Listopad 2011

L I S T O PA D 2 0 1 1
LISTOPAD 2011
Ivan�ický
zpravodaj
RO�NÍK XL
Ivančický
zpravodaj
ROČNÍK XL
Obr. č. 1
Foto Jiří Široký
Ivančice mají svůj první kruhový objezd
Více v článku Co se děje v Ivančicích na str. xy
Ivan�ice mají sv�j první kruhový objezd
Více v �lánku „Co se d�je v Ivan�icích“ na str. 8
1
Junior Fed Cup 2011 v Mexiku – družstvo ČR třetí na světě
Zleva: Aneta Dvořáková (TK Sparta), Petra Rohanová (I.ČLTK),
Barbora Krejčíková z Ivančic (TK Agrofert Prostějov) a kapitán Luboš Štych
O dalším úspěchu ivančické tenistky se dočtete na straně 61.
Foto TK Sparta
Stánek s medovinou na Svatováclavských trzích 2011.
Medovina hřeje už napohled (více o medovině na str. 15)
Z USNESENÍ ZASTUPITELSTVA IVANČIC
na veřejném zasedání, konaném dne 12. září 2011
A) SCHVALUJE
*** zrušení usnesení ze dne 13. 12. 2010, že zastupitelé budou vedle zápisu dostávat zvukový záznam na nosiči CD
*** Dodatek č. 6 ke Smlouvě o zajištění financování Integrovaného dopravního
systému Jihomoravského kraje
*** předložené projednané a upravené „Zadání Územního plánu Ivančice“.
*** zřizovací listinu příspěvkové organizace „Besední dům Ivančice“
*** obecně závaznou vyhlášku č. 4/2011, kterou se stanovují pravidla pro pohyb
psů na území města Ivančice se změnou textu ve článku 2 Pohyb psů bod 1, „Fyzická osoba zodpovídá za psa při pohybu psa na všech veřejných prostranstvích
města Ivančice.“
*** smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem je součinnost při výstavbě hypermarketu Tesco, při výstavbě přístupové komunikace a následné majetkoprávní
vypořádání. Účastníky smlouvy jsou Město Ivančice, Tesco Stores ČR, a.s. a Rezidence Boží hora, s.r.o.
*** novou hranici katastrálního území Hrubšice-Polánka, Hrubšice-Jamolice
a Hrubšice-Řeznovice podle předložených příloh označených jako přílohy 1A,
1B, 1C a 1D.
B) BERE NA VĚDOMÍ
*** zprávu o svozu a likvidaci komunálních odpadů
*** analýzu provozu Besedního domu za II. čtvrtletí 2011
REVOKUJE
*** usnesení přijaté na svém zasedání dne 26. 4. 2011 ve věci schválení „Zadání
Územního plánu Ivančice“
Podrobný zápis z veřejného zasedání Zastupitelstva města Ivančic najdete na
internetových Oficiálních stránkách města Ivančic.
3
Z USNESENÍ RADY MĚSTA
Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000
Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
29. schůze
konaná dne 26.09.2011
Ö Svoz komunálního odpadu
v Ivančicích
RM souhlasí s návrhem společnosti KTS Ekologie s.r.o. na svoz
komunálního odpadu na celém území
města Ivančice včetně místních částí
od 01.09.2011 do 31.12.2011 v týdenním intervalu za cenu smluvenou pro
rok 2011.
Ö Výpověď Smlouvy o zajištění
poskytování služeb občanům
– pedikérské služby
RM schvaluje výpověď Smlouvy o zajištění poskytování služeb
občanům uzavřené dne 13.12.2000
s Kosmetikou H – Hana Vojáčková,
IČ 69753857, z důvodu dalšího zajišťování pedikérských služeb vlastní
pracovnicí pečovatelské služby.
Ö Smlouva o poskytnutí dotace
z rozpočtu Jihomoravského kraje na akci 17. Slavnosti chřestu
v Ivančicích
RM schvaluje uzavření Smlouvy
o poskytnutí dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje k dotaci na akci 17.
Slavnosti chřestu v Ivančicích 2011 ve
výši 80.000,- Kč.
Ö Čestné prohlášení k žádosti
o poskytnutí dotace na výstavbu
4
multifunkčního hřiště – žadatel
SPORTOVNÍ, o.s., Řeznovice
RM schvaluje znění čestného prohlášení o způsobu vypořádání v případě zániku Smlouvy o nájmu částí
pozemků p.č. ZE 84/1 a 84/2 v k.ú.
Řeznovice a vypořádání vztahů se
státním rozpočtem. Čestné prohlášení
bude předloženo k žádosti o poskytnutí dotace od Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy na výstavbu
multifunkčního hřiště žadatelem o dotaci, kterým je SPORTOVNÍ, o.s., IČ
22670718.
Ö Smlouva o nájmu - umístění automatu na svíčky
RM schvaluje Smlouvu o nájmu
části venkovní zdi sociálního zařízení
na hřbitově v Ivančicích za účelem
umístění automatu na svíčky, nájemce KREJČÍ&KREJČÍ, s.r.o., IČ
60704641, nájemné 1800,- Kč/rok
(+inflace).
Ö Smlouva o smlouvě budoucí
o bezúplatném převodu majetku
– kanalizačního a vodovodního
řadu – převodce Cihelna Ivančice
RM schvaluje Smlouvu o smlouvě budoucí o bezúplatném převodu
majetku – kanalizačního a vodovod-
ního řadu v rámci akce „Výstavba RD
komunikační napojení a inženýrské
sítě v Ivančicích“, převodce Cihelna
Ivančice, a.s., IČ 15530337.
Ö Pořízení stacionárního radaru
RM schvaluje pořízení stacionárního radaru pro měření rychlosti vozidel
v obci Městskou policií Ivančice.
RM ukládá odboru správních činností zajistit podklady k výběrovému
řízení na výše uvedené zařízení.
Ö Přidělení zakázky a schválení
Smlouvy o dílo na akci „Doplnění herních prvků pro děti“
RM na podkladě zápisu z jednání
výběrové komise konané 21.09.2011
přiděluje zakázku na akci „Doplnění
herních prvků pro děti“ firmě Lubomír Straka – FLORA SERVIS, IČ
11484497, Brno za cenu 156.935,- Kč
vč. DPH, a to z důvodu výrazně delší
záruky a rozšířenější nabídky u prvku
č. 2 ve srovnání s uchazečem č. 1. Komise vybírala z 8 nabídek. Současně
RM schvaluje Smlouvu o dílo s výše
uvedenou firmou na akci „Doplnění
herních prvků pro děti“. Bude hrazeno
ze schváleného rozpočtu 2011.
Ö Měsíční houpačka – záměr zřízení kavárničky
RM bere na vědomí záměr občanského sdružení Měsíční houpačka zřídit v prostorách pronajatých městem
kavárničku. RM nemá proti zřízení kavárničky námitky za předpokladu, že
veškeré náklady spojené se zřízením
kavárničky včetně případných stavebních úprav provede Měsíční houpačka
vlastním nákladem, a že kavárnička
bude zřízena v souladu s příslušnými
předpisy, zejména hygienickými, živnostenskými a předpisy pro činnost
občanských sdružení.
30. schůze
konaná dne 29.9.2011
Ö Provozování hotelu Besední
dům, opakované vyhlášení výběrového řízení na funkci ředitel
příspěvkové organizace Besední
dům Ivančice
RM v návaznosti na návrh výběrové komise na obsazení funkce ředitel
příspěvkové organizace Besední dům
Ivančice, která nedoporučuje ke jmenování žádného z uchazečů, schvaluje
zrušení výběrového řízení a vyhlášení
dalšího výběrového řízení na obsazení
uvedené pozice.
RM ukládá odboru vnitřních
věcí zajistit nové výběrové řízení
– předpokládané datum jmenování do
funkce ředitele 1.1.2012 – a současně
zveřejnit inzeráty v MF dnes, Zrcadlo
a Právo.
Do doby jmenování ředitele příspěvkové organizace Besední dům
Ivančice bude zařízení provozováno
dosavadním způsobem.
5
31. schůze
konaná dne 10.10.2011
Ö Městské lesy Ivančice – žádost
o udělení souhlasu k výpůjčce
lesních pozemků od města Dolní
Kounice
RM uděluje souhlas příspěvkové
organizaci Městské lesy Ivančice
k výpůjčce (bezúplatnému užívání)
lesních pozemků od města Dolní Kounice (cca 18 hektarů).
Ö Smlouva o spolupráci s Mgr.
Tělupilem – sociálně-právní
ochrana dětí
RM schvaluje Smlouvu o spolupráci s psychologem Mgr. Tělupilem,
IČ 73263672 pro zkvalitnění práce
na úseku sociálně právní ochrany dětí
a stanovuje její účinnost od 1.11.2011.
Ö Žádost o poskytnutí veřejné finanční podpory pro K. P. – SKM
Ivančice
RM schvaluje poskytnutí dotace
z rezervy rady ve výši 15.000,- Kč občanskému sdružení SKM Ivančice na
úhradu nákladů spojených s přípravou
K. P. na OH v Londýně 2012 v rámci
„Projektu na podporu reprezentace
města Ivančice, Jihomoravského kraje a ČR“ na MS v Tokiu 2011 a OH
v Londýně 2012; příjemce podpory
zajistí vhodným způsobem propagaci
města Ivančice.
Hlasováno o usnesení:
4 pro, 1 proti
6
Ö Rozšíření výkonu pečovatelské
služby
RM schvaluje rozšíření doby
výkonu pečovatelské služby v závažných případech; nad standardní pracovní dobu (pondělí až pátek od 7.00
do 15.30 h) lze v závažných případech
poskytnout pečovatelské služby od
6.00 do 19.00 h včetně sobot a nedělí.
Rozšířený výkon pečovatelské služby
bude zajištěn stávajícím počtem zaměstnanců.
Ö Koupě mobilního kotce na přechodné umístění odchycených
psů
RM schvaluje pořízení 1 ks mobilního kotce na přechodné umístění
odchycených psů. RM ukládá odboru
technickému a investičnímu ve spolupráci s MěP provést poptávkové řízení
na pořízení mobilního kotce,
Ö Prezentace města firmou ÉTER
cz, spol. s r.o.
RM schvaluje prezentaci města na
webových stránkách www.etercz.cz
a v oblastním katalogu Brno-venkov
firmou ÉTER cz, spol. s r.o., Olomouc, IČ 25900161 za celkovou cenu
2.100,- Kč/rok. Hrazeno bude z rezervy rady.
32. schůze
konaná dne 17.10.2011
Ö Přidělení zakázky a schválení
Smlouvy o dílo na akci „Oprava krytu místní komunikace
v Hrubšicích“
RM, dle zápisu z jednání výběrové
komise konané dne 10.10.2011, přiděluje zakázku na akci „Oprava krytu
místní komunikace v Hrubšicích“
firmě STRABAG a.s., OZ Brno, IČ
60838744 za cenu 1.076.962,- Kč vč.
DPH. Komise vybírala ze 7 nabídek.
Současně RM schvaluje Smlouvu
o dílo s výše uvedenou firmou na
akci „Oprava krytu místní komunikace v Hrubšicích“. Bude hrazeno ze
schváleného rozpočtu 2011.
Ö Odstranění náletových dřevin
podél náhonu od mostku u areálu bývalého JBS IVEX po objekt
Obnovy
RM souhlasí s odstraněním náletových dřevin podél náhonu od mostku
u areálu bývalého JBS IVEX po objekt
Obnovy ve dnech 12. a 13. 11. 2011;
odstranění dřevin včetně likvidace
dřevní hmoty, větví a klestu provede
SDH Němčice.
Ö Informace o probíhajících přípravách na převedení dávkových agend odboru sociálních
věcí MěÚ Ivančice pod Úřad
práce
RM bere na vědomí informace
o postupových krocích v souvislosti
s převedením dávkových agend odboru sociálních věcí MěÚ Ivančice
od 1.1.2012 pod Úřad práce v rámci
reformy připravované Ministerstvem
práce a sociálních věcí ČR.
Nezaměstnanost v Ivančicích
Dle aktuálních statistik z Úřadu práce činila míra nezaměstnanosti v Ivančicích v měsíci září 2011 10,0%, což odpovídá 457 dosažitelných uchazečů
o zaměstnání z celkového počtu 4592 ekonomicky aktivních obyvatel. Oproti
srpnu tak nedošlo k žádné změně. V Mikroregionu Ivančicko činila míra nezaměstnanosti 10,1 %. Oproti měsíci srpen se počet uchazečů o zaměstnání zvýšil
o 5 osob na 1.127 uchazečů.
7
DOMOV JE DOMA
V týdnu 21.–27. 11. 2011 bude v celé republice probíhat informační kampaň
Týden rané péče. V tomto období se můžete častěji než jindy setkat s informacemi o zajímavé sociální službě – rané péči.
Co děláme?
Poskytujeme podporu a pomoc rodinám, ve kterých vyrůstá dítě raného věku
(0–7 let) s vážnějším postižením zraku, případně i s dalším postižením.
Jak to děláme?
Dojíždíme k rodině domů, vozíme s sebou nápady a informace, stejně jako
speciální hračky a pomůcky. Učíme dítě dívat se na svět či využít ostatních
smyslů k poznávání svého okolí. Vymýšlíme spolu s rodiči aktivity a hry vhodné
pro rozvoj dítěte. Nasloucháme tomu, o čem potřebují členové rodiny mluvit,
sdílíme s nimi jejich starosti i radosti.
Pokud se chcete dozvědět ještě více, přijďte v úterý 22. 11. 2011 do Střediska
rané péče, Nerudova 7 v Brně, kde Vás čekají od 9.00. do 17.00. otevřené dveře
a pracovníci ochotní odpovědět na Vaše otázky. Pokud raději hledáte informace
na internetu, navštivte naše webové stránky www.ranapece.cz.
Podpořit naši službu rané péče můžete také prostřednictvím sbírkového konta: 243988498/0300. Děkujeme.
Co se děje
v Ivančicích
V současné době (kolem 15.
října) jsme svědky několika stavebních akcí v Ivančicích.
Probíhají rekonstrukce kanalizační sítě, celkem na 8 ulicích.
V mnoha případech jsou již provedeny i domovní přípojky. Ale
to hlavní bude propojení Široké
ulice přes Palackého náměstí k Drůbežním trhu a dále do Chřestové
a Rybářské ulice. Část trasy v ulici
U Nové brány je rozpracovaná.
8
Rekonstrukce čistírny odpadních vod je Výkop pro kanalizaci na Palackého náměsfakticky její celkovou přestavbou
tí. Jak na snímku vidíme, kopíruje cihlami
zděný kanál z r. 1855.
Foto je ze dne 22. 10. 2011.
Výstavba supermarketu TESCO se zrychluje
9
Začaly také práce na pokládání potrubí směrem k Oslavanům, které budou
napojeny k čistírně odpadních vod v Ivančicích.
Pro veřejnost nepozorovaně probíhá rekonstrukce Čistírny odpadních vod
v Ivančicích.
Velkou akcí je také Boží hora II, při které nejdále pokročila výstavba prodejny TESCO, u které se nyní v říjnu provádí zastřešení budovy a montují rámy pro
upevnění obvodových stěn. Směrem k Oslavanům se připravuje plocha pro další
obchodní galerii.
Kruhový objezd u Boží hory II. (viz foto na titulní straně) je již v provozu,
dokončuje se část silnice směrem k Oslavanům, včetně úpravy rigolů a osvětlení
kruhového objezdu.
Text a foto i na titulní straně Jiří Široký
Zajímavosti o kruhovém objezdu
První kruhový objezd byl postaven v Paříži kolem Triumfálního oblouku
v 1901.
První kruhový objezd v automobilové velmoci USA byl z roku 1904.
Na území bývalého Československa byl první kruhový objezd vybudován
v roce 1932 v Praze-Dejvicích na tzv. Kulatém náměstí (Vítězné náměstí). Po
zřízení tohoto kruhového objezdu objížděly středový trávník po okruhu i tramvaje, ale toto uspořádání bylo roku 1942 přestavěno tak, aby koleje vedly rovně,
jak je tomu dodnes.
Kruhový objezd zvyšuje bezpečnost silničního provozu. Díky jednoduchosti,
s jakou se kruhovým objezdem projíždí, a pravidlu, že přednost má auto již na
objezdu jedoucí, je propustnost kruhového objezdu obvykle vyšší než tomu bývá
u křižovatek řízených buď jen dopravními značkami nebo semafory. Také kruhový objezd však má určitou maximální intenzitu provozu, kterou snese. Pokud ji
překročí, zahltí se i kruhový objezd.
Kruhové objezdy se často ve městech využívají jako okrasný prvek. Každý
projíždějící totiž nemůže přehlédnout jeho středový kruh. Umělecká výzdoba
kruhu je velmi populární např. ve Francii. Podobný zvyk se začíná prosazovat
i v Česku.
10
Společenská kronika
VZPOMÍNÁME
Dne 13. listopadu by se dožila 90 let
paní MARIE ČERNÁ z Ivančic
Vzpomínají dcera Jaroslava, syn Vratislav, vnoučata a pravnoučata
„Ta jižní Morava je jistě krásná zem…. v té zemi chci spát“
Již 20 let spí na ivančickém hřbitově naše drahá
paní MARIE FRAŇKOVÁ
Za všechny kdo vzpomínají sestra Stáňa
Jak se u nás pohřbívalo
V jedenatřicátém roce, když jsem začal chodit do gymnázia, byl jsem už dva
roky žákem v hudební škole Václava Dusíka. Vyučoval housle i klavír ve svém
bytě v dřívější staré škole za kostelem. Měl blízko do kostela, kde byl ředitelem
kůru. Říkalo se mu proto Pan regenschori.
V tom roce taky začal učit na gymnáziu zpěv, takže jsme se i odtud dobře
znali. Měl organizační schopnost, ty, kteří uměli hrát nebo zpívat, připoutat do
svých aktivit spojených s chrámovou hudbou. Tak mě přivedl jako kluka na kůr,
abych zpíval v altu s dospělými slečnami Fialovou a Kelblovou. Později, po
mutaci, mě postavil k druhým houslím, a když se uvolnilo místo u pultu houslí
prvních, skončil jsem tam. Ta klukovská léta v altu byla však spojena i se zpíváním o pohřbech. A o tom je moje vzpomínka.
Tenkrát nebyl v Ivančicích pohřební ústav nebo podobná služba jako dnes,
která by obstarala pozůstalým, co bylo kolem pohřbu potřeba. Ti si museli všecko zařídit sami. A ve chvíli, kdy prožívali truchlivé dny, to nebyla záležitost nijak
snadná, protože úmrtí příbuzného přichází nečekaně a s vypravením důstojného
pohřbu je třeba mít zkušenosti.
Zato já, desetiletý kluk, zpěvák v malém smutečním sboru, jsem mohl k této
věci leccos povědět. Tak třeba jen ta skutečnost, že se obřady klasifikovaly podle
11
Na fotografii ze 30. let minulého století prochází pohřební průvod Záloženským (dnes
Tesařovým) náměstím.
