náhled publikace

„MEZEK”
Stíhací letoun Avia S/CS-199 v československém vojenském letectvu
The Avia S/CS-199 fighter plane in the Czechoslovak Air Force
2. díl / Vol. 2
Věnováno bývalým čs. letcům, pilotům a technikům, kteří sloužili na letounech S/CS-99/199.
Dedicated to the former Czechoslovakian aircrew, pilots and technicians who served on S/CS-199 aircraft
Miroslav Irra
Jakab
Poděkování autora
náleží především institucím a jejich pracovníkům, jejichž pochopení a vstřícnost umožnily studium
materiálů potřebných ke zpracování tohoto díla:
Vojenský ústřední archiv v Praze, zejména Dr. Pavel Minařík CSc., paní Alena Hrnčířová, Zuzana Pivcová,
pánové Vladimír Šlosar, Martin Dubánek a další,
dále pamětníkům, bývalým příslušníkům čs. letectva, z nichž obzvláštní dík náleží plk.v. v. ing. Josefu
Pavlíkovi, dalšími jsou pánové Soběslav Bílek (+), Miloš Bloudek, Zdeněk Brunclík, Josef Čejka (+), Břetislav
Čepelík (+), Josef Červenka, Zdeněk Červenka, Jan Dúbravčík, Václav Dvořák, Josef Falta, Milan Hanák,
Vladimír Hellebrant (+), Miroslav Hřebík, Jiří Chromec, Ota Janoušek, Ing. Miloslav John (+), Ing. Jiří
Kalivoda (+), Ing. Leo Kallista (+), Antonín Kalousek, Miloš Krejča (+), Ing. Metoděj Lengál, Ladislav
Matoulek (+), Josef Mihule, Míťa Milota, Miloslav Moráček, Miroslav Moudrý, Břetislav Nakládal, Ing.
Miloslav Neuberg, Jan Niesner, Jan Oberfalzer, Ing. Emil Padior, Antonín Potecký, Oldřich Prchal, Miloslav
Rezek (+), Václav Skála, Jaromír Smékal, Ludevít Solár (+), JUDr. Ing. Jiří Stuchlík, Ing. Jaroslav Šrámek, Ing.
Jiří Vtelenský (+), Jaroslav Zazvonil (+),
dále amatérští badatelé, letečtí nadšenci a ostatní, z nichž nutno vyzdvihnout zejména Josefa Krybuse a
Miloslava Přikryla, dále pánové Štefan Androvič (+), Zdeněk Bedřich, Jan Čadil, Jaroslav Farkaš, Jan Hartman,
Zdeněk Jíša, RNDr. Zdeněk Klíma, Pavel Kučera, Jaroslav Matoulek, Zdeněk Modlitba, Pavel Polách, Jaroslav
Popelka, RNDr. Mojmír Prokop, Jan Rail, Tomáš Soušek, Daniel Šmerda, Peter Šumichrást, Mgr. Bohuš Trnka
(+), Stanislav Vystavěl, Ivo Zetík.
Poznámka k fotografiím: protože u většiny dobových fotografií neznáme autory, je v závorce za popiskou
uvedena osoba nebo instituce, která foto poskytla. Pokud je znám autor, je to na tomtéž místě výslovně uvedeno.
Autor / Author
Překlad /Translation
Barevné kresby / Colour views
Výkresy / Drawings
Anglická jazyková korektura / Proof-reading
© IRRA Miroslav
LECKIE Ina
© VÁLKA Zbyněk
© ing. VAVŘINA Radek
LECKIE Jim
© Jakab Publishing, s.r.o, Nevojice, 2012
1. vydání / First edition
Vydal / Published by
ISBN 978-80-87350-09-6
Jakab Publishing, s.r.o
Nevojice 144
685 01 Bučovice, Czech Republic
e-mail: [email protected]
www.jakab.cz
Všechna práva vyhrazena - All rights reserved
No part of this publication may by reproduced or copied in any form electronic, electrical, chemical, optical, mechanical, photocopying or otherwise,
without prior written permission of the publisher or authors.
Výzbroj letounu a její použití
Airplane armament and its use
a) Hlavňové zbraně:
Guns and cannon
Oproti německému originálu Messerschmitt Bf 109G-10
byla hlavňová výzbroj S-199 zredukována o kanon MG 151/20
(čs. označení „vz. 151/20N“), uložený v přídi trupu a střílející
dutým nábojem vrtule. Motor M-211 totiž nebyl konstruován
pro uložení této zbraně a tudíž se S-199 musel bez ní obejít.
