Nejistá sezóna: Ekonomika v roce 2008

finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
I
Nejistá sezóna: Ekonomika
v roce 2008 David Marek
III
Důchody v Česku – bez krize
není ani reforma Ondřej Schneider
VI
Spoření ve státě českém
I
Dalibor Z. Chvátal
VIII Mateřská náruč našich bank
Jiří Fišer a Jan Krejčí
X
Hip hip hypotéka!
Dalibor Z. Chvátal
XI
Umějí naše děti zacházet
s penězi? Viktor Vojtko
XIII Druhý dech životního pojištění
Dalibor Z. Chvátal
XIV Jak si ochočit burzu
Roman Koděra
Vladimír Vávra
foto Isifa
XVII Desatero investora
Nejistá sezóna:
Ekonomika v roce 2008
David Marek
Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí. Nejen fyzika, ale i ekonomie se musí potýkat s nestálostí věcí – a letos
to platí dvojnásob. Kdo by se nadál, že se krize méně kvalitních hypoték v jedné zemi rozlije po finančních
trzích celého světa, že se během šesti měsíců v USA sníží úrokové sazby o celé tři procentní body a centrální
banka Fed sáhne ke krokům, které naposledy použila před sedmdesáti lety? Kdo by čekal, že padne pátá
největší americká investiční banka a že strach a nedůvěra zničí či vážně poškodí některé nejnovější kouty
finančního světa? A za těchto podmínek chcete jasné odpovědi? Kdyby existovaly, nestřídaly by se hluboký
pesimismus s bezbřehou euforií na burzách v zámoří i na Starém kontinentu v řádu dní a někdy i hodin.
II
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
Divoký začátek
Letošní rok světové ekonomy mnohým překvapil.
Po několika měsících od propuknutí hypoteční
krize, kdy akciové trhy váhaly s konečným rozhodnutím o tom, zda americká ekonomika upadne
do recese či nikoli, se v lednu rozhodly vsadit na
horší kartu. Index S&P 500 v průběhu ledna klesl
o 6,1 %, Nasdaq o 9,9 %. Evropa dostala ještě
větší zásah: DJ Stoxx 50 ztratil 13,8 %.
Ve středoevropském regionu nejvíce krváceli
investoři na pražské burze, kde index PX klesl
o 17,4 %. Polský WIG 20 ubral 14,6 %, maďarský
BUX 10,5 %. Tento vývoj potvrzuje hypotézu, že
finanční trhy USA a Evropy jsou úzce provázané
(financial coupling). V průběhu února a března
byla situace jako na houpačce. Index volatility
akciových trhů v USA (přesněji index kolísavosti
nebo nestálosti indexu S&P 500) vystoupil na nejvyšší hodnoty za posledních pět let.
Volný pád
Úvahy o stavu bankovního sektoru nejdříve ovlivnila informace o potížích pojistitelů dluhopisů
a CDO, tedy zajištěných dluhových obligací.
Agentura Fitch Ratings dvěma z nich snížila rating,
S&P a Moody’s o podobném kroku uvažovaly.
Pokud by se tak stalo, musely by banky odepsat
další desítky miliard dolarů, které dosud považo-
valy za bezpečně pojištěné. Další zhoršení bilance
finančních ústavů by znamenalo ještě opatrnější
přístup k poskytování úvěrů s dopadem na investiční aktivitu firem i útraty domácností podporované
hypotékami a úvěry z kreditních karet. To se
naštěstí prozatím nestalo. Na řadu ovšem přišly riskantní hedgeové fondy, zvláště ty, které operují
s velkou finanční pákou a ještě navíc na trhu se
sekuritizovanými hypotékami (tj. hypotékami transformovanými na cenné papíry). První velkou obětí
na tomto bitevním poli se stal Carlyle Capital. Jen
pár dní trvalo, než krach tohoto fondu stáhl ke dnu
i jeho největšího věřitele. Zvěsti o nedostatku likvidity, které začaly kolovat po trhu, stály život,
respektive existenci Bear Stearns, pátou největší
americkou investiční banku. Její akcie nejdříve
klesly ze 60 na 30 dolarů, hektické námluvy
s JPMorgan Chase pak dokonce skončily na ceně
2 dolary za akcii. Celková cena investiční banky po
všech finančních kotrmelcích činí asi 240 milionů
inzertní příloha časopisu RESPEKT
dolarů, ačkoli jen hodnota budovy Bear Stearns na
Manhattanu dosahuje přibližně 1,1 miliardy dolarů.
ně mírným zpomalením růstu, mohla by česká
ekonomika i nadále počítat s tím, že jí bude za
tohoto stavu růst vývoz.
Recese na dohled
Po této sérii událostí se na finančních trzích přestala řešit otázka, zda v USA přijde recese,
a nastoupily dohady o tom, jak hluboká a dlouhá
tato recese bude. Obavy prohloubila negativní
indikace poskytnutá posledními makroekonomickými čísly v čele s podstatně nižším růstem HDP
Spojených států ve 4. čtvrtletí loňského roku, rostoucím počtem žádostí o dávky v nezaměstnanosti
a klesajícím počtem nově vznikajících pracovních
míst, poklesem maloobchodních tržeb a průmyslové
výroby, negativními informacemi o prodejích
domů, a především dále klesajícími cenami rezidenčních nemovitostí a stoupajícím počtem
nesplácených hypoték, které to vše loni v létě
odstartovaly. Recesí se zpravidla myslí pokles
HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích.
Otázkou je, jaký bude výkon americké ekonomiky
za celý rok. Mezinárodní měnový fond snížil svůj
odhad růstu americké ekonomiky v letošním roce
z 1,9 na 1,5 %. V loňském roce se HDP v USA zvýšil o 2,2 %. Podle prognózy OECD letos zpomalí
tempo růstu HDP na 1,4 %, přičemž v prvním
čtvrtletí by se měl HDP zvýšit pouze o 0,1 %,
v druhém dokonce stagnovat.
Otazník visí nad tím, jak dopadne zpomalení
v zámoří na Evropu. Obvykle vede snížení růstu
HDP v USA o 1 procentní bod ke zpomalení růstu
eurozóny o 0,2–0,3 procentního bodu. Nicméně
hodnoty ekonomických indikátorů zveřejňované
v eurozóně nenabízejí tak chmurný obraz jako
americká data. V posledních týdnech se eurozóna
naopak dočkala výsledků, které často překonaly
očekávání finančních trhů (v této souvislosti
se mluví o hypotéze economic decoupling).
V případě eurozóny MMF snížil odhad letošního
růstu HDP z 2,1 na 1,6 %. Podle OECD by eurozóna letos měla zvýšit svůj výkon o 1,9 % po loňském růstu HDP o 2,6 %.
České dozvuky
Nestálé počasí na finančních trzích ve světě
a obavy z recese v USA prozatím v ČR postihují
pouze akciový trh a kurz koruny, na niž působí
výkyvy v averzi k riziku. Na přelomu roku dolehly
nedůvěra a vysychající likvidita na mezibankovních trzích i na úrokové sazby. Spolu se vzestupem dolarových, librových a eurových sazeb
LIBOR se nahoru pohnuly i jejich české protějšky,
tedy sazby PRIBOR.
Vazba české ekonomiky na USA je poměrně
omezená, podíl obchodu s USA na celkovém
objemu českého zahraničního obchodu činí jen
3 %. Česká ekonomika ovšem silně závisí na eurozóně, kam směřuje 57 % vývozu z ČR. Pokud by
se skutečně podařilo Německu a dalším zemím
eurozóny zvládnout obtížné období pouze relativ-
Inflační spiknutí
Na české hospodářství však doléhá další problém:
inflace. Ta letos ukrojí z růstu mezd větší krajíc
a zpomalení růstu reálného disponibilního důchodu domácností negativně ovlivní spotřební výdaje
domácností. Inflace se v lednu zvýšila na 7,5 %
a dosáhla nejvyšší hodnoty od listopadu 1998. Do
inflace se nečekaně rychle projevila změna snížené sazby DPH, která popohnala inflaci v cenách
potravin. Ta již tři měsíce dosahuje dvouciferných
hodnot. Vysoká inflace je však dílem souhry
mnoha faktorů. K vysokým cenám potravin, ropy
a energií se připojily změny regulovaných cen,
reforma daní, poplatky ve zdravotnictví, rychlý růst
ekonomiky a klesající nezaměstnanost. Proti české
inflaci se snad nemohlo spiknout více faktorů.
Mírné přibrzdění
Naštěstí vstoupila česká ekonomika do obtížného
období v solidní kondici. Její výkon v závěru loňského roku významně převyšoval dlouhodobý
potenciál. Mezera výstupu, tedy rozdíl mezi současným výkonem ekonomiky a jejím potenciálem,
se rozšířila na 1,8 % (spočítáno metodou produkční funkce). Potenciální výstup nyní roste tempem 5,3 %, z toho 3,8 procentního bodu připadá
na růst produktivity výrobních faktorů, 1,2 procentního bodu na zvýšení objemu fixního kapitálu
a 0,3 procentního bodu na růst zaměstnanosti.
Po dosazení aktuálních odhadů hospodářského růstu v USA, eurozóně, Slovensku, Polsku
a Maďarsku do funkce českého vývozu a při zohlednění vlivu inflace na reálné tempo růstu mezd
a spotřebitelské výdaje lze očekávat zpomalení kvapíku české ekonomiky. Její výkon by se mohl letos
zvýšit zhruba o 5 % po loňském růstu o 6,5 %. Tento
scénář ovšem závisí na předpokladu, že se finanční
trhy vypořádají s hypoteční krizí bez dalších hlubokých propadů, recese v USA bude krátká a mělká
a Evropu poznamená jen mírně. A to jsou předpoklady stále ještě dosti nejisté.
David Marek
Autor článku je hlavním
ekonomem, vedoucím
oddělení analýz a členem
představenstva Patria Finance.
V letech 1997–1998 byl odborným pracovníkem
v Institutu ekonomie České národní banky,
poté přešel na odbor měnové politiky ČNB.
V letech 1999–2000 pracoval v oddělení
analýz finančních trhů České spořitelny.
Od roku 2000 působí v Patrii Finance.
Je členem České společnosti ekonomické.
IV
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
Důchody v Česku
– bez krize není ani reforma
Ondřej Schneider
Český důchodový systém představuje standardní,
tzv. „zralý“, průběžně financovaný systém, srovnatelný
s důchodovým systémem řady evropských států.
Na důchody platíme přibližně 9 % našeho HDP,
odvádíme 28 % z mezd a do důchodu chodíme
okolo šedesátky. Zatím.
České republice se zvyšuje průměrný věk
dožití a zároveň klesá počet narozených
dětí, což pomalu, ale jistě mění finanční
strukturu systému. Podíl plátců pojištění
a příjemců důchodu se změní z dnešního poměru
3:1 na 2:1 již v roce 2020. Schodek důchodového
systému se v roce 2020 dostane až k úrovni 4 %
HDP a během příštích dvaceti let se tak nashromáždí dluh vyšší než 30 % českého HDP v roce
2020. To není zrovna lákavá představa.
Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že se
český důchodový systém vyhnul větším krizím či
finančním problémům. Důchody nejsou nijak
závratné (výše průměrného důchodu byla na
konci února 9 111 Kč, což odpovídá 42 % průměrné mzdy), ale na živobytí stačí, chodí včas
a pravidelně. Všechny politické strany se zaklínají
tím, že jakkákoliv změna nesmí ohrozit dnešní
3 miliony důchodců (a jejich cenné volební hlasy).
