ročenka 2012 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

ročenka
2012
Gymnázium F. X. Šaldy
2
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Ročenka 2012
Obsah
Zazvonil zvonec a…
LIDÉ Zaměstnanci školy
Školská rada
Jak jsem přežila X ministrů školství
Klidná plavba neklidnými vodami
Projekt „Společně to jde lépe“
Alena Gräfová
To byl Jaroslav Otmar
Vzpomínky na Ludvu
Vzpomínání první
Vzpomínání druhé Když Cum decore slaví
Ach, radost aneb Lógarské vzpomínky
Noví studenti ve školním roce 2011–2012
Maturanti ve školním roce 2011–2012
Výsledky přijímacího řízení Úspěchy žáků školy v soutěžích
Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec 11
Partyzánská 530, příspěvková organizace
Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11
( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880
http://www.gfxs.cz • * [email protected]
5
7
8
10
12
18
20
23
24
25
26
27
28
30
32
33
34
36
UDÁLOSTI
43
Ohlédnutí 2012
49
Ceny Gyta
49
Rachod 2011
50
17. ročník soutěže Eurorebus
51
Expedice Eurorebus
53
Výlet s žáky žitavského gymnázia
54
Cheb55
Literární pozdravy 2011
56
Přírodních věd se nebojíme
57
Výjezdový seminář v tercii
58
Biologicko-chemický seminář
59
Pozorování Venuše
60
Jak jsem vyhrál iPad
61
Exkurze na Ještěd
61
Exkurze do Londýna
62
Prezentace středoškolských seminárních prací na základních školách 63
Grafing64
„Nous avons bien fêté!“ 67
Hnedle několik sešitů
68
Školní výlet tercie
68
Ratab 2012
69
Exkurze do pevnosti Terezín
70
Na návštěvě u sv. Jana Křtitele
72
Nadace ČEZ podpořila výuku fyziky
73
3
4
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA
Tobiášův příběh
Příběh o Tobiášovi
Ať si každý vybere!
Tajemný spis
Ze školníkova deníčku
SEMINÁRNÍ PRÁCE
Nanovlákna a nanotechnologie Veterinární parazitologie psa
Etologie jalovic Porušování zákonů fyziky ve filmu
Československá zahraniční armáda během druhé světové války
Dvanáct tváří krajiny
Ročenka 2012
75
76
79
80
80
82
85
86
89
91
93
96
100
DIE DEUTSCHE ABTEILUNG
103
„Měsíce a léta ubíhají, ale krásný okamžik září po celý život.“ 104
1. N ■ Hainewalde106
2. N ■ Výměna s Wiesentheidem
107
2. N ■ Wiesentheid – vydařená výměna
108
3. N ■ Exkurze na Oybin
110
3. N ■ Výměna s žáky z Hamburku
111
4. N ■ Gastschulaufenthalte in Deutschland
112
4. N ■ Výměna v Aachen
113
4. N ■ Praktikum v Rostocku
115
5. N ■ Exkursion in Hejnice
118
6. N ■ Cesta do Berlína
119
6. N ■ Návštěva velvyslanectví SRN v Praze
123
Živá výuka dějepisu
124
Exkurze do historicko-vojenského muzea v Drážďanech
125
Recept na úspěch německého klubu
126
Mezinárodní debaty mládeže
130
„Debatování přes hranice“ na „via regia“
132
Burza bez uklouznutí
134
Studienberatung an der TU Freiberg
135
Autoři ilustrací
38 Martin Maschita, kvinta • 54 Markéta Kroisová, 2. B • 77 Jakub Znamenáček, 2. B • 78 Patrik Stehlík, 2. B • 81 Mai Van Duy, sekunda • 118 Markéta Holubcová, 2. A • 129 Vojtěch
Bláha, sekunda • 131 Daniel Kounek, sekunda
Zazvonil zvonec a…
Přede mnou na stole leží hromádka ročenek vydaných od roku 1996. Uvědomuji si,
že ta sedmnáctá, kterou právě držíte v ruce,
je tou poslední, k níž píši úvodní slovo. Malá
kupička útlých brožur je pro mne, a doufám,
že i pro vás, velmi důležitá, protože zajímavým způsobem zachycuje jednotlivé školní
roky podrobněji než několik stránek ve školní kronice, kterou obětavě píše od školního
roku 1993–94 profesorka Lena Černyševská.
Ani povinná výroční zpráva za uplynulý
školní rok předkládaná každý podzim školské radě a zřizovateli nevystihuje širokou paletu aktivit konaných během školního roku.
Když se mne kolegové z jiných gymnázií
ptali, jak jsme pravidelné vydávání zabezpečili, odpověděla jsem: „Navázali jsme na
tradici z let 1920–1938, kdy vyšlo 19 čísel.
Ve školním roce 1994–1995 jsme slavili 75.
výročí založení školy, pro které jsem zpracovala historii gymnázia do Almanachu. Právě
ročenky byly pro mne velmi důležitým historickým pramenem. A tak jsme se rozhodli navázat na tradici novou řadou začínající
v roce 1996. Nutným předpokladem je, že se
najdou obětaví učitelé, kteří dají ročenku dohromady nad rámec svých povinností. Jsem
ráda, že jsem s takovým týmem spolupracovala.“
Co nového přinesl školní rok 2011–2012?
Dočtete se bližší informace o zahájených
i ukončených projektech, o nových maturitách, úspěších studentů v soutěžích i například odpověď na otázku, proč Liberecký kraj
vyhlásil konkurzy na ředitele středních škol.
Byl to rok náročný jak pro žáky, tak pro
vyučující. Opět jsme na začátku září neznali přesná pravidla, jak se bude na jaře 2012
maturovat.
Ještě doplním Ročenku 2011. Teprve po
její uzávěrce MŠMT ČR poprvé vyhodnotilo
úspěchy škol ve vybraných soutěžích v krajských, celostátních a mezinárodních kolech.
V rámci Libereckého kraje jsme byli mezi
gymnázii první, mezi všemi středními školami celé republiky, kterých je víc než tisíc,
čtrnáctí. Je to určitě velký úspěch.
Přeji Vám příjemné chvíle při čtení této
ročenky.
Gymnáziu přeji, aby se v něm učili žáci,
kteří se chtějí vzdělávat, aby měli radost
z poznávání. Nejen učitelé, ale sami žáci mohou velmi ovlivnit atmosféru při výuce. Už
J. A. Komenský řekl: „Škola bez kázně je jako
mlýn bez vody.“
Profesorům přeji lepší podmínky pro
práci, aby jejich finanční ohodnocení (na
rozdíl od letošního roku) stoupalo a aby
škola mohla koupit nové moderní pomůcky
a učebnice. Ať vás neopouští entuziasmus
pro práci s mladými lidmi, mezi nimiž je
spousta talentů, které je třeba rozvíjet.
Děkuji všem přispěvatelům do této ročenky a hlavně redakčnímu týmu, jenž příspěvky sestavil a připravil do tisku.
Na závěr vám posílám trochu netradiční
zvonění.
Irena Přádná
5
LIDÉ
8
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012
Mgr. Zuzana Kubištová
Zaměstnanci školy
RNDr. Irena Přádná
ředitelka gymnázia
Astrid Abraham
vedoucí dvojjazyčného oddělení
Mgr. Eva Ehlová
matematika, fyzika od 25. 1. 2012,
předtím mateřská dovolená
Mgr. Lubomír Franc
Olaf Kuhla
Ing. Blanka Pokorná
Mgr. Jan Goll
Mgr. Karolína Kvasničková
RNDr. Irena Přádná
PaedDr. Markéta Havrdová
Mgr. Eva Laurinová
Mgr. Markéta Raabová
Kristina Hilgarth
Mgr. Adam Lysičan
Wesley Neal Raško
Mgr. Eva Hlaváčková
Mgr. Eva Málková
Mgr. Zuzana Reinišová
Mgr. Tereza Hriníková
Reiner Meissner
Mgr. Jana Suchomelová
RNDr. Jana Hrnčířová
Mgr. Zdeňka Meixnerová
Mgr. Vladimír Šída
RNDr. Věra Voršilková
český jazyk, společenské vědy
Astrid Abraham
matematika, fyzika
Dr. Klaus-Petter Abraham
německý jazyk
Mgr. Dana Bervicová
anglický jazyk
Mgr. Ivana Buchalová
matematika, zeměpis
Mgr. Lena Černyševská
český jazyk, anglický jazyk
Mgr. Marcela Danajovičová
matematika, fyzika
Mgr. Blanka Dohnalová
anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova
Kathrin Eger
hudební výchova, sborový zpěv
německý jazyk, dějepis
německý jazyk, dějepis
zeměpis, tělesná výchova
matematika, fyzika
francouzský jazyk
německý jazyk
anglický jazyk
matematika, zeměpis
Mgr. Ivana Podzimková
fyzika, chemie
dějepis
•
dějepis, zeměpis
Mgr. Jindra Kuglerová
Mgr. Marcela Danajovičová
zástupkyně ředitelky gymnázia
Konrad Petter
anglický jazyk,
od 14. 4. 2012 mateřská dovolená
biologie, chemie
zástupkyně ředitelky gymnázia
český jazyk, hudební výchova,
od 18. 3. 2012 mateřská dovolená
Mgr. Petr Hrůza
RNDr. Věra Jandíková
Mgr. Zuzana Kostincová
Mgr. Zuzana Kubelková
matematika, fyzika
český jazyk, hudební výchova
český jazyk
zeměpis, biologie
dějepis, německý jazyk
matematika, fyzika do 31. 1. 2012,
od 29. 5. 2012 do 21. 6. 2012
Mgr. Tomáš Minster
Mgr. Ivana Ouhelová
německý jazyk
Mgr. Leoš Pelc
tělesná výchova
Mgr. Vítězslav Pěnička
matematika, fyzika, informatika
anglický jazyk
chemie
zeměpis, tělesná výchova
anglický jazyk
tělesná výchova
matematika, chemie, výchovná poradkyně
informatika, deskriptivní geometrie
Mgr. Šárka Šimková
český jazyk, společenské vědy, zeměpis
Mgr. Renata Šípová
německý jazyk, výchovná poradkyně
Mgr. Vladimír Šorsák
výtvarná výchova
Mgr. Jitka Šulcová
biologie, chemie
9
10
Mgr. Olga Šulcová
Iva Benková
Pavel Taibr
Renáta Cimrhanzlová
Mgr. Radka Tichá
Helena Drahoňovská
Mgr. Hana Tůmová
Irena Jarošová
Mgr. Václav Ulvr
Tomáš Kopal
PhDr. Martina Ulvrová
Simona Kopalová
Mgr. Jana Vaňková
Mgr. Vítězslav Pěnička
Mgr. Renata Velecká
Eva Stanková
MgA. Dagmar Vinšová
Mgr. Vladimír Šída
Mgr. Věra Vondřičková
Kateřina Štěpánková
RNDr. Věra Voršilková
Markéta Tučková
španělský jazyk
zeměpis, informatika
francouzský jazyk, dějepis, výtvarná výchova
německý jazyk, výtvarná výchova
dějepis
anglický jazyk
matematika
biologie, chemie
hudební výchova
český jazyk, dějepis
matematika
Mgr. Jan Voženílek
matematika, fyzika, informatika
PhDr. Svatava Zenklová
anglický jazyk, německý jazyk
•
knihovnice
uklízečka
uklízečka
uklízečka
školník, topič, zahradník
uklízečka
správce počítačové sítě
mzdová účetní, sekretářka do 21. 2. 2012
správce počítačové sítě
účetní od 1. 2. 2012
mzdová účetní, sekretářka od 22. 2. 2012,
předtím mateřská dovolená
Eva Útratová
hospodářka
Jiřina Vyskočilová
účetní do 31. 1. 2012
Školská rada
Ing. Ondřej Červinka
Ing. Zbyněk Vavřina
Mgr. Tomáš Minster
Karolína Víchová
Pavel Taibr
PaedDr. František Vízek
jmenován zřizovatelem školy
zvolený pedagog školy, předseda školské rady
zvolený pedagog školy
zvolený zákonný zástupce žáka
zvolená žákyně školy
jmenován zřizovatelem školy
11
12
Jak jsem přežila X ministrů školství
Máte-li zájem, pojďte si společně se mnou
trochu zavzpomínat na mé působení na
gymnáziu. Vlastně je to trochu vývoj našeho
školství na konkrétních příkladech.
Na naše gymnázium – tehdy SVVŠ – jsem
poprvé nastoupila jako žákyně uprostřed září
1965. Než začala výuka, odjely první a druhé ročníky na 14 dnů povinně na chmelovou
brigádu nedaleko Litoměřic, kde jsme se také
navzájem poznali nejen s budoucími spolužáky, ale i s některými profesory. Dnes, kdy
brigády nesmějí být, jezdí žáci alespoň na tři
dny na Dny poznávání.
Mé druhé působení začalo 1. září 1974,
kdy mne ředitelka Jiřina Havlíková přijala
jako učitelku chemie a fyziky. Začátek nebyl
vůbec jednoduchý, spousta příprav, třídnictví a ještě jsem se připravovala na rigorózní
zkoušku. Požádala jsem o pár dní volna, na
které jsem měla nárok, ale místo toho jsem
musela jezdit se žáky vybírat brambory. Moc
mi ze začátku pomohli moji bývalí profesoři,
kteří se náhle stali kolegy. To již patří k tradici našeho gymnázia, že asi polovinu učitelského sboru tvoří po vysokoškolském studiu
jeho absolventi.
Do listopadu 1989 se za tu dobu, co jsem
učila, vystřídali jen čtyři ministři školství –
Josef Havlín (8. 7. 1971–8. 9. 1975), Milan
Vondruška (8. 10. 1975–7. 5. 1987), Karel
Juliš (8. 5. 1987–11. 10. 1988), Jana Synková (12. 10. 1988–4. 12. 1989), z nichž se
hlavně ministr Vondruška snažil o reformy.
V 70. letech to byla „Nová výchovně vzdělávací koncepce“. Možná, že si někdo vzpomene na množinovou matematiku zavedenou
na ZŠ, která postupně „vyšuměla“. Na začátku 80. let opět studenti gymnázií měli místo
větve humanitní a přírodovědné jednotný
učební plán, rozšířený o předmět základy výroby a odborné přípravy, od 3. ročníku si pak
volili specializaci mezi základy ekonomiky,
programováním nebo strojírenstvím, jejichž
součástí byly i odborné praxe. To jsem také
zažila jako žákyně již v 60. letech, kdy naše
třída chodila v prvním ročníku jeden den
v týdnu do Liazu. Tři hodiny jsme pracovali
přímo ve výrobě a pak nás čekala ještě hodina teorie. Pokládala jsem hlavně praxi za
ztrátu času, který mohl být věnován užitečnějším všeobecně vzdělávacím předmětům.
Na druhou stranu musím přiznat, že jsme
poznali reálný chod továrny.
Pro naši školu nastala velká změna v roce
1986, kdy jsme se přestěhovali z Jeronýmovy
ulice do nově postavené budovy v Partyzánské ulici. Chybou bylo, že jsme se tam všichni
nevešli, a tak ještě další rok některé třídy byly
v Jeronýmově ulici, což při střídání vyučujících bylo velmi komplikované. Ta naše nová
budova však potřebovala postupně spoustu
oprav a úprav, které si v průběhu let vyžádaly vysoké náklady. Již v roce 1992 proběhla
generální oprava střechy, pak plynofikace kotelny. V roce 1996 následovala rekonstrukce
kotelny na učebny a její spojení s hlavní budovou, v roce 2000 rekonstrukce asfaltového hřiště, 2005 nové sociální zařízení, 2008
statické podchycení bloku B a C, kdy při stavebních pracích vnitřkem budovy projížděly
bagry, 2009 statika kuchyně a jídelny, 2009–
2010 zateplení objektu včetně výměny oken
a nové střešní konstrukce. Tak jsem si občas
připadala jako stavební dozor. Většina akcí
navíc probíhala v době vyučování, což bylo
velmi náročné jak pro žáky, tak pro učitele.
Čas neuvěřitelně letí. Již 2 roky jsme nic
ve škole nepřestavovali. To ale neznamená,
že nemáme připravené plány na rekonstrukci
laboratoře chemie, že nepotřebujeme opravit
blok K a vyměnit kotle z roku 1986, rozšířit
školní hřiště, když atletický ovál, který jsme
dříve využívali na hřišti Slovanu, se proměnil
na trávník určený jen pro fotbalisty. Získat finanční prostředky opět nebude jednoduché.
Možná, že pomůže zopakovat citát Tomáše
Bati: „Když všichni mluví o nemožnosti, hledej možnosti.“ Mně to pomáhalo.
Prvním polistopadovým ministrem
školství byl Milan Adam (5. 12. 1989–
28. 6. 1990). Zavedl opět víceletá gymnázia
a přidal podzimní a velikonoční prázdniny,
což studenti velmi vděčně uvítali. Na jaře
1990 probíhaly na všech školách konkurzy
na ředitele škol. Ve funkci ředitele našeho
gymnázia jsem vystřídala Miroslava Tichánka (1979–1990) dne 1. července 1990. To již
byl ministrem Petr Vopěnka (29. 6. 1990–
2. 7. 1992). Výborný matematik a filosof, jenž
ve školství zavedl normativní financování.
Škoda, že tak výrazně dával najevo, že si neváží práce učitelů. Naše škola má však na něj
i velmi pozitivní vzpomínku. Vrátil jí čestný
název Gymnázium F. X. Šaldy, který měla
v letech 1946–1953.
Ve školním roce 1990–1991 pokračovaly změny v učebních plánech, byly zrušeny
předměty odborné přípravy, tedy strojírenství, programování a ekonomika, vrátili jsme
se k tradici větve humanitní, přírodovědné
a matematické. Ruština přestala být povinným cizím jazykem. Nebylo jednoduché zajistit výuku angličtiny a němčiny dostatkem
kvalifikovaných učitelů, a tak pomáhali i cizinci a vysokoškolsky vzdělaní lidé jakéhokoli oboru, avšak se státní zkouškou z jazyka.
Od 1. září 1990 nastoupili první primáni k víceletému studiu. Tento tradiční typ
vzdělávání z první republiky byl zrušen zákonem v roce 1948. Pokus o jeho obnovení
v roce 1968 a 1969 nevyšel. V září 1991 jsme
slavnostně otevřeli za podpory MŠMT a SRN
první dvojjazyčné třídy s výukou vybraných
předmětů v jazyce německém.
V roce 1991 školy začaly být řízeny
a hlavně financovány na úrovni okresu nově
vzniklými školskými úřady, které byly přímo
spravovány ministerstvem školství. Škoda,
že toto odvětvové řízení bylo na konci roku
2000 v souvislosti se vznikem krajů zrušeno.
A tak nyní máme trochu nadneseně řečeno
14 malých „ministerstev školství“, neboť problematika škol je v každém kraji řešena trochu jinak.
Významnou změnou v řízení a financování provozu školy bylo získání právní subjektivity od 2. 1. 1992. Normativní financování podle počtu žáků, které funguje dodnes,
přineslo „boj o žáky“. V devadesátých letech
prudce narůstal počet středních odborných
škol na více než dvojnásobek. Pro porovnání uvádím počet gymnázií: Ve školním roce
1989–1990 jich bylo 225 a ve školním roce
1999–2000 jejich počet stoupl na 345; ve stejném období počet SOŠ stoupl z 375 na 836.
Začaly přibývat maturitní obory na učilištích. Vznikaly i školy soukromé a církevní.
13
14
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy A tak začal problém s financováním ve školství, který trvá dodnes.
Autonomie škol však také přispěla
k tomu, že se změnil charakter maturitní
zkoušky, která ztratila punc státem garantované zkoušky. Troufám si říci, že to bylo
hlavně nárůstem počtu maturantů na SOŠ
i na učilištích. Máte představu, kdy vznikl
první návrh na nové pojetí maturit? MŠMT
s ním přišlo již v roce 1996. Cituji: „Řešení
koncepčních změn, které si nesporně vyžádá
časové období delší než jeden rok, je v současné době předmětem odborných diskusí
i analýz zahraničních zkušeností, aplikovaných v současném společenském kontextu
ČR.“ Sondy Maturant se konaly v roce 1998
a 1999, ale vlastní oficiální premiéra, která
obsahovala jak společnou („státní“), tak profilovou („školní“) část, byla realizována až na
jaře 2011 s řadou výhrad. O finančních nákladech se raději nerozepisuji.
V průběhu působení ministra Petra Piťhy
(3. 7. 1992–27. 4. 1994) bylo zveřejněno prohlášení vlády ČR „Kvalita a odpovědnost“.
Profesor Piťha dokázal výstižně pojmenovat
problémy našeho školství hlavně v době, kdy
už ministrem nebyl. Jeho nástupce Ivan Pilip
(2. 5. 1994–2. 6. 1997) se zasadil o zvýšení
vyučovací povinnosti učitelů na středních
školách o 2 hodiny týdně a jsou známé jeho
tzv. úsporné balíčky, které vedly k výraznému
snížení financí na provoz škol. Ačkoliv toto
opatření mělo být přechodné, teprve nyní
(2012) se finance dostávají v absolutní hodnotě na úroveň roku 1996 a je třeba si uvědomit, jak za tu dobu stouply náklady např.
na energie. I platy ve školství klesly v roce
1997 na 92,5 % průměrného platu v ČR. Je
to smutné, neboť školství je odvětví, kde je
nejvíce vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Situace ani dnes není dobrá.
Krátce působil ministr Jiří Gruša
(3. 6. 1997–2. 1. 1998), známý spisovatel
a překladatel. Navštívil Liberec, když se pokládal základní kámen ke Stavbě smíření
Lidé | Ročenka 2012
(Krajská vědecká knihovna), a vedl rozhovor
s našimi studenty. Jeho působení vystřídal
Jan Sokol (3. 1. 1998–17. 7. 1998), který upo-
zorňoval, že našim žákům chybí pracovitost
a vytrvalost. Na delší dobu usedl do úřadu
Eduard Zeman (22. 7. 1998–12. 7. 2002), což
nebylo pro gymnázia dobré, protože měl velké výhrady k víceletým gymnáziím. Za něho
vznikla Výzva pro 10 milionů a Bílá kniha,
které obsahovaly proměny cílů a obsahu
vzdělávání na jednotlivých stupních. Z nich
se vyvinula současná kurikulární reforma.
Mediálně byl velmi známý projekt INDOŠ –
tedy Internet do škol. Protože jsme již počítače na škole měli a připojení k internetu také,
byla naše škola označena jako červená. To
znamenalo, že žádné počítače nedostaneme.
Když jsme viděli, jaké počítače byly do škol
dodávány, byli jsme rádi, že se nás tato akce
netýká, protože byl velký problém s jejich zapojením do stávajících sítí.
Nástupkyně po Eduardu Zemanovi – Petra Buzková (15. 7. 2002–4. 9. 2006) – naopak
podporovala všeobecné vzdělávání včetně
gymnázií a snažila se o zlepšení platových
podmínek učitelů. Za jejího působení byl
schválen nový školský zákon, který oficiálně zahájil kurikulární reformu, v níž podle
Rámcových vzdělávacích programů každá
škola vypracovává svůj školní vzdělávací program (ŠVP). V rámci projektu Pilot G jsme
jako jedno z prvních gymnázií v republice
vypracovali pod vedením pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického náš ŠVP.
Výhodou bylo, že jsme získali metodickou
i finanční podporu na rozdíl od dalších škol.
Již nyní se však ukazuje, že vynaložené práci
na tvorbu ŠVP neodpovídají výsledky vzdělávání. Stohy papírů, které školy vytvořily, čte
snad jen Česká školní inspekce.
Další čtyři ministři se vystřídali v rychlém sledu. Miroslava Kopicová (4. 9. 2006–
8. 1. 2007), Dana Kuchtová (9. 1. 2007–
3. 10. 2007), pak dokonce vedla ministerstvo
1. náměstkyně Eva Bartoňová (4. 10. 2007–
2. 11. 2007), Martin Bursík (2. 11. 2007–
4. 12. 2007). Posledním, který nastoupil
v roce 2007, byl Ondřej Liška (5. 12. 2007–
8. 5. 2009). Ten navštívil naše gymnázium
19. září 2008. Krátce pobesedoval se studenty
o reformě školství a nejvíce se věnoval problematice vysokých škol. Kdy budou nové
maturity, však žákům neřekl.
Pak nastoupila opět Miroslava Kopicová
(8. 5. 2009–3. 7. 2010). Zabývala se i problematikou dvojjazyčných gymnázií, kterých je
v celé republice 16. Naše gymnázium je jediné tohoto typu v Libereckém kraji. U dvojjazyčných tříd je poměrně komplikovaná
situace, jak skloubit „nové“ maturity s pravidly, která platí pro maturitní zkoušky podle
uzavřených mezinárodních dohod, neboť
například naši úspěšní maturanti získají jak
české, tak německé maturitní vysvědčení.
Stihla také změnit v Rámcovém vzdělávacím
programu pro gymnázia počet maturitních
předmětů v profilové zkoušce na 3, což mělo
za následek, že naši žáci, kteří byli jako jedni z prvních vzděláváni podle ŠVP, museli
mít u nových maturit o jeden předmět víc
než na většině gymnázií. Tuto změnu zrušil
těsně před podáváním přihlášek k maturitě
2012 její nástupce Josef Dobeš (13. 7. 2010–
31. 3. 2012). Při prvních oficiálních „státních“ maturitách v květnu 2011 navštívil
naši školu. Přesvědčil se osobním setkáním
s maturanty, že studenti nemají se společnou částí maturit problémy. Ty nastaly pro
některé až v roce 2012 u hodnocení písemné práce z češtiny. Také mi přislíbil, že vyřeší problém, který vznikl v roce 2011 tím, že
byly odděleny finance na mzdy pedagogů od
nepedagogů, jejichž podfinancování není již
únosné. Dodnes tento problém však existuje.
Jeho nástupce Petr Fiala (2. 5. 2012 až dosud), který se snaží alespoň zlevnit společnou
část maturit, ustanovil pracovní skupinu, aby
připravila během 2 let návrh kariérního řádu
pro pedagogy, o kterém se mluví již minimálně 10 let. Ví, že je nutná změna financování
regionálního školství, jejíž návrh byl na jaře
2012 odmítnut většinou institucí. Stále chybí
i nový vysokoškolský zákon. Bude mít však
čas něco připravit a prosadit?
Co potřebují školy? Zjednodušeně řečeno: „Klid na práci a dostatek financí.“
Víte, že v roce 1996 šlo do školství 5,2 %
HDP a v roce 2010 už jen 4,3 % HDP?
Rozpočtované peníze, tzv. ONIV přímý,
určené na učebnice, pomůcky, vzdělávání
pracovníků apod., byly v posledních letech
výrazně kráceny a navíc se z nich ještě musí
platit „nemocenská“ za zaměstnavatele prv-
15
16
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy ních 21 kalendářních dnů, kde první 3 dny
jsou neplacené. V současné době se mluví
o tom, že je tzv. přeprojektováno. Aby si škola mohla koupit pomůcky, počítače, audiovizuální techniku a podobné, musí vytvořit
projekt. I na další vzdělávání pedagogických
pracovníků je potřeba napsat projekt. I když
jeho tvorba vyžaduje spoustu energie, nemáte jistotu, že bude schválen. Nyní už bez
nich není možný rozvoj školy. První projekty začaly již
v roce 1992, ale jejich administrativa nebyla tak komplikovaná a časově náročná.
A co naše legislativa?
Ta moc klidu také nepřidává. Neustálé změny zákonů
a vyhlášek. Například školský zákon z roku 1984 platil
s několika novelami až do
konce roku 2004, než vznikl
konečně zákon nový, který
byl však od roku 2005 již
31krát novelizován. Nejistotu na školách například vyvolala letos nejednoznačná novela platná od 1. 1. 2012. Na jejím základě některé kraje včetně libereckého
vyhlásily plošně konkurzy na ředitele, kteří
byli ve funkci déle než 6 let. MŠMT několikrát doporučovalo zřizovatelům škol, aby
konkurzy plošně vyhlášeny nebyly.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré.
Rozhodla jsem se funkci již znovu neobhajovat, protože jsem to za těch 22 let absolvovala několikrát. Mám sice představu, jak
by se měla dál škola rozvíjet, kam by měla
směřovat, ale přenechám to mladším. Noví
ředitelé tak budou mít smlouvu na dobu určitou na 6 let, ale zákoník práce připouští jen
na 3 roky. Budou mít ztíženou pozici např.
tehdy, když si budou chtít půjčit u banky peníze na koupi bytu, protože pro banku jsou
zajímavější pracovníci s pracovní smlouvu
na dobu neurčitou. A takových paradoxů
je v našich zákonech a vyhláškách hodně.
A teď (září 2012) se očekává další novela, aby
konečně žáci věděli, jak budou na jaře 2013
maturovat, přestože na jiném místě téhož
zákona je uvedeno, že by žák měl 3 měsíce
před podávání přihlášky ke studiu vědět,
z jakých předmětů kromě českého a cizího
jazyka bude povinně maturovat ve společné
části maturity. Ředitel školy má povinnost
zveřejnit, zda se bude povinně maturovat
z jednoho z těchto předmětů: matematika, informatika,
občanský a společenskovědní základ. Dovedete si představit, že je někdo schopen
toto splnit? Vždyť například
dnešní primáni by měli mít
tyto informace téměř 9 let
před maturitou. Tady pomůže jedině křišťálová koule.
Máte již představu, kolik ministrů školství jsem za
svoji profesní kariéru zažila? Bilance je jednoduchá.
Od 1. 9. 1974 do 4. 12. 1989
byli jen 4, těch polistopadových bylo celkem
15, raritou je Miroslava Kopicová, která byla
ministryní dvakrát. Každý se snažil po svém
ovlivnit školství, řada z nich na to neměla vůbec čas. Než se seznámili s chodem ministerstva a stihli vyměnit náměstky, byli odvoláni.
Nejhorší je, že u nás nefunguje zákon o státní službě, že se mění s vedením úřadu i řada
úředníků, což ovlivňuje chod ministerstva.
To platí i pro jiné orgány státní správy v naší
republice. Na úřednických postech by měli
být odborníci s patřičným vzděláním.
Každé změně ve školství by měla předcházet analýza stávajícího stavu a na ni navazující široká diskuse jak teoretiků, tak odborníků z praxe. Je nutná celospolečensky
vyjednaná a napříč politickým spektrem
posvěcená dlouhodobá strategie rekonstrukce českého školství. Ta chybí. Naše školství
je nutné zefektivnit a zintenzivnit. Co kdybychom zase maturovali po 12 letech školní
docházky, a ne po třinácti? Dřív to studenti
zvládali, určitě to zvládnou i ti dnešní. Vždyť
například intenzita výuky na ZŠ je ve 2. pololetí 9. třídy velmi malá. To přiznávají jak žáci,
tak jejich učitelé. I v Německu zkracují studium s maturitou na 12 let školní docházky.
Hned bychom ušetřili nějakou tu miliardu.
Podívejme se, jak se učí ve státech, které dosahují v mezinárodních srovnáváních např.
PISA nebo TIMSS výborných výsledků. Nemusíme chodit pro příklady do Asie (Jižní
Korea, Japonsko, Singapur), stačí se poučit
od Finska. Tam vsadili především na kvalitu vyučujících, jejich vzdělávání, motivaci,
finanční i institucionální podporu. U nás
jsme postavení, které jsme měli v těchto výzkumech na počátku 90. let, výrazně ztratili. Jsem však ráda, že náhodně vybraní žáci
z našeho gymnázia, kteří vlastně také reprezentovali ČR, dosahovali v těchto šetřeních
vždy výborných výsledků.
Nejlépe jsem se cítila ve škole při vlastní výuce ve třídě, kdy mne nerušily telefony,
nemusela jsem číst spousty mailů, vyplňovat
„hlášení pro hlášení“ apod. I když nebylo
jednoduché přesvědčit studenty, že chemie
není tak těžká, jak na první pohled vypadá.
Snad jsem alespoň některé pro ni získala a ti
šli studovat chemii, medicínu, farmacii. Těm
ostatním jsem se snažila ukázat „chemii ko-
lem nás“. Mám velmi dobrý pocit vždy, když
se setkám s bývalými studenty, kteří se ke
mně hlásí, zvou na setkání pořádaná k výročím jejich maturitní zkoušky a vzpomínají,
co jim škola dala. Je příjemné poslouchat,
jak rádi na některé profesory vzpomínají.
Přiznávají, že výrazně ovlivnili i jejich další
studium a kariéru.
Současným studentům přeji, aby maximálně využili čas ke vzdělávání, aby každý
den poznali něco nového, aby se učili překonávat překážky, aby motivaci pro učení hledali v sobě. Pamatujte si: Každý talent, který
se nerozvíjí, zakrní.
Děkuji za spolupráci všem pedagogům
i nepedagogům školy. Poděkování zvláště patří mým zástupkyním – Marcele Danajovičové a Věře Voršilkové –, které pracovaly s velkým nasazením a bylo na ně vždy spolehnutí,
že svěřené úkoly splní kvalitně a včas.
Poděkování patří i mé rodině, která mne
podporovala.
Přeji novému vedení, aby se mu dařilo
školu dále rozvíjet. Tradice školy ať je vám
oporou i závazkem. Těch 22 let v čele školy bylo pro mne obdobím náročným, ale zároveň příjemným.
„Dobře vybudovaný tým může dosáhnout takového úspěchu, o kterém jsme nikdy
ani nesnili.“ John C. Maxwell
Irena Přádná, říjen 2012
17
18
Klidná plavba neklidnými vodami
RNDr. Irena Přádná řídila Gymnázium
F. X. Šaldy v Liberci v letech 1990–2012.
V tomto období škola navázala na letitou
tradici kvalitního vzdělávacího ústavu s prioritou vybudovat zkušený pedagogický tým,
který připraví studenty na
jejich univerzitní studium
a následnou profesní dráhu.
Výběr do profesorského sboru byl většinově
zdařilý. Dokladem umu
a obliby pedagogů se staly
nejen úspěchy jejich žáků,
ale i pravidelné návraty absolventů na půdu své středoškolské „alma mater“ či
individuální pedagogická
ocenění kantorů.
Již na začátku funkčního ředitelského působení
musela Irena Přádná zabojovat, když se rozhořel
konflikt o to nejcennější, co formálně reprezentuje každou instituci, tedy o „značku“.
Vše dopadlo dobře a škole se podařilo roku
1990, resp. 1991 vyzískat zpět čestný název –
Gymnázium F. X. Šaldy. K této příležitosti se
konalo sympózium, jehož se zúčastnili pedagogové i studenti, aby si připomněli význam
našeho gymnázia a Šaldovy osobnosti.
Svoboda a otevření hranic daly Ireně
Přádné příležitost k velkolepým plánům.
Zrodil se nápad zřídit německou sekci gymnázia s výukou rodilých učitelů. Škola roku
1991 otevřela své německé oddělení, a tak
zahájila česko-německou spolupráci a získala
si v domácích podmínkách status výjimečné
vzdělávací instituce i mezinárodní renomé.
Absolventi tohoto oddělení získávají stipendia na zahraničních školách a jejich možnost
uplatnění se rozšiřuje krom České republiky
i na evropské státy.
K vytvoření optimálního klimatu ve škole
je třeba vyjma schopného vedení, kvalitních
pedagogických zaměstnanců a nadaných
žáků také základní hmotné zázemí. Nezávisle na finanční situaci resortu školství se nakonec podařilo realizovat
jak nezbytnou přístavbu
roku 1996, která zajistila,
že všichni žáci gymnázia
se mohli vzdělávat pod
jednou střechou, tak přestavbu z let 2009–2010,
jež souvisela se zpevněním
základů, výměnou oken,
zateplením budov a v neposlední řadě s estetickou
úpravou fasády i interiérů.
Škola držela a drží krok
s moderním vyučováním,
a dokonce se zapojila do
pedagogických reforem.
spolupracovalo s Výzkumným ústavem pedagogickým a podílelo se na
vytváření Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia. V souvislosti s projektem
Pilot G/GP jsme participovali na tvorbě a
ověřování pilotních školních vzdělávacích
programů.
Učitelé využívají široké spektrum moderních pedagogických pomůcek (interaktivní
tabule, dataprojektory, počítačem podporované měření v přírodních vědách) a zavádějí inovativní pedagogické metody do svých
hodin (skupinová práce, projektová výuka
apod.).
Zároveň došlo k přiblížení učitele k žákům a naopak, a to zejména díky různým
gymnaziálním projektům, kde obě stěžejní
složky pedagogického procesu spolu úzce
kooperují (např. muzikál Šachy, projekt Neviditelné oběti komunismu), a tak se podílejí
na vytváření kulturních hodnot či se zapojují
do vědecké činnosti.
K vylepšení pedagogického prostředí,
včetně hmotného zázemí, jsme využili a stále
využíváme finanční podpory Evropské unie
účastí v různých projektech (Společně to jde
lépe, Přírodních věd se nebojíme).
Vedení se také začalo učit propagovat svou
instituci, čemuž nikdo
v minulých dobách
nebyl zvyklý, ale škola
21. století svou image
musí umět „prodat“.
Gymnaziální ročenky
a Ohlédnutí představují roční práci studentů a učitelů v písemné
podobě, resp. v podobě umělecky ztvárněné show, Liberečanům
a široké veřejnosti. Pro
uchazeče připravujeme
jedny z nejkvalitnějších
dnů otevřených dveří v Libereckém kraji. Nezbytnou součástí prezentace gymnázia jsou
webové stránky. Důležitost a význam tohoto
internetového produktu jsme v rámci středního školství pochopili jako jedni z prvních,
když provoz www stránek byl u nás zahájen
již roku 1995.
Během posledních dvou dekád Irena
Přádná v Domě kultury Liberec, resp. kongresovém sále Centra Babylon Liberec s absolventy a pedagogy velkolepě oslavila dvě
gymnaziální jubilea. U příležitosti 75. výročí
založení školy vznikl almanach a videosnímek o historii a současnosti této instituce.
K 90. narozeninám gymnázium připravilo
publikaci „Rozmluvy G“, v níž studentské
týmy zpovídaly významné osobnosti vzešlé
z jeho řad.
Roku 2012 se Irena Přádná po osmačtyřicetiletém „svazku“ s Gymnáziem F. X. Šaldy,
když zde byla nejprve v roli studentky, posléze učitelky fyziky a chemie, výchovné poradkyně a nakonec ředitelky, loučí. Během emotivní rozlučkové řeči se
Irena Přádná přirovnala ke „kormidelníkovi“
a Gymnázium F. X. Šaldy k „velké lodi“. Dovolil bych si na závěr vypůjčit tuto terminologii
k poděkování.