Zachována zůstala výzbroj dvěma kulomety MG 131 (čs.
označení „vz.131/13N“ – o jednotlivých typech trofejních
zbraní bude podrobněji pojednáno v dalším textu.“) uloženými
v přídi trupu nad motorem. V průběhu výroby byly ve výzbroji
letounu uplatněny další změny a úpravy. Na základě dosud
známých a publikovaných údajů a především dokumentu
„Přehled úprav prováděných na letounech S-199 v závodě
Avia“ (nyní se nachází pravděpodobně ve Státním oblastním
archivu Praha, fond Avia, s. p.), lze předpokládat, že výzbroj
S-199 byla plánována takto:
Výzbroj
Výroba Avia
Compared to the German original Messerschmitt Bf 109G10, the gunnery armament of the S-199 was reduced by one MG
151/20 cannon (classified as “vz.151/20N” in Czechoslovakia)
mounted in the nose and firing through the hollow propeller
hub. The M-211 engine was not designed to accommodate this
weapon and so the S-199 had to do without it. The remaining
armament comprised of two MG 131 machine guns (classified
as “vz.131/13N” in Czechoslovakia – a more detailed
description of individual types of acquired “trophy” weaponry
will be given later in this book) fitted in the nose of the plane
above the engine. In the course of production further changes
and alterations were made to the plane's armament.
The camera-gun was the trophy CG 45 type used in
Czechoslovakia under the classification “fotokulomet vz. 45”.
Unfortunately the extent of the plane's production with
Výroba Aero
Kusů
2x kulomet vz. 131/13N
v. č. 1-28, 40, 42-43
v trupu, bez fotokulometu
v. č. 281? 285? 288?
34?
2x kulomet vz. 131/13N
v trupu, fotokulomet
v. č. 53-80
v. č. 289-330?
70?
2x kulomet vz. 131/13N
v trupu,
2x kulomet vz. 17/7,9N
v křídle, fotokulomet
v. č. 44, 102 a výše
v. č. 331 a výše
249? (rozdíl celkového
počtu 543 vyrobených a počtů
s ostatními typy výzbroje)
2x kulomet vz. 131/13N
v trupu,
2x kanon vz. 151/20N
v křídle, fotokulomet
v. č. 29-39, 41, 45-52,
81-101
v. č. 282? 283? 284?
286? 287?
max. 190? (podle zásoby
380 kanonů vz. 151/20N
k 16.3.46)
Fotokulomet byl trofejní typ CG 45, u nás používaný pod
označením „fotokulomet vz. 45“.
Zda byl tento postup skutečně dodržen zůstává otázkou. V
materiálu fy Avia se totiž hovoří o úpravách, které již byly
provedeny, případně budou teprve provedeny, ovšem zda se tak
skutečně stalo v plném rozsahu, těžko říci. Podle zatím
publikovaných materiálů by měly být stroje v. č. 1 až 43 a 281
až 287 vyzbrojeny jen dvojicí kulometů vz. 131/13N, spolu s
několika dalšími, jak uvádí Oldřich Soukup v monografii S199 v L+K č. 5-6/1978. Poněkud zmatek do věci však vnáší
dokumentace o prodeji S-199 do Izraele v dubnu–květnu r.
1948. První dodávka deseti kusů byla vyčleněna z výroby
objednané MNO na základě jeho souhlasu a zpětně odprodána
výrobci. Šlo o již vyrobené a voj. správou převzaté letouny v. č.
30, 32, 33, 36, 37, 38, 42, 282, 286 a 287, které ve všech
dokumentech o této transakci vždy figurují s výzbrojí 2x vz.
131/13N a 2x vz. 151/20N, včetně munice ráže 13 mm a 20
mm. Té bylo pro každý letoun v první dodávce zahrnuto po 20
000 ks ráže 13 mm a 2 000 ks ráže 20 mm. Ve všech dokladech
jsou letouny uvedeny jako kompletní včetně výzbroje, takže
odpadá i možnost dodávky kanonů vz. 151N nezabudovaných
do letounů. To je tedy v rozporu s dosud prezentovanými
informacemi, ale vcelku v souladu s výše uvedenými údaji
firmy Avia (v případě kanonové výzbroje se týkají pouze
vlastní produkce, nikoli výroby u Aero), bohužel však až na
letoun v. č. 42, který by kanonovou výzbroj mít neměl.
Odpověď na tuto otázku neznám, je možné ji přičíst na vrub
změn prováděných v průběhu výroby.
Podobně je tomu také u dalších 15 S-199 požadovaných
Izraelem v červnu 1948. Ve všech dokladech o prodeji jsou
uváděny s výzbrojí dvou kulometů vz. 131/13N a dvou kanonů
vz. 151/20N, což skutečně odpovídá u strojů v. č. 88, 89, 90, 91,
individual types of armament is still not known precisely. From
photographs it is apparent, for example, that at some time plane
no.43 had version (v.) 17/7.7N wing-mounted machine guns,
although according to available information it should not have
had them. In February and March 1949, planes no.155 and 167
also had v.17/7.9 wing-mounted machine guns. We also know
that planes no. 185, 238 and 486 were also equipped with two v.
151/20N cannon. The question remains whether the planes
acquired these in production or whether, as Oldřich Soukup
states, planes produced without wing armament were later
fitted with either a pair of v. 17/7.9N machine guns or two
gondolas with v. 151/20N cannon. It is not known which
specific planes this applied to. In the case of cannon, this
generally took place in 1950, as until the end of 1949 only 78
sets of equipment for these cannon were supplied for
armament, of which 48 had to be used in a consignment for
Israel. It's possible that some planes equipped with two v.
