Vysoká škola ekonomická v Praze Realita a virtualita

Transkript

Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Katedra informačních technologií
Studijní program: Aplikovaná informatika
Obor: Kognitivní informatika
Diplomant: Bc. Helena Bardová
Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Karel Pstružina, CSc.
Oponent diplomové práce: prof. Ing. Václav Řepa, CSc.
Realita a virtualita
školní rok 2008/2009
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité
prameny a literaturu, ze které jsem čerpala.
V Praze dne 29.června 2009
……………………………….
podpis
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce, Doc. PhDr. Karlu Pstružinovi, CSc., za laskavý a
nápomocný přístup při vedení mé práce, za trpělivost a cenné rady. Můj dík patří rovněž rodičům za
podporu a pomoc během celého studia.
Abstrakt
Ve své práci se zabývám vysvětlením pojmů reality a virtuality, jejich různými definicemi,
příklady a úhly pohledu na jejich chápání. Tyto pojmy jsou zasazeny do kontextu dnešní doby, jíž
virtualita a s ní spojená výpočetní technika tak zásadním způsobem ovlivňuje. Rozebrána je i
problematika identity jak reálné, tak virtuální. Na obšírněji rozvedených příkladech on-line
nakupování a práce z domova staví práce do kontrastu jejich výhody a nevýhody. V jedné z kapitol je
popsán vliv virtuality na život dnešního člověka, včetně tzv. počítačových nemocí. Podporu práci
poskytuje rozsáhlá kapitola s výsledky statistických výzkumů v oblasti pobývání ve virtuálních
světech a s tím spojených negativních jevů, také stav informovanosti o nich a prevence. Do textu je
zahrnut též vznik a postupný vývoj nositelů virtuality, tedy internetu, mobilních telefonů a televize.
Práce se opírá o názory významných autorů z oblasti sociologie, filozofie a informatiky. Je též
prokládána mými úvahami a uzavírá se kapitolou o předpokládaném budoucím vývoji techniky
podporující virtualitu.
Cílem práce je poskytnout čtenáři ucelený pohled na problematiku reality versus virtuality
jako takových, tedy vysvětlit, shrnout a zkompilovat související informace, ukázat přínosy a problémy,
které s sebou virtualita přináší a nastínit její vliv na společnost a vztahy v ní. Zjistit vliv virtuality na
jedince a společnost na základě převzatých statistických dat z různých zdrojů. Dalším z cílů je
zdůraznit aktuálnost a důležitost zabývání se touto tématikou a nastínit možné nalezení rovnováhy ve
světě spojujícím realitu a virtualitu.
Pro dosažení těchto cílů jsem zvolila metody sumarizace a kompilace. Budou využity také
poznatky z biologie lidského mozku k vysvětlení vnímání virtuality a reality. Uplatním princip
kauzální v oblasti vlivu internetu na společnost (pozitiva, negativa a počítačové nemoci) a
komparativně kontrastní princip pro rozlišení reálného a virtuálního na příkladech on-line nakupování
a práce z domova.
Přínos své práce spatřuji v poskytnutí uceleného přehledu o oblasti virtuality zasazené do reality, od
vzniku jejích technických nositelů, přes podrobný popis až po současný stav, který opřen o statistiky
ukáže i pohled na reálné hrozby z virtuálních světů a důsledky přílišného setrvávání v nich. Práce by
tedy mohla mimo jiné sloužit i jako takové varování před možnými důsledky, o nichž zdá se
společnost ještě příliš mnoho neví.
Klíčová slova: realita, virtualita, identita, společnost, vnímání, problém, závislost, vliv.
Abstract
This thesis is dealing with explanations of reality, virtuality, their various definitions,
examples and possible points of view for their understanding. These terms are set into the context of
present era that is so strongly influenced by virtuality and its technologies. There is also a chapter
which is describing the problem of real and virtual identity. On two in detail explained examples of
on-line shopping and teleworking are shown the contrasts of their positives and negatives. Part of this
thesis is also considering the influence of virtuality on a human life including so called computer
diseases. Support of this work represents the part about internet statistics – time spent in virtuality,
negative effects, their foreknowledge and prevention. Historical development of technics that brought
us virtuality (Internet, mobile phones and TV) is also included. The text is based on opinions of
reputable authors from the fields of sociology, philosophy and informatics. I interlaced the text with
my own reflections and in conclusion there is a part about expected future development of the technics
used for virtuality.
The purpose of this thesis is to give the reader a complete survey of information about reality
versus virtuality, that means to explane them, summarize them and compile related information, also
to show positives and negatives of virtuality and outline its influence on the society and relationships
in it. Another important purpose is to find out the influence of virtuality based on existing statistics
from different resources. I also meant to emphasize the urgency and importance of this area and to
show possible ways of finding a balance in the world that is joining reality and virtuality.
To reach these aims I chose the methods of summarization and compilation. There is also used
biological knowledge of human brain to explain its perception of virtuality and reality. I will use the
causal princip to show the influence of internet on society (positives, negatives and computer
deseases) and comparative-contrast princip to diverse reality and virtuality using examples of on-line
shopping and teleworking.
I see the contribution of this work in giving a complete survey in area of virtuality set into
reality, from the beginning of its technical background, over detail description to the present state that
is based on statistics showing also the view on real danger and consequences of spending too much
time in virtual environment. The thesis might also perform a kind of warning against possible effects
that the society seems still not to be really acquainted with.
Key words: reality, virtuality, identity, society, perception, problem, addiction, influence.
Obsah
1. Úvod.............................................................................................................................................................. 7
1.1 Vymezení problematiky, výběr tématu .................................................................................................7
1.2 Stanovené cíle práce ..............................................................................................................................8
1.3 Metody...................................................................................................................................................8
1.4 Očekávané přínosy práce .......................................................................................................................8
2. Charakter současné doby a její důsledky.................................................................................................. 8
2.1 Identita a její hledání ...........................................................................................................................13
2.1.1 Virtuální identita.....................................................................................................................19
2.2 Statistiky ..............................................................................................................................................20
2.2.1 Statistiky internetu ..................................................................................................................20
2.2.2 Statistiky mobilních telefonů ...................................................................................................28
2.2.3 Statistiky sledování televize ....................................................................................................28
3. Nový rozměr světa – z reality do virtuality? ........................................................................................... 29
3.1 Zrod a vývoj virtuálních světů .............................................................................................................31
3.1.1 Historie internetu ....................................................................................................................31
3.1.2 Od telegrafu přes rádio až po mobilní telefon ........................................................................32
3.1.3 Vznik a vývoj televize ..............................................................................................................33
3.2 Realita ..................................................................................................................................................35
3.3 Virtualita a úhly jejího vnímání ...........................................................................................................36
3.4 Příklady virtuality ................................................................................................................................38
3.4.1 Příklady virtuality ve smyslu informatickém, ve smyslu počítačového vybavení a úzce
technologickém smyslu ...........................................................................................................38
3.4.2 Příklady virtuality v obecném významu ..................................................................................39
3.4.3 Příklady virtuality ve filozofickém smyslu ..............................................................................41
3.4.4 Druhy virtuálních světů ..........................................................................................................42
3.4.5 Virtuální realita ......................................................................................................................42
3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou .....................................................................45
3.5 Porovnání reálného a virtuálního světa na konkrétních příkladech .....................................................46
3.5.1 Virtuální versus reálné pracoviště ..........................................................................................46
3.5.2 Tradiční versus online nakupování .........................................................................................51
3.6 Jak lidský mozek vnímá virtuální svět ................................................................................................54
3.7 Bilancování mezi pozitivy a negativy virtuality ..................................................................................58
3.7.1 Počítačové nemoci ..................................................................................................................63
3.8 Předpokládané směry vývoje do budoucna .........................................................................................70
3.9 Autorčina představa budoucího vývoje internetu, zprostředkovatele virtuality ..................................71
4. Závěr........................................................................................................................................................... 74
5. Přehled zdrojů ........................................................................................................................................... 75
6. Terminologický slovník............................................................................................................................. 79
7. Přílohy ........................................................................................................................................................ 79
6
1. Úvod
1.1
Vymezení problematiky, výběr tématu
Nejprve by bylo vhodné vysvětlit důvod výběru právě tohoto tématu. Prvotním popudem ke
zpracování tohoto tématu mi byla v minulosti zpracovaná seminární práce na téma „Subjectivity, identity and
virtual communities“, na níž se dá touto prací částečně navázat. Kromě mého osobního zájmu, byla důvodem
právě vysoká aktuálnost tohoto tématu v současnosti. Jak dokazují četné statistiky, které budou v práci
uvedeny, je virtualita v každodenní realitě prudce se rozvíjejícím fenoménem. Obklopuje lidstvo ve stále
větší míře, dokonce mnohdy splývá s realitou a začíná být obtížné rozpoznat hranice mezi těmito světy. O
virtuálních organizacích, obchodování či hrách nebo online světech bylo již napsáno vícero prací. Avšak
žádná taková, která by problematiku virtuality představila od základu, přehledně sesumarizovala související
informace a popsala téma i čtenářům, dosud v tomto oboru blíže nezasvěceným. Motivací ke zpracování
tématu mi bylo také nedostatečné povědomí okolí o pojmu virtuality, možných pohledech na její chápání,
mnohdy nesprávné užívání tohoto termínu a splývání reality s virtualitou v každodenním životě, kdy si lidé
nedokáží často ani představit, co vše virtualita zahrnuje.
Problémem, souvisejícím s hojným využíváním různých virtuálních prostředků či „pobytem“ ve
virtuálních světech, se zdají být obtíže s hledáním vlastní identity, proto je tato problematika též zasazena do
kontextu práce. Další důvod, proč se zabývat tímto tématem, které lidstvo tak významně ovlivňuje, výstižně
vyjadřuje Ivan M. Havel: Nad každou lidskou činností, ... si lze klást otázky, které přesahují samu tuto
činnost. Přesahují ji tím, že se ptají po její povaze, motivaci, smyslu, účelu a následcích. Zabývat se takovými
otázkami je nejen možné, ale často i užitečné, občas dokonce nezbytné. A neměli by se o ně zajímat jen
specialisté na kladení přesahujících otázek, totiž profesionální filosofové, nýbrž - aspoň občas - i každý, kdo
sám dotyčnou činnost provozuje: Touha po poznání sebe sama a svého konání je konec konců lidskou
přirozeností, povinností a darem.1 (22) V neposlední řadě byl důvodem zpracování tohoto tématu často
diskutovaný fatální vliv virtuality na mezilidské vztahy. Mnozí se obávají dalšího vývoje, zesílení vlivu
virtuality na lidský život, ale tato budoucnost je nevyhnutelná, proto nezbývá než se přizpůsobit a najít
jakousi rovnováhu mezi těmito světy, aby se život v nich stal přijatelným.
1
Havel, Ivan M.: Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém, 2004.
7
1.2
Stanovené cíle práce
Cílem práce je poskytnout čtenáři ucelený pohled na problematiku reality versus virtuality jako
takových, tedy vysvětlit, shrnout a zkompilovat související informace, ukázat přínosy a problémy, které
s sebou virtualita přináší a nastínit její vliv na společnost a vztahy v ní. Zjistit vliv virtuality na jedince a
společnost na základě převzatých statistických dat z různých zdrojů. Dalším z cílů je zdůraznit aktuálnost a
důležitost zabývání se touto tématikou a nastínit možné nalezení rovnováhy ve světě spojujícím realitu a
virtualitu.
1.3
Metody
Tato práce vznikla v rámci oboru Kognitivní informatika, pojímá tedy problematiku reality a
virtuality z pohledu kognitivního, tedy propojením pohledů různých oborů (informatika, filozofie, biologie,
psychologie, sociologie) k popisu a chápání. Ke komplexnímu pochopení této tematiky rovněž považuji
náhled z více perspektiv za nutný. Tvrzení jsou podpořena převzatými statistikami a poznatky z oblasti
neurověd. Téma je zpracováno metodou sumarizačně-kompilační. Sumarizace spočívala ve vyhledání a
položení do souvislostí relevantních informací a zkompilována budou díla uznávaných autorů k této a
příbuzným tematikám. V práci se uplatňuje kauzální princip v oblasti vlivu virtuality na společnost (pozitiva,
negativa a počítačové nemoci) a princip komparativně kontrastní pro rozlišení reálého a virtuálního na
příkladech on-line nakupování a práce z domova.
1.4
Očekávané přínosy práce
Přínos své práce spatřuji v poskytnutí uceleného přehledu o oblasti virtuality zasazené do reality, od
vzniku jejích technických nositelů, přes podrobný popis až po současný stav, který opřen o statistiky ukáže i
pohled na reálné hrozby z virtuálních světů a důsledky přílišného setrvávání v nich. Práce by tedy mohla
mimo jiné sloužit i jako takové varování před možnými důsledky, o nichž zdá se společnost ještě příliš
mnoho neví.
2. Charakter současné doby a její důsledky
Aby bylo možné téma virtuality zasadit do kontextu současné reality, bylo by vhodné si nejdříve
popsat její aktuální stav, tedy charakter, tendence, problémy, hodnoty a potřeby lidí. To tvoří náplň této
kapitoly. Text se bude opírat o vyjádření uznávaných autorů děl právě na toto tak horké téma.
8
Často se mluví o tom, že se lidstvo nachází v informačním věku, epoše globalizace, post-industriální
či postmoderní společnosti. Informační technologie mění společnost v mnoha ohledech. Přestávají být
důležité hranice, snížil se význam prostoru a času, komunikace dostává díky technologiím nový rozměr,
technika stále více zastupuje lidskou práci, věda dostala nové nástroje v podobě počítačů a internetu, díky
nimž se jí otevřela nová dimenze dosažitelného, formy a náplň vzdělání se mění dle aktuálních potřeb a
možností společnosti.
Díky informačním technologiím dochází k překonávání času i prostoru, všichni mohou být se všemi
a všechno sdílet, tyto technologie napomáhají procesu globalizace. Ta je asi nejposlednějším a nejsilnějším
vývojovým trendem, následujícím po různých formách demokracie, ale i fašismu, komunismu, což nejsou nic
jiného než velké společenské experimenty, jimiž se snažíme rozpoznat a také dobrat se všeobecně
přijatelných a vyhovujících společenských vztahů. Epocha globalizace je dalším experimentem v řadě 2. (35)
Myslím si, že by se tyto experimenty daly přirovnat k hledání identity člověka, který si také zkusí různé jiné
identity, než najde tu pravou, ve které dosáhne uspokojení, naplněnosti a osobní rovnováhy. Globalizace si
z povahy svého globálního měřítka nutně vyžaduje standardizaci, aby bylo možné v tak velkém celku
nastolit pořádek a jednotná pravidla, lepší orientaci. Všechny tyto trendy tedy jdou ruku v ruce.
Původně byla technika určena pro vědu, výzkum a celkový pokrok lidstva ve všem jeho konání.
Časem však začala být vyžívána i k zábavě, zvýšení pohodlí a domnívám se, že o to jde dnešní společnosti
především. I docent Pstružina označuje dnešní kulturu jako hédonickou.
Nade vše se vyvyšuje konzum, pohodlí a náročnosti potřeb se meze nekladou, naopak se jí vyhovuje
vynalézáním neustále nových způsobů jejího uspokojování a to se daří právě díky technickým
vymoženostem. Jestliže dominujícím kritériem ekonomického světa je zisk, pak věda umožňuje tento zisk
dosahovat, neboť člověk bude vždy chít nové možnosti, nové formy spotřeby a to vše mu propojení vědy a
ekonomiky dává. Zároveň však toto propojení, i když mu mnoho dává, strhává člověka do jednosměrné
orientace, orientace na potřebu a spotřebu.3 (36) Rozmáhá se spotřeba jako životní styl4.(44) Lidské potřeby
jsou neuspokojitelné, ale přesto dále roste spektrum prostředků, které je dočasně uspokojí. Jakmile se potřeba
naplní, začne se vyžadovat něco dalšího, lepšího. Ale uvnitř nasycenosti se skrývá smyslová, významová a
emocionální prázdnota. Marcuse i Bauman se k tomuto problému kriticky vyjadřují ve svých dílech. Bauman
varuje před povrchností, ke které vede konzumní styl života. Říká, že si lidé nynější potřeby sami vytvořili,
mají rádi a chtějí to, co mají druzí. Z konzumu však pramení nesvoboda. Pod jeho nadvládou je velmi těžké
rozeznat své pravé potřeby.
Informatizace se rozrostla v globálním měřítku a to i z toho důvodu, že jsme, jak řekl Miller, nejen
býložravci a masožravci, ale také informžravci. Pro přežití v dnešním světě jsou informace nezbytně nutné a
to nejen v podnikání jako náskok před konkurencí, ale i pro člověka jako jednotlivce, který pokud chce
2
PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace, a co dále? 2000.
PSTRUŽINA, Karel: Možné důsledky informační společnosti – filosofické aspekty. 1999.
4
TREJBAL, Pavel: Expanze povrchnosti. 2007.
3
9
zapadnout do společnosti a úspěšně v ní fungovat (což zahrnuje i prestiž), musí mít odpovídající vzdělání,
znát současné trendy v oblasti politiky, práce, vzdělávání, informace o úvěrech, realitách, právních
záležitostech, hrozbách ve formě nemocí a katastrof, ale i módě a novinkách ze světa showbyznysu a spoustě
dalších. Zdá se, jako by se již bez těchto informací nedalo žít, člověk stal se na nich závislým a nechá se jimi
ovlivňovat, mimo jiné i ve formě aktuálních módních trendů. Tok informací však představuje i běžné
povídání přes telefon či internet, tedy komunikaci, která je člověku tak přirozená a potřebná, sdílet radosti,
tužby i starosti.
Ne však pouze počítači je formována dnešní společnost. Velepopulární médium významného vlivu
představuje i televize. Stejně jako počítače, plní dnes funkci především zábavnou. Kromě poskytování
informací jako takových, poutá k sobě diváka pořady plnými vzrušení a zábavy, neuvěřitelnými a v realitě
nemožnými efekty. Nabízí lákavý svět střižený divákovi na míru, různorodou nabídkou pořadů uspokojí
každého.
Televize, stejně jako média ve formě novin a časopisů, předkládá již hotové názory na svět, bez
možnosti zpětné vazby a společnost je pasivně přijímá. To kritizují mnozí autoři jako Bauman či
Bělohradský. Podle Bělohradského je mediasféra kontrolována vydavateli, kteří na příkaz šéfredaktora plní
jeho záměr a ten je prodat co nejvíce výtisků. Za tímto účelem se vydávají pouze informace zajímavé,
takové, které „táhnou“ a dokud táhnou, píše a mluví se o nich. Tok informací v těchto médiích je podřízen
prodejnosti a slávě. 5 (14) Sleduje se čtenost, sledovanost, prodejnost a vliv. K tomu se vyjadřuje Bauman
slovy: Svět je hlučný a každé následující sdělení musí být hlučnější než předchozí, stejně jako každý obraz
zářivější a každý šok důraznější.6 (2) Tím také roste práh citlivosti člověka. Tento ohlušující ruch okolního
světa člověku znemožňuje slyšet vnitřní hlas, který vyjadřuje jeho vlastní touhy a přání. Ohlušujícím světem
je překřičen a přijímá to, co se mu podsouvá. Médiím schopnost za každou cenu šokovat a být originální
pomáhá zviditelnit se. Kontrola tisku má za cíl udržet vliv médií a nedovoluje psát svobodně o skutečně
palčivých tématech, otázkách, na které je třeba odpovídat. Lidem je neustále podstrkováno všechno již
hotové, předpřipravné, aby si nemohli udělat vlastní názor a ono to funguje, lidé si zvykli a přijali
předkládané názory za své. Je to přeci tak pohodlné a ostatní to tak také dělají. Názory na to, co je úspěch,
štěstí a slast, jsou tedy médii předloženy již hotové včetně argumentace a to společnosti jaksi stačí, málokdo
se ozve, že není spokojen. Důvodem pro masové přejímání těchto názorů může být velmi silná touha sdílet
stejný pohled na svět, možná proto se tak snadno podléhá. Ale spokojenost s tímto nevydrží dlouho, niterné
potřeby nedají se překřičet úplně, člověka pak v životě přepadají pocity vnitřní nespokojenosti, neklidu,
nesvobody, ale svázán nepsanými, nicméně mocnými pravidly společnosti, nemá odvahu se odpoutat a
vnitřní hlas uposlechnout.
5
6
BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry. 2009.
BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 38.
10
Mění se směr životního putování. Bauman říká, že se vytratila dřívější konzistence života, kterou se
pyšnil moderní člověk, jdoucí za jedním cílem. Člověk dnešní, postmoderní, zhýčkaný konzumem, je věčně
nespokojený a vnitřně rozervaný. Jeho život rozpadl se kvůli nedůvěře v projekt jediný na vícero projektů,
které se vyznačují dočasností, pomíjivostí a neurčitým směrem putování, který se neustále mění vlivem
aktuálních módních trendů, touhou po popularitě, nic tedy zdá se nemá trvalou hodnotu a proto není potřeba
brát cokoli příliš vážně. Dřívější hodnoty jsou ty tam. Pořádek ve formě tradic, obyčejů a zvyků, je dnes
považován za zastaralost a zaostalost. Jeho likvidace uvolňuje místo pro nástup nového globálního řádu.
Společnost má vlastní obecné měřítko hodnot, které diktuje svým členům. Toto plodí jednorozměrné
myšlení, jak to nazývá Marcuse. Docent Pstružina zdůrazňuje krátký dohled společnosti, kdy při pohledu do
minulosti staví do kontrastu délku plánů do budoucnosti dnešní doby s komunistickými pětiletkami. Řekla
bych, že lidstvo žije víceméně ze dne na den. Často je slyšet, že jsou dějiny u konce, což by se dalo chápat
jako nedoufání v budoucnost. Potom tedy dlouhodobě budované hodnoty a vysoké cíle ztrácejí svůj smysl.
Často slýchám frázi „nějak bylo, nějak bude“ a domnívám se, že vyslovit toto dovoluje dnešní situace míru
tam, kde jsou války už jen dávnou vzpomínkou, situace sociálních dávek, kdy společnost nenechá jedince
umřít hlady a být bez přístřeší, doba úvěrů na cokoli, různých nadací na pomoc v nouzi a tak dále. Člověk se
zkrátka již nebojí o svou existenci, proto se spoléhá na současný stav společnosti a nepociťuje potřebu se
příliš starat.
Pravdou, která může zčásti toto chování odůvodnit, jsou neustálé změny v požadavcích společnosti,
formovaných z velké části technologiemi, které určují charakter budoucích povolání a těch, která zaniknou, i
charakter vzdělávání a jeho náplň. Člověk se tedy bojí neúspěchu, kdyby se vydal za jediným cílem.
V povolání dnes specializace spíše svazuje, preferuje se hlavně schopnost vyhledávání a práce
s informacemi. Ve světě neustálých změn nelze přežít jinak než se učit na ně pružně reagovat, dlouhodobé
plány se nevyplatí dělat.
Stále vyšší frekvence změn (neexistence jednoho projektu) se přenesla i do osobního života, kdy se
v dnešní době tolik manželství rozvádí, kdy tolik dětí nemá jasný morální základ a kdy je nejdůležitější umět
říkat to, co druhý chce slyšet nebo co se někomu hodí místo pravdy (např. v politice, obchodu).
Bauman píše o další z charakteristik doby - volnosti a anonymitě, způsobující chaos, přinášející
riziko a život na rozcestí. Popisuje na člověka neustále působící tlaky společnosti, ať již ve formě nároků na
vzdělání, schopnosti, vzhled nebo reklamy na různé výrobky. Zmatenost uvnitř člověka popisuje slovy:
„Vnější tlak se jeví jako vnitřní puzení, závislost vypadá jako svoboda.“ 7 (2) Člověk je neustále někam hnán,
nemajíc času zamýšlet se nad vlastním já, svou identitou a potřebami, potřeby si již npředepisuje sám člověk,
ale postmoderní doba.
Lidstvo je v dnešní době rozervané, vznikají mafiánské spolky, propukají občanské války.
Francouzský filozof Pierre Lévy toto okomentoval slovy, že se lidstvo už nedokáže setkávat samo se sebou
7
11
jinak, než na svůj úkor. Bauman se vyjadřuje: „Je vysoce pravděpodobné, že nespojitost, nekonsekventnost
jednání, tužeb a představ o šťastném životě je chronickou chorobou postmoderního života.“8 (2)
V nenasytnosti konzumu nedochází lidstvu, že vždy není možné mít vše, nikdy nedojde ke stoprocentnímu
uspokojení, protože každá volba něco přinese, ale zároveň o něco připraví. Domnívám se, že dnešní
společnosti chybí schopnost sebepoznání, skromnost, slušnost a pokora. Technický pokrok brání rozvoji
těchto vlastností. V tomto hlučném světě nedá se v klidu spočinout a o samotě přemýšlet. Vpodstatě již dnes
není ani technicky možné, být sám. Málokdo o to však vůbec stojí, oprostit se od rušivé techniky, stala se
svým uživatelům životním standardem a roste počet případů, kdy i drogou.
Nelze však všechno nahlížet tak černobíle. Počítač a internet nabízejí narozdíl od televize, rozhlasu a
novin možnost obousměrné komunikace, získání zpětné vazby. Bělohradský vidí naději v tzv. blogosféře, jak
ji sám nazývá, kde se koná skutečná demokratická rozmluva, stírá se rozdíl mezi autorem a čtenářem. Zde se
dá bez cenzury vyjádřit svobodný postoj. Je potřeba využít jakýchkoli prostředků, jakým je například tento,
aby se ti, kterým na tom záleží, dostali přes svobodné vyjádření sami k sobě. Virtuální svět může se stát
drogou a vězením, ale i prostorem pro komunikaci a získávání podnětů pro přemýšlení o vlastní podstatě.
Společnost se nedá ve svém růstu zastavit. Je to její přirozenost. Aktivita je projevem života. Docent
Pstružina na toto téma shrnuje Hegelovy myšlenky z pasáže “Pán a rab“ následovně: „Člověk tím, že je
aktivní, překonává přirozený stav věcí a uzpůsobuje je svým potřebám a pak je nachází jako něco, co mu
odpovídá. Tím se člověk poznává skrze výsledky svých činů, potvrzuje se úspěšností své činnosti. Stejně se
člověk chová nejen k sobě, ale i k jiným. Snaží se je ovládnout tak, aby rozpoznal výsledky své aktivity. Tento
zápas za sebe sama, ze své sebepotvrzení, je nekončícím procesem; a to je důvodem, proč růstová tendence
je společenskou dynamikou9. (35)
Když se zamyslím nad Baumanovou kritikou postmoderní společnosti, tak by na ni mohlo mnoho
lidí nahlížet jako na staromódní postoje, když například prohlašuje, že lidem chybí pevnost, určitost, trvalost
a význam předem daný a zavazující, jako tomu bylo dříve. Na druhou stranu je však obecnou pravdou, že
všeho moc škodí, což platí i o přílišné volnosti. Vždyť i v knihách o výchově dětí je zdůrazňována důležitost
vytyčení hranic, jako například v knize od Jan-Uwe Roggeho „Děti potřebují hranice“, kde se píše, že
hranice děti potřebují, hranice je přitahují, láká je jejich překračování, ale také je děsí, zároveň jim však
přinášejí pocit pevnosti, jistoty, pořádku a klidu. Domnívám se, že dospělí rovněž potřebují jakési opěrné
body, které je v různých životních situacích zachytí. Bez pravidel, opěr vzniká chaos, protože nikdo neví,
kudy se dát, z toho vznikají extrémy. Tyto psané (zákony) i nepsané (morálka) hranice si však určuje sama
společnost, ale ta si potom také sama na sebe stěžuje. Nejhlubší příčinou lidské nespokojenosti je přece bacil
neurčitosti a nejistoty10. (2)
8
PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace a co dále? 2000.
