listy z aura - Aura-Pont

Transkript

LISTY
Z AURA – PONTU
4/2013
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Arnošt Goldflam
Tomáš Syrovátka
J. Gerigk, D. Svoboda
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8
Anglicky psaná dramatika
Murray – Smith(ová) - Sloupová
Crimp - Škorpil
McKeever - Fahrner
Ball - Šotolová
Son(ová) - Šotola
Německy psaná dramatika
Obexer(ová) - Vojtová
Freund - Kotrouš
Lotz - Kotrouš
A další...
Nowakowski - Vondráček
Modzelewski - Holá
Pedrero - Valverde
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................13
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......13
Kirkwood(ová)
Quilter
Harrower
Rudnick
LaBute
Sayer/Lewis/Shields
Levin
Flahive
Guare
Ayckbourn
Martin
Toksvig(ová)
Kessler
Kron(ová)
Henderson
Schimmelpfennig
Del Corte
Schwab
Jonasson/Schneider
Veiel
Magnusson
Schmidt(ová)
Heinersdorff
Pellandini
A další...
Houtapples (Holandsko)
Thijs (Holandsko)
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás zimní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za
poslední období.
Kromě nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské
a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz),
včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li
zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich
obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný
přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních
českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace
databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Arnošt Goldflam
PEMI AROT ŠTĚGOL
pokus o „činoherní klaunérii“
4m
„Napsal jsem tento text jako podklad pro hru, snad veselejší a místy i méně, s možností změn a
rozehrávek dle dispozic a inteligentních nápadů případných aktérů v počtu čtyř. Nazval bych to
schopností improvizace na základě dispozic aktérů, pokud možno v duchu textu.“ Autor nechá
své herce rozehrávat situace provázející lidský život – od zrození až k pohřbu – ovšem, jak je u
něho zvykem, v poněkud bizarních podobách. Aktéry přitom spojuje dávné přátelství – a taky
značná dávka klaunské škodolibosti.
Nový text Arnošta Goldflama čeká na scénickou realizaci.
KOMEDIANTI
5 m, 4 ž
hra ze života herců
Původní autorská hra zachycuje týden v životě herců na počátku 20. století, kteří jsou v
mnohém podobni svým dnešním kolegům. Během jedné štace prožívají svá dobrodružství, své
radosti ale i smutky.
Divák prožije s kočovnými herci v době, kdy ještě nebyly ani rozhlas, kino či televize, kousek
jejich života – lásky, hádky, rozpory i usmiřování a také útržky z toho, co na štaci hrají. A pozná,
že byli stejně hraví jako současní herci. Ve hře nechybějí četné komické situace, ale chvílemi je
příběh – jak už to v životě bývá – i tesklivý.
Hru napsal Arnošt Goldflam pro Divadlo Na Jezerce, role byly psány hercům tzv. „na tělo“.
Premiéra zde proběhla 12. prosince 2013.
Tomáš Syrovátka
EROTIKON DOKTORA Š.
4 m, 4 ž
komedie o třech dveřích a dvou dokonaných aktech
Hra vychází z půdorysu klasické frašky – tzv. „dveřovky“. Můžete se těšit na pokoj, do něhož lze
třemi dveřmi vstoupit anebo rychle zmizet, je-li toho třeba – což je docela často. Obyvatel bytu
má totiž dar padat do složitých situací. Do života i obydlí doktora Š. vstupují tři ženy současně,
jedna z nich je navíc provdaná za doktorova přítele. V tomto bláznivém kolotoči je dost těžké
zůstat sám sebou, téměř nemožné je v něm literárně tvořit. Doktor Š. chce totiž o svém utrpení
se ženami napsat divadelní hru. Možnost soustředění je ovšem v Čechách tradičně ztížená, jak
věděl i jeden z nejslavnějších českých kritiků F. X. Šalda. Právě jeho mnohdy kuriózním životem
je Erotikon volně inspirován. Na pozadí osudu „doktora Š.“ nabízí hra příběh bytostně český a
nadčasový, místy až nepříjemně aktuální…
Joanna Gerigk, Daniel Svoboda
O BODŘÍKOVI
2m
pohádkový příběh podle Boženy Němcové
Příběh o moudrosti, přátelství a o tom, že i ten kdo je starý, má na světě svoje místo. Matěj a
Vašek, dva potulní obchodníci stvoří při jedné ze svých častých hádek na scéně příběh o
5
starém psu Bodříkovi a jeho pánovi Josefovi. Stará Matějova taška ožije jako pes Bodřík a
ovečky, které pilně hlídá, jsou v myšlenkách Vaška staré svetříky, které ještě Matěj neprodal.
Josef svého starého psa Bodříka vyhodí z domu a přivede si nového mladého pejska, o němž
se domnívá, že jeho hospodářství ohlídá lépe. Bodřík zůstává sám a opuštěný a vydává se do
lesa, kde si chce najít nový domov a nové přátele. Na své cestě potká slepici Hedviku, která
ztratila všechno peří, manžele Veverkovi, kteří jsou v rozepři, nebo medvěda Méďu, který
nakonec nabídne Bodříkovi přístřeší…
Celý příběh vypráví o přátelství, moudrosti, empatii a pomoci druhým a o tom, že stáří není k
zahození. Nakonec i Josef pochopí, co pro něj starý a věrný pes znamená, a to otevře oči
Matějovi s Vaškem, kteří se přestanou hádat a začnou si vážit jeden druhého. Samotný příběh
vzniká přímo na jevišti, kdy v rukou herců ožívají obyčejné předměty, z nichž se stávají hlavní
aktéři děje.
Premiéra byla v lednu 2013 ve Strašnickém divadle v Praze v režii Joanny Gerigk.
6
Nové překlady
Joanna Murray-Smith(ová) (Austrálie)
ŽENA JAKO DRUH (FEMALE OF THE SPECIES)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
3 m, 3 ž
komedie
Před třiceti lety napsala Margot Masonová, protagonistka ženského hnutí 70. let a neohrožená
vědkyně, své průkopnické dílo „Intelektuální vagína“. Po něm následovala řada dalších
bestsellerů a mezinárodní věhlas, ale momentálně pronásleduje tuto mimořádnou šedesátnici
autorský blok. Ve svém venkovském domě zápasí s termínem, když ji tu přepadne Molly
Riversová, studentka a dcera jedné z Margotiných nejoddanějších ctitelek. Margot je zprvu
polichocena jejím zájmem, o to větší a nepříjemnější je její překvapení, když ji dívka připoutá ke
stolu a vytáhne zbraň…
Komedie J. Murray-Smithové je přiznaně inspirovaná skutečnou událostí, jejíž aktérkou byla
ikona západního feminismu Germaine Greerová, slavná autorka Eunušky. Hra však satirický
pohled na myšlenkové kotrmelce feministické teorie posledního půlstoletí vydatně kombinuje s
prvky frašky – ne nadarmo se v Margotině domě postupně objevují: její zničená dcera, jež se ve
svém životě snažila své matce natruc feminismem programově neřídit, její šokovaný manžel,
mladý taxikář a nakonec i Margotin nakladatel, jehož úloha v jejím životě je mnohem
významnější, než kdokoli, včetně Margot i jeho samého, tuší…
Martin Crimp (Velká Británie)
V REPUBLICE ŠTĚSTÍ (IN THE REPUBLIC OF HAPPINESS)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
3 m, 5 ž
Jak je u tohoto autora obvyklé, jeho hra (premiéra 6.12.2012 v Royal Court Theatre Jerwood
Theatre Downstairs v režii Katie Mitchellové) vyniká formální originalitou. Jde o tři relativně
samostatné, ale vnitřně provázané aktovky, pokoušející se zachytit současný myšlenkový i
morální chaos západního světa ve formě, jež od zdánlivě realistického obrazu rodinného života
přechází do písní, rapu či jakéhosi voice-bandu, aby skončila opět zdánlivě realistickým
spojením intimního dramatu s karaoke.
Zničení rodiny zastihuje třígenerační rodinu o vánoční hostině. Senilní dědeček vzpomíná na
své údajné věznění a lékařskou praxi, babička, která skutečně byla lékařkou, popisuje své
výlety taxíkem, otec s matkou propadají absurdní šetrnosti a vyšroubovávají v domě žárovky,
jejich dcera Hazel žárlí na svou sestru Debbie. Ta je totiž těhotná neznámo s kým, a tak si
užívá mimořádně početných vánočních dárků od rodičů včetně nového auta. Vánoční „idyla“
kulminuje příchodem strýce Boba, který jim přijde cestou na letiště oznámit, že odlétá navždy se
svou ženou Madeleine, a sdělí jim, jak a proč tato celou rodinu nesnáší. Nakonec přijde i
Madeleine, aby mj. naznačila i to, že Debbiino dítě je možná Bobovo, ale jí to údajně nevadí…
Prostřední část Pět základních svobod individua je absurdní ironickou sumou „pouček“ a
„vyznání“, jež se pokoušejí vyjádřit pocity a očekávání současného individualistického, ve
skutečnosti však na tisíce způsobů manipulovaného člověka.
Závěrečná a titulní V Republice štěstí je dialogem Madeleine a strýce Boba, kteří zřejmě již
dorazili do cíle své cesty, tropického ráje. Madeleine však Boba podezírá, že není šťastný, Bob
se proto obává, že ho Madeleine opustí. Zpívá tedy raději podle jejích instrukcí své šťastné
karaoke.
7
Michael McKeever (USA)
MODRÝ Z NEBE (37 POHLEDNIC)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
2 m, 4 ž
konverzační komedie o návratech domů a domnělém šílenství
Jedenatřicetiletý Avery se po osmi letech strávených cestami po Evropě vrací domů do Států a
s sebou přiváží snoubenku Gillan. Ta, stejně jako Avery, vidí, že v domě není něco v pořádku:
Averyho matka Evelyn si odmítá připustit jakoukoliv negativní informaci, Gillian si neustále plete
se služkou, právě nyní zjišťuje, že matka není mrtvá, ale celou dobu žije v pokojíku za kuchyní...
