Abstrakta prací

OBSAH
Bláha P et al.
Porovnání metod klasické antropometrie stanovení tělesného složení obézních dětí s
moderní metodou DEXA
Brát J.
Význam tuků ve výživě
Bronský J, Lisá L, Průša R.
Role orexinu A v rozvoji obezity
Bronský J, Průša R, Lisá L.
Orexin A – perspektivy v obezitologii
Doležalová K, M. Fried
Nová metoda v léčbě obezity – gastrická stimulace
Finková M, L. Chválová, L. Riedlová, J. Komárková, E. Choceňská, M. Sádlová
Péče o obézní děti a adolescenty
Fried M, K. Doležalová
Současný stav restriktivních operací žaludku pro obezitu – přehled
Hainer V.
Péče o obézní pacienty v Evropě - současnost a perspektivy
Hamplová L, Renata Kárová
Výsledky Xenicalového programu snižování tělesné hmotnosti
Havlová V, J.Mašková, A.Jirkovská, J.Skibová
Hodnocení intenzivní dietní edukace diabetiků 2. typu na hladiny krevních tuků
Hlúbik P.
Změny tělesné hmotnosti v průběhu života
Hrachovinová T et al.
1
Jídelní preference mladých žen (diabetiček 1. typu, pacientek s poruchou příjmu
potravy a zdravých žen)
Kasalický, M. Michalský, D.
První zkušenosti s novou neadjustabilní gastrickou bandáží - Ra GB
Kreuzbergová J. Frantová V. Lupáčová E.
Variabilní schéma redukční diety
Kunešová M, V. Hainer, R. Mikulová, J. Pařízková, M. Wagenknecht
Vliv redukce hmotnosti na hormonální a metabolické ukazatele u obézních žen
v závislosti na distribuci tuku
Kytnarová J, P. Frühauf, A. Moravcová, M. Kunešová a V. Hainer
Možnosti sonografického zjišťování množství viscerálního tuku u obézních dětí
Lisá L.
Obezita jako součást genetických syndromů
Lísková S, A. Moravcová *, J. Kytnarová *, P. Hošek **
Dlouhodobá účinnost intervenčních programů k léčbě obezity u dětí
Malichová E.
Pohádkové hubnutí
Málková I.
Efektivita kognitivně behaviorální terapie obezity (dosažení a udržení váhových úbytků
a změn v kvalitě života)
Matějková, D. Müllerová, D. Kovářová, K.
Změny tělesného složení způsobené redukční dietou 4,8 mj bez kontrolovaného
programu fyzické aktivity
Matoulek M, Svačina Š,
Obezita – rizikový faktor karcinogeneze?
Müllerová, D, Matějková D
Současný sortiment potravin na českém trhu z pohledu obézního pacienta
2
Narkiewicz K.
The role of sibutramine in weight management
Novozámská E et al.
Obezita v reprezentativním vzorku české populace
Pařízková J.
Hodnocení stupně obezity pomocí indexů v průběhu ontogeneze
Richterová B, Šrámková P, Hejnová J, Hlúbik P, Štich V.
Role podílu tuku v nízkoenergetické redukční dietě - multicentrický projekt NUGENOB
Řehák V, Horčicová B.
Je obezita pokládána za nemoc?
Sucharda P, Smutek D, Šára R.
Vliv tělesné hmotnosti na výsledky analýzy textury sonografického obrazu štítné žlázy.
Svačina Štěpán, Klára Owen, Martin Matoulek
Hypertenze a obezita
Šrámková P, Hejnová J, Richterová B, Hlubik P, Štich V.
Evropská studie NUGENOB- úloha genotypu v odpovědi na redukční dietu u obézních
pacientů
Visscher Tommy L.S.
Prevention of weight gain
Weber P, V. Polcarová, H. Meluzínová, H. Kubešová
Obezita a hladiny C-peptidu u starších diabetiků
Zelinka T, Widimský J.
Obezita a hypertenze
Zikmund V.
Aktualizace názorů na vliv potravních lipidů na aterosklerózu a ischemickou chorobu
srdeční
3
Bláha P1.,Brabec M.2, Šrámková D1, Lisá L3., Vignerová J2., Kouba M.3 Zamrazilová H1,
Riedlová J. 4
POROVNÁNÍ METOD KLASICKÉ ANTROPOMETRIE STANOVENÍ TĚLESNÉHO
SLOŽENÍ OBÉZNÍCH DĚTÍ S MODERNÍ METODOU DEXA.
1)
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra antropologie a genetiky
člověka
2)
Univerzita Karlova v Praze, 2. Lékařská fakulta, 1. dětská klinika3) Ústřední vojenská
nemocnice Praha Střešovice4) Univerzita Karlova v Praze, 3.lékařská fakulta , katedra
anatomie
Jednou z moderních zobrazovacích metod je rentgenová denzitometrie DEXA. Kromě jejího
základního využití může být využita též k získání informace o poměru tuku a tukuprosté
hmoty v těle. Použili jsme hodnoty komponent složení těla u souboru obézních dětí a
adolescentů a souboru dívek referenční české populace stanovené metodou DEXA jako
„zlatého standardu“ k ověření s hodnotami komponent složení těla, které byly stanoveny
metodami klasické antropometrie.
Materiál, metoda: V roce 2001 bylo antropometricky a denzitometricky vyšetřeno 14
obézních chlapců průměrného věku 13,18 roku (sd 2,55) a 23 obézních dívek průměrného
věku 11,25 roku (sd 3,43). Dále byl vyšetřen referenční soubor 24 dívek průměrného věku
9,71 (sd. 1,13). Antropometrické vyšetření bylo provedeno standardní antropometrickou
technikou podle Martina, Sallera 1957, tloušťka kožních řas byla měřena kaliperem typu
BEST. Stanovení komponent složení těla bylo provedeno podle Matiegkových rovnic, podíl
tukové složky byl určen rovněž podle modifikované metody Pařizkové. Metodou DEXA bylo
provedeno měření BMC (bone mineral content), F (fat) a L (lean body mass). Statistické
hodnocení bylo založeno na regresní analýze doplněné o testování hodnot analýzy rozptylu
(ANOVA). ANOVA testy byly použity k hodnocení systematických odchylek spojených s
mezipohlavními rozdíly. Odchylky od ideálního přímkového vztahu (s nulovým absolutním
členem a jednotkovým sklonem) byly testovány stejně jako odchylky linearity.
Výsledky: Soubor obézních - Průměrná tělesná výška souboru obézních chlapců je 163,9 cm
(15,81) /z-skore oproti referenční populaci 0,79/, souboru obézních dívek 147,8 cm (sd.
16,01) /z-skore 0,36/. Průměrná hodnota BMI chlapců je 27,06 (sd. 3,37) /z-skore 2,98/, dívek
26,56 (sd. 3,87) /z-skore 3,51/. Z hodnocení výsledků vyplývá: bereme-li za „zlatý standard“
hodnoty zjištěné metodou DEXA – podíl tukové složky stanovený podle Matiegkových
4
rovnic statisticky významně koreluje s podílem určeným podle metody DEXA s tím, že
hodnoty jsou podhodnoceny, a to jak v absolutních hodnotách (kg), tak v procentech z
celkové hmotnosti. Obdobně je tomu u hodnot vypočtených podle modifikované metody
Pařízkové. Částečně je tomu tak rovněž u součtu 10 kožních řas (Pařízková) a 6 kožních řas
(Matiegka). U výše uvedených parametrů jsou významné intersexuální rozdíly. Žádná
korelace nebyla zjištěna mezi tukovou složkou stanovenou podle DEXY a WHR indexem.
Hodnota korelačního koeficientu podílu tuku podle Matiegky je 0,8918, oboustranný 95%
konfidenční interval pro sklon proložené přímky – chlapci 0,806 a 0,948, dívky 0,739 a 0,858.
Suma 10 kožních řas – korelační koeficient 0,5008, konfidenční interval 5,396 a 6,754. Suma
6 kožních řas - korelační koeficient 0,638, konfidenční interval 0,926 a 2,548. WHR –
korelační koeficient - -0,0820, konfidenční interval 1,572 a 4,743. BMI index – korelační
koeficient 0,8410, konfidenční interval 0,230 a 0,383. Procento tuku podle modifikované
metody podle Pařízkové – korelační koeficient 0,674 konfidenční interval 0,004 a
0,510.Referenční soubor dívek - Průměrná tělesná výška je 140,4 (sd. 10,25). Průměrná
hodnota BMI je 16,41 (sd. 2,71). Hodnoty korelačních koeficientů sledovaných parametrů
jsou vyšší než u souboru obézních. To znamená, že použité rovnice lépe postihují tělesné
složení referenční dívčí populace. Hodnota korelačního koeficientu podílu tukové složky
podle Matiegkových rovnic v kg je 0,913, konfidenční interval 0,559 a 0, 817. Procento tuku
podle Matiegkových rovnic – korelační koeficient 0,704, konfidenční interval 0,116 a 0,526.
BMI index – korelační koeficient 0,897, konfidenční interval 0,441 a 0,586. Procento tuku
podle modifikované metody Pařízkové – korelační koeficient 0,881, konfidenční interval
0,370 a 0,630. WHR – korelační koeficient 0,390, konfidenční interval 1,258 a 4,780. Suma
10 kožních řas – korelační koeficient 0,809, konfidenční interval 5,038 a 7,814. Suma 6
kožních řas – korelační koeficient 0,862, konfidenční interval 2,189 a 3,966.Souhrn: Jak je
patrno z výše uvedeného lze u normální dětské populace, rovněž tak u obézních jedinců
provádět odhad tukové složky na základě kaliperačních metod klasické antropometrie s tím,
že podhodnocují množství tukové složky. Toto podhodnocení je výraznější u obézních.
Výsledky je nutné považovat za orientační, vzhledem k malé četnosti souborů.Tyto soubory
jsou postupně rozšiřovány.
Výzkum je prováděn za finanční podpory Interní Grantové Agentury MZd reg. č. NB65973/2001.
5
Brát J.
Význam tuků ve výživě
Tuky patří spolu s bílkovinami a cukry mezi základní živiny. Jsou významným zdrojem
energie. Obsahují esenciální mastné kyseliny a umožňují vstřebávání v tuku rozpustných
vitamínů. Z hlediska užitných hodnot přispívají k celkovému senzorickému vjemu potravin a
pokrmů. Při aplikacích v teplé kuchyni rovněž slouží jako teplosměnné medium. Více než
dvojnásobná energetická hodnota tuků oproti cukrům či bílkovinám často svádí k absolutnímu
omezování jejich konzumace. Tento zjednodušující přístup často zapomíná na příznivý vliv
některých skupin mastných kyselin například na ovlivňování rizikových faktorů
kardiovaskulárních chorob.
Naprostá shoda odborníků panuje v případě nutnosti omezovat přísun nasycených mastných
kyselin. Druhým nejdůležitějším parametrem je příjem vícenenasycených mastných kyselin,
hlavně n-6 skupiny prezentované kyselinou linolovou. Pozitivní účinek kyseliny linolové na
snižování hladiny cholesterolu je již delší dobu znám. Studie z poslední doby rovněž ukazují
na nutnost konzumace vícenenasycených mastných kyselin ze skupiny n-3. Hlavním
zástupcem je kyselina linolenová, vyskytující se převážně v některých rostlinných olejích, a
vícenenasycené mastné kyseliny s prodlouženým uhlovodíkovým řetězcem, které se vyskytují
hlavní měrou v rybách. Nejznámější mastné kyseliny z této skupiny jsou dokosahexaénová
(DHA) a eikosapentaénová (EPA). Zajímavý je vývoj výživových doporučení týkající se
transizomerů mastných kyselin. Zatímco v 80-tých letech se tvrdilo, že konzumace
transizomerů mastných kyselin je z hlediska zdravotního srovnatelná s monoénovými
mastnými kyselinami. V polovině 90-tých let byl fyziologický účinek srovnáván s mastnými
kyselinami nasycenými. Dnes odborníci poukazují na to, že transizomery mastných kyselin
ovlivňují některé rizikové faktory více než mastné kyseliny nasycené (např. hladinu LDLcholesterolu).