„Jednalo se o dlouhou a převážně klidnou
plavbu s příjemnou
domácí a mezinárodní posádkou. Občasné
negativní povětrnostní
podmínky či rozmary
počasí v podobě bouřek a krupobití se bez
újmy přečkaly. Námořní bitvy byly dovedeny
do vítězného konce bez větších šrámů, i když
bylo mnohdy zapotřebí použít mohutný arsenál. Přestože se v docích často tvářili, že
nejsou finance na opravy, inovace a výstavbu,
tak se podařilo sestrojit obrovské plavidlo,
jež se zařadilo mezi nejkvalitnější lodi, které
na tocích v České republice lze potkat. Dokonce si směle trouflo vplout do evropských
řek a tu a tam brázdilo i vody zaoceánské. Ať
žije kapitánka lodi Irena Přádná, ať žije Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci!“
Děkujeme.
Jan Goll
19
20
Projekt „Společně to jde lépe“
Na podzim roku 2009 byl naší škole
schválen projekt v rámci globálního grantu
CZ.1.07/1.3.01 Další vzdělávání pracovníků
škol a školských zařízení v Libereckém kraji
Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Projekt tvořilo 6 klíčových, vzájemně
propojených aktivit, které byly určeny pro
všechny zaměstnance školy. Spojujícím motivem bylo efektivní nastavení procesu týmové spolupráce na našem gymnáziu a získání
potřebných dovedností.
Ve školním roce 2011–2012 jsme vstoupili do závěrečného roku projektu. Absolvovali jsme ještě dvě půldenní školení.
V listopadu 2011 to bylo vzdělávání ve
vedení rozhovorů – komunikace s veřejností, které bylo velmi prakticky zaměřeno na
rozvoj a upevňování potřebných dovedností
v oblasti komunikace formou aktivního prožitku. Věnovali jsme se především konfliktním komunikačním situacím s rodiči a žáky.
Jako součást tréninku rozhovorů jsme použili videonahrávky a jejich následný rozbor.
Poslední seminář celého projektu se
uskutečnil 1. února 2012. Měl za úkol propojit oblasti práva a etiky při jednání učitele
přímo při řešení problémů ve škole. Seminář
probíhal opět ve čtyřech menších (náhodně sestavených) skupinách. Pozornost byla
věnována zejména tématu „etika jednání“,
dále také oblasti týkající se hodnot pedagogů
a žáků. V části semináře jsme se zaměřili ještě
na velmi aktuální téma související i s komunikací – konflikty na pracovišti i mimo ně.
Nejvíce energie jsme v tomto školním
roce věnovali tvorbě Příručky dobré praxe.
Příručka obsahuje příklady, které se v rámci
projektu objevily v jednotlivých klíčových
aktivitách. Nabízí doporučení k nastavení
efektivní týmové spolupráce – jak v rámci učitelského a pracovního kolektivu, tak
v rámci výuky, kde lze tyto principy apliko-
vat. Dále obsahuje články k vedení porad
a rozhovorů, shrnuje zásady etické i právní,
které jsou užitečné pro naši práci. Příprava
na tuto klíčovou aktivitu probíhala již od
začátku projektu při jednotlivých seminářích. Ale skutečně intenzivní práce začala na
jaře roku 2011, kdy byla ustavena z řad pracovníků školy redakční rada (Irena Přádná,
Radka Tichá, Václav Ulvr, Věra Voršilková,
Jan Voženílek). Ta měla za úkol rozhodnout
o vzhledu celé příručky a organizačně zabezpečit její tvorbu. Společně jsme připravili
organizační schéma, podle kterého se příspěvky podávaly v jednotlivých vlnách vždy
k danému termínu (červen 2011, září 2011,
prosinec 2011 a leden 2012). Příspěvky byly
redakční radou zkontrolovány, konzultovány
s pracovníky Aperty, případně upraveny. Na
podzim 2011 byly připraveny i další technické podmínky pro závěrečné práce na PDP
– příprava obálky a technická redakce. Příručka byla doplněna o úvodní články k jednotlivým kapitolám a v březnu 2012 se intenzivně připravovala k tisku. Má celkem 176
stran a obsahuje řadu velmi užitečných postřehů, zkušeností a rad. Každý se může s její
elektronickou verzí seznámit na webových
stránkách našeho gymnázia; tištěná verze je
pro vážné zájemce k dispozici v sekretariátu
školy.
Celý projekt jsme uzavřeli organizací
závěrečné konference, která byla poslední,
6. klíčovou aktivitou. Příprava na ni probíhala od začátku měsíce dubna, do samotné
přípravy se zapojilo kromě projektového
týmu ještě pět pedagogů školy. Prezentace na
konferenci, která se konala 9. května 2012,
představily postupně jednotlivé klíčové aktivity projektu, shrnuly zkušenosti a přínosy
těchto aktivit a celkově zhodnotily průběh
projektu. Přednáška PhDr. Lidmily Pekařové, která se zabývala především komunikací
se žáky a rodiči a zvládáním stresových situací, přispěla k pozitivní atmosféře celé konference. Rovněž příspěvek pracovníků Aperty
na téma Mapa týmové efektivity ukázal vývoj
týmu pracovníků školy v průběhu projektu.
Veřejnosti zde byl rovněž představen školní
intranetový portál pro podporu vzájemné
komunikace pedagogických i nepedagogických zaměstnanců školy pro sdílení dat a pro
spolupráci při tvorbě dokumentů. Pozvánky na konferenci byly rozeslány na všechna
gymnázia Libereckého kraje a na řadu dalších institucí (KÚ LK, ČŠI, některé ZŠ). Na
zajištění průběhu konference se aktivně podíleli i nepedagogičtí pracovníci školy a další
členové pedagogického sboru, ba i studenti.
Účastníci konference obdrželi tašku s propagačními předměty a Příručku dobré praxe,
která byla slavnostně „pokřtěna“ na závěr
konference. Celá akce byla důstojným vyvrcholením projektu.
V rámci projektu byl nastaven nový interní komunikační systém, který využívá pro-
středí Google Apps. Jeho kalendář byl propojen s programem Bakaláři a tím došlo ke
zefektivnění předávání informací o akcích.
Tento systém umožňuje také pracovníkům
školy dostat se prostřednictvím internetu
k dokumentům, které dříve měli k dispozici
jen na školním intranetu. Také školní elektronickou poštu lze nyní vyřizovat na jakémkoliv počítači s připojením k internetu;
není nutno přeposílat pracovní maily na soukromou adresu, což bylo často nepřehledné
a nevhodné.
Projekt Společně to jde lépe byl tedy
ukončen. Velkým přínosem bylo výrazné
zlepšení vzájemné komunikace mezi pracovníky, kteří se lépe poznali při různých
workshopech a aktivitách bez rozdílu aprobací a pracovního zařazení. Tím se komunikace při řešení konkrétní problematiky školy
s využitím nových technik stala otevřenější.
Zásady efektivní komunikace využijí v každodenní praxi i při jednání s rodiči nebo se
žáky. Výborné bylo zařazení tří výjezdových
dvoudenních školení, kde se i ve volných
chvílích diskutovalo o problematice a rozvoji
školy. Účastníci se také naučili nové techniky
pro řešení problémů. Projekt přispěl i ke zefektivnění řešitelských porad, které jsou využívány v menších týmech např. v předmětových komisích. Ukázalo se, jak je důležité
věnovat čas právním a etickým problémům.
Kvalitní týmová spolupráce zvyšuje efektivitu vzdělávání. I žáci jsou vedeni k týmové
spolupráci, proto je nutné, aby ji ovládali jejich vyučující.
Věra Voršilková
21
22
Alena Gräfová
Alena Gräfová
1924–2011
Byla mou přítelkyní i rádkyní v praktických záležitostech i v otázkách výuky, díky ní jsem poznala v okolí
Liberce mnoho krásných míst, která by mně jinak zůstala
skrytá, mohla jsem se na ni spolehnout.
Alena Gräfová. Rozloučili jsme se s ní na prahu letošního roku, v srpnu by se dožila 88 let.
Prof. Alena Gräfová prožila převážnou část svého
kantorského života na Gymnáziu F. X. Šaldy, sídlícím
původně v Jeronýmově ulici. Vyučovala ruskému jazyku,
jejím druhým oborem byla filosofie, ale tu paní profesorka za starého režimu učit nemohla – nebyla členkou komunistické strany.
Svému učitelskému poslání byla Alenka, jak jsme jí
říkali, oddána, měla je ráda, i když občas někteří studenti
její poctivé snaze proniknout do tajů jazyka a ruské literatury nerozuměli. Ruštinu se studenti museli učit povinně, na úkor jiných jazyků, a to bylo špatné.
Příchod ruských vojsk v srpnu 1968 paní profesorku
těžce zasáhl, hledala východisko, možnost učit jinému
předmětu. Velkorysost a porozumění tehdejšího ředitele
Václava Pavlíka jí umožnila vystudovat dálkově na Pedagogické fakultě UK němčinu.
Celoživotní láskou prof. Gräfové byla hudba, od dětství hrála na piano, a když jí obtíže s páteří sezení u klavíru nedovolovaly, vynahrazovala si nemožnost provozovat hudbu aktivně jejím všemožným poslechem. Bez
prof. Gräfové by snad ani nezačal žádný koncert vážné
hudby. A co teprve opera i divadlo!
Po listopadu 1989, když svoboda otevřela nejrůznější
možnosti, byla Alena Gräfová už v důchodu. Ale s obdivuhodným zájmem se věnovala činnosti vzdělavatelky
v Sokole či práci v liberecké Vlastivědě. Dlouhá léta vedla
vlastivědné vycházky pro seniory. Jak poctivě a vynalézavě zajímavá méně známá místa vyhledávala, co všechno
o nich dokázala povědět, je obdivuhodné. Až do vysokého věku se Alenka věnovala veřejné činnosti, málo myslela na sebe, na své zdraví, nestěžovala si na svou samotu.
S prof. Alenou Gräfovou odešla další osobnost, která se podílela na dobrém jménu a tradici Gymnázia
F. X. Šaldy.
Vlasta Smetánková
23
24
To byl Jaroslav Otmar
Vzpomínky na Ludvu
Po 3 roky jsme ho potkávali na chodbách školy, rozložitého, rozvážně kráčejícího na su clase español. Jindy
zase byl nepřehlédnutelným aktérem kantorských posezení – pohodový, usměvavý, vstřícný, vždy připravený
zapojit se do debaty na jakékoliv téma. S příslovečným
chytrým humorem bavil posluchače v historkách a zážitcích ze svého pestrého života.
„To je vo lásce. Já vám to řikám, páč vy víte, co je to láska. Tak to nezpívejte jako inzerát
na kropicí konev!“
„Chlapi, vy na to dete, jako když jde nesmělej chlapec poprvé na rande!“
„To je taková oslavná píseň tohleto, ne jako když táhnou z hospody a ještě se nestačili moc
napít!“
Takovými a mnohými jinými nezapomenutelnými „hláškami“ kořenil zkoušky svého sboru jeho Velký šéf, taťka sboru, otec zakladatel Ludva.
Ludvík Lukuvka se narodil 14. 1. 1935 v Červené Vodě v Orlických horách. Absolvoval
Pedagogickou fakultu UK v Praze (obor čeština – hudební výchova) a řadu sbormistrovských
kurzů. Učitelská praxe ho v 60.–70. letech přivedla k práci s dívčími a dětskými pěveckými
sbory na Děčínsku. Téměř 30 let byl členem orchestrů různého typu (od big bandů po komba)
provozujících jazzovou a populární hudbu, v nichž hrál na klávesové nástroje (klavír, varhany,
akordeon). Od poloviny 80. let působil jako profesor češtiny, dějepisu, hudební výchovy a latiny na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci a v roce 1991 zde založil smíšený pěvecký sbor Cum
decore. Neopakovatelný zvuk dodával vystoupením sboru také jako jeho klavírista a aranžér
většiny jazzových skladeb sborového repertoáru.
Ludvík Lukuvka zemřel 22. 12. 2011 v Liberci.
Jaroslav Otmar se narodil 8. 2. 1944 v Želechách
u Lomnice nad Popelkou, ale jeho dětství a mládí bylo
spojeno s Jabloncem nad Nisou. Po maturitě na obchodní akademii absolvoval studia francouzštiny a španělštiny na Filozofické fakultě UK v Praze. Jeho následující
profesní životopis byl víc než pestrý: učitelská praxe ho
postupně zavedla do několika středních škol v Jablonci
nad Nisou a Liberci, 13 let uplatňoval své znalosti francouzštiny, španělštiny, ruštiny a angličtiny v libereckém
Skloexportu, 5 let byl vedoucím katedry francouzštiny na
Pedagogické fakultě TUL.
Jako průvodce turistů mohl v 90. letech holdovat jednomu ze svých velkých koníčků – cestování po Evropě.
Knížky, houbaření, zahrádka – to byly další jeho lásky.
Patříval k nim i sport, zvláště atletika, ale zdravotní stav
ho v posledních letech odkázal jen na sport „televizní“. Láskou největší však pro něj byly jeho dvě dcery.
Jaroslav Otmar zemřel 26. 7. 2012 v Liberci.
Eva Laurinová Jaroslav Otmar
8. 2. 1944–26. 7. 2012
Eva Laurinová
25
26
Vzpomínání první
Vzpomínání druhé
Pamatuji si na první setkání s Ludvou Lukuvkou velmi přesně. Před naší hodinou hudební
výchovy se otevřely dveře, vešla hromádka knih či učebnic, pak jakési prostorově významné
břicho a nakonec i Ludva sám. Po chvilce sednul za klavír a začal hrát jazz. Sice byl jazzman
a nás studenty považoval za „dřeva neodkojená swingem“, za generaci populární hudby, kterou obstarává kapela ve složení „tři kytary a ešus“ – nicméně měl přehled o celém spektru
hudby, zpíval s námi třeba Beethovenovu „Ódu na radost“, miloval klasiku a bylo o něm známo, že vede na škole zbrusu nový pěvecký sbor. Ludva se do toho vrhnul s „ajfrem“, jak se
u nás pod Jeschkenem hezky říká, a uměl své svěřence strhnout. K tomu psal skvělé úpravy
jazzových šlágrů ušitých na míru jeho sboru. Netrval na hudební náročnosti programu, na
kterou jsme ani my jako zpěváci tehdy neměli, ale nechal nás zpívat naplno a s potěšením.
A jeho Cum decore bylo nejživelnějším gymnaziálním sborem v republice. Koncerty a soustředění bývaly vždy silným emocionálním zážitkem, vládla zde atmosféra velkorysé jazzové
improvizace a kolegiální rovnosti.
Vzpomínám na Ludvu, jak dirigoval píseň „Jede sedlák do mlejna“ tak, že ve třetí sloce se
postupným zrychlováním krouživého pohybu v loktech měnil v podivné dvoumotorové letadlo a přitom mu pravidelně vypadly brýle z náprsní kapsy. Končili jsme tu píseň v tranzu mezi
radostí ze zpěvu a šílenými záchvaty smíchu nad komičností té situace. Tahle radost a čirá
pohoda, kterou uměl Ludva svým jednáním a humorem garantovat, ve mně zůstane. Právě
svým přístupem k hudbě ve stylu velké pohody, improvizace a svěžího humoru mi dal Ludva
právě to, co jsem tehdy potřeboval: úplně obyčejnou radost z muzicírování. Ludva byl úžasný člověk, osobnost. Nebyl to jen „klaďas“– byl člověkem mnoha poloh, ale lidi ho pro všechno, co uměl, čím byl a čím je obohacoval (i když ne cíleně), milovali a vážili si ho.
Byl výborný učitel, skvělý muzikant, zanícený historik a výjimečný diskutér. O jeho muzikantských schopnostech ať promluví zasvěcení. My, kteří jsme ho zažívali
jako kolegové i jako sboristi, jsme ctili jeho práci a jeho
urputné odhodlání vymačkat z každého, co se dalo, abychom při soutěžích skončili ve zlatém pásmu. Prioritně
mu o to umístění nešlo, ale většinou to právě díky jeho
„zabejčenosti“ takhle dopadlo.
Dodneška s nostalgií vzpomínám na sborová soustředění, kdy jsme se my „dospěláci“ večer po zkouškách
sešli u sklenky vína a chechtali se Ludvovým historkám,
které vytahoval z naditého kapsáře svých vzpomínek
z mládí. Poslouchali jsme je rádi, i když jsme některé z nich znali už nazpaměť, a znova se smáli krásným,
osvobozujícím smíchem, který nechával na chvíli odplavit starosti všedního života. A Ludva ten smích opravdu
dokázal vykouzlit.
Pro všechny to byl člověk, bez kterého se nemohla
obejít žádná akce, kde mělo být dobře. Uměl vytvořit
atmosféru, která svedla dohromady lidi, kteří se jinak
navzájem moc nevyhledávali. Když Ludva sedl k pianu
a začal hrát, hned měl kolem sebe partu lidí, kteří zpívali, radovali se a byli naplněni zvláštním pocitem pohody
a sounáležitosti.
Jen málokdo si smí říct, že dokázal přinést radost. Ale
Ludva jo.
Čeněk Svoboda, bývalý student a sborista, současný hlavní sbormistr Cum decore
Ludvík Lukuvka
14. 1. 1935–22. 12. 2011
Jitka Jirsáková, bývalá kolegyně a sboristka
27
28
Když Cum decore slaví
aneb Sborové jubileum pohledem organizačního týmu
Cum decore 1991–2011: 4 sbormistři,
325 členů (z toho 13 profesorů), cca 210 nastudovaných skladeb, 235 koncertů a vystoupení v ČR i v zahraničí, kolem 150 soustředění, desítky soutěží a festivalů, 3 CD, 1 DVD…
Tato úctyhodná bilance 20 let existence
sboru Cum decore při Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci si přímo žádala náležitou oslavu.
I stalo se…
Dvoudenním oslavám sborového jubilea 29.–30. října 2011 předcházela několikaměsíční příprava, která spočívala nejen
ve výběru a precizním nastudování programu chystaných koncertů, ale také v zajištění
materiálních a finančních „nezbytností“, bez
nichž by se celá akce nemohla uskutečnit.
Naštěstí Statutární město Liberec bylo myšlence jubilejních oslav sboru příznivě nakloněno a podpořilo je zajímavým příspěvkem
ze svého kulturního fondu. Finanční prostředky také poskytli: SRSPŠ při gymnáziu,
OV Unie českých pěveckých sborů, Uniqa
pojišťovna, a. s., Gea klimatizace, spol. s r. o.,
a někteří soukromí sponzoři. Doslova mravenčím detektivním pátráním se podařilo
soustředit kontakty na velkou část bývalých
sboristů a rozeslat jim dopisy s informacemi
a pozváním k účasti na oslavách.
Ve srovnání s výše uvedenými „problémy“ už ty další měly podobu běžných „brnkaček“ – zajištění prostor k uspořádání akce,
její propagace v regionálních médiích, získání expertů na dokumentace všeho druhu, na
kompletaci a vydání Jubilejního almanachu
atd., atd., atd.
Po měsících příprav konečně nadešly dva
dny oslav. V sobotu 29. 10. 2011 proběhlo
v prostorách gymnázia veselé i dojemné setkání bývalých i současných členů Cum decore s promítáním videohlédnutí za historií
sboru a společnými zkouškami na koncerty.
Vzpomínkové matiné i podvečerní jubilejní
galakoncert v Severočeském muzeu v neděli 30. 10. 2011 byly už plně ve spolehlivých
rukách hlavního sbormistra Čeňka Svobody
a jeho spolupracovnice Zuzany Kubelkové.
V galakoncertu zazněla premiéra náročné
skladby Claudia Monteverdiho „Benátské
(mariánské) nešpory“. V ní společně vystoupily obě sekce současného Cum decore,
bývalí sboristé, část někdejšího libereckého
Vokálního oktetu, jako hosté se představili
i členové pražského Collegia 419, s nímž Če-
něk Svoboda v posledních letech spolupracuje. Sbor doprovodilo 12 hudebníků z instrumentálních souborů Hipocondria ensemble
z Prahy a Capella Ornamentata z Dačic svou
hrou na autentické dobové hudební nástroje
ze začátku 17. stol. (arciloutna, cinky, barokní trombony, cemballo, varhanní pozitiv).
Mimořádný ohlas, který koncerty vzbudily, byl zaslouženou odměnou všem, kteří
se na přípravě jubilejních oslav podíleli – od
sbormistra Čeňka Svobody, který podal tradičně excelentní výkon, Zuzany Kostincové
a Pavla Knoblocha, kteří vymysleli a realizovali originální výtvarnou podobu všech
doprovodných materiálů, přes zpěváky až po
desítky těch, kteří sice stáli v pozadí, ale starali se, aby vše do posledních detailů klapalo.
Věřme, že ten pocit sounáležitosti se „svým“
sborem, tak zřetelný nejen během příprav
jubilea, je dostatečnou zárukou nové bohaté
a úspěšné etapy života Cum decore!
Eva Laurinová
29
30
Ach, radost aneb Lógarské vzpomínky
Tak mi napsal Čenda. Jestli by se mi
prej nechtělo napsat něco do almanachu.
Prohlížím složky v počítači, sborové stránky na internetu – vždyť jsem mu nedávno
jeden článek posílal, tak co blbne? „Přečtěte si almanach, který byl vydán k 15. výročí sboru Cum decore,“ stojí tam vedle data
31. 10. 2006. Adoprdele! Pardon, laskavý čtenář zajisté promine.
Několikrát jsem se musel vrátit na začátek toho řádku a přečíst si datum znovu.
A znovu. A ještě jednou. Pět let! Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pročítám si řádky, které
jsem tenkrát napsal, a přemýšlím, co bych
napsal teď. Sedím asi pět tisíc kilometrů od
naší liberecké zkušebny, na úpatí Hindúkuše,
a sám se sebou se vsázím, kolikrát budu asi
muset během psaní těch pár řádků běžet do
krytu. Před chvílí jsem telefonoval s jednou
ze svých prvních lásek (možná by se mohlo
zdát, že to se sborem nemá nic společného,
ale opak je pravdou), abych jí popřál vše nejlepší k narozeninám, a hlavně ke zdravému
potomku, který se na svět podívá co nevidět.
Letí to.
Cum decore se nám (taky) změnilo. Přestože se proti některým letům dost výrazně
zmenšilo, tak vlastně vyrostlo, dospělo. Dokonce si samo pořídilo potomka – vznikla jakási přípravka, kde nadšení mladí gympláci
zpívají pro radost sobě i ostatním, účastní se
různých soutěží a reprezentují Liberec, Gymnázium F. X. Šaldy i sami sebe tak, jak jsme to
před pár lety dělali my. Pak je tu druhý sbor,
složený z nás, většinou o něco dříve narozených, které hudba stále baví, ale nějakým záhadným způsobem se už buď nevejdeme do
škatulky gymnazista, anebo nemůžeme, nechceme nebo z jakéhokoli jiného důvodu se
nesnažíme z dosahu Čendy Svobody zmizet.
V tomhle současném cumde už není moc
lidí, kteří by za svůj největší triumf považovali zazpívat Jede sedlák do mlejna tak rychle, až by Ludva při dirigování skoro odletěl,
nenaskočí jim nostalgický, ale i přesto zvláštně poťouchlý škleb při vyslovení názvu Je-
schkenlied a už vůbec se jim do očí nederou
slzy, když si někdo začne pobrukovat Bridge
over troubled water nebo jednu z mnoha
lidovek, koled, spirituálů… o Count on me
nemluvě. Není to špatně nebo dobře, to nelze
takto hodnotit. Je to prostě jiné, dospělejší,
ale stále skvělé.
Nikdy by mě nenapadlo, že by mě někdo
donutil byť jen poslouchat starou hudbu.
Madrigaly? Pff, děláte si srandu? Copak to
někdo normální poslouchá? A vidíte, skladby Monteverdiho a dalších velikánů mi i díky
tomu novému cumde už pár let zní v hlavě
v různých chvílích a řadím je na pomyslné první příčky své hitparády geniálnosti.
Hned vedle Beatles, Pink Floyd, Pearl Jam,
Portishead, Faithless… Nikdy by mě taky nenapadlo, že se budu muset účastnit pohřbu
svého spolužáka, kamaráda a spoluzpěváka v jedné osobě chvíli po dokončení středoškolské docházky, že úspěšně dostuduji,
budu vést cvičení na vysoké škole, nebo třeba
že jednou odjedu pracovat do míst, kde se
střílí a vybuchují bomby. Et ecce…
Život je zvláštní, někdy krutý, ale to asi
jen kvůli tomu, abychom si pak víc vážili
těch krásných chvil. Třeba chvil, kdy jsme se
svými kamarády a děláme něco, co nás baví
a dělá (nejen) nám radost. Tedy i zkoušek
a následných koncertů s Cum decore. S tím
sborem, který i po mnoha letech své existence a různých estetických změnách nepřišel
o to hlavní a z mého pohledu nejdůležitější
– o zdravé jádro, partu lidí, kamarádů, kteří
dokážou ve správnou chvíli táhnout za jeden
provaz a na vystoupeních dělat svět krásnějším. Svým umem, zapálením pro věc pod
vedením skvělého sbormistra a hlavně chutí
do toho zvláštního života, kterou dokážou
nakazit i diváky.
Letí to. Cum decore, lidé a hudba v něm
mi už třináct (!) let pomáhají, když mi zrovna není do zpěvu, a naopak sdílí mou radost,
když se něco podaří. Rád bych mu touto cestou poděkoval, popřál krásné výročí a nám
všem, abychom se ještě dlouho potkávali
na jeho koncertech – ať už jako diváci, nebo
účinkující!
Martin „Hejroš“ Hejral, t. č. Lógar (Afghánistán, 2011)
31
32
Noví studenti ve školním roce 2011–2012
Maturanti ve školním roce 2011–2012
Prima, třídní profesorka: RNDr. Věra Jandíková
Nikol Benešová, Daniel Brotz, Jakub Bůlfinek, Jakub Čejchan, Adam Čermák, Tereza Čubrdová, Aneta Formanová, Markéta Gajdošová, Adam Horák, Lukáš Jokl, Šimon Knopp, Martin Kozák, Jan Landfeld, Vojtěch Málek, Jakub Marek, Jonáš Maryško, Daniel Mazánek, Jan
Mečl, Adam Miklica, Tereza Míšková, Eliška Nevolová, Tereza Nováková, Adéla Pospíšilová,
Martin Semerád, Julie Stupková, Kateřina Svobodová, Filip Švec, Petra Václavíková, Vojtěch
Waldhauser
Oktáva, třídní profesorka: Mgr. Jana Vaňková
Adéla Bydžovská, Filip Čihula, Lucie Dlouhá, Huyen Doanová, Lucie Drapáková, Jiří Erhart,
Jakub Fejfar, Rastislav Gončár, Vítězslav Havelka, Miroslav Jílek, Kateřina Jonová, Lucie Judová, Nikola Kmoníčková, Petr Kraus, Alena Ledlová, Eliška Medřická, Jiří Moos, Tomáš
Novotný, Kateřina Přibilová, Tomáš Rajnoha, Štěpánka Rejnartová, Patrik Rödel, Jan Schier,
Daniela Slezáková, Pavel Štok, Karin Tomehová, Lucie Zajíčková, Gabriela Holubová, Soňa
Šedlbauerová, Kateřina Kočí, Igor Dostalík, Karolína Skalová
1. N, třídní profesorka: Mgr. Renata Velecká
Daniela Akrmanová, Tereza Bartošová, Karolína Brátová, Karolína Brnová, Vojtěch Břenek,
Vasil Burak, Jakub Culek, Jiří Culka, Dominika Drbohlavová, Lukáš Ducháček, Jan Fabíni,
Anna Františka Fürstová, Tereza Hájková, Kryštof Hána, Kateřina Hrdinová, Karolína Kestlerová, Radka Křížová, Adriana Lejsková, Lukáš Marek, Thanh Binh Nguyen, Monika Nývltová,
Vanessa Paskovská, Vendula Pelíšková, Kateřina Rapčanová, Adéla Slavíková, Jan Toth, Zdena
Tůmová, Natálie Vojtěchová, Natálie Wetckeová
6. N, třídní profesorka: Mgr. Věra Vondřičková
Lucie Čermáková, Tomáš Drozd, Tereza Filingerová, Aneta Finkousová, Martina Foktová,
Adam Charvát, Petr Jindra, Veronika Kašičková, Sandra Lubichová, Kateřina Mašková, Karel
Matějka, Markéta Mottlová, Radim Nešpor, Lukáš Paur, Filip Pižl, Monika Poláková, Martin
Pospíšil, Pavla Sirovátková, Tomáš Staněk, Petr Ševčík, Barbora Šťastná, Adéla Tučková, Jan
Všetečka, Kristýna Žáčková
1. A, třídní profesor: Pavel Taibr
Veronika Blochová, Jan Brabenec, Monika Čížková, Jan Demel, Marek Fabíni, Lucie Hauserová, Jakub Havel, David Jakubec, Klára Jančíková, Markéta Jančíková, Lucie Jeriová, Tomáš
Kalina, Michaela Lenkendörferová, Petra Moravcová, Michal Nguyen, Tereza Nováčková,
Veronika Opltová, Dominika Pažoutová, Petra Prokopová, Lenka Pultarová, Petr Rak, Tomáš Strnad, Štěpán Stříteský, Aneta Šámalová, Kateřina Šimková, Eliška Šimonková, Martin
Tancoš, Jitka Vlčková, Kateřina Vlková, Nikola Vokáčová
1. B, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová
Coletta Bitmanová, Nikola Bulířová, Radek Czichon, Vítězslav Duda, Milan Fuchs, Jan Gamba, Kateřina Hájková, Josef Hušek, Tereza Janďurová, Jana Kellerová, Kristina Kindratová,
Michal Kolenič, Jan Kolombo, Jan Koňas, Vojtěch Konopa, Alena Krajbichová, Anna Krajbichová, Filip Kratochvíl, Jiří Kratochvíl, Kateřina Kulková, Tereza Oplištilová, Matěj Pavlíček,
Patrik Piršel, Michaela Řehánková, Aleš Suchomel, Veronika Šramotová, Michaela Štípková,
Karolína Vaňková, Daniel Varnuška
4. A, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster
Pavla Beňová, Jonáš Březina, Tomáš Bubák, Tereza Cidlinská, Aneta Dlasková, Zuzana Dostálová, Barbora Eliášová, Michal Hlavatý, Nikola Hnízdová, Kristýna Kordíková, Kristýna
Kostelencová, Tereza Kuncová, Veronika Kusková, Blanka Lemfeldová, Eliška Linhartová,
Jana Marešová, Ondřej Martínek, Lucie Netrefová, Šárka Nováková, Kristýna Nožičková, Jana
Ponerová, Jindřich Roček, Kristýna Sedláčková, Aneta Slabá, Jana Součková, Jaroslava Svobodová, Barbora Szabová, Nicola Timpelová, Lucie Vintrová, Marie Zetová
4. B, třídní profesorky: Mgr. Zdeňka Meixnerová, Mgr. Eva Hlaváčková
Jakub Buchta, Renáta Černá, Jan Dědeček, Jan Doležal, Eva Eisenhammerová, Patrik Fiebiger,
Karolína Havlínová, Zuzana Hlavatá, Jan Hnělička, Tuan Anh Hoang, Lenka Hoblíková, Šárka
Chmelařová, Martina Jaurová, Pavla Kirchhofová, Bronislav Kolář, Ondřej Lukáč, Michaela
Neuhäuserová, Jan Novák, Barbora Pavlů, Petr Peřina, Ondřej Přibyl, Pavla Řezníčková, Josef
Škoda, David Špetla, Kateřina Vlasáková, Kristýna Žejdlová
33
34
Výsledky přijímacího řízení
České vysoké učení technické v Praze
Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů na vysoké školy v České republice a na
vysoké školy v zahraničí ve školním roce 2011–2012. Fakulty jsou v tabulce označeny svým
oficiálním názvem; proto je pořadí slov v některých názvech různé.
4. A
4. B
Oktáva
6. N
0
0
1
0
Univerzita Karlova v Praze
Právnická fakulta
1. lékařská fakulta
0
0
1
0
2. lékařská fakulta
0
1
1
0
Lékařská fakulta v Hradci Králové
0
1
1
0
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
0
1
0
0
Filozofická fakulta
4
0
2
1
Přírodovědecká fakulta
1
2
1
0
Pedagogická fakulta
2
0
0
1
Matematicko-fyzikální fakulta
0
1
1
0
Fakulta humanitních studií
2
1
0
0
Fakulta strojní
1
1
0
1
Fakulta textilní
1
1
0
0
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
3
2
2
1
Ekonomická fakulta
2
1
0
2
Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových
studií
0
0
0
1
Technická univerzita v Liberci
Fakulta financí a účetnictví
1
0
3
1
Fakulta mezinárodních vztahů
0
0
1
1
Fakulta podnikohospodářská
0
0
2
1
Fakulta informatiky a statistiky
0
0
0
2
Fakulta národohospodářská
0
0
3
0
0
0
1
1
Masarykova univerzita v Brně
Ekonomicko-správní fakulta
0
1
0
0
1
0
2
0
Fakulta sociálních studií
0
1
0
1
0
1
0
0
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
1
2
0
0
Fakulta elektrotechnická
0
1
0
0
Fakulta informačních technologií
0
1
3
0
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
0
0
1
0
Fakulta dopravní
1
1
0
0
0
1
0
0
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta podnikatelská
Univerzita Pardubice
Fakulta chemicko-technologická
1
0
0
0
Fakulta filozofická
1
0
0
0
0
1
0
0
0
0
1
0
1
0
0
0
Právnická fakulta
1
0
0
0
1
0
0
0
Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Fakulta potravinářské a biochemické technologie
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Fakulta informatiky a managementu
0
0
0
1
1
0
0
0
0
1
0
0
0
2
1
0
Česká zemědělská univerzita v Praze
Institut tropů a subtropů
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Vysoká škola ekonomická v Praze
Právnická fakulta
Fakulta stavební
Fakulta veterinárního lékařství
Škoda Auto, a. s., VŠ
0
0
1
0
Vysoká škola ekonomie a managementu, o. p. s.
1
0
0
0
University of New York in Prague, s. r. o.
0
0
3
0
0
0
0
10
Zahraniční studium
Spolková republika Německo
Velká Británie
0
1
0
0
Celkem
27
26
32
25
Renata Šípová
35
36
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Úspěchy žáků školy v soutěžích
V přehledu jsou uváděna pouze 1.–3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním kole.