10
9
12
Nyní dochází ke globalizaci společnosti, díky níž se může jeden od druhého něco naučit, záleží však,
co si společnost vybere a co společně uzná za nejvhodnější. Je evidentní, že výše zmíněný „život ze dne na
den“ byl dosud dosti bezohledný k přírodě a lidskému zdraví. Jelikož se nyní důsledky tohoto chování
objevují ve větší míře (civilizační nemoci, narušené životní prostředí), donutilo to člověka k hlubšímu
přemýšlení a jeho výsledkem je snaha o znovunastolení rovnováhy, o kterou se člověk snaží v podobě
nového trendu udržitelného rozvoje, jež obsahuje sociální, environmentální a ekonomické principy.
Do této komplikované doby přichází nový fenomén informatizace. Mnohé děsí a ptají se, co
představuje, zdali kulturní hrozbu, izolaci či výzvu a lepší budoucnost. Kritici a pesimisté existovali vždy,
stejně jako byli odpůrci zrušení otroctví, zavedení volebního práva žen, nových trendů v oblékání aj., Avšak
kritika není cestou, která někam vede. Domnívám se, že za předpokladu, že se lidstvo začne snažit pronikat
ke své podstatě a využije tomu i nové vynálezy, není se čeho bát. Doba se neustále mění, lidstvo muselo
projít mnohými změnami, ze kterých mělo obavy, ačkoli si je samo vymyslelo, se všemi se ale nějak
vyrovnalo. Tento vývoj je nezadržitelný. Nezbývá tedy, než dobu přijmout takovou, jaká je, znovu si seřadit
priority a podle nich za daných podmínek existovat. Neříkám, že to bude jednoduché, ale za pokus to
rozhodně stojí.
2.1
Identita a její hledání
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je a
nemá být to, co není, jak tomuv mnoha případech je. (Jan Werich)
Co znamená identita? Dá se vůbec přesně definovat? Verzí definic existuje mnoho, ale nejlépe a
nejúplněji ji popisují asi všechny dohromady:
Slovník cizích slov pro nové století praví, že identita znamená totožnost, úplnou shodnost nebo také
sebeuvědomování člověka. 11(9)
Bauman uvádí ve své knize Úvahy o postmoderní době definici od Paula Riconera. Z jeho pohledu
zahrnuje identita dvě propojené záležitosti a těmi jsou odlišnost vlastní osoby od jiných, tedy její specifické
vlastnosti a kontinuita osobnosti, což znamená neměnnost charakteristických rysů navzdory měnícímu se
okolnímu světu. Touto větou v plurálu se dá potom vyjádřit i kolektivní identita, kdy se jedinec zařazuje do
určité skupiny lidí na základě společných vlastností, rysů či postojů.
11
LINHART, Jiří: Slovník cizích slov pro nové století. 2004.
13
Podle Hartla a Hartlové (2000) se identita projevuje jako ,,prožívání a uvědomování si sebe sama,
své jedinečnosti i odlišnosti od ostatních", též jako ,,soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v určité
specifické skupině".12
Macek (2003) k identitě udává toto: ,,Běžně se rozlišuje osobní a sociální aspekt identity. První
čerpá především z intimní sebereflexe a sebehodnocení, úhel nasvícení vlastního já je však trochu odlišný,
než je tomu v případě sebepojetí a sebehodnocení. Podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti,
neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Spojuje se se zážitkem ,,já jsem já" a odpovídá na otázku
,,kdo jsem". Sociální aspekt identity je pocit začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase.
Odpovídá na otázky typu ,,kam patřím", ,,čeho jsem součástí", ,,odkud pocházím" a ,,kam směřuji". V tomto
smyslu přerůstá často hranice existenciálního zážitku vlastního já."12
Šmahel (2003) ji popisuje jako ,,kontinuální prožívání sebe sama, ztotožnění se s rolemi, prožívání
příslušnosti ke společenským skupinám".12
Podle klinického psychologa Jeronýma Klimeše se začíná identita rýsovat již v nejranějším věku,
kdy dítě rozpozná rozdíl mezi sebou a okolním světem, mezi věcmi, které ovládat může (např. své tělo:
pohyb, emoce: přestat plakat) a nemůže (např. ovládat lidi okolo). Na tomto úplném začátku se učí metodou
„pokus – omyl“. Například, že se uhodí a potom cítí bolest, kdežto když uhodí někoho jiného, nebolí to. Tím
zjišťuje svou identitu tělesnou. Později si uvědomuje sebe sama v širším kontextu, začíná o sobě mluvit v 1.
osobě jednotného čísla (do té doby se označuje třetí osobou jednotného čísla) a charakterizuje se formou
připisování si různých vlastností - dokáže se popsat větami typu:
Já jsem ta, která má nejdelší vlasy ze všech.
Já jsem ten, kdo má tátu ve vězení.
Já jsem ten, který umí nejlépe jezdit na kole.13 (27)
Tento psycholog dále popisuje důležitou fázi hledání identity, odehrává se v době dospívání, jež je
charakteristické dozráváním v sociální oblasti. Člověk v tomto období již hledá směr své životní cesty, svůj
životní úkol, kdo je a proč přišel na svět, jednoduše tedy „kdo je“ (ego-identita) a formuje si vlastní názory,
sestavuje hodnoty atd. (proces individualizace). Snaží se také zařadit do společnosti, nějaké konkrétní
komunity a najít si v ní své místo (proces socializace). Tou může být pracovní kolektiv, školní třída, členové
nějakého klubu, obyvatelé vesnice atp. Začleňuje se buďto na základě společných rysů nebo se danému
společenství přizpůsobí, svou identitu může i potlačit za účelem snadnějšího zařazení se. Každý člověk touží
někam patřit, najít si své místo na světě, kde bude respektován a kde bude něčím užitečný.
12
13
viz: http://is.muni.cz/th/64252/ff_m/Diplomova_prace_-_3._cast.pdf
Srov.: KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte.2008.
14
K hledání identity Bauman dodává, že s identitou se nikdo nerodí, není ani darem, nýbrž úkolem,
před kterým nelze utéct, je to sled hledání, který může a nemusí být korunován úspěchem. Již raná verze
filozofů praví, že člověk má identitu odhalit, prodrat se přes omyly a nástrahy k lidské podstatě.14 (2) Jejímu
nalezení předchází dlouhá pouť protkaná omyly, nástrahami a sváděním vášněmi.
Identitu si nevytváří člověk pouze sám, hledat mu ji pomáhá také okolí - reakce blízkých, názory
kamarádů či učitelů na naši osobu, to, jak se k němu chovají a jak k němu přistupují. Mohou pomoci
chválou, povzbuzením, ale také vnutit identitu negativním způsobem, například výsměchem kvůli původu,
vyznání či tělesnému postižení. Objektivní sebehodnocení je pro člověka obecně dost obtížné, proto často
hrozí, že přijme názory a postoje okolí ke své osobě za vlastní a na nich vystaví svou identitu. Tato může být
často zkreslená, protože se zrodila z názorů závistivého či rasistického okolí. Klimeš podotýká, že pro
hledání identity je mimo jiné také velmi důležité povědomí o původu, rodině. Pokud tyto informace člově
nemá (například děti odložené či ty, které ztratily rodinu v útlém věku a z doby s nimi si ještě samy nic
nepamatují), není na co navázat a proces hledání to velice komplikuje, nevědomost o části života vytváří
jakousi mezeru, identita se pak musí stavět ve vzduchoprázdnu a bez pevných základů se může snadno
zbortit.
Během života se mohou stát různé události, které identitu významně poznamenají. Klimeš z poruch
identity často shledává viné rodiče, poruchy totiž dle jeho názoru vznikají z opomenutí, kdy rodiče dětem
nedávají pocítit dostatek lásky, tělesného kontaktu a zájmu. Příčinou poruch však podle mého názoru mohou
být i situace, kdy je dítěti věnována přehnaná pozornost, kdy za dítě vše dělá okolí, dítě se stává
nesamostatným, závislým na okolí a nemá prostor k osobní realizaci. Nebo když se na něj kladou přílišné
nároky, například je nuceno do aktivit a studia, ve kterých nenachází zalíbení a uspokojení apod., to
znamená, že je mu vpodstatě vnucována identita cizí. I v důsledku tohoto pak může jedinec prožívat slabou
identitu,vyznačující se dle Klimeše pocitem prázdna, úzkosti, neexistence a vlastní nicoty, citovými propady
s pocitem zbytečnosti, nijakosti, potřebou být neustále ve společnosti, neschopností být sám, pocitem, že
doma na člověka všechno padá. Problém identity může také signalizovat i pocit životní nudy, prázdnoty či
pocit, že člověku cosi uteklo. Objektivně mu nic nechybí, před ničím neutíká, ani po ničem netouží, přesto se
však cítí mizerně. Takto bloudící jedinci se často brání útěkem k nesprávným „řešením“, která však nemusí
vyhledávat úmyslně, problém se rozvine nenápadně, v jedinci se negativní pocity nahromadí a mohou
vyvrcholit zkratem. Klimeš uvádí ve svém dokumentu o identitě tyto způsoby úniků: užívání drog,
workoholismus, gamblering, sexuální závislost, úchylky či extrémismus různého druhu, reaktivní
egocentrismus (neustálé zabývání se sama sebou, svou vyjímečností či naopak bezcenností), který provází
sklony k manipulaci.15 (27)
14
15
BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. Str. 28.
Srov. KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte. Str. 11.
15
Bauman označuje identitu jako ohnisko neklidu a upozorňuje na fakt, že schizofrenie (rozštěpění
osobnosti) zaujímá první místo mezi psychickými chorobami a nazývá ji morem moderního života. Statistiky
Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR16 (46) potvrzují, že tento jev i nadále přetrvává.
V dokumentech „Psychiatrická péče“ za roky 2001 až 2007 se objevuje stále stejný výsledek - schizofrenie
je nejčastější psychickou nemocí a hospitalizovaní s touto diagnózou tvoří vždy okolo jedné pětiny pacientů.
Výjimku tvoří pouze rok 2004, kdy byla schizofrenie na druhém místě a přeběhly ji poruchy způsobené
nadužíváním alkoholu. Všechny ostatní uvedené roky se objevuje schizofrenie na místě prvním (týká se
především žen) a poruchy z alkoholu na místě druhém (týká se především mužů).
A jak je na tom lidstvo s identitou dnes, jaké překážky stojí v cestě k jejímu nalezení? Zdá se, že
v předešlé kapitole popsaná postmodernita si člověka sama utváří a nedává mu příliš velký prostor na
poznání sebe sama, k nalezení vlastní identity. Zygmunt Bauman, Herbert Marcuse a další autoři kritizují
stav dnešní společnosti, která na jedné straně hlásá humanismus, blahobyt a svobodu, na straně druhé však
jako celek vládne jednotlivci a k tomu si vytvořil nástroj - ideologii produkce a konzumu, která má za
výsledek totalitarizaci, jež určuje povolání nutná pro společnost, pro ně potřebné schopnosti a znalosti, ale i
potřeby a tužby, jaké by měly být, aby zapadaly do kontextu doby. Diktuje tedy každému ve společnosti
jakousi identitu hromadnou, omezenou, možná se dá říci až tuctovou. K tomuto Marcuse definuje potřeby
pravé a nepravé (nadbytečné). Potřeby nepravé diktuje společnost, jsou to ty, které individuu ukládají
partikulární společenské síly, mající zájem o jeho potlačení: ty potřeby, které zvěčňují dřinu, agresivitu, bídu
a nespravedlnost“.17 (12) Ponechává však prostor každému, aby si sám rozhodnul o tom, které potřeby
vnímá jako pravé a u kterých cítí, že mu je společnost ve formě různých módních trendů vnucuje pomocí
reklam a jiných prostředků. Bauman toto potvrzuje, když píše, že podsouvání nároků společnosti a potřeb jí
brání v odkrývání vlastní identity, vlastního já. Shledává přílišnou volnost dnešní doby jako škodlivou,
protože hledání identity komplikuje, neposkytuje potřebné mantinely, o které by bylo možno se opřít, dle
nich se orientovat. Dnes společnost mnohem méně určuje jedinci místo v životě, než tomu bylo dříve. Tato
volnost však podle něj spíše hraničí s blouděním a pocitem ztracenosti, ne s pocitem naprosté volnosti při
hledání identity, jak by se mohlo na první pohled zdát. V takové společnosti je potom velmi obtížné najít
sám sebe. Svou identitu hledají nejen děti, ale velmi často i dospělí. Pro ty je potom těžké pomáhat hledat
identitu svým dětem, když ji zatím nenašli ani oni sami. Ale jak Bauman říká, hledání identity nikdy
nekončí, je to celoživotní pouť, to znamená, že nezávisí na věku. Žádná identita totiž není zkamenělá, není
dána jednou provždy, každou identitu je třeba budovat a to bez ustání, stále nanovo a bez záruky, že
postavená budova bude někdy vůbec dokončena a zastřešena.18 (2)
Ze svého pohledu soudím, že lidé dneška ani nemají velkou potřebu svou identitu hledat. Jsou už
zvyklí neustále se přizpůsobovat, nechat si diktovat potřeby, chování, sny, snad se jim předepsané podmínky
16
Viz.: http://www.uzis.cz/
MARCUSE, Herbert: Jednorozměrný člověk, Str. 34.
18
17
16
společnosti zdají pohodlné, neboť jim ušetří námahu s hledáním, když se začlení do určitého stereotypu, ve
kterém jim to vyhovuje a když okolí říká, že jsou šťastní, skutečně si to myslí. Společnost se navíc dívá
s podivem na každého, kdo vybočuje. Bauman také píše, že kolikrát na vlastní hledání identity ani není čas,
protože je společnost nucena plnit plán, být výkonná jako stroje a tím se zakrývá její lidská podstata. Tento
autor trefně přirovnává život postmoderního člověka k televiznímu seriálu, kde je každý dosažený stav
dočasný, ať se již týká vztahů, povolání či čehokoli jiného. Nejpožadovanější vlastnostní dnešního člověka je
flexibilita, schopnost adaptace a jasně vymezená identita v tomto ohledu „svazuje“, překáží a čím neurčitěji
je u jedince definovaná, tím lépe se přizpůsobí a tím „úspěšnější“ bude. Člověk je tedy nucen vlivem změn
ve společnosti svou identitu přehodnocovat a měnit, tomu se dnes moderně říká „flexibilita“.
Potom se však často stává, jak píše Bauman, že v toku života se člověk sám sobě stává cizincem a to
proto, že dělá věci a prožívá události, které se nedají vtěsnat do rámce přirozené identity a jsou v rozporu se
zdánlivě neměnnými ukazateli rasy, třídy, věku, pohlaví nebo etnické příslušnosti19 (2)
Četla jsem zajímavý článek z časopisu „Philosophy now“, pojednávající o problému identity. Klade
otázku, zdali si může být člověk jist, že je stále tím stejným člověkem, když se jeho schopnosti, názory a
cítění mění ze vteřiny na vteřinu. Tento článek udává příklad člověka, který se dopustí trestného činu, při
němž je zatčen. On sám si kvůli opilosti na nic nepamatuje, ale svědkové ho usvědčí. Nyní se nabízí otázka,
měl by být shledán viným? Je to stále tentýž člověk, který čin spáchal, když opilost v moment činu změnila
jeho duši natolik, že nebyl sám sebou? Těmito právními otázkami se zabýval John Locke a definoval
podmínku pro identitu člověka – kontinuitu osobnosti. V tomto případě byla kontinuita narušena – obviněný
si moment činu nepamatuje. Jako fyzická bytost je vinen, protože čin spáchal jejím prostřednictvím, avšak
jako psychická bytost vinen není, jelikož si z oné události vůbec nic nepamatuje. Osoba na lavici
obžalovaných vina je, ale ne osobnost v ní. Pokud bude muž potrestán, zakusí bolest, ale trpět bude
nesprávně i neviná osobnost v něm20. (47)
Je to skutečně nesnadné rozhodnout. Ale neodpustím si
poznamenat, že by se člověk neměl oddávat omamným látkám natolik, aby se dostal do stavu, kdy neví, co
dělá, to v jeho moci určitě je. Myslím si tedy, že když se někdo do takové míry opije, měl by nést následky
za své činy i v opilosti spáchané, protože je dospělý a ví, k čemu přílišná konzumace alkoholu vede, rozhodl
se k ní sám a dobrovolně a ještě ve střízlivém stavu. Musí tedy počítat i s možnými následky.
Pokud bych měla formulovat svou vlastní definici identity a procesu jejího hledání, popsala bych ji
jako svobodné poznání sebe sama a v důsledku tohoto poznání ničím nerušenou a nepřerušenou jednotu duše
a těla. Dle mého názoru nelze identitu těla a duše oddělovat, neboť člověk jest jeden celek a proto jeho
identita může být také jen jediná. Identita duše by se dala uvažovat jako virtuální, dokud ji tělo neaktualizuje
konáním, dokud se jedinec neprojeví, tedy dokud ji nepřemění v identitu reálnou, skutečnou. Uvedu příklad:
objevím své nadání na cizí jazyky a pociťuji lásku k dětem, rozhodnu se proto realizovat coby učitelka.
19
20
Tamtéž, Str. 110.
Srov.: VAUGHAN: Psychological continuity and the problem of identity. 2007.
17
Identita se v základních rysech nezmění, tedy základ člověka zůstane vždy stejný a na něm v průběhu života
staví. Jeho identita se tedy proměňuje úměrně akcím a věku. Například roste mé vzdělání (mění se mé
vědomosti a akademická hodnost), poznávám svět a lidi v něm, na základě zkušenosti se mohu přesvědčit, že
můj dosavadní názor byl mylný, tedy ho změním a s ním i svou identitu. V důsledku toho se pak mohu
zařaditi do jiné komunity (náboženská, politická apod.). Identita do jisté míry souvisí i s rolemi, které jedinec
v životě zastává. Do určité doby jsem pouze v roli dcery a sestry, ale když se mi narodí děti, dostanu další
roli – matky a například i manželky. V té určité roli si musím vymezit svou identitu ve vztahu k ní (například
jaká jsem dcera, sestra a nově i jaká jsem matka). Za zásadní a převažující složku identity považuji
bezpochyby tu duševní, protože ta je určující i pro identitu tělesnou. Svůj vzhled každý přizpůsobuje svému
cítění. Například dospívající dívka se již cítí příliš velká na to, než aby nosila obrázkové oblečení a chodila
s rodiči za ruku. Opačně by to fungovat nemělo, avšak pravdou je, že například v případě fyzického postižení
se identita formuje dle něj. Postižený je například upoután na invalidní vozík a identifikuje se jako
nesamostatný, neschopný zdolat určitý terén. Ze zdravého člověka se může stát díky nehodě postižený a díky
této události se začne přeformovávat i jeho identita. Jednota identity fyzické a duševní se tedy formuje
vzájemným vlivem jedné složky na druhou. Mnohokráte jsem také zaznamenala změnu chování člověka, jež
si koupil drahé šaty a tím si připadal jako někdo z „vyšší“ společnosti.
K zamyšlení mě nutí pojem identity ve světě směřujícím ke globalizaci. Globalizace zasahuje do
mnoha oblastí – ruší se hranice států, člověku se dostává volného pohybu za účelem práce, studia nebo
jiných, používá se jeden hlavní jazyk, kterým je angličtina, moc se soustřeďuje do rukou nadnárodních
institucí. Všechno se sdružuje do jednoho obecného celku a čím víc tento narůstá, tím méně je znatelná
identita jednotlivce v něm. Při spojování do větších celků dochází totiž k přizpůsobování se novému celku,
do něhož se jedinec zařazuje. Jedna z výše uvedených definic přeci popisuje identitu jako odlišnost od
jiných, jedinečnost vlastní osoby. A ta potom v důsledku přizpůsobování se zaniká. Já osobně považuji
rozmanitost za dobrou a také za důležitou a velmi inspirativní. Nejenže mi připadá pestrý svět různých kultur
zajímavější, ale hlavně se mohou jednotlivé kultury od druhých učit. Nemyslím si, že je dobré kultury
násilně (i když pozvolna a nenápadně) spojovat do jedné. Spojování do stále větších celků vede již
k neurčitosti a ta mne osobně trochu děsí, protože zavání pocitem prázdna a nicoty. Doufám, že si však
jednotlivé místní kultury sebe natolik váží, že se nenechají nezvratně poznamenat.
Internet je také světem globálním, neznajícím hranice, potírají se zde kulturní a rasové rozdíly,
hlavním jazykem komunikace je zde angličtina. Zde je situace díky virtuálnímu charakteru internetu trochu
odlišná, dává totiž možnost výběru identity, zda se člověk bude vydávat za sebe či si vyzkouší identitu jinou.
Svět, ve kterém může být kdokoli kýmkoli, je pro mě ale světem chaosu, nejistoty a nepředstavuje pro mě
díky všude potenciálně číhajícímu klamu příliš vysokou hodnotu. Pominu-li však využití v oblasti lékařství,
konkrétně např. psychologie (bude zmíněno později). Když píši o internetu, nemohu zde nezmínit i definici
identity z úvahy filozofa pana Bělohradského, který ve své úvaze „Přiváto z blogosféry“ k identitě uvádí:
18
„Jsem tím, čím jsem, zásluhou (vinou) toho, čím jsme všichni.“ Zdá se mi, že blogosféra je příkladem tohoto
pojetí vlastní identity. Teprve společná (globální) řeč, která nás všechny strhuje do svého neregulovatelného
proudu, každému z nás umožňuje být sebou samým. 21 (14)
2.1.1 Virtuální identita
Virtuální (on-line) identita se vytváří ve virtuálním prostředí, tvořeném technickými prostředky, ve
kterém jedinec obvykle vystupuje pod nějakou přezdívkou (nick). Například když budu volat k rozbitému
topení opraváře, budu telefonovat s člověkem, jehož identitu znám pouze ze zlatých stránek, bude to identita
virtuální, do té doby, než přijde a skutečně uvidím, že je to muž a jmenuje se Jan Novák a skutečně prokáže,
že pracuje pro danou firmu. V televizi mají herci také svou virtuální identitu, co role, to identita. Nejvíce se
dnes však diskutuje identita internetová, která je obestřena asi největším tajemstvím. Na internetu si lidé
mohou nechat svou vlastní identitu, ale láká je vyzkoušet si jinou. V realitě si různé identity zkouší
dospívající, v pozdějším věku už by to mohlo být totiž považováno za psychickou nemoc. Narozdíl od
identity skutečné má virtuální identita naprostou volnost a svobodu ve svém formování. Ve virtuálním světě
se totiž nedá ověřit, vládne tam všeobecná anonymita. Absence jakýchkoli omezení, která existují v reálném
světě, dává volný prostor nekonečné lidské představivosti, každý je roven každému, avšak opět pouze jen
virtuálně a dočasně, tedy pouze když setrvává v interakci s virtuálním prostředím. Jedinec může změnit
pohlaví, věk, původ, sociální postavení, svou minulost, chudák se může vydávat za boháče, chytrý hrát
hloupého apod. Jeden skutečný člověk může mít nekonečné množství virtuálních identit, měnících se na
základě interakce s různými dalšími virtuálními identitami či společenstvími. Tento svět připomíná svým
charakterem jakousi říši snů, do které se člověk utíká. Ale z jakého důvodu? Proč mají lidé potřebu
schovávat se za smyšlenou identitu? Důvody, které mne napadají, jsou například ochrana osobních údajů,
nebo může být důvodem potřeba zjistit něčí názor či postoj a ten by mi nesdělil, pokud bych odkryla svou
identitu reálnou (otázkou ovšem zůstává, zdali odpověděl reálně nebo smyšleně, tedy nakolik brát jeho
odpověď vážně), nebo to může být ze strachu vyjádřit svůj názor a podepsat se pod něj reálnou identitou.
Důvodem může být i chuť vyzkoušet si naprosto odlišný charakter, například introvert se vydává za
extroverta. Někde jsem četla, že si jedinec na internetu přeje realizovat své sny, které by v realitě nebyly
přijaty nebo by dokonce mohly být na hranici zákona. V takovém případě si své sny může pod virtuální
identitou splnit, ulevit touze a tím snížit svou nebezpečnost v realitě. To však podle mého názoru pomůže jen
u některých, ne příliš vážných stupňů odchylek.
Virtuální identita může dost pomoci lidem, kteří se cítí být v realitě odstrčeni pro nějakou odlišnost
od většiny, kteří musí svou skutečnou identitu potlačovat, aby nebyli společností odvrženi. Na internetu si
21
BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry. 2009.
19
mohou najít sobě podobné, nebo alespoň takové, co podobnost předstírají. Mohou beze studu odložit svou
„masku“ a být sami sebou, vzkoušet si, jak bude virtuální společnost reagovat. Jedinec zjistí, že takových
jako on je více, a potom sám sebe lépe přijme. Pokud by však byl odvrhnut, není problém se pod jiným
nickem přihlásit znovu nebo jít do společenství jiného. Virtuální identita může posloužit také jako terapie a
pomoci návratu do světa reálného, kdy si člověk s problémem vyzkouší, jaké to je s ním žít „nanečisto“ ve
virtuálním prostředí. Díky tomu se osmělí a potom by měl šanci snadněji proniknout do života skutečného.
Ale toto nemusí pomoci pokaždé. Kdo má problém s lidmi v realitě (například s komunikací,
seznamováním), měl by se ho učit postupně překonávat také v realitě. Úspěch s virtuální identitou může dle
mého pohledu člověka jaksi „namotivovat“ či nalákat na kýžený stav, o který se potom v realitě bude o to
usilovněji snažit. Ale nemyslím si, že by virtuální identita problém mohla vyřešit úplně.
Některé smyšlené virtuální identity mohou být jen žertíkem, pokusem, jaká bude reakce. Ale některé
mohou vzniknout i ze skutečného, ale nerealizovatelného přání jedince. Daly by se tak potom též označit
jako část reálné identity člověka, který si tuto virtuální identitu vymyslel. Na internetu může být každý
maximálně upřímný, odhodit vešekré zábrany. Neznamená to tedy, že je zde vlastně konečně sám sebou?
Vypadá to, že změna identity může jedinci přinést vesměs pouze dobro, může se o sobě mnohé
naučit, jaksi povyrůst. Ale jak působí naopak virtuální okolí na jedince, když nic z toho, co je mu
předkládáno, se ani zčásti nemusí zakládat na pravdě? Domnívám se, že po čase začne takovému jedinci
opravdová společnost skutečně scházet a začne pociťovat prázdnotu. Nemůžeme stále žít pouze sny, i když
sníme, nacházíme se stále v realitě. Další problém by mohl vzniknout z přílišného střídání identit, kdy člověk
již tolik rolí psychicky nezvládne.
Dle mého názoru je velmi důležité snít, proto vítám možnost změny identity. Ale stále je potřeba
udržet si nadhled a umět se vrátit do reality, pečovat také o svou reálnou identitu. Virtuální identita je
zadarmo a co dostane člověk bez snahy a námahy, nemívá pro něj příliš valnou a hlavně trvalou hodnotu.
V reálném světě na sobě každý musí pracovat a toho, čeho se dopracuje, co dosáhne, toho si pak může
právem vážit. Virtuální identita je zajímavá, užitečná zkušenost, ale nikdo by díky ní neměl ohrožovat svou
identitu skutečnou.
2.2
Statistiky
Na téma internetu, sledovanosti televize a uživatelů mobilních telefonů existuje velké množství
statistik. Pro tuto práci bylo vybráno několik z nich, o které se bude práce opírat a které mají prokázat a
poukázat na důležitost zabývání se vlivem virtuality, tvořené těmito prostředky, na realitu.
