Full text

Transkript

Full text
BIOSENSOR FOR ENVIRONMENTAL APPLICATIONS – OPTIMALIZATION OF
ACTIVE PART
BIOSENSOR PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ – OPTIMALIZACE AKTIVNÍ ČÁSTI
Hana Kalábová1), Marie Pospíšilová1), Marcel Jiřina1), Gabriela Kuncová2)
1) Czech Technical University in Prague, Faculty of Biomedical Engineering, nam. Sitna 3105,
272 01 Kladno 2, Czech Republic, e-mail: [email protected]
2) Institute of Chemical Process Fundamentals AS CR, Rozvojova 135, 165 02 Prague 6,
Czech Republic
Abstract:
The whole-cell biosensor which used a special optical fiber element (OFE) from pure silica with an
active layer contents bioluminescent bioreporters was developed as a real in-situ detector for on-line
measurement in remote localities. The active layer contents bioluminescent bioreporters – genetic
modified cells, which are sensitive to its surrounding environment - immobilized in silica matrix on
the end of OFE. The sensitivity depends on a value of detected bioluminescence (BL), which can be
very low. The signal is also affected by number of cells (light sources) immobilized into the active
layer. Mathematical model of OFE shape was developed in attitude of the geometric optics to reach
maximal sensitivity. Analytical function of the OFE shape for the model was chosen on the base of
experimental measurements of OFE shape for which we reached the maximum detected
bioluminescence.
Keywords:
Whole-cell biosensor, optical fibre element, bioluminescence, bioreporter
Abstrakt:
Celobuněčný biosensor, který využívá optický vláknový prvek (OVP) z čistého křemene s aktivní
vrstvou imobilizovaných bioreportérů, byl navržen pro on-line monitorování a včasnou detekci
znečištění životního prostředí ve vzdálených a nepřístupných lokalitách. Aktivní vrstvu tvoří
bioreportéry - geneticky modifikované bakterie - imobilizované do křemičité matrice na konci OVP.
Bioreportéry reagují na daný polutant emisí viditelného světla – bioluminiscencí (BL). Citlivost závisí
na hodnotě detekované BL, která může být velmi nízká. Detekovaný signál také ovlivňuje počet buněk
(zdrojů světla) v aktivní vrstvě. Na základě geometrické optiky byl navržen matematický model pro
optimalizaci tvaru OVP k dosažení maximální citlivosti. Jako vstupní parametry matematického
modelu byly použity hodnoty OVP, pro které byla experimentálně změřena nejvyšší účinnost.
Klíčová slova:
Celobuněčný biosenzor, optický vláknový prvek, bioluminiscence, bioreportér
Úvod
V souvislosti s ekologickými problémy, které způsobují průmyslové a zemědělské odpady, dochází
k rozvoji metod a systémů na zjišťování toxicity. Jeden ze slibných přístupů, který začíná být využíván
při konstrukci biosenzorů pro monitorování kontaminace, je založený na fúzích reportérových genů
s promotorovými geny, které jsou indukovány, když jsou buňky stresovány toxickými chemikáliemi
(Souza, 2001). Takové biosenzory umožní současně stanovit biodostupnost polutantů (Tecon, van der
Meer; 2008).
Citlivou částí biosenzoru je aktivní vrstva nanesená na čelo optického vláknového prvku (OVP). Tato
aktivní vrstva je tvořena imobilizovanými buňkami do křemičité matrice. Imobilizované živé buňky
tvoří citlivý prvek biosenzoru reagující na výskyt určitého polutantu. Jedná se o tzv. bioreportéry geneticky modifikované organismy, kterým byly vloženy geny zajišťující rozpoznání analytu
(promotorové geny) a produkci měřitelného signálu (reportérové geny) (Close, Ripp, Sayler; 2009).
Genetická úprava bioreportérů zajišťuje velmi vysokou specifitu stanovení analytu. V našem případě
byly použity bioreportérové kmeny produkující bioluminiscenční signál: 1) Pseudomonas putida
TVA8 reagující na výskyt benzenu, toluenu, ethylbenzenu a xylenů [4]; 2) Pseudomonas fluorescens
HK44 aktivní v přítomnosti salicylátu sodného nebo naftalenu [5]. Bioluminiscenční signál
produkovaný bioreportéry je velmi slabý, proto je nutné optimalizovat tvar OVP, aby bylo detekováno
maximální množství vyzářených fotonů.
Hlavní výhodou navrženého biosenzoru je jednoduchost a rychlost analýzy. Lze měřit přímo ve
znečištěné lokalitě bez složité přípravy vzorku (zkoncentrování, extrakce apod.). Také se jedná
o metodu značně levnější, než je klasická chemická analýza v laboratoři, která vyžaduje odběr vzorku,
speciální úpravu a drahé přístrojové vybavení (např. kapalinový chromatograf). O některých
polutantech je známo, že se vyskytují ve vrstvách a nejsou homogenně rozptýleny v dané lokalitě,
proto po odběru jednoho vzorku nemusí být znečištění odhaleno. Při použití biosenzoru v dané lokalitě
je možné analyzovat více míst ve vzorku. Přitom je nutné zajistit vhodné podmínky pro přežití
takových bioreportérových kmenů (teplotu, pH, kyslík, živiny apod.), což je náročnější pro jejich
použití i jistou nevýhodou. Odezvy je dosaženo řádově v desítkách minut až několika hodin, což je
dáno transportem analytu do cytoplazmy buňky a expresí genů. Citlivost biosenzoru je nižší a analýza
je méně přesná, zato lépe vystihuje biologickou dostupnost stanovované látky. Navržený optický
vláknový senzor může sloužit pro on-line monitorování znečištění životního prostředí ve vzdálených
a nepřístupných lokalitách.
Metodika
Optický vláknový prvek (OVP)