V
Do důchodu v devětašedesáti?
Státem spravovaný průběžný důchodový systém
má jednu nespornou výhodu. Pomocí úpravy
parametrů se, alespoň teoreticky, může docela
rychle vyrovnat s jakýmkoliv demografickým vývojem. Manipulovat lze se třemi hlavními parametry:
podílem důchod/mzda, sazbou odvodů do systému a věkem odchodu do důchodu.
Odvody na důchodový systém, dnes ve výši
28 % mzdového základu, jsou mezi nejvyššími
v Evropě. Aby však zvládly financovat zvyšující se
nároky, musely by se zvýšit až na 37 % v roce
2020. Takové zvýšení odvodů, tj. de facto daní,
by však výrazně zasáhlo oficiální trh práce
a vedlo ke zvýšení podílu šedé ekonomiky
i oficiální nezaměstnanosti. Ve skutečnosti by
tedy zvýšení sazby spíš prohloubilo schodek
důchodového systému.
Budoucí vlády se mohou snažit vyhnout zvyšování daní a zvolit cestu postupné eroze důchodů.
V současnosti je poměr důchodu a čisté mzdy
zhruba 67 %. Tento poměr by se musel snížit pod
úroveň 50 % v roce 2020. Šlo by o tak výrazný
pokles, že by se řada důchodců zřejmě kvalifikovala pro jiné sociální podpory a schodek důchodového systému by se tak jen přesunul v rámci
sociálního systému jinam.
Poslední možností je posouvání věku pro
odchod do důchodu tak, aby se neměnil podíl
důchodců a pracujících, jak navrhuje česká vláda.
Pokud se jí podaří prosadit odchod do důchodu
v 65 letech, mělo by to stačit na několik roků. Ale
již v roce 2020 by bylo třeba jít až na hranici 69 let.
Vzhledem k pokroku v lékařství a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva by ani taková hranice
nemusela být nedosažitelná, ale politicky je to
neschůdná cesta.
Systematická reforma
Česká společnost tedy stojí tváří v tvář důsledné
důchodové reformě. Na základě zahraničních
zkušeností si lze jen těžko představit úspěšnou
reformu bez zapojení soukromých úspor. Alespoň
na část důchodů by si lidé měli spořit sami, pomocí soukromých penzijních fondů. Soukromé spoření nabízí vyšší zhodnocení ukládaných prostředků
a poskytuje tak do budoucnosti šanci financovat
vyšší důchody při nižším odvodovém zatížení
zaměstnanců. Na dnešní úroveň důchodů by stačilo spořit si v soukromém systému po dobu čtyřiceti let 14 % mzdy, tedy přesně polovinu dnešních
odvodů. Pokud bychom ukládali 28 % mzdy, kte-
rou dnes odvádíme na důchodové „pojištění“, činil
by důchod po čtyřicetileté pracovní kariéře 135 %
průměrné čisté mzdy.
Na stáří si samozřejmě již dnes miliony lidí spoří,
a to dobrovolně. Dobrovolné úspory jsou výhodné
tím, že nevyžadují masivní státní finanční podporu
ani tak drakonickou regulaci jako povinný systém.
Reforma spoléhající na dobrovolné úspory by však
vyžadovala konzistentní a vytrvalou vládní kampaň, která by přesvědčila obyvatelstvo, že soukromé úspory budou skutečně potřeba a že státní
důchodový systém bude jen záchrannou sítí pro
nejchudší. To si lze v Česku jen těžko představit –
doposud všechny vlády, levicové i pravicové, zvyšovaly důchody více, než podle zákona musely,
a voliči to od nich očekávají i v budoucnosti.
Reformátoři proto nejčastěji navrhují ustanovit
povinnost ukládat si na důchod u penzijního fondu
část mzdy. První zemí, která tuto reformu provedla a která jí dala jméno, je Chile. V poslední dekádě však následovala řada dalších zemí
(Maďarsko, Polsko, Mexiko, Švýcarsko, Švédsko,
Slovensko...). Ve všech těchto zemích provází
zavádění reforem široká diskuse, nicméně nikde
nedošlo ke kolapsu systému či k odmítnutí reforem ze strany obyvatel.
Rozsah tzv. druhého pilíře (tj. soukromých úspor
na důchod) se v různých zemích liší: někde je dominantní (Chile, Nizozemí), někde spíš doplňkový
(Švédsko). Penzijní fondy jsou všude regulované, ale
vždy dosahují lepšího zhodnocení, než jaké nabízí
státní průběžný systém. Hlavní výhoda systému soukromých úspor je odolnost vůči demografickému
vývoji: každý si spoří na svůj vlastní důchod,
a nemůže tedy dojít k nepoměru mezi plátci daní
a důchodci jako v systému průběžného financování.
V
Reformy musí být flexibilní
I Česko se bude muset rozhodnout, zda bude spoléhat na zázrak
a zachová jen dominantní důchodový systém založený na průběžném
financování (doplněný nedostatečně funkčním penzijním připojištěním),
anebo zda se rozhodne pro zavedení dalšího principu financování důchodů. Pokud má jít o smysluplnou změnu, je potřeba začít šetřit alespoň na
část budoucích důchodů.
Jednu variantu reformy představuje polský přístup: všichni občané starší padesáti let zůstávají v dnešním systému a nic se pro ně nemění.
Naopak lidé mladší třiceti let jdou povinně do nového, kombinovaného
systému a část svých odvodů (např. 10 % mzdy) si spoří u jednoho
z licencovaných (a regulovaných) fondů. Lidé mezi 30 a 50 lety si mohou
vybrat, zůstanou-li ve starém systému, nebo přejdou-li do nového. Tak se
zachovají „jistoty“ dnešní starší generace a zároveň se vytvoří úspory pro
financování důchodů dnešních mladších ročníků. Cenou za tuto reformní
strategii je přechodný deficit důchodového systému, v němž rychle klesne
počet plátců.
Druhá varianta reformy, zřejmě bližší české vládě, vychází
z částečného vyvázání z dnešního průběžného systému (tzv. „opt-out“).
Stát by těm, kteří by se přihlásili, snížil odvody na důchody z dnešních
28 % na např. 18 % a za to by jim poskytl garanci jen minimálního
příjmu ve stáří. Zbývajících 10 % mezd by si lidé mohli spořit u některého
penzijního fondu s tím, že si úspory mohou vybrat jen v okamžiku odchodu do důchodu ve formě doživotní renty. Ti mladší a s vyššími příjmy by
nabídky pravděpodobně využili, protože by si tak naspořili na vyšší
důchody. Starší, opatrnější a hůře placení zaměstnanci by s přechodem
váhali. Při této variantě reformy nemusí vznikat velký deficit a efekty
důchodové reformy se projeví dříve. Systém však bude nerovnoměrnější:
bohatší občané státu „utečou“ a zajistí si vysoký důchod sami soukromými úsporami. Vzhledem k tomu, že se tak již stejně děje, nejde zřejmě
o příliš velkou nevýhodu této varianty.
Hlavní je rozhodnout se!
Ať už se rozhodneme jakkoliv, čím dříve k rozhodnutí dojde, tím lépe. Je
úplně vedlejší, zda důchodovou reformu označíme nálepkou radikální,
liberální či solidární. Hlavní je rozhlédnout se po okolních státech, zjistit,
co se osvědčuje v zemích s podobnými problémy, jako máme my, a pak
to použít.
Nejzásadnější kritérium důchodové reformy je jediné: slušné, bezpečné důchody pro seniory a vypočitatelná a únosná zátěž pro zaměstnané.
Důchodový systém bude správně nastaven tehdy, když nebude způsobovat obrovské schodky ve veřejných rozpočtech a když bude umožňovat všem lidem rozhodovat se co možná nejflexibilněji, kdy a za jakých
podmínek chtějí odejít do důchodu.
Absolutně nezbytnou podmínkou pro jakoukoliv důchodovou reformu
v ČR je diskuse a pochopení rozsahu problému ze strany veřejnosti
a politiků. Bez toho nelze začít vážně uvažovat o reformních variantách
a debatovat o jejich přednostech a nevýhodách. Čas je však vzácný
a debata musí spět k závěru. Reforma sice bude trvat dekády, ale začít
musí brzo.
Ondřej Schneider
Autor článku je docentem ekonomie na Institutu
ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity
Karlovy. V současné době hostuje v Center for
Economic Policy Analysis ve Washingtonu, DC. V letech
1998–2001 byl hlavním ekonomem Patria Finance.
inzerce
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
VI
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
Spoření ve státě českém
Dalibor Z. Chvátal
Spořicí účty versus záložny
Reklamy finančních společností nás přesvědčují k investování. Kdo
neinvestuje, není „in“. Češi však odjakživa patřili spíše mezi spořivější
národy – v rozhazování peněz jsme prostě vždy byli opatrní. Opatrnost
je překážkou využívání lákadel v podobě dostupných úvěrů, ale spořicím
produktům se opět začíná dařit. Zvláště vlivem poklesu tržní hodnoty akcií
a zvýšení úrokové sazby Českou národní bankou zažívá spoření nový vzestup.
Požírači peněz
Spoření na vkladní knížku má u nás tradici již
z dob První republiky. Mohou za to ještě poměry
z bývalého Rakousko-Uherska (konečně vkladní
knížky dodnes patří mezi oblíbené spořicí produkty v Německu a Rakousku). Po druhé světové
válce byla právě vkladní knížka velmi oblíbenou
formou spoření pro běžné občany. To umocňovala i Československá státní spořitelna jako tehdy
jediný finanční ústav dostupný pro všechny.
Ta vkladní knížky podporovala různými soutěžemi,
losy a pravidelnými výhrami. Žádané byly zejména tzv. výherní vkladní knížky, pro něž se pravidelně losovalo poslední šestičíslí všech knížek.
Kromě prémie v podobě vyššího úroku mohl
výherce obdržet další prémii odvislou od výše
vkladu. Tyto vkladní knížky existují dodnes.
Jenže vstup do Evropské unie způsobil menší
revoluci i ve vkladních knížkách. Banky se musely
přizpůsobit platné legislativě a zrušit anonymní
vklady jako opatření proti praní špinavých peněz.
Zrušení anonymních vkladů neznamená, že o ně
vkladatel přijde, pouze je banky od roku 2003
neúročí. V České republice má nejvíce vkladních
knížek tzv. na heslo Česká spořitelna a celkový
objem prostředků na nich činí asi tři miliardy.
Dnes se s vkladní knížkou setkáte jen výjimečně. Kromě České spořitelny ji nabízí pouze
Poštovní spořitelna, Volksbank a Waldviertler
Sparkasse von 1842. Ostatní banky je postupně
z nabídky stáhly a nyní už jen dobíhají dříve uzavřené smlouvy. Je to logický stav – Poštovní spořitelna má jasně stanovenou svoji klientskou segmentaci a ostatní jmenované banky mají rakouské
kořeny. Starší generace, která je konzervativněji
zaměřena a pro niž jsou tyto produkty určeny,
pomalu (se vší úctou) vymírá a zbývající starší
občané už tuší, že vkladní knížky jsou passé
a nejsou schopné konkurovat moderním finančním
produktům v podobě spořicích účtů (či speciálních termínovaných vkladů, budeme-li trvat na
konzervativním způsobu spoření).
