Tacitus de Christianis: Kde zÃskal Tacitus sv» informace o k¯es

Tacitus de Christianis: Kde zÃskal Tacitus sv» informace o k¯es

/ COMMENTATIONES
46 I»L¡NKY
VAN PRCHLÕK
Tacitus de Christianis:
Kde zÌskal Tacitus svÈ
informace o k¯esùanech?
IVAN PRCHLÕK (Praha)
Autorem nÌûe probran˝ch zpr·v o ranÈm k¯esùanstvÌ byl, anebo mohl b˝t Publius Cornelius Tacitus. Proto je tento Ël·nek zamϯen p¯edevöÌm na jejich
v˝povÏdnost pr·vÏ vzhledem k p¯ÌpadnÈmu Tacitovu autorstvÌ, zatÌmco problematickÈ okolnosti ud·lostÌ, jichû se t˝kajÌ, interpretovanÈ Ëasto i s vyuûitÌm neliter·rnÌch Ëi jin˝ch alternativnÌch pramen˘, zde prozatÌm musÌ z˘stat jen naznaËeny.
JistÏ nejzn·mÏjöÌ, ba spÌöe jedinou obecnÏ zn·mou, pokud jde o spojov·nÌ
s tÈmatem sam˝m, je Tacitova zpr·va o NeronovÏ pron·sledov·nÌ k¯esùan˘;
tu zde ale nenÌ nutnÈ souvisle rozebÌrat, protoûe vöechny pot¯ebnÈ z·kladnÌ
informace nalezne Ëesk˝ Ëten·¯ u Aleny FrolÌkovÈ.1 Mohu se proto omezit
jen na nÏkolik doplÚujÌcÌch pozn·mek. PrvnÌ je z hlediska mÈho dalöÌho
v˝kladu mÈnÏ d˘leûit·, p¯esto vzhledem k z·vÏr˘m, kterÈ z nÌ b˝vajÌ vyvozov·ny, za noticku stojÌ. SpojenÌ multitudo ingens je, podle mne, t¯eba vzt·hnout coby srovn·nÌ k bÏûn˝m poËt˘m odsouzenc˘ bÏhem standardnÌch proces˘, a proto v nÏm nevidÌm ani projev Tacitovy z·liby v nads·zce,2 ale
zejmÈna ani moûnost jakkoli na jeho z·kladÏ usuzovat na aktu·lnÌ mnoûstvÌ
k¯esùan˘ v ÿÌmÏ.3
1
TAC. Ann. XV 44,2-5; FROLÕKOV¡ 1992, s. 26nn. AlternativnÌ Ëesk˝ p¯eklad AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA viz na s. 434n. jejich p¯ekladu (citovanÈho,
stejnÏ jako i ostatnÌ zde pouûitÈ, na konci Ël·nku). Dle FrolÌkovÈ je dnes uû v z·sadÏ
opuötÏna varianta, ûe dotyËn˝ text je interpolovan˝, Ëi je cel˝ interpolacÌ; tvrzenÌ
BRUCEOVO (1992, s. 85), ûe to nikoho ani nenapadne, je vöak p¯ehnanÈ, zatÌmco jeho
vysvÏtlenÌ, proË tomu tak m· b˝t, aË v nÏm zmiÚuje i k¯esùany, je ve skuteËnosti jen
vysvÏtlenÌm, proË mÌsto nelze povaûovat za interpolovanÈ éidy.
2
Tak FROLÕKOV¡ 1992, s. 27.
3
Coû se Ëasto dÏje s oporou o CLEM. ROM. Epist. I ad Cor. 6,1: to’toiq to¡q
§ndr°sin “s¯vq politeysam≠noiq synhuro¯suh pol÷ pl∑uoq ØklektÂn ktl.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
46
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 47
Druh˝m d˘leûit˝m momentem je p¯Ìtomnost dvou rozdÌln˝ch pravopisn˝ch variant, tedy Chrestiani ◊ Christus, v tÈto zpr·vÏ.4 VÏc na prvnÌ pohled
zar·ûejÌcÌ totiû ve skuteËnosti zar·ûet v˘bec nemusÌ, protoûe s·m Tacitus
zd˘razÚuje, ûe prvnÌ varianta je oznaËenÌm lidov˝m. Pro bÏûn˝ lid totiû nebyl ¯eck˝ termÌn xristÕq coby ekvivalent hebrejskÈho oznaËenÌ mesi·öe srozumiteln˝, na rozdÌl od v˝razu xrhstÕq, s obecn˝m v˝znamem ÑuûiteËn˝ì
a bÏûnÏ pouûÌvanÈho jako jmÈno.5 V soudobÈ ¯eËtinÏ se ovöem -i- a -h- vyslovovaly uû stejnÏ, a proto bÏûn˝ pohan p¯iöedöÌ do kontaktu s oznaËenÌm
XristÕq je jistÏ povaûoval za jmÈno a zapsal jako XrhstÕq. Z toho nepochybnÏ vznikl zmatek s oznaËenÌm ran˝ch k¯esùan˘, reflektovan˝ mnoha
prameny,6 kter˝ dokonce vy˙stil v to, ûe p¯inejmenöÌm z·padnÌ pohanÈ JeûÌö˘v titul nakonec öpatnÏ i vyslovovali.7 Samotn˝ fakt, ûe Tacitus pouûije na
vhodnÈm mÌstÏ lidov˝ v˝raz, ale ve svÈ vlastnÌ vysvÏtlujÌcÌ pozn·mce m·
variantu spr·vnou,8 proto povaûuji za hodn˝ pozornosti.
Na TacitovÏ zpr·vÏ o p˘vodu k¯esùanstvÌ totiû, i p¯i jejÌ struËnosti, zaujme
jejÌ p¯esnost,9 naruöen· vlastnÏ jen jednÌm nezpochybniteln˝m kazem, totiû
nep¯esnostÌ, pokud jde o Pil·t˘v ñ epigraficky doloûiteln˝ ñ ˙¯ednÌ titul. Pi-
(ÑK tÏmto muû˘m, kte¯Ì proûili sv˘j ûivot bohabojnÏ, p¯idruûilo se velikÈ mnoûstvÌ
vyvolen˝ch atd.ì; p¯eklad Ladislava VARCLA, s. 68), a to i v pod·nÌ kritick˝ch biblist˘ jako jsou VOUGA (1997, s. 210) Ëi BROWN (2004, s. 99). Vouga p¯itom argumentuje okolnostÌ, ûe dle Epist. ad Rom. 16,3-5 a 16,10-11 se ¯ÌmötÌ k¯esùanÈ sch·zeli
nejmÈnÏ ve t¯ech domech. Z tÏch vöak jeden nebyl kompletnÏ k¯esùansk˝ a ani majitel druhÈho nenÌ pozdravov·n jmenovitÏ, takûe s jistotou lze poËÌtat jen s jednÌm.
Brown zase s odvol·nÌm na KlÈmenta p¯Ìmo odmÌt·, ûe by ölo o nads·zku. S·m vöak
v KlÈmentovÏ textu marnÏ hled·m cokoli, co by jeho pol÷ pl∑uoq lokalizovalo
pr·vÏ jen do ÿÌma, v p¯edchozÌm textu totiû sice je ¯eË o Petrovi a Pavlovi, ale akcentov·no je jejich p˘sobenÌ po celÈm svÏtÏ, a ne jen v ÿÌmÏ ñ ten ostatnÏ ani nenÌ
zmÌnÏn.
4
K tomu struËnÏ FROLÕKOV¡ 1992, s. 27; podrobnÏ se vöemi pot¯ebn˝mi detaily
FUCHS 1950, s. 69nn.
5
K Ëemuû srv. KOESTERMANN 1967, s. 460.
6
Jejich v˝Ëet pod·v· FUCHS 1950, s. 71, pozn. 7.
7
Jak explicite uvadÏjÌ TERT. Apol. 3,5 a LACT. Div. inst. IV 7,5.
8
Z toho d˘vodu bych i v ËeskÈm p¯ekladu up¯ednostnil Mina¯Ìkovy a Hartmannovy (viz v˝öe s. 46, pozn. 1) ChrÈsti·ny, aniû bych ale s nimi vztahoval p˘vod
tohoto oznaËenÌ k jakÈmukoli ChrÈstovi (viz pozn. ke kap. 44, s. 506 tÈhoû p¯ekladu; ke jmÈnu samÈmu pak i zde nÌûe s. 53n.), ale pr·vÏ aby vynikl Tacitem sam˝m
zd˘razÚovan˝ rozdÌl v jeho terminologii.
9
Jeû sama podle mne diskvalifikuje nÏkolik z d¯Ìve navrhovan˝ch zdroj˘ jeho
informacÌ, k nimû srv. FUCHS 1950, s. 72n. v pozn. 11. Kv˘li jejich nedostateËnÈ inAVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
47
16.1.2015, 16:58
48 IVAN PRCHLÕK
l·t totiû jeötÏ nebyl procuratorem, ale praefectem10 a Tacitus si zde evidentnÏ pod·nÌ svÈho pramene neovϯil.11 To ovöem ukazuje na pramen, kter˝ byl
o samotnÈm p˘vodu k¯esùanstvÌ informov·n dob¯e, ale v ¯ÌmskÈ titulatu¯e se
vyznal mÈnÏ nebo mÏl menöÌ p¯ehled o jejÌm v˝voji v tÈ kterÈ oblasti. TÌm
byli nejspÌöe sami k¯esùanÈ, coû sice nenÌ myölenka nov·, spÌöe jde ale o to,
zda a p¯ÌpadnÏ kde a kdy se s nimi Tacitus mohl setkat. A p¯estoûe i zde uû
n·vrh blÌzk˝ mÈmu v modernÌ debatÏ padl, jeden detail, nakolik je mi zn·mo, z˘stal nepovöimnut. Tacitus byl totiû v dobÏ, kdy v sousednÌ Bith˝nii
vyöet¯oval k¯esùany Plinius, spr·vcem provincie Asie, proËeû se s dalöÌmi badateli12 domnÌv·m, ûe svÈ informace zÌskal pr·vÏ zde. Ot·zkou ovöem je, co
by ho k z·jmu o tyto informace motivovalo.13 OdpovÏÔ vöak je nasnadÏ: Tacitus je nejspÌö stejnÏ jako Plinius vyöet¯oval.14 Jeho pozornost vöak navÌc
formativnosti lze totiû vylouËit PLIN. Epist. X 96 i Plinia osobnÏ, pro nÏjû je kromÏ
badatel˘ uveden˝ch Fuchsem i CARRIER (2006), a takÈ Testimonium Flavianum, byù
VIDMAN (1986, s. 302) je prohl·sil za nepravdÏpodobnÈ jen kv˘li Tacitovu despektu
k éid˘m. Shoda je pr˝ ovöem n·padn· a snad ji lze vysvÏtlit t˝miû prameny (tedy
pÌsemn˝mi?). Wellesleyho domnÏnku referovanou a schvalovanou KOESTERMANNEM
(1967, s. 463), ûe Tacitus znal obsah Apokalypsy, nezavrhuji, ale jako zdroj informacÌ mu poslouûit nemohla, protoûe jejÌ pojetÌ postavy JeûÌöovy se od jemu zn·m˝ch
informacÌ liöÌ.
10
Jak dosvÏdËuje tzv. Pil·t˘v k·men, tedy AE 1963, n. 104, struËnÏ komentovan˝ FROLÕKOVOU (1992, s. 12 a 27). K postavenÌ tÏchto praefect˘ i pozdÏjöÌch procurator˘ Iudey v r·mci spr·vy provincie S˝rie pod·v· podrobnÏjöÌ v˝klad SARTRE
2005, s. 55nn., zejm. 56, a s. 100nn.