Zatímco nutriční doporučení odrážejí nejnovější poznatky zdravotníků a expertů v oblasti
výživy, informace o složení výrobků a nových technologiích apod. nejsou vždy
aktualizovány. Velmi často se například setkáváme s termínem „ztužené tuky“ používaným v
obecné rovině. Přitom klasické ztužování tuků se v současné době již využívá v omezené
míře. Často se stává, že informace o složení výrobků jsou zkresleně komunikovány
6
pacientům. To se jeví jako problém, zvláště v případech, kde výživa hraje významnou
doprovodnou úlohu při léčbě či prevenci.
Přednáška rovněž ukazuje, jaké jsou hlavní problémy související s dodržováním těchto
doporučení při konzumaci výrobků v současné době dostupných na našem trhu. Dále rozvádí,
jak spotřeba jednotlivých výrobků nebo jejich skupin odpovídá příslušným doporučeným
hodnotám. Prezentované výsledky vycházejí z rozborů výrobků aktuálně dostupných na trhu.
Dále ukazuje, jaké možnosti mají výrobci, pokud chtějí uvádět na trh produkt, který by měl
odpovídat výživovým trendům.
Závěry ukazují na nutnost věnovat pozornost složení jednotlivých výrobků. Při výběru
upřednostňovat ty výrobky, které mají nízký obsah nasycených mastných kyselin,
neobsahující transisomery MK a mající zvýšený obsah vícenenasycených mastných kyselin.
Zastoupeny by měly přitom být jak n-6, tak i n-3 vícenenasycené mastné kyseliny.
7
Bronský J.1, Lisá L.2, Průša R.1
Role Orexinu A v rozvoji obezity.
1
Ústav klinické biochemie a patobiochemie UK 2.LF a FN Motol
2
I.dětská klinika UK 2.LF a FN Motol
Na rozvoji obezity se podílí řada faktorů. Kromě hyperalimentace, která je hlavní příčinou
vzniku obezity u většiny pacientů, byly identifikovány i některé genetické determinanty
regulace tělesné hmotnosti. Produkty genů, jejichž mutace způsobují vznik morbidní obezity
bezprostředně po narození, tvoří jednotlivé články zpětnovazebného okruhu mezi tukovou
tkání a hypothalamem. Doposud byly u obézních dětí identifikovány mutace v genech pro
leptin, leptinový receptor, prohormon-konvertázu typu 1, proopiomelanokortin a
melanokortinový receptor typu 4.
Orexin A je hypothalamický neuropeptid, který se účastní regulace příjmu potravy a trávicích
procesů. V řadě experimentů na zvířatech byl prokázán jeho podíl na ovlivňování energetické
rovnováhy organismu. Podání orexinu A do mozkových komor způsobuje zvýšení příjmu
potravy v závislosti na dávce. Předpokládá se, že orexin A působí prostřednictvím
nejsilnějšího stimulátoru příjmu potravy, kterým je neuropeptid Y. Podání protilátek proti
orexinu A a antagonistů jeho receptoru vede u krys ke snížení příjmu potravy a poklesu
tělesné hmotnosti. Systém orexinu A je bezprostředně propojen s hypothalamickými oblastmi,
které produkují neuropeptidy účastnící se regulace tělesné hmotnosti. Proto lze očekávat, že
změny v genu pro orexinový prekurzor – preproorexin mohou způsobit nerovnováhu mezi
příjmem a výdejem energie vedoucí ke změně tělesné hmotnosti.
Cílem našeho výzkumu je stanovování hladin orexinu A v plazmě u pacientů s obezitou a
mentální anorexií. Periferní hladiny orexinu A jsou nepřímým indikátorem intenzity exprese
preproorexinového genu. Určení jejich vztahu k hladinám leptinu, tělesné hmotnosti a
tělesnému složení je důležité z hlediska posouzení úlohy orexinu A jako biochemického
markeru využitelného k zdokonalení biochemické diagnostiky poruch nutričního stavu.
Projekt byl podpořen grantem IGA MZ NB/6597 a Institutem DANONE.
8
Bronský J.1, Průša R.1, Lisá L.2
Orexin A – perspektivy v obezitologii.
1
Ústav klinické biochemie a patobiochemie UK 2.LF a FN Motol
2
I.dětská klinika UK 2.LF a FN Motol
Neuroendokrinologie poruch nutričního stavu je moderním odvětvím, které se snaží
identifikovat biochemické markery vhodné k diagnostice a terapeutickému ovlivnění
potravního chování. Doposud byla objevena řada hormonů produkovaných hypothalamickými
jádry, které ovlivňují příjem potravy a energetický výdej organismu (neuropeptid Y, ghrelin,
galanin, atd.).
V roce 1998 byly objeveny dvěma nezávislými týmy neuropeptidy, které jsou odvozeny od
společného prekurzoru – preproorexinu. byly nazvány orexin A a B. Dalšími experimenty
bylo prokázáno, že orexin A se účastní regulace příjmu potravy a trávicích procesů. Orexin B
se účastní především regulace cyklu spánku a bdění.
Orexin A se skládá ze 33 aminokyselin. Buňky, které jej produkující jsou glukosenzitivní a
mají na svém povrchu receptory pro leptin. Intracerebroventrikulární aplikace orexinu A
působí zvýšení příjmu potravy, motility a sekrece trávicího traktu. Krátkodobá restrikce
příjmu potravy způsobí zvýšení koncentrace preproorexinové mRNA v laterálním
hypothalamu.
U obézních pacientů byly zjištěny snížené plazmatické hladiny orexinu A. Byla prokázána
negativní korelace mezi hladinami leptinu a orexinu A. Během lačnění dochází u jedinců
s normální tělesnou hmotností k inverzním změnám v hladinách leptinu a orexinu A. Náš tým
se zabývá výzkumem orexinů u dětské populace v závislosti na tělesné hmotnosti a tělesném
složení.
Orexin A je vhodným kandidátem pro výzkum poruch příjmu potravy a regulace energetické
homeostázy. Zjišťování korelace jeho hladin s dalšími markery nutričního stavu a tělesného
složení (leptin) u obézních pacientů může vést k upřesnění jeho role v lidském organismu a
možného využití pro diagnostiku, terapii a stanovení prognózy u obézních pacientů.
Projekt byl podpořen grantem IGA MZ NB/6597 a Institutem DANONE.
9
K. Doležalová, M. Fried
Nová metoda v léčbě obezity – gastrická stimulace
Centrum pro léčbu obezity ISCARE a.s., Praha, ČR
Stimulace elektrickými výboji se používá v medicíně již dlouhou dobu, podobně jako
stimulace žaludku v případech gastroparézy. Gastrická stimulace v léčbě obezity se však
objevila teprve v polovině devadesátých let minulého století, kdy V.Cigaina z univerzity ve
Veroně, Itálie provedl první experimentální gastrickou stimulaci na psech.
Dnes pokročila tato metoda od zvířecích experimentů do stádia klinických zkoušek.,
prováděných na pracovištích v USA, Austrálii a v Evropě v Rakousku, Švédsku, Itálii,
Německu a dalších státech.
V našem příspěvku se budeme zabývat dosud známou fyziologií působení gastrické
stimulace, stejně tak jako nejdůležitějšími fázemi chirurgické implantace a předběžnými
výsledky léčby.
10
M Finková, L. Chválová, L. Riedlová, J. Komárková, E. Choceňská, M. Sádlová
PÉČE O OBÉZNÍ DĚTI A ADOLESCENTY
Klinika dětí a dorostu FN Královské Vinohrady a 3. LF UK, Praha, ČR
Obezita patří celosvětově k závažným zdravotním problémům a její prevalence neustále
vzrůstá. Obezita sama o sobě sice zdraví obézního neohrožuje, ale svými následky a
komplikacemi podstatně snižuje kvalitu a zkracuje délku života.V České republice trpí
nadváhou více než 50% populace ve věku 20-65 let a obezitou 20% žen a 16% mužů.
Obezita představuje závažný problém nejen pro dospělé pacienty, ale bohužel se s ní
setkáváme již u dětí a adolescentů. Bylo prokázáno, že obezita v dětství a zejména
v adolescenci přechází téměř pravidelně v obezitu dospělého věku a postižení jedinci jsou již
v časném dospělém věku ohroženi řadou významných zdravotních komplikací /
kardiovaskulárních, metabolických, endokrinních, dále poruch pohybového aparátu,
zvýšeným výskytem nádorových onemocnění a v neposlední řadě i ztížením společenského
uplatnění/. Je proto nutné věnovat tomuto problému zvýšenou pozornost a aktivním přístupem
se snažit těmto pacientům a jejich rodinným příslušníkům pomoci. O to se v posledních letech
snažíme i na naší klinice. Komplexní péče spočívá jednak v ambulantní péči, jednak v ústavní
a následném ambulantním sledování, a dále již čtvrtým rokem organizujeme v době letních
prázdnin 2-týdenní pobyty pro děti s nadváhou ve věku nad 12 let v počtu 10-12 účastníků.
U všech pacientů postupujeme standardním způsobem, který spočívá jednak v podrobné
rodinné anamnéze, zaměřené na zátěžové choroby, dosavadní stravovací zvyklosti v rodině a
provozování pohybové aktivity v rodině, dále v podrobné osobní anamnéze a nynějším
onemocnění, tj. stavu nadváhy či obezity, dále z fyzikálního vyšetření s posouzením
výškových a hmotnostních parametrů, stanovení BMI a % tělesného tuku, realizování
kompletních biochemických a hormonálních vyšetření, rozebírání zdravotních rizik, dále
edukace dietní sestrou, včetně sestavování a vyhodnocování jídelníčků a doporučení vhodné
pohybové aktivity. Nezbytnou součástí komplexní péče je spolupráce s psychologem, či
psychiatrem, zabývajícím se problematikou poruch výživy, a dále pravidelné kontroly
v endokrinologické ambulanci. Vhodným doplňkem nebo „startem“ komplexní péče o obézní
pacienty je lázeňská léčba nebo ozdravný pobyt, na které musí navazovat dispenzarizace /
někdy i celoživotní /.
11
M. Fried, K. Doležalová
SOUČASNÝ STAV RESTRIKTIVNÍCH OPERACÍ ŽALUDKU PRO OBEZITU –
přehled
Centrum pro léčbu obezity ISCARE a.s., Praha, ČR
Gastrické restriktivní operace, především bandáže žaludku jsou ve svých různých podobách
jedněmi z nejrozšířenějších chirurgických zákroků při léčbě obezity v Evropě. V současnosti
existuje několik typů bandáží, které se při zákroku mohou použít. I když se na první pohled
technickým provedením zásadně neodlišují, mají výrazně odlišné vlastnosti z fyziologického
hlediska.
V našem příspěvku se zabýváme rozborem fyziologické stránky působení různých typů
bandáží na žaludek jak z hlediska časných i pozdních pooperačních komplikací, tak i
dlouhodobých hmotnostních úbytků.
Do přehledu jsou začleněny i dlouhodobé výsledky léčby dosažené u vlastního souboru 850
nemocných, operovaných v průběhu let 1993 – 2001.
12
Hainer V.
PÉČE O OBÉZNÍ PACIENTY V EVROPĚ - SOUČASNOST A
PERSPEKTIVY
EASO Obesity Management Task Force
Podle dokumentu WHO stoupla během posledních 10 let prevalence obezity v evropských
zemích o 10-40%. Obezita je jako nemoc podceňována, i když diagnóza "obezita" je
začleněna do mezinárodní klasifikace nemocí již více než 50 let. V žádné evropské zemi
nedošlo k vyhlášení a důsledné realizaci národního programu prevence a léčby obezity.
Obesity Management Task Force (OMTF) při Evropské asociaci pro studium obezity (EASO)
provedlo šetření s cílem srovnat současný stav péče o obézní v evropských zemích a zjistit
názory odborníků na jeho zlepšení. Oslovili jsme 24 národních obezitologických společností a
odpověď jsme zatím získali od představitelů (obvykle předsedů) 22 národních asociací. V
řadě zemí byla za účelem ověření validity šetření srovnána odpověď více zástupců národní
asociace. Otázky byly směrovány do 16 oblastí týkajících se současné a perspektivní péče o
obézní v rámci zdravotního systému.