Vkladní knížka a termínovaný vklad jsou
v dnešní době zbytečným požíračem peněz
a kromě vydávající finanční instituce
nepřinášejí užitek nikomu.
Podobný osud jako vkladní knížky stíhá
i termínované vklady. Podle nabídky úrokových
sazeb, které jsou v současné době k dispozici,
je podmínkou pro získání úroku nad 3 % zavázání se na dva a více roků. Reklamní kampaně
finančních institucí používají kouzelné slovo
„až“ – nabízejí úroky vysoké až 3,5 % při vkladu převyšujícím například milion českých
korun, se závazkem čtyřiadvacetiměsíční výpovědi. Pro běžného střadatele bezpředmětná
nabídka.
Přesto se spoření daří. Mohou za to dva fenomény: renesance spořicích účtů a renesance družstevních záložen. Za zvyšující se sazby spořicích
účtů vděčíme hlavně konkurenčnímu boji bank
o běžné střadatele. Po zvýšení úrokových sazeb
centrální bankou čtyři banky odstartovaly boj o to,
kdo má nejvyšší sazbu na spořicím účtu. Prvenství
jedné banky se udrží zhruba pár týdnů a pak je
pokořeno bankou jinou. A tak pořád dokola, rozumějte výš, až se nabídka úrokových sazeb spořicích účtů ustálila na 3–3,5 % ročně. S ohledem na
okamžitou likviditu takto uložených finančních
prostředků nemá smysl udržovat termínované
vklady či vkladní knížky, navíc hůře úročené.
Ve druhém případě se začala znovu obnovovat
důvěra v české družstevnictví. Toho využily tři
největší družstevní záložny, které přizpůsobily
nabídku současným trendům. Spořicí účty
u záložen jsou nastaveny podobně jako u jejich
bankovní konkurence. Ovšem nabídka termínovaných vkladů a vkladních knížek u záložen úrokově
několikanásobně převyšuje banky a je tak dobře
cílenou nabídkou zvláště na starší občany, kteří
slyší na výši úrokové sazby. Že se družstevnictví
daří a strach z krachů devadesátých let opadl,
vyplývá z tiskové zprávy Asociace družstevních
záložen, která se chlubí nárůstem vkladů členů
o 29 % za první tři čtvrtletí roku 2007.
Lze bez nadsázky očekávat, že v následujících
měsících bude nové zakládání termínovaných
vkladů stagnovat; totéž čeká vkladní knížky.
To odpovídá i grafu úrokových sazeb MFI, podle
nějž je v druhé polovině loňského roku patrný
Domácnosti celkem (rezidenti)
– vklady podle časového a druhového hlediska (Kč)
Úrokové sazby MFI
– nové obchody (sazby a objemy)
2,8
250 000
2,6
225 000
2,4
200 000
2,2
175 000
2,0
150 000
1,8
125 000
1,6
100 000
1,4
75 000
1,2
50 000
1,0
I.
■
■
■
■
■
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
(1.2) S dohodnutou splatností – sazba (% p.a.)
(1.3) S výpovědní lhůtou – sazba (% p.a.)
(1.3.2) Nad 3 měsíce – sazba (% p.a.)
(1.2.1) Do 2 let včetně – sazba (% p.a.)
(1.3.1) Do 3 měsíců včetně – sazba (% p.a.)
Zdroj: ČNB
IX.
X.
XI.
XII.
2007
25 000
0
I./2001
I./2002
I./2003
I./2004
I./2005
■ Vklady ve stavebním spoření se splatností
■ Vklady ve stavebním spoření s výpovědní lhůtou
Zdroj: ČNB
I./2006
I./2007
7. 4.– 13. 4. 2008
pokles střednědobých termínovaných vkladů.
Právě tehdy začaly stoupat úrokové sazby spořicích účtů a zvyšování úrokových sazeb donutilo
konzervativní střadatele k rychlému přesunu na
spořicí účty. K opětovnému růstu obliby spořicích
účtů pomohla i neklidná situace na akciových
trzích – mnoho investorů v obavě z prodělku akcie
prodalo a volné finanční prostředky uložilo na spořicí účty s jistým tříprocentním a vyšším úrokem.
Posbírejme rodná čísla
„Vy ještě nemáte stavební spoření na vašeho malýho?“ – „Ne, nemám. A mít nebudu.“ Při současné
rostoucí inflaci, nižší státní podpoře, nízkém úroku
z vkladu stavebního spoření a šestileté době
vázaného vkladu je stavební spoření uzavřené
na všechna rodná čísla v rámci domácnosti značně neefektivní. Doba, kdy se vyplatilo využít všechna rodná čísla v rodině, uzavřít smlouvy a vysát
státní podporu, je pryč. I samotné stavební spořitelny přiznávají stagnaci počtu nově uzavíraných
smluv a začínají své aktivity soustřeďovat do nabídky přidaných služeb, jako je poradenství, prodej
podílových fondů, specializovaných úvěrových produktů konkurujících bankovním úvěrům atp. Pokles
nově uzavíraných smluv o stavebním spoření je
patrný z grafu typů vkladů (červená křivka). Opět je
inzertní příloha časopisu RESPEKT
to důsledek nižší státní podpory, velmi dobré
dostupnosti hypoték a lepšího zhodnocení finančních prostředků v jiných finančních produktech.
Na stará kolena
Penzijní připojištění dnes u nás mají téměř čtyři
miliony občanů. Toto úctyhodné číslo svědčí
o zájmu obyvatel ČR o kvalitní život v důchodu.
Anebo jde spíše o zájem o příspěvek od státu či
zaměstnavatele? Penzijní fondy rovněž stojí před
problémem, a tím je nemožnost vyššího zhodnocení finančních prostředků účastníků připojištění.
Současná sešněrovaná legislativa neumožňuje
zvolit rizikovější, a tím i výnosnější způsoby, jak
zhodnotit prostředky pojištěnců. Dnešní průměrné
zhodnocení penzijních fondů okolo 2,5–3 % ročně
není žádné terno a mít penzijní připojištění je zajímavé jedině tehdy, když k jeho existenci motivuje
zaměstnavatel svým významným příspěvkem,
který činí podle Asociace penzijních fondů
v průměru 535 korun měsíčně.
Svázané ruce penzijních fondů jsou inspirací
pro investiční společnosti. Penzijní připojištění je
pro mladé klienty neefektivní, což podnítilo vytvoření agresivnějších možností přilepšení na stáří, i bez
státního příspěvku. V dnešní nabídce finančních
produktů najdeme i tzv. fondy životního cyklu,
finance
VII
které mají lépe zhodnotit finanční prostředky i za
cenu většího rizika. Toto „spoření s rizikem“ má
motivovat mladší generaci k myšlení na důchod.
Počátkem devadesátých let byl vrcholem možností spoření termínovaný vklad v bance a k tomu
vkladní knížka, dnes je k dispozici podstatně širší
spektrum investičních produktů. Neklidné akciové trhy, rovná daň snižující výhody odpočtu vyšších plateb penzijního připojištění, dlouhé vázané
doby termínovaných vkladů s mizernými úroky
a možnost sáhnout na peníze kdykoli zvyšují
zájem o jednoduché a úrokově efektivní finanční
produkty, kterými jsou spořicí účty. Můžeme očekávat, že konkurence finančních institucí v tomto
ohledu ještě přitvrdí; prostor pro vyšší úrok stále
existuje. Pro konzervativní střadatele je to jen
dobře.
Dalibor Z. Chvátal
Autor článku je šéfredaktorem
finančního serveru Měšec.cz.
Od poloviny roku 2005 vedl
finanční server FinExpert
a pracoval jako zástupce šéfredaktora
časopisu Osobní finance.
inzerce
VIII
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
Mateřská náruč našich bank
Jiří Fišer a Jan Krejčí
V současné době si mnoho investorů, ale i klientů českých bank
klade otázku, zda jsou jejich investice nebo úspory v bezpečí
a zda bankovní krize, kterou v loňském roce zažehly problémy na
americkém hypotečním trhu, neovlivní stabilitu a výsledky domácích
bank. Je na středoevropské bankovní frontě stále ještě klid?
rize se prostřednictvím strukturovaných
produktů, ve kterých jsou podkladovými
aktivy hypoteční úvěry poskytnuté v USA,
přenesla i na evropský kontinent. Evropské banky
musely loni odepsat aktiva v řádech desítek
miliard eur a zdá se, že další odpisy budou následovat i v letošním roce. Navíc se na základě
posledních makroekonomických zpráv z USA
a prohlášení bank ohledně dalších možných ztrát
zdá, že se krize stále prohlubuje. Z evropských
bank byla nejvíce postižena švýcarská UBS, která
vzhledem k vysokým ztrátám musela navýšit kapitál, aby vyhověla požadavkům na kapitálovou přiměřenost. I některé další banky byly nuceny požádat akcionáře o finanční injekci.
K
České banky v dobré kondici
Pohled na konsolidovanou rozvahu bankovního
sektoru ukazuje, že hospodaření českých bank je
vzhledem ke konzervativnímu a obezřetnému
poskytování úvěrů stabilizované s předpokladem
zdravého silného růstu v nadcházejících letech.
Kapitálová přiměřenost je v posledních letech stabilní, pohybuje se v rozmezí 11–12 % a výrazně
tak překračuje požadavky ČNB i obvyklé hodnoty
v západní Evropě. Také podíl nesplácených úvěrů
na celkových poskytnutých úvěrech má v posledních
letech klesající tendenci a nepřesahuje 3 %. Navíc
zhruba dvě třetiny objemu těchto problematických
úvěrů jsou již pokryty opravnými položkami.
V souvislosti s předpokládaným vysokým růstem
objemu poskytnutých rizikovějších spotřebitelských úvěrů se tento podíl může mírně zvýšit, ale
měl by zůstat na bezpečné úrovni, tak aby případné odpisy těchto aktiv významně neovlivnily
výsledky bank.
Domácí banky navíc neinvestovaly do strukturovaných produktů, jako jsou CDO (Collateralized
Debt Obligations) a MBS (Mortgage-Backed
Securities), které se nyní vzhledem ke stále
rostoucím problémům na americkém hypotečním
trhu staly příčinou vysokých ztrát amerických
a některých západoevropských bank. Je tedy
obecně možné konstatovat, že kapitálová struktura českého bankovního sektoru je na bezpečné
úrovni – banky jsou spíše překapitalizované
a nehrozí jim ani významné ztráty z přecenění
komplikovaných „exotických“ aktiv.
Růst zisků bude pokračovat
Dynamický růst ekonomiky a zvyšování efektivity bank se pozitivně projevilo i ve výsledcích
hospodaření v loňském roce. Čistý zisk
v bankovním sektoru vzrostl v roce 2007 podle
odhadů o 24 % a vykázal tak výrazně vyšší
dynamiku než v západní Evropě, kde se pohybuje i bez započtení ztrát v souvislosti
s hypoteční krizí zhruba na třetinové hodnotě.
