závěrečná zpráva 1.9

Cíle průzkumu
i) shromáždění literárních údajů o malakofauně vybrané oblasti
ii) kvalitativní a kvantitativní poznání a zhodnocení malakofauny vybrané oblasti
Metodika
Průzkum byl prováděn od podzimu 2009 do podzimu 2010. Ve sledované oblasti se vybraly
lokality, které reprezentovaly v maximální možné míře biotopovou i mikrobiotopovou
heterogenitu. Na každé lokalitě poté proběhl standardní ruční sběr k získání bezulitnatých a
také dendrofilních druhů plžů. Z vybraných lokalit se dále odebral vzorek hrabanky (do
hloubky cca 2 cm, v závislosti na substrátu) o objemu 5-7 l. Vzorky se pak prosely na místě
standardní prosevovou metodou (Ložek 1956) prosévadlem o velikosti ok 8 x 8 mm. Takto
prosetá hrabanka byla usušena a následně přebrána suchou cestou. Tato metoda umožňuje i
podchycení drobných suchozemských druhů (Juřičková et al. 2006). Vodní druhy byly
získávány pomocí síta tvaru polokoule o průměru 20 cm s velikostí ok 1 x 1 mm, kterým se
propíral sediment a vodní rostliny. K determinaci byla použita literatura (Ložek 1956, Beran
1998, Beran 2002, Wiktor 2004). Použitý systém a nomenklatura je podle Juřičkové et al.
(2008). Kategorie ohroženosti měkkýšů jsou podle Berana et al. (2005) a Juřičkové et al.
2008. Autor také vytvořil dokladovou sbírku.
Následuje přehled, kde je uvedeno nejprve číslo lokality, dále zeměpisné souřadnice,
nadmořská výška a kód pole pro faunistické mapování (Buchar 1982, Pruner & Míka 1996).
Za nimi je přibližná lokalizace. Poslední údaj v přehledu představuje datum průzkumu
naleziště.
1) N:49˚56’52,57”, E:17˚09’00,87”; 795 m; 6068D; zřícenina hradu Rabštejn, sutě
kolem hradních zdí; 24.10.2009.
2) N:50˚04’38,87”, E:17˚12’31,43”; 1220 m; 5969A; prameniště a vlhké svahy v údolí
Divokého dolu; 2.7.2010.
3) N:50˚04’36,01”, E:17˚11’27,72”; 870 m; 5969A; údolí Divokého dolu v okolí mostu
v jeho dolní části; 2.7.2010.
4) N:50˚04’52,77”, E:17˚11’20,82”; 880 m; 5969A; údolí Česnekového potoka v jeho
dolní části; 2.7.2010.
5) N:50˚05’31,10”, E:17˚10’51,93”; 760 m; 5969A; blok umělých stěn nad silnicí
vedoucí k dolní nádrži Dlouhých strání; 2.7.2010.
6) N:50˚04’08,02”, E:17˚14’01,89”; 1430 m; 5969A; SV svahy pod Petrovými
kameny, Petrovy kameny; 3.7.2010.
7) N:50˚04’40,70”, E:17˚15’30,56”; 1060 m; 5969B; vlhké skalky, prameniště a údolí
Bílé Opavy v okolí Velkého vodopádu; 3.7.2010.
8) N:50˚02’17,00”, E:17˚16’04,64”; 860 m; 5969D; prameniště s olšinami při Slezské
cestě; 3.7.2010.
9) N:49˚58’42,57”, E:17˚14’11,48”; 700 m; 6069A; fragment olšiny u Stříbrného
potoka nad Žďárským potokem; 4.7.2010.
10) N:50˚03’21,83”, E:17˚14’20,31”; 1210 m; 5969A; porost nízkých klenů ve Velkém
kotli; 4.7.2010.
11) N:50˚03’21,36”, E:17˚14’22,50”; 1200 m; 5969A; luční porosty ve Velkém kotli;
4.7.2010.
12) N:50˚03’21,26”, E:17˚14’18,55”; 1210 m; 5969A; vlhké skalky a prameniště ve
Velkém kotli; 4.7.2010.
