DIALOG‚ otázky‚ odpovědi

Komentáře

Transkript

DIALOG‚ otázky‚ odpovědi
Proletáři všech zemí, spojte se!
DIALOG
OTÁZKY
KOMUNISTICKÝ LIST
ČÍSLO 224

ODPOVĚDI
LISTOPAD 2006 ROČNÍK 17
CENA 10 Kč
K 110. výročí narození Klementa Gottwalda
Využít zkušeností z bojů KSČ
Život a dílo Klementa Gottwalda, významného představitele
KSČ a Mezinárodního komunistického a dělnického hnutí bude
vždy součástí historie Českého
a Slovenského národa. Celý jeho
život je příkladem revolučního
vůdce dělnické třídy a ostatních
pracujících, kterého postavili do
čela boje proti kapitalistickému
vykořisťovatelskému
systému.
Soudruh Gottwald v čele KSČ
tento úkol se ctí splnil. Proto je
všemi nepřáteli tolik nenáviděn
a pomlouván.
V KSČ pracoval soudruh Gottwald od jejího založení v roce
1921. Ve složitém zápase dědictvím sociáldemokratismu v prvních letech KSČ se stále výrazněji uplaťnoval mezi těmi, kdo
usilovali o marxisticko-leninskou
orientaci KSČ, o zvýšení a upevňování ideové a politické úrovně
členů a funkcionářů stany.
Význam bolševizace pro
akceschopnost strany
Byli to zejména mladí členové
a funkcionáři, kteří se postupně
ve dvacátých létech sdružovali
kolem soudruha Gottwalda. V zásadním ideovém a politickém boji
porazili tehdejší oportunistické
a revizionistické vedení, které
přivedlo stranu do hluboké krize
a pasivity. Současně a to je rozhodující se z vůle většiny členů strany, v procesu třídního boje, zrodila potřeba bolševizace strany,
to znamená její politická, ideologická a organizační připravenost
postavit se do čela boje dělnické
třídy a ostatních pracujících za
revoluční změnu v jejich postavení. Byli to Klement Gottwald,
Jan Šverma, Antonín Zápotocký,
Viliam Široký, Václav Kopecký,
Jan Harus a další představitelé
marxisticko-leninského směru,
kteří na V. sjezdu KSČ v roce
1929 v souladu s předsjezdovou
diskusí a doporučením Komunistické internacionály probojovali
kurs »Od oportunistické pasivity
k bolševické aktivitě!«
Soudruh Gottwald považoval bolševizaci obrat »Čelem
k masám!« za stálý úkol strany.
V tom spatřoval trvalý boj proti oportunismu a revizionismu
bez něhož nemůže existovat ani
praktická revoluční politika strany. Jako dnes zní jeho slova na V.
sjezdu KSČ: »Buržoazie se marně
raduje, když myslí, že Komunistické straně je odzvoněno. Členové strany za pomoci Kominterny
si svoji stranu ozdraví, překonají
krizi a učiní stranu bojeschopnou.
Myslím, že rolí sjezdu musí být
zlomení starých tradic reformistických, sociálně demokratických,
zlomení pasivity, kterou strana
vlekla po celou dobu svého života, jako trestanec olověnou kouli,
že sjezd musí zlomit tuto tradici,
učinit radikální řez. Tím uschopní
stranu, aby svoji krizi překonala,
aby se dovedla postavit masám do
čela a dovedla dostát svým historickým úkolům vést kráčet a vést
pracující cestou revoluce.
Vítězství bolševizace na V. sjezdu KSČ znamenalo rozhodující
krok k přeměně strany na skutečně revoluční stranu nového
typu.Strana získala velkou důvěru v čele zápasu dělnické třídy a ostatních pracujících proti
kapitalistickému vykořisťování ,
proti fašismu, v době Mnichova,
po celou druhou světovou válku
a v národně osvobozovacím boji.
Po osvobození hrdinnou Rudou
armádou v květnu 1945 dala
všechny síly obnově válkou zničené země. Získaná důvěra byla
rozhodující pro vítězství pracujících nad domácí a zahraniční reakcí v únoru 1948. Právě v tomto střetu pracujících s reakcí se
zvlášť výrazně projevila vůdčí
úloha soudruh Gottwalda.
(Pokračování na str. 2)
Česká společnost se dlouhodobě topí
V zahraničí z toho mají kšandu. ka, příliš nezabírá. Lidé, unavení kažv politické krizi. Červnové volby do Radovat se mohou jen v USA, které dodenními starostmi a primitivním,
Poslanecké sněmovny potvrdily, že z globálního matení mysli, těží a po- ale soustavným protikomunistickým
o poměru politických sil v zemi ne- malu ale jistě uskutčňují novodobou štvaním, a znechuceni stavem české
rozhodují, jak by to bylo žádoucí, po- kolonizaci prakticky celého světa. politické scény, vstřícně, natož nadšelitické programy a jejich protagonisté, Největším posledním trhákem bylo ně nereagují.
ale především sdělovací prostředky. Bushovo sdělení, že USA zakáží
Mnohem důležitější byly komunálVšechny televizní stanice a drtivá svým nepřátelům vstup do vesmíru. ní volby. I zde se pravice snažila mimo
většina periodik, s rozhodujícím vli- Této tuposti a velikášství jde naše pravidla zákonů či slušné politické
vem zahraničního kapitálu, a v ru- odnárodněná pravice na ruku; za její soutěže vytřískat co nejvíce hlasů pro
kou mladých, nezkušených a historii největší a naprosto neodpustitelný své vlastní zastupitele. Nikoliv proto,
nezvládajících, ale o to zavilejších hřích považujeme její ochotu udělat že by měla upřímný zájem o blaho
redaktorů, fandí především vlastním z České republiky americký vojenský obce a občanů, ale proto, že ovládnukapsám, které jí kapitál za hanebné cvičák a vystavit náš národ nebez- tí finančních toků seshora dolů dává
p o s l u h ov á n í
šance na nastaposkytuje. Pravení kohoutků
vice v červnodo
vlastních
vých volbách
kapes. Mimo to
získala, nikoliv
má také zjevně
však rozhodu- Měla by následovat hluboká analýza úspěchů a propadů zájem, aby její
jící převahu.
straníci zasedli
Poměr sil mezi autentickou a dekla- pečí, kterému se skutečný vlastenec k plnému stolu a při velice slušně plarativní levicí na jedné straně a auten- kterékoliv země světa vyhne.
cené a mnohdy pracovně nenáročně
Částečně senátní volby proběhly ve aktivitě měli krásné živobytí. Je zde
tickou pravicí podpořenou servilními
lidovci a nevěrohodnými zelenými znamení mohutného nasazení financí ještě jeden důvod: Komunální prograna druhé straně, skončil patem. Sku- a prostředků, jichž má ODS zřejmě my skýtají možnost hauzírovat s vetečným, ale smutným vítězem voleb daleko nejvíce. Propaganda na všech řejnými finančními prostředky pro
se stala ona část obyvatelstva, která novinových stránkách a na všech populistické akce, jimiž pravice »dosloupech, ba i na lavičkách, kde ji lidé kazuje«, že pracuje pro obecný lid,
hlasovala nohama - na 36 % občanů na svou možnost cokoliv v této kopírovali zadní částí těla, měla celý jako by tyto prostředky dávala z vlastzemi účastí ve volbách ovlivnit re- Senát proložit modrými příživníky. Ze ní kapsy. Uvědomme si, že obecní
zignovala. V důsledku rovnosti hla- všech průzkumů veřejného mínění vy- úřady mají možnost zadávat zakázky
sů 100:100 se Česká republika, pro plývá, že drtivá většina našich občanů za desítky milionů korun. Pak je zřejsmích celé Evropě, se již pět měsíců považuje Senát za naprosto zbytečný mé, proč je o funkce takový zájem.
potácí bez solidní vlády. Předsedou orgán a požaduje jeho zrušení. Tra- Z provize ve výši 3 až 10 % z ceny
vlády je nazýván člověk, který podal gédií této země je, že zrušení Senátu zakázky je možno »legálně« zbohatdemisi a prezident republiky ji přijal. závisí na rozhodnutí většiny senátorů; nout. Potom byl zájem o komunální
Vláda, která podle zdravého rozumu a ti si samozřejmě život v bezduchém volby více bojem o koryta než snahou
neexistuje, nicméně úřaduje, bere žvanění a bez nadnormativních pří- sloužit obci. Není to ani dojemné, ani
vysoké platy a arogantně přijímá jmů představit nedovedou a odstra- k smíchu; do funkcí se hrnou lidé,
zásadní rozhodnutí. Nikterak není nění tohoto nákladného a nadmíru kteří se nikdy o život obce nezajímali
náhodu, že osou současné vládní po- škodlivého institutu nedopustí. Co a nestarali, zatímco osvědčení pracovlitiky jsou personální čistky a obsa- s tím? Agitace, že je nutné se k vol- níci socialistické lidosprávy jsou bezzování lukrativních postů partajními bám do Senátu dostavit a hlasem proti ostyšně ostouzeni a z veřejné práce
druhy, přáteli, příbuznými, či všeho kandidátům pravice zabránit tomu, vytlačováni.
aby Senát nebyla jedna souvislá šmolschopnými dobrodruhy.