Tento vysoký růst byl tažen zejména nárůstem
celkové hodnoty úvěrů o více než čtvrtinu.
V nejbližších letech lze očekávat mírné zpomalení růstu objemu úvěrů na 15–20 % ročně,
v porovnání se západní Evropou se však jedná
o vysoké hodnoty. Česká republika je s podílem
hodnoty bankovních aktiv na HDP ve výši 105 %
na konci loňského roku nejvyspělejší zemí ve
střední a východní Evropě, avšak oproti
300–350 % v zemích, jako jsou Německo
a Francie, je toto číslo stále velmi nízké
a signalizuje pokračování silného růstu. Největší
možnosti banky oprávněně spatřují v retailovém
(spotřebitelském) sektoru, který i přes rychlý
růst v posledních letech nabízí nejvyšší potenciál vzhledem k nízké penetraci bankovních produktů v tomto segmentu. Domácí banky tedy
čekají další tučná léta díky současným zdravým
Bankovní sektor v ČR – vybraná čísla z rozvahy
v miliardách (k 31. 12. daného roku)
2003
2004
2005
2006
2007
Nominální HDP
2 577
2 815
2 988
3 232
3 558
Aktiva celkem
2 528
2 636
2 954
3 152
3 746
957
1 026
1 198
1 457
1 851
Úvěry klientům
4 000 000
3 500 000
3 000 000
2 500 000
2 000 000
1 500 000
■ Nominální HDP
1 000 000
■ Aktiva celkem
500 000
■ Úvěry klientům
0
2003
2004
2005
Pozn.: Aktiva, úvěry – hodnoty pro konec roku 2007 jsou interní odhady.
2006
2007
Zdroj: ČNB, ČSÚ, Patria Finance
Bankovní sektor v ČR – meziroční růst
2004
2005
2006
2007
Nominální HDP
9,2 %
6,1 %
8,2 %
10,1 %
Aktiva celkem
4,3 %
12,1 %
6,7 %
18,9 %
Úvěry klientům
7,2 %
16,8 %
21,6 %
27,1 %
7. 4.– 13. 4. 2008
rozvahám a pokračujícím příznivým tržním podmínkám v ČR.
Velký prostor pro růst hypoték
Reálný růst HDP za poslední tři roky dosáhl
v průměru 6,4 % ročně, což významně přispělo k nárůstu počtu poskytnutých hypoték
a celkovému růstu hypotečního trhu. Tento trend
bude pokračovat i v nejbližších letech, zejména
díky výraznému růstu mezd, nižší nezaměstnanosti a deregulaci nájemného a s tím spojené
vyšší poptávce na realitním trhu. Může se zdát,
že český hypoteční trh roste až příliš rychlým
tempem (v roce 2005 činil nárůst 63 %, v roce
2006 to bylo 32 %, o rok později 25 %) ve srovnání s EU, kde byl růst v letech 2005 a 2006
v průměru kolem 11 %. Když však srovnáme
poměrový ukazatel objem hypoték/HDP, zjistíme,
že ČR s 10 % za EU s 49 % značně zaostává.
Mezera mezi vyspělými evropskými státy a ČR
se bude pomalu uzavírat, ale potrvá ještě dlouho, než se přiblížíme na úroveň západoevropských trhů. Porovnáme-li dále ukazatel objem
úvěrů/aktiva českého bankovního sektoru pohybující se kolem 48 % a tentýž ukazatel pro jedenáct zemí střední a východní Evropy, který
dosahuje 59 %, je vidět, že i z pohledu struktury
aktiv existuje v českém bankovnictví potenciál
pro další růst úvěrů. Na základě pokračující
poptávky po hypotečních produktech je tedy
možné očekávat, že se tento rozdíl bude
i nadále zmenšovat. Český hypoteční trh letos
pravděpodobně opět rychle poroste, i když ne
takovým tempem jako dosud, přičemž svůj podíl
na tom budou mít vyšší úrokové sazby a vyšší
sazba DPH.
inzertní příloha časopisu RESPEKT
V databázi ČNB je vidět, jak se jednotlivé druhy
úvěrů domácnostem vyvíjely za posledních pět
let. Při srovnání objemu poskytnutých úvěrů na
bydlení a spotřebních úvěrů je patrné, že úvěry na
bydlení rostly výrazně vyšším tempem. Za posledních pět let úvěry na bydlení v průměru rostly
o 35 % ročně a v roce 2007 dosáhly úrovně
510 miliard korun. Spotřební úvěry zaznamenaly
průměrný roční růst o 26 % a v roce 2007 dosáhly hodnoty 137 miliard Kč, což je o 73 % méně než
hodnota hypotečních úvěrů. Je zajímavé se podívat na rok 2000 – tehdy byl objem úvěrů na bydlení a spotřebitelských úvěrů na téměř stejné úrovni (23 miliard Kč), ale díky rostoucí popularitě
úvěrů na bydlení se objem těchto úvěrů v období
2000–2007 zvýšil na více než dvacetinásobek.
Hudba budoucnosti
Spotřebitelé již nemusejí dlouho čekat, až budou
mít našetřeno na vyhlédnutou nemovitost; díky
hypotékám si ji mohou pořídit ihned, pokud jsou
schopni prokázat potřebný příjem. Čím více roste
zájem o hypotéky, tím více na tomto vývoji profitují banky a finanční instituce, které je nabízejí,
a stavební společnosti, které v poslední době
zažívají boom. Na druhou stanu hypotéky nemusejí vždy znamenat pozitivní přínos – asi nejtemnější odvrácenou stranu lákavé nabídky vlastního
bydlení můžeme pozorovat v dnešních Spojených
státech.
Český hypoteční trh se v posledních letech
velice rychle rozvinul. Většina hypoték byla uzavřena s fixací 1–5 roků, a proto se očekává, že se
začne mnohem častěji objevovat refinancování
stávajících úvěrů, tedy přetahování klientů konkurenčních bank. Češi mohou v současné době
finance
IX
těžit z rostoucí nabídky hypoték od bank
a finančních institucí, které se předhánějí, aby
nabídly lepší podmínky než ostatní hráči na trhu.
V USA je refinancování naprosto běžné a je jen
otázkou času, kdy se tento produkt prosadí i na
českém trhu. Dá se očekávat, že tato situace
nastane v době, kdy počet nových hypoték přestane růst vysokým tempem, jakého jsme byli
svědky v minulých letech.
Více se o hypotékách dočtete
v následujícím článku.
Jiří Fišer
Spoluautor článku Jiří Fišer
pracuje v Patria Finance jako
finanční analytik. V letech
1998–1999 působil jako
analytik akciových trhů v Investiční kapitálové
společnosti KB. V letech 1999–2007 pracoval
ve společnosti Telefónica O2 ČR v oddělení
treasury a poté v oddělení korporátních
financí.
Jan Krejčí
Spoluautor článku Jan Krejčí
působí v Patria Finance jako
analytik akciových trhů.
Vystudoval Brigham Young
University Hawaii, titul MBA získal na Stony
Brook University v New Yorku. Před příchodem
do Patrie pracoval jako finanční analytik v Arca
Capital v Praze a MLR Capital Management
v New Yorku.
inzerce
X
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
Hip hip hypotéka!
Dalibor Z. Chvátal
Spása, nebo nebezpečná past? S hypotečními úvěry se roztrhl pytel
a získat hypotéku dnes může být otázka doslova jedné hodiny. Tak
rychle jste kdysi nedostali ani spotřebitelský úvěr. Zájem o vlastní
bydlení ročníkově silných „Husákových“ dětí tuto nabídku jen
umocňuje. Vždyť bydlet chce přece každý – a tak je to v pořádku.
oslední rok si banky poskytující hypotéky
lebedily. Zájem o hypoteční úvěry byl
v celé historii jejich poskytování největší.
Podle statistik Ministerstva pro místní rozvoj ČR
bylo v roce 2007 občanům poskytnuto přesně
83 344 hypotečních úvěrů v celkovém objemu
přes 142 miliard korun, nepočítaje v to úvěry
ze stavebního spoření, úvěry překlenovací
a spotřebitelské úvěry na bydlení. Stejná statistika
uvádí, že k poslednímu dni roku 2007 mělo hypotéku necelých 339 tisíc občanů; celkový objem
činil 469 miliard korun.
Stoupající úrokové sazby potěšily střadatele na
depozitních produktech, ale u hypoték zvýšení
úroků znamená zdražení. Současná průměrná
úroková sazba hypotéky se pohybuje okolo 5,6 %
ročně, a to i přesto, že některé velké banky úrokové sazby v akci snížily. Ovšem předpoklad, že
zdražení bude znamenat konec zájmu o tyto
úvěry, se nenaplnil. Za první dva měsíce tohoto
roku hypoteční banky hlásí dokonce větší počet
sjednaných hypoték, než tomu bylo za stejné
měsíce loňského roku. Jde o kouzlo? Ne, jen na
hypotéky dosáhne menší počet žadatelů a těm
méně bonitním se prodlouží doba splácení.
Nenaplnil se ani scénář, že opadne zájem o nové
výstavby. Staví se ostošest, developeři jsou spokojení a vznikají další projekty bytových zástaveb,
zvláště v okolí velkých měst. Kolotoč se rozjel.
Dostupnost hypoték zvyšuje zájem o bydlení,
ceny nemovitostí stoupají.
P
Krize? Jednou přijde
Ještě dnes mnohé významné zahraniční banky
léčí následky hypoteční krize v USA a některé
z nich krizi zřejmě nepřežijí. Příčiny tohoto stavu
můžeme velmi zjednodušeně shrnout do dvou
bodů: hypotéka se balila a prodávala za každou
cenu a míra rizika se neřešila a odsouvala se
stranou. Problém špatných hypoték je přitom jednoduchý: silná konkurence na americkém hypotečním trhu a vysoká proúvěrovanost tamních
obyvatel byla pro finanční instituce takovou překážkou pro další prodej úvěrových produktů, že
začaly poskytovat tzv. subprime hypotéky,
tj. hypotéky těm klientům, kteří by si standardní
cestou hypotéku rozhodně dovolit nemohli.
Typickým subprime klientem byl zájemce
o nemovitost, který si pořídil hypotéku s plovoucí
úrokovou sazbou. V prvních dvou až třech letech
si dokonce sám mohl zvolit výši měsíční splátky,
přičemž tato výše často ani nemusela pokrývat
úrok. Další průšvih na sebe nenechal dlouho
čekat. Během krize vyšlo najevo, že běžným klientům byly nabízeny rizikové produkty, mezi něž
se řadí i hypotéky, kde se platí pouze úrok,
a jistina nikoliv. Očekává se totiž prodej domu
s tučným ziskem a následné splacení celé hypotéky. Potřeba vstupní dokumentace se stala historií, potvrzení o příjmech nahradily úsměvy nebo
pochybné firmy, které potvrzení obratem zajistily.
Ceny nemovitostí klesly, splátky se razantně zvýšily, platební schopnost klientů padla a s klienty
padaly i banky. Kolotoč se zastavil.