17/7.7N machine guns were later re-fitted with v. 151/20N
cannon while in service.
The guns and cannon of captured aircraft formed the basic
element of aircraft armament in the Czechoslovakian (CS) Air
Force after 1948. In 1949 Regulation Mb-VIII-94 “Aircraft
Armament” was issued (later re-defined as MAT-LET-VI-211),
in which only armament of trophy origin is specified along with
other related trophy material, i.e. gun and bomb sights, aerial
photography instruments and other equipment for processing
aerial photographs. Of the captured weaponry the Regulation
refers to three types also used in the armament of the S-199:
Aircraft machine gun v. 17/7.9N:
Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 17
machine gun with a 7.92mm calibre, which for automatic fire
3
93, 94, 95, 96, 98 a 100. Zbývající letouny v. č. 302, 307, 310
a 311 vyrobilo Aero. O jejich plánované výzbroji nemáme
údaje a je zřejmé, že kanony ve výrobě obdržely (patnáctý
letoun v. č. 63 byl předán 2. ld jako náhrada za stroj zničený
při výcviku izraelských letců). Zde ale vyvstal ještě jiný
problém: bohužel v. č. 302, 307, 310 a 311 figurují i
vícenásobně v různých záznamech o jejich provozu u čs.
letectva z pozdější doby, což u žádného z ostatních
exportovaných nebylo nalezeno. Buď tedy bylo prodáno jen
11 letounů (což je dost nepravděpodobné), nebo místo
těchto čtyř byly prodány jiné, u nichž po převzetí z výroby
není znám žádný záznam o službě v čs.
letectvu, např. 65, 73, 283, 284, 290.
Částečně této možnosti nahrává záznam v
dokumentu fy Avia, kde je uveden export
produkce Aero, a sice v. č. 282, 283, 284, 286
a 287, což se v případě v. č. 283 a 284
diametrálně rozchází s dosud známými údaji
o prodeji do Izraele (viz např. L+K č.
15/1993 str. 39). Na základě tohoto se tudíž
lze domnívat, že stroje v. č. 302, 307, 310 a
311 skutečně prodány nebyly a místo nich
byly vyvezeny letouny v. č. 283, 284 a další
dva zatím neznámé, s kanonovou výzbrojí.
Třetí poněkud divoká možnost je, že by tato
v. č. byla z neznámých důvodů použita
znovu pro dodávky čs. letectvu, ale v tom
případě je otázka, proč jen u čtyř strojů? I
tento problém jsem nucen ponechat zatím
otevřen.
Bohužel stále není zcela přesně znám
rozsah produkce s jednotlivými typy
výzbroje, údaje uvedené v úvodní tabulce této pasáže je
nutno považovat za pouze spekulativní. Z
fotografií je např. zřejmé, že stroj v. č. 43
měl v blíže neurčené době v křídle kulomety
vz. 17/7,7N, ačkoli by je podle dosud
tradovaných informací mít neměl. Letouny
v. č. 155 a 167 v únoru a březnu 1949
kulomety vz. 17/7,9N v křídle také měly,
víme také, že v. č. 185, 238 a 486 měly
výzbroj dvou kanonů vz. 151/20N. Je ovšem otázka, zda ji
obdržely hned ve výrobě, neboť podle Oldřicha Soukupa
byly letouny vyrobené bez výzbroje v křídle během
pozdějších továrních oprav dodatečně opatřeny buď dvojicí
kulometů vz. 17/7,9N nebo dvěma vanami s kanony vz.
151/20N. O které letouny se konkrétně jednalo, není zatím
známo. Pokud jde o kanony, ve větším měřítku k tomu došlo
zřejmě až v r. 1950, neboť do konce roku 1949 bylo výrobě
dodáno jen 78 souprav výstroje pro tyto kanony, z nichž 48
muselo být součástí dodávek do Izraele. Je možné, že i
některé letouny vyzbrojené dvěma kulomety vz. 17/7,7N
byly v průběhu služby dodatečně přezbrojeny kanony vz.
151/20N. Nasvědčuje tomu žádost VBL ze 30.5.1950 o
dodání 16 souprav kanonů vz. 151/20N, kterými mají být
nahrazeny kulomety vz. 17/7,7N u 16 letounů BL, bohužel
není již doloženo, zda se tak skutečně stalo.
Trofejní letecké hlavňové zbraně se staly po r. 1948
základní nosnou součástí výzbroje letadel čs. letectva. V r.