Olympiáda v českém jazyce
Jakub Hrůza
kvarta
Barbora Miklasová
septima
2.–3. místo v okresním kole I. kategorie
2. místo v krajském kole I. kategorie
postup do celostátního kola
3. místo v okresním kole II. kategorie
Přehlídka dětských recitátorů
Markéta Gajdošová
prima
Lukáš Smrkovský
sekunda
Jakub Hrůza
kvarta
Kateřina Janoušková
kvarta
1. místo v okresním kole III. kategorie
3. místo v krajském kole III. kategorie
čestné uznání v okresním kole III. kategorie
postup do celostátní přehlídky IV. kategorie
čestné uznání v okresním kole IV. kategorie
Soutěž v uměleckém přednesu Wolkrův Prostějov
Vlastimil Barák
septima postup na celostátní přehlídku
X. ročník literární soutěže Nadace Škola hrou a Labyrint Bohemia „Řekni mi, co čteš“
Tereza Mišíková
prima
8. místo
Eliška Procházková
sekunda zvláštní cena
Karolína Barsová
tercie
2. místo
Zoe Kubíčková
tercie
zvláštní cena
Angelika Bürger
kvarta
5. místo
Kateřina Janoušková
kvarta
10. místo
Děti čtou nevidomým dětem
Markéta Gajdošová
prima
výherkyně konkursu – hlavní role
Nisa, řeka, která spojuje
Ondřej Kohout
kvarta
Jana Řepová
kvarta
2. místo (pohádka)
2. místo (povídka)
Literární soutěž „Příběh středověkého vampýra Tobiáše“
Lucie Hauserová
1. A
1. místo
Šimon Trnka
kvinta
3. místo
Olympiáda v anglickém jazyce
Petra Antlová
sekunda
Ota Kunt
septima
Jan Bayram
kvarta
1. místo v okresním kole kategorie IB
7. místo v okresním kole kategorie III
1. místo v okresním kole kategorie IIB
1. místo v krajském kole kategorie IIB
7. místo v ústředním kole kategorie IIB
Mezinárodní hláskovací soutěž Franklin 2012
Daniel Procházka
kvarta
1. místo v republikovém kole
Dominika Drbohlavová 1. N
Radek Nišev
tercie
Soutěž v německém jazyce
Pavla Pešatová
2. A
Barbora Miklasová
septima
Samuel Karásek
5. N
Zuzana Haberlandová 5. N
Lukáš Vaníček
5. N
Tereza Mazurová
tercie
Šimon Otta
2. N
Kristýna Miklasová
2. N
Song Jia Yi
2. N
1. místo v okresním kole kategorie IIIA
2. místo v krajském kole kategorie IIIA
2. místo v okresním kole kategorie IIIA
4.–5. místo v krajském kole kategorie IIIA
2. místo v krajském kole kategorie IIIB
4.–6. místo v krajském kole kategorie IIIB
8.–9. místo v krajském kole kategorie IIIB
1. místo v krajském kole kategorie IIB
3. místo v ústředním kole IIB
3. místo v krajském kole kategorie IIC
Soutěž ve francouzském jazyce
Petra Zrůstková
2. A
Tereza Žáková
2. A
2. místo v krajském kole kategorie B2
2. místo v krajském kole kategorie B1
Olympiáda ve španělském jazyce
Jana Součková
4. A
4. místo v krajském kole kategorie SŠII
Konverzační soutěž v ruském jazyce
Nikola Hnízdová
4. A
2. místo v krajském kole kategorie II
Tereza Cidlinská
4. A
3.–4. místo v krajském kole kategorie II
Kristýna Kostelencová 4. A
3.–4. místo v krajském kole kategorie II
Matematická olympiáda
Nikol Benešová
prima
Daniel Brotz
prima
Jakub Bůlfinek
prima
Eliška Nevolová
prima
Daniel Mazánek
prima
Tereza Nováková
prima
Petra Václavíková
prima
Martin Kozák
prima
Adéla Pospíšilová
prima
Martin Semerád
prima
Adam Miklica
prima
Jan Mečl
prima
Filip Švec
prima
Lukáš Smrkovský
sekunda
1. místo v okresním kole kategorie Z6
37
38
Daniel Kounek
Zuzana Bayramová
Tereza Hájková
Samuel Nagy
Aleš Suchomel
Jiří Erhart
Zdeněk Krtouš
sekunda
sekunda
tercie
tercie
1. B
oktáva
3. B
7. místo v krajském kole kategorie C
1.–2. místo v krajském kole kategorie A
5. místo v krajském kole kategorie A
Pythagoriáda
Jakub Bůlfinek
Eliška Nevolová
Martin Semerád
Adam Horák
Daniel Mazánek
Tereza Nováková
Nikol Benešová
Jakub Čejchan
Martin Kozák
Šimon Knopp
Petra Václavíková
Vojtěch Málek
Lukáš Smrkovský
Lukáš Vencálek
Petra Emmerová
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
prima
sekunda
sekunda
tercie
1. místo v okresním kole kategorie P6
Matematický klokan
Jakub Bůlfinek
prima
Pavel Jansa
septima
Tomáš Novotný
oktáva
1. místo v okresním kole kategorie Benjamin
2. místo v krajském kole kategorie Benjamin
2. místo v okresním kole kategorie Student
3. místo v okresním kole kategorie Student
Matematická soutěž Náboj
Jiří Erhart, oktáva; Tomáš Novotný, oktáva; Petr Peřina, 4. B; Zdeněk Krtouš, 3. B; Ota Kunt,
septima
16. pořadí (39. místo) v celostátním kole kat. Senioři
Jan Erhart, kvinta; Ondřej Jonáš, 2. N; Adam Groma, 2. B; Petr Musil, 2. B; Jan Labský, kvarta
7. pořadí (9. místo) v celostátním kole kategorie Junioři
Soutěž v programování a webdesignu
Tomáš Rajnoha
oktáva
2. místo v okresním kole (programování)
Tomáš Novotný
oktáva
1. místo v okresním kole (webdesign)
Chemická olympiáda
Jan Labský
kvarta
Jan Labský
kvarta
Petr Peřina
4. B
2. místo v okresním kole kategorie D
1. místo v krajském kole kategorie D
39
40
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Fyzikální olympiáda
Jiří Erhart
Ota Kunt
Ondřej Kohout
Jan Bayram
oktáva
septima
kvarta
kvarta
Biologická olympiáda
Zuzana Bayramová
sekunda
Tereza Mazurová
tercie
Rastislav Gončár
oktáva
3. místo v krajském kole kategorie B
3. místo v okresním kole kategorie E
3–4. místo v krajském kole kategorie E
2.–3. místo v okresním kole kategorie C
2. místo v krajském kole kategorie C
ZOO Riskuj
A. Ansorge, K. Barsová, T. Mazurová N. Benešová, M. Semerád, V. Waldhauser
2. místo (celkové umístění z 58 týmů)
5. místo (celkové umístění z 58 týmů)
Středoškolská odborná činnost
Barbora Pavlů
4. B
Rastislav Gončár
oktáva
Gabriela Holubová
oktáva Jakub Fejfar oktáva Jan Hnělička
4. B
1. místo v krajském kole
2. místo v celostátním kole oboru Zemědělství,
potravinářství, lesní a vodní hospodářství
2. místo v krajském kole oboru Biologie
3. místo v krajském kole oboru Zdravotnictví
3. místo v krajském kole v oboru Historie
1. místo v krajském kole 2. místo v celostátním kole oboru Historie
Zeměpisná olympiáda
Nikola Jerinić
2. A
Radoslav Vavřina
3. A
Michael Tippelt
septima
Marek Svoboda
2. N
Šimon Otta
2. N
3. místo v celostátním kole kategorie D
4. místo v okresním kole kategorie C
5. místo v okresním kole kategorie C
EUROREBUS – soutěž jednotlivců
Vojtěch Waldhauser
prima Marek Svoboda
2. N
1. místo v krajském kole kategorie ZŠ01
1. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01
EUROREBUS – soutěž tříd
sekunda (Bayramová,
Kounek, Mai Van)
Doprovodná hra Dnešní svět v pohybu s Českou spořitelnou – soutěž jednotlivců
Marek Svoboda
2. N
EUROREBUS – soutěž škol
GFXŠ Liberec
39. místo v celostátním kole
Přespolní běh
družstvo dívek
1. místo v okresním kole
Florbal
družstvo chlapců
2. místo v okresním kole
Stolní tenis
Marek Fabíni,1. A; Jan Fabíni, 1. N; Petr Šilhán, 2. A;
Zdeněk Motyčka, kvinta
1. místo v celostátním finále
13. místo na hrách ISF
Toto družstvo bylo také vyhodnoceno na 4. místě v soutěži kolektivů – Nejúspěšnější sportovec okresu Liberec pro rok 2011.
Olympiáda mládeže v lehké atletice
Matouš Fürst
kvarta
3. místo (běh 1500 m)
Jakub Händl
kvarta
2. místo (hod míčkem)
Ondřej Mašek
sekunda 3. místo ml. (skok daleký)
Tomáš Novotný
sekunda 3. místo ml. (hod míčkem)
Krajský přebor středních škol v šachu
Zdeněk Krtouš, 3. B; Aleš Suchomel, 1. B; Tomáš Tůma, kvarta; Adam Horák, prima
12. místo v celostátním kole
Odbíjená
družstvo dívek (Anna Bartoňová, septima; Colleta Bitmanová, 1. B; Kateřina Hájková, 1. B;
Petra Charyparová, 3. B; Barbora Svobodová, sexta; Karolína Vaňková, 1. B; Kristýna Žejdlová, 4. B; Vendula Žůrková, 3. B)
Gymnasia cantant
Cum decore I (Potěr) regionální kolo Praha – zlaté pásmo
celostátní kolo Brno – stříbrné pásmo
zvláštní cena pro nejaktivnější sbor soutěže
41
UDÁLOSTI
44
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy 1. 9. zahájení školního roku | 2. 9. podzimní termín maturitních zkoušek | 5. 9. setkání vedení školy s představiteli studentů | 5. 9. schůzky s rodiči začínajících ročníků | 6. 9. opravné
maturitní písemné práce z anglického jazyka | 7. 9. charitativní akce Světlušky | 7.–9. 9. Dny
poznávání | 14. 9. Německý klub v Žitavě | 16.–25. 9. sportovně-turistický kurz Chorvatsko
– septima, 3. A, 3. B | 20. 9. Středoškolský pohár v atletice | 19.–21. 9. Dny poznávání | 21.–
23. 9. Dny poznávání | 27. 9. Dny německého jazyka | 27. 9. exkurze Drážďany – vybraní
studenti posledních ročníků | 27. 9. exkurze Jablonné v Podještědí a zámek Lemberk – prima | 30. 9. Dny německého jazyka / divadlo v ZŠ Husova – kvarta | 30. 9. zeměpisný program
Čína v kině Lípa | 3. 10. setkání vedení školy s představiteli studentů | 3. 10. projekt Zelená
technice | 3. 10. návštěva velvyslanectví SRN vedením školy | 4.–5. 10. konference VÚP k Pilotu G | 5. 10. slavnostní shromáždění v obřadní síni liberecké radnice – 6. N / Oslava státního svátku Spolkové republiky Německo a 20. výročí založení německého oddělení | 6.–
11. 10. návštěva studentů z Gymnázia ve Wiesentheidu – 2. N | 10. 10. přespolní běh
mládeže | 11. 10. Krajská vědecká knihovna – kvinta, 3. N | 12. 10. provozní porada všech
vyučujících | 12.–14. 10. Über Grenzen sprechen | 18. 10. Krajská vědecká knihovna –
1. A | 19. 10. Přírodovědný klokan | 20.–22. 10. EDUCA Veletrh pro školy a vzdělávací zařízení | 21.–23. 10. debatní liga | 25. 10. Krajská vědecká knihovna – 1. B | 26.–27. 10. podzimní prázdniny | 29. 10. setkání členů Cum decore / jubileum sboru | 30. 10. koncert Cum
decore v Severočeském muzeu | 31. 10. turnaj v pišqworkách | 31. 10.–4. 11. Dny poznávání
/ Hainewalde – 1. N | 1. 11. setkání vedení školy s představiteli studentů | 2. 11. projekt Společně to jde lépe | 4. 11. divadelní dvoupředstavení The History of England | 5. 11. vepřové
hody | 7. 11. projekt Zelená technice | 9.–16. 11. výměnný pobyt Dunkerque – Francie | 11. 11. divadelní představení Dětské divadlo z Ebersbachu – 2. N, 3. N | 11. 11. sportovní turnaj florbal – kvarta | 14. 11. projekt Zittau – kvarta | 14.–15. 11. mistrovství ČR ve
stolním tenise žáků / Holice | 15. 11. Krajská vědecká knihovna / Čína – sexta | 18. 11. ředitelské volno | 19.–26. 11. výměnná návštěva v gymnáziu v Hamburku – 3. N | 21. 11. piškworky / turnaj | 22.–24. 11. GIS day | 23. 11. pedagogická rada | 23.–24. 11. historická
soutěž v Chebu | 24. 11. třídní schůzky s rodiči | 24. 11. valná hromada SRSPŠ | 25. 11. filmové představení Lidice | 25.–27. 11. Debatní liga / Česká Třebová | 25.–26. 11. Literární
pozdravy | 27. 11.–4. 12. výměnná návštěva studentů z Gymnázia v Aachen v Liberci –
4. N | 28.–29. 11. Pythagoriáda | 1. 12. exkurze Krajská vědecká knihovna | 1. 12. přednáška
Události | Ročenka 2012
P. Mikla, PřF JU / Důkazy evoluce | 2. 12. setkání vedení školy s představiteli studentů | 2. 12. prezentace Národohospodářské fakulty VŠE | 6. 12. školní kolo MO v kategorii
A | 6. 12. přednáška ČEZ – 3. B , 4. B | 6. 12. návštěva velvyslance SRN | 6. 12. školní kolo
olympiády v německém jazyce | 7. 12. krajský seminář k MO kategorie C | 8. 12. návštěva
Vojenského muzea v Drážďanech – 4. N , 6. N | 9. 12. Jan Costin Wagner / autorské čtení
v Krajské vědecké knihovně Liberec – 3. A, 3. B | 9. 12. informace o studiu / Masarykova
univerzita v Brně – oktáva , 4. A , 4. B , 6. N | 11.–15. 12. exkurze Londýn, Oxford – sekunda,
tercie | 12. 12. školní kolo olympiády v českém jazyce | 13. 12. testy z českého jazyka – kvarta | 13. 12. francouzské divadelní představení Les Misérables / Praha – výběr ze
tříd | 14. 12. testy z matematiky – kvarta | 14. 12. testy z anglického jazyka – kvarta | 14. 12. provozní porada všech vyučujících | 14. 12. předvánoční společenský večer | 15. 12. exkurze galerie DOX – žáci semináře dějin výtvarného umění | 19. 12. školní
kolo olympiády v anglickém jazyce | 23. 12.–2. 1. vánoční prázdniny | 4. 1. srovnávací písemné práce z matematiky – vybraní studenti z oktávy, 4. A, 4. B | 6. 1. setkání vedení školy se
zástupci studentů | 7. 1. maturitní ples tříd oktávy a 6. N | 11. 1. den otevřených dveří | 17. 1. krajské kolo MO v kategorii A | 18. 1. školní kolo recitační soutěže | 21.–28. 1. výměnný studentský pobyt / Aachen – 4. N | 25. 1. pedagogická rada | 25. 1. okresní kolo MO
kategorie Z9 | 26.–27. 1. Jugend debatiert Praha | 26. 1. Veletržní palác Praha / projekt pro
3. ročníky dějin výtvarného umění | 26. 1. školní kolo MO v kategorii B, C | 30. 1. Cesta kolem světa / zeměpisná přednáška – sekunda, tercie, 1. N , 2. N | 31. 1. vysvědčení | 31. 1. filmové představení Jana Eyrová, Oliver Twist | 1. 2. setkání vedení školy se zástupci studentů | 1. 2. projekt Společně to jde lépe | 2. 2. soudní přelíčení – 4. N | 6.–10. 2. lyžařský kurz /
Jizerské hory – sekunda | 7. 2. veřejné prezentace seminárních prací | 7. 2. biologická přednáška P. Dudy | 7. 2. exkurze Nové Město – 5. N | 7. 2. návštěva Státní opery v Praze /
C. M. Weber, G. Mahler: Tři Pintové – kvarta, 2. N | 8. 2. veřejné prezentace seminárních
prací | 8. 2. okresní kolo soutěže v německém jazyce v kategorii IIIA | 9. 2. školní kolo biologické olympiády v kategorii C | 9. 2. veřejné prezentace seminárních prací | 13.–15. 2. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 2. A | 14. 2. přebor škol v šachu / krajské kolo, Nový
Bor | 15. 2. soutěž ZOO Riskuj / ZOO Liberec – výběr studentů | 15.–17. 2. okresní kolo
olympiády v anglickém jazyce | 18. 2. maturitní ples tříd 4. A, 4. B | 19.–24. 2. lyžařský kurz
/ Jizerské hory – kvinta | 20. 2. maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N | 22. 2. škol-
45
46
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy ní kolo zeměpisné olympiády | 22. 2. maturitní písemná práce z matematiky –
6. N | 23. 2. soudní přelíčení – 2. A | 24. 2. zeměpisné pásmo Vietnam / Krajská vědecká
knihovna – sekunda, 1. N | 24. 2. maturitní písemná práce z fyziky a zeměpisu – 6. N | 27. 2.–
2. 3. jarní prázdniny | 5.–7. 3. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 2. B | 5. 3. okresní kolo
chemické olympiády v kategorii D | 6. 3. Jugend debattiert – international / Sebnitz | 6. 3. komplexní zkouška z německého jazyka – 2. N | 7. 3. finále soutěže ZOO Riskuj – tercie | 7. 3. krajské kolo soutěže v německém jazyce v kategorii vyšší gymnázium | 8. 3. recitační soutěž /
Žitava | 8. 3. krajské kolo soutěže v německém jazyce v kategorii IIB, IIC nižší gymnázium | 9.–10. 3. soustředění Cum decore / Bílý Potok | 9. 3. recitační soutěž / Větrník | 12. 3. přednáška Fauna v Bibli / dr. Krchňák – 2. A, 2. B | 12. 3. výchovný koncert /
J. Kryl – sexta, 3. A , 3. B | 13. 3. školní kolo biologické olympiády v kategorii B | 14. 3. okresní kolo zeměpisné olympiády | 14. 3. porada všech vyučujících | 15. 3. matematická olympiáda | 15.–17. 3. okresní kolo recitační soutěže Wolkerův Prostějov | 16. 3. Matematický klokan | 16.–21. 3. projekt Dunkerque – Francie | 18.–23. 3. lyžařský výcvikový kurz – 1. A ,
1. B , 3. N | 19. 3. exkurze Chrastava / výchovné zařízení – 2. B | 19.–21. 3. hudebně-výtvarný
kurz / Bílý Potok – sexta | 20. 3. okresní kolo olympiády v českém jazyce | 20. 3. festival Jeden
svět / film Nový svět – septima, 3. A, 3. B | 20. 3. Cum decore / Gymnasia cantant Praha | 21. 3. krajské kolo MO Z9 | 26. 3. divadelní představení Souhvězdí / Naivní divadlo –
prima, sekunda, 1. N | 26. 3. workshop Energie / IQ Park Babylon – kvarta | 26.–28. 3. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 4. N | 26.–30. 3. výměnná návštěva studentů z Grafingu
v Liberci | 27. 3. den otevřených dveří / Univerzita Feiberg | 27. 3. krajské kolo olympiády ve
španělském jazyce | 28. 3. Jugend debattiert – international | 29.–30. 3. mistrovství republiky
v šachu – žáci | 29. 3. testování PISA, výběr studentů | 31. 3.–6. 4. mistrovství světa ve stolním tenisu / Itálie – výběr žáků | 2. 4. setkání vedení školy se zástupci studentů | 2. 4. maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B | 3. 4. maturitní písemná práce
z německého a francouzského jazyka – oktáva, 4. A, 4. B | 4. 4. maturitní písemná práce
z anglického jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N | 10. 4. soudní přelíčení – sexta | 10. 4. okresní
kolo biologické olympiády v kategorii D | 10. 4. maturitní písemná práce ze španělského
a ruského jazyka – 4. A | 11. 4. okresní kolo MO Z6–Z8 | 11. 4. celostátní kolo olympiády
v německém jazyce | 11. 4. Eurorebus / krajské kolo Praha | 12.–13. 4. Cum decore / celostátní kolo soutěže Gymnasia cantant Brno | 13. 4. soutěž ve spellingu / anglický jazyk – výběr
z tercie, kvarty | 13. 4. krajské kolo biologické olympiády v kategorii B | 16.–20. 4. exkurze
Berlín – 6. N | 16.–27. 4. praktikum / Německo – 5. N | 17. 4. krajské kolo MO kategorie
B, C | 18. 4. krajské kolo zeměpisné olympiády | 18. 4. prezentiáda | 18. 4. volby do školské
rady | 18. 4. pedagogická rada | 18. 4. valná hromada SRSPŠ | 18. 4. volby do školské
rady | 18.–22. 4. výměnná návštěva v gymnáziu ve Wiesentheidu – 2. N | 20. 4. Jugend debattiert / celostátní kolo Praha | 21.–28. 4. výměnná návštěva studentů z gymnázia
v Hamburku – 3. N | 23. 4. divadelní představení Neklan / Naivní divadlo – sexta, 2. A,
2. B | 23. 4. pedagogická rada pro 6. N | 23.–24. 4. přijímací zkoušky | 23. 4. velkoplošná
projekce Putování po Jižní Africe / Václav Špillar | 24. 4. zeměpisná exkurze Lužické hory –
1. A | 25. 4. pedagogická rada pro oktávu, 4. A, 4. B | 25. 4. návštěva velvyslanectví SRN
v Praze – 6. N | 27. 4. soutěž ve spellingu / anglický jazyk | 27. 4. vysvědčení oktávy, 4. A, 4. B,
6. N | 27. 4. prezentiáda – celostátní kolo | 30. 4. ředitelské volno | 2. 5. maturitní zkouška /
společná část – písemná zkouška z českého jazyka | 2. 5. zeměpisná exkurze – 1. B | 3. 5. maturitní zkouška /společná část – písemná zkouška z anglického jazyka (3 studenti VÚ, 47
studentů ZÚ) | 3. 5. setkání vedení školy se zástupci studentů | 4. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška z matematiky (9 studentů VÚ, 24 studentů ZÚ) | 7. 5. maturitní
zkouška / společná část – písemná zkouška z německého jazyka (2 studenti VÚ, 8 studentů
ZÚ) | 8. 5. koncert Cum decore v Severočeském muzeu | 9. 5. maturitní zkouška / společná
část – písemná zkouška z francouzského jazyka (2 studenti ZÚ) a ruského jazyka (2 studenti
ZÚ) | 9. 5. závěrečná konference projektu Společně to jde lépe | 10. 5. maturitní zkouška /
společná část – písemná zkouška ze španělského jazyka (1 student ZÚ) | 10. 5. beseda o studiu na VŠ s absolventy | 10. 5. geologická exkurze – 1. N | 14.–18. 5. výjezdové semináře –
tercie, septima, 3. A , 3. B | 15. 5. projektový den Zelená technice – sekunda, 1. B | 15. 5. Cum
decore, absolventský koncert A. Konvalinkové / Praha | 15. 5. divadelní představení Spící
krasavice/ balet Praha – kvarta, 2. N | 17. 5. Krajská vědecká knihovna, autorské čtení v českém a německém jazyce / Josef Haslinger – 2. N | 17. 5. celostátní kolo olympiády v anglickém jazyce / Praha | 18. 5. Krajská vědecká knihovna, soutěž ve spellingu / anglický jazyk | 21. 5. divadelní představení Hledání přítomného času / Malé divadlo | 21.–25. 5. ústní
maturitní zkoušky / společná a profilová část – oktáva, 6. N | 22. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / drogové závislosti – 1. A, 1. B | 23. 5. přednáška Prevence sociálně
patologických jevů / nedrogové závislosti – kvinta, 3. N | 23. 5. celostátní kolo soutěže Jugend
47
48
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy debattiert / Praha | 24. 5. exkurze na TUL / Zelená technice – sekunda, 1. B | 24. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / vztahy – 2. A, 2. B | 24. 5. zeměpisná exkurze Jindřichovice pod Smrkem – 3. N | 28. 5.–1. 6. ústní maturitní zkoušky / společná a profilová
část – 4. A, 4. B | 29. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / vztahy – sexta,
4. N | 29. 5. zeměpisná exkurze Ještěd – 2. N | 30. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / drogové závislosti – kvinta, 3. N | 31. 5. soudní přelíčení – tercie | 4.–8. 6. výměnný pobyt, návštěva studentů z Hannoveru v Liberci – kvarta, kvinta | 6. 6. fyzikální pokusy
v Malém divadle – 2. B, 3. B | 7. 6. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / nedrogové závislosti – 1. A, 1. B | 7. 6. exkurze ZOO Praha – sexta, 2. B | 8. 6. celostátní kolo soutěže Eurorebus v Praze | 10.–16. 6. výměnný pobyt Grafing – výběr z 2. A, 2. B, 3. A, 3. B,
septimy | 14. 6. exkurze Oybin – 3. N | 18. 6. ukončení klasifikace | 20. 6. pedagogická
rada | 21. 6. Ohlédnutí 2012 / Dům kultury | 21. 6. exkurze z výtvarné výchovy / Frýdlant –
tercie | 22. 6. projektový den | 22. 6. exkurze z výtvarné výchovy / Hejnice – sekunda | 25. 6. školní exkurze | 27. 6. školení Chování obyvatel za mimořádných situací | 28. 6. den
plný aktivit | 29. 6. vysvědčení /ukončení školního roku
Ohlédnutí 2012
Na závěr každého roku se s radostí ohlížíme za celým školním rokem a před prázdninami se s ním, jak se patří, chceme také rozloučit. Tentokrát už šlo o desáté loučení. Celé
ohlédnutí se neslo ve znamení konce světa,
který byl prorokován údajně podle mayského
kalendáře.
Toto ohlédnutí bylo také loučením s paní
ředitelkou Přádnou a vedoucí německého
oddělení paní Abraham, které ve svých funkcích končily.
Jako tradičně nechyběla úvodní znělka
a hudební vystoupení, které zahájila skupina Aries. Dále vystoupili mimové, tentokrát
v roli záchranářů, zazpíval Potěr, slyšeli jsme
klavírní čtyřhru, obdivovali orientální tance
nebo pěvecké duo Borovcová–Vacíř.
Programem provázela moderátorská
dvojice Vlastimil Barák a Martina Langrová.
Udílení cen Gyta stejně jako v 1. ročníku se
ujali Tomáš Minster a Václav Ulvr. Průřez
školním rokem nám připomnělo několik
sérií kalendárií a celý program byl zakončen velmi populárním klipem s panem školníkem. Celému týmu, který v tomto roce
ohlédnutí připravoval, patří dík, především
Filipu Ferbrovi, Anně Borovcové, Barboře
Miklasové, prof. Kostincové, Danajovičové,
Šípové a profesorům Šorsákovi a Knoblochovi. Nyní se těšíme, co nám přinesou další
roky, neboť konec světa se odkládá.
Adam Fogl
Ceny Gyta
Vyšší stupeň gymnázia
Kategorie vědec
Jan Hnělička (4. B)
Kategorie umělec
Eliška Říhová (4. N)
Kategorie sportovec
tým stolního tenisu
Marek Fabíni (1. A), Jan Fabíni (1. N),
Petr Šilhán (2. A) a Zdeněk Motyčka (kvinta)
Kategorie osobnost
Jiří Erhart (oktáva)
Nižší stupeň gymnázia
Kategorie vědec
Jan Bayram (kvarta)
Kategorie umělec
Markéta Gajdošová (prima)
Kategorie sportovec
Šimon Otta (2. N)
49
50
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012
17. ročník soutěže Eurorebus
Rachod 2011
Znáte něco lepšího než krásnou podzimní procházku z Ještědu do Prahy, a navíc se
skvělou partou lidí? Já tedy ne. Už jedenáct
let se každoročně – o víkendu nejblíže svátku
sv. Václava – vydávají současní i bývalí studenti libereckých gymnázií na svatováclavský pochod do Prahy, zakončený ratabáckou
hymnou na Václavském náměstí. Chtějí si
odpočinout od školy, práce a dalších každodenních povinností a trochu si protáhnout
nohy ztuhlé od sezení u počítače.
Možná si říkáte, co je tak skvělého na
nudné dlouhé cestě. Musím vás vyvést
z omylu – opravdu se nenudíme. Po celou
dobu chůze si povídáme, hrajeme zajímavé
slovní hry, bláznivě si zpíváme a pořád je
spousta legrace.
Letošní ročník Rachodu byl velmi povedený. Zúčastnilo se ho přes čtyřicet lidí a celý
víkend bylo krásné počasí, takže se nám šlo
opravdu dobře a úspěšně jsme dorazili do
cíle. Také náš maskot pochodu – plyšový
medvěd Bérák na kolečkách – cestu přežil
bez zranění.
Tuto akci, podobně jako letní tábory, výukové kursy či víkendové akce, pořádá Občanské sdružení Ratab, o. s., které organizuje
volnočasové a rozvojové aktivity pro mladé
lidi, zejména pro středoškoláky a pro rodiny
s dětmi. Zaměřuje se na práci se skupinami
i jednotlivci různými metodami, mezi které
patří například pobyt v přírodě, sportovní
vyžití, reflexe. Ale hlavně mezi „ratabáky“
poznáte mnoho nových a skvělých kamarádů.
Kateřina Rygálová, Podještědské gymnázium
Tento školní rok jsme nenechali nic náhodě, a tak byli studenti nových ročníků už
v prvních zářijových dnech informováni
o vědomostní soutěži Eurorebus. Té se naše
škola každoročně úspěšně účastní, letos to
bylo již potřinácté. Vlastní soutěž začala koncem září a zapojilo se do ní téměř sto našich
studentů z patnácti tříd. Od září až do května
průběžně řešili v rámci internetové soutěže
spoustu her od korespondenčních a elektronických kol přes bonusovky až po doprovodné hry.
Ti, co nasbírali nejvíce bodů, byli na začátku dubna pozváni na krajská kola. Letos,
vzhledem ke střetu termínu s okresním kolem matematické olympiády pro primu až
tercii, jsme svou účast po dohodě s organizátory soutěže rozdělili.
Většina účastníků jela jako vždy hned na
první krajské kolo, které se konalo 11. dubna
v Praze. Protože se letos poprvé ve velkém
zúčastnilo soutěže i gymnázium Jeronýmova, spojili jsme síly a finance a do Prahy jeli
společným autobusem. Obavy ze vzájemné nevraživosti se ukázaly jako liché a cesta tam i zpět proběhla v úplné pohodě a ke
spokojenosti všech. Tedy, spokojenější byla
„Jeronýmka“, neboť jim do celostátního kola
postoupilo více účastníků. Nám postoupil
v jednotlivcích pouze Marek Svoboda z 2. N,
který skončil na pěkném 4. místě. Marek se
navíc probojoval i do celostátního finále doprovodné hry Dnešní svět v pohybu s Českou spořitelnou. Ve finále, které se konalo na
konci května v Paláci Rytířská v Praze, pak
obsadil vynikající 2. místo. Nepopulární nepostupové 6. místo družstva 2. N a 8. místo
družstva 3. N také není špatné a je určitě příslibem do budoucích ročníků.
Mnohem úspěšnější byla nedělní minivýprava do Ústí nad Labem, kam 22. dubna za
třídy vyrazili zástupci sekundy a za jednotlivce Vojtěch Waldhauser z primy. Do Ústí jeli
vlakem se svou vyučující Mgr. Danou Bervicovou. Cesta ubíhala celkem rychle, většina
soutěžících vzhledem k brzkému odjezdu nabírala síly spánkem či poslechem hudby. Od
nádraží prošli pěšky centrum města i přilehlé
parky až k budově Univerzity J. E. Purkyně.
Pro všechny to byla první zkušenost s touto
soutěží, takže před začátkem i během soutěže
vládla drobná nervozita. Bylo třeba si zvyknout na neznámé prostředí a hlavně na velké
množství soutěžících na jednom místě. Před
zahájením soutěže si mohli zahrát některé
z her, které pro ně organizátoři připravili. Po
jejím zahájení a seznámení se s pravidly byli
rozděleni do příslušných kategorií a mohli
začít psát soutěžní test. Otázky se netýkaly
pouze geografie, nýbrž všech oborů, ale s tím
51
52
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy se počítalo, neboť Eurorebus je soutěž vědomostní, nikoli pouze zeměpisná. Čekání na
vyhlášení výsledků bylo stejně jako v Praze
vyplněno doprovodnou hrou a dalším zajímavým programem. Naši nejmladší reprezentanti si s danou situací poradili skvěle
a rozšířili tak počet postupujících do celostátního finále. Za třídy postoupili zástupci
sekundy Daniel Kounek, Zuzana Bayramová a Duy Mai Van, kteří obsadili vynikající
2. místo, a za jednotlivce Vojtěch Waldhauser
z primy, který krajské kolo vyhrál! V soutěži tříd skončilo družstvo primy na 6. místě
a postup do finále jim o jedno místo unikl, v soutěži jednotlivců Daniel Kounek ze
sekundy na 7. místě. Škoda, ale už se těší na
příští ročník. Nikol Benešová z primy k tomu
dodala: „Podle mě je Eurorebus velmi zajímavá soutěž a jsem ráda, že jsem se jí zúčastnila.“
V pátek 8. června vyrazilo výše jmenované družstvo sekundy a dále jednotlivci Vojta a Marek spolu s paní profesorkou
RNDr. Janou Hrnčířovou na celostátní finá-
Expedice Eurorebus
le. Z pražského Černého Mostu nás čekala
ještě skoro hodinová cesta přes celou Prahu
metrem a pak ještě narvaným autobusem do
chodovského Top Hotelu Praha. Sem se totiž
sjela téměř tisícovka finalistů z celé republiky. Opět nás čekala spousta doprovodných
akcí, a hlavně těžké soutěžní testy. Čekání
na výsledky uběhlo velmi rychle díky velice
zajímavému vypravování a prezentaci o české expedici Trabantem napříč Afrikou, které
zaujalo a pobavilo úplně všechny. A jak jsme
dopadli?
Benjamínek výpravy Vojtěch Waldhauser
vyhrál svoji kategorii a kromě hodnotných
cen jako první reprezentant našeho gymnázia se na podzim zúčastní E.ON Expedice
Eurorebus! Gratulujeme!
Všem zúčastněným děkuji za reprezentaci školy a v září začínáme „plnoletý“ 18. ročník!
Jana Hrnčířová
V pondělí 24. září 2012 v 14.15 jsme se
shromáždili v budově Českého rozhlasu
v Praze. Potom jsme šli na prohlídku zázemí
tohoto rádia. Také jsme se svezli v otočném
výtahu, takzvaném páternosteru. V půl čtvrté jsme nasedli do autobusu a vyjeli do Českých Budějovic. Jenže v Táboře u benzinové
pumpy začal autobus hořet a brzy přijeli hasiči a chvíli potom i fotograf z MF Dnes. My
jsme zatím seděli v ,,mekáči“. Asi po hodině
přijel další autobus, který nás konečně dovezl
do Českých Budějovic, kde jsme se navečeřeli. Potom jsme šli na úžasnou noční prohlídku tohoto středověkého města, na kterém mě
zaujalo především obrovské čtvercové náměstí. U zdejšího muzea jsme opět nastoupili
do autobusu a vyrazili za dalším poznáním.
V úterý ve 4 hodiny ráno nás vzbudila chorvatská policie kvůli kontrole pasů.
V sedm hodin jsme konečně dorazili k Plitvickým jezerům. Plitvická jezera jsou zajímavý krasový úkaz, kde je šestnáct jezer
a jezírek. Dolní jezera vznikla zatopením
propadlých stropů jeskyň. Jezery protéká říčka Korana, a nikoliv říčka Plitvice – na ní leží
pouze vodopád Veliki slap. Největší zdejší
jezero se jmenuje Kozjak a funguje na něm
lodní doprava.
Ve středu nás čekala cesta lodí do národního parku Kornati, což je skupina 140 ostrovů, ostrůvků a útesů. Po schůzce s kapitánem lodi jsme dojeli do zadarského přístavu.
V osm hodin jsme vyrazili. Celou cestu nás
provázela hejna racků. Na ostrově Kornat
jsme se vylodili a šli ke slanému jezeru. Pan
Kozák tvrdil, že se tam nemusí vůbec plavat,
že voda nadnáší. Ale nebyla to pravda. Když
jsem to zkoušel, málem jsem se utopil. Potom
jsem šel opět hledat ještěrky. Viděl jsem kudlanky, hady štíhlovky žlutozelené, a dokonce
jsem chytil ještěrku jadranskou.
Čtvrtek: dnes nás čekala návštěva Šibeniku a národního parku Krka. Prohlédli jsme si
staré město. Nejznámější památkou je katedrála sv. Jakuba. Chrám má střechu z mramorových destiček. Za jugoslávské války touto
střechou prolétl granát a dopadl doprostřed
katedrály, ale nevybuchl.
V pátek ráno jsme se po snídani rozloučili s mořem a po jadranské magistrále přes Rijeku jsme dojeli k jeskyním Škocjanska jama,
kde se nachází největší podzemní kaňon
v Evropě s bohatou krápníkovou výzdobou.
Jeskyně i kaňon jsme si prošli a vyjeli zpátky
na parkoviště lanovkou. I to jsem přežil bez
závratí. Zpáteční cesta do Prahy se už obešla
bez požáru a evakuace, jediným dobrodružstvím byla dlouhá kolona před Ljubljanou,
kvůli které jsme si město ani nestihli pořádně
prohlédnout.
Expedici jsem si moc užil a doufám, že
příští rok pojedu znovu, má to jen jeden malý
háček – musím zase vyhrát.
Vojtěch Waldhauser, prima
53
54
Výlet s žáky žitavského gymnázia
V polovině listopadu se naše třída plná
skvělých němčinářů pod starostlivým dohledem paní profesorky Ouhelové a paní profesorky Hlaváčkové vypravila na výlet s žáky
Gymnázia Christiana Weise v Žitavě. Již
potřetí jsme dostali možnost prověřit si své
jazykové dovednosti a blíže rozvinout kamarádské vztahy.
Paní profesorky nás rozdělily do menších
skupinek, skládajících se z žáků naší třídy
a z žáků třídy německé, a my jsme tak konečně mohli začít konverzovat. Moment napětí
a pocit dobrodružství nás ale přešel ihned
poté, kdy se nám do rukou dostaly pracovní
listy s bezpočtem úkolů a otázek, které jsme
měli vyřešit po cestě do města Hejnice, známého především díky bazilice Navštívení
Panny Marie.
Spadané listí, vybarvené podzimem, tvořilo nádherný koberec připomínající pestrou
paletu barev. Básnění ale nechme na jindy.
Nám se v tu chvíli v hlavě zrodil přímo ďábelskogeniální plán! Zdolávání a zabořování
se v cestě pokryté nejmíň půl metrem barev-
ného listí! Tohle si asi každý, kdo se účastnil
toho výletu, ihned vybaví. Dá se skoro říci,
že zrovna listí bylo pojítkem našich vztahů
s Němci.
Po krátké zastávce na odpočinek a svačinu, na kterou jsme se už tak moc těšili, jsme
konečně dorazili do onoho slavného města.
Prohlédli jsme si baziliku a dostali jsme na
báječnou hodinu rozchod, i když rozchodem
se to nazvat nedá, protože většina zamířila
do malé kavárničky, která se nacházela právě
poblíž baziliky. Čas ubíhal a my znovu stáli
u kolejí. Tentokrát v Hejnicích.
V hlavním vestibulu libereckého nádraží jsme se s německými žáky, teď už přáteli
ze Žitavy, rozloučili a popřáli jim šťastnou
cestu domů. Chladné, ale zároveň slunečné
počasí nám nebránilo v tom, užít si tento
výlet na maximum, zažít nezapomenutelné
chvíle, ale také získat nové poznatky z jazyka, který se učíme. Doufáme, že se s našimi
kamarády znovu příští rok setkáme, už se nemůžeme dočkat!
Angelika Bürger, kvarta
Cheb
Již každoročně se naše gymnázium účastní dějepisné soutěže studentů gymnázií.
Letošní téma jubilejního 20. ročníku – Od
válečné pohromy k vrcholům barokní kultury
– zahrnovalo sled událostí z let 1618–1740.
Soutěže se zúčastnil rekordní počet 75 gymnázií z celé České republiky, a dokonce i ze
Slovenska. Naše roční příprava, při které
jsme přečetli několik tisíc stránek historické literatury, jež jsme se museli samozřejmě
i naučit, měla být zakončena 24. listopadu
v aule Ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Chebu.
23. listopadu 2011 odjel do tohoto krásného západočeského města tým ve složení
Michal Bárta, Michaela Doležalová a Markéta Kostelencová, který byl doprovázen panem
profesorem Gollem. Vyrazili jsme již brzy
ráno, abychom si mohli v klidu prohlédnout
Cheb. Potom, co jsme poobědvali v jedné
z místních restaurací, začala naše procházka,
kterou jsme ukončili kolem šesté hodiny, kdy
byli všichni soutěžící odvezeni do hotelů. My
jsme byli ubytováni v lázeňském domě Praha
ve Františkových Lázních. Nadopováni čokoládou a energy drinky jsme se celý večer až
do dvou hodin ráno pokoušeli společně učit.
Nevím, nakolik to pro nás bylo užitečné, ale
sama za sebe můžu říct, že jsem usínala s pocitem, že bychom nemuseli skončit tak špatně, jak jsem původně myslela…
Ráno 24. listopadu jsme vstávali kolem
půl osmé ráno. Po snídani nás autobus odvezl zpět do Chebu, kde se historické klání konalo. Každý účastník soutěže obdržel několik
historických publikací a na ty nejlepší čekala
hodnotná elektronika a zahraniční zájezdy.
Organizátorem celé akce je učitel dějepisu
Mgr. Miroslav Stulák, kterému se podařilo
od sponzorů získat téměř 1,5 milionu korun.
