závěrečná zpráva 1.18.3

1.18.3. Arachnologický průzkum na území PR Skalka
Cíl průzkumu: Inventarizační průzkum arachnofauny
(Araneae) na území Přírodní rezervace Skalka
Literární přehled
Dosavadní znalosti o arachnofauně celého beskydského regionu jsou velmi sporadické.
Některé faunistické informace vztahující se k této oblasti uvádí Miller (1971),
systematičtější výzkum bezobratlých včetně pavouků a sekáčů na lesních ekosystémech
byl prováděn v pralese Mionší u Jablunkova Noskem (Nosek, 1954) a Martinkem
(Martinek, 1960) v jihovýchodní části masivu Smrku (na Samčance). Podrobněji se
analýzou epigeické arachnofauny lesních biotopů Beskyd v oblasti Smrku zabývala
Sechterová (1990). Analýzu arachnocenóz štěrkových lavic na území Skalické Morávky
zpracoval Majkus (2004), který také eviduje další (nepublikované) nálezy z různých
lokalit CHKO Beskydy ve své databázi pavouků.
Na území PR Skalka nebyl dosud arachnologický výzkum realizován.
Charakteristika Přírodní rezervace Skalka,
(k.ú.Kunčice pod Ondřejníkem, kód síťového mapování 6475)
Přírodní rezervaci Skalka
Ochrana zbytků přirozené staré jedlobučiny místy pralesovitého charakteru na
západním svahu vrchu Ondřejníku. Lokalita se vyznačuje jedlovými a klenovými
bučinami, které doplňuje smrk ztepilý a javor klen. Území je chráněné jako přírodní
rezervace od roku 1977 na rozloze 35,44 hektarů a nachází se v nadmořské výšce 747 až
964 metrů.
Použitá metodika
Metodika výzkumu byla zaměřena především na zjištění co nejúplnějšího druhového
spektra pavouků vybraných stanovišť a ekologicko-faunistickou charakteristiku
arachnocenóz.. Byla vytvořena nálezová databáze dat s doplňkovými údaji.
1
Inventarizační arachnologický průzkum byl realizován podle Metodiky inventarizačních
průzkumů maloplošných zvláště chráněných území podkap. III. Metodika inventarizace
druhů pavouků (rozšíření monitoringu společenstev pavouků pomocí zemních pastí
(Řezáč, M., in: Janáčková H., Štorkánová A. & Vítek, O.: (eds.) AOPK ČR 2009).
Na 2 vytipovaných plochách byl arachnologický materiál sbírán především metodou
zemních pastí. Na každé ploše bylo instalováno po 5 zemních pastech. Materiál byl
fixován 3 - 4 % roztokem formaldehydu a byl vybírán podle klimatických podmínek
přibližně v 1-2 měsíčních intervalech. Úlovky pavouků byly vytříděny a konzervovány
v 70-75 % ethanolu. Ostatní bezobratlí (Coleoptera, Orthoptera atd.) byli vybráni a
předáni specialistům k další determinaci.
Doplňkových metod (smýkání a prosevů) nebylo možno použít v požadované míře
vzhledem k velmi špatnému počasí v průběhu výzkumu.
Data sběrů: 27.4., 8.6., 15.7., 6.9., 15.10. 2010
Dodatečně bude provedeno převedení zjištěných dat do prostředí NDOP a vytvoření
ostatních požadovaných výstupů
1
2
Lokalizace sběrných ploch
2
St.1: Loc: 49°33'9.307"N, 18°17'59.797"E
St.2: Loc: 49°33'4.602"N, 18°17'56.692"E
Hodnocení arachnocenóz
Arachnofauna sledovaného území byla hodnocena s využitím 3 hlavních charakteristik:
podle druhového složení arachnocenóz, zastoupením druhů podle stupně původnosti a
termoprefernce a celkovou vzácností (mírou ohrožeností) některých druhů na území
České republiky.
