. S odloučením od matky se lépe
vyrovnají hříbata z volného ustájení a při skupinovém odstavu. V běžných
podmínkách našich chovů se odstavují hříbata v rozmezí věku 2-6 měsíců
s ohledem na celkovou vyspělost. Úspěšné překlenutí odstavu je podmíněno hlavně vydatným krmením pro zachování dobré kondice. Odstávčata by
měla dostat na krytí své potřeby asi 2,7-4,5 kg krmné směsi s obsahem 16 %
NL a přitom by měla mít kvalitní pastvu či seno ad libitum. Odchov hříbat
by se měl odehrávat jednoznačně v pastevním systému (ustájení v boxech
mění normální průběh růstu kostí). Využívaný pastevní areál má poskytovat možnost napájení, ochranu před povětrnostními vlivy způsobujícími
úpal, či podchlazení studenými dešti.
208
Po odstavu do 1. roku věku vyžadují hříbata zvýšenou pozornost, protože
dochází k intenzivnímu růstu. Z hlediska prevence vývojových ortopedických onemocnění je kostra nejvíce náchylná. Správný nutriční příjem a vyváženost má zásadní význam. Odstávčata by měla růst mírným tempem
a měla by jim být zajištěna adekvátní suplementace minerály. V oblastech
mírného pásma je často podhodnocen živinový přínos pastvy, což má za následek nadměrný růst a vznik vývojových ortopedických onemocnění. Pokud se hříbata rutinně váží, ošetřovatelé mohou zaznamenávat rychlost růstu během této kritické doby a mohou tak předejít potenciálním problémům.
Cílem ve výživě odstávčat i ročků je zachovat rovnoměrnou rychlost růstu
a předejít tak závažnému zpomalení nebo náhlému poklesu růstu. Ročci
by měli dostat na krytí své potřeby asi 3,15 kg krmné směsi s obsahem 14 %
NL a přitom by měli mít volný přístup na kvalitní pastvinu.
209
Krmení dvouletých a tříletých koní
Ve druhém a třetím roce se intenzita výživy poněkud snižuje podle snižující
se intenzity růstu. V této fázi odchovu je velmi vhodné v pastevní sezóně krýt
většinu potřebných živin kvalitní pastvou, senem a jádrem se jen přikrmuje.
V zimním krátkém období tvoří základ krmení seno, oves a dle možností
je vhodné zařazovat okopaniny. Správný odchov z pohledu výživy znamená
především to, aby se zabránilo poruchám ve vývoji, proto se musí usilovat
o mírný, ale stejnoměrný růst během celé doby odchovu pomocí pravidelného vážení a měření. Zejména v období odstavu nebo při špatné pastvě
v létě může docházet k náhlým depresím růstu a naopak po zimním krmení
může přechod na pastvu způsobit náhlý nárazový růst. Pro praktickou potřebu existují růstové standardy, pozor na zvláštnosti některých linií a rodin
z hlediska jejich pozdnosti.
Tab.: Příklad krmných dávek pro hříbata (středně velká plemena, kg/den)
Věk/měsíce
7.-12.18.-24.18.-4.30.-36.30.-36.
ž. hm./kg
265
400400450450
2,5
3,5
2
5
2
Seno, 1. seč před květem
Pšeničná sláma
1,5
Zavadlá siláž, suš. 350 g/kg
5
6
Mrkev
2
4
Krmná řepa
4
6
Oves, mačkaný
21,22 11,5
Doplňkové krmivo k senu/ovsu1
Doplňkové krmivo pro hříbata 1,51,5 1 1
Krmení plemenných hřebců
Z vnějších činitelů má velký vliv na plodnost hřebců výživa. Základem v každé krmné dávce pro hřebce by mělo být rozmanitě složené, aromatické,
chutné seno. Pouze oves jako koncentrované krmivo je nedostatečné kvůli
nevyrovnanému obsahu esenciálních aminokyselin, ale také vitamínů a minerálních látek, je vhodné obohatit krmnou dávku melasou, otrubami, šroty
210
211
luskovin, naklíčeným zrním nebo použít komerční směs pro danou kategorii. Nekontrolované dávky dalších přípravků (aminokyselin, vitamínů, stopových prvků) jsou u vyrovnaných dávek bez účinku a spíše škodí. Celková