(Pokračování na str. 2)
Po letošních volbách
K 89. výročí Velké říjnové socialistické revoluce
V
roce 1917, dne 7. listopadu (25.
října), se v carském Rusku uskutečnila vítězná proletářská revoluce,
která znamenala zásadní obrat v dějinách lidstva, přechod od starého,
kapitalistického světa, k nové, socialistické společnosti.
V noci 7. listopadu byl v Petrohradu dobyt Zimní palác a v něm byli
zatčeni ministři Prozatímní vlády.
Týž den byl v Smolném zahájen 2.
Všeruský sjezd Sovětů, který ohlásil
přechod moci do jeho rukou, schválil
dva historické dekrety - Dekret o míru a Dekret o půdě o jmenoval první
sovětskou vládu - Radu lidových komisařů. Jejím předsedou byl zvolen
V. I. Lenin.
něž éru socialistických proletářských
revolucí. Příkladu ruského proletariátu následovali dělnicí v mnoha jiných
zemích.
Velká říjnová socialistická revoluce
přeměnila Rusko v maják socialismu,
vlast pracujících celého světa. Ruská
dělnická třída se stala avantgardou
pracujících všech zemí v boji za skutečnou demokracii a socialismus.
»Máme právo být hrdi a považovat
se za šťastné, protože se nám podařilo zlikvidovat v jednom koutě světa
zdivočelé zvíře - kapitalismus, který
zalil zemi proudy lidské krve a přivedl lidstvo k hladu, bídě a zdivočení,«
napsal v té době V. I. Lenin.
Dnes žijeme ve složité době, době
Maják socialismu
Velká říjnová socialistická revoluce se zásadně liší od všech předešlých revolucí tím že lidstvo nepřešlo
od jednoho způsobu vykořisťování
k druhému způsobu, nýbrž k likvidaci jakéhokoliv vykořisťování člověka
člověkem.
Mezinárodní význam Velké říjnové
socialistické revoluce, uskutečněné
pod vedením strany bolševiků v čele
s V. I. Leninem, spočívá v tom, že
prorazila frontu světového imperialismu, zahájila epochu proletářských
revolucí a zlikvidovala nadvládu imperialismu v koloniích a nezávislých
zemí.
Význam VŘSR spočívá také v tom,
že poprvé v dějinách světa zvítězil
proletariát, který svrhl moc kapitalistů a statkářů, zlikvidoval v zemi
kapitalismus, vykořisťování člověka
člověkem, sociální a nacionální útlak
a zahájil budování socialismu. Říjnová socialistická revoluce zahájila rov-
dočasného vítězství buržoazní kontrarevoluce a ústupu socialismu. Nepodařilo se nám jedním úderem a navždy zlikvidovat imperialismus, který
za čtyři sta let své existence upevnil
svou nadvládu díky bezpříkladnému
drancování národů světa a obrovským finančním prostředkům, za něž
si nyní kupuje politické strany a celé
vlády nezávislých států.
Imperialismus se raduje z dočasného vítězství nad socialismem. Tato
radost je předčasná. Plamen revolučního boje se znovu rozhořívá pod vedením komunistů zejména v zemích
Jižní Asie a Latinské Ameriky. Velký
význam má mnoholetý statečný revoluční boj pracujících ve Venezuele,
Bolívii, Mexiku, Nepálu, Peru, Indii,
na Filipínách, v Turecku a v dalších
zemích proti kapitalistickému vykořisťování a útlaku.
Ideje Velkého října žijí dál.
Redakce
Komunistický svaz mládeže rozpuštěn ministerstvem vnitra
Boj pokračuje!
Komunistický svaz mládeže (KSM)
obdržel 16. října 2006 oznámení
ministerstva vnitra (MV ČR) o svém
rozpuštění. MV ČR pod taktovkou
Občanské demokratické strany (ODS)
završilo takřka rok trvající proces iniciovaný v době, kdy toto ministerstvo
spravovala sociální demokracie.
K rozpouštění KSM došlo navzdory velkému veřejnému nesouhlasu
v ČR i v zahraničí s útoky MV ČR na
KSM. Petici na podporu KSM podepsaly tisíce občanů České republiky.
Proti postupu MV ČR protestovaly
například i organizace bývalých protifašistických bojovníků a partyzánů.
Z iniciativy studentských aktivistů
vznikla petice občanských sdružení
nesouhlasících s kroky MV ČR proti
KSM. Podporu KSM vyjádřilo několik
českých politických stran. Z podnětu
poslanců Komunistické strany Čech
a Moravy (KSČM) byl postup MV
ČR proti KSM projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky. Velký ohlas zaznamenala
iniciativa MV ČR v zahraničí. Svůj
nesouhlas vyjádřily stovky mládežnických, studentských a odborových
organizací. Tisíce lidí adresovaly
své rozhořčení ministerstvu vnitra
i zastupitelským úřadům České republiky v zahraničí, mimo jiné řada
poslanců národních parlamentů, Evropského parlamentu, univerzitních
profesorů, bývalých bojovníků proti
fašismu i takových osobností jako je
nositel Nobelovy ceny za literaturu
Dario Fo. Před zastupitelskými úřady České republiky v řadě zemí se
uskutečnily protestní demonstrace.
Světová federace demokratické mládeže, mezinárodní organizace mládeže se statutem poradce Organizace
spojených národů, vyhlásila 27. únor
2006 »Mezinárodním dnem solidarity s KSM«.
MV ČR dosud argumentovalo ve
své snaze o legalizaci KSM tím, že
KSM vyvíjí »politickou činnost«, na
což dle MV ČR nemá občanské sdružení právo, údajně protizákonným
důrazem KSM na nutnost socialistické revoluce a úsilím KSM o popularizaci učení Marxe, Engelse a Lenina.
V odůvodnění rozpuštění KSM však
MV ČR tuto argumentaci zcela opustilo. Jediným důvodem k rozpuštění KSM se tak stal důraz KSM na
nahrazení soukromého vlastnictví
výrobních prostředků vlastnictvím
společenským v období přechodu od
kapitalismu k socialismu.
Tímto zdůvodněním MV ČR kriminalizuje samotné základy marxismu, útok MV ČR je proto nutné
chápat jako útok na celé komunistické hnutí a levici všeobecně a jako
vrchol dlouhodobé antikomunistické
kampaně zaměřené především proti
KSČM. Jistě není náhodou, že k tomu dochází v době hluboké vládní
krize, probíhající úspěšné kampaně
KSM proti rozmístění vojenských
základen Spojených států na území
ČR a několik dnů před komunálními a senátními volbami, kterých se
KSČM aktivně účastní.
KSM doposud působilo jako občanské sdružení legálně, v rámci
zákonů a mezinárodních smluv.
Dlouhodobě je organizací, která zásadově hájí zájmy většiny mládeže studentů, učňů, mladých pracujících
a nezaměstnaných - a zároveň stojí
na straně úsilí o revoluční překonání
kapitalistického systému vykořisťování a útlaku.
KSM opakuje, že jeho činnost je
v souladu se zákony a Ústavou České republiky, a rozpuštění ze strany
MV ČR chápe čistě jako politický
akt. V souladu se zákony této země
se rozhodl napadnout toto rozhodnutí soudně.
Pravda zvítězí!
Milan Krajča, předseda
Komunistického svazu mládeže
2
DIALOG 224/2006
(Dokončení ze str. 1)
Volby dopadly tak jak dopadly.
V Senátu bude pro příští dva roky
zasedat nebezpečná většina pravicových senátorů odhodlaných měnit
Ústavu a zákony země tak, aby v Senátu seděli »na věčné časy«. komunisté si nepolepšili. Poněkud lepších
výsledků dosáhli v komunálních volbách, ačkoliv i v nich ztratili desítky
zastupitelských míst. Na nižší a střední úrovni, kde se lidé navzájem znají
od mládí a běžně se stýkají a tykají
si, protikomunistická rétorika tolik
nezabírá; proto bude možné, aby se
komunističtí zastupitelé plně zapojili do správy veřejných věcí. Přejeme
jim, aby se jim práce pro slušný život všech občanů republiky dařila co
nejlépe. Nelze však ani u senátorů,
nem KSČM. Jejich přesvědčování, že
usilují o systémovou změnu, potom
vychází jako plané řečnění. Přece by
si neuřízli kapitalistickou větev pod
svým socialistickým zadkem. Pokud
by tento jev přetrvával a představitelé KSČM se kvalitativně neodlišili od
ostatních, vedlo by to nezadržitelně
k postupné degradaci až do vytracení
z politické scény. Jsou schopni si to
uvědomit a přiznat?