První kolo proběhlo formou testu –
20 minut, 40 otázek a u každé čtyři možnosti
odpovědí. Ač jsem se domnívala, že v tomto kole „nahrabeme“ spoustu bodů, opak
55
56
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy se stal pravdou a dá se říct, že to bylo naše
nejhorší kolo. Hlavním problémem byl pro
nás čas. U dvaadvacáté otázky nás pan Stulák
upozornil, že zbývají poslední čtyři minuty,
načež jsme samozřejmě začali panikařit. Nakonec se nám podařilo získat 29 bodů ze 40
možných.
Z druhého kola jsme měli hned po odevzdání celkem dobrý pocit, ale po oznámení správných odpovědí nás zamrzel fakt, že
jsme ze 40 bodů ztratili 14 – na sedm otázek
jsme tedy neznali odpověď.
Z dalšího, třetího kola jsem měla největší
strach, ale nakonec právě ono rozhodlo o našem umístění. Doplňování do textu bylo více
než jednoduché, autory slavných děl jsme
bezpochyby znali také. Namísto předpokládané „poznávačky“ erbů šlechtických rodů se
ve třetím kole objevily znaky měst. Bohužel
jsme poznali jen čtyři z devíti. Nicméně toto
kolo bylo i přes drobné potíže naše nejúspěšnější.
Po tomto kole jsme překvapivě zjistili, že
naše konkurenční gymnázium Jeronýmova
má o tři body více – mělo tedy rozhodnout
poslední kolo, které bezesporu patří k těm
nejtěžším a je také náležitě ohodnoceno – za
správnou odpověď získává družstvo tři body.
Významné osobnosti, ke kterým letos patřil
například hokejista Dominik Hašek, pražský
arcibiskup Dominik Duka nebo zpěvák Karel Gott, četly úryvky ze starých knih a naším úkolem bylo poznat autora a název díla.
Z pěti děl jsme poznali tři, kdežto Jergym jen
dvě, takže bylo bodové skóre vyrovnané. O našem konečném umístění rozhodly
výsledky třetího kola, v kterém jsme byli bezpochyby lepší. Naše gymnázium skončilo na
krásném devátém místě! Zvítězil tým gymnázia z Litoměřic. Upřímně se těšíme na další
ročník, v kterém bychom rádi atakovali vyšší
příčky. Heslo zní: Hurá do Chebu!
Přírodních věd se nebojíme
Od 1. ledna 2012 probíhá v naší škole
projekt Přírodních věd se nebojíme. Projekt
je zaměřen na samostatnou, praktickou práci
žáků jak ve školních laboratořích, tak i mimo
školu, ve vybraných přírodních lokalitách.
Při řešení praktických úkolů se využívají moderní technologie, např. MBL (počítačem řízené laboratoře) či GPS, dále multimediální
a informační technologie; stranou však nezůstává ani nácvik manuálních dovedností potřebných pro práci technika či přírodovědce.
Projekt nabízí žákům několik aktivit:
Ve dnech 25.–26. 11. 2011 se uskutečnil
již 9. ročník malého festivalu autorských čte-
ní – Literární pozdravy. Zahájen byl v Galerii U Rytíře a svá díla veřejnosti představily
Tereza Kuncová a Lucie Vintrová. Páteční
večer v Experimentálním studiu patřil básníkovi Milanu Děžinskému a cestovateli, skautovi, theologovi Marku Váchovi.
Sobotní program otevíralo odpolední
čtení Antonína Ferdana a Vladimíra Stanislava. Festival zakončilo večerní čtení jednoho z nejvýznamnějších prozaiků současnosti
Antonína Bajaji.
Literární pozdravy 2011 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad
2012, kdy se uskuteční jubilejní 10. ročník.
Tomáš Minster
Cvičení v terénu umožňují některé aktivity, které z prostorových či časových důvodů
nemohou být zařazeny do výuky v budově
školy. Ve fyzikální části projektu je zařazena
praktická výuka astronomie (vč. praktického
pozorování noční oblohy v přírodě), výuka
meteorologie s přesahem k ekologické výchově a praktikum GPS systémů, v biologicko-chemické části je věnována pozornost
průzkumu ekosystémů s důrazem na zjištění
biodiverzity organismů, zhodnocení ekologických parametrů prostředí a následné detekci ekologických zátěží.
Nové volitelné předměty
Markéta Kostelencová, 4. N
Literární pozdravy 2011
Výjezdové semináře – Praktická cvičení
z přírodovědných předmětů v terénu
Praktická cvičení z přírodovědných předmětů
Cvičení jsou připravena tak, aby studenty
vedla k samostatné praktické práci. Tempo
a způsob práce si určují studenti. Pro vyučovací předměty oblasti „Člověk a příroda“
je zpracováno celkem 30 dvouhodinových
praktických cvičení.
První možnou volbou je jednohodinový
jednotetý seminář v tercii „fyzika a technika hrou“. Využívá věkem podmíněnou tvořivost a zvídavost žáků, snahu přijít věcem
na kloub. Nabízí porozumění řadě zařízení
známých z běžného života i z médií. Další
možností je ve druhém ročníku, resp. sextě
seminář „aplikovaná matematika“, který nabízí řešení praktických a problémových úloh
ve středoškolské fyzice a chemii. Na aktuální
potřeby odpovídá předmět „ekologie v praxi“, jehož cílem je poskytnout studentům
v oblasti ekologie podstatně hlubší znalosti
než pouhá „mediální hesla“. Podstatnou částí
semináře je praktické pozorování v různých
ekosystémech.
Věra Jandíková, Renata Velecká, Jan Voženílek
57
58
Výjezdový seminář v tercii
Biologicko-chemický seminář
Cesta do Oldřichova začala 14. května na
nádraží, kde jsme se sešli všichni, až na pana
Lysičana, který se vezl v autě. Hned po příjezdu jsme byli nuceni vytáhnout síťky na hmyz,
krejčovské metry, poznámky o chromatografii a vyrazili jsme do terénu. Byli jsme rozděleni do skupin, které se střídaly v jednotlivých
blocích. Na chemii jsme vytvářeli molekuly,
přírodní barviva, dinosaury nebo sopky. Paní
profesorka Velecká byla naprosto unešená
z hippies sopky mých spolužáků i z našich
molekul, které s těmi zadanými měly společného jen to, že se skládaly ze stejných prvků.
Ve fyzikálním bloku nás paní profesorka Buchalová přesvědčovala, že objímáním stromů
získáme nejen jejich obvod, ale načerpáme
Když se člověk na některé věci dívá zpětně, s odstupem času, zapomene na vše špatné
a do jisté míry si toho spoustu zidealizuje. Je
schopen vytěsnit veškeré úporné úsilí, vypětí
sil, stavy agonie, když chemický příklad ne
a ne vyjít podle výsledků. Vše, co v hlavě zůstane, jsou euforie z dosažených správných
výsledků a poklidné jarní procházky s poznáváním bylin s panem profesorem Francem.
Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale já jsem
biologicko-chemický výjezdový seminář hltal. Nenašel jsem chybu.
Obvykle se v psaní souvislých textů postupuje chronologicky, tedy od začátku ke
zdárnému konci. Já si takový luxus nemohu
dovolit. Píšu tuto zprávu s moc velkým zpožděním, příliš velkým, než abych si vzpomenul na každičký detail. Začnu tedy dneškem.
Je konec září, maturant nemá v hlavě nic
než budoucnost a na minulost nic než vzpomínku. Vtom se uprostřed jinak poklidného
biologického semináře rozčílí pan profesor
Franc, neboť mu studenti tím pověření nedodali článek do ročenky. Jak banální zmiňovat
se o tom v článku do ročenky! Nicméně pointa je v tom, že si maturant, který nemá v hlavě
nic víc než budoucnost, tu náhle vzpomene
na poklidný týden ve třeťáku, kdy maturita
byla vzdálena a rostliny neznámy. Kdy se sešel se skupinou seminaristů a seminaristek
(hlavně seminaristek) na nádraží v Liberci
a netušil, jak ho následujících pět dní ovlivní
po zbytek života.
Dnes již není naivní studentík, který při
pohledu na trávník vidí trávu. Dnes již rozeznává tu jílek, tu vikev, tu nejrozličnější
druhy lipnic. A to díky bezvadnému profesorskému tandemu: vlídné slečně Šulcové
a vševědoucímu panu Francovi. Nu, a pak
energii na měření plochy listů. Měření výšky
stromů pomocí stínu jsme museli kvůli nepřízni počasí odložit na neurčito. Nejpohodovější byl asi blok pana profesora Lysičana.
Jeho nadšení nad ošklivými potvorami, které
někdo vytáhl z rybníka, s ním sice nikdo nesdílel, ale pana profesora to nemohlo odradit
od dalšího zkoumání vodních ploch. Mimo
učení jsme si také hráli. Dívčí část třídy si
s našimi profesorkami zahrála přehazovanou
bez sítě (opravdu zážitek) a pánové si zatím
zakopali při fotbale (také bez branek). Určitě
si také budeme pamatovat dvacetikilometrový výlet za deštivého počasí, ze kterého jsme
se vrátili úplně vyčerpaní. Určitě jsme si ale
„výjezďák“ užili a už se těšíme na další.
Karolína Barsová, tercie
také díky mně, který měl po celé konání výjezdového semináře na starosti finance. Samozřejmě, že jsem celý seminář nedotoval.
Platil jsem vstupy a schraňoval faktury, které
nám štědře dotoval projekt „Přírodních věd
se nebojíme“.
Běžný den, který v podstatě nikdy nenastal, měl následující rysy: ráno jsme se vzbudili do ranního chladna v chatkách v kempu
v Mostku, krásné to vesničce mezi Starou Pakou a Dvorem Králové. Naše třída to tam má
vcelku ráda. Pan Franc nás tam vozil minulé
dva roky na školní výlety. Naučili jsme se tam
například vařit. Ano, ačkoliv se tomu všichni
bránili.
Po snídani, která byla v režii každého
z nás, jsme se obvykle vydali prozkoumávat
okolí se sešitem v ruce a učili se poznávat
rostliny. Často nás odpoledne čekávala exkurze do nějakého zajímavého podniku, jako
například do Novopackého pivovaru, kterou
uvítala především mužská část, nebo do Farmaceutického muzea na Kuksu či do známé
a všemi milované ZOO ve Dvoře Králové.
A večer? Na ten se těšil kdejaký chemikář.
Pokud mě paměť neklame, počítali jsme příklady až do úmoru. Jednou snad i do dvou
do rána.
Ano, byli tací, kteří chemické příklady
nepočítali vůbec: taková skupinka čtyř, pěti
lidí, která nám ve čtvrtek poreferovala o etologii zvířat. Ale upřímně, byli to vyvrhelové
chemické společnosti. Tudíž to berte, budoucí třeťáci, jako apel. Jeďte na biologický výjezďák, učte se, užívejte a počítejte, abyste na
konci měli krásný pocit, že jste toho za celý
týden udělali dost, a až si na to za půl roku
vzpomenete, abyste se pousmáli jako já dnes
na semináři.
Vlastimil Barák, septima
59
60
Jak jsem vyhrál iPad
Pozorování Venuše
Jednou z neopakovatelných aktivit spojených s projektem „Přírodních věd se nebojíme“ bylo pozorování přechodu Venuše
přes sluneční disk. O celé akci zaznamenali
účastníci do laboratorních
protokolů mj. tato slova:
Přechody Venuše patří
mezi nejvzácnější předpověditelné astronomické
úkazy. Každých 243 let
lze pozorovat dvě dvojice
přechodů, kdy dva přechody od sebe dělí 8 let,
po nichž následují dlouhé
pauzy se střídavou délkou
121,5 a 105,5 roku. Poslední dvojice přechodů byla
pozorována 8. června 2004 a 6. června 2012.
Nejbližší další dvojice přechodů se odehraje
v prosinci 2117 a prosinci 2125.
Ale teď už k samotnému pozorování. Na
místo jsem dorazil kolem páté hodiny ranní,
poté se začaly scházet malé skupinky studentů a vše skočilo příchodem pana profesora
Voženílka. Začal hon na nejlepší pozici pro
pozorování Venuše. Našli jsme. Střecha, ano,
to je to nejlepší místo.
Pan profesor Voženílek nejprve seznámil
příchozí studenty s jevem a také bezpečnost-
ními opatřeními, která bylo nutno dodržovat. Samotné pozorování se konalo na střeše našeho gymnázia. Pozorovat Slunce bylo
možno pouze přes svářečské sklo, jelikož
přímý pohled do Slunce
bez svářečského skla by
zapříčinil vážné poškození
zraku. Také se prováděla
projekce Slunce s Venuší
skrze dalekohled na bílý
papír. Sledovat Slunce přes
teleskop bylo zakázané
a také nemožné, neboť jen
sebemenší pohled by zničil
náš zrak.
Vzhledem k velikostnímu rozdílu mezi Sluncem a Venuší bylo zřejmé, že Slunce nebude
z pohledu ze Země zcela překryto, avšak očekávání studentů, kteří tento jev pozorovali,
se též nenaplnila. Ti předpokládali, že Venuše bude „o něco větší“, ale opak byl pravdou.
Venuše tvořila pouze nepatrný bod na Slunci.
Tento bod byl však stále jasně pozorovatelný.
Díky skvělé spolupráci studentů a profesorů se pozorování skvěle vydařilo a je jenom
škoda, že tento jev již znovu neuvidíme.
–jvk–
Všechno to začalo, když nám na hodině
angličtiny paní profesorka PhDr. Martina
Ulvrová pověděla o soutěži ve spellování –
tedy hláskování anglických slov. Tak jsme se
já i pár mých spolužáků přihlásili do soutěže.
Zhruba dva týdny nato proběhlo školní
kolo, ve kterém jsem si ale spletl slova, a tak
jsem hned v prvním kole vypadl s tím, že
budu popřípadě náhradníkem.
Když se konalo první, pokusné kolo soutěže, dostal jsem se do něj díky nemoci jednoho z postupujících. Nabídku jsem tedy
přijal a jedno páteční odpoledne jsem strávil
v budově sousedící s gymnáziem Jeronýmova. Tam jsme si vyslechli znění pravidel soutěže a poté jsme jen tak nanečisto soutěžili.
Slovo, které mi bylo zadáno, jsem neznal, ani
po tom, co mi byla řečena definice. Proto
jsem se ani nepokoušel a vzdal jsem to.
O několik týdnů později se konalo druhé
kolo soutěže, které bylo také jen pokusné. Jelikož jsem ale neměl v to páteční odpoledne
čas, neúčastnil jsem se ho.
A pak to najednou přišlo, velké finále soutěže SpellEvent! Přišli na něj reprezentanti
hned několika škol z Libereckého kraje. Nevěřil jsem ve svou výhru. Alespoň se „uleju“
ze školy, říkal jsem si. Atmosféra na místě
byla poměrně hektická. Všichni účastníci
i účastnice se narychlo snažili naučit anglická slovíčka ze seznamu, který byl ale dlouhý
několik desítek stran. Já jsem si ale místo
toho povídal se svým spolužákem Jakubem
Hrůzou. Nechtěl jsem, aby mě tréma úplně
„dostala“. Asi po půl hodině čekání jsme byli
seznámeni s porotou a soutěž mohla začít.
První kolo bylo velmi drsné, vypadla skoro třetina soutěžících. V druhém kole došlo
také k velkému počtu proher z řad účastníků.
Mimo jiné vypadl i Kuba. Už jsem nevěřil,
že v této soutěži postoupím do dalšího kola.
Přesto jsem prošel i třetím, čtvrtým, pátým
a šestým vyřazováním.
Potom nastalo finále. Pět účastníků,
z nichž čtyři reprezentovali Gymnázium F. X.
Šaldy, se mělo utkat dle speciálních pravidel.
Když vypadne v jednom kole více účastníků,
mají pak ještě šanci se zachránit rozstřelem.
Já jsem ale na rozdíl od ostatních nepodlehl nervozitě a do ohrožení jsem se nedostal.
Najednou jsem zjistil, že už jsme v soutěži zůstali jen poslední dva! Snažil jsem se zachovat
klidnou hlavu a nezmatkovat, takhle to šlo po
několik kol. A náhle se moje soupeřka spletla
a já měl šanci vyhrát. Pomalu, ale jistě jsem
si přeříkal hlásku po hlásce, hlavně si nic nesplést na těch anglických názvech! Tak, a je
to za mnou, pomyslel jsem si napůl radostně,
napůl nevěřícně. Celá místnost začala tleskat.
Mně spadl kámen ze srdce. Po chvíli došlo
na předávání cen a já jsem převzal diplom,
nádhernou skleněnou trofej – a hlavně iPad 2
v hodnotě 300 dolarů.
Daniel Procházka, kvarta
Exkurze na Ještěd
V květnu se naše třída 2. N spolu s paní
profesorkou Hrnčířovou a Šulcovou zúčastnila biologicko-zeměpisné exkurze po naučné stezce Ještědské vápence. Exkurze začala v Dolních Pasekách. Dostali jsme papír
s otázkami, na které jsme s pomocí informačních panelů odpovídali. Seznámili jsme se
s geologií, flórou, faunou a historií Ještědského hřebene. Určovali jsme rostliny a cestou
jsme potkali i krávy, které nás zaujaly snad
nejvíce. Zastavili jsme se u Hanychovské
jeskyně a jeskyně Velká basa. Exkurzi jsme
si užili, i když cesta byla chvílemi náročná.
I přesto děkujeme za nové zážitky.
Radka Caldová, 2. N
61
62
Exkurze do Londýna
Do Londýna jsme se vypravili 11. prosince v počtu 22 lidí a ve stejném počtu jsme se
také ve zdraví 15. prosince vrátili. Do Anglie
jsme vyráželi od školy s paní profesorkou Ehlovou a poněkud upovídanou paní průvodkyní. Na našem prvním společném zahraničním pobytu jsme navštívili nejznámější
památky Londýna a okolí. Se spolužáky se
asi shodneme, že nejzajímavější byla návštěva největšího sídla královny mimo Londýn
(Windsor Castle), míst, kde se natáčel Harry
Potter (Oxford), nebo jízda na London Eye.
Dále jsme navštívili Tower of London, Tower
Bridge, Big Ben, Westminster Abbey, Trafalgar Square i Čínskou čtvrť a další památky.
Celý úžasný výlet jsme zakončili jízdou po
Temži s výhledem na rozsvícený Londýn.
Musím pochválit paní profesorku za skvěle
objednané počasí (pršelo jen chvilku v Oxfordu). Velkým zážitkem pro nás byl i pobyt
v rodinách. Pro někoho méně příjemná byla
cesta trajektem, tu někteří spolužáci strávili
u záchodové mísy, kterou pravidelně plnili
řízky a chleby z oběda. I tak jsme si ale cestu
do Anglie i nazpátek užili a budeme na ni ještě dlouho vzpomínat.
Karolína Barsová, tercie
Prezentace středoškolských seminárních
prací na základních školách
Všichni studenti našeho gymnázia si ve
třetím ročníku volí témata svých seminárních prací, na kterých poté téměř rok pracují.
Již tradičně jsou nejzdařilejší práce představovány na veřejných obhajobách, letos čekalo
na autory těchto prací překvapení. Profesor
Goll nám dal možnost představit své práce
žákům několika libereckých základních škol.
Na přelomu měsíců února a března tak
bylo navštíveno několik základních škol, kde
se trojčlenné týmy prezentujících studentů
téměř nostalgicky vrátily na základky. Ředitelé škol nám k prezentaci poskytli jednu
vyučovací hodinu, během které byli žáci devátých tříd stručně seznámeni s naším gymnáziem, následně byly představeny práce
a poslední minuty byly věnovány všetečným
dotazům.
Naše družina se dostala také za hranice
Liberce, a to až do ZŠ Český Dub, kde byly
dvěma třídám představeny fyzikální principy
juda, parazitologie psa a projekt Neviditelné
oběti komunismu, ten zaujal asi nejvíce posluchačů.
Všechny žáky zpestření výuky velmi bavilo a díky této hodině se „deváťáci“ dozvěděli,
jak si zvolit téma své odborné práce, mohli si
osvojit základní pravidla její tvorby a prezentace a také se zajímali o to, jak vypadá studium na střední škole. A my jsme si odnesli
spoustu cenných zkušeností s prezentací své
práce před neodborným publikem.
Renata Černá, 4. B
63
64
Grafing
Při zápisu do německé „výměny“ nikdo
z nás netušil, kolik zážitků, vzpomínek a nových přátel si z těch dvou týdnů odnese. Když
měli přijet naši „výměnní“ partneři v březnu na nádraží, většina z nás se klepala, nejenom zimou, ale i nervozitou. Kdo přijede?
Jací budou? Myslím, že tyto dvě otázky proběhly hlavou každému z nás, a to nejednou. Ihned po převzetí svých „Austauschpartner“
se všichni rozutekli domů. Ukázka toho, jak
se žije u nás, naše hosty docela překvapila.
Jak jsem se později dozvěděla, mysleli si, že
tu žijeme na způsob lidí ze slumu. A když
jsme měli další den na programu prohlídku
Liberce, byli z toho „paf “. Je zajímavé, že stačí
jenom pár set kilometrů a lidé vnímají svět
úplně jinak.
Poté, co jsme je provedli starým centrem
Liberce, uspořádali jsme neoficiální turnaj
v bowlingu. Přestože členové naší skupiny
obsadili všechny dobré pozice, tu nejcennější
získali protivníci.
Další den následoval výlet do Prahy. Zpočátku nám počasí moc nepřálo, ale v průběhu dne se vyjasnilo a my jsme mohli navštívit
všechny krásy našeho hlavního města. Měli
jsme štěstí, protože ve 12 hodin jsme stihli
výměnu stráží, kterou jsme za zvuků znělky
z filmu Star Wars doprovázeli až do strážnice.
Přes vzrůstající únavu jsme zvládli další dny
navštívit dominantu Liberce – Ještěd, zajet
do skláren v Harrachově a ochutnat místní
lahodný mok – čerťák. Ani jsme se nenadáli
a týden byl u konce. Po bouřlivém rozloučení
nastoupili, teď už naši přátelé, do vlaku a my
jsme začali odpočítávat, kolik dní nám zbývá,
než je znovu uvidíme.
V červnu, po dopsání všech testů na uzavření známek, jsme s klidem odjížděli do
města, které mělo být naším bydlištěm v následujícím týdnu. S překvapením jsme zjistili,
že nepojedeme vlakem, jak se většina z nás
domnívala, ale autobusem, přímou linkou
z Prahy do Mnichova. Do Mnichova jsme
dojeli okolo 11. večer, ale ještě nás čekala hodinová cesta „S-Bahnem“ do města Grafing,
kde si nás opět převzali naši partneři. Další
den si všichni z nás zažili tři hodiny na místním gymnáziu. Škola se všem líbila, zejména pekařství v prostorách školy, kde jsme si
kupovali čerstvé „Laugenbrezel“. Zbytek dne
jsme strávili u jezera. Párkrát jsme zmokli, ale protože vždy znovu vysvitlo sluníčko,
nikomu to nevadilo. Příští den na nás čekal
výlet na Chiemsee. Náš cíl byl malý ostrov
Herreninsel se zámkem, který nechal postavit Ludvík II. Osobně jsem ho přejmenovala
na „Versailles po Bavorsku“. Je to menší replika Versailles s nádhernou přírodou a výhledem na okolní ostrůvky. Při prohlídce zámku
nám přecházel zrak. Vše se lesklo a třpytilo.
Naneštěstí nás cestou k lodi, která nás měla
převézt zpátky na břeh, chytil obrovský liják,
a tak abychom moc nezmokli, vyzkoušeli
jsme místní dopravu v podobě koňského povozu. V průběhu našeho pobytu probíhalo mistrovství Evropy ve fotbale a naší příjemnou
povinností bylo fandit českému týmu. Proto
jsme se rozhodli, že bychom zašli někam na
přímý přenos zápasu Česko–Řecko. Jediný problém byl, že jsme si omylem vybrali
řeckou restauraci, kde se už nacházelo pár
řeckých fanoušků, kteří nebyli zrovna šťastni z toho, že jim parta Čechů bude kazit atmosféru. Moc tomu nepomohly ani dva góly
v prvních šesti minutách. Po skončení pro
nás úspěšného zápasu jsme raději v rychlosti
(i když se slávou) opustili dané místo.
Jelikož další den museli naši němečtí
partneři strávit ve škole, vydali jsme se sami
do krásného města jménem München. Když
už jsme prošli každý kout, a podívali se dokonce do slavného pivovaru Hofbräuhaus,
přidala se k nám i německá skupina. Další
zastávkou bylo Olympiazentrum, kde se konala tragická olympiáda v roce 1972. Vystoupali jsme až na nejvyšší kopec a před námi se
rozprostřel pohled na celý Mnichov. Navečer
jsme zůstali v jednom ze stadionů na fotbalový přenos Německo–Nizozemsko. Atmosféra
byla úžasná a všichni si to užili. V příštím dni
jsme zvládli navštěvu měst Wasserburg a Rosenheim a už jsme se těšili na celodenní výlet
do rakouského Salzburgu. Počasí se po týdnu
konečně umoudřilo a my jsme měli po celý
den slunečné počasí. Procházeli jsme zámeckým parkem, přes most nad řekou Salzach
a viděli jsme i rodný dům slavného Mozarta. Dalo by se říci, že tolik lidí, co prošlo tou
jednou uličkou, není k vidění ani na „Václaváku“. Každý si nakoupil proslulé Mozartkugeln a spokojen odjížděl zpátky do Grafingu.
Poslední rozlučkový večer jsme se rozdělili
na dvě skupiny. Jedni šli na narozeninovou
párty a druzí do klubu v Mnichově. I když
jsme nebyli všichni spolu, poslední večer
jsme si náramně užili a ráno jsme odjížděli
s pocitem uspokojení domů.
Pavla Pešatová, 2. A
65
66
„Nous avons bien fêté!“
V březnu tohoto roku máme již za sebou
druhou část výměnného pobytu s „Lycée de
l’Europe“ z Dunkerque. Francouzským studentům jsme tím vrátili naši listopadovou
návštěvu u nich a pozvali jsme je obdivovat
skvosty naší země, a hlavně některé z nich
přesvědčit, že Česká republika už není to, co
bývala za dob předlistopadových – v očích
Francouzů totiž jsme stále ještě chápáni jako
„země Východu“. Nám se však povedlo jejich představu změnit k lepšímu, a to hlavně
díky pohostinnosti, udržovaným památkám,
čistotě ve městech (kdo jste prošel nějaké
francouzské centrum, víte, o čem je řeč…),
dobrému jídlu a v neposlední řadě také díky
legendárnímu českému pivu.
Oproti podzimu, kdy jsme studijní pobyt
v severní Francii strávili především v interiérech, bylo jarní pokračování sestaveno z četných výletů na Malou Skálu, do Turnova a do
Prahy, kde jsme měli připraveno malé exkluzivní překvapení: vojenský ataché Bruno
Boucherie nás osobně přivítal v prostorách
francouzské ambasády. Zážitek z komentované prohlídky francouzské ambasády, samozřejmě ve francouzštině, konkuroval jen
nákupním možnostem v centru Prahy, bohužel. Není snadné sesbírat rozběhlé Francouze
v nadnárodních obchodech.
Z již „známého“ Liberce jsme pro klidné
nedělní odpoledne vybrali botanickou a zoologickou zahradu. Pokračovali jsme v hotelu
U Jezírka besedou s panem generálem Stanislavem Hněličkou. Ptali jsme se, a hlavně
jsme poslouchali: ve věku o něco málo vyšším, než je ten náš, prošel přes severoafrická
bojiště druhé světové války do Velké Británie,
odkud se účastnil osvobozování poslední
okupované části Francie a samotného města
Dunkerque.
Když už se nachýlil čas odjezdu, uctili
jsme poslední den oběti obou světových válek na vojenském hřbitově v Ruprechticích,
jako odkaz na okamžiky společné historie
našich měst, na období, kdy se osudy Liberce
a Dunkerque vzájemně prolnuly.
Došlo mezi námi ke krásnému vzájemnému porozumění, a to jak díky společným
momentům našich dějin, tak samozřejmě
také díky „národnímu charakteru“, který rád
vše dobré a veselé.
Prosím, toto není „reklama“, jejímž cílem
je nalákat potenciální turisty do naší země,
ale svědectví jednoho z našich kamarádů od
la Manche: „Opravdu se mi u vás líbilo, protože tento pobyt nás toho hodně naučil o vaší
zemi a tak nějak jsem si to u vás oblíbil. Liberec je krásné město plné ještě krásnějších
žen, památek a míst. A co se české kuchyně
týče, svíčková s knedlíky a české pivo mě nutí
se ještě mnohokrát vrátit! Na závěr bych chtěl
dodat, že to nejcennější, co jsme si z toho odnesli, jsou právě přátelské vztahy mezi námi,
correspondanty.“
Aleš Bartoš, 2. A
67
68
Hnedle několik sešitů
Jako každý rok jsme se i my ve třetím
ročníku vydali na výjezdové semináře. Jedním z nich byl seminář ze společenských věd
a českého jazyka, jehož tématem byla Narace
a interpretace. Ubytováni jsme byli v našem
oblíbeném a již dobře známém penzionu
Krakonoš v Bílém Potoce pod Smrkem.
Při tradičním odjezdu z libereckého vlakového nádraží jsme se snažili zjistit, zda budeme opravdu potřebovat ,,hnedle několik
sešitů“, jak jsme měli napsáno v pokynech,
nebo jestli to byl jen vtip. O spotřebě sešitů
jsme se dozvěděli až na místě, kdy jsme poznali, že při vyčerpávající výuce spotřeba papírů na všelijaké zápisky jen roste.
Kromě toho, že byla výuka vyčerpávající,
byla samozřejmě zajímavá a někdy i zábavná. S profesory Minstrem a Hrůzou jsme
probrali snad vše od Červené karkulky přes
televizní reklamy až po texty Milana Kundery. Ovšem naše vzdělávání nespočívalo jen
v rozebírání textů a ve vášnivých diskusích,
také jsme zhlédli film, divadelní představení
Hrdý Budžes a sehráli jsme scénky námi interpretovaných pohádek. Poslední večer jsme si sedli k ohni, páni
profesoři hráli na kytaru a zpívalo se. Byla to
taková hezká tečka za tím naším výjezdovým
seminářem.
Dominika Plíšková, Petra Šmejdová, 3. A
ky Buchalovou a Tichou. Byl o ně největší
zájem.
Po celý zbytek večera jsme kupodivu pořád ještě měli dost energie na to, abychom
i přes nepřízeň počasí pokračovali ve venkovních aktivitách. K ústupu do chatek nás
dohnala až tma a paní profesorky. Přesto
jsme byli odhodláni vytrvat v zábavě co nejdéle. Únava nás však zmohla a po půlnoci se
tábor ponořil do ticha.
Ráno bylo chladné a podmračené. To
nám ale nezkazilo náladu, vydatně jsme se
nasnídali a v půl jedenácté jsme zahájili další část exkurze. Dnešním cílem byl známý
hrad Kost. Kost vypadá velice starobyle, ale
poněkud překvapivě nestojí na kopci, nýbrž
v údolí! Cestou jsme ochutnali již zralé borůvky a v restauraci na hradě hranolky. Loukami a lány obilí jsme došli až do Libošovic
na nádraží. Vlakem jsme dojeli do Libuně
a po přestupu do Turnova do Liberce.
Myslím, že se všichni shodneme v tom,
že naše exkurze jsou vždy velkým zážitkem
a i ta letošní se vydařila podle našich představ, za což děkujeme sami sobě i našim profesorkám.
Tereza Mazurová, tercie
Školní výlet tercie
Konečně je tu závěr školního roku a s ním
i čas školních exkurzí, které většina studentů
nepřesně nazývá „školním výletem“. Naše
třída vyrazila na exkurzi do Českého ráje
25. června pod vedením naší třídní profesorky Buchalové a paní profesorky Tiché.
Sešli jsme se na libereckém nádraží. Nebyli jsme jediní, kdo jel na školní výlet. Naštěstí jsme se po loňských zkušenostech vypravili k vlaku s dostatečným předstihem.
Nejenom, že jsme za jízdy nevypadávali na
každé zastávce z přeplněného vlaku, dokonce
jsme si mohli vybrat místa k sezení.
Tak jsme příjemně doputovali do Březiny
nad Jizerou.
Slunce sice nesvítilo, ale nikomu to nevadilo, protože jsme se i tak zapotili. Paní profesorka nás vytáhla na snad nejvyšší kopec
v okolí. Cestou jsme se zchladili v překvapivě
studeném Studeném průchodu – skalní puklině, ve které i v nejparnějším létě bývá mrazivo. Naším cílem byly Drábské světničky,
Ratab 2012
které, jak známo, leží na skalách vysoko nad
okolním krajem a je z nich nádherný výhled.
Někteří s nadšením vyšplhali na vyhlídku,
jiní ve stínu doplňovali energii a šetřili síly
na další cestu.
Po pěkné lesní pěšině jsme kolem poledne dorazili na Krásnou vyhlídku.
Není to jen vyhlídka, která je odsud
opravdu krásná, ale i restaurace. Tady mělo
pár holek naší třídy překvapení pro spolužáky – vlastnoručně upečené výborné koláčky
s tvarohem a mákem, po kterých se jen zaprášilo, stejně jako po obřím frgálu. Ani jsme
nemohli dát ochutnat dvěma pštrosům, kteří
nás hladově pozorovali. Zdárně jsme došli cíle – kempu v Drhlenách. Po chutné večeři na všechny čekalo
další překvapení od našich ostřílených kuchařek (spolužaček). Byl to dort, celý jedovatě zelený, který měl připomínat zatravněný
kopec s dvěma postavičkami z marcipánu na
vršku. Nápadně připomínaly paní profesor-
Ratab – parta studentů, absolventů a kamarádů – letos připravil spoustu srandy pro účastníky táborů v údolí Sázavy ve Stříbrné Skalici. Druhý týden v srpnu proběhly Pidilidi, kurz
pro studenty nižšího stupně gymnázia. Poté následovaly dva kurzy I cesta může být cíl a Ještě
víc Ratab pro „předprváky“ a starší studenty. A jak to zpětně ratabáci hodnotí?
Jan Petržilka: „Velectěné publikum, tak prosím, račte dál, tohle je náš ansábl a já jsem
principál. Za prachy sotva znatelný si užijete show. Akrobatky nádherný a sloni v řadě jdou!
Takhle bych shrnul Ratab. Díky moc!“
Vašek Manych: „Letos se mi na Ratab moc jet nechtělo. Ale poté, co jsem dorazil na nádraží, děkoval jsem mamince, že mě donutila jet, jelikož jsem uviděl tu nejlepší partu lidí. I když
jsem chvílemi myslel, že umřu, Ratab byl nejlepší zážitek za celé prázdniny.“
Pštrosice: „Můžu říct, že spát pod širákem pár kilometrů od centra Prahy byl opravdu
neskutečně velký zážitek. Navíc po přechodu Prahy s Rybou mám teď naprosto nový pohled
na toto město, Pražáci nejsou až tak divní lidi, jak se občas na jejich účet říká. Většina her
v tábořišti nebyla nějaká patlanina vytvořená během 10 minut, ale měla nějaký nápad a často
i hlubší myšlenku.“
Kája Myšková: „Letošní Pidilidi byly moc fajn. S íčkama jsem byla maximálně spokojená
a odváděla skvělou práci. A kuchaři také. Nejlepší zážitky: „peťárna“, házení vajíčkem a mouční červi. A taky rybky!“
Více zážitků, fotek, ale i budoucí plánované akce jsou uvedeny na webových stránkách
www.ratab.cz nebo na www.facebook.com/osRatab.
Benjamin Mlýnek, absolvent 2007
69
70
Exkurze do pevnosti Terezín
Terezín je malé pevnostní město ležící na
obou březích řeky Ohře, která ho rozděluje na
dvě části – Malou a Velkou pevnost Terezín.
Pevnost byla založena Josefem II. roku
1780, aby chránila přístupové cesty před
nepřátelskými vojsky. Společně s Josefovem
reprezentuje ukázkový příklad pevnostní
architektury 18. století. Později však sloužila
zejména jako vězení.
Za první světové války byl v Malé pevnosti vězněn srbský nacionalista Gavrilo
Princip, který spáchal v Sarajevu atentát
na Františka Ferdinanda d’Este a jeho
choť Žofii Chotkovou, což roku 1914
vedlo k vypuknutí první světové války.
V době druhé světové války sloužila Velká
pevnost jako židovské ghetto a Malá jako
věznice pražského gestapa. Malá pevnost
zahrnuje čtyři dvory. Prostory byly většinu
času předimenzované. Vězni zde trpěli nejen
nedostatkem místa, ale i abnormálním pracovním nasazením, obyčejnými i zákeřnými
chorobami a brutálním týráním ze strany
dozorců.
Z Terezína vedla železniční trať, která měla za úkol rozvážet Židy do likvidač-
ních táborů, jako byly například Osvětim,
Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno
a mnoho dalších. V současnosti je Malá
pevnost Terezín národní kulturní památkou
a před ní je vybudován Národní hřbitov.
22. června 2012, na konci školního roku, se
v rámci volitelných aktivit konala exkurze do
pevnostního městečka Terezín. Na cestu vyrazily dva autobusy s osmdesáti studenty, panem profesorem Gollem, profesorkami Šimkovou a Hriníkovou. Okamžitě po příjezdu
se nás ujal erudovaný průvodce, který nám
představil pochmurná zákoutí Malé pevnosti. I přes poutavý projev doprovodu v nás více
než hodinová „procházka“ zanechala spíše
mrazivé pocity. Pevnost jako by konzervovala čas. Stěny temných cel, kde byli vězni
týráni, a dvory, v nichž byli někteří umučeni, hovořily samy. Genius loci je mocný!
Po prohlídce jsme se vrátili přímo do
města a navštívili muzeum, které se nachází v budově bývalé terezínské základní školy. Stálá výstavní expozice je věnována životu Židů v terezínském ghettu.
Naše exkurze pokračovala dál. Neopomněli jsme návštěvu blízkých Litomě-
řic, středověkého města s nádhernou dobovou zástavbou. Jelikož nastal čas na
případný pozdní oběd, mnozí z nás využili povoleného rozchodu k posezení
v místních hospůdkách, často lokalizovaných ve středověkých gotických domech.
Naší poslední zastávkou, která se nacházela
již na cestě do Liberce, byl barokní kostel sv.
Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí z přelomu 17. a 18. století. Chrámem
jsme byli provedeni a profesor Goll nám
o kostelu krátce něco pověděl. Pak už jsme
nasedli do autobusů a vyjeli směr Liberec.
