„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“
Transkript
„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“
„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“... Na Máchovo jezero mám dvě vzpomínky. Ta první již postrádá přesných kontur a pouze se zlehka noří z oparu dávných dob, kdy jsem se coby posluchač druhého stupně základní školy účastnil třídního výletu a jen mlhavě mi dává vzpomenout jediného stánku s dobovými uzeninami umístěného podél stezky nedaleko vodní plochy. Je to pouze důkaz toho, že v člověku zůstávají časem pouze ty nejsilnější a nejhlubší zážitky. Srovnám li to s mými současnými preferencemi, od dětských let se toho moc nezměnilo. Snad pouze v období adolescence nějaké ty preference přibyly a věřte mi, že s uzeninami toho společného moc neměly… Vzpomínka druhá má již celkem přesné kontury v podobě odtaženého vozu, dle místní policie nevhodně zaparkovaného nedaleko tamního campu. Po celkem hbité párty jsme tenkrát hodlali odjet domů a při pohledu na osiřelé místo, kde se měl můj Oplík nalézat jsme - jak jinak – telefonicky kontaktovali strážce zákona. Musím se dnes mimoděk usmát, když jeden z mých kamarádů v dobré snaze mi pomoci jazykem ztěžklým nadměrným požitím Cuba libre policistu do sluchátka upozorňoval, že je právnicky erudován a že to tak nenechá. O hodinu později, když jsme vystoupivše z taxíku stanuli na odstavném parkovišti se ze tmy vynořila dvoumetrová postava v policejních maskáčích a se stoickým klidem, leč zvídavou intonací pronesla „Tak kdepak máme toho právníčka“? Vše tenkrát dopadlo dobře, jen má portmonka mě tu noc o poznání méně tlačila v kapse… Toto vše se mi hnalo hlavou, když jsme se Máchovým krajem blížili k místu našeho pátečního vystoupení, v hlavě vzpomínky a nad hlavou mračna, která nevěštila nic hezkého. A taky ano. Těsně po příjezdu do areálu začalo skutečně pršet a tak při instalaci našich propriet na stage se pod podiem i přes vydatnou podporu dvou komentátorů k soutěži o ceny odhodlaly pouze dva vodomilné páry, kterým rázná sprška zjevně nevadila. Obava z komorní seance se ale nenaplnila – počasí se na poslední chvíli umoudřilo a tak jsme si spolu s publikem mohli vystoupení užít jaksepatří. „Dva Jégry“. „Třicet Bonů.“ „Čeho“??? použito z http://piranaart.rajce.idnes.cz/foe_2016/ Tento strohý dialog se odehrál u stánku s léčivy, kdy jsme s Fejlou chtěli podat pomocnou ruku našemu trávicímu traktu. Po zopakování požadované ceny a mého opětovného nechápajícího výrazu jsme byli odesláni do plátěné Wechselstube, kde nám byl za přiměřený obnos prodán arch místní měny. „Tohle nemůžem v Takhle vypadaly opravdové bony. Chcš rifle? Tak sháněj, brouku... životě prochlastat“ konstatovala stroze má mysl při pohledu na potištěnou plachtu zvící menší přehradní nádrže. Skutečnost je ovšem taková, že před odjezdem byl jsem nucen směnárnu navštívit ještě jednou… Opusťme nyní Máchův kraj a vydejme se za našimi moravskými kamarády. Osada Kamenité náležící katastrálně pod obec Vyšní Lhoty je malebné místo schoulené na samém úpatí Beskyd. Díky vyšší poloze je odsud směrem k Frýdku-Místku nádherný výhled do kraje; i samotný areál situovaný do svažitého terénu a obklopený vzrostlými stromy působí na člověka velmi příjemně. V tomto prostředí letos již pojedenácté defilovala na podiu Kamenité festu celá řada kapel, mezi kterými jsme měli tu čest býti i my, chlumečtí bardi. Slunné počasí a sympaticky zaplněný areál doplnily pohodovou atmosferu celé akce. Škoda jen, že čas vystoupení našich kamarádů z Traktoru byl určen na velmi pozdní hodinu, kdy naše „nice Ass“ uháněly směr Chlumec. Krásnou tečkou se za víkendovým maratonem stala návštěva čerpací stanice v Moravské Třebové, kde s námi kolem druhé hodiny ranní přišel prohodit pár slov sám Jarek Nohavica, vracející se z koncertu ve Svojšicích: „Chlapi, a kdo je lídr? Ty seš lídr “? zkoumal Jarek složení kapely, ukazujíc na Filipa. „ Ne, tajhle Luba“… „Aha, já podle těch vlasů“… A dále dedukujíce pravděpodobně podle bohatosti kštice pokračoval: „A ty seš zvukař, viď“? S mistrovou rukou na rameni jsem nesměle zaklepal prsty o stůl jako že klapečky. A chlapci, co si říkají kamarádi se chechtali ještě v autě. Inu, jak se říká, o sviňi v Komunále nezavadíš, i kdyby ses rozkrájel. Jak říká klasik: „Bylo tu fajn, ale už budu muset jít“; proto mi dovolte pro dnešek naše okénko zavřít, zatáhnout roletu a popřát Vám klidný zbytek noci a příjemné sny. Hezký večer, moji milí… Bárt