11
Pace FUNDA 2007, s. 59.
12
Jejich v˝Ëet srv. u FUCHSE (1950, s. 72n. v pozn. 11), tutÈû moûnost preferuje
i FROLÕKOV¡ (1992, s. 29) a takÈ badatelÈ uvedenÌ v n·sledujÌcÌch dvou pozn.
13
VIDMAN (1986, s. 297) sice takovou ot·zku p¯Ìmo neklade, ale nep¯Ìmo vypl˝v· z jeho koment·¯e: Ñz¯ejmÏ si dal pr·ci, aby zjistil z·kladnÌ ˙daje o p˘vodci jmÈna k¯esùan˘ì.
14
KOESTERMANN (1967, s. 462n.) mÏl moûn· na mysli totÈû, explicite to vöak ne¯Ìk·. Na to, ûe v pozdÏjöÌch letech Traianovy vl·dy projevovaly ¯ÌmskÈ ˙¯ady o k¯esùany z·jem nejen v Bith˝nii, ukazuje zpr·va HÈgÈsippova dochovan· u EVSEB. CAES.
HE III 32,1-6 o p·tr·nÌ po k¯esùanech v PalestinÏ v roce 109, ilustrovan· d·le ûidovskou postbiblickou tradicÌ, podle nÌû byl kv˘li podez¯enÌ, ûe pat¯Ì ke k¯esùan˘m, vysl˝ch·n mÌstnÌm spr·vcem Rabbi Eliezer, k Ëemuû srv. HERFORD 1903, s. 137nn. BÏhem Traianovy vl·dy, snad roku 108 dle HIERON. Chron. 194h, byl umuËen takÈ
Ignatios z Antiocheie (k moûn˝m okolnostem srv. VOUGA 1997, s. 195). Z p¯ÌpadnÏ
aktu·lnÏ probÌhajÌcÌch proces˘ m˘ûe vych·zet i nar·ûka u EPICT. Dissert. IV 7,6 na
pohrd·nÌ smrtÌ k¯esùany, jak si ji v ÈpeirskÈ NÌkopoli nÏkdy mezi lety 107 a 110 zaAVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
48
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 49
mohli zaujmout uû bÏhem vl·dy Domitianovy, a to jako jednoho
z quindecemviri sacris faciundis, kte¯Ì mimo jinÈ dohlÌûeli na cizÌ kulty uvedenÈ do ÿÌma,15 a v takovÈm p¯ÌpadÏ by ho opÏtovnÈ setk·nÌ s nimi v Asii
jistÏ p¯imÏlo k z·jmu hluböÌmu.
Jeden prvek Tacitovy zpr·vy ovöem na k¯esùanskou provenienci na prvnÌ
pohled neukazuje, totiû tvrzenÌ, ûe po KristovÏ smrti bylo k¯esùanstvÌ pro
dan˝ okamûik potlaËeno, ale pozdÏji se znovu objevilo, a to i mimo Iudeu,
konkrÈtnÏ v ÿÌmÏ. Je z¯ejmÈ, ûe takovÈ pojetÌ nenÌ s tradicÌ, jak je dochov·na dnes, p¯Ìliö kompatibilnÌ, a stejnÏ tak je z¯ejmÈ, ûe poË·tky k¯esùanstvÌ, jak
je tato tradice lÌËÌ, byly mimo rozliöovacÌ schopnosti nez˙ËastnÏn˝ch pozorovatel˘, takûe vysvÏtlenÌ, ûe p¯inejmenöÌm tento prvek poch·zÌ z mimok¯esùanskÈho pramene,16 nelze vylouËit. Za pozornost vöak stojÌ i dalöÌ detail. Dobr˝m post¯ehem Brownov˝m17 totiû je, ûe Tacitovo vyj·d¯enÌ budÌ
dojem, jako by se domnÌval, ûe do ÿÌma p¯iölo k¯esùanstvÌ p¯Ìmo z Iudey, zatÌmco st·vajÌcÌ tradice p˘vod ¯ÌmskÈho k¯esùanstvÌ neobjasÚuje. S·m Brown
byl ovöem o jeho p˘vodu v Iudeji p¯esvÏdËen tÈû,18 tudÌû by se ale, kdyby
i tento detail Tacitovy zpr·vy mÏl b˝t takto p¯esn˝, jevili jako nejpravdÏpodobnÏjöÌ p˘vodci tÈto informace opÏt sami k¯esùanÈ, ovöem spÌöe nositelÈ
psal Arri·nos, k jehoû pobytu ve zdejöÌ EpiktÈtovÏ ökole srv. FROLÕKOV¡ 1992, s. 46.
Naopak o tom, ûe by na aktu·lnÌ pron·sledov·nÌ v EgyptÏ na p¯elomu 1. a 2. stol.
nar·ûel ÇnejstaröÌ k¯esùansk˝ dokumentë, tedy POxy XLII 3057, aË to p¯ipouötÌ PARSONS (2008, s. 255 a srv. i na s. 315 oznaËenÌ pisatele dopisu jako ÑAmmÛnios [k¯esùan]ì), modernÌ b·d·nÌ pochybuje. Dopis totiû nejspÌöe k¯esùansk˝ nenÌ, viz BLUMELL
2010.
15
K jeho ËlenstvÌ v tomto collegiu v roce 88 srv. TAC. Ann. XI 11,1. K¯esùanstvÌ
samoz¯ejmÏ n·boûenstvÌm ofici·lnÏ do ÿÌma uveden˝m nebylo, collegium se vöak
o nÏ mohlo zajÌmat nap¯. v souvislosti s pozdÏjöÌm Domitianov˝m vystoupenÌm
proti nÏmu, doölo-li k jakÈmu (k jednomu aspektu viz i nÌûe s. 58 nn.). KOESTERMANN
1967, s. 462 ovöem naopak p¯edpokl·dal, ûe Tacitus se stejnÏ jako Plinius d¯Ìve neû
v Asii s k¯esùany nesetkal, a to na z·kladÏ absence zmÌnky o nich v jeho exkursu
o éidech, tedy u TAC. Hist. V 1-13.
16
Tak FROLÕKOV¡ 1992, s. 29. Ke cti by tak mohli p¯ijÌt dalöÌ auto¯i navrhovanÌ za
Tacit˘v zdroj zpr·vy jako celku, k nimû srv. FUCHS 1950, s. 72n. v pozn. 11, totiû
sen·tnÌch akt znal˝ Cluvius Rufus nebo Marcus Antonius Iulianus, k nÏmuû srv.
i nÌûe s. 52n. s pozn. 28. Variantu, s nÌû nen·padnÏ koketuje BRUCE (1992, s. 85),
totiû ûe Pil·t snad poslal do ÿÌma zpr·vu o JeûÌöovÏ procesu a Tacitus o nÌ mohl vÏdÏt spÌöe neû ostatnÌ spisovatelÈ, za relevantnÌ nepovaûuji.
17
Viz BROWN 2004, s. 104.
18
A srv. i post¯ehy VOUGOVY (1997, s. 92 a 158n.).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
49
16.1.2015, 16:58
50 IVAN PRCHLÕK
jinÈ neû st·vajÌcÌ tradice. Ta sice p˘vod ¯ÌmskÈho k¯esùanstvÌ v Iudeji p¯Ìmo
nevyluËuje, nicmÈnÏ vzt·hneme-li k tomuto detailu i p¯edchozÌ Tacitovo pojetÌ poË·tk˘ k¯esùanstvÌ, s nÌmû nejspÌö tvo¯Ì jeden celek, zd· se pravdÏpodobnÏjöÌ, ûe k¯esùanÈ, od nichû Tacitus svÈ informace v Asii zÌskal, nositeli
st·vajÌcÌ tradice nebyli a na vznik svÈho n·boûenstvÌ mÏli odliön˝ pohled.19
Druh· zpr·va, kterou je t¯eba vzÌt v ˙vahu, je dochov·na v kronice Sulpicia Severa: ÑTitus svolal radu a pr˝ nejprve zv·ûil, zda takov˝m zp˘sobem
vystavÏn˝ chr·m zbo¯Ì. NÏkter˝m se totiû zd·lo, ûe posv·tnou stavbu, vynikajÌcÌ nad vöechna dÌla smrtelnÌk˘, nenÌ û·doucÌ niËit, protoûe bude-li uöet¯ena, poskytne svÏdectvÌ o umÌrnÏnosti ÿÌman˘, bude-li strûena, poskytne trval˝ doklad jejich krutosti. Ale jinÌ, i Titus s·m, se domnÌvali, ûe chr·m
p¯edevöÌm je t¯eba zbo¯it, aby byla d˘kladnÏji vyhlazena n·boûenstvÌ éid˘
a k¯esùan˘, neboù tato n·boûenstvÌ, t¯ebaûe jsou v˘Ëi sobÏ nep¯·telsk·, vych·zejÌ z t˝chû z·klad˘. K¯esùanÈ vzeöli z éid˘, a bude-li odstranÏn ko¯en, snadno zajde i v˝honek.ì20
19
K rozmanitosti soudobÈho k¯esùanstvÌ v MalÈ Asii srv. VOUGA 1997, s. 198nn.,
z·vislost tradiËnÌho pojetÌ poË·tk˘ k¯esùanstvÌ na konkrÈtnÌch postav·ch, kterÈ tito
k¯esùanÈ nemuseli akceptovat, vyplyne z v˝kladu tamtÈû, s. 27nn.; 136nn. a zejm.
173nn. NÏkolik hypotetick˝ch kandid·t˘ na identifikaci s tÏmito asijsk˝mi nositeli
konkurenËnÌ tradice je uvedeno v Apoc. Ioann. 2-3: faleönÌ apoötolovÈ v Efesu (2,2),
NÌkolaitÈ snad v Efesu (2,6) a kaûdop·dnÏ v Pergamu (2,14-15), k nimû ale srv.
i FUNDA 2007, s. 191n., a stoupenci prorokynÏ Jez·bel v Thyatirech (2,20). Tacitov˝mi inform·tory vöak mohli b˝t i mÌstnÌ éidÈ, jejichû protik¯esùanskÈ aktivity jsou
zmÌnÏny tÈû, a to ve SmyrnÏ (2,9) a ve Filadelfii (3,9). JeötÏ vhodnÏjöÌmi kandid·ty
ale jsou v souvislosti se Smyrnou u IGNAT. ANTIOCH. Epist. ad Smyr. 5-7 zmiÚovanÌ
dokÈtistÈ, kte¯Ì nevϯili ve zmrtv˝chvst·nÌ. UrËit· proluka mezi uk¯iûov·nÌm JeûÌöov˝m a obnovenÌm Ëinnosti jeho stoupenc˘ vöak m· i jistou apriornÌ pravdÏpodobnost, a ostatnÏ i v dodnes dochovanÈ tradici se objevujÌ momenty, kterÈ reflektujÌ,
jak˝m öokem musely pro JeûÌöovy stoupence ud·losti vedoucÌ k jeho uk¯iûov·nÌ
b˝t, nap¯. Petrovo zap¯enÌ Ëi nep¯Ìtomnost vÏtöiny z nich bÏhem JeûÌöova uk¯iûov·nÌ
(k Ëemuû obecnÏji srv. i FUNDA 2007, s. 43nn. a 244n. a k druhÈmu z tÏchto moment˘ tamtÈû, s. 145n., ale tÈû na s. 244 a 291 argumenty proti dÈle trvajÌcÌ proluce).