Po volbách by měla následovat
hluboká analýza úspěchů a propadů.
Nelze se donekonečna vymlouvat na
objektivní příčiny. Je naprosto nezbytné analyzovat sociální strukturu
společnosti, rozložení společenských
tříd, vrstev a skupin pro budoucnost
volit daleko přesnější a adresnější
politickou agitaci. Není možno done-
Po letošních volbách
ani u zastupitelů přehlédnout jeden
nebezpečný a nezdravý rys. Projevil se a projevuje především trvale
mimořádným zájmem a o volitelné
místo na kandidátce do Poslanecké
sněmovny. Najednou máme tolik pro
práci poslance »schopných«, ale především žádostivých kandidátů, až se
z nich hlava točí. Každý z vedoucích
funkcionářů KSČM si to chce aspoň
na jedno volební období »zkusit«. Finančně nejlépe jsou na tom ovšem ti,
kdo jsou ve vrcholném legislativním
orgánu už od kapitalistického převratu. Často agitují tak, jako by to bez
nich v parlamentu vůbec nešlo. Dlouhodobě neřešenou otázkou je, kolik
ze svých členské základně nepřiměřených příjmů straně odevzdávají. Až
dosud je to ubohé a neetické.
Totéž ve stejné míře se týká komunistických senátorů a v menší míře
zastupitelů v komunálních orgánech.
Mnozí si bohužel příjmy, které jim
z veřejného uplatnění (na podkladě
hlasů, jež jim dali řadoví členové strany), vylepšují svůj životní standard
a straně snad ani nic neplatí. Napojení násoskami na kapitalistické odměňování ve veřejných financích je největším morálním problémem všech,
kdo v nich vystupují a jednají jmé-
konečna protlačovat do funkcí jedny
a tytéž typy. Ostatně kádrová politika
strany je jedním z jejích slabých článků a výběr kandidátů s nevýrazným
politickým profilem a schopnostmi
byl a je jednou ze závažných chyb.
Nezbývá než přiřadit k jednotlivým
vedoucím činitelům výsledky v jejich
funkčním obvodě; je s podivem, že
někteří členové Výkonného výboru
mají ve svých obvodech dlouhodobě
špatné výsledky a přesto se nadále
drží více v ústředí než v okruhu své
odpovědnosti. Naopak je třeba analyzovat, proč mají další členové VV ve
svém obvodu trvale dobré výsledky,
a z jejich stranické práce si brát příklad.
Stranická základna nejen stárne,
ale stále silněji pociťuje únavu a také
zklamání z upadajícího vlivu; šíří se
kritika vedoucích činitelů, kteří se
daleko více věnují svým lukrativním
funkcím než péči o základní organizace. Množí se obavy o budoucnost
strany. Nedobře působí i ideologická
nejednota strany; komunisté jsou terčem nevybíravých útoků, ale vedení
jako by o obranu nestálo. Ideologická
práce v podstatě neexistuje. Jak dlouho ještě?
Komunista
Ruce pryč od komunistického
svazu mládeže!
Koncem října t.r. se v Praze uskutečnilo 5. setkání komunistických
mládežnických organizací z 15 zemí
Evropy pod hesly »Boj evropské mládeže proti útokům na sociální a demokratická práva! Za důstojný život a socialistickou budoucnost pro mládež!«
Delegáti setkání jednoznačně odsoudili rozhodnutí Ministerstva vnitra
České republiky rozpustit Komunistický svaz mládeže v ČR a schválili
proti tomuto verdiktu protestní akce
solidarity na celém světě.
Setkání se zúčastnili zástupci pokrokové levicové mládeže Světové
federace demokratické mládeže, kteří zdůrazňovali, že boj proti snaze
rozpustit KSM rozhodně nevzdají.
Rozhodnutí o rozpuštění KSM
»má politické kořeny« - zdůraz-
nil prezident světové federace
demokratické mládeže M. Madaira.« Tato akce odhaluje slabost státu.
Svým způsobem je z hlediska logiky
a kapitalistického systému kontraproduktivní, protože našimi akcemi Světové federace demokratické mládeže,
orientovanými proti autoritativnímu
opatření státní moci jsou lidé v celém
světě dobře informováni.
SFDM reprezentuje desítky milionů členů ve svých členských
organizacích a bude odhodlaně
rozvíjet svoji kampaň tak dlouho,
dokud nebude rozhodnutí MV
ČR zrušeno. Uvidíme, jaká bude
jeho reakce tváří v tvář širokým
protestům tisíců lidí v zahraničí.
Máme velký potenciál na jejich
masovou mobilizaci.«
Při čtení časopisu Mladá
pravda má J. Dolejš mrazení
Ministerstvo vnitra rozpustilo v říjnu t.r. Komunistický svaz mládeže
(KSM) s odůvodněním, že jeho program je v rozporu s Ústavou a Listinou
základních práv.
Týdeník Hospodářské noviny
24. 10. v noticce Stát dotoval časopis
mladých komunistů v této souvislosti
napsal mj. »Měsíčník Mladá pravda
má své kritiky i uvnitř spřízněné komunistické strany.« »Musím přiznat,
že sám mám s některými články
problém. U jiných vnímám, že si
jen mladí brousí své politické názory a cvičí se v žurnalistice. A když
si čtu třeba o historické úloze Stalina, spíš mě zamrazí,« říká místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
(rr)
((Dokončení
Dokončení ze str. 1)
Únorové vítězství se stalo logickým vyústěním historického vývoje Českého a Slovenského národa k vyššímu stupni humanismu
a demokracie tím, že otevřelo cestu k likvidaci vykořisťování člověka člověkem a k výstavbě nového
společenského řádu - socialismu,
ve kterém politická a ekonomická
moc výsledky práce, vědy a kultury patřily skutečným tvůrcům
hodnot.
O nových úkolech společnosti v období výstavby socialismu
jednal IX. sjezd KSČ (květen
1949), který vypracoval a schválil program výstavby socialismu
v Československu. Jeho hlavní
cíle a úkoly k zabezpečení byly
obsaženy ve známých 10 bodech
Klementa Gottwalda. Na první
místo byl postaven úkol vybudovat silnou materiálně technickou
základnu socialismu. Ten zahrnoval zejména rozvoj národního
hospodářství na základě realizace
prvního pětiletého plánu, socialistickou industrializaci Slovenska
a přechod vesnice k socialismu.
Velký důraz sjezd položil za upevňování a další rozvoj hospodářské, vědeckotechnické a kulturní
spolupráce se Sovětským svazem
a ostatními státy
Rady vzájemné hospodářské
pomoci
a zabezpečení obrany.
K zvládnutí úkolů sjezd uložil
věnovat hlavní pozornost posilování vedoucí úlohy strany a výstavbě socialistického státu. Na
rozvoji socialismu se po celou
dobu aktivně podílely další politické strany a společenské organisace, zejména Revoluční odborové hnutí, Svaz mládeže, Svaz Čs.
žen, sjednocené v Národní frontě
Výsledky poctivé práce dělníků,
rolníků, pokrokové inteligence
potvrzují, že IX. sjezd KSČ položil dobré základy k všestrannému
rozvoji ekonomiky a celé společnosti. O tom svědčí zejména tato
fakta: Národní důchod v Československu se zvýšil od roku 1948
do roku 1989 7,2 krát. Z toho
v Českých zemích 6 krát a na Slovensku 11,3 krát. Socialismus dal
všem lidem práci a trvalý růst životní a kulturní úrovně.
V období socialismu se dříve utiskovaná a vykořisťovaná
dělnická třída a ostatní pracující stali třídou vládnoucí. Naplnil se odvěký sen pracujících,
bylo odstraněno vykořisťování
člověka člověkem. Socialistická
společnost zbavená vykořisťování
vytvářela zcela nové podmínky
pro rozvoj tvůrčí aktivity lidí a socialistického soutěžení. V novém
poměru k práci, vykonat více pro
rozvoj společnosti než stanoví
povinnosti, se rodila největší proměna člověka v socialismu. ČSSR
svým ekonomickým potenciálem,
růstem životní úrovně, rozvojem
kultury a vzdělanosti, sociálními vymoženostmi pro pracující
zaujala přední místo ve srovnání
s ekonomicky vyspělými zeměmi
a stala se příkladem pro boj pracujících v kapitalistickém světě
za socialistickou změnu v jejich
postavení.
