Mk 12, 28-34

1
1. čtení: Ž 100
Píseň: 373 – Ó, sešli Ducha svého
Základ kázání: Mk 12, 28-34
Kázání: Milé sestry, milí bratři,
zrovna zákoník nebyl daleko od království Božího. Zrovna
člověk, pro kterého jsou zákony a předpisy svaté, je nutno jich
všech 613 plně dodržovat a dále rozpracovávat do praktické
roviny, aby je mohli plnit všichni!
Tento zákoník navíc nijak nevyznal Krista jako Pána,
natožpak jako Božího Syna či Vzkříšeného. Však to poslední
uvedené ještě ani nemohl. Pouze položil Ježíšovi jednu prostou
otázku, přijal Ježíšovi odpověď a uznal ji za moudrou. Nic víc – a
nebyl daleko od Božího království.
Je tohle víra v Ježíše Krista, důvěra Hospodinu? Je takhle
prostá? Stačí tak málo, abych se velmi přiblížil Božímu království?
Ano. Ano, rozhodně! Stačí pochopit dvě největší přikázání a
žít je! Stačí milovat Hospodina, našeho Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší, celou svou myslí, celou svou silou a bližního jako
sebe samého.
Aha, tak to není zase tak málo. Takto milovat Boha přece
znamená, že nemohu podobnou láskou milovat nikoho jiného – ani
svou manželku/manžela, ani své děti či rodiče, ani sám sebe. Když
celé mé srdce zabere Bůh, když celou svou sílu, duši a mysl
spotřebuji na lásku k Hospodinu, už není místo pro nikoho a nic
jiného…
Ale přesně o tohle Hospodinu vždycky šlo. Už když Israel
přijal toto přikázání jako nejzákladnější vyznání své identity, víry,
životního směřování i životní praxe. Nemáš mít v srdci a v mysli a
v duši nikoho a nic jiného než Hospodina, svého Pána a Stvořitele.
Svou sílu máš věnovat jemu.
2
A zákoník, takový starověký farář, to zrovna mohl docela
dobře žít. Ten z dnešního oddílu pravděpodobně ano, když dodá:
„Naplňovat tato dvě přikázání je nad všechny celopaly a nad
všechny obětiny.“
Tak proč zrovna takovýhle text na neděli Díkčinění? Proč
zrovna dnes, když si připomínáme vše dobré, jež jsme dostali, a
vlastně to Bohu obětujeme? Protože lidé zrovna lásku snadnou
chápou špatně. Ať už k Bohu nebo k lidem.
Láska to je takový cit, emoce, prožívání. Zamilovat se, žít
spolu z lásky – a když tento cit pomine, tak se rozvést. Nebo když
se tato emoce naváže na jinou bytost, skoncovat s předchozím
vztahem. Takové vnímání lásky kolem sebe vidíme dnes a denně, a
snad je zřejmá povrchnost a pokřivenost takovéhoto obsahu slova
„láska“ – vlastně pouhé zamilovanosti.
Do Boha se přece zamilovat nejde… A když to někdo tvrdí, je
velmi dobře, že je tato zamilovanost už dávno prokázána za
patologickou. Boha lze milovat, ale nelze se do něj zamilovat,
„zabouchnout“.
Milovat Boha celou svou bytostí, vším, co ve mně je, pak
znamená, že Bůh je pro mě to nejdůležitější v životě – ve dne, v
noci. Tím nejdůležitějším v mém životě nejsem ani já, ani má
rodina, ani má práce, ani shromážděný majetek, ani úspěchy a
neúspěchy a selhání. A milovat celou silou znamená, že všechno
mé jednání, veškerá má vydaná energie směřují ku prospěchu
milovaného – ke slávě Boží.
Hm, aha. Tak to je prosté a jednoduché, ale vůbec ne snadné.
