Alien vs. Predator Dva nejznámější a nejkrvelačnější představitelé

Alien vs. Predator
Dva nejznámější a nejkrvelačnější představitelé šmejdu z vesmíru se konečně setkávají v jednom
filmu. Chvíle, na kterou čekaly nesčetné zástupy filmových fanoušků od LA po Tokio. Slizký parchant
z dílny úchylného H.R. Gigera se konečně utkává s kreaturou libující si ve stahování z kůže. Můžeme
se radovat?
Ne, ne a ne. Tohle se prostě nedělá, to mi nikdo nevymluví. Přece si někdo nemůže dovolit vzít dvě
postavy vědecko-fantastických filmů, které stojí na samém vrcholku divácké oblíbenosti, a natočit
s nimi něco takového. Kdybych tušil, že mé soukromé přání, jež jsem pronášel vesměs při každém
sledování Vetřelce nebo Predátora, a které znělo: „Kéž by se někdy tyhle dva zabijáci pobili mezi
sebou.“, bude vyslyšeno a odměněno tímto způsobem, radši bych ho nikdy nevyslovil. Ani v duchu.
Režisér Paul W.S. Anderson, jehož filmografii zdobí například zdařilá adaptace videohry Resident Evil,
měl jedinečnou možnost natočit kultovní záležitost, na kterou se mohlo ještě několik let vzpomínat a
fanoušci obou sérií se k ní mohli rádi vracet. Mohl také konečně zabouchnout dveře za označením
průměrného spíše však lehce podprůměrného režiséra. Ale Anderson se rozhodl jít jinou cestou.
Cestou, kterou by se pravděpodobně jiný režisér nevydal. Nikdo z nás.
Kdybych já měl k dispozici postavy Predátora a Vetřelce, snažil bych se z filmu, který má název
Vetřelec vs. Predátor, udělat akční nářez. Pravda, psychologií postav bych se zrovna dvakrát
nezaobíral, ale k čemu vlastně, když jediná jejich role ve filmu by byla role lovné zvěře. Hlavní důraz
bych kladl na to, aby se divák nenudil. Jenže, já nejsem Anderson a hlavně, Anderson není já. Takže
on vůbec neřeší, jestli se bude divák nudit nebo ne. Proto se nudíte. Hlavně na začátku, kdy se nás
režisér snaží seznámit s postavami příběhu. Máme tu člověka, který za tím vším stojí – Charlese
Bishopa Weylanda (Lance Henriksen), hlavní hrdinku Lex (Sanaa Lathan) a zbytek expedice. Koukám,
zapomněl jsem se zmínit, za čím vlastně pan Weyland stojí. Tak tedy.
Pan Weyland je bohatý muž, který tuší, že už tu dlouho nebude, ale to není podstatné. Jeho satelity
(říkal jsem, že je bohatý) jednou zaměří neidentifikovatelný zdroj tepla kdesi na Antarktidě. A tak se
rozhodne, že se tam vydá a přijde záhadě na kloub. Osloví odborníky a specialisty, o nichž si myslí, že
jsou ve svém oboru jedničky, zašustí zelenými papírky a čeká, jak se rozhodnou. Jak asi. Teď trošku
zkratkovitě – dorazí na místo, kde byl zdroj tepla lokalizován, objeví obrovský tunel pod zem, chvíli
tápou, kde se tu vzal, a nakonec do něj slaní.
Ocitnou se kdesi ve starodávném chrámu, jakémsi hybridu aztécké, egyptské a bůhví ještě jaké
kultury. Do tohoto bodu měl Anderson možnost seznámit diváky s aktéry příběhu. Musím smutně
konstatovat, že to s největší pravděpodobností není jeho parketa. Nedozvíme se skoro nic, snad jen
to, že tenhle dělal na vykopávkách a Lex, která občas bere vědce na expedice na ledě. Z toho plyne,
že úvodních třicet minut v lepším případě prozíváte. Pak se ale začne blýskat na lepší časy. Na scéně
se poprvé objeví lehce nepřátelský pán s maskou a nabroušeným ostřím a už od začátku se s tím
vůbec nemaže. Začnete si mnout ruce, protože ani chrám, ve kterém se ocitla větší část expedice,
nevypadá vůbec špatně. Tím nemyslím jeho výtvarné provedení, ale to, že působí, jako by ukrýval
nepřeberné množství možností, jak se zbavit jednotlivých členů výpravy.