20
SVLP. SEV. Chron. II 30,6-7: fertur Titus adhibito consilio prius deliberasse, an
templum tanti operis euerteret. etenim nonnullis uidebatur, aedem sacratam ultra
omnia mortalia illustrem non oportere deleri, quae seruata modestiae Romanae testimonium, diruta perennem crudelitatis notam praeberet. at contra alii et Titus ipse
euertendum in primis templum censebant, quo plenius Iudaeorum et Christianorum
religio tolleretur: quippe has religiones, licet contrarias sibi, isdem tamen <ab>
auctoribus profectas; Christianos ex Iudaeis exstitisse: radice sublata stirpem facile perituram (p¯ekl. IP).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
50
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 51
P˘vod tÈto zpr·vy v Tacitov˝ch HistoriÌch razil svÈho Ëasu Jacob Bernays
a podpo¯ili ho mimo jinÈ i Momigliano a Barnes.21 HlavnÌmi argumenty jsou
jednak tacitovsk˝ styl a jednak historick· hodnovÏrnost potvrzovan· Iosephem Flaviem, jehoû vlastnÌ pod·nÌ se ovöem v d˘leûit˝ch detailech liöÌ.
KromÏ toho lze pouk·zat na to, ûe v tÏsnÈ blÌzkosti tohoto mÌsta Ëerp· Severus z Tacita nepochybnÏ, byù z Ann·l˘, protoûe pouze tito dva auto¯i jako jedinÈ antickÈ prameny spojujÌ Neronovo pron·sledov·nÌ k¯esùan˘ s poû·rem
v roce 64.22 Jak ale zd˘raznil p¯edevöÌm Barnes,23 Sever˘v text nelze povaûovat p¯Ìmo za Tacit˘v fragment, byù pr·vÏ tak s nÌm edito¯i pracujÌ, ale spÌöe za parafr·zi s obËasn˝mi doslovn˝mi cit·ty.
Ot·zkou ovöem je, zda p˘vodnÌ Tacitova zpr·va obsahovala uû i zmÌnku
o k¯esùanech, modernÌ badatelÈ s tÌm vöak p¯Ìliö srozumÏni nejsou.24 JednoznaËnÏ pro je pouze Laupot, kter˝ se ovöem od tÈto zpr·vy odrazil ke zcela
novÈ interpretaci poË·tk˘ k¯esùanstvÌ, s nÌmû ale zde zmÌnÏnÌ Christiani nemajÌ mÌt nic spoleËnÈho, protoûe jde o ûidovskÈ zÈlÛty a stoupence jinÈho,
a to ûidovskÈho, mesi·öe a nikoli JeûÌöe. TÈto interpretaci zde vöak nem˘ûe
b˝t vÏnov·n prostor, nicmÈnÏ nÏkterÈ momenty, kterÈ z Laupotovy argumentace nep¯Ìmo vypl˝vajÌ, za pozornost stojÌ: Christiani nebo nÏkdo na
jejich mÌstÏ totiû buÔ v textu museli b˝t uû od zaË·tku, anebo by naopak
interpolacÌ musela b˝t i cel· metafora ko¯en ñ vÏtve, kter· by nemÏla opodstatnÏnÌ, kdyby mÏli b˝t interpolacÌ jen Christiani. A souËasnÏ by takov·
21
MOMIGLIANO 1969, s. 167; BARNES 1977, s. 226nn. Na mnoûstvÌ dalöÌch stoupenc˘ tÈto identifikace odkazujÌ MONTEFIORE (1962, s. 170, pozn. 1) a LAUPOT (2000,
s. 235n. s pozn. 3 a 4) a prvnÌ z nich i na nerozhodnutÈ a ojedinÏlÈ odp˘rce. Bernaysovu argumentaci shrnujÌ MONTEFIORE (1962, s. 158nn. a 168n.), B ARNES (1977,
s. 226n.) a LAUPOT (2000, s. 235n. a 237n.). Proti identifikaci byl i samotn˝ MONTEFIORE (1962, s. 162n. a 166nn. a viz i nÌûe s. 53 v pozn. 28) a pozdÏji i KOESTERMANN
(1967, s. 462 v pozn. 4) a CARRIER (2006).
22
K TacitovÏ zpr·vÏ viz v˝öe s. 46nn., k SeverovÏ srv. SVLP. SEV. Chron. II 29,12, zatÌmco n·sledujÌcÌ pozn·mky v II 29,3-4 uû musejÌ poch·zet z jinÈho pramene.
FROLÕKOV¡ (1992, s. 28n.) Severa coby antick˝ pramen spojujÌcÌ pron·sledov·nÌ
s poû·rem opomÌjÌ. MONTEFIORE (1962, s. 159), BARNES (1977, s. 226) a v obecnÈ rovinÏ i MOMIGLIANO (1969, s. 167) poukazujÌ i na dalöÌ zpr·vy, kterÈ Severus evidentnÏ p¯evzal z Tacita.
23
BARNES 1977, s. 228.
24
Na mnoûstvÌ byù ne zcela konkrÈtnÌch n·mitek poukazuje MONTEFIORE (1962,
s. 163n.) a s·m dod·v· konkrÈtnÏjöÌ, argumenty proti hled· i BARNES (1977, s. 228),
k dalöÌm pochybnostem odkazuje LAUPOT (2000, s. 236 s pozn. 6).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
51
16.1.2015, 16:58
52 IVAN PRCHLÕK
interpolace nemohla b˝t p¯Ìliö pozdnÌ, potaûmo aû Severova, protoûe k¯esùan
4. stol. by sotva spojoval ranÈ k¯esùany s Chr·mem.25 A jelikoû p¯edstava, ûe
Tacit˘v text Ëte a interpoluje jeho tak¯ka k¯esùansk˝ souËasnÌk, se mi nejevÌ
jako p¯ijateln·, nevyluËuji, ûe zmÌnka o k¯esùanech je uû Tacitova. JejÌ vysvÏtlenÌ by pak bylo t¯eba hledat v kontextu situace 1. stol., v nÏmû se ovöem
nabÌzejÌ éidok¯esùanÈ ûijÌcÌ v JeruzalÈmÏ v Ëele aû doned·vna s bratrem P·nÏ
Jakubem. Jejich vztah k Chr·mu je totiû mohl p¯imÏt, aby do v·lky, jÌû se
p¯edtÌm stranili, vstoupili pr·vÏ v momentu jeho ohroûenÌ, zatÌmco ned·vn·
Sanhedrinem zp˘soben· smrt Jakubova mohla b˝t p¯ÌËinou aktu·lnÏ vyhrocenÈho vz·jemnÈho nep¯·telstvÌ.26
TÌm se opÏt dost·v·me k ot·zce p˘vodu Tacitov˝ch informacÌ o k¯esùanstvÌ. Moûnost, ûe se o p¯ÌpadnÈm zapojenÌ Jakubov˝ch éidok¯esùan˘ do
proti¯ÌmskÈho povst·nÌ dozvÏdÏl bÏhem vyöet¯ov·nÌ v Asii, m˘ûeme prakticky vylouËit. Jednak by totiû musel vÈst vyöet¯ov·nÌ dosti podrobnÏ a souËasnÏ narazit na takovÈ k¯esùany, kte¯Ì by jeötÏ po vÌce neû Ëty¯iceti letech
mÏli o podÌlu na odporu proti ÿÌmu informace, ale p¯edevöÌm byly Historiae
z¯ejmÏ naps·ny jeötÏ p¯ed Tacitov˝m pobytem v Asii.27 Jako v·ûn˝ kandid·t
se tak jevÌ Marcus Antonius Iulianus, procurator Iudey a ˙ËastnÌk jedn·nÌ
25
MONTEFIORE (1962, s. 164n.) ovöem poËÌtal s interpolacÌ pr·vÏ Severovou, kter˝ mÏl takov˝ Ëi podobn˝ omyl vÏdomÏ podsouvat nejen Titovi, ale takÈ Neronovi
a Hadrianovi, a to v r·mci svÈ teologickÈ protiûidovskÈ interpretace lÌËen˝ch ud·lostÌ.
26
Ot·zku vztahu jeruzalÈmsk˝ch éidok¯esùan˘ k Chr·mu rozebÌr· MONTEFIORE
(1962, s. 156nn.), s·m ho zpochybÚuje, ale jen up¯ednostnÏnÌm tÏch informacÌ
v pramenech, kterÈ pr·vÏ to umoûÚujÌ. CARRIER (2006) prohlaöuje k¯esùanstvÌ za protichr·movÈ hnutÌ en bloc kaûdop·dnÏ mylnÏ. VOUGA (1997, s. 62) zase povaûuje tyto
k¯esùany za principi·lnÌ odp˘rce n·silÌ, kte¯Ì se do boj˘ s ÿÌmany nezapojovali,
a cituje doklady z NovÈho z·kona, nicmÈnÏ v situaci, jak jsem ji nastÌnil, jejich zapojenÌ podle mne p¯ipustit lze. Podle EVSEB. CAES. HE III 5,3 sice k¯esùanÈ z·zraËnÏ
obdrûeli pokyn, aby odeöli do Pelly, takûe bÏhem p·du JeruzalÈma nezem¯el ani jedin˝, to vöak ˙spÏönÏ zpochybÚuje VOUGA (1997, s. 189n.). K odsouzenÌ Jakuba
a dalöÌch v roce 62 srv. IOSEPH. FLAV. Ant. Iud. XX 9,1 [200] a d·le k tÈto postavÏ
FUNDA (2007, s. 232nn.), jehoû konstrukce ale nenÌ se zde prezentovanou zcela kompatibilnÌ, protoûe jednak s odchodem Jakubov˝ch stoupenc˘ do Pelly poËÌt· a jednak je ot·zkou, zda by k hnutÌ, jak je ch·pe Funda, bylo v˘bec vztahov·no oznaËenÌ
Christiani.
27
P¯ehledn˝ v˝klad argumentace smϯujÌcÌ k roku 110 Ëi nep¯Ìliö pozdÏjöÌmu
jako roku dokonËenÌ pr·ce, aniû by bylo jasnÈ, kdy a jak (nap¯. nÏkterÈ Ë·sti uû d¯Ìve) bylo dÌlo publikov·no, viz u SAGE (1990, s. 859-863).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
52
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 53
Titovy rady a takÈ autor spisu o dÏjin·ch éid˘. Informace, kterÈ z tohoto spisu mohl Tacitus zÌskat, nejspÌö nep¯es·hly vylÌËenÌ p¯ÌpadnÈho zapojenÌ Jakubov˝ch éidok¯esùan˘ do boje proti ÿÌman˘m,28 toto vylÌËenÌ vöak jistÏ
bylo p¯esnÈ a mohlo i podpo¯it Tacit˘v z·jem p¯i pozdÏjöÌm osobnÌm setk·nÌ
s k¯esùany v Asii.