Taková je pravda o socialismu
v Československu. Proto je třeba
odmítnou nepravdivé hodnocení
40 let socialismu a »nový model
socialismu« zpracovaný Teoreticko analytickým pracovištěm ÚV
KSČM pro jednání ÚV KSČM
a VII. sjezd KSČM, ve kterém se
snaží dokázat, stejně jak to činí
reakce, že v Československu žádný socialismus nebyl, že:
„1) Nedokázal zajistit trvalý
vzestup ekonomické produktivnosti a životní úrovně obyvatelstva v míře porovnatelné s vyspělými kapitalistickými zeměmi.
2) Nedokázal zajistit dostatečný,
pro občany dlouhodobě přijatelný
stupeň občanské svobody a demokracie, nepřiměřeně omezoval
sféru individuálního rozvoje.“
Připravovaný »nový model socialismu« pro VII. sjezd KSČM
nemá nic společného s respektováním vědeckého přístupu
k revoluční socialistické změně
v postavení pracujících a většiny
národa. Jde o záměrné znehodnocení zkušenosti a výsledků
poctivé práce dělníků, rolníků
a pokrokové inteligence z období
socialismu. Právě dnes, kdy čím
dál větší část národa zastává názor, že »za socialismu bylo líp«, je
třeba, aby komunisté využili zkušenosti z bojů KSČ pro dosažení
revoluční změny) ocenil poctivou
práci generací, které dali všechny
své síly výstavbě a rozvoji socialismu.
Výsledky a zkušenosti ze 40.
leté výstavby socialismu jsou důkazem velké lži, kterou neustále
opakují revizionisté zejména M.
Ransdorf, J. Dolejš, že Československu, Gottwaldovi, KSČ byl
vnucen Stalinem, sovětský model
socialismu, který byl hlavní příčinou rozvratu v roce 1989. Přitom
zakrývají, že skutečnou hlavní příčinou rozvratu a dočasného pádu
socialismu byl chruščevovský
revizionismus, který na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 , krátce po
smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda
popřel marxisticko-leninskou tezi
o zesilování a zostřování třídního
boje v přechodném období od kapitalismu k socialismu a komunismu a nahradil ji antimarxistickou
a antileninskou tezí o odumírání
třídního boje. A to bylo v době,
kdy světový, zejména americký
imperialismus rdousil všechno
pokrokové na celém světě. Kdy
měl na svědomí miliony obětí
v agresivních válkách a vynakládal velké prostředky na zničení
socialismu, jak o tom svědčí známý plán Alana Dullese představitele americké tajné služby z roku
1945, který až závěrem klade
otázku - jak toho všeho docílíme?
A dává odpověď: »Najdeme stejně smýšlející spojence a pomocníky v samotném Rusku.« A oni
je skutečně našli - v páté koloně
zrádců Gorbačova, Jelcina, Ševarnadzeho, Jakovleva a dalších, ale
i v Československu.
Byl to soudruh Gottwald, který
na toto vše včas, mnohokrát ještě
před svojí smrtí v roce 1952 na
celostátní konferenci KSČ upozorňoval, aby komunisté nikdy nezapomněli na svoji odpovědnost
k dělnické třídě, ostatním pracujícím a národu. Po celou dobu, kdy
stál v čele strany prokázal nesmiřitelnost s oportunismem a revizionismem. Dovedl
objektivně hodnotit
situaci a poměr třídních sil a nikdy svoji třídu, dělnickou
třídu, pracující a národ nezradil.
Prokázal smysl pro tvůrčí chápání
a uplatňování Marxisticko-leninského kursu v konkrétních Československých podmínkách. V tom
spočívá jeho příklad pro současné
a budoucí generace.
  
Před komunisty je velká odpovědnost. I dnes je stále aktuální výzva Klementa Gottwalda:
» Čelem k masám!« Obnovení
akceschopnosti strany vyžaduje
zbavit se ve vedení KSČM nositelů a šiřitelů revizionismu, kteří
mají na svědomí současnou krizi
a pokles důvěry pracujících, jak
to prokázaly i poslední volby. Situace vyžaduje provést odpovědnou analýzu ztráty revolučního
charakteru strany a jednotit síly
komunistů na marxisticko-leninských základech. Skoncovat
s omlouváním a revizionistickou
zradou. Za podpory bratrských
komunistických stran a pokrokového hnutí ve světě a daleko větší
energii čelit antikomunistickým
útokům. V politické, ideologické a organizátorské práci strany
učinit vše, aby se dělnická třída,
ostatní pracující a většina národa znova stali hospodáři ve své
zemi.
Vratislav Šantroch
Havlíčkův Brod
vžil, jevila adekvátní situaci, která
se vytvořila za jeho přestárlých a nemocných předchůdců. Ze spasitele se
však vyklubal hrobař. »Demokratizace« s »glastností« přivedly společnost
k rozkladu. S »reformami« se dostavil
nepředstavitelný chaos a úpadek hospodářství. »Obnova« socialismu skon-
lením«, se už postarali, aby se v »bratrských stranách« tancovalo podle
muziky ozývající se z Moskvy. Za
potlesku Reagana, Thacherové, Kohla
i Svatého otce. V antikomunistických
a antisovětských centrech si konečně
mohli mnout ruce.
A jak že to Gorbačov nazval knihu,
Využít zkušeností ...
M
inule
nule jsme slíbili, že ukážeme, jak se Čestmír Císař
nadchl ve svých Pamětech
gorbačovskou »perestrojkou« a jaké
naděje do ní vkládal.
Než do tohoto kyselého jablka
kousneme, třeba vysvětlit, co »perestrojkou« rozumíme. Vždy musíme
Znovu o úctě k pravdě dějin
Jak tuto pravdu znectil Č. Císař
rozlišovat jev od podstaty. V dnešní
době je to dvojnásob důležité. Panuje
neúprosná despocie režimních médií. Pseudoreality, tzv. virtuální skutečnost, se vyrábějí na běžícím pásu.
Řekne-li se »perestrojka«, vybaví se
záplava bombastických frází, které po
svém příchodu k moci halasně deklaroval Michail Gorbačov. Nutno ovšem
přiznat, že v polovině 80. let, kdy se
stal generálním tajemníkem ÚV KSSS,
se role mesiáše, do níž se pohotově
čila jeho likvidací. Sovětská velmoc
zanikla. Bohatství země se stalo kořistí žraloků velkokapitálu bezohledných
k zájmům a potřebám lidu.
Nejhorší na tomto procesu, který
prý neměl alternativu, bylo, že cháska
seskupená kolem Gorbačova rozhodovala nejen o osudu SSSR, ale celého
socialistického společenství. Lavina
nezvratně strhla i země, v nichž se
zformovaly páté kolony přestavby. Aktéři, kteří se inspirovali »novým myš-
jež obletěla svět? »Perestrojka a nové
myšlení pro naši zemi a pro celý svět«!
V ní ohlásil počátek nové éry lidstva.
Neminulo pět let a Sovětský svaz zmizel z politické mapy světa. Stejný úděl
potkal ČSSR a další státy socialismu,
které nemohly uniknout vlivu Kremlu.
Se ztrátou své hlavní opory se definitivně zhroutila i protiimperialistická
fronta, strategie J. V. Stalina. »Perestrojka« vyústila ve světovou kontrarevoluci. (Pokračování na str. 4)
Antiamerikanismus v Jižní Koreji
V současném 21. století je antiamerikanismus v celém světě stále rozsáhlejší. Život na Středním východě, v Evropě a dokonce i v Jižní Americe, která byla po dlouhá staletí považována za »tichý kout« USA, se stále více prosazují protiamerické nálady. Výjimkou není ani Jižní Korea,
která se postupně proměnila v proamerický region na Dálném východě. Americké vojsko v Jižní Koreji, které bylo dlouhá léta považováno
za »osvobozenecké« a »přátelské«, je nyní označováno jako »nepřítel
sjednocení« a »úderný oddíl koloniální politiky« USA jsou odsuzovány
jako nebezpečný nepřítel ohrožující mír na Korejském poloostrově.
Antiamerická smršť mladých Korejců
Veřejný průzkum svědčí o tom,
že v Jižní Koreji neustále narůstá odpor obyvatelstva proti USA.
Ihned po prohlášení prezidenta
USA Bushe, že Severní Korea je
»osou zla«, uspořádala televizní
společnost CNN průzkum v Jižní
Koreji, zda toto prohlášení vůči Severní Koreji je ku prospěchu nebo
ku škodě zájmů Jižní Koreje. 55,4
procenta dotázaných odpovědělo,
že to povede k velkým nepříjemnostem. Stále více roste počet hlasů
požadujících odchod amerických
vojsk z Jižní Koreje. Podle korejského listu Čuňjan ilbo činil tento počet 39 procent respondentů, v roce
2004 již 48 procent a v roce 2005
to bylo 54 procenta. Pozornost si
zasluhuje skutečnost, že antiamerická nálada mladé generace, která
bude stát v čele národa, je mnohem
výraznější, než ostatní části obyvatelstva Jižní Koreje.