Pro svého – stejně potrhlého – manžela je však pořád krásná a pomilováníhodná, i on totiž
prožívá svá vychýlení, nepřipouštěje si rakovinu.
Do toho tetička Ester, která vaří o půlnoci, protože to je v domě největší klid, a přes den
poskytuje sex pro telefonu místním penzistům. Dům se navíc povážlivě naklání na stranu a
záchod v prvním patře co chvíli vybuchuje. Avery se doma cítí čím dál tím líp, zatímco Gillian
vidí jediné východisko: všechny pozavírat do blázince. Navzdory tomu, že rodina ve skutečnosti
strká hlavu do písku (právě před osmi lety zemřel Averyho bratr-dvojče na leukémii), Avery ji
odmítne popřít a s Gillian se raději rozchází. „Zmrtvýchvstáním“ projde i ztracený rodinný
mazlíček, rotvajer Skippy, jehož zásahem se Gillian vrací s tím, že zkusí zkrotit i tuhle šílenou
„famílii“.
Lehce napsaná zábavná komedie nabízí herecké příležitosti dvěma starším herečkám v rolích
pohádkově bohatých excentrických sester.
Hra byla poprvé uvedena v Miami (Florida) v Novém divadle (New Theatre) v srpnu 1998, v režii
Barryho Steinmana. Později byla inscenována v několika státech USA, v německém překladu
se hrála ve Vídni, Frankfurtu, Heidelbergu a v Drážďanech.
Michael McKeever je americký dramatik, jehož činnost je primárně spjatá s divadelní komunitou
v Miami, divadelně činný je od devadesátých let. Napsal třináct komedií, devět vážných her a
množství aktovek. Za své hry obdržel různé lokální divadelní ceny, působí též jako herec.
Peter Morgan (Velká Británie)
AUDIENCE (AUDIENCE)
z angličtiny přeložila Zuzana Josková
12 m, 5 ž (možnost zdvojení)
Po šedesát let se královna Alžběta setkávala na každotýdenní audienci v Buckinghamském
paláci s úřadujícími britskými ministerskými předsedy. Obsah oněch setkání byli a jsou jak
panovnice, tak „jejích” dvanáct premiérů povinni zachovávat v tajnosti – i před vlastními manžely
a manželkami.
Hra Petera Logana toto mlčení prolamuje – alespoň v autorské licenci. Autor v představách
vytvořil sérii klíčových setkání královny se známými obyvateli Downing Street. Každý z nich – od
Churchilla po Camerona – si během těchto schůzek ujasňuje své postoje a často se zpovídá i
ze svých intimních pochyb a problémů. Alžběta pak prochází životním obloukem od mladé
matky po babičku a její audience mapují historii „druhého alžbětinského věku”, posledního více
než půlstoletí. Politici přicházejí a odcházejí (autor vidí Alžbětiny oblíbence ve shodě s
nedávným britským dokumentárním filmem na podobné téma v Churchillovi a Wilsonovi,
nejnapjatější vztah pak přisuzuje Margaret Thatcherové), královna však zůstává, připravena
pozdravit svého příštího premiéra.
Za roli královny Alžběty II. získala Helen Mirrenová Cenu Laurence Oliviera za rok 2013.
Premiérová inscenace hry ve westendském Gielgud Theatre byla zařazena do cyklu National
Theatre Live – přenos představení se ve vybraných kinech po celém světě vysílal 13.6.2013.
8
Alan Ball (USA)
PĚT VE STEJNÝCH ŠATECH (FIVE WOMAN WEARING THE SAME DRESS)
z angličtiny přeložila Adéla Šotolová
1 m, 5 ž
komedie
Komedie, která dává úžasný komediální prostor pěti herečkám, se odehrává v ložnici nevěstina
domu, zatímco venku probíhá honosná svatební oslava. Do ložnice se postupně trousí družičky,
nedobrovolně oblečené ve stejných šatech, aby se tu ukryly a nemusely se účastnit svatebního
veselí.
A ačkoliv se zpočátku zdá, že mají společné jen dvě věci - kýčovité šaty a to, že z duše nenávidí
nevěstu, postupně se začínají díky svým tragikomickým životním trápením sbližovat a ze
škodolibé zábavy - bojkotovat probíhající veselku - postupně vzniká neskutečně zábavný
hořkosladký soukromý happening.
Autorem hry je oceňovaný americký scénárista, dramatik a režisér, mimo jiné autor scénáře k
filmu Americká krása. Česká premiéra proběhla v Divadle na Fidlovačce v prosinci 2013.
Diana Son(ová) (USA)
LÍBÁNÍ ZAKÁZÁNO (STOP KISS)
z angličtiny přeložil Jan Šotola
3 m, 3 - 4 ž (jedna herečka může hrát dvě postavy)
Callie slíbí, že se postará o kočku jisté Sáry, což je „kamarádka kamaráda jednoho kamaráda.“
A aby nemusela trávit nudný večer s cizím člověkem, zařídí si na večer program s přáteli a chce
z domu odejít ihned potom, co od Sáry kočku převezme. Setkání Callie a Sáry je však od
začátku něčím zvláštní, a přestože jsou obě dvě zadané heterosexuálky, opatrně kolem sebe
krouží a přiživují v sobě jakousi nevyslovenou vzájemnou osudovou přitažlivost.
Jde o svižně a velmi vtipně napsanou hru, v níž si autorka zajímavě pohrává s retrospektivou.
Příběh se tak postupně skládá v jedno malé soukromé drama, které začalo jedním polibkem.
Maxi Obexer(ová) (Německo)
LOĎ DUCHŮ (DAS GEISTERSCHIFF)
z němčiny přeložila Eva Vojtová
5 m, 3 ž
O Vánocích 1996 se u jižního pobřeží Sicílie utopilo 283 utečenců. O týdny později nacházeli
místní rybáři ve svých sítích kusy jejich těl. Někteří z nich šli na policii, ale když tato nic
nepodnikala, naházeli kusy zpátky do moře... Trvalo šest let, než se zpráva o těchto událostech
objevila na veřejnosti, potopený člun byl pojmenován „loď duchů“ a dokud novináři potopenou
loď nevyfotili a nepodali tak o událostech přesvědčivý důkaz.
Hra vypráví v mnohovrstevnatém textu o těchto imigrantech a o strachu, který v „pevnosti
Evropa“ vyvolávají. Je to politická kritická hra a rekviem za lidi, kteří chtěli v Evropě nalézt štěstí
a skončili na mořském dně nedaleko svého cíle.
Autorka studovala humanitní vědy ve Vídni a Berlíně a vyučuje mj. scénické psaní v Berlíně.
Hra byla uvedena v listopadu 2007 v Theaterhaus Jena, ve Švýcarsku poprvé v březnu 2010
v basilejském divadle.
„Silné téma, solidní mnohostranná politická a z části i velmi vtipná hra, jež klade nesčetné
otázky.“ (nachtkritik)
9
René Freund (Rakousko)
HAPPY HOURS (HAPPY HOURS)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
3 m, 1 ž
komedie
Současná úsměvná moralita se odehrává v baru, kde se pravidelně po práci, v době happy hour
schází dva nejlepší přátelé Rainer a Walter. Rainer je typický nespokojený čtyřicátník, který má
pocit, že v životě nic nedokázal, nebaví ho zaměstnání, neboť je neustále ve shonu, nerozumí si
s manželkou a děti jsou sice prý to jediné, co se mu povedlo, nicméně i ony mu neskutečně
lezou na nervy. Walterovi už táhne na šedesát a tváří se jako úspěšný a bohatý grafik, který
slaví úspěchy nejen v práci, ale i u žen, což však není ani zdaleka pravda. Žije osaměle, má
sice syna, ale s tím se nestýká. Dalším návštěvníkem je mladík Michael, který pracuje jako
žurnalista v oblastních novinách, kam píše o soudních procesech, neboť vystudoval práva.
Michael do baru chodí proto, že se mu velice líbí tamější barmanka Nina.
Jednou v pátek v podvečer zatáhne Walter Michaela do své konverzace s Rainerem. Ten má jet
v sobotu se svou ženou Bettinou, jejich dětmi a Bettininými přáteli Reisingerovými kousek za
město do jedné restaurace s velkým dětským hřištěm. On však přírodu i Reisingerovy nesnáší a
navíc tvrdí, že o tom nevěděl, a dohodl tudíž na onen den večeři s jinými přáteli v jisté luxusní
restauraci. Michael se mu snaží poradit, Rainer však neústupně tvrdí, že na rodinný výlet
nepojede, protože to chápe jako svou prohru vůči manželce.
V pondělí se všichni opět sejdou v baru. Rainer vypráví, že jeho přátelé nakonec večeři odřekli,
a tak přece jen jel s rodinou a Reisingerovými za město. Vrací se odtamtud jako vyměněný najednou miluje přírodu i biostravu, kterou vaří v tamní restauraci. Zamiloval se tam totiž do
mladičké servírky Uschi a ještě ten večer za ní opět odjíždí. Manželce namluvil, že jede na
služební cestu.
Hned další den se rozhodne říct ženě pravdu a nechat se rozvést. Bettina je připravená ho
totálně zničit, což ani nebude tak těžké, neboť podle zákona jí bude muset odevzdávat dvě
třetiny svého platu. Rainerovi to nevadí, neboť je do Uschi úplně zblázněný, Waltera však
situace jeho přítele velmi trápí. Radí se o tom s Michaelem, a ten mu sdělí, že jedinou možností,
jak se vyhnout placení tak velké dávky, by bylo, kdyby se Bettina dopustila těžkého porušení
manželství, jako například nevěry. Tu se mu Walter svěří, že Bettina Rainera skutečně
podvedla, a to s ním, před třemi měsíci po jedné oslavě, které se Rainer nemohl zúčastnit,
jelikož byl na služební cestě. Je připravený Rainerovi vše říct. Zničí tím sice pravděpodobně
jejich přátelství, ale pro něj je důležitější, že mu pomůže.