Foto z archivu J. Širokého
tříd. Od první do páté. V těch mých altových letech si pohřeb první třídy nepamatuji. Zato ve druhé třídě se s pozemským světem rozloučila řada občanů, dalo
by se říci movitých a společensky ctihodných. Takový pohřeb se konal z kostela
se mší a bohatým hudebním doprovodem na kůru. I počet kněží byl větší. Druhý
den pak bylo ještě requiem, zádušní mše. Dostal jsem velkou svíčku a dvě koruny. Za to se dalo koupit u Machačů na náměstí 10 křupavých rohlíků nebo plátek
uzeného bůčku u řezníka pana Vlčka na náměstí Žerotínově.
Střední společenská třída vypravila zesnulého pohřbem ve třídě třetí se dvěma knězi. Za to byla jedna koruna a svíčka obyčejná.
Nejpočetnější byly pohřby ve čtvrté třídě s jedním knězem. Svíčky dostal jen
kněz a pan Dusík. Já jsem se spokojil s padesátníkem. Ale i to byly peníze, třeba
do kina.
V páté třídě se loučili se zesnulým lidé chudobní, nemajetní, někdy i bez průvodu. Tyto pohřby se vypravovaly z márnice v Široké ulici, ze smutného stavení
patřícího špitálu, které nemělo okna, zato vrata se železnou závorou. Navenek
bylo na první pohled poznat, že je tento funus záležitostí pohřbít nebožtíka spíše
z povinnosti. I na pohřebním vozu to bylo patrné. Ze dvou, které vlastnilo město
pro tuto příležitost, neměl ten v páté třídě skla. Byl to jen smutný výkrop bez
zpěvu a o hudebním doprovodu, který byl u jiných pohřbů běžný, ani řeči.
12
Pár slov o té hudbě. Ve městě byly tři kapely. Městskou kapelu řídil pan
Kelbl, rolník, z Kounické ulice. Ve Fortně bylo stolařství Bínovo. Pan mistr byl
i zkušeným dirigentem své kapely. A třetí Karmazinova kapela měla vedoucího z Uličky. Z toho výčtu se dá tušit, kolik aktivních muzikantů žilo ve městě
a v nejbližším okolí. Ti byli všude velmi užiteční, i na pohřbu, protože svým
způsobem oživovali smuteční průvod, který se vlekl městem pomalým tempem
někdy předlouhou cestou. Bydleli jsme na Kocperkách, dnes na Volvách, kde zemřel v osmapadesátém roce můj tatínek, a odkud bylo na hřbitov hodně daleko.
A co měli říkat Němčičtí? Než došli na hřbitov, byla to dlouhá štreka a muzikantům dala zabrat.
V dnešní uspěchané době jsou tyto skutečnosti nepředstavitelné. Ale tak to
bylo a nikomu nepřišlo zatěžko jít na tak dlouhý funus. Čas nespěchal a rozloučit
se se spoluobčanem, sousedem, známým, bylo samozřejmou povinností. A když
procházel smuteční průvod ulicemi a náměstím, lidé jej zdravili: postáli a smekli.
K užitku byla i kaple Svaté Trojice, kde se po odchodu ze hřbitova zastavil každý
na Otčenáš.
Končím vyprávění. Hodí se k Dušičkám. Je ponuré, nevšední, ale svým tématem se dotkne, až přijde čas, i vás, milí čtenáři. To mi věřte.
Moudrá slova o člověku
Člověk je nejinteligentnější z živočichů. Ale taky nejpošetilejší.
Diogenes
Člověk je společenský tvor, který nenávidí své bližní.
E. Delacroix
Člověk je opice, která proklouzla cenzurou.
G. Laub
Člověk je celistvý, pokud ovšem jeho bližní nerozhodnou jinak.
S. J. Lec
Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat,
ale taky jediný, který má k tomu mnoho důvodů.
M. Twain
Žádný člověk nemůže být spoután jinak než sám sebou.
J. G. Fichte
Každý jsme ve vesmíru sám. Nějak si z toho musíme pomoci.
J. Osborne
Pulchra res est homo, si homo est.
– Nádherná věc je člověk, je-li člověkem.
Latinské přísloví
Jak snadné stát se mulou, jak nesnadné člověkem.
Tádžické přísloví
Dobrý člověk potřebnější než kamenný most.
Maďarské přísloví
Každý jsme do pasu člověk, od pasu skot.
Španělské přísloví
Kráva je pestrá na povrchu, člověk uvnitř.
Uzbecké přísloví
Člověk – to jsou oči a srdce.
Osetínské přísloví
Od mrtvého nic zlého, od živého nic dobrého.
Arménské přísloví
13
Famózní úspěch Ivančic
v partnerském městě Stupava
V rámci přeshraniční návštěvy v partnerském městě Stupava na akci „Slávnosti kapusty – deň zelá 2011“ se prezentovalo také město Ivančice. Tato akce
v našem partnerském městě probíhá již 15. rokem. V sobotu 1. října se soutěžní
tým z Ivančic zúčastnil soutěže „My varíme ze zelá“. Soutěž zde probíhá každoročně za účasti týmů nejen z celého Slovenska, ale také sousedních evropských
států (Polsko, Maďarsko, Rakousko). Tříčlenný soutěžní tým má za úkol připravit zelnou polévku na kotli ve venkovním prostoru na louce za kulturním domem. Od pořadatelů dostane k dispozici kotel a dřevo, ostatní suroviny si každý
zajišťuje sám. Město Ivančice zastupoval soutěžní tým ve složení:
Jaroslav Vyskočil – provozní Besedního domu Ivančice, Josef Sedmík
– zaměstnanec MěÚ Ivančice a Jaroslav Pospíchal, bývalý místostarosta
města Ivančice. Při odpoledním vyhodnocení se ivančičtí dozvěděli radostnou
zprávu – stali se vítězi soutěže. Vybojovali první místo mezi dvaceti týmy.
Ochutnat ivančickou zelňačku ve Stupavě měli ostatně možnost také občané
z Ivančic. KIC Ivančice uspořádalo, jako minulé roky, autobusový zájezd na
Slovensko, jehož součástí byla návštěva partnerského města Stupava.
Projektový manažer Ing. Smutný, který má na starosti také projekty přeshraniční spolupráce Města Ivančice k tomu dodal: „Kde jinde by dokázali lépe
ocenit kuchařskou dovednost a profesionalitu, než ve městě, které žije zelím
a dokáže ocenit i jemné chuťové nuance. Vaření zelňačky ve Stupavě se účastníme již 4. rokem a letos jsme tento úspěch zaznamenali poprvé díky sehranému
týmu za přispění Besedního domu Ivančice. Tento jedinečný úspěch nás těší
o to víc, že hodnocení vzorků bylo anonymní a dokázali jsme zvítězit v souboji
s opravdu nelehkou konkurencí. Děkuji všem, kteří se na této skvělé prezentaci
našeho města podíleli.“
Účast Ivančických v soutěži byla dále doplněna Městem Dolní Kounice prezentací vín z dolnokounické oblasti a ochutnávkami piva, které připravil Besední
dům Ivančice.
Převzato z www.ivancice.cz
Člena vítězného týmu ve Stupavě p. Josefa Sedmíka
zdobí také titul vítěze 1. Grilfestu, který se konal při Svatováclavských trzích v Ivančicích. Pana Sedmíka, zručného
údržbáře MěÚ Ivančice, který má vaření jako hobby, jsme
se zeptali, zda nám prozradí recept vítězů. Jejich polévku totiž ocenila kromě odborné poroty i veřejnost, neboť mezi 20
soutěžícími byl o produkt naše týmu největší zájem a z jejich
stánku 200 čtvrtlitrových porcí rychle zmizelo.
14
Pan Sedmík nám rád pro čtenáře IZ vítězný recept prozradil:
Ivančická zelňačka
Recept na 50 litrů polévky – 200 porcí
35 litrů vody, 7 uzených kolen, 1,5 kg sádla, 2 kg cibule, 1,5 kg uzené slaniny,
1,5 kg anglické slaniny, 7 kg kvašeného zelí, 3 kg čabajské klobásy, 4 balíčky
červené sladké papriky, 50 kuliček celého černého pepře, 20 ks bobkového listu,
50 kuliček nového koření, 5 polévkových lžic cukru, 3 polévkové lžíce soli, 1 litr
sladké smetany, 1 litr zakysané smetany
Postup:
Na sádle se orestuje pokrájená cibule, anglická slanina a uzená slanina téměř
dohněda, k tomu se přidá červená paprika a koření. Ještě chvíli restujeme. V druhém hrnci se uvaří kolena ve 35 litrech vody.
Po uvaření se vývar vlije na orestovanou cibulku se slaninou, paprikou, kořením, přidá se sůl a vaří se cca 1/2 hodiny. Po této době vaření se přidá kvašené
zelí a povaří se cca 10 minut. Nakonec přidáme nakrájené maso z kolen bez kůže
a povaříme. Polévku odstavíme a opatrně vmícháme šlehačku a zakysanou smetanu, kterou nejprve rozmícháme ve vlažném vývaru, aby se smetana nesrazila.
Po ochutnání případně dosolíme a přidáme opatrně cukr na doladění chuti.
Oslavy 100. výročí včelařů
– včelařská výstava v PAM
Oslavy výročí 100 let organizovaného včelaření na
Ivančicku vyvrcholily včelařskou výstavou, konanou od
15. října do 4. listopadu v prostorách Památníku A. Muchy v Ivančicích. Kromě této výstavy spojené s ochutnávkami pochoutek ze včelích produktů, uspořádali naši včelaři také několik
přednášek s promítáním filmů pro žáky ivančických ZŠ v kině Réna a žáky ZŠ
Oslavany v oslavanském kině. Dále se věnovalii třídenní návštěvě včelařů ze
spřátelené Radoulice ve Slovinsku a slovenské Stupavy. Předsedou organizačního výboru oslav byl Ing. Jan Maloch, kterému jsem položil několik otázek.
Oslavy k významnému výročí jste pojali velkoryse. Kolik členů vaše organizace má a jak, odkdy a v jakém počtu se na přípravách oslav podíleli?
Nevím, zda jsme oslavy pojali velkoryse, protože pod tímto pojmem může
každý z nás mít různou představu o jejich rozměru. V každém případě jsme si již
v říjnu loňského roku stanovili cíl, že by jejich charakter měl důstojně nám, vče15
Mezi členy organizačního výboru patřili na snímku zleva Jiří Vítámvás, Stanislav Kubálek
a Ing. Jan Maloch.
lařům i veřejnosti stoletou práci mnoha generací včelařů připomenout. Tento cíl
byl schválen na výboru základní organizace a šlo o to, jak ho konkrétně naplnit.
Konkrétní podoba oslav byla výborem v listopadu 2010 po diskusi schválena.
Základem bylo uskutečnění včelařské výstavy ve větším rozsahu jako kdy v minulosti, ale také na delší čas. Samotná výstava byla připravována tak, aby pro
návštěvníka, který jí neproletí, ale opravdu zhlédne, zachytila historii jak včelařských osobností i historických dokumentů, tak dokumentaci zejména obrazovou
ze současného činného období, včetně ukázky těch nejmodernějších včelařských
zařízení a pomůcek. Samozřejmě, že jsme chtěli více méně technickou výstavu
zpestřit i ukázkou všech včelích produktů a výrobků včetně práce našich žen,
sester, dcer a známých v podobě medníkových perníčků a cukroví. Taková byla
představa na začátku, jak se zdařila, ať posoudí návštěvníci výstavy. Je faktem,
že ve spolupráci s KIC Ivančice se nám v Památníku A. Muchy podařilo zajistit
termín výstavy i v čase konání výstavy chryzantém v Besedním domě a tak celkem logicky jsme zařadili do konání výstavy i prodejní dny medu s ochutnávkou
medoviny. Další metou oslav bylo zpracování a vydání včelařského Almanachu
k tomuto výročí. Zatím bez obsahové představy, ta v průběhu roční přípravné
práce vykrystalizovala. Ukázalo se, že najít formu, jak veřejnosti přiblížit včelaření a jeho význam zajímavě a přitažlivě, nebude až tak snadné.
Výborem organizace byl proto zvolen pracovní kolektiv, jehož vedením a koordinací celých příprav jsem byl pověřen. Má celkem 13 členů, přátele Mirka Pokorného, Mgr. Karla Novotného, Jiřího Vítámváse, Jiřího Voborného, Jaroslava
16
Sigmunda, Emila Heteše, Jindřicha Budila, Stanislava Kubálka, Karla Píci, Ing.
Aleše Stýskalíka, Josefa Bendu, Ing. Mirka Holého a moji maličkost.
Členská základna naší organizace čítá 95 členů. Složení přípravné skupiny
představuje tedy cca 15% členské základny. Dostatečný počet na to, aby se celý
záměr oslav připravil, protože velký počet členů pracovní skupiny by se těžce
názorově i věcně koordinoval.
Skupina začala pracovat. Minimálně jednou, spíše dvakrát měsíčně se scházela a vždy se věcně připravily i zkontrolovaly úkoly. Zajištění financí, spolupráce s městem a KIC, která byla vzorná a byla cítit velmi vstřícná podpora, stálo na
prvním místě příprav. Každý ze skupiny dostal úkol přiblížit článkem ve Zpravodaji naši činnost, produkt nebo výrobek, čímž obsáhneme ve Zpravodaji celý
rok 2011. Samozřejmě jsme se presentovali v Zrcadle, v celostátním včelařském
časopise Včelařství, i v brněnském vysílání českého rozhlasu.
Na jaře byla pracovní skupina rozdělena v zásadě na dvě části. Mirek Pokorný
odpovídal za zpracování obsahu Almanachu a Standa Kubálek za přípravu dokumentace i veškerých exponátů na výstavu. Navíc byl Karel Novotný pověřen
zajištěním medového pečiva a perníků. Mým úkolem bylo přípravu jako celek
koordinovat a zajistit přiměřené finanční krytí. S problémem titulní a zadní strany Almanachu nám velmi vstřícně vyhověl Bohumil Zimmermann, čímž přispěl
k estetickému a uměleckému výrazu našeho Almanachu. Stal se spolupracovníkem a rádcem, celou výstavu detailně vyfotil a jeho snímky budou uloženy do
archivu naší organizace na památku pro příští generace. Standa Kubálek se svou
partou písemné, obrazové a technické exponáty zajistil v rozsahu, jako málo kde,
to jistě posoudí a ocení zejména návštěvníci včelaři. Osobně se domnívám, že
expozice medových perníků mluví sama za sebe a všem děvčatům, které je bez
nároků na odměnu upekly a nazdobily, patří náš včelařský dík a poklona.
Na výstavě je velké množství exponátů cenných nejen z hlediska historického,
ale ty moderní technika i z hlediska finančního. Kde jse tyto exponáty získali?
Historické exponáty jsme získali ze včelařského skansenu, tedy musea v Rosicích. Část z nich pak byla dodána přímo našimi včelaři. Moderní včelařské zařízení a technické pomůcky nám zajistila firma TZB MONT, Vinařství a včelařství Pavel Řezníček z Moravského Krumlova. Jejich vystavovaná tržní hodnota
přesahuje čtvrt miliónu korun.
Na výstavě mně podával výklad s odbornou zaujatostí pan Stanislav Kubálek.
Kteří jsou další průvodci u vaší výstavy?
Okolnost, že výstava bude trvat celé tři týdny znamená, že do služeb na ní
se musí zapojit všichni schopní a volní včelaři. Tedy i ti, kteří se na její faktické
přípravě a instalaci nepodíleli. Je tedy logické, že Standa Kubálek ovládá jak
motivační námět výstavy, tak každý jeho exponát excelentně a může provázet
17
a vyhovět každému návštěvníkovi. Ale
není sám. Stejných kvalit určitě dosahuje Jindřich Budil, Mirek Holý, Mirek
Pokorný, Karel Novotný, Jiří Vítámvás,
Jara Sigmund a někteří další. Ti se také
na výstavě pohybují nad rámec svých
povinností a měli by být návštěvníci
tedy spokojeni. Je to náš zájem.
Na vernisáži výstavy jsem si všiml,
že včelaři jsou pospolitý dobře spolupracující spolek. Jak často a v jakém
počtu se scházíte a co na schůzích projednáváte.
Zda na vernisáži výstavy tobě a rádo
by jiným, vznikl dojem pospolitosti
včelařů, pak podle mého soudu a osobní
zkušenosti je to dojem správný. Je to
dáno zájmem o činnost, zálibu, která je
Od pana Kubálka jsem se dozvěděl, že tyto
úly upletené ze slámy, stály na dřevěných specifická, náročná na manuelní práci
špalcích. Včely si jejich prostor přes léto i znalosti. My se prostě potřebujeme
zaplnily voskovým dílem, které naplnily scházet, protože o složitosti chovu včel
medem. Teprve v březnu si včelař polovinu si těžko můžeš s nevčelařem popovídat.
tohoto díla s medem odebral a druhou po- Snad je toho dokladem i samotná výstalovinu jim nechal, aby se mohly dožít jarní
va a další aktivity, které zajišťujeme. To
pastvy a dílo zase obnovit.
je kolektivní práce.
Běžně se scházíme každou první neděli v měsíci, tak to nastavili již naši
předchůdci v roce 1937. Stále to dodržujeme. Schází se tak výbor organizace
a úsekoví důvěrníci. Asi 20 lidí. To by mělo stačit, aby se vše podstatné dostalo
k ostatním včelařům.
Na výstavě byla věnována velká pozornost i včelím matkám. Jsou ony ten
rozhodující činitel při šlechtění včel nebo se šlechtí i trubci? Ivančičtí chovatelé
chovají jeden druh včel nebo chovají i další druhy? Kolik stojí včelí matky a odkud se kupují?
(Fotografii žlutě označené matky v úle najdete v barevné příloze uvnitř časopisu)
Kvalita včelí matky, která svoje vlastnosti přenáší na celé včelstvo, je absolutně rozhodující činitel, jak se včelařovi daří. Proto ta pozornost i na výstavě.
Mírné bodavosti, útočnosti, dobré čistící schopnosti, malého tmelení a vysokého
medného výkonu těžko dosáhne včelař, který se o původ svých matek a chování
svých včel nestará. Není místo na historii, dnes je však faktem, že každý z nás,
18
středně velkých a velkých včelařů, rozchovává již řadu let genetiku liniových
matek od rakouského chovatele pana Singera a v posledních letech též linie
matek Kraňských včel ze Slovinska.Tyto druhově stejné matky pocházejí z Alpských oblastí, každá z jiné strany. Zkušenosti se včelstvy těchto matek jsou velmi
dobré a myslím, že u nás jsou důvody v tomto rozchovu pokračovat. Především
posunem jejich dcer ostatním včelařům v organizaci si tak zajišťujeme určitou
stabilitu chovatelských vlastností včel v našem včelařském regionu a to včetně
působících trubců. Kvalitám matky odpovídá i cena. Ze Slovinska a Rakouska je
kupujeme přibližně v rozpětí 40 až 200 EUR.
Vernisáže výstavy se zúčastnili různé osobnosti a také hosté ze spřátelených
měst Stupavy na Slovensku a Radovlice ve Slovinsku. Kteří to jmenovitě byli a jak
se jim výstava líbila?