Pokud se týká léčby obezity v rámci primární péče, všichni respondenti konstatovali, že je
nedostačující. Za hlavní příčiny této situace byly označeny: neuspokojivé výsledky léčby,
nedostatečné finanční ohodnocení časově náročné péče, podceňování obezity jako nemoci a
špatné znalosti lékařů s ohledem na etiopatogenezi a léčbu obezity. OMTF proto v
současnosti připravuje "Doporučení pro léčbu obezity v primární péči". Péče o obézní v
ordinaci praktika je v Evropě hrazena pojišťovnami (36%), státem (36%) či pacientem (28%).
Šetření potvrdilo jak nedostatek specialistů - obezitologů, tak nedostatek specializovaných
center pro diagnostiku a léčbu obezity. Počet obézních pacientů na jednoho obezitologa se
pohybuje od 9 000 do 100 000. Ve většině zemí je specializovaná péče o obézní hrazena
pojišťovnami nebo státem. Pouze v 10% je tato péče hrazena pacienty. Počet obyvatel na
jedno obezitologické centrum se pohybuje od 1 do 16 miliónů. Všeobecně je pouze omezená
dostupnost individuální konzultace psychologem a dietologem (resp. dietní sestrou). Tyto
konzultace jsou hrazeny buď pojišťovnou nebo pacienty jako samoplátci. Ve většině zemí
působí jak komerční, tak svépomocné redukční kluby, zatímco redukční kluby na pracovištích
jsou pouze ve 4 zemích. Farmakoterapie obezity zahrnuje orlistat (ve 22 zemích), sibutramin
13
(ve 20 zemích), směs kofeinu/efedrinu (v 6 zemích) a fentermin (ve 4 zemích). Léky proti
obezitě jsou hrazeny (podle indikačního omezení či částečně) pojišťovnami ve 4 (resp. 5)
zemích, zatímco v 18 zemích jsou tyto léky plně hrazeny pacientem. V řadě
východoevropských zemí jsou moderní léky proti obezitě vzhledem k ceně pro obézní
pacienty nedostupné. Z bariatrických chirurgických výkonů se indikuje bandáž žaludku (ve 20
zemích), gastroplastika (v 9 zemích), žaludeční by-pass (v 8 zemích) a biliopankreatická
diverze (v 7 zemích). Průměrně je prováděno v evropských zemích 50-120 bariatrických
výkonů ročně, avšak ve Švédsku je to 1000 výkonů a ve Francii dokonce 10 000 výkonů za
rok. Jen sporadicky se bariatrická chirurgie uplatňuje v některých balkánských zemích. Ve
většině zemí je nedostatečná spolupráce internistů (obezitologů) s bariatrickými chirurgy.
Všechny národní obezitologické asociace doporučily zařadit obezitologa do systému
komplexní diferencované péče o obézní, přičemž postgraduální školení obezitologů by mělo
probíhat pod záštitou EASO. Reprezentanti evropské obezitologie se shodli na definici
hlavních úkolů obezitologických center, jakož i na jejich základním perzonálním zajištění a
přístrojovém vybavení. Zdravotní systém komplexní diferencované péče o obézní by měl
zahrnovat centra pro diagnostiku a léčbu obezity, obezitology, ostatní specialisty a praktické
lékaře. Jelikož žádný zdravotní systém si nemůže dovolit zajistit péči o všechny jedince s
nadváhou a obezitou, musí se v péči o obézní uplatnit jak komerční, tak svépomocné redukční
kluby vedené vyškolenými lektory. V léčbě nadváhy a prevenci obezity je třeba počítat i s
úlohou samovyšetřování a svépomocné léčby s využitím sofistikovaných pomůcek šířených
jako textové příručky, internetové programy či pořady v rozhlase, TV a v ostatních mediích.
14
Lenka Hamplová, Renata Kárová
VÝSLEDKY XENICALOVÉHO PROGRAMU SNIŽOVÁNÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI
Roche s.r.o.
Úvod: Léčba obezity vyžaduje dlouhodobé úsilí nejen ze strany lékařů, ale především ze
strany obézních pacientů. Efektivní a funkční podpůrný program je jedním z klíčových
faktorů její úspěšné léčby. Cílem práce je zhodnotit výsledky Xenicalového programu
snižování tělesné hmotnosti získané za období 12 měsíců.
Metodika: Statistické zpracování údajů získaných za období 12 měsíců od 4330 pacientů
zařazených v programu. Hodnocena byla dosažená redukce hmotnosti za 3, 6, 9 a 12 měsíců
léčby a spokojenost pacientů s programem.
Výsledky: Z celkového počtu 4330 (70% ženy, 30% muži) bylo 57% diabetiků, 43%
hypertoniků, 15% pacientů s ICHS a 41% s hyperlipoproteinemii. Průměrný hmotnostní
úbytek by 6,1; 9,2; 10 a 10,1 kg za období 3, 6, 9, a 12 měsíců. Zajímavým výsledkem je, že
diabetici i nediabetici byli v redukci hmotnosti stejně úspěšní. Hodnocení spokojenosti se
snížením tělesné hmotnosti bylo následující: velmi spokojeni 55%, celkem spokojeni 27%,
částečně spokojeni 8%, celkem nespokojeni 7%, velmi nespokojeni 3%. Hodnocení
telefonické podpory od odborníků z Centra Xenicalového programu: velmi spokojeni 70%.
Celkem spokojeni 15%, nepříliš spokojeni 8%, nespokojeni 7%.
Závěr: Pacienti v rámci Xenicalového programu snižování tělesné hmotnosti dosáhli
významné redukce hmotnosti a více než 2/3 bylo spokojeno s dosaženými výsledky i s
podporou, které se jim dostávalo ze strany Centra Xenicalového programu. Výsledky z České
republiky jsou srovnatelné s celosvětovými údaji. Takovéto podpůrné programy pomáhají
motivovat pacienty a zlepšit tak redukci a udržení hmotnosti, prodloužit dobu léčby a zvýšit
spokojenost s jejími výsledky.
15
V.Havlová, J.Mašková, A.Jirkovská, J.Skibová
HODNOCENÍ INTENZIVNÍ DIETNÍ EDUKACE DIABETIKŮ 2 TYPU NA
HLADINY KREVNÍCH TUKŮ
Centrum diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny Praha
Cílem studie bylo zhodnotit krátkodobý i dlouhodobý vliv intenzivní dietní edukace
během ambulantního kursu pro diabetiky 2.typu na hladiny krevních lipidů .
Metody: Kurs probíhal vždy jeden den v týdnu po dobu jednoho měsíce.Během této doby
byli pacienti intenzivně dietně edukováni a naučili se základům behaviorální léčby obezity.
Na začátku , na konci kursu a za 6 měsíců po kursu jsme zjišťovali vybrané laboratorní
parametry. Pacienti se pravidelně měřili, vážili a hodnoty zapisovali do deníčku spolu s
jídelníčkem. Jídelníček byl hodnocen před kursem, po kursu a za 6 měsíců, podle 3 denní
spotřeby.
Výsledky: Kursu se účastnilo celkem 63 diabetiků 2.typu (33 mužů, 30 žen), průměrný věk
byl 57±9 let, trvání diabetu průměrně 9,0±7,0 let. Po skončení kursu, tj. za jeden měsíc
intenzivní dietní edukace došlo ke statisticky významným příznivým změnám v dietě: snížení
energie o l45 kcal/den (p< 0,05), snížení tuků o l0 g (p< 0,01), snížení sacharidů o l0 g (p<
0,05). To mělo odraz i v příznivých změnách
krevních tuků, došlo k signifikantnímu poklesu cholesterolu z 5,80±l,l na 5,5±0,9 mmol/l (p<
0,05), triglyceridy 2,8±l,5 na 2,l±l,4 mmol/l(p< 0,0l). HDL cholesterol se neměnil. Hmotnost
poklesla rovněž signifikantně - BMI z 3l,5±6,3 na 3l,l±6,2 kg/m2 (p<0,00l). Tyto příznivé
změny však
většinou nepřetrvávaly po 6 měsících po kursu.
Závěrem: Z našich výsledků vyplývá, že intenzivní dietní edukace může velmi příznivě
ovlivnit hladiny krevních tuků, její efekt však není dlouhodobý a je proto nutné ji
systematicky opakovat. Vzhledem k tomu, že dietní sestry nejsou pro terénní diabetology a
praktické lékaře k dispozici, jedním z řešení by mohla být práce dietní sestry pro více lékařů
pod vedením diabetologa ve větším diabetologickém centru nebo ordinaci
16
Hlúbik P.
Změny tělesné hmotnosti v průběhu života
Vojenská lékařská akademie JEP, Hradec Králové
Na konci 20.století a začátkem 3. milénia je v celosvětovém měřítku pozorován vzestup
prevalence nadváhy a obezity. Výskyt obezity dosáhl epidemických rozměrů nejenom
v průmyslově rozvinutých státech, ale také ve státech rozvojových.
Vzestup prevalence nadváhy a obezity je dokumentován od věkové kategorie dětství, přes
dospívající, střední věk až do věkové kategorie 65-75 let. Dle výsledků (Health Survey for
England 1997) prevalence obezity ve věkové kategorii nad 65 let významně klesala
v sledované populaci v Anglii. Obdobné výsledky zaznamenali také ve studii v USA, kde byl
pozorován pokles prevalence obezity ve věkové kategorii nad 74 let. Ve vyšším věku jsou
pozorovány nejenom změny tělesné hmotnosti, ale především změny tělesného složení,
charakterizované úbytkem aktivní svalové hmoty a redistribucí celkového tělesného tuku
s nárůstem podílu tuku ve viscerální oblasti. Uvedené změny tělesné hmotnosti a tělesného
složení se podílejí na modifikaci rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění a dalších
metabolických onemocnění, současně ovlivňují celkovou mortalitu.
V epidemiologické studii, do které bylo zahrnuto celkem 6 300 klinicky zdravých mužů a 400
klinicky zdravých žen ve věkové kategorii 20-59 let, bylo provedeno užitím základních
fyzikálních antropometrických metod hodnocení aktuálního nutričního stavu se zaměřením na
tělesnou hmotnost, výskyt obezity a hodnocení rizika poškození zdraví ve vztahu
k antropometrickým a biochemickým parametrům. Při hodnocení antropometrických
charakteristik jsme prokázali vzestup tělesné hmotnosti, BMI, obvodu pasu a procenta
tělesného tuku v závislosti na věku. V uvedené subpopulaci jsme zaznamenali vzestup
koncentrací aterogenních lipoproteinů v séru v závislosti na věku. Na základě dosažených
výsledků lze predikovat zvýšení rizika poškození zdraví u sledované subpopulace.
Monitoring hodnocení nutričního stavu se zaměřením na hodnocení tělesné hmotnosti,
tělesného složení, distribuce tělesného tuku a hodnocení lipidového profilu poskytuje základní
předpoklady pro zahájení cílené intervence.
17
T.Hrachovinová,1,2 L.Csémy,3 F.Krch,4 D.Bartášková,5 A.Jirkovská2
JÍDELNÍ PREFERENCE MLADÝCH ŽEN (diabetiček 1.typu, pacientek s poruchou
příjmu potravy a zdravých žen)
1
Katedra psychologie FF UK Praha
2
Centrum diabetologie IKEM
3
Psychiatrické centrum Praha
4
Psychiatrická klinika 1.LF UK
5
Interní klinika FN Motol
Cíl. V rámci rozsáhlého dotazníkového šetření zaměřeného na sledování jídelního chování
jsme zjišťovali jídelní preference tří skupin mladých žen a možný vliv základního
onemocnění souvisejícího s jídlem (DM 1.typu, porucha příjmu jídla) na ”food choice”
respondentky. Dále jsme se zajímali o podvádění s jídlem a o typ kuchyně, kterou mladé ženy
preferují. Respondentky měly na vyběr: tradiční, exotickou, vegetariánskou, makrobiotickou,
stravu bufetového typu a racionální výživu.
Soubor a metodika. Soubor tvořilo 339 osob; diabetičky 1.typu (118 osob, průměrný věk: 25,4
let), zdravé ženy (136 osob, věk: 24,3 let) a pacientky léčené pro poruchu příjmu potravy
(PPP) na Psychiatrické klinice 1.LF UK (85 osob, věk: 22,3 let). Ve skupině pacientek
s poruchou příjmu potravy bylo 32 (tj.38% souboru) nemocných s diagnózou mentální
anorexie a 53 (tj.62%) pacientek s diagnózou mentální bulimie.