V České republice je prozatím klid. Všechny
naše banky se dušují, že podobná krize u nás
nehrozí, protože proces scoringu při poskytování
hypotéky je v ČR a v legislativou svázané Evropě
vůbec výrazně přísnější. A mají pravdu. Obchod
s rizikovými klienty u nás zatím nenastal. Jenže
zájem o hypotéky stoupá, průměrná mzda se zvyšuje a s ní i chuť méně bonitních klientů pořídit si
vlastní bydlení. Bonitní klientelu nelze získávat
donekonečna a přirozeným následkem je rozšíření nabídky hypoték pro rizikovější žadatele.
Kolotoč se časem zastaví, trh se přirozenou selekcí pročistí… a pojedeme dál.
Navýšení splátky o jeden až dva tisíce korun
nebude příjemné a obecně vyšší výdaje, které
nás v tomto roce postihnou, se mohou podepsat
na klientech hypotečních bank, jejichž měsíční
rozpočet je přesně nastavený bez dalších manévrovacích možností.
Zástupci hypotečních bank na svých prezentacích novinářům ukazují věrohodné grafy a tabulky
potvrzující, že v ČR stále existuje prostor pro zadlužení v porovnání s ostatními státy bývalé EU 15.
Podle statistik České národní banky mírně stoupá
počet nesplácených úvěrů, ale v drtivé většině jde
o úvěry spotřebitelské. Počet problémových hypotečních úvěrů v současné době odhaduji na 2 %,
což je vzhledem k objemu a počtu poskytnutých
hypoték zanedbatelné číslo. Prozatím.
Český trh hypoték a prostor pro inovaci
Hlad po vlastním bydlení zvyšuje zájem
o hypotéky a žene nahoru i ceny bytů a domů. Pro
poskytovatele hypoték je to skvělá příležitost
vytáhnout do konkurenčního boje s novými nebo
inovovanými úvěrovými produkty. Před deseti lety
jste si o stoprocentní hypotéce (pokryje až 100 %
Celkové zadlužení domácností (v mil. Kč)
Zadlužení českých obyvatel je podle statistiky ČNB
zdravé. Převažují úvěry na bydlení.
500 000
450 000
400 000
350 000
300 000
250 000
200 000
150 000
100 000
50 000
I./2006 III. V. VII. IX. XI. I./2007 III. V. VII. IX.
■ Na spotřebu
■ Na bydlení
■ Ostatní
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Úrokový strašák
Problémy našich hypoték nejsou ani tak
v rizikových klientech jako v úrokových sazbách.
Zlomovým rokem bude právě ten letošní, kdy
dobíhají tří- a pětileté fixace z období, kdy získání
hypotéky za sazbu 2,99 % p.a. už nebylo sci-fi.
ceny nemovitosti) mohli nechat jen zdát, dnes
je běžnou realitou. Banky se přizpůsobily
i naříkajícím podnikatelům a živnostníkům, kteří
z pochopitelných důvodů státní kase odvádějí jen
to, co musejí, a často ani to ne. Přesto pro banku
7. 4.– 13. 4. 2008
prokazatelné příjmy mají. Hra na poctivého daňového poplatníka dnes není nutná, kšeft je kšeft
a získat hypotéku bez doložení příjmu anebo
s příjmem, který doložíte jen bance (ale státu již
ne), je běžné. Americká hypotéka je vylepšeným
neúčelovým spotřebitelským úvěrem se zajištěnou
nemovitostí. Hypotéky se neposkytují jen na stálé
bydlení, ale získáte je již i na rekreační nemovitosti, chaty a chalupy. Zvyšování úrokových sazeb
stávajícím klientům hypotečních bank konkurenci
láká k jejich přetahování – a máme na světě refinancování hypoték. Předhypoteční úvěry jsou
dočasným řešením při koupi družstevního bydlení
a mají konkurovat nabídce stavebních spořitelen.
V zahraničí jsou známé jako mostní neboli překlenovací hypotéky. Dostupné jsou u nás i hypotéky
naopak, které představují produkt, díky němuž
nejprve získáte hypotéku a teprve poté si vyhlédnete nemovitost. Do Česka už dorazila i bilanční
hypotéka, která snižuje úrokovou sazbu podle
výše jiných finančních prostředků, které máte
u banky v depozitech.
Současná nabídka hypoték poskytovaných
v ČR je pestrá, ale lze jít ještě dále. Zatím nejsou
moc známé hypotéky v cizí měně, které mají zpra-
inzertní příloha časopisu RESPEKT
vidla nižší úrok než ty v měně národní; u polských
sousedů už se běžně setkáte s hypotékami
v amerických dolarech nebo švýcarských francích. Pro spekulanty či spíše pro komerční účely
jsou v zahraničí dostupné balónové hypotéky.
Jejich název souvisí se závěrečným efektem:
velmi nízké průběžné splátky jsou ukončeny jednou splátkou vysokou. Přikrývkové hypotéky jsou
určeny pro investory, kteří jednou hypotékou
chtějí pokrýt několik nemovitostí: s postupným
prodejem nemovitostí se rozpustí i část hypotéky.
Celoživotní hypotéky, oblíbené zvláště ve
Spojených státech amerických a ve Spojeném
království, se začínají splácet až po úmrtí vlastníka nemovitosti a jsou určeny hlavně pro seniory.
Odpovědnost je oboustranná
Snadný přístup k hypotékám nežene do náruče
bank jen silné ročníky, které nyní zakládají rodiny. Dříve nepředstavitelné čtyřicetileté splátky
umějí snížit platby na minimum, a hypotéky jsou
tedy dostupné i zájemcům s nižšími příjmy.
Zvyšující se cena nemovitostí láká ke sjednání
hypotéky zájemce o další pronájem nemovitosti
za účelem zisku.
finance
XI
Ovšem v roce 2008 budeme opět pociťovat zvyšování úrokových sazeb, což povede k tlakům na
některé dlužníky. Americké varování může dorazit
i k nám. Silný tlak na zvyšování výnosů, jemuž
banky čelí, povede k tomu, že se hypotéky začnou
nabízet i méně solventním klientům a zároveň se
bude prodlužovat doba jejich splácení. Důsledek
je jasný – zvýší se objem nesplácených úvěrů.
Ještě pořád chcete hypotéku? Dobře. Ujistěte
se však, že po dobu následujících patnácti let
budete mít každý měsíc peníze na splátku.
Nastane-li finanční krize, v lepším případě prodáte dům, vyplatíte banku se všemi sankcemi
a koupíte si menší byt. V horším případě, zvláště
při poklesu cen nemovitostí, vám na krku zůstane vysoký závazek, který vás bude dusit velmi,
velmi dlouho.
Dalibor Z. Chvátal
Autor článku je šéfredaktorem
finančního serveru Měšec.cz.
inzerce
XII
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
Druhý dech životního pojištění
Dalibor Z. Chvátal
V polovině devadesátých let začaly tuzemské pojišťovny masově nabízet životní pojištění. Vrcholem tehdy
bylo kapitálové životní pojištění, dnes se propaguje jeho agresivnější investiční sourozenec. Počáteční
boom byl posléze vystřídán útlumem, ale nyní životní pojištění opět zažívá pozvolný rozkvět.
a zvyšující se osvětou v oblasti finančních produktů
a služeb došlo přirozeně k zájmu o lepší
a dynamičtější způsoby spoření či zhodnocení
finančních prostředků. To však neznamená, že KŽP
je mrtvé nebo že ztratilo smysl – i nadále má svoje
místo u konzervativních klientů, kteří chtějí nechat
rozhodování o svém zisku plně na pojišťovně.
Jen už není jediným produktem, který reprezentuje dlouhodobé spoření.
zavřít životní pojištění v devadesátých
letech bylo snazší než dnes. Většina z nás
byla zvyklá na tehdejší jedinou Československou státní pojišťovnu a hitem osmdesátých let
bylo pojištění se spořením, které mělo sjednáno
snad každé dítě. Ve svých osmnácti letech pak
obdrželo vysněných deset tisíc korun a vyrazilo
připravené do života. Později, v devadesátých
letech, se kapitálové životní pojištění (KŽP) prodávalo pod různými hesly: pojištění se spořením,
investice na důchod či zhodnocení financí.
U
Není špatných pojistek –
jsou jen špatně pojištění klienti
Zázračné úroky nelákají
Životní pojištění od počátku devadesátých let provází celá řada mýtů. Zejména vlivem reklamních
kampaní je mnoho obyvatel naší republiky stále
vnímá jako spořící nástroj. Jenže životní pojištění
je na prvním místě pojistný produkt a jeho hlavním
účelem je poskytnutí pojistné ochrany osobě blízké
pojištěnému, aby ji uchránilo před finančními
následky nešťastné události. Další funkcí tohoto
pojištění může být například poskytnutí ochrany
dítěti, s konečným cílem při dosažení jeho dospělosti. Životní pojištění pro klienta bez jakékoliv
potřeby či nutnosti někoho zajistit je tedy zbytečným produktem.
V dnešní době působí prezentační grafy KŽP
s výší zhodnocení okolo 12 % ročně úsměvně, ale
tehdy nebyly ničím výjimečným. Počáteční zájem
o životní pojištění vystřídala stagnace. Na grafu
České asociace pojišťoven je patrné, že v polovině
roku 2004 zájem o KŽP začíná klesat a klesající
tendence trvá dodnes. Naopak sjednávání investičního životního pojištění (IŽP) od roku 2005
významně stoupá a dnes tvoří naprostou většinu
nově uzavíraných smluv. Proč ta změna?
Propagace KŽP jako formy spoření ztratila smysl.
S nástupem a rozvojem internetového připojení
Vývoj životního pojištění podle typu v ČR (v tis. Kč)
Pojištění
2003
2004
2005
2006
19 570,67
24 422,78
26 594,12
25 858,12
24 041,76
387,98
597,23
613,77
756,43
996,97
Pojištění dětí
2 843,06
2 792,67
2 467,47
2 460,64
2 443,93
Důchodové pojištění
2 787,58
3 306,68
3 246,63
2 801,12
2 768,34
Investiční pojištění
3 136,67
4 877,72
6 051,61
7 515,06
11 240,50
Doplňková pojištění
4 408,18
4 463,05
4 766,05
5 127,46
5 407,35
Kapitálové životní pojištění
30 000 000
■ Kapitálové životní pojištění
20 000 000
■ Rizikové životní pojištění
■ Pojištění dětí
10 000 000
■ Důchodové pojištění
■ Investiční pojištění
0
2002
2003
Zdroj: Česká asociace pojišťoven
2004
2005
2006
Základní položky životního pojištění lze rozdělit
na dvě kategorie, které se platí z pojistného: kategorii rizikovou a rezervotvornou. Rezervotvorná
kategorie představuje tu finanční část, kterou po
ukončení pojištění klient od pojišťovny dostane na
přilepšení, ideálně včetně výnosů za celé období.
V případě KŽP je volba jednoduchá – pojistník vše
nechává plně na pojišťovně. U IŽP naopak existu-
Tempo růstu předepsaného pojistného (meziroční index; v %)
2002
Rizikové životní pojištění
Tři druhy životního pojištění
Kapitálové životní pojištění (KŽP) –
obsahuje rizikovou i spořící složku; ta je
zhodnocována technickou úrokovou mírou,
která je garantována. Na konci pojištění
obdrží pojištěný výplatu dle pojistné smlouvy
a podíly na zisku.