Mezitím se Rainer rozhodne, že se vrátí k Bettině. Jeho idylka na statku s Uschi už totiž
skončila, neboť ta ho nejprve zapojila do prací na opravě stavení a pak si našla dalšího milence.
Během dlouhého rozhovoru s Bettinou mu žena prozradí, že ho s Walterem podvedla. Rainer
okamžitě beží do baru, kde ubohého Waltera zmlátí. Bettina ale nakonec vše vezme zpět s tím,
že si tu nevěru jen vymyslela, aby se mu pomstila. Vše tedy končí šťastně. Rainer a Bettina jsou
opět spolu, Rainer se usmíří s Walterem, ten konečně na Michaelovu radu naváže kontakt se
svým synem a Michael se dá dohromady s Ninou.
Hra byla uvedena 6. března 2012 na scéně Freie Bühne Wieden ve Vídni.
Wolfram Lotz (Německo)
PÁR VZKAZŮ VEŠKERENSTVU (EINIGE NACHRICHTEN AN DAS ALL)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
7 m, 3 ž, 1 herec s obrnou, 7 dětí (obsazení variabilní)
dekadentní kabaret
Beckettovská ironická hra o hledání smyslu života, o tom, že všichni jsme jenom postavy
v nějaké divné divadelní hře. „Co je vlastně dějem hry?“ ptají se Lum a Purl Schweitzke, dvě
malé zmrzačené postavy, které touží po nějakém úkolu, po nějakém důvodu, proč existovat. A
tak se dohodnu, že budou mít dítě – pro něj už má cenu žít. Ovšem rychle zjistí, že nemohou
10
svůj osud ovlivnit, protože je pevně vepsán do tohoto divadelního scénáře. Že by pomohl VV,
vedoucí vývoje? Ten nabízí historickým osobnostem i postavám ze současnosti možnost vyslat
pomocí aparatury své jednoslovné vzkazy veškerenstvu, zkratku své existence, jedno slovo,
jeden život. Využije tuto možnost osamělý otec Klaus Alberts, který truchlí pro svou zemřelou
dceru Hildu? A co vědec Rafinesque či politik Pofalla? Znovuzrozená Hilda, či zmrtvýchvstalý
von Kleist?
Ti všichni jsou pouze protagonisty své vlastní bolesti a svých ztroskotání, jsou si vědomi
neúprosných pravidel života – umírat se musí a veškerenstvo je jenom mohutná exploze. Lum a
Purl Schweitzke čekají marně na své dítě, v divadelním scénáři pro něj není místo. Na štěstí
zde není také místo, Purl Schweitzke se zadusí a nechává Luma v absurdní existenci
samotného – von Kleist se stává hluboce zklamaným indiánem a mluví neznámým jazykem –
„Svět v rozvalinách, hra v troskách“.
Autor se však nespokojuje s nějakým nihilistickým konstatováním. Text provokuje, je rozkládán
na součástky a zase skládán, velkou roli hrají obsáhlé poznámky pod čarou, které ke konci textu
převažují nad textem samotným a které nemají na první pohled s textem pranic společného. Je
to velká výzva pro inscenátory, ponechat textu jeho atmosféru a kouzlo řeči. Autor sleduje
divadlo zvenčí a podrobuje jeho klasická pravidla neúprosné zkoušce – na scéně musí být
herec s obrnou atd. Vnější svět se v jeho hrách zrcadlí v množství střepů, vzniká tak působivá
mozaika. Hledání smyslu života se stává absurdním filozofováním postav.
Autor psal původně poezii, za svoji první hru Der grosse Marsch (Velemarš, 2010, u nás
HaDivadlo, 2013) získal cenu publika v rámci přehlídky nových německých textů
Theattertreffen 2010 v Berlíně. Díky tomu napsal na zakázku tuto hru (Nationaltheater Weimar,
prem. únor 2011).
A další...
Doman Nowakowski (Polsko)
SCHROEDERŮV KEČUP (KECZUP SCHROEDERA)
z polštiny přeložil Jiří Vondráček
9 m, 2 ž
komedie z reklamky
- Já píšu svobodě, o Bohu, o ranní rose…
- No tak piš o Bohu, potom Boha vymažeme a dáme tam kečup. Profesionalita, kámo!
Další z her úspěšného polského dramatika a scénáristy Domana Nowakowského (původně
napsaná jako televizní scénář) s vtipnou nadsázkou reflektuje život v reklamní agentuře – její
nesmyslné žebříčky hodnot, odosobněné vztahy, její směšný lesk.
Klimek je bývalý básník, který se do americké agentury JBJ&Hendry dostal náhodou, když
pomohl kamarádovi Johnymu vymyslet reklamní spot na ovesné vločky. Oproti všem pravidlům
se stal ihned úspěšným copywriterem – ve zdejší hierarchii „přešel od ovesných vloček hravě ke
koření, instantním polévkám, přeskočil vložky i kosmetiku a náhle se octl u vysněných sýrů. Stal
se právoplatným a váženým členem firmy – přejal její pravidla, její myšlení, její vůni… Jenže u
sýrů udělal osudnou chybu. Reklama se mu nezdařila a propadl se hluboko dolů – ke kečupům.
Tuto celou historii se skrze situace zpětně dozvídáme od mírně podroušeného Klimka, který se
právě pokouší marně vymyslet spot na kečup. Na pomoc si tentokrát on pozve bývalého
kamaráda Ríšu, kterému se ale nedaří tak dobře, jako kdysi Klimkovi u ovesných vloček…
Na konci zoufalý a opilý Klimek propadá beznaději. Když se ráno probouzí, nachází ve svém
počítači (snad díky nebeskému zásahu Jehovy z reklamy na MagicColu) vymyšlený reklamní
text. Svůj boj nad kečupem vyhrál!
Rozhlasovou verzi uvedl Český rozhlas v roce 2013.
11
Marek Modzelevski (Polsko)
ZABIJ MĚ (ZABIJ MNIE)
z polštiny přeložila Kateřina Holá
3 m, 1 ž (+ 4 postavy ze záznamu)
Hra se odehrává na nemocničním pokoji pro nevyléčitelně nemocné pacienty. Na pokoji jsou tři
lůžka. Na dvou z nich leží pacienti A a B, kteří se rozhodli pro eutanázii. Mají před sebou své
poslední dny a jak oni, tak rodiny jsou smířeni se svým rozhodnutím. A a B i oba lékaři, kteří je
pravidelně přicházejí kontrolovat, vedou mezi sebou mnohdy až absurdně směšné dialogy,
které zcela kontrastují s vážností rozhodnutí obou pacientů. Lékaři se denně ptají, jak se cítí,
jakou mají náladu, když jsou zase o krůček blíže ke smrti, rodiče A za ním přijdou na návštěvu a
radují se z rozhodnutí syna, protože budou mít po jeho pohřbu kam chodit na procházky.
Situace se vyostřuje, když je na pokoj přidělena paní K s rakovinou. Pánové protestují, že
nechtějí ženu na pokoji, že si zaplatili a mají právo na soukromí. Přesto u nich K zůstává. B si
obléká drahý oblek a odchází, nadešel jeho den...
K trpí strašnými bolestmi a lékaři jí řekli, že ještě není zcela jisté, zda je pro ni eutanázie
vhodná. A, který zůstává s K sám na pokoji, ji začíná pozorovat a začíná se mu líbit. Začíná se
o ni starat a moc by si přál, aby žila. Sám poprvé přiznává, že by se na světě necítil tak opuštěn,
a že pochopil, že to nejdůležitější mu v životě uniklo. Má velkou touhu odložit své rozhodnutí a
tři měsíce se o K starat. Stav K se však výrazně zhoršuje, bolesti neustupují a ona prosí A zabij mě...
V závěrečné scéně se střetávají oba lékaři a A. Ten jim oznamuje, že změnil své rozhodnutí.
Pawulon je rozhořčen - s takovou lehkovážností je setkává poprvé v životě. Panadol dává A
naději - vždycky se může stát zázrak.
Paloma Pedrero (Španělsko)
ANNA 11. BŘEZNA (ANA EL ONCE DE MARZO)
ze španělštiny přeložila Šárka Valverde
5ž
Dne 11. března 2005 bylo uvedeno 11 krátkých divadelních her v různých španělských
divadlech – jako připomenutí prvního výročí, které uplynulo od teroristických útoků v Madridu.
Ve čtvrtek 11. března 2004 totiž ochromily Madrid výbuchy v příměstských vlacích – o život
přišlo 191 lidí, převážně žen a také mnoho dětí. Paloma Pedrero nahlíží toto téma skrze osobní
tragédie ženských postav, které spojuje jeden jediný muž. Ana el once de marzo (2005) je hrou
výjimečnou nejen specifickou strukturou, která je primárně monologická, ale také tím, že osobní
výpovědi hrdinek jsou nahlíženy a vztahovány k širšímu společenskému kontextu – a tím
dosahují daleko větší síly.
Ačkoliv výchozí dramatická struktura je spíše monologická, inscenační pojetí může obsáhnout a
zachytit jediný, nejdůležitější okamžik prolínání lidských osudů – bezprostředně po výbuchu.
Vše se děje v jednom čase, paralelně, lidé žijí a přicházejí o své blízké, řada věcí zůstává
nevyřčena, nedokončena. To, co je pro mnohé z nás jen ztělesněno obrazy o destrukci a
terorismu v televizi, má naprosto reálný charakter…
Sledujeme nejen tragédie tří žen se stejným jménem Anna, ale v nich zároveň tragédie,
probíhající právě teď kdekoliv na světě.