denní dávka koncentrovaných krmiv představuje cca 4-7 kg. Všechny komponenty krmné dávky musí být nezávadné, zejména znehodnocení krmiv
plísněmi vede ke zhoršení kvality spermatu.
Tab.: Příklad krmné dávky pro plemenného hřebce (600 kg ž. hm.) během připouštěcí sezóny při denním 1-2 hodinovém pohybu (kg/den)
Krmivo
I. varianta
II. varianta
6
Luční seno
7
Luční seno
Oves
2
Ječná sláma
1
3Oves 2
Doplňkové krmivo
Ječmen šrotovaný
1
Min.vit. doplněk
0,08
Krmení tažných koní
Přísun živin v krmné dávce pro tažného koně se řídí jeho živou hmotností
a obtížností vykonávané práce. Ta může být buď lehká, střední nebo těžká.
Ve dnech a obdobích, kdy koně nepracují, snižujeme krmnou dávku,
zvláště jadrných krmiv, čímž předcházíme onemocněním (schvácení kopyt, černá zástava moče).
Rozdíly ve volbě předkládaných krmiv oproti jiným koním nejsou velké. Do
krmných dávek lze zařazovat více zelené píce (až 25 kg) a krmnou slámu (do
5 kg). Pro koně v lehké práci v městských oblastech (kočároví koně) jsou
vhodné dávky seno/oves a doplňková směs.
Všechny komponenty musí být dieteticky nezávadné. Tažní koně se krmí
třikrát denně v dostatečném časovém prostoru (na jedno krmení minimálně 1,5-2 hod.), čemuž se musí přizpůsobit průběh pracovní doby. Každé, i polední krmení, je třeba pro chuť k žrádlu a optimální průběh trávení
doplnit napájením. Celková denní potřeba vody představuje množství rov212
213
nající se 4-5 % živé hmotnosti koně, při těžké práci a v létě i více (až 50 l).
Zpocení koně se smějí napájet až po uschnutí a podání trošky sena. Při silných ztrátách potu musí být vždy k dispozici nejen liz, ale přidává se i kuchyňská sůl do jadrného krmiva (20-30 g/100 kg ž. hm.)
Tab.: Příklady krmných dávek pro tažné koně (kg/den)
Kategorie
koní
Teplokrevní koně (500 kg ž. hm.)
střední práce
Krmivo
I.
II.
III.
Seno
5
5
6
5
3
3
Sláma (pšeničná)
Oves
Krmná směs k doplnění seno/oves
2
Krmná směs v náhradě za oves
Pivovarské kvasnice
Krmná řepa
10
Mrkev
Cukrovarské řízky
Siláž z lisovaných řízků
Kukuřičná siláž, 29 % sušina
Min. vit. krmivo
0,08
0,05
214
Chladnokrevní koně (700 kg ž. hm.)
střední práce
Chladnokrevní koně (900 kg ž. hm.)
těžká práce
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
6
7
7
5
8
6
2
5
5
2
3
3
3
2
1
1
6
6
2
1
2
15
15
0,05
215
8.8. Pastevní management koní
Výživa koní zajištěna především pastvou je z nutričního, zdravotního a v neposlední řadě také ekonomického důvodu nejvýhodnější. Pro zdravý vývin koně
je pastevní odchov naprosto nezbytný. Přirozený pohyb na pastvině přispívá
ke správnému utváření končetin, hrudníku, hřbetu a zádě.
Kdy a kde paseme?
Pastvu můžeme začít po oschnutí povrchu pastvin zhruba ve druhé polovině
dubna. Porosty na půdách, které jsou trvale nebo po dešti zamokřené, jsou pro
pastvu koní méně vhodné než pro skot, protože u koní může docházet k nesprávnému utváření končetin. Proto pro pastvu koní volíme sušší pozemky
s dostatečnou půdní vláhou a hustě zapojeným drnem, který by měl odolávat
poškozením kopyty. Koně by se neměli pást na přestárlých porostech, proto pastevní porost udržujeme stále ve vegetativním stavu (nenecháme vykvést).
Složení pastevního porostu
Pastva by měla obsahovat trávy, jeteloviny a další rostliny, které tvoří přirozený
a obvyklý pestrý porost luk a pastvin. Ten je dán typem a kvalitou podloží a dalšími vlivy jako množství srážek, nadmořská výška, použitá technologie a způsob