13) N:50˚02’17,43”, E:17˚12’41,95”; 1150 m; 5969C; luční a lesní prameniště na
dolním konci Malého kotle; 4.7.2010.
Výsledky
Malakofauna PR Rabštejn
Během malakologického průzkumu ze dne 24. října 2009 se v PR Rabštejn nalezlo celkem 44
druhů terestrických plžů v 948 jedincích. Tab. 1 dokládá, že nejvyšších početností tu
dosahovaly druhy Vallonia costata (144 jedinců), Pupilla muscorum (112) a Laciniaria
plicata (96). Hned tři druhy byly nalezeny v jediném exempláři, a sice Discus ruderatus,
Arion fuscus a Vertigo alpestris. Ze srovnání těchto výsledků s předchozím průzkumem
(Ložek 1954) vyplývá, že bylo nalezeno hned 14 dosud odsud nezjištěných plžů. Tento rozdíl
s největší pravděpodobností zapříčinily odlišné použité metody, především nynější odběr
hrabankového vzorku. Na druhou stranu se nepotvrdil výskyt druhů Ruthenica filograna,
Eucobresia nivalis a Helix pomatia. Předchozí průzkum poskytnul pouze kvalitativní data,
takže nelze učinit i kvantitativní porovnání změn ve složení zdejšího společenstva měkkýšů.
Více než 40% nyní zjištěných druhů patří mezi ohrožené prvky české malakofauny a
zasluhuje ochranu. Mezi téměř ohrožené (NT) druhy podle Berana et al. 2005 patří 11 druhů.
Dále se druhy Vertigo alpestris, Faustina faustina, Vitrea subrimata, Cochlodina orthostoma,
Balea perversa a Platyla polita řadí mezi druhy zranitelné (VU). Nejvzácnějším zástupcem
rabštejnské malakofauny je pak kriticky ohrožená (CR) Macrogastra latestriata.
Zdejší měkkýši jsou velmi zajímaví i z hlediska zoogeografického. Ač dominují druhy
s širokým areálem, tak se tu objevují i alpští zástupci (Causa holosericea), východoalpskozápadokarpatští (Petasina unidentata) nebo boreoalpinští (Vertigo alpestris). Nejvíce však
zaujme přítomnost karpatských elementů. Náleží mezi ně Faustina faustina, Monachoides
vicinus a již zmíněná Macrogastra latestriata. Zatímco hranice areálu prvních dvou sahá dále
na západ až do Čech (Ložek 1954, 1956), tak M. latestriata v Jeseníkách (Hanušovické
vrchovině) dosahuje své západní hranice u nás.
Zřícenina hradu Rabštejn představuje jednu z mála lokalit na území CHKO Jeseníky,
kde se vyskytují druhy vázané na xerotermní trávníky. Jedná se především o druhy Pupilla
muscorum, Truncatellina cylindrica, Vallonia costata a Vallonia pulchella. Zmíněné druhy
jsou vázány na bezlesé vrcholové partie hradu. Vzhledem k tomu, že zříceninu obklopují ze
všech stran rozsáhlé lesní porosty, lze předpokládat, že sem byly zaneseny ptáky. Zbylé druhy
lze označit jako nevyhraněné nebo lesní. Jejich celková vysoká druhová bohatost svědčí o
přirozeném a přírodním charakteru místních lesů. Obdobně vypovídá přítomnost řady
ohrožených taxonů uvedených na červeném seznamu i jejich velmi vysoký podíl ve složení
malakofauny (40%). Mezi zástupci lesních společenstev jsou hojně zastoupeni druhy vázané
na skály a suti jako Vertigo alpestris, Cochlodina orthostoma, Causa holosericea, Clausilia
parvula, Isognomostoma isognomostomos, Oxychilus depressus a další. Početná je také
skupina hradních druhů (podle Juřičková 2005), mezi něž patří především Balea perversa,
Laciniaria plicata, Clausilia dubia či Helicigona lapicida. Vzácná Macrogastra latestriata
pak náleží k přísně dendrofilním plžům.