Kolikrát jen za dnešní ráno jsem jednal aniž bych vůbec uvážil
vztah mého jednání k Hospodinu… Kolikrát za poslední týden či
měsíc. Kolikrát v životě. Kolikrát jsem raději Bohu obětovala
pěkně v neděli, než abych milovala druhé stejně jako sebe, tedy ani
méně, ale ani více než sama sebe…
Proto je ten oddíl tak vhodný na neděli Díkčinění. Úroda je
skvělá věc. Je fantastické, že ze země rostou plodiny, které
můžeme jíst a které tak dobře chutnají. Je úžasné, že většina z nás
už na poli nemusí pracovat. Stačí zajít do obchodu a tam máme
3
potraviny naservírované na stříbrném podnose – a ještě můžeme
ohrnovat nad mnohými z nich nos.
Je dobře, že můžeme stejně snadno nakoupit oblečení,
elektroniku, předměty denní potřeby, hygienické pomůcky,
postavené domy nebo vyrobená auta. Ale největším a prvním
dobrým darem Božím je možnost Božího království. Není těžké se
k němu přiblížit – stačí uvěřit, přijmout a žít ta dvě největší
přikázání.
A tak si uvědomit za co všechno vděčím druhým lidem. Jak
holý by byl náš zadek nebýt našich bližních – ačkoli pána, který
vozí potraviny do obchodů, jsme nikdy neviděli. Natožpak toho,
který s kombajnem či traktorem pracuje na poli. Nebo toho, kdo
naprojektoval a postavil silnice, objevil elektřinu, vyrobil telefon.
A podle toho se k druhým chovat: nebýt chytrákem, nebýt
pyšná, nevnímat vlastní osobu jako nějak zásadně důležitou. Vždyť
my nejsme zase tak důležití nebo nenahraditelní. Já nejsem zase
tak důležitá, zejména pokud z celého srdce, duše, mysli a síly
milujeme Hospodina. Bůh je ten důležitý! Ale jen když takto miluji
Boha, uvědomím si pravdu o sobě a světě kolem: Já bych byl bez
bližních naprosto ztracený, pravděpodobně už dávno mrtvý. Ale
právě díky bližním a Bohu mohu žít tak jak žiju, to není hlavně můj
úspěch a ovoce mé práce! A hle, první krok milování bližního
stejnou měrou jako sebe je na světě – vždyť jim za tolik vděčím,
tolik jim dlužím!
Aha, takže když celou svou bytost upnu k Bohu, tak pak mohu
milovat i své bližní, ba dokonce sám sebe, ba dokonce vyrovnaně –
bez upřednostňování sebe nebo bližních...!
Právě pro chápání tohoto byl ten zákoník nedaleko Božího
království. Pokud nejprve miluji Hospodina vším, co ve mně je,
jsem uschopněn skrze tuto lásku milovat plně, hluboce a na celý
život svého manžela/manželku, své děti, rodiče, bližní, a taky sám
sebe. A tato láska k Bohu se mi stává bránou, jíž jsem chráněn před
upřednosťnováním sebe nebo druhých. Nebo majetku. Nebo
úspěchu. Nebo zaměstnání. Nebo vlastních názorů. Nebo obětí.
Nebo viny.
4
Ale tohle pochopit a učit se převádět do praxe vyžaduje také
navštěvování bohoslužeb či jiných setkání – a tak víra a láska
k Bohu nikdy nebyla a nikdy nebude hlavně moje soukromá věc.
Má intimní věc, jíž se mohu věnovat někde v koutku své duše ve
skrytém pokojíku u sebe doma.
A tak se podívejme kolem sebe navzájem, na ty druhé
nejkrásnější Boží dary. Vždyť sedí hned vpravo či vlevo, před námi
a za námi. Pozvedněme oči také vzhůru, k tomu prvnímu
nejkrásnějšímu daru, totiž k Hospodinu samotnému. A pak na ty
třetí, symbolicky vyjádřené tuto neděli tím, co vidíme tady
v modlitebně, ale také u sebe doma v ledničce či ve špajzu.