1. Druhové složení
Po determinaci jednotlivých druhů byla sledována:
a) početnost jednotlivých druhů,
b) počet samců a samic jednotlivých druhů
c) stupeň původnosti (SP) jednotlivých druhů
d) vztah evidovaného druhu k teplotnímu faktoru (termopreference TP)
e) celkovou vzácností jednotlivých druhů na území České republiky (faunisticky
významné druhy)
f) výčtem druhů evidovaných v červených seznamech (druhy podle stupně ohrožení).
Existuje množství faktorů ovlivňujících přítomnost druhu na určitém stanovišti.
V zásadě lze říci, že přítomnost každého druhu na určitém stanovišti je dána kombinací
vlastností stanoviště a bionomií samotného druhu. Proto je každá kategorizace
organismů podle stanovištních nároků z principu věci umělou a její zavedení je nutno
chápat jako určitý účelový krok (Řezáč, 2009).
2. Termopreference (podle Buchara, 1992 a Buchar & Růžička, 2002)
Termopreference (TP) druhu je hodnocena podle jeho výskytu v některé ze 3
fytogeografických oblastí (termofytika, mezofytika a oreofytika). Je odvozena od
síťového mapování.
Výskyt psychrofilních druhů (O) se soustřeďuje do horských poloh především v
oreofytiku, mezofilní druhy (M) se vyskytují v mezofytiku nebo v termofytiku,
vysloveně však scházejí na xerotermních stanovištích. Druhy nespecifické (TMO) mají
širokou ekologickou valenci, žijí jak v horách, tak i na nejteplejších stanovištích.
3
3. Stupeň původnosti (reliktnosti) a bioindikace kvality životního prostředí
Stupeň deteriorizace sledovaných krajinných prvků může být charakterizován na
základě bionomie a ekologických vlastností významných druhů pavouků, jejich stupně
ohrožení a zjištění procentuálního zastoupení druhů (a počtu jedinců) ekologických
skupin pavouků podle klasifikace původnosti výskytu (SP), která vyjadřuje míru
tolerance vůči narušení původnosti obývaných stanovišť.
Klasifikaci druhů pavouků podle vztahu k původnosti biotopu a šíře jejich ekologické
valence vypracovali Buchar, 1992 a Buchar & Růžička, 2002, kteří. definovali čtyři
kategorie druhů (přičemž některé druhy byly zařazeny do více kategorií) podle toho na
jakých stanovištích se vyskytují:
C - druhy pouze klimaxových stanovišť (druhy nejméně tolerantní k atropogennímu
ovlivnění, druhy s vysokou bioindikační hodnotou)
c - druhy vyskytující se v klimaxu, ale i na polopřirozených stanovištích
s- druhy obývající druhotná ( polopřirozená) stanoviště
d – druhy žijící na pravidelně narušovaných stanovištích– expanzivní druhy s výskytem
na silně pozměněných stanovištích v zemědělské a urbanizované krajině
m - na umělých stanovištích (synantropní a hemisynantropní druhy)
K monitoringu stavu vybraných přirozených biotopů se jako nejvhodnější jeví sledování
procentuálního zastoupení jedinců druhů zařazených pouze do kategorie c (druhy
klimaxových stanovišť nebo cs (druhy klimaxové obývající i druhotná stanoviště).
4. Biomonitoring stavu sledovaných přirozených biotopů
K biomonitoringu kvality sledovaného území se jako nejvhodnější metoda používá
sledování procentuálního zastoupení jedinců druhů klimaxových (kategorie C a c) a
polopřirozených stanovišť (kategorie cs) v poměru k zastoupeným druhům narušených
stanovišť(d). Neboť
teprve změny v početnosti jednotlivých druhů mohou přinést
použitelné informace o vývoji a kvalitě přírodních poměrů.