Rizikové životní pojištění (RŽP) – obsahuje
pouze rizikovou složku a na konci pojištění
zaniká zpravidla bez výplaty.
Investiční životní pojištění (IŽP) – obsahuje
rizikovou i spořící složku, která obvykle není
garantována. Veškeré riziko závisí na klientovi
a na tom, jakou investiční strategii si zvolí.
Pojištění
2003/02
2004/03
2005/04
2006/05
2007/06
Celkem
116,9
106,3
104,0
104,3
108,2
Životní pojištění
120,8
107,5
101,7
105,1
114,0
Neživotní pojištění
114,5
105,5
105,5
104,3
104,4
125
120
115
105
■ Předepsané
pojištění celkem
100
■ Životní pojištění
110
■ Neživotní pojištění
95
2003/2002
2004/2003
■ Doplňková pojištění
Zdroj: Česká asociace pojišťoven
2005/2004
2006/2005
2007/2006
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
je široké spektrum možností, jak v budoucnu ovlivnit výši vyplaceného odbytného a výnosů.
Zjednodušeně řečeno, o tom, kolik peněz na konci
doby pojištění dostane v případě IŽP pojištěný,
rozhoduje sám klient. Toto vložení odpovědnosti
za zisk na klienta má samozřejmě také nevýhody.
Nemůžeme chtít po každém klientu pojišťovny,
aby přesně znal parametry pojistných podmínek
a jejich terminologii. Proto existují pojišťovací zprostředkovatelé či poradci. Jenže v loňském roce již
samotná Česká asociace pojišťoven vydala varo-
Roční pojistné ŽP na obyvatele
Pojistné (EUR)
2005
2006
Česká republika
Maďarsko
Německo
Polsko
Slovensko
Velká Británie
EU (25)
148
121
880
100
106
2 774
1 279
162
158
906
142
127
3 036
1 354
3 000
2 000
vání před neférovými poradci, kteří místo blaha klienta myslí na blaho své peněženky. Špatně sjednaná pojistka dokáže natropit hodně zklamání
a zášti vůči pojišťovnám. A špatně pojištěných klientů jsou desetitisíce. Přitom stačí jen málo: před
sjednáním pojištění si zjistit alespoň minimum informací. Nejsme přece spotřebitelé – jsme klienti.
Majetek až na prvním místě
My Češi máme v životním pojištění stále co dohánět. Když se podíváme na pojištěnost obyvatel,
naprosto vévodí pojištění majetku a životní pojištění je smutným outsiderem. Příčinou je přirozený
způsob myšlení – kdo z nás je ochoten připustit si,
že zrovna jemu by se mohlo něco stát? A tak zatímco jsou naše auta havarijně pojištěna a chráníme si
obydlí, protože nahodilá událost u majetku okamžitě znamená zvýšené náklady, lidský život je
v pozadí zájmu. Možná je to i tím, že některé generace byly desetiletí zvyklé, že se o ně vždy někdo
postará (hlavně stát). Probuzení z takového omylu
je hodně trpké. Ve srovnání se všemi státy původní
evropské patnáctky je životní pojištění v České
republice stále benjamínkem a prostor pro nové
obchody pojišťoven je obrovský.
finance
12 000 Kč ročně zaplacených na životním pojištění při splnění zákonem stanovených podmínek.
Další šance je v podobě zaměstnaneckých
výhod. Zaměstnavatel, který si může dovolit přispívat svým zaměstnancům na životní pojištění, si
tento příspěvek smí odečítat z daní. Místo zvyšování mzdy, případně finančních prémií, může tedy
zaměstnavatel výkony svých zaměstnanců motivovat právě příspěvkem na životní pojištění. Ten
nemusí být malý a pro zaměstnavatele je výhodný
až do výše 24 000 Kč ročně.
Životní pojištění je mimochodem příležitostí i pro
ty, kteří potřebují záměrně ukrýt anebo bezpečně
schovat peníze. Na rozdíl od vkladů v bankách se
totiž na pojištění nevztahuje exekuce a z plnění se
neodvádí ani daň.
Většímu zájmu o životní pojištění snad napomůže důchodová reforma. Lidé si zvyknou, že odpovědnost za budoucí život neleží na státu, ale na
nás samotných. Jak bude stoupat finanční gramotnost, budeme se osvobozovat od závislosti na
státu a přebírat odpovědnost za život do vlastních
rukou. V té době bude mít životní pojištění zelenou.
Dalibor Z. Chvátal
1 000
Netušené možnosti
0
ČR
Maďarsko Německo Polsko Slovensko V. Británie EU (25)
■ Pojistné 2005
■ Pojistné 2006
Zdroj: Česká asociace pojišťoven
Rozhýbat zájem o životní pojištění může několik
faktorů. Daňová uznatelnost je jedním z motivačních
prvků, ale ten je zajímavý spíše pro majetnější
klienty. V současné době lze daňově uznat
Umějí naše děti
zacházet s penězi?
Viktor Vojtko
Co by dnešní děti udělaly s výhrou milion korun? Pravděpodobně by
peníze velmi rychle utratily za věci, které v podstatě nepotřebují. Většinu
našich potomků totiž ve školách nikdo neučí, jak s penězi zacházet
rozumně. „První pomoc“ však existuje – funkci peněz a možnosti jejich
využití dětem zábavnou formou vysvětlují různé výukové hry a řízený
nácvik situací. Slovy Roberta Kiyosakiho, autora stolní hry Cashflow 101
nebo bestselleru Bohatý táta, chudý táta: „Pravidla se změnila. Již i děti
musí rozumět penězům a jejich funkci.“
Autor článku je šéfredaktorem
finančního serveru Měšec.cz.
Co je finanční vzdělání?
Než se budeme zabývat tím, jak děti v oblasti
financí vzdělávat, měli bychom vědět, co vlastně
znamená být finančně gramotný. Často se setkáváme s názorem, že hlavním výstupem finančního
vzdělávání je především odolnost proti nabídkám
nevhodných finančních produktů – například spotřebitelských úvěrů a nevýhodných pojistek.
V lepším případě je za finanční vzdělání považováno spoření, rozumné plánování výdajů závazků
a znalost vhodnosti různých finančních produktů
pro různé situace. To je však pouze polovina celkového obrazu. V tržním hospodářství je třeba
stejný důraz klást i na stranu příjmů – mimo
zaměstnání je například možné podnikat, investovat a licencovat autorská díla. Výsledkem je pak
ideálně vlastnictví majetku, který generuje příjmy
(takový majetek při finančním vzdělávání dětí
nazýváme „penězonosič“). To je jedna z cest, jak
si během ekonomicky aktivního života zajistit
dostatečné příjmy pro odchod do penze nezávisle na státu.
Teprve v okamžiku, kdy se spojí rozumné řízení
příjmů, výdajů, závazků a hospodaření s majetkem
XIII
XIV
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
vzhledem k uspokojování budoucích potřeb,
můžeme mluvit o komplexním finančním vzdělání.
Právě v této oblasti však zatím výchova
a vzdělávání dnešní mládeže a dětí významně
pokulhává. Jejich rodiče vyrůstali v socialismu,
takže si řada z nich nevytvořila správné návyky
a chápání příležitostí a pravidel fungování tržního
hospodářství. Sami nebyli k přemýšlení o finančních
záležitostech vedeni, takže patřičné znalosti
a dovednosti nemohou přenést ani na své děti.
Horší je, že nutné znalosti v oblasti soukromých
financí mnohdy neposkytují ani školy.
Finanční vzdělávání a české školství
V základních školách komplexní finanční vzdělávání téměř zcela chybí a přinejlepším bude povinně zavedeno zhruba do tří až čtyř let, tj. po dalším
kole reformy. Střední školství je na tom lépe – zde
se již některé dokumenty na úrovni Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy ČR zaměřují i na
inzertní příloha časopisu RESPEKT
finanční gramotnost. Otázkou ovšem je, jak bude
finanční vzdělávání definováno a kolik prostoru se
mu bude věnovat. U vysokých škol je situace
paradoxně nejhorší. Vzdělávání v oblasti osobních
financí nejenže není součástí kurikula oborů, které
jsou mu svým zaměřením vzdáleny; dokonce se
neobjevuje ani na ekonomicky orientovaných
vysokých školách. To je třeba změnit – právě na
takto vysoké úrovni vzdělávacího systému je to
nejdůležitější.
Když totiž někteří učitelé na nižších vzdělávacích stupních iniciativně chtějí žákům předat
finanční znalosti a dovednosti, sami se často ocitají v nelehké situaci. Své žáky by již od základní
školy měli připravovat nejen na roli zaměstnance,
ale i na roli podnikatele, učit je praktickým
dovednostem v oblastech zacházení s penězi
a investování. Pedagogy samé to však nikdo nikdy
neučil a nemají obvykle mnoho praktických zkušeností. Řada jejich žáků je ve věcech financí
Jak si ochočit burzu
Roman Koděra
Nízké úrokové sazby posledních let neprospívají vkladovým účtům.
Reálný zisk je pro střadatele spíše záporný – inflace (letos více než 6 %)
totiž bývá často vyšší než zisk. Stále více Čechů dochází k názoru,
že tudy cesta ke zhodnocení finančních prostředků opravdu nevede.
Nechcete-li přicházet o peníze a toužíte naopak dosáhnout daleko
vyššího zhodnocení, nezbývá než podstoupit určitou míru rizika a stát
se investorem.
kompetentnější než oni sami, například proto, že
pocházejí z podnikatelských rodin. Přidá-li se
k tomu ještě odpor některých rodičů proti „okrádání dětí o dětství“, je téměř zákonitě výsledkem
rezignace a omezení tématu zacházení s penězi
na nutné minimum.
Učitelé proto akutně potřebují získat v této oblasti patřičné sebevědomí a zázemí – pomůcky, externí podporu ve výuce, metodické materiály, školení
a v neposlední řadě motivaci. I v okamžiku, kdy se
na straně učitelů a škol najde dostatek odvahy, je
na cestě řada dalších překážek. S dětmi například
nelze ve třídě rozebírat finanční situaci jejich rodiny
– to způsobuje konflikty mezi žáky i v jádru samotných rodin. Na druhé straně však finanční vzdělávání musí pracovat s praktickými příklady, jinak
nemá velký efekt. Účinným řešením může být použití modelů fiktivních rodin s fiktivním rodinným rozpočtem, jako jsou třeba Syslovi, rodina kreslených
hlodavců.
souvislosti s naší rostoucí životní úrovní
a lepší informovaností o možnostech investovat na finančních trzích lze očekávat,
že víc a víc Čechů bude přistupovat ke zhodnocování úspor aktivněji a zodpovědněji. Občané
ČR, donedávna zvyklí hlavně na vkladní knížky
a termínované vklady, již objevili podílové fondy
a začínají ve stoupající míře investovat také individuálně, i když zatím hlavně do konzervativních
instrumentů, jako jsou zajištěné fondy či fondy
peněžního trhu. Podívejme se, kde se otevírají
další, pro mnohé z nás dosud skryté možnosti.