Do Liberce jsme dorazili okolo půl šesté, obohaceni novou historickou zkušeností. Pocity
z exkurze měl asi každý jiné, ale každopádně
jsme se blíže seznámili s tématem, ve kterém
se plánuje pokračovat i v tomto školním roce,
a to mimo jiné i návštěvou polské Osvětimi.
Anna Kovářová a Šárka Böhmová, 4. N
Gabriela Mártonová: „Terezín, je to jen
věznice a přechodný tábor pro pár Židů
za druhé světové války. Tam se přece
nemohlo dít nic tak strašného… S touto
myšlenkou jsem se nadšeně přihlásila
na školní exkurzi do Terezína. Moje iluze
se však začala rozplývat již ve chvíli, kdy
jsme před vchodem do pevnosti spatřili
nespočet bílých pomníčků se jmény lidí,
kteří Terezínem prošli a nevrátili se. Poté
následovala relativně krátká, ale úderná
prohlídka. Viděli jsme cely vězňů, samotky, temnice, střelnici a popraviště zároveň, ale i místo, kde se povedl jediný útěk.
A co víme o dozorcích? Že rozhodně neměli chuť život vězňům ulehčovat. — Je
to nedávná a nepříjemná historie, ale je to
naše historie. Neměli bychom zapomínat,
co se na našem území dělo. A myslím, že
Památník Terezín tomu dosti napomáhá.“
Daniel Procházka: „Uvědomil jsem si, že
vězni byli osobnostmi už tím, že dokázali
v takových podmínkách přežít a nezešílet.
Obzvláště černočerné samotky s malým
přísunem jídla. Muselo trpět nejen tělo,
ale i mysl. A když je neskolilo ani to, tak
zde byly všudypřítomné nemoci.“
Lukáš Havlíček: „Pevnost Terezín je úžasnou stavbou s pohnutou historií. Vrchol
tehdejšího stavitelství s použitím nejmodernějších technologií vojenství z doby
Josefa II., stavbou, která zažila hrůzy nacistického Německa.“
Lukáš Vik: „Ihned po vstupu na nás dýchla
atmosféra utrpení a strachu. Všichni jsme
žasli a zároveň zavrhovali důmyslnost tohoto systému věznění. V každé místnosti,
ať to byla samotka, anebo hromadný pokoj, nás vyděsily skutečnosti o temných
zákoutích lidského vědomí, které se zde
až příliš projevovaly.“
71
72
Na návštěvě u sv. Jana Křtitele
Nadace ČEZ podpořila výuku fyziky
Po uzavření klasifikace byly na čtvrtek a pátek 21. a 22. června naplánovány projektové
dny. Na čtvrtek jsme se rozhodli pro návštěvu kostela svatého Jana Křtitele, který se nachází
v liberecké čtvrti Rochlice. V devět hodin se celá naše skupina zdárně sešla a mohli jsme začít.
Zvenku kostel nevypadal příliš zachovale, a proto nás příjemně překvapil krásný udržovaný
interiér. Co nejpohodlněji jsme se usadili v kostelních lavicích a zaposlouchali jsme se do vypravování pana profesora Voženílka, který nás stručně seznámil s historií kostela. Dozvěděli
jsme se, že jeho kořeny sahají až do 16. století – patří k nejstarším kostelům v Liberci vůbec.
Nejdříve byl postaven jako dřevěný kostelík, který byl posléze zbořen a namísto něj byl vystavěn nynější kostel ve stylu baroka. Padla i zmínka o zrušeném hřbitově. Poté jsme se rozdělili
do čtyř skupin. Každá měla za úkol přiřadit názvy k věcem v kostele: ke stavebním částem,
k liturgickému oblečení, k sochám a k předmětům připraveným na stole (tam byl např. misál, kadidelnice, kalich, nádoba na svěcenou vodu, monstrance, palla). U některých označení
jsme si nebyli jistí, protože jsme je nikdy předtím neslyšeli, ale díky nápovědě pod každým
názvem jsme úkol zdárně zvládli. Až všichni dokončili svůj úkol, představila každá skupina
ostatním svůj výsledek, díky čemuž jsme se naučili spoustu nových věcí.
Dne 6. 12. 2011 zástupce Nadace ČEZ pan Ing. Pavel Puf, ředitel útvaru strategický nábor,
předal zástupcům našeho gymnázia symbolický šek na 199 004 Kč, za které škola nakoupila
moderní pomůcky pro výuku fyziky. Finance škola získala za úspěchy žáků v matematické a
fyzikální olympiádě v minulém školním roce. Hlavním bodem slavnosti byla přednáška a beseda s Ing. Petrem Závodským, ředitelem útvaru výstavba jaderných elektráren. Toto zajímavé
téma vedlo žáky k řadě dotazů. Za podporu výuky i za celou akci velice děkujeme.
Martin Lufinka, Dominik Jakubec, septima
Vedoucími tohoto projektu byli Jan Voženílek a jeho kolegyně Radka Tichá. Poznali jsme
vůni kadidla, rozeznávali jsme různé oděvy pro kněze a jeho pomocníky, rozpoznávali jsme
sochy a obrazy. Po malém kvízu, který pro nás profesoři připravili, jsme měli možnost navštívit věž kostela, na kterou vedly špinavé a příkré dřevěné schody, z kterých jsme měli husí
kůži. Na věži jsme se pokochali výhledem a po závěrečném rozdělení práce šli domů. Projekt
se nám moc líbil, hlavně profesoři byli velice přívětiví a veselí. Z akce jsme si odnesli spoustu
nových poznatků a informací.
Dominika Pažoutová, Lenka Pultarová, 1. A
Nejvíce nás zaujala informace o bývalém hřbitově v okolí kostela. Jeho poněkud tragický
osud. Hrobky byly otevřené a rakve vytažené. Z náhrobků se dochoval jenom jeden – socha
Krista, která dnes stojí v prostorách kostela.
Lucie Hauserová, Jitka Vlčková, 1. A
Irena Přádná
Z příspěvku nadace ČEZ byly vedle nezbytné multimediální techniky pro učebnu fyziky (počítač, dataprojektor) pořízeny
zejména demonstrační fyzikální pomůcky: souprava tvořená laserem s příslušenstvím pro výuku vlnové optiky, sada pomůcek
pro demonstraci principu různých druhů motorů, funkční model
oka, Dopplerova raketa, a především souprava pro demonstraci
elektromagnetických vln na vedení a v prostoru. Tuto jedinečnou
soupravu představil studentům i vyučujícím gymnázia při přednášce v učebně fyziky její spoluautor doc. RNDr. Josef Hubeňák, CSc., z katedry fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové.
Jan Voženílek
73
DÍLA
74
75
76
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Tobiášův příběh
Gratský pekař chytil mladého zloděje, který mu chtěl ukrást chleba. Kolem se seběhl dav
zvědavců. Jen jediný muž se mladíka zastal. Urostlý, asi padesátiletý cizinec v sametovém
plášti. Zpod podivné čapky mu čouhaly černé vlasy. „Pusť ho!“ křikl na pekaře, váženého
gratského měšťana. Sotva lidé zahlédli mužovu snědou tvář, zalekli se. Prstem si na něj ukazovali. „To jest on! Ten nekalota Tobiáš!“ zašumělo srocením. „Nedávno se usadil na kraji Gratu
a chce jako plevel zakořenit v zemi Koruny české. Čarovným silám vládne. Za bohatství prý
upsal duši ďáblu. Proto je tak ožehnutý a kulhá stejnak jako on!“
Mladík ustrašeně prosil o slitování, ale pekař žádal pro zloděje trest podle práva. „Leda by
si zaplatil za chleba, co nakoupil za pět prstů,“ navrhl Tobiášovi žertem. Kdo by platil za otrhaného otrapu. K překvapení všech Tobiáš vytáhl měšec a hodil ho pekaři: „To by mělo stačit.“
Pekař lačně chňapl po měšci. „Služebníček, pane.“ Klaněl se, až si málem odřel nos. „Peníze se
budou hodit, ale na tebe si dám pozor,“ zahrozil za odcházejícím cizincem Tobiášem.
Sotva odešli z rynku, děkoval mladý Štěpán svému zachránci: „Bůh ti žehnej, vzácný
pane.“
Tobiáš si mladíka pátravě prohlížel. „Mám jiného Boha než ty.“ Jsou vlastně oba dva stejní
chudáci. Oba nejsou v Gratu vítáni. „Pracuj pro mě. Budeš mít kde spát a co jíst. Už nebudeš
muset krást.“ Štěpán přikývl, i když v něm nový pán vzbuzoval pochybnosti. Nechtěl znovu
skončit kvůli hladu jako zloděj.
„Je pravda, co se o něm ve městě povídá?“ vyzvídal Štěpán u Bartoloměje, druhého sluhy.
„Že se paktuje s ďáblem, bloudí po nocích, lidem škodí?“ „Moc mluvíš. Je to dobrý pán a nic
jiného vědět nepotřebuješ.“
Štěpán si zakrátko zvykl na nový domov i podivného pána. Práce nebyla zlá a hlady také
netrpěl. Tobiáš trávil hodně času zavřený ve svém pokoji na konci chodby, kam Štěpán nesměl. Často v noci mizel z domu s tajemným vakem. Kam a proč, to zůstalo Štěpánovi záhadou. „Lidé ve městě mě nemají rádi, ale mé peníze pro ně dost dobré jsou,“ ujistil Tobiáš
Štěpána, když ho poslal nakoupit chleba a maso. Pán si nepotrpěl na vepřové, zato si dopřával
masa ovcí a koz, stejně jako jejich mléka.
Štěpán se ve městě příliš nezdržoval, lidé si na něj ukazovali. Věděli dobře, kým byl a komu
nyní slouží. Na rynku zaslechl strašlivou novinu: „Našli tkalcovu ženu. Měla na krku šrám
jako od upíra, co má jenom jeden zub! Krev jí z rány tekla, ještě když přiběhl její soused.“
„Kriste pane, ochraňuj nás před tím zlosynem,“ křižovala se švadlena. „Zubů má poskrovnu,
a přeci lidem krev sát bude!“ Byla to už druhá podivná smrt, co se stala od cizincova příchodu.
Nejdříve koželuh, teď kovářka – a obyvatelé Gratu obviňovali jen jednoho člověka. Tobiáše.
Štěpán se hleděl z rynku co nejdříve ztratit.
Jednou v noci vzbudilo Štěpána bouchání na dveře. „To se jistě pán vrací ze své noční
toulky.“ Hbitě vyskočil z postele a běžel mu otevřít. Překvapeně zůstal stát ve dveřích. Tobiáš
svíral v náručí zkrvavené tělo neznámé dívky. „Nestůj jako přikovaný a pomož mi,“ vyzval ho
pán příkře. „Našel jsem ji v lese, asi ji potrhalo divoké zvíře.“ „Je bledá jako smrt, vždyť nám tu
umře,“ děsil se Štěpán. Pokud ji budou lidé z města hledat a najdou u Tobiáše její mrtvé tělo,
nic už je od hněvu měšťanů neuchrání. Všichni špatně skončí. „Postaráme se o ni,“ rozhodl
Tobiáš. Poprvé směl Štěpán vejít do tajemného pánova pokoje. Místnost byla temná a obrovská. Vzduch páchl po výparech síry a škrábal v krku. Na trámu u stropu se sušily rozličné
byliny. Na policích ležely staré tlusté knihy. „Dones vodu a rozdělej oheň,“ nařídil Tobiáš.
DÍLA | Ročenka 2012
Sám vymyl vodou krvavé rány na dívčině těle. Pak nasypal do vroucí vody v kotlíku byliny,
aby uvařil hojivý lektvar.
Léčení přineslo výsledky. Mariiny rány se pomalu zacelovaly. Tobiáš u ní sedával a povídal
si s ní. Připomínala mu Afréme, jeho lásku z rodné země. Stejné vlasy, stejné oči, stejná tvář,
jen to jméno je jiné. Marie se Tobiáše nejprve bála. Mluvil se zvláštním přízvukem, tvář měl
mírně zkřivenou. V jeho pohledu bylo cosi zvláštního, ale zároveň i přátelského. Dozvěděl se
od ní, že pomáhá v hospodě v Gratu. Na cestě do Žitavy za příbuznými ji přepadli lapkové
a málem zabili. Marie musela slíbit, že nikomu nepoví, že ji Tobiáš léčil. Na cestu dostala ještě
trochu peněz. „Jen ber. Chtěl jsem mít dceru, jako jsi ty. Ale osud mi ji nedopřál.“ „Zajdeš
někdy do krčmy, pane?“ „Ne. Věř mi, nebyl bych vítaným hostem.“
Marie se vrátila do Gratu do služby a podle slibu o Tobiášovi pomlčela. Jednou večer
nesla plné džbánky ke stolu, u kterého seděli kovář s pekařem, mlynářem a řezníkem, všichni
vážení měšťané. „Tolik mrtvých, to není samou sebou,“ mudroval kovář. „V tom má určitě
prsty ten cizinec Tobiáš,“ ušklíbl se mlynář. „Jako by nestačili lapkové, co řádí na Záhvozdské
stezce. Připravili mě už o pěkných pár grošů. A teď ještě ten čerchmant,“ rozčiloval se řezník.
„Určitě nezbohatl poctivě,“ přisadil si mlynář. Jeho slovo mělo v Gratu velkou váhu, protože
se znal s panskými úředníky z Grafenštejna. „Třeba má Tobiáš v tom svém podivném domě
i tajnou dílnu na ražbu peněz. Proto jich má pořád tolik!“ „Je to sice podivín, ale že by kradl
a zabíjel? Vždyť sotva chodí,“ váhal kovář. „Musíme s ním rázně zatočit. Než umřou další,“
ponoukal je dál mlynář. Jen on sám věděl, kdo dává lapkům zprávy a má od nich svůj podíl.
Pekař bouchnul rozhodně do stolu: „Ještě dnes obejdu sousedy a ráno po rozbřesku, až už
nebudou mít síly pekelné moc, vyrazíme k Tobiášovi zjednat nápravu.“
77
78
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA | Ročenka 2012
Marie chvatně položila prázdné korbele na stůl v kuchyni. Vyběhla z hospody a zamířila ven z města. Musela Tobiáše varovat. Nastal čas, aby splatila svůj dluh. V krátkosti mu
vypověděla, co zaslechla v hospodě. „Musíš utéct, pane! Zachránit se!“ žádala ho. „Na to už
je pozdě,“ pronesl smířeně Tobiáš. „Jako kupec jsem procestoval kus světa. Naučil jsem se
rozumět cizokrajnému koření i léčivým bylinám. Opustil jsem Arbešské království a vydal se
na poslední cestu. Chtěl jsem ještě jednou vidět Baltské moře, ale síly mě pomalu opouštějí.
Musel jsem zůstat v Gratu, i když mě srdce táhne na sever. Proč utíkat? Jsem starý, jak dlouho
bych ještě žil?“ Nechtěl Marii lekat: „Neboj se, nevzdám se dobrovolně. Mám-li jim padnout
do rukou, tak jako tělo bez života. Ať mě pak klidně soudí a bijí, neucítím žádné rány. A jestli
má anděl smrti tak krásnou tvář jako ty, Marie, tak mu půjdu beze strachu vstříc.“
Vyzval své dva sloužící i Marii, aby se připravili na cestu. Jinak by zloba gratských dostihla
i je. „Bartoloměj zná lesní stezky, na kterých vás nenajdou. Moje peníze jsou teď vaše. Začnete
jinde nový život, vy ještě můžete, já už ne.“ Usmál se na Marii konejšivě. Pak si sňal z krku
zlatý přívěsek. „Ať ti přinese štěstí. A teď už běžte! Není tu pro vás bezpečno.“ Tobiáš s klidem
vyčkal svítání na zápraží svého domu. Krátce po rozbřesku uslyšel blížící se hlasy. Naposledy
se rozhlédl po krajině. Pohledem pohladil jarní slunce a vrcholky stromů. Smířen se světem,
vytáhl z kapsy malou lahvičku a bez váhání ji vypil do dna. Ve chvíli jej svíraly silné křeče.
„Živého mě nedostanete!“ Pevně zaťal pěst a zahrozil směrem k blížícím se hlasům. Pak padl
mrtev k zemi. Chvíli nato rozrazil bouřlivý dav domovní vrata. Ke svému údivu objevili jen
Tobiášovo bezvládné tělo. Složili zbraně. „Alespoň si o toho satanáše neumažeme ruce,“ pronesl nad jeho mrtvolou kovář. Tobiáše pohřbili rychle, bez jakýchkoli okolků. Jako nevěřícímu pohanovi mu připadlo místo za zdí kostela sv. Bartoloměje v nehluboké jámě.
Mnozí lidé z něj měli strach i po smrti. Na radu faráře mu k hlavě a patám naskládali
kameny, aby nemohl vstát z mrtvých. Zloba v lidských srdcích nevychladla ani po Tobiášově
smrti. Přikryli ho jen několika lopatami měkké hlíny. Jeho pevně zaťatou pěst mu však otevřít
nedokázali. Do hrobu hodili čtyři stříbrné groše na znamení, že býval padělatel peněz. Vrchnosti nechali poslat zprávu o dopadení jednoho z nebezpečných lapků.
Lucie Hauserová, 1. A
Příběh o Tobiášovi
Tobiáš se narodil v byzantském městě Dyrrhachium, za vlády císaře Andronikose II. Za
otce měl zámožného židovského kupce, a tak se Tobiášovi dostalo slušného vzdělání. Jeho
otec byl poctivý člověk, zákazníky nešidil, k sousedům byl vždy přátelský. Přesto se k nim
jejich spoluobčané chovali hrubě a s viditelnou záští, kdykoliv se poblíž města vyskytla některá ze smrtících chorob, sváděli vše na Tobiášovu rodinu a ostatní Židy. Ubíhal čas a Tobiáš
dospěl, už odrostl chlapecké naivitě o dobrotě lidí, dále se však snažil být na okolí stejně milý
jako jeho otec. Díky jeho vedení a studiu se z něj stal zkušený obchodník. Často cestoval za
obchodem po Byzanci, rád obchodoval v přístavech na jihu a poté dovážel vzácné zboží do
středozemí. Časem nabyl slušného jmění, ale jak stárnul, začínal cítit potřebu usadit se a vést
pokojný život. Koupil si v Dyrrhachiu rozlehlý dům, oženil se a narodily se mu čtyři děti. Ačkoliv jeho bohatství určitě nedalo spát spoustě nenechavých lapků, kterých se našlo v každém
městě víc než dost, byl život v ghettu poklidný a vše se zdálo být v pořádku. To však netušil, co
se děje na hranicích říše. Na východ si dělali nárok Turci a na severu se rozšiřovala ambiciózní
bulharská říše, která se chystala Dyrrhachium – nebo jak městu říkali oni: Drač – dobýt.
Jedné noci Tobiáše probudil křik v ulicích, vyhlédl z okna a viděl pobíhající dav, hořící
domy a spoustu vojáků bulharské říše. Okamžitě si k sobě zavolal členy své rodiny, oblékli se,
vzali s sebou rodinné cennosti a rozhodli se utéct. Venku je sebral dav a hnal je k nejbližší bráně. Na lidech bylo vidět, že jsou k smrti vyděšení, a nedbali na nic jiného než na to, aby utekli
do bezpečí. Náhle Tobiáš zakopl, upadl, a tím byl oddělen od své rodiny, kterou dav unášel
dál. Lidé po něm šlapali, jako by tam ani neležel. Musel se odtamtud dostat. S vypětím všech
sil se odplazil do tmavé uličky a omdlel. Probudil se a cítil obrovskou bolest po celém těle.
Dokonce mu chybělo pár zubů, asi si je vyrazil při pádu. Byl rád, že přežil, ale netušil, kam
se dostala jeho rodina. Když se dal dohromady, putoval po okolí a ptal se po svých blízkých,
ale nikdo o nich nic nevěděl. Z peněz, se kterými uprchl, si koupil koně a začal putovat po
královstvích a říších Evropy s jedinou myšlenkou – najít svou rodinu. Cestoval měsíce, roky,
ale stále nic. Jeho odhodlání upadlo a ztratil naději, že svou rodinu kdy spatří. Vrátil se zpět
do Dyrrhachia a žil tam z toho mála peněz, které mu zbyly. Trápil se a rozjímal, možná doufal,
že se někdo z rodiny třeba vrátí… Přestal o sebe dbát, dokonce mu shnilo i těch pár zubů, stal
se apatickým a s nikým se nestýkal. Od té doby, co přišel o svou rodinu, hledal Tobiáš nový
smysl života. Cestování mu ho neposkytlo a ani návrat do rodného města Dyrrhachia, a tak se
rozhodl odejít a dožít na venkově jako prostý člověk.
Čím byl starší, tím víc přemýšlel o práci pastýře. Ta čistá, prostá práce, kde měl člověk blízko ke zvířatům a přírodě. Vydal se hledat místo, kde by mohl být pastýřem; místo bohaté na
šťavnaté louky. Na svých nových cestách Evropou projel spoustu míst, ale jedno se mu zalíbilo
nejvíce, České království. Putoval na sever, až do malebného města Hrádek. Zde se rozhodl, že
se usadí. Cestou vyměnil svou poslední cennost – zlatou skříňku – za groše Jana Lucemburského, a tak měl dost peněz na nákup ovcí a koz, které se mu postaraly o slušné živobytí. Žil tu
docela spokojeně, měl rád místní lid a oni měli v oblibě jeho. Jen panu faráři byl trnem v oku,
protože jakožto žid nenavštěvoval kostel. Tobiáš mezitím dosáhl poměrně vysokého věku.
Po jedné zimě nastalo jaro. Tobiáš podojil kozu a dal její mléko do sklepa, aby mu vychladlo. Bylo teplé dubnové odpoledne. Tobiáš si lehl na trávu, aby si odpočinul, a se vzpomínkou
na svou ztracenou rodinu usnul. Už se nikdy více neprobudil. Jeho tělo našli druhého dne
lidé ze sousedství. Odnesli ho do města a žádali o jeho řádný pohřeb. Pomocník z místního
79
80
katolického kostela mezitím prohledal jeho dům a našel pěknou hromádku grošů. Začaly se
rozšiřovat fámy, že byl Tobiáš penězokazec a peníze získával za pomoc ďáblu. A tak byl nakonec ubohý Tobiáš pohřben za kostelní zdí jako nějaký zločinec a byl zatížen kameny, aby
nevstal z hrobu a lidi z farnosti za jejich podlé chování nestrašil. Tak skončil život muže, který
toho tolik zažil a možná nikdy nikomu ani neublížil.
Simon Trnka, kvinta
Ať si každý vybere!
Skupina studentů z 1. N a 2. N se v rámci projektových dnů rozhodla blíže seznámit s libereckou galerií. Po důkladné prohlídce si každý zvolil obraz, který pro něj byl nejvíce inspirující k sepsání krátkého příběhu. Druhý den ve škole proběhly prezentace týkající se historie
a současnosti galerie a čtení jednotlivých prací.
Výsledkem projektu byl malý sborník studentských textů. Ukázka je v následujícím článku.
Bavilo nás to.
Tereza Hájková, 1. N
Tajemný spis
Někdo klepe. Vím, kdo to je a proč sem přišel, ale i přesto nevstávám spěšně ze židle
a nenatahuji teplý kabát s ošoupanými botaskami. Sedím dál na rozvrzané stoličce a bezmyšlenkovitě listuji tenkou knížečkou v rozpadající se vazbě. Po dlouhé námaze se mi podařilo
rozluštit její název vytištěný na zašlých deskách. Pod vrstvou prachu se tam skryl krasopisný
nápis hlásající: Rádlův synovec. Trochu se zamračím a přemýšlím o tom, zda se maminka
nacházela v tomto světě, když mi knížečku při odchodu hodila do náruče se slovy: „To by tě
mohlo zajímat.“ Klepání sílí a zní stále naléhavěji. Ospale zamžourám směrem k oknu. Prší…
Tato skutečnost v mžiku zahání všechny mé skryté myšlenky na otevření dveří nevítanému
hostu. Nasliním si prst a opatrně otáčím na další stránku. Stránka za stránkou, list za listem
a kapitola za kapitolou se mi míhají před očima. Písmena jsou již čitelnější, ale nečtu je. Klepání mě začíná pomalu, ale jistě dopalovat. Náhle se ozve poslední zapraskání domovních
dveří a už jen ticho. S úlevou se vracím myslí ke stránkám svazečku. Před očima mi vyvstane
strašlivý výjev. Obraz! Přes celou stránku se hrozivě rozpíná docela pěkná ilustrace neznámého malíře. Rukama ztuhlýma hněvem zaklapávám knížečku. Zatuchlý vzduch mi ovane obličej a stránky poletují po podlaze. Se skřípotem se zvedám ze stoličky a vzduchem se rozezní
můj dusot. Plazím se po zemi a sbírám rozsypanou knížku. Jakmile je svazek opět urovnán,
podívám se na něj s vítězným úsměvem a zhluboka oddechuji. Klid však nikdy není věčný a
i tentokrát byl rychle narušen. Crrrrrr…! Rozezní se zvonek. Svazeček opět leží na zemi a já
se dusím v oblaku prachu z podlahy. Cítím, jak mi rostou vrásky nad mým šklebem, a rychle
běžím ke dveřím. Jen ať už to přestane! Sbírám znovu svazeček a strkám jej do kapsy. Urychleně se oblékám pro dnešní nehostinné počasí a už beru za studenou vyřezávanou kliku.
Zvonek se tiší a stojím tváří v tvář své rozmazlené a škodolibé pratetě. Z domu je slyšet vrzání
ztrouchnivělého nábytku a teta s odporem pozoruje všechno kolem. Znalecky zkouknu její
dnešní oděv. Už u klobouku vidím, že cena těchto šatů je nad naše rodinné úspory, a tak dál
ani nepokračuji. S povýšeným výrazem se mi zadívá do očí a povzdychne si. Mávne svým
růžovým deštníčkem ve směru našeho pochodu. Když se vydávám napřed, ještě zachytávám
tetin pohyb hedvábným kapesníčkem k očím a zbědované držení těla. Není to proto, že by mě
litovala. Nemám ji ráda a již od malička mi dává najevo, že ten pocit je oboustranný. Po pár
minutách chůze přicházíme ke krásné staré budově. Vždy když jdu kolem, to tu obdivuji, ale
dnes bych dala cokoliv, abych mohla být kdekoliv jinde na světě. Teta přistupuje ke dveřím
a dvakrát ťukne do zvonku. Za skleněnou tabulkou dveří se objevuje vrátný a vítá tetu, nahýbám se také dopředu a z místnosti na mne dýchne teplý ozon přepychu. Zapomínám na tetu
a deru se skrz dveře. Na prahu se objevuje jedna z mých zablácených bot a vrátný mě kriticky
přejede pohledem, něco tetě zašeptá – a v tu ránu se ocitám na štěrčité cestičce před budovou. Chytám se za hrudník a neslyšně zaúpím. Proč?! Tetička je sice postarší dáma, ale elán
jí opravdu nechybí. Její ruka s deštníkem se elegantně vrací do místnosti, jako by to byla jen
náhoda, že mně přistála špička toho deštníku na hrudníku, až jsem se rozplácla v parčíku dole
pod schody. Zvedám se, ale dveře už tiše klaply a mohu si jen představovat, jak uspokojený
obličej teta nyní nosí. Štěrk se mi sype pod nohama a další a další kapky podzimního deště
mi dopadají do vlasů. Obcházím kolem galerie a nakonec se usazuji na jednom z parapetů.
Kapičky jsou nyní tak husté, že jsem ráda, že mám alespoň takovéto symbolické přístřeší.
Koukám se oknem do sálu na všechna ta umělecká díla. Velice staré obrazy dotvářejí galerijní
atmosféru, ale já nemám chuť pozorovat věci, které doma vidím naživo. Rozmýšlím se, zda
mám brečet, nebo utéct, ale zjišťuji, že jsem příliš otřesená na pláč a příliš smutná na běh.
Pomocnou ruku mi podává obraz visící na protější zdi. Je monumentální, obrovský a úžasný.
I v mém zoufalství si ihned přitahuje mou pozornost. Kde už jsem ho jen viděla? Najednou
před očima nevidím obraz, vidím příběh. Příběh a myšlenky díla přede mnou. V tomto příběhu se neobjevuje teta, galerie, zoufalství a utrpení. Užívám si každou chvilku. Čas stojí a stojí.
Do záběru vnikne růžová skvrna a stále se zvětšuje. Začíná mi připomínat pratetu a myšlenky
81
82
se mi stočí k faktu, že ona by tento obraz nazvala mazanicí. Po delší době si uvědomuji, že to
je opravdu prateta, a chystám se uskočit do bezpečí. Příliš pozdě. Okno se otevírá. Po těle mi
přejede proud teplého vzduchu, ozve se tupá rána a mé tělo bezvládně padá do pečlivě udržovaného záhonu s růžemi. Nic víc nevím. Nepamatuji se na cestu domů ani na výraz v tetině
tváři po mém pádu. Nic. Probouzím se na něčem měkkém. To určitě nebude květinový záhon.
Pomalu otevírám oči. Slyším hlasitě tikat hodiny a rychlé kroky jdoucí kolem. Zamrkám.
Obraz před mýma očima se rozjasňuje a já vidím maminčinu tvář sklánějící se nade mnou
s laskavým výrazem sobě tak vlastním. Klepe mi na rameno, že mám vstávat. Venku svítí sluníčko. Já se umývám a u srdce se mi ulevilo. Vždyť to vážně vypadalo na skutečnost a v dnešní
době si člověk nikdy nemůže být dvakrát jistý. Líbám maminku na čelo, vstávám a začínám se
připravovat na tentokrát už opravdový nadcházející den.
Tereza Hájková, 1. N
Ze školníkova deníčku
V letošní ročence vyjímáme z obsáhlého školníkova deníčku několik úryvků k tématu
„Alarm“. Škola je prošpikována magnetickými i prostorovými IR čidly – pokud vyvolají poplach, je školník nucen reagovat. Výskyt stavebních dělníků na lešení kolem budovy intenzitu
poplachů radikálně zvyšuje:
Září
V sobotu ráno stavba zahoukala alarmem budíček.
Takzvaný „stavbaalarm“.
Ředitelka mi vždy v pátek říká, že stavba má klíče, bezpečnostní kód a telefonní číslo na
městskou policii, ať si užívám víkendu a o nic se nestarám.
Tak jsem to nechal houkat a nestaral se.
Paní školníková se dožadovala vypnout houkání.
Po pěti minutách houkání nám kdosi ťukal na dveře, na kterých je cedule neťukat.
Paní školníková se dožadovala vypnout houkání a otevřít dveře.
Tak jsem to nechal houkat a ťukat mi na dveře a paní školníkovou mi nadávat.
Po dalších pěti minutách houkání a ťukání mi na dveře a nadávání paní školníkové mi
kdosi volal na mobil.
Paní školníková se dožadovala vypnout houkání, otevřít dveře a zvednout mobil.
Tak jsem to nechal houkat a ťukat mi na dveře a volat mi na mobil… a paní školníkovou
mi nadávat.
Po dalších pěti minutách houkání, ťukání mi na dveře, volání na mobil… a nadávání paní
školníkové se mi dovolala městská policie.
A co prý to tu máme za cirkus…?
Jestli prý neslyším, že mi to tu houká, že mi někdo klepe na dveře a že mi zvoní mobil…
a že mi nadává paní školníková. Tak, že to vše oni slyší až u nich… a že mi sem posílají URNu,
hasiče a záchranku.
Tak jsem tedy porušil nařízení paní ředitelky užívat si víkendu. Vstal jsem, vypnul houkání, otevřel dveře, zahodil mobil a zastřelil paní školníkovou.
Říjen
Dnes v dopoledních hodinách jsem dostal ten špatný nápad vlézt si do vany. Když tu náhle
co se děje – divný šelest houštím spěje – a nebyla to babička Mary, byl to „STAVBAALARM“.
Ano, nám dnes již známý stavbaalarm rozvibroval stařičkou budovu školy.
A co teď?
Utopit se – bylo první, co mě napadlo.
Utopit doktora Mráčka – přemýšlel jsem.
Utopit paní ředitelku – není čas. Volá městská policie.
Hrabu se z vany. Ručník kolem beder, namydlená hlava – beru, co je po ruce. Mobil, klíče
a Honzovu plastovou pistolku. Vypínám alarm a vyrážím do učebny biologie, kde houkalo
čidlo „sklo biologie“.
Není čas myslet na nařízení paní ředitelky a užívat si víkend.
A již stojím v učebně. Koukám, kde je čidlo na skle? Někdo ho ukradl? Panika... Padá mi
ručník... Na lešení vidím něčí nohy... Někdo tam stojí a drží v ruce... samopal?!!
Mýdlo povolilo a stéká mi do očí. Nic nevidím.
Otevírám okno a odjišťuji Honzovu plastovou pistolku. Proudem vody zasahuji zloděje.
Ten padá z lešení.
„Что ты делаешь? Я тебя убью! Я здесь работаю!“ křičí na mě stavební dělník, hrabe se
zpět a hledá svoji vrtačku...
„No, ničevo,“ skazal ja jemu... „Rabotaj, malčik...“ (Jak se ve vypjatých chvílích hodí, že
člověk zná několik světových jazyků.)
Zabouchl jsem okno a šel si omýt hlavu a užívat víkendu...
Tomáš Kopal, školník
83
SEMINÁRNÍ
PRÁCE
86
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Nanovlákna a nanotechnologie
Karin TOMEHOVÁ | Vedoucí práce: Mgr. Lubomír FRANC
Faktory ovlivňující hojení ran
Hojení rány ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi tzv. vnitřní faktory patří především výživa,
dostatek kyslíku a živin v hojící se tkáni a věk jedince. Z hlediska stavu výživy může reparaci
tkáně negativně ovlivnit například obezita, deficit stopových prvků,6 nedostatek makronutrientů (cukry, tuky, bílkoviny) či nedostatek mikronutrientů (vitamíny, minerály; zejména
vitamín A, vitamín C, železo a zinek). Zevními faktory nepříznivě ovlivňujícími hojení tkáně
jsou zvláště lokální infekce, mechanické vlivy či vysychání spodiny rány při aplikaci nevhodného krytí na poranění.
Výhody nanovlákenné vrstvy
Pokročilé obvazové materiály s nanovlákny urychlují hemostázi neboli srážení krve v ráně
a mají na pokožce antiadhezní účinky, což snižuje bolest a minimalizuje mechanické poškození již zregenerované tkáně při výměně obvazu. Nanovlákna mají vysokou absorpční kapacitu a jsou schopna tvorby gelu k udržení vlhkého prostředí. Náplasti se tedy nemusí měnit tak
často a rána se hojí rychleji. Nanovlákenná vrstva dále propouští kyslík a brání vzniku infekce
díky výborné filtraci mikroorganismů a antibakteriálním účinkům materiálu.
Nanovlákna tak mohou napomoci kvalitnějšímu ošetření akutních ran (odřeniny, popáleniny, řezné a operační rány, puchýře, opary) a chronických ran (bércové vředy, proleženiny,
rány související s nádorovým procesem). Pro zvlákňování byly použity vitamíny B-komplex
a C spolu s adekvátními polymery.
Metodika práce
Praktická část byla provedena za významné podpory a pomoci na katedře netkaných textilií Technické univerzity v Liberci. K výrobě nanovláken byl použit ruční electrospinner neboli tzv. nanokolovrat.7 Jako kolektor byl použit hliníkový podklad. Získané vzorky byly dále
identifikovány na katedře chemie Technické univerzity v Liberci a níže předkládané snímky
byly posléze pořízeny v Mladé Boleslavi pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu TESCAN VEGA II XMU.
SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012
Karin Tomehová o nanotechnologii | Má seminární práce se zabývá
nanotechnologií a jejím uplatněním zejména v oblasti medicíny, jelikož mě toto téma velice zajímá a ráda bych se mu v budoucnosti také
více věnovala. Cílem je seznámit čtenáře s revolučními vlastnostmi nanostruktur a objasnit, jaký zlom v medicíně nanotechnologie přináší
a ještě přinesou.
Základním úkolem praktické části seminární práce na téma aplikace
nanotechnologie pro cílený transport léčiv bylo vytvořit nanovlákennou vrstvu z kyseliny askorbové neboli vitaminu C, který blahodárně působí na pleť a podporuje hojení ran, pomocí nanokolovratu (nanospinneru). Tato nanovlákna by se dala nanášet
například na různé tkaniny a měla by potenciální využití například ve speciálních náplastech
a obvazových materiálech napomáhajících zacelování tkáně.
Zvlákňování vitamínu B-komplex
Roztok byl připraven smícháním PVA s kapalnou složkou obsahující vitamín B-komplex
v poměru 1 : 1. Posléze byla na spodní elektrodu pomocí špejle nanesena kapka blendu9 a pomocí ručního otáčení klikou došlo k energetickému vytažení vlákna z kapky směrem ke kolektoru. Teplota vzduchu při procesu zvlákňování byla 25,5 °C; relativní vlhkost v rozmezí
40–60 %.
Zvlákňování vitamínu C
Na závěr byl zvlákňován blend vitamínu C s polyethylenoxidem (PEO). Byla připravena
směs 3% vodného roztoku PEO a 10% vodného roztoku kyseliny L-askorbové v poměru 3 : 1.
Teplota vzduchu při procesu zvlákňování byla 21,2 °C; relativní vlhkost v rozmezí 30–62 %.
Léčebné účinky a možná toxicita nanovláken PEO nebo PVA byly testovány v myší laboratoři. Výzkumy ukazují, že oproti hojení tkáně s krytím bez nanovlákenné vrstvy existují určité
výhody – rychlejší hojení, snazší výměna obvazu bez poškození zregenerované pokožky aj.
Z výsledků testů bylo vyvozeno, že PEO/PVA nanovlákenné vrstvy mohou být brány jako biokompatibilní10 a efektivně napomáhají zacelování tkáně. Dále bylo prokázáno, že nanovlákenná vrstva PEO/PVA nepůsobí na pleť toxicky a neměla by vyvolávat žádné alergické reakce.
Zvlákňování PVA
Nejprve byl samostatně zvlákňován 12% roztok syntetického polymeru polyvinylaalkoholu (PVA)8 za účelem získání srovnávacího vzorku. Na spodní elektrodu byla pomocí špejle
nanesena kapka PVA. Pomocí ručního otáčení klikou rychlostí cca jedno otočení za sekundu
dojde k energetickému vytažení vlákna z kapky směrem ke kolektoru. Teplota vzduchu při
procesu zvlákňování byla 25,5 °C; relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40–60 %.