Průměrný HbA1c souboru diabetiček byl 8,8%±2,6, průměrná délka trvání diabetu 10,4
let±6,2, průměrný BMI kg/m2 23,3±3, u zdravých žen 22±3,7, u PPP 18±3,2. Průměrná
hmotnost diabetiček 64 kg ± 9,9, zdravých žen 62 kg ± 11,4 a u PPP 50,5 kg ±10,5. Sledovali
jsme deset druhů potravin a slazené nápoje: čokoláda a čokoládové výrobky; chipsy;
hamburger a párek v rohlíku; ovoce; zelenina; mléko a mléčné výrobky; maso a masné
výrobky; light potraviny; dorty a koláče; sušenky. Respondentky vypovídaly, jak často
konzumují daný typ potravin ev. nápojů na šestibodové škále (od frekvence - denně až nikdy).
Výsledky. Při testování rozdílů distribuce četností chí-kvadrát testem, se ukázalo, že skupiny
se statisticky významně (p< 0,001) odlišují ve frekvenci konzumace všech námi sledovaných
druhů potravin, kromě ovoce, dále v preferenci typu kuchyně i vynechávání některého
18
z hlavních jídel s významností ve všech případech na p< 0,001. Nalezli jsme vysokou
konzumaci čokolády u všech tří skupin mladých žen, kdy denně jí čokoládu čtvrtina zdravých
žen i pacientek s PPP . Naprostá většina diabetiček (90%), udává občasnou konzumaci
čokolády, 20% minimálně 1x za týden a z nich 3,4 % přiznává denní frekvenci. Sušenky jí
minimálně 1x za týden či častěji 20 % diabetiček. Slazené nápoje pije minimálně 1x za týden
5% diabetiček, 34% několikrát za měsíc.Tradiční typ kuchyně preferuje většina diabetiček i
zdravých žen, naproti tomu pacientky s poruchou příjmu potravy dávají přednost racionální
výživě a nejčastěji ze všech skupin preferují tzv.light potraviny. Některé z hlavních jídel
nejčastěji vynechávají pacientky s poruchou příjmu potravy, ale i diabetičky nejí všechna
hlavní jídla ve 28% minimálně 1x za týden. Diabetičky udávaly signifikantně častější
podvádění s jídlem v porovnání s ostatními skupinami mladých žen a to s vysokou frekvencí
výskytu. Při srovnání podskupin diabetiček podle míry metabolické kompenzace nemoci se
ukázalo, že nejčastěji vynechávají některé z hlavních jídel a udávají podvádění s jídlem
diabetičky s nejhorší kompenzací diabetu (HbA1c > 9%) p = 0,013.
Práce vznikla za podpory Výzkumného záměru VZ/CEZ:L 17/98:00023001.
19
Kasalický, M., Michalský, D.
První zkušenosti s novou neadjustabilní gastrickou bandáží - Ra gb
I.chirurgická klinika VFN a 1. LF UK, přednosta: doc. MUDr. Jan Šváb, CSc.
Neadjustabilní gastrickou bandáž k léčbě morbidní obezity na I.chirurgické klinice 1.LF UK v
Praze používáme již od roku 1986. Avšak laparoskopickou metodu gastrické bandáže (GB)
jsme začali používat až od roku 1993. V našem souboru (n=643) morbidně obézních
nemocných, jimž byla v letech 1993-2002(IV) provedena laparoskopicky gastrická bandáž
(převážně neadjustabilní-NGB).
Gastrická bandáž používaná na I.chirurgické klinice VFN a 1.LF UK od roku 1986 byla
zhotovena upravováním sterilní cévní protézy Ra 1n na operačním sále jejím podélným
prostřižením a prostřižením otvoru na jejím konci potřebného pro protažení druhého konce
bandáže a následnou úpravou délky původní protézy.
K zvýšení bezpečnosti pacienta a efektu GB, usnadnění práce chirurga, zmenšení odpadu
z nepoužitých zbytků cévních protéz, zajištění maximální sterility každé jednotlivé bandáže a
vyřešení estetičtějšího vzhledu bandáže jsme ve spolupráci s VÚP a.s. Brno vyvinuli
originálně řešený výrobek, který byl nazván Gastrická bandáž Ra gb, byl proveden na Úřadu
průmyslového vlastnictví zápis o užitném vzoru č.11930.
Tato nová neadjustabilní žaludeční bandáž Ra gb se používá na stejném principu jako
předchozí typy NGB. Poskytuje ale mnohem lepší komfort a orientaci pro chirurga při
utahování gastrické bandáže (GB) kolem proximální části žaludku a tím ve svém důsledku
umožňuje kvalitnější provedení této operace. Bandáž je široká 15 mm a dlouhá 160 mm,
uprostřed prošitá. Velkou výhodou je kalibrace GB Ra gb po obvodu (kalibrace na 8 – 9 – 10
cm od okraje otvoru). Šikmo zúžený okraj GB se snadno protahuje otvorem na druhém okraji
GB. Otvor se zpevněnými okraji o průměru 7mm je dostatečně široký pro pohodlné protažení
GB. NGB Ra gb je zvláště velmi vhodná pro miniinvazivní přístup, avšak lze ji s výhodou
použít i při laparotomickém přístupu
V období 01. 12. 2001 – 31. 03. 2002 byl na I.chirurgické klinice VFN a 1.LF UK použit
prototyp gastrické bandáže Ra gb celkem na souboru 20 morbidně obézních nemocných
s BMI > 35 kg /m2.
20
S novou NGB je velmi dobrá manipulace jak při zavádění trokarem do dutiny břišní tak i při
práci v dutině břišní. Velmi se zlepšila orientace chirurga při laparoskopickém protahování
bandáže kolem proximální části žaludku a zvláště pak při jejím stahování kolem kalibrační
sondy. Efekt GB byl standardní bez žádných změn v pooperačním průběhu jak časném, tak
pozdním. U nemocných došlo k standardnímu úbytku hmotnosti a neshledali jsme žádná
negativa způsobená GB Ra gb.
Od července 2002 je Ra gb zařazena do seznamu ZUM VZP a je plně hrazena.
as.MUDr.M.A.Kasalický,CSc.
I.chirurgická klinika VFN a 1.LF UK v Praze
U Nemocnice 2, Praha 2, 128 08
e-mail: [email protected]
Zpracováno v rámci výzkumného záměru: VZ: MSM 1111 00005
21
Kreuzbergová J., Frantová V., Lupáčová E.
VARIABILNÍ SCHÉMA REDUKČNÍ DIETY
Oddělení klinické dietologie FN Plzeň,
Obezitologické centrum FN Plzeň
Dieta má nezastupitelné místo v terapii obezity. Nejde jen o to, aby byla energeticky
odpovídající, ale měla by splňovat základní charakteristiky požadované u redukčních diet
(dostatečný obsah proteinů, odpovídající příjem tuků a sacharidů, včetně splnění
doporučených dávek mikronutrientů, ev. zastoupeni prebiotik, probiotik či symbiotik v dietě).
Velmi důležitým a základním požadavkem je , aby byla pro pacienta v praktickém životě
realizovatelná, pestrá, nemonotónní. Tím lze dosáhnout zvýšené compliance pacienta. Práce
předkládá variabilní schéma takto koncipované diety.
22
M. Kunešová, V.Hainer, R.Mikulová, J.Pařízková, M.Wagenknecht
Vliv redukce hmotnosti na hormonální a metabolické ukazatele u obézních
žen v závislosti na distribuci tuku.
Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity, 3.interní klinika 1.LF UK Praha, Endokrinologický
ústav, Praha
Cílem studie bylo srovnat vliv mírné dlouhodobé redukce hmotnosti na metabolické a
hormonální ukazatele u premenopausálních a postmenopausálních žen.
38 obézních žen bylo léčeno po dobu 1 roku redukčním režimem zahrnujícím
nízkoenergetickou dietu o obsahu 6.000kJ/den, fyzickou aktivitou a behaviorální modifikaci.
Skupina se skládala z 19 premenopausálních ( váha 105,8±15,2 kg, BMI 38,2±5,7, věk
42,0±8,6) a z 19 postmenopausálních žen (váha 95,2±14,2 kg, BMI 36,6±5,0, věk 55,4±5,8).
Bylo vyšetřeno rozložení tuku metodou CT ve výši L4/5 a stanovena plocha
intraabdominálního a subkutánního tuku. Dále byla vyšetřena řada biochemických a
hormonálních ukazatelů.
Výsledky: Skupina postmenopausálních žen byla v průměru 9,2 roku po menopause. Obě
skupiny se nelišily v BMI a ploše subkutánního tuku, plocha intraabdominálního tuku byla
hraničně významně vyšší u postmenopausálních žen. Úbytek na váze se nelišil. U
premenopausálních žen se méně snížila hladina C-peptidu a triglyceridů. Fibrinogen u
postmenopausálních žen stoupl. Hladina testosteronu u premonopausálních žen stoupla,
zatímco u postmenopausálních žen se nezměnila.
Při hodnocení mnohočetnou regresí po krokovém váběru dat byl zjištěn následující vztah.:
Změna v ploše intraabdominálního tuku(cm2) = (-13.95*změna testosteronu) + (-0.55*změna
SHBG) +26.19 (adj.R2=0.41)
Závěr: Mírný úbytek na váze v těchto skupinách obézních žen vedl k výraznějšímu
pozitivnímu metabolickému ovlivnění u skupiny postmenopausálních žen, pravděpodobně též
v důsledku vyšších hodnot rizikových faktorů před zahájením léčby. Vzestup hladiny
testosteronu po redukci hmotnosti u premenopausálních obézních žen ukazuje na podobnost
odpovědi na redukci hmotnosti jako u obézních mužů.
23
J. Kytnarová , P. Frühauf, A. Moravcová, M. Kunešová a V. Hainer
Možnosti sonografického zjišťování množství viscerálního tuku u obézních
dětí
Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN, Praha
Centrum pro diagnostiku léčbu obezity 1. LF UK a Endokrinologický ústav, Praha
Úvod. Obezita je považována za nejčastější metabolické onemocnění. Komplikace obezity
významně ovlivňují kvalitu i délku života jedince. Prevalence obezity neustále narůstá.
Metabolické komplikace obezity jsou spojovány s nadměrným hromaděním viscerálního tuku.
Přesné vyšetřovací metody ke zjišťování množství intraabdominálního tuku (CT, NMR,
DEXA) jsou pro široké použití málo vhodné pro svou vysokou cenu či radiační zátěž a
nedostupnost. K určování distribuce tuku se v klinické praxi užívá hodnocení
antropometrických ukazatelů (obvod pasu, poměr pas/boky, tloušťka centrálně a periferně
uložených kožních řas). Cíl. Zjistit, zda existuje korelace mezi sonografickým vyšetřením
intraabdominálního prostoru (IAT, vzdálenost přímého břišního svalu a přední stěny aorty) a
vybranými antropometrickými a laboratorními parametry. Materiál a metodika. V letech 1999
– 2002 bylo na naší klinice u 69 obézních dětí (38 chlapců, 31 dívek) ve věku 7- 18 let
provedeno sonografické, antropometrické a laboratorní vyšetření. Byla zjištěna výška,
hmotnost, BMI, byly změřeny obvody pasu, boků, stehna, paže. Tloušťka 10 kožních řas
(podle Pařízkové) byla měřena harpendenským kaliperem značky Somet. Byl změřen krevní
tlak. Byly stanoveny hodnoty glykémie, transamináz, kyseliny močové, triglyceridů a
cholesterolu, hladiny inzulinu a C peptidu. Ultrazvukové vyšetření bylo prováděno vždy
stejným vyšetřujícím (přístroj ATL Ultramark 9, sonda 3,5 Mhz). Ke statistickému
zhodnocení byla použita korelační analýza a výpočet Pearsonova parciálního korelačního
koeficientu. Výsledky: U chlapců s BMI 25 – 38,8 (nad 97. perc.) byla zjištěna významná
závislost mezi sonografickým měřením IAT a BMI (r = 0,44, p<0,06), obvodem hrudníku (r =
0,45, p< 0,005) obvodem pasu (r = 0,65, p< 0,0001), poměrem obvodů pas/boky (WHR, r =
0,61, p< 0,0001). Významná korelace byla prokázána mezi IAT a subskapulární řasou (r =
0,45, p< 0,005), řasou v přední axilární čáře (r = 0,55, p<0,0004), suprailickou (r = 0,51, p<
0,001) a břišní řasou (r = 0,54, p=0,0004). Korelace mezi kožními řasami končetin a IAT
nebyly signifikantní. Hladina triglyceridů korelovala s IAT (r = 0,41, p<0,01), vztah mezi IAT
a ostatními metabolickými parametry nebyl potvrzen. U dívek (BMI 23,4 – 33,4, tj. nad 97.
perc.) byly také zjištěny pozitivní korelace mezi IAT a BMI (r = 0,42, p<0,01), obvodem
24
hrudníku (r = 0,42, p<0,01) a pasu (r = 0,46, p<0,009). Korelace mezi IAT a WHR nebyla
prokázána. S IAT korelovala tloušťka subskapulární (r = 0,46, p<0,009) a břišní řasy (r =
0,52, p< 0,003). U dívek jsme neprokázali vztah mezi IAT a metabolickými parametry. Závěr.