Analýza a hodnocení arachnocenóz
1. Výsledky
Během sledovaného období (27.4.-15.10.2010) byl pomocí metody zemních pasti
získán arachnologický materiál obsahující celkem 219 ex. pavouků (z toho 36 ex.
juvenilních bylo determinováno pouze do čeledí). 183 adultních jedinců (124 samců a
59 samic) bylo determinováno do 32 druhů z 15 čeledí (příloha - tab.1.).
4
Sběry obsahovaly poměrně malý počet získaných pavouků. K tomu zásadně přispěly i
krajně nepříznivé povětrnostní podmínky v době sběrů. Doplňkových metod smýkání a
prosevů vzhledem k velmi deštivému počasí bylo proto využito minimálně.
2. Přehled druhů typických pro lesní biotopy a druhů faunisticky zajímavých
Druhová diverzita arachnocenóz lesních ekosystémů není nikdy příliš vysoká, záleží na
řadě abiotických faktorů. Vyskytují se zde typicky lesní druhy z nichž většina patří mezi
druhy běžné.
Faunisticky nejvýznamnějším druhem nalezeným na území PR Skalka náleží druh
Dasumia carpatica (Kulczyński, 1882).
Dasumia carpatica (Kulczyński, 1882) – čeleď Dysderidae
Sběry: 1♂ /ZP, 6.9.-15.10.2010/
Bionomie tohoto druhu není příliš známa vzhledem k výskytu pouze na 4 čtvercích
síťového mapování na území severní Moravy a Slezska.
Velmi vzácný karpatský typický druh dosud sbírán jen na lokalitách Nový Jičín –Žilina
(6474, vlhký smíšený les), PR.Klenov (Bystřička, 6574, acidofilní bučina), PR.Trojačka
(Hodslavice, 6474, suťový bukový les) a nově PR Palkovické Hůrky (Hukvaldy, 6375,
horská jedlobučina). Žije pod kameny především ve smíšených lesích.
Harpactea lepida (C.L.Koch, 1838) – čeleď Dysderidae
Sběry: 3♂♂+4♀♀/ZP, 27.4.-8.6.2010/, 14♂♂+3♀♀/ ZP, 8.6.-15.7.2010/,
8♂♂+10♀♀ /ZP, 15.7.-6.9.2010/
Hojně se vyskytuje v listnatých lesích ve vlhkém spadaném listí.
Diplocephalus latifrons (O.P.-Cambridge, 1863) – čeleď Linyphiidae
Sběry: 2♂♂+ 2♀♀ /ZP, 8.6.- 15.7..2010/
Masově se vyskytuje především na zastíněných stanovištích. Velmi rozšířený lesní druh
preferující hlavně vlhká a stinná místa.
Drapetisca socialis (Sundevall, 1833) - čeleď Linyphiidae
Sběry: 1♀ /ZP, 6.9.-15.10.2010/
Typický lesní druh žijící na kůře stromů, především buků.
Alopecosa taeniata (C.L.Koch, 1835) – čeleď Lycosidae
Sběry: 2♂♂ /ZP, 15.7.-6.9.2010/, 1♀ /ZP, 27.4.-8.6.2010/
Lesní druh obývající smrkové lesy vyšších poloh (500 -1 200 m n.m.) s častým
výskytem na lesních pasekách.
Cryphoeca silvicola (C.L.Koch, 1834) – čeleď Hahniidae
Sběry: 1♀ /ZP, 6.9.-15.10.2010/
Lesní druh vyšších poloh (smrčiny) žijící pod kůrou, kameny nebo v mechu,
s výskytem i na kamenitých sutích.
5
Cybaeus angustiarum L.Koch,1868 – čeleď Cybaeidae
Sběry: 2♂♂ + 1♀ / ZP, 15.7. - 6.9.2010/
Tento druh je považován za stenoekního obyvatele stinných lesů s vysokými nároky na
stabilitu vlhkostního režimu v epigamní vrstvě – vyskytuje se však hojně i na holinách.