6 Např. železo, fluor, jod, hořčík, zinek, selen aj.
7 Viz kapitolu Výroba nanomateriálů.
8 Polyvinylalkohol – bílý prášek krystalického charakteru, rozpustný ve vodě.
9 Blend = směs.
10 Schopnost materiálu existovat v harmonii s biologickým systémem, aniž by vyvolal nežádoucí místní nebo systémové jevy v hostiteli.
87
88
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012
Výsledky práce
Zvláknění čistého polyvinylacetátu proběhlo v pořádku. Vznikla přibližně shodná nanovlákna o průměru zhruba 200 nm.
V případě zvlákňování vitamínu B-komplex
s PVA však vznikly komplikace. Na proces
elektrostatického zvlákňování má vliv řada
faktorů – elektrické napětí, viskozita, vlhkost,
teplota atd. Přídavek vitamínu B-komplex do
polymeru některé z parametrů pozměnil –
byla ovlivněna viskozita a povrchové napětí
polymeru. Obecně mohou u elektrostatického zvlákňování nastat dva jevy, vznik jednoho
či druhého závisí obzvlášť na viskozitě a povrchovém napětí polymeru. Pokud převládá
viskozita nad povrchovým napětím, nastává
požadovaný electrospinning, tedy tažení nanovlákna z polymeru. Druhým úkazem, který může nastat, je tzv. perličkový efekt neboli Ruční electrospinner
electrospraying. V tomto případě převažuje
nad viskozitou povrchové napětí, jež má tendenci vytažená vlákna „sbalovat“ do drobných
kapiček. Z kapiček se v průběhu letu ke kolektoru nestihne odpařit veškeré rozpouštědlo a na
kolektoru posléze dopadající kapičky rozpustí i případná nanovlákna. Výsledkem je tedy tenký polymerní film. Pro vyladění procesu je třeba zkusit obměnit koncentraci roztoku a další
parametry, eventuálně vyzkoušet jiný nosný polymer.
Veterinární parazitologie psa
Rastislav GONČÁR | Vedoucí práce: Mgr. Adam LYSIČAN
4.2 Sběr vzorků
Vzorky trusu jsem sbíral u soukromých
majitelů psů po dohodě s nimi. Pro sběr
a uchování trusu jsem používal igelitové
sáčky ze silnějšího materiálu se zapínací
páskou. Každý vzorek nesl štítek s číslem
vzorku, datem a místem odběru vzorku
a informacemi o zvířeti (plemeno, pohlaví,
věk, popř. jméno majitele). Trus byl sbírán v průběhu tří dnů, vzorky jsem proto
uchovával v chladničce při teplotě kolem
3–5 °C (trus starší jednoho týdne se pak
uchovává v roztoku formalinu). Následně
bylo 21 vzorků trusu převezeno do Ústavu patologické morfologie a parazitologie
Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně
ke koprologickému vyšetření. Po analýze
a vyhodnocení vzorků jsem se dotazoval
chovatelů, kteří materiál svých psů poskytli, zdali psy nechávají odčervovat, popř.
kdy naposledy tak učinili.
Rastislav Gončár o své práci | Seminární práce „Veterinární parazitologie psa“ obsahuje zpracování několika písemných dokumentů
odborné literatury a zahrnuje i vlastní průzkum. Abych dokázal problematiku parazitárních onemocnění, provedl jsem průzkum, který
spočíval ve vyšetřování vzorků trusu psů v lokalitě mého bydliště.
Analýza vzorků a jejich vyhodnocování probíhala v laboratořích Ústavu patologické morfologie a parazitologie Veterinární a farmaceutické
univerzity v Brně.
89
90
4.3 Vyšetření flotační metodou
Laboratorní vyšetření trusu bylo provedeno flotací, koprologickou metodou, jež spočívá
v principu použití flotačních roztoků k vyplavení parazitárních útvarů na hladinu zkumavky. K flotaci je zapotřebí z laboratorních pomůcek pinzeta, třecí miska s tloučkem, skleněná
tyčinka, stojan s uchycenou nálevkou se sítkem nebo gázou, příslušný počet zkumavek, odstředivka, koprologická klička a pomůcky k mikroskopování (podložní a krycí sklíčka, mikroskop).
Nejprve si v laboratoři připravíme do zásoby flotační roztok. K vyšetření masožravých
živočichů se doporučuje použít tzv. Sheatherův roztok, což je roztok cukru o specifické hmotnosti 1,15 g·cm–3. Toto flotační médium připravíme zahřátím 500 ml vody a 750 g řepného
cukru. Získáme tak nasycený roztok sacharosy, který lze uchovávat v ledničce po dlouhou
dobu. Potřebné množství potom naředíme vodou, dobře promícháme a současně měříme
hustoměrem, abychom docílili oné specifické hmotnosti 1,15 g·cm–3. Do takto připraveného
roztoku přidáme fenol (na 100 ml flotačního roztoku 0,7 ml fenolu), abychom zabránili růstu
plísní. Následně přelijeme roztok do střičky a můžeme uchovávat při pokojové teplotě nebo
v ledničce. Pro vlastní vyšetření flotační metodou jsem používal již předem připravený roztok.
Nejprve jsem odebral z trusu (od jednoho zvířete) vzorek o velikosti vlašského ořechu (cca
5 g) a v třecí misce jej rozetřel s vodou do kašovité konzistence. Kaši jsem přecedil přes sítko
a zbavil se tak největších nečistot. Nálevkou jsem přeceděný roztok nalil do zkumavky (cca
1 cm pod okraj). Takto naplněné zkumavky (bral jsem vždy 5 zkumavek, každou od jednoho
psa, očíslovaných podle vzorků) jsem vložil rovnoměrně do odstředivky (lichý počet jsem vyvážil zkumavkou s vodou) a nechal centrifugovat po dobu cca 2,5 min při 2 000 otáčkách. Po
odstředění jsem slil supernatant (kapalnou složku) ze zkumavky a do poloviny přidal flotační
roztok. Směs jsem důkladně promíchal tyčinkou a zkumavku doplnil flotačním roztokem
(cca 1 cm pod okraj). Opět jsem nechal centrifugovat za stejných podmínek. Odstředěné zkumavky jsem postavil do stojanu, koprologickou kličkou sejmul povrchovou blanku a přenesl
na podložní sklíčka. Preparát jsem přikryl krycím sklíčkem a hned mikroskopoval, vzorek by
totiž neměl vyschnout. Celý postup byl fotograficky dokumentován.
Etologie jalovic
Barbora PAVLŮ | Vedoucí práce: RNDr. Jiřina ANDĚLOVÁ, Mgr. Renata VELECKÁ
3.1 Popis pokusné pastviny
•
Oldřichov v Hájích – lokalita Betlém
(souřadnice: 50°50ʹ N, 15°06ʹ E)
•
Orientace svahu severo-severo západ
•
Půda – hnědozemě
•
Dominantní rostlinné druhy – psineček tenký, psárka luční, kostřava červená,
bršlice kozí noha, svízel bílý
•
Varianty pokusu: - Intenzivní pastva (IG) – výška porostu
do 5 cm
Obr. 1 Letecký snímek experimentální past- Extenzivní pastva (EG) – výška porostu viny (Geodis ©)
nad 10 cm
Celkem bylo na pastvě dvanáct jalovic strakatého plemene. Mladé krávy byly rozděleny
do čtyř ohrad – na dvě extenzivní a dvě intenzivní. Na obou extenzivních pastvinách byly
vždy dvě jalovice, na intenzivních pastvinách byly vždy čtyři jalovice. Velikosti ohrazených
pastvin byly stejné, rozloha každé z nich byla cca 0,70 ha a byly označeny EG1, IG1 a EG2,
IG2 (obr. 1).
Barbora Pavlů o etologii | Etologie je nauka zabývající se životními
projevy a chováním živočichů. Chování může být vrozené, získané,
obranné a rozmnožovací. Na chování působí i celá řada podmínek –
vnějších i vnitřních. Mezi vnitřní podmínky je možné řadit plemeno,
stáří, zdravotní stav skotu, mezi vnější prostředí, klima, ostatní druhy
skotu, pasení atd. V této práci se budu zabývat hlavně chováním skotu
na pastvině. Jalovice je označení pro samici skotu, která je starší 6 měsíců. Mladší samice jsou označovány jako jalovičky. Po otelení (porodu)
se z jalovice stane kráva. Jalovice nejsou před otelením dojné, k produkci mléka dochází až po narození prvního mláděte.
91
92
3.2Experiment 1
Jalovice byly pozorovány celkem 3 dny
(17. 8., 19. 8., 23. 8. 2011) vždy od 6 do 21 hodin. Každých 15 minut se zaznamenávaly životní aktivity zvířat. Chování zvířat bylo rozděleno na tyto aktivity – pastva, přežvykování
vestoje, přežvykování vleže, odpočinek vestoje, odpočinek vleže a ostatní (kálení, sociální
interakce, lízání lisu). Současně byla měřena
teplota. Na základě zjištěných hodnot byly
vytvořeny grafy v programu Excel od firmy
Obr. 6 Detailní průběh životních aktivit IG
Microsoft.
17. 8. 2011
3.3Experiment 2
Každých 15 minut se pasoucí jalovice ve všech čtyřech skupinách fotografovaly digitálním
fotoaparátem vždy ze stejného místa. Poté se na počítači s pomocí leteckého snímku určil
směr pasení (S, SV, V, JV, J, JZ, SZ, Z).
5.1Experimenty provedené dne 17. 8. 2011
5.1.1Experiment 1
Při sledování životních aktivit jalovic byla zjištěna průměrná doba strávená pastvou 7,9 h
na IG a 8,4 h na EG; přežvykováním 2,7 h na IG a 2,5 h na EG; odpočinkem 3,9 h na IG a 4,1 h
na EG a ostatními aktivitami 0,7 h na IG a 0,3 h na EG.
Detailní průběh životních aktivit v jednotlivých pozorováních ukazují Obr. 6, 7. Z těchto
etogramů můžeme vidět, že doba pasení byla u varianty IG rozložena zhruba do tří period
(obr. 6), a to do dopolední (8–11 h), odpolední (14–15 h) a večerní (18–20 h). U varianty EG
byla doba pasení soustředěna zejména do večerní periody (19–21 h). Přežvykování jalovic
bylo soustředěno převážně do odpoledních hodin (15–17 h) na obou variantách. Největší
podíl odpočinku byl pozorován v dopoledních hodinách. Ostatní aktivity byly nerovnoměrně
rozloženy v průběhu dne.
Teplota vzduchu na začátku pozorování
v 6 h byla 14 °C. Největších hodnot dosahovala mezi 13. až 18. hodinou (okolo 22 °C), poté
postupně klesala. Teplota na chování jalovic
neměla vliv.
5.1.2 Experiment 2
Jalovice v obou variantách se pásly především jižním, jihovýchodním a jihozápadním
směrem. Nejméně se pásly severním směrem
(obr. 9).
Obr. 9 Orientace pastvy jalovic 17. 8. 2011
IG
Porušování zákonů fyziky ve filmu
Ondřej LUKÁČ | Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka MEIXNEROVÁ
1.3 Kozoroh 1 (1978)
Capricorn One
Režie: Scénář: Hrají: Peter Hyams
Peter Hyams
James Brolin, O. J. Simpson,
Sam Waterston, Hal Holbrook a další
Popis filmu:
Děj filmu reaguje na konspirační teorie okolo přistání na Měsíci. Zde se z technických důvodů neuskuteční lidská výprava na Mars. Nicméně vůdci kosmického
programu nakonec spáchají obří podvod, když přistání
na Marsu chytře zinscenují na Zemi. Kosmonauti, kteří
byli k účasti na podvodu donuceni, jsou jako nepohodlní
svědci odsouzeni k smrti. Dávají se však na útěk…
Ondřej Lukáč o fyzice ve filmu | Protože rád sleduji filmy a baví mě
číst články ze světa stříbrného plátna, rozhodl jsem se, že moje práce
se bude týkat kinematografie. Rozhodujícím impulsem pak byl článek, který pojednává o výzvě amerického vědce Sidneyho Perkowitze
hollywoodským producentům, aby se ve svých filmech omezili na jedinou závažnou vědeckou chybu v každém snímku. Téma střetu umění
a vědy mě velmi zaujalo, a jelikož mě baví fyzika, tak jsem se rozhodl
zaměřit se na vědecké nesmysly z její perspektivy. Dal jsem si však za
cíl věnovat se pouze těm filmům, které porušují fyzikální zákony nevědomě, tedy ty, ve kterých dochází k fyzikálním chybám bez nějakého
vysvětlení (jako je tomu např. ve filmu Matrix, kde se hlavní hrdina Neo na začátku filmu dozví,
že Matrix je svět nemající reálné hranice, a je v něm tedy možné téměř vše) či uměleckého záměru (např. surrealistický snímek Byt od Jana Švankmajera, kde se hlavní postava musí vypořádávat s tajemným bytem, kde nic nefunguje tak, jak má). Cílem mé práce je nejen představit
škálu rozličných porušení fyziky ze strany filmových tvůrců, ale také se zamyslet, do jaké míry
ovlivňují cit pro realitu u běžného diváka.
93
94
Popis scény:
za nejlepší herecký výkon, což bylo pravděpodobně
u komiksových filmů poprvé a naposled.
Pomocí počítačů se podaří vědcům dosáhnout toho, že kosmonaut (ve skutečnosti padající ve studiu) padá zpomaleně. Odpovídá však umělé tíhové zrychlení tomu skutečnému na
Marsu?
Popis scény:
Šílený Joker polije peníze benzinem a hodí k nim
doutník. Stačí však pouhý plamen z doutníku či cigarety na to, aby se vznítil rozlitý benzin?
Výpočet:
K měření zrychlení kosmonauta jsem použil program Viana364, kde jsem manuálně
(za pomoci myši) změřil dráhu kosmonauta
v závislosti na čase a program mi poté sám
nabídl nejen tento graf, ale i graf rychlosti
a zrychlení (obrázek 6) v závislosti na čase.
Jak můžete vidět z grafu, tak křivka se až na
drobné výchylky pohybovala okolo hodnoty
5 m·s–2.
Závěr:
Vysvětlení:
Zde jsem s pomocí profesorek Suchomelové
a Kuglerové provedl praktický pokus, kdy jsme se
s pomocí cigarety (čtenář omluví, že jsme neobětovali doutník) pokoušeli zapálit benzin rozlitý na stole v chemické laboratoři.
Obr. 5 Kozoroh 1 – měření; úvodní okno
Závěr:
Zrychlení na Marsu je ve skutečnosti
3,69 m·s–2. Pohyb kosmonauta (respektive
jeho zrychlení) „během přistání“ ve filmu by
tedy neodpovídal skutečnému pohybu kosmonauta při přistání.
Jak jsme viděli při pokusu, tak žár z cigarety, respektive doutníku opravdu nestačí na zapálení rozlitého benzinu a tato klasická efektní scéna (benzinem mohou být polity peníze,
zajatec, budova atd.) je nemožná.
Zajímavost:
Zajímavost:
Heath Ledger se na roli Jokera intenzivně připravoval. Měsíc se izoloval v hotelovém pokoji, studoval komiksy a hlas se snažil přizpůsobit hlasu Alexe z Mechanického pomeranče
a zpěváka Sida Viciouse ze Sex pistols. Pro roli byl mj. zvažován i představitel Jokera v jednom
ze starších dílů Batmana – Jack Nicholson, ten na Ledgerovu smrt reagoval slovy: „Varoval
jsem ho.“ [18]
Film se zabývá velmi kontroverzním tématem, a tak se jeho tvůrci nemohli divit,
když NASA odmítla jejich prosbu o technickou pomoc při natáčení.[6]
Obr. 6 Kozoroh 1 – měření; graf
1.8 Temný rytíř (2008)
The Dark Knight
Režie: Scénář: Hrají: Pomůcky: benzin, cigareta, sirky
Postup: Keramický stůl v chemické laboratoři jsme polili benzinem. Do kaluže benzinu
jsme potom vhodili zapálenou a rozkouřenou cigaretu.
Christopher Nolan
Bob Kane, Christopher Nolan, David S. Goyer, Jonathan Nolan
Christian Bale, Heath Ledger, Michael Caine, Gary Oldman,
Maggie Gyllenhaal, Morgan Freeman a další
Popis filmu:
Nolan v roce 2005 oživil ságu o netopýřím muži, ačkoli Batman začíná nebyl dokonalý, tak
umožnil Nolanovi další šanci, ve které si už poradil na výbornou. Batman se zde dostane do
křížku se svým úhlavním rivalem – Jokerem. Toho životním výkonem ztvárnil Heath Ledger,
který bohužel na své vysílení doplatil životem. Do hereckého nebe ho však doprovodila soška
95
96
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Československá zahraniční armáda
během druhé světové války
Jan HNĚLIČKA | Vedoucí práce: Mgr. Jan GOLL
9.2 „Vypálení Jericha“
Vánoční svátky roku 1942 se naprosto lišily od minulých Vánoc, které vojáci strávili v oblasti Tobruku. Tentokrát byli všichni v hlubokém týlu, kam se nepřítel nemohl dostat, a tak
i oslavy byly jiného rázu. Mnoho vojáků využilo dovolených, aby navštívili slavná křesťanská
místa, jako byly Betlém, Nazareth či Jeruzalém. Také dárky se na rozdíl od minula dostaly ke
svým adresátům. Postaraly se o ně převážně krajanské spolky v Egyptě a Palestině.
Každý příslušník jednotky dostal velký sáček pochutinové směsi cukroví, ořechů a sušenek. Všeho bylo dost, i koláče byly, bonbony, čokoláda, sardinky, kalendáře, čepelky i mýdlo;
dopisní papír i tužky a množství cigaret.1
Samotné slavení ovšem tak poklidné nebylo, zvláště u příslušníků 501. praporu, kteří zavítali do Jericha, respektive do hotelu Jordan. Strhl se tam totiž jeden z největších bojů Čechoslováků mimo frontu.
Podle zápisů v protokolech o této události i výpovědi brigádního generála Hněličky se dle
všeho stala roznětkou nadávka od anglické policie směrem k Čechoslovákům, kteří u baru
zpívali české koledy.
„Přidělený anglický řidič nás upozornil, že dva angličtí policisté v civilu nás urážejí, jelikož
se jim nelíbí náš zpěv. Přišel jsem proto k těm Angličanům a zeptal jsem se, co mají za problém.
Jeden z nich neodpověděl a loktem mě odstrčil. Na to jsem ho shodil z barové židle a strhla se
rvačka.
brigádní generál Stanislav Hnělička (*22. 2. 1922)
„Angličtí civilisté nás vyprovokovali při zpěvu urážkou ‚Fucking Czechs‘. Jinak nevím přesně,
kdo rvačku začal.“
Gustav Nezhyba
Takto začala předehra velké bitvy mezi Čechoslováky na jedné straně a Araby s anglickou
policií na straně druhé. Jelikož byli českoslovenští vojáci jedna parta, co držela při sobě, další
českoslovenští návštěvníci hotelu se zvedli a šli pomoci svým kamarádům k baru. Mezi nimi
byl i Karel Štolba, který se v dalším dějství stal hlavní postavou.
„Zaslechl jsem hádku a viděl, jak jeden z civilistů uhodil příslušníka naší jednotky, načež
povstalo několik vojáků a spěchali napadenému na pomoc. Strhla se rvačka, v které brali účast
2 civilisté a několik našich hochů.“
Jaroslav Kocourek
Jan Hnělička o své studii | Odmala mě fascinovala, jako téměř každého kluka, vojenská technika a vše, co je s ní spojeno. Postupem času
jsem se začínal zajímat o válečné konflikty v naší historii, přičemž pro
mne byla nejzajímavější právě druhá světová válka. Díky svému dědovi brigádnímu generálovi Stanislavu Hněličkovi jsem měl jedinečnou možnost postupně poznávat i historii československého odboje
během druhé světové války a také se setkat s mnoha přímými účastníky, kteří se zúčastnili bojů na všech frontách. Právě tato setkání mě
utvrdila v tom, že bych se měl zaměřit na československý odboj, který
je stále nedostatečně probádaný, a i kvůli tomu jsou mnozí bojovníci
za svobodu stále přehlíženi a nedoceněni. Jednou z takto málo probádaných etap československého boje za nezávislou republiku je i působení československé zahraniční armády na
Středním východě, ve které působil i generál Hnělička. Zvláště kvůli němu a úctě k jeho spolubojovníkům jsem se rozhodl pro toho téma.
„U barového pultu vznikla nějaká tahanice
a křik. Šel jsem k pultu, abych zjistil, o co se
jedná. Viděl jsem okolo pultu několik našich
i anglických vojáků. Nedostal jsem se ještě ani
ke skupince, když jsem dostal sklenicí od piva
ránu do čela.“
Karel Štolba
Rána do čela Karla Štolby byla od arabského majitele baru. Ten vzápětí po tomto
„hrdinském“ činu rychle opustil hotel a vyběhl na ulici. Tento útok si Karel Štolba nenechal líbit a vyběhl za Arabem na ulici, aby si
to s ním vyřídil. V tu dobu už strkanice přerostla v otevřenou rvačku Čechoslováků, policistů a mnoha Arabů. Následně přišly další
policejní posily a rvačku urovnaly.
„Přiběhl jsem ke hloučku naše hochy odtáhnout a vše uklidnit. Záhy nato přišla naše
policie a likvidovala rvačku.“
Jaroslav Kocourek
Během toho se však dále odehrával příběh Karla Štolby a jeho kamarádů, kteří byli
venku mimo hotel Jordan.
„Vyšel jsem z místnosti a neznámý Arab mi
hodil kámen na nohu. Bylo tam asi 50 Arabů,
kteří po nás házeli kameny.“
Gustav Nezhyba
„Vyběhl jsem za Arabem a potkal jsem vojína Chalupu, jehož jsem se tázal, zda-li tudy
neviděl utíkat nějakého Araba. Nedostal jsem
odpovědi a viděl svobodníka Chalupu vyběhnout ze dvora na silnici, kde byl okamžitě napaden skupinou Arabů a sražen k zemi.
Vběhl jsem mezi Araby, odháněl jsem je
a zároveň křísil svobodníka Chalupu, jsoucího
v bezvědomí. Jakmile se z bezvědomí probral,
vyběhl, mne však Arabi odtlačili na stranu.
Dostal jsem ránu do brady a upadl do bezvědomí.“
Karel Štolba
„Když jsem slyšel křik, že se naši bijí, vyběhl jsem na dvůr, kde jsem viděl vojína Štolbu
a i jiné, jak běželi směrem k vrátkům k silnici.
Mezitím přišla anglická policie. Na silnici jsem
viděl zkrvaveného svobodníka Chalupu, který
křičel, že vojína Štolbu odvezli Arabi.“
Jan Gabriel
97
98
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Od té chvíle byl Karel Štolba nezvěstný
a nikdo nevěděl, kam ho Arabové odvedli.
Společně s policií se ho českoslovenští vojáci rozhodli najít, avšak bezvýsledně. Teprve
Vladimír Chalupa po svém probrání se našel
svého ztraceného kamaráda.
„Jeden kámen mě zasáhl do hlavy, nato
jsem ztratil vědomí. Po určité době mě k vědomí přivedl vojín Štolba. Než jsem se úplně
probral, Štolba zmizel. Já jsem šel do hotelu,
zavolal jsem vojína Kleina a snažil jsem se najít Štolbu. Když jsme ho nenašli, šli jsme domu.
Za Jerichem jsme našli Štolbu v bezvědomí na
silnici. Poté jsme ho přivedli k vědomí. V tu
dobu přicházeli dva vojíni, které jsem neznal.
Žádal jsem je, ať zůstanou u něj, než přijedeme s autem a odvezeme ho do campu.“
Vladimír Chalupa
„Štolbu jsme našli ležícího na břiše, asi
100 metrů před mostem přes suché řečiště. Byl
v bezvědomí a silně zakrvácený. Snažili jsme
se ho vzkřísit, zatímco svobodník Chalupa běžel pro auto.“
Jan Gabriel
Vojín Karel Štolba se konečně našel,
i když v dosti špatném stavu. Stal se totiž největší obětí této velké bitevní akce na Štědrý
den roku 1942. Po převozu do československého kempu přichází nejdůležitější chvíle
Karla Štolby, ačkoliv on sám se v ní nijak neangažoval. Šlo o to, že po kempu se rozkřiklo,
že Štolba s Chalupou byli napadeni a zraněni.
V tu chvíli přichází poslední a největší část
bitvy, co se týká účasti i vyzbrojenosti.
„Poslal jsem ihned pro lékaře. Zraněnému
poskytl první pomoc rotný Klouček a dal ho
odvézt do nemocnice. Mezitím přišel svobodník Chalupa a hlásil mi, že v Jerichu Arabové
bijí naše vojáky.“
Václav Panoš
Rotný Panoš tedy neváhal a v podnapilém stavu se chopil zbraně a zamířil směrem
Jericho. Spolu s ním šli i svobodník Chalupa,
taktéž ozbrojen, a také vojín Václav Kojzar
a svobodník Josef Hafič. Tato parta se vydala na pomoc Čechoslovákům v Jerichu. Během jejich cesty se postupně přidávali další
českoslovenští vojáci, taktéž řádně ozbrojeni.
Velitelem této mstitelské party se stal rotný
Panoš.
skutečnosti. Pouze jeden zápis nastiňuje alespoň počáteční vývoj situace v hotelu Jordan.
„Vydali jsme se ozbrojeni, já puškou a 50
náboji. Na cestě se k nám přidali i jíní. Před
Jerichem na rozcestí jsme potkali svobodníka
Dujsíka, který zastavil a upozornil nás, abychom se vrátili, že v Jerichu už nic není. Obrátil motocykl a odjel zpět do města. My jsme
šli za ním.“
Václav Kojzar
Díky velké palebné síle Čechoslováků,
kteří si přinesli pušky, samopaly, kulomet
a granáty, se povedlo obsadit hotel Jordan
a náležitě vykonat pomstu. O vítězném řádění informuje zápis dozorčího důstojníka praporu, který následně zjišťoval škody.
Od arabského hostinského se dozvěděl,
že rotný Panoš prohlásil, že bude-li pluk nebo
policie kontaktována, tak vypálí celé Jericho.
Přičemž bylo namířeno puškou na manželku
hostinského, aby nemohla telefonovat.
Po této výhružce byl telefonní kabel vytržen ze zdi.
Následovala demolice zařízení hotelu,
přičemž téměř nic nebylo ušetřeno hněvu
československých vojáků.
Škody byly sepsány takto:
Nálevní stůl proražen pažbou Tommy
gunu (rotný Panoš).
Sedátka 10 proutěných židlí prokopnuta.
Sedm ubrusů ukradeno.
V protější budově v prvním poschodí
vyraženy dveře pokoje a velký porcelánový
džbán nebo umyvadlo bylo rozbito.
Vyraženy dveře od spíže a hromada vajec
rozbita bodákem.
„Večer toho dne jsem viděl hlouček asi 10
vojínů, kteří stáli u dílenské čety. Přišel jsem
k nim a tam se dozvěděl, že vojín Štolba a svobodník Chalupa byli zbiti Araby v Jerichu.
Přidal jsem se ke třem vojákům odcházejícím
směrem Jericho. Měl jsem pušku a 5 nábojů.“
Rudolf Kotlán
„Došli jsme do tábora a řekli ostatním,
co se stalo. Na to se kluci zvedli s tím, že si to
nenecháme líbit. Já jsem si vzal dva granáty,
samopal Tommy gun a několik zásobníků.
Ostatní si brali pušky a někdo vzal i kulomet.
Pak se naše parta vydala zpět do Jericha. Přitom jsme potkali další partu kluků. Ptali jsme
se jich, kdo jsou, že my jsme od 6. roty, oni
nám řekli, že jsou od 5. roty a mají namířeno
na Jericho. Tak jsme šli všichni společně.
brigádní generál Stanislav Hnělička
Společně s dalšími ozbrojenými posilami
přišel čas odplaty. V tuto chvíli už zápisy protokolů jednotlivých účastníků nejdou téměř
použít. Ve většině případů totiž účastníci této
akce u výslechu lhali nebo zatajovali další
„Slyšel jsem, že Arabové telefonicky povolali policii. Postavil jsem se proto s puškou
na řemeni ke vchodu do zahrady a chtěl jsem
zabránit tímto, aby policie vešla do restaurace, neboť by jistě došlo k roztržkám s našimi
vojáky.“
Rudolf Kotlán
„Dodnes si pamatuji, jak Vavrečka probodával a projížděl bodákem přes ta vejce.“
brigádní generál Stanislav Hnělička
Asi 50 sklenic a pohárů rozbito.
Pak byla vypleněna etažera s lahvemi
a ukradeno asi 30 lahví s nápoji.
Celková škoda byla hostinským vyčíslena
na 80 až 100 LP. Velitelem policejní stanice
byla vyčíslena na 26 508 LP.
Po tomto řádění a vyplenění baru se Čechoslováci spokojeně vrátili do kempu s patřičnou alkoholovou náladou. Mstící akce se
zúčastnilo na několik desítek Čechoslováků.
„Klapálek byl ten den pozván na štědrovečerní večeři k anglickému veliteli celé oblasti do Jeruzaléma. Tam ho zastihla zpráva
o tom, že Čechoslováci přepadli koloniální policii a zabrali nějaké budovy. Anglický velitel
na nás chtěl poslat vojsko, ale Klapálek mu to
rozmluvil, že nás zná. Až vychladneme, bude
pokoj. Kdyby tam poslal vojsko, mohl by z toho
vzniknout opravdový konflikt. V Tobruku nám
všem poté snížil žold o polovinu a my platili
tak dlouho, dokud se celý dluh nesmazal.“
brigádní generál Stanislav Hnělička2
1 Karel Klapálek, Ozvěny bojů, Praha, 1966, s. 131.
2 Pozn. Veškeré citace jsou vytaženy z výslechových protokolů účastníků této akce. Pramen: Vojenský ústřední archiv
- Vojenský historický archiv, fond Čs. vojenská mise na Středním východě, kr. 21.
99
100
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Dvanáct tváří krajiny
Zuzana DOSTÁLOVÁ | Vedoucí práce: Mgr. Zuzana KOSTINCOVÁ
3.2.1 Fotografie č. 1 – Abstraktní
Tato fotografie, stejně jako všechny ostatní z této série, vznikla na liberecké Harcovské
přehradě během měsíce března.
Ústředním motivem snímku je působivá obloha, proto zabírá nejvíce prostoru – téměř tři
čtvrtiny. Na zbytku je zachycena hráz a rozpraskaná vrstva ledu na hladině přehrady.
Jelikož jsem na přehradě fotila k večeru, celá atmosféra snímku je tmavší, ale vynikají zde
všechny možné odstíny modré. Už jen na nebi můžeme pozorovat od levého horního rohu po
úhlopříčce celou škálu různých modří.
Nepoužila jsem zde žádné speciální efekty, co se úpravy týče. Pouze jsem přirozeně upravila kontrasty, aby všechny důležité prvky fotografie byly na první pohled zřejmé. Na tomto
snímku je přehradní hráz téměř zcela ponořena do tmy, je dokonce obtížné rozeznat, že se
jedná o tak známý pohled na věže. To ale není nijak podstatné. Na této fotografii jde o atmosféru, výrazné mraky ženoucí se kamsi do neznáma a nevědomost toho, co se ve tmě v dolní
části kompozice skrývá, naopak to může v pozorovateli vyvolat pocity tajemna a zesílit tak
náladu celého snímku.
Rozpraskaná vrstva ledu v krajích přehrady připomíná ledovou mozaiku a tak nějak nutí
člověka přemýšlet o tom, jakých uměleckých děl je příroda schopna.
Zuzana Dostálová o fotografii | Když jsem se rozhodla pro seminární práci o fotografii, bylo naprosto jasné, že by měla obsahovat
také část praktickou. V té jsem se ale nechtěla zabývat pouze tím,
jak vzniká fotografie a co všechno k tomu člověk potřebuje. Aby tato
práce dávala smysl a lépe se mi psala, rozhodla jsem se pro vytvoření vlastní malé série fotografií. Již od doby, kdy se v naší rodině objevil první fotoaparát, platím za rodinného fotografa já. Nevím, jak
přesně jsem se k tomuto postu dopracovala, ale jsem za něj ráda.
Tak jako na nás ve světě čeká spousta nádherných motivů k fotografování, ani Česká republika nezůstává pozadu. Přestože naše země není nijak exotická ani neleží
u moře, poskytuje fotografovi nepřeberné množství zajímavých a originálních témat. Mě shodou okolností nejvíce okouzlila Harcovská přehrada v Liberci.
Na mě osobně tato fotografie působí až mysticky. Připadá mi, jako by se mračna stahovala za lepšími, světlejšími časy a nechávala nás tu samotné ve tmě. Snad každý z nás někdy
pozoroval oblohu a popouštěl uzdu fantazii při objevování zvířátek v obrysech mraků. Nebe
na fotografii působí velmi abstraktně, a jelikož je ústředním motivem snímku, inspirovalo mě
také k jeho názvu. Při důkladnějším zkoumání snímku si stále více uvědomuji skutečnost, že
příroda se bez nás obejde, a možná daleko lépe než s námi, ale my bez ní nikoli.
101
DIE DEUTSCHE
ABTEILUNG
104
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy „Monde und Jahre
vergehen, aber ein
schöner Moment
leuchtet das Leben
hindurch.“
Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012
„Měsíce a léta
ubíhají, ale krásný
okamžik září po celý
život.“
Franz Grillparzer
Franz Grillparzer
Liebe Schülerinnen und Schüler, liebe
Kolleginnen und Kollegen, liebe Eltern, liebe
Freunde,
es gibt nicht viele Berufe, an die so widersprüchliche Anforderungen gestellt werden
wie an den Beruf des Lehrers:
Der Lehrer soll gerecht sein und zugleich
freundlich und nachsichtig.
Interessant soll er den Unterricht gestalten und taktvoll auf jedes Kind eingehen.
Er soll den Lehrplan einhalten, wobei
hochbegabte Schüler gleichermaßen zu berücksichtigen sind wie weniger begabte.
Mit einem Wort:
Der Lehrer hat die Aufgabe, eine Wandergruppe mit Schülern von unterschiedlichsten
Begabungen bei Nebel durch unwegsames
Gelände in nordsüdlicher Richtung zu führen, und zwar so, dass alle bei bester Laune
und möglichst gleichzeitig an drei verschiedenen Zielorten ankommen.
Diesen vielfältigen und widersprüchlichen Anforderungen müssen sich die Lehrer
mit ihrer ganzen Energie widmen.
Und auch ich habe in Liberec am Gymnasium F.X. Saldy versucht, diese Anforderungen zu erfüllen und den Schülerinnen
und Schülern die Grundlagen der deutschen
Sprache zu vermitteln und dabei nicht an
drei verschiedenen, sondern an einem Zielort anzukommen.
Das war eine sehr lohnenswerte Aufgabe,
die mich beruflich sehr ausgefüllt hat.
Milé žákyně a milí žáci, milé kolegyně
a milí kolegové, milí rodiče, milí přátelé,
není mnoho povolání, na která jsou kladeny
tak protichůdné nároky, jako je povolání učitele:
Učitel má být spravedlivý a zároveň přátelský a shovívavý. Jeho vyučování má být
zajímavé a on má taktně jednat s každým
dítětem. Má dodržovat osnovy a brát stejné
ohledy na žáky velmi nadané i na ty méně
nadané.
Stručně řečeno: Učitel má za úkol vést putující skupinu různě nadaných žáků za mlhy
neschůdným terénem severojižním směrem,
a to tak, že všichni v nejlepší náladě a pokud
možno současně dorazí do tří různých cílů.
Tyto rozmanité a protikladné požadavky
musejí učitelé s veškerou svou energií plnit.
Také já jsem se na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci pokusila dostát těmto nárokům a zprostředkovat žákům základy německého jazyka
a přitom dospět ne do tří různých cílů, nýbrž
do jednoho. To byl velmi užitečný a přínosný
úkol, který mě profesně velmi naplňoval.
Přát někomu štěstí, to znamená přát mu
do budoucnosti něco, co je krásné a pozitivní. Ale co je „štěstí“? Je to něco, co cítíme ve
svém nitru a co nás činí silnými. Člověk musí
chvíli spočinout, rozhlédnout se a radovat se.
Práce na německém oddělení Gymnázia F. X.
Šaldy v Liberci mi přinesla mnoho hezkých
okamžiků sdílené radosti a potěšení. Díky
čestnému jednání a otevřenosti žáků, ale
Jemandem Glück zu wünschen heißt, für
die Zukunft etwas zu wünschen, was schön,
was positiv ist.
Aber was ist dieses „Glück“?
Glück ist etwas, was wir in uns empfinden, was uns stark macht.
Dazu muss man innehalten. Aufhören,
hingucken und sich freuen.
Die Arbeit in der Deutschen Abteilung
am Gymnazium F.X.Šaldy in Liberec hatte
für mich zahlreiche schöne Momente gemeinsamer Freude, gemeinsamen Genießens.
Durch die ehrliche und offene Art der
Schülerinnen und Schüler, aber auch aller Kolleginnen und Kollegen habe ich hier
sehr schnell Kontakte gefunden und konnte
Freundschaften schließen.
Ich nehme zahlreiche schöne Erinnerungen mit, die meine Arbeit als stellvertretende
Schulleiterin an der Jenaplanschule „Peter
Petersen“ in Rostock bereichern werden.
Dafür möchte ich mich an dieser Stelle
besonders herzlich bedanken.
Ich wünsche dem Gymnasium für die
Zukunft alles Gute, eine weiterhin sehr erfolgreiche Arbeit und freue mich auf jeden
Besuch.
Ich werde mit Sicherheit wiederkommen!!!
i kolegů jsem rychle navázala kontakty a uzavřela přátelství. Odnáším si s sebou mnoho
krásných vzpomínek, které budou obohacovat moji práci zástupkyně ředitele na Jenské
škole Petera Petersena v Rostocku. Za to bych
chtěla zde obzvlášť srdečně poděkovat. Přeji
Gymnáziu F. X. Šaldy do budoucna vše nejlepší, i nadále úspěšnou práci a těším se na
každou návštěvu.
Určitě se budu vracet!