1949 byl vydán předpis Mb-VIII-94 „Letecká výzbroj“
(později přeznačený na MAT-LET-VI-211), kde jsou již
uvedeny pouze zbraně trofejního původu a další související
trofejní materiál, tj. zaměřovače střelecké a pumové, letecké
fotografické přístroje a další příslušenství pro zpracování
4
uses the firing momentum with a short recoil, fitted with a
recoil intensifier. Initiation of the firing mechanism was
mechanical, via a striker. The gun was already part of
Luftwaffe armament before WWII. The last type of plane to
be produced with this armament was the Messerschmitt Bf
109F. After 15.03.39 production was transferred to the
Czech Armament Works in Strakonice. Supplies remaining
after liberation were used for the renewal of production of
trophy type aircraft. By 16.03.46 a stock of 300 units was
recorded. Unfortunately it is not possible to determine
whether these were all guns in storage or included guns
already in aircraft. In Regulation Mb-VIII-94 the gun is
recorded under the title e.g. “Aircraft machine gun 7.92mm
17aN”, where the lower case letter after the type number
Letecký kulomet vz. 17/7,9N, pozorovatelská verze (LMK, foto autor).
Aircraft machine gun v. 17/7.9N, observer's version (KAM, Photo: Author)
Letecký kulomet vz. 17/7,9N (Letectví č. 9/1946).
Aircraft machine gun v. 17/7.9N (Letectví (Flying) magazine no. 9/1946)
Kulomet vz. 17/7,9N v pouzdře pod křídlem letounu L-29 (OZL Č.
Budějovice).
Machine gun v. 17/7.9N in gondola under wing of L-29 plane (ARW Č.
Budějovice)
leteckých fotografií. Z trofejních zbraní jsou v předpise
uvedeny tři typy, použité i ve výzbroji letounu S-199:
Letecký kulomet vz. 17/7,9N:
Původně německý kulomet Rheinmetall-Borsig MG 17
ráže 7,92 mm, který pro automatickou střelbu využívá impuls
výstřelu s krátkým zákluzem hlavně, opatřené zesilovačem
zpětného rázu. Iniciace zápalky náboje byla mechanická
prostřednictvím úderníku. Ve výzbroji Luftwaffe byl již před
válkou, posledním vyráběným typem letounu s touto výzbrojí
byl Messerschmitt Bf 109F. Po 15.3.1939 byla jeho výroba
převedena do České zbrojovky ve Strakonicích, zásoby zbylé
po osvobození byly využity v obnovené výrobě trofejních typů
letadel. K 16.3.1946 bylo vykazováno zásoba 300 ks, z čehož
bohužel nevyplývá jednoznačně, zda jde o zásoby skladové
nebo včetně zbraní v letounech. V předpise Mb-VIII-94 je
uveden pod názvem např. „Kulomet letadlový 7,92mm 17aN“,
kde malé písmeno za typovým číslem označuje verzi podle
indicates the version according to use of the gun. A total of six
versions were produced:
Classification of versions using lower case letters was
adopted in the CS Air Force, the original German classification
was letters A to F. The weapon was used in the armament of the
S-199 from production no. 102 (Avia) and 331 (Aero), with one
gun mounted under each wing, from which it is evident that
these would be versions “e” and “f”. The ammunition supply
consisted of 300 rounds in a belt, stored in an ammunition
magazine next to the weapon. The machine guns were aligned
in such a way as to bring together the guns' lines of fire 400m in
front of the plane.
A rarity of its kind was the operational use of machine gun
v. 17/7.9N as late as the 1970s. In 1971 a total of 13 L-29
“Delfín” planes were apparently fitted with the guns and served
in air defence against so-called “slow targets”. In this activity
one L-29 even shot down a Polish An-2 plane in 1975 when its
crew attempted to fly over Czechoslovakia to Austria.
Verze
a
b
c
d
e
f
Napínání a spouštění
ruční
ruční
kulometným ovladačem EPAD
dtto
kul. ovl. EPAD a spušťadlem Esi
dtto
Podávání
pravé
levé
pravé
levé
pravé
levé
Poznámka
nastřelování mimo letoun
dtto
pro synchronizovanou střelbu z letounu
dtto
pro nesynchronizovanou střelbu z letounu
dtto.
Version
a
b
c
d
e
Cocking and firing
manual
manual
EPAD machine gun control
ditto
EPAD machine gun control
and Esi trigger
ditto
Feed
right
left
right
left
right
Note
non-plane use
ditto
for synchronised firing from a plane
ditto
for unsynchronised firing from a plane
left
ditto
f
určení zbraně. Celkem bylo vyráběno šest verzí:
Označení verze malými písmeny bylo používáno v čs.
letectvu, původní německé označení bylo písmeny A až F. Ve
výzbroji S-199 se tato zbraň objevila zřejmě od v. č. 102 (Avia)
a 331 (Aero), uložena po jedné v každé polovině křídla, z čehož
plyne, že by mělo jít o provedení „e“ a „f“. Zásoba munice
činila 300 nábojů v pásu, umístěném v
nábojové schránce vedle zbraně. Při
nastřelení se kulomety v letounu seřizovaly
tak, aby se výstřelné dráhy střel protínaly
400 m před letounem.
Raritou svého druhu je operační použití
kulometu vz. 17/7,9N ještě v 70. letech, kdy
v r. 1971 jím bylo vybaveno údajně 13
letounů L-29 „Delfín“, zařazených v
systému PVOS proti tzv. „pomalým cílům“.