2.2.1 Statistiky internetu
Tabulka č. 1
20
Využívání internetu ve světě
Údaje k 31. 3. 2009
Vysvětlivky: est. = odhadnutá hodnota
Graf č. 1:
Zdroj dat pro graf č. 1 a tabulku č. 1: http://www.internetworldstats.com/stats.htm
Komentář ke grafu a tabulce:
Při pohledu na údaje jistě nikoho nepřekvapí prvenství Asie, která zahrnuje velice vyspělé země.
V oblasti využívání internetu je zde nejvýznamnější Čína, Japonsko a Indie. Evropu zařadily na druhé místo
v počtu uživatelů internetu hlavně Německo, Velká Británie, Francie a Rusko. Česká Republika se nedostala
do první internetové desítky, přesto však vykazuje obrovský nárůst:
Odhad populace ČR v roce 2008 byl 10.220.911 obyvatel, z toho bylo 4.991.300 uživatelů internetu, což činí
48,8 % populace, tedy téměř polovinu. Nárůst uživatelů za roky 2000 až 2008 byl o 399,1 %, tedy
čtyřnásobný.
21
Pro mnohé je však jistě překvapivý enormní vzestup počtu uživatelů internetu v Africe, na Středním
východě a v Latinské Americe a Karibiku. Jedná se ale samozřejmě o údaje vypočtené z průměru, přičemž
rozložení uživatelů je velmi nerovnoměrné. Například v Africe jsou největšími „tahouny“ Egypt, Nigérie a
Maroko. Ostatní země mají podíl několik málo či pouze desetiny procenta či dokonce žádný. Na Středním
východě nejsou mimo „internetové vůdčí země Íránu s 50%“ výkyvy takové, dalšími významnými zeměmi,
které zvyšují průměr, jsou Saúdská Arábie, Izrael a Sýrie. Nejvýznamnější nárůst za posledních 8 let v této
části světa překvapí především kvůli přísnému konzervatismu způsobenému náboženstvím a zvyky.
V Latinské Americe jsou výkyvy v počtu uživatelů asi nejvýraznější. Vysoké procento způsobila hlavně
Brazílie se svými 67,5% uživatelů z celé Latinské Ameriky a Karibiku, za ní se s významným přírůstkem
řadí Mexiko, Argentina a také Kolumbie. Poslední řádek tabulky ukazuje, že internet pronikl již mezi téměř
čtvrtinu obyvatel planety.
Zdroj: http://www.internetworldstats.com/stats4.htm
22
Tabulka č. 2
Růst internetové populace v České Republice v letech 2003 - 2008
Zdroj dat pro tabulku 2: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034DE26/$File/97010825.pdf
Komentář k tabulce:
Český statistický úřad poskytuje přehled, ze kterého je vidět, že například rozdíl mezi uživateli
ženského a mužského pohlaví není až tak výrazný, pouze necelých 10%. Tabulka jasně ukazuje, které
věkové skupiny internet nejvíce zasahuje. Do 24 let je uživatelů naprosto drtivá většina, poměrně vyrovnané
procento uživatelů je ve dvou dalších skupinách 25 – 44 let, potom se již znatelněji snižuje a v důchodovém
věku je procento velmi nízké, avšak zde je velká nerovnoměrnost, záleží hlavně na vzdělání, což ukazuje
další část tabulky, kde internet používá více než ¾ vysokoškolsky vzdělané populace, středoškoláci mají
taktéž výrazné zastoupení, u populace bez maturity je již větší propad a mizivý rozdíl ve srovnání s populací
základního vzdělání.
Tabulka č. 3
Frekvence použití internetu (zdroj dat ČSÚ) – viz. příloha č. 1
Zdroj dat pro tabulku 3: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034E67D/$File/97010831.pdf
Co se týká každodenního užití internetu, není výrazný rozdíl ve frekvenci použití mezi muži a
ženami. U věkových kategorií je denní frekvence přímo úměrná věku, čím nižší věk, tím vyšší procento
denního použití internetu. Zaměstnaní lidé s počítačem v mnoha profesích denně pracovat musí, tam je vliv
dá se říci naprosto jasný, analogicky k tomu je procento u nezaměstnaných nižší. Vzdělání, jak již bylo
23
řečeno, má vliv značný, čím vyšší vzdělání, tím snadnější a častější přístup k internetu. Rozdíl ve frekvenci
přístupu uživatelů se vzděláním základním a středním není téměř žádný. Jak je vidět, lokalita ani hustota
zalidnění lokality nemá na frekvenci používání internetu nijak zásadní vliv, ve městech, tedy hustě
zalidněných lokalitách je více možností, poskytovatelů a dostupnější technické vybavení, což má jistě také
nemalý vliv. Při frekvenci použití internetu 1-4 dny v týdnu je opět mizivý rozdíl mezi frekvencí použití
obou pohlaví, u věkových kategorií je překvapivě tendence opačná než v u každodenního přístupu na
internet, u stupně vzdělání platí také tato opačná tendence a rovněž u hustoty zalidnění regionu. Při frekvenci
použití internetu 1x za měsíc, ale ne každý týden, jsou tendence stejné, avšak s mnohem nižšími hodnotami,
trend je však jasný. U frekvence méně než jedenkrát za měsíc chybí údaje, avak tendence nejsou nijak
výrazné a procenta mizivá.
Portál rodina.cz uvádí údaje z databáze studie Mládež a zdraví z roku 2006, která zkoumala žáky 9. tříd
základních škol, hrajících počítačové hry.
Výsledky jsou následující:
52% chlapců hraje denně min 2 hodiny, o víkendech je to 62%
Dívek hraje hry 17% a to cca 2 hodiny denně.
Jak si stojí ČR v otázce internetu vůči Evropské Unii?
Tabulka č. 4
Domácnosti (mající minimálně 1 člena ve věku 16 až 74 let) s připojením k internetu,
údaje uvedeny v % z celkového počtu domácností připojitelných k internetu
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Česká Republika
-
15
19
19
29
35
46
EU 27
-
-
41
48
49
54
60
Zdroj dat pro tabulku 4:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsiir040&plugin=1
Vysvětlivky: „ – „ = údaj nedostupný
Ve srovnání připojených domácností České Republiky a průměru zemí EU je rozdíl znatelnější, ale
nárůst je v posledních 3 letech každoročně znatelnější. Je pravděpodobné, že tímto tempem průměr EU brzy
dosáhneme.
Portál businessinfo.cz uvádí, že je lepší vybavenost osobním počítačem internetem v domácnostech s
dětmi (67%) než bez dětí (27%). Dále uvádí, že je internet využíván nejvíce v domácím prostředí (84 %),
potom v zaměstnání (39 %) a ve škole (17 %).
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/demograficke-a-socialni-udaje/csu-publikace-informacni-spolecnost2008/1000451/52567/
24
Tabulka č. 5
Firmy (mající 10 a více zaměstnanců na plný úvazek) s širokopásmovým připojením,
údaje uvedeny v % z celkového počtu firem připojitelných k internetu v %
Česká Republika
EU 27
2003
2004
2005
2006
2007
2008
20
38
52
69
77
79
-
46
62
73
77
81
Zdroj dat pro tabulku č. 5:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tin00063&plugin=1
V oblasti připojení firem Česká Republika do roku 2006 dohnala ostatní země Unie a v posledních
letech se drží v těsném závěsu. Zavedení internetu ve firmách je většinou otázkou zvýšení zisku a udržení
konkurenceschopnosti, proto je nárůst rychlejší a znatelnější, než v domácnostech, které na něm existenčně
nezávisí.
Tabulka č. 6
Soukromé nákupy zboží a služeb přes internet v %, provedené jedinci od 16 do 74
let, neobsahuje finanční investice
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Česká Republika
-
3
3
3
7
8
13
EU 27
-
-
15
18
20
23
24
Zdro dat pro tabulku č. 6:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tin00067
Jak v České Republice, tak v Unii je nárůst velmi pozvolný, avšak v posledních 3 letech je u nás
výraznější, loni dosáhla ČR více než poloviny v poměru k EU.
Informovanost obyvatel a statistiky nebezpečí internetu
Vybrané evropské země
Společnost Microsoft uvedla 10. února tohoto roku výsledky svého průzkumu a provedeného
agenturou Cross Tab v lednu 2009. Průzkumu se zúčastnilo 21.765 uživatelů z vybraných evropských
zemí (Velká Británie, Dánsko, Rakousko, Finsko, Norsko, Španělsko, Švýcarsko, Irsko, Portugalsko) a
výsledky jsou následující:
25
29% mladistvých zažilo na internetu obtěžování skupinou či jednotlivcem (nejhorší situace je ve
Skandinávských zemích Norsku a Dánsku, lepší je ve Středozemí)
45% mladistvých pobývá většinu volného času v internetových sociálních sítích
Alarmující polovina rodičů (51%) neví, co jejich děti na internetu dělají a co jim hrozí
69% mladistvých se domnívá, že potenciální nebezpečí internetu zná, nicméně obětí obtěžování na internetu
je stále více
38% náctiletých zastává názor, že jejich okolí na internetu nerespektuje soukromí (tím je míněno, že jsou
uživatelé čím dál ochotnější poskytovat osobní údaje nejen své, ale dokonce i svých blízkých nebo např. že
vystavují fotografie ostatních bez jejich svolení)
53% mladistvých považuje obtěžování přes internet za snadnější
22% dotázaných dělá chyby co do bezpečnostních nastavení a pouze 27% využívá ochrany osobních
informací, ale jen občas.
pouze 51% mladistvých surfuje po internetu za přítomnosti rodičů
pouze 38% náctiletých by se s problémy ohledně internetu obrátilo na rodiče, 30% by se raději obrátilo na
přátele
Dle vyjádření Microsoftu je situace značně lepší, než v roce 2007, čísla však ukazují, že jsou v Evropě ještě
velké rezervy a prostor pro zlepšení.
Zdroj: http://www.microsoft.com/cze/presspass/msg/20090210_news1.mspx
Výsledky výzkumu SAFT Gross-European survey (2003) ukazuje, že je značný rozdíl mezi odpověďmi
dětí a rodičů:
14% dětí se osobně setkalo s lidmi, které poznalo na internetu, to však připouští pouhá 4% rodičů
30% dětí navštívilo stránky s násilným obsahem, avšak tento fakt připouští pouze 15% rodičů
Zdroj: http://www.saftonline.org/Research_.html
Česká Republika
Údaje z 22.5. 2009
Tento výzkum proběhl na popud nadace Naše dítě, pro niž jej realizovala společnost TNS AISA
s.r.o. Proběhl na začátku letošního roku a zúčastnilo se ho 319 rodin s dětmi ve věku 10-15 let.
Jeho výsledky vypovídají o následujícím:
Pouze 8 % rodičů používá programy, zamezující přístupu dětí na nebezpečné stránky, tzv. parental control.
Většina rodičů konroluje své děti na internetu pouze nárazově, přičemž objevují ponejvíc návštěvy stránek
s nevhodným obsahem či komunikaci s cizími lidmi. 17% rodičů své děti nekontroluje vůbec.
Stejně jako v ostatních evropských zemích výše, 51% dětí nemají rodiče při používání internetu pod
dohledem, tyto děti mají počítač s připojením na internet ve svém pokoji.
Denně stráví děti online 1,5 hodiny v pracovní den a o víkendech až 2,5 hodiny.
26
Co se týče činností na internetu, účastní se 70% dětí ve věku 14-15 let diskusních skupin, 37% dětí
stejného věku komunikuje s cizími lidmi, které zná pouze z internetu, 35% těchto dětí nemá s rodiči
domluvena žádná pravidla užívání počítače a internetu a 14% dětí téhož věku se s těmito cizími lidmi z
internetu i osobně schází. Více než třetina děti tohoto věku také cizím osobám online prozradí osobní
údaje a 45% z nich posílá či sdílí své fotografie a videa. 93% dětí mezi 10 a 11 lety stahuje či hraje online
hry.
Zdroj: http://www.nasedite.cz/webmagazine/articles.asp?ida=641&idk=465
Graf č. 2
10
25
POSÍLÁM SVOJE FOTKY ČI VIDEA NA INTERNET
45
34
10
SDĚLUJI SVOJE OSOBNÍ ÚDAJE NA INTERNETU (VĚK,
MOBILNÍ TELEFON, ADRESA)
24
36
24
20
NEŘÍKÁM RODIČŮM, KDYŽ OBJEVÍM NA INTERNETU
NĚCO, CO MĚ VYDĚSÍ
25
21
24
12
OTEVÍRÁM PŘÍLOHY, KTERÉ PŘIŠLY Z NEZNÁMÉ
ADRESY
23
25
21
6
ODPOVÍDÁM A PŘEPOSÍLÁM VULGÁRNÍ, HRUBÉ EMAILY
14
16
16
7
7
NAVŠTĚVUJI STRÁNKY, KDE JE NÁSILÍ
13
16
1
6
NAVŠTĚVUJI PŘI SURFOVÁNÍ PORNOSTRÁNKY
15
13
1
SCHÁZÍM SE S LIDMI Z INTERNETU, KTERÉ OSOBNĚ
NEZNÁM
3
14
10-11 let (N=86)
12-13 let (N=116)
14-15 let (N=117)
Podle rodičů
6
% dětí v dané kategorii
Zdroj grafu č. 2: http://www.tns-aisa.cz/NewsDet-n25-cs.aspx
Rady z různých zdrojů v této práci ohledně prevence a ochrany před nebezpečími na internetu se shodují
v následujících základních bodech:
→ vzdělávat se v oblasti internetu, třeba i od dítěte samotného či spolu s ním
→ budovat v dětech důvěru, zvýšit komunikaci na toto téma a mluvit o reálných nebezpečích
→ stanovit si pravidla a ptát se po jejich dodržování – např. nepodávat online přátelům osobní
informace, nesetkávat se s nimi a pokud, tak s vědomím rodičů
→ pro lepší možnost kontroly, umístit počítač do společných místností bytu
27
→ alespoň namátkou kontrolovat navštívené stránky a nainstalovat kontrolní programy blokující
většinu stránek se škodlivým obsahem
Zdroje:
http://www.nasedite.cz/webmagazine/articles.asp?ida=641&idk=465
http://www.microsoft.com/cze/presspass/msg/20090210_news1.mspx
2.2.2 Statistiky mobilních telefonů
Tabulka č. 7
Počet mobilů s předplacenou kartou (údaje v 1000)
ČR
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
46
200
521
965
1995
4346
6947
8610
9709
10783
11775
12753
-
34672
55544
95535
159793
257781
313867
345567
379918
424310
472087
520094
EU
27
Vysvětlivky: „ – „ údaj nedostupný
Businessinfo.cz uvádí pro rok 2008 údaj 13,5 miliónu SIM karet v České Republice, čímž se v EU dostává
na jednu z nejvyšších hodnot.
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/demograficke-a-socialni-udaje/csu-publikace-informacni-spolecnost2008/1000451/52567/
Tabulka č. 8
Procentní podíl jednotlivců v ČR vlastnících mobilní telefon – viz. příloha č. 2
Zdroj dat pro tabulku č. 8: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034A67E/$File/97010812.pdf
Komentář k údajům:
U mobilních telefonů jsou tendence téměř totožné s použitím internetu. Zásadní vliv má opět věk, vzdělání,
zaměstnanost. Hustota obyvatel v lokalitě je bez většího významu.
2.2.3 Statistiky sledování televize
Nadace Naše dítě uvádí, že v 60. letech sledovali dospělí televizi asi hodinu denně, v roce 1980 to
byl dvojnásobek a v roce 1998 počet hodin sledování televize stoupl na 3,5 hodiny denně. Ve vztahu k dětem
tento fakt znamená dobu mlčení, kdy si nemohou povídat s rodiči. Server www.rodina.cz uvádí důsledky
28
nedostatečné komunikace s dětmi - v polovině 70. let se vyskytovaly poruchy řeči u 4% dětí, ve 2. polovině
90. let toto číslo stouplo na 25% a co se týká porozumění řeči, je na tom špatně ještě vyšší procento dětí.
Děti dnes stráví před obrazovkou dle odborníků asi 25 hodin týdně, což znamená 3,5 hodiny za den.
Podle nadace viděl průměrný český 13letý školak za svůj život v televizi 52 000 vražd, znásilnění,
ozbrojenych loupeži a přepadení. Není proto divu, že se v souvislosti s tím uvádí, že jsou dnešní děti k násilí
a utrpení otupělí.
Zdroj: http://www.jedensvetnaskolach.cz/download/pdf/jsnspdfs_78.pdf
Komentář k údajům:
Sledování televize se narozdíl od práce na počítači liší naprostou pasivitou. Server www.rodina.cz uvádí
výsledky vyšetření mozkové aktivity elektroencefalogramem (EEG). Po zapnutí televize ukázal alfa vlny,
které se objevují hlavně při stavu snění a hypnózy. Negativa přílišného sledování televize jsou vesměs stejná
jako u nadužívání počítače, uvedená v kapitole 3.8.1 „Počítačové nemoci“.
Rady ohledně prevence negativních dopadů televize jsou obdobné jako u internetu:
→ více s dětmi komunikovat
→ rodiče sami by neměli sledování televize přehánět a jít příkladem
→ sledovat čas strávený u obrazovky a čas strávený s dětmi
→ dívat se na televizi společně s dítětem a povídat si s ním o shlédnutém
→ umožnit dítěti co nejvíce reálných zážitků, protože zážitky prožité vlastní zkušeností poučí dítě
nejvíc
→ důležitý je také pohyb, který se především v prvních letech života podstatně odrazí na formování
mozku
Server www.rodina.cz uvádí, že sledování TV je v předškolním věku nevhodné, v 7 – 10 letech neumí dítě
ještě rozlišovat mezi skutečností a fikcí, v 8 - 12 letech je schopné pochopit smysl reklamy, od 12 let je
schopno kritiky a odstupu, sledování TV tedy začíná být vhodné až v tomto věku, do zhruba 15 let by se
mělo dítě učit chápat televizi a její triky a umět ji včas vypnout. Od 15 let už nás dítě nebude chtít
poslouchat, protože si začne dělat názory vlastní.
3. Nový rozměr světa – z reality do virtuality?
Tato kapitola představuje úvod do samotného jádra práce a popisuje stav technologických prostředků
v současnosti, jejich pozici v lidských životech a zamýšlí se nad hranicí mezi realitou a virtualitou.
29
Technologický boom se v několika uplynulých desítkách let nezadržitelně řítí kupředu. To, co se
dnes používá a co si vědci představují, že bude v budoucnu technicky možné, by bylo před nedávnou dobou
ještě pouhou pohádkou. Obrovský rozmach a propojení počítačových technologií, sítí a telekomunikací
začíná každodenní lidský život od základů přetvářet. Mění způsob myšlení lidí, přemýšlí a pamatují si za ně,
překonávají se díky nim obrovské vzdálenosti, nemusí se už chodit do banky, obchodu, mnohdy ani tak často
do školy a ačkoli si to lidé neradi připouští, technologie mění i je samotné. Počítače například dříve sloužily
pouze pro výpočty, dnes lidstvu pomáhají v nespočtu činností a oborů od letových simulátorů, virtuálních
konferencí, přes operace v lékařství, řízení náročných projektů až po interaktivní výuku a mnoho dalších.
Z dřívějšího sluhy stal se neodmyslitelný partner. Na jednu stranu je vidět ohromení schopnostmi nových
technických vymožeností, ale ty se rychle stávají standardem, lidstvo chce stále více a více také dostává a to
nejen díky jednotlivým technologiím, ale v novém rozměru také díky novým možnostem jejich propojení,
kdy pak služby jimi poskytované dostávají ještě další, úplně nový rozměr.
V tomto vyspělém světě technologií vyrostla hlavně generace, která nyní dospívá. Žije v tomto světě
odmalička a je pro ni tedy samozřejmostí. Mladší děti zdá se často považují počítače za své kamarády,
protože vykazují tolik lidských schopností, dokáží komunikovat, zpívat, psát, představovat spoluhráče v
různých hrách, počítat, kreslit a mnoho dalšího. Kdo nemá počítač doma, má k němu přístup alespoň ve
škole, knihovně či internetové kavárně.
Hranice světů, vytvářených technologickými prostředky a světů reálných, s fyzickými lidmi, se
začínají prolínat natolik, že bývá často obtížné rozlišit, kde se vlastně člověk nachází. Je to ještě svět
přirozený nebo umělý, tvořený technickými prostředky? Ivan Havel pro tento účel uvádí nutnost splnění
alespoň těchto tři podmínek:
existuje nějaká přirozená věc, logicky připouštějící duplikaci ( například lidské myšlení, vnímání,
rozhodování apod.),
existuje záměr člověka (nebo týmu) vytvořit duplikát oné přirozené věci,
došlo k provedení záměru, čili proběhl intencionální proces vedoucí od záměru k jeho realizaci (případě
byla dotyčná věc například implementována na počítači)22 (22)
Při hlubším zamyšlení se dá zjistit i závislost na úhlu pohledu na věc. Počítače jsou programovatelné,
ale nejsou snad analogií programovatelnosti u člověka například antidepresiva, ovlivňující náladu a chování
jedince? Nepodobá se programování operace pohlaví z mužského na ženské a naopak? Medicína dnes
techniku hojně využívá a zachraňuje s její pomocí lidské životy, kdy lidem voperuje například
kardiostimulátor, poskytne naprogramovanou protézu ruky, která dokáže sama např. uchopit předmět aj.
Díky počítačové technice je dnes možné i částečně umožnit zrak nevidomému či vylepšit sluch neslyšícímu,
mnoho pacientů žije jen díky podpoře technických prostředků. Společnost si přirozeně začíná stále častěji
klást otázky, co je přirozené, co je umělé, co je ještě realita a co se už dá označit pojmem virtuální. To
22
HAVEL, Ivan M.: Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém. 2004.
30
dokazuje četné knihy a úvahy na toto téma. Ty obsahují mnoho názorů a pohledů na tuto problematiku, která
bude v této práci co nejpřehledněji a nejjasněji shrnuta a vysvětlena.
3.1
Zrod a vývoj virtuálních světů
Následující řádky provedou čtenáře historií tří nejvýznamnějších a pro většinu lidí k dnešku již
neodmyslitelně patřících technických vynálezů mobilního telefonu, internetu a televize, které jsou všechny
tvůrci virtuality. Odkrytí jejich vývoje považuji za důležité pro pochopení jejich základního fungování a
principů z technického hlediska, neboť právě technika umožnila zrod virtuálního světa neboli kyberprostoru.
Popis vývoje ukáže, jak došlo k přechodu na virtuální svět, jak dlouho se mu již oddáváme a jak rychle si ho
lidstvo oblíbilo.
3.1.1 Historie internetu
Na počátku 60. let přišla firma RAND Corporation ve Spojených státech s myšlenkou vytvoření sítě,
propojující nejdůležitější vojenské, univerzitní a federální počítače a která by si dokázala zachovat funkčnost
i při výpadku některého z nich, nebude tedy žádný centrální, na kterém by byla síť závislá. Důvodem
byla v USA probíhající studená válka a objevovaly se obavy z jaderného útoku. Roku 1969 zprovoznila
v USA agentura ARPA (Advanced Research Project Agency) experimentální síť ARPANET se 4 uzly.
V roce 1971 se rozrostl počet uzlů sítě na 15, o rok později na 37 a za další rok se připojily i uzly zahraniční.
Od roku 1972 se díky protokolu FTP daly přenášet větší soubory a téhož roku se Ray Tomlinson zasloužil o
první emailový program. Výzkumu internetu se ujali studenti a pedagogové z Kalifornské univerzity a
výsledky svého bádání publikovali v tzv. RFC dokumentech, neboli žádostech o komentář. Od roku 1974 byl
zpřístupněn další protokol a to známý TCP/IP, který určoval pravidla a syntax pro posílání zpráv po síti.
Roku 1979 vytvořili vědečtí pracovníci z různých univerzit tzv. Computer Science Network a od jeho
propojení se sítí ARPANET se datuje vznik internetu. 1983 se ARPANET rozdělil na ARPANET a
MILNET (pouze pro armádní použití). 1984 vznikl systém doménových jmen a v té době bylo asi 1000
připojených počítačů. 1987 vzniklo pojmenování internet. 1988 byl do sítě vypuštěn první počítačový virus –
worm (červ), jeho mladý tvůrce byl za tento kousek potrestán odnětím svobody na 3 roky. O rok později
přišel Tim Berners-Lee s vynálezem hypertextových dokumentů, tedy www (world wide web). Roku 1993
byl vyvinut první prohlížeč www, Mosaic od Marca Andreessena, který byl zdarma, o rok později ho
následuje Netscape Navigator. Ještě ve stejném roce začal být internet využíván pro komerční účely. Z 1000
uživatelů v roce 1984 se do roku 1996 rozrostl jejich počet na neuvěřitelných 55 milionů a dále narůstá
geometrickou řadou, přičemž v roce 2006 už překročil jednu miliardu. Od internetu se během času odvinuly i
sítě lokální (LAN), které využívají především firmy a různé instituce.
31
3.1.2 Od telegrafu přes rádio až po mobilní telefon
Tento vývoj započal v roce 1837 Samuel Morse vynálezem telegrafu, který fungoval na základě pro
něj speciálně vyvinuté abecedy, ve které byla písmena nahrazena určitým počtem teček a čárek. Telegrafy
byly nejprve propojeny dráty, ale roku 1842 se přišlo na vodivou schopnost vody, došlo tedy k prvnímu
bezdrátovému přenosu. Roku 1864 přišel J.C. Maxwel s myšlenkou souvislosti elektřiny s magnetismem,
která by umožňovala přenos vlnovým zářením. Jako první provedl bezdrátový přenos údajně zubař M.