DalöÌ zpr·vou, u nÌû lze uvaûovat o tacitovskÈm p˘vodu, je zn·m· zmÌnka
Suetoniova29 o sporech mezi éidy v ÿÌmÏ, vyvolan˝ch jak˝msi ChrÈstem,
kterÈ Claudius vy¯eöil jejich vypovÏzenÌm, k Ëemuû podle mne bezpochyby
doölo v roce 49.30 ée je vöak ChrÈstos pravdÏpodobnou pravopisnou variantou, kterou by pouûil s problematikou blÌûe nesezn·men˝ pohan i pro Krista,
jsem uû v˝öe vyloûil a za d˘leûit˝ argument pro identifikaci dotyËnÈho
ChrÈsta s Kristem povaûuji i fakt uveden˝ Brownem: mezi nÏkolika stovkami jmen ¯Ìmsk˝ch éid˘ zn·m˝ch z katakomb i odjinud nenÌ doloûeno jmÈno
28
Jako ˙ËastnÌka jedn·nÌ Iuliana uv·dÌ IOSEPH. FLAV. Bell. Iud. VI 4,3 [238], jako
autora spisu o éidech MIN. FEL. Oct. 33,4, ovöem jen velmi lakonicky, coû napovÌd·,
ûe o k¯esùanech sam˝ch, potaûmo o JeûÌöovi, se Iulianus nijak nerozepisoval, protoûe v opaËnÈm p¯ÌpadÏ by na to Minucius, a tÌm spÌöe v danÈ souvislosti ñ probÌr·ny
jsou d˘vody zatracenÌ éid˘ ñ jistÏ pouk·zal (spoleËnÏ s Iulianem je ovöem podobnÏ
lakonicky zmÌnÏn i Iosephus Flavius, coû povaûuji za indicii, ûe v jeho textu se jeötÏ, a to v û·dnÈ podobÏ, nenach·zelo Testimonium Flavianum). MONTEFIORE (1962,
s. 163) Iuliana povaûoval za p¯Ìm˝ pramen Sever˘v, MOMIGLIANO (1969, s. 167) to
vöak odmÌtl a Iuliana prohl·sil za pramen Tacit˘v, v Ëemû s nÌm souhlasil BARNES
(1977, s. 228 s pozn. 15). P¯Ìmo Montefioreho argumentacÌ se vöak ani jeden nezab˝val.
29
ObecnÏ k ot·zce, zda Suetonius Ëerpal z Tacita, srv. SAGE 1990, s. 999 s pozn.
750, podle nÏjû jsou ovöem d˘kazy Suetoniovy z·vislosti na Tacitovi nejistÈ a nep¯esvÏdËivÈ, takûe je nepravdÏpodobn·.
30
Srv. SVET. Div. Claud. 25,4 se z·kladnÌmi informacemi u FROLÕKOV… (1992,
s. 32nn.), k nimû je ovöem t¯eba up¯esnit, ûe u CASS. DIO LX 6,6 (a nikoli IX 66)
nenÌ ¯eË o vyhn·nÌ éid˘: to’q te Ioyda¯oyq pleon°santaq a›uiq, Îste xalepÂq
¶n •ney tarax∑q fipŒ to◊ –xloy swÂn t∑q pÕlevq e≈rxu∑nai, o⁄k Øjµlase
m≠n, tò dÆ d∂ patr¯Ñ b¯Ñ xrvm≠noyq Øk≠leyse m∂ synauro¯zesuai (Ñéidy, jejichû poËet znovu vzrostl, takûe by obtÌûnÏ mohli b˝t z mÏsta vyk·z·ni bez odporu
jejich l˘zy, sice nevyhnal, ale p¯ik·zal jim, aby samoz¯ejmÏ praktikovali zp˘sob
ûivota sv˝ch p¯edk˘, ale aby se neshromaûÔovaliì; p¯ekl. IP), a ûe tedy lze celkem
bez obav poËÌtat se dvÏma incidenty, v roce 41, referovan˝m pr·vÏ Cassiem
Dionem, a v roce 49, jehoû se t˝k· probÌran· zpr·va Suetoniova, Act. Apost. 18,2
i OROS. Hist. adv. pagan. VII 6,15-16. K jednomu a tÈmuû incidentu vöak vöechny
zpr·vy vztahujÌ i VOUGA (1997, s. 79n. a 158), BROWN (2004, s. 102) a evidentnÏ, byù
prameny necituje, i KRAWCZUK (1976, s. 132).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
53
16.1.2015, 16:58
54 IVAN PRCHLÕK
ChrÈstos a tÏûko lze p¯edpokl·dat, ûe by spory mezi éidy zp˘sobil pohan
toho jmÈna.31 Z toho vöak plyne argument proti Tacitovu autorstvÌ tÈto zpr·vy: Tacitus s·m spr·vnou podobu Kristova jmÈna znal, takûe by bylo t¯eba
poËÌtat buÔ s poökozenÌm tohoto mÌsta v textovÈ tradici SuetoniovÏ, nebo
s okamûit˝m poökozenÌm nÏkter˝ch nedochovan˝ch rukopis˘ Tacitov˝ch.
LÌËenÌ roku 49 je ovöem v Ann·lech uû dochov·no, takûe by Tacitus jeötÏ
k tomu musel edikt zmÌnit jindy neû v kontextu tohoto roku. Proto se jako
pravdÏpodobnÏjöÌ jevÌ, ûe zdrojem Suetoniovy informace je p¯Ìmo Claudi˘v
edikt, jehoû autor se dopustil oËek·vatelnÈ chyby.32
Druhou Suetoniovu explicitnÌ zmÌnku k¯esùan˘ zde nenÌ t¯eba rozebÌrat,
protoûe by eventu·lnÏ poch·zela ze zpr·vy u Tacita dochovanÈ a v˝öe probranÈ, i zde je vöak jejÌ tacitovsk˝ p˘vod jen velmi nepravdÏpodobn˝.33
P¯Ìmo v TacitovÏ lÌËenÌ budÌ v souvislosti s k¯esùanstvÌm pozornost i dvÏ
zmÌnky o superstitiones externae, nejprve takto v plur·lu v projevu, kter˝
mÏl v roce 47 Claudius v sen·tu, podle nÏjû se v danÈm momentu sice vzm·hajÌ, ale zatÌm jsou pod kontrolou,34 a potÈ v singul·ru v souvislosti s proslulou afÈrou: ÑPomponia Graecina, vynikajÌcÌ ûena provdan· za Aula Plautia Ö obûalovan· z praktikov·nÌ cizÌ povÏry, byla odevzd·na k souzenÌ
manûelovi. Ten podle starÈho zvyku v p¯Ìtomnosti p¯Ìbuzn˝ch rozhodl
31
Tak BROWN 2004, s. 100n. Naopak domnÏnku ROLFFEHO (1914, s. 52 v pozn. a),
ûe pokud by mÏl Suetonius na mysli éida jmÈnem ChrÈstos, p¯ipojil by k jeho jmÈnu quodam, za p¯esvÏdËivou nepovaûuji. Identifikace s JeûÌöem vöak ani tak zcela
jist· nenÌ, nelze vylouËit, ûe mezi ¯Ìmsk˝mi éidy se tehdy objevil jin˝ samozvan˝
mesi·ö, jehoû ¯eck˝ titul Suetonius zkomolil.
32
DalöÌ argumenty viz u FROLÕKOV… (1992, s. 33). MÌra pouûÌv·nÌ archivnÌch dokument˘ coby pramen˘ obÏma autory je sice vÏcÌ spornou, o Ëemû se lze v p¯ÌpadÏ
TacitovÏ pouËit u MARTINA (1981, s. 189-213) a SAGE (1990, s. 893-900 [Historiae]
a 997-1017 [Annales]), v p¯ÌpadÏ SuetoniovÏ u DE CONINCKA (1991), ale i pokud bychom jejich pouûÌv·nÌ v ClaudiovÏ ûivotopise Suetoniovi up¯eli, neznamen· to, ûe
jeho prost¯ednÌkem musel b˝t zrovna Tacitus.
33
Srv. SVET. Nero 16,2 a v˝öe s. 46nn. a k tomu d·le FROLÕKOV¡ 1992, s. 31n.
a 32n.
34
TAC. Ann. XI 15,1-2: quod nunc segnius fieri publica circa bonas artes socordia, et quia externae superstitiones ualescant. et laeta quidem in praesens omnia,
sed benignitati deum gratiam referendam, ne ritus sacrorum inter ambigua culti per
prospera oblitterarentur (ÑnynÌ vöak se to dÏje liknavÏji pro vöeobecnou lhostejnost
k uölechtil˝m vÏd·m a protoûe se vzm·hajÌ cizÌ povÏry. ProzatÌm sice je celkov˝
stav st·tu utÏöen˝, ale musÌ se odvdÏËit milostiv˝m boh˘m tÌm, aby bohosluûebnÈ
ob¯ady, v nebezpeËn˝ch dob·ch zachov·vanÈ, nenechali ve ötÏstÌ upadat v zapomenutÌì; p¯eklad AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 274).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
54
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 55
o manûelËinÏ ûivotÏ i cti a prohl·sil ji za nevinnou.ì35 ZmÌnÏn· pozornost
b˝v· samoz¯ejmÏ vÏnov·na p¯edevöÌm ot·zce, zda se mezi tÏmito superstitiones externae, Ëi v druhÈm p¯ÌpadÏ za touto superstitio externa, neskr˝v·
k¯esùanstvÌ. Zde vöak tuto ot·zku musÌme modifikovat a p·trat po tom, jakÈ
v˘bec mohl mÌt o vÏci Tacitus informace, a zda nelze vyuûÌt zde navrhovanou hypotÈzu, ûe o k¯esùanstvÌ byl Tacitus informov·n pomÏrnÏ p¯esnÏ.
V prvnÌm p¯ÌpadÏ je ot·zkou samoz¯ejmÏ uû to, zda Claudius v sen·tu pr·vÏ o superstitiones externae v˘bec mluvil. Tacitovo pod·nÌ vöak nenÌ stylizovanou p¯Ìmou ¯eËÌ, ale v˝Ëtem hlavnÌch myölenek projevu, proËeû se klonÌm k tomu, ûe jeho obsah zkreslen˝ nenÌ.36 InkriminovanÈ superstitiones
externae ovöem Claudius mohl i nemusel v projevu samotnÈm rozvÈst, ani
v jednom p¯ÌpadÏ by vöak Tacitus svÈ znalosti o k¯esùanstvÌ nejspÌöe nevyuûil, a to ani v okamûiku, pokud by snad i k¯esùanstvÌ uû s·m Claudius na
mysli mÏl a p¯Ìmo je i zmÌnil. Tacitus by musel mÌt nÏjak˝ zvl·ötnÌ d˘vod,
aby pr·vÏ je ze svÈho shrnujÌcÌho plur·lu jakkoli vypichoval.
Ve druhÈm p¯ÌpadÏ37 mohl Tacitus vych·zet buÔ z nÏjakÈho liter·rnÌho
pramene, kter˝ opÏt mohl i nemusel poskytovat vÌce informacÌ, anebo z nÏjakÈho ˙¯ednÌho dokumentu, o nÏmû v z·sadÏ platÌ totÈû. ObvinÏnÌ samotnÈ
by vöak, ölo-li o k¯esùanstvÌ, muselo b˝t formulov·no pouze takto obecnÏ,
35
TAC. Ann. XIII 32,2: Pomponia Graecina insignis femina, [A.] Plautio Ö superstitionis externae rea, mariti iudicio permissa. isque prisco instituto propinquis
coram de capite famaque coniugis cognouit et insontem nuntiauit (p¯eklad AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 349, v nÏmû jsem ovöem podle mne zav·dÏjÌcÌ spojenÌ Ñz cizÌ povÏreËnÈ vÌryì nahradil formulacÌ Ñz praktikov·nÌ cizÌ povÏryì).