V této činnosti dokonce jeden L-29
zaznamenal v r. 1975 sestřel polského
letounu An-2, jehož osádka směřovala přes
čs. území do Rakouska.
Letecký kulomet vz. 131/13N:
Původně německý velkorážný kulomet
Rheinmetall-Borsig MG 131 ráže 13 mm, se
stejným principem činnosti jako předchozí
typ MG 17. Náboje měly elektrickou
zápalku. Vznikl počátkem války, po
okupaci ČSR byl vyráběn českými
zbrojními podniky (Brno, Strakonice,
Vsetín), u nichž po válce zůstalo na 15 000
těchto zbraní. Kromě toho vykazovalo
Aircraft machine gun v. 131/13N:
Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 131 large
calibre machine gun with a calibre of 13mm, with the same
principal of operation as the preceding MG 17 type. Rounds
were fired electrically. It was developed at the beginning of
Nabíjení kulometu vz. 131/13N (J. Krybus).
Loading machine gun v. 131/13N (J. Krybus).
5
letectvo k 16.3.1946 v zásobách 116 ks v pilotním provedení
(pro pevnou zástavbu) a 20 ks ve střeleckém provedení
(pohyblivých). Byl vyráběn v počtu 12 verzí podle určení,
které jsou v předpise Mb-VIII-94 uvedeny např. jako
„Kulomet letadlový 13mm 131a2N“, kde „a2“ za typovým
číslem opět označuje verzi:
Verze
a2
b2
c2
d2
e2
f2
g2
h2
j2
k2
l2
m2
Napínání
ruční
ruční
pneumatické
pneumatické
elektrické ED 131L
elektrické ED 131R
ruční
ruční
elektrické ED 131R
elektrické ED 131L
ruční
ruční
WWII. After the occupation of Czechoslovakia it was
produced by Czech arms manufacturers (Brno, Strakonice,
Vsetín) where as many as 15,000 of these weapons remained
after the war. Apart from these the Air Force recorded (on
16.03.46) a supply of 116 of these weapons in pilot-operated
form (for fixed operation) and 20 weapons in gunneroperated form (movable). The weapon was produced in 12
versions according to use, which are recorded in Regulation
Mb-VIII-94 as e.g. “13mm Aircraft machine gun 131a2N”,
where “a2” after the type number again indicates version:
Spouštění
ruční
ruční
magnetické
magnetické
elektrické EA 131
elektrické EA 131
ruční
ruční
elektrické EA 131
elektrické EA 131
magnetické
magnetické
Podávání
pravé
levé
pravé
levé
pravé
levé
pravé
levé
pravé
levé
pravé
levé
Firing
manual
manual
magnetic
magnetic
electrical EA 131
electrical EA 131
manual
manual
electrical EA 131
electrical EA 131
magnetic
magnetic
Feed
right
left
right
left
right
left
right
left
right
left
right
left
Poznámka
+
+
++
++
Legenda:
+ s kontaktní deskou Fl 204820
++ s kontaktní deskou se zástrčkou Fl 204820.
Version
a2
b2
c2
d2
e2
f2
g2
h2
j2
k2
l2
m2
Cocking
manual
manual
pneumatic
pneumatic
electrical ED 131L
electrical ED 131R
manual
manual
electrical ED 131R
electrical ED 131L
manual
manual
Note
+
+
++
++
Key:
+ with FL 204820 contact panel
++ with FL 204820 contact panel with connector
Původní německé označení verzí bylo A2 až M2.
Zbraně ze zásob z válečné výroby nabídla Čs. zbrojovka
Brno vojenské správě ještě v r. 1945, když válečnou výrobu
zastavila až 6.11.1945. Jednalo se o 15 000 neúplných
kulometů, jejichž dokončení povolilo ministerstvo
průmyslu a přidělilo továrně materiál. Příslušenství k
dokončení (hlavně elektrické spouštěcí zařízení) bylo již
objednáno u Zbrojovky ing. Janeček Praha, Optikotechny
Přerov a ČZ Strakonice. Z důvodu přechodu na mírovou
výrobu žádala továrna
MNO o rozhodnutí,
zda tyto zbraně hodlá
využít a zda také
případně objedná další
výrobu, protože
výrobní zařízení má
být zlikvidováno a
případná obnovená výroba by pak byla dražší. V listopadu
1945 provedl VLÚ zkušební střelby z MG 131, při nichž
6
The original German classification of versions was A2 to
M2. In later years this weapon was used primarily in the
production of S-199 and C-3B planes as well as for
rearmament of B-36 planes of British origin. On S-199
planes it formed the standard armament of all machines
produced. Mounted above the engine it was a synchronised
weapon, probably of the “e2”, “f2”, “j2” or “k2” versions.
Precise identification is not possible from the sources
available. A supply of 250 rounds of ammunition was stored
Letecký kulomet vz. 131/13N (Letectví č. 9/1946).