Malakofauna NPR Praděd
Průzkum malakofauny NPR Praděd se uskutečnil mezi 2. a 4. červencem 2010. Celkem bylo
prozkoumáno 12 lokalit ležících v hranicích NPR nebo v jejich blízkém okolí. Na těchto
lokalitách bylo zaznamenáno 2110 jedinců náležících mezi 52 druhů měkkýšů, přičemž byl
zaznamenán jeden mlž (Pisidium casertanum), dva vodní plži (Galba truncatula a Bythinella
austriaca) a 49 terestrických plžů. Druhově nejbohatší lokalitou bylo prameniště při Slezské
cestě s 29 druhy, druhově nejchudší se pak stala lokalita na Petrových kamenech s pouhými
dvěma druhy. Průměrná lokalita obsahovala 17 druhů. Nejčastěji nalézanými druhy byly
Punctum pygmaeum (11 lokalit), Vitrea subrimata (10 lok.) a Perpolita hammonis (9 lok.).
Hned 18 druhů se vyskytlo pouze na jediném místě. Nejvíce unikátních taxonů hostily Velký
kotel (5 druhů), Stříbrný potok (5 d.) a Slezská cesta (4 d.).
Zajímavé je srovnání nových nálezů s předchozími průzkumy. Pro tyto účely byly
sloučeny lokality z Velkého kotle a Divokého dolu a porovnány s údaji publikovanými
Ložkem (1954) a Brabencem (1958) (viz Tab. 2). Oproti minulým pracím byly častěji
nalézány drobné epigeické druhy (Punctum pygmaeum, Columella edentula, Acanthinula
aculeata, Perpolita hammonis nebo Eucobresia nivalis). Jejich hojnější zaznamenávání
umožnily nejspíše hrabankové vzorky, které nebyly v minulosti využity. Naopak velký ústup
lze shledat u dendrofilních druhů především z čeledi Clausiliidae. Vůbec se nepodařilo nalézt
citlivé druhy jako Cochlodina orthostoma, Macrogastra tumida či Bielzia coerulans.
Clausilia cruciata se objevila pouze u Stříbrného potoka. V rámci tohoto průzkumu nebyla
rovně nalezena Bulgarica cana, i když ta se na současných lokalitách neobjevila ani
v minulosti, byť v okolí měla několik stanovišť viz. Ložek 1954. U Stříbrného potoka byl
vůbec poprvé v CHKO Jeseníky zaznamenán synantropní plž Arion distinctus. Patrně se sem
šíří proti proudu z osad níže po toku.
Téměř 38,5 % zjištěných taxonů se řadí mezi druhy, které jsou v ČR ohroženy (podle
Berana et al. 2005). Nejpočetnější skupinu s 11 zástupci tvoří druhy téměř ohrožené (NT).
Druhů zranitelných (VU) je sedm (Bythinella austriaca, Clausilia cruciata, Lehmannia
macroflagellata, Platyla polita, Ruthenica filograna, Semilimax kotulae a Vitrea subrimata).
Ohrožené (EN) měkkýše zastupují Eucobresia nivalis a Perpolita petronella. Pouze poslední
čtyři jmenované druhy však jeví v NPR poměrně souvislé rozšíření a jejich populace se dají
označit za stabilní. Žádný ze zaznamenaných druhů není chráněn zákonem.
S výjimkou tří vodních měkkýšů se ve studovaném území zaznamenaly pouze prvky
lesní nebo k lesům indiferentní. Mnoho nalezených druhů má v ČR především horské
rozšíření. Mezi tyto druhy by se daly zařadit Clausilia cruciata, Lehmannia macroflagellata,
Semilimax kotulae, Vitrea subrimata, Eucobresia nivalis, Perpolita petronella, Causa
holosericea nebo Discus ruderatus. Nad horní hranicí lesa však již téměř žádní měkkýši
nežijí. Pouze ojediněle sem proniká Semilimax kotulae či Limax cinereoniger. Rovněž
stejnověké monokultury smrků ale i buků hostí pouze chudé malakocenózy tvořené především
plži s širokou ekologickou valencí. Naopak nejbohatší společenstva najdeme ve fragmentech
s ušlechtilými listnáči především kleny, jilmy, jasany či olšemi.