Česká premiéra proběhla ve Slezském divadle Opava v lednu 2010 za účasti autorky v režii J.
Janěkové.
12
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva k profesionálnímu uvedení jen za
tantiémy (%).
Autor
Titul
Dvacet tisíc stránek
Lukas Bärfuss
Lady z karavanu
Alan Bennett
Bez roucha
Michael Frayn
Kodaň
Michael Frayn
33 variací
Moises Kaufman
Kráska z Leenane
Martin McDonagh
Pan Polštář
Martin McDonagh
Poručík z Inishmoru
Martin McDonagh
Žárlivost
Esther Vilarová
Dobře rozehraná partie
Stefan Vögel
B. Zandt, J. Milmore Máte jednu špatnou zprávu
Smlouva do: %
5.4.2015
30.6.2014
30.6.2014
9.5.2015
1.4.2014
30.6.2015
30.6.2015
30.6.2015
31.12.2015
30.6.2015
12.1.2015
9
7
9
9
7,5
6,5
6,5
6,5
9
8
7
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Lucy Kirkwood(ová) (Velká Británie)
NSFW (V PRÁCI NEOTVÍRAT)
4 m, 2 ž
komedie
Internetová zkratka NSFW (Not Safe for Work), označující materiál, který si není radno prohlížet
v pracovní době, má v této břitké komedii řadu dalších významů. Práce sama je v dnešní době
nebezpečné teritorium – a v médiích zvláště. Krizí ohrožený pánský časopis Doghouse dostane
právě ránu, která může znamenat jeho konec. Ukáže se, že vítězce fotosoutěže nahých
modelek Carrie je teprve čtrnáct a její otec hrozí žalobou. Šéfredaktor Aidan musí přijmout
opatření: vyhodí Sama, který fotosoutěž administroval, a spolu s tajemnicí redakce, svou
milenkou Charlotte, se pokusí Carriina otce uplácením, zastrašováním a psychickým nátlakem
od jeho úmyslu odvrátit. Což se nakonec podaří, když ovšem předtím tento dialog rozmetá
všechny iluze a odhalí drsnou podstatu a prázdnotu dnešního mediálního i médii
manipulovaného světa.
Osudy hrdinů tím však nekončí. Sam, poté, co již devět měsíců hledá novou práci, podstupuje
pohovor tentokrát v dámském časopise Electra. Divák zjišťuje spolu s ním, že i tady se bude
muset prodávat – jen ještě bizarnějším a absurdnějším způsobem.
NSFW je první hra Lucy Kirkwoodové (1984), kterou autorka napsala pro Royal Court Theatre
(prem. 25.10.2012), stejně jako svou následující hru Chimerica, jíž se zařadila mezi největší
13
talenty současné britské dramatiky.
CHIMERICA
7 m, 5 ž (zdvojování rolí)
Náměstí Nebeského klidu roku 1989. Tanky projíždějí Pekingem a na dveře hotelového pokoje
mladého amerického fotografa buší vojáci. Přesto se Joeovi podaří zachytit historii a snímek
dostat ze země. Snímek (skutečně existující) zachycuje mladého muže s igelitovými taškami
v ruce, čelícího nájezdu tanku.
O dvacet let později se v pekingském deníku objeví záhadný inzerát, který Joea přiměje pokusit
se vyhledat muže, kterého zachytil na historickém snímku. Kdo to byl? Co se s ním stalo? Je
možné, že ještě žije?
Děj hry plynule přechází z Pekingu na Manhattan a zpět, od posledních amerických
prezidentských voleb do událostí na náměstí Tiananmen před 24 lety, dotýká se pravdivosti
fotožurnalismu, pokusů západních společností dostat se na čínský trh, zvyšující se úrovně
znečištění v Pekingu i čínské cenzury a potlačování lidských práv v zemi.
Joe se při svém hledání seznamuje s britskou obchodnicí Tess, znovunavazuje přátelství s
čínským tlumočníkem a učitelem angličtiny Zhang Linem a jeho bratrem, nomenklaturním
manažerem, ve své posedlosti pátráním (nakonec paradoxně úspěšným) však komplikuje nejen
jejich životy.
Kirkwoodová si titul hry (amalgam slov China a America) vypůjčila od historika Nialla
Fergussona, který tímto pojmem označuje vzrůstající míru provázanosti ekonomické a politické
budoucnosti obou velmocí. Strhující děj i osudy postav však bolestně poukazují na pokud ne
zcela chimérickou, pak zcela jistě nesmírně obtížnou možnost vzájemného pochopení lidí s
diametrálně odlišnou historickou zkušeností.
Strhující hra, která se stala událostí letošní londýnské divadelní sezóny měla premiéru 20.
května 2013 ve známém divadle Almeida, následoval zcela vyprodaný transfer na West End –
do Harold Pinter Theatre.
Peter Quilter (Velká Británie)
4000 DAYS (4000 DNŮ)
2 m, 1 ž
komedie
V Michaelově mozku se utvořila krevní sraženina a uvrhla ho na tři týdny do kómatu.
V nemocnici se o něho stará jeho zahořklá matka Carol a jeho nudný, ale starostlivý partner
Paul. Oba spojuje smutek nad Michaelovým stavem, ale také vzájemná nevraživost. Když se
Michael probere, vyjde najevo, že z paměti mu zcela zmizelo posledních jedenáct let života.
Z posledních 4000 dní si nepamatuje vůbec nic. Nepamatuje si vůbec nic z toho, co prožil
s Paulem, ba ani netuší, že existuje. Paul musí bojovat o to, aby Michaelovu paměť obnovil,
kdežto Caroliným cílem je, zcela ho z Michaelova života vyloučit. Michael, jinak stále okouzlující
a vtipný, se však ve své rekonvalescenci soustřeďuje na něco úplně jiného: snaží se na zeď
svého nemocničního pokoje namalovat velkou nástěnnou fresku. Výraz své ztráty, svých nadějí
a své touhy žít život muže, kterým byl před jedenácti lety. Nikoli muže, který se z něho mezitím
(vedle Paula) stal.
S výchozí, velmi vyhrocenou situací se musí postupně všechny tři postavy vyrovnat. Když
Michael nakonec odchází z nemocnice, začíná zcela nová etapa jejich života.
14
David Harrower (Velká Británie)
GOOD WITH PEOPLE (VYJÍT S LIDMI)
1 m, 1 ž
aktovka
Helen, ženu středního věku, která provozuje upadající hotel v Helensburghu, přímořském
skotském městě, z něhož cestovní ruch vytlačila námořní vojenská základna, rozruší přítomnost
mladého muže jménem Evan, který se v hotelu ubytoval. Evan jí vypráví, že do Helensburghu
se vrátil poté, co pracoval jako ošetřovatel v Pákistánu, jen proto, aby se zúčastnil nové svatby
svých rodičů. Mezi oběma vzplane konflikt, když se mj. ukáže, že Evan patřil do party, která
kdysi šikanovala Helenina syna. Evan se jí však také svěřuje se svým zraněním a Helen přizná,
že je zničená z rozhodnutí svého syna odejít z domova. Než by se vrátila do prázdného domova
a k vychladlému vztahu se svým manželem, raději rovněž přenocuje v hotelu. Sexuální napětí
mezi oběma osamělými lidmi zůstává v podtextu této noci plné konfrontace, zpovědí a nakonec
usmíření.
Hra, která v sobě má oproti jiným Harrowerovým hrám značnou dávku humoru, měla premiéru
v březnu 2013 v glasgowském Oran Mór. Vznikla v koprodukci tamějšího Traverse Theatre a
Paines Plough.
Paul Rudnick (USA)
I HATE HAMLET (NESNÁŠÍM HAMLETA)
3 m, 3 ž
komedie
Děj se odehrává ve starém apartmá v New Yorku, které kdysi dávno patřilo zesnulému herci
Johnu Barrymorovi. Ten byl ve své době vyhledávaným shakespearovským hercem proslulým
svým ztvárněním Hamleta.
Andrew Rally má všechno, co by si mohl přát: slávu a uznání za účinkování v oblíbeném
televizním seriálu, bohatou a krásnou přítelkyni, oddaného agenta, apartmá v New Yorku a
šanci hrát s divadelní společností v Central Parku Hamleta. V jeho dokonalém životě ale přece
jen několik zádrhelů je. Seriál byl zrušen, přítelkyně si úzkostlivě chrání své panenství a jemu se
moc Hamleta hrát nechce.
Když ho divadelní agentka navštíví v jeho novém apartmá a zmíní se o svém dávném románku
s Johnem Barrymorem, pokusí se spolu s realitní makléřkou Felicií a přítelkyní Deirdrou vyvolat
ducha tohoto herce. Barrymore se proto později objeví, oblečený do kostýmu Hamleta a snaží
se Andrewa přimět, aby tuto roli vzal. Ten nakonec, po duchově dlouhém naléhání, lahvi
šampaňského a šermířském souboji souhlasí. Celá situace se ale komplikuje příjezdem
Andrewova kamaráda z Hollywoodu, který má lákavou nabídku na pilotní díl nového televizního
seriálu s vyhlídkou na velmi vysoký honorář. Andrew je tak nucen si vybrat mezi Shakespearem,
kterého miluje jeho přítelkyně, a televizí, díky níž by byl milován miliony diváků.
Premiéra hry se konala 8. dubna 1991 ve Walter Kerr Theatre na Broadway.