obhospodařování. Nejvhodnější složení přirozeného i umělého pastevního porostu je: 70-80 % trav, převážně nízkých, 20-25 % vytrvalých, motýlokvětých
rostlin, 5 % aromatických bylin. Z trav se do pastevní směsi doporučují: kostřava luční, lipnice luční, srha laločnatá, sveřep bezbranný, psárka luční, jílky,
bojínek luční a jiné podle lokalit a místních zkušeností.
Ohrazení a vybavení pastvin
Pastviny oplocujeme nejčastěji dřevěným hrazením. Sloupy vysoké 1,80 až 2,0
m jsou zapuštěny cca 60 cm do země ve vzdálenosti 4 m (podle délky tyčoviny). Zapuštěnou část impregnujeme zdravotně nezávadnou impregnací, protože
koně dřevěné ohrady okusují. Dalším obvyklým způsobem je použití elektrických ohradníků.
Součástí pastvin musí být napajedla. Nejlepší taková, co mají výpust a voda se
dá často měnit a napajedla čistit.
Pokud nejsou součástí pastviny stromy, které slouží koním jako útočiště před
prudkým sluncem či deštěm, musíme zajistit bezpečný přístřešek.
216
Jak paseme
Během přípravného období postupně prodlužujeme denní pobyt koní na pastvinách (výbězích). Náhlá změna krmiva může způsobit nežádoucí poruchy
a průjmy. Koně by měli být před příchodem na pastvu odčerveni. Koně pasoucí
se ve stádech by neměli mít podkovy na zadních končetinách, předchází se tak
úrazům. Koně vypásají jen určitá místa a nedopasky je třeba pokosit. Pokud jsou
chladné noci, kdy je po ránu ještě jinovatka na trávě, nepouštíme koně na pastvu brzy po ránu, hrozí nebezpečí průjmového, kolikového onemocnění, popř.
schvácení kopyt (laminitidě, viz. kapitola 8.9.). Riziko schvácení kopyt vzniká
při vysokém obsahu vysokomolekulárních cukrů (fruktanů), které procházejí
nestrávené tenkým střevem a jsou mikrobiálně fermentovány v tlustém střevě.
Fruktany jsou akumulační látky rostlin, jejich obsah narůstá při nízkých teplotách (5-10 oC), protože rostlina méně roste a energii skladuje.
V letním období s vysokými teplotami paseme časně ráno, pozdě večer nebo
necháváme koně na pastvinách přes noc.
Pozn.: další informace týkající se pastvy koní najdete v kapitole 5. trvalé trvní porosty.
Tab.: Potřeba pastevní plochy pro jednotlivé kategorie koní
Kategorie
Odstávčata
Ročci
Koně 2-3 roky
Plocha pro 1 kus v hektarech
Na 1 hektar kusů
0,176
0,33
3
0,5
2
8.9. S výživou spojené poruchy a onemocnění trávicího traktu
Nechutenství
Nechutenství není nemoc, ale symptom. Nechuť k žrádlu může být způsobena
všeobecným onemocněním (horečka, bolesti), říjí, vyčerpáním (delší námaha),
nedostatkem živin (vitamínů B, sodíku, vápníku, bílkovin), poraněním pysků
nebo může být problém s nepravidelným opotřebováním zubů či jiným onemocněním zubů.
Dalším důvodem může být znečištěné krmivo, např. při vysokém obsahu písku
nebo prachu, napadení plísní nebo jiné cizorodé látky způsobují nechutenství
většinou u více koní ve stádě.
217
V neposlední řadě musí být vzato v úvahu okolní prostředí (psychický stres,
nevhodné žlaby, vysoké teploty, vysoká vlhkost vzduchu, atd.).
Jestliže známe příčiny, je třeba se postarat o nápravu změnou krmiva nebo
zlepšením prostředí. Špatně žeroucím koním podáváme chutná krmiva. Jde-li o podezření na nedostatečné zásobení živinami, je nutno je doplňovat,
zvláště solí nebo vitamíny B (sušené kvasnice často zlepšují chuť k žrádlu).
Obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní
Obezita je všeobecně definována jako abnormálně vysoká tělesná akumulace tukové tkáně a je následkem nerovnováhy mezi příjmem a výdejem