36
Tacitovu metodu v tomto ohledu dokumentuje zn·m· paralela, n·pisnÏ zachovan˝ fragment ¯eËi Claudiovy, v nÌû se p¯imlouval za udÏlenÌ pr·va usilovat o ¯ÌmskÈ ˙¯ady (a vstupovat tak do sen·tu) gallsk˝m aristokrat˘m, tedy tzv. Tabula Lugdunensis (CIL XIII 1668 = ILS 212), p¯eloûen· do Ëeötiny a otiötÏn· i s paralelnÌm
textem TAC. Ann. XI 24 v AvD II, s. 344-347, Ë. 220 a 221. Vz·jemnÈ srovn·nÌ obou
verzÌ vöak budÌ, pokud jde o Tacitovu d˘vÏryhodnost, spÌöe kontroverze, k Ëemuû
srv. zejmÈna MARTIN 1981, s. 256, pozn. 10 a d·le tamtÈû, s. 147-150; 160n. a 207
a SAGE 1990, s. 1009, ale i koment·¯ v AvD II, s. 343, v ˙vodu k Ë. 220.
37
V nÏmû m· ot·zka identifikace tÈto superstitio externa pohnutou i svou modernÌ historii, protoûe pr·vÏ na p¯esvÏdËenÌ, ûe jde o k¯esùanstvÌ, zaloûil Henryk
Sienkiewicz z·pletku Quo vadis. S jejÌmi zast·nci i odp˘rci seznamujÌ postupnÏ ERNESTI (1772, s. 664 v pozn. 5), W ANDINGER (1873, s. 5n.) a E CK (1971, s. 391n.
s pozn. 56). Za jejÌho autora sice b˝v· prohlaöov·n Justus Lipsius, dle Ernestiho ji
vöak zast·val uû [Rudolph] Agricola. Kaûdop·dnÏ pozoruhodnou a v mnohÈm nezohledÚovanou argumentacÌ ji pozdÏji h·jil Wandinger. V souËasnosti ji preferuje
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
55
16.1.2015, 16:58
56 IVAN PRCHLÕK
protoûe k afȯe doölo v roce 57, tedy o sedm let d¯Ìve, neû se v souvislosti
s Neronov˝m pron·sledov·nÌm nÏkdy uvaûuje, ale spÌöe zavrhuje moûnost,
ûe bylo vyd·no nÏjakÈ opat¯enÌ nam̯enÈ uû konkrÈtnÏ proti nÏmu.38 Ani zde
tedy z p¯ÌpadnÈ Tacitovy obezn·menosti s k¯esùanstvÌm rozhodujÌcÌ argument nevzejde. I kdyby totiû Tacitus ve svÈm prameni nalezl informace, kterÈ s·m neuvedl, ale mohl podle nich k¯esùanstvÌ identifikovat,39 p¯esto by nemusel mÌt pot¯ebu d·vat to najevo, jsa spokojen s uvedenÌm ofici·lnÌho
obvinÏnÌ, v nÏmû k¯esùanstvÌ urËitÏ nefigurovalo. A operovat nelze ani
s moûnostÌ, ûe by Tacitus v PomponiinÏ afȯe k¯esùanstvÌ identifikoval, ale
vzhledem ke svÈmu nep¯·telstvÌ k nÏmu by chtÏl zamlËet, ûe jejÌ v·ûen˝
manûel Plautius na nÏm neshledal nic öpatnÈho. V takovÈm p¯ÌpadÏ by jednak bylo snazöÌ tuto drobnou epizodu v˘bec nezmiÚovat, ale p¯edevöÌm je po
ruce alternativa, podpo¯en· argumentacÌ Krawczukovou, kter· sama nepostr·d· p¯esvÏdËivÈ momenty a na niû by tent˝û argument bylo lze uplatnit
stejnÏ dob¯e ñ kult Õsidin.40
konzervativnÌ katolick˝ biblista, srv. BRUCE 1992, s. 83, pozn. 4, relevantnÌ n·mitku
vöak vznesl Sienkiewicz˘v krajan, srv. KRAWCZUK 1976, s. 132, podle nÏjû by Pomponia musela k¯esùanstvÌ p¯ijmout uû v roce 43, kdy misijnÌ Ëinnost mimo Iudeu jeötÏ nevyvÌjelo. PodobnÈho n·zoru je i kritick˝ katolick˝ biblista, srv. BROWN 2004,
s. 103, kter˝ sice p¯Ìchod k¯esùanstvÌ do ÿÌma uû poË·tkem 40. let povaûoval za Ñunverifiable probabilityì, ovöem pr·vÏ i proto, ûe p¯Ìpad Pomponiin nelze povaûovat
za d˘kaz (Brownov˝m v˝kladem je v tomto bodÏ t¯eba korigovat i argumentaci
Wandingerovu). SkeptiËtÌ, jak je patrnÈ z p¯ehledu Eckova, byli i renomovanÌ historikovÈ starovÏku jeho Ëi p¯edchozÌ generace.
38
VIDMAN (1986, s. 296) vysvÏtluje, ûe v˝öe na s. 54 zmÌnÏn· Suetoniova zpr·va
o NeronovÏ pron·sledov·nÌ k¯esùan˘ b˝v· vztahov·na k SVET. Nero 16,2: multa sub
eo et animaduersa seuere et coercita nec minus instituta (Ñmnoho jiû neplatn˝ch
p¯Ìsn˝ch z·kaz˘ a trest˘ bylo za nÏho obnoveno a dalöÌ zavedenyì; p¯eklad Bohumila RYBY, s. 286) a z toho vyvozov·na existence nÏjakÈho institutum Neronis, vz·pÏtÌ (s. 299) ovöem neexistenci jakÈhokoli z·konnÈho opat¯enÌ opr·vnÏnÏ vyvozuje
z pozdÏjöÌ nerozhodnosti Pliniovy i odpovÏdi Traianovy, srv. PLIN. Epist. X 96-97.
39
WANDINGER (1873, s. 31n.), kter˝ pracoval s domnÏnkou, ûe Tacitus Ëerpal ze
sen·tnÌch akt, pouk·zal na to, ûe Pomponia, jsouc k¯esùankou, by vlastnÏ ofici·lnÏ
byla nestÌhatelnou ûidovskou prosÈlytkou, ale pr·vÏ proto mohla b˝t p¯ed·na dom·cÌmu soudu, protoûe bylo po ruce i obvinÏnÌ, kterÈ bylo v gesci takovÈho soudu
(k tomu viz WANDINGER 1873, s. 20n., dle nÏjû ölo o obvinÏnÌ z manûelskÈ nevÏry
nebo pitÌ vÌna), a souËasnÏ osoba jejÌho ûalobce, snad Agrippiny, k takovÈmu postupu motivovala.
40
Srv. KRAWCZUK 1976, s. 127nn. NavÌc nÏkterÈ body jeho v˝kladu je mutatis
mutandis moûnÈ zasadit do v˝öe (s. 55 v pozn. 37) zmÌnÏnÈ argumentace WandinAVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
56
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 57
PodobnÏ Ëi jeötÏ vÌce problematickÈho charakteru je i dalöÌ podez¯enÌ, kterÈ v odbornÈ debatÏ padlo, na k¯esùany skr˝vajÌcÌ se v lÌËenÌ TacitovÏ, totiû
Iunii Lepidu a dalöÌ osoby ze sen·torskÈho i jezdeckÈho stavu, obvinÏnÈ roku
65 (kr·tce po PisonovÏ spiknutÌ) z incestu a provozov·nÌ odpudiv˝ch ob¯ad˘. Z Tacitova explicitnÌho tvrzenÌ, ûe obvinÏnÌ byla smyölen·, totiû plyne,
ûe on s·m tyto osoby ani v nejmenöÌm nepodezÌral, takûe kaûd· dalöÌ argumentace ve prospÏch jejich p¯ÌpadnÈho k¯esùanstvÌ by musela poËÌtat s p¯ed-
gerovy, a eliminovat tak jejÌ p¯esvÏdËivost ve prospÏch k¯esùanstvÌ, zatÌmco datace
afÈry rokem 17 (s. 130) je jen p¯eklep. StÏûejnÌ myölenkou jeho argumentace je, ûe
Õsidin kult byl rozö̯en pouze v niûöÌch spoleËensk˝ch vrstv·ch, zatÌmco jeho pronik·nÌ mezi nobilitu mÏlo b˝t br·nÏno. Naöe znalosti o ö̯enÌ Õsidina kultu v ÿÌmÏ takov˝ scÈn·¯ nevyluËujÌ, dle v˝kladu VIDMANOVA (1981, s. 133nn.) byl v dobÏ krize
republiky domÈnou niûöÌch vrstev, byù jsou zn·mi i jeho spoleËensky v˝öe postavenÌ stoupenci, Augustus a Tiberius proti nÏmu vystupovali nep¯·telsky, zatÌmco Caligula naopak, ale potÈ nevÌme neû aû o p¯Ìzni Neronov˝ch n·stupc˘ (jako prvnÌ
ovöem OthonovÏ, p¯iËemû je pravda, ûe nenÌ jasnÈ, zda zpr·vu u SVET. Otho 12,1 nelze vzt·hnout uû k dobÏ, kdy jeötÏ byl soukromnÌkem; nicmÈnÏ ani tak by nebyla
dokladem, ûe uû v roce 57 nemohla b˝t popotahov·na v·ûen· matrÛna). Na jak˝koli
mysterijnÌ kult lze Tacitova slova vzt·hnout i dle ECKA (1971, s. 391n.). Naopak
WANDINGEROVOVY (1873, s. 16n. a 32) protiargumenty smϯujÌ pouze k tomu, ûe se
o tento kult jednat nemuselo, nikoli vöak ûe nemohlo (k podez¯enÌ, ûe napom·hal
k manûelskÈ nevϯe, srv. IVVENAL. II 6,487-489 a nÌûe v tÈto pozn., naopak o p¯ÌleûitostnÈm omezenÌ pitÌ vÌna by mohl svÏdËit APVL. Met. XI 23,2, ale srv. i DIOD. SIC.