NAKED EYE (NAHÁ PRAVDA)
3 m, 5 ž
komedie
Hrdina další komedie Paula Rudnicka Alex Del Flavio je ambiciózní mladý fotograf, který hodlá
svou výstavu v prestižní galerii obohatit fotografiemi sexuálně explicitního obsahu. Nan
Bemissová, členka správní rady galerie a také manželka republikánského senátora, který právě
kandiduje na guvernéra, jej má přesvědčit, aby ty „nejurážlivější“ z nich před vernisáží z výstavy
stáhnul. Nan však narazí na tuhý odpor nejen u Alexe (mj., jak se ukáže, také homosexuála
trpícího AIDS), ale i jeho nové lesbické a feministické asistentky Mumbali. Pod tíhou jejich
argumentů, oslabená navíc nutností zastírat to, jak ji zasahuje manželova nevěra, a
konfrontovaná s lesbickým „coming-outem“ své dcery, souhlasí nakonec s tím, že se nechá
15
Alexem vyfotografovat nahá. Když problém s urážlivou výstavou hodlá rázně řešit i senátor
Bemiss, Alex navrhne, že místo inkriminovaných fotografií vystaví nahé snímky Nan. Nakonec
tak každé z postav hry nezbude, než se veřejně přiznat ke všem „hříchům“. Kupodivu se nic
vážného nestane.
Neil LaBute (USA)
REASONS TO BE HAPPY (PROČ BÝT ŠŤASTNÝ)
2 m, 2 ž
komedie
Neil LaBute se ve své nejnovější hře vrací k hrdinům hry Proč být hezký (Reasons to Be Pretty)
a pokračuje v rozvíjení jejich osudů.
Tři roky po svém rozchodu se Steph a Greg zamýšlejí nad tím, zda by svému vztahu neměli dát
novou šanci. Problém je, že Steph je vdaná za někoho jiného a Greg si právě začal se
Stephinou nejlepší kamarádkou Carly, svobodnou matkou, jejíž žárlivý bývalý manžel Kent jen
s obtížemi formuluje své pocity.
Pro žádnou ze čtyř postav není lehké vyznat se v navzájem si protiřečících zájmech a
výbušných emocích. Vtipná hra o tom, kolik jsme toho schopni obětovat pro unikající cíl –
vlastní štěstí.
Premiéra hry se konala v červnu 2013 v newyorském Lucille Lortell Theater (v produkci MCC
Theater).
Jonathan Sayer, Henry Lewis, Henry Shields (Velká Británie)
THE PLAY THAT GOES WRONG (PROPADÁK)
6 m, 2 ž
bláznivá komedie
Hra Susie H.K.Brideswellové Vražda na panství Haversham pochází z 20. let, ale pokud jste o
ní nikdy neslyšeli, nebude chyba na Vaší straně. Tento esenciální anglický detektivní thriller se
rozhodl nastudovat Dramatický kroužek polytechniky v Cornley a své rozhodnutí realizuje se
záviděníhodným nadšením a nezáviděníhodnou neschopností. Mladý soubor na premiéře bojuje
s neznalostí textu, neposlušnými rekvizitami, náhle se probudivšími ambicemi zaskakující
inspicientky i zfušovanou scénou.
Kus, který se inspiroval metodou Fraynovy slavné frašky Za scénou (i když zde se všechny
zmatky důsledně odehrávají přímo na jevišti) našinci na nejednom místě připomene i
Cimrmanovy moudré teatrologické poučky. Text vznikl v lůně souboru Mischief Theatre, jednoho
z nejnadějnějších britských mladých divadel, v průběhu zkoušek inscenace, která zatím
triumfálně brázdí britská divadla (připravuje se uvedení na West Endu) a získala si i vrcholné
hodnocení britské kritiky.
Ira Levin (USA)
VERONICA´S ROOM (VERONIČIN POKOJ)
2 m, 2 ž
Psychologický až hororový thriller od „mistra napětí“, slavného autora Stepfordských paniček,
Hochů z Brazílie či hororové klasiky Rosemary má děťátko – románů a předloh stejně slavných
filmů. Z jeho významné dramatické tvorby jsou pohříchu u nás (její těžiště totiž spadá do
normalizačních 70.let) známa jen jeho Osidla smrti (Deathtrap).
Studenti Susan a Larry se na večeři v restauraci seznámí s postarším irským párem, který je
pozve do výstavného domu, který spravují. Susan se dá přemluvit, aby tomuto páru prokázala
neškodnou službu. Jelikož se údajně podobá mrtvé dceři zesnulých majitelů domu Veronice, má
ji na jedno odpoledne „hrát“ pro její pološílenou umírající sestru Cissii a připravit jí tak malou
radost před koncem života. Susan se má ve své roli a kostýmu přenést do roku 1935, kdy bylo
oběma dívkám kolem devatenácti. Larry na ni má zatím počkat u televize dole v salonu. Jakmile
16
se však za jejími hostiteli zavřou (vlastně zamknou) dveře a Susan se připravuje na Cissiin
příchod, situace se rázem změní: Susan-Veronika musí čelit absurdnímu útoku Veroničiných
rodičů a temné rodinné historii. Bystrá dívka odmítá uvěřit, že by se skutečně ocitla v kůži mladé
Veroniky v roce 1935, a nechce přistoupit na hru, kterou s ní starší pár, jenž si přisvojil tentokrát
totožnost zesnulých majitelů domu (a k němuž se překvapivě přidá i Larry, Susanina čerstvá
známost), hraje. Nakonec se podvolí až násilí - připustí, že je Veronika a dokonce se před
„svými rodiči“ přizná ke „svému“ zločinu… Definitivní odhalení pravé identity staršího páru však
přináší další zvrat a příslib další hrozby.
Hra se odehrává v jediném pokoji. Premiéra dokonale vystavěné hry s výjimečnými hereckými
příležitostmi pro mladý pár a dvojici kolem šedesátky se konala 25. října 1973 v newyorském
Music Box Theater
Liz Flahive (USA)
THE MADRID
3 m, 3 ž
komedie
Uprostřed jednoho dopoledne v mateřské školce se učitelka Martha, která se velmi
kompetentně věnovala svěřeným dětem, náhle rozloučí a odejde – jak se ukáže, tak navždy:
nevrátí se ani domů ke svému manželovi a právě dospělé dceři. V dalším ději sledujeme, jak se
s tímto nečekaným a nevysvětleným odchodem vyrovnává Marthina rodina. Michael, její
manžel, rovněž učitel, v podivném defétistickém pokusu uzavřít tuto kapitolu svého života prodá
veškeré zařízení domu. Marthina zmatená dcera Sarah se dočasně vzdá vlastního života a
ambicí, aby pomohla svému otci a pokusila se pochopit, co se stalo. To vše za poněkud
zvláštního zájmu sousedů, kteří se s úlevou věnují raději cizím problémům než svým vlastním.
A konečně je tu Marthina matka Rose, která se řetězem menších dopravních nehod snaží
upoutat pozornost své dcery.
Sarah se zaměstnala ve Starbucks, a tam ji také Martha vyhledá, aby jí popřála k narozeninám.
Obě tajně uzavřou spojenectví. Martha se přestěhovala do pronajatého bytu v blízkém městě
(The Madrid se jmenuje činžák, kde se byt nachází.) a z jejich rozhovorů se dozvíme o Marthě
přece jen více: její útěk byl plánovaný, na návrat nepomýšlí, je šťastná nebo aspoň tvrdí, že je,
navzdory prázdné ledničce a rozkládací posteli, na níž spí. Důvod jejího odchodu však zůstává
tajemstvím nebo možná neexistuje. Je teď plná naděje a spokojená s tím, jak se věci vyvinuly.
Nakonec se však přece jen vrátí – ale pouze proto, že si uvědomí, že život, z kterého ona
unikla, její dceru uvěznil.
Premiéru měla tato vážná komedie 26. března 2013 v New York City Center.
John Guare (USA)
3 KINDS OF EXILE (3 DRUHY EXILU)
variabilní obsazení
Nejnovější Guarova hra (premiéra v off-broadwayském Atlantic Theater 15.5.2013) je vlastně
souborem tří aktovek spojených tématem východoevropského exilu. Jejich hrdiny jsou totiž
nejmenovaný Čech (vypravěčem této první aktovky – monodramatu je však nepochybně slavný
filmový režisér české-židovského původu Karel Reisz), legendární polská herečka Elzbieta
Czyzewska a konečně – prostřednictvím materiálu, který autorovi poskytl svými romány a hrami
- polský dramatik Witold Gombrowicz. Dalo by se také řici, že exil je zde nazírán prismatem
dítěte, ženy a muže…
První aktovka je téměř hororovým příběhem Wintonova dítěte a jeho celoživotního problému
psychicky se po ztrátě rodiny adaptovat v nové roli a vlasti.
Druhá aktovka je věnována historické postavě Elzbiety Czyzewské, která na počátku 60. let
opustila hvězdnou filmovou a divadelní kariéru, když se provdala za špičkového amerického
žurnalistu – a tak navždy ztratila půdu pod nohama, byť svou osobností i uměním inspirovala
nejednoho amerického umělce (za všechny: W.Styron a jeho Sophiina volba). Guare nechá
17
příběh novodobé Médey vyprávět chóru herců.
Nejstylizovanější je aktovka třetí, kombinující v jedné absurdně groteskní féerii osudy reálného
Witolda Gombrowicze a scény z jeho Svatby a románu Trans-Atlantyk. W.G. se po absurdní
plavbě do Argentiny ve službách předválečného Polska rozhodne vystoupit z předurčeného
národního „osudu“ a stát se navždy „nezralým“ člověkem – zralým umělcem.
Guare překvapuje u Američana vzácnou hloubkou pochopení specifického fenoménu
východoevropského vlastenectví a konfliktů, které přináší.