A děkujme. Nejprve děkujme, každý den začínejme s díky na
rtech za to dobré, co jsme dostali, i kdybychom měli dojem, že je
toho tak strašně málo. Děkujme za zaměstnání i peníze, potraviny i
oblečení, za péči lékařů a sester a kuchaře. Vždyť mnoho lidí na
světě němá ani třetinu toho, co my.
Pak, až každý den poděkujeme Hospodinu za dobré, co jsme
dostali, poděkujme také lidem kolem nás, kteří nám také dali
mnoho dobrého: rodiče, známí, partneři, děti.
Protože láska, možná překvapivě, začíná vděčností. Lásku
jsme si nedobyli a nezískali, nemáme na ni právo. Lásku lze vždy
jenom dostat a dostávat. Lidský život jako takový začíná darem –
života, a často také darem lásky mezi dvěma lidmi. A tak je logické,
přirozené a nezbytné za ni znovu a znovu děkovat – ať už slovem
nebo činem. Tím spíše, když jde o lásku k Bohu z celého srdce,
duše, síly, rozumu a mysli. Naše láska k Bohu je až reakcí na
Hospodinu lásku k nám. A vlastně velmi podobně to je i pokud jde
o lásku rodičovskou, partnerskou nebo přátelskou.
A co takové milování Boha znamená ve všední a nudné praxi?
Dodržovat Boží přikázání, jako to dělal ten zákoník. Číst Bibli, také
proto abych znal Boží řády a vůli - jako to dělal ten zákoník. A ptát
se vždy znovu: Co teď mohu udělat, jak mohu nyní reagovat, abych
jednala ke slávě Hospodina, našeho Boha, toho nejdůležitějšího
v mém životě? Co je to nejdůležitější v životě? Právě jako ten
zákoník.
5
A přijímat odpověď Ježíše Krista, vtěleného Boha, ačkoli
vypadá bláznivě nebo hloupě. Právě jako ten zákoník. Amen.
Píseň: 548 – Chvalmež Boha, ó křesťané
Modlitba: Ztišme se k přímluvným modlitbám:
Je pro nás těžké často na tebe myslet, Hospodine.
Nezvládáme a nestíháme uvážit, jak se naše všední a samozřejmé
jednání vztahuje ke tvé slávě. Vždyť tak často si ani nestíháme
uvědomit, jak mnoho dobrých věcí máme, většinu naprosto
nezaslouženě.
Tak tě prosíme, kéž na tebe častěji vzpomeneme. Kéž se po
tobě častěji ptáme, kéž se tebe častěji ptáme, co je v životě důležité
ba nejdůležitější. A tvou odpověď prostě v důvěře přijímáme, i
když ji lidé kolem nás možná považují za hloupou.
Prosíme tě také za spravedlnost ve světě. Prosíme za
spravedlnost právní, morální, sociální i majetkovou. Přejeme si,
aby se všichni lidé měli alespoň tak dobře jako my – nebo i lépe.
Rádi bychom, aby se všem lidem dařilo domoci se spravedlnosti už
na tomto světě.
Myslíme v tuto chvíli na všechny, kdo si nemohou vybírat, co
budou jíst a pít, protože mají nedostatek třeba i pitné vody.
Myslíme na všechny, kterým je zima nebo se nemají kde ukrýt
před žárem slunce. Myslíme na ty, kdo jsou stiženi nemocemi,
postiženími a zraněními. Narovnávej, Pane, naše vztahy a vazby,
naše systémy a situace.
Přimlouváme se také za větší vděčnost mezi lidmi, zejména
tady u nás, ale i všude ve světě. Ať si lidé více uvědomují, co
dobrého mají, a svou vděčnost dávají najevo sobě navzájem, tobě,
ale i zvířatům a stromům, bez kterých bychom nemohli žít.
Přimlouváme se za vděčnost vyjádřenou slovy i jednáním.
Modleme se MP: Otče náš... Amen