Na základě dotazníkové akce pořádané časopisem Volhan čžunja jan
v dubnu 2005, dožadovalo se 45,2
procenta dotázaných, aby byla dána
priorita národnostní otázce a spolupráce se Severní Koreou, a nikoliv
s USA. Pro spolupráci se Severem se
vyslovilo 61,1 procenta mladých lidí
ve věku do třiceti let.
O protiamerické náladě mezi obyvateli Jižní Koreje hovoří také experti americké organizace Harytadgi,
institucí Rand a Brikings, New York
Times, Wollstreet journal, Washington Post a řada dalších tiskových orgánů. Uvádějí, že v novém století se
jihokorejská společnost zcela změnila ve srovnání s 20. a 30. léty minulého století: »Nová generace Jižní
Koreje se od předešlé generace, která považovala USA za svého bratra,
liší tím, že vyjadřuje otevřeně hněv
vůči USA a tím dokazují svoje vlastenectví.«
»USA, máme vás až po
krk...«
V současné době se antiamerikanismus dostal do vědomí většiny
obyvatel Jižní Koreje. Svědčí o tom
údaje z internetu: »Zlobíme se na
USA, že urážejí Korejce a opovrhují jimi. Za tuto drzost se jim odvděčíme,« »Ukážeme USA zač je
toho loket!« atd. Navíc roste »hnutí
za shromáždění jednoho milionu
podpisů na internetu« pod heslem
»likvidace USA«. Organizace účastníků internetu »Naděje«, která existuje již téměř dvacet let, uspořádala
hnutí za shromáždění podpisů proti
přítomnosti USA v Jižní Koreji. Za
tři dny po zahájení bylo získáno
více než 10�000 podpisů.
Co bychom si měli
neustále připomínat
Ve světě existovaly odedávna
a existují dodnes dvě ideologie: komunistická a kapitalistická, mezi
nimiž docházelo a dochází k trvalému boji.
Proč? Proto, že obě dvě tyto ideologie jsou postaveny na protipolných způsobech výroby a rozdělování výsledků lidské práce.
Kapitalistický způsob výroby
spočívá na soukromém vlastnictví,
zatímco komunistický způsob na
společenském. V tom je podstata
rozporu mezi nimi.
Z toho vyplývají rozdíly v systému státního zřízení, Kapitalistický stát vyjadřuje zájmy buržoazie
(kapitalistů), majitelů závodů, továren, bank atd. Tento stát stojí na
stráži obrany zájmů vykořisťovatelů
a umožňuje buržoazii vykořisťovat
proletáře (lidi, kteří nic nemají kromě svých rukou), a obohacovat se
na výsledku jejich práce.
Ve státě diktatury proletariátu
jsou výrobní prostředky v rukách
pracujících, kteří se řídí zásadou:
kdo nepracuje, ať nejí. V proletářském státě neexistuje a ani nemůže
existovat vykořisťování a nezaměstnanost, protože majiteli výrobních
prostředků jsou pracující.
Může takový stát existovat? Ano,
může. Takovým státem byl Svaz sovětských socialistických republik...
Není pravda, že první stát proletářské diktatury na světě prý nebyl
životaschopný. Hlavní příčina, že
se mezinárodnímu imperialismu
v čele s USA podařilo tento stát zničit zevnitř, spočívá v následujícím:
poté, co imperialisté pochopili, že
se jim Sovětský svaz násilím zničit
nepodaří, použili zákeřný plán na
likvidaci SSSR zevnitř. Stalo se to
v době, kdy sovětský lid zdrcený zármutkem nad ztrátou svého vůdce
J. V. Stalina, ztratil revoluční bdě-
lost a umožnil zamaskovaným zrádcům vlasti postavit se do čela státu
a podvodným způsobem restaurovat kapitalismus.
USA uskutečnily svůj dávný záměr zlikvidovat SSSR v poválečných letech morálně a ekonomicky:
na základě doktríny vedoucího špionážní centrály USA Alana Dullese
»Budeme mezi sovětskými lidmi neustále vyvolávat nedůvěru a strach,
nepřátelství a zvířecí nenávist mezi
národy SSSR a především vůči ruskému lidu. Před očima ohromeného
světa se bude rozvíjet dojemný obraz: nejpokornější lid na světě bude
postupně ztrácet své sebevědomí.«
Tento záměr je realizován díky
přisluhovačům imperialismu ve
všech bývalých svazových republikách SSSR, a nejen tam. Jsme
svědky toho, jak je na Ukrajině pěstována nenávist k jejímu rodnému
bratrovi, ruskému lidu, jeho jazyku,
kultuře, literatuře a umění. Je jich
hrstka, ale svou drzostí a pronikáním do zákonodárných a výkonných orgánů moci, do hromadných
sdělovacích prostředků všemožně
usilují o to, aby dosáhli dominujícího postavení v ideologickém působení na široké vrstvy obyvatelstva.
Intenzivně vnucují své názory mládeži, na kterou zhoubně působí televize, popmuzik, pornografie a filmy nejnižších kvalit.
V současné době mají komunisté
celého světa jeden závažný úkol:
obnovit stát proletářské diktatury,
který nejlépe odpovídá zájmům
širokých mas pracujících. Praxe
ukázala, že takový stát již existoval.
V období sovětské moci se SSSR
přeměnil v nejkratší možné historické době ze zaostalé země v supervelmoc.
Raboče-kresťjanskaja pravda
č. 7/2006
Také pracovníci kultury a umění
v Jižní Koreji vytvářejí a rozšiřují
díla, v nichž povzbuzují ve vědomí
lidí antiamerikanismus, provádějí
rozsáhlou osvětovou činnost. Antiamerické písně »Špinavé USA«,
»Chvályhodné čajové pečivo« ironizují Bushe, který málem neupadl do
bezvědomí po použití kousku pečiva, který mu uvízl v krku, a další
byly rozšiřovány na internetu. Básníci skládají básně odsuzující USA
jako maniaka války a členové Národního spolku karikaturistů uveřejnili v novinách různé satirické
poznámky a karikatury na aktuální
témata, odhalující agresivní podstatu USA, pořádají výstavy karikatur
přímo na ulicích jihokorejských
měst.
V roce 2002 se na univerzitě
Canchvi v Seulu v rámci kulturního
festivalu na téma »Máme USA až
po krk!« konaly koncerty, výstavy
fotografií a další akce za účasti desetitisíců návštěvníků.
Expert pro otázky Východní Asie
informační kanceláře Kongresu USA
předpověděl: »Bude-li tato situace
pokračovat, pak ještě více zesílí antiamerická nálada a dojde k tomu,
že události donutí americká vojska
odejít z Jižní Koreje, jako tomu bylo
na Filipínách.«
Boj proti americkým vojenským
základnám a hnutí za odchod americké armády, který nyní v Jižní
Koreji vrcholí, svědčí o tom, že jde
o reálnou skutečnost.
Z materiálu
Velvyslanectví KLDR v ČR
DIALOG 224/2006
Svět odsuzuje
americkou blokádu Kuby
V den, kdy si pokrokoví lidé připomínají 89. výročí Velké říjnové
socialistické revoluce v Rusku, odsoudila většina zemí světa teroristický postup americké imperialistické
vlády vůči hrdinné Kubě. Nemůže-li
zbraněmi, usiluje nepřítel světového
pokroku číslo jedna G. Bush a jeho
poslušní poddaní v americké vládě,
ve skutečnosti usurpátorští američtí
miliardáři, o zničení Kuby dlouhodobou blokádou.
Blokáda se odráží ve všech oblastech života kubánského lidu. Ztráty,
které utrpěl kubánský lid za více
než 45 let, přesáhly 86,1 miliardy
dolarů. Jen za letošní rok okradly
tak USA Kubu o nejméně 4,186 miliard dolarů. Jejich svévolná neurvalost nezná mezí. V loňském roce
přijal Bílý dům ještě tvrdší opatření,
přestože tato »politika« byla Valným
shromážděním OSN 12 let za sebou
odsouzena. V roce 1992 odsoudilo
USA 59 zemí, v roce 1998 to bylo
157 zemí a v loňském roce již 182
států. Proti rezoluci navrhované
Kubou hlasovali jen teroristé z USA
a jejich kamarádi - vrahové z Izraele. Ze strany USA jde fakticky o genocidní válku, za kterou musejí světoví škůdci tvrdě pykat, jinak ztratí
země světa, včetně České republiky,
svou tvář.