Aircraft machine gun v. 131/13N (Letectví no. 9/1946).
bylo vystříleno 250 a poté 1000 ran. Funkce kulometu byla
bezchybná, pokud se vyskytly závady, byly způsobeny vadnou
municí. Opotřebení hlavně bylo zanedbatelné. Na základě toho
doporučil přednosta VLÚ plk. Dr. Ing. Karel Bucháček
dokončení a využití nabízených kulometů. Dne 4.12.1945
proběhly ve Vsetíně porovnávací zkoušky německého
originálního MG 131 a kulometu čs. výroby, při nichž čs.
výrobek byl hodnocen jako lepší. Vzhledem k zatímní
neujasněnosti budoucí výzbroje čs. letectva VL
zatím nevydalo definitivní stanovisko, pouze
7.1.1946 navrhlo, aby Čs. zbrojovka vyčkala
ještě půl až jeden rok, a pro tuto dobu aby jí byl
povolen export 10 000 kulometů a 5 000 aby
ponechala jako zálohu pro VL, které zatím z
tohoto počtu odebere 1 500 ks.
V dalších letech byla tato zbraň využita
především ve výrobě letounů S-199 a C-3B, a
také k přezbrojení letounů B-36 britského
původu. U S-199 byla standardní výzbrojí všech
vyrobených strojů s uložením nad motorem,
tudíž šlo o zbraně synchronizované, v provedení
pravděpodobně „e2“, „f2“, nebo „j2“, „k2“.
Přesnou identifikaci dostupné prameny
neumožňují. Zásoba 250 ks munice byla
uložena v nábojové skříňce v pásu.
U letounů ve výcviku v LVA a LU byly pro
odlehčení kulomety někdy vyjmuty, především
u strojů užívaných pro první samostatné lety
pilotních žáků, a otvory po hlavních byly zakryty. CS-199 byly
technicky způsobilé nést v přídi dvojici kulometů vz. 131/13N,
ale z výroby nakonec vycházely údajně bez výzbroje.
in belt form in an ammunition magazine.
With planes used in training at the MAA and AS the
machine guns were sometimes omitted to lighten the planes,
especially on planes used for trainee pilots' first solo flights,
and the openings for gun barrels were covered over. The CS199 was technically capable of carrying two v. 131/13N
machine guns in its nose, but in the end it was apparently
produced without armament.
Uložení kulometů vz. 131/13N v letounu S-199 (J. Krybus).
Fitting machine guns v. 131/13N in an S-199 plane (J. Krybus).
Zbrojíři při ošetřování kulometů vz. 131/13N (J.Krybus).
Armourers checking v. 131/13N machine guns (J. Krybus).
7
Aircraft cannon v. 151/20N:
Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 151
cannon with a calibre of 20mm, the most commonly used
aircraft cannon in the German Luftwaffe during WWII. It
was also used as a ground-based anti-aircraft weapon. This
weapon also made use of barrel recoil for automatic firing.
Letecký kanon vz. 151/20N:
Původně německý kanon Rheinmetall-Borsig MG 151
ráže 20 mm, nejvíce užívaný letecký kanon německé
Luftwaffe v době II. světové
války. Byl používán také jako
pozemní protiletadlový
prostředek. Také tato zbraň
využívala pro automatickou
střelbu zákluzu hlavně.
V
předpise Mb-VIII-94 byl Letecký kanon vz. 151/20N (Letectví č. 9/1946).
uveden jako „Kulomet letadlo- Aircraft cannon v. 151/20N (Letectví no. 9/1946)
vý 15/20mm 151aN“, kde malé
písmeno za typovým číslem
In Regulation Mb-VIII-94 it was recorded as “Aircraft
opět značí verzi podle určení. Existovalo šest verzí:
cannon 15/20mm 151aN”, where again the lower case letter
after the type number indicates the version according to use.
Six versions existed:
Verze
a
b
c
d
e
f
Střelba
synchronizovaná
synchronizovaná
nesynchronizovaná
nesynchronizovaná
nesynchronizovaná
nesynchronizovaná
Zapalování
elektrické
elektrické
mechanické
mechanické
elektrické
elektrické
Podávání
levé
pravé
levé
pravé
levé
pravé
Version
a
b
c
d
e
f
Firing action
synchronised
synchronised
unsynchronised
unsynchronised
unsynchronised
unsynchronised
Cartridge ignition
electrical
electrical
mechanical
mechanical
electrical
electrical
Feed
left
right
eft
right
left
right
Původní německé značení bylo písmeny A až F. V
závislosti na druhu zapalování byl použit závěr buď MZ
(mechanický) nebo EZ (elektrický).
Kromě vlastních kanonů vz. 151N se v trofejních
Uložení kanonu vz. 151/20N pod křídlem letounu S-199 (LMK, foto autor).
Fitting v. 151/20N cannon under wing of S-199 plane (KAM, Photo: Author).
zásobách nacházelo také na 500 střeleckých věží pro tuto
zbraň, ale čs. letectvo pro ně nemělo využitelný typ letounu
a tak zbraně z nich byly demontovány a využity samostatně.