Loomis na dvou papírových dracích – jednom s telegrafem a druhém s galvanometrem, který signály
morseovy abecedy zachycoval až na vzdálenost 18 mil. Autorem radiového systému jako takového je Ital
Guglielmo Marconi, který si ho dal patentovat roku 1897. 4 roky nato se mu podařilo přenést radiový signál
přes Atlantik a od té doby našla tato technologie použití v lodní dopravě. Tento signál však přenášel až do
roku 1906 pouze telegrafní kódy. V tomto roce R. Fesseden dokázal přenést i hlas. O další 4 roky později
uvedl do chodu Švéd L. M. Ericsson (zakladatel stejnojmenné firmy) první verzi mobilního telefonu, která
byla vybavena dvěma tyčemi, připojitelnými na telefonní kabely. Následoval rychlý rozvoj radiového
vysílání. První mobilní radiové stanice (jednostranné přijímače) začaly používat ve dvacátých letech v USA
policie a armáda. Právě policii se podařilo přijít na mobilní radiopřijímač morseovy abecedy (pro automobil)
a roku 1928 přijímal i lidský hlas. Mobilní radiový systém, který dokázal přenášet hlas v obou směrech
pochází z roku 1924 z Bellových laboratoří. Za 2. světové války bylo třeba ke zdolání nepřítele nejnovějších
technologií, to byla veliká motivace k dalšímu výzkumu a vznikla první přenosná radiovysílačka z dílny
dodnes známé Motoroly. Radiotelefony do automobilů pro veřejnost byly na světě roku 1946. Signál však
podléhal častému rušení, proto bylo nutné vybavit automobil vícero anténami, z nichž si radiotelefon vybral
tu nejvhodnější. Antény byly propojeny s hlavní centrálou přes telefonní kabely. Tyto tehdejší telefony
fungovaly spojením s operátorem, kterému musel volající sdělit číslo volaného auta, operátor vyslal signál,
tím rozsvítil světlo a telefon v autě začal zvonit. Hlas se nesl po již zmíněných anténách a telefonních
kabelech. Kdo volal z automobilu, vyslal stiskem tlačítka signál, který zachytila nejbližší anténa, která jej
přenesla operátorovi. O rok později v r 1947 sepsali pánové Ring a Young z Bellových laboratoří princip
mobilní celulární sítě (dnes GSM). Síť se dělila na cells, neboli buňky, z nichž každá obsahovala vysílač i
přijímač a vše řídilo jedno středisko. Opět se začaly používat frekvence, kdy stejnou frekvenci využívaly
různé buňky a telefon se dokázal přizpůsobit při přechodu z jedné buňky do druhé. Licence k využívání
různých frekvencí dostalo více společností, které si vzájemně konkurovaly. 1948 spustila Richmond
Radiotelephone první automatickou radiotelefonní síť (bez operátora). Ale většina sítí mobilních i pevných
využívala operátora až do 60. let. 1948 vyšel z dílen Bell System první tranzistor a 1954 začala firma Texas
Instrument vyrábět křemíkové tranzistory – 1. tranzistorové rádio. První patent na mobilní komunikační síť
dostala společnost Bell System a AT&T až roku 1977. První analogová celulární síť komerčního rázu roku
32
1978 byla dílem společnosti Batelco a realizovala ji v Bahrajnu. Techniku dodala japosnká
Matsushita/Panasonic, tato byla také původně určena pro policejní využití. Další síť byla testována v USA a
poté se začala šířit dále do světa. Spuštění první komerční sítě bylo v USA povoleno až 1983. V severní části
Evropy však už roku 1981. Československo se dočkalo celorepublikové sítě ve stejném roce jako USA,
podílela se na ní firma Tesla. Používala ji však pouze Správa pošt a telekomunikací a hovory se nedaly ještě
účtovat, byly časově omezeny, potom se samy přerušily. Další síť roku 1985 ve Velké Británii, západním
Německu a Rakousku, Francii a následně spustila Evropská komise pro pošty a telekomunikace projekt GSM
(Groupe Spéciale Mobile), jehož úkolem bylo vytvořit síť pro celou Evropu, která opustí analogové
technologie a bude plně digitální. Roku 1990 se digitální sítě dočkaly i USA. Ani GSM se však nezastavila
ve svém vývoji a 1991 byla oficiálně standardizována. Roku 1992 došlo k první roamingové dohodě, čímž
vznikla evropská mezinárodní síť. O 2 roky později spojovala síť milion zákazníků. Rok nato byla zavedena
standardizace pro novinku – přenos dat. Existovala různá pásma frekvencí, mezi kterými dokáží mobilní
telefony přepínat, aby dostaly nejkvalitnější signál. V tehdy ještě Československu se používala stará
technologie NMT, digitální síť GSM spustily roku 1996 společnosti Eurotel a Radiomobil se sítí Paegas (od
roku 2002 přejmenován na T-Mobile). Roku 2000 přišel Český Mobil se sítí Oskar (dnešní Vodafone).
V dnešní době nabízí mobilní telefon mnohem více než jen volání a sms. Dokáží fotit a tyto obrázky posílat
ve zprávách MMS, dokáží se připojit na internet, vyhledávat na něm informace, číst a odesílat emaily včetně
příloh, mají vnitřní paměť – používají paměťové karty, obsahují kalendář, kalkulačku, diktafon, GPS
navigace, polyfonní vyzvánění, přehrávač hudebních souborů mp3, obsahují až trojrozměrné hry, dokáží
natočit a přehrát video, obsahují stereofonní rádi, po nabití vydrží až 260 hodin a 215 minut dlouhý hovor,
integrovaný pohybový senzor na počítání kroků a počet spálených kalorií, videohovory a dají se propojit
s počítačem například pro zálohování dat. Funkce mobilního telefonu dnes zvládne už i tzv. komunikátor,
což je kapesní počítač vybavený modulem GSM, který umí i telefonovat a surfovat po internetu.
3.1.3 Vznik a vývoj televize
Od roku 1843 je tomu již neuvěřitelných 166 let, kdy hodinář Alexandr Bain stanovil tři principy
přenosu obrazu na dálku. Byly to: rozklad obrazu na řádky a body, světelné body je nutno převést na
elektrické impulsy a opačně, rozklad i skládání musí být synchronizované (současné,koordinované).
Důležitým vynálezem byl patent elektromechanického obrazového rozkladového systému Paula Nipkowa
z roku 1884, ten dokázal rozkládat obraz mechanicky na světelné body, tzv. Nipkowův kotouč. 1890
následoval vynález Ferdinanda Brauna – katodový trubice neboli Cathode Ray Tube známá jako CRT
obrazovka. Název televize se datuje od roku 1900. Na základě Braunova vynálezu se povedlo Kosmovi
Zworykinovi sestrojit roku 1923 snímací elektronku pro televizní kamery. O 2 roky později už byla založena
první televizní společnost Television Ltd. a její zakladatel John Baird předvedl elektromechanickou televizi.
33
Byla sice nespolehlivá, s nízkou kvalitou, ale byla to televize. Pokusil se také patentovat televizi barevnou,
ale jeho snažení bylo korunováno úspěchem až o pár let později. 1932 byla instalována první televizní
anténa. V Československu představil mechanickou televizi roku 1935 docent Šafránek. Roku 1938 se
Bairdovi povedlo uskutečnit první barevné vysílání z jednoho konce Londýna na druhý. V dalším desetiletí
začal převažovat elektronický princip nad mechanickým, který měl nesrovantelnou přenosovou rychlost. 2.
11. 1936 se uskutečnilo první testovací vysílání BBC v Anglii, Sovětském svazu, USA, Německu a Francii.
1944 přichází opět Baird s elektronickou barevnou televizí. Další vývoj byl brzděn 2. světovou válkou. Od
roku 1948 se datuje televize kabelová. Ve stejném roce začíná v Československu vyrábět televizi firma Tesla
(viz obrázek 1).
1953 spustily Spojené Státy barevné komerční vysílání. Stejný rok 1.května se v ČSR započalo
vysílat,
sice
na
zkoušku,
ale
již
pravidelně, televizní studia byla zřízena
v největších městech republiky. 1956
bylo Američanem Robertem Adlerem
vynalezeno
první
dálkové
ovládání.
Americká firma PHILCO předvedla 1959
první přenosnou televizi. 1962 byl vyslán
první satelit pro televizní vysílání. Roku
1963 se v ČSR vysílalo 3 dny týdně,
další rok 4 dny, následující 5 dní a od
roku 1968 již každý den. 1965 se dostal
ze satelitu na Marsu na Zemi první
Obrázek č. 1 - První televizní příjímač Tesla 4001
obraz. Od roku 1966 se v ČSR začala
Zdroj: http://radio.feld.cvut.cz/media/resources/Historie_Televize.pdf
vysílat
reklama.
1969
se
poprvé
přenášelo z Měsíce. 1973 proběhlo v Československu první barevné vysílání na 2. programu České televize.
Od roku 1974 se datuje vznik teletextu. O 3 roky později byla zahájena televize družicová. Od roku 1984
funguje stereofonní vysílání. 1988 uvedlo Japonsko do provozu první vysílání s vysokým rozlišením.
V následujících letech byly přijaty evropské standardy pro satelitní, kabelové a pozemské digitální vysílání.
1997 přišel na svět první set-top box, který si v ČR nedávno museli všichni televizní diváci pořídit, jelikož se
už vysílá pouze digitálně. Co se týká obrazovky, byla technologie CRT již na konci minulého století
vytlačována technologii tekutých krystalů LCD a dnes jsou na trhu zánovní obrazovky plazmové (viz
obrázek 2).
34
Televizi je dnes možné, stejně jako počítače a
mobilní telefony, propojit s jinými zařízeními jako
digitální fotoaparát, videokamera, DVD přehrávač,
počítač. Dnes se dá vysílání televize běžně sledovat i na
internetu, kde se nachází i archiv pořadů.
Obrázek č. 2 – Ultratenká plazmová televize korejské firmy Samsung, která je špičkovým výrobcem
Zdroj: http://www.xcomputer.cz/58-plazma-tv-samsung-ps58b680-16:9-3000000:1-1920x1080-100hz-hd-dvb-t-c4xhdmi-wifi-lan-2xusb-d114702.htm
3.2
Realita
Než se začnu zabývat virtualitou, jejími definicemi, aspekty a vlivem na společnost, bylo by vhodné
definovat si nejprve realitu, do níž virtualita vstupuje a kterou tak zásadním způsobem ovlivňuje. Vyjádřit
přesnou definici reality není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Realitu definuje každý vědecký
obor ze svého pohledu trochu jinak. Uvedu tedy několikero takových definic, které poté ze svého pohledu
okomentuji.
Pierre Lévy označuje za realitu hmotnou hmatatelnou přítomnost23. (8)
Slovník cizích slov pro nové století definuje realitu jako skutečnost, avšak toť samo o sobě je právě
otázkou, jak se pozná, že je něco skutečné.
Internetová encyklopedie Wikipedie nabízí definici reality coby stav věcí tak, jak aktuálně existují
(jsou). V obecném slova smyslu je to veškeré bytí, nehledě na to, zda je to pozorovatelné či pochopitelné.
Realita podle ní bývá také někdy popisována jako pravda (skutečnost), ale pravda vyslovená člověkem je
vždy subjektivní.24
Materialističtí filozofové tvrdí, že reálné je to, co existuje nezávisle na našem vědomí, na našem
poznání 25.
23
LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Str. 45.
Srov.: WIKIPEDIA, The free encyclopedia. Anglická jazyková mutace. Heslo: Reality
25
SVRŠEK, Jiří: Realita a současná fyzika. 2002. Str. 2. Dostupný z WWW: http://www.gymtc.cz/seminar/realita.pdf
24
35
Fyzika posuzuje skutečnost (realitu) měřením a pozorováním. Provádí experimenty a na základě
určité předpokládané hodnoty srovná výsledek pokusu s touto hodnotou. Avšak zde narážíme na fakt, že se
vším se experimentovat nedá, vše nelze ověřit, dokázat. Nejen fyzika, ale všechny přírodní vědy se vlastně
zabývají jevy, jejich vzájemnou závislostí a snaží se je vysvětlit formálním způsobem pomocí matematiky.26
Ani experimenty se však nedá ověřit vše. A u věcí, které se experimentem potvrdily, možná jen nebyl
objeven fakt, který teorii vyvrací. 27
O Lévyho definici se domnívám, že není tak úplně kompletní, jelikož podle mne jsou realitou i věci,
které nelze ověřit hmatem, ale i jinými smysly nebo pouze jedním z nich (zrak, sluch, čich, chuť). Ale
smyslům se nedá vždy věřit. Proto je zde také důležité, v jakém fyzickém stavu se osoba nachází, zdali netrpí
nějakou poruchou smyslového vnímání či zda nejsou její smysly ovlivněny nějakou látkou (alkohol, léky,
drogy), zda netrpí nějakou nemocí, ať již fyzickou či psychickou, kdy může vidět věci a jevy, které člověk
ničím neovlivněný nevnímá (barvoslepost, schizofrenie apod.). Ale i kdyby ničím takovým netrpěl, tak
budeme stále narážet na subjektivitu vnímání. Ani toto tedy není definice kompletní. Správná definice musí
být objektivizovaná, oproštěná od osobních názorů, ale těmi je člověk ovlivňován vždy, za všech okolností,
aniž by si to sám uvědomoval. Nedá se s jistotou říci, že to, co člověk vnímá (co vnímají všichni lidé na
světě) je veškerá realita a žádná jiná neexistuje. To popsal například Immanuel Kant, který uvedl realitu ve
dvou rovinách, lišících se od sebe poznatelností, tedy co je člověku přístupné a tím tedy poznatelné a co není.
Do první roviny patří to, co existuje samo o sobě (Ding an sich) a co není člověk na základě svých smyslů
schopen vnímat, co existuje nezávisle na čase a prostoru a do roviny druhé spadá realita (svět) taková, která
se člověku jeví na základě poznávacího procesu-použití smyslů a intuice.28 Jeho definice zdá se mi být vše
postihující a kompletní a skutečně objektivně vystihující. Avšak objektivní definice ještě nedává odpověď na
to, zdali je lidstvo schopno podle ní realitu objektivně poznat. Domnívám se, že není, alespoň dosud.
Nezbývá, než se tedy spokojit s realitou subjektivní, která je aktuálně prožívána a vnímána tak, jak je toho
člověk ze své lidské podstaty schopen.
3.3
Virtualita a úhly jejího vnímání
Podle Slovníku cizích slov pro nové století znamená tento výraz možnost, schopnost, potencialitu či
vnitřní sílu29. (9) To je tedy obecný popis. Ale tento tak často skloňovaný pojem dneška může mít více
významů. Podle Lévyho se dá nahlížet hned ze tří pohledů, které lidé často směšují dohromady.
26
Srov.: tamtéž. Str. 2.
CHALOUPKA, Jan: Význam informace a komunikace v procesu interakce reálného a virtuálního světa. 2007. Str. 9.
28
Srov: SPISOVATELE.CZ: Immanuel Kant. Dostupný z WWW: http://www.spisovatele.cz/immanuel-kant
29
LINHART, Jiří a kol.: Slovník cizích slov pro nové století. 2004. Str. 403.
27
36
První význam je míněn ve smyslu běžném, kdy se mluví o něčem pomyslném, možném, ale stejně
tak jím podle konzervativních představitelů tradiční kultury může být vyjádřeno i cosi falešného či
nereálného.30 (8) Pokud by to však bylo tak, přirozeně by se tímto pojmem nezabývalo tolik myslitelů a
rovněž toto vyvrací i pojem virtuální realita, který ukazuje, že virtualita se v realitě vyskytuje. Výraz
„virtuální“ se tedy ve významu něčeho nereálného používá spíše v ironickém smyslu v běžné mluvě.
Druhý je spojený s informatikou či obecně vzato s technickými vymoženostmi včetně telefonu a
televize, digitální fotoaparát, neboť tyto všechny jsou vykonavateli virtualizace. Ve smyslu počítačové
techniky je virtualita universum sdílených znaků, které umožňují komunikaci v nehmotném prostředí za
pomoci symbolů či map na základě vypočitatelnosti podle vstupů zadaných uživatelem31 (8). Jednoduše
řečeno je to prostor, ve kterém se vyskytují lidé bez své fyzické přítomnosti. Mohou spolu mluvit, mohou si
psát vzkazy nebo se vidět na displeji či monitoru nějakého přístroje, ale nejsou fyzicky spolu, tedy přítomni
na stejném místě. Bylo by však mylné domnívat se, že virtualita v tomto smyslu znamená pouze počítač a
internet. Být uživatelem něčeho může být interpretováno jako žití skrze prostředek, který mám k dispozici a
být uživatelem počítače znamená tedy život prostřednictvím počítače.32 (34)
Třetí význam je filozofický a chápe virtualitu jako sílu, ne jako čin. Virtualita existuje, aniž by byla
fyzicky přítomna. Například věta, kterou nevyřkneme, je virtuální, ale ve chvíli, kdy ji nahlas vyslovíme
(tzn. aktualizujeme), stává se reálnou. Nebo například v ovocném stromu jsou virtuálně přítomny i jeho
plody. Ale zde je třeba ujasnit si jednu věc. Mnoho čtenářů si teď jistě přestaví dva opaky, virtuální a reálné
(skutečné), ale není tomu tak. Virtuální je opakem aktuálního. Nemůže být opakem reálného, neboť virtualita
je dimenzí reality. To proto, že je-li např. v podstatě onoho ovocného stromu plodit ovoce, je jeho virtualita
velmi skutečná, i když ještě nedošlo k aktualizaci (tou by bylo v tomto případě opylení rozkvetlých květů na
jaře a následný přerod v plod). Virtuálno není nijak vázáno na prostor a čas, zkrátka existuje, aniž by bylo
fyzicky přítomno. Nemá žádnou konkrétní formu. Je to potence, která znamená sílu nebo schopnost. Lévy
popsal virtualitu jako pole sil a problémů se sklonem k řešení aktualizací,33 (8) kterých je ve virtuálním světě
nekonečno. To znamená, že např. nevyřčené slovo může aktualizovat (vyslovit) nekonečně mnoho lidí.
Podle McLuhana může virtualita obohatit ochuzenou realitu, stejně jako brýle pomohou lepšímu
vidění, viděl v ní tedy rozšíření a vylepšení lidských smyslových schopností. Podle něj tedy virtualita povede
k realitě a ne úniku z ní.
Domnívám se, že virtualita ve smyslu počítačové techniky sama o sobě špatná určitě není, záleží
vždy na způsobech jejího využití. Nejen ona, ale i ostatní vynálezy (z léků drogy, různé vynálezy zvrhnuvší
se v zákeřné zbraně atd.) mohou být dobré či špatné. Stejně jako je to s ohněm, který je dobrý sluha, ale zlý
pán. Do nebezpečí se dostane každý, komu se virtuální svět stane drogou, která ho bude ovládat.
30
Srov.: LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000.
Tamtéž. Str. 66.
32
PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích. 2001.
33
LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Str. 44.
31
37
V následující kapitole uvádím různé vlastní příklady ke každému úhlu pohledu.
3.4
Příklady virtuality
3.4.1 Příklady
virtuality
ve
smyslu
informatickém,
ve
smyslu
počítačového vybavení a úzce technologickém smyslu
→
expertní systémy (a různé databáze) – systémy pro vyhledávání informací pomocí dotazu, do
momentu jeho zadání existují odpovědi pouze virtuálně a vyhledáním a zobrazením na monitoru
počítače jsou aktualizovány
→
telefonní hovor - odehrává se ve virtuálním prostoru, není to ani v jednom z telefonních přístrojů, ani
ve vedení, které je propojuje
→
SIM karty – jsou na nich uložena data, která se aktualizují vyvoláním na mobilním telefonu, je to
obdobné jako s počítačem
→
digitální fotoaparáty – až do chvíle zobrazení fotografie na displeji přístroje, je virtuální, oním
zobrazením se aktualizuje
→
rádio, rozhlas - sdělení ve formě mluveného slova či hudby, které se odehrává v kyberprostoru a
aktualizuje se zapnutím přístroje, nezávisle na zapnutí či vypnutí přístroje probíhá vysílání dál
→
počítačové hry, ať již offline bez připojení k síti nebo hry hrané po síti – v tomto virtuálním světě
vždy aktualizujeme právě jen jednu jeho část, kterou si právě zobrazíme a s níž provádíme nějakou
operaci – např. osoba v podobě postavy ze hry vypálí vesnici, připraví nepřítele o zbraně, zachrání
zajatce atd. obdobně i u televizních her a playstation
→
televize – pořady se vysílají nehledě na konkrétní zapnuté či vypnuté přijímače, zapnutím přijímače se
zobrazí sdělení na obrazovce a tím se aktualizuje
→
internet a jeho služby: email, chat, různé messengery (icq, msn, skype atd.), komunikační stránky
jako facebook, seznamky, diskusní fóra, internetové obchody a další – tedy forma komunikace, která
se z virtuální podoby aktualizuje zobrazením na monitoru počítače či ve formě zvuku při telefonování
přes internet (funkce messengerů)
→
hypertext, jímž jsou na internetu různě rozptýleny informace a tento vlastně informace virtualizuje a
aktualizovat je můžeme kliknutím na požadovaný odkaz, čímž zobrazíme kýžené informace
→
digitální záznam na nosiči, např. CD-rom či DVD je vlastně hyperdokument – tento záznam je zčásti
dematerializovaný, jelikož se jeho objem zmenšil na velikost nosiče, ale není neskutečný nebo
nereálný, je virtuální, má ve své potenci být přehrán či zobrazen, čímž se jeho obsah aktualizuje
38
→
simulace – otestování reakcí systému na různé vlivy, simulace se odehrává pouze v počítači, je to
stejné jako s hrami, v jejím průběhu se aktualizuje vždy jen jedna její právě probíhající část
→
virtuální kurzy, např. cizích jazyků, kde se vyplňují cvičení online, program opraví výsledky nebo
poslech souborů s audio nahrávkami, vždy aktualizujeme jen konkrétní část textu
I když by to k tomu mohlo svádět, Lévy upozorňuje, že v případě virtualizace v informatickém
smyslu se nejedná o dematerializaci, alespoň ne úplnou, jelikož i informace v digitální formě (obraz, text,
zvuk) musí být někde uložena, zaujímají aspoň minimální místo na nějakém nosiči (harddisk, CD-Rom, flash
disk apod.).
3.4.2 Příklady virtuality v obecném významu
Aby byly příklady jasné, zvolila jsem některé konkrétní příklady ze života:
-
představy/domněnky (jsou možné, ale zatím pouze pomyslné):
o
Schůzka naslepo, kdy si člověk představuje, jak druhý může vypadat, ať již má nějaké indicie,
podle kterých si daného člověka představovat může (domněnka) či žádné nemá.
o
Rodiče mají představy o životě svých dětí, jak by se měly chovat, jakou školu studovat, za koho
se oženit/vdát. Domnívají se, že by mohly po nich zdědit nadání, vlastnosti, proto si jejich život
představují podle sebe.
o
Nyní, v době dovolených, si na základě informací od cestovní kanceláře představujeme
(domníváme se), jak vypadá místo pobytu, příroda, hotel, jaké asi budou dojmy a zážitky
z nového prostředí apod.
-
sny, přání, tužby – jsou vlastně také představou, je možné, že se uskuteční.
-
Virtuálními světy by se daly nazvat i různé ideologie jako komunismus, tisíciletá říše, různé sekty
apod. Je to představa osob, které tuto ideologii vymyslely, mají o ní nějaké představy, jak by se dala
realizovat, sní o ní, přejí si ji, je to určitá síla, která člověka může ovládnout.
-
ve smyslu ironických poznámek, kdy se někdo někomu vysmívá kupříkladu pro jeho neschopnost
najít si přátele, jedinci se to nedaří a okolí ho častuje poznámkami o virtuálních přátelích (tím zde
nemyslím virtuální přátele po internetu, ale v obecném smyslu přátele falešné či neexistující)
-
virtuální pracoviště – pracoviště fyzicky nevázané na konkrétní místo, práce je prováděna přes
moderní technologické prostředky jako je telefon a počítač (předpokládám spíše přenosný)
s internetem, práce může být prováděna doma, na dovolené, na jakémkoli místě zeměkoule pokryté
signálem pro přenesení výsledků práce, v nějakém dopravním prostředku, např. využití jinak
ztrátového času při cestě vlakem apod. Nerealizuje se v klasické kanceláři v místě podnikání
zaměstnavatele.
-
virtuální organizace - sdružení osob komunikujících a fungujících přes telekomunikace
39
-
předmět, znak či symbol, který má za úkol vyvolat představu, je v něm virtuálně (pomyslně)
přítomen symbolizovaný předmět, člověk, národ atd. Například česká vlajka symbolizuje náš stát,
symbol € značí měnu Euro, platící v Evropské Unii, kříž v zeleném poli značí lékárnu, hvězda s pěti
cípy značila v době protektorátu židovský původ, symbol oka, ztvárněný na morových sloupech
stavěných jako symbol vděčnosti za skončení morových epidemií, symbolizuje vševidoucí Boží oko,
jemuž jsou za skončení těchto epidemií vděčni, dopravní značky symbolizují zákazy, příkazy či
informují o nějakém možném nebezpečí či změně, konkrétní erb symbolizuje rod, město či stát,
maskot sportovního týmu v podobě živého tvora či předmětu a mnoho dalších příkladů..
-
Např. obraz něčeho se mi jeví také jako virtuální až do té doby, dokud nerozpoznám, co na něm je,
tedy dokud ho neaktualizuji. Zda v něm něco konkrétního rozpoznám a co to bude, je otázkou
zpracování mozku. Existují různé obrázky za účelem navození vizuálního klamu či iluze, například
tyto tři následující:
Obrázek č. 3
Zády stojící dívka či stařenka zobrazená z profilu?
Zdroj obrázku č. 3: http://www.afrodita.name/klamy/opticky-klam-50-mlada-divka-a-starena.html
Obrázek č. 4
40
U míst, kde se šedé čáry protínají v křižovatky, se na bílých bodech objevují černé skvrny.
Zdroj obrázku č. 4: http://opticky-klam.navajo.cz/
Obrázek č. 5
Tento trojúhelník se nazývá „nemožným objektem“, jelikož se jeho přilehlé okraje spojují záhadným
způsobem.
Zdroj obrázku č. 5: http://opticky-klam.navajo.cz/
3.4.3 Příklady virtuality ve filozofickém smyslu
∼
v semeni je virtuálně přítomna rostlina, která z něj podle podmínek může a nemusí vzejít
∼
slovo v nějakém jazyce existuje virtuálně, dokud není vyřčeno
∼
např. v ještě neupečeném chlebovém těstě je virtuálně přítomna potravina – chléb
∼
v dítěti či mláděti je virtuálně přítomen dospělý jedinec, aktualizuje se procesem růstu a dospívání
∼
v mraku existuje virtuálně déšť – aktualizuje se procesem zkapalnění vodní páry z oceánů, rostlin aj.,
jejímu vysrážení a když už nahromaděnou vodu nedokáže výstupný proud vzduchu unést, padá k zemi
a cestou buďto roztaje či zůstane ve zmrzlé formě (kroupy, sníh), záleží na podnebním pásmu a
konkrétním ročním období
∼
ve vodě existuje virtuální síla, aktualizuje se pohybem vody, který způsobí proud, vítr či jiná síla
∼
v zápalce je virtuálně přítomen oheň, aktualizuje se škrtnutím
41
Na tomto místě bych se chtěla zamyslet nad tím, jakým způsobem se může virtualita přeměnit v
realitu, čím se tak děje. Obecně vzato se domnívám, že to působí proces aktualizace, nějaká činnost
vykonavatele aktualizace, Ať již je to jakákoli živá bytost či přírodní síla, která vyvine nějakou fyzickou
aktivitu, pohyb, včetně mozkových pochodů, aby došlo k akutalizaci a tím zároveň i realizaci. Výsledek je
pak možno aktuálně zakoušet jako realitu, je tedy aktuálně přítomen a člověk je schopen ho zachytit svými
smysly (subjektivní realita). Objektivní realitu z důvodu mnou domnělé nemožnosti zachycení člověkem
ponechávám stranou.
3.4.4 Druhy virtuálních světů
Lévy dělí virtuální světy z hlediska přístupnosti na ohraničené a otevřené. Otevřené virtuální světy
jsou přístupné na síti online bez omezení všem uživatelům, dají se propojovat s dalšími virtuálními online
světy, transformovat a mohou nabývat na interaktivitě. Fungují nezávisle na uživateli, i když už v nich není
přihlášen. Virtuální světy uzavřené, neboli ohraničené představují uložené informace na CD-Romu, DVDRomu či dalších médiích, které jsou publikovány, nebo to mohou být offline umělecké instalace a další. Tyto
nejsou online přístupné.
3.4.5 Virtuální realita
Její technické počátky se datují od přelomu 60. a 70. let, kdy docházelo k rozvoji počítačové grafiky.
Ačkoli Marshall McLuhan v té době nemohl ještě tušit o technologiích, které přijdou a budou představovat
virtuální realitu, tak se u něj již objevují jakési náznaky, když píše o horkých a chladných médiích, kde toto
již trochu rozlišuje. Při používání horkých médií (fotografie, film, rozhlas) člověk vykazuje spíše pasivitu,
protože obsahují více informací, zatímco u chladných médií (telefon, televize, počítač) vyšší aktivitou,
protože je možné větší zapojení smyslů. Již tehdy přišel se zjištěním, že spojení dosavadních médií přináší
média nová a lepší. Například spojením médií zvukových s obrazovými atp. Virtuální realita vznikla
spojením všech doposud existujících médií a technologií, které poskytovaly člověku vjemy nejen zrakové,
které se při přijímání informace podílí nejvíce, ale i sluchové, hmatové (speciální rukavice). Když člověk
využije všechny své smysly, cítí se opravdu jako v realitě. McLuhan prohlásil, že nynější svět je světem
novým, který zahrnuje všechno najednou, svět, ve kterém se čas zastavil a prostor zmizel.