Z celkového pohledu se jako výjimečná jeví malakofauna Velkého kotle. Její součástí
jsou také Plicuteria lubomirskii, Clausilia pumila a Fruticicola fruticum. Všechny tři zmíněné
druhy se v Českém masivu obvykle soustředí do nižších nadmořských výšek, a proto je jejich
přítomnost v tak vysokých polohách poměrně unikátní. Pravděpodobně představují relikt
z teplejších období holocénu, kdy jim klimatické podmínky dovolily osídlit Velký kotel. Málo
zapojený les, na živiny bohatá půda a příznivé složení vegetace jim pak umožňují tu stále
přežívat (Ložek 1954). Plicuteria lubomirskii navíc jako jediná zastupuje karpatské druhy,
které byly zachyceny přímo NPR. Velký kotel hostí i vzácné druhy jako Eucobresia nivalis,
Perpolita petronella, Vitrea subrimata, Ruthenica filograna, Semilimax kotulae nebo Platila
polita a představuje tak jedno z malakologicky nejcennějších území nejen v rámci NPR
Praděd, ale i celé CHKO Jeseníky. V celku má však malakofauna Pradědu poměrně
stejnotvárný charakter bez výrazných protikladů.
Ohrožující faktory, poznámky k managementu a hospodářskému využívání
Vedle podkladu, podnebí, reliéfu a člověka, má na měkkýše zásadní vliv vegetace. Hraje
důležitou roli při vytváření fyzikálních a chemických podmínek jejich životního prostředí.
Monokulturní lesní hospodářství, dávající přednost jehličnanům, zejména smrku, v oblastech,
kam původně patří listnáče, znamená zdecimování lesních malakocenóz (Ložek 2005). Právě
lesní malakocenózy jsou nejcennější složku malakofauny PR Rabštejn i NPR Praděd.
V místech s původními listnáči najdeme vysokou malakodiverzitu a je zde zastoupena i řada
citlivých a ohrožených taxonů. V okolních smrkových monokulturách jsou tato společenstva
značně ochuzena. Právě ústup citlivých dendrofilních druhů z NPR Praděd jasně svědčí o
výrazném zhoršení stavu zdejších lesů za uplynulých šedesát let.
Zachování stávajících populací ohrožených plžů podmiňuje v první řadě udržení
přirozené dřevinné skladby a věkové struktury lesních porostů. Zejména ušlechtilé listnáče
(kleny, jasany, olše, jilmy, jeřáby či lípy), jejichž opad obsahuje vápník ve formě snadno
rozpustných citrátů (Wäreborn 1970) hrají na kyselém jesenickém podloží velmi významnou
roli. Je proto nutné zastavit vysazování monokultur nepůvodních jehličnanů a stávající
postupně nahrazovat přirozenou dřevinnou skladbou.
Neméně významnou roli hraje dostatek mrtvé dendromasy. Padlé stromy poskytují
cenná útočiště pro měkkýše ale i jiné organismy. Odtěžení prakticky veškerého dřeva vede
zákonitě k naprostému vymizení dendrofilní složky malakofauny (Kappes et al. 2006), což je
případ mnohých oblastí v CHKO Jeseníky, včetně NPR Praděd. Rovněž odkorňování má za
následek ztrátu úkrytů a holé kmeny již měkkýši nevyhledávají. Je proto více než nezbytné
zvýšit podíl dřevní hmoty ponechávané samovolnému rozkladu.
Optimální management je bezzásahový. Žádná specifická managementová opatření
pro měkkýše nejsou v daném území a na daných biotopech opodstatněná. V případě
hospodaření na studovaném území je třeba brát zřetel na přirozenou skladbu dřevin a jejich
věkovou strukturu a razantně navýšit podíl neodtěženého dřeva ponechaného na místě. U
mokřadů a pramenišť je také významné nenarušovat vodní režim vysoušením apod.