V
Online investování – základní strategie
Investování do cenných papírů prostřednictvím
online internetových aplikací se rozšířilo
v 80. letech minulého století v USA. Z pohodlí
svého domova, z kanceláře nebo kdekoliv na
cestách se investor může kdykoliv přihlásit do
systému zvoleného obchodníka, posuzovat situaci na trhu a okamžitě zadávat obchodní pokyny.
Největší výhodou online aplikací je dokonalý
přehled investora o stavu jeho hotovostních prostředků určených k obchodování a o aktuální
nákupní a prodejní ceně akcií v jeho portfoliu.
Informační stránky mu zároveň poskytují množství
důležitých údajů o vývoji trhu.
Investování dnes už není výsadou bohatých
lidí. Minimální částka pro investici obvykle není
stanovena, ale s ohledem na transakční náklady
a poplatky lze doporučit minimální investici od
10 000 korun, kdy tyto náklady nepřevýší 1 %
hodnoty cenných papírů.
Začátečníci obvykle drží cenné papíry jako
dlouhodobou investici a volné finanční prostředky
investují v malých částkách průběžně. Je to
7. 4.– 13. 4. 2008
Otázkou je také množství času, které lze výuce
v této oblasti na školách věnovat. Těch několik
hodin, které jsou na finanční vzdělávání vymezené
například v rámci občanské výchovy na ZŠ, je
potřeba maximálně využít k získání funkčních
návyků a znalostí s co nejvýznamnějším vlivem na
reálné chování. Rodiče je pak potřeba přesvědčit,
že finanční vzdělávání dětem otevírá do budoucna
zcela nové možnosti, i když je srovnání s realitou
rodinného hospodaření často velmi bolestivé.
Jak situaci zlepšit?
O zvýšení finanční gramotnosti mládeže se musí
zasloužit jak stát, tak soukromý a neziskový sektor
a rodiče i školy samotné, protože řešení finančního vzdělávání dětí musí být systémové.
Dospělým zájemcům, učitelům a mentorům mládeže leccos napoví třeba neziskový informační web
Finanční.Vzdělávání.cz, společný projekt finančních
asociací s podporou Ministerstva financí ČR
rozumné, neboť se tak potlačí vliv kolísání finančních trhů. Při obchodování akciemi lze vydělat
nebo prodělat desítky až stovky procent.
U některých druhů cenných papírů s finanční
pákou jsou zisky i ztráty mnohonásobně vyšší,
tyto produkty jsou však určeny pokročilým.
Základní pravidla pro začínajícího
investora:
1. stanovit si investiční strategii a časový
horizont investice
2. pečlivě sestavit portfolio z více cenných
papírů z různých oborů a regionů
(diverzifikovat)
3. odolat svodům v podobě slibů
a přemlouvání neseriózních obchodníků
4. nepodléhat panice při krátkodobých
výkyvech na trhu
Nejvyšší zisky přináší investice do akcií, které
jsou v současnosti podhodnoceny a jejichž cena
se v budoucím období zvýší. Takové akcie na
celém světě neustále hledají miliony investorů.
Většina z nich při tom příliš nespoléhá na cizí rady
(vždyť jde o jejich vlastní peníze) – to jsou však
zkušení investoři, kteří této činnosti obětují mnoho
času, úsilí a finančních prostředků. Investoři, kteří
nemají dostatek zkušeností a zejména času, se na
trhu nemohou dostatečně orientovat a ne vždy
získají podstatné informace včas. Mohou se však
obrátit na zkušené makléře, kteří jim informace
zprostředkují. Výhodou spolupráce s makléřem je
(i přes vyšší poplatky) možnost konzultace
s profesionálem, který zná aktuální informace
inzertní příloha časopisu RESPEKT
finance
a České národní banky. Dostat informace
o financích blíže k dětem samým se pak snaží
Arnošt – nadační fond na podporu finančního vzdělávání, který navíc podává pomocnou ruku při výběru a přípravě výukových materiálů a metodik pro
učitele i rodiče. Mezi často užívané pomůcky při
kurzech finančního vzdělávání organizovaných soukromými i neziskovými firmami patří stolní hra
s finanční tematikou Cashflow 101 populárního
Roberta Kiyosakiho, jehož knihy o penězích se staly
bestsellery na celém světě. Hlavně pro děti jsou pak
kromě starých dobrých dětských peněz a prasátek
na nastřádané kapesné určeny i náročnější nástroje. Třeba knížka Tajný deník Barborky Syslové na
jednoduchém příběhu modelové rodiny představuje
úvod do přemýšlení o rodinném hospodaření pro
děti ve věku mezi 9 a 14 lety. Tuto knížku doplňuje
interaktivní počítačové výukové prostředí KRB –
Kalkulačka rodinné budoucnosti, jež umožňuje testovat správnost a dopady vlastních rozhodnutí.
Tok informací o financích směrovaný do dětských hlaviček v ČR zatím není institucionalizovaný, vše stojí na zájmu a dobrovolnosti. Už brzy se
však finanční vzdělávání dostane v rámci stávajících předmětů do osnov základních a středních
škol, jako tam pronikla například mediální výchova. Doufejme, že tento kamínek spustí dlouho očekávanou a tolik potřebnou lavinu lepší informovanosti dětí o žádoucím nakládání s penězi.
v mnohem širším rozsahu. Může tak doporučit
například obchod neuzavírat, jakkoliv se zdál
předtím investorovi výhodný, či naopak přijde se
zajímavým doporučením. Při rozhodování je však
třeba i v tomto případě postupovat obezřetně
a neustále porovnávat dodané rady a informace
s vlastním míněním a investičním plánem. Slepě
přebírat rady někoho jiného se nemusí vždy
vyplatit. Za osud investice je totiž vždy odpovědný koncový investor.
Nejlépe je rozdělit volné finanční prostředky na
několik částí a každou část investovat do takových druhů investic (třídy aktiv), které spolu mají
pokud možno co nejmenší souvislost a co nejméně se vzájemně ovlivňují. Pro takovéto rozdělení
se používá pojem diverzifikace portfolia. Tak se
investoři brání nepříznivému vývoji, který zpravidla postihuje určitou část finančních trhů, zatímco
jiným aktivům se naopak daří nebo alespoň nebývají zasažena poklesem. Každý druh investice je
spojen s odlišnou mírou rizika a s odlišnou výší
možného výnosu. V zásadě platí, že čím větší je
předpokládaný výnos, tím větší je i riziko ztráty
investovaných prostředků.
Začátečníci a pokročilí
Jak nakládat s volnými penězi:
■ malou část nechat na běžném účtu
■ část vložit do různých spořicích produktů
(stavební spoření, penzijní připojištění)
■ co největší možnou sumu investovat do
■ podílových fondů
■ akcií
■ dalších cenných papírů (investičních
certifikátů, indexových akcií, komodit aj.)
Viktor Vojtko
Autor článku je předsedou správní
rady nadačního fondu Arnošt
(www.sysel-arnost.cz) a působí
jako pedagog na Ekonomické
fakultě Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích. Je členem Pracovní skupiny pro
finanční vzdělávání na Ministerstvu financí ČR.
Začínající investoři obvykle vkládají prostředky
do podílových fondů. Ti nejkonzervativnější do
fondů peněžního trhu a dluhopisových fondů,
popřípadě do některého z dnes velmi oblíbených zajištěných fondů. Nechtějí ztratit vůbec
nic, a tak volí velmi bezpečné instrumenty
s malým výnosem. Ten je však přesto vyšší než
u termínovaných vkladů.
Drobný investor obvykle začíná s desetitisícovými
částkami a zvolené emise cenných papírů drží po
několik let, aby překonal období náhlých zvratů.
Je-li jeho názor na příští vývoj trhů správný
a dobře zvolil druh i konkrétní akcie, trh ho odmění dobrým výnosem.
Pokročilý investor všechny svoje investice
sestaví do portfolia, které jako celek vzdoruje
bouřím, jež na finančních trzích někdy panují.
Výběrem správných tříd aktiv jeho majetek roste,
ať je finanční počasí jakkoliv rozmarné.
Investor začátečník si nejprve musí osvojit
základní pojmy. Tuší, co jsou cenné papíry a že
jejich souhrn se nazývá portfolio, ale souvislosti
jejich vlastnictví mu obvykle unikají. Jste-li akcionářem, jste totiž také spoluvlastníkem společnosti. Máte nárok na dividendu a na účast na valných
hromadách. Pojištěn vůči poklesu kurzů akcií ale
už nejste.
Akcie pod lupou
Každá akcie má svou hodnotu, respektive hodnoty. Jmenovitá hodnota akcie představuje podíl na
celkovém základním jmění společnosti. Tržní hodnota pak vyjadřuje hodnotu tohoto podílu na trhu,
nejčastěji pak na burze, a odráží se v ní dosavadní a současná úspěšnost firmy a důvěra
XV
XVI
finance
7. 4.– 13. 4. 2008
investorů v její budoucí úspěchy. Tržní hodnota
vyjádřená aktuálním kurzem může být i několikanásobně vyšší než nominální. Akcie emituje
emitent – akciová společnost, většinou průmyslový
či obchodní podnik nebo větší finanční instituce.
Prostřednictvím úpisu (emise) akcií může podnik
například financovat svůj rozvoj.
Při obchodování se zřejmě setkáte také
s termínem blue chips, který je vypůjčený
z pokeru, v němž označuje nejhodnotnější karty.
Ve světě financí se pak neoficiálně užívá pro akcie
těch největších a dlouhodobě stabilních korporací. Mezi české blue chips patří akcie ČEZ,
Komerční banky a další.
Akcie může přinést zisk dvojím způsobem –
prostřednictvím dividend (podíl na zisku společnosti) či kapitálovým zhodnocením v případě rostoucího kurzu ceny akcie. Investor kupuje nebo
prodává akcie nejčastěji na organizovaném trhu
s cennými papíry – burze.
Co je burza
Burza organizuje trh s investičními nástroji pro
osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody –
akcionáře burzy. Umožňuje koupit nebo prodat
cenné papíry – akcie, dluhopisy, investiční certifikáty, warranty, futures a další. Jde o důležitou součást kapitálového trhu, na níž se setkávají dvě
základní skupiny subjektů: emitenti akcií
a investoři.
Burza (i ta pražská) bývá organizována na členském principu. Mají na ni přístup jen její členové –
licencovaní obchodníci s cennými papíry. Ti tu
obchodují podle příkazů svých zákazníků, investorů. Každá burza má několik trhů. Na prestižním
segmentu burzy (v Praze se jmenuje SPAD) se
obchodují akcie ve velkých objemech a za aktivní
účasti významných obchodníků s cennými papíry.
Menší objemy podle příkazů středních a drobných
investorů se obchodují na dalším burzovním trhu
(v Praze trh s označením KOBOS).
Týmy analytiků investičních bank a obchodníků
s cennými papíry vydávají investiční doporučení
k nejvíce obchodovaným emisím akcií. Renomé
velké banky nebo významného obchodníka obvykle bývá zárukou, že toto doporučení je třeba brát
inzertní příloha časopisu RESPEKT
v úvahu při rozhodování, které cenné papíry dále
držet, které nakoupit a které prodat.
certifikáty, futures a warranty. Jedná se o velmi zajímavé, avšak složitější investiční produkty.