I 15,8). Tacit˘v vztah k nÏmu charakterizuje uû fakt, ûe jeho p¯Ìtomnost v ÿÌmÏ ignoruje a bohyni zmiÚuje pouze v souvislosti s lehce sarkastick˝m vylÌËenÌm p˘vodu kultu Sar·pidova v Alexandreii (TAC. Hist. IV 83-84), jejÌ vl·dou v EgyptÏ datuje ud·lost, kterou uv·dÌ jako jednu z variant p˘vodu éid˘ (TAC. Hist. V 2,2), a jejÌ
uctÌv·nÌ coby importovanÈ bohynÏ p¯ipisuje Ë·sti Sueb˘ (TAC. Germ. 9,2). Alexandrejsk˝ kult Sar·pid˘v je zmÌnÏn jeötÏ u TAC. Hist. IV 81,1, ale s opovrûliv˝m koment·¯em: quem dedita superstitionibus gens ante alios colit. Jeho p¯ÌpadnÈ mlËenÌ
dokumentuje afÈra z roku 19, zn·m· ovöem od IOSEPH. FLAV. Ant. Iud. XVIII 3,4
[65-80], svedenÌ Pauliny, manûelky sen·tora Saturnina, jezdcem Deciem Mundem
za pomoci Õsidin˝ch knÏûÌ. U Tacita lze totiû najÌt pouze pozn·mku o n·slednÈm
jedn·nÌ o potlaËenÌ Ñegyptsk˝ch ob¯ad˘ì (sacra Aegyptia) v sen·tu, a to z·roveÚ
s ûidovsk˝mi, takûe nenÌ jasnÈ, zda se schv·len· opat¯enÌ mÏla t˝kat i kultu Õsidina
(srv. TAC. Ann. II 85,4). Tacit˘v vztah k nÏmu byl tedy nejspÌö podobn˝ jako jeho
vztah ke k¯esùanstvÌ, a tudÌû by v jeho eventu·lnÌm oznaËenÌ coby superstitio externa bylo lze hledat tutÈû motivaci, tedy snahu zakr˝t, ûe Plautius na nÏm neshledal
nic öpatnÈho. S·m jsem vöak spÌöe toho n·zoru, ûe Tacitus prostÏ cituje ofici·lnÌ obvinÏnÌ, aniû by se nechal un·öet sv˝m vlastnÌm vztahem ke kultu, kter˝ v nÏm mohl
i nemusel rozpoznat.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
57
16.1.2015, 16:58
58 IVAN PRCHLÕK
pokladem, ûe o nich nebyl dostateËnÏ informov·n. Za moûnÈ vöak povaûuji
to, ûe udavaËi smyölen· obvinÏnÌ mohla b˝t pr·vÏ soudob˝mi pomluvami
k¯esùanskÈ n·boûenskÈ praxe inspirov·na.41
PoslednÌ zpr·vu, kter· v posledku m˘ûe poch·zet od Tacita, zn·me z XifilÌnova v˝tahu z Cassia Diona: ÑV tomtÈû roce nechal Domitianus mezi mnoha jin˝mi zabÌt i konzula Flavia Clementa, i kdyû to byl jeho bratranec a mÏl
za ûenu Flavii Domitillu, taktÈû jeho p¯Ìbuznou. Na oba bylo uvaleno obvinÏnÌ, ûe neuzn·vajÌ bohy, kv˘li nÏmuû byli odsouzeni i mnozÌ jinÌ, kte¯Ì se
sniûovali k ûidovsk˝m zvyk˘m, a jedni byli popraveni, druzÌ aspoÚ p¯iöli
o majetek. Domitilla vöak jen byla vyk·z·na na Pandaterii. Ovöem Glabriona, kter˝ zast·val konzul·t s Traianem, nechal usmrtit, kdyû byl obûalov·n
jednak, pokud jde o ostatnÌ, stejnÏ jako mnozÌ dalöÌ, a jednak i z toho, ûe z·pasil s dravou zvϯÌ. V˘Ëi nÏmu choval ze z·visti i nejvÏtöÌ hnÏv, asi kv˘li
tomu, ûe ho v dobÏ jeho konzul·tu pozval do Albana k oslavÏ tak zvan˝ch
IuvenaliÌ a p¯inutil zabÌt obrovskÈho lva, a on nejenûe v˘bec nebyl zranÏn,
ale navÌc ho skvÏlou ranou dorazil.ì42
41
V samotnÈ zpr·vÏ u TAC. Ann. XVI 8,2-3 ponÏkud mate, zvl·ötÏ ve svÏtle JAN(1933) argumentace neöùastn˝, Ëesk˝ p¯eklad spojenÌ diri sacrorum ritus jako
Ñprovozov·nÌ kouzelì (tak p¯eklad AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA,
s. 461). Proto nesouhlasÌm ani s bezv˝hradn˝m zahrnutÌm Lepidy mezi vysoce postavenÈ osoby Ñcondemned for magic and soothsayingì, jak je nach·zÌm u MELOUNOV… (2012, s. 118 s pozn. 5). Janneho d˘myslnou konstrukci vöak znaËnÏ,
pokud jde o skuteËnou p¯in·leûitost obvinÏn˝ch ke k¯esùanstvÌ, zpochybÚujÌ uû
i dobrÈ post¯ehy ECKOVY (1971, s. 392), takûe s MELOUNOVOU lze naopak souhlasit
v tom, ûe afÈru v˘bec zmiÚuje, aËkoli procesy s k¯esùany ze svÈho z·jmu v˝slovnÏ
vyluËuje (s. 117).
42
CASS. DIO LXVII 14,1-3: k§n tò a⁄tò ∞tei •lloyq te pollo÷q ka˘ tŒn
Fl°oyion <tŒn> Klµmenta fipate’onta, ka¯per §neciŒn –nta ka˘ gyna¡ka
ka˘ a⁄t∂n syggen∑ ≤ayto◊ Flaoy¯an Domit¯llan ∞xonta, kat≠swajen “ DomitianÕq. Øphn≠xuh dÆ §mwo¡n ∞gklhma §ueÕthtoq, fiwí øq ka˘ •lloi Øq t¢
tÂn Ioyda¯vn πuh Øjok≠llonteq pollo˘ katedik°suhsan, ka˘ o… mÆn §p≠uanon, o… dÆ tÂn go◊n o⁄siÂn Østerµuhsan∑ º dÆ Domit¯lla fipervr¯suh mÕnon
Øq Pandater¯an. tŒn dÆ d∂ Glabr¯vna tŒn met¢ to◊ Tra¬ano◊ •rjanta,
kathgorhu≠nta t° te •lla ka˘ oÃa o… pollo˘ ka˘ ”ti ka˘ uhr¯oiq Øm°xeto,
§p≠kteinen. Øwí û poy ka˘ t¢ m°lista œrg∂n a⁄tò fipŒ wuÕnoy ∞sxen, ”ti
fipate’onta a⁄tŒn Øq tŒ AlbanŒn Øp˘ t¢ Neaniske’mata Ênomasm≠na kal≠saq l≠onta §pokte¡nai m≠gan ∏n°gkase, ka˘ ‘q o⁄ mÕnon o⁄dÆn Ølym°nuh
§ll¢ ka˘ e⁄stox„tata a⁄tŒn kateirg°sato (p¯ekl. IP).
NEHO
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
58
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 59
O TacitovÏ autorstvÌ tÈto zpr·vy, nakolik je mi zn·mo, nikdo dosud neuvaûoval, s·m ho ale pokl·d·m za velmi pravdÏpodobnÈ, a to ñ i p¯es spÌöe
zamÌtav· vyj·d¯enÌ modernÌch autorit, pokud jde o Ëerp·nÌ z Tacita Cassiem
Dionem obecnÏ43 ñ na z·kladÏ n·sledujÌcÌho sledu ˙vah a post¯eh˘: s·m Cassius Dio tvrdÌ, ûe p¯eËetl mnoho knih a ûe deset let str·vil sbÌr·nÌm materi·lu
a dvan·ct dalöÌch pak pracÌ samotnou,44 coû mu vÏ¯Ì nap¯. Hose, podle nÏjû
pouûil veökerou dostupnou historiografii.45 Naopak dokumenty v archivech
s·m z¯ejmÏ nekonzultoval.46 D·le je evidentnÌ, ûe zde neËerp· ze Suetonia,
jehoû zpr·va je struËnÏjöÌ,47 ani Pl˙tarcha, jehoû ûivotopisy konËily Vitelliov˝m.48 U Cassia Diona samÈho badatelÈ tu i onde nach·zejÌ jakÈsi zn·mky
z·jmu o prim·rnÌ prameny.49 Vl·du Flaviovc˘ ovöem z¯ejmÏ p¯ed Tacitem
nikdo nevylÌËil, takûe k nÌ uû nejspÌö musel materi·l sbÌrat s·m.50 To jistÏ tÌm
43
Nejp¯ÌsnÏjöÌ je v tomto ohledu SCHWARTZ (1957, s. 438), podle nÏjû Tacitus
coby pramen Cassia Diona Ñd¸rfte heutzutage wohl einstimmig von der Urteilsf‰higen verneint werdenì. Dle MARTINA (1981, s. 199-207) oba sledujÌ spoleËn˝ analistick˝ pramen, dle SAGE (1990, s. 999-1007) prameny. Martin ovöem ojedinÏlÈ Ëerp·nÌ p¯Ìmo z Tacita p¯ipouötÏl.
44
Srv. CASS. DIO LIII 19,6 a LXXII 23,5.
45
Srv. HOSE 2007, s. 464.
46
AlespoÚ MILLAR (1964, s. 37) po nich nenalezl û·dnÈ stopy.
47
Srv. SVET. Domit. 15,1: denique Flauium Clementem patruelem suum contemptissimae inertiae, cuius filios etiam tum paruulos successores palam destinauerat abolitoque priore nomine alterum Vespasianum appellari, alterum Domitianum,
repente ex tenuissima suspicione tantum non in ipso eius consulatu interemit. quo
maxime facto maturauit sibi exitium (ÑPoslÈze i svÈho bratrance Flavia Clementa,
muûe opovrûenÌhodnÈho nez·jmu o ve¯ejn˝ ûivot, jehoû mladiËkÈ jeötÏ syny prohl·sil za svÈ n·stupce a zruöiv jejich p˘vodnÌ jmÈna pojmenoval jednoho Vespasianem
a druhÈho Domitianem, dal pro zhola neod˘vodnÏnÈ podez¯enÌ zavraûdit kr·tce po
jeho konzul·tuì; p¯eklad Bohumila RYBY, s. 399).
48
Srv. LAMPRIAS, Catalogus librorum Plutarchi 26-27; 29-33 [Plutarchi Moralia,
vol. VII, recensuit et emendavit F. H. Sandbach. Lipsiae: Teubner 1967, s. 2].
49
SCHWARTZ (1957, s. 439) poukazuje na jedin˝ evidentnÌ kontakt mezi nÌm
a Suetoniem, totiû anekdotu, o nÌû SVET. Otho 10 tvrdÌ, ûe ji m· od svÈho otce ñ p¯ÌmÈho ˙ËastnÌka ud·lostÌ, a objevuje se i u CASS. DIO LXIV 12. Dle GUILLAUMINA
(1985) pouûil Cassius Dio zpr·vy oËit˝ch svÏdk˘ p¯i lÌËenÌ Caesarovy Ëinnosti
v Gallii. A MILLAR (1964, s. 34) pouk·zal na to, ûe nepochybnÏ coby prameny jsou
Dionem citov·ni pouze Augustus a jeho autobiografie a blÌûe neurËenÈ spisy Hadrianovy ke smrtem VespasianovÏ a AntinoovÏ.
50
Tak MARTIN (1981, s. 199), podobnÏ SAGE (1990, s. 898-900) a i jinak na Tacitovu historickou pr·ci velmi p¯Ìsn˝ DOBI¡ä (1948, s. 257) mu alespoÚ v nedochovanÈm z·vÏru HistoriÌ pramennou pr·ci p¯izn·v·.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
59
16.1.2015, 16:58
60 IVAN PRCHLÕK
spÌöe platÌ pro z·vÏreËn· lÈta vl·dy Domitianovy a tato afÈra je z roku 95.