Astrid Abraham
Leiterin der Deutschen Abteilung
vedoucí německého oddělení
Překlad: Marcela Danajovičová
105
106
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012
1. N ■ Hainewalde
1. N ■ Hainewalde
Unsere erste Klassenfahrt absolvierten
wir in dem kleinen Städtchen Hainewalde in
der Nähe von Zittau. Eine Jugendherberge,
in der wir unseren ganzen Aufenthalt verbrachten, befindet sich in einer interessanten
Umgebung, wo Natur, Tiere, viele Spielplätze,
Klettergerüste und viele andere Sachen sind.
Dort waren wir vom 31. Oktober bis zum
4. November. Das sonnige Wetter war toll,
und so waren unsere Ausflüge, Spaziergänge
und andere Aktivitäten noch angenehmer.
Gleich am ersten Tag, also am Montag, liefen
wir zu einer Farm, um Pferde zu sehen. Die
Pferde putzten wir und konnten auch reiten.
Am anderen Morgen hatten wir Unterricht,
der als Spiel stattfand. Nach dem Mittagessen
war für uns ein Projekt vorbereitet, wobei einige von uns Nistkästen bauten, andere zur
Karasek-Höhle wanderten oder in der Küche
„experimentierten“. Alle diese Aktivitäten
machten wir mit einer deutschen Klasse, die
wir kennenlernen durften. Am Abend grillten wir und spielten Gitarre.
Insgesamt war es ein interessanter und
abwechslungsreicher Aufenthalt im Zittauer
Gebirge. Vielen Dank!
Náš první výlet jsme absolvovali v malém
městečku Hainewalde poblíž Žitavy.
Ubytovna, ve které jsme strávili celý týden, se nachází v místě obklopeném zajímavým okolím s krásnou přírodou, zvířaty,
hřišti, prolézačkami a mnoha jinými zajímavými věcmi.
Prožili jsme zde týden od 31. října do
4. listopadu. Slunečné počasí bylo skvělé,
a tak výlety, procházky a jiné aktivity byly
ještě příjemnější.
Hned první den jsme se prošli k nedaleké
farmě, abychom se podívali na koně. Nakonec jsme si mohli koně i vyhřebelcovat a také
se na nich projet.
Další dny jsme měli dopoledne i výuku,
při které jsme hráli různé hry. Po obědě byl
pro nás připraven projekt, asi polovina z nás
vyráběla ptačí budky a druhá pak šla ke Karáskově jeskyni, a několik z nás dokonce bylo
pověřeno úkoly v kuchyni. Všechny tyto aktivity jsme dělali společně se třídou německých dětí, se kterými jsme se tak mohli lépe
seznámit.
Večer na zahradě jsme seděli u ohně, grilovali a hráli na kytaru.
Takto zajímavě jsme prožili náš týdenní
pestrý pobyt v Žitavském pohoří. Děkujeme!
Natálie Vojtěchová, 1. N
2. N ■ Austausch mit
Wiesentheid
2. N ■ Výměna
s Wiesentheidem
Am Mittwoch, dem 18. 4. 2012, fuhren
wir von Liberec nach Wiesentheid. Nach 6
Stunden kamen wir in Wiesentheid an, aber
niemand wartete auf uns – wir waren zu
früh...
Nachdem unsere Austauschschüler gekommen waren, fuhren wir zu ihnen nach
Hause. Am Anfang hatten einige von uns
Problem zu verstehen, aber die Familien
waren sehr nett und sprachen ganz langsam
und deutlich.
Ein wichtiger Bestandteil unserer Klassenfahrt war die Arbeit an einem Projekt.
Unser Thema waren verschiedenste Arten
von Drogen. Am Donnerstag arbeiteten wir
an diesen Themen und am Dienstag präsentierten wir unsere Ergebnisse.
Außer der Projekte machten wir auch
viele Ausflüge. Wir besichtigten das Weingut
der Familie Castell und probierten den lokalen Wein. Am Samstag besuchten wir die
Stadt Würzburg und ihre Sehenswürdigkeiten. Dabei wurden wir an unsere Hauptstadt
Prag erinnert. Und am Montag fuhren wir
nach Nürnberg. Auf dem Programm waren
ein Rundgang durch die Stadt und die Besichtigung des ehemaligen Reichsparteitagsgeländes.
Am Dienstag hatten die deutschen Schüler und ihre Eltern einen Abschiedsabend
vorbereitet.
Am Mittwoch mussten wir leider zurück
nach Tschechien fahren. Der Abschied war
sehr traurig und einige Mädchen weinten
auch. Die Woche war für uns anstrengend,
aber trotzdem war sie toll. Die Familien waren sehr freundlich. Wir möchten gern noch
einmal auf diesem Wege unseren Austauchschülern und ihren Eltern dafür danken, dass
sie uns freundlich aufnahmen und sich um
uns kümmerten. Vielen dank!
Ve středu 18. 4. 2012 jsme vyrazili do
Wiesentheidu. Nikdo na nás ale nečekal –
přijeli jsme moc brzy…
Asi po hodině čekání dorazili naši partneři a odvezli si nás s sebou domů. Na začátku jsme měli trochu problém rozumět našim
německým kamarádům. Ti ale byli velmi
milí a mluvili na nás pomalu a zřetelně.
Během celého týdne jsme mj. pracovali na společném projektu. Naše téma znělo:
Drogy a jejich účinky. V úterý jsme naše výsledky odprezentovali.
Kromě projektu jsme také jezdili na různé
výlety a exkurze. Podívali jsme se do vinařství Castell a ochutnali místní víno. V sobotu
jsme navštívili město Würzburg. Toto město
nám připomnělo naše hlavní město: Prahu.
V pondělí jsme si prohlédli Norimberk.
A v úterý večer nám naši kamarádi připravili rozlučkovou párty.
Náš týden v Německu uběhl hrozně rychle a my jsme se bohužel museli vrátit zpět do
Česka. Loučení bylo dlouhé a smutné a někteří z nás i brečeli. Náš pobyt byl velmi
namáhavý, ale přesto krásný. A ještě jednou
bychom chtěli poděkovat našim partnerům
a jejich rodičům za to, že nás k sobě vzali
a starali se o nás. Děkujeme!
Dominik Klepl, David Vaníček, 2. N
107
108
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy 2. N ■ Wiesentheid –
ein gelungener Austausch
Nachdem die Schüler aus Wiesentheid
im Oktober 2011 in Liberec gewesen waren, fuhren wir im April 2012 zu ihnen nach
Deutschland.
Am 18. April trafen wir uns vor dem Bus
in Liberec. Alle waren aufgeregt und voller
Vorfreude. Die Fahrt war lustig, denn der
Bus, mit welchem wir fuhren, trug die Werbung des FC Slovan Liberec. Auf der Autobahn sahen sich viele Autofahrer mit offensichtlichem Interesse unser Fahrzeug an.
Nach der Ankunft in Wiesentheid wurden wir von unseren Austauschpartnern
abgeholt und fuhren dann zu deren Familien – unserer Familie für eine Woche. Am
nächsten Tag beschäftigten wir uns mit dem
Projekt „Drogen“ und besichtigten wir am
frühen Nachmittag die Stadt. Das war toll.
Dort besuchten wir die Weinkeller der Familie Castell. Nach der Exkursion blieben einige
von uns noch in Wiesentheid und gingen zu
einem Jugendhaus.
Am Freitag besuchten eine Polizistin und
ein Beamter des Sozialamtes die Schule. Sie
sprachen über die Drogen und die damit zusammenhängenden Gefahren. Diese Informationen aus erster Hand waren spannend
und besonders anschaulich. Mittagessen gab
es in der Schule. Das Essen war sehr lecker…
Nach dem Mittagessen wurde uns die Gelegenheit geboten, uns im Schwimmbad von
Gerolzhofen zu entspannen oder durch die
Stadt zu bummeln. Gerolzhofen ist übrigens
eine kleine Stadt in der Nähe von Wiesentheid. Im Schwimmbad hatten wir viel Spaß,
auch weil es eine Wasserrutsche gab.
Am Samstag besichtigten wir Würzburg.
Eine tolle Stadt! Man kann auch sagen, es ist
„Klein-Prag“. Dort besuchten wir die Burg
hoch über der Stadt und hörten einen inte-
2. N ■ Wiesentheid –
vydařená výměna
Po říjnové návštěvě u nás v Liberci na nás
čekala výměnná cesta do německého Wiesentheidu, která pro nás byla stejně velkým
překvapením, jako když naši výměnní partneři měli přijet k nám.
Dne 18. dubna jsme se sešli na libereckém Rybníčku a okolo deváté jsme nasedli do
autobusu libereckého týmu FC Slovan Liberec a odjeli k našim výměnným partnerům.
Cestou jsme byli atrakcí pro mnohé řidiče,
jelikož si nejspíše mysleli, že v autobuse sedí
celý fotbalový „manšaft“.
Po příjezdu do Wiesentheidu si nás naši
partneři rozebrali a odvezli nás k sobě domů.
Další den jsme začali projektem na téma
Drogy a v odpoledních hodinách jsme se vydali na prohlídku města. Součástí prohlídky
města byla i zastávka ve vinném sklípku rodiny Castellů, která má v této lokalitě dlouhou
tradici. Po příjezdu ze sklípku se většina z nás
rozhodla jít do „Jungendhausu“, což je něco
jako herna pro mladistvé.
V pátek nás přišla navštívit policistka
a sociální úředník, kteří nám vyprávěli o užití a návyku drog. Na oběd jsme šli do školní
jídelny, která nás velmi překvapila, jak vzhledem, tak jídlem, které nám nabídla. Bylo velmi chutné. Po obědě jsme měli na výběr: buď
návštěva plaveckého bazénu, nebo procházka
městem nedaleko Wiesentheidu.
Sobota patřila návštěvě Würtzburgu. Tam
jsme si poslechli velmi zajímavou přednášku
pana profesora Gutsche, který se nám snažil
přiblížit historii hradu. Po návštěvě hradu
následoval čas na oběd a na nákupy. Rozchod
trval něco přes dvě hodiny, přesto jsme se
však kvůli kouzlu města nestihli vrátit včas.
Další zastávkou byla prohlídka rezidence,
která nás uchvátila svým zrcadlovým pokojem, kde jste nenašli nic jiného než zrcadla.
Nejlepší den na nás však čekal v neděli,
jelikož byla v programu návštěva zábavního
ressanten Vortrag eines deutschen Lehrers.
Nach dem Besuch der Burg und einem Stadtrundgang gab es auch Zeit für Einkäufe. Am
Nachmittag sahen wir in Würzburg noch die
Residenz und danach sind wir zurück nach
Wiesentheid gefahren.
Genial war der Sonntag, weil wir alle im
Freizeitland waren. Dort gibt es viele Attraktionen. Die interessanteste Attraktion war
die Achterbahn.
Am Montag fuhren wir nach Nürnberg.
Zunächst bummelten wir entspannt durch
die Altstadt. In der Freizeit gingen wir zum
Mittagessen. Am Nachmittag besuchten wir
das Dokumentationszentrum „Reichsparteitagsgelände“.
Die Ergebnisse unseres Projektes stellten wir am Dienstag vor. Und danach wurden wir vom Wiesentheider Bürgermeister
empfangen. Der Bürgermeister war sehr
lustig. Leider verstanden die tschechischen
Schülerinnen und Schüler fast nichts… Er
war aber trotzdem nett. Am Abend hatten
wir eine Party mit den deutschen Schülern
und deren Eltern sowie einigen Lehrern. Wir
„kämpften“ uns durch viel Essen, welches die
Familien zubereitet hatten. Es war sooooo
lecker! Und auf der Party haben die Schüler
noch ein paar wunderschöne Momente miteinander verbracht. Am Mittwoch Morgen
war die Verabschiedung sehr traurig. Einige
haben geweint.
Alles in allem: Der Austausch war großartig! Vielen Dank an alle!
parku v Geiselwindu. Počasí nám sice moc
nepřálo, i přesto jsme sjížděli horskou dráhu
jako s větrem o závod.
Návštěva Norimberku byla v plánu na
pondělí. Město nás zaujalo především svou
historií, o které jsme se dozvěděli v tzv.
Reichsparteitagsgelände, které obsahovalo
dokumentační centrum o druhé světové válce.
Poslední den jsme měli velmi nabitý.
Dopoledne jsme prezentovali námi připravené projekty o drogách a odpoledne jsme
byli přijati na radnici samotným starostou
města Wiesentheid. Byl velmi milý, bohužel
jsme mu nerozuměli ani slovo. Přesto jsme
si návštěvu užili. Ve večerních hodinách byla
připravena rozlučková párty s rodiči a sourozenci, na které jsme trávili poslední společné
chvíle.
Ve středu ráno byl u školy přistaven autobus a nástup do něj celý krásný týden bohužel ukončil. Většinu z nás velmi mrzelo,
že se už nejspíš nikdy neuvidíme, ale přesto
budeme vzpomínat na nádherný týden, který
jsme spolu strávili.
Kristýna Klemenetová, Lukáš Song, 2. N
109
110
3. N ■ Exkursion auf
den Oybin
3. N ■ Exkurze na
Oybin
3. N ■ Austausch mit
3. N ■ Výměna s žáky
Hamburger Schülern z Hamburku
Am 8. Juni 2012 begab sich die Klasse
3. N zusammen mit ihrem Geschichts- und
Geographielehrer Herrn Petter und ihrem
Physiklehrer Herrn Kuhla auf die Burg- und
Klosteranlage des Oybins. Ausgangspunkt
war nach einer Fahrt mit der historischen
Schmalspurbahn der Bahnhof in Jonsdorf.
Von hier aus ging es zu Fuß über die Mühlsteinbrüche, wo die Entstehung des Zittauer
Gebirges und des Sandsteins erklärt wurde
und wo die Besonderheiten der Herstellung
der Jonsdorfer Mühlsteine, die man in der
Vergangenheit bis nach Russland exportierte,
erläutert wurden, entlang der mittelalterlichen Handelsstraße, der Leipaer Straße, und
des Ritterweges auf die Burg Oybin.
Dort besichtigten die Schüler nicht nur
die Überreste der historischen Gebäude sondern waren auch selbst gefordert auf Entdeckungsreise zu gehen. Hierzu waren zahlreiche Fragen zu beantworten. Eine weitere
Besonderheit des Oybins, die camera obscura, konnte wegen des bewölkten Himmels
leider nur in der Theorie verstanden aber
nicht in der Praxis getestet werden.
Trotzdem war es eine angenehme Exkursion mit angenehmen Menschen bei freundlichem Exkursionswetter.
Dne 8. června 2012 se naše třída 3. N
vydala společně s německými profesory
Petterem a Kuhlou na hrad Oybin. Nejprve
jsme jeli po historické úzkokolejné trati do
Jonsdorfu. Odsud jsme vyrazili na Oybin.
Cesta vedla podél lomů mlýnských kamenů,
kde nám byl vysvětlen vznik Žitavských hor
a pískovce, z kterého jsou tvořeny. Dozvěděli
jsme se o zvláštnostech výroby jonsdorfských
mlýnských kamenů, které se v minulosti vyvážely až do Ruska. Dále jsme pokračovali po
středověké obchodní stezce, která nese název
Leipaer Straße, a po cestě rytířů. Ta nás dovedla až na Oybin.
Zde jsme si prohlédli pozůstatky historických budov a zjišťovali odpovědi na otázky,
které pro nás němečtí profesoři vymysleli.
Další ze zajímavostí hradu, cameru
obscuru, jsme nemohli vyzkoušet, protože
bylo zataženo, a tak jsme si jen teoreticky
řekli, jak funguje.
Byla to příjemná exkurze s milými lidmi
v příznivém počasí.
21.–27. 4. 2012 erfolgte in Liberec der
zweite Teil des Austausches zwischen dem
Albrecht- Thaer-Gymnasium aus Hamburg
und Gymnázium F. X. Šaldy, speziell der
3. N. Für die deutschen Schüler haben wir
und Herr Abraham ein interessantes Programm vorbereitet.
Der Austausch begann mit der Ankunft
der deutschen Gruppe auf den Bahnhof in
Liberec. Am Sonntag kümmerten wir uns
in den Familien um unsere Gäste. So zeigten
einige Familien ihren Gästen unsere schöne
Stadt Liberec, andere waren im Babylon oder
gingen wandern.
Am Montag erfolgte in unserer Schule
die Begrüßung durch Frau Abraham. Anschließend war ein Stadtbesuch geplant.
Dann sind wir zum Ještěd gegangen, aber wir
konnten nicht hinauffahren, weil die Technik
(Seilbahn) nicht funktionierte.
Der nächste Tag begann mit einer Busfahrt nach Terezín. Durch die interessanten
Erklärungen konnten wir uns gut vorstellen,
wie schwer das die Menschen hier im Konzentrationslager hatten. Danach fuhren wir
nach Mělník, wo wir einen schönen Ausblick
auf den Zusammenfluss von Elbe und Moldau hatten.
Für den Mittwoch hatten wir eine Stadtralley für unsere deutsche Gäste vorbereitet.
Indem sie Antworten auf Fragen über Liberec finden mussten, lernten sie unsere Stadt
besser kennen.
Am Donnerstag erwartete uns Prag, wo
wir die deutsche Botschaft und viele Sehenswürdigkeiten besuchten. Das Wetter war
sehr schön.
Am letzten Tag waren wir auf der Sommerrodelbahn Javorník. Auch dieser Tag war
super. Abends trafen wir uns in der Schule,
wo wir eine kleine „Party“ veranstalteten.
Anna Štičková, 3. N, Konrad Petter
21.–27. 4. 2012 se v Liberci uskutečnila druhá část výměny mezi Albrecht-Thaer
Gymnasium z Hamburku a Gymnáziem
F. X. Šaldy, konkrétně třídy 3. N. Pro německé žáky jsme spolu s panem Abrahamem připravili zajímavý program.
Výměna začala příjezdem německé skupiny na liberecké nádraží. V neděli jsme se
starali v rodinách o své hosty. Některé rodiny
ukázaly svým hostům naše krásné město Liberec, jiní byli v Babylonu.
V pondělí byli žáci v naší škole přivítáni
paní Abrahamovou. Následně byla naplánována návštěva města. Poté jsme se vydali na
Ještěd, ale nahoru jsme jet nemohli, neboť
technika (lanovka) nefungovala.
Další den začal jízdou autobusem do
Terezína. Během zajímavého výkladu jsme
si mohli dobře představit, jak těžké to lidé
v koncentračním táboře měli. Potom jsme
jeli do Mělníka, kde jsme měli krásný výhled na soutok Labe a Vltavy. Na středu jsme
pro naše německé hosty připravili procházku městem. Při ní museli najít odpovědi na
otázky týkajíci se Liberce a také lépe poznali
naše město.
Ve čtvrtek nás čekala Praha, kde jsme
navštívili německé velvyslanectví a spoustu
památek. Počasí nám velmi přálo.
Poslední den jsme byli na bobové dráze
Javorník. Také tento den se vydařil. Navečer
jsme se sešli ve škole, kde jsme zorganizovali
malou „párty“. Každý přinesl nějakou specialitu z rodinné kuchyně.
Sobota byla ve znamení loučení, neboť
němečtí žáci odjížděli z Liberce zpátky domů.
Všichni jsme si tento týden užili a také si
zlepšili znalosti němčiny. Chtěli bychom také
poděkovat panu Abrahamovi, bez něhož by
výměna neproběhla tak pohodově.
Michaela a Kateřina Matoušovy, 3. N
111
112
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Jeder brachte eine kleine Spezialität aus der
Küche seiner Familie mit.
Der Samstag stand im Vorzeichen des
Abschieds, weil die deutschen Schüler wieder
nach Hause fuhren. Wir alle genossen diese
Woche und verbesserten unsere Deutschkenntnisse.
Wir möchten auch Herrn Abraham danken, denn ohne ihn wäre der Austausch nicht
so cool.
4. N ■ Gastschulaufenthalte
in Deutschland
Auch im Schuljahr 2011–2012 hatten
wieder 18 Schüler der Klasse 4. N die Möglichkeit, für zwei Wochen am Unterricht in
einer deutschen Schule teilzunehmen. Sie
wohnten in Gastfamilien und besuchten in
der Zeit ihres Aufenthaltes dort ein deutsches Gymnasium.
Auch in diesem Schuljahr konnten dank
der aktiven Unterstützung des Schulleiters
des Christophorus-Gymnasiums Rostock
(CJD), Herrn Zimmermann, und der Rostocker Kontaktlehrerin Frau Spohn fünf Schüler nach Rostock reisen. Die aufnehmenden
Gastfamilien waren von Bara, Gabi, Jan, Daniel und Lukas begeistert.
Vier Schüler reisten an unser Partnergymnasium in Aachen, der dort betreuende
Lehrer Herr Weitz hat wiederum mehrere
aufnehmende Familien gefunden.
Die anderen Schüler hatten sich selbst
um Kontakt zu Gymnasien in Bamberg,
Dresden, Zittau, Berlin, Wiesentheid oder
Pfarrkirchen bemüht.
Alle kamen mit vielfältigen Eindrücken
und um viele Erfahrungen reicher zurück.
Sie vervollkommneten ihre Sprachkenntnisse und lernten die deutsche Kultur und Lebensweise besser kennen.
Möglich wurde das durch die Finanzierung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und durch die freundliche Aufnahme der Gymnasien und Gastfamilien in
Deutschland. Dafür herzlichen Dank.
Klaus-Peter Abraham
4. N ■ Austausch
in Aachen
4. N ■ Výměna
v Aachen
Wir haben uns auf den nächsten Austausch schon seit der 2. N gefreut, als wir
den Austausch mit Wiesentheid hatten.
Ende November war zwar schon kühl, aber
am Samstag haben wir die Studentengruppe
aus Aachen auch mit den Lehrern begrüßt.
Wir haben unsere Gäste, einige von uns
auch zwei Gäste, nach Hause gebracht und
das Wochenende individuell verbracht. Einige von uns haben Jeschken besucht, einige
sind in die Stadt gegangen und andere sind
zu Hause geblieben. Am Montag war die offizielle Begrüßung mit der Direktorin und
Frau Abraham. Die ganze Woche war vom
Projekt Architektur und Design geprägt. Am
Dienstag und Donnerstag sind wir nicht nur
in Liberec geblieben, sondern sind nach Prag
und Dresden gefahren, wo die Weihnachtsmärkte waren. Beide Ausflüge waren sehr
gut, man sollte aber bemerken, dass der Ausflug nach Dresden besonders gelungen war
und für manche von uns zum Höhepunkt
der Woche wurde. Am Freitag haben wir die
Plakate und Präsentationen ausgearbeitet,
die eine Zusammenfassung des ganzen Projektes waren. Jede Gruppe (ca. 4 Personen)
hat ein interessantes Gebäude ausgesucht,
das sie architektonisch interessant gefunden
und dazu verschiedene Informationen und
Besonderheiten zusammengestellt haben.
Am nächsten Tag haben wir uns wieder in
der Schule beim Abschlussabend getroffen,
wo weder ein reiches Buffet noch unsere
Eltern gefehlt haben. Wir haben alle unsere
Projekte vorgestellt und die gesamte Woche
ausgewertet, die ja sehr gelungen war. Zwei
Monate später sind wir mit dem Zug vom
Zittauer Bahnhof Richtung Aachen gefahren. Nach einer langen Fahrt, wo wir mehrmals umgestiegen sind, sind wir am Abend
doch am Ziel angelangt. Wir haben wieder
das restliche Wochenende in den Familien
Na další výměnný pobyt jsme se těšili
už od 2. N, kdy jsme se účastnili výměny ve
Wiesentheidu. Konec listopadu byl sice již
chladný, ale v sobotu jsme přivítali skupinu
studentů z Aachen i s jejich profesory. Odvezli jsme si každý svého partnera – někdo
i dva – domů a strávili víkend individuálně.
Někdo se vydal na Ještěd, někdo do města
a někdo zůstal doma. V pondělí jsme absolvovali oficiální přivítání paní ředitelky a paní
Abraham. Celý týden se nesl v duchu projektu na téma Architektura a design. V úterý
a ve čtvrtek jsme nezůstali jen v Liberci a vydali jsme se do Prahy a do Drážďan, kde se
náhodou zrovna konaly vánoční trhy. Oba
výlety se povedly, ale určitě stojí za poznámku, že ten do Drážďan byl v několika směrech
opravdu výjimečný a pro mnohé se stal vrcholem celého týdne. V pátek jsme dodělávali plakáty a prezentace, které byly jakýmsi
shrnutím celého projektu. Každá skupina
(zpravidla po čtyřech lidech) si vybrala nějakou budovu, která jí přišla architektonicky
zajímavá, a zpracovala o ní různé informace
a zajímavosti. Další den jsme se sešli opět ve
škole na závěrečném večírku, kde nechybělo
bohaté občerstvení ani naši rodiče. Odprezentovali jsme každý svůj projekt a také shrnuli uplynulý týden, který jsme si maximálně
užili.
O dva měsíce později jsme vyrazili vlakem brzo ráno ze žitavského nádraží do
Aachen. Po dlouhé jízdě se spoustou přestupování, ale bez nějakých komplikací jsme se
ve večerních hodinách dostali do cíle. Opět
jsme strávili zbytek víkendu v rodinách. Někteří se vydali do aquaparku, do kina nebo
na výlet za holandské hranice. Později jsme
všichni povečeřeli společně s profesory v restauraci. V Aachen se k nám přidali i studenti
z Lipska a jejich partneři z Piova gymnázia.
Všichni jsme se rozdělili do tří workshopů.
113
114
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy verbracht. Einige haben den Aqua Park besucht, sind ins Kino gegangen oder haben
einen Ausflug in die Niederlande gemacht.
Später am Abend haben wir uns mit den
Lehrern in einem Restaurant getroffen. Wir
haben in Aachen auch Schüler aus Leipzig
und ihre Partner vom Pius-Gymnasium getroffen. Wir haben drei Workshops gebildet.
Im ersten wurden Gebäude modelliert und
gebaut, im zweiten wurden Videos gedreht,
Aufkleber hergestellt, Plätzchen gebacken
und im dritten wurde Theater gespielt. Diese
Aktivitäten haben wir drei Tage gemacht und
wir haben auch an mehreren interessanten
Vorträgen zum Thema Architektur und Design teilgenommen. An den restlichen Tagen
haben wir Bonn und Köln am Rhein besucht.
Die Kathedrale in Aachen hat uns sehr gut
gefallen und die Besichtigung des Rathauses,
wo uns der Bürgermeister begrüßt hat, auch.
Am Freitag haben wir den ganzen Tag unsere Arbeiten präsentiert. Am Samstagmorgen
sind wir wieder nach Liberec gefahren. Bei
einigen von uns flossen beim Abschied mit
unseren neuen Freunden ein paar Tränen.
Wir werden lange an dieses Erlebnis denken
und wir bedanken uns bei der deutschen Abteilung und dem Gymnasium in Aachen.
V prvním se modelovaly návrhy budov, ve
druhém se natáčela videa, vyráběly nálepky,
pekly sušenky… – a ve třetím se hrálo divadlo. Tyto aktivity jsme absolvovali ve třech
dnech, kdy jsme se také účastnili několika
zajímavých přednášek na téma Architektura
a design. Ve zbylých dnech jsme navštívili
Bonn a Kolín nad Rýnem. Velice se nám líbila katedrála v Aachen a prohlídka radnice, na
které nás přivítal sám starosta. V pátek jsme
celý týden zakončili ukázkou našich prací.
V sobotu ráno jsme odjeli zpět do Liberce.
Některým z nás ukápla při loučení s novými kamarády nejedna slza. Na tento zážitek
budeme asi všichni dlouho vzpomínat. Děkujeme německému oddělení a gymnáziu
v Aachen.
Lukáš Vaníček, 4. N
4. N ■ Sprachpraktikum in Rostock
4. N ■ Praktikum
v Rostocku
Jeder Schüler in unserer Klasse 4. N am
Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec hatte die
Möglichkeit, dieses Schuljahr für 2 Wochen
an einem Praktikum in Deutschland teilzunehmen. Dieses Angebot wurde finanziell
unterstützt, so dass jeder Teilnehmer Taschengeld bekommen hat.
Ich bin zusammen mit Dan, Honza, Bára
und Gábi nach Rostock mit dem Zug gefahren. Wir haben in Familien gewohnt, meine
Familie hieß Schröder und lebt in Lambrechtshagen bei Rostock. Sie waren sehr nett
und ich habe von ihnen viel über die Gegend
erfahren. Wir haben das CJD Gymnasium
Rostock in der Klasse 10C besucht. Unsere
Ansprechpartnerin für den Austausch war
Frau Spohn, sie lehrt Deutsch und war Klassenlehrerin der Klasse 10C.
Wir haben jeden Tag die Schule besucht,
am Unterricht teilgenommen und in der
Freizeit neue Leute kennengelernt und somit uns unsere Deutschkenntnisse verbessert. Mit unseren neuen deutschen Freunden
haben wir viele schöne Ausflüge unternommen, meistens nach Warnemünde. Das Interessanteste war die Ostsee und die Spaziergänge dort. Wir haben oft Backfisch mit Brot
gegessen, was sehr gut schmeckte und für
uns ganz neu war.
Am Wochenende sind wir zusammen
mit unseren deutschen Freunden mit dem
Zug nach Berlin gefahren, wo wir ein Paar
Sehenswürdigkeiten besucht haben und
dann auch ein paar Geschäfte.
Die Landschaft um Rostock war ungewöhnlich flach. Es war auch immer windig.
Das ist in Liberec anders. Ich bin jeden Tag
zirka 20 Minuten zur Schule mit dem Fahrrad gefahren und das gefiel mir gut.
Wir haben am Gymnasium den „Letzten
Schultag“ der Abiturienten in der Turnhal-
Každý student naší třídy 4. N měl letos
možnost jet na dvoutýdenní jazykové praktikum do Německa. Tento projekt získal finanční podporu, a tak dostal každý účastník
nemalé kapesné.
Já jsem jel s Danem, Honzou, Bárou
a Gábi vlakem do Rostocku. Bydleli jsme
v rodinách – ta moje se jmenovala Schröder
a bydlela v Lambrechtshagen, což je vesnička u Rostocku. Byli velice milí a hned první
den jsem se od nich dozvěděl spoustu zajímavostí o okolí. Přes týden jsme navštěvovali
třídu 10C na CJD Gymnasium Rostock. Paní
Spohn, která byla naší kontaktní osobou na
celý pobyt, byla třídní v 10C a učila německý
jazyk a společenské vědy.
Každý den jsme „úplně normálně“ chodili do školy a účastnili se vyučování. Volný čas
jsme trávili s našimi hostiteli, poznáváním
nových lidí a zdokonalováním svých znalostí němčiny. S našimi novými kamarády jsme
podnikli spoustu hezkých výletů – většinou
do Warnemünde. Nejzajímavější pro nás asi
bylo moře a procházky u něho. Často jsme
jedli různé ryby, protože nám chutnaly a byly
pro nás něčím výjimečným. O víkendu jsme
společně s našimi německými kolegy jeli vlakem do Berlína, kde jsme navštívili několik
památek a pak šli nakupovat.
Krajina kolem Rostocku byla neuvěřitelně rovinatá a také celou dobu dost foukalo,
což bylo pro nás vcelku nezvyklé. Jezdil jsem
každý den tak 20 minut na kole do školy, což
byla určitě dobrá zkušenost.
Na gymnáziu jsme zažili poslední zvonění, které pořádali maturanti v tělocvičně.
Mezi maturanty jsme se seznámili se spoustou zajímavých lidí, se kterými jsme si dobře rozuměli. Náš pobyt utekl jako voda, ale
poznali jsme novou část Německa, naučili se
spoustu nových věcí, dost toho zažili a navá-
115
116
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy le erlebt. Unter ihnen haben wir viele interessante Leute getroffen, mit denen wir uns
auch gut angefreundet haben. Wir haben in
Gesprächen viele gemeinsame Themen gefunden.
Die Zeit verging wie im Flug, wir haben
viel Neues und Interessantes erlebt und ein
neues Stück von Deutschland kennengelernt.
Ich freue mich auf unser Betriebspraktikum,
das nächstes Schuljahr stattfinden wird.
zali nová přátelství. Už se těším na další praktikum, které bude příští rok.
Lukáš Vaníček, 4. N
117
118
5. N ■ Exkursion in Hejnice
Auf der Suche nach einem Betriebspraktikum, fuhren 14 Schüler der Klasse 5. N
zusammen mit Ihrer Studien- und Berufsberaterin Frau Hilgarth am 7. Februar nach
Hejnice. Eingeladen hatte die deutsche Firma CiS Components Instruments Systems
GmbH & Co. KG.
Da alle Schüler zur Erreichung der deutschen Hochschulreife im April 2012 ein
Sprach- und Betriebspraktikum in einer
deutschen Firma absolvieren, genügte diesmal eine kurze Bahnfahrt, um die Produktionsstätten der Krefelder Firma in Tschechien
kennen zu lernen.
Die Firma CiS gehört zu den leistungsstarken Partnern der führenden Unternehmen im Bereich der Kabelkonfektion,
Übertragungs- und Verbindungstechnik
wie Bosch und Siemens und wurde 1997 in
Tschechien gegründet.
Auf der ca. 11000 m² großen Produktions- und Lagerfläche der ehemaligen
„Knorr-Bremse-Fabrik“ in Hejnice konnten
wir sehen, wie die Mitarbeiter für die verschiedensten Technologiebereiche, wie die
Medizintechnik, Telekommunikation oder
Luft- und Raumfahrttechnik Kabel aller Art
herstellen. So werden in speziellen Anlagen
wie Notbeatmungssystemen oftmals viele
verschiedene Kabel eingesetzt, die verbunden werden müssen. Wir konnten die Mitarbeiter bei der Qualitätskontrolle beobachten,
die mit Mikroskop und Computer kleinste
Unregelmäßigkeiten erkennen.
Die Firma vertreibt die Kabel weltweit
und bildet selbst Industriekaufleute aus.
Der Rundgang durch die Produktionsstätten und Lager war sehr interessant.
Für den Bereich Einkauf werden zwei
Schüler der 5. N im April an Computer und
Telefon sitzen und die Aktivitäten der Firma
vor allem in Deutschland als „Assistenten“
betreuen. Wir wünschen ihnen viele zufriedene Kunden.
Kristina Hilgarth
6. N ■ Studienfahrt
nach Berlin
6. N ■ studijní Cesta
do Berlína
Endlich war es soweit. Montag, der
16. April 2012 war wie jeder andere Tag im
April. Es war kalt und regnerisch. Aber das
konnte unsere Stimmung nicht verderben.
Auf diesen Tag freuten wir, die Schülerinnen
und Schüler der Klasse 6. N der Deutschen
Abteilung des Gymnázium F. X. Šaldy, uns
schon monatelang. Die Berlinfahrt bedeutete
für uns nicht nur fünf Tage in der Hauptstadt
von Deutschland zu sein, sondern auch die
Chance für 24 Leute, die sechs Jahre zusammen gewesen sind, die letzten freien Augenblicke vor dem Abschluss zu genießen.
Trotz des regnerischen Wetters trafen wir
uns am Morgen um acht Uhr und nichts hinderte uns daran, sich auf den geplanten Weg
Liberec – Zittau – Görlitz – Berlin zu machen. Nach Berlin fuhren nämlich nicht nur
wir und unsere Lehrer, Frau Eger und Herr
Abraham, sondern auch fünf deutsche und
sieben polnische Schülerinnen und Schüler.
Der Weg lief besser als erwartet, so konnten
wir kurz nach 14.00 Uhr in dem Jugendkulturzentrum „Pumpe“ unterkommen. Sehr
angenehm überraschte uns alle das Areal,
wo sich nicht nur das neu ausgestattete Unterkunftsgebäude befand, sondern auch ein
Spielplatz, ein Innenhof mit schönen Bänken
und natürlich, für uns sehr wichtig, ein Restaurant, wo wir immer königlich bewirtet
wurden und wo auf uns nach dem Auspacken Kaffee, Tee und Kuchen warteten.
Als wir uns satt gegessen hatten, begrüßte uns herzlich Herr Ronnie Golz, der unser
Führer während der Zeit unseres Aufenthalts
in Berlin war und dank dessen allseitigen
Wissen wir viel Interessantes nicht nur über
die Geschichte lernten. In einem kurzen Seminar stellte er uns die Stadt Berlin vor und
gab uns das fünftägige Programm des Projektes „Berlin: gestern – heute – morgen“
Konečně to bylo tu. Pondělí 16. dubna
2012 bylo jako každé jiné aprílové. Bylo deštivé. Ale ani to nám nemohlo zkazit náladu.
Na tento den jsme se my, studenti německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy, totiž
těšili dlouhé měsíce. Výjezd do Berlína pro
nás neznamenal jen pět dní v hlavním městě
Německa, ale také možnost pro 24 lidí, kteří
šest let vyrůstali vedle sebe, užít si společně
poslední volné chvíle před maturitou.
I přes deštivé počasí jsme se všichni ráno
v osm hodin sešli a nic nám nebránilo vyrazit na plánovanou trasu Liberec – Zittau
– Görlitz – Berlin. Do Berlína jsme totiž
nejeli jen my a naši dva učitelé, paní Egerová a pan Abraham, ale také pět německých
a sedm polských žáků. Cesta probíhala lépe,
než se předpokládalo, a tak jsme se už chvíli
po 14. hodině mohli ubytovat v Kulturním
centru pro mládež „Pumpe“. Velmi mile nás
překvapil celý areál centra, kde byla nejen
nově vybavená ubytovací budova, ale i hřiště, nádvoří s lavičkami vhodnými k posezení
a samozřejmě pro nás velmi důležitá jídelna,
kde nás vždy královsky pohostili a kde na nás
po krátkém vybalení čekal čaj, káva a koláč.
Když jsme se náležitě najedli, přivítal nás
pan Ronnie Golz, jenž nám dělal průvodce
po celý čas našeho pobytu a díky jehož všestranným znalostem jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí, nejen o historii. V krátkém
semináři nám představil Berlín a také celý
pětidenní program projektu „Berlín: včera –
dnes – zítra“. Následovala průzkumná cesta
do centra, které se nacházelo asi jen kilometr
od „Pumpe“. Někteří šli objevovat památky, jiní hledat supermarket (někteří snad
i úspěšně) a někteří se šli jen podívat, jak že
to ten Berlín vlastně vypadá. Večer jsme se
pak všichni, více či méně úspěšní, sešli na večeři. Poté už jsme měli kýžené osobní volno,
119
120
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy bekannt. Dann fand unsere erste Erkundungsreise in die Mitte Berlins statt, die sich
nur etwa einen Kilometer von der „Pumpe“
entfernt befand. Einige gingen, um Sehenswürdigkeiten zu entdecken, während andere
einen Supermarkt suchten (einige vielleicht
sogar erfolgreich) und manche gingen nur,
um zu sehen, wie Berlin tatsächlich aussieht.