energie. Obezita u koní je často doprovázena rezistencí na inzulin (insulin
resistance; IR), což zvyšuje riziko rozvoje laminitidy. Kombinace obezity, hyperinzulinmie a anamnézy či přítomnosti laminitidy se společně popisují jako
tzv. metabolický syndrom u koní (Equine Metabolic Syndrom; EMS).
Obezita se často vyvine u koní s nedostatečnou fyzickou aktivitou, u poníků a miniaturních koní. Současné studie prokazují, že obezita u koní souvisí
nejenom s překrmováním energie ve formě jadrných krmiv a koncentrátů, ale
i s nadměrným příjmem objemných krmiv, zelené píce a sena.
Diagnostika obezity je velmi jednoduchá. Nejpraktičtější je použití stupnice tělesné kondice (viz. kapitola 8.2) Nadváhu a obezitu je třeba řešit úpravou krmné dávky a fyzickou aktivitou. Dietní program spočívá ve stanovení současné
tělesné kondice (BCS) a určení optimální tělesné hmotnosti, měření bazální
plazmatické hladiny inzulínu, zformování optimální krmné dávky a nastavení dietního programu. Důležitý je pravidelný monitoring tělesné hmotnosti
a kondice (BCS). Krmná dávka pro obézní koně se skládá z průměrného kvalitního sena a z vhodného vitamínově-minerálního doplňku. Koncentráty,
jadrná krmiva a zelená píce jsou v tomto případě kompletně eliminovány.
Žaludeční vředy
Vliv výživy na vývoj žaludečních vředů není zcela jednoznačně prokázán a je
pravděpodobně multifaktoriální:
komponenty krmné dávky,
množství krmiva na jedno krmení,
vliv frekvence krmení na produkci slin,
rychlost a stupeň žaludeční fermentace,
dynamika vyprazdňování žaludku.
218
Zjistí-li se výskyt žaludečních vředů bez symptomů, musí se vypustit
všechna krmiva, která mohou průběh nemoci zhoršit (např. velké dávky
jadrného krmiva).
Vyskytnou-li se již klinické symptomy, mělo by být vedle medikamentózní
terapie zkrmováno převážně objemné krmivo (průměrný obsah vlákniny)
a jen velmi malé dávky jadrného krmiva s olejem až do 10 % (< 0,1 kg/100 kg
ž. hm.). V létě se může pozitivně projevit pastva (starší porost).
Vředy kutánní sliznice žaludku se často objevují u sportovních koní. Studie
uvádí, že největší výskyt je u koní v intenzivním tréninku a v závodní sezóně.
Příčinnou je zkrmování vysokých dávek jadrných krmiv. (tj. škrobu). Škrob
podléhá částečné fermentaci v žaludku, což zvyšuje produkci těkavých mastných kyselin, které se v kyselém žaludečním prostředí vyskytují v neionizované formě, a to způsobuje jejich pronikání do sliznice žaludku. Epiteliální buňky jsou tak narušeny a dochází tak ke vzniku žaludečních vředů. Příčinnou
může být také opakované podávání hypertonických elektrolytů koním během
vytrvalostních závodů.
Nízký výskyt žaludečních vředů je u koní s omezenou fyzickou aktivitou
a u koní chovaných na pastvině.
Koliky
Nejvýznamnější rizikové nutriční faktory jsou:
krmení jadrných krmiv a koncentrátů,
omezený přístup k pastvě, nízká kvalita objemných krmiv (seno, zelená píce),
náhlé změny v krmné dávce,
omezený příjem vody.
Obiloviny bohaté na škrob (oves, kukuřice, ječmen) jsou koncentrovaným
zdrojem energie krmné dávky. Účelem je vybalancovat jejich množství tak,
aby byly stráveny v tenkém střevě a neunikly tak nestrávené do kaudálních
částí zažívacího traktu. Škroby, které uniknou enzymatickému trávení v tenkém střevě, jsou rapidně fermentovány ve slepém střevě a tračníku, kde
negativně působí na mikrobiální populaci (přerůstání Streptokoků a Laktobacilů). Dochází ke snižování pH v tlustém střevě nadměrnou produkcí