A navÌc se k nÌ Tacitus mohl coby Ëlen v˝öe zmÌnÏnÈho collegia quindecemvir˘ nachom˝tnout osobnÏ.51
Druh˝m problematick˝m momentem, a to vzhledem k p˘vodnÌmu obsahu
tÈto zpr·vy, je jejÌ dvojÌ prost¯ednictvÌ. XifilÌnos ovöem z¯ejmÏ do Dionova
textu p¯Ìliö nezasahoval, 52 samotn˝ Cassius Dio se ale dle nÏkter˝ch mÏl
programovÏ vyh˝bat zmÌnce k¯esùanstvÌ.53 Je vöak takÈ evidentnÌ, ûe mÏl-li
XifilÌnos dojem, ûe Dionovo mlËenÌ je na ˙kor sl·vy k¯esùanstvÌ, nev·hal zas·hnout, ve vylÌËenÌ z·zraËnÈho deötÏ Marka Aurelia proto figuruje i jeho
k¯esùansk· verze. 54 Ovöem zatÌmco moûnost, ûe Tacitus s·m zde mluvil
o k¯esùanstvÌ, ale Cassius Dio je sofistikovanÏ nahradil Ñûidovsk˝mi zvykyì,
mi p¯ipad· bez obav pominuteln·, fakt, ûe XifilÌnos nedodal û·dnou k¯esùanskou verzi afÈry, m˘ûe svÏdËit p¯inejmenöÌm o tom, ûe on s·m û·dnou neznal
nebo k tÈto nevztahoval, p¯iËemû pravdÏpodobnÏjöÌ je samoz¯ejmÏ druh·
varianta, protoûe existenci k¯esùanskÈ verze dokl·d· (nebo zakl·d·?) lÌËenÌ
Eusebiovo.55
Ani v p¯ÌpadÏ tÈto zpr·vy zde navrhovan· hypotÈza o TacitovÏ dobrÈ
obezn·menosti s k¯esùanstvÌm k ¯eöenÌ ot·zky jako takovÈ z¯ejmÏ nep¯ispÏje,
nÏkterÈ dalöÌ zde probranÈ aspekty vöak ano. P¯estoûe totiû ÑûidovskÈ zvykyì
v dochovanÈ formulaci nejsou citacÌ ofici·lnÌho obvinÏnÌ ñ tÌm bylo spÌöe
51
Byl-li ovöem v ÿÌmÏ, protoûe v roce 93 poslednÌm moment˘m ûivota Agricolova p¯Ìtomen nebyl (srv. TAC. Agr. 45,6-7), ovöem ztratil ho uû p¯ed Ëty¯mi roky,
kdy ÿÌm nejspÌö opustil (srv. TAC. Agr. 45,8: nobis tam longae absentiae condicione ante quadrigennium amissus est). Dle PIR2 C 1467, s. 366 se do ÿÌma kr·tce nato
vr·til, k Ëemuû je ale bez vysvÏtlenÌ odk·z·no na TAC. Agr. 45, kde podobnou informaci s·m postr·d·m.
52
Tak GOWING 1997, s. 2561 s odkazy na dalöÌ autority v pozn. 9.
53
Srv. koment·¯ a odkazy u SMALLWOOD (1956, s. 7 a 12, pozn. 27 a 28), kter·
sama oponovala poukazem na CASS. DIO LXXII 4,7: …store¡tai dÆ aflth poll° te
fipÆr tÂn XristianÂn spoyd°sai ka˘ poll¢ a⁄to÷q e⁄hrgethk≠nai, ©te ka˘
par¢ tò KommÕdÑ p£n dynam≠nh (Ñvypr·vÌ se / je zn·mo, ûe se p¯iËinila [sc.
Marcia] o mnoho vÏcÌ ve prospÏch k¯esùan˘ a prok·zala jim mnoho dobrodinÌ, protoûe u Commoda zmohla vöeì; p¯ekl. IP). Srv. vöak i n·sl. pozn.
54
Srv. CASS. DIO LXXI 8-10 s vloûenou k¯esùanskou verzÌ v kap. 9. Dodatkem
XifilÌnov˝m, byù z vlastnÌho textu zdaleka ne tak vyËnÌvajÌcÌm, by samoz¯ejmÏ
mohla b˝t i noticka citovan· v p¯edch. pozn., jejÌ uvedenÌ v˝razem …store¡tai je
vöak v tomto smyslu ambivalentnÌ, protoûe autorstvÌ XifilÌnovu nahr·v· p¯eklad Ñje
zn·moì, ale stejnÏ tak moûn˝ je i Ñvypr·vÌ seì, smϯujÌcÌ spÌöe k jejÌ autenticitÏ.
55
Srv. EVSEB. CAES. HE III 18,4.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
60
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 61
neuzn·v·nÌ boh˘ ñ ale autorov˝m, tedy snad Tacitov˝m, koment·¯em tohoto
obvinÏnÌ, s jeho obezn·menostÌ s k¯esùanstvÌm p¯esto z¯ejmÏ operovat nelze.
Tento koment·¯ totiû vznikl pravdÏpodobnÏ jeötÏ p¯ed Tacitov˝m pobytem
v Asii,56 takûe bychom se museli domnÌvat, ûe svÈ dobrÈ informace zÌskal
Tacitus uû nynÌ, p¯i svÈ eventu·lnÌ osobnÌ ˙Ëasti na vyöet¯ov·nÌ vznesen˝ch
obvinÏnÌ. Pr·vÏ jeho ˙Ëast by vöak sama o sobÏ indiciÌ byla, nenÌ totiû d˘vod
nevzÌt ho v takovÈm p¯ÌpadÏ za slovo a nedomnÌvat se, ûe obvinÏnÌ pat¯ili
k bohabojn˝m.57 Tuto moûnost navÌc podporuje dalöÌ zpr·va Dionova, protoûe na Tacitovi uû je jistÏ nez·visl·, a to i terminologicky, a lze ji tak povaûovat za potvrzenÌ jeho slov jin˝m pramenem: ÑNerva ty, kte¯Ì byli vyöet¯ov·ni kv˘li bezboûnosti, propustil Ö a nedovolil vzn·öet obvinÏnÌ z bezboûnosti
ani ûidovskÈho zp˘sobu ûivotaì.58
Pro ˙plnost je jeötÏ t¯eba zd˘raznit, ûe Tertullianovo tacitovskÈ testimonium v Apologeticu se p¯Ìmo ke k¯esùan˘m nevztahuje,59 a pouk·zat na ˙va-
56
K dataci HistoriÌ srv. v˝öe s. 52 s pozn. 27.
D¯ÌvÏjöÌ b·d·nÌ je ovöem ËastÏji povaûovalo za k¯esùany, k Ëemuû srv. nap¯.
odkazy u SMALLWOOD (1956, s. 12, pozn. 24) a ECKA (1971, s. 392 s pozn. 59), ale
viz i BRUCE 1992, s. 83. Moûnost, ûe byli prosÈlyty Ëi bohabojn˝mi, vöak z¯ejmÏ m·
oporu i v ûidovskÈ tradici, k nÌû srv. SMALLWOOD 1956, s. 8. PrvnÌ z obou variant
byla sice odmÌtnuta WANDINGEREM (1873, s. 46), dle SMALLWOOD (1956, s. 5-9) vöak
byli Clemens a Domitilla pr·vÏ bohabojn˝mi, kterÈ na rozdÌl od éid˘ jako takov˝ch
vËetnÏ prosÈlyt˘ nutil Domitianus k ˙Ëasti na cÌsa¯skÈm kultu. Platnost archeologick˝ch indiciÌ ve prospÏch k¯esùanstvÌ eliminujÌ pozdÏjöÌ up¯esnÏnÌ obdobÌ, z nichû
poch·zejÌ, k Ëemuû srv. ECK 1971, s. 392 v pozn. 59 a s. 393 s pozn. 60.
58
CASS. DIO LXVIII 1,2: “ N≠royaq to’q te krinom≠noyq Øpí §sebe¯Ç §w∑ke
Ö o¤tí §sebe¯aq o¤tí Ioyda¬ko◊ b¯oy kataiti£sua¯ tinaq synex„rhse (p¯ekl.
IP).
59
Srv. TERT. Apol. 16,1-3 zejmÈna v ËeskÈm p¯ekladu: ÑNÏkte¯Ì si myslÌ, ûe n·ö
B˘h m· oslÌ hlavu. Tuto domnÏnku uvedl Cornelius Tacitus. Ö DomnÌv·m se, ûe
Tacitus p¯edpokl·dal, ûe i my blÌzcÌ ûidovskÈmu n·boûenstvÌ jsme se zasvÏtili tÈto
soöeì (p¯eklad Josefa NOV¡KA, s. 34n.). StandardnÏ vöak b˝v· tento text p¯ekl·d·n
a vykl·d·n tak, ûe myln· p¯edstava o k¯esùanskÈ praxi pouze vznikla na z·kladÏ Tacitova v˝kladu, kter˝ se ale s·m o sobÏ t˝k· jen éid˘ (totiû TAC. Hist. V 3,2 a 4,2).
Jako jednoznaËnou vadu ËeskÈho p¯ekladu vöak vÏc ˙plnÏ odb˝t nelze, respektive
spÌöe ano, pokud jde o druhÈ souvÏtÌ: ita inde praesumptum opinor nos quoque, ut
Iudaicae religionis propinquos, eidem simulacro initiari [CSEL LXIX, s. 42], nechceme-li ovöem p¯isuzovat inf. perf. pass. praesumptum (sc. esse) aktivnÌ v˝znam
(v ThLL s.v. praesümo II.B.1 pro to ovöem oporu nenach·zÌm), u prvnÌho souvÏtÌ
vöak je situace sloûitÏjöÌ, edice se totiû mlËky neshodnou na podobÏ slovesa inseruit
57
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
61
16.1.2015, 16:58
62 IVAN PRCHLÕK
hu Koestermannovu,60 kter˝ zvaûoval, zda se ve svÈm lÌËenÌ let 29-31, tedy
nÏkde v tÈmϯ kompletnÏ ztracenÈ knize V, Tacitus nezmÌnil o JeûÌöovÏ uk¯iûov·nÌ. Moûnou indicii spat¯oval v tom, ûe ve v˝öe61 probranÈ zpr·vÏ je Pil·t zmÌnÏn bez vymezenÌ svÈho funkËnÌho obdobÌ, a pochopiteln· by tak byla
i ztr·ta knihy V, zniËil by ji totiû mnich rozËilen˝ zp˘sobem, jak˝m se Tacitus o JeûÌöovi vyjad¯oval.
Tato domnÏnka n·s uû ovöem p¯iv·dÌ k z·vÏru. NedomnÌv·m se, ûe p¯esnÈ z·kladnÌ informace, kterÈ z¯ejmÏ Tacitus o k¯esùanstvÌ mÏl, ba ani moûn·
nÏkolikerÈ setk·nÌ s nÌm zmiÚovanÈ v˝öe,62 by ho motivovaly k i jen takto
m·lo systematickÈmu zpracov·nÌ jeho dÏjin. SvÏdËÌ proti tomu jednak jeho
chyba v oznaËenÌ Pil·tovy ˙¯ednÌ hodnosti,63 kter· napovÌd·, ûe ud·lostem
s nÌm spojen˝m velk˝ v˝znam nep¯ikl·dal, ale hlavnÏ to, ûe Tacitov˝m, dostateËnÏ zn·m˝m, hlavnÌm z·jmem bylo dÏnÌ v ÿÌmÏ, zejmÈna na cÌsa¯skÈm
dvo¯e a v sen·tu, a ud·losti s nÌm souvisejÌcÌ.64 K tÏm ovöem JeûÌöova poprava nepat¯ila. VysvÏtlujÌcÌ pozn·mkou bylo t¯eba opat¯it aû vylÌËenÌ Neronova pron·sledov·nÌ a k tomu se znamenitÏ hodily informace zÌskanÈ v Asii.
Moûnost, ûe je vyuûil i p¯i lÌËenÌ afÈr Pomponie Graeciny a Iunie Lepidy
a neprohl·sil je za k¯esùanky pouËenÏ, je pouze hypotetick· v prvnÌm
a pravdÏpodobn· ve druhÈm p¯ÌpadÏ. ZmiÚoval-li Tacitus uû d¯Ìve Jakubovy
éidok¯esùany, mÏl nejspÌöe k dispozici jen struËnÈ vylÌËenÌ Antonia Iuliana
a eventu·lnÏ informace zÌskanÈ bÏhem vyöet¯ov·nÌ afÈry Flavia Clementa
a dalöÌch, v nÌû sice k¯esùanstvÌ spÌöe nefigurovalo, ale v öiröÌm kontextu vyöet¯ov·nÌ zmiÚov·no b˝t mohlo.