Nejvýznamnějším nálezem současného malakologického průzkumu je objev druhu
Macrogastra latestriata v PR Rabštejn. V červeném seznamu (Beran et al. 2005) se M.
latestriata řadí mezi kriticky ohrožené (CR) zástupce naší malakofauny. Je totiž velice citlivá
na antropogenní narušení a bývá proto považována za spolehlivý indikátor těch
nejzachovalejších lesních porostů. U nás žije pouze v horských lesích pralesovitého
charakteru, kde vyhledává úkryty pod kůrou pařezů, padlých kmenů nebo v mechu při bázi
stromů. Má také vysoké nároky na vlhkost prostředí i jeho úživnost. PR Rabštejn představuje
nejzápadnější známé stanoviště tohoto druhu v ČR. Pro její ochranu platí beze zbytku výše
uvedené podmínky, a sice zachování přirozené skladby dřevin a dostatek mrtvé dendromasy.
Nejvzácnějšími druhy nalezenými v NPR Praděd jsou Eucobresia nivalis a Perpolita
petronella, které podle červeného seznamu náleží do kategorie ohrožených měkkýšů (EN).
Perpolita petronella byla nalezena ve Velkém kotli a Česnekovém a Divokém dole. Jedná se
o eurosibiřský prvek, který na území ČR obývá především horské oblasti, a bývá považován
za relikt z glaciálu a počátku holocénu. Přednost dává chladným a vlhkým stanovištím
(mokřadům, údolím potoků či prameništím) s bujnou vegetací. Její naleziště mají obvykle
přírodní charakter bez silných antropogenních vlivů. Stejné biotopy vyhledává i
východoalpsko-západokarpatská Eucobresia nivalis. Tento plž se podařilo nalézt na šesti
lokalitách (Divoký a Česnekový důl, Bílá Opava, prameniště u Slezské cesty, Stříbrný potok a
Velký kotel). Na území NPR Praděd má tento plž poměrně souvislé rozšíření. Persistenci
obou druhů podmiňuje zachování přírodně blízkého charakteru vegetace na jejich nalezištích
a vodního režimu těchto míst.
Bibliografické údaje - historické průzkumy malakofauny v CHKO Jeseníky
Oblast Hrubého Jeseníku, potažmo CHKO Jeseníky, patří v rámci ČR z hlediska malakofauny
mezi relativně dobře prozkoumané regiony. Již v první polovině 19. stol. tu bádal F. Kolenati
a také několik německých autorů (Ložek 1954). Soustavnější průzkum zdejší měkkýší fauny
však započal teprve kolem roku 1949, kdy tu působil V. Ložek, který výsledky své činnosti
publikoval v roce 1954. Tato práce představuje dosud nejucelenější pohled na jesenickou
malakofaunu. Významné jsou však také průzkumy a práce J. Brabence (1958), V. Hudce
(1950a, 1950b, 1954, 1957), S. Máchy (1997) a S. Máchy a J. Martinovského (1968). Na
vodní měkkýše se zaměřil O. Kapler (1956, 1958) a L. Beran (2003). S výjimkou výsledků
Berana (2003) se jedná o práce, které jsou již poměrně staré a zasluhují aktualizaci.
Celkem bylo v minulosti v této oblasti nalezeno 96 druhů měkkýšů (viz Tab. 3).
Z toho 82 druhů připadá na terestrické plže, 9 na vodní plže a zbylých 5 druhů náleží
k mlžům. Je však potřeba upozornit na několik případů, u nichž je jejich determinace
diskutabilní. U rodu Aegopinella nebyly dříve rozlišovány některé druhy, takže determinace
ve starších pracích nemusí odpovídat současným poznatkům, s výjimkou i dříve bezpečně
rozpoznávaného druhu Aegopinella pura (Alder, 1830). Z těchto důvodů je uvádím jako
Aegopinella sp. Mácha (1997) však bez bližší lokalizace bezpečně potvrzuje druhy A.
epipedostoma (Fagot, 1879) a A. nitens (Michaud, 1831). Juřičková (2005) také uvádí z hradu
Rabštejn druh A. minor (Stabile, 1864), který tu potvrdil i nynější průzkum, takže u této
lokality byla udělána výjimka a předchozí údaje byly přisouzeny tomuto druhu.