Alan Ayckbourn (Velká Brutánie)
HAUNTING JULIA (HON NA JULII)
3m
Komorní hra ve dvou dějstvích o dávné smrti, s níž je těžké se vyrovnat. Hlavní hrdinkou, která
se na scéně nikdy neobjeví, je geniální skladatelka Julia. Ta v devatenácti letech spáchala
sebevraždu; její otec Joe na její počest vybudoval kulturní centrum s muzeem – Juliiným
dokonale rekonstruovaným posledním bytem. Jako zlomený otec a fanatický ochránce její
památky skoupil okolní nemovitosti a byt je nyní jen jednou částí většího komplexu. Jednoho
nedělního odpoledne sem pozve Andyho, Juliina posledního přítele. Brzo se ukáže, že nejde jen
o zdvořilostní návštěvu: Joe se rozhodl vyvolat ducha mrtvé dcery, aby konečně zjistil, proč se
před dvanácti lety rozhodla pro dobrovolnou smrt. Se seancí přijde pomoci Ken, podivné
„médium“, vyznavač duchařiny a zároveň člověk nadaný téměř nadpřirozenými schopnostmi.
Podaří se mu s Julii spojit za pomocí jejího starého plyšáka – v tu chvíli se ale ukáže, že Ken je
podvodník (medvěd Julii skutečně nikdy nepatřil, původního už dávno ukradli návštěvníci
muzea, tohle je „třetí náhrada“). Z Kena se vyklube někdejší správce budovy, k jehož rodině si
Julia chodila kdysi povídat. Ken o ní ví evidentně nejvíc – i to, že Andy se s ní bezprostředně
před smrtí setkal, a zná i tajemství na dceři závislého otce. Všichni muži Julii chovají ve
vzpomínkách natolik intenzivně, že k jakési seanci skutečně dojde, Julie se zjeví a otec ji
konečně „propouští“. Ukazuje se, že síla vzpomínky může být stejně silná jako nadpřirozené
spojení.
Ayckbourna k napsání této „duchařské“ hry údajně inspirovala Žena v černém od Susan Hillové,
kterou pro divadlo adaptoval Stephen Mallatratt. Ta byla uvedena v divadle Stephena Josepha
ve Scarborough a režíroval ji Ayckbournův spolurežisér Robin Herford. Ayckbourna fascinovalo,
že diváky víc než speciální efekty zvedne ze židlí skvělé herectví a napínavý příběh. Hon na
Julii následoval po sedmi letech: pořád je to duchařina, ale prim hraje téma - tři muži a jejich
vztah k dívce, která si vzala život tak mladá.
Hra byla poprvé uvedena v autorově režii v divadle Stephena Josepha v britském Scarborough
12. dubna 1994, oficiální premiéru měla 20. dubna 1994.
Steve Martin (USA)
ZIG ZAG WOMAN (ŽENA PŘEŘÍZNUTÁ V BOXU)
3 m, 1 ž
jednoaktová komedie
Číšnice obsluhuje hosty magicky přeřezaná do tří částí – klasický kouzelnický trik symbolizuje
osamělost ženy, schopné se pro „toho pravého“ doslova „přetrhnout“. Do kavárny zavítá starý
muž, který stále čeká na pravou lásku, muž středního věku, který už našel a dál nehledá, a
ohnivý mladík, jehož ideálem je právě - přeřezaná žena.
Absurdní hříčka oplývající originálními sentencemi je dalším divadelním kusem slavného komika
a autora Picassa v baru Lapin Agile a nejlepší a nejhranější z jeho aktovek.
18
Sandi Toksvig(ová) (Velká Británie)
BULLY BOY (DRSŇÁK)
2m
"Co z lidí dělá hrdiny?"
Major Oscar Hadley, stárnoucí veterán bitvy o Falklandy upoutaný na kolečkové křeslo, přichází
jako příslušník vojenské policie vyšetřit okolnosti válečného incidentu, při kterém zahynul
osmiletý afghánský chlapec pádem do studny. Obviněný vojín, sotva jednadvacetiletý Edward
Clark, se snaží obhájit svůj násilný hněv poté, co se nemohl vyrovnat s náhlou ztrátou svých
přátel při výbuchu nástražné bomby. V průběhu vyšetřování vycházejí napovrch podrobnosti,
které oba muže nutí nově uvažovat o svých postojích, pochybovat o nich a zpětně je hodnotit.
Hra odkrývá dopady emocionální zátěže na psychiku lidí vystavených extrémním podmínkám
války a obecněji se dotýká otázek morálky, strachu, pravdy a zodpovědnosti. Náročný text
přináší působivou příležitost pro dva mužské herecké představitele.
Světová premiéra proběhla 13. 5. 2011 v divadle Nuffield Theatre v Southamptonu. Autorka
Sandi Toksvigová je oblíbená a populární britská spisovatelka, dramatička, herečka a
konferenciérka, s dánskými kořeny. Žádná z jejích her dosud nebyla v ČR uvedena.
Lyle Kessler (USA)
ORPHANS (SIROTCI)
3m
Dva dospělí bratři spolu žijí v řadovém domku kdesi na předměstí zapomenutého města v
Severní Philadelhii. Otec je opustil a matka zemřela, ještě když byli děti. Přežívají díky drobným
krádežím, pořád dokola jedí tuňákové konzervy a koukají na televizi. Starší bratr Treat se o
mladšího Phillipa otcovsky stará, miluje ho a chrání. Zároveň mu tím brání dospět, připravuje ho
o jakoukoli možnost poznání a vzdělání. Phillip nikdy neopouští dům, má strach, že by venku
zemřel na nějakou alergickou reakci, což se mu téměř stalo, když byl malý. Celé dny tráví
zavřený v matčině skříni s oblečením, o venkovním světě se dozvídá díky sledování soutěže
The Price is Right (Uhodni správnou cenu), pročítá noviny a staré knihy...
Jednou Treat přivede domů opilého, leč od pohledu zámožného muže s kufříkem plným akcií a
dluhopisů. Napadne ho, že by za něj mohli dostat výkupné, a tak ho tedy přivede domů a
spoutá. Unesený muž je chicagský gangster jménem Harold. Ráno se mu podaří uvolnit si
pouta a protože sám vyrůstal jako sirotek, ujme se s pistolí v ruce role náhradního otce
a učitele.
Premiéra hry se konala v srpnu 1983 v Matrix Theatre v Los Angeles a od té doby měla hra
stovky repríz v mnoha divadlech po celém světě. V roce 1987 vznikla filmová verze v režii Alana
Pakuly, roku 2005 se v roli Harolda objevil Al Pacino. Znovuobnovená broadwayská premiéra
proběhla v dubnu 2013 v Shoenfeld Theatre a inscenace byla nominována na cenu Tony v
kategorii Nejlepší Revival a Nejlepší herec.
Lisa Kron(ová) (USA)
IN THE WAKE (DŮSLEDKY)
1 m, 5 ž
Ellen žije v New Yorku, je jí něco přes třicet. V kariéře se jí daří, jejímu partnerovi Dannymu se
nedá nic vytknout, tím méně nedostatek lásky a oddanosti. Jeho sestra Kayla, Ellenina nejlepší
kamarádka, navíc se svou lesbickou manželkou bydlí ve stejném činžáku, takže jejich životní
styl tak trochu připomíná komunitní pospolitost ze serialu Přátelé. Ellen má vlastně všechno.
Jediné, co ji dráždí, je vývoj americké domácí politiky.
Poprvé Ellen a její přátele zastihneme během společné oslavy Dne díkůvzdání v roce 2000,
během kterého sledují televizní zpravodajství o výsledcích památných prezidentských voleb, ve
kterých - přes mnohá zpochybňování - zvítězil George W. Bush. Odsud autorka začíná
viditelnou paralelu mezi Elleniným životem a osudy Ameriky v prvních deseti letech 21. století.
19
Oblíbená Ellen, která srší humorem a výborně formuluje svoje kritické liberální názory, Ellen,
která je tak cool, že sama odmítá přežitek sňatku, ale naopak podporuje okázalou svatbu svých
lesbických kamarádek, kterou mají všichni rádi, která věří, že americká politika se dokáže vrátit
na správnou cestu, najednou zcela vykolejí osudové setkání. Potká filmovou režisérku Amy a
zamilují se do sebe. Danny to poměrně dlouho toleruje, ale když se Ellen po rozchodu s Amy
nemůže vzchopit, nakonec se rozhodne jít svou vlastní cestou.
Spolu s těmito osobními událostmi sledujeme připomínky velkých politických událostí - pád
Dvojčat a jeho následek, agresivní zahraniční politiku USA krytou sloganem boje proti terorismu.
Ellen se snaží ukazovat, kde má Amerika svou slepou skvrnu, kvůli níž není schopná účinné
sebereflexe, a přitom nevidí, kde je její vlastní problém. Kontrapunkt k energické, zdánlivě
vstřícné a otevřené, ale ve skutečnosti sebestředné Ellen, tvoří její starší kamarádka Judy, která
dobrovolně pracuje v Africe. K volbám nechodí a o Americe nemá žádné iluze. A především
s Ellen nesdílí podstatu americké mentality, tedy že mít se dobře je výchozí i konečný stav věcí
a životní nutnost. Momenty štěstí je podle ní třeba vybojovat a být za ně vděčný, pokud přijdou.
Ellen končí sama, hluboce ponořená do svého smutku, ale s pochopením, že proti slepým
skvrnám v očích jiných je možné něco dělat, ale to nás nenaučí najít ty naše, a že i méně
šťastná období jsou svého druhu darem, který je třeba přijmout a užít.
Gary Henderson (Nový Zéland)
AN UNSEASONABLE FALL OF SNOW (SNÍH MIMO SEZÓNU)
3m
Holá místnost se stolem a dvěma židlemi. Arthur, muž kolem padesátky, vyslýchá Liama,
mladíka mezi dvacítkou a třicítkou. Je to policejní výslech? Arthur konstatuje, že ve složce,
kterou má v ruce, skutečně nejsou informace o tom, že by Liamovy přestupky policie
vyšetřovala, je v ní však mnoho detailů z jeho života. Arthur s Liamem skládají „puzzle“ Liamovy
existence outsidera, který se obává pohledů ostatních a ostýchá pozvat svou spolubydlící byť i
jen na skleničku. Arthur pomalu míří k mnohem závažnějšímu činu, který má Liam na svědomí.