V roce 2010 v dubnu jsme se zúčastnili družební návštěvy našeho města
ve Slovinské Radovljici v Kraňské oblasti. Místní včelaři nás srdečně přijali,
věnovali se nám a měli jsme možnost navštívit přímo jejich provozovny, včelíny, včelnice a chovné stanice. Bylo by vadné, kdybychom při organizování
pro nás tak významné akce, která měla maximální podporu Města i Kulturního
a informačního centra Ivančice na slovinské včelaře zapomněli. Dostali pozvání,
přijelo jich devět, včetně dvou zástupců města. Byli vedeni zastupitelem Janko
Sebastianem Stuškem. Byly mezi nimi dvě ženy, Alenka Langus, Helena Kolarič
a včelaři Franjo Peternel, Brane Kozinc, France Šolar, Sandi Malord, Igor Luzar
a Jožef Korošec, který je presidentem jejich včelařského družstva.
Skutečnost, že naše město má družbu i se Slovenskou Stupavou, byla důvodem k pozvání i včelařů z tohoto poměrně blízkého města. Pozvání bylo přijato
a přijeli dvě manželské včelařské dvojice, manželé Demeterovi a manželé Predajňovi. Krátkodobě, s účastí na naší vernisáži přijel i primátor Stupavy Ing. Pavel
Slezák a jeho další kolega a kolegyně zastupitelé. Měli jsme pro ně připraven
sobotní, ryze včelařský program. Ten jsme v sobotu zkulturnili Epopejí v Krumlově a v neděli při jejich odjezdu prohlídkou Lednického zámku.
Snad byli spokojeni. Alespoň to tak osvědčují jejich děkovné emaily, které
jsem po jejich odjezdu obdržel.
V rámci oslav pořádáte přednášky pro základní školy spojené s promítáním
včelařských filmů. Máte ve včelařském spolku i mládež?
S mládeží v našem spolku je to horší. To je problém na delší povídání, ale
jestli budeme považovat za mládež naše včelaře, nástupníky po svých otcích,
kteří již včelaří a vysokoškolského studenta, pak máme. Problém, kdo po nás
bude pokračovat, trápí snad každého včelaře a méně je těch, kde je to jasné. Na
začátku přípravy oslav před rokem jsem nabídl kolegům, že se pokusím s jejich
spoluprací natočit videodokument o roční práci včelaře. Jednak na památku a ze19
jména právě pro možnost osvěty nevčelařům a mládeži. Videodokumentace je
můj malý koníček. V tomto případě však z toho vypadl velký kůň. Spoléhal jsem
na svého kamaráda Petera Polláka z Čučic, že mě natočený materiál do konečné
zhlédnutelné podoby upraví, což už je nad mé technické znalosti i možnosti.
Nebýt jeho ochoty a stovky hodin jeho i společné práce, zůstalo by vše jen v kameře. Tam sice tvá otázka nesměřovala, ale chci využít i této možnosti, abych
mu poděkoval, protože s jeho pomocí se dílko podařilo. Dnes slouží pohledu na
práci našich včelařů nejen na výstavě, ale také při besedách o včelaření s žáky
oslavanské a ivančických škol.
Celkový pohled do galerie Památníku A. Muchy se včelařskou výstavou
Je o med ivančických včelařů dostatečný zájem, prodá se při prodeji všechen?
Jsem osobně přesvědčený, že zájem občanů o med našich včelařů je dostatečný. Samozřejmě celoročně. Medy na výstavě a jejich množství tam, jsou spíše
nabídkou pro okamžité rozhodnutí návštěvníka, že si teď koupí. Z toho důvodu
není podstatné a ani nemůže být pro naše včelaře zásadní, jaké množství bude na
výstavě prodáno. Je pravdou, že po bídném roce 2010 byl ten letošní mimořádně
štědrý a stále více lidí si svého včelaře se zárukou kvality medu hledá. A můžu to
všem občanům Ivančic i širokého okolí jenom a jenom doporučit. Žijeme v naší
přírodě a jejím okolí. Z tohoto prostředí, kde máme své kořínky, nám naše včely
vyprodukují med, který když vám domácí včelař prodá přímo na dvoře je jistotou
20
místa, které důvěrně znáte. Nákup medů neznámých, dovážených bez znalosti
původu, vám nikomu tuto jistotu dát nemůže.
Mě osobně trochu trápí jiná otázka. Jde o problém tak říkajíc ve vlastních
řadách, jde o ceny medu. S vědomím volného trhu si mezi sebou prodiskutujeme obecně nějaké doporučení, za jaké ceny na dvoře u včelaře by bylo rozumné
prodávat. Když v roce 2010 poptávka po medu na Ivančicku daleko převyšovala
naše možnosti, drželi včelaři cenu kolem 100 Kč za kilogram, tak jako v letech minulých. Letos je medu více a na našem trhu se objevují, podle sdělení kupujících,
ceny od včelařů podstatně nižší. Tady se ta naše pospolitost jaksi vytrácí a svědčí
to o tom, že jsou včelaři, kteří nedokáží rozumně svou práci ocenit. Objevují se tu
medy i dovážené od vzdálených dodavatelů, také s výrazně nižší cenou. Každý má
právo výběru, je to jen a jen na něm, ale určitě stojí za zamyšlení, zdali ta výrazně
nižší cena, kterou mi včelař dává, nebo je na tržnici, neodráží kvalitu. Jenom pro
srovnání. Kolegové včelaři ze Slovinska nám při této návštěvě sdělili, že u nich na
dvoře u včelaře se prodává 1 kg medu za 8 EUR, tedy přibližně 200,- Kč.
A na závěr možná hloupá otázka: Poznají včely svého včelaře?
Otázka není hloupá, ale je častá. Lidé vycházejí z toho, že včelař se včelami
v průběhu roku často pracuje a že by si na něj mohly včelky zvyknout. Třeba
jako pes, kočka, slepice a další domácí zvířata. Málo ví, že život včel je podstatně
kratší a že včely se nikdy a nikomu nepodařilo domestifikovat. Tedy udělat z nich
tvory, kteří by respektovali nějaký domácí řád nebo svého ošetřovatele. Včely se
řídí výhradně svými přirozenými pudy a je jim v podstatě jedno, kdo o ně pečuje.
Samozřejmě, poznání zákonitostí života včel a z toho následné vhodné chování
včelaře pak někdy mylně vypadá, že jej znají. Není tomu tak. Když má včelka
důvod, píchne včelaře úplně stejně jako kohokoliv jiného.
Za odpovědi děkuje Vít Karas
Medovina – hřejivá chuť medu
Tento nápoj se ve střední Evropě pije od nepaměti, a i když se před několika
desítkami let mohlo zdát, že upadne do zapomnění, v posledních letech prožívá
opět své zlaté časy. Obliba medoviny v současné době rychle roste a tak se s ní
můžeme setkat nejen ve specializovaných obchodech se včelími produkty, ale už
i v jiných obchodech, super a hypermarketech, na pouličních stáncích, v restauracích a dokonce i v letadlech.
Příprava roztoku
Medovina je vlastně jakési víno vzniklé kvašením medného roztoku. Ten se
obvykle připravuje tak, že se rozpustí asi 30 kg medu v 80 l vody. (Pozor, tento
21
poměr 30 : 80 platí jen pro hmotnostní, nikoli objemové díly, protože hustota
vody a medu je jiná – 1 litr medu váží asi 1,4 kg.) Dříve se takto připravený
roztok musel dlouho vařit, aby se odstranily bílkoviny přítomné zejména v pylových zrnech. Medový roztok však dlouhým vařením ztratil řadu hodnotných
látek. Dnes už je možné odstranit pylová zrna šetrnějším způsobem a to filtrováním. Velmi jemné filtry používají zejména vinaři, aby z vína odstranili veškeré
kvasinky a zajistili tak jeho vyšší trvanlivost. Pro takový způsob přípravy roztoku použijeme zejména vysoce kvalitní druhy medů lahodné vůně a chuti, jenž by
se zahříváním roztoku znehodnotil.
Kvašení
Filtrací jsme z medoviny odstranili veškeré kvasinky, a proto je nyní musíme
přidat. Běžně se používají např. kvasinky Malaga nebo Madeira. Výzkumný
ústav včelařský v Dole nabízí speciální kultury kvasinek, které zaručí řádné prokvašení roztoku. První kvašení by mělo proběhnout při pokojové teplotě kolem
22 °C, v nádobě naplněné asi do 4/5 a uzavřené kvasnou zátkou. Trvat bude asi
6–8 týdnů. Pak je třeba medovinu opatrně stočit do menší nádoby až po hrdlo.
Přitom musíme dát pozor, abychom nerozvířili kvasinky usazené na dně. Nyní
bude medovina při teplotě asi 12–15 °C zrát, a to přibližně 9–24 měsíců, než ji
budeme moci stočit do lahví.
Různých receptů na výrobu medoviny je mnoho, např:
• KRÁLOVSKÁ MEDOVINA Ta se nám podaří z množství 1,5 kg medu,
0,5 l vody a 3,5 g chmele. Vařit bychom ji neměli. Zato doba zrání je víc než
dlouhá: 5–10 let.
Recept, kde se roztok medu musí převařit:
• BERNADINSKÁ MEDOVINA Potřebovat budeme 1,5 kg medu, 2 l vody,
1,5 g chmele, 0,5 g fialkového kořene a růžové silice podle chuti. Doba zrání
je 1 rok.
Moje medovina
Medovina je nápoj vyrobený kvašením roztoku medu ve vodě. Pokud si dnes
chce někdo ze začátečníků vyrobit dobrou medovinu první otázky jsou: Jak silný
roztok? Vařit nebo nevařit? Kde vzít kvasinky? Co do toho roztoku přidat? Jak
dlouho kvasit? Pokusím se na tyto otázky odpovědět postupně, a pokud to svedu,
tak jednoduše. Předesílám, že před výrobou medoviny jsem měl pár roků zkušenosti s výrobou ovocných vín. Přečetl jsem si o teorii výrobě přirozených lihovin
všechno možné a myslím, že ty zkušenosti nebyly na škodu. Zásadní rozdíl při
výrobě medoviny a ovocných vín je v tom, že vína z ovoce kvasí celkem ochotně
a rychle. Dobře se čistí, mají dost kyselin a enzymů, které rozkládají roztok. Na
rozdíl od toho medovina kvasí neochotně, vlivem baktericidních látek v medu,
které potlačují růst kvasinek a obsahu propolisu. Proto se medovina musí hýčkat
22
a stále hlídat, aby nepřestala kvasit. Teplo je podmínkou alespoň v první fázi
kvašení. 25-30 st. C je ideální, nevadí i víc (například ve skleníku).
Jak silný roztok?
V každé publikaci o výrobě vín je teorie, která říká, že kvasinky začínají hynout při koncentraci lihu v roztoku asi 14%. Další fakt je, že z 1 kg cukrů vzniká
0.6 litru 100% lihu. V medu je asi 70% cukru. Z těchto výchozích informací lze
jednoduchou matematikou dojít k receptu: 35 kg medu na 100 litrů roztoku. Jen
pro ilustraci malý výpočet: Ve 35 kg medu je 28 kg cukru (70%). Z 24 kg cukru
vznikne 24*0.6 = 14.4 litrů lihu a 4 kg nám zbývá na zbytkový cukr, což je 40
g na litr - je to v normě. To znamená 14.4 objemových % ve 100 litrech. Líh má
nižší hustotu než voda. Když je na lihovině uváděn obsah lihu, je tam taková
malá zkratka VOL. To znamená % objemová, která vychází víc a budí lepší
dojem. Hustota ethanolu je 0.79 kg/litr. To jsou všechno jen orientační výpočty.
Zkušenost mi říká, že řidší roztoky kvasí rychleji, dosladit se dá vždycky medem
a zředit vodou také.
Normální medovina má mít minimálně 14% lihu a 40 g cukru na litr. Potom
má typickou chuť, jako sladší víno. Profesionální výrobci medovinu pro větší
stabilitu dolévají čistým lihem na 18% a doslazují cukrem. V normách pro
technologii výroby medoviny jsem našel, že na výrobu 100 litrů medoviny se
musí použít minimálně 28 kg medu. Z toho si odvozuji, že pro větší zisk výrobci
doslazují výsledný produkt cukrem. To se mi také potvrdilo po přečtení nálepky
na jedné dražší medovině (100 Kč za 0.5 litru). Sám líh nedolévám, protože ho
nemám a upozorňuji na to každého, komu ji dávám, že moje medovina se může
v teple znovu rozkvasit ze zbytkového cukru. Zatím to nehrozilo, protože byla
vždy rychle „zlikvidována“. Kromě toho dolévat do medoviny bůhvíjaký líh
a doslazovat ji řepným cukrem považuji za barbarství. Ale to je věc názoru.
Vařit nebo nevařit?
Já medovinu nevařím, ale před kvašením odfiltruji z medové vody pylová
zrna, která v medovině být nemají. Snažím se však o co největší čistotu všech
použitých nádob a roztoku, aby nedošlo k nežádoucímu rozmnožení divokých
kvasinek.
Můj první ověřený návod na výrobu medoviny.
Po vyzkoušení různých metod dochucování medoviny kořením a bylinkami
jsem nakonec skončil u toho nejjednoduššího. Po nafiltrování medové vody, její
malou část dm vařit, nasypu přiměřeně koření podle fantazie: skořice, hřebíček,
mátu, meduňku, oregano, když mám tak trošku chmele, srdečník apod. co dům
dal. Ještě se mi nestalo, že bych to s bylinkami přehnal. Nechám to vychladnout
a přecedím. Dodám rozkvašené kvasinky v 1-2 litrech šťávy, pár oloupaných
a rozřezaných citronů, zamíchám a dám do tepla. Druhý den už to pěkně pění jak
se kvasinky začnou rozmnožovat.
23
Kde vzít kvasinky?
Ze začátku jsem používal obyčejné droždí a taky to dobře fungovalo. Teď si
každý druhý rok koupím ušlechtilé kvasinky v Dolu a mezitím použiju zbytek
po stočení staré medoviny ze dna. Pokud tam nějaké kvasinky jsou, musí to být
ty nejodolnější. Ty právě potřebuji. Vloni (červen 2006) jsem vyzkoušel nové
kvasinky Schimansky a osvědčily se mi. Medovina byla s nimi nezvykle rychle
hotová (v září) a vynikající. V zimě jsem kamarádovi dělal z „prošlého“ lesního
medu 40 L medoviny a použil jsem dolské kvasinky, zdají se mi dobré - roztok
pořád kvasí a má na povrchu pěnu.
Co do roztoku přidat?
Jak jsem uvedl dříve, bylinky a citron a také živnou sůl. Ta se dodává v balení
kvasinek z Dolu. Je to nějaký fosorečnan amonný, či co, to je uvedeno v každém
návodu na výrobu domácích vín.
Jak dlouho kvasit?
První fáze kvašení, takzvané bouřlivé kvašení, trvá 1-2 týdny, pak to kvasí
minimálně 2 měsíce i déle a postupně se zákonitě snižuje hustota. Zajímavé to
začne být, až se hustota sníží na 1.02 a budeme moci používat tabulku. Orientačně bez tabulky se vypočítá obsah alkoholu takto: Například průběžně zjistíme
hustotu 1.06 - Výchozí hustota byla 1.12. To znamená,
že se ztratilo 6 kg váhy. K tomu došlo tak, že 15 kg cukru se přeměnilo asi na 11 litrů lihu (který váží 9 kg). To
znamená, že v roztoku bude asi 11% lihu vol.
Všimněte si na obrázku drobounkých bublinek a pěny na hladině. Vypadá to jako právě otevřený sekt.
Tak to je celá moje teorie výroby medoviny, kterou mám v hlavě. Pak to už
chce trochu zkušeností. Koho to zajímá více, může si koupit knihu o medovině,
kde je spousta zajímavých informací a receptů o historii a výrobě medovin.
Vzhledem k tomu, že v květovém medu je obsažen jednoduchý cukr glukóza, vzniká kvašením velmi čistý alkohol, jehož blahodárný účinek pocítíte při
mírném popíjení. Odpadají různá bolení hlavy a přiotrávení těmi všelijakými
propyl, butyl, metyl alkoholy, když se to například přežene při pití přírodního
vína. Sám to zatím nedělám, ale přátelé mi nabídli pálenku z medoviny a to je
zase o řád čistší pití než slivovice. Možná také někdy pár litrů medoviny obětuji
na pálenku.
Na závěr jednu moji specialitu: Ohřátou medovinu na asi 60 st. C dosladíme
podle chuti medem. Může se přidat i citronová šťáva. Tento teplý nápoj pak
zmůže v zimě skoro každou nemoc z nachlazení. A když ne, tak se aspoň stoná
příjemněji. Nesmíme přitom ale brát penicilin, nebo jiné léky zatěžující játra.
Jiří Vítámvás
24
Na výstavě mohl každý ochutnat med a medovinu od ivančických včelařů
Medovina obecně, a jak ji dělám já
V tomto roce, při příležitosti stého výročí založení včelařského spolku, chceme Vás tímto článkem, který je součástí širšího seznamování občanů Ivančic
s životem včel a činností včelaře v průběhu roku, seznámit s průběhem výroby
medoviny. Medovina je nám všem známa již z historie, ale málokdo zná způsob
nebo průběh její výroby .
Medovina je alkoholický nápoj, který vzniká zkvašením medového roztoku.
Nápoje ze zkvašeného medu se používaly v dávné historii všude tam, kde lidé
dokázali sbírat a zároveň skladovat med. Tedy nelze říct, že by medovina byla
nápojem pouze slovanským.
Medovina, která byla v mnoha evropských zemích oblíbeným nápojem, byla
postupně vytlačena z důvodu zvýšené konzumace vína. Zároveň ale historické
prameny uvádějí, že nebylo snadné vyrobit medovinu stejné kvality.
Ve 30 letech 20 století došlo k mírnému oživení výroby medoviny, ale velkovýroba se nerozšířila. Teprve v posledním desetiletí došlo k výraznějšímu
posunu ve výrobě medoviny a medových vín.
Výroba medoviny se provádí v současné době převážně tradičním způsobem.
Vytvoříme medový roztok v určité hustotě, která rozhoduje o množství
alkoholu v medovině. Medovina nesmí být příliš slabá, protože by docházelo
k jejímu zkažení. Tento roztok pak vaříme a sbíráme pěnu, která se při vaření
vytváří. Jsou to v podstatě bílkoviny, které z medu odstraňujeme. Sbíráním pěny
odebíráme kvasinkám živiny, které pak musíme nahradit.
Vařením medového roztoku jsme se zbavili divokých kvasinek, které by
mohly ohrozit kvalitu medoviny. Proto použijeme ušlechtilé kvasinky, které dokážou žít v roztocích s vyšší koncetrací cukrů. Tyto kvasinky nám umožní docílit
vyššího procenta alkoholu.