Problematický je také rod Deroceras s výjimkou druhu D. laeve (Müll., 1774). Ve
starších pracích se rozlišuje pouze D. agreste (Linnaeus, 1758), kterého je proto nutno
považovat za Deroceras sp. Hudec (1967) a Vater (1970) však udávají nález druhu D.
praecox Wiktor, 1966. Tento výzkum již potvrdil i druh D. reticulatum (O. F. Müller, 1774).
Vater (1970) z Jeseníků udává i druh Lehmannia macroflagellata Grossu et Lupu, 1962, proto
je nutné starší nálezy druhu L. marginata (Müll., 1774) hodnotit jako Lehmannia sp.
Do současnosti přetrvává zaměňování druhů Arion silvaticus Lohmander, 1937 a A.
circumscriptus Johnston, 1828. Přítomnost druhu A. circumscriptus Johnston, 1828 nelze
v CHKO Jeseníky bezpečně vyloučit, avšak předpokládám, že s největší pravděpodobností
všechny údaje s tímto druhem patří ve skutečnosti druhu A. silvaticus Lohmander, 1937.
V práci Máchy a Martinovského (1968) lze nalézt i sporný druh Limax bielzi Seibert 1874,
který je pro naše území považován za nepotvrzený (Horsák, pers. comm.). Nálezy je proto
možné automaticky převést na druh L. cinereoniger Wolf 1803.
V práci Ložka (1954) nebyly ještě rozpoznávány druhy Carychium tridentatum (Risso,
1826) a C. minimum Müll., 1774. Vzhledem k charakteru studované oblasti je pravděpodobné,
že zde převládá C. tridentatum (Risso, 1826), kterému byly Ložkovy nálezy přisouzeny.
Mácha (1997) však z oblasti udává i C. minimum Müll., 1774.
Použitá literatura
BERAN L., 1998: Vodní měkkýši ČR. – Metodika ČSOP, Vlašim, (17): 113 pp.
BERAN L., 2002: Vodní měkkýši České Republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření,
ohrožení a ochrana, červený seznam. [Aquatic molluscs of the Czech Republic –
distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. –
Sborník přírodovědeckého klubu v Uherském Hradišti, Supplementum 10, 258 pp.
BERAN L., 2003: Příspěvek k poznání vodní malakofauny Hrubého Jeseníku, Rychlebských
hor, Zlatohorské vrchoviny a Žulovské pahorkatiny (severní Morava, Česká republika).
[Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the Hrubý Jeseník mountains,
The Rychlebské hory Mountains, the Zlatohorská vrchovina Highlands and the
Žulovská pahorkatina Highlands (Northern Moravia, Czech Republic)]. Malacologica
Bohemoslovaca, 2: 3-10.
BERAN L., JUŘIČKOVÁ L. ET HORSÁK M., 2005: Mollusca (měkkýši). 67-69. In: FARKAČ J.,
KRÁL D. ET ŠKORPÍK M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR.
BRABENEC J., 1958: Malakozoologický výzkum povodí řeky Moravice. Přír. čas. Slezska,
19(4): 484-501.
BUCHAR J., 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. [Publication
of faunistic data from Czechoslovakia]. – Věst. Čs. Spol. Zool., Praha, 46: 317-318.
HUDEC V., 1950a: Plži čeledi Arionidae a Limacidae v Nízkém Jeseníku. Přírodovědecký
sbor. Ostrav. Kraje, Opava, 11: 107-108.
HUDEC V., 1950b: Příspěvek ku poznání malakozoologické fauny v Nízkém a Hrubém
Jeseníku. Přírodovědecký sbor. Ostrav. Kraje, Opava, 11: 275-276.
HUDEC V., 1950c: 3. Zpráva z malakozoologického průzkumu Jeseníků a Rychlebských hor.