Dluhopisy
Lístek s kurzy nestačí
Na pražské burze se obchoduje také s dluhopisy,
především státními. Dluhopis je cenný papír,
s nímž je spojeno:
■ právo majitele požadovat splacení dlužné
částky ve jmenovitých hodnotách,
■ vyplácení stanovených kuponů, tedy výnosů
slíbených emitentem
■ povinnost osoby, která tento dluhopis vydala,
splnit veškeré tyto závazky.
Základem informačních databází o vývoji trhu
bývají aktuální i historická data oficiálních kurzovních lístků burz. Některé burzy, například
i pražská, jsou v tomto ohledu velmi stručné
a poskytují jen základní údaje o cenách akcií
a dalších druhů obchodovaných cenných papírů.
Velké zahraniční burzy nabízejí daleko větší objem
informací uspořádaných tak, že se na jedno kliknutí objeví všechny potřebné informace o
■ aktuálním kurzu
■ historii cen
■ emitentovi dané emise
■ základních indikátorech pomáhajících
investorovi v rozhodnutí.
Stát prostřednictvím dluhopisů financuje svůj
rozpočet, podobně činí i velké podniky. Dluhopisy
při jejich emisi nakupují především velké finanční
domy, banky, pojišťovny, penzijní fondy apod.
Dluhopisy mají většinou velkou nominální hodnotu, a proto jsou drobným investorům obtížně
dostupné – cena jednoho státního dluhopisu
začíná na 10 000 korunách.
Investovat se dá i kolektivně
Pokud chcete někomu svěřit své finance, abyste
se o ně sami nemuseli starat, můžete zvolit kolektivní investování do podílových fondů. Princip
podílového fondu spočívá v tom, že investoři
nakoupí podílové listy fondu, čímž svěří své
finanční prostředky profesionálnímu správci. Tyto
prostředky jsou potom v rámci fondu různě investovány.
Existují následující typy podílových fondů:
■ Akciové fondy (investují do akcií)
■ Dluhopisové fondy (investují do dluhopisů)
■ Fondy peněžního trhu (investují do bankovních
produktů – např. hypoték)
■ Smíšené fondy (s převážně vyrovnaným
podílem investic do akcií, dluhopisů a dalších
aktiv)
■ Zajištěné fondy (fondy s předem zajištěnou výší
výnosu)
Deriváty
Novými typy cenných papírů jsou finanční deriváty.
Na pražské burze se můžete setkat s investičními
Také kurzovní lístky v českém denním tisku mají
jen velmi stručnou podobu. Pro detailnější informace je třeba se obrátit na specializované agentury, třeba Bloomberg a Reuters. Podobně jako
informační stránky obchodníků s cennými papíry
poskytují většinu podrobnějších informací
v podobě placených služeb, jež jsou nezbytné
pro ty, kdo potřebují skutečně na vteřinu aktuální
data. Bezplatné zdroje uvádějí informace o cenách
se zpožděním 15–20 minut (jinak by nebyly
zadarmo), což samozřejmě řadě individuálních
investorů stačí.
Investor však obvykle nespoléhá jen na jeden
zdroj informací. Sleduje vývoj finančních trhů, ale
i makroekonomické informace o vývoji ekonomiky
v hospodářsky nejsilnějších zemích světa, o vývoji
cen komodit, úrokových sazeb, aktuálních směnných kurzů atd. Informace o českém a světovém
finančním trhu lze najít například na stránkách
www.patria.cz, www.kurzy.cz nebo www.ipoint.cz.
Detailní zprávy o situaci v českých podnicích
včetně vlastnických vztahů, zápisů z valných
hromad nebo důležitých rozhodnutí vedení
o dividendách nebo o změnách v emisi cenných
papírů lze najít v placených databázích, z nichž
největší a nejúplnější je zřejmě Magnus České kapitálové informační agentury (ČEKIA). Tam najdete
i velmi důležité informace o společnostech, které
by mohly v příštím období emitovat obchodovatelné cenné papíry. Chce se říci hurá na nákup, ale
vždy mějte na paměti lidovou moudrost dvakrát
měř a jednou řež – a to platí i o virtuálním řezání
dříví při vašich investicích.
Cenný papír
Výhody
Nevýhody
akcie
Výplata dividendy
Účast na valné hromadě
Podíl na likvidačním zůstatku firmy
Snadno se prodají (vysoká likvidita)
Vyšší výnos (10–15 %)
Vyšší riziko
dluhopis
Výplata ročních výnosů
Výplata investované částky v době
splatnosti dluhopisu
Vyšší pořizovací
cena (10 000 Kč/kus)
Roman Koděra
podílový list podílového fondu
Nižší riziko
Nižší výnos
investiční certifikát
Výplata ročních výnosů
Autor článku je vedoucím
makléřem společnosti Patria
Direct.
7. 4.– 13. 4. 2008
inzertní příloha časopisu RESPEKT
finance
Desatero investora
Vladimír Vávra
Po načerpání teoretických informací z předchozího článku Romana Koděry se možná i vy rozhodnete
zhodnotit své volné finanční prostředky na burze. Pokud s ní v praxi zatím nemáte bližší zkušenosti, mohl
by vám do začátku pomoci následující seznam zlatých pravidel.
1. Stanovte si cíle a očekávání pro vaše
investování.
Hledáte jen alternativu k dosavadnímu způsobu
zhodnocování vašich úspor, chcete své peníze
ochránit před inflací, nebo chcete zbohatnout
a dosáhnout nadprůměrných zisků? Jste ochotni
se investování věnovat soustavně, občasně, či jen
nahodile? Přemýšlejte o tom, zda jste dostatečně
teoreticky a prakticky vybaveni k tomu, abyste
investovali sami, nebo zda využijete služeb firem
poskytujících finanční poradenství.
2. Určete svůj investiční horizont.
Vždy zvažujte, jak dlouho mohou vaše peníze pracovat. Pokud nemůžete vyloučit, že budete
finanční zdroje nenadále potřebovat, raději neinvestujte do poněkud rizikovějších produktů, jako
jsou akciové fondy či přímo akcie jako takové. Čím
delší je váš investiční horizont, tím širší je paleta
investičních příležitostí.
3. Zvažte svůj postoj k riziku.
Každá investice je spojena s určitým stupněm rizika. Bezpečnější investice nebývají příliš ziskové
a naopak chcete-li získat vyšší výnos, musíte být
ochotni podstoupit vyšší riziko ztráty. Neočekávejte,
že se vám investované peníze určitě vrátí.
4. Riziko diverzifikujte.
Riziko lze snížit rozdělením investic do více
instrumentů. Nevyplatí se sázet jen na jednoho
koně. Každý investor by měl rozdělit částku,
kterou hodlá investovat, mezi různé nástroje.
Stupeň diverzifikace však posuzujte v relaci
k transakčním nákladům.
5. Stanovte si strategii a vyberte
vhodné investiční instrumenty.
Pro krátkodobé investice do jednoho roku využívejte především instrumenty peněžního trhu, např.
jeho fondy. Hodláte-li investovat ve střednědobém
horizontu, tedy déle než jeden rok, zvažujte ve
větší míře investici do dluhopisů či dluhopisových
fondů a v menší míře pak do akcií či akciových
fondů. V dlouhodobém horizontu tří až pěti let
investujte do akcií, akciových fondů, hedge fondů,
investičních certifikátů, warrantů, finančních derivátů, měn či komodit. Jakoukoliv investici do těchto instrumentů s horizontem kratším než jeden rok
považujte za vysoce spekulativní. A neposuzujte
investiční příležitost podle historické výkonnosti.
Minulé zisky nejsou zárukou zisků budoucích.
„chytré“ peníze již v daný moment s největší pravděpodobností někdo kupuje.
8. Maximalizujte zisky.
Držte pozice, popř. navyšujte pozice v instrumentech, na kterých vyděláváte. Řiďte se podle
hesla trend je můj přítel, avšak mějte představu
o očekávaném zisku. Pravidelně provádějte hodnocení úspěšnosti svých investic v relaci k tržním
příležitostem.
6. Vyberte si důvěryhodného partnera.
Investujte jen prostřednictvím firmy, která má
k poskytování finančních služeb patřičné oprávnění. Nekupujte investice nabízené v nevyžádané
poště nebo po telefonu. Pokud obdržíte investiční
doporučení se zárukou téměř jistého zisku, buďte
zdravě nedůvěřiví a snažte se poznat rub i líc oné
zlaté mince. Dříve než uděláte konečné rozhodnutí, obstarejte si detailní informace. Neinvestujte do
něčeho, čemu nerozumíte; poraďte se s odborníky.
Porovnávejte výši poplatků, které za zprostředkování investičních služeb zaplatíte, a srovnejte je
s nabídkou ostatních subjektů. Dělejte si poznámky ze všech jednání, pečlivě uschovejte kopie veškeré korespondence a dokumentů.
9. Minimalizujte ztráty.
Motivem každé zamýšlené investice je samozřejmě dosažení zisku. Při krátkodobém obchodování
s rizikovějšími instrumenty však mějte vždy připravený scénář pro případ, že se investice nebude
vyvíjet podle vašich představ. Nastavte si určitý
práh bolestivosti pro případ ztráty. Je jednodušší
oželet ztrátu kupř. 5 % a poučit se ze svých chyb
než bezmocně sledovat, jak se vaše investice
znehodnocuje v řádech desítek procent. Berte
ztráty jako nezbytnou součást investování. Je
lepší realizovat ztrátu jako součást herního plánu
než se narůstající ztrátou nechat vyřadit ze hry.
Nikdy nenavyšujte ztrátové pozice, nebojujte
s trendem – „levné“ se většinou stává „levnějším“.
7. Investujte s rozvahou.
Investovat je třeba s jistou dávkou chladnokrevnosti. Nedopusťte, aby vaše rozhodování ovládly
emoce. I finanční instrumenty obchodované na
kapitálových trzích podléhají módním trendům.
Pokud je vámi zvažovaná investice frekventovaně
zmiňována v médiích či analytických doporučeních, většinou budete jedním z opozdilců, kteří
nastupují do rozjetého vlaku. Růstový potenciál
takovýchto investic již bývá vyčerpán. Naopak
v dobách poklesů na trzích se snažte nepodléhat
panice, obzvláště pokud je vaše investice dlouhodobějšího charakteru. Je velmi obtížné zachovat
chladnou hlavu, když se hodnota aktiv den
za dnem snižuje, nicméně obdobně jako
v předchozím případě platí, že když jste účastníkem davového chování (v tomto případě paniky),
10. Zlepšujte své teoretické, praktické
a osobnostní předpoklady.
Buďte dobře informovaní, vzdělávejte se četbou
finanční literatury, sledujte dění na trzích, navštěvujte webové finanční portály. Stanovte si svou
strategii, buďte sebevědomí, odhodlaní, disciplinovaní, soustředění. Dejte na selský rozum
a intuici, ovládejte svůj stres, zbavte se strachu –
a hlavně buďte trpěliví.
Vladimír Vávra
Autor článku je hlavním
makléřem společnosti Patria
Direct.
Přílohu ve spolupráci s Respektem připravila společnost Patria, finanční server Měšec.cz a Arnošt – nadační fond na podporu finančního vzdělávání.
Editorka přílohy: Kateřina Kadlecová. ([email protected])
XVII