Vysoké školy USA financovány
vojenskoprůmyslovým komplexem
V současné době hraje imperialismus stále větší úlohu ve vzdělávání nikoliv však ve prospěch
širokých mas pracujících, nýbrž
v zájmu upevnění vojenské moci
a finančního kapitálu. Příklad: Ze
746 univerzit v Severní Americe
dostává 56 univerzit miliardy dolarů. Například Harwardská univerzita obdržela 25,6 miliardy, Yelská
(Alma Mater Bushe) 15,2 miliardy.
Většina amerických vysokých škol
je podporována vojenskoprůmyslovým komplexem USA. Ještě před
několika lety se většina kanadských
a amerických univerzit vyslovovala
pro podporu Světové rady míru,
spolupracovala s ruskými vědeckými institucemi. Nyní se tam stále
častěji mluví ve prospěch NATO,
3
Severoamerického kontinentu (NORAD), velké čtyřky, Světové banky
a dalších kapitalistických institucí,
podporujících militaristy a jejich
politiku. Většina výzkumů se provádí na základě prostředků, které
jsou financovány kapitalistickými
korporacemi.
Samozřejmě, že takto finančně
zajištění studenti nejsou posíláni
do Afghánistánu nebo Iráku. Na
univerzitách nepřednášejí profesoři o míru a budoucnosti lidstva,
protože se řídí pokyny Rady ředitelů univerzity, které jsou financovány vojenskoprůmyslovým komplexem.
Jerry Morze,
Boston Massachusetts, USA,
(Northstar Compass č. 2-3/2006)
Vláda USA šla tak daleko, že nařídila ostatním zemím světa, že na Kubu
nesmějí dovézt žádné zboží, které
obsahuje víc než 10 % amerických
komponentů a do USA nesmí dovézt
nic, co by obsahovalo kubánské suroviny. Přitom američtí špioni kontrolují na celém světě, tedy i v České
republice, zda tamní podniky striktně americké zákazy dodržují. Jak na
to reagují představitelé a redaktoři
jednotlivých zemí? Strkají, jak ubozí
pštrosi, hlavu do písku, mlčí a dělají,
že oni nic, oni muzikanti - ubožáci.
Americké úřady, aby znemožnily
například výjezd na Kubu k návštěvě
příbuzných, za obchodním jednáním
nebo jen z turistických důvodů, vyměřily 476 občanům nebo osobám
trvale žijícím v USA pokuty ve výši
kolem 530 tisíc dolarů. Nedovolily
třeba, aby byla kubánskému chlapci,
který vyhrál v soutěži OSN fotoaparát amerického původu NIKON, cena
předána.
Je známo, že český národ se vždy
stavěl na obranu početně slabých
před mocnými utlačovateli národů.
Když se kubánský lid zbavil nadvlády
amerických kolonizátorů, stáli jsme
při něm. Je naší ostudou, když se
za příslušníky našeho národa vydává amorální, asociální a nehumánní
činitel jménem Václav Havel a jeho
pohůnkové. Takové lidi nelze počítat
mezi český národ, nýbrž za odrodilce a zrádce. Žilo jich zde dost pod
ochranou zvrhlých hitlerovských fašistů a žije jich zde dost i dnes pod
křídly amerických »nadlidí«.
Říkalo se, že V. Havel a V. Klaus se
mají rádi jako oheň a voda. Bohužel,
řada našich lidí se nechala celá léta
ohlupovat jak Havlem, tak Klausem.
A nejen jimi. Jaký je mezi nimi rozdíl
při jejich postojích k terorismu Spojených států severoamerických? Havel
je otevřenou hlásnou troubou americké agresivní »politiky«. Klaus a mnozí
redaktoři dělají, jako by se jich americké hrůzné činy netýkaly. Platí tedy
o nich, že jeden je za osmnáct a druhý
bez dvou za dvacet. Co třeba náš «vysoce erudovaný« profesor ekonomie
dovede vyplodit k problémům světové ekonomiky? A co páni redaktoři
vydržovaní německými penězi? A co
ostatní. Budou »šlapat« dál podle návodu Svobodné Evropy, nebo si snad
přece jen dokáží narovnat páteř?
J. Weber
Z prohlášení MZV KLDR ze 4. října
2006 č. 22 k jadernému testu
V
současné době vznikla na Korejském poloostrově vzhledem
ke stále většímu nebezpečí jaderné
války, politice sankcí a nátlaku na
KLDR ze strany USA z vojenského
hlediska složitá nebezpečná situace, jsou porušovány nejvyšší zájmy
a bezpečnost KLDR.
V situaci, kdy politika USA zaměřená na izolaci KLDR došla tak
daleko, nemůže být KLDR nečinná
a nepřijmout odvetná opatření adekvátní současnému stavu, nutná
k obraně suverenity země a důstojnosti korejského národa.
Vzhledem k vážnému nebezpečí
hrozícímu suverenitě a právu na
přežití KLDR ze strany administrativy USA, která odmítla plnit dříve
jí podepsané rámcové dohody mezi
KLDR a USA, byla KLDR nucena
v roce 1993 zrušit smlouvu o nešíření jaderných zbraní.
KLDR již několikrát oficiálně
prohlašovala, že vytvořila moderní
jadernou zbraň proti narůstajícímu
nebezpečí jaderné války na Korejském poloostrově, politice sankcí
a nátlaku ze strany USA. Opakující se výhrůžky prezidenta USA
o možnosti použití jaderné zbraně
proti KLDR, politika sankcí a nátlaku ze strany USA, to vše nutí KLDR
zabezpečit svou státní suverenitu,
vyrobit jadernou zbraň a provést
jaderné testy.
V této souvislosti Ministerstvo zahraničních věcí KLDR prohlašuje:
Na základě vědeckého výzkumu
uskuteční KLDR test vlastní jaderné zbraně.
KLDR plně garantuje bezpečnost
světového společenství.
KLDR nikdy jako první nepoužije
jadernou zbraň v žádném případě
nikoho neohrozí.
Jaderné zbraně použije KLDR
výhradně s cílem zabránit vojenské
ozbrojené agresi ze strany USA.
KLDR, která je půl století vystavena přímému jadernému vydírání
ze strany USA, navrhla jako první
denuklearizaci Korejského poloostrova a jako první vynaložila maximální úsilí na její realizaci. USA
však využily koncepci KLDR na
denuklearizaci k izolaci a likvidaci
KLDR, ideologie a společenského
zřízení, pro které se rozhodl korejský lid.
Konečným záměrem KLDR je
denuklearizace, která upraví vztahy mezi KLDR a USA, zlikviduje
jaderné nebezpečí na Korejském
poloostrově, nikoliv však jednostranné odzbrojení KLDR, jak pojímají denuklearizaci USA a jejich
satelité.
KLDR zastává nadále neměnnou
principiální pozici: denuklearizace
Korejského poloostrova cestou dialogu a jednání a ne jinak.
4
DIALOG 224/2006
náš je známo, že rádi oslavuO
jeme. Čím nás současní prorežimní slavitelé překvapí letos k 17. lis-
topadu? Z peněz amerických občanů
placená a desítky let prolhaná vysílačka Svobodná Evropa a její poslušní
žáčci nepochybně pozapomenou na
devastaci životních hodnot, národního hospodářství, růst zločinnosti
kterou za léta svého panování zapříčinili. Uboze papouškují nesmysly,
ného národního hospodářství, za rozeštvání Čechů a Slováků, za rozbití
republiky v cizích službách, za rozvoj
trestné činnosti, za svoji morální ubohost, za posílení rozvoje spekulantů,
velkozlodějů, nájemných vrahů atd.,
atd.? Všechny ze západu okoukané
neřesti budou podvodně vydávat za
vrchol »demokracie«. Dnes a denně
dokazují, že nechápou do jakého duševního bahna se propadli. Jejich po-
Kde je pravda
kterými krmí svět současný největší
válečný štváč G. Bush. Budou si hrát
na nevinné, přidají žlučovité výroky
na adresu období budování socialismu u nás a ve světě, protože podle
nich jejich hlavními nepřáteli, stejně
jako pro Hitlera byli a jsou komunisté. Lidmi s velkým L jsou jen Oni. To
prosazoval zejména Hitler. Pohůnci
zamlčí, oč všechno, o kolik desítek
tisíc, zatím okradli každého poctivě
pracujícího občana, jak zdecimovali
morálku a myšlení lidí, kolik z nich
dohnali k sebevraždě, a budou si
obehraně tleskat k vlastní amorálnosti, kterou prolhaně celá léta uplatňují
ve své »politice«. Věrolomně budou
ohlupovat národ svými »zásluhami«
o rozvoj demokracie. Zásluhami za
co a pro koho? Pro světové uzurpátory, pro obohacení vlastní a svých
kamarádů, za zničení našeho společ-
skokové, zejména prodejné celebrity,
schizofrenní »kulturtrégři« se budou
unášet nadšením, jakou skvělou perspektivu mají, aniž jejich ochablým
mozkům dojde, na jak ubohou životní dráhu klesli. Co takoví tvorečkové,
ve skutečnosti lidské zrůdy, patřící do
psychiatrických ústavů, chtějí ještě ve
své nebetyčné chamtivosti dokázat?