Sonografické měření je přínosnou a dostupnou nepřímou metodou zjišťování množství
viscerálního tuku v dětském věku. Existuje významná závislost mezi sonografickým měřením
a vybranými antropometrickými parametry, tento vztah je u chlapců statisticky významnější
než u dívek. Další longitudinální sledování by bylo vhodné k ověření vztahu sonograficky
měřeného IAT a metabolických parametrů.
25
Lisá L.
Obezita jako součást genetických syndromů
1. dětská klinika, 2. LF UK, Praha 5
V civilizovaném světě přibývá obézních. Za hlavní příčinu obezity je považována většinou
nesprávná životospráva. Existuje proto řada dietních i medikamentozních léčebných postupů.
V poslední době jsou objevovány jako příčina obezity různé geny (gen pro leptin, pro
leptinové receptory, pro orexin).
Mimoto existuje obezita jako součást dalších genetických syndromů. Jsou demonstrováni
pacienti se syndromem Praderovým-Williho, Lawrencovým-Moonovým-Biedlovým,
Aaskorgovým. Je rozebrán jejich klinický stav, většinou spojený s psychopmotorickou
retardací a laboratorní nálezy často spojené s inzulínovou rezistencí. U těchto obezních je
dietní i medikamentozní léčba bez efektu.
26
S. Lísková, A. Moravcová *, J. Kytnarová *, P. Hošek **
Dlouhodobá účinnost intervenčních programů k léčbě obezity u dětí
Lázeňská léčebna Mánes, Karlovy Vary, *1.Lékařská fakulta UK Praha,Klinika dětí a
dorostu, **Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra tělesné výchovy a sportu
Úvod.: Obezita se stává významným socioekonomickým a zdravotním rizikem faktorem v
České republice, postihujícím stale více dětí a adolescentů. Cílem prezentovaného programu
je rozšířit metody terapie obesity a integrovat léčebný pobyt v lázních , zaměřený na dietu a
fyzické cvičení s následnou péčí zaměřenou na behaviorání terapii s pravidelným sledováním
jídelníčků, s pravidelným cvičením a opakovanými skupinovými sezeními s dětmi i rodiči.
Metodika: Dlouhodobé výsledky tohoto léčebného přístupu jsou měřeny antropometricky,
klinickým vyšetřením, měřením zdatnosti a laboratorním vyšetřením glycidového a
lipidového metabolismu, a to vždy před zahájením lázeňské léčby, po skončení lázeňské léčby
a 12 měsíců poté.
Soubor tvořilo 50 dětí náhodně vybraných, s průměrným věkem kolem 12,5 let, s obezitou
nad 95. percentil vzhledem k věku, které absolvovaly lázeňskou léčbu v Lázeňské léčebně
Mánes v Karlových Varech a byly dále sledovány endokrinologickou poradnou dětské
nemocnice Ke Karlovu. Kontrolní soubor tvořilo 19 dětí stejného věkového i motnostního
průměru z okresu Plzeň, které absolvovaly pouze lázeňskou léčbu.
Naše výsledky ukazují redukci hmotnosti u všech pacientů po 5 týdenní lázeňské léčbě.
Při kontrole po 1 roce vykazuje kontrolní skupina zhoršené výsledky jak biochemické, tak
antropometrické oproti hodnotám naměřeným při ukončení lázeňské léčby.U experimentální
skupiny se podařilo udržet trvalý pokles hmotnosti u 70% dětí, při měření za 1 rok ukazují
výsledky významný rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou ve sledovaných
parametrech:
BMI (kg/m2):
Dívky experimentální skupina: 28 – 24,6 – 24,3, kontrolní skupina 23,23 – 22,00 – 25,10
Chlapci
25 – 22,5 – 22,2, kontrolní
25,82 – 24, 34 – 27, 22.
celkový cholesterol (mmol/l) :
27
dívky experimentální skupina 4,6 – 3,9 – 4,0, kontrolní 6,0 – 3,82- -5,01,
chlapci
4,4 – 4,2- -4,0, kontrolní 5,2 – 3,67 – 4,63
LDL – cholesterol (mmol/l):
dívky experimentální skupina:
2,4 – 2,0 – 1,9, kontrolní
chlapci experimentální skupina 2,4 –2,3 –2,1, kontrolní
4,2 – 1,79 – 3,08
3,5 – 2,41 – 3,0
triglyceridy (mmol/l)
dívky experimentální skupina: 1,4 – 1,3 – 1,2 , kontrolní 1,6 – 0,88 – 1,24
chlapci experimentální skupina 1,1 – 0,9 – 0,7, kontrolní 1,5 – 0,66 – 1,32.
HDL- cholesterol se u experimentální ani kontrolní skupiny statisticky významně neměnil.
Závěr: Obezita u dětí může být ovlivněna krátkodobým redukčním programem v některém
lázeňském nebo jiném ozdravném zařízení nefarmakologickými metodami, ale efekt této
léčby není často trvalý. Intervence by měla zahrnovat počáteční lázeňskou léčbu a poté
následující ambulantní behaviorální léčbu, která může vést u dětských pacientů ke zlepšení
tělesné skladby, poklesu procent tělesného tuku, k úpravě lipidového metabolismu se
zlepšením lipidového spektra, ke zlepšeným dietním zvyklostem, zvýšené zdatnosti a
toleranci zátěže.
Podporováno grantem IGA NE6240/3/2000
28
Eva Malichová
Pohádkové hubnutí
DO Vrchlabí 3-Podhůří.
Dětská ozdravovna ve Vrchlabí III.- Podhůří přijímá děti s dg.:poruchy výživy, především
dětské obezity, ve věkovém rozhraní 3 - l5 let. Doprovod rodičů je možný, vhodný je zejména
u dětí předškolních. Léčebné pobyty jsou u nás 3-6.týdenní. O děti se celkem stará 9 dětských
sester, z nich mají tři psychoterapeutický výcvik, jedna rehabilitační a jedna dietní sestra,
jeden pediatr a jeden lékař internista-obezitolog. Je výhodou, že většina mých kolegyň pracuje
s nadšením a výsledky práce s obézními dětmi bere vážně.V našem zařízení máme zavedený
komplexní přístup v terapii dětské obezity, který zahrnuje tři složky:1) nízkoenergetickou
dietu, 2)pohybovou aktivitu, 3)kongitivně behaviorální přístup. Vycházíme z předpokladu ,že
nejdůležitější je správná motivace. Pokud nebude dětský pacient dostatečně motivován, nikdy
nedosáhneme žádaného efektu.Zásady redukčního jídelníčku: Jídlo je rozděleno do šesti
menších dávek denně.Učíme děti uvědomit si své jídelní chování.Jídelníček sestavuje citlivě
dietní sestra. Sacharidy tvoří asi 50% z celkového obsahu energie.Základem redukční diety je
snížení obsahu tuků na 30% celk. příjmu energie.Bílkoviny získáváme z poloviny
z živočišných zdrojů, z poloviny z rostlinných. Nezapomínáme na každodenní konzumaci
ovoce a na dostatečný přívod tekutin, t.j.minerálek a neslazený ovocný čaj.Pohybová
aktivita:Nejvhodnější a nejfyziologičtější způsob, jak zvýšit pohybovou aktivitu dětí, jsou
každodenní vycházky.Chůzí zatěžujeme děti postupně. Malé děti 2-6km. Velké děti -4-l0 km.
Tyto vzdálenosti jsou rozděleny do dvou částí.a to dopolední a odpolední program. Dále mají
děti možnost provozovat na hřišti míčové hry. V tělocvičně je možnost cvičit na
cyklotrenažerech. Osobní zátěž určuje lékař. Na začátku a na konci pobytu provádíme
zátěžový test na Ergometru, podobně provádíme kalipometrii na l0.místech těla.Je zřejmé, že
léčba obezního dítěte je záležitostí celé rodiny. Snažíme se spolupracovat s rodiči a k tomuto
účelu jsme vydali brožurku „Hubneme i doma“, kterou dáváme rodičům hubnoucích
dětí.Kongitivně behaviorální přístup: Pro obézní dítě je typické narušené vnímání vlastního
těla. Pro příznivý účinek terapie je důležité rozpoznat, nakolik je dítě omezeno a strádá ve
svých duševních a sociálních potřebách. Právě proto používáme výtvarnou techniku
„Začarovaná rodina“, pro ujasnění sociálních vztahů mezi členy rodiny navzájem a techniku
„Stromu“, abychom porozuměly duševním potřebám dítěte. Zabýváme se cíleně především
dětmi od 6.-11 let, protože touto problematikou se nikdo příliš nezabývá.Cílesměrné chování
lze využívat od 6.let výše. K tomuto účelu používáme pohádky typu Otesánek, Princ Bajaja,
29
O ošklivém káčátku apod. Jsou to příběhy, kde hlavní hrdina musí překonávat překážky.Děti
vyslechnou příběh a potom malují ten motiv, který je nejvíce zaujal. Společně o tom
komunikují, děti se učí vyjadřovat své vlastní myšlenky a názory. Komunikace citových
prožitků je zvlášť účinným faktorem. Zkoušení nových forem chování provádíme tzv.:
přehráváním. Pohádku znovu hrají děti buď obsazením do rolí, nebo hrají maňáskové divadlo.
Pomocí tzv. léčebných pohádek vytváříme žádoucí, avšak chybějící způsob chování a
odstraňujeme nebo přepracováváme nežádoucí způsoby chování. Užitečným zácvikem
v tomto směru je několikatýdenní pobyt v našem zařízení.Obézním dětem, kterým kromě
uvedení do stravovacích a pohybových opatření poskytneme i zkušenost s družnou a
odměňující aktivitou ve skupině vrstevníků. Objektivní pokroky dítěte v osvojování
praktických a sociálních dovedností a v získávání celkové tělesné zdatnosti, jsou motivujícím
argumentem k léčbě pro dítě samé i pro jeho rodiče.
30
I. Málková
EFEKTIVITA KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE OBEZITY
(dosažení a udržení váhových úbytků a změn v kvalitě života)
STOB
Cílem studie bylo zjistit efektivitu kognitivně behaviorální terapie (KBT) obezity ve smyslu
dosažení a udržení nejen váhových úbytků, ale i změn v subjektivním hodnocení kvality
života. KBT je aplikovaná v 12ti týdenních kurzech snižování nadváhy se strukturovaným
programem. Pro účely této studie jsme vybrali soubor absolventů kurzu z let 1994 - 1999,
tedy těch, kteří dokončili svůj první kurz před 2 až 7 lety. Doručeno bylo 803 dotazníků,
získali jsme 538 odpovědí, návratnost činí 67 %. Průměrný věk účastníků byl 45,3 roku,
průměrná váha v době zahájení kurzu byla 86,3 kg, BMI 31,2. Absolventi kurzů snižování
nadváhy zredukovali v průměru za 12 týdnů o 6.4 kg, zhubli o 7.4% vstupní váhy, zhruba
polovina účastníků byla v udržení váhových úbytků úspěšná. Dvě třetiny účastníků kurzů
mělo v odstupu 2-7 let od kurzu váhu nižší než při vstupu do kurzu, přestože rok před kurzem
50% mělo tendenci nabírat. 40% si udrželo alespoň 5% úbytku vstupní váhy, což již má
pozitivní zdravotní dopad.