V 50. letech minulého století vytvořil Morton Heilig tzv. Divadlo zážitků, které mělo být vnímatelné
všemi lidskými smysly včetně čichu. Roku 1964 se Stanislav Lem zabýval ve své knize Summa technologiae
aspekty virtuální reality a nazval ji fantomatikou. V 70. letech používal Miron Krueger výraz „umělá
realita“. Autorství výrazu virtuální realita se připisuje více osobnostem. Někdy se přičítá Damienu
Broderickovi, který jej použil ve svém sci-fi románu Judas Mandala. Nebo také Jaronu Lanierovi, který
virtuální realitu vynalezl a definoval jako počítačem vytvořené interaktivní trojrozměrné prostředí, do něhož
42
se člověk zcela ponoří34.(43) Lanier je také autorem přilbového displeje a kontaktních rukavic z konce 80.
let.
Lévy ve svém díle Kyberkultura popisuje její různě silné významy. Tím nejsilnějším je zvláštní
druh interaktivní simulace, kdy se člověk skutečně cítí být ponořen do simulované situace, má na hlavě
speciální přilbu se sluchátky a na rukou datové rukavice). O něco slabší význam tohoto výrazu je ve smyslu
počítačové techniky, která umožňuje komunikovat v nehmotném prostoru za pomoci univerzálně sdílených
znaků, symbolů či map. Virtuální svět zde tedy neznamená pouhou iluzi, ale představuje spíše jakousi mapu,
tedy sémiotický popis prostoru. V ještě slabším významu je virtuální realita právě pouhá smyslová iluze,
aniž by bylo nutno simulovat s výše uvedenými technickými vymoženostmi. V ještě o něco slabším
významu se může jednat o informační virtualitu, kdy je informace uložena v digitální formě na disku
počítače a je tedy virtuální, aktualizace informací proběhne jejich vyvoláním a zobrazením na monitoru.
Z tohoto významu vychází veškerý software i internetové stránky, jež aktualizujeme promítnutím na
obrazovku monitoru.35 (8)
Jiří Cejpek vidí ve virtuální realitě nový druh sociální komunikace, označuje ji jako zdánlivou či
umělou skutečnost a poznamenává, že k jejímu porozumění musí být pochopena nesnadná realita, jež je
simulována. Virtuální realita je podle něj stav, kdy člověk prožívá přesvědčivý pocit, že se ocitl v jiném světě,
aniž by se v něm skutečně nacházel, přesvědčují ho o tom jeho smysly. Může přitom projevovat svou vůli i
určitou aktivitu,ale je k tomu třeba mnoho techniky. 36 (3)
Jaká technika tvoří virtuální realitu?
Obrazovo-zvuková
Přilby se dvěma displeji, nejčastěji s tekutými krystaly (LCD), uvnitř, obsahují též sluchátka pro
prostorové slyšení a zařízení ke sledování polohy a pohybu hlavy.
Hmat
Komplikovanější, založená na poznatcích z oblasti neruologie. Datové rukavice se složitým
zařízením pro vnímání teploty, tlaku, napětí ve svalech.
Zařízení pro snímání polohy a směru
Magnetické senzory, mechanický, ultrazvukový, optický princip, metoda obrazu kamer.
Vstupní zařízení
34
Srov.: ŠKROB, Petr: Vznik, rozvoj a perspektivy virtuální reality. 2000.
Srov.: LÉVY, Pierre. Kyberkultura. 2000, Str. 68.
36
CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace, myšlení. 1998. Str. 65.
35
43
Pro vstup do virtuální reality se používají speciální myši pro trojrozměrný prostor, zařízení pro
analýzu povelů – pohyby těla, mimika, sledování polohy očí, rozpoznávání řeči, odezírání z úst aj.
Využití virtuální reality
•
simulátory např. v letectví (např. Boeing – k přesné stavbě letadla-co a jak kam umístit)-i zátěžové
zkoušky konstrukce,odolnost materiálu atd.,
•
pro nácvik montáže a umísťování vesmírných družic – nedovoluje chyby – příliš drahé,
•
designérství a návrhářství v různých oborech
•
lékařství, kdy se pomocí počítačové tomografie získají prostorové modely orgánů; nácvik operací.
•
pomocí simulace léčení různých fóbií – např. z létání, léčení traumatů po dopravních nehodách
•
projektování staveb+jejich virtuální prohlídky,
•
automobilový průmysl - prohlídky automobilů, tzv. crash testy-výsledky simulací se téměř úplně
shodují s reálnými pokusy, výzkumu, komerční sféře pro snižování nákladů a zvyšování kvality
produktů pro zákazníky a růst pohodlí, při prototypování výrobků – úpravy, zkoušky atd. a to nejen
v tomto oboru
•
počítačová animace filmů – tu umožňují např. 3D technologie firmy Autodesk, vizuální efekty a úpravy
barev-příklad je film Madagaskar 2. Autostereoskopické displeje (vyrábí Philips, LG, Samsung)
předvádějí téměř dokonalý 3D obraz (nahrazují dřívější stereoskopické brýle), který je tvořen z mnoha
průhledných cylindrických čoček, které vytvářejí v mozku trojrozměrný vjem, z tohoto vynálezu se
odvíjí do budoucna možnost fotografování ve 3D režimu a tyto fotografie pak budou umět LCD displeje
zobrazovat,
•
vzdělávání – virtuální prohlídky památek, zvířat, prehistorie atd.,
•
počítačové hry
•
VR dodává nový vizuální rozměr komunikaci na internetu, ale v oblasti osobního kontaktu to přináší
odcizení, fyzickou uzavřenost,
Výhody virtuální reality:
+
šetří čas (zrychlené simulace jevů)
+
šetří peníze (náklady na pracovní sílu, ale i při testech – ušetří se za zničené výrobky atd.)
+
skutečný dojem, ale bezpečnost, ve virtuálním světě není nebezpečno, vše je jen jako
Nevýhody:
Virtuální realita se při nadužívání může stát drogou, podobně jako televize, jelikož odvádí od
skutečného života, kde se vyskytují problémy a starosti. Virtuální realita je jistotou, protože je to svět pouze
nanečisto, realitu jenom přiblíží, nenahradí. Stejně jako se dá ponořit do čtení knihy a prožívat děj. Žádná
44
tragédie ve světě virtuální reality nemá na člověka skutečný vliv. Avšak jeden vliv je zřejmý, přílišné
setrvávání ve virtuální realitě může přinést problémy se životem ve skutečné realitě.
Cejpek napsal zajímavou myšlenku, která by se dala shrnout asi následovně. Člověk musí vždy
vynalézt něco umělého (umělé materiály, virtuální světy, ...), aby si znovu začal vážit věcí přirozených. To
platí i o virtuální realitě a umělé inteligenci. Domnívám se, že k tomuto lidstvo také jednou dospěje.
Nakonec mě napadá otázka, na kterou si však neumím odpovědět. Jak se bude říkat prostředí v době,
kdy budou žít roboti mezi lidmi? Realita anebo virtuální realita?
3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou
Pokud má být virtualita správně vysvětlena a pochopena, považuji za nezbytné uvést alespoň
základní terminologii s ní úzce související a ji prolínající.
Důležitou vědou, která má s virtualitou mnoho společného, je jistě kybernetika. Jedná se o vědu,
která se zabývá teoretickým vymezením informace, způsobem jejího přenosu (sdělování) a řízením informací
v jejích nositelích. Virtuální svět má svou specifickou kulturu nazývanou příznačně kyberkultura. Lévy ji
popsal jako jednotu tří vzájemně se ovlivňujících entit: technika, kultura a společnost. Technika je tedy
produktem společnosti, která je ovlivňována kulturou. Společnost navazuje vztahy, příčinou vztahů jsou
technologie, na kulturu dopadnou následky37. (8) Kyberprostor, anglicky cyberspace, je virtuální, neboli
pomyslný svět tvořený technologickými vymoženostmi (počítači, mobilními telefony aj.). Často bývá mylně
chápán jako svět opačný k reálnému (realspace), je však také označován jako nová dimenze reality (více
v kapitole 3.2). Pojem cyberspace není tak hojně užíván jako pojem virtuální svět, ale např. čtenáři sci-fi
literatury ho znají velice důvěrně. Tento pojem pochází z knihy Neuromancer, autora Williama Gibsona,
z roku 1984. Gibson ho ve svém díle popisuje jako trojrozměrný počítačový svět podobný internetu, kde
uživatelé pobývají ve virtuální realitě.38 Gibson je stejně jako například Jiří Walker Procházka, Bruce
Sterling a další, jedním ze spisovatelů zvláštního literárního žánru zvaného kyberpunk, který se oddělil od
žánru science fiction a vyhranil se pouze na téma kyberprostoru, jak je zřejmé z jeho názvu. Děj se přirozeně
točí okolo oblasti počítačů a umělé inteligence, odehrává se v blízké budoucnosti, mimo planetu Zemi,
mimozemšťané ze sci-fi příběhů jsou zde nahrazeni roboty (stroji s umělou inteligencí), cyborgy (lidské tělo
nebo jeho část, převzatá elektromechanickým zařízením, kybernetický organismus) nebo naopak hrdiny
s kyberimplantáty (umělé části těla řízené počítačem), avatary (virtuální postavy) aj.. Častým tématem je
hackerství (pozor, nesouvisí s kriminalitou, jedná se o počítačové specialisty, zaměňuje se často s pojmem
37
38
Srov.: WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie. Česká verze. Heslo: Kyberprostor.
45
cracker, což je počítačový zločinec), odehrává se většinou v undergroundovém prostředí (směry mimo
hlavní obvyklý proud, zahrnující podsvětí). Další pojem spojovaný s virtualitou je jev často se objevující na
školách, druh šikany, kterou umožňují právě technologické prostředky - tvůrci virtuality jako jsou mobilní
telefony či internet (emaily, blogy aj). Říká se jí příznačně kyberšikana, anglicky cyberbullying. Jedná se o
nebezpečný druh teroru s cílem vydírat nebo ponížit a znemožnit jedince, nezřídka bývá hodnocena jako
trestný čin. Konkrétně se jedná například o rozesílání obtěžujících až urážlivých emailů či sms, tvorba www
stránek či blogů tohoto charakteru, natáčení videa či pořizování fotografií v nelichotivých situacích a jejich
následné šíření bez souhlasu osoby na nich zachycené. Pachatele lze většinou dopadnout velmi těžko (pokud
se ovšem neprozradí vlastní nešikovností) a šikanovaná osoba na sebe ve své hanbě navíc nechce
upozorňovat stížnostmi. Klasická šikana bývá provozována povětšinou skupinami, kyberšikana je
nebezpečnější v tom, že ji může provozovat i jakýkoli jednotlivec. V prostředí internetu se očekává
dodržování tzv. netikety, což je zachování dobrých mravů. Vznilo spojením slov „net“ (síť) a etiketa. Pojmů
souvisejících si virtuálním světem je mnoho a pravděpodobně ještě nové vznikají a dále vznikat budou, výše
jmenované jsou pouze základní, častěji používané termíny, které jsem považovala za nutné vysvětlit, aby
čtenář získal alespoň obecný přehled.
3.5
Porovnání reálného a virtuálního světa na konkrétních
příkladech
K podrobnějšímu rozebrání a porovnání jsem si vybrala online nakupování a práci z domova, tzv.
teleworking, jelikož s nimi mám sam již poměrně bohaté zkušenosti. V následujících dvou kapitolách budou
oba termíny definovány a pokusím se o výčet co největšího množství pozitivních a negativních stránek jak
verze klasické, tak online způsobu provozování těchto činností.
3.5.1 Virtuální versus reálné pracoviště
Internet umožňuje téměř okamžitou komunikaci a snižuje náklady přenosu informace, umožňuje
koordinaci dokonce i mezinárodně rozptýlených pracovních míst, čímž vyprodukoval tzv. virtuální pracovní
místa, na kterých zaměstnanci provádějí a koordinují většinu či veškerou svou práci online.
Bohužel však šance nejsou ani pro všechny společnosti ani pracovníky rovnocenné. Zejména pro
malé podniky představuje včlenění těchto technologií do svých operací mnohem obtížnější a problematičtější
záležitost, než pro větší firmy s většími zdroji a lepší technickou podporou. Co se týká pracovníků, jsou
vyloučeni ti, jež nedokáží moderní technologie ovládat a z různých důvodu nemají šanci či schopnost se to
naučit.
Virtuální pracoviště, tedy na libovolném místě prováděná placená práce pro zákazníka či
zaměstnavatele na dálku, mimo kancelář, ponejvíce asi doma, ale i kdekoli jinde se to zaměstnanci hodí
(např. během dlouhé cesty vlakem) nebo kde je třeba (např. u zákazníka). Jak již bylo řečeno, vznik tohoto
46
druhu práce umožnil rozvoj moderních technologií jako je internet, přenosné počítače, fax a telefon. Dle nich
se také nazývá teleworking nebo také e-working. V USA se rozšířil i termín telecommuting, tedy doslovně
komunikace na dálku a dá se označit za podmnožinu teleworkingu. Obliba tohoto druhu práce stále roste a to
jak na straně zaměstnavatelů, tak zaměstnanců, výhody totiž přináší oběma stranám. Nic však není dokonalé,
má i své stinné stránky. Výčet různých pozitiv a negativ bude následovat. I dříve samozřejmě také existovaly
práce, které mohly být vykonávány doma (např. obálkování, ruční výroba různých předmětů apod.), avšak
nepotřebovaly ke své práci informační a komunikační technologie a pracovník nebyl se svým
zaměstnavatelem přes tyto prostředky spojen. Vpodstatě to ani nebylo potřeba, jelikož tyto práce byly
ohodnoceny mzdou úkolovou a dala se dobře kontrolovat kvalita odvedené práce.
Příklady profesí vhodných pro přechod na teleworking jsou tedy grafik, překladatel, účetní, redaktor,
architekt, programátor aj.
Ale jsou samozřejmě určitá zaměstnání, která internet díky jejich povaze neohrozí, zatím se jeví jako
nenahraditelné. Jsou to např. kuchař, číšník, obchodní zástupce, řidič, lékař, zedník, dirigent, moderátor,
televizní hlasatel, herec, zpěvák aj.. Také telefonní operátoři budou vždy potřeba, nepotřebují vysokou
kvalifikaci a mohou narozdíl od předchozích zaměstnání pracovat na dálku odkudkoli. Firmy budou moci
tedy opět snižovat náklady a to tím způsobem, že si vyberou pracovníky ze zemí, kde je všeobecně nižší
životní úroveň, nižší platové ohodnocení a zaplatí jim nižší mzdu. Avšak bude to mít ještě jeden neblahý
účinek. Obyvatelé země, ve které společnost podniká, přijdou o potenciální pracovní místa.
Dalším stinným důsledkem možných velkých úspor je řekla bych až nenasytnost firem v touze po
úsporách, která má za následek nárůst pracovních úvazků na dočasné a částečné, při kterých zaměstnanci
nepožívají benefitů a výhod, čímž se snižují náklady na zaměstnance.
Litan a Niskanen predikovali v roce 2003 situaci pracovních míst ve firmách v budoucnosti:
organizace budou zploštělejší. Internet a organizačně specifické intranety zredukují (zastoupí) určitý počet
středních managerů, ačkoli internet na druhé straně vytváří zase nová místa pro ty, kteří s ním umí zacházet.
Další úsporu nákaldů představuje díky novým komunikačním technologiím mnohem jednodušší a ještě
levnější outsourcing, kdy bude vše probíhat online.
47
Statistiky
Tabulka č. 9
Firmy využívající práce zaměstnanců na dálku za rok 2006
48
V roce 2006 bylo v EU zaměstnáno na virtuálních pracovištích cca 9 mil. pracovníků
s předpokládaným dalším růstem. Na těchto místech pracuje dvojnásobek mužů, než žen, ve věku 25-54 let,
přičemž se jedná o manažerské pozice nebo technické profese. Domácnost takového pracovníka je vybavena
počítačem s vysokorychlostním internetem. Tito lidé jsou náročnější a více utrácí.
Ze statistik ČR, provedených agenturou Taylor Nelson Sofres Faktum by si takto přálo pracovat asi
33% obyvatel, alespoň část své pracovní doby. 90% pracovníků se domnívá, že by jim to mělo být firmami
umožněno. 50% pracovníků však nemá doma potřebnou techniku. Největšími zastánci teleworkingu jsou
věkové skupiny 18-24 let a 35-44 let. 39
Zdroj údajů: http://www.pripojtese.cz/art_doc-1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html
Výhody:
+
úspora nákladů na pracovní místo a převedení těchto úspor na jiné prostředky, kde jsou potřeba
+
díky možnosti poskytovat služby na dálku mohou firmy snadněji outsourcovat různé služby jako
účetnictví atd. – to znamená nemusí do firmy nikdo docházet, ušetří se další náklady (na pracovní místo,
na benefity, jelikož to není zaměstnanec dané firmy) a vzniká nový trh služeb na dálku
+
vznikají nové pozice v důsledku potřeby správy těchto technologií (v protikladu zániku mnoha jiných
prací); zaměstnance nestojí zřízení domácí kanceláře téměř žádné peníze, protože počítač, tiskárnu,
připojení na internet, telefon a pracovní stůl má doma téměř každý, zaměstnanec ušetří i za
reprezentativní oblečení a v neformálním oděvu se člověk cítí uvolněnější, což má bezesporu vliv na
kvalitu odváděné práce.
+
teleworking umožňuje kontinuitu práce v době vln epidemií, přírodních katastrof, znemožňujících
člověku překročit práh vůbec svého bytu.
+
je možné omezit služební cesty zaměstnanců, setkávat a diskutovat mohou prostřednictvím
telekonferencí.
+
úspora peněz a času za cestu do a z práce (navíc ulevíme kolonám aut a ovzduší)
+
lidé, kteří mají rodinu, s ní mohou trávit více času
+
rušné prostředí firmy nevytrhává pracovníka z činnosti
+
pro zaměstnavatele je nespornou výhodou dostupnost kvalifikované pracovní síly bez ohledu na místo
jejího bydliště a zaměstnanci odpadá nutnost stěhování
+
šance zaměstnání i pro osoby například s pohybovým handicapem, které by měly problém s cestou do
práce a např. ne úplně bezbariérově vybaveným pracovištěm, ale práci jako takovou zvládají bez
problému
+
pro zaměstnance: možnost pracovat i v případě lehčích zdravotních problémů
39
Srov.: JOLANKA: Teleworking – pracujte doma! 2006. Dostupný z WWW: http://www.pripojtese.cz/art_doc1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html
49
+
méně stresu proudícího z ruchu firmy
+
pomáhá rovnoměrnějšímu rozložení obyvatelstva – všichni se už nestěhují za prací do velkých měst,
z toho pak plyne i další pozitivní efekt, že čím více lidí zůstane na venkově či mimo velká města, tím
větší bude snaha pečovat i o tato místa, když budou více obydlena
+
nižší nemocnost zaměstnanců – v případě epidemií (např. chřipky) se zaměstnanec nenakazí od kolegů
nebo při cestě do práce v dopravních prostředcích
Nevýhody:
-
teleworking nemá sociální rozměr, jedná se pouze o byznys
-
jak pro koho nevýhoda – pro podniky výhoda, pro zaměstnance ne - snížení počtu pracovních míst ve
firmách v důsledku přechodu na procesy prováděné automaticky online, pracovníci se budou muset
rekvalifikovat na trochu odlišný charakter činností s vyšší zodpovědností (stanou se z nich např.
„customer relationship managers), dostanou za to vyšší plat, ale ti, kteří toho nebudou schopni, přijdou o
práci. automatické na sítích založené systémy pro fakturování opět znamenají ztrátu míst, stejně tak když
např. firma uvede svůj systém pro nábor pracovníků online, opět ubyde počet nutných pracovníků, u
přechodu na obchod online (e-comerce) také – e-shopy se zbožím spotřebním, zprávami, publikacemi,
učebními materiály, zábavou, zákazníci si objednají sami, nebude je nikdo obsluhovat a dělat s nimi
objednávky
-
nedochází u člověka ke změně prostředí, kterou také potřebuje
-
u nezadaných lidí je práce doma spíše na škodu, jelikož se cítí izolováni
-
z pohledu nadřízených je to možná ztráta kontroly nad kvalitou odváděné práce, toto však neplatí, pokud
je práce jasně vymezitelná a měřitelná, existuje však už i speciální monitorovací systém, kterým dokáže
nadřízený kontrolovat, jaké procesy probíhají na počítači zaměstnance a zda u nich zaměstnanec sedí –
toto však netřeba u úkolové mzdy
-
diskriminuje větší skupinu činností, které se doma vykonávat nedají (viz výše)
-
vyžaduje velkou sebedisciplínu, aby pracovník opravdu vydržel sedět u práce
-
odpadá zde těšení se do práce na příjemné kolegy (pokud tedy máme na takové štěstí)
-
omezený přístup k informacím o dění ve firmě, hlavně zaměstnanec, ale ani zaměstnavatel nejsou tolik
v obraze
-
zaměstnancům chybí neformální debaty při společném obědě zaměstnanců nebo pauzách na cigaretu důležité pro zjištění pohledu na věc z úhlu druhého
-
možné nepochopení rodiny – „když jsi celý den doma, proč neuklidíš a neuvaříš?“
-
možné zpomalení kariérního růstu, když nadřízený nevidí, jak dobře si zaměstnanec při práci vede
50
Také bych zde ráda popsala svou zkušenost s prací z domova. Již třetím rokem při studiu překládám
odborné texty z německého jazyka. Je to pro mne výhodné kvůli naprosto volné pracovní době, čímž se
práce dá bez problémů skloubit se studiem a jediné, co musím, je dodržet pouze termín odevzdání. Zadání
práce, tedy původní text článků, dostávám povětšinou emailem, ale když mám cestu okolo kanceláře
nadřízeného, vyzvednu si zadání osobně a to dobrovolně, abychom se s nadřízeným úplně neodcizili. Hotové
překlady posílám vždy emailem. Práce má řadu výhod, úsporu času za cestování, flexibilní pracovní dobu,
pohodlí domova, možnost rozvržení práce, studia a soukromých povinnosti, není třeba ráno brzy vstávat a
díky tomu si na tuto práci, která vyžaduje velké soustředění více odpočinu. Stále však bojuji s tím, že domácí
prostředí dokáže značně rozptylovat. Nachází se v něm mnoho zábavy, práce, která „stojí“, v některých
domácnostech rozptylují děti, jinde zvířecí mazlíčci. Ale vypozorovala jse mu sebe důsledek tohoto druhu
práce a sice potřebu fyzické společnosti lidí. Ta může na jednu stranu v práci podpořit, když jeden vidí
druhého pracovat, na druhou stranu však může i rozptylovat.
Teleworking představuje kompletní změnu životního stylu. Jako ideální se jeví kombinace práce na
dálku s docházením do kanceláře u zaměstnavatele. To mimo jiné i utuží firemní vztahy mezi kolegy a
nadřízenými, člověk má větší pocit soudržnosti, sounáležitosti s firmou a že někam patří, což se také značně
podepíše na výsledcích práce. Firmy často práci doma kombinují s prací v kanceláři.
Teleworking se řadí k pracovním výhodám, vedle mimořádné dovolené, služebního vozu či kurzů
placených zaměstnavatelem.
Charakter teleworkingu změní jistě i povahu náplně vzdělávání. Evidentně vyžaduje velmi dobrého
vzdělání v oblasti počítačů, internetu a jazyků (jelikož se pracuje často i přes hranice), což bude tvořit
povinný základ budoucnosti.
Nejenom změny na trhu práce, ale celá ekonomická transformace je společným dílem virtualizace a
globalizace. Virtualizace logicky vede ke globalizaci, protože nevnímá a neřeší hranice.
3.5.2 Tradiční versus online nakupování
Co je nakupování přes internet, jak tento proces probíhá? Zákazník si vyvolá stránku nějakého
internetového obchodu, prohlédne si jeho nabídku, označí zboží, které hodlá zakoupit, u toho je navíc
uvedeno, zda je k dispozici ihned nebo jaká je na něj čekací doba. Zboží se označením přesouvá do
virtuálního nákupního košíku a když je vybráno, klikne se obvykle na tlačítko „přepočítat“, aby se zobrazila
konečná suma za nákup, včetně případných recyklačních poplatků, dopravného atd. Pokračuje se vyplněním
kontaktních údajů jako je adresa doručení, telefon pro domluvu času doručení, email pro zaslání potvrzení
objednávky. Zakliknutím způsobu platby. Bývají na výběr možnosti „v hotovosti při převzetí zboží“,
„bankovním převodem“, „online platební kartou“. Je třeba také vybrat způsob doručení. To může být buďto
zaslání v balíku poštou nebo jinou doručovací společností, ale někdy i možnost osobního vyzvednutí
51
v kamenné prodejně obchodu. Poté se nákup kliknutím definitivně potvrdí a objednávka se odešle a tím se
stává závaznou. Zákazníkovi přijde potvrzení objednávky na zadaný email, jsou v něm uvedeny i údaje pro
platbu jako číslo účtu internetového obchodu, variabilní symbol (bývá to číslo objednávky), seznam a ceny
objednaného zboží. Pokud zákazník zvolil jinou platbu než v hotovosti při převzetí zboží, musí ji neprodleně
provést. Bankovní převod se dá uskutečnit přes internetové bankovnictví. Platba kartou přes speciální
aplikaci. V závislosti na dostupnosti zboží kontaktuje obchod zákazníka s tím, že je zboží připraveno
k doručení. On-line obchody mívají své sklady přímo u dodavatelů, od kterých zboží doručují přímo
k zákazníkovi. Je to pro ně velice výhodné. Pošta informuje zákazníka o příchodu balíčku svým běžným
způsobem. Dopravci různých doručovacích společností kontaktují zákazníka telefonicky a domluví si s ním
dobu doručení. V případě osobního vyzvednutí dostane zákazník buďto email nebo mu operátoři z onoho online obchodu tuto informaci sdělí telefonicky. Při převzetí zboží je zákazník oprávněn si zboží vybalit,
zkontrolovat jeho funkčnost, potvrdit převzetí zboží a dostat fakturu, popř. i záruční list.
Je
to
tak
jednoduché, tak pohodlné a v neposlední řadě také o mnoho levnější než nákupy v kamenných obchodech.
Obecně lidé nakupují přes internet hlavně dražší věci, na kterých značně ušetří a které se v kamenných
obchodech obtížně shánějí, nebo jsou tyto obchody daleko a při nákupu přes internet je zákazníkovi od určité
hodnoty nákupu často dovezou domů zdarma. Popularita tohoto způsobu nakupování poměrně rychle
vzrůstá. Podle některých odhadů celosvětový obrat internetového obchodování v příštím roce dosáhne 1,65
bilionu korun. V České republice je internetový prodej stále populárnější:
Tabulka č. 10
40
(25)
Avšak tentýž zdroj uvádí, že si nakupování přes internet zatím vyzkoušela pouze třetina obyvatel ČR
a to z důvodu obav o kvalitu a doručení zboží.
Výhody nakupování online:
Pro zákazníka:
40
JANDA, Martin: Nákup přes internet: Riziko, nebo výhoda? 2009.
