Jiří Wolker: Výber z poézie

Komentáře

Transkript

Jiří Wolker: Výber z poézie
l
)
(J
,^,i
.IlŘÍ WoLKER
l
-- J
"1'."-../,J
\sr,,tA^}
IY-
L'
-í'\
IJ
,,,);
'| J^J"'
,ó
J/
t-)
\.
:.
'.JB1
í
\-1
(
wL
"
vÝBER
7 P o mZ,IE
l
\"rlJ
,.í
.^
vL
\N
$\
\\.\
\
\\
\\\"., \
N
r
,.(
V--^^^-
^^5
it\r \\\ \ l\\
,\ \ \\\ .\
\\
,\
\
k,,,,,("I.* /)
-
d
Ml
{li
$i};*u
',,,M
Lffi
4h\Lfr-$
ffi
}ii --{Ň
fil-
.-4
,-l
4o/ )
y/_
l
h\
{u
k-S.$
l :o-.*<-_---$=.{É
-\_ -[- TŤ
\--_i_š\
,:\-".- :-*=:.
\.-
1956
SLOVENSKE NAKLADATETjSTYO DETSKEJ KNiEY
BRATISLAYA
'.{Fi]l
i,
2850396220
il
I
í 6079s
2,3
r/
ffi
s4
t $" listn ,!956
beť zostaatl,, rJos|,ou a 7lozncínlkg napísal d,r.
Milan
Ilustroual a obrílku naurlrcl Mi,lan Zezula.
R
fu,s.
r/,
:\
u
lr V l,],|,()tI(]Í STROM
ň
]
N,'l, ,,,,l)()lly se rtrzkvetly^ ktlyž všechno tiše spalo,
.lli slvšc]: v noci r_itlllnové cos na, rně z:rvolalo|'r,r,llčltsné, bledé lístečkyse toěí v cirmurnó
nebe.
-'l x**
.lrls{; ,ipě1|,
/W^
lllzo, l,ínt to, víttl. Vzdrrcir vlhky jest
:r,
zebe.
;ivlltt zahradott sc rozhližírri-Spí všechny strorny
ilosu11.
(
lrlž víttt, proč sltnl jsenr
rozkvetl?
za svrij
Což mohrr
osutl'?
Ticlrtl tit,k, že květy mé se chvějí
,i:tli 1lrvrrí liíl(; sněžorrky lrdes v lesích, pod závě;ií.
"lrl ticlrtl kotrenr.
l
I
\
{)
//
,17
,\ v rrocích, vítr ťlubnovy krtyž korunorr rnou t ese,
rrté srdce ]<des až v ko enech starostí těžkou
dme se.
lirlyž bledé světlo nrěsíčnírntliou v ni v květy hází.
tu zclá se ni. že z k t-rvisek se pozdní mrazy
plazí,
Tffi
že květy rrroje popáli a zrani moje
tělo.
že rnarno vše, co dychtivě se v ha]uzích
mych clrr.-ělo.
Yšak když vzplá siunce polecltleul,
-
,JI,1,ŘNÍ PÍSEŇ
tu volrrtij
odďechntr si.
Nač strach? Yžďyť, slunce vitézi a rrěkclo
začítinusi.
I{tlsrnělé jitro do tvá í nám dychlo
snern voln;ich les , luk a dáln;ích hor.
Vše divnou vírou v duši našíztichlo,
i bolest krvavá i téžkr vzdor.
Radostně klidni brouzdáme se bosi
olrladícítravou, lesní p es pažit.
Osení st íb í slzy ranní rosy.
Snad plakali jsme,
ale teď chcem žít!
-
'larn v mlhách krvavych den slunce tuší.
Vy myslíte, že nezasvitne sem?
Ach, vě te jen, a vě te celou duší
a vírou svou i slunce unesem!
,
]
NrA
PĚirDNÍ STR Ážl
My
všichni na p ední stráži"
ty a já,
pro dnešek špatní,pro zít ek
lep.ší,
my všichni r.itlírne očirna svlrrna.
ocl větr clo krve zarudlÝma,
i západ rudy.
A vě ínie clětsky,
že dob e je tak
plo všechny děti, kteró se rrarorlí z
ženy,
pro všechny titli s krví a srdcern"
"Iim viclěnín rudym z;lpady nové vykoupit chcerrr.
by jerlenkrát za nás a za všechn.v
minu]é uz e]i
nebeskó ncl:le
a slunce slunečníchbarev.
by jedenkr.át k vccjer,,
ladostí.
že viclí vše tak,
jak ".Ár.li
sivo i] t" B;;.
-
liAtr)()STI!
It
r:rdosti zá,vratnir,
rat'losti.
plapore červenobíly,
rozvlaj se v nebesa posvátná,
r. souhvězdí plnir, rižasnésíly,
o rrichž jsnle dlouhá staletí snili.
rr,,t,,nti,
llatlosti, která tryskáš mi z krve,
zc src]ce. z hrtlla, z bou ícíchžil,
slyšíštain na věžíchiiclery prvé?
Slyšíš.jalr v kovové zvany se vbil
velebny tler posv:itnych chvil?
Radosti zďravi, žasu,krásv,
obětní slavnosti volného nitra,
pohicrT, jak na polích zro,sené klasy
koupají óisté, z|até své vlasy
v paprscích velkého jitra.
Raclosti, radosti vitězná,
zmlimená světlem a krajri svych šíí,
vicliš, jak vysněná princezna
or1 hracleh pohádky v skutečlnost mí í,
princezna. o niž nelze rni pěti,
neboť mé hrťIlo raclostí šilí,
nitrenl nrym orlové letí,
orlové vznešení.svobodní. bílí.
lftlll!tlr"
\,\,l(()t]l)LNÍ
\/še ve inně
tančínejprudšíreje,
se vzpíná, objírná, srnO;e'
1š,echno
jako
ty bujné, veselé děti . . .
il , rlnes mi nelze o tobě pěti