laktátu. Tyto změny sníží populaci žádoucích fibrolytických akterií, což vede
ke snížení fermentace vlákniny, snížení produkce acetátu, narušení permeability tlustého střeva, dehydrataci zažitiny, narušení normální motility, dis219
tenzi střeva plynem, dislokaci a torzi kolonu. Škroby nestrávené v tenkém
střevě a jejich nežádoucí fermentace v tlustém střevě tak patří mezi hlavní
dietetickou příčinu kolik.
Doporučení:
1. Maximální množství jadrných krmiv a koncentrátů bohatých na obiloviny by nemělo přesáhnout 2 kg na krmení. U koní, kteří netolerují jadrná krmiva a koncentráty bohaté na škrob a vyžadují vysoce energetickou
krmnou dávku, lze přejít na alternativní zdroje energie, např. namočené
cukrovarské řízky, kukuřičný olej či kompletní krmiva s nízkým obsahem
škrobu a zvýšeným obsahem tuku.
2. Je prokázáno, že pastevní odchov má preventivní účinky proti kolikám.
Nekvalitní sena ze staré píce s vysokým obsahem nestravitelné vlákniny
jsou často příčinnou kolik.
3. Pro prevenci kolik je třeba umožnit střevní mikroflóře adaptaci na nové
krmivo (zelená píce, seno či jadrné krmivo) a tato adaptační doba je přibližně 7-10 dnů. Nejčastější chyby přichází v období převodu na novou
pastvinu nebo na jiný typ sena, při změně množství krmiva a frekvence
krmení nebo při odchýlení od obvyklé doby krmení.
4. Omezený přístup k vodě zvyšuje riziko koliky a je nejčastěji způsoben
omezeným přístupem k pitné vodě na pastvinách a v ohradách, příliš nízkou teplotou vody a zamrzáním vody v zimních měsících.
Schvácení kopyt (laminitis)
Schvácení kopyt je charakterizováno difúzním zánětem kopytní škáry, který je převážně spojen se značnými bolestmi. Vyskytuje se většinou společně
s přetížením, zánětem dělohy (poporodní stavy) a kolikami, ale především
také s chybami ve výživě, které způsobují disbalanci v tlustém střevě. Patří
sem nadměrný příjem krmiv bohatých na škroby a cukr, stejně jako precekálně těžko stravitelné obiloviny (ječmen, kukuřice), ale také luční tráva.
Zvláště při nižších teplotách může tráva vykazovat vysoký obsah fruktanů
(viz. kap. pastevní management koní), které jsou těžko tráveny v tenkém
střevě, ale v tlustém střevě jsou bouřlivě fermentovány.
Preventivní opatření laminitidy spočívají v omezení nebo vyřazení rizikových krmiv. Zvířata náchylná k laminitidě by se neměla pást při nižších teplotách, protože obsahy fruktanů v rostlinách jsou vysoké.
220
Syndrom rhabdomyolýzy koní
Pro označení tohoto stavu vzniklo v minulosti velké množství názvů např.
tying up syndrom, Monday Morning Disease (sváteční nemoc či nemoc
pondělního rána), zátěžová myoglobinurie, set fast – (akutní ztuhnutí), atd.
Všechny tyto názvy však popisují pouze symptomy a neodráží příčinu onemocnění. Syndrom equinní rabdomyolýzy postihuje především závodní
koně. Postihuje primárně svaly a ovlivňuje tak především pohybové schopnosti koní. Nejčastěji se objevuje u plnokrevníků a jejich kříženců a to obvykle u zvířat mezi 2. a 15. rokem života. Odráží to skutečnost, že tato zvířata
bývají nejčastěji využívána pro sportovní a dostihové účely.
Vedle skrytých predispozic může být jedním ze spouštěcích faktorů také výživa. Úprava krmné dávky a změna tréninkového režimu, jsou pro většinu
pacientů společné. Sestavení krmné dávky pro koně trpící ERS je založeno na
individuálním přístupu ke každému zvířeti, podle práce, k jaké je využíváno
(potřeba energie) a s ohledem na předchozí epizody ERS. Krmná dávka by