52
+
úspora času za cestu do obchodu a čekání ve frontě
+
u dražšího zboží se dá ušetřit mnoho peněz
+
v případě nemoci pohodlný nákup léků z domova na elektronický předpis
+
klid a nekonečně mnoho času na prohlédnutí a srovnání zboží, na rozmyšlenou, můžeme se do
obchodu vrátit kolikrát chceme, aniž by nám to muselo být trapné
+
prodavač/ka nás nemůže ošidit, máme dost času na překontrolování částky, než klikneme na „OK“
+
zveřejněné diskuse, názory a obchodem zodpovězené dotazy zákazníků na výrobek
+
možnost pohodlného a rychlého srovnání cen s konkurencí
+
možnost vrácení peněz při odstoupení od kupní smlouvy a zaslání nepoužitého zboží zpět obchodu do
14ti dnů
Pro obchod:
+
úspora za pracovní síly (prodavač, uklízeč atd.) a prostory obchodu (platí se pouze sklad, či vůbec ne,
pokud probíhá objednávka a dovoz přímo od dodavatelů/výrobců, od kterých onen obchod zboží
odebírá)
+
obchod může u diskusí a hodnocení výrobků libovolně ovlivňovat, které informace zveřejní a které ne,
protože by ho poškodily
+
možnost pohodlného a rychlého srovnání cen s konkurencí a jejich optimální přizpůsobení
+
jednodušší a rychlejší vyhledávání zboží ve fulltextu
+
různé možnosti placení – převodem, úvěrovou či platební kartou (musí však být embosovaná)
Nevýhody (hlavně pro zákazníka, pro obchod jsou domnívám se minimální):
-
Nejistota, zda bude bezproblémově probíhat komunikace, jako je potvrzení objednávky a dodržení
dodací lhůty. To je obzvláště nepříjemné v době, kdy na zboží spěcháme do určitého termínu. Na
dopravce dle mé vlastní hojné zkušenosti často není spolehnutí a přijedou si, jak chtějí, kolikrát i bez
domluvy volají, že jsou na cestě nebo již se zbožím před domem a většinou v dobu, kdy je většina lidí
v práci.
-
Nezřídka se stává, že nejsou údaje na stránce aktuální, tedy není jisté, že je zboží dostupné v udané
lhůtě. Pokud ano, hrozí ještě problém s rezervací zboží na skladě u dodavatele, kdy se může stát, že ho
nedopatřením dostane další zákazník a ten dřívější musí čekat. Nebezpečí tkví také v tom, že dopravce
často spěchá a ani nenabídne vybalení a kontrolu funkčnosti výrobku. Potom se dá stěží dokázat, že
vada na zboží již byla.
-
Riziko spočívá i v tom, že co vypadá dobře na obrázku, nemusí již tak dobře vypadat ve skutečnosti,
výrobek nemusí být tak kvalitní, pevný a bytelný, jak si zákazník představuje.
53
-
Nakupování po internetu je svou jednoduchostí a pohodlností velmi lákavé a využívá ho stále více
lidí. Ale cenou za tuto pohodlnost a šetření času je izolace od společnosti. Připravíme se o kontakt
s lidmi i o pohyb. Sedíme sami doma a nemusíme vyvinout sebemenší fyzickou námahu.
-
ubývají pracovní místa
-
často nutnost registrace a tím i ztráta soukromí (požaduje se email a mobilní telefon)
-
někdy částečná nefunkčnost či nepřehlednost www stránek, zákazník často dlouho hledá, kde má
vlastně odkaz na svůj nákupní košík. Někdy se jedná o nepřehlednost, jindy o nekompletnost
informací, například v případě ceny, kdy chybí povinné poplatky, například u spotřebičů či není jasně
řečeno, zda je doprava a recyklační poplatek v ceně a pokud je doprava zdarma, tak od jaké hodnoty
nákupu.
-
zákazníci často nevědí, zdali obchod dostane údaje o platební kartě či ne, tuto jistotu zaručuje logo 3D Secure, kdy platbu uskuteční banka a obchod o ní pouze dostane informaci
Já sama mám s nakupováním přes internet jak dobré, tak i špatné zkušenosti, převažují však většinou
ty dobré. Nepříjemnostem se však po obeznámení s vícero obchody a zkušenostmi s dopravci, dokáži
vyhnout. Pozitivní i negativní stránky nakupování on-line jsem zahrnula do výhod a nevýhod výše
uvedených. Nutno ještě poznamenat, že i internetové obchody poskytují poradenství ke svému zboží a také
nezbytný servis. Každý on-line obchod by měl mít zvláštní email a telefonní číslo pro vyřizování těchto
dotazů či on-line diskusi k výrobku, zobrazující se přímo u něj.
3.6
Jak lidský mozek vnímá virtuální svět
V této kapitole bych ráda stručně popsala způsob zpracování emocí při vnímání virtuality (nebude
zahrnuto vnímání virtuální reality pomocí speciálního zařízení – helmy a rukavic) a zhodnotila, nakolik
stejně či podobně vnímá virtualitu a realitu. Virtuální světy jsou hlavně o emocích vznikajících
z komunikace s přáteli, napětí, strachu a radosti z vítězství v on-line hrách, a dalších. Následuje výčet částí
emočního mozku, jejich funkce mnohé vysvětlí.
S emocemi a reakcemi na ně jsou spojeny tyto části mozku:
Limbický systém (emocionální mozek) – zpracovává emoce, nerozumí racionálnímu myšlení (od
toho je v mozku neokortex).
Součástí limbického systému je amygdala – zpracovává senzorické informace z vnějšku (realita), ale
i zevnitř (představy) a neumí mezi nimi rozlišovat, reaguje tedy na obojí stejně. Ať se již něco
špatného děje nebo je to pouhá představa, rozbuší se srdce a zvýší tep, u představy stejně jako při
konzumaci jídla se začnou vylučovat sliny nebo se „zvedne žaludek“. Rozumí také symbolům a celý
54
limbický systém rozumí tedy asociacím, symbolům a metaforám, intonaci, hudbě. Na toto pak
dokáže reagovat. Ovládá například stresové a pudové reakce.
S amygdalou je spojeno centrum slasti a bolesti, které hodnotí příchozí signály jako pozitivní či
negativní. Dráždění tohoto centra má přednost a tedy zastiňuje fyzické potřeby jako je například
hlad. Dokazuje to fakt, že když je člověk extrémně nešťastný, nechce jíst, nebo když je naopak
zamilovaný a šťastný zapomíná se najíst nebo nepociťuje hlad. Vědci toto ověřovali i na krysách,
kdy je naučili, že šlápnutím na tlačítko se podráždí centrum slasti. Pokusná krysa dala tomuto
tlačítku přednost, i když měla hlad a dostala nabídnuto lákavé jídlo.
Další částí limbického systému je hypotalamus – řídí činnost vnitřních orgánů – například vyvolá
hlad, zmobilizuje tělo k aktivitě, například útěku, ovlivňuje tep, krevní tlak, zažívání, činnost žláz,
velikost oční panenky. To znamená, že on působí, když v některých situacích člověk zrudne, změní
mimiku, rozbuší se mu srdce, sevře žaludek, rozšíří panenky, zpotí se a další reakce.
V části zvané hippokampus sídlí „emoční“ paměť – díky této části si mozek vybaví fakta a
amygdala jim dodá informace o emocích s nimi spojených.
Talamus koordinuje emoce, to znamená, že je spouští a vypíná, což se pozná na mimice a
gestikulaci.
Centrem pro rozum a logiku je neokortex.
55
Následující obrázky zobrazují umístění výše uvedených center v mozku:
Obrázek č. 6
Zdroj obrázku č. 6: http://ao-institut.cz/texty/Mozek/obrazky-mozek/01-mozek-stavba-hypothalamus-epifyza.jpg
Obrázek č. 7
Zdroj obrázkuč 7: http://yoohoo.euweb.cz/cantor2004/aktual/aktual8-07/img3/mozek.jpg
56
Z výše uvedeného vyplývá, že emoce jsou rychlejším komunikačním prostředkem, než slova.
Nastupují totiž bezprostředně po podnětu, který je způsobí. Mnohdy ani není potřeba emocemi vyslanou
informaci slovy komentovat. O toto vše je však člověk ve virtuálním počítačovém světě ochuzen. Zčásti to
může sice vynahradit webová kamera, ale ani obraz ani zvuk nemusí být tak zřetelné, aby příjemce
zaznamenal veškerou řeč těla, která by u něj měla vyvolat odpovídající emoce. Smajlíky nebo také
emotikony, tolik oblíbený způsob vyjádření emocí v psané komunikaci, jsou sice dobrou náhradou emocí, ale
není přesně dán jejich význam, hrozí tedy nepochopení a navíc se z nich nedá poznat přetvářka.
Mozek se vyvíjel postupně, nejprve se vyvinula výše uvedená emocionální centra, jelikož byla nutná
pro přežití. Například hladový medvěd probudil emoci – strach – ta podnítila tělesné reakce, rozbušilo se
srdce, zvýšil tep, aktivovalo se svalstvo na nohou a člověk se dal na útěk, aby si zachránil život. Nejdříve
projde informace emočními centry a až potom do centra racionálního. Proto se tedy člověk například nejprve
vyděsí a pak mu teprve (v neokortexu) „dojde“, co ho vyděsilo a že důvod ke strachu vlastně není, tak se
uklidní.
Kdybych měla vyjmenovat některé příklady, které potvrzují to, že emoce mají přednost a člověka více
ovlivní, mohly by to být třeba tyto:
→ Naučím se na zkoušku a vím, že jsem si prošla vše, měla bych tedy zodpovědět všechny otázky a
zkoušku udělat. Avšak vím, že je to poslední možný termín a když se nepovede, budu nucena
opakovat ročník a ztratím tak mnoho času. Budu proto nervózní, z nervozity se mi dělá zle – jsem
malátná, podlamují se mi kolena, špatně se mi dýchá (pocit sevřeného hrudníku) a mám návaly
pocení a chladu. Toto rozrušení mne natolik ovládne, že nejsem schopna říct jediné slovo, ačkoli se
snažím v duchu se uklidňovat logickým argumentem, že jsem se přeci učila a měla bych vše umět.
→ Loni mou matku ve vážném stavu odvážela do nemocnice houkající sanitka. Vše dobře dopadlo,
zůstaly jen vzpomínky. Avšak dlouho po tomto zážitku, kdykoli jsem slyšela či viděla projíždějící
sanitku, rozbušilo se mi srdce, zvlhly oči a nahrnula se mi krev do tváře. To právě zapracovala
amygdala, která zareagovala na nepříjemnou vzpomínku.
→ Stejně tak se musím usmát pokaždé, když si vzpomenu, jak můj pes našel venku dudlík, považoval
ho za svou kořist a nechtěl ho nikomu dát, takže s ním chodil po venku a všechny dováděl téměř
k záchvatům smíchu. Opět reakce na vzpomínku.
→ Mám tu zkušenost, že jak zvířata, tak lidé, kteří byli v minulosti biti, při jakémkoli prudkém pohybu
ruky okamžitě uhýbají. Je to obranná fyzická reakce, způsobená limbickým systémem na základě
vzpomínky na emoci – strach.
57
Ze všech uvedených informací si dovolím ve vztahu k virtualitě vyvodit následující. Jako první
přichází reakce emocionální a když se uživateli na internetu líbí, láká ho tam něco příjemného (aktivace
centra slasti), nemusí se řídit rozumem, protože ho emoce „zastíní“, proto nemá ani hlad, na jídlo zapomíná.
Proto člověk podlehne například v poplašném emailu zoufalé žádosti o pomoc někomu zoufalému a v návalu
emocí pošle peníze na uvedené číslo účtu. Toto „hraní na emoce“ je důvodem všech problémů. Dítě, které
nenalézá pochopení a lásku u rodičů, hledá ji u internetových kamarádů. Na internetu je mu lépe, proto se
tam utíká a v dětském věku není schopno domyslet důsledky. To však často nezvládne ani dospělý člověk,
protože emoce zastíní racionální uvažování. Řídí se tím, co je pro něj teď v jeho zoufalé situaci příjemnější.
Virtualita se může zařídit podle našich představ, které jsou, jak jinak, než příjemné. A na příjemné věci si
člověk vždy rychle zvykne a najednou zjistí, že už bez nich nedokáže žít. I proto se lidé utíkají k dalším
drogám, protože jim přinášejí slastné pocity. Naučit se správně rozpoznávat své emoce, vyhodnocovat je a
ovládat, to jsou dovednosti emoční inteligence, kterou ještě děti nemají, teprve v dospívání ji objevují a
začínají se ji učit. Vyžaduje velké úsilí a dlouhodobý trénink se jí naučit. Proto jsou děti na internetu tak
zranitelné a je zde naprosto nutný dozor a podpora rodičů.
3.7
Bilancování mezi pozitivy a negativy virtuality
Přínosy prostředků tvořících virtuální svět snad ani nemá smysl příliš rozvádět, každý uživatel je
zná, mnoho z nás je využívá a velmi oceňuje. Stejně jako u každého jiného vynálezu, původně určeného pro
dobro a pokrok lidstva, objevila se časem i ve světě virtuality četná negativa.
Přínos virtuality obecně spočívá hlavně v překonávání jakýchkoli vzdáleností, zrušení fyzického
prostoru coby překážky v komunikaci, dále se jedná o nekonečný zdroj informací a zábavy všeho druhu.
Konkrétní kladné a stinné stránky virtuality se však nedají nazírat černobíle. Domnívám se, že pro lepší
pochopení je třeba uvádět je pospolu v kontextu, aby si každý měl možnost vybrat, co má pro něj větší váhu.
Společnost se vlivem nových médií radikálně mění a vznikají četné obavy, že virtualita začíná
pozvolna nahrazovat realitu. To je ale pouze jeden úhel pohledu a je možná až zbytečně kritický a
pesimistický. Aby bylo možno opravdu hodnotit, je zapotřebí se nejprve o věc zajímat a snažit se jí
porozumět. Ani tato snaha však nemusí vyvrcholit vytvořením konkrétního názoru – virtualita je dobrá nebo
špatná, ale tím, že daný jev zkrátka bude přijat a respektován. Toto zdůrazňuje Lévy již v úvodu své knihy
Kyberkultura. Důležité je uvědomit si zásadní věc, že virtualita nevznikla za účelem nahrazení skutečného,
ale aby člověku život v realitě usnadnila a naopak zvýšila možnost skutečnost zrealizovat, hájí tento fenomén
Lévy. Kyberprostor podle něj osobní kontakt nesnižuje, ale zvyšuje možnost jeho uskutečnění. Kupříkladu
spojuje rozptýlené fanoušky různých záležitostí, kteří se mohou nacházet v různých koutech světa. Virtuální
společenství pak uskutečňují opravdovou aktualizaci, tedy skutečné navazování kontaktů, které předtím
58
existovaly jen virtuálně (potenciálně). Lévy uvádí několikero příkladů: díky filmu divadlo nezaniklo, ale
vznikl nový žánr kultury, fotografie nenahradila malířství, stejně tak se od vynálezu písma nezačalo méně
mluvit. Ano, virtualita mnoho činností poznamenává, ale neničí je úplně. Sociologické výzkumy z doby, kdy
vyšla Lévyho kniha Kyberkultura (rok 2000), ukazují, že právě lidé, kteří absolvují nejvíce telefonátů, ať již
volají sami či naopak, se také nejvíce přemísťují a to za účelem osobních kontaktů.41 (8) Obecně se toto dá
shrnout pod jeho výrok, že růst virtuálna s sebou přináší i růst reálna42. (8) Záleží samozřejmě na tom, jak
se k tomu každý zvlášť postaví. Virtualita se tedy dá chápat jako pomoc při realizaci komunikace a
napomáhání k osobním setkáním. Virtuální technologie napomáhají rozvíjení kognitivních schopností
člověka jako je paměť, představivost a vnímání. Virtuální technologie přinášejí do lidského života usnadnění
mnoha činností, větší pohodlí, šetří náklady i čas. I když je pravdou, že toto pozitivum je relativní. Na jednu
stranu si lidé jednu činnost ulehčí, ušetří čas a náklady, ale na druhé straně věnují tento čas a peníze zase
něčemu jinému. Dle Lévyho tedy nehrozí, že by v důsledku růstu virtuality zlenivěli. Jako příklad uvádí
domácí spotřebiče, které usnadnily ženám práce v domácnosti - pračky, ledničky, kuchyňské roboty aj. Na
jednu stranu jim ulehčily práci a ušetřily čas, na druhé jim však také umožnily chodit do práce a nezůstávat
v domácnosti.
Přes internet a mobilní telefon vyřídíme takřka všechny činnosti, které si ze své povahy vyloženě
nežádají fyzické setkání (jako například prohlídka u lékaře). Když to přeženu, vpodstatě bychom nemuseli
vůbec vycházet z domova. S přáteli si můžeme telefonovat (ať už přes internet či mobilní telefon), psát si
emaily, smsky, rychlé vzkazy, vidět je přes webkameru, hrát online hry, navštěvovat online společenství..
Několikrát jsem ve svém okolí slyšela zarážející výrok: „Mně stačí být online na ICQ a už mám pocit, že
nejsem sám“. Potraviny, oblečení, kosmetika, vybavení, jízdenky, vstupenky aj. se dají nakoupit z pohodlí
domova, stejně tak za zboží zaplatit kartou online nebo převodem s využitím internetového bankovnictví,
studovat a vzdělávat se je již možné také přes internet, existují online knihovny s internetovými publikacemi,
je možné stáhnout si filmy a dívat se na ně doma místo aby se na ně šlo do kina, dopřát si virtuální prohlídky
různých památek43, komunikovat s přáteli a seznamovat se s novými lidi, diskutovat problémy na fórech,
sledovat televizi a poslouchat rádio online a mnoho dalších aktivit. Jelikož mobilní telefony dneška běžně
umožňují přístup na internet, platí o nich obdobné charakteristiky. Technické prostředky tvořící virtualitu
přinášejí zkrátka nekonečné pohodlí. Lidé se velice rozmazlili a běda, když zrovna nefunguje připojení k síti
nebo se vybije baterie telefonu, to jsou pak téměř bezradní. Pozoruji to na své rodině, přátelích a bohužel i
sama na sobě. Na jednu stranu je sice úžasné, mít všechno tak jisté a po ruce, ale postrádám zde kouzlo
náhody, která dodává životu dobrodružný nádech, vzrušení. Dobrým příkladem na toto by byla například
služba firmy Google - Google Latitude. Ta dokáže vystopovat a lokalizovat majitele mobilního telefonu,
musí však mít tuto službu aktivovanou. To znamená naprostou ztrátu soukromí. Následkem enormního
41
Tamtéž. Str. 196.
43
Kupříkladu: http://www.virtualtravel.cz/praha-hradcany/loreta-a-cerninsky-palac.html
42
59
nárůstu uživatelů internetu (viz kapitola 2.2.1 – tabulka 1) nedochází sice k nahrazování osobního kontaktu,
ale dle mého názoru rozhodně dochází k jeho vytlačování. Lévy se v tomto ohledu internetu zastává
uvedením příkladů, kdy písmo nenahradilo mluvený projev a film nenahradil divadlo. Ale je nepopiratelné,
že se dřív lidé setkávali více, když neměli tyto prostředky k dispozici, nic jiného jim ani nezbývalo. Na jedné
straně se dají internet a mobilní telefon nazírat jako prostředky, které dopomáhají k domluvě osobního
setkání, ale na straně druhé se díky nim komunikace stává strozejší - mnohdy stačí smska, email či telefonát
a záležitost je vyřízena, nekoná se žádný osobní kontakt, který by komunikující strany poznamenal nějakým
dojmem a tím třeba motivoval k dalšímu setkání. Vyřídí se pouze to, co je třeba. Osobně jsem jistě
zastáncem technického pokroku, pohodlí se mi zamlouvá, jako ostatně asi každému. Ale také uznávám
pořekadlo, že se nic nemá přehánět. Po určité době dle mého názoru musí jedinec, přetrvávající převážně ve
virtualitě nutně zaznamenat psychické problémy. Osobně mi je také trochu líto ztráty určité romantiky a
vzájemné vzácnosti. Dnes jsou lidé kdykoli k zastižení. Mobilní telefon ve dne v noci zapnutý, na internetu
stále online a pokud ne, upozorní uživatele telefon, že by měl do stavu online přejít. Lidé se na sebe nemusí
těšit, jsou neustále „spolu“. Co se týká zmíněné romantiky, mám na mysli kupříkladu email či sms versus
klasický dopis. Elektronická zpráva nikdy nemůže nahradit hodnotu papíru, o kterém vím, že ho držela
v ruce milovaná osoba, vidím jeho/její charakteristické písmo, na kterém rozpoznám babiččinu roztřesenou
ruku či tatínkovy ozdobné smyčky, vlastnoručně namalovaný obrázek.. Zamilované dopisy mohou být
provoněny parfémem, který daná osoba používá, do dopisu se dá také vložit malý dárek v podobě pramínku
vlasů, usušeného čtyřlístku a všeličeho možného. Lidé jsou různých povah, každý podobné věci nevidí jako
důležité, někomu to může připadat přecitlivělé nebo dokonce směšné. Ale jsme přeci lidé a ti jsou
charakterističtí svými emocemi, potřebují je hojně vyjadřovat a přijímat. Z potlačovaných či postrádaných
emocí se opět časem nutně musí odvinout psychické problémy. Tím se tedy dostávám k výrazu „odcizení“.
Uživatelé jsou při online komunikaci připraveni o fyzická setkání, která jsou člověku a jeho podstatě tak
přirozená a potřebná, navíc obohacená o mimořečové signály jako je řeč těla: pohyby (kinezika), výraz tváře
(mimika), tón hlasu, pohled očí atd. Zde se dá sice oponovat tím, že se k tomuto účelu používají smajlíky,
tzv. emotikony, ale i když je sama často používám, v mnohých situacích zkrátka nedostačují (sdílení radosti,
starostí, pochvala, štěstí, vyjádření soucitu, lítosti, podpory atd.). Navíc je zde větší riziko nerozpoznané
přetvářky. Například předstíraný smích vyvolává u příjemce odlišné typy mozkových vln než úsměv
upřímný.44
Jednou z hrozeb, kterou mnozí podceňují je usnadnění přístupu k informacím, usnadnil se však i
přístup k informacím o jednotlivci, to je potřeba si uvědomit a snažit se domýšlet možné důsledky. Pocit
anonymity, že člověka přeci skutečně nikdo nevidí, odstraňuje stud a povzbuzuje v uvedení mnoha až
intimních informací (typické u profilů na online seznamkách). Hrozí tedy zneužití informací. Internet je
prostředí, které často vyzývá k udání osobních informací jako je jméno, email, adresa bydliště, telefon,
44
Srov.: PECHAC, M: Emoce. 2005. Dostupný z WWW: http://ei.czechian.net/webs/emoce/ekman.php
60
zájmy, škola či zaměstnání a mnoho dalších. Pokud chci na internetu např. nakupovat (a k tomu ještě platit
kartou online-často požaduje systém další, mnohem citlivější údaje jako např. číslo účtu apod.), stát se
součástí nějaké komunity (facebook, msn atp.), odpovědět v diskusi na nějaké téma, stahovat data a některé
další aktivity, musím se nejdřív zaregistrovat, přičemž uvést určité údaje bývá povinné. Např. jméno a email.
Ne každý zná možná nebezpečí, proto mnoho lidí bez váhání poskytne i dosti citlivé údaje. Typickým
příkladem je opět služba firmy Google, která poskytuje nejen emailovou adresu, online fotoalba, ale
například i online diář/kalendář, kam si uživatel zapisuje různé akce. Tím však firma Google ví, jaké činnosti
uživatel provozuje, jak často a také kde či v jakou denní dobu. Naprostá ztráta soukromí. Potom bývají
uživatelé překvapení, když jim přijde ráno email s nabídkou tenisového náčiní, když se ten den chystají
vyrazit na tenis. Tyto údaje z kalendářů jsou tedy používány pro marketingové účely. Komunity jako je
Facebook jsou sice na první pohled zabezpečené opatřením, které dovoluje prohlížet fotky pouze přátelům
uživatele, které sám odsouhlasil, ale tito přátelé mají zase další přátele, které onen uživatel nezná, ale jelikož
jejich společný přítel okomentoval fotku onoho uživatele, mohou tento komentář vidět jakožto akci svého
přítele. Obdobné je to s psaním vzkazů na zeď profilu uživatele. Ta by měla být viditelná pouze pro přátele.
Ale přátelé přátel mohou opět vidět jejich poslední akci a tím se dozvědět věci, které nejsou pro ně určeny. A
to nemluvím o tom, že se běžně zveřejňují fotky bez souhlasu osoby na nich zachycené, zaměstnavatelé si
zjišťují informace o svých zaměstnancích, marketingové agentury si zase zjišťují různé další údaje, které jim
přinesou zisk. Před ztrátou soukromí, konkrétně na Facebooku varoval víceprezident Evropské Komise
s odvoláním na studii z roku 2008, kdy pouze třetina uživatelů těchto komunit v nejfrekventovanější věkové
skupině 15-24 let ví o hrozbách spojených s uváděním osobních údajů a zná svá práva.45 (Statistiky sdílnosti
viz kapitola 2.2.1)
Často diskutovaným velmi nepříjemným fenoménem dneška je kyberšikana, která byla popsána v
kapitole 3.4.2. Nelze se proti ní pokaždé bránit. I když si jedinec dává dobrý pozor, i z naprosto nevinné
fotky se dá fotomontáží udělat skandální obrázek, kterým pak může být oběť vydírána či terorizována. Dají
se podniknout určitá opatření, jaká nyní například přijímají školy, kam se již mnohdy vůbec nesmí nosit
mobilní telefony. Šikana s jejich pomocí zahrnovala vyprovokování učitele k nepříčetnosti a následné
natočení videa či vyfotografování v situaci sloužící v neprospěch vyučujícího. Stejně tak bývá často natáčeno
šikanování spolužáků a potom se obdobná videa objevují například na video serveru YouTube. Záludnost
kyberšikany spočívá v tom, že osoba o focení nebo natáčení videa většinou vůbec nemá tušení, z čehož
vyplývá, že pachatele lze jen velmi těžko vypátrat. Nové technické prostředky jsou mnohem sofistikovanější
a tím i nebezpečnější.
Věc která může někomu vadit a jinému méně, je poměrně malá věrohodnost identity uživatelů.
Nikdy si nemůžeme být jisti, s kým komunikujeme, vše se dá zfalšovat, fotografie, údaje. Osoba se může
45
Srov.: NOVINKY.CZ: Evropská Komise varovala před Facebookem. 2009. Dostupný z WWW:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/159832-evropska-komise-varovala-pred-facebookem.html
61
vydávat za jiné pohlaví, věkovou kategorii, předstírat jinou sexuální orientaci, uvést smyšlené povolání atp.
Bohužel poměrně vysoké procento osobních schůzek domluvených přes internet končí zklamáním či
dokonce spácháním trestného činu jako jsou různé formy násilí, nezřídka i se sexuálním podtextem.
(související statistiky viz kapitola 2.2.1)
Jak bylo řečeno, virtualita poskytuje nekonečný zdroj informací. Je zde však problém, že jakékoli
sdělení nebo článek na internetu mohla napsat řekněme polovzdělaná osoba a informace od ní nelze ověřit.
Rovněž se nedá zjistit, zdali ten, s kým si píši, je opravdu tím, za koho se vydává a zdali to, co píše, je
pravda.
Ani internet, ani mobilní telefony a televize již dávno neslouží pouze k zábavě, komunikaci a
vzdělání. Objevuje se v nich také kriminalita a to ve formě násilí, kterému jsou často nekontrolovaně
vystaveny i děti. (viz statistiky v následující subkapitole), tak často diskutovaná pornografie, krádeže
osobních dat kriminálními hackery46, porušování autorských práv krádežemi hudby a filmů, nabourávání se
do systémů různých institucí za účelem získání majetku či narušení dat.