Taperovaný OVP (obr. 1) byl připraven v Laboratoři optických vláken Ústavu fotoniky a elektroniky
Akademie věd ČR, v.v.i. z odkapu preformy (průměr 12 mm; HEREAUS Ltd.) z vysoce čistého
křemene (Suprasill) na počátku tažení PCS vláken. Použitý OVP měl následující parametry: index
lomu n=1,457; numerická apertura NA=0,785; kritický úhel αc=52° a byl charakterizován průměrem
širšího (dmax) a užšího konce (dmin) a jeho délkou (zmax).
Obr. 1: Schéma aktivní části biosenzoru
s označením jednotlivých parametrů
Obr. 2: Graf závislosti počtu buněk (Mc) na
poloměru OVP. Červená křivka (-●-) byla
vypočtena pomocí poměru plochy OVP ku
ploše buněk a černá křivka (-■-) pomocí vztahu
pro svazek vláken.
Výsledky
Matematický model vychází z předpokladu, že buňky jsou uspořádány v jedné vrstvě, mají kulovitý
tvar o průměru 1 µm a jsou bodovými zdroji světla, jehož intenzita klesá s kvadrátem vzdálenosti.
Závislost počtu buněk na poloměru plochy OVP pro imobilizaci bioreportérů je vynesena v grafu
(obr. 2). Počet buněk Mc byl vypočítán pomocí poměru ploch (černá křivka) a přiblížení ke svazku
optických vláken (červená křivka) (Utzinger, Richards-Kortum; 2003).
Tab. 1: Použité parametry OVP 3 pro matematický model
OVP 3
dmax
[mm]
5.06
dmin
[mm]
0.89
zmax
[mm]
190
r0
[mm]
0.42
±0.01
A1
[mm]
2.12
±0.01
t1
[mm]
50.77
±0.70
A2
[mm]
0
t1
[mm]
0
Vlnová délka bioluminescence 540 nm a velikost OVP opravňuje použití přístupu a aparátu
geometrické optiky pro výpočet účinnosti navázání bioluminiscenčního signalu do OVP a jeho přenos
k detektoru. Vytvořený matematický model, který využil tvaru OVP získaného experimentálně,
umožnil analyzovat přenos bioluminescence tímto prvkem.
Pro modelování přenosu bioluminiscence k detektoru byly použity parametry OVP 3 (viz tab. 1), se
kterým byly dosaženy nejlepší experimentální výsledky detekce signálu. Při použití OVP 3 došlo k
téměř šestinásobnému zvýšení detekované bioluminescence v porovnání s PCS vláknem (Vrbová,
Kuncová, Pospíšilová; 2010). Na obr. 3 jsou výsledky výpočtů s využitím vytvořeného matematického
modelu, vyjadřující závislost velikosti intensity bioluminescence v procentech, která a)dopadne na
detektor (zelená), b) vyváže se stěnou OVP (červená), c) vrátí se zpět (modrá). Definujeme-li veličinu
EOVP jako součin vypočtené transmise a počtu bioreportérů jako funkci poloměru OVP, získáme
závislost zobrazenou na obr. 4. Srovnáním takto určené hodnoty detekované bioluminescence pro
případ OVP 3 byla získána 5x vyšší intenzita bioluminiscence ve srovnání s 600 µm PCS vláknem,
což dobře koresponduje s výsledky experimentů.
Obr. 3: Závislost intenzity na poloměru. Zelená
křivka zobrazuje paprsky, které dorazí
k detektoru; modrá křivka paprsky, které se vrátí
zpět na vstup a červená křivka paprsky, které se
vyvážou stěnou OVP
Obr. 4: Závislost účinnosti EOVP na
poloměru OVP pro nanášení aktivní
vrstvy
Závěr
Cílem této studie bylo vytvoření matematického modelu pro výpočet velikosti detekované
bioluminiscence OVP daného tvaru, který bude dále sloužit k vývoji modelu pro optimalizaci tvaru
OVP z hlediska dosažení maximální hodnoty detekované bioluminiscence. Na rozdíl od jiných
způsobů zvýšení detekce bioluminiscence jako „metalenhanced bioluminiscence“ [7],
mikroluminometerů nebo „bioluminescent integrated circuits“ [8], taperovaný OVP je díky snadné
přípravě a jeho trvanlivosti vhodný pro konstrukci biosenzoru dlouhodobého on-line sledování
znečištění v nepřístupných lokalitách. Praktická použitelnost biosenoru s využitím OVP 3 s
bioreportérem P. putida TVA8 byla již prokázána detekcí BTEX (benzen, toluen, xylen a etylbenzen)
v reálných vzorcích ze znečištěných lokalit ČR (Vrbová, Kuncová, Pospíšilová; 2011).
Poděkování
Práce byla vypracována v rámci řešení projektu INGO č. 139/08024G.
Literatura:
D. M. Close, S. Ripp, G. S. Sayler: Reporter Proteins in Whole-Cell Optical Bioreporter Detection
Systems, Biosensor Integrations, and Biosensing Applications. Sensors 9 (2009): 9147-9174.
S. F. D’Souza: Microbial biosensors. Rev. Biosensors & Bioelectronics 16 (2001) 337–353.
E. Eltzov, D. Prilutsky, A. Kushmaro, R. S. Marks, C. D. Geddes: Metal-enhanced bioluminescence:
An approach for monitoring biological luminescent processes. Applied Physics 94 (2009): 083901.
M. L. Simpson, G. S. Sayler, G. Patterson, D. Nivens, E. K. Bolton, J. M. Rochelle, J. C. Arnott, B. M.
Applegate, S. Ripp, M. A. Guillorn: An integrated CMOS Microluminometer for low-level
luminescence sensing in the bioluminescent bioreporter integrated circuit. Sens. and Act. B (2001)
72(2):135-141.
R. Tecon, J. R. van der Meer: Bacterial Biosensors for Measuring Availability of Environmental
Pollutants. Sensors 8 (2008): 4062-4080.
U. Utzinger, R. R. Richards-Kortum: Fiber optic probes for biomedical optical spectroscopy. Jour. of
Biomed. Optics 8 (2003):121–147.
H. Vrbová, G. Kuncová, M. Pospíšilová: Optický vláknový biosenzor s bioluminiscenčními buňkami.
Sborník konference Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi III., Beroun (2010).
H. Vrbová, G. Kuncová, M. Pospíšilová: Optický vláknový biosensor pro detekci znečištění životního
prostředí. Sborník konference Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi IV., Třeboň (2011).