měla být vždy konzultována s veterinářem a výživářem.
Vývojové ortopedické onemocnění
Některé techniky krmení mohou přispívat ke vzniku vývojových onemocnění skeletu. Pokud je rozeznáme, mohou být většinou jednoduše upraveny změnou typu a množství krmiva. Jeden z nejčastějších problémů ve výživě mladých koní je nadměrný energetický příjem, který má za následek
zrychlený růst nebo tloustnutí. Oba stavy mohou vést ke vzniku vývojových
ortopedických onemocnění. Bohužel neexistuje jednoduché pravidlo kolik
jádra je příliš mnoho, protože příjem energie určuje celkové množství přijaté píce a jádra. Velký přídavek jádra je vhodný v případech, kdy je pastva
řídká a chudá, jak je tomu často v tropických oblastech. Například příjem
jádra vyšší než 2 % až 2,5 % tělesné hmotnosti může být nutný k udržení
přijatelného růstu u ročků, kteří nemají přístup k žádné píci kromě chudých
pastvin. Naopak u ročků, kteří jsou chováni na vydatné pastvině nebo krmeni vysoce kvalitním vojtěškovým senem, může být příjem jádra vyšší než 1 %
tělesné hmotnosti považován již za nadměrný.
Nejjistější způsob jak prokázat nadměrný příjem energie je používat vážení
a hodnocení tělesné kondice (BCS). Obecně lze doporučit udržovat rovnoměrnou rychlost růstu. Pokud nemůžeme měřit přírůstek, nadměrný příjem
živin je často možné odhadnout zhodnocením krmné dávky.
221
Souhrn nejdůležitějšího učiva
• Kůň je z anatomického hlediska klasifikován jako nepřežvýkavý býložravec. Trávicí trakt koní je přizpůsoben ke kontinuálnímu příjmu malých dávek potravy s vysokým obsahem rostlinné vlákniny.
• Tlusté střevo je obecně považováno za hlavní místo mikrobiální fermentace a je klíčem k porozumění výživy koní.
• Trávení ve slepém střevě a tračníku zajišťuje mikrobiální populace, která
kolonizuje tyto prostory.
• Nedostatkové živiny ve výživě koní jsou: stravitelná energie, dusíkaté látky,
vápník, fosfor, vitamín A, vitamín E (u pracujících a chovných koní), měď
(chovní koně), selen.
• Varianty měření živé hmotnosti koně jsou: přenosné plošinové váhy, váhové kalibrované metry, výpočet dle vzorce.
• Stupnice tělesné kondice slouží k posouzení výživného stavu koně.
• Příjem sušiny by se měl pohybovat v rozmezí 1,5 % až 3,5 % živé hmotnosti
(ž. hm.) daného jedince.
• Krmná dávka dospělých koní má obsahovat minimálně 1 % ž. hm. objemného krmiva na den.
• Jednotka potřeby energie pro koně, která se využívá v České republice se
nazývá: SEk (MJ); stravitelná energie pro koně v megajoulech
• Píce nemá vybalancovaný poměr vitamínů a minerálů, z toho důvodu je do
krmné dávky přidáváno jadrné krmivo.
• Jednotka, která se využívá pro stanovení potřeby dusíkatých látek je SNLk
= Stravitelné dusíkaté látky pro koně v g na 1 kg krmiva či krmné dávky
• Pro rostoucí koně a kojící klisny je první limitující AK lyzin.
• Předpokladem správného a smysluplného krmení koní je znalost potřeby
energie a živin.
• Při krmení koní nemůžeme spoléhat pouze na tabulkové hodnoty, musíme brát v úvahu rozdíly mezi jednotlivými zvířaty, podmínkami prostředí
a kvalitou krmiva.
• Některá krmiva jsou v krmné dávce pro koně nepostradatelná jako objemná krmiva nebo jiná krmiva bohatá na vlákninu.
• Kůň musí denně přijmout 0,4-0,8 kg vlákniny/100kg ž. hm.
222
• Frekvence denních dávek krmiva (zpravidla 2krát až 3krát) závisí na potřebě živin, individuálním chování, druhu krmiva, a také na podestýlce.
• Objemné krmivo předkládáme nejdříve, aby kůň nežral jádro hltavě.