Co jistě není právně postižitelné, avšak obtěžuje, je zajisté spam. Představuje ony tolik rozšířené
řetězové maily včetně tzv. hoaxů (v angličtině znamená smyšlenku či žert), což jsou poplašné nepravdivé
zprávy, jež obsahují typickou výzvu k přeposlání dál, popřípadě ještě často i hrozbu, co se stane, pokud tak
uživatel neučiní. Řetězové emaily obtěžují majitele emailových adres, pro které představují nevyžádanou
poštu, enormně zatěžují síť. V dnešní době tvoří spam přes 90% veškeré e-mailové komunikace.
47
a
v případě hoaxů se navíc jedná i o psychický teror, kdy zpráva doslova šokuje nebo hraje na city a může
příjemce natolik ovlivnit, že podlehne například prosbě o peníze. Bohužel ne každý ví, že na stránkách
www.hoax.cz nalezne ověřenou celou databázi textů těchto poplašných zpráv. Avšak toto není výsadou
virtuality. Obdoba tohoto v realitě představuje přeplněné poštovní schránky různými letáky, nabídkami, což
je vlastně také nevyžádaná pošta. Němečtí vědci zjišťovali, kolik času stojí uživatele probírání se spamy a
výsledek byl téměř tři pracovní dny. 48
Nemohu zde nezmínit také virtuální nevěru - přes smsky a internet. Je to tak jednoduché, přímo se to
nabízí, všudypřítomné reklamy na sexuální služby, nepřeberné množství seznamek. Otázkou ovšem je, zda
zůstane pouze u internetové nevěry či dojde i k osobnímu kontaktu, co se dá ještě tolerovat a od kdy se již
jedná o skutečnou nevěru. Sama nejsem schopna na toto odpovědět jednoduše. Vždy záleží na mnoha
okolnostech, za kterých k nevěře došlo, míře úmyslu, délce trvání atp.
46
Winn Schwartau ve své knize Internet & Computer Ethics for Kids rozlišuje kriminální hackery, kteří porušují zákon,
crackery, kteří protizákonně nabourávají cizí sítě a hackery, což jsou normální lidé jako například programátoři,
technici, inženýři apod. a své znalosti využívají pouze pro správné účely.
47
HOAX.CZ: Čím hoax škodí. 2000. Dostupný z WWW: http://www.hoax.cz/hoax/cim-hoax-skodi
48
JANDA, Martin: O kolik času nás obere spam? 2009. Dostupný z WWW:
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009011921
62
Stejně jako existují závislosti fyzické, jsou závažné i závislosti psychické a jednou z nich je závislost
na televizi, internetu či nutkavá potřeba stále mít po ruce telefon. Tento negativní jev bude podrobněji
rozebrán v následující subkapitole „Počítačové nemoci“.
Jevem, který má však vyrovnaná pozitiva s negativy, je vymizení, ale zároveň i vznik nových
povolání v důsledku rozvoje technologií. To však není záležitost pouze technologií počítačových a internetu,
ale děje se již od vynálezu prvního stroje, nahrazujícího lidskou práci.
Pokud bych měla zvážit výsledek bilancování pozitiv a negativ virtuality, bude to opravdu nelehké.
Cokoli vytvořeného s dobrým úmyslem a pro dobrou věc, je v rukou špatných lidí zneužitelné. Hodnota
tohoto vynálezu je tedy dána způsobem jeho užití. Virtualita a její prostředky daly lidstvu obrovské možnosti
a záleží pouze na lidstvu samotném, zda bude chtít internet a další techniku využívat pro svůj prospěch, nebo
se vydá cestou sebezkázy. Vývoj kupředu a s tím spojené proměny života společnosti se nedají zastavit.
Skepse však není na místě, na virtualitu se nemusí nutně pohlížet jako na příčinu ztráty reality, ale spíše
z pohledu, který nám otvírá nové perspektivy. Nemusí ani znamenat ztrátu soukromí. S trochou
informovanosti a opatrnosti, která je ostatně nutná i v reálném životě, by nemělo hrozit žádné nebezpečí.
Profesor Cejpek upozorňuje na varování psychologů a pedagogů, že v důsledku informatizace
společnosti rostou nároky na lidský mozek a zároveň i na lidské jednání, tyto požadavky se často mění a
lidský mozek není k takto rychlým změnám uzspůsoben. Reaguje tedy různými způsoby. Ty negativní jsou
popsány v následující subkapitole.
3.7.1 Počítačové nemoci
Nejenže se dá v případě počítačové techniky mluvit o negativním vlivu, ale dokonce již proniká
termín počítačové nemoci nebo také počítačový syndrom, čímž jsou myšleny nemoci nejen fyzické, ale
především závažné psychické poruchy, u kterých vede v první řadě závislost.
Mladá fronta DNES loni informovala o růstu závislých v ČR, tímto problémem se začínají zabývat i
vlády. V Americe se uvažuje o zařazení počítačové závislosti mezi nemoci, v ČR se již vláda tomuto
problému věnuje. Džamilou Stehlíkovou byla vytvořena „skupina pro nelátkové závislosti“, která zahrnuje
internetové hry a kasina. Tato ministryně se také v době svého působení zasazovala o uzákonění zákazu
hazardních her přes internet, jelikož potom by byl problém již nekontrolovatelný. Grusser a spol. (2005)
vytvořili na základě definic závislosti a patologického hráčství Mezinárodní klasifikace nemocí a americké
DSM-IV novou diagnostickou kategorii, kterou nazvali „excesivní hraní počítačových her a videoher“.49 (31)
Existují i návrhy zavést pro tyto závislosti skupinu s názvem „„jiné návykové a impulzivní poruchy“.
Ještě před čtyřmi lety tento jev nepředstavoval problém, ale od té doby počet závislých na internetu a
počítačových hrách stále narůstá.
49
Lékaři opatrně varují, že tato "droga" jednou nahradí ty dnešní
NEŠPOR: Karel: Počítače a počítačové hry: Zdravotní rizika počítačových her a videoher. 2009. Str. 3.
63
"chemické", o které naopak zájem pomalu opadává.50 (20) Pokud o odbornou pomoc nezažádají sami závislí,
žádají o ni jejich blízcí. Protidrogový koordinátor Kamil Kalina, který se zabýval léčbou těchto závislostí,
vyslovil děsivý fakt, že závislost na informačních technologiích je horší než klasické drogy a hráčství,
protože ho neomezuje množství peněz, které má člověk k dispozici. Navíc se toto odehrává převážně doma,
počítač tedy neustále láká. Neomezuje ho tedy vpodstatě nic.
Definice závislosti
Co je to vlastně závislost? Nešpor ji popisuje jako bažení, nezvladatelnou touhu (a obecně problémy
se sebeovládáním), neustálou potřebu být online a stejně jako u jiných drog skoncovat s tím znamená
extrémně nelehký úkol. Sami závislí popisují při kontaktu s předmětem závislosti blažený pocit rozlití tepla
po celém těle. Mgr. Petr Růžička, který se těmito závislostmi zabývá, definuje závislost jako specifický
způsob „vztahování se“ k realitě. Podle něj je závislost jenom jedna, má však různé převleky, které
symbolizují různé předměty závislosti51. (39)
Důvody vzniku závislosti
Mládež používá počítač k navození libosti či úniku negativním emocím. Stejně tak u dětí jsou
počítače jakýmsi únikem, který poukazuje na problémy v jejich osobním životě, závislost jako taková není
problémem samotným. To, že dítě sedí chorobně dlouho před počítačem má svůj důvod a rodiče si musí
uvědomit, že právě oni by se měli začít o dítě více zajímat a tuto příčinu najít.
Projevy závislosti
Čeští psychologové dali dohromady tyto znaky závislosti: zanedbávání hygieny, jídla, rodiny a přátel
(preference počítačových známostí před reálnými), školy, práce, nedostatek spánku a jeho poruchy, celková
ztráta zájmu o okolí, neutuchající nadšení a chuť hrát, přičemž se objevuje nervozita, když není možný
přístup k internetu, užívání stimulačních drog k udržení bdělosti a pozornosti kvůli nedostatečnému a
nekvalitnímu spánku, problémy se sebeovládáním, fakt, že i přesto, že si člověk problémy pramenící ze
závislosti uvědomuje, nedokáže a nechce přestat, popírání závislosti i problémů z ní vznikající, nedodržování
časových limitů (čas schůzky, pracovní doba, čas vyučování atd.).
Děti mají problém soustředit se ve škole, jsou unavené - usínají při hodině, chodí pozdě,
nepřipravené a zaznamenávají problémy se zvládáním negativních emocí.
50
DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam drog se
rozšíří – o internet. 2008.
51
Srov.: RŮŽIČKA, Petr: Závislost na počítačích očima odborníka. 2001.
64
Statistiky ČR
V loňském roce odhadovali čeští psychologové počet závislých na internetu v ČR asi na 5%.
Bohužel pouze mizivé procento z nich vyhledalo pomoc.
V dokumentech Ústavu zdravotnických informací a statistiky „Psychiatrická péče“ za roky 2001 až
2007 se hráčství jako závislost („patologické hráčství“) uvádí až od roku 2004. Týkalo se téměř výhradně
mužů, ti tvořili 70% a v onom roce toto ještě vzhledem k počtu závislých nepředstavovalo významný
problém pro společnost. V roce 2005 se uvádí tytéž údaje, pouze podíl mužů byl vyšší - 94,4% z vyšetřených
na tuto závislost. O rok později činil podíl mužů 91% z celkově vyšetřených. V roce 2007 činilo
z vyšetřených 90% mužů, 9,5% žen a 90% pacientů bylo přes 20 let. V těchto dokumentech se také zmiňuje
vysoké procento alkoholiků a to opět převážně mužů.52 (46) V mnoha provedených výzkumech byl prokázán
souběh a vzájemný vliv těchto závislostí. V lednu tohoto roku uveřejnila společnost GfK Praha výsledky své
studie: Češi si drží smutné místo v první pětici Evropských zemí, které skonzumují nejvíce alkoholu. Pro
zajímavost: předběhli nás pouze Švédové, Rusové, Němci a Řekové.53
Situace ve světě
I když ČR již problém opravdu má, v závislostech na informačních technologiích si však naštěstí již
prvenství nedrží. Směrem na západ se situace zhoršuje. V Německu se uvádí jako závislý každý dvacátý
uživatel, největším nebezpečím je online hazard. Ve Spojených Státech je údajně z návštěvníků tohoto typu
stránek závislý každý sedmý. Nejnáchylnější jsou mladí lidé a děti. Se snižujícím se věkem roste riziko
závislosti.
Nešpor uvádí ve svých dokumentech následující výsledky výzkumů: Grusser a spol. (2005)
vyšetřovali patologické hráčství mezi dětmi 11 až 14 let a potvrdilo se v 9,3 %. Tito autoři zjistili u těchto
závislých typické důsledky jako problémy s komunikací, poruchy soustředění ve škole, různé zvládání
negativních emocí. Johansson a Gotestam (2004) zjišťovali stav v Norsku u dětí 12-18 let a odhadli 2,7%
závislých, které tvoří z drtivé většiny chlapci. Griffiths a Hunt (1998) prováděli výzkum ve Velké Británii
mezi dětmi 12–16 let a každý pátý byl závislý.
Nebezpečné vlastnosti počítačových her a jejich důsledky
Co vznik závislosti podporuje jsou pozitivní odměny přímo ve hře, kde je hráči za násilí odměnou
potlesk, příjemná hudba, odměny ve hře (body, životy, zlepšující se fyzické vlastnosti postavy atd.)
Důsledkem častého hraní her obsahujícím násilí je: vyhasnutí strachu z násilí, podceňování závažnosti
52
Srov.: ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR: Psychiatrická péče 2000-2007.
Srov.: ČTK: Češi patří v Evropě mezi nadprůměrné konzumenty alkoholu. 2009. Dostupné z WWW:
http://www.pramenyzdravi.cz/3287736/Cesi-patri-v-Evrope-mezi-nadprumerne-konzumenty-alkoholu.php
53
65
zranění, menší pozornost k násilí, nižší soucit s oběťmi, pocit, že násilí je normální a násilí neodsuzují, nižší
ochota pomoci obětem násilí a odkládání pomoci, vyšší pravděpodobnost zahájení agresivního chování. 54
U dětí toto funguje dvojnásob a nejenže se může stát závislým, ale v dětském věku se vše učí. Násilí
v televizi a počítačových hrách se mu pak stane něčím normálním, neuvědomuje si, že v realitě mrtvý již
nevstane, že má narozdíl od hry život pouze jeden. Závislosti v reálném světě jsou jaksi jednodušší, virtualita
přináší závislosti rafinovanější, bývají hlubší a závislost se objeví rychleji. Virtuální svět je lákavý tím, že si
ho mohu přizpůsobit dle svých představ, učinit ho ideálním, narozdíl od reality.
Počítačové nemoci fyzického rázu
Profesor Cejpek na straně jedné uznává počítače jako výborné pomocníky jak přímo ve
zdravotnictví, tak i s ním spojené administrativě. Avšak upozorňuje na straně druhé na možné problémy
vznikající při práci s nimi, jako jsou bolest a únava krčních svalů, ramenou a paží, únava, zarudnutí a pálení
očí, zhoršení zraku. Jako prevence těchto obtíží je nutná dobrá organizace práce, přestávky atd. Co se týká
radiace a výpočetní techniky, uvádí výsledky rozsáhlé studie vypracované organizací National Radiolocal
Protection Board ve Velké Británii, která prokázala, že úroveň emisí nedosahuje státních a mezinárodních
limitů pro radiační ohrožení a že je mnohem nižší než radiace, kterou přijímáme z přírodních zdrojů, jako je
např. slunce. Co se týká vlivu na psychiku, píše o ohrožení duševního zdraví ve formě možných závislostí.
Tyto se obecně popisují jako puzení danou věc užívat, neschopnost regulovat čas strávený užíváním věci a
z této neschopnosti plynoucí růst času jejího užívání, typickým projevem závislosti je zanedbávání jinak
běžně provozovaných činností, rodiny, přátel. I přesto, že si člověk svůj problém uvědomuje, není schopen
s tím přestat. Oficiálně je v mezinárodní klasifikaci nemocí ve skupině FlX.2 syndrom závislosti s názvem
patologické (hazardní) hráčství. V této souvislosti se odvolává na Karla Nešpora, primáře psychiatrické
kliniky v pražských Bohnicích55,
Karel Nešpor, primář psychiatrické kliniky v Praze Bohnicích ve svých dokumentech popisuje spolu
s doktorem Csémym mnohé fyzické obtíže, způsobené příliš častým používáním počítače. Jedná se
jmenovitě o následující: bolest rukou, předloktí, ramene, šíje, bederní páteře a očí (mimoto také slzení,
zarudnutí, rozmazané či dvojité vidění, oční tlak, únava očí), z očních problémů vznikající bolesti hlavy
(Blehm a spol. výzkum 2005), které často postihují i děti. Nešpor však nachází souvislost také mezi
nadužíváním techniky a dalšími chorobami, zvanými také civilizační. Děti si berou k televizi či počítači
nezdravá jídla jako chipsy, čokoládu aj. Obezitou se zabýval Shields (2006) u dětí v Kanadě a došel
k závěrům, že se za posledních 25 let ztrojnásobila a to přičítá právě času strávenému u obrazovek počítačů,
televize aj. Stejný jev byl zpozorován i v Portugalsku Carvalhalem a spol. (2007), kdy se nadváha a obezita
objevovaly již u čerstvých školáků mezi 7 a 9 lety, přičemž opět vidí stejnou příčinu. Ve Švýcarsku totéž
54
55
http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html (dokument „Zdravotní rizika počítačových her a videoher“)
Tamtéž.
66
potvrdil Stettler a spol (2004). Opačné zjištění však předložili roku 2006 Van den Bulck a Eggermont a to u
teenagerů mezi 13 a 16 lety, kteří na jídlo v důsledku věnování se hrám na přístrojích se zobrazovací
jednotkou, zapomínali. Z obou zjištění, ač jsou opačného charakteru, lze vyvodit, že přemíra času
věnovaného výše uvedeným činnostem evidentně způsobuje špatný jídelní režim, navazují další následky,
v některých případech diabetes a kardiovaskulární nemoci. Dalším negativem, způsobeným konkrétně hrami
závodivého charakteru, je dle Fischera a spol. (2007) zvýšená chuť riskovat. U někoho možná vyvolá úsměv
termín virtuální nevolnost, ale je oprávněný. Fushiki a spol. (2005) totiž k závodivým hrám doplňují, že se
po skončení právě těchto her či simulací v různých dopravních prostředcích, mohou objevit potíže
s nalezením rovnováhy, z toho plynoucí nemotornost a díky ní různé úrazy, žaludeční nevolnost a bolesti
hlavy, stejně jako při reálné jízdě. Z toho se dá usuzovat, že lidský mozek vnímá pobyt ve virtuálních světech
skutečně. Shoja, Chuang a spol. zkoumali v letech 2006-7 v Asii závislost epilepsie a hraní počítačových a
video her, potvrdili ji a vysvětlili ji tím, že násilí, emoce a krev v hrách působí příliš negativně na emoce
hráče, jeho cítění, myšlení a chování. Burke a Peper zjistili roku 2002 u žáků bolesti zápěstí ve 30%, bolesti
zad u 15% a dle jejich úsudku se ukazovala souvislost mezi těmito obtížemi a hraním PC her, konkrétně
z používání joysticku při hraní her. Spyropoulos a spol. uvádějí výsledky zkoumání vzorku řeckých
administrativních pracovníků z roku 2007, kdy bolestmi zad trpělo dokonce 62% a 37% z nich navíc ještě
zaznamenávalo poruchy spánku. Další výzkum Tonga a spol. v roce 2002 prokázal u dětí mezi 7 a 9 lety,
často hrajících hry na počítači a videohry, vážnější formy astigmatismu, což je porucha vidění způsobená
nesprávným zakřivením rohovky. Roku 2006 zjistil Hardy a spol., že se u děvčat mezi 12 a 15 roky výrazně
prodloužila doba sezení, ze které tvořilo celou třetinu sezení u počítače, televize a videa. Kratenová a
spol.uvádí zjištění z roku 2007, že 38,3% českých dětí ve věku mezi 11 a 15 lety mělo vadné držení těla.
Aktivní pohyb provozovaly tyto děti 4 hodiny týdně, kdežto televizi a počítači věnovaly hodin 14.
Vliv na osobnost a její psychiku
Jeví se jako logické, že preference kontaktu s virtuálními osobami přinese potíže v osobním kontaktu
se skutečnými lidmi. Kontakt s lidmi v realitě mladistvým podle Lo a spo. (2005) přinášel úzkost,
neschopnost zařadit se do kolektivu a toto navíc zhoršovaly projevy agrese získané z počítačových a video
her. Vliv televize se uvádí obdobný, avšak nadace Naše dítě kritizuje při jejím sledování ještě navíc
maximální možnou pasivitu. Ať již sledují televizi děti či rodiče, je tato doba dobou mlčení a čím delší je,
tím větší vliv má na schopnost dítěte mluvit, vyjadřovat se a správně vyslovovat. Dítě není motivováno
cokoli dělat, pouze pasivně přijímá informace, postoje a chování televizních postav, které není vždy zrovna
příkladné a neexistuje zde možnost reakce a zpětné vazby, stejně jako na internetu. Kromě toho dítě
pasivním přijímáním poznamenává vůli, otupuje fantazii, kreativitu, vlastní názor a tedy i individualitu a
sezení místo pohybu potom opět vyvolává motorické problémy. Situace je obdobná i v dalších zemích.
67
Co se týká násilí ať už v hrách nebo na televizní obrazovce, spatřují zde psychologové problém
hlavně v identifikaci s hlavním hrdinou, který se chová násilně a zabíjí. Statistiku prováděli Carnagey a spol
v roce 2006 a v 85% videoher našli různé formy násilí a v polovině z nich dokonce násilí závažné povahy.
S ještě vyšším číslem přišli Haninger a Thompson (2004), kdy vzorek 400 videoher pro mladistvé dokonce z
94% obsahoval násilí. Samozřejmě je to otázka osobní volby a Lemmens a spol. k tomu dodává, že si
takovéto hry vybírají převážně chlapci, kteří mají nízké IQ a pokroucené sociální cítění, ve kterém chybí
empatie a převažuje sklon k násilí. Rozdíly ve vlivu násilí v médiích na dospělé a na děti popsali Haninger a
Thompson (2004) tak, že na děti působí z hlediska dlouhodobého a na dospělé z hlediska krátkodobého. Tito
pánové pokračují ve zjištěních, že nejnebezpečnější jsou kladní hrdinové používající násilí, jelikož se s nimi
děti ztotožňují, další nebezpečí tkví v jednoduchých a dostupných zbraních, které hlavní postava používá.
Cejpek v tomto ohledu vyjadřuje negativa jako ochuzení o emoce, počítačová logika vytlačuje
přímou komunikační schopnost z důvodu nezkušenosti, problémy s vyjadřováním.
Závislosti v souvislostech
Alikasifoglu a spol 2007 zkoumali a popsali souvislosti hraní počítačových her a dalších negativních
jevů jako je např. šikana. Z jejich zjištění vyplynulo, že mezi šikanovanými i šikanujícími bylo více kuřáků,
těch, kdo pili alkohol a hráčů počítačových her. Vyvodili tedy závěr, že násilí podporují další drogy jako
alkohol, cigarety a inspirací může být hraní počítačových her, kde se násilí vyskytuje v 85% her. Mezi lidmi
nadměrně se věnujícími počítačům byl zjištěn vysoký výskyt jiných duševních problémů, které mohou být
tzv. spouštěčem - manželské konflikty, syndrom vyhoření aj.
Thompson a spol. upozorňují, že se v některých videohrách vyskytuje užívání drog. Závislosti často
chodívají ruku v ruce, narkoman snadno přejde z jedné drogy na druhou, zpravidla ještě tvrdší. Proto je třeba
léčit všechny závislosti najednou a především eliminovat spouštěč, což se dá chápat jako jakási forma
prevence. MacDougall a spol. (1983) zjistili, že kombinace stresující videohry a kouření tabáku zvýšila
krevní tlak více než by odpovídalo součtu zvýšení tlaku pro samotné kouření nebo samotnou videohru.56 (31)
Brady a Matthews (2006) došli ke zjištění, že se po dohrání násilné videohry zvyšuje benevolence k užívání
alkoholu a marihuany.
Sami Nešpor a Csémy se také zabývali souvislostmi mezi frekvencí hraní počítačových her a
kouřením, užíváním alkoholu a marihuany, násilnými projevy jako jsou rvačky, šikana a špatná známka z
chování. Výsledky odhalily výraznou souvislost, která souvisí s faktem, že hraní her zhoršuje sebekontrolu
.
Prevence a léčba závislostí
Všechny závislosti se léčí podobně, rovněž tak tyto nelátkové, jako je patologické hráčství.
56
NEŠPOR, Karel: Sekce dokumentů „Počítače a počítačové hry“. Dokument „Zdravotní rizika počítačových her a
videoher“. Str. 4.
68
Nešporovy postupy:
- rozpoznat závislost (i dobře skrytou)
- sestavit si své hodnoty, cíle, na čem záleží
- věnovat se hlavně aktivitám, které nevyžadují použití počítače
- k počítači si dát odrazující věci jako fotky milovaných, cokoli, co připomene hrozné následky
přílišného hraní-závislosti
- zbavit se všech her, blokovat stránky s hrami
- autogenní trénink
- rozmlouvat s lidmi, kteří závislost úspěšně zvládli – pozitivní motivace
- tzv. režimová terapie – znovuzavedení ztraceného režimu
- psát si své pocity – úspěchy i propady - deníček
Nástin budoucího vývoje her
Majitel herny Battle Zone v pražské Myslíkově ulici pan Kotyk předpovídá, že v budoucnosti se
počítačové hry budou hrát všemi smysly - nejenom zrakem a sluchem, ale třeba i hmatem. Když si člověk
nasadí speciální oblek, bude se cítit úplně jako válečník nebo závodník. Toho se však obávají i psychologové
varující před závislostí, protože tato virtuální realita člověka ještě více odtrhne od reality skutečné.57(20)
V této kapitole jsem považovala za nutné nastínit současný stav problematiky a jeho důsledky,
osobně mne závěry také velice zajímaly. Předpokládala jsem zjištění poměrně závážného stavu a to zjištěná
čísla bohužel potvrdila. V budoucnu je možno očekávat, že se problémy a závislosti spolu se stále
lákavějšími vylepšeními ještě vystupňují. Pokud čtenář vezme toto v úvahu jakožto varování, bude to jen
dobře.
Je potřeba o těchto problémech více mluvit a nejenom mluvit, ale hlavně se zabývat prevencí
v podobě diskuse jak s dětmi a dospívajícími, tak především s jejich rodiči, kteří mají ve své moci nastavit
domácí pravidla využívání moderní techniky a ukázat svým dětem i jiné možnosti trávení volného času.
Vhodná by pro tuto prevenci byly upoutávky či diskuse v médiích jako je televize a rozhlas. Líbí se mi také
prevence formou školních besed, kdy přicházejí o svých zážitcích vyprávět právě ti, kteří mají nějakou
špatnou zkušenost, například závislost, kyberšikanu, setkání se známostmi z internetu, z nichž jim některá
ublížila nebo jiné. K tomuto účelu se také pořizují odstrašující videa, kde je zachycen důsledek neopatrného
chování. Ač jsou často ve své otevřenosti opravdu děsivá a popisují události tak, jak se skutečně odehrály,
považuji je vzhledem k závažnosti hrozeb za přiměřené a domnívám se, že tato budou brána skutečně vážně.
Už jsem viděla v médiích různé seriály, které postupně diváky či čtenáře učily například nějaký cizí jazyk,
jak zacházet s počítačem apod. Uvítala bych také seriály s obsahem výuky ve formě možných rizik, trendů a
57
POKORNÝ, Jakub: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam drog se rozšíří – o internet. 2008.
69
preventivních opatření, jako jsou například způsoby blokace nežádoucích webových stránek, kontrolní
aplikace, možnosti stanovení harmonogramu činností v domácnosti, jak učit děti, co je etické a co ne, učit je
zodpovědnosti, ohleduplnosti, disciplíně atd. Stejně jako se točí odstrašující videa, daly by se do těchto
vzdělávacích seriálů zahrnout psané příběhy lidí, kteří mají s médii nějakou špatnou zkušenost. Prevence a
varování před aktuálními riziky současné doby by se měla stát přirozenou součástí výchovy.
3.8
Předpokládané směry vývoje do budoucna
Někdy se zdá, že již není možné jít dál a proto jediná možná změna je přeměna stávajícího v něco
nového. Dočetla jsem se, že internet coby síť nezanikne, ale přerodí se v síť novou zvanou příznačně
postinternet. V Japonsku se na ní údajně již pracuje a spuštěna by měla být kolem roku 2020. Její tvůrci si od
ní slibují větší rychlost, bezpečnost a úspornost. Je snaha zesílit ochranu před spammery a hackery a lépe
ošetřit možné kolapsy. Ač se to zdá neuvěřitelné, důvodem je také nedostačující kapacita internetu
současného, který nabízí 4,3 miliardy IP adres. Nová síť jeví se tedy jako nutnost. IP adres se v postinternetu
odhaduje na 39místné číslo a zvýšení rychlosti až na 9 gigabajtů za sekundu (srovná-li se v ČR s nynější
relativně dobrým připojením rychlostí 100 megabajtů za sekundu).