Často se vyskytuje v trouchnivějících kmenech.
Amaurobius fenestralis (Stroem, 1768)- čeleď Amaurobiidae
Sběry 2♂♂ /ZP, 27.4.-8.6.2010/
Vyskytuje se hojně ve všech typech lesů v opadance, pod kameny a kůrou stromů i
v dutinách skal.
Callobius claustrarius (Hahn, 1833) – čeleď Amaurobiidae
Sběry: 4♂♂ /ZP, 27.4.- 8.6..2010/, 12♂♂+ 4♀♀ /ZP, 8.6.- 6.9.2010/, 3♂♂ /ZP, 6.9.15.10.2010/
Hojný bývá především na lesních stanovištích , ale jen do výšky 800-900 m. Výše se již
vyskytuje jen sporadicky. Žije pod kameny a kůrou stromů.
Eurocoelotes inermis (L.Koch, 1855) – čeleď Amaurobiidae
Sběry:8♂♂ /ZP, 27.4.-8.6.2010/, 1♂+ 2♀♀ /ZP, 15.7..- 6.9.2010/, 6♂♂ /ZP.6.9.15.10.2010/
Občas se vyskytuje pod kameny, ale hojněji na biotopech s listovou podestýlkou a na
pasekách. Je to typický obyvatel stinných vlhkých lesů. Má kompetici s konkurenčně
silnějším druhem Coelotes terrestris (Sechterová, 1999).
Bývá hojný na všech typech lesních stanovišť i na pasekách a holinách. Své sítě si staví
často pod odlupující se kůrou mrtvých stromů a pařezů, kterých je na pasekách a
imisních holinách dostatek. Má 2 období zvýšené aktivity - na podzim (září) a na jaře
(duben-květen).
Coelotes terrestris (Wider, 1834) – čeleď Amaurobiidae
Sběry: 2♀♀ /ZP, 15.7.- 6.9.2010/, 11♂♂+ 1♀ /ZP, 6.9.-15.10.2010/,
Nejpočetněji zastoupený druh v PR Skalka (41 ex.). S vykácením nebo s odumíráním
lesních porostů tento druh mizí. Je hojný především tam, kde není vyvinut souvislý
bylinný porost.
Clubiona terrestris Westring, 1851
Sběry: 1♂ /ZP, 6.9.-15.10.2010/
Velmi hojná v lesích různého typu.Žije v trávě na kořenech keřů a pod kůrou stromů.
Haplodrassus silvestris (Blackwall, 1833) – čeleď Gnaphosidae
Sběry: 2♂♂ /ZP, 15.7.- 6.9.2010/
Druh vyskytující se v lesní hrabance, v trávě, v mechu a detritu případně pod kůrou
stromů nebo pod kameny v listnatých i smíšených lesích.
Zelotes clivicola (L.Koch, 1870) – čeleď Gnaphosidae
Sběry: 2♀♀ /ZP, 15.7.-6.9.2010/
Druh vyskytující se na vlhkých místech (rašeliništích) ale i v suchých borech v listí,
mechu, detritu smíšených i jehličnatých lesů.
Zelotes apricorum (L.Koch, 1876) – čeleď Gnaphosidae
Sběry: 2♂♂+ 1♀ /ZP.27.4.-8.6.2010/, 3♂♂ /ZP,15.7.-6.9.2010/
6
Druh žijící pod kameny na lesních loukách nebo okrajích lesů.
Xysticus lanio C.L.Koch, 1835
Sběry: 1♀ /ZP, 27.4.- 8.6.2010/
Druh žijící v trávě, na křovinách a bylinách v listnatých lesích a na lesních okrajích.