• Nárazový příjem vysokého množství koncentrovaných krmiv je nepříznivý.
• Změna krmiva má být prováděna pozvolna, aby se mikroflóra trávicího
traktu stačila přizpůsobit a nedocházelo tak k poruchám trávicího traktu.
• Kůň denně přijme 20 až 40 l vody. Voda má být čerstvá, odražená, bez nečistot.
• Koním v metabolismu záchovy stačí na úhradu energie a živin dobrá pastva.
• Krmení dostihových koní je upravováno podle intenzity přípravy a fáze
odpočinku a musí brát ohled na individuální vlastnosti koně.
• Pro dostihové koně, březí a laktující klisny vybíráme seno nejvyšší kvality
bez plísní, prachu a nežádoucích příměsí.
• Do počátku vysoké březosti (do cca 200 dnů březosti) plod neklade zvláštní
nároky na přísun energie a živin, neboť jeho vývoj je především kvalitativní.
• V poslední třetině březosti v době výrazného kvantitativního nárůstu plodu zvyšujeme podíl jadrných krmiv.
223
• Základem pro krmnou dávku kojících klisen je během zimních měsíců
dobré, aromatické seno, v letních měsících kvalitní pastva a jadrné krmivo
s dostatečným obsahem esenciálních aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů a minerálních látek.
• Mlezivo vedle obsahu výživných látek plní nezastupitelnou funkci při vytváření imunity hříběte
• Před odstavem musí být hříbě zvyklé přijímat jádro nebo může dojít ke
dramatickému snížení růstu v době odstavu.
• Odchov hříbat by se měl odehrávat jednoznačně v pastevním systému.
• Cílem ve výživě odstávčat i ročků je zachovat rovnoměrnou rychlost růstu
a předejít tak závažnému zpomalení nebo náhlému poklesu růstu.
• U plemenných hřebců musí být všechny komponenty krmné dávky nezávadné, zejména znehodnocení krmiv plísněmi vede ke zhoršení kvality spermatu.
• Ve dnech a obdobích, kdy koně nepracují, snižujeme krmnou dávku, zvláště jadrných krmiv, čímž předcházíme onemocněním (schvácení kopyt,
„černá zástava moče“).
• Přirozený pohyb koní na pastvině přispívá ke správnému utváření končetin, hrudníku, hřbetu a zádě.
• Nejčastějsí poruchy a onemocnění trávicího traktu jsou: nechutenství, obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní, žaludeční vředy,
koliky, schvácení kopyt (laminitis), syndrom rhabdomyolýzy koní,vývojové ortopedické onemocnění.
Kontrolní otázky
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
224
opiš jak probíhá trávení u koní.
P
Ve které části trávicího traktu probíhá mikrobiální fermentace?
Jaká je délka a objem slepého střeva?
Vyjmenuj vstupní údaje, které jsou potřebné k sestavení krmné dávky.
Jaké dvě tělesné míry musíme znát, abychom vypočítali hmotnost koně?
Jaké znáš publikace pojednávající o normách potřeby živin pro koně?
Jaké je rozmezí denního příjmu sušiny?
Jaký poměr obejmného a jadrného krmiva má být u kategorie lehká práce a odstávčata?
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
J aké je rozmezí SEk v MJ, které potřebuje kůň pro záchovu.
Vyjmenuj kategorie záchovné energie.
Jak se nazývá první limitující aminokyselina pro koně?
Jaký by měl být poměr vápníku a fosforu v krmné dávce pro koně?
Jaké požadavky jsou zohledněny v potřebách energie a živin pro dostihového koně, březí a laktující klisny, hříbata a koně v růstu, plemenné
a tažné koně?
Porovnej normu pro dospělého koně nepracujícího (500 kg ž.hm.) a laktujcí klisnu (500 kg ž.hm., 2. měsíc laktace).
Podle jakých kritérií volíme krmiva do krmné dávky?
Sestav si své desatero techniky krmení koní (obecné zásady).