Téměř jisté už je, že se na internet definitivně přesune televize a zvýší se využití internetové
telefonie. Pro zvýšení bezpečnosti bude nová síť více pod kontrolou, bude však také komerčnější a
průhlednější, z čehož vyplývá, že bude obtížnější zachovat svobodomyslného ducha a zároveň bojovat např.
s teroristickými hrozbami, jejichž terčem internet bývá stále častěji. CESNET chystá vybudování
multigigabitové sítě určené výhradně pro vědu, výzkum, vývoj a vzdělání. To byl přeci také jeden z
původních záměrů při vzniku internetu.
Co se týká očekávání od digitální televize, která má časem přejít zcela do internetového prostředí,
mohou se diváci těšit na libovolný výběr komentátora, záběru, kamery, možnost přiblížení či oddálení
zobrazovaného objektu, výběr z více kanálů a libovolně seskládaný program.
Propojitelnost technologií včetně internetu, má do budoucna přinést další možnosti vzdáleného
ovládání různých zařízení. Například dálkového ovládání vytápění domu, monitorování pohybu lidí či stavu
kupříkladu zásob na skladě. Od těchto technologií se sice očekává vysoká cena, domnívám se však, že se
vždy najde někdo, kdo si je bude moci dovolit a až cena klesne, budou podle jeho vzoru následovat další.
Na rok 2020 se předpokládá pozastavení vývoje v oblasti informatiky z důvodů jak technologických,
tak možná i ekonomických, neboť nové, téměř dokonalé technologie stojí enormní částky.
Cejpek ve své knize předpověděl nové druhy kriminality na internetu a zdůraznil potřebu tvorby
nových zákonů a opatření na ochranu uživatelů a práva autorského. Ovšem já se domnívám, že právo
dynamice internetu dříve nebo později tak jako tak nebude stačit.
70
3.9
Autorčina představa budoucího vývoje internetu,
zprostředkovatele virtuality
Na tomto místě bych ráda krátce pouvažovala o dalším vývoji virtuálního světa, který poskytuje
internet. Ten je totiž již běžně dostupný v mobilních telefonech, rádio a televize se také už nějakou dobu
vysílají přes internet a toto propojení technologií se neustále vylepšuje a brzy se jistě stane běžnou
záležitostí. Tato úvaha má být pouze laickou představou ne o technice, ale fungování a způsobech užití této
globální sítě. Promítnou se do ní i má přání, jak bych chtěla, aby internet vypadal.
Není pochyb o tom, že bude i nadále pokračovat trend, kdy bude připojení k internetu stále snadnější,
rychlejší, kvalitnější a také levnější. Oblast pokrytá signálem se bude zvětšovat. To jsou všechno věci, které
očekává asi každý. Ale chtěla bych především popsat svou vizi fungování. Své představy ničím
nepodkládám. Je to čistě jen zamyšlení a nemusí se z něj zdaleka vše uskutečnit.
Ve formě internetu, jaká funguje dnes, dochází k míchání, kopírování a rozmělňování odborných
textů, kdekdo si svou práci, složenou z přeformulovaných prací někoho jiného, zveřejní a čerpají z ní další a
další lidé. Může tak dojít až k situaci, kdy již budou informace natolik pozměněny, že získají úplně jiný
význam a vyplynou z nich jiné, než původně zamýšlené závěry. Přirovnala bych to k ústnímu podání
různých vyprávění, tentokrát však zaznamenaných. Na internetu se sice někdy dá ověřit zdroj, ale ne vždy je
dostupný, a ne vždy uživatel pochopí text správně. Přepracuje ho po svém a jeho chybná myšlenka se nese
dál. Toto musí bezpochyby vadit především různým odborníkům, které musí tento svět ředěných informací
přímo dráždit. V mých představách vidím jejich oddělení a separaci v sítích vlastních, ale to by nebylo nic
nového. Naše škola má přeci také svou vlastní síť. Tyto akademické sítě budou zaslouženě lépe chráněny a
přístupné pouze ověřeným a zaregistrovaným členům té které skupiny odborníků. Budou se na nich
odehrávat virtuální přednášky, specializovaná diskusní fóra, budou zahrnovat virtuální knihovny s on-line
publikacemi svých členů a mnoho dalšího. Pokud bude chtít uživatel zvenku využít některé informace
z některé této sítě, budou na omezenou dobu k dispozici za úplatu. Takové odborné informace si vyžádá
pouze ten, kdo má o ně skutečný zájem a hodlá je využít pro nějaké „vyšší“ důležitější účely.
Obávala bych se situace popisované Cejpkem, že moře informací snadno přístupných povede k jejich
přejímání a to bude mít za následek lenivost v myšlení.
Líbila by se mi také představa stránek bez rušivé reklamy, na ty by ale potom musel být nutně
placený přístup, anebo registrace s povinným přispíváním či samosprávou jejích uživatelů.
Mnohokrát jsem již slyšela o obavách ze zániku knih. Jsem toho názoru, že budou určitě přibývat
publikace internetové, internetové knihovny apod., kde čtenář dostane za poplatek určitý čas na přečtení.
Kouzlo knihy tištěné však má takovou sílu, že dle mého názoru nedovolí její zánik.
Má vize zahrnuje i větší bezpečí, tedy větší zájem o internetovou kriminalitu, její prevenci v podobě
osvěty v daleko větším měřítku, nové pasáže v zákonech, které by lépe postihovaly možnou trestnou činnost,
71
a rozšíření specializovaných vyšetřovacích jednotek právě pro tyto účely. Ve školách a firmách by se měly
stát běžnou součástí výuky a školení lekce o hrozbách internetu a jak jim předcházet.
Bude se i nadále zvyšovat podíl činností na internetu jako je e-learning, virtuální konference, práce
přes internet, on-line nakupování. Práce se bude běžně také hledat převážně přes internet.
Co se týká komunikace ve virtuálním prostoru, nejsem si jistá, jak si její další vývoj představovat.
Jedna skupina uživatelů by mohla internet z touhy po reálném znovusblížení spíše opustit a další skupina, ta
slabší a s problémy, by se mohla na tento prostor ještě více upnout a prohloubit tak svou izolaci a s ní
spojené problémy. Tyto problémy však začínají v rodinách, které mají jako jediné moc tento trend výrazně
ovlivnit. Internet coby droga bude mít díky své snadné dostupnosti a ceně více závislých než drogy
dosavadní, klasické. Nevím, která skupina bude převažovat, ale já předpovídám částečný návrat k přírodě a
člověku. Cejpek píše: jsme v zajetí znakové symbolické kultury, kterou jsme si vytvořili. Jsme stále více
izolování od reálného světa. Je to zřejmě také jeden z důvodů, proč jsme mohli dopustit tak katastrofální stav
životního prostředí, přírody, jejíž jsme součástí.58 (3) A to si myslím začíná mnoho lidí dnes uvědomovat.
Navíc přirozenou komunikaci ta psaná nahradit nikdy nemůže, protože nezachycuje potřebné emoce a řeč
těla, která je špatným lhářem. Psaná komunikace se dá omezit na sdělování fakt, ale ne na sdílení života ve
všech jeho barvách. Tato ochuzená konverzace nemůže dlouhodobě naplňovat. Jak řekl Bernard Shaw,
„existuje 50 způsobů, jak říci „ano“, 500, jak říci „ne“, ale pouze jeden, jak tato slova napsat“. Aby se
poznaly kultury, které se hodlají spojit v globální celek, bude třeba, aby se setkávaly a naučily spolu žít také
osobně.
Co by se mi opravdu, ale opravdu líbilo, by byl zákaz on-line sázení a hraní pro peníze. V tom totiž
vidím opravdovou hrozbu a zákonodárci by měli v tomto opravdu vzít rozum do hrsti. Domnívám se, že
zlegalizování tohoto byo internet jako takový skutečně degradovalo.
Za ne tak úplnou nadsázku do budoucna považuji výrok docenta Pstružiny, který řekl: „Domnívám se
dokonce, když dovolíte nadsázku, že se vyvíjíme v jednorukou společnost, protože v té druhé každý drží
mobilní telefon.“59 (34) Každý má již dnes touhu být stále k dispozici, dosažitelný, online, komunikovat a
spojit se s kýmkoli kdykoli, nečekat, složitě druhé neshánět, snadná dostupnost každého je samozřejmostí.
Již dnes začíná být tento trend pozorovatelný. S technikou jako by člověk srostl. Kdo netelefonuje, píše
smsky, kdo nepíše smsky, ten hraje hry, kdo nehraje hry, poslouchá mp3 nebo rádio v telefonu, kdo ani to
nedělá, surfuje po internetu nebo se probírá svým elektronickým diářem.
Není snadné zkoušet si představit budoucnost, když i vize tolika vzdělaných lidí zklamaly. Netuším,
jak až daleko lidstvo dokáže zajít, než se skutečně poučí. Z historie však již vím, že dokáže zajít hodně
daleko. Stále však nepřestávám doufat, že se poučilo.
58
59
CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 1998. Str. 48.
PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích. 2001.
72
Existuje spousta hrozivých předpovědí. Lévy píše o přehnanosti prognózy profesionálních kritiků,
kteří předpovídají virtuální apokalypsu, obávají se nadvlády nové virtuální třídy, virtuálního kapitalismu,
technicko-fašistické, kyberfinanční či americko-liberální nadvlády. S jeho názorem se ztotožňuji. Vždy bude
záležet pouze na společnosti, jaké hranice si stanoví. Nemyslím si, že by společnost toto připustila. Uživatelé
myslím nikdy nedají internetu takovou moc, aby je ovládal. Uživatelé „živí“ internet a ten je přeci také
jediným médiem, kde je možno se k informacím vyjádřit a proto je o něj také takový zájem. Připouštím však
jako možné („možné“ píši proto, že příroda je nevyzpytatelná), že se potvrdí katastrofické vize předpovídané
speciálními počítačovými programy (např. projekt WEB-BOT60), kdy lidstvo utrpí obrovské rány od přírody
a ty jej připraví i o elektřinu, tedy i o počítače a internet, což by mohlo mít v mnoha závislých oblastech
nedozírné následky. Již se to stalo a opět stát může, otázkou pouze zůstává, jak velká část populace by byla
zasažena. Díky slunečním bouřím může dojít k velkému výpadku elektřiny, jako se to již stalo v kanadě před
deseti lety61. Sluneční bouře mohou produkovat elektromagnetické pole, které do drátů přivede extrémní
proud, vyřadí z provozu elektrické vedení, způsobí všeobecné výpadky proudu a zasáhne komunikační kabely
podporující internet62. Obecně vzato se tedy více bojím nevyzpytatelné matky přírody, než lidského konání,
které může opět sám člověk regulovat.
Již dnes fungují počítačem řízení roboti, jsem si jista, že jejich výzkum bude dělat velké pokroky. Diskutuje
se hrozba nahrazení lidské práce robotem řízeným počítačem. Nevím však teď, jak toto zhmotnění virtuality
a přechod do reality správně nazvat. Se změnou pracovních míst se bude jistě měnit i náplň vzdělání,
nepotřebné činnosti se již vyučovat nebudou. Nahradí je nově vzniknuvší obory, ale tyto nemohou nikdy
nahradit veškeré lidské činnosti. Cejpek se také zastává jedinečnosti lidského mozku, který je schopen chápat
věci do hloubky, mnohdy mu stačí jen úsudek, zatímco počítač musí jet podle programu a provést jím
nařízené nezbytné operace. Je ve své podstatě omezený, omezený na to, co do něj vloží lidský mozek – o ten
se tedy nebojím a tuto teorii pokládám za přehnanou. To však již bylo obsahem jedné z předchozích kapitol.
Docent Pstružina ve své Úvaze o filosofi a počítačích uvádí dvě hrozivá proroctví. První pochází od
Warwicka a předpovídá právě výše uvedené, avšak ještě s dodatkem, že brzy bude nejen většina prací
vykonávána stroji, ale stroje budou řídit svět a lidé budou odsunuti na druhou kolej. Druhá katastrofická vize
budoucnosti je od Orwela, který předpovídá éru "Velkého bratra", kdy si bude možno o každém jednotlivci,
který užívá internet, zjistit jakékoli informace. K něčemu podobnému má údajně směřovat i budoucí
postinternet. Doufám jen, že v úloze Velkého bratra budou jen určité instituce, zajišťující kontrolu nad
činnostmi prováděnými na síti.
60
Viz.: JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Varování z kyberprostoru. 2009. Dostupný z WWW:
61
Viz: JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Zapomenutá katastrofa. 2009. Dostupný z WWW:
62
JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Moderní technologie v nebezpečí. 2009. Dostupný z WWW:
73
Ať se již dovídám jakékoli hrozby, zůstávám optimistou, protože to je dle mého názoru jediný
způsob, jak v dnešní době plné novinek a výzev přežít. Lepší je vzájemně se v pozitivním slova smyslu
motivovat, než se bát a lamentovat.
Nedomnívám se, že mé představy v této oblasti přinesou něco převratného, jsou totiž již notně
ovlivněny tím, co jsem přečetla a těžko pro mne tedy vymyslet něco dalšího, co již vymyšleno nebo
uvažováno nebylo. Proto v této úvaze nabízím vlastně jen svou ideální představu.
4. Závěr
Pokud bych měla shrnout celkový výsledek práce, domnívám se, že byla problematika virtuality
v realitě popsána skutečně od základů. Charakter současné společnosti, do které virtualita zasahuje, byl
popsán dle mého názoru takový, jaký skutečně je, byla zachycena podstata problémů, které současný stav
způsobují. Je evidentní, že současný reálný svět je „nemocný“. I proto se lidstvo začalo utíkat do virtuality,
ale i ta časem „onemocněla“. Prostor pro potlačené sebeobjevování v ní však rozhodně zůstává a čeká na
správné využití. Tuto kapitolu následovalo pojednání o identitě, která je lidským základem a dobu tvoří
právě interakce těchto vnitřních světů. Byla rozebrána jak identita fyzických lidí ve skutečném světě, tak
identita virtuální, která může, ale nemusí skutečnou identitu odrážet. Na tyto úvodní kapitoly navazovala část
se statistikami o využívání souvisejících technologií a času stráveném ve virtualitě. Obsahují také statistiky o
nebezpečích, povědomí veřejnosti o nich a stav prevence. Sesbíraná statistická data jsou převzata od
spolehlivých institucí. Výzkumů na toto téma proběhlo již tolik, že dle mého názoru není potřeba provádět
pro účel této práce další. Nasbíraná data ukazují, že pobyt ve virtualitě zabírá lidem značnou dobu, která tak
má větší prostor k ovlivňování. Bylo odhaleno, že prevence není dostačující a veřejnost se v povědomí o
nebezpečích mýlí nebo o nich téměř nemá přehled. Dále byla popsána poměrně podrobně historie prostředků
tvořících virtuální světy a následovaly četné definice reality a virtuality, včetně možných způsobů chápání a
příkladů. Dva z nich, práce z domova a nakupování on-line byly rozepsány dopodrobna, aby i čtenář neznalý
fungování virtuálního světa poznal průběh těchto činností. Vysvětlení nejčastějších souvisejících pojmů jsem
věnovala samostatnou kapitolu. Pochopení důvodů, proč virtualita lidstvo tak láká, určitě napomohla i
kapitola o fungování lidského mozku v reálném versus virtuálním světě. Na závěr jsem se zamyslela nad
přínosy a stinnými stránkami virtuality, poměrně dopodrobna popsala takzvané počítačové nemoci, které
ještě mnozí považují za smyšlenku. Tyto byly potvrzeny uvedenými výsledky výzkumů a ukázala se jistá
souvislost mezi touto drogou a drogami látkovými. Kapitola byla doplněna možnostmi prevence a léčby
problémů způsobených přílišným pobytem ve virtualitě. Samotný závěr práce je věnován budoucímu vývoji
technologií poskytujících virtuální svět. Je zde evidentní tendence k jejich spojování do jediné a tou je
internet. Již dnes lze tyto tendence pocítit a proto jsem se ve své práci zabývala především virtuálním
74
světem, který představuje ten. Na závěr jsem si dovolila se trochu zasnít a představit si internet, jaký by mohl
v budoucnu být a jaký bych si ho přála mít.
Co do cílů, domnívám se, že jsem je splnila všechny. U každé kapitoly se domnívám, že s daným
tématem úzce souvisí a všechny dohromady shrnují problematiku do jednotného celku, který poskytne
kompletní přehled se všemi možnými aspekty. Přínosy a negativa byly rozebrány dopodrobna a byly k nim
naznačeny i cesty jejich předcházení. Statistiky dokázaly, že vliv na člověka je značný a že ovládá velkou
část jeho času. Myslím si, že práce poskytuje ucelený obrázek situace takové, jaká skutečně je a důležitost
tématu je z popisu zřejmá. Z výsledků statistik a sepsaných negativních vlivů plyne varování pro všechny,
kteří by mohli být potenciálně ohroženi.
Svůj přínos spatřuji v přehledném zpracování základní problematiky virtuality, kompilaci mnoha
názorů, statistických údajů, definic, popisů a důsledků pro lidstvo. Z mého pohledu jsou výsledky výzkumů a
zjištěná negativa natolik alarmující, že budou jistě vhodnou formou varování před další, novodobou drogou
lidstva.
Tato práce by mohla poskytnout východisko pro další práce, které by rozpracovaly ještě více do
podrobna její jednotlivé kapitoly a tak tematicky navázaly. Jsem přesvědčena, že každý čtenář si v mé práci
najde něco nového, ať již statistiky, nebezpečí a nemoci, či jenom některé nové pojmy.
5. Přehled zdrojů
BIBLIOGRAFICKÉ:
1. BARDOVÁ, Helena: Subjectivity, Identity and Virtual Communities. Eisenstadt 2005. Seminární
práce, FH Burgenland – Informationsberufe.
2. BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství SLON
2002. ISBN 80-86429-11-3. (Přeložil Michal Petrusek.)
3. CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. Praha: Karolinum 1998.
ISBN 80-7184-767-4.
4. GATES, Bill: Byznys rychlostí myšlenky: jak uspět v digitálním věku. Praha: Management Press
1999. ISBN 80-85943-97-2.(Přeložil Petr Koubský.)
5. JACOBS, David C., YUDKEN, Joel Samuel: The Internet, organizational change, and labor: The
Challenge of Virtualization. New York: Routledge 2003. ISBN 0-415-26999-7.
6. JENÍČKOVÁ, Tereza, BARDOVÁ, Helena: Emoce a informace. Praha, 2007. Seminární práce.
VŠE – Fakulta informatiky a statistiky.
7. KVASNIČKA, Vladimír, POSPÍCHAL Jiří: Informatika pre sociálne vedy. Univerzita Komenského
Bratislava 2005. ISBN 80-223-1941-4.
75
8. LÉVY, Pierre: Kyberkultura: Zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „nové technologie: kulturní
spolurpráce a komunikace“. Praha: Karolinum 2000. ISBN 80-246-0109-5. (Přeložili Michal
Kašpar, Anna Pravdová.)
9. LINHART Jiří a kol.: Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog 2004. ISBN 80-8584361-7.
10. McLUHAN, Herbert Marshall: Jak rozumět médiím: Extenze člověka. 1. vydání. Praha: Odeon 1991.
ISBN 80-207-0296-2. (Přeložil Miloš Calda.)
11. McLUHAN, Herbert Marshall: Člověk, média a elektronická kultura. 1. vydání. Brno: Jota 2000.
ISBN 80-72171-28-3.
12. MARCUSE, Herbert: Jednorozměrný člověk. 1.vyd. Praha: Naše vojsko 1991. ISBN 28-06291.(Přeložil Miroslav Rýdl.)
13. SCHWARTAU, Winn: Internet & Computer Ethics for Kids (and Parnts & Teachers Who Haven´t
Got a Clue). Winn Schwartau & Interpact, Inc. 2001. ISBN: 0-9628700-5-6.
INTERNETOVÉ:
14. BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry [www dokument]. 27.05.2009. [cit. 2009-06-23].
Dostupný z WWW: http://emancipation-
email.blogspot.com/search/label/z%20%C3%BAvah%20V%C3%A1clava%20B%C4%9Bl
ohradsk%C3%A9ho
15. BĚLOHRADSKÝ, Václav: Nečitelná země [www dokument]. 23.05.2009. [cit. 2009-06-23].
Dostupný z WWW: http://emancipation-
email.blogspot.com/search/label/z%20%C3%BAvah%20V%C3%A1clava%20B%C4%9Bl
ohradsk%C3%A9ho
16. CESNET: Budoucnost Internetu ve výzkumné infrastruktuře CESNET2 [www dokument].
20.04.2009. [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW:
17. DOSTAL, Lukáš: Dítě a televize [www dokument]. 29.09.2003. [cit. 2009-06-16]. Dostupný z
WWW: http://www.rodina.cz/clanek3397.htm
18. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Jiné závislosti – počítačová závislost [www dokument]. [cit.
2009-06-12]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/pocitacova-zavislost/
19. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Jiné závislosti – Gambling [www dokument]. [cit. 2009-0615]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/gambling-2/
20. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam
drog se rozšíří – o internet [www dokument]. 05.05.2008. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW:
76
http://www.drogy.net/portal/ostatni/zavislost-na-internetu/lapeni-do-site-pocet-zavislych-nainternetu-rosteseznam-drog-se-rozsiri-o-internet_2008_05_05.html
21. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Pozor na počítačové hry [www dokument]. 31.08.2007. [cit.
2009-06-17]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/pocitacova-zavislost/pozor-napocitacove-hry_2007_08_31.html
22. HAVEL, Ivan M: Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém [www dokument]. 03.12.2004.
[cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: http://glosy.info/texty/prirozene-a-umele-mysleni-jako-
filosoficky-problem/
23. CHIP online: Trik s čočkami [www dokument]. Číslo 02/2009. [cit. 2009-06-24]. Dostupný (po
registraci) z WWW: http://www.chip.cz/cs/earchiv/rubriky/aktuality-earchiv/trik-s-
cockami.html
24. CHIP online: IT Business [www dokument]. Číslo 02/2009. [cit. 2009-06-24]. Dostupný (po
registraci) z WWW: http://www.chip.cz/cs/earchiv/rubriky/servis/itbusiness-02-09.html
25. JANDA, Martin: Nákup přes internet: Riziko, nebo výhoda? [www dokument]. 20.04.2009. [cit.
2009-05-31]. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042027
26. JANDA, Martin: Konec internetu na obzoru? [www dokument]. 19.11.2007. [cit. 2009-05-31].
Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2008011922
27. KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte [pdf dokument].. Praha: Občanské sdružení Rozum a cit
2008. [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW:
http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/identita.pdf
(http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/identita.pdf)
28. KOČIČKA, Pavel: Zaručených deset rad pro nakupování přes internet [www dokument].
07.11.2007. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW: http://technet.idnes.cz/zarucenych-deset-rad-
pro-nakupovani-pres-internet-fwe-/sw_internet.asp?c=A071106_182835_sw_internet_vse
29. LIPŠANSKÝ, Jan: Teleworking – 1. část: Co to je a má budoucnost? [www dokument]. 14.06.2006.
[cit. 2009-06-10]. Dostupný z WWW: http://www.dsl.cz/clanky-dsl/clanek-446/teleworking-1-
cast-co-to-je-a-ma-budoucnost
30. LIPŠANSKÝ, Jan: Teleworking – 2. část: Fakta a čísla [www dokument]. 19.06.2006. [cit. 200906-10]. Dostupný z WWW: http://www.dsl.cz/clanky-dsl/clanek-449/teleworking/8211-2-cast-
fakta-a-cisla
31. NEŠPOR, Karel: Překonávání závislostí, zvládání stresu: Sekce dokumentů „Počítače a počítačové
hry“ [doc dokumenty]. 30.04.2009. [cit. 2009-06-14]. Dostupný z WWW:
http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html
77
32. PAZDERÁK, Jiří, KOŠŤÁL, Emil: Historie televize [pdf dokument]. 08.02.2007. [cit. 2009-06-09].
Dostupný z WWW: http://radio.feld.cvut.cz/media/resources/Historie_Televize.pdf
33. PETERKA, Jiří: Na počátku byl ARPANET [www dokument]. 01.04.1995. [cit. 2009-06-11].
Dostupný z WWW: http://www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3
34. PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích [www dokument]. 02.03.2001. [cit. 2009-06-20].
Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/~pstruzin/state/pocitace.htm
35. PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace, a co dále? [www dokument].
09.12.2000. [cit. 2009-06-19]. Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/~pstruzin/uvahy/global.htm
36. PSTRUŽINA, Karel: Možné důsledky informační společnosti – filosofické aspekty [www dokument].
31.03.1999. [cit. 2009-06-18]. Dostupný z WWW:
http://nb.vse.cz/kfil/elogos/miscellany/pst_1_99.htm
37. PRIPOJTESE.CZ: Teleworking – pracujte doma! [www dokument]. 30.09.2006. [cit. 2009-06-18].
Dostupný z WWW: http://www.pripojtese.cz/art_doc1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html
38. RAMBOUSEK, Adam: Historie mobilní komunikace [www dokument]. 2003. [cit. 2009-06-08].
Dostupný z WWW: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xrambous_index.htm
39. RŮŽIČKA, Petr: Závislost na počítačích očima odborníka [www dokument]. 13.01.2001. [cit. 200906-18]. Dostupný z WWW: http://www.aktip.cz/cs/publikace/z-tisku/zavislost-na-pocitacich-ocimaodbornika.html
40. SIMANKO, Roman: Co je dobré zvažovat při zavádění teleworkingu [www dokument]. 29.10.2008.
[cit. 2009-06-10]. Dostupný z WWW: http://www.rovnesance.cz/teleworking/o-
teleworkingu/vyhody-a-nevyhody/item-234-co-je-dobre-zvazovat-pri-zavadeniteleworkingu.html
41. SKOLKOVÁ, Linda: O kyberpsychologii s Alexanderem Voiskounským [www dokument].
08.12.2008. [cit. 2009-06-27]. Dostupný z WWW: http://www.ikaros.cz/node/5300#eng
42. SPLÍTKOVÁ, Jitka: Budoucnost, která nás možná nemine[www dokument]. [Cit. 2009-06-27]
Dostupný z WWW: http://www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&479
43. ŠKROB, Petr: Vznik, rozvoj a perspektivy virtuální reailty [www dokument]. 2000. [cit. 2009-0611]. Dostupný z WWW: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/skrob.html
44. TREJBAL, Pavel: Expanze povrchnosti [pdf dokument]. 2007. [cit. 2009-04-15]. Dostupný z
WWW: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/student/trejb107.pdf
45. ÚSTAV RADIOELEKTRONIKY: Hlavní mezníky televize [www dokument]. [cit. 2009-06-08].
Dostupný z WWW: http://www.urel.feec.vutbr.cz/index.php?page=mezniky_televize
78
46. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR: Psychiatrická péče 2000-2007
[www dokument]. [cit. 2009-06-13]. Dostupný z WWW:
http://www.uzis.cz/download.php?ctg=10&mnu_id=5300
47. VAUGHAN: Psychological continuity and the problem of identity [www dokument]. 21.08.2007.
[cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW:
http://www.mindhacks.com/blog/2007/08/psychological_contin.html
48. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001
[cit. 2009-06-15]. České rozhraní. Dostupný z WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Televizn%C3%AD_vys%C3%ADl%C3%A1n%C3%AD
49. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001
[cit. 2009-06-15]. České rozhraní. Dostupný z WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Virtu%C3%A1ln%C3%AD_realita
6. Terminologický slovník
Nahrazen kapitolou 3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou
7. Přílohy
1. PŘÍLOHA 1 - Frekvence použití internetu ČSÚ.pdf
2. PŘÍLOHA 2 - Podíl jednotlivců s mobilem ČSÚ.pdf
79

Vysoká škola ekonomická v Praze Realita a virtualita

Transkript

Podobné dokumenty

Virtuální prohlídka

Profil společnosti

Existují virtuální trestné činy?

Kyberkultura

Ontologie virtuální společenské smlouvy

ZDE