Je to vražda? Zavraždil Liam někoho? Ale proč se „výslech“ točí kolem cesty opilého
poníženého Liama na nádraží? Nakonec Arthur předloží Liamovi usvědčující fotografie. Jak
divák pochopí, jsou na nich části lidského těla. Liamova těla. Liam spáchal sebevraždu pádem
pod kola vlaku. Tímto činem však tragicky zasáhl do života dalších dvou lidí: své matky, kterou
jeho smrt zcela zlomila, a strojvedoucího, který už nadále není schopný vykonávat práci, která
ho živila. Arthur Liama obviní, ale nesoudí. Nakonec mu předá jeho složku, aby pochopil, a
odejde. Obsah složky však Liama překvapí a navíc do místnosti místo Arthura vejde jiný muž,
jistý Tony. A Liam se ujímá výslechu.
Premiéra mysteriózní pinterovské aktovky se konala v Downstage Theatre ve Wellingtonu
v březnu 1998.
Gary Henderson (1955) patří k nejoceňovanějším novozélandským režisérům a dramatikům.
Žije v Aucklandu, kde rovněž učí na tamější Unitec´ School of Performance and Screen Arts.
K jeho hrám patří Mo & Jess Kill Susie (1996), Peninsula, Home Land, Lines of Fire a Stealing
Games (2007).
20
Roland Schimmelpfennig (Německo)
AN UND AUS (ZAP A VYP)
4 m, 4 ž
Tři páry se sejdou k dobrému jídlu a milování v jednom hotelu. Přicházejí tam postupně, po
sobě. A nevědí, že vedle spí manžel s nějakou jinou ženou a manželka s jiným mužem.
Nicméně se takto vytvořené páry k sobě hodí daleko lépe než ty původní.
Alespoň na chvíli. Poté zabliká světlo, zapnuto a vypnuto. Najednou má paní Z. dvě hlavy a
panu A. chybějí ústa. Srdce pana Y. hoří, zatímco paní A. zkamení. Svět se vymkl z kloubů –
nacházíme se totiž na boulevardu ve Fukušimě.
Hra vznikla na zakázku tokijského Národního divadla, kde byla uvedena v červnu 2013.
Justine del Corte (Německo)
DER ALPTRAUM VOM GLÜCK (DĚSIVÝ SEN O ŠTĚSTÍ)
celkem 13 m, 16 ž – doporučené zdvojení rolí (dvě velmi staré ženy, klavírista)
Co obraz hry, to jiné postavy a jiná situace – vzniká tak kaleidoskop konfliktů a postav, jehož
společným jmenovatelem je hledání odpovědi na otázku, co je to vlastně štěstí a dá-li se vůbec
najít. Najdou lidé štěstí v neštěstí? V banálních situacích, v tom, co dokázali, najdou ho
náhodně, pouze když něco zničí, když přejdou od slov k činům, nebo když po něčem dychtí? Je
naplnění dychtivosti štěstí? Nacházíme je ve svých triumfech? Či naopak je to výsledek našich
ztroskotání? Žijí šťastní lidé v nevědomosti, či jsou si naopak štěstí moc dobře vědomi?
Postavy hry to nevědí – muži i ženy se vrhají stále dokola do reje nesprávných očekávání, která
plodí zklamání, všichni po něčem baží, proto se vztekají a láteří, nakonec se smiřují a zkouší
v sobě probudit jakousi víru. Žena, jež se každých sedm let probouzí vedle jiného muže, muž,
který všechny a všechno nasupeně překřikuje, dívka, která se sama zbaví panenství. Všichni
zúčastnění podávají zprávu o bolestech všedního dne, o otupění z banálního života, o vzletech
a pádech lásky, o hledání pravdy a lačnosti po šťastném bytí.
Poetických jazykem a obrazy si autorka bere na mušku naše hledání štěstí, tu dojemně, jindy
s humorem a nadhledem provází postavy v jejich bezmocnosti najít šťastný život.
Hra byla uvedena v kooperaci s divadlem Schauspielhaus Bochum v Recklinghausen v rámci
přehlídky Ruhrfestspiele v červnu 2007.
Werner Schwab (Rakousko)
PORNOGEOGRAPHIE
5 m, 4 ž
sedm příhod
Ohavné studio na natáčení porna a šosácký obchod květinami v tomtéž domě: pouze na první
pohled neslučitelné sousedství. Ve studiu se rozčiluje režisér na herce, o čem přemýšlejí, totiž
jak si za vydělané peníze zařídí běžnou měšťanskou existenci.
Obě strany se snaží utlačovat tu druhou, což vyústí do totálního rozkladu protějšku. Nicméně na
konci vítězí „Mazel“, majitel domu týraný svojí manželkou. To jemu se podaří uškrtit
pornoherečku – strašlivý čin, blahořečený nejen všemi zúčastněnými, nýbrž i pornoherečkou
samotnou.
Až k tomuto momentu popravy se roztáčí spirála pohrdání, zneužívání a ponižování – sedm
příhod se stává sedmi smrtelnými hříchy 20. století. Sex a touha po smrti, umění a válka, káva a
koláč – to jsou jen některé ze synonym nezměrné nespokojenosti se stereotypním životem,
z něhož se dá uniknout pouze chvílemi.
Werner Schwab popisuje hořce a jízlivě stav světa, jenž je protkán sexualitou a v němž je
21
spousta ztracenců a loserů. Hra byla uvedena v říjnu 1993 ve Štýrském Hradci v autorové režii.
Připravujeme český překlad.
Jonas Jonasson, Axel Schneider (Německo)
DER HUNDERTJÄHRIGE, DER AUS DEM FENSTER STIEG UND VERSCHWAND
(STOLETÝ STAŘÍK, KTERÝ VYLEZL Z OKNA A ZMIZEL)
(HUNDRAÅRINGEN SOM KLEV UT GENOM FÖNSTRET OCH FÖRSVANN)
9 m, 1 ž
dramatizace humoristického románu
Jonas Jonasson vydal v roce 2009 svou prvotinu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.
Kniha se záhy stala čtenářským hitem a nejprodávanější švédskou knihou let 2010 a 2011, u
nás vyšla v roce 2012 (překlad Zbyněk Černík). V současnosti byla přeložena nebo se překládá
do 35 jazyků. Fenomenální úspěch letos sklízí v Německu, bestsellerem se stala mj. v
Holandsku, Dánsku, Norsku, Francii, Itálii, Španělsku... Podle knihy je natáčen film s největším
rozpočtem v historii švédské kinematografie.
Nyní došlo i na dramatizaci téměř cimrmanovských eskapád Allana Karlssona, v říjnu 2013
uvedlo tuto dramatizaci hamburské divadlo Altonaer Theater.
O čem knižní bestseller a potažmo i dramatizace vypráví? Allan Karlsson má narozeniny. Je mu
sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý
stařík má však v domově důchodců docela jiné plány; jednoduše zmizí - a brzy je celé Švédsko
kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti - v mládí
koneckonců uvedl do zmatku celý svět. Rozvíjí se dobrodružný útěk, na němž hlavní hrdina
zažije nejedno překvapující setkání. Je pronásledován nejen policií, nýbrž i nebezpečným
gangem, neboť omylem uloupil kufr s kradenými milióny. Brzy Allan není sám a uskupí se kolem
něj skurilní partička – bývalý zlodějíček Jonsson, věčný student Ljungberg, sloní dáma Soňa...
Navíc se dozvídáme o staříkových originálních setkáních, kterých za svůj úctyhodný věk zažil
bezpočet – popíjel s Trumanem, zachránil život Churchillovi, zpíval se Stalinem a vůbec
nevědomky ovlivnil moderní historii.
Dramatizace zkrátka vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu
svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do
velkých historických událostí 20. století. Výborná příležitost pro herce v nejlepších letech.
Andreas Veiel (Německo)
DAS HIMBEERREICH (MALINOVÁ ŘÍŠE)
5 m, 1 ž
pohled do světa bankéřů
„Musíme neustále činit rozhodnutí v oblasti, do níž nikdo skutečně nepronikne.“
Speciální poschodí velké banky. Kanceláře členů představenstva – někteří již požívají rentu, jiní
mají ještě stále nějakou zodpovědnost. Krize dorazila i sem: každý má svůj vlastní příběh, svou
vlastní verzi událostí. Jeden ztratil kvůli krizi práci, nebo odešel dobrovolně, jiný kvůli němu
zbohatnul. Jeden ví, co by měl dělat, ale nikdo se ho na nic neptá. Nedůvěřuje těm, kdo mají
zodpovědnost, neboť ti si myslí, že všechno vědí lépe. Ti druzí mají zodpovědnost a taky vědí,
co by se mělo dělat, jenže jednají podle toho? Sledují své určité zájmy, ale které to vlastně
jsou?
Autor věnoval spoustu času rešerším (stejně jako např. ve své hře dle skutečné události
Kopanec). Vyzpovídal více než dvacet bankéřů a ve své rešerši sledoval spojovací linie mezi
osobními motivy a strukturou firmy. Výsledkem je překvapivý a novátorský pohled do skrytého
světa bankéřů, kteří, ať chceme nebo nechceme, ovládají náš svět.
Premiéra proběhla v lednu 2013 ve Staatstheater Stuttgart v koprodukci s Deutsches Theater
Berlin v autorově režii.
22
Kristof Magnusson (Německo)
SUSHI FÜR ALLE (SUŠI PRO VŠECHNY)
4 m, 2 ž
černá komedie
Ingo Kluge, reklamní textař a otec od rodiny, zorganizuje pod falešnou internetovou identitou
setkání s Albanem Lenzem. Ten na internetu zkouší skoncovat se svým osamělým životem a
najít si životní partnerku. Vtip tkví v tom, že Ingo hledá někoho pro svou ženu jako náhradu za
sebe – dozví se totiž, že má rakovinu a moc času už mu nezbývá.