Hlavní použití v čs. letectvu bylo ve výzbroji letounů S-199,
což však spadá až do období od r. 1949. Do 31.12.1949 bylo
pro výrobu S-199 dodáno pouhých 78 souprav výstroje
kanonu vz. 151/20N z celkem objednaných 200 souprav, což
bylo 17.1.1950 rozšířeno o dalších 180 souprav výstroje s
termínem dodání do 31.10.1950, ale 3.3.1950 byl termín
8
Nabíjení kanonu vz. 151/20N (J. Krybus).
Loading v. 151/20N cannon (J. Krybus).
posunut na prosinec 1950. Produkce S-199 s kanony vz.
151/20N tedy spadá především do let 1950-51 a podle počtu
objednaných souprav výstroje by jich mělo být vyrobeno 190.
S tímto údajem přesně koresponduje stav zásob kanonů vz.
151/20N k 16.3.1946 v počtu 380 ks. Montáží kanonů a tím
zvýšením hmotnosti se ještě zhoršily aerodynamické vlastnosti
S-199, zejména ve fázi nasazení na přistání, kdy byla nutná
vyšší rychlost než bylo jinak běžné.
Kanony v provedení pravděpodobně „e“ a „f“ byly
uloženy po jednom v aerodynamicky tvarovaném pouzdru pod
každou polovinou křídla se zásobou 135 nábojů v pásu. Při
nastřelení byly seřízeny stejně jako kulomety vz. 17/7,9N. Tato
zbraň byla využita také k přezbrojení bitevních letounů B-36.
The original German classification was letters A to F.
Depending on the type of ignition the classification ended with
either MZ (mechanical) or EZ (electrical).
Besides the actual v. 151N cannon, there were also around
500 gun turrets for this weapon among trophy stock. However,
the CS Air Force did not have a suitable type of aircraft on
which to use them, so the weapons were removed from the
turrets and used independently. Their main use in the CS Air
Force was in the armament of the S-199 plane, which falls into
the period after 1949. The installation of cannon and the
subsequent weight increase made the aerodynamic character of
the S-199 even worse, especially in the phase of approach for
landing, where the speed had to be higher than otherwise
normal.
Cannon, probably of versions “e”
and “f”, were mounted in aerodynamic
casings, one under each half of the wing,
with a supply of 135 rounds in belt form.
In aligning the weapons they were set up
in the same way as v. 17/7.9N machine
guns. This weapon was also used in
rearmament of the B-36 attack plane.
Ovládání zbraní na řídící páce.
Weapon controls on control stick.
Přehled takticko-technických dat hlavňové výzbroje letounu S-199:
Typ
Ráže (mm)
Hmotnost (kg)
Vz. 17/7,9N
Vz. 131/13N
Vz. 151/20N
7,92
13
20
11
16,4-19,7
36
Rychlost střelby
(ran/min.)
1 000
900
800
Úsťová rychlost
střely (m/s)
785
710-750
705-785
Délka náboje
(mm)
78,8
105,2
Hmotnost střely
(g)
12,8
32
Munice používaná pro hlavňovou výzbroj letounu S-199:
Zbraň/Typ
Ráže (mm)
Vz. 17/7,9N
Vz. 131/13N
zápalná-svítící
Vz. 131/13N
průbojná-zápalná
Vz. 151/20N
trhavá
Vz. 151/20N
zápalná
Vz. 151/20N
zápalná-svítící
7,92
13
Hmotnost
náboje (g)
nezjištěno
72
13
76
105,2
38
20
183
146,6
92
20
202
146,6
117
20
205
146,6
115
9
b) Aerial bombs
b) Letecké pumy
As with guns and cannon, the aerial bombs suitable for
the S-199 also came from wartime trophies. These German
bombs were equipped with electrical fuses and bomb release
was also electrical. This meant it was not possible to use
them in Soviet or British planes in the CS Air Force in which
the bomb release was mechanical. Considerable quantities
of German bombs remained on Czechoslovakian air bases,
both in complete form and as empty casings, so their use
presented no great material expense. However, their use in
1946-47 was somewhat problematic as the only planes in
service which could carry them were the C-2B and C-3B
Stejně jako v případě hlavňové výzbroje, také letecké
pumy vhodné pro S-199 pocházely z válečné kořisti.
Trofejní německé pumy byly vybaveny elektrickými
zapalovači a jejich odhoz se děl rovněž elektricky, a proto je
nebylo možno používat u sovětských a britských letounů čs.
letectva, u nichž byl odhoz pum mechanický. Německých
pum zůstalo na našich letištích značné množství jednak
kompletních, i pouze prázdných těl, takže jejich použití
nepředstavovalo žádný mimořádný materiálový výdaj,
avšak využitelnost v letech 1946-47 byla
poměrně problematická, neboť z tehdy
provozovaných letounů je mohly nosit pouze
cvičné C-2B a C-3B.