/ inservit, ostatnÏ Tertullianem sam˝m graficky neodliöitelnÈ. PrvnÌ varianta, kter·
se dob¯e v·ûe s acc. suspicionem, totiû Tacit˘v vlastnÌ podÌl na vzniku omylu (tedy
ûe Tacitus s·m jej nÏkde v jen torzovitÏ dochovanÈ knize V hl·sal) sugeruje, zatÌmco druh· varianta, kter· by z Tacita odpovÏdnost snÌmala, se v pot¯ebnÈm p¯enesenÈm v˝znamu v·ûe v˝hradnÏ s dativem (srv. ThLL s.v.). P¯esto se klonÌm k vÏtöinovÈ interpretaci, nicmÈnÏ je t¯eba pouk·zat i na to, ûe ta Nov·kova by byla
i argumentem proti hypotÈze o TacitovÏ dobrÈ informovanosti o k¯esùanstvÌ, s nÌû
zde pracuji.
60
KOESTERMANN 1967, s. 463n.
61
Viz v˝öe s. 46nn., zejm. 47n.
62
Srv. v˝öe s. 48n., 52n. a 60.
63
Srv. v˝öe 47n. s pozn. 10.
64
Tak nap¯. uû DOBI¡ä 1948, s. 259 a srv. i 266n. PodrobnÏjöÌ rozbor oproötÏn˝
od veökerÈho modernÌho despektu vöak pod·v· SAGE 1990, s. 1018-1024.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
62
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 63
Z hlediska dÏjin ranÈho k¯esùanstvÌ lze formulovat n·sledujÌcÌ t¯i z·vÏry.
V Asii na poË·tku 2. stol. z¯ejmÏ ûili nositelÈ alternativnÌ tradice o poË·tcÌch
k¯esùanstvÌ. Jakubovi jeruzalÈmötÌ éidok¯esùanÈ se moûn· zapojili do v·lky
proti ÿÌman˘m v momentu, kdy byl ohroûen Chr·m. Rozö̯enÌ k¯esùanstvÌ
do nejvyööÌch spoleËensk˝ch vrstev uû v 1. stol. nic novÈho nenasvÏdËuje.
KromÏ toho autor Ël·nku sdÌlÌ domnÏnku o p˘vodu ¯ÌmskÈho k¯esùanstvÌ
v Iudeji. Jeho stoupenci byli uû v roce 49 natolik poËetnÌ, ûe vyvolali rozbroje s mÌstnÌmi éidy, dalöÌ r˘st jejich poËtu vöak uû je nejasn˝, protoûe zpr·vy,
z nichû se na nÏj obvykle usuzuje, se ho ve skuteËnosti net˝kajÌ.
PouûitÈ zkratky
AE
LíAnnÈe Èpigraphique
AvD II
PE»ÕRKA ñ NOV¡KOV¡, Antika v dokumentech, II, ÿÌm
CIL
Corpus inscriptionum Latinarum
CSEL
Corpus scriptorum ecclesiasticorum Latinorum
ILS
DESSAU, Inscriptiones Latinae selectae
POxy
The Oxyrhynchus Papyri
PIR
Prosopographia imperii Romani
ThLL
Thesaurus linguae Latinae
PouûitÈ ËeskÈ p¯eklady
Spisy apoötolsk˝ch otc˘. P¯eloûili Ladislav VARCL ñ Dan DR¡PAL ñ Jan SOKOL. Praha: Kalich 20043 [StudijnÌ texty, sv. 2].
SUETONIUS. éivotopisy dvan·cti cÌsa¯˘. P¯eloûili Bohumil RYBA a Jana NECHUTOV¡. Praha: Svoboda 1974 [= AK 24].
TACITUS. Letopisy. P¯eloûili AntonÌn MINAÿÕK a AntonÌn HARTMANN. Praha:
Svoboda 1975 [= AK 27].
TERTULLIANUS. Apologeticum. P¯eloûil a pozn·mkami opat¯il Josef NOV¡K.
Praha: »KCh 1987 [= »tvrt· patristick· ËÌtanka].
Citovan· literatura
BARNES, Timothy David. The Fragments of Tacitusí Histories. Classical Philology, 1977, 72, s. 224-231.
BLUMELL, Lincoln H. Is P.Oxy. XLII 3057 the Earliest Christian Letter? In
Early Christian Manuscripts. Examples of Applied Method and Approach.
Vyd. Thomas J. KRAUS ñ Tobias NICKLAS. Leiden: Brill 2010, s. 97-114.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
63
16.1.2015, 16:58
64 IVAN PRCHLÕK
BROWN, Raymond E. ñ MEIER, John P. Antioch and Rome: New Testament
Cradles of Catholic Christianity. Mahwah, N.J.: Paulist Press 20042 [autorem zde odkazovan˝ch pas·ûÌ je Brown, proto citov·no jako BROWN
2004].
BRUCE, Frederick Fyvie. Spisy NovÈho z·kona a jejich vÏrohodnost. Praha:
N·vrat 1992.
CARRIER, Richard. Severus Is Not Quoting Tacitus: A Rebuttal to Eric Laupot. 2006. <http://www.infidels.org/library/modern/richard_carrier/
laupot.html>
DE CONINCK, Luc. Les sources documentaires de SuetÛne, ëLes XII CÈsarsí:
1900ñ1990. In Aufstieg und Niedergang der rˆmischen Welt, II. 33.5.
Vyd. Wolfgang HAASE . Berlin / New York: Walter De Gruyter 1991,
s. 3675-3700.
DOBI¡ä, Josef. DÏjepisectvÌ starovÏkÈ. Praha: Historick˝ klub 1948.
ECK, Werner. Das Eindringen des Christentums in den Senatorenstand bis zu
Konstantin d. Gr. Chiron, 1971, 1, s. 381-406.
ERNESTI, Johann August. C. Cornelii Taciti opera. Lipsiae: Weidmannii haered. et Reichius 1772.
FROLÕKOV¡, Alena. RanÈ k¯esùanstvÌ oËima pohan˘. SvÏdectvÌ ¯ecky a latinsky pÌöÌcÌch autor˘ 1.ñ2. stoletÌ. Praha: H&H 1992.
FUCHS, Harald. Tacitus ¸ber die Christen. Vigiliae Christianae, 1950, 4, s. 6593.
FUNDA, Otakar AntoÚ. JeûÌö a m˝tus o Kristu. Praha: Karolinum 2007.
GOWING, Alain M. Cassius Dio on the Reign of Nero. In Aufstieg und Niedergang der rˆmischen Welt, II. 34.3. Vyd. Wolfgang HAASE. Berlin / New
York: Walter De Gruyter 1997, s. 2558-2590.
GUILLAUMIN, Jean-Yves. La reddition de VercingÈtorix selon les auteurs anciens. Latomus, 1985, 44, s. 743-750.
HERFORD, R. Travers. Christianity in Talmud and Midrash. London: Williams
& Norgate 1903.
HOSE, Martin. Cassius Dio: A Senator and Historian in the Age of Anxiety.
In A Companion to Greek and Roman Historiography. Vyd. John MARINCOLA. Oxford: Blackwell 2007, s. 461-467.
JANNE, Henri. Une affaire de christianisme sous NÈron (65 apr. J. C.). LíantiquitÈ classique, 1933, 2, s. 331-356.
KOESTERMANN, Erich. Ein folgenschwerer Irrtum des Tacitus (Ann. 15, 44,
2ff.)? Historia, 1967, 16, s. 456-469.
KRAWCZUK, Aleksander. Nero. Praha: Orbis 1976.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
64
16.1.2015, 16:58
Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informace o k¯esùanech? 65
LAUPOT, Eric. Tacitusí Fragment 2: The Anti-Roman Movement of the ìChristianiî and the Nazoreans. Vigiliae Christianae, 2000, 54, s. 233-247.
MARTIN, Ronald H. Tacitus. Berkeley and Los Angeles: University of California Press 1981.
MELOUNOV¡, MarkÈta. Trials with Religious and Political Charges from the
Principate to the Dominate. Graeco-latina Brunensia, 2012, 17, s. 117130.
MILLAR, Fergus. A Study of Cassius Dio. Oxford: Clarendon 1964.
MOMIGLIANO, Arnaldo. Jacob Bernays. Mededelingen der Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen, Afd. Letterkunde, 1969, 32, no. 5,
s. 151-178.
MONTEFIORE, Hugh. Sulpicius Severus and Titusí Council of War. Historia,
1962, 11, s. 156-170.
PARSONS, Peter. DÏjiny ukrytÈ v pÌsku. AntickÈ papyry z ¯ÌmskÈho Egypta.
Praha: BB/art 2008.
ROLFFE, J. C. Suetonius. With an English Translation. Vol. II. London: William Heinemann / New York: The MacMillan Co. 1914.
SAGE, Michael M. Tacitusí Historical Works: A Survey and Appraisal. In
Aufstieg und Niedergang der rˆmischen Welt, II. 33.2. Vyd. Wolfgang
HAASE. Berlin / New York: Walter De Gruyter 1990, s. 851-1030.
SARTRE, Maurice. The Middle East under Rome. Harvard University Press
2005.
SCHWARTZ, Eduard. Griechische Geschichtschreiber. Leipzig: Koehler &
Amelang 1957.
SMALLWOOD, E. Mary. Domitianís Attitude toward the Jews and Judaism.
Classical Philology, 1956, 51, s. 1-13.
VIDMAN, Ladislav. Isis und Sarapis. In Die orientalischen Religionen im Rˆmerreich. Vyd. Maarten J. VERMASEREN. Leiden: Brill 1981, s. 121-156.
VIDMAN, Ladislav. NejstaröÌ zpr·vy mimok¯esùansk˝ch autor˘ o k¯esùanech.
In ProblÈmy k¯esùanstvÌ. SbornÌk refer·t˘ z konference ProblÈmy k¯esùanstvÌ (Liblice 4.ñ7. Ëervna 1985). Praha: KÿÿL »SAV 1986, s. 295-306.
VOUGA, FranÁois. DÏjiny ranÈho k¯esùanstvÌ. Praha: Vyöehrad / Brno: CDK
1997.
WANDINGER, Corbinian. Pomponia Graecina Tac. Ann. XIII. 32. Programm
der Freisinger Studienanstalten 1872/73. M¸nchen: Weiss 1873.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
65
16.1.2015, 16:58
66 IVAN PRCHLÕK
SUMMARY
Tacitus de Christianis: Where did his information about Christianity
come from?
Tacitusí information about the beginnings of Christianity contains details
which may be historically precise and witness to Christian followers of peculiar tradition being his source, whom he could have tried during his proconsulship of Asia. Sulpicius Severusí probably Tacitean account of Titusí
council of war, if not interpolated, may refer to Jamesí Jewish Christians,
who could have joined the war at the moment of threat to the Temple. The information is probably derived from Antonius Julianus. Suetoniusí allusions
to Christianity are unlikely to have come from Tacitus. Nothing new can be
said about Tacitusí two references to superstitiones externae, yet the author
of the paper inclines towards the opinion that Christianity was not meant thereby. The false accusation of Junia Lepida may have been modelled upon
contemporary calumnies of Christian ritual praxis. Dioís account of the trial
of Flavius Clemens and others is probably taken over from Tacitus, who
could in his capacity of quindecemvir sacris faciundis somehow participate
personally in the trial. Dioís actual formulation omitting Christianity should
thus be believed.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 46-66
05-prchlik.PM6
66
16.1.2015, 16:58