Přírodovědecký sbor. Ostrav. Kraje, Opava, 11: p. 276.
HUDEC V., 1954: Arion empiricorum Fér. V Nízkém a Hrubém Jeseníku. Přírodovědecký
sbor. Ostrav. Kraje, Opava, 14: 536-537.
HUDEC V., 1967: Neue Funde der Nacktschnecken Lytopelte herculana Grossu, 1964 in
Bulgarien und Deroceras praecox Wiktor, 1966 in der Tschechoslowakei (Mollusca).
Věst. Čs. spol. zool. = Acta Soc. Zool. Bohemoslov., Praha, 31(4): 349-354.
JUŘIČKOVÁ L., 2005: Měkkýši (Mollusca) hradů jako ekologického fenoménu (Česká
republika) [Molluscs (Mollusca) of castles as an ecological phenomenon (Czech
Republic)]. – Malacologica Bohemoslovaca, 3: 100-148.
JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M. ET HRABÁKOVÁ M., 2006: Měkkýši PR Peliny u Chocně
[Molluscs of the Peliny Natural Reserve near Choceň (East Bohemia, Czech Republic)].
– Malacologica Bohemoslovaca, 5: 10–13. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 27Feb-2006.
JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M., BERAN L., DVOŘÁK L., 2008: Checklist of the molluscs
(Mollusca) of the Czech Republic. –
http://www.mollusca.sav.sk/malacology/checklist.htm, last update 26-August-2008.
KAPLER O., 1956: Malakozoologické poznámky z prameniště Moravice. Přírodovědecký sbor.
Ostravského kraje, Opava, 17: 597-598.
KAPLER O., 1958: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů Hrubého Jeseníku. Přírodovědecký
sbor. Ostravského kraje, Opava, 19: 151-152.
KAPPES H., TOPP W., ZACH P., KULFAN J., 2006. Coarse woody debris, soil properties and
snails (Mollusca: Gastropoda) in European primeval forests of different environmental
conditions. Eur. J. Soil Biol., 42, 139–146.
LOŽEK V., 1954: Měkkýši Hrubého Jeseníku. Acta rer. nat. dist. Ostraviensis, Opava, 15: 1665.
LOŽEK V., 1956: Klíč československých měkkýšů. Vydavatelstvo SAV, Bratislava, 437 pp.
LOŽEK V., 2005: Suchozemští měkkýši jako ukazatelé biodiverzity, in VAČKÁŘ, D. (Ed.),
Ukazatelé změn biodiverzity. Academia, Praha, pp. 262–274.
MÁCHA S., 1997: Přehled výzkumů měkkýšů ve Slezsku a na severní Moravě (ČR). Čas. Slez.
Muz., Opava, 46: 71-93.
MÁCHA S., MARTINOVSKÝ J., 1968: Nové poznatky o rozšíření a ekologii plže Pseudalinda
(P.) riloensis moravica (Brabenec, 1952). Přírodovědecký sborník k 60. výročí
přírodovědecké spol. v Ostravě, 24: 185-194.
MÁCHA S., 1970: Malakologické poměry chráněné Jesenické oblasti. Campanula, Ostrava, 1:
25-27.
PRUNER L. & MÍKA P., 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových
polí pro síťové mapování fauny. [List of settlements in the Czech Republic with
associated map field codes for faunistic grid mapping system]. – Klapalekiana, 32,
Suppl.: 1-175.
VATER G., 1970: Lehmania macroflagellata Grossu et Lupu 1962 und Deroceras praecox
Wiktor 1966 im Hrubý Jeseník (Altvatergebirge). Čas. Slez. Muz., Opava, 19: 57-60.
WÄREBORN I., 1970: Environmental factors influencing the distribution of land molluscs of an
oligotrophic area in southern Sweden. Oikos, 21, 285–291.
WIKTOR A., 2004: Ślimaki lądowe Polski. – Mantis, Olsztyn, 302 pp.
http://www.sendspace.com/file/ysfg3w
Mapové přílohy