25
Pro dobrý rozvoj kvasinek musíme do medového roztoku přidat dusíkatou
výživu, která je obsažena v živných solích, jež jsou pro tyto účely připravovány
Každý výrobce medoviny si vytváří svoje receptury podle své chuti a to
přidáváním různých koření například – skořice, hřebíček, chmel, kardamon,
citrónová kůra a další dle svého zvážení.
Takto připravený medový roztok se dá do skleněných nádob (demižónů),
které umístíme do místnosti s teplotou nad 20 °C. Tady potom probíhá bouřlivé
kvašení čtyři až šest týdnů.
Po vykvašení medovinu stáčíme, abychom ji zbavili kvasinek usazených na
dně nádoby. Při stáčení medovinu rozstřikujeme, aby se zbavila přebytečného
kysličníku uhličitého. Medovinu pak přemístíme do teploty nad 10 °C.
Přibližně po dvou měsících stáčíme medovinu podruhé. Při tomto stáčení již
není potřeba medovinu zbavovat kysličníku uhličitého. Další stáčení lze několikrát opakovat uvedeným způsobem, tým se docílí co nejvyšší čirosti nápoje.
Přibližně po půl roce je medovina čirá. Můžeme jí stáčet do lahví nebo přemístit na trvalé stanoviště do vinného sklepa na dozrání. Medoviny dozrávají za
rok nebo i více let.
Emil Heteš, člen výboru ČSV Ivančice
Provoz ivančického
Lesního klubu „Za humny“ �����������������������������������
inspirovaného lesní mateřskou�������������������
školou zahájen
Ivančický zpravodaj zveřejnil v minulém čísle informační leták o zahájení
provozu dětské lesní školky v Ivančicích. Zakladatelka tohoto zařízení Mgr.
Martina Turečková popsala v následujícím článku Jak proběhl první měsíc
v lesní školičce „Za humny“ první zážitky z provozování tohoto atraktivního
pedagogického projektu. Před článek zařazujeme další doplňující informace,
které nám Mgr. Turečková na naše dotazy sdělila:
Bývalé staveništní zařízení, které zůstalo ze sedmdesátých let min. stol. po
stavbě železničního mostu, bylo již určeno k likvidaci. Pro uměleckou dílnu je však
zakoupili majitelé Galerie Stříbský mlýn manželé Irena a Josef Zahradníkovi a část
této přízemní budovy poskytli o.s. Měsíční Houpačka ke zřízení „lesní školky“.
(Co je to lesní školka vysvětluje Asociace lesních mateřských škol tako:
„Lesní mateřská škola je založena na myšlence být s dětmi venku za každého
počasí bez zdí a plotů. Věříme, že pravidelný pobyt v přírodě může dětem dát plnohodnotnou přípravu do života. Děti i pedagogové čerpají nekonečnou inspiraci
z přírody, která je každý den nová.“)
26
Lesní školka užívá část přízemní budovy u „Železňáku“
27
Svůj příbytek u „Železňáku“ si jeho uživatelé nazvali „Chatrčka pod vulkánem“. Užívají dvě místnosti – společenskou místnost a ložničku. Ve společenské
místnosti jsou stolečky, židličky a kamna a obě místnosti jsou propojeny dveřmi.
Široká chodba podél obou místností umožnila vytvořit dětskou šatničku. Lesní
školka tak užívá celkem cca 80 metrů čtverečních. Venkovní část příbytku tvoří
dvoumístný suchý separační záchůdek a zastřešený dřevník, kde školka skladuje
dřevo na topení.
Nyní probíhá provoz lesní školky od středy do pátku a na tyto tři dny je zápis
průběžný (denní kapacita dětí je 15 a zatím není zcela vyčerpaná).
Příští rok, dne 13. března 2012 proběhne „Jarní lesní školička nanečisto“, kdy
se předem může nahlásit deset dvojic – dítě + rodič – a prožít v našem běžném
provozu den v lesní školičce, včetně 2 obědů za 200 Kč.
Týden na to, 20. března, proběhne jarní zápis do lesní školky, a to přednostně
na dny pondělí - úterý.
Celotýdenní provoz lesní školky by měl být zahájen od 2. dubna 2012.
Jak proběhl první měsíc v lesní školičce „Za humny“
Respektive – vše začalo už v předvečer, tedy ve středu 31. 8. Na 17:00 jsme
pozvaly všechny rodiče, sourozence a další rodinné příslušníky „lesních dětí“, aby
je slavnostně předali lesu. Před zázemím lesní školičky pod Železňákem z toho
byl docela slušný vozopark – a my si radostně přitakávaly, že díky dostatečnému prostoru na parkování zde bude předávání dětí probíhat dobře. Zazněl zvuk
koncové flétny z černého bezu, tzv. koncovky, sesbírali jsme se a vyrazili všichni
společně (tedy cca 70tičlenná skupina) údolíčkem ohraničeným železniční tratí na
Moravský Krumlov zprava a plotem obory zleva. Po kilometru jsme odbočili k tunýlku pod tratí, kde děti dostaly Klíč od Brány lesa, vzaly se za ruce a teď už samy,
bez rodičů, zamířily „na druhou stranu“. Rodiče dostali láhev ořechovky a zůstali
sami před „branou“, inu, co naplat, neměli klíč. Na druhé straně na děti čekal pozdrav od Vládce lesa a jeho pomocník, malý Skřítek. Toho si děti odnesly zpět do
„Chatrčky pod vulkánem“, jak se ujalo označení pro naše zázemí pod železničním
mostem. Tam si děti vybraly své místo a umístily spací pytle a karimatky. Na závěr předvečera jsme všichni hodovali kolem ohně a já si říkala, čí budoucnost se
časem změní na základě nově navozených kontaktů a přátelství. Něco po sedmé
jsme všichni odcházeli, vždyť zítra v osm začínáme naostro.
Celé září se s dětmi ve školičce neslo v duchu nastavení a osvojování základních pravidel – Pravidel lesa a Pravidel chatrčky.
Pro základní představu uvedu např. šermování s klacky: ano, mohu, ale klacek držím jen do výše prsou.
Nebo, že při cestě na nějaké místo v lese čekám na předem domluvených
místech, např. na kraji lesa, u rozcestníku apod.
28
Důležitým pravidlem je
být v lese na doslech učitelce
a nejdále tak, abych ji měl na
dohled.
Také nejím žádné bobulky, které v lese vidím,
případně až potom, když mi
to odsouhlasí učitel.
Pravidla chatrčky se
pak týkají hlavně udržování
základního pořádku – ráno
po příchodu si z baťůžku vytáhnu jídelní termosku a postavím si ji na své místo, do
ložničky na koberec se chodí
striktně bez bot, na záchůdek
v přilehlém zastřešeném
dřevníku (suchý, separační)
V ložnici si děti rozložily své spací pytle
chodím buď sám nebo si
řeknu o pomoc, před obědem a po použití toalet si umývám ruce, při nalévání
obědové polévky čekám, až budou mít všichni, pak si popřejeme apod.
V prvním týdnu se nám stalo, že při zpáteční cestě z lesa nám dva mladí
muži vzali roha a fičeli k chatrčce sami. Porušili tím základní bezpečnostní
pravidlo – nebyli na dohled ani na doslech. Na základě toho zasedl po obědě
dětský sněm a po prohovoření různých návrhů co s tím se vygeneroval nápad,
že v těchto případech budou majitelé obdobných činů prospěšní péčí o čisté
toalety.
Téma měsíce znělo: Kamarád. To se prolínalo všemi činnostmi, od ranního
kruhu v básničce „Kamarád, kamarád, to je ten kdo mě má rád“, přes volnou hru
až po cílené programy v lese, kdy jeden pečuje o druhého se šátkem na očích
apod. Po měsíci se děti znají jmény a většinou už podle přijíždějícího auta poznají, která „teta“ koho veze.
Roční projekt jsme zastřešili skladbou od Hradišťanu: „Dvanáct je měsíců
a každý z nich jinou čepici nocí“, kdy máme společně s dětmi oči otevřené a všímáme si a sbíráme zkušenosti, jak že ta která čepice vlastně vypadá a jak se
postupně mění jedna v druhou.
Pro tento první školní rok lesní školičky jsme si udělily privilegium, že
podrobněji školní vzdělávací program vytvářet nebudeme (byť s jeho smyslem
velice souzníme), – že si dopřejeme vše bystře sledovat, na konkrétních situacích
a interakcích mezi dětmi odčítat rozvoj konkrétních kompetencí a tyto zkušenosti pak zúročíme při tvorbě ŠVP na příští školní rok.
29
Příprava polévky z černého bezu
30
Denní rytmus je následující: Mezi 8:00 a 8:30 hod rodiče přivezou a předají své
dítě pedagožce Jitce Valehrachové nebo odbornému asistentovi, podáním ruky je
jasné, že zodpovědnost za dítě přebírají pedagogové. Po půl deváté svoláme děti
koncovkou na ranní kruh, kde se pozdravíme, probudíme Skřítečka, řekneme si,
kdo se o něho dnes bude starat, říkankou spojenou s pohybem probudíme Sluníčko,
spočítáme se a do třídní knihy někdo z dětí nakreslí, jaké je počasí. Takový soubor
sluníček už jen tak v dalších měsících asi v třídnici neuvidíme. Zároveň je zde
prostor pro základní probrání toho, co nás dnes čeká, např. že začneme na krátkém
úseku asfaltky mířící k lesu trénovat chůzi ve dvojicích, abychom byli nachystaní
na pozdější výpravy do civilizace. Nebo že hlášenou změnu počasí půjdeme zkonzultovat i s včelkami včelaře pana Vítámváse – zda je jich před úlem vidět hodně
nebo ne a jak je záhodno se u úlu chovat. Nebo že se dnešnímu dni říká podzimní
rovnodennost a že si proto uvaříme polévku z černého bezu, protože jeho bílé květy jsou jako den a černé plody jako noc, a že je jich také stejně - kolik květů, tolik
plodů - kolik hodin dne, tolik hodin noci... a jak se taková polévka vaří.
Nebo jak je to s tím bojováním s drakem – že každý v sobě toho nějakého Raráška máme, je dobré to vědět, mít proto meč a umět s ním zacházet. Nebo že nás
zítra čeká sjezd řeky Jihlavy na raftech od Rény po Nové Bránice, jak se takový
vodák chová, zdraví, a že to, co drží v ruce, je pádlo a ne veslo. Na závěr ranního
kruhu se dohodneme, kterým směrem dnes vyrazíme – zda „Ke špalkům“ nebo
„Na druhou stranu“, do „Údolí medvědího česneku“, „K totemu“ apod. Před odchodem vedeme děti k tomu, aby si překontrolovaly baťůžky – zda tam mají svačinu, pití, pláštěnku, náhradní ponožky a kousek karimatky pod zadek na sednutí.
Nosí s sebou nadšeně i škrabky na brambory – ty, co vypadají jako prak – je to
relativně bezpečný nástroj pro práci s nejrůznějšími klacíky, od sloupávání kůry
až po dělání „oštěpů“. Cestou nijak nepospícháme, díváme se, co je kolem zajímavého, říkáme si, že to nejsou kaštánky, ale žaludy, občas nám přes cestu přejde
krásný mlok či proskáče kolem skokan nebo se kocháme nachovými rozkvetlými bramboříky... každý takový objev nás dospělé vede k tomu, že si do příště
připravíme jemné nenásilné rozšíření znalostí o objeveném, ať krátkou poetickou
pohádku či sled doptávání apod. Po dojití na místo vytáhneme celtu, posedáme si
kolem ní, umyjeme ruce a svačíme. S sebou máme vlhčené ubrousky, desinfekční
kapičky i vodu a outdoorové skládací umyvadýlko na 5 litrů v případě opravdu
velkého bláta. Po svačině je třeba vše řádně uklidit do svačinových krabiček, protože děti už na vlastní kůži vědí, co znamená „Potravní policie“. To je naše rok
a půl staré děvčátko Ina, která co najde, to sní, vysype či pošlape.
Pak děti většinou už samy mizí ke svým volným hrám, tedy rozuměj k velkým projektům, ať už to je házení oštěpy, policejní kancelář (dostala jsem pokutu
za to, že „jsem byla sledována a zjistilo se, že nedávám věci do ledničky“, divadlo na skále o jedné princezně a dvou princích, výletní kabriolet, válení koulí
z bláta či hlídání mloka v pařezu. Cca po hodině nabídneme dětem něco z naší
31
strany – např. stříhání nůžkami již zmíněných plodů černého bezu na odpolední
polévku, výrobu jednoduchého Michaelského meče ze dvou klacků a kousku
provázku, skládání obrázků z popadaných žaludů či hru Na supy – křídla jsou
jednorázové igelitové rukavici z benzinky a lovené mršiny jsou poházené odpadky po lese – kroužíme v běhu kolem a sbíráme dokud nás to baví. Ulovené
mršiny přineseme k autu a odpoledne odvezeme. Velký úspěch má též kus horolezeckého lana – ať už se na něm slaňuje kus kopce nebo jeden je vůdce a vede
ostatní či se z něho vyváže provizorní chýše mezi stromy. Na půl jednou se
vracíme k chatrčce na oběd, ten dovážíme v malých várnicích ze Školní jídelny
Ivančice. Milý personál se nikdy nezapomene zeptat, jak se nám v lese daří, a že
určitě máme hlad a vzhledem k objednávaným počtům obědů na nás nijak nešetří, přesně naopak. Jídlo nabíráme dětem do malých jídelních termosek. Tu si pak
odvážejí s rodiči domů a tam si ji umyjí. Po obědě následuje siesta ve spacáčcích
a s pohádkou. Využívaly jsme krásného počasí a kolikrát rozložily siestu venku
pod břízkou. Někdo usne, někdo ne. Pohádka většinou přejde v divadýlko, kde
si děti různě střídají role slyšeného textu. Po siestě už jsme zůstávaly u základny
a čas do vyzvednutí rodiči trávily tu obíráním bezinek a vařením polévky, tu
navlékáním jeřabin na jehlu s nití(ti nejmenší přímo na slabý vazací drát), vymalováváním obrysů lesních skřítků štětcem a temperami, hmatovou i chuťovou
poznávačkou nejrůznějších plodů podzimu se zavázanýma očima a samozřejmě
nekončícími hrami v dřevníku přeskládáváním dřevíček a dřev z místa na místo.
Mezi 15:30 a 16:00 hod si rodiče své ratolesti za mohutného jásotu vyzvedávají,
kontrolují stav náhradního oblečení, vyzvedávají použitou termosku, nakládají
Září jsme ukončili splavem řeky Jihlavy na raftech
32
dítko i baťůžek a tradá vstříc dalším
dobrodružstvím v pokojíčku.
Důležitým přenoscem informací
je jednak nástěnka v chodbě chatrčky a druhak web (www.zahumny.cz), kde visí všechny potřebné
dokumenty, objevují se aktuality
a je tu průběžně doplňovaná fotogalerie. Rodiče řádně přihlášených
dětí mají vstup i do zaheslované
části, kde je rubrika „Týdeník“, ve
které se po každém týdnu objeví
nový článek shrnující dění v lesní
školičce. To bude po roce podklad
pro připravovanou knížku, ilustrovanou samotnými dětmi.
Září jsme ukončili splavem řeky
Jihlavy. Začínali jsme u mostu na
Réně nafouknutím tří raftů a dvou
Pálav, děti navlékli do vest, malé
plaváčky jsme pasovali položením
pádla na rameno do stavu vodáckého, rozdělili se do pěti posádek
Comiks inspirovaný skutečností
– celkem to činilo 17 dětí a 12
dospělých. Pět kapitánů jednotlivých lodí tvořili otcové dětí, zdatní vodáci. Zastavili jsme u Stromokruhu Evropy, kde proběhla svačina, zvonění na zvonici ve
tvaru srdce a obejití stromků. Na louku na Skřípák jsme si nechali dovézt oběd
a o půl třetí splav ukončili u mostu mezi Moravskými a Novými Bránicemi. Autobusem č. 154 jsme se převezli zpět na Horní Hlinky a děti předávali rodičům
v běžném čase opět u mostu na Réně.
Do brzké budoucnosti plánujeme propojení s Ligou lesní moudrosti
(www.woodcraft.cz), na semináři připraveném současnými českými woodcraftery pro Asociaci lesních mateřských škol nás velice zaujal Svitek korálkových
činů pro předškolní děti.
Držte nám pěsti a nezapomeňte, že nás můžete přijít po předchozí domluvě
navštívit – vy i vaše děti, návštěva od 8:00 do 13:00 vás přijde včetně oběda pro
vás oba na 200,- Kč.
Za pedagogický tým Martina Turečková (mob. 603 576 988)
a Jitka Valehrachová (mob. 608 104 135)
Zřizovatelem Lesního klubu „Za humny“
inspirovaného Lesní mateřskou školou je rodinné centrum Měsíční Houpačka.
33
Michaelské putování za drakem
„Byl boj na nebi s drakem zlým, lstivým…“
Poslední zářijovou sobotu, jen pár dní před svátkem svatého Michaela, jsme
s dětmi na Réně prožili Michaelské putování za drakem.
Svatý Michael, archanděl, byl Bohem vyslán, aby zahubil zlého draka – Satana, který vedl vzpouru mezi anděly. Je uctíván jako národní světec Němců, jeho
mytický boj s drakem symbolizuje spor dobra se zlem, který každý z nás denně
bojuje ve svém srdci.
„Je to boj mezi jasným bdělým vědomím a temným nevědomím, jehož dějištěm
je naše duše. Právě podzimní michaelské období je nejvhodnější doba k přijímání
síly - světových myšlenek proudících z duchovní sféry. Kosmickým předobrazem
tohoto dění jsou roje meteoritů, padajících v srpnu k zemi. Meteority snášejí do
zemské atmosféry kosmické železo, z kterého člověk bere svou sílu.“
(zdroj: www.zelenacek.wz.cz/michael2006.html)
Naším záměrem bylo vtáhnout děti i rodiče michaelským příběhem do boje
archanděla Michaela s drakem, probudit v nich touhu prokázat odvahu a vytrvat,
překonat svůj strach. Jak je toto odhodlání důležité v životě, ví velmi dobře každý z nás.
34
Děti a rodiče byli rozděleni do skupinek a v časových odstupech vyráželi se
svým průvodcem, svatým
Michaelem na cestu za drakem. Nejprve si u malého
amfiteátru vyrobili meče,
poté se vydali jednotlivě
stezkou odvahy po strmé
cestě k rozhledně. V půli
cesty na ně čekal Dračí
strážce, od něhož dostali
razítko za odvahu. Poté pokračovali dál úbočím kopce
až na širokou cestu, odkud
se, opět se svým průvodcem,
vydali k drakovi. Jít tiše tmavým večerním lesem a číhat, odkud se vynoří drak,
jistě nebylo snadné, ale děti tiskly své mečíky a postupovaly odvážně kupředu.