Jenže ouha. Režisér se opět vydává jiným směrem. Z chrámu se vyklube cosi, co připomíná Kostku.
Těšili jste se na efektivní umírání jednotlivců? Ale kdeže. Anderson nechá vymírat „hrdiny“ po několika
a vůbec si to neužijete. Jednou je tam snad zpomalení, tzv. bullet-time, ale jestli tohle dneska někoho
nadchne, tak tím si zrovna dvakrát jistý nejsem. Nejsme přeci v roce 1999 a po plátně se neprohání
frajírek Keanu Reeves. Ono je to s tím hromadným vymíráním stejně jedno, Anderson totiž neumí
dodat grády ani prachsprosté férovce jeden na jednoho.
To ale není všechno. Za největší mínus považuji absenci jakékoliv atmosféry. Celý film se odehrává
víceméně v uzavřených prostorech, ale pocítí snad divák alespoň náznak tísnivosti? Ne. Nepomáhá
tomu ani kamera, která film snímá jak domácí video. Hra světel a stínů jakoby neexistovala. Za celou
délku filmu jsem se ani jednou nelekl, ani jednou nepřivřel oči. To není dobře.
A teď už určitě netrpělivě čekáte, až se zmíním o souboji těch DVOU. Tak dobře, máte to mít.
„Vrcholné“ scény jsou tu celkem dvě. Akce bez nápadu. Místy to působí až komicky. Třeba když
rozzuřený Predátor vezme Aliena za ocas, roztočí ho a pustí. To jsem nevěděl jestli to mám vzdát,
sebrat se a jít se někam projít, nebo se začít na celé kolo smát. Nicméně jsem vydržel a nelitoval.
Ochudil bych se ještě o několik dalších humorných situací. Přátelství mezi Lex a Predátorem, kdy ji
nově nabitá známost dokonce láskyplně vyrobí zbraně z ostatků vetřelcova těla. Závěrečná scéna – to
je vskutku skvost sci-fi. Chtělo se mi plakat.
Tak tedy nevím, myslel to Paul W.S. Anderson s tímhle prequelem vážně? Myslel to vážně s těmi
odkazy na Erika von Dännikena? Chtěl se svým novým filmem zařadit po bok Jamese Camerona,
Riddley Scotta nebo Johna McTiernana? Já doufám, že si z nás všech akorát dělal srandu, protože
jinak by se mi chtělo začít brečet. Přeci někdo nemůže natáčet film s kultovními postavami a
nepředvést za celých sto minut ani jednu akci, o které by se dalo říct, že je cool. Jestli jsi to myslel
vážně, Paule, tak to ti můžu říct jenom jedno: „Strč si tenhle svůj film do...ty moc dobře víš kam.“ A
těch 40% procent – Predátor (10%), Vetřelec (10%), Lance Henriksen (10%) a nechtěný humor
(10%). Jsme si kvit.
P.S. Určitě vás zajímá, kde se tam ti Alieni a Predátoři vzali, ale to je pěkná historka a nechám na
Paulu W.S. Andersonovi, aby vám jí řekl.
P.P.S. Slogan filmu „Ať vyhraje kdo vyhraje, my prohrajeme“ vyšel dokonale. My diváci jsme prohráli
na celé čáře.
Movie Info
Premiéra: 4. listopadu 2004 Originální název: Alien vs. Predator Žánr: sci-fi thriller Hrají: Lance
Henriksen, Sanaa Lathan, Raoul Bova, Ewen Bremner, Colin Salmon, Petr Jákl a další Režie: Paul
W.S. Anderson Scénář: Paul W.S. Anderson, Ronald Shuse, Dan O'Bannon Kamera: David Johnson
Hudba: James Seymour Brett, Harald Kloser Distribuce: Bontonfilm, 101 minut, české titulky,
přístupný od 12 let
Lukáš Franz