Příčinou úspěchu bylo, že metodika vedoucí ke změně životního stylu byla pro obézní
přijatelná, u více než poloviny účastníků vedla ke zvýšení kvality života, tři čtvrtiny z nich si
zvýšenou kvalitu života udrželo (ústup zdravotních a psychických problémů, rozšíření
společenských aktivit, změna v pořadí životních hodnot, zlepšení vztahu ke svému tělu)
31
Matějková, D., Müllerová, D., Kovářová, K.
ZMĚNY TĚLESNÉHO SLOŽENÍ ZPŮSOBENÉ REDUKČNÍ DIETOU 4,8 MJ BEZ
KONTROLOVANÉHO PROGRAMU FYZICKÉ AKTIVITY
I.interní klinika FN Plzeň, LF UK Plzeň
Cíl: Srovnání tělesného složení před a v průběhu redukční terapie dietou 4,8 MJ bez
kontrolovaného programu fyzické aktivity.
Soubor: 40 žen, ve stáří 41± 11,2 let, s BMI 36± 8,2 kg/m2 s průměrnou dobou váhové
redukce 6 měsíců [±4.8].
Metodika: Bioelektrická impedanční analýza korigovaná predikčními rovnicemi podle V.
Bunce (odvozenými z měření DEXA metodou a zohledňující věk, pohlaví a BMI) byla
provedena na začátku a v průběhu léčby dietou 4,8 MJ (s průměrným energetickým složením
diety 20% z bílkovin, 20 % z tuků a 60 % ze sacharidů). Statistické zhodnocení bylo
provedeno párovým jednostranným T testem.
Výsledky: Statisticky významná redukce hmotnosti 7.6 kg [P <0.001] z 99,5±24,3 kg na
91,9±23.8 kg byla způsobena poklesem relativního zastoupení tělesného tuku o 6,7% (9,2 kg)
[P <0.001] při statisticky nevýznamném zvýšení absolutního množství netučné tělesné tkáně
(lean mass) o 1,65 kg [P=0,06 ] za současného snížení kompartmentu tělesné celulární masy o
0,86 kg [P =0.01].
Závěr: Redukční dieta 4,8 MJ pouze s doporučením zvýšené fyzické aktivity bez jejího
kontrolovaného programu nevedla ve sledovaném souboru žen k poklesu netučné tělesné
tkáně.
32
M. Matoulek, Svačina Š.,
OBEZITA RIZIKOVÝ FAKTOR KARCINOGENEZE ?
III interní klinika 1. LF UK Praha
Souhrn: Onemocnění související s obezitou respektive s metabolickým syndromem jsou
všeobecně známa. Hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, ischemická choroba srdeční cévní
mozkové příhody patří mezi nejzákladnější. Méně se už je známo o vztahu metabolického
syndromu či jeho složek k výskytu nádorových onemocnění. Mezi nejčastější v literatuře
citovaná nádorová onemocnění v souvislosti s obezitou resp. metabolickým syndromem patří
karcinom prsu, dělohy a kolorektální karcinom. V poslední době je diskutován i vztah
karcinomu pankreatu a diabetu mellitu 2. typu. Etiopatogeneze vzniku nádorového
onemocnění se zdá být objasněna u nádorů prsu a dělohy, kde se na nich podílí především
vyšší dostupnost volných estrogenů. U kolorektálního karcinomu hraje významnou roli i
složení stravy, i když samotná hyperinzulinémie dle některých autorů může přispívat
k metaplazii buněk tlustého střeva. Samozřejmě nelze zapomenout na genetické vlivy u
nádorových nemocnění, které jsou jistě jednou z hlavních součástí nádorové etiologie. Většina
studií je však založena na retrospektivním sledování, méně často již s následnou prospektivní
fází ( byť i velmi krátkou). Pro přesnější potvrzení uvedených dat je třeba provést dlouholetou
prospektivní studii s jasně definovanými vstupními parametry.
Relativní riziko úmrtí na nádorové onemocnění
ve vztahu k nadváze a obezitě
váha v (% nadváhy) 10-19 %
20-29%
30-39%
40 a více %
Muži
Kolon, rectum
-
-
1,53
1,73
Prostata
-
1,37
1,33
1,29
Endometrium
1,36
1,85
2,3
5,42
Děloha( nespec)
-
1,81
1,40
4,65
Ženy
33
Cervix
1,51
1,42
2,39
Ovárium
-
-
-
1,63
Žlučník
1,59
1,70
1,84
3,58
Prs
-
-
-
1,53
Podpořeno grantem IGA MZ ČR
34
Müllerová, D., Matějková D
SOUČASNÝ SORTIMENT POTRAVIN NA ČESKÉM TRHU Z POHLEDU
OBÉZNÍHO PACIENTA
Ústav hygieny LF UK v Plzni, I. interní klinika FN Plzeň
Paradox celosvětově se zvyšující prevalence obezity při vykazovaném poklesu příjmu tuků je
vysvětlován chybou metodik založených na subjektivním hodnocení stravovacích zvyklostí,
kdy působením osvěty zdravé výživy dochází k účelovému zkreslení skutečných stravovacích
zvyklostí. Při individuálním výběru stravy hraje vedle genetických, neuropsychických,
fyziologických a sociálních faktorů zcela zásadní úlohu dostupnost a nabídka potravin na trhu.
Práce se zabývá současnou nabídkou sortimentu potravin na českém trhu, jejich finanční a z
hlediska úpravy časovou dostupností. Zároveň jsou v přehledu podány nutriční charakteristiky
hlavních potravinových komodit a jejich podskupin, odlišujících se obsahem tuku.
35
Krzysztof Narkiewicz
THE ROLE OF SIBUTRAMINE IN WEIGHT MANAGEMENT
Department of Hypertension and Diabetology, Medical University of Gdansk, Poland
The availability of pharmacotherapy to complement diet and exercise regimens offers new
opportunities for management of obesity. Sibutramine is the first of a new generation of antiobesity drugs for use in the long-term control of weight. Sibutramine acts centrally to increase
energy expenditure, to enhance satiety and to limit the post-dieting decline in energy
expenditure. Sibutramine has been shown to promote and to maintain weight loss. Over twothirds of patients treated with sibutramine can achieve a >5% weight loss. Treatment with
sibutramine has beneficial effects on several risk factors. The reduction in body weight
induced by sibutramine is associated with an improvement in lipid profile. The STORM study
showed that long-term treatment (two years) with sibutramine was associated with a marked
improvement in the lipid profile, with increases in HDL cholesterol and reduction in
triglycerides and VLDL cholesterol. Sibutramine may be a useful tool in the prevention and
management of type 2 diabetes. By increasing the rate and extent of weight loss, sibutramine
can improve glycaemic control and help to normalise the metabolic abnormalities associated
with diabetes. Current evidence indicates that the cardiovascular effects of sibutramine are
dose dependent. Increases in blood pressure and heart rate can occur but this increase is small
in patients treated with the currently recommended doses of 10mg or 15mg. In patients who
achieve weight loss of more than 5% the blood pressure would be expected to fall.
Sibutramine does not exacerbate pre-existing hypertension that is well controlled with
antihypertensive treatment. Withdrawal of sibutramine therapy should be considered in
patients who fail to lose weight to minimize exposure of non-responders to potential increases
in blood pressure and heart rate. Careful clinical use of the drug, with due attention paid to
exclusion criteria, blood pressure and heart rate monitoring and withdrawal criteria, should
enable identification of those patients for whom sibutramine is not suitable while permitting
the majority of patients to gain benefits from the clinically important effects of treatment with
sibutramine.
36
E. Novozámská, R. Cífková, Z. Petržílková, Z. Škodová, V. Adámková, M. Jozífová, M.
Plášková, D. Palouš, M. Galovcová, V. Lánská, R. Poledne.
OBEZITA V REPREZENTATIVNÍM VZORKU ČESKÉ POPULACE
IKEM, Praha
V posledních letech se stává nárůst obezity celosvětovým problémem, o obezitě se mluví jako
o nemoci s epidemickým výskytem. Prevalence obezity a nadváhy stoupá zvláště v
ekonomicky vyspělých zemích. Cílem této práce byla analýza dlouhodobého vývoje nadváhy
a obezity v populačním vzorku v uplynulých 16 letech.
Metodika:V longitudinálním sledování bylo hodnoceno 5706 mužů a 5996 žen v 6 okresech
ČR jako 1%-ní náhodný výběr obyvatel ve věku 25-64 let. Vyšetření bylo provedeno
standardním způsobem dle protokolu projektu WHO MONICA. V průřezovém šetření v
2000/01 bylo vyšetřeno 1684 mužů a 1763 žen (respondence 64,3%) v 9 okresech ČR
shodnou metodikou.
Výsledky:
Dlouhodobý vývoj BMI ± SD
_________________________________________________________________
BMI1985
1988
1992
1997
2000
P
_________________________________________________________________
muži
27,3
± 4,0
ženy
27,3
± 5,4
27,7
± 3,8
27,7
± 5,4
27,1
± 3,8
26,7
± 5,3
27,5
± 3,8
27,1
± 5,5
28,1
0,001
± 4,4
27,3
n.s.
± 5,7
________________________________________________________
37
Zastoupení normální hmotnosti, nadváhy a obezity v 9 okresech v roce 2000/01
_________________________________________________________
BMI (kg/m2) <25
25-<30
≥30
________________________________________________________
muži, (%)
24,6
45,9
29,5
ženy, (%)
39,6
32,4
28,1
Závěry: V populaci ČR v průběhu 15/16 let sledování dochází ke zvýšení BMI u mužů, u žen
se BMI v průběhu let nemění. BMI stoupá s věkem, prevalence obezity stoupá zvl. v nejvyšší
věkové dekádě.
38
J. Pařízková
Hodnocení stupně obezity pomocí indexů v průběhu ontogeneze
V rámci celosvětového zvyšování výskytu obezity jí přibývá též u dětí ve velmi raném věku.
Bylo to prokázáno nejen v USA nebo Rusku, ale také na př. v Číně, Brazilii a Jižní Africe.
K vysvětlení těchto trendů přispívají též nálezy týkající se výdeje energie v počátečních letech
života : na základě měření pomocí dvojitě značené vody 2H2 18O bylo uzavřeno, že
doporučené dávky příjmu energie pro toto období jsou o cca 10-15 % vyšší než odpovídá
výdeji (BM, růst, pohybová aktivita atd.). Příjem energie v tomto období bývá především
v průmyslově rozvinutých zemích většinou vyšší než uvedené doporučené dávky, a tato
nutriční situace je považována za jednu z důležitých příčin rozvoje raných předpokladů
obezity v následujících letech. Diagnoza nepatřičného rozvoje množství i rozložení tuku
v raném věku je nezbytným předpokladem pro včasnou intervenci. K tomuto účelu lze
používat nejen indexu tělesné hmotnosti (ITH), ale také zjištění množství a rozložení
podkožního tuku pomocí indexu centrality (poměr tloušťky kožní řasy nad scapulou a
tricepsem - S/T), a poměru obvodu pas/boky (P/B). Na př. od 3 do 7 let se hodnoty ITH
snižují paralelně s indexem P/B, index centrality S/T se však výrazně nemění. V dospělém
věku jsou hodnoty ITH, S/T a P/B ve srovnání s dětmi vyšší, ale později se na př. u starších
mužů (50-80 let) již výrazně nemění. Indexy mají též významný vztah k celkovému množství
tuku v organizmu zjišťovanému dalšími metodami. Použití těchto indexů a porovnání
s normami pomůže upřesnit včasné hodnocení případného rozvoje nadměrného, eventuelně i
risikového ukládání tuku, a tím upozornit na nutnost zásahu do životosprávy, což je v raném
věku snadnější a účinnější než v pozdějších letech.
39
Richterová Blanka¹, Šrámková Petra¹, Hejnová Jindra¹, Hlubik Pavel², Štich Vladimír¹
ROLE PODÍLU TUKU V NÍZKOENERGETICKÉ REDUKČNÍ DIETĚ MULTICENTRICKÝ PROJEKT NUGENOB
3.lékařská fakulta, oddělení tělovýchovného lékařství¹, VLA JEP Hradec Králové²
Úvod
Prezentovaná evropská studie Nugenob probíhající v 8 evropských zemích vč. České
republiky, sleduje roli genotypu v odpovědi na redukční dietu u obézních repondentů.