Náhle se ozvalo hučení a mezi stromy přelétl přes cestu drak, z huby mu šlehaly jiskry a valil se dým. Stateční dračí bojovníci vrhali po drakovi své meče
a utíkali za svým průvodcem do bezpečí (mnoho odvážných, zejména hochů,
se po pár krocích ještě rychle vrátilo pro své meče, neboť pozbýt vlastnoručně
vyrobenou zbraň musí být pro mladého muže utrpením, jistě větším než jeho
strach..). V bezpečné vzdálenosti od místa boje byli svatým Michaelem pochváleni a statečnost a duchapřítomnost a za odměnu se mohli vydat do dračí
jeskyně. V srdci skály, tyčící se nad řekou, objevili stateční dračí bojovníci
poklad – starobylou truhlu plnou zlatých mincí.
Dračí strážce před jeskyní dovolil každému bojovníkovi vzít si pár zlatých
mincí z pokladu, pokud mu správně zopakovali vstupní heslo, kterým byla
– samozřejmě – STATEČNOST. Cestou domů mlsali čokoládový obsah zlatých
penízků a my doufáme, že nám v boji s michaelským drakem pomohou i napřesrok.
Velký dík patří všem, kdo celou akci pomohli zorganizovat, všem průvodcům a pomocníkům na trati za řad skautů i ostatních dobrovolníků a také paní
Jitce Široké za ušití krásného draka!
Za RC Měsíční houpačka a Junák,
svaz skautů a skautek ČR, středisko Ivančice
Hanka Křivánková
35
Gaudeamus igitur…
Pavilon Anthropos Moravského zemského muzea v Brně
a kvinta A
Dne 30. září 2011 se studenti kvinty A v rámci výuky
dějepisu zúčastnili exkurze
do Brna. Pavilon Anthropos
Moravského zemského muzea byl jejich prvním cílem.
Velmi zajímavý výklad lektora je provedl několika základními celky výstavy: Expozice o nejstarších dějinách
osídlení Moravy a celého evropského kontinentu, Morava lovců a sběračů, Nejstarší
umění Evropy a Paleolitické
technologie. Studenti se
seznámili s evolucí člověka
a s počátky jeho kultury, se
světem lovců a sběračů starší
doby kamenné a v neposlední řadě s aktuálními poznatky
naší i světové archeologie,
antropologie a genetiky.
Jejich druhým cílem potom byla prohlídka míst nejstaršího osídlení města
Brna – šli od původní Židovské brány přes Kapucínské náměstí na Zelný trh,
kde si prohlédli významné historické a architektonické památky – např. divadlo
Redutu, Ditrichštejnský palác, kašnu Parnas aj. a vyslechli si známé pověsti
o brněnském kole a drakovi.
Počasí bylo nádherné – podzim si pro ně vybral jeden ze svých nejhezčích
dnů, proto se nikomu ani nechtělo domů. Ale čas byl neúprosný. Snad se bude
opět brzy konat stejně zajímavá exkurze!
PhDr. Jana Chocholáčová
a Mgr. Dagmar Káčerková
36
Den jazyků
V letošním roce proběhl Den jazyků na naší škole opět jinou formou.
27. září měli studenti gymnázia možnost se zúčastnit besed se svými spolužáky, kteří v loňském školním roce nebo o letošních prázdninách studovali
v zahraničí.
Marek Hándl (7. A) vyprávěl o svých zážitcích z dalekého Tchaj-wanu,
o škole, jídle, svých cestách.
Jiří Pavlík (3. C) studoval celý rok na střední škole v Kalifornii v Escalonu.
Dvojici Klára Vaňková (8. A) a Zdeněk Horák (8. A) „chyběl“ třetí Marek
Hándl. Všichni tři totiž strávili 6 týdnů v Kalifornii jako odměnu za vítězství
v televizní soutěži Za školu.
Studenti bydleli v hostitelských rodinách. Vyprávěli o situacích, v nichž si
museli poradit úplně sami, o svých cestách, na kterých poznávali nejen krásy
vzdálených zemí, ale i mentalitu jejich lidí.
Všichni čtyři doprovázeli svůj výklad nádhernými prezentacemi, a tak si
mohl každý velmi dobře představit život v těchto zemích.
PhDr. Milena Špiříková
Studenti se se svými zážitky dělí i s ivančickými občany. V Městské
knihovně byla 26. října uspořádána beseda o Kalifornii. Na 9. listopad 2011
v 18 hodin zveme všechny zájemce na druhou besedu – tentokrát s Markem
Hándlem.
37
Rodáci z Němčic založili město v USA (část II.)
Mapa USA. První naši krajané si za svůj nový domov vybrali Severní Dakotu.
V posledním číslu zpravodaje byl ukončen 1. díl připlutím do Spojených
států. Vstupní kontrolou sice prošla většina těch, kteří z Evropy emigrovali, ale
potom nastalo rozhodnutí co dál. Předpokládám, že už věděli kam dál cestovat.
Jistě měli informace od svých známých, kteří již v USA byli. Samozřejmě bylo
výhodou, jestliže dostali průvodce, který je nasměroval až na konečné místo.
Sami bez znalostí angličtiny by to dokázali jen s obtížemi.
Emigranti po roce 1880 již byli gramotnější nežli první vlna po roce 1850. Od
sedmdesátých let již existovali jazykové příručky i slovníky a přistěhovalci se
po zvládnutí alespoň základní angličtiny mohli snadněji zařadit do společnosti.
Přesto bylo obrovskou výhodou, jestliže cestovali ve skupinách a s průvodcem
se dostali až na místo, kde již byli krajané zabydleni
V devadesátých letech již byli Češi rozptýleni po celém území USA.
Přistěhovalce, kteří měli peníze a měli možnost i zakoupit půdu, čekala po
cestě na místo určení a po zakoupení pozemků spousta práce s půdou, která
nebyla nikdy předtím obdělávána. Na zajištění pořádného bydlení nebyl čas
ani prostředky. Prvními domy byly zpravidla „drňáky“, což byly jakési zemljanky, napůl vykopané do země, jejichž zdi byly vystaveny z vyoraných drnů,
v lepším případě byly vnitřní stěny obložené deskami. V lesnatých oblastech si
mohli přistěhovalci postavit chaty ze dřeva. V zimě zůstávaly doma pouze ženy
a děti, muži odcházeli za prací do blízkých měst, dřevařských závodů nebo dolů.
38
Ze zimních výdělků museli uživit rodinu, obstarávali první kusy dobytka, koně
a potřebné nářadí. Začátky první generace přistěhovalců do pusté krajiny byly
kruté. První starostí bylo zajištění obživy, druhou zajištění bydlení. Výhodu měli
ti, kteří přijeli zjara a mohli očekávat pomoc krajanů, kteří zde již bydleli. Pro
osadníky oblasti Pisku byla jediná možnost, kde si zajistit práci, město Grand
Forks vzdálené asi 80 km, kde tehdy probíhalo budování města ve velkém rozsahu a kde již byla železnice. Tam byli v zimě zaměstnáni i naši krajané (muži).
K rodinám se vraceli jednou za měsíc s nezbytnou zásobou potravin. Skutečně
tvrdé začátky nové existence.
Vraťme se k našim krajanům. Prvním, kdo se do Ameriky (do oblasti
Pisku) vystěhoval, byl Anton Vavřík
(*1850). Bohužel není znám rok, kdy
se do Ameriky přistěhoval (pas měl od
12. 6. 1876). Muselo to být kolem roku
1878 nebo i dříve, ale s ostatními krajany se v budoucím Pisku setkal v roce až
v roce1881.
František Rumreich (*1847) s rodinou byl jedním z prvních osadníků,
kteří přijeli z Evropy a v roce 1880 se
usídlili v Pisku.
Karel Jelínek (*1841) s rodinou odpluli z Evropy v roce 1881.
Anton Schnedar (*1853) se přistěhoval do Severní Dakoty v roce 1883.
O prvních krajanech tedy víme, postupně se k nim z Ivančicka stěhovali
další. Už asi nezjistíme, kam se přistěhovali další emigranti z Ivančic a okolí.
První čtyři jmenovaní zvolili Severní Dakotu. Předtím to bylo území indiánského
kmene Siouxů. Po postupném vytlačení tohoto kmene na území dnešní Montany
se sem stěhovalo mnoho osadníků. Dne 2. listopadu 1889 byla Severní Dakota
ustanovena 39. státem USA Na severu má společnou hranici s Kanadou, na západě leží Montana, na jihu Jižní Dakota a na východě Minnesota. Severní Dakota
je státem velkých farem a polí. Nejnižší bod státu je ve výši 229 m nad mořem,
což odpovídá nadmořské výšce Ivančic. Podnebí je zde drsnější s většími teplotními rozdíly nežli u nás. Pro ekonomiku státu je klíčové zemědělství, průmysl
je zastoupen zpracováním potravin a těžbou nerostných surovin. Hlavní město
státu je Bismarck.
Město Pisek bylo založeno v roce 1882. Bylo to v době, kdy v místě byla již
větší skupina emigrantů z Jižních Čech, převážně z okolí Písku. Proto byl zvolen
název města Pisek a snad i proto, že město bylo budováno v místě blízko písko-
è
39
vého hřebenu (sand ridge) a sand znamená česky písek. Možnosti získání půdy
byly tehdy obrovské. Jen okolí Pisku bylo rozměřeno na 36 čtverců a v každém
ze čtverců byly čtyři plochy po 160 akrech. Pro nás je to neuvěřitelná plocha,
protože 1 akr představuje 40,5 hektaru půdy. Díly po 160 akrech se dále dělily
podle možností osadníků na 40, 80 nebo 120 akrů. Jakým způsobem získanou
půdu uhradili, kde vzali finanční prostředky, se nepodařilo zjistit. Měli půdu
a pomalu získávali prostředky jak ji obdělat nebo zajistit dobytek na pastvu.
V dalších letech se město bouřlivě rozvíjelo.
Alespoň heslovitě některé letopočty:
1882 postavena škola, která dočasně sloužila i jako kostel
1885 zřízena zastávka na železnici Grand Forks – Pork River. (Důležité rozhodnutí pro umožnění přepravy dobytka.)
1886 postaven kostel a po šesti letech kostel, který je doposud
1886–1887 zřízena ohrada pro dobytek, ve které se shromažďovala stáda dobytka před naložením odvozem po železici
40
1887
1887
1889
1894
1898
1900
1904
zřízena pošta
zprovozněn první hotel a nájemná stáj
zakládá František Rumreich železářství a zahajuje těžbu dřeva
zprovozněn mlýn a obilní silo
zřízena samospráva města, prvním starostou se stává František Rumreich
zahájila činnost místní banka
velký požár zničil podstatnou část měst.
Přesto, že medailonky jednotlivých osob z Ivančicka uvedeme v dalších
číslech, je třeba se již teď zastavit u Františka Rumreicha, který měl všestranný
zájem o podnikání a rozhodující měrou přispěl k rozvoji města. Proto byl právem
zvolen prvním starostou.
Mluvíme o městě Pisek. Je třeba si uvědomit, že se jedná o zcela odlišné podmínky proti tomu, jak jsme zvyklí u nás. Na přiloženém leteckém snímku je vidět
střed města v blízkosti železnice a několik hlavních ulic, ale po okolí jsou roztroušené farmy. Počet obyvatel v roce 1910 činil 312 a snížil se na 130 v roce 1990.
Jiří Široký, tel: 776 654 494
POUŽITÉ PRAMENY:
Kniha „The First Century“ vydaná k 125 výročí založení města Pisek v Severní
Dakotě v USA, nakladatelstvím J&M Pisek, USA
Pamětní kniha obce Němčice – SOkA Rajhrad, fond c 39, čís. 13 A
41
Středisko volného času Ivančice,
Komenského nám. 12, Tel.: 546 451 292
ZÁCHRANÁŘI CVIČNĚ ZASAHOVALI V IVANČICÍCH
(Foto: M. Jakuba a S. Chabinové též v barevné příloze)
V neděli 16. října se do Ivančic sjelo 79 členů záchranných a bezpečnostních
složek České republiky. Dva a půl tisíce návštěvníků shlédlo v areálu Středního
odborného učiliště na Padochovské ulici ukázky zásahů Vazební věznice Brno,
Kynologické záchranné jednotky ČR, Brno, Zdravotnické záchranné služby JM
kraje, Armády ČR, Hasičského záchranného sboru JM kraje, Sboru dobrovolných hasičů Němčice, Policie ČR a občanského sdružení Wolverines. „Je to už
dvanáctý ročník. Akce má velký ohlas, je vidět, že lidé se o záchranné složky
zajímají, tato akce může působit i jako prevence“ řekla ředitelka střediska Jana
Heřmanová.
Přehlídku, kterou připravilo Středisko volného času Ivančice, zahájili bleskovým zákrokem na prchající vězně členové Vězeňské služby České republiky.
Jejich suverénní zásah v plné zbroji i ukázka zadržení vycvičeným psem byla
velice působivá.
Členové Kynologické záchranné jednotky České republiky, z brněnské
stanice předvedli, že je možné vycvičit k záchranným pracím psy různých ras.
Návštěvníci shlédli cviky se psem, poslušnost, základy canisterapie i vyštěkání
zasypané osoby v modelové ukázce. K simulaci posloužily deky a hromada velkých krabic, ve kterých byl ukrytý figurant, čekající na záchranu. Vycvičený pes
svým štěkáním upozornil záchranáře na místo, kde je zraněná osoba. Poté převzala iniciativu Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje. Posádka
sanitního vozu ve zpomalené ukázce představila postup zajištění zraněné osoby
v nepřístupném terénu. Ve spolupráci s kynology následoval transport do sanitky
a převoz do specializovaného pracoviště.
Z 22. letecké základny Náměšť nad Oslavou přiletěl armádní bitevní vrtulník
Mi-24/35 HIND. Před samotným přistáním absolvoval průlety nad místem konání akce, tím přinesl obrovskou podívanou pro diváky. Dvoumotorový robustní
stroj, s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem, délkou 20 metrů,
výškou 6,5 metrů, vážil 8400 kg. Jeho prohlídku se nenechala ujít velká většina
návštěvníků.
Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, stanice Ivančice, vyprošťoval řidiče z havarovaného vozu. K uvolnění zaklíněné osoby a její bezpečné vytažení bylo nutné odstřižení střechy vozu. Pro zvětšení prostor se pro manipulaci
používají speciální prostředky, jako např.: hydraulický rozpínák a nůžky, pří42
Chycený zločinec
Kynologové
43
Největší zájem veřejnosti sklízela velká helikoptéra
Těžkooděnci v akci
44
padně rozpěrné válce. Hasiči
informovali záchranáře, kteří
byli také na místě nehody,
o bezpečnosti vstupu do vozidla. Nyní péči o zraněnou
osobu přebírá Zdravotnická
záchranná služba. Během
stříháni vozu si posádka
sanitky připravuje pomůcky
k zajištění zraněného, např.:
nosítka, fixační límec, páteřní fixační dlahu, kyslík
a další. Pacienta uvnitř vozu zajišťuje a připravuje na vyproštění. Společně s hasiči ho vytahují a ukládají na nosítka. Nadále jsou monitorovány jeho základní
životní funkce a po podrobnějším vyšetření je transportován na specializované
pracoviště.
Jak tomu občas bývá ve skutečnosti i v naší ukázce dochází ke vznícení havarovaného vozu. Tentokrát přijíždí k vraku cisternová automobilová stříkačka
Sboru dobrovolných hasičů Němčice, aby hořící auto uhasili. Uhašení požáru
vysokotlakem o tlaku 8 barů dochází během pár vteřin.
V prostoru ukázek hasiče střídají členové Speciální pohotovostní jednotky
Policie ČR, aby potlačili skupinu výtržníků. Vzduchem létaly dýmovnice i zápalné lahve. Těžkooděnci v oblecích se štíty a obušky situaci zvládají.
Prostředky protichemické ochrany, airsoftovou střelnici a radiokomunikační
stanoviště představilo občanské sdružení Wolverines.
Zástupci všech zúčastněných jednotek, na svých stanovištích, seznamovali
návštěvníky se svým posláním, zájemci si prohlíželi vybavení hasičských i policejních vozů a sanitky, potěžkávali si zbraně a další pomůcky, vyzkoušet si mohli daktyloskopii, umělé dýchání či masáž srdce, také si bez obav mohli pohladit
záchranářské psy. Pojišťovna Generali zajistila zkušební vůz, ve kterém bylo
možné pocítit funkčnost bezpečnostních pásů při obrácení vozu na střechu.
U stánku Informačního centra mládeže Střediska volného času Ivančice zájemci obdrželi informace o plánovaných akcích střediska, aktivitách informačního centra a R-klubu pro mládež. Probíhala zde prezentace evropské dobrovolné
služby a čtyř dobrovolníků, které SVČ Ivančice nyní hostuje. „Záchranáři byli
akční a skvělí.“ řekl Martin Bernát – dobrovolník ze Slovenska.
Děti se mohly zúčastnit výtvarné soutěže v malování obrázků na téma „Záchranáři v akci“. Vylosovaní autoři kreseb byli odměněni cenami, které věnovala
pojišťovna Generali. Práce dětí budou vystaveny v prostorách SVČ Ivančice.
Akce byla bez vstupného. Při odchodu děti obdržely pexesa nebo školní rozvrhy s armádní tematikou.
45
Děkujeme všem členům jednotek záchranných a bezpečnostních složek za
jejich prezentační ukázky i za jejich velmi záslužnou činnost. Poděkování patří
také externím pracovníkům a partnerům akce:
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště dopravní a mechanizační,
Ivančice, Vinařství Komarov, Autovrakoviště Ivančice, Pojišťovna Generali,
TREDOS, dopravní společnost, Mediálním partnerem akce byl čtrnáctidenník
Zrcadlo.
Dagmar Šacherová, garant akce, SVČ Ivančice
ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE PRO CELOU RODINU
(Foto viz barevná příloha)
V neděli 18. září se konalo v ivančickém parku na Réně Zábavné odpoledne
pro celou rodinu. Cílem akce byla prezentace Střediska volného času v Ivančicích, zejména představení zájmových kroužků, R-klubu pro mládež, informačního centra pro mládež, Mateřského a rodinného centra Klubíčko, programů pro
školy, informování o zahraniční spolupráci, evropské dobrovolné službě.
Prezentaci zájmových kroužků na nový školní rok i představení veškeré činnosti připravilo Středisko volného času Ivančice, partnerem akce byla Skupina
ČEZ.
Pro děti byly na stanovištích připraveny úkoly, které prezentovaly náplň
sportovních, tanečních, výtvarných a zábavných kroužků. Děti obdržely u vstupu soutěžní kartu, do které sbíraly razítka za splněné úkoly. Vyzkoušely si hod
na branku, slalom s míčkem a florbalovou holí, skákání na trampolíně, chůzi
po kladině, svoji zručnost s tenisovou raketou a míčkem nebo hod na koš. Pro
nejmenší děti byl připraven dětský koutek se skluzavkou, tunelem na prolézání
nebo omalovánky. Za úkol měly přenášení barevných vršků přes překážkovou
dráhu, vyráběly prstové loutky. U stanoviště mažoretek si mohl každý vyzkoušet
motání hůlkou, u kroužku aerobiku a tanečního divadla základní taneční kroky
a tanec s hudbou. Zájemci si mohli zahrát stolní hry, šachy nebo jednoduchou
verzi hry Dračí doupě. Ve tvořivé dílně vyráběli papírového kosa a shlédli výstavku prací za minulý rok. Na dlouhou roli papíru obkreslovali děti i dospělí
svoji dlaň, kterou následně označili svým jménem. Tahle společná práce bude
vystavena v prostorách střediska. V tábornickém stanu byly představeny letní
tábory s fotkami i ukázkami táborových aktivit. Děti si za získaná razítka ze
stanovišť vybíraly drobné odměny.