Čím se chtějí předvádět. Zatím jejich
mozkům zřejmě nedošlo, jak velký
rozdíl je mezi morálkou pionýrů, svazáků, komunistů, nositelů Řádů práce, obyčejných poctivých lidí, kteří
mají rádi svou vlast. Většina národa se
postupně přesvědčuje, kde je pravda.
Zamysleli jste nad zbytečností onoho
Vašeho já? Na rozdíl od Vás a dalších
poblouzněných připíjím já a se mnou
celá řada Vámi podváděných lidí na
zmar všeho, co člověku škodí.
J. K.
NE základnám USA v ČR!
Otevřený dopis Poslanecké sněmovně
Vážení páni poslanci, vážené
paní poslankyně!
Píši Vám proto, abych vyjádřil
osobní nesouhlas s vybudováním
americké raketové základny kdekoliv na území České republiky.
Doufám, že bez ohledu na Vaše
jakékoliv politické přesvědčení
umožníte našim občanům vyjádřit
se k této otázce ve všelidovém referendu. Doufám také, že většina
našich občanů řekne základnám
USA NE! Jako členové Poslanecké sněmovny jste placeni z daní
voličů. Proto byste měli co nejrozhodněji hájit jejich zájmy. Pokud
rozhodnete jinak, dokážete, že si
důvěru voličů nezasloužíte, že jejich názor je Vám lhostejný.
Podle mého názoru negativa vybudování raketové základny na našem území převažují nad pozitivy,
jako např. nebezpečí, které hrozí
našemu území ze strany teroristických útoků odpálením raket
USA z našeho území předpokládá příslušný protiúder, nebezpečí
vtažení České republiky do války
v zájmu USA. To se děje vlastně
již nyní účastí našich vojáků Afghánistánu, Iráku, Kosovu a jinde.
Je smutné, že náš mírumilovný
národ je spoluúčastníkem agresivní politiky USA. Jste-li opravdoví
vlastenci, odmítnete cizí raketové
základny na našem území.
S pozdravem
Petr Kuda, Písek
Říkejme lidem pravdu
Na začátku 90. let tvrdil Václav
Havel, že náš stát do Severoatlantického paktu (NATO) nevstoupí.
Avšak za necelých deset let se stal
jeho členem. Takové lži provázejí
Havla a mnoho jeho kolegů celých
16 let. V současné době je na programu protiraketová základna USA na
našem území.
Teprve v poslední době jsme se
z médií dověděli, že bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík jednal na
toto téma v USA již v roce 2002.
K vybudování základny se vyjadřuje
řada dalších přisluhovačů USA. Čeká
se jen na oficiální žádost USA adresované naší vládě. Lidé tohoto ražení odmítají uspořádání referenda
obyvateli naší republiky. Připomíná
to rok 1992, kdy bez lidového hlasování byla Československá republika rozdělena na dva malé státečky.
Argumentovalo se »neústupností«
Slováků. Nemožnost uspořádat referendum se dnes zdůvodňuje tím, že
naši občané těmto specifickým otázkám nerozumějí, proto nejsou s to se
vyjádřit, zda jsou pro základnu nebo
proti. Na to jsou přece povolaní odborníci!
Na téma »základna bylo již mnoho
napsáno, ale občanům nebylo řečeno, proti komu mají být tyto rakety
namířeny. Záměrně se hovoří o Íránu a KLDR, dvou státech, s nimiž
jsme dosud žili ve vzájemné shodě
a přátelství. Ve skutečnosti má tato
základna sloužit USA proti Rusku.
Proti naší vůli máme být vtaženi
do těchto příprav také my, občané
České republiky. O to se všemožně
snaží naše proněmecká média. Proto je třeba, abychom říkali našemu
lidu o chystané základně USA pravdu. Základna USA na území našeho
státu nezajišťuje naší vlasti žádnou
obranu a tím spíše žádné zaměstnání
pro naše občany, jak její protagonisté
často uvádějí. Amíci cizince na takových základnách nezaměstnávají, na
to mají vlastní lidi.
Nedovolme budovat na našem území jakékoliv cizí vojenské základny
včetně radarové. Podpořme podpisové akce na znamení našeho nesouhlasu!
Jiří Havlíček, Louny
(Dokončení ze str. 2)
(Dokončení
Balvan, který stál v cestě USA v tažení za světovládou, byl odvalen. Lidstvu hrozí nebezpečí v podobě Pax
Americana (Americký Mír). Poděkovat se za to může bezprecedentní zradě Gorbačova a jeho kliky, všem jeho
bezhlavým obdivovatelům.
ylo by však laciné spatřovat hlavní příčinu pádu reálného socialismu v této zradě. »Perestrojka« jen
dovršila rozkladný proces, který podnítil XX. sjezd KSSS (1956). Třídní
podstatu tohoto tragického vývoje
nutno hledat v odporu maloměšťáka proti socialismu v Marxově
pojetí.
Za jistých, historicky daných situací totiž, dojde-li z těch či oněch důvodů k vážným potížím v revolučních
přeměnách společnosti přecházející
od kapitalismu ke komunismu, se
maloburžoazie snadno může změnit
ze spojence dělnické třídy v jejího
protivníka a stát se sociálněpolitickou
oporou svržené buržoazie nepřetržitě usilující o restauraci kapitalismu.
Poprvé to varovně demonstrovalo
povstání v Kronštadtu v roce 1921
organizované esery a menševiky,
B
Uvozovky u slova »dialog« nejsou
náhodné. Nešlo o žádnou výměnu
názorů a společné hledání cest k řešení problémů. Šlo o prezentaci nové
politické moci, legalizaci opozice
s »čistýma rukama«. »Zkompromitovaným starým strukturám« se mělo
dokázat, že jsou překážkou změn požadovaných Moskvou. Taktika byla
vypracována pro všechny »bratrské země«. »Dialogu« se měli dožadovat i disidenti a různé skupiny, jež
se urychleně formovaly a představovaly jako »společenská hnutí«.
Hra byla průhledná. Vedení strany po zkušenostech z 60. let nebylo
ochotné bezmyšlenkovitě kopírovat
Moskvu. Jak s nevolí poznamenává Císař, »stalinisté« byli zatvrzelí,
vzpírali se plnit »internacionální závazky«. Vyrukovali dokonce s tím, že
je třeba spojovat internacionalismus
s respektováním národních zvláštností (jako by tomu bylo v minulosti
jinak). Zvláštní: ten, jenž platil za člověka, který má patent na socialismus
v národních barvách, se najednou domáhal, aby všichni pochodovali v šiku seřazeném Gorbačovem. Protřelý
politik věděl, že Gorbačovův nátlak
Od tohoto kolosálního podvodu
uplynulo již sedmnáct let. Těch, co se
stydí za to, že pouličním křiklounům
sedli na lep, je nemálo. A pohádce již
věří málokdo. Právem se Václav Klaus
obává pokračující eroze »hodnot Listopadu«. Po rozptýlení mlh trapných
frází se objevila holá skutečnost: Na
každém kroku dnes narážíme
na sprostý egoismus, nebývalou
bezohlednost a cynismus. Kdekdo
se žene za majetkem a mocí. Jsou to
peníze, které rozhodují o ceně člověka, o jeho postavení ve společnosti.
V zoufalém boji o existenci a přežití
mizí poslední stopy solidarity. I Svatá
církev je stržena vírem chamtivosti
a nenasytnosti. Hrozivě narůstá
zločinnost. Zvláště mezi mládeží.
Šíří se strach, hlavně z toho, co
přinese zítřek. Nikdo si nemůže
být ničím jistý.
Ve svých rozsáhlých Pamětech nenašel Císař místo k zhodnocení toho,
co se vlastně stalo koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let.
Pravda dějin mu opět zůstala zavřena
na sedm zámků.
S hořkostí vzpomíná, jak mu opět,
ani za »perestrojky«, karta nevyšla.