Aelurillus v-insignitus (Clerck, 1757) – čeleď Salticidae
Sběry: 2♂♂ /ZP, 15.7.-6.9.2010/
Nalézán bývá často na xerotermních kamenitých biotopech, ale lze jej ulovit i na
osluněných skálách nebo na světlých okrajích lesů
3. Hodnocení arachnocenóz podle stupně původnosti (SP) a termopreference (TP)
Tab.2.: Složení arachnocenózy PR Skalka (zastoupení druhů podle stupně
původnosti a termopreference )
SR
druhů
%
TP
druhů
%
cs
csm
csd
Σ
23
1
8
32
71,87
3,13
25,00
100,00
TM
TMO
M
MO
Σ
3
8
11
10
32
9,37
25,00
34,38
31,25
100,00
Tab.3.: Složení arachnocenózy PR Skalka (zastoupení jedinců podle stupně
původnosti a termopreference )
SR
jedinců
%
TP
jedinců
%
cs
csm
csd
Σ
145
1
37
183
79,23
0,55
20,22
100,00
TM
TMO
M
MO
Σ
11
27
44
101
183
6,01
14,75
24,04
55,20
100,00
Stupeň původnosti (SR) termopreference (TP)
Při komplexním zhodnocení ekologických nároků všech druhů zjištěných v PR Skalka a
zohlednění zastoupení reliktní složky (cs), kterou tvoří celkem 23 druhů této kategorie
(71,87 % z celkového počtu druhů) a 145 ex. (79,23 % z celkového počtu jedinců)
můžeme považovat toto území i z hlediska arachnologického za biologicky cenné
vzhledem k zachování původního ekosystému. Z hlediska termopreference převládaly
druhy mezofilní (M) a druhy s výskytem v mezofytiku i oreofytiku (MO).
7
4. Hodnocení arachnocenóz z cenologického hlediska
Podle Sechterové (1990) se chladnomilnější ráz epigeické arachnofauny v bučinách
projevuje dominancí ombrofilních druhů Eurocoelotes inermis, Coelotes terrestris a
Histopona torpida.s těžištěm výskytu v mezofytiku až oreofytiku. Chladnější (horské)
biotopy osidlují i další, z hlediska teplotních nároků nespecifické druhy: Pardosa
lugubris a Trochosa terricola. Druh Diplocephalus latifrons je lesní mezofytický prvek
s výskytem i v oreofytiku. V rostlinné etáži bývá hojná Mettelina segmentata.
Cenologicky významné druhy Diplocephalus latifrons, Lepthyphantes tenebricola,
Micrargus herbigradus a Microneta viaria charakterizující arachnofaunu listové
opadanky bučin a jedlobučin: Nejvýznamnějšími obyvateli mikroprostor pod kameny
případně pod kůrou stromů jsou druhy Callobius claustrarius, Coelotes terrestris a
Cybaeus angustiarum. V homogenním porostu smrkového lesa se vyskytovaly druhy
Diplocephalus latifrons, Lepthyphantes tenebricola a Micrargus herbigradus.
Potvrzením závěrů Sechterové (1990) bylo zjištění početného zastoupení druhů
Harpactea lepida, Histopona torpida, Callobius claustrarius, Eurocoelotes inermis,
Coelotes terrestris a Cybaeus angustiarum. Všechny vyjmenované druhy lze považovat
za typické a pravděpodobně se budou vždy vyskytovat na typově podobných
stanovištích.
5. Kategorizace druhů podle stupně ohrožení druhů na republikové a mezinárodní
úrovni, dle zákona č.114/1992 Sb., podle kritérií IUCN v Katalogu pavouků České
republiky (Buchar & Růžička, 2002) a Červeného seznamu ohrožených druhů České
republiky- Bezobratlí (Farkač, Král & Škorpík, 2005)
Žádný z nalezených druhů pavouků není uváděn v některé z kategorií ohrožení
druhů v Katalogu pavouků České republiky ani v Červeném seznamu ohrožených
druhů bezobratlých České republiky
Bioindikační využití složení arachnocenóz
.Schopnost pavouků osídlovat jednotlivé typy stanovišť s různým stupněm původnosti
nebo narušenosti je možné běžně používat k posouzení stavu antropického ovlivnění
studovaných území. Pavouci, především jejich epigeická složka, jsou jednou
z významných živočišných skupin, kterých je možné vhodně využít jpři monitorování
kvality životního prostředí. Předností využití pavouků při hodnocení přírodních
8
podmínek je hlavně ta skutečnost, že všechny druhy pavouků patří k ekologické skupině
polyfágních predátorů (bez potravních specialistů).