Am Abend trafen wir uns, mehr oder weniger erfolgreich, zum Abendessen. Dann hatten wir die erhoffte Freizeit, die die meisten
von uns zum Beisammensein und zur Stärkung der freundschaftlichen Beziehungen in
der Klasse nutzten.
Am nächsten Tag nach einem hervorragenden Frühstück vom Buffet sprangen wir
alle in den Bus und begleitet von Herrn Golz
machten wir eine vierstündige Rundfahrt
zu den Sehenswürdigkeiten von Berlin, was
während des windigen Wetters sehr angenehm war. Nach dem Mittagessen folgte eine
weitere Rundfahrt, diesmal war es aber eine
zweistündige Radtour. Einige freuten sich,
andere hatten Angst, aber schließlich war
das Wetter günstig, so dass es allen gefiel.
Allerdings war unser volles Program noch
lange nicht am Ende. Als wir uns am Nachmittag trafen, wartete auf uns noch der Besuch der Gedenkstätte Hohenschönhausen,
der ehemaligen Zentrale der Staatssicherheit
in Deutschland, wo wir mit unseren Führern
das ganze Areal durchgingen und vieles Interessante über die Funktionsweise und die
Praktiken der Stasi kennenlernten. Diese
Exkursion hinterließ bei uns einen starken
Eindruck.
Am Mittwoch fuhren wir nach Potsdam, wo wir zuerst das Schloss Cecilienhof
besuchten, in dem die berühmte Potsdamer
Konferenz im Jahr 1945 stattfand. Anschließend spazierten wir durch den Park des
schönen Schlosses Sanssouci, das kühn als
Konkurrent des französischen Versailles bezeichnet werden kann.
které většina z nás využila k posezení a upevňování přátelských vztahů ve třídě.
Následující den jsme po výtečné snídani
formou bufetu všichni naskákali do autobusu a za doprovodu pana Golze jsme si udělali
čtyřhodinovou okružní jízdu po berlínských
pamětihodnostech, což bylo za daného větrného počasí velmi příjemné. Po poledni následovala další okružní jízda, tentokrát však
dvouhodinová a na kolech. Někteří se těšili,
jiní se báli, ale nakonec nám počasí přálo,
a tak se nám všem líbila. Avšak tím náš nabitý program zdaleka nekončil. Když jsme
se všichni odpoledne sešli, čekala nás ještě
exkurze do památného místa Höhenschönhausen, bývalé centrály státní bezpečnosti,
kde jsme si s našimi průvodci prošli celý areál
a dozvěděli se mnoho zajímavostí o fungování a praktikách německé Stasi. Tato exkurze
na většině z nás zanechala opravdu velký dojem.
Ve středu jsme vyrazili do Postupimi,
kde jsme nejprve rychle navštívili zámek
Cecilienhof, ve kterém se konala slavná Postupimská konference v roce 1945, a poté
krásný zámek Sanssouci, který se může směle označovat za konkurenta francouzského
Versailles. Nadace Friedricha Naumanna pro
svobodu, které vděčíme za možnost zúčastnit
se tohoto výjezdu, nás poté pozvala na výtečný oběd do svého hlavního sídla v Postupimi. V Trumanhaus, sídle nadace, proběhly
také dvě prezentace o historii a práci nadace
a o možnostech získání stipendia pro současné i budoucí studenty německých univerzit.
Po návratu do centra Berlína jsme měli
možnost jít nakupovat nebo se vrátit na památná místa, která jsme kvůli složité dopravě nemohli navštívit společně, čehož jsme
všichni nadšeně využili.
Čtvrtek pro nás byl náročnější než předešlé dny, především kvůli krutému brzkému
vstávání. Po snídani jsme všichni společně
vyrazili směrem na Sachsenhausen, kde se
dnes nachází památné místo bývalého kon-
Die Friedrich-Naumann-Stiftung für die
Freiheit, der wir die Möglichkeit verdanken,
auf diesem Projekt teilzunehmen, lud uns
danach zum vorzüglichen Mittagessen. Im
Trumanhaus, dem Sitz der Stiftung, gab es
auch zwei Vorträge über ihre Geschichte und
Arbeit und auch über die Möglichkeiten, ein
Stipendium für gegenwärtige wie auch zukünftige Studenten der deutschen Universitäten zu gewinnen.
Nach der Rückkehr nach Berlin-Mitte
hatten wir die Gelegenheit zu shoppen oder
zurück zu den Sehenswürdigkeiten zu gehen,
die wir aufgrund des komplexen Verkehrs
nicht zusammen besuchen konnten.
Donnerstag war für uns anspruchsvoller
als zuvor, vor allem wegen des harten, frühen Aufstehens. Nach dem Frühstück fuhren wir alle in Richtung Sachsenhausen, wo
sich heute eine Gedenkstätte des ehemaligen
Konzentrationslagers des zweiten Weltkriegs
befindet. Zusammen mit unserem Führer
gingen wir durch das ganze Areal und konnten etwas über die Geschichte dieses damals
centračního tábora z 2. světové války. Společně s naším průvodcem jsme si prošli celý
areál a měli možnost zjistit něco o historii tohoto kdysi strašného místa. Na oběd jsme se
stavili v restauraci „Die Nolle“, a i když jsme
po předešlé exkurzi nebyli moc vyhládlí,
oběd nám přesto velmi chutnal. Následoval
návrat do centra Berlína k památníku holocaustu. Muzeum nacházející se pod památníkem nebylo tradičním muzeem, přesto
doporučuji všem, aby ho navštívili, protože
v nás zanechalo opravdu silné pocity.
Návštěva budovy spolkového sněmu byla
naplánována na odpoledne. Než nás bezpečnostní služba pustila do nitra této slavné
budovy, museli jsme projít zdlouhavou bezpečnostní prohlídkou a následně si půl hodiny prohlížet vstupní halu. Přesto se nakonec
ochranka rozhodla, že nebezpeční nejsme,
a my tak byli vpuštěni i do jednací místnosti strany FDP, kde jsme se setkali i s jejich
lídrem Dr. Martinem Lindnerem. Nakonec
jsme se prošli i známou skleněnou kopulí
a prohlédli si tak Berlín z ptačí perspektivy.
121
122
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy schrecklichen Ortes kennenlernen. Zum
Mittagessen gingen wir ins Restaurant „Die
Nolle“, und obwohl wir wegen der vorherigen Exkursion nicht richtig hungrig waren,
schmeckte es uns sehr.
Danach erfolgte die Rückkehr nach Berlin-Mitte zu dem Denkmal des Holocaust.
Das Museum, das sich unter dem Denkmal
befindet, ist kein traditionelles Museum,
dennoch empfehle ich allen es zu besuchen,
weil es auf uns sehr beeindruckend wirkte.
Der Besuch des Gebäudes des Bundestages war für den Nachmittag geplant. Bevor
der Sicherheitsdienst uns in das Herz dieses
berühmten Gebäudes einließ, mussten wir
uns einer langwierigen Sicherheitskontrolle
unterziehen und die nächste halbe Stunde
das Vestibül betrachten. Doch der Sicherheitsdienst beschloss schließlich, dass wir
nicht gefährlich sind und so wurden wir in
den Sitzungssaal der FDP eingelassen, wo
wir uns mit dem Mitglied des Bundestages,
Herrn Dr. Martin Lindner, trafen.
Schließlich gingen wir durch die berühmte Glaskuppel und besichtigten Berlin auch aus der Vogelperspektive. Das Abschiedsessen wurde in einer wunderschönen
Umgebung des Brauhauses Lemke serviert.
Freitag war der Tag der Abreise und so
hätte man einige Komplikationen erwarten
können. Aber wir schafften alles ohne Probleme und als wir uns alle nach dem Frühstück vor der „Pumpe“ mit den Schlüsseln in
den Händen trafen, hinderte nichts unsere
Abreise zu dem Deutschen Historischen Museum, wo uns die Expositionen zu der ganzen deutschen Geschichte erwarteten.
Damit endete das ganze Programm für
uns und wir begaben uns auf den Weg zurück in die Heimat, wohin wir auch wieder
vorzeitig gegenüber dem Plan ankamen.
Rozlučková večeře se podávala v krásném
prostředí pivovaru Lemke.
Pátek byl dnem odjezdu, a tak by se daly
očekávat nějaké ty komplikace. Avšak vše
jsme zvládli bez problémů, a když jsme se po
snídani všichni sbalení načas sešli před ubytovnou s klíčky v ruce, nic nebránilo našemu
odjezdu k Německému historickému muzeu,
kde na nás čekaly expozice celé německé historie.
Tím pro nás celý program skončil a my se
vydali na cestu zpět do vlasti, kam jsme také
v pořádku a s předstihem dorazili.
Na závěr bych ráda řekla, a myslím, že
mluvím za všechny své spolužáky, že tento
výjezd naprosto splnil všechna má očekávání
a že to bylo perfektní zakončení našeho šestiletého maratonu.
6. N ■ GeschichtsEXkursion in die
Deutsche Botschaft
6. N ■ Návštěva
velvyslanectví SRN
v Praze
Ganz am Ende des Geschichtsunterrichts
unternahmen die Schüler der Klasse 6. N
gemeinsam mit ihrem Lehrer Konrad Petter
am 25. 4. 2012 eine Abschlussexkursion in
die Deutsche Botschaft nach Prag.
Thematisch passend zum Schwerpunkt
des letzten Kurshalbjahres – „Die demokrati-
V 6. N se chýlila výuka dějepisu ke konci,
a jak ji lépe zakončit než exkurzí na německé velvyslanectví v Praze. Proběhla 25. dubna 2012; doprovodem nebyl nikdo jiný než
třídní a profesor historie pan Petter.
Exkurze byla tematicky založená na látce
posledního pololetí: „Demokratické revoluce
schen Revolutionen in Mittel- und Osteuropa“ – konnten die Abiturienten ihre Kenntnisse zur Flucht von DDR-Bürgern über die
bundesdeutsche Botschaft im Spätsommer/
Herbst 1989 vertiefen. Auch zu dem geschichtsträchtigen Gebäude und zum Denkmal des bekannten tschechischen Künstlers
David Cerny im Garten des Botschaftsgeländes wurden uns viele interessante Informationen von der sehr freundlichen Mitarbeiterin der Botschaft, Frau Pacltova, geliefert.
Vielen Dank.
Somit ging ein erlebnisreicher Geschichtsunterricht an der Deutschen Abteilung nach vier Jahren zu Ende, der neben
der Quellenarbeit und Faktenvermittlung im
Schulgebäude auch viele Exkursionen, z. B.
nach Oybin, Dresden, Berlin beinhaltete.
ve střední a východní Evropě“. Studenti získali především jasnou představu o tom, jak
vypadala emigrace z NDR přes německé velvyslanectví na podzim roku 1989. Dále nám
byla popsána samotná majestátní budova
i podivuhodná socha připomínající události roku 1989 – autorem této sochy je umělec
David Černý. Za všechny tyto zajímavé informace a příjemnou návštěvu děkujeme paní
Pacltové.
Tím sice po čtyřech zajímavých letech
skončila výuka dějepisu v 6. N, ale zážitky
z těchto čtyř let s námi budou napořád, především díky poznávání historie i mimo školní třídu: exkurzím na Oybin, do Drážďan, do
Berlína…
Lucie Čermáková, 6. N
Zum Schluss möchte ich sagen, und ich
glaube, dass ich auch für meine Klassenkameraden spreche, dass die Berlinfahrt alle
meine Erwartungen völlig erfüllte und dass
es ein perfekter Abschluss unseres sechsjährigen Marathons in der Deutschen Abteilung
war.
Petr Ševčík, 6. N, Konrad Petter
123
124
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lebendiger Ge
schichtsunterricht
Je näher das Abitur rückt, umso näher
reichen die Themen im Geschichtsunterricht
an die Gegenwart heran. Dass ein Thema
wie die Wende von 1989 für die 18-jährigen
Schüler trotzdem schon „richtig vergangene
Geschichte“ ist, wurde in der Zeitzeugenbefragung am 23. 1. 2012 deutlich, zu der der
Staatsminister a. D. und aktuelle Präsident
der Fernseh Akademie Mitteldeutschland
e.V., Herr Heinz Eggert, an unserer Schule zu
Gast war.
Dabei blieb nach einem kurzen Einblick
in sein Leben genügend Zeit für die Schüler,
um sie interessierende Aspekte durch Nachfragen zu vertiefen. Besonders die Methoden
der Staatsicherheit, aber auch die Aufarbeitung des Erlebten nach der Wende, seine Erfahrungen als sächsischer Innenminister ab
1991 und eine Einschätzung der aktuellen
politischen Situation in Deutschland fesselten die Schüler, so dass die reichlich 90 Minuten wie im Fluge vergingen. Dies lag neben
dem spannenden Erzählstil sicher auch an
den Verbindungen, die Heinz Eggert immer
wieder zum tschechischen Nachbarland zog.
Živá výuka dějepisu
Čím více se blíží maturita, tím více se
dějepis blíží současnosti. Téma jako např.
převrat roku 1989 je pro osmnáctileté studenty již téměř zašlou minulostí. To se
projevilo především na otázkách pro pana
Eggerta, které studenti dne 23. ledna 2012
pokládali. Pan Eggert, prezident Mediální
akademie, je bývalým státním ministrem –
a proto i významným hostem našeho gymnázia.
Po krátkém shrnutí jeho života v socialistickém režimu se studenti začínají zajímat o konkrétní okamžiky i o celou dobu.
Především metody státní bezpečnosti NDR
(Staatssicherheit=Stasi), ale také osvojení si
nových možností a příležitostí po převratu.
Díky panu Eggertovi jako bývalému ministru vnitra spolkového státu Sasko obdrželi
studenti tyto informace doslova z první ruky.
Otázky a odpovědi plynuly jako voda a stejně
tak i čas – 90 minut uběhlo jako nic. Především díky vztahu pana Eggerta k sousedním
Čechám bylo jeho vyprávění opravdu živé,
přesvědčivé a pro nás tak i blízké.
Exkursion ins
militärhistorische
Museum
Am 8. Dezember 2011 begaben sich die
Klassen 4. N und 6. N gemeinsam mit ihren
Geschichtslehrern Herrn Dr. Abraham und
Herrn Petter zu einer historischen Exkursion nach Dresden. Nachdem sich die Schneestürme gelegt hatten, wanderten die Teilnehmer durch die Dresdner Neustadt bis zu dem
durch den jüdischen Stararchitekten Daniel
Liebeskind neu gestalteten Gebäude.
Exkurze do
historickovojenského muzea
v Drážďanech
Dne 8. prosince 2011 se vydaly třídy 6. N
a 4. N společně s profesory dějepisu panem
Dr. Abrahamem a panem Petterem do Drážďan, aby okusily minulost. Poté, co se vánice
uklidnila, prošli jsme Dresden-Neustadt až
k mistrovskému dílu architekta D. Liebeskinda.
Konrad Petter, překlad Petr Ševčík, 6. N
Dort teilten sich die Gruppen für zwei
Führungen auf. Während die 4. N Neuigkeiten zum Thema „Die Revolution von 1848“
erhielt, kamen die Schüler der 6. N in den
Genuss einer allgemeinen Führung durch
das Haus. Dabei ging es neben der architektonischen Besonderheiten des Gebäudes kaum um das Vorstellen militärischer
Technik, sondern vielmehr um das Zusammenspiel von Krieg und Mensch. So wurden
beispielsweise Themen wie „Drogen und Militär“, „Tiere im Krieg“ und „Krieg und (Kinder-)Spiele“ angesprochen.
Zde pro nás byly připraveny dvě prohlídky. Zatímco třída 4. N se ponořila do revolučního roku 1848 a jeho souvislostí, třída
6. N si užívala celkovou prohlídku budovy
a expozic – šlo o představení samotné budovy, vojenské techniky, ale především o vztah
lidí a války. Velmi zajímavá byla témata armáda a drogy, zvířata a armáda, zvířata v bitvě, ale také výchova a hry pro děti ve válečném období.
Konrad Petter, překlad Petr Ševčík, 6. N
125
126
Erfolgsmodell
Deutsch-Klub
Recept na úspěch
německého klubu
Alles begann am 23. 2. 2008. Über 200
Besucher aus der ganzen Oberlausitz hatten
sich an diesem Samstag nach Liberec auf den
Weg gemacht, um die erste vom DeutschKlub organisierte Stadtführung mitzuerleben.
Nach ca. dreißig weiteren Führungen
könnte man schon von Routine sprechen,
doch die wird sich bei diesen Touren wohl
nie einstellen. Schließlich wechselten in
den letzten vier Jahren nicht nur die im
Deutsch-Klub aktiven Schüler immer wieder, da einige inzwischen längst erfolgreich
studieren, sondern auch die Themen. Die
einzige Konstante ist sein Gründer, der an
der Deutschen Abteilung des bilingualen
Gymnázium F. X. Šaldy als Geschichts- und
Geographielehrer tätige Konrad Petter, der
den Deutsch-Klub im Jahr 2007 zusammen
mit einem Kollegen ins Leben rief: „Es war
eine Schnapsidee,“ berichtet Konrad Petter.
„Auf der Suche nach einer Möglichkeit die
Sprachkompetenz der Schüler zu verbessern,
hatten wir abends beim guten böhmischen
Bier den Einfall, dass unsere Schüler das
ehemalige Reichenberg, wie Liberec früher
hieß, deutschen Gästen in ihrer Sprache näher bringen könnten.“ Dass das Interesse auf
deutscher Seite jedoch so groß ist, überraschte damals alle Teilnehmer.
Inzwischen haben die Mitglieder des
Deutsch-Klubs die Organisation professionalisiert, so dass es handlichere Gruppen sind, denen die Stadt gezeigt wird. Die
Einladungen zu den meist am Wochenende stattfindenden Führungen bekommen
die Gäste heute per Email und oft kommen
durch Mundpropaganda neue Gesichter hinzu. Startpunkt der Touren ist immer der Liberecer Bahnhof, so dass die Gäste bequem
mit dem Zug aus dem 30 Minuten entfernten
Deutschland anreisen können.
Vše začalo 23. 2. 2008. Přes 200 návštěvníků z Horní Lužice vyrazilo v tuto sobotu do
Liberce na první prohlídku města organizovanou Německým klubem.
Po přibližně třiceti prohlídkách Liberce a jeho okolí by se dalo hovořit o rutině,
přesto však nikdy nenastala. Koneckonců
i ti nejaktivnější studenti po čtyřech letech
v Německém klubu přestali pracovat a pokračovali dál úspěšným studiem na vysokých
školách. Nejenom studenti časem přicházeli
a odcházeli, ale i témata prohlídek se často
obměňovala. Jedinou stálou součástí klubu
zůstal jeho zakladatel Konrad Petter, učitel
dějepisu a zeměpisu na dvojjazyčném oddělení Gymnázia F. X. Šaldy.
V roce 2007 založil Konrad Petter společně s ostatními kolegy Německý klub. „Byl
to bláznivý nápad,“ říká. „Jednoho večera
u sklenice dobrého českého piva nás napadlo, jak zdokonalovat studenty v německém
jazyce. Budeme pořádat prohlídky »po Reichenbergu« pro návštěvníky z Německa. Studenti si tak prakticky procvičí němčinu.“ Již
tenkrát veliký zájem překvapil všechny členy.
Díky profesionálnímu přístupu všech
členů se už po Liberci neprovádějí velké skupiny turistů, ale pouze menší skupinky. Pozvánky na obvykle víkendové prohlídky jsou
rozeslány zájemcům, kterých stále přibývá,
emailem. Prohlídka vždy začíná na hlavním
nádraží v Liberci, aby mohli návštěvníci pohodlně dorazit z 30 minut vzdáleného Německa.
Studenti dokážou hosty vždy překvapit
různorodou tematikou prohlídek. Mimo klasické prohlídky po významných památkách
Liberce můžeme nahlédnout i do skrytých
zákoutí, jako je například rodný dům Ferdinanda Porscheho nebo Konráda Henleina.
„Církevní“ prohlídky jsou také v oblibě u návštěvníků i studentů.
Thematisch sind die Hobbystadtführer
sehr flexibel. So gab es neben der ersten, allgemeinen Stadtführung durch das Liberecer
Zentrum auch geführte Spaziergänge durch
unbekanntere, angrenzende Stadtteile, in
denen Persönlichkeiten wie z. B. Ferdinand
Porsche oder Konrad Henlein geboren wurden. Auch zum Thema „Glauben und Religion“ gab es in der Stadt viel zu ergründen.
Die letzte Führung unter dem Motto
„Das unterirdische Liberec“ war bei minus
20 °C die kälteste und eine der längsten in
der Geschichte des Deutsch-Klubs und zeigte den Gästen sonst verschlossene Bunkeranlagen aus der Zeit des 2. Weltkrieges, aber
auch die ehemaligen Wohnviertel der unteren Bevölkerungsschichten, die seit einigen
Jahren Schritt für Schritt liebevoll saniert
werden. Trotz der eisigen Temperaturen fand
auch dieser Rundgang wie gewohnt in äußerst warmer Atmosphäre statt, da die Gäste,
Poslední prohlídkou Německého klubu bylo „podsvětí Liberce“. Při –20 °C doprovázeli studenti otužilé zájemce na vůbec
nejdelší a nejchladnější prohlídku jinak nepřístupných bunkrů z 2. světové války. Další
zastávkou byly i bývalé obytné čtvrti Liberce,
které jsou s láskou renovovány. Přes mrazivé teploty prohlídky panovala mezi turisty
příjemná atmosféra. Někteří žili v bývalém
Reichenbergu do roku 1945. Další zase přijeli
až z Polska, aby jim neunikla tajemství libereckého podsvětí.
Jednotlivé zastávky nejsou tvořeny nudným předčítáním letopočtů, ale spíše složeny
z různých anekdot. „Hostům vyprávím pouze to, co by zajímalo i mě,“ říká studentka
Kateřina Štefelová.
Různé příběhy z dějin Liberce hledá
Konrad Petter společně se svými studenty ve
volném čase. Německý klub není totiž povinností, ale je složen z dobrovolníků z řad
127
128
Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy von denen einige bis 1945 ihre Kindheit in
Reichenberg verbrachten, andere sogar extra
aus Polen anreisen, stets sehr interessiert und
aufgeschlossen sind.
Die einzelnen Stationen werden nicht als
mit Zahlen überfüllte Vorträge gestaltet, sondern vielmehr werden kleine Anekdoten am
Rande erzählt. „Nur das, was ich auch selbst
interessant und spannend finde, erzähle ich
den Zuhörern,“ meint dazu die Schülerin
Kateřina Štefelová.
Die Geschichten zur Geschichte sucht
Konrad Petter gemeinsam mit seinen Schülern in der Freizeit, denn der Deutsch-Klub
ist ein fakultatives Zusatzangebot. Warum
sich trotzdem immer wieder 15- bis 18-jährige Schülerinnen und Schüler im DeutschKlub engagieren, hat wohl mehrere Gründe.
Während Iva Kostelacová auch im Hinblick auf die mündliche Abiturprüfung die
Angst vor fremden Menschen frei zu sprechen abbauen will, möchte Anna Štičková
den deutschen Gästen auch ein Stück Lebensgefühl im heutigen Liberec vermitteln,
was aufgrund der Sprachbarriere sonst nicht
so einfach möglich ist. Der Schüler Karel
Matějka fasst seine Motivation so zusammen: „Erst weil ich mich im Deutsch-Klub
mit der Stadtgeschichte auseinander gesetzt
habe, habe ich gemerkt, wie viele reizvolle
Geschichten es zu einzelnen Gebäuden und
Menschen in meiner Heimatstadt zu entdecken gibt.“
Vielleicht ist es aber auch das von Daniel
Roček als positiv hervorgehobene gemeinsame Essen am Ende einer jeden Führung, das
die Stadtführergemeinschaft auszeichnet.
Die Begegnung der jungen Menschen
mit der Kultur und Geschichte ihrer Stadt,
die heute noch zahlreiche Spuren deutschen
Lebens in sich trägt, mit den deutschen Gästen und in deutscher Sprache ermöglicht
vielfältige Lernprozesse bei allen Beteiligten
und wird auch im nächsten Schuljahr eine
Fortsetzung finden.
studentů. Proč studentů ve věku 15–18 let
v klubu stále přibývá, má více důvodů.
Vzhledem k ústní maturitě z němčiny
chce například Iva Kostelacová odbourat poslední strach z mluvení v cizím jazyce před
cizími lidmi. Anna Štičková chce zase hostům trochu přiblížit životní styl dnešního
Liberce, což není kvůli jazykové bariéře příliš
jednoduché. Student Karel Matějka shrnul
svoji motivaci takto: „Jedině díky Německému klubu jsem zjistil mnohem víc o svém
rodném městě. Člověk si totiž obvykle nevšimne té spousty zajímavých příběhů, které
vyprávějí budovy, památky a lidi.“
Možná to je ale i tradičním obědem po
každé prohlídce, jak pozitivně vyzdvihl Daniel Roček.
Studentům pomůže užití němčiny mimo
prostory škol ve zdokonalení jejich jazykových, projevových a organizačních dovedností. Liberec stále skrývá nespočet německých stop, proto se i v příštím školním roce
studenti setkají s kulturou a historií svého
města v němčině.
Konrad Petter, překlad Karel Matějka, 6.N
129
130
Jugend debattiert
international
Mezinárodní debaty
mládeže
Iva Kostelacová war dieses Schuljahr unsere Vertreterin im Halbfinale von Jugend
debattiert international. In mehreren Qualifikationsrunden, in denen sie zahlreiche
Debatten zu den unterschiedlichsten Themen führte, konnte sie das Debattieren nach
festen Regeln üben und sich unter die besten
8 Debattanten der Tschechischen Republik
vorkämpfen.
Im Halbfinale, das am 22. 5. 2012 im
Prager Goethe-Institut stattfand, debattierte
sie mit und gegen sehr starke Konkurrenten
zum Thema „Soll in Tschechien das aktive Wahlalter auf 16 Jahre gesenkt werden?“.
Überlegen zog sie als Punktbeste ins Finale
ein, das einen Tag später in den festlichen
Räumlichkeiten des Musikmuseums in Prag
stattfand.
Das nicht sehr ausgeglichene Finalthema
„Soll in Tschechien ‚Nationalstolz‘ in den
Iva Kostelacová byla tento rok naší reprezentantkou v semifinále mezinárodní
debatní soutěže v německém jazyce Jugend
debattiert international (Mezinárodní debaty
mládeže). V několika kvalifikačním kolech,
ve kterých vedla debaty na různá témata, si
mohla nacvičit debatování podle přísných
pravidel a probojovat se mezi osm nejlepších
debatérů z České republiky.
V semifinále, které se konalo 22. 5. 2012
v pražském Goethe-Institutu, debatovala na
téma „Mělo by být v České republice aktivní
volební právo od šestnácti let?“. S přehledem
postoupila jako první bodově nejlepší do finále, které se konalo o den později ve slavnostních prostorách Českého muzea hudby
v Praze.
Ne úplně vyrovnané finálové téma „Má
být v České republice v učebních plánech zahrnuta výchova k národní hrdosti?“ muselo
Lehrplänen verankert werden“ musste nun
die Entscheidung bringen, wer der beste Debattant der Republik ist. Nach zahlreichen
Eröffnungs- und Grußworten, unter anderem des deutschen Botschafters, ging es endlich los.
Iva hatte leider Lospech und musste die
Pro1-Rolle übernehmen. Trotzdem schlug
sie sich hervorragend und versuchte trotz der
argumentativen Nachteile zusammen mit ihrer Partnerin die Contra-Seite von „ihrem
Vorschlag“ zu überzeugen.
Am Ende entschieden die Juroren allerdings, dass die Debattanten der Contra-Seite
ganz leicht die Nase vorn hatten und so geht
unser aller Glückwunsch dieses Jahr nach
Rumburk. Denn der Sieger, Tomas Schwarz,
machte seine ersten Schritte gemeinsam mit
Iva gleichsam im Gleichschritt bei dem Projekt „Über Grenzen Sprechen“.
Ein besonderes Dankeschön geht auch
an die Schüler des Deutsch-Klubs, die Iva
nach Prag begleiteten und dort unterstützten
und natürlich an Iva selbst, die unsere Schule
wunderbar vertreten hat.
přinést rozhodnutí, kdo je ten nejlepší debatér z České republiky. Po mnohých úvodních
proslovech, mimo jiné také z úst německého
velvyslance, vše konečně začalo.
Iva měla bohužel smůlu a musela zastupovat těžší pozici Pro-1. I přesto bojovala
a snažila se i přes argumentativní znevýhodnění společně se svojí partnerkou přesvědčit
kontra-stranu o „svém návrhu“.
Nicméně na konci rozhodli porotci, že
debátéři kontra-strany měli lehce navrch
a naše blahopřání tak putuje tento rok do
Rumburku. Vítězem se stal Tomáš Schwarz,
který – stejně jako Iva – začínal s debatováním v projektu „Hovory přes hranici“, kterého se účastnili společně.
Velký dík patří žákům Německého klubu,
kteří Ivu do Prahy doprovázeli a podporovali
ji, a také Ivě samotné, která naši školu skvěle
reprezentovala.
Konrad Petter
Překlad: Iva Kostelacová, 5. N
131
132
„Über Grenzen
Sprechen“ auf der
„via regia“
„Debatování přes
hranice“ na „via
regia“
Nachdem der letztjährige Workshop in
Bautzen stattfand, trafen sich neue Teilnehmer zu dem inzwischen schon traditionellen,
aber nicht alten, 3-tägigen Workshop in Görlitz. Neben Sebnitzer und Rumburger Schülern nahmen auch die Šaldy-Gymnasiasten
Nikola, Chi, Lukaš, Michal aus der 4. N, sowie Iva und Kateřina aus der 5. N daran teil.
Nach dem ersten Kennenlernen und einigen zum Teil sehr humorvollen Übungen
zu den verschiedenen Teilen einer Debatte, stand auch eine kurzweilige, von Herrn
Dr. Engelmann geleitete Stadtführung durch
die herbstliche, aber sehenswerte Altstadt auf
dem Programm.
Anschließend versuchten sich die Schüler sehr erfolgreich am aktiven Debattieren
zu Fragestellungen wie „Soll an allen Schulen
eine Schuluniform eingeführt werden?“ bzw.
„Sollen Schüler ihre Lehrer benoten?“ und
bekamen von einer fachkundigen Jury hilfreiche Rückmeldungen.
Poté, co se minulý workshop uskutečnil
ve městě Bautzen, se sešli minulí i noví účastníci na již tradičním třídenním workshopu
„Debatování přes hranice“ tentokrát v Görlitz. Vedle žáků ze Sebnitz a Rumburku se
setkání zúčastnili také žáci našeho gymnázia Nikola, Chi, Lukáš a Michal ze 4. N a Iva
s Kateřinou z 5. N.
Po seznámení s ostatními a několika zábavných hrách, které sloužily jako příprava
na debatování, byla na řadě krátká prohlídka sice podzimního, ale krásného města
s Dr. Engelmannem.
Poté přišel na řadu hlavní bod setkání –
debatování. Žáci se s velkým úspěchem zapojili do diskuze na téma „Má být na českých
školách zavedena školní uniforma?“. Po něm
přišlo další jistě zajímavé téma „Mají žáci
hodnotit učitele známkami?“.
Na veškeré dotazy jak správně mluvit či
jak vést diskuzi dostávali žáci rady od odborníků z řad poroty.
Am Ende der drei Tage wurden die gemeinsame Freude am produktiven Streiten
und neu entstandene Freundschaften das
verbindende Band zwischen den Schülern
aus verschiedenen Nationen, ähnlich wie es
vor Jahrhunderten die Handelsstraße „via regia“ war.
Nakonec z radosti nad „produktivním
hádáním“ a nad nově vzniklými přátelstvími mezi žáky různých národností vzniklo
jakési pouto, podobně jako tomu bylo před
stovkami let na obchodní cestě „via regia“.
Z této historické události pochází název setkání mádeže a jeho symboliku přenáší do
současnosti.
Eliška Brzobohatá, 5. N, Konrad Petter
133
134
Studienberatung an der TU Freiberg
Börsenparkett ohne
Ausrutscher
Burza bez
uklouznutí
„Probieren geht über studieren,“ heißt es.
Was aber nicht automatisch auch für die Börse gilt. Drei neugierige Schülergruppen unseres Gymnasiums probierten den Umgang
mit dem großen Geld aus und nahmen am
EU-weiten Wettbewerb „Planspiel Börse“ an
der Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien
teil.
Jedes Team bekam ein fiktives Startkapital von 50 000 € und hatte rund zwei Monate
Zeit, um mehr daraus zu machen. Das am
Ende „dickste“ Depot gewann.
Man musste im Team entscheiden, welche Wertpapiere zu kaufen, zu verkaufen
oder zu halten sind – 175 standen zur Verfügung.
40 000 Spielgruppen haben europaweit daran teilgenommen, an der Sparkasse
Oberlausitz waren es 59 Gruppen. Das Team
aus der 5. N (Adam Hrdý, Daniel Roček und
Tomáš Sobota) belegte dabei einen Platz in
der Spitzengruppe mit einem Gewinn von
3 522 €, dicht gefolgt vom Team mit Eliška
Brzobohatá, Iva Kostelacová, Izabela Melkonyanová und Mirek Linke ebenfalls aus der
5. N.
Auch das Team aus der 4. N mit dem
Leiter Jakub Horak konnte noch über 1000
€ in 2 Monaten erwirtschaften. Die Sparkasse gratulierte allen Teilnehmern zu diesem
tollen Erfolg mit Urkunden und Sachpreisen
und lädt Neugierige im nächsten Jahr wieder
zum sinnvollen Spekulieren mit dem „großen fiktiven Geld“ ein, um sicherer auf dem
glatten Börsenparkett zu werden.
„Trénink dělá mistra,“ říká se. To ale
neplatí automaticky pro burzu. Tři zvědavé
skupinky studentů našeho gymnázia si zkusily hospodařit s velkým kapitálem a podílely
se na celoevropské soutěži „Planspiel Börse“
(Kapitálový trh) v bance Sparkasse Oberlausitz.
Každý tým obdržel fiktivní počáteční
kapitál 50 000 € a měl dva měsíce na to, aby
něco vydělal. „Nejtučnější“ výdělek nakonec
vyhrál.
V týmu se muselo rozhodnout, které
cenné papíry jsou vhodné k nákupu, prodeji
nebo držení – k dispozici jich bylo 175.
Do soutěže se zapojilo 40 000 skupin hráčů z celé Evropy, ve zmíněné bance bylo 59
skupin. Tým 5. N (Adam Hrdý, Daniel Roček a Tomáš Sobota) se umístil na vrcholu
se ziskem 3 522 €, těsně následován dalším
týmem 5. N ve složení Eliška Brzobohatá, Iva
Kostelacová, Izabela Melkonyanová a Mirek
Linke. Také tým ze 4. N pod vedením Jakuba
Horáka dokázal za dva měsíce vydělat přes
1000 €. Sparkasse Oberlausitz ocenila úspěchy účastníků a věnovala jim ceny. Na příští
rok zve další zvědavce k smysluplnému nakládání s „velkými fiktivními penězi“, aby se
cítili jistěji na půdě burzy.
Kristina Hilgarth
Překlad: Tomáš Sobota, Miroslav Linke, 5. N
Am 27. März besuchten sieben Schüler der Klasse 5. N die Technische Universität in Freiberg. Sie wurde bereits 1765 gegründet und ist eng mit dem Silberbergbau des Erzgebirges
verbunden. Uns interessierten vor allem die Studiengänge Angewandte Naturwissenschaften,
Chemie, Geowissenschaften, Maschinenbau und Umwelt-Engineering. Von einem tschechischen Studenten, der mittlerweile mit seiner Familie in Freiberg lebt, erfuhren wir, dass die
Startbedingungen an der Uni ideal sind.
Die internationalen Erstsemestler werden persönlich von
einem Mentor betreut und treffen
sich regelmäßig zum Austausch in
ihrer Freizeit. Das Studium ist eng
mit der Forschung und der Industrie gekoppelt und bietet den Absolventen hohe Jobchancen. Wir
erfuhren, dass die TU Freiberg als
die deutsche Ressourcenuniversität anerkannt wird, da sie vor allem auf den Gebieten alternativer
Energietechniken, neuer Werkstoffe und moderner Recyclingverfahren forscht. Sehr interessant
war der Rundgang durch die Experimentierräume der ChemieFakultät, wo uns zwei Chemiestudenten und Frau Dr. Clausnitzer
die „Laborluft“ schnuppern ließen. An einer Sommeruni in den Ferien können sich alle Interessenten in den unterschiedlichsten Richtungen auf ein Studium an der TU vorbereiten.
Zum Abschluss führte uns ein Chemiestudent durch die weltgrößte Mineraliensammlung
„terra mineralia“ mit mehr als 5 000 Mineralien, Edelsteinen und Meteoriten aus der „PohlStröher Mineralienstiftung“ im Schloss Freudenstein.
Wir waren beeindruckt von den prächtigen kleinen und großformatigen Stufen, die die
Chemikerin und Biologin Erika Pohl-Ströher auf fünf Erdteilen zusammengetragen hat. Sie
hat sie der TU Freiberg als Dauerleihgabe übergeben, um sie vor allem auch Schülern und
Studenten frei zugängig zu machen. Wir bedanken uns vor allem bei den beiden Studienberaterinnen und den Studenten der TU Freiberg für einen sehr interessanten und informativen
Tag.
Kristina Hilgarth
135
Ročenka 2012
Redaktoři ročenky Radka Tichá a Jan Voženílek
Sazba Pavel Knobloch
Obálku navrhla Zuzana Kostincová
Grafická spolupráce Zuzana Kostincová
Jazyková spolupráce Marcela Danajovičová, Eva Laurinová, Alice Chocholoušková
Fotografie z archivu školy a archivů autorů
Vytiskla tiskárna Geoprint, spol. s r. o., Liberec
Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2013
Náklad 1 000 výtisků
1. vydání

ročenka 2012 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

Podobné dokumenty

Liebe Iglauer Nachbarinnen und Nachbarn, über Jahrhunderte

Drážďany "Vol. 2"

A jaké byly reakce našich žáků na celou akci

AMAZON times

cislo 2