Podobné dokumenty

Sborník abstrakt SVK 2012 - Fakulta potravinářské a biochemické

Sborník abstrakt SVK 2012 - Fakulta potravinářské a biochemické nejdříve vznikají kyseliny octová a máselná, poté dochází ke změně metabolismu a vytváří se zejména butanol a aceton. Butanol jako konečný produkt ABE fermentace je vysoce toxický pro produkční bak...

Více

Full text

Full text 1,2-dibromethanu, 3-chlor-2-(chlormethyl)-1-propenu, 1,2,3-trichlorpropanu a 1,2-dichlorethanu (obr. 2). Pro tyto látky byly stanoveny následující detekční limity: 2,63; 0,75; 1,33 a 2,37 mg·l-1, c...

Více

Elektromagnetické pole

Elektromagnetické pole výkon dodaný do objemu V vtištěnými silami se spotřebuje jednak na změnu energie elektromagnetického pole, jednak na Jouleovo teplo a také že část výkonu vyteče (vyzáří se) plochou S z objemu V do ...

Více

IX elektrIcké tOpení tItan

IX elektrIcké tOpení tItan Napojení na vodní okruh je lepením s rozebíratelnou koncovkou a přechodem na PVC. Je osazen TITANOVOU topnou patronou. TITAN nejlépe z dostupných materiálů odolává korozi. Tento typ ohřevu vody je ...

Více

Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi VII, Praha 15

Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi VII, Praha 15 Vývoj nového biosensoru k rychlému monitorování a mapování kontaminace v životním prostředí Development of novel biosensor for rapid monitoring and mapping of environmental contamination Šárka BIDM...

Více

Vytápění Heating

Vytápění Heating Tepelný výměník OVB 45, 13,0 kW, (11 000 kcal.) Heat exchanger OVB 45, 13,0 kW, (11 000 kcal.) Tepelný výměník OVB 70, 20,0 kW, (17 000 kcal.) Heat exchanger OVB 70, 20,0 kW, (17 000 kcal.) Tepelný...

Více