Aby měl průzkum vůbec smysl z hlediska využití výsledků v ochraně přírody, musí být
jeho výsledkem vymezení souborů typických druhů jednotlivých sledovaných biotopů a
zhodnocení výskytu druhů vzácných, ohrožených apod. Vymezení typizačních druhů i
posouzení míry jejich ohroženosti je však závislé na dostatku informací. Z tohoto
důvodu musí být faunisticky výzkum záležitosti delšího období (minimálně 2 roky).
Tím se alespoň částečně vyeliminuje vliv mimořádných klimatických vlivů jaké nastaly
v letošním roce.
Závěr
Na území PR Skalka nebyl dosud arachnologický výzkum realizován, předložené
výsledky prezentují první informace o složení arachnocenóz sledovaného území.
Hodnocení arachnocenóz (druhové diverzity, početnosti, sezónní dynamiky a dalších
ekologických faktorů) je velmi obtížné vzhledem k poměrně málo početnému vzorku
pavouků, získaném na studované lokalitě.
Z faunistického hlediska má největší význam zjištění výskytu vzácného karpatského
druhu Dasumia carpatica na dalších lokalitách. Většina ulovených druhů pavouků
představuje druhy typické pro lesní biotopy a hojně se vyskytující. Vypovídací
bioindikační hodnotu mají druhy kategorie cs. (druhy klimaxové a druhy
polopřirozených stanovišť). Celkem se jedná o 23 druhů této kategorie (71,87 %
z celkového počtu druhů) a 145 ex. (79,23 % z celkového počtu jedinců).
U většiny populací pavouků na studovaných lesních stanovištích NPR Smrk byla
Sechterouvou (1990) zjištěna ohnisková disperze. Rozptyl druhů byl podmíněn
charakterem bylinné vegetace, nahromaděním hrabankového substrátu, heterogenitou
stanovišť, početností populací atd..
Rozbor arachnologického materiálu získaného v rámci prezentovaného výzkumu, i
když druhově ne příliš bohatého, potvrdil závěry Sechterové (1990) a přinesl základní
druhovou dokumentaci sledované rezervace,z které je možné vycházet při monitorování
dlouhodobějších změn ve složení arachnocenóz daného území.
.Většina lesních porostů je však již ovlivněna lidskými zásahy (např. výsadbou
monokultur), což vede k výraznému snižování druhové skladby a diverzity lesa.
Vzhledem k rozsahu lesních ploch většina lesních druhů živočichů není zatím
9
bezprostředně ohrožena, úbytek mnohých z nich se však projevuje i na studovaných
stanovištích.
Těžbou dřeva v lesních ekosystémech je narušena především skladba fytocenóz, mění se
pokryvnost povrchu a mikroklimatické podmínky v něm, což může mít značný dopad
především na výskyt druhů epigeické arachnofauny (a fauny obecně). Studie Sechterové
(1990) však ukázaly, že arachnocenózy obývající vzniklé lesní paseky (nebo i imisní
holiny) si zachovávají i po velmi dlouhou dobu po odlesnění původní faunistickou
podobnost s arachnocenózami původních lesních stanovišť Sukcesní změny
arachnocenóz a druhové spektrum pavouků na odlesněných plochách vykazovalo velmi
vysokou faunistickou podobnost ke stanovištím lesním a v dominantním zastoupení se
ani po delší době neobjevily nové druhy typické pro otevřené biotopy.