Podrobně popiš techniku krmení dostihových koní.
Proč je důležitá pastva pro koně?
Jaké by mělo být vybavení pastvin?
Jaké znáš poruchy a onemocnění trávicího traktu u koní?
Jakými krmnými zásadami předcházíme kolikám u koní?
Definujte pojmy: BCS, NRC, sušina, SEk, SNLk, sušina, vláknina, mlezivo, fruktany, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní, laminitis, syndrom rhabdomyolýzy koní, vývojové ortopedické onemocnění.
225
Seznam literatury
• Ammerman, C.B., D.H. Baker, A.J. Lewis. 1995. Bioavailability of nutrients for animals: amino acids, minerals, and vitamins. Ed. Academic Press, San Diego, USA,
439 s. ISBN 0-12-056250-2
•C
randell, K. 2001. Vitamin requirements in the horse. In: Advances in Equine
Nutrition III. Pagan, J.D. and R.J. Geor (Ed.) Nottingam University Press, UK.
pp. 305-315.
• Dunnett, C. 2005. Dietary lipid form and function. In: Advances in Equine Nutrition III. Pagan, J.D. (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 37-54.
• Jelínek, P., K. Koudela a kol.: 2003. Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU Brno.
ISBN 80-7157-644-1
anhart, D.R., B.D. Scott, E.M. Miller, C.M. Honnas, D.M. Hood, J.A, Cloverdale, and
•M
P.G. Gibbs. 2007. In: Proc. 20th Equine Sci. Soc. Symp., Hunt Valley, MD. pp. 11-12.
• Martinson, K. 2009. University of Minnesota Extension. Article # 14441. http://
www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=14441
• Meyer, H., M. Coenen. 2003. Krmení koní: současné trendy ve výživě. 1. vyd., Praha : Ikar. 254 s.
tt, E.A., M. P. Brown†, G. D. Roberts†, and J. Kivipelto. 2005. Influence of
•O
starch intake on growth and skeletal development of weanling horses. . J. Anim.
Sci. 83:1033–1043
• Pagan, J.D. 2003. Management of Developmental Orthopedic Disease, in: Proceedings of the 2003 Equine Nutrition Conference – Growth and Development of the
Equine Skeleton, Sydney, Australia, 2003, pp. 40–56.
• Thorson, J.F., B.J. Karren, M.L. Bauer, C.A. Cavinder, J.A. Coverdale, C.J. Hammer. 2009. Effect of selenium supplementation and plane of nutrition on mares and
their foals. Anim. Sci. http://jas.fass.org/cgi/reprint/jas.2008-1646v1
• Zeman, L., J. Hanák, J. Mendlík, Z. Žert, P. Jahn, M. Sedlinská. 1999. „Kůň 1999“ na
téma Výživa a technika krmení koní. VÚZV Pohořelice, Pohořelice. 40 s.
• Zeman, L., P. Šajdler, P. Homolka, V. Kudrna. 2005. Potřeba živin a tabulky výživné
hodnoty krmiv pro koně. MZLU Brno, 116 s. ISBN 80-7157-855-X.
•Z
eman, L. a kol: Katalog krmiv. Vydal VÚZV Pohořelice, 1995, ISBN 80-901598-3-4.
• Zeman, L. a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006, ISBN 80-86726-17-7.
226
Evropský sociální fond
Praha & EU : Investujeme do vaší budoucnosti

Výživa a krmivářství - Střední škola dostihového sportu a jezdectví

Transkript

Podobné dokumenty

výživa skotu z hledisek produkční a preventivní medicíny

Úvod do popisné organické chemie

ZSI-zk

Odchov telat beze ztrát – technologie a technika chovu

6. přednáška

měsíčník o životním prostředí

âESKÉHO SVAZU CHOVATELŇ MASNÉHO SKOTU

2015_02_Zpravodaj - Svaz chovatelů českého strakatého

Verze A4 na výšku stažení zde.

Magazin HORSCH č. 11

Vodní cesty a plavba 4/2007 - Dunaj-Odra-Labe

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH

Využití minerálních látek ve výživě koní

Podporuji Mirka Adámka - Starostové a nezávislí

Mezholezy textová část 1

8. + 9. hodina Měl bys zvládnout : 1) Doplň „teplo“ nebo „teplota