Nový partner má však problematické vyhlídky – měl by se postarat o manželku Inga, Johannu, a
navíc o jejich dvě již plnoleté, nicméně zcela neurotické děti. Johanna domácnost příliš
nezvládá a děti, Gesine a Gerald, mají dost starostí se svými komplexy. Alban Lenz se tedy
musí brzo sám sebe ptát, jak moc chce „zdědit“ Ingovu rodinu. Nicméně Ingo dostane zcela
geniální nápad, jak všechno zařídit...
Turbulentní vypointovaná komedie o hledání štěstí, a pokusem uniknout spárům rodiny a o
propastech, jež se skrývají za fasádou spokojeného rodinného života.
Hra byla uvedena v divadle Theater Dortmund v březnu 2011.
Hra se v současnosti překládá..
Katharina Schmidt (Německo)
27 WILDE AFFEN (27 DIVOKÝCH OPIC)
2 m, 2 ž
hořká komedie
Hořká a sžíravá společenská satira na téma extrémní individualismus a pošramocené sociální
tužby. Heinrichův vyhraněný syndrom stále někomu pomáhat si vezme na mušku přítele a
umělce Alcesta a učiní si z něj objekt vlastní terapie. Bohužel právě v okamžiku, kdy se
nekompromisní umělec Alcest bez varování zamiluje do Uschi O. Ta ovšem pomýšlí na
poslední a definitivní řešení svých problémů. Rej postav na šikmé ploše doplňuje Soňa, plachá
žena s měšťáckými ambicemi a překvapivým dvojím životem.
Při jedné náhodné společné procházce se tato nesourodá třaskavá směs smíchá a situace se
začne vymykat kontrole...
Autorka nechává po vzoru komedií W. Allena navzájem do sebe vrážet čtveřici veskrze
sympatických a švihlých městských neurotiků, kteří nakonec stojí naproti sobě nazí.
Komedie o lůzrech byla uvedena v divadle Schlosstheater Celle v květnu 2013.
René Heinersdoff (Německo)
DER KURSCHATTENMANN (ŠVIHÁK LÁZEŇSKÝ)
1 m, 4 ž
konverzační komedie
Lázně Bad Pyront, někdy v současnosti. V sanatoriu, kde se léčí menší i větší duševní poruchy,
se náhle vynoří Ulrych – muž, jenž vsází všechno na to, aby popletl hlavy nejen tamějším
pacientkám, ale i jejich pečovatelkám. Je šaramantní a troufalý, milý a naléhavý, elegantní a
penetrantní... a působí šlechetně a současně dychtivě. S nespoutanou fantazií, výřečností a
bezednou studnicí omletých frází dobývá tento lázeňský švihák ženská srdce. Hra s ohněm, při
níž si podávají dámy kliku u dveří. Sestře Isabel se představil jako kapitán a slíbil jí desetiletou
námořní cestu, Alici se prezentuje jako bankéř a barvitě jí líčí co s našetřenými penězi, pro Edith
je architekt a objevitel „vodonosných sloupových základů“.
Samo sebou přijde to, co přijít muselo – ženy odhalí podvod a chtějí hříšníka tvrdě potrestat.
Nejlepší nápad na pomstu má Oda, jež je v sanatoriu teprve krátce...
Výtečná šance pro představitele nenapravitelného upovídaného hochštaplera, jenž skončí s síti
svých vlastních lží, a čtveřice komediálních rolí pro herečky.
Hra měla premiéru v listopadu 2012 v divadle Theater am Dom v Kolíně nad Rýnem, za rok se
23
dočkala jen v Německu tří dalších inscenací (Bonn, Düsseldorf, Frankfurt).
Bruno Pellandini (Rakousko)
BENTLEY FAHREN (JEZDIT SI V BENTLEY)
1 ž (+ 1 hudebník)
monodrama
Dobrodružný příběh devětatřicetileté milionářky, jež po smrti svého manžela ke svému
překvapení zjistila, že zdědila jenom dluhy. Představa, že by měla začít pracovat, vyvolává
v Ernestině nevolnost. Proto se krátce před dražbou své vily rozhodne, že rázně vsadí všechno
na jednu kartu. Její odvahu podporuje zcela neočekávaně soucitný zahradník.
Ernestine se chová jako postava z Čechova: Bída není přece tak velká, aby přicházela v úvahu
práce. Existuje pro ni pouze porážka nebo zázračná záchrana, neboť jí přijde nemožné překročit
svůj vlastní stín. V tom vězí její tragičnost – nicméně také komičnost.
Hra byla uvedena v květnu 2012 ve vídeňském divadle Theater an der Gumpendorfer Straße.
A další...
Frank Houtapples (Holandsko)
AAN HET EIND VAN DE ASPERGETIJD / AT THE END OF THE ASPARAGUS TIME
(NA KONCI CHŘESTOVÉ SEZÓNY)
4ž
komedie
Na konci chřestové sezóny v Limburku se každá ze tří sester středního věku konfrontuje s tím,
čeho dosáhla v dosavadním životě. Francien se stala herečkou a vede svůj, v očích místních
neřestný, život v Amsterdamu, zůstala bezdětná a nemá stálého partnera. Aggie provozuje celý
svůj život jediné kadeřnictví ve městě. Její nadějí do budoucna je plán, že její dcera Sofie
živnost převezme. A konečně Kitty je provdaná za Wima, místního lékaře, a řadu let pracovala
pro charitativní organizace jako např. Náhradní rodiče. V pozadí Aggiena dcera Sofie, které je
přes dvacet, flirtuje: právě se poprvé zamilovala do ilegálního polského dělníka, který pracuje
jako pomocník při sklizni chřestu na sousedním statku.
Když Francien přijede k Aggie na návštěvu a chystá se u ní přespat, tři sestry spolu stráví večer.
Láhev destilátu na stole způsobí, že ze skříně začnou vylézat dosti zajímaví kostlivci. Ukáže se,
že Kittyino manželství je fraška, Wim je totiž homosexuál. Francienina kariéra vlastně nikdy
pořádně nezačala a ona se pohybuje ve vyježděných kolejích. A Aggie druhý den ráno zradí
svoji dceru. Namluví Polákovu zaměstnavateli, že muž Sofii napadl a poradí mu, aby ho
propustil.
Současná komedie mravů zkoumá, jak ženy bojují se stárnutím, a ptá se, co pro ně ještě
rodinné – zde sesterské – vztahy znamenají.
Frank Houtappels (1968) je holandský herec, dramatik a scénárista. Amsterdamskou divadelní
školu absoloval v roce 1992, kromě herecké dráhy v divadle, televizi a filmu, se od roku 1995
uplatňuje i jako autor divadelních her pro přední holandská divadla (např. Blind Date (Schůzka
naslepo), De Potvis (Na mělčině, uvedlo divadlo Kalich), pro televizi a film (např. Yes Sister, No
Sister). Jeho hry i scénáře jsou současné komedie mravů, reflektující kulturu holandské střední
třídy.
Text máme k dispozici v anglickém překladu i holandském originále.
24
Ger Thijs (Holandsko)
DE KUS / THE KISS (POLIBEK)
1 m, 1 ž
Protagonisté této hry nemají jména. V jejím průběhu se o nich dovíme nejrůznější věci, jména
však nikoliv. Zvláštní je, že to vůbec nevadí, vlastně si to divák ani neuvědomí. “On” je bavič,
jehož kariéra ztroskotala - chodec mezi padesátkou a šedesátkou, profesionální bavič, hledající
téma pro svůj příští program. Pracuje v prázdninovém kempu, kde obveseluje děti v medvědí
kůži. Což je hluboko pod jeho úrovní. “Ona” je bývalá lékárnice na odpočinku žijící z renty,
rovněž padesátnice, provdaná za zamlklého nimroda, s dcerou, která je její pýchou. Setkají se
na lavičce v kopcovitém kraji provincie Limburg.
On zde na procházce hledá “inspiraci”, Ona se pak tudy vydává na svého druhu pouť, jež má
pozitivně ovlivnit výsledky jejích testů na rakovinu prsu. Setkání začíná trapně a téměř
nepříjemně. Ale jak se rozhovor dál vyvíjí, nabývá stale vice formy zpovědí a nakonec i
nečekaných odhalení. Ledy postupně tají. Muž provází ženu na její pouti od lavičky k lavičce
lesní cestou do nemocnice, oba se svěřují s neradostným stavem svého manželství, navzájem
se špičkují, improvizují možný mužův příští bavičský výstup, dokonce plánují společnou pěší
pouť do Lourd, až mezi oběma vzplane kratičká milostná epizoda. Jak skončí? Je finální polibek
polibkem na rozloučenou, nebo příslibem pokračování stale se prohlubujícího vztahu? Co chce
On? Chvílemi má nutkání Ženu zabít a jednou ranou se tak zbavit všech svých frustrací a
nashromážděné zlosti. Nebo by s ní raději kráčel dál, až do konce života? Osamělá srdce za
polednem svého života, toužící a zároveň sužovaná strachem, zahořklá, ale přitom stale
schopná smát se sama sobě.
Ger Thijs je fenomén holandského divadla, jeho hry jsou velmi úspěšné. Pracoval se soubory
Tonneelgroep Amsterdam, Publiestheater a Het National Theater. Pro jeho režie je
charakteristický cit pro detail. K jeho předchozím hrám patří Dotkni se mě, Pod řekami a Světlo
v očích (obě poslední nominovány na Cenu publika NRC). Polibek je jeho nejnovější hra – byla
nominována na Cenu publika a vybrána na Holandský divadelní festival (Dutch Theater Festival
TF).
K dispozici máme holandskou a anglickou verzi.
25
LISTY Z AURA - PONTU
4/2013
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2013
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára
Vajnarová.
26

listy z aura - Aura-Pont

Transkript

Podobné dokumenty