Předmětem této studie, je také sledování vlivu nízkoenergetické diety s různým podílem tuků
na úbytek váhy a další metabolické parametry. Studie byla zahájena v roce 2001 a bude
ukončena v roce 2003.
Soubor
Soubor ze všech účastnických zemí, je tvořen skupinou 750 obézních a skupinou 115
neobézních kontrolních respondentů. Pro výběr respondentů bylo vymezeno několik
podmínek: BMI > 30, věk mezi 20 až 50 lety, u žen pravidelná menstruace, bez diabetu
mellitu a onem. štítné žlázy, bez trvalé medikace léky. Za naší republiku bylo vyšetřeno
celkem 107 obézních (15 mužů a 84 žen ) a 15 kontrolních osob (3 muži a 12 žen ). Věkové
rozpětí souboru je 23 až 50 let. Hmotnost obézních respondentů při zahájení byla v průměru
100,6 ±15,8 kg (muži 116,77 ± 21,17 kg; ženy 97,87 ± 12,64 kg). Tomu odpovídají průměrné
hodnoty BMI 35,5 ± 4,7.
Metodika
Před zahájením redukční diety, byla od každého respondenta odebrána anamnéza a provedeno
nalačno několik vyšetření ( antropometrie, Bodystat, odběry krve, biopsie tukové tkáně a
nepřímá kalorimetrie). Obézním respondentům byla následně 10 týdnů podávána redukční
dieta. Dieta byla vypočítána jako rozdíl ( REE x 1,3 ) - 600 kcal. Náhodným výběrem byly
respondenti zařazeni do dvou skupin s rozdílným obsahem tuků v dietě. První skupina
(nízkotučná dieta ) dodržovala dietu s 20-25% zastoupením tuků, druhá skupina (
vysokotučná dieta ) se 40-45% zastoupením. Obsah bílkovin v dietě u obou skupin byl
stanoven na 15%, sacharidy byly zastoupeny zbývajícími procenty.Během diety byly
vyhodnocovány jídelní záznamy všech respondentů. v 2, 5, 7 a 10 týdnu. Sledován byl
zejména podíl tuku.
40
Výsledky
Ze souboru 107 obézních respondentů dokončilo dietní režim 99 osob ( nedokončilo 8 osob
tj.8,4% ). Celkový váhový úbytek za 10 týdnů činil 7 ± 3,12 kg ( snížení o 7% ).Úbytek váhy
mezi nízko a vysokotučnou dietou nebyl statisticky významný ( nízkotučná dieta snížení o 7,6
± 2,9 kg tj. o 7,5% vs. vysokotučná dieta snížení o 6,4 ± 3,27 kg tj.o 6,4 % ).
Zjištěný podíl tuků za všechny sledované týdny byl významně statisticky rozdílný - na hladině
p < 0,001 (nízkotučná dieta 25,1 ± 7,89 % vs. vysokotučná dieta 41,1 ± 8,15 %).Průměrný
obsah dalších živin za celé období: nízkotučná dieta - bílkoviny 18,2 ± 4,58 %, sacharidy 56,2
± 9,28 %; vysokotučná dieta - bílkoviny 16,8 ± 4,04 %, sacharidy 42,4 ± 8,16 %.
Během diety došlo v celém souboru k poklesu REE v průměru o 6,2 % tj. o 113 kcal. U
nízkotučné diety byl pokles 6,8 % ( 125 kcal ), u vysokotučné diety 8,2 % ( 149 kcal ).
Závěr
Námi zjištěný rozdíl úbytku hmotnosti mezi nízko a vysokotučnou dietou nebyl statisticky
významný. Dále, zjištěný pokles REE potvrdil adaptační reakci organismu na redukční dietu.
41
V. Řehák, Horčicová B.
Je obezita pokládána za nemoc?
Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňská léčebna Společenský dům.
Obezita jako samostatný rizikový faktor je obecně uznávána a přijímána. Podle našich
zkušeností se to však neodráží v postoji ošetřujících lékařů první linie. Alespoň ne u těch,
kteří odesílají své pacienty k lázeňské léčbě. Porovnali jsme za tímto účelem dokumentaci u
pacientů, kteří byli v naší ordinaci přijati k lázeňské léčbě v období květen-srpen letošního
roku pro některou ze základních luhačovických indikací, abychom zjistili výskyt a
dokumentaci obezity a nadváhy vysílajícími lékaři v porovnání s určením BMI při přijetí
v lázních. Byli to pacienti odeslaní k lázeňské léčbě pro nemoci trávicího traktu, dýchacích
cest, pro cukrovku a další nemoci (vertebrogenní syndromy, onkologická onemocnění).
Zjistili jsme, že nejvyšší shoda byla u diabetiků, u nichž byla obezita nebo nadváha v LN
uvedena ve 30%, i když ve skutečnosti byla zjištěna u žen v 90% a u mužů ve více než 70%.
U nemocných odeslaných k LL pro ostatní indikace byla nadváha či obezita v LN uvedena
sporadicky (2-5%), kdežto skutečný výskyt se pohyboval od 70-80%. Podrobnosti u
jednotlivých indikačních skupin ukazují grafy a tabulky . Z tohoto zjištění lze usuzovat, že
lékaři, kteří indikují lázeňskou léčbu obesitě nevěnují náležitou pozornost, nehodnotí její
podíl na potížích nemocného a nepřímo jej tak nabádají ke zlehčování tohoto rizikového
faktoru a k nesprávnému důrazu na pasivní přístup k jejímu řešení.
42
Petr Sucharda, Daniel Smutek a Radim Šára*
VLIV TĚLESNÉ HMOTNOSTI NA VÝSLEDKY ANALÝZY TEXTURY
SONOGRAFICKÉHO OBRAZU ŠTÍTNÉ ŽLÁZY.
3. interní klinika 1. lékařské fakulty UK Praha a *Centrum strojového vnímání, Fakulta
elektrotechnická Českého vysokého učení technického, Praha
Počítačová analýza sonografického obrazu štítné žlázy umožňuje posoudit stav parenchymu a
neinvazivně diagnostikovat některé difúzní procesy, zvláště chronické autoimunitní záněty.
Standardizovaným způsobem jsme zpracovali stacionární digitalizované obrazy štítné žlázy
65 nemocných s autoimunitní tyreoiditidou Hashimotova typu (AT) a 38 zdravých kontrol.
Rozbor takto získaných dat prokázal závislost některých kvantitativních ukazatelů na indexu
tělesné hmotnosti (BMI) u zdravých kontrol, zatímco u pacientů s AT jsme tuto závislost
neprokázali.
Zjištěná korelace svědčí pro závislost vlastností sonogramu štítné žlázy a tělesné hmotnosti –
příčinou může být např. inaparentní přítomnost tuku ve tkáni žlázy. U nemocných s AT je
tento vztah zřejmě oslaben nebo potlačen strukturálními změnami parenchymu.
43
Štěpán Svačina, KláraOwen, Martin Matoulek
HYPERTENZE A OBEZITA
Univerzita-Karlova-1. lékařská fakulta, 3. interní klinika
Obezita a esenciální hypertenze jsou součásti metabolického syndromu se sporným vztahem
příčina následek. Klasické je tvtrzení, že obezita je příčinou hypertenze. Zároveň však platí,
že rodinná anamnéza hypertenze je dobrým prediktorem vzestupu hmotnosti v dospělosti. S
hmotností sice obecně stoupá krevní tlak. Kvantitativně lze tuto skutečnost dobře
dokumentovat podobně jako pokles tlaku při redukci hmotnosti. Patofyziologicky je
zvažováno mnoho fenoménů např. efekt inzulínu na ledviny a CNS, produkty tukové tkáně,
specifický efekt obezity na oběh, efekt leptinu a NPY na sympatikus, vliv fetální malnutrice a
další. Clusterová a faktorová analýza ukázaly, že se hypertenze váže k metabolickému
syndromu jinak než glykoregulační poruchy. Ani obezita ani hypertenze nepatří přímo k tzv.
jádru metabolického syndromu.
Na souboru pacientů naší ambulance jsme metodami clusterové a faktorové analýzy sledovali
vliv redukce hmotnosti na vazby složek metabolického syndromu. Před redukcí hmotnosti je
hypertenze vázána spíše k BMI a inzulinémii, po redukci se řadí k HDL-cholesterolu,
triglyceridům tedy blíže ke klasickému jádru metabolického syndromu. Při vstupním
vyšetření nemocných je pravděpodobně vazba hypertenze ovlivňována spíše obezitou, po
redukci se vliv absolutního stupně obezity oslabí.
Na souboru 100 nemocných při prvním vyšetření v obezitologické ambulanci následující
výskyt
hypertenze: podle BMI do 30kg/m2: 27%, do 35: 30%, do 40: 38% do 50: 51% nad 50: 44%,
věk: do 30 21%, do 40 36%, do 50 46% do 60 49%, nad 60 58%, podle impedance (% tuku)
muži- do 30: 25%, do 35: 42%, do 40: 50%, nad 40: 57%, ženy- do 35: 40%, do 40: 41%, do
45: 43% nad 45: 53%. Soubor nemocných obezitologické ambulance je dán především
motivací pacientů. Přesto se zdá, že věk a procento tělesného tuku ovlivňují výskyt
hypertenze více než BMI.
Závěr: Vzájemné vazby obezity a hypertenze jsou komplexní, patofyziologicky nejasné, ale
epidemiologicky přesvědčivé. Hypertenze je více vázána k jádru metabolického syndromu
než obezita. Hlavní mechanismus vzájemného ovlivnění obou nemocí je zatím stále nejasný.
44
Šrámková Petra¹, Hejnová Jindra¹, Mgr. Richterová Blanka¹, Hlubik Pavel², Štich Vladimír¹
EVROPSKÁ STUDIE NUGENOB- ÚLOHA GENOTYPU V ODPOVĚDI NA
REDUKČNÍ DIETU U OBÉZNÍCH PACIENTŮ
3.lékařská fakulta, oddělení tělovýchovného lékařství¹, VLA JEP Hradec Králové²
Úvod:
Od roku 2001 do 2003 probíhá v 8 evropských zemích, ve 12 centrech zabývajících se
metabolismem, multicentrická studie sledující roli genotypu na individuální redukční režim u
obézních pacientů. Jedním z center podílejících se na tomto projektu je oddělení
tělovýchovného lékařství 3.lékařské fakulty UK. Studie není v tuto chvíli ještě dokončená,
proto přinášíme pouze parciální výsledky
Soubor a metodika:
V celé studii je vyšetřováno 750 obézních a 115 kontrolních probandů. Z naší republiky bylo
vyšetřeno 107 obézních a 15 kontrolních jinak zdravých pacientů Pacienti se rekrutovali
většinou z Prahy a okolí a 4 pacienti byli z Hradce Králové. Obézní pacienti měli BMI na
vstupu do studie větší než 30, v průměru 35,5±4,7 , kontrolní měli BMI mezi 18,5 a 25. Obě
skupiny byli ve věku mezi 20 a 50 lety, ženy s pravidelnou menstruací, a bez trvalé medikace
léky. Na počátku redukční diety byla od pacientů odebrána podrobná anamnéza , provedena
antropometrie, vyšetření Bodystatem, provedeny odběry krve a tukové tkáně k měření
ukazatelů genotypu. Dále byla provedena nepřímá kalorimetrie nalačno ke stanovení RMR a
dále nepřímá kalorimetrie po testovacím vysokotučném nápoji v délce 3 hodin. Pacientům
byla individuelně stanovena nízkoenergetická redukční dieta dle vzorce (REE x 1,3)- 600
kcal. Před zahájením redukční diety byli pacienti randomizováni do dvou skupin. Jedna
skupina měla stanovonou dietu s obsahem 20-25% tuku v dietě a druhá skupina stanovenou
nízkoenergetickou dietu s 40-45%tuku v dietě. Následovalo 10 týdnů, kdy byli pacienti 1x
týdně sledováni dietní sestrou a nebo lékařem, kteří dbali na dodržování množství kcal a tuku
v dietě. Po 10 týdnech byli opět pacienti identicky vyšetřeni jako před dietou kromě
testovacího vysokotučného nápoje. Kontrolní skupina podstoupila pouze vstupní vyšetření.