Německá Luftwaffe používala během
války pět základních kategorií leteckých
pum:
I)
Trhací (Sprengbomben)
II) Zápalné (Brandbomben)
III) Speciální (Sonderabwurfmunition)
IV) Skříně pro pumy (Abwurfbehälter)
V) Námořní pumy (See abwurfmunition).
Z nich čs. letectvo po válce počítalo s
využitím především pum trhacích, v omezeném rozsahu zápalných, speciálních a
skříňových. Tyto kategorie se dále členily na
další druhy, vyráběné v různých rážích. Ráže
je vždy udána číslem za označením druhu Pumy SC-70 zanechané Němci na letišti Planá, květen 1945 (Jč. muzeum).
pumy.
SC-70 bombs left by Germans at Planá air base, May 1945 (South Bohemia Museum).
.
I) Pumy trhací:
training planes.
1) s velkou trhací náplní (Grossladungsbomben). Byly
During WWII the German Luftwaffe used five types of
značeny písmeny SB (Sprengbombe). Čs. letectvo
aerial bomb:
zřejmě tyto pumy vůbec nevyužilo.
I) High explosive (Sprengbomben)
II) Incendiary (Brandbomben)
2) tříštivotrhavé, nebo též minové (Minenbomben).
III) Special (Sonderabwurfmunition)
Byly značeny jako SC (Sprengbombe Cylindrisch –
IV) Container (Abwurfbehälter)
trhací bomba válcová). Jsou tenkostěnné, náplň
V) Marine bombs (See abwurfmunition).
trhaviny činí cca 50% hmotnosti pumy. Označeny
Of these the post-war CS Air Force anticipated the use
jedním žlutým pruhem na těle stabilizace. Používána k
of primarily high explosive bombs with some limited use of
ničení pevných staveb, např. v čs. letectvu užívaná
incendiary, special and container bombs. These categories
puma SC 250 o délce 1,64 m a průměru 0,368 m. měla
are further divided into various types produced in different
trhací náplň 125 kg , tedy 50% celkové hmotnosti.
sizes. The size is always indicated numerically in the
Existovaly pumy SC 10, SC 50, SC 70, SC 100, SC 250,
classification of bomb type.
SC 500, SC 1000, SC 1800. Pumy SC 50, 70 a 250
mohly být opatřeny ocelovým nástavcem o délce 0,5 m,
I) High explosive bombs
který vniknutím do cíle stabilizoval pumu v místě
1) L a r g e c a p a c i t y h i g h e x p l o s i v e
dopadu a zamezil jejímu odstrčení různými vlivy před
(Grossladungsbomben). These were marked with the
výbuchem. Takto upravené pumy SC se pak značily
letters SB (Sprengbombe). The CS Air Force apparently
Stabo 50, Stabo 70 a Stabo 250. K 1.1.1950 se jen v
did not use these bombs.
muničních skladech ŠZ VI v Malackách nacházelo 4
160 ks pum SC 70 a 788 pum SC 250 (z nich 14
2) Fragmentation or mine bombs (Minenbomben).
neúplných bez stabilizátoru). Pumy SC 50 se dokonce v
Marked as SC (Sprengbombe Cylindrisch – cylindrical
ČSR nově vyráběly, např. 15.4.1950 bylo z požadavku
high explosive bomb). They were thin-cased, with the
VLT na 1000 ks pum přiděleno z výroby 530 nových SC
explosive content making up about 50% of the bomb's
50, SD 50 a SD 70, zbytek 470 ks byl z trofejních zásob,
weight, and were marked with a yellow stripe on the tail
včetně 207 ks SC 50. U nás byly značeny např. TPL 70
cone. The bombs were used for destroying fixed
(trhavá puma letecká ráže 70 kg).
structures. The SC250 used by the CS Air Force, for
example, was 1.64m in length and 0.368m in diameter,
3) tříštivé (Splitterbomben). Značeny jako SD (Sprengit had an explosive content of 125kg, which was 50% of
bombe Dickwandig – trhací bomba silnostěnná). Mají
its weight. The following versions of these bombs were
silnostěnné tělo, náplň trhaviny je cca 30% hmotnosti
produced: SC 10, SC 50, SC 70, SC 100, SC 250, SC
10
54
CS-199 neznámého výrobního čísla s označením 1. letky 4. lp v Plzni-Borech v letech 1951-54. Pro své označení byla 1. letka u pluku známa jako „na ho…“.
CS-199 of unknown production number, with markings of 1st Sqn. 4th AR in Pilsen-Bory in the years 1951-54. Due to its code marking, NH, 1st Sqn. was known in the regiment as “Na hovno” (“Not worth a damn”)
S-199.165 používala v r. 1952 1. letka 18. lp v Plzni-Borech. Dne 23.7.52 byl poškozen při VP u Trhových Dušníků v okr. Příbram, pilot npor. Vladislav Petráš.
S-199.165 was used by 1st Sqn. 18th AR in Pilsen-Bory in 1952. It was damaged on 23.07.52 during a forced landing at Trhové Dušníky in the Příbram region, piloted by Fg.Off. Vladislav Petráš.