Návštěvníci vyplňovali tajenku, každou půlhodinu byli losováni výherci
věcných cen. Z 85 vyplněných tajenek si vylosovaní odnášeli např. velké auto na
dálkové ovládání nebo stolní či karetní hry.
46
K poslechu hrála skupina Pumpaři.
Krásné nedělní slunečné odpoledne přispělo k hojné účasti i spokojenosti
účastníků.
Pracovníci SVČ Ivančice
PŘIJELI K NÁM NOVÍ DOBROVOLNÍCI
Středisko volného času již třetí rokem hostuje zahraniční dobrovolníky Evropské dobrovolné služby programu Mládež v akci. Na začátku října 2011 přijeli
čtyři noví dobrovolníci – Nadiya z Ukrajiny, Justine z Lotyšska, Oguzhan z Turecka a Martin ze Slovenska. Tito dobrovolníci se budou podílet na veškeré činnosti střediska. Budou připravovat, organizovat, realizovat aktivity v kroužcích,
na akcích pro veřejnost, v R-klubu mládeže a ICM. Budou spolupracovat na výukových programech pro školy, letních i zimních táborech a dalších činnostech.
ŠPANĚLSKÝ DOBROVOLNÍK ZÍSKAL OCENĚNÍ
Španělský dobrovolník
Gorka Melus Jimenez, kterého jeden rok hostovalo
Středisko volného času
Ivančice v rámci Evropské
dobrovolné služby programu
Mládež v akci, získal ocenění „Dobrovolník ICM 2011“.
Tato nominace, Informačním
centrem pro mládež v Ivančicích, byla navrhnuta za dlouhodobou spolupráci a pomoc
při aktivitách informačního
centra pro mládež. Ocenění
bylo uděleno Národním
informačním centrem pro
mládež Národního institutu
pro děti a mládež MŠMT na
Celostátním setkání vedoucích pracovníků ICM dne
20. září 2011.
47
Základní škola Vladimíra Menšíka
Adaptační pobyty „šesťáků“
Adaptační pobyt 6. A
Je pondělí, 12. 9., den, na který se už dlouho těšíme. Den s velkým D. Možná
vlastně velkým A, když jsme ti „áčáci“. Tak jak tak, naše třída 6. A odjíždí na
adaptační pobyt. Je to první akce, kde budeme spolu přes noc a budeme mít šanci
se poznat víc, než za těch pár dní, co jsme to zkoušeli ve škole. Čeká nás přesun k mostu přes Oslavku, nedaleko chaty Skřipina, ke které jdeme ještě chvíli
pěšky. Už teď se ukazuje, že i když máme ve třídě pouze 8 kluků, jsou to rození
gentlemani. Dívčí batohy a tašky se totiž okamžitě houpou na jejich zádech
a holkám ulehčují cestu. V cíli nás čekají dvě budovy, které se stanou centrem
dění na příští dny.Počasí nám celou dobu přeje, a to všechny tři dny. Slunce,
téměř prázdninové teplo, deštivé mraky v nedohlednu, ty přijdou až ve středu
v poledne. Od pondělí do středy doslova lítáme venku, připraveny jsou různé
hry, jedna zajímavější než druhá, soutěžíme, ale zároveň se snažíme maximálně
spolupracovat, užívat si sebe navzájem, bavit se, komunikovat. Chvíli hrajeme v
týmech, chvíli sami za sebe, nebo ve dvojicích. Ve chvílích volna „odpočíváme“
třeba nohejbalem, basketem nebo kartami a povídáním. Za všemi perfektně připravenými aktivitami stojí pracovníci SVČ Ivančice Iva, Honza a Gorka, za vynikající stravou paní Hájková (její koblížky usmažené speciálně na pyžamovou
party jen tak někdo nepřekoná). I díky nim se nám zpět domů (a do školy) moc
nechce, balení jde ztuha, ještě bychom chtěli něco hrát, ještě bychom si chtěli povídat. Nedá se nic dělat. Cesta zpět v lehkém dešti, přijíždí autobus s 6. B, která
nás střídá, prohodíme pár slov a už jedeme. Za chvíli jsme v Ivančicích, loučíme
se a v duchu plánujeme další třídní výlet. Už aby byl!
Lenka Psotová
Adaptační pobyt 6. B
Ve středu 14. září jsme střídali 6. A na Skřipině, kam jsme odjížděli na náš
první adaptační pobyt. Po příjezdu jsme sice museli pěšky, ale naštěstí jsme se
nemuseli vláčet s taškami, protože nám je odvezl autem instruktor ze SVČ.
48
49
Když jsme přišli do ubytovny, děti byly hned pro, aby hrály nějakou hru,
a tak si pro zahřátí daly „Na schovávanou“. Poté se nás ujal Tomáš s Markétou,
instruktoři ze SVČ, kteří pro nás měli nachystanou spoustu řadu her. Večer jsme
si opékali špekáčky a pak vyráběli plakát své třídy, ten si vystavíme ve třídě.
Druhý den ráno byla malá rozcvička na téma „Evoluce“. Po snídani hra
„Mnohonožka“, do té se všichni plně zapojili tak, že byli všichni pěkně uhnaní.
Po obědě a poledním klidu přišla na řadu hra na přemýšlení „Farmáři“ – každý
z pěti farmářů má jiný dům, jiné auto, pěstuje jinou plodinu a chová jiná zvířata,
ale kdo které?
Velký úspěch měla hra „Zachraňte kuře“, kdy děti měly za pomocí různých
věcí, které si mohly vybrat z dané nabídky, zachránit vajíčko, aby se pádem z 1.
patra na beton nerozbilo. Po setmění nás čekala ještě „Stezka odvahy“, kterou
zvládli všichni na výbornou.
Dva dny utekly jako voda a čekal nás poslední den, to si děti zahrály „Člověče, nezlob se“, ale opět trochu jinak, než jak je tato hra známa.
A pak nadešel poslední oběd od paní Hájkové, které moc děkujeme za výborné vaření, a už jsme se museli sbalit a vydat se na zpáteční cestu. Určitě jsme se
všichni poznali tak nějak jinak, než je možné jen za školními lavicemi.
A jak se adaptační pobyt líbil žákům:
„Moc se mi tam líbilo, ale mohli jsme tam být dýl.“
„Mně se tam moc líbilo, protože tam byla hezká příroda a hezké počasí.“
„Líbilo se mi, jak jsme hráli hry a povídali si.“
„Líbilo se mi, jak se o nás hezky starali.“
„Nelíbilo se mi, že jsme tam byli málo dní.“
„Nejvíc se mi líbilo, že tam byla legrace.“
„Líbilo se mi, že jsme se lépe poznali a u některých her jsme museli spolupracovat.“
Lenka Moresová
Den jazyků
Pondělí 26. 9. začalo v naší škole „pohádkově“. Nebylo to proto, že jsme
všichni věděli, že tento týden nás čekají pouhé dva dny učení. Bylo to proto,
že jsme se v hodině OSV rozhodli jako každoročně připomenout Evropský den
jazyků. A to tak, že se zaměříme na pohádkové postavičky, které známe, čteme
o nich, díváme se na ně v televizi, ale někteří z nás už zapomněli, jaká je jejich
mateřština.
A tak děti pobíhaly po třídě, snažili se přečíst spousty podivně vypadajících
a někdy legračně znějících textů a najít, jestli se v nich neskrývá název některé
z postaviček, které dostaly na kartičkách. Občas se ve vzduchu vznášely obavy,
50
že ten text „je špatně vytištěn“, protože například s azbukou se někteří mladší
spolužáci setkali poprvé. Jakmile jsme měli dvojice text – postavička, zkoušeli
jsme odhalit, jaká by to mohla být řeč. Kromě jazyků, které se učíme a jazyků,
které jsou češtině alespoň trošku podobné, to byla těžká práce. Ale tady nám
pomohly právě ty postavičky. Spousta čtenářů sice nepozná švédštinu, ale ví, že
Pipi Dlouhá Punčocha je ze Švédska, stejně jako vědí, že Pinocchio je Ital apod.
Doplnit pak k řečem vlajky příslušných zemí už nebyl žádný problém. Nejzábavnější část přišla nakonec, kdy jsme sledovali krátké filmečky v originálních jazycích a tipovali, co je to za řeč. Rodina Smolíkova maďarsky, Mumínci finsky, to
jsou zástupci řečí, které zněly asi nejpodivněji. To taková slovenština a Jánošík,
to bylo jiné. Zasmáli jsme se u všech.
Vyslechli a přečetli jsme mnoho zajímavého a teď už se jen těšíme, až se na
chodbách objeví projekty, které na téma cizojazyčných postaviček budeme vytvářet v hodinách anglického jazyka a výtvarné výchovy.
L. Psotová
Poznávání Prahy – 9. ročník
V úterý 20. září vyrazili žáci 9. tříd na třídenní „Poznávací zájezd Prahy.“
I když ráno bylo deštivé a všichni jsme si mysleli, že zmokneme, než jsme do-
51
razili do Prahy, přestalo pršet a vykouklo sluníčko, které nás provázelo po celou
dobu našeho pobytu.
Hned po příjezdu na nádraží jsme si dali naše zavazadla do úschovny a zahájili turné po památkách. Ubytovat na hotel jsme se jeli až večer. Po celodenním
chození po Praze jsme byli dost unaveni a tak se nám dobře spalo. Ráno na nás
čekala bohatá snídaně, kdy každý si mohl vzít „co hrdlo ráčí.“ Na své si přišel
opravdu každý, vegetarián i milovník masa. Obědy a večeře si většina z nás
kupovala v KFC nebo McDonaldu, i když existovala i jiná levnější a zdravější
varianta.
Během našeho putování Prahou jsme mimo jiné navštívili Pražský hrad,
Karlův most, Vyšehrad, rozhlednu a Zrcadlové bludiště na Petříně, Valdštejnský
palác (sídlo Senátu), hřbitov na Slavíně, Václavské a Staroměstské náměstí s Orlojem a další významné pražské památky. Velmi zajímavá byla i projížďka lodí
po Vltavě a návštěva Muzea na Karlově mostě.
Zájezd splnil svoje poslání. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací a někteří z nás se poprvé svezli metrem a lanovkou. Všichni jsme se shodli na tom, že
Praha je krásným městem, plným historických památek, které by měl určitě každý
Čech vidět a znát, ale platí známé rčení: „Všude dobře, doma nejlíp!“
„V Praze se mi líbilo, ale cesty byly zdlouhavé. Nejlepší byly snídaně, kde si
každý mohl vybrat, co chce“ (Lucka)
„Pohodová cesta, dobré počasí, pěkné ubytování …. hezký výlet.“ (Martin)
„Výlet byl velmi dobrý, užil jsem si ho. Mohl by být delší. Dozvěděl jsem se
mnoho věcí o historii Prahy. Nejvíc mně vadilo, že bylo vše drahé, ale na hlavní
město to chápu.“ (Jarda)
„V Praze se mi líbilo! Ubytování bylo dobrý, program, památky, bylo to super! Pěkní kluci.“ (Monika)
„Mně se líbily památky a skleněné bludiště.“ (Pavel)
„Památky super až na moc lidí.“ (Simona)
„Praha velká, krásná, dlouhá… moc se mně líbila a bolí mně z ní nohy.“
(Anežka)
„Bylo to fajn, máme spoustu dobrých vzpomínek. Poučili jsme se o tom, že se
máme více učit o české historii. Ten výlet jsme si parádně užili!“
(Patrik a David)
Mgr. Pavel Švehlík
a žáci 9. tříd
52
ZŠ TGM
DRAVCI
Život je mnohdy pěkně tvrdý oříšek. Chceme-li uspět a něčeho dosáhnout,
nesmíme být průměrní a stát „v koutě“. Jen budeme-li od mládí houževnatí a draví, máme šanci vyniknout.
Zákon silnějšího platí v přírodě dvojnásob. Do skupiny dravců patří celá řada
známých jedinců.
Abychom si vryli do paměti, že máme za své cíle bojovat a nevzdávat se
stejně jako oni, namalovali jsme si bojovníky ze skupiny dravců ve výtvarné
výchově.
Vtiskli jsme jim kus sebe,
protože jsme křídla vytvořili
z otisků našich rukou. Budou
nám připomínat, že je někdy
třeba „rvát se“ se životem.
Nebojme se toho.
Buďme draví, však on už
nám život přistřihne křídla na
tu pravou míru.
Za kolektiv žáků 5. A
Mgr. Jarmila Loudová
Exkurze do historického centra Brna a návštěva Moravské
galerie v Brně
Ve středu 5. října se žáci 5. ročníků vydali do svého krajského města - Brna.
Cestovali jsme za poznáním bohaté historie.
V minulém roce jsme navštívili hrad Špilberk. Když jsme stoupali vzhůru na
hrad, zjistili jsme při pohledu z jednotlivých ochozů, že děti téměř vůbec neznají
hlavní památky v centru Brna. A tak jsme využili posledních slunných podzimních dnů právě k tomuto účelu.
Nejprve jsme navštívili hrobku na Kapucínském náměstí. Ačkoli jsme se ve
škole připravili na ojedinělou výstavu těl mnichů i šlechticů, báli se někteří více,
než se dalo předpokládat. Nahlédli jsme i do kostela Nalezení sv. Kříže v těsném
sousedství.
Další zastávkou byl Zelný trh s místními divadly REDUTOU a divadlem
Husa na provázku, kašna Parnas i socha, která připomíná působnost W. A. Mozarta v Brně.
53
Odtud jsme dorazili k hlavní dominantě města Brna - katedrále sv. Petra
a Pavla. Stáli jsme uvnitř i v jedenáct hodin, kdy na Petrově odbíjí na základě
pověsti o hodinu dříve poledne. Měli jsme zde velmi šikovného průvodce, dozvěděli jsme mnoho zajímavých věcí. Neopomněli jsme ani na Dominikánské
náměstí, kostel sv. Michala a zejména starou a novou radnici.
Na závěr jsme vstoupili do Moravské galerie, kde na nás čekaly místní lektorky se dvěma výukovými programy. Zaměření jednoho z nich seznámilo žáky
5. A se způsoby stolování v jednotlivých slozích. Děti v každé výstavní síni malovaly a nakonec ze svých prací vytvořily vlastní slavnostní tabuli.
Žáci 5. B poznávali staré oděvní umění. Kreslili šaty.
Přesto jsme nestihli navštívit všechna zajímavá místa. Dětem, kteří mají rády
historii, nezbývá, než se na sem vrátit někdy se svou rodinou znovu.
Za kolektiv žáků 5. A Mgr. Jarmila Loudová
54
§ PRÁVNICKÁ PORADNA §
Dotaz:
Jsem 4 roky vdaná, ale s manželem jsme se dohodli na rozvodu. Manžel
souhlasí, dohodli jsme se i na všem, co se týče majetku a bydlení. Pokud jde
o dítě, dohodu máme schválenou soudem. Již je nařízeno rozvodové stání
a chtěli bychom využít tzv. smluvený rozvod, neboť nechceme rozebírat důvody rozvodu. Je třeba, aby naše dohoda o majetku a bydlení byla písemná?
Manžel tvrdí, že stačí, abychom dohodu potvrdili do protokolu u soudu,
zvlášť když jsme neměli společný byt, neboť jsme bydleli u mých rodičů
a manžel se již před půl rokem odstěhoval.
Jaroslava K., Ivančice
Odpověď:
Ve Vašem případě by se opravdu mohlo jednat o tzv. smluvený rozvod dle
§ 24a Zákona o rodině, který stanoví jako podmínku předložit soudu písemné
smlouvy s úředně ověřenými podpisy o tom, jak manželé pro dobu po rozvodu
vypořádali svůj majetek, společné bydlení a vzájemnou vyživovací povinnost.
Takové smlouvy musí splňovat veškeré právní náležitosti a je v každém případě
potřeba nechat úředně ověřit podpisy účastníků. Ústně uzavřené dohody, zachycené až písemně v protokolu u soudu, nesplní požadavky zákona.
Z Vašeho dotazu usuzuji, že prozatím nejsou dány podmínky pro tuto formu
rozvodu a soud nebude postupovat dle § 24a Zákona o rodině.
Pokud jde o otázku bydlení, upozorňuji, že i když manželé neměli společné
bydlení ve formě užívání bytu v domě, který byl součástí společného jmění, nebo
jim nevznikl společný nájem bytu manžely k nájemnímu bytu, nic to nemění
na povinnosti zákonem požadovaným způsobem vyjádřit, jak se staví k otázce
společného bydlení pro dobu po rozvodu. Tzn. zejména, který z manželů zůstává
v bytě bydlet, zda se dohodli např., že pro druhého opatří náhradní byt či ubytování apod.
Ve Vašem případě do dohody uveďte skutečnost, že Vy zůstáváte bydlet u rodičů, manžel se odstěhoval a do budoucna má vyřešené samostatné bydlení.
V dohodě je nutné taktéž uvést, zda některý z manželů požaduje od druhého
manžela vyživovací povinnost.
Jak jsem uvedla, tato dohoda musí být písemná s úředně ověřenými podpisy.
JUDr. Petronela Sojková, advokátka
Rosice, Brněnská 555, tel. 546 413 003
55
O velké vodě, mostech a mlýnu
pana Karla Panovského
Ze zápisků Václava Bartůňka (1865–1938), rodáka z Ledkovic (název Ledkovice a text jsou bez úprav, gramatika mírně upravena)
Roku 1862, 2. února, byla prý veliká povodeň, která poškodila most přes
Jihlavku u Němčic. V Ledkovicích voda škody nenadělala.
Jinak tomu bylo v roce 1876. Tohoto roku připadl svátek sv. Matěje (24. února) na neděli. Staré přísloví „Svatý Matěj láme led a není-li ho, zrobí jej hned“
se potvrdilo. V noci nastala velká obleva. Voda se vylila z břehů řeky Jihlavky
i Oslavky. Z vesnic při vodách ležících se hlásilo jen samé neštěstí. V Rybářské
ulici v Ivančicích se pohrótilo mnoho domů. V Oslavanech u cukrovaru byl poškozen most, že se po něm nedalo jezdit. V Dolních Kounicích a Pravlově sebrala voda mosty úplně. V Oslavanech se most opravil brzy, v Dolních Kounicích
se postavil železný, v Pravlově jen dřevěný.
V Ledkovicích se Jihlavka vylila do zahrad a dostala se až k pastouškám.