45
Předběžné výsledky z naší republiky:
Vyšetřili jsme 107 obézních pacientů, studii dokončilo 99 pacientů, drop-out byl 8 pacientů
(8,4%).Průměrná váha našich pacientů poklesla ze 100,7±16,2 kg o 6,7±3,3 kg, což je pokles
o 6,65 % za 10 týdnů redukční diety. Vstupní měření REE pomocí nepřímé kalorimetrie
pokleslo ze vstupních 1826±336 kcal o 120±228 kcal , tedy pokles o průměrně 6,57 % . Tento
pokles ukazuje na adaptační mechanismus metabolismu na redukční dietu.
Závěr:
Ve sdělení referujeme první zkušenosti s Evropskou studií o vlinu genotypu na redukci váhy
na souboru 107 obézních pacientů. Redukční režim byl založen na individuální
nízkoenergetické nízko/vysokotučné 10 týdenní dietě s intenzivní supervizí dietní sestrou a
nebo lékařem. Prozatímní výsledky ukazují na výrazný efekt pravidelného častého sledování
pacientů v redukci váhy.
46
Tommy L.S. Visscher
Prevention of weight gain
Department of Nutrition and Health, Faculty of Earth and Life Sciences
Free University Amsterdam, Netherlands
The prevalence of obesity is increasing rapidly, also in most European countries. The public
health impact of obesity is large, due to its relation to mortality, morbidity, and disability.
Weight gain is the result of an impaired energy-balance; when every energy-intake is too
high, and/or energy-expenditure is too low. This is a life-long process. Subtle changes on the
individual level in patterns of food-intake and/or physical activity are having large impact on
the obesity prevalence nationwide.
Thus, weight gain prevention programs should focus on both levels of food-intake and
physical activity. Changes in these levels of food intake and physical activity should be small,
and easy to adopt life-long. It is now acknowledged that the obesogenic environment is
having a critical importance in individual changes in the energy-balance. Prevention of weight
gain may seem theoretically easy, as changes in behaviour have to be small. However, the few
large-scale prevention programs that have been carried out showed generally disappointing
results.
In new, innovative weight gain prevention programs it seems important to study modifiable
patterns that are underlying subtle changes in energy-intake and energy-expenditure. Concepts
as portion-size, and intensity of physical activity are potential topics of interest in the
understanding the important determinants of weight gain. Also, behavioural aspects regarding
energy-intake and energy-expenditure are important topics of new studies. Finally, it seems
important to evaluate new programs by the use of various endpoints.
Knowledge regarding the underlying determinants of weight gain and the related behavioural
issues needs to be improved. New, innovative, carefully designed weight gain preventions
should be high on both the political and scientific agenda.
47
P. Weber, V.Polcarová, H. Meluzínová, H. Kubešová
Obezita a hladiny C-peptidu u starších diabetiků
Geriatrické oddělení Kliniky geriatrie, ošetřov. a prakt. lék.; Fakultní nemocnice Brno
Úvod: Diabetes mellitus (DM) představuje v geriatrii klinicky nejzávažnější metabolickou
poruchu postihující 15-20% osob. DM 2 je ve stáří převažujícím typem cukrovky (nad 70 r. až
95%). U starších se DM vyskytuje často v rámci multimorbidity a může se spolupodílet na
vzniku a rozvoji významné dysaptibility, která může podstatně ovlivňovat i další léčebné
postupy. Pramení u nich zejména z cévních změn, které u diabetiků způsobují 2-5-krát vyšší
výskyt kardio- a cerebrovaskulárních komplikací. Ty pak zvyšují jejich morbiditu i mortalitu.
Cílem práce bylo provést analýzu stupně obezity a hmotnostních charakteristik pro centrální
obezitu s ohledem na pohlaví a přítomnost DM a zhodnotit, zda u daných nemocných existuje
vztah mezi jejich hodnotou a hladinou C-peptidu nalačno. Charakteristika souboru – Během 5
let bylo hospitalizováno na geriatrii 3464 starších pacientů průměrného věku 78±9,5 r. Z toho
bylo 1271 mužů (75,1±9,8 r.) a 2193 žen (79±8,9r.). Z celkového počtu hospitalizovaných
bylo 2127 nediabetiků a 1337 nemocných s diabetem (tj. 38,6%). Šlo o 506 mužů (74±8,4r.) a
831 žen (78±8,4r.). O DM 1 se jednalo 19-krát; o LADA 34-krát a 1284-krát (96%) o DM2.
Léčba u DM2 byla: 1) ve 43% jen dieta; 2) 38% PAD; 3) inzulin - 16,7%; 4) kombinovaná
léčba (BIDT) – 2,3%. C-peptid nalačno byl vyšetřen u všech diabetiků. Výsledky – Obezita
byla hodnocena Queteletovým „Body mass indexem“ (BMI). U mužů i žen se pohyboval
počet obézních I., II. a III. stupně (tj. BMI > 30; 35; 40) v pásmu troj- až čtyřnásobku ve
srovnání s nediabetiky stejného pásma BMI. Podobně poměr pás boky (WHR) –
charakterizující centrální obezitu byl nalezen až dvojnásobně vyšší (ženy > 0,9; muži >1,0) u
osob s DM než u nediabetiků. C-peptid nalačno (u DM2) vzhledem k pásmům hmotnosti
charakterizovaným BMI má vzestupný charakter od 975 pmol/l u diabetiků s normální
hmotností až k 2048 pmol/l u podskupiny těžce obézních diabetiků. Podobně významně vyšší
je i C-peptid nalačno u skupiny diabetiků charakterizovaných vyšším WHR (muži >1,0; ženy
>0,9). Závislost mezi C-peptidem nalačno a BMI i WHR hodnocená Spearmanovým
korelačním koeficientem byla statisticky vysoce významná (p<0,001). Závěrem lze
konstatovat, že ačkoli byl výběr souboru diabetiků- seniorů hospitalizovaných během 5 let na
geriatrii nepochybně vedle metabolické poruchy (a event. jejích komplikací) ovlivněn
zejména přítomností dalších závažných interních onemocnění v rámci multimorbidity, lze
48
z něho učinit některé pracovní závěry. Uvedená analýza našich pětiletých výsledků nás
upozorňuje na téměř dvoupětinové zastoupení diabetiků mezi hospitalizovanými seniory a
tudíž obecně na potřebu lůžkového fondu pro tyto nemocné. I v pozdním stáří je významně
vyšší výskyt obezity (včetně centrální) u nemocných s diabetem s tím, že vliv pohlaví na
rozdíly v jejím výskytu byl v této věkové kategorii potlačen jak pro nediabetiky tak i u
diabetiků. Hodnoty BMI i WHR byly významně vyšší u diabetiků. Celkem trpělo nadváhou
nebo obezitou 328 mužů (65%; z toho obézních 150) a 507 žen (61%; z toho obézních 204).
Těžká obezita (3.st.) je natolik závažná, že tito jedinci se jen sporadicky dožívají vyššího věku
(v našem souboru s i bez DM kolem 5%). Byla potvrzen i významná korelace mezi hyper-Cpeptidémií (de facto hyperinzulinémií) a hodnotami BMI a WHR.
49
T. Zelinka, J. Widimský
Obezita a hypertenze
3. interní klinika VFN a 1. LF UK, Praha 2
Hypertenze patří k nejčastějším kardiovaskulárním komplikacím obezity. Hemodynamicky je
charakterizována především vzestupem srdečního výdeje [na podkladě zvýšené aktivity
sympatického nervového systému (SNA)] a tomu odpovídající vazodilatací. Příčinou zvýšení
SNA může být jednak již dlouhodobě diskutovaný koncept selektivní inzulínové rezistence,
který však nevysvětluje všechny patofyziologické podklady vzniku hypertenze u obézních
pacientů. Nyní se do popředí dostává i koncept selektivní leptinové rezistence (zvýšená
leptinémie také zvyšuje SNA).
Terapeuticky je pak na místě především redukce tělesné hmotnosti jak pomocí dietních
opatřeních, tak i medikamentosně (snížení krevního tlaku je dosaženo pouze po podání
orlistatu). Trvalý pokles tělesné hmotnosti je pak doprovázen i trvalým poklesem krevního
tlaku. Z antihypertenzivně působících látek je pak na prvním místě použití inhibitorů
angiotensin-konvertujícho enzymu s velmi výhodným mechanismem účinku (snížení SNA,
zlepšení endoteliální funkce, vyrovnané vazodilatační působení ..). Pravděpodobně stejně
výhodné bude i použití blokátorů AT2 receptorů. Z hemodynamického hlediska výhodný
účinek beta-blokátorů je snížen jejich vedlejšími účinky. Vazodilatačně působící léky, které
mají naopak výhodný metabolický profil, však nejsou u hypertenze doprovázející obezitu
dostatačně účinné. Nadějnou skupinu léčiv, u nichž však chybí mortalitní data, jsou agonisté
imadozilinových receptorů, které mají výhodný jak metabolický, tak i hemodynamický profil.
V případě těžší hypertenze by pak nikdy neměla chybět terapie thiazidovými diuretiky v malé
dávce, která je výhodná především pro jejich dobrý kombinační efekt s ostatními
antihypertenzívy (především s inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu) a není
doprovázená vedlejšími příznaky.
50
Vladimír Zikmund
AKTUALIZACE NÁZORŮ NA VLIV POTRAVNÍCH LIPIDŮ NA
ATEROSKLERÓZU A ISCHEMICKOU CHOROBU SRDEČNÍ
ÚVOD
Potravní lipidy ovlivňují vznik a progresi anebo naopak regresi aterosklerózy (ATS), vznik a
průběh ischemické horoby srdeční (ICHS) a tedy délku a kvalitu života. Nové poznatky v této
oblasti nebývají, kromě specializovaných oddělení ústavů a nemocnic – klinik
zakomponovány do výživových směrnic a nejsou ještě v povědomí lékařské veřejnosti.
SOUBOR A METODIKA
Byly zhodnoceny současné znalosti o vlivu mastných kyselin (MK) ( a jejich metabolitů) ve
výživě na ATS a ICHS ( a jejich možné souvislosti se zhoubným bujením) na základě dat z
odborné literatury zejména anglofonní, publikovaných v časopisech a na internetu převážně
v posledních letech. Byl rovněž posouzen vliv výživy na kardiovaskulární nemocnost a
úmrtnost a celkovou úmrtnost v několika odlišných přirozených populacích v různých částech
světa .
VÝSLEDKY
A.
Návrh dávek jednotlivých MK pro osoby nad 60 let s aterosklerózou:
dříve
nový návrh
----------------------------------nasycené MK:
10% energie (en) méně než 7%en
monoenové MK
10%en
nad 50% ze všech MK
vícenenasycené MK
10%en
méně než 8%en
omega-6
k.linolová+k.arachidonová
9%en
méně než 7%en
méně než 7%en
51
omega-3
1,2 – 1,3
k. alfalinolenová
%en
1%en
k. eikosapentenová a dokosahexenová každá alespoň 0,1%en
trans-mastné kyseliny
B.
do10%en
méně než 3%en
Nejvhodnější zdroje potravních lipidů (tuků a olejů):
pro monoenové MK: olivový a řepkový olej
pro MK omega –6 : všechny potraviny s obsahem lipidů
pro MK omega –3 : řepkový olej a tučné ryby (rybí olej)
C.
Byl vypracován vyvážený a podrobný plán potravních dávek pro osoby nad 60 let.
ZÁVĚR
K dosažení regrese ATS a k prevenci vzniku či ovlivnění ICHS je třeba omezit příjem
nasycených MK na méně než 7%en a omega –6 vícenenasycených MK, konkretně k.linolové
rovněž na méně než 7%en. Obsah MK omega –3 je třeba zvýšit na 1,2 - 1,3%en.
Nejvhodnějšími zdroji potravních lipidů jsou olivový a řepkový olej a tučné ryby. Na
podkladě uvedených poznatků byl vypracován a je (ve zkratce) předložen základní výživový
program pro osoby nad 60 let.
52