Nicméně potřeba dalších faunistických výzkumů i na lesních biotopech je nesporná a
stále aktuální. Získané informace zachycující současný stav jsou dokumentem pro
pozdější srovnání, jsou podkladem pro hledání příčin vymírání jednotlivých druhů nebo
změn početností jejich populací. Rovněž jakékoliv zoogeografické, bionomické,
taxonomické i aplikované výzkumy se bez faunistických údajů většinou neobejdou.
Citovaná literatura
Buchar J. et Růžička V., 2002: Catalogue of Spiders of the Czech Republic. 1st edition.
Praha: Peres Publisher. 351 s. ISBN 80-86360-25-3.
Buchar J. (1992): Pavoukovci (Arachnida). - In Škapec L. (ed.): Červená kniha
ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR, Príroda, Bratislava, s. 39-53.
Farkač J., Král D. & Škorpík M., 2005: Červený seznam ohrožených druhů České
republiky- Bezobratlí (Red list of threatened species in the Czech Republic
(Invertebrates). AOPK Praha. ISBN 80-86064-96-4.
Janáčková H.,Štorkánová A. & Vítek, O. (eds.) (2009): Metodika inventarizačních
průzkumů maloplošných zvláště chráněných území. AOPK ČR.
Majkus Z., 1996 :Příspěvek k poznání arachnofauny okolí Mostů u Jablunkova.. Práce a
studie, pp.128-133, muzem Frýdek-Místek 1996. ISBN 80-901843-5-9.
Majkus, Z., 2003: Ekologicko - faunistická charakteristika arachnocenóz haldy Dolu
Odra (Lidice). Acta Fac. Rer .Nat. Univ. Ostravinesis Biologica-Ecologica 10, pp.8198. Ostrava.
Majkus Z., 2004: Pavouci (Araneae) navrhovaného chráněného území Skalická Morávka
(Podbeskydský bioregion). Práce a studie 2004, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek.
10
Miller F. 1971: Řád pavouci – Araneida. In: DANIEL M.& ČERNÝ V.(eds). Klíč
zvířeny ČSSR IV. ČSAV. Praha, pp.51-306.
Maršáková M. a kol..,1987: Metodika inventarizačního průzkumu chráněných území.
SÚPPOP, Praha.
Martinek, V., 1960: Insecta, Arachnoidea a Diplopoda smrkových kultur střední Evropy.
Rozpravy ČSAV1, Praha.
Nosek, J., 1954: Výzkum půdní zvířeny jako součást výzkumu biocenózy lesa. Studie a
prameny 8, ČSAV Praha.
Řezáč, M., 2009: Metodika inventarizace druhů pavouků (rozšíření monitoringu
společenstev pavouků pomocí zemních pastí. In: Janáčková H., Štorkánová A. &
Vítek, O. (eds.): Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště
chráněných území. AOPK ČR.
Sechterová E. (1990): Aktivita a sezónní dynamika populací epigeických pavouků a
sekáčů v lesních biotocenózách Beskyd (Araneae, Opiliones). Acta Universitatis
Palackianae Olomucensis. Facultas Rerum Naturalium. Biologica XXX, vol.99,
pp.219-230.
Starega W., Majkus Z., Miszta A (2001): Czerwona lista pajaków (Araneae) Górnego
Ślaska (Red list of upper Silesian Spiders (Araneae), Raporty opinie tom 5, Centrum
Dziedzictwa przyrody Górnego Ślaska,Katovice.
Dokladový materiál je uložen na katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty
Ostravské univerzity, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava-Hladnov
Vypracoval: RNDr. Zdeněk Majkus, CSc.
katedra biologie a ekologie
Přírodovědecká fakulta OU
Příloha:
Tab.1: Kvalitativně-kvantitativní zastoupení druhů pavouků v PR Skalka (sběrné období
2010)
11