Obecní býk, který se tam choval, se musel vyvést ven a dobytek z domů č. 13,
14, 15, 16, 18 se vyvedl taky a poněvadž voda stále nabývala, dobytek se vyhnal
až za humna, kde se ustájil po domech. Voda přetekla přes hráze kolem zahrad
a vlila se do domů č. 13, 14, 15, 18, 19. Z domu č. 13 (dnes pana Leoše Komarova) se valila voda pod vratama jako z nějakého stavu a byla tak vysoko, že sahala
pod okno pastoušky. Při domu č. 18 stála malá chaloupka krytá doškem, tu voda
odnesla i se stájema, při domu č. 19 se zbořila zeď od chlívů. Do rána pak voda
opadla a tekla jen v břehách.
Za humny se nezbořilo nic, voda byla jen v domě č. 43 (bývalá kovárna),
jinam nevnikla ač byla rozlita u domů č. 26 a 27.
Nejvíce škody vzniklo na polích při řece Oslavce. Řeka Oslavka se spojovala
s Jihlavkou na rohu pole a tak tvořila hranici mezi Ledkovicemi a Ivančicemi
dlouhou dobu. Po této velké vodě dostala jiný směr, ale jen ke škodě obce Ledkovské. Řečiště bylo nyní širší, dále od řeky byly samé vrby.
Voda z Oslavky nemusela udělat tolik škody. Stalo se to tím, že na stavě
zvaným „Panský mlýn“ v Ivančicích nebyly zavčas osekané přístavky, ledy
se nemohly pohnout, tím se voda nadržela a stále stoupala, což trvalo 24 hod.,
a pak se provalila celá řeka a zaplavila Luže, Široký a Podsedky. Mezi Podsedky
a Nivou vedla vozová cesta, kterou se dalo jezdit i na louky za řekou. Louky
patřily Čudánům č. 22, Šlapanským č. 35, Kavalířům č. 13. Tam se Oslava mírně
stáčela, tekla na stav, který patřil k mlýnu zvaný „Obecní“. V létě bývalo málo
vody, že nestačila ani ke hnaní mlýna, a tak nechal si už dřív tehdejší majitel
Karel Panovský postavit kotel a hnal mlýn parou, a to trvalo delší čas v roce. Po
56
této povodni se voda dostala před Podsedky a probrala je tak, že přes ně tekla
hlavní řeka a staré řečiště se zaneslo štěrkem úplně. Voda na mlýn netekla žádná,
nechal tedy pan Panovský řeku proházet. Vozil na konec Čudánovy louky kamen
a hlinu a vodu zastavoval. Nutil občany Ledkovic, aby mu pomohli, že se vše
může zaplavit, ale občané měli každý jiný náhled, jinak to posuzoval ten, komu
voda ještě tak neuškodila. Naznali, že když Panovský vodu potřebuje, ať si hrázdí
sám, což také každoročně dělal, ale jen tolik, co vody chytl pro svůj mlýn a víc
nic – měl už parní kotel.
Oslavka postupně odnášela Podsedky. Tenkrát občané ledkovští poznali, že
bude nutno udělat při Kavalířově louce hrázu. Vozili hlinu a kamen, ale hráz
udělali nízkou, přitom se pohádali, jak to obyčejně bývá na práci obecní zvané
robota. Měli ji ještě v paměti, robota byla zrušena r. 1848. Každý měl jinší rozum
a naznali, ať si Kavalíř hájí louku sám. Přestalo se dělat a tak si voda sama našla
cestu kudy měla nejníž. Velká voda již v r. 1875 probírala již načatou dolinu na
louce, tekla přes Široky, kde se spojila s hlavní řekou, takže vznikla hluboká
rokla až k Doležalovým č. 10. Když se v letě nebo i v zimě rozvodnila, tekla
voda Podsedkama, podebírala břehy víc a víc, až úplně zmizely spodní Podsedky. Příkopa se zatáčela rok od roku víc do Širokých, až šest pozemků přetrhla.
Tato příkopa pak sloužila tomu, by voda sněhová nebo která z bouřky povstala
z rolí u Nové Vsi a Žlebů, tekla do řeky kolem Nivy k Lužim. Luže se dělily na
dva dílce – Malý a Velký. Na jednom se pásly kravy, na druhym koně. Bylo to
pastvisko a taky tam každý proti svýmu roli vysázené vrby. Od roku 1868 se
tam pastva zakázala, Luži se rozdělily na díly a pronajaly jako pole. Voda je ale
zaplavovala, až se za tři roky proměnily v pustinu. Nasela se tam vysoká jatel,
která brzy zanikla.
Při řece Jihlavě to nebylo lepší. Voda podebírala břehy na polích proti Alexovicím, u Panské louky, při Trní až při hranicích Řeznovic.
V roce 1877 nechal pan továrník Alfred Skene dělat pod Pekárkou cestu pro
chodění do Řeznovic. (Dříve vedla cesta přes Pekárku.) Chtěl zřídit na svůj náklad silnici a žádal na obci Řeznovské, aby poskytla povoz (koně a vozy). Obec
i ten odepřela a tak se tam zřídila jen cesta pro chodění.
Roku 1878 nechal pan Skene postavit most (lavku) přes Jihlavku proti zahradě Frant. Jedličky č. 6. Obec ledkovská dala jen 600 zlatých a nějaký dovoz. Celý
most stál 3500 zlatých. Cesta k mostu (lavce) nebyla žádná, musela se koupit
část domu a zahrady od č. 9 (dnes Večeřovi) a ouvrati od domů č. 8, 7 a 6 (dnes
Jonášovi, Adamovi a Jelínkovi). Cesta na louku se navážela vysoko na 3 m.
O další činnosti pana továrníka se dozvíme příště. Pohlédneme očima Václava Bartůňka na události v Bosně a Hercegovině a také se dozvíme o problémech
kolem kostelní věže v Ivančicích.
Marie Bisová, Knihovna Ivančice, pobočka Letkovice
57
Letkovické nářečí
Bylo to dávno, když jedna letkovská bábinka vyprávěla své malé vnučce
o zvířatech, která měla ráda.
Viš Eliško, měli sme Reka, péska chundelatyho, černyho, von se hrál s tvém
dódynkem, dež bel malé a honili se po zahradě. Rek hotikal po dódynkovi
a hned ho chytl za jeho prdylko a stáhl mu trenke. To ti bela sranda, tos měla
vidět…
A potom sme měli chytró kozo. Vona chodila po zahradě jako královna. Vzala
sem si nádobo, co se do ni mliko dojilo a volala: „Koziko, poť se dojit!“ Koza
se poskočila, zamečela mééé a hotikala za mnó. Stópla si přede mě, já sem jo
podojila a vona šla zasi žrat…
Take sme měli vovečko a berana. Vovečka bela hodná, ale beran, ten si pořád
hrál s Rekem. Pes ho chytl takle za kšico, ale beran, ten bel chytřéši než Rek.
Klekl si, kolinkama lezl po zemi a Rek jé tahl. Já sem se ti tolik nasmila. Rek měl
z toho radost, votočil se na mě, ale beran hned stópl, drcl do Reka a ten hodělal
kotrmelec – jářku, to belo divadlo. Eliško, to bel takové chytré pések, von to dělal
naschvál, potvurka malá. Viš, dež se mluvi se zviřatama, vone pochopijó a rozumijó, co všecko maji dělat. Reka sem měla vosumnáct a půl roko. Já sem pila
čaj a von mlsné, jenom mliko. Ten se měl lepši než já. Kdepak, ho mě se zviřata
neměle nikdá špatně…
A dež sem bela mladá, tak sem krmivala huse, támle na zápraži. Měli sme prasitka maly. A to jedno si dycky sedlo vedle mě a když sem dávala husi do zobáko
turkyň, tak sem jemo dala take pár zrniček. Já sem mo zaškrabala pod krčkem, za
ušima a prasitko se lehlo vedli mě. Vono šlo za mnó až sem, do kuchyně…
Anebo sme měli prasnico, měla se prasit, břich až na zem, a já sem ju dycky
zaškrabala pod předni lopatkó nebo za ušima, jářko: „Mutinko stará, kam deš?“
A už si lihala na zem a chcela, abych ju dál škrabala. Já sem v životě nikdá nepraskla dobytek, nebila sem jé…
Jó, když sem se semka vdala, tak pré musim dostat i kravo. Tak mě ju naši
dali. Ničkum krava chodila do stáda, já sem stála na ulici a volám: „Bolinko,
pocem!“ Vona se votočila a hned čerstvo šla. Já sem jo ráda polaskala: „Ty viš
kde je dobře.“ A jak přišla do novyho chliva, začala jiny krave drcat tak, jakobe
bela vona předňéši, takže musele hostópit…
Nebo sme měli huso černó. Bela po divokym hóserovi. Potom snesla dvanáct
vécí a z nich se velihle hósitka, všechne černy, jako cigánka. Pozdijá zasi měla
deset biléch hósitek. Tenkrát belo přede žnima, trávniček všude suché, tak se
řikám, abe neměle hlad, hokrojila sem jim velké pajzón chleba a zavolala na ně:
„Husa, husa, pote sem!“ A stará jim neco povidala a všechne hósitka se rozeběhle za mnó k pumpě. Házela sem jim chleba a vone se nažrale a měle takovy
volitka hrbaty, jak polykale te střidke. A ničkum sem šla votevřit vrata a Rek je
58
hnal do stáda. Když nějaky to hósitko vod černy huse zablódilo, tak jejich mama
to poznala. Vona nešla spiš dum až je vevolala a hósitko přišlo k ni…
Kolikrát, dyš černá husa chcela jit ven, to hósitka už neměla, to belo přes
zimo, tak se stópla na zidko vokolo hnojnika a najednó se rozletěla a letěla přes
zahrado a dome až k trianglo na řeko. Vona nechodila pěške jako druhy huse.
Jednó takle letěla a brnkla vo eletrické drát ho Nešpurkovyho slópa ho kapličke
a už bel zkrat, ale husa letěla furt. Každé jo vobdivoval. To bela divoká husa, ale
krotká. Bela ho nás patnáct let. Ani sem ju nechcela krmit na jidlo, já bech jo
nemohla jest. Depak, mně be ji, Eliško, belo lito…
Vyprávění své matky zaznamenal Jan Bednařík
Občanské sdružení Hrubšice
Strašidelný zámek v Hrubšicích
V Hrubšicích opět tajemně strašilo v podání Občanského sdružení Hrubšice.
Téměř 50 účinkujících, 500 návštěvníků a velmi dramatické počasí se sehrálo
svoji roli na Strašidelném zámku Hrubšice v sobotu 8. října.
O dávno minulých dobách si lidé vždy vyprávěli legendy – jsou krásné, a je
jich moc. Ale co mají společného se skutečností? Možná, že nic, možná to byla
realita. Kdo ví, každopádně každý se rád čas od času nechá unést vyprávěním
o tajemné minulosti a touží nahlédnout do tajů světa strašidel a nadpřirozených
bytostí. Této přirozené lidské zvědavosti a touhy už po osmé využilo Občanské
sdružení Hrubšice a na sobotu 8. října připravilo velkolepou podívanou na téma
Tajemný hrabě Dracula.
59
Začátek tajemného odpoledne na hrubšickém nádvoří – zněl asi takto Kdesi hluboko v transylvánských lesích poblikává malé světýlko. Je to svíčka
– jediná na tajemném hradě. Osvětluje místnost hraběte Drákuly. Na stěnách visí
pavučiny, okny hučí meluzína. A z podzemí se linou steny nebohých obětí……..
A poté se skutečně krvežíznivý Dracula zjevil všem návštěvníkům, kteří se
letos v Hrubšicích počítali na stovky (a to dokonce 5krát). Následovala velkolepá
show, doprovázená vydatným deštěm, která byla odměněna, po zásluze, dlouhotrvajícím potleskem. Program ovšem pokračoval dále. Naštěstí ne však déšť. Co
by to bylo za zámek bez prohlídkové trasy? A v tomto případě trasy strašidelné,
kde na malé i velké čekalo celkem 13 stanovišť – samozřejmě hrabě Dracula,
egyptská mumie, Bukovec, vlkodlak pralesní, jezinky alpské, pavučnice, a snad
nejhezčí, ale zároveň nejobávanější – peklo s několika pekelníky, ale také pekelnící, hrubšický vodník, Půďák, Bílá paní jihočeská, Smrtka, Baba jaga – ježibaba,
černokněžník tajemný. Nabídka hrubšického strašidelného odpoledne však tímto
zdaleka nekončila, Vystoupení šermířské skupiny Taranis, dlabání dýní, malování na obličej, origami, chudonožec upír, to vše bylo připravené pro ty, kteří
vydrželi až do konce. A že se vyplatilo do konce čekat, o tom nepochybujte. Na
závěr – nyní již za tmy a světel pochodní – Hrubšičtí předvedli velkolepý nástup
hraběte Draculy a všech dalších strašidel, toho dne se na zámku vyskytujících.
A úplný konec strašidelného odpoledne? Ten patří v Hrubšicích tradičně ohňostroji. A pokud jsme se zeptali – a jak Vám u nás líbilo – odpověď zněla unisono
– bylo to krásné, už se těšíme na další akci. Tak na shledanou v Hrubšicích.
Václava Štěpanovská
Rozmarýnové hody
v Hrubšicích
V sobotu 17. září 2011 v se opět
rozezněly tóny dechové hudby Polanka a vesnice ožila pestrými barvami
krásných moravských krojů, tentokrát
v mimořádném počtu celkem čtrnácti
párů dospělých a 10 párů dětí. Začátek
hodového dne je již v 8.30 v místní
kapličce kde pan farář požehná hodům
a popřeje krásné prožití tohoto svátečního dne.
Následuje setkání všech hodových
párů se zástupcem Města Ivančice
– místostarostou panem Musilem Nazdobená značka oznamuje že v Hrubšia především prvními stárky – manželi cích se konají hody.
60
Víchovými. Toto setkání je slavnostní na nádvoří zámku v Hrubšicích kde pan
místostarosta předává hodové právo – „právo vlády“ nad vesnicí na tento den
panu Víchovi.
Hody můžou začít a celý hodový průvod odchází k místnímu pomníku padlých uctít památku našich spoluobčanů. Poté zvou hodové páry za doprovodu
muzikantů občany na odpolední zavádění pod májí a hodovou zábavu. Zvaní po
vesnici je díky velkému počtu krojovaných párů a vydařenému počasí úžasnou
podívanou.
Odpolední zavádění na zámku pod májí začalo po 16 hodině a na všechny
zúčastněné páry čekalo zaplněné nádvoří návštěvníků, kteří se přišli na tuto krásnou tradici podívat.
Tečkou za celým dnem byla hodová večerní zábava se skupinou Fantazie.
Další úspěch ivančické tenistky
(Barevné foto na 2. straně obálky)
Tenistka Barbora Krejčíková (roč. 1995, studentka GJB Ivančice) nám letos
udělala radost už v srpnu, kdy na Mistrovství ČR juniorů do 18let (tzv. Pardubická juniorka) vybojovala bronzovou medaili v jednotlivkyních a zlatou ve
čtyřhře.
Nyní její talent a tenisové umění potvrdila dokonce vrcholná světová soutěž.
Bára Krejčíková se jako členka tříčlenného družstva dívek zúčastnila finálového
turnaje Mistrovství světa družstev do 16-ti let v Mexiku. Letošní finále chlapců
i dívek se konalo od 27. září do 2. října 2011 v mexickém městě San Luis Potosi.
Toto mistrovství světa je obdobou soutěží dospělých tenistů – Fed Cup u žen
a Davis Cup u mužů – proto se také nazývá Junior Fed Cup a Junior Davis Cup.
Naši chlapci se letos do světového finále neprobojovali a tak Českou republiku
zastupovala jenom děvčata ve složení Petra Rohanová (1995), Barbora Krejčíková (1995) a Aneta Dvořáková (1995).
Ve světovém finále bylo místo pro 16 chlapeckých a 16 dívčích týmů, které
se do něj nejprve musely probojovat z kvalifikací světadílů. Družstvo ČR si účast
zajistilo třetím místem na Mistrovství Evropy a nyní s ním byli v Mexiku tenisté
a tenistky z dalších 22 zemí.
61
Turnaj MS proběhl tak, že družstva hrála nejprve ve čtyřech skupinách po
čtyřech zemch, ze kterých vzešli čtyři semifinalisté. U dívek to byly tyto skupiny:
1. Austrálie, Mexiko, Argentina, Velká Británie;
2. Česká republika, Jižní Afrika, Španělsko, Thajsko
3. Itálie, Německo, Japonsko, Bolívie
4. Kanada, Taiwan, Brazílie, Rumunsko
Vítězná družstva těchto skupin se utkala o postup do finále. Byla to utkání
Austrálie – Česká republika 2:1 a Kanada – Itálie 2:1. Titul mistra světa vybojovalo družstvo Austrálie finálovým vítězstvím nad Kanadou 2:1.
Česká děvčata vybojovala bronzovou medaili, když porazila Itálii 2:0.
Pro nás, Vančáky, je nutné vyzdvihnout, že Bára Krejčíková v celém turnaji
neprohrála v jednotlivkyních ani jedno své utkání. Několik dní po návratu jsem
ji potkal, když ji při běžeckém tréninku doprovázel na kole její ivančický trenér
Antonín Ondra. Při tomto nečekaném setkání mně v rychlosti řekla, že v Mexiku
bylo krásné teplé počasí, že se hrálo na betonových kurtech a v nadmořské výšce
2000 m.
Dovoluji si i za čtenáře Ivančického zpravodaje poblahopřát Barboře Krejčíkové a celému našemu reprezentačnímu družstvu k vynikajícímu světovému
úspěchu.
Vít Karas
IVANČICKÁ HODINOVKA
již po dvacáté druhé
Ve čtvrtek 6. řijna 2011 uspořádali na městském stadionu v Ivančicích bývalí
atleti a jejich příznivci 22. ročník hodinovky. Tuto sportovní akci zastřešovali
jako hlavní sponzoři MěÚ Ivančice a skupina ČEZ. Za krásného, teplého, téměř
letního počasí pozdního babího léta byl vytrvalecký běh obtížnější, než kdyby
bylo o něco chladněji. Přesto bylo dosaženo několik hodnotných výkonů.
Mezi 21 běžci určitě všechny přítomně zaujal mimořádný výkon teprve sedmileté žákyně Veroniky Hutárkové, která měla původně odběhnout „pouze“ 3
kola (1200 m). Zřejmě jí ale radost z běhu, která byla patrná při každém kroku
jejího již na pohled obdivuhodného běžeckého stylu, tak učarovala, že nechtěla
skončit. Proto musela být maminkou po půlhodině běhu, ve kterém nezaostávala
za dospělými, z trati odvolána. Sedmiletá holčička uběhla za půl hodiny vzdálenost 5200 m.
62
Veronika Hutárková (7 let) běžela celou Osamělý běžec Vlastimil Schmolz naplnil
olympijskou ideu „Není třeba vyhrát, ale
půlhodinu jako o závod.
zúčastnit se!“
63
Také podívaná na ostatní běžce kroužící po škvárové trati nebyla vůbec nudná. Nezdálo se, že by některý z nich prožíval na trati větší krizi, a tak občerstvení
zajišťované bývalým ivančickým vytrvalcem Vraťou Černým – kelímky s vodou
nebo minerálkou – si brali většinou až v poslední čtvrt hodině běhu.