Znovu o úctě k pravdě dějin
představiteli maloburžoazie. Lenin
tuto vzpouru nazval pravým jménem:
kontrarevolucí. »Poznáte ji,« napsal
tehdy, »podle podvodného zneužití
vznešených hesel boje za ‚svobodu‘
a ‚demokracii‘. Maloburžoazní živel«
prohlásil »přestavuje pro socialismus
největší nebezpečí.«
Potvrdily to události v Polsku
a v Maďarsku před padesáti lety. Potvrdil to i »obrodný proces« v ČSSR
v roce 1968. A nakonec to potvrdila
i sama »perestrojka«, která byla generální odvetou za Velký říjen
a za revoluce, které po něm následovaly.
dovaly
Taková je, Čestmíre Císaři, pravda
dějin. Mnoho jsi přečetl a u ledasčeho také byl. Z této pravdy jsi však,
jak dosvědčují tvé Paměti, nepochopil zhola nic. Proč? Protože ti unikla
třídní podstata těchto událostí. Tvá
úloha - ať v »obrodném procesu« v r.
1968, nebo v jeho mnohem zhoubnější repríze na přelomu 80. a 90.
let - vůbec nebyla tak slavná, jak bys
rád namluvil čtenářům svých vzpomínek.
»Č. Císař,« čteme dokonce i v Haló
novinách, »se zasloužil o »demokratický socialismus«. O tom nemůže
být sporu. Je to však zásluha zcela pochybná. Kdo ho za to obdivuje, oceňuje fakticky jeho přínos k rozpadu
socialismu. A šlo o socialismus reálný,
o žádnou ideologickou konstrukci, jakou dnes nabízí tzv. moderní levice
unášející se vidinami maloburžoazního socialismu, který Marx s Engelsem
odsoudili již před sto šedesáti lety.
Blíže se touto problematikou budeme
zabývat v příští stati, nyní se omezme
aspoň na konstatování, že reálný socialismus byl výsledkem tvořivé
leninské aplikace vědeckého socialismu, marxismu. V naší novodobé historii představuje nejvyšší stupeň vývoje, kterého naše společnost
zatím dosáhla - při všech těžkostech
a nedostatcích, jež nemohou zastínit
jeho jedinečné přednosti. Popírat velikost této epochy mohou jen ti, kdo
nejsou schopni a zřejmě ani ochotni
chápat, co znamená vítězství práce
nad kapitálem.
ísař od počátku patřil k nejaktivnějším nadšencům novodobého
mesiáše. V gorbačovském blouznění
o »obnově« socialismu (dnes Gorbačovem vydávané za lest, k níž se prý
musel uchýlit, aby pomohl likvidovat komunismus) oprávněně spatřoval návaznost na »obrodný proces«
u nás. Už už se viděl na Pražském
hradě, léta ho tato vidina fascinovala.
Pohotově založil Klub obrody (opatrně do jeho čela nastrčil historika V.
Mencla) a dožadoval se »dialogu«
s vedením KSČ:
C
bude sílit a »stalinisté« dříve nebo
později podlehnou. A věděl také,
že ve vedení strany nechybějí kariéristé, kteří vyčkávají, jak se nátlak
bude stupňovat (což se dělo) a hned
také nutno dodat: nikdy v minulosti nebyl tak silný a bezohledný!,
vystoupí jako »zachránci« strany
a socialismu. A budou ochotni udělat
cokoli, jen aby si zajistili vstupenku
do nejasné budoucnosti.
A na tyto lidi se Císař orientoval.
Inu, vrána k vráně sedá. Výslovně se
zmiňuje o Lad. Adamcovi a Rudolfu
Hegenbartovi .
Styky s Adamcem, jak jsme již zaznamenali, udržoval již dávno. Navštěvoval ho ještě v Lazarské, kde
sídlila česká vláda. Adamec byl typem
funkcionáře, který stále něco někomu zařizoval, těch, kdo mu za mnohé museli být povděčni, byl bezpočet.
Když se stal členem předsednictva ÚV
KSČ (nejprve z titulu předsedy české
vlády a pak i vlády federální), byl
opatrnější. Na jednáních předsednictva nebylo snad »principiálnějšího«
soudruha. Kdyby ho Císař důvěrně
neznal, musel by ho v Pamětech řadit
mezi »stalinisty« - ty »nejdogmatičtější« a »nejkonzervativnější«. Zvláště
v kritických dnech po 17. listopadu
vystupoval navenek velmi »zásadně«.
Pejorativně se vyjadřoval zejména
o Havlovi. Potají, jak se brzy ukázalo, se již scházel nejen s Císařem, ale
i s disidenty. Mnohé by jistě překvapilo, jak již od léta, kdy se na Krymu
setkal s Gorbačovem, spřádal pikle
s Moskvou.
A Hegenbart? Byl šedou eminencí.
Nikdo s ním nepočítal. Jako by nebyl.
To ostatně odpovídalo jeho postavení
vedoucího oddělení ÚV KSČ pro armádu a bezpečnost. Pokud se veřejně »ukazoval« pak dlouhými články,
které mu psali a jež se týkaly (k údivu všech) otázek vědeckotechnické
revoluce. Císař vsadil na jeho kartu
prozíravě. V Pamětech prozrazuje,
že za významnou páku »perestrojky« považoval tajné služby, leccos
tušil i o skryté spolupráci KGB
a CIA. A v Hegenbartovi se nemýlil.
Byli to »jeho« hoši, kteří realizovali
perfektně připravený scénář »masakru« na Národní třídě 17. listopadu
v onen osudný pozdní večer. I s »mrtvým studentem«.
ig Lie (Velká Lež). To je kmotra,
která stála u kolébky »polistopadové společnosti«. Novorozeně pokřtila jménem »Sametová revoluce«.
B
•
•
Přes všechno, co udělal pro pád reálného socialismu. Patřil k nejsnaživějším. Sotva bylo »nové myšlení«
vyhlášeno, už psal dopisy »architektu« přestavby A. Jakovlevovi i jejímu
»otci« M. Gorbačovovi. Byly to prý
»analýzy«. S pečetí udavače. Varoval
v nich před »nenapravitelnými stalinisty« ve vedení KSČ, žádal o svého
druhu »internacionální pomoc«. V zájmu kádrového zemětřesení, k němuž
ostatně i bez jeho přičinění stejně došlo. A kdo by nevěděl, že prsty v něm
měli Gorbačovovi emisaři. Co se však
nepřihodilo? Když nastal čas »konečného řešení«, na své nejhorlivější a nejoddanější pomocníky
Gorbačov »zapomněl«.
Ani Adamec se nedočkal slíbené jidášské odměny. Z posledního pokynu
generálního tajemníka ÚV KSSS zvolilo
Federální shromáždění za prezidenta
ČSSR Václava Havla. V obou sněmovnách, lidu i národů, měli naprostou
převahu komunisté. Všichni poslanci, pokud byli přítomni, hlasovali pro
představitele disentu jednomyslně
aklamací. Tehdy jim Havel dojatě poděkoval za důvěru a složil přísahu na
socialistickou Ústavu. S ním se moci
ujaly nové garnitury, s opravdu »novým myšlením«. Po maloměšťácké
vzpouře přišla na řadu zákonitě
restaurace kapitalismu.
Jako se obnova kapitalismu neobešla bez své předehry v podobě »perestrojky«, tak i jeho nástup a rozpínavost měly své stupně. S lustracemi
se hned nevyrukovalo, ale dlouho na
sebe nedaly čekat. Císařova hvězda nezašla okamžitě. Nový ministr
zahraničí, důvěrný Havlův přítel,
pomohl mu k lukrativní funkci v Bruselu u EU. Na výsluní se však nehřál
dlouho. Havel - jistě rád - ustoupil
tlaku a odvolal ho. Byla to pro Císaře, jak doznává v Pamětech, těžká
rána. Chtěl novému režimu sloužit,
jeho nemalé znalosti a zkušenosti,
posteskl si, nemohly však být využity. Poznamenejme mimochodem, že
ještě horší osud stihl Otu Šika. Ze švýcarské emigrace přijel jako na koni,
rozzářen v euforii. Havel ho jmenoval
šéfem svých poradců. Po krátké době
však Šik zpozoroval, že na Hradě spíše překáží - hlavně kancléři Schwarzenbergovi. Emigroval podruhé.
Zbytek života věnoval svému koníčku
z mládí, malování. O jeho teorii »třetí
cesty« nebyl totiž, s výjimkou Číny,
nikde zájem.
(Pokračování příště)
DIALOG
OTÁZKY
ODPOVĚDI číslo 224. Vydavatel a šéfredaktor
JUDr. Jaroslav Weber, Dürerova 2, Praha 10, 100 00. Redakce a administrace
tamtéž. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Vyhražujeme si právo redakční úpravy
rukopisů. Registrováno MK ČR 6320. Uzávěrka čísla 8. 11. 2006. ISSN 1210-454
Adresa internetové stránky: http://www.volny.cz/dialogy

Podobné dokumenty