Dobře organizovaný závod zasvěceně komentoval bývalý ivančický atlet
Antonin Hutárek, hodnotu předávaných cen umocnily předávající osobnosti
– primář churigie v.v., běžecký atlet MUDr. Richard Kania a starosta Ivančic
MUDr. Vojtěch Adam.
Pořadatelům Ivančické hodinovky vyjadřujeme poděkování a věříme, že se
zajištění a organizování této tradiční akce opět příští rok ujmou. Divácký zážitek
z letošní Ivančické hodinovky byl tou nejlepší pozvánkou.
Text a foto Vít Karas
Výsledky Ivančické hodinovky 2011
Ženy do 35 let
1. 1991 Konečná Zuzana, Ivančice
2. 1992 Pospíšilová Iva, Zbýšov
3. 2004 Hutárková Veronika, Zbýšov
10 505 m
10 110
5 200, běžela pouze 1/2 hod.
Ženy nad 35 let
1. 1975 Divišová Silvie, M. Krumlov
12 868 m
Muži do 40 let
1. 1975 Trejtnar Michal, Ivančice
2. 1996 Sova Jan, TJ Oslavany
3. 1975 Hejl Jan, Ivančice
4. 1979 Tureček Aleš Ivančice
13 090 m
12 958
12 685
12 486
Muži nad 40 let
1. 1966 Dočkal Radek, Rila Brno
2. 1966 Slatina František, Mor. Slávia
3. 1956 Zejda Ivo, Mor. Slávie
4. 1970 Šipl Milan Ivančice
5. 1952 Vaníček Miloslav, Kolis Krumlov
6. 1969 Ondra Zbyněk, Ivančice
7. 1961 Komárek Aleš, Ivančice
8. 1968 Fiala Ctirad, Olomouc
9. 1960 Schmolz Vlastimil, Ivančice
15 157 m
14 419
12 428
12 273
12 209
12 052
11 550
10 843
8 421
64
10. 1958 Tecl Jan, Troubsko
11. 1963 Roman Kaut z Ivančic musel vzdát
pro svalové zranění stehna
Muži nad 60 let
1. 1947 Leščinský Jiří, Zbýšov
2. 1950 Sedlák Jiří, Oslavany
7 035 jen 1/2 hod.
(4200 m)
11 043 m
9 946
Absolutní vítěz Radek Dočkal, RILA BRNO, uběhl 15 157 metrů.
Nejlepší závodníci a závodnice na prvních místech obdrželi poháry a první tři
sportovci pak věcné ceny, které věnovaly následující firmy:
Technofarm Ivančice, Prádlo Ivančice, Ivyso Ivančice, Optika Kocandová, Cyklo Berka, Dino Sport, GL REKLAMA, firma Slavík, Vinotéka Dubšík, Jatka Ivančice, firma Blatný, firma ZH Ivančice, Restaurace Stříbský
mlýn, olympionička Pálešová, cyklista Černý, zemědělské potřeby Bartůnková, foto Eliška, firma Gross Libor.
Všichni startující pak dostali diplomy se svými výkony.
Pořadatelský tým s absolutním vítězem závodu (zcela vpravo)
65
HÁZENKÁŘSKÝ TURNAJ MINIŽAČEK
V neděli 16. 10. proběhl v ivančické sportovní hale turnaj miniholčiček 6+1.
Jednodenního turnaje se zúčastnilo 6 družstev z celé České republiky – Slávie
Praha, Havlíčkův Brod, Veselí nad Moravou, Otrokovice, Velká nad Veličkou
a domácí Ivančice. První zápas odehrály naše holky s oslabeným týmem Veselí
nad Moravou. Vstup do turnaje se holkám velice povedl. Vyšlo skoro vše, na co
sáhly, dobře bránily. Tereza dobře chytala a v útoku to tam padalo. Zaslouženě
holky vyhrály. Na hřišti se postupně vystřídalo všech 14 hráček.
Ve druhém utkání na nás čekal silný soupeř z Havlíčkova Brodu. Soupeř přijel, až
na nějakou výjimku, pouze s hráčkami ročníku 2001 a bylo to velmi znát. Naše děvčata nestíhala bránit jejich šikovné spojky a ani v útoku neměly holky štěstí. Bohužel
na konečném skóre po utkání svítilo na ukazateli 2:9 ve prospěch Havlíčkova Brodu.
Holky se ale stále nevzdávaly a snažily se vše napravit v dalším utkání proti Velké nad
Veličkou. Zápas byl po celou dobu velmi vyrovnaný a chvíli vedly Ivančice a chvíli
zase soupeř. Velká nad Veličkou však bohužel odehrála celý zápas bez střídání, na
rozdíl od nás, a na konci jim došli síly. Takže holky podruhé i se štěstím vyhrály.
V dalším zápase nás čekala, zatím neporažená Slávie Praha, která opět přijela
ve velmi silné sestavě a pomýšlela na nejvyšší umístění. Naše holky měly před
soupeřkami velký respekt. Bohužel se obavy naplnily a holky vysoko prohrály.
Nakonec nás přece jen čekal zápas o medaile, a to o tu bronzovou. Poslední
utkání holky hrály proti Otrokovicím, které také, jako my, dvakrát vyhrály a dvakrát prohrály. Holky věděly, že hrají o medaile a možná i to jim trochu svazovalo
ruce. Skóre se přelévalo jako na houpačce, chvíli jsme vedli my, chvíli soupeř.
Poločas jsme nakonec vyhráli o gól. Ve druhém poločase ale měly stále trochu
navrch holky z Otrokovic a po zásluze obsadily 3. místo.
Turnaj si všichni moc pochvalovali a už se těší na další.
Chtěla bych moc poděkovat všem rodičům a organizátorům, kteří se na turnaji podíleli a pomáhali.
Lucie Malá, trenérka minižaček
66
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM
IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá:
3. listopadu (čtvrtek) v 9.00 hodin, kino Réna Ivančice
Pohádka pro 1. stupeň ZŠ a maminky s dětmi
TVÉ TĚLO - TVŮJ HRAD
Účinkuje divadlo PIŠKOT z Prahy
Vstupné: 50 Kč
3. listopadu (čtvrtek) v 18.00 hodin,
kino Réna Ivančice
BONSAJE
Beseda s promítáním a výukový kurz
tvarování bonsají
Vstupné: 30 Kč
7. listopadu (pondělí) – 27. listopadu (neděle),
chodba Památníku A. Muchy
Výstava
JARMILA NĚMCOVÁ - OLEJOMALBY
KATEŘINA NĚMCOVÁ - KRESBA
Vstup zdarma
7. listopadu (pondělí) – 27. listopadu (neděle),
sklepení Památníku A. Muchy
IVANČICKÉ NÁMĚSTÍ
VÝSTAVA NÁVRHU ŘEŠENÍ ÚPRAVY NÁMĚSTÍ
Vstup zdarma
11. listopadu (pátek) – 4. prosince (neděle),
galerie Památníku A. Muchy
ANTON TOMAŽ LINHART
SLAVNÝ SYN RODÁKA Z IVANČIC
Výstava partnerského města Radovljice
Vernisáž ve čtvrtek 10. listopadu v 16.00 hodin
Vstup zdarma
67
21. listopadu (pondělí), odjezd v 17.30 hodin od Besedního domu
Zájezd Brno - Divadlo Bolka Polívky
Divadelní hra
MŮJ BÁJEČNÝ ROZVOD
ELIŠKA BALZEROVÁ sama na jevišti ve všech osmnácti rolích
velice úspěšné komedie
Cena (vstupenka a doprava): 440 Kč
Přihlášky do 27. září !!!
22. listopadu (úterý) v 19.00 hodin, kino Réna Ivančice
Koncert
KAREL PLÍHAL
Vstupné: 150 Kč
Předprodej od 3. 10. 2011 v KIC
24. listopadu (čtvrtek) v 9.00 hodin, kino Réna Ivančice
Pohádka pro MŠ a maminky s dětmi
MALOSTRANSKÁ ZIMNÍ POHÁDKA
Účinkuje Divadlo Matěje Kopeckého
Vstupné: 40 Kč
25. listopadu (pátek) v 17.00 hodin, Palackého náměstí Ivančice
ROZSVĚCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU
Ve spolupráci se školami a neziskovými organizacemi
26. listopadu (sobota), odjezd ve 12.30 hodin
od Besedního domu Ivančice
27. listopadu (neděle), odjezd v 9.30 hodin
od Besedního domu Ivančice
Zájezd Brno - hala Rondo
POPELKA
KOUZELNÝ MUZIKÁL NA LEDĚ
Účinkují: Popelka / Zpívá a mluví Lucie Bílá / bruslí Jelena Jovanovič
Princ / Zpívá a mluví Ondřej Ruml / bruslí Konstantin Gavrin
Zpívají a hrají:
Pohádkový čaroděj: Jiří Korn, Josef Vojtek, Martin Pošta,
Král: Vlastimil Harapes, Milan Drobný
Královna: Dana Morávková, Leona Machálková, Hana Buštíková
Královský komoří: Martin Dejdar, Dalibor Gondík, Václav Kopta
Macecha: Hana Křížková, Renáta Podlipská
68
Otec: Rudolf Kubík, Pavel Handl
Dcera Nora: Sabina Laurinová, Adéla Gondíková, Zuzana Dovalová
Dcera Dora: Magda Malá, Leona Černá
Cena (vstupenka a doprava): 600 Kč
PŘIPRAVUJEME
3. prosince (sobota), odjezd v 8.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd Praha - divadlo Kalich - muzikál
OSMÝ SVĚTADÍL
Slavné písně skupiny Elán doprovázejí romantický příběh o lásce, touze a štěstí
Účinkují:
Jana - M. Doubravová, N. Pocisková, K. Steinerová
Tomáš - T. Löbl, T. Savka, R. Tomeš
Erik - Z. Fric, J. Kříž
Matka - Z. Krištofová, A. Stanková, M. Štěchová
Otec - M. Pleskot, J. Révai
Spojeno s procházkou po vánoční Praze
Cena (vstupenka a doprava): 1170, 1070 Kč
PŘIHLÁŠKY DO 31. 10. 2011!!!
28. ledna (sobota), odjezd v 8.30 od Besedního domu Ivančice
Zájezd Praha - divadlo Hybernia - muzikál
QUASIMODO
Romantický muzikál z Paříže podle románu Viktora Huga
Účinkují:
Esmeralda - M. Procházková/ R. Pavlovčinová
Quasimodo - T. Trapl/ C. Kassai
Pierre Gringoire - O. Ruml/ J. Cina
Claudius Frollo - J. Korn/ M. Vojtko
Gudula - R. Fišarová/ D. Hořínková/ G. Vermelho
Phoebus - D. Kraus/ R. Vojtek
Lily - Z. Trvalcová/ L. Molnárová/ K. Nývltová
Špindíra - P. Vančura
PŘIHLÁŠKY DO 30. 11. 2011!!!
69
10. března (sobota) 2012, odjezd v 8.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd Praha - divadlo Hybernia - muzikál
LUCREZIA BORGIA
Nový muzikál Petra Maláska
Účinkují: B. Basiková, R. Fišarová, Z. Pokorná, Z. Fric, D. Hůlka, B. Matuš,
T. Savka, T. Trapl
Cena (vstupenka a doprava): 1170 Kč
PŘIHLÁŠKY DO 30. 11. 2011!!!
1. září (sobota) 2012, odjezd hodin od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd s večerním představením
ČESKÝ KRUMLOV
Prohlídka města, zámku, muzea voskových figurín...
ROBIN HOOD NA OTÁČIVÉM HLEDIŠTI
Výpravná zbojnická legenda o hrdinovi ze Sherwoodského lesa
Účinkují herci jihočeského divadla
Cena (vstupenka a doprava): cca 1200 Kč
PŘIHLÁŠKY DO 18. 11. 2011!!!
PROGRAM KINA RÉNA
(www.kinorena.cz)
Rezervace vstupenek na tel.: 546 451 469, mobil: 736 601 631,
email: [email protected]
Ne
6. 11. 2011
17.00 hod.
ČERTOVA NEVĚSTA
ČR, pohádka, 107 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Sabina Laurinová, David Suchařípa, František Němec,
Eva Josefíková, Václav Šanda
V království vládne hodný král a královna. Ta velmi touží po děťátku. Nedočkavá
královna požádá o pomoc samo peklo. Narodí se princezna Štěpánka. Má se však
stát Luciferovou nevěstou. Král se pokusí peklo podvést. Princezna Štěpánka je
za trest prokleta.
70
St
9. 11. 2011
20.00 hod.
JANA EYROVÁ
USA, romantika, 96 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Mia Wasikowska, Michael Fassbender, Judi Dench, Amelia Clarkson,
Jamie Bell
Slavný román sester Brönteových nepřestává inspirovat generace čtenářů a diváků po celém světě. Temný, romantický příběh sirotka Jany - dívky silné a nebojácné. Díky tomuto odvážnému zpracování si nachází cestu k nové generaci.
Ne
13. 11. 2011
20.00 hod.
KOVBOJOVÉ A VETŘELCI
USA, scifi, 109 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Daniel Craig, Harrison Ford, Olivia Wilde, Sam
Rockwell
Cizinec, kterého pronásledovali od okamžiku co se objevil
v jejich městě, se stane paradoxně jejich jedinou záchranou. Otázkou je, zda mu to nedůvěřiví obyvatelé včetně
šerifa uvěří. Mimozemšťané útočí! Jejich cílem je Divoký
západ. Tentokrát si vybrali špatný čas a špatné místo.
St
16. 11. 2011
20.00 hod.
ALOIS NEBEL
ČR, drama, 90 min., 59 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Alois Švehlík, Tereza Voříšková
Dlouho očekávaná adaptace českého komiksu Alois Nebel
přináší temný příběh z podzimu roku 1989. Na železniční
stanici Bílý Potok slouží hlavní hrdina jako výpravčí.
Atmosféra filmu jako je Sin City, Scane Darkly. Unikátní
technologie kombinující kreslený a hraný film.
St
23. 11. 2011
17.00 a 19.00 hod.
SAXÁNA A LEXIKON KOUZEL
ČR, pohádka, 90 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Petra Černocká, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Oto Jirák, Jan Hrušinský,
Jaroslav Dulava
Česká filmová pohádka pro celou rodinu. Čarodějnice
Saxána žije v lidském světě se svojí první láskou Honzou
Bláhou a dceruškou Saxánkou. Právě ona objeví maminčino tajemství a díky své zvědavosti se ocitne v kouzelné
pohádkové říši.
71
Ne
27. 11. 2011
18.00 a 20.00 hod.
JOHNNY ENGLISH SE VRACÍ
USA, komedie, 101 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Hrají: Rowan Atkinson, Gillian Anderson, Rosamund Pike, Dominic West
Po poslední „nehodě“ se agent Johnny English uchýlil do tibetského kláštera. Ve Velké Británii má být odstraněn čínský premiér. Všude se to však hemží dvojitými agenty. Šéfová M17 vsadí na
jedinou kartu - Johnnyho Englishe.
St
30. 11. 2011
20 hodin
BLÁZNIVÁ, ZATRACENÁ LÁSKA
USA, délka - 118 min. Romantická komedie, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč) Titulky
Hrají: Steve Carell, Ryan Gosling, Julianne Moore, Emma Stone, Johan Bobo
Čtyřicetiletý Cal prožívá svůj sen - má dobrou práci, hezký dům, skvělé děti a za
manželku lásku ze střední školy. Když ale zjistí, že jeho žena se chce rozvést, ocitne se Cal ve světě svobodných. Jenže sám už několik let nerandil a tak ho stíhá
jedna pohroma za druhou. Pod ochranu si jej vezme pohledný sportovec Jacob.
Aby mu pomohl zapomenout na ženu, otevře mu úplně nové obzory…
Kam za sportem
HÁZENÁ
2. liga mužů
So
12. 11. muži
dorost
So
26. 11. muži
dorost
17.00 hod.
15.00 hod.
17.00 hod.
15.00 hod.
Ivančice – Bohunice
Ivančice – Napajedla
Ivančice – Prostějov
Ivančice – Prostějov
KOPANÁ
Ivančice A – Krajský přebor, Ivančice B – Okresní přebor, Řeznovice A – III.
třída, Řeznovice B – IV. Třída, Ivančice dorost – Krajský přebor
So
So
Ne
So
So
Ne
72
5. 11.
5. 11.
6. 11.
12. 11.
12. 11.
13. 11.
11.45/14.00
14.00 hod.
14.00 hod.
11.15/13.30
13.30 hod.
13.30 hod.
dorost Ivančice – Mutěnice
Řeznovice A – Zastávka B
Ivančice B – Babice n. Svit.
dorost Ivančice – Tasovice
Řeznovice A – Lažánky
Ivančice B – Ořechov
73
ROSTOU KOLEM NÁS
Další rostliny mezí, strání a travnatých míst na Ivančicku (VI)
Vytrvalá, středně vysoká bylina čistec přímý (Stachys recta) kvete od května
do podzimu. Květy mají barvu světle žlutou s fialovou kresbou. Roste na mezi
u rybníčka v Řeznovicích, u cesty za kaplí sv. Jakuba, v ořechovém sadu za Červeným křížem a jinde.
Drobné bílé nebo načervenalé květy má mařinka psí (Asperula cynanchica).
Tato nevysoká vytrvalá rostlina kvete od června do září. Najdeme ji na slepencových skalách Pekárky nad silnicí, na západních stráních pod „Železňákem“
nebo na skalkách a stráních kolem železniční tratě poblíž silničního přejezdu za
Ivančicemi směrem na Moravské Bránice.
Až jednoho metru výšky může dorůst jedovatý pryskyřník prudký (Ranunculus acris). Jeho přízemní listy jsou dlanitě dělené, květy mají barvu žlutou.
Pryskyřník prudký se vyskytuje na levém břehu Jihlavy před elektrárnou „na
Réně“, na louce u Kumánu, na mezích u cesty poblíž Červeného kříže, ...
Vytrvalá tráva bojínek luční (Phleum pratense) tvoří husté trsy. Klas je válcovitý. Bojínek luční kvete od června do srpna u cesty na levém břehu Jihlavy
před splavem na Réně, v ořechovém sadu nad Červeným křížem, na levém břehu
Jihlavy u čističky na Réně nebo na louce u Kumánu.
Bohatě větvená, více jak jeden metr vysoká bylina divizna knotovkovitá
(Verbascum lychnitis) roste u železniční tratě mezi zastávkami Ivančice-město
a Ivančice-letovisko, na nesečené louce za rozhlednou na Oklikách a na dalších
výslunných místech. Je to rostlina dvouletá. Žluté květy divizny knotovkovité
mají chlupaté nitky tyčinek. Její listy jsou zespodu šedobíle pomoučené.
Text a foto RNDr. Zuzana Lotreková
Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice,
e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768.
Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 774 110 547. Cena výtisku 20 Kč.
Tisk Gloria Rosice.
74
bojínek luční
čistec přímý
divizna knotovkovitá
mařinka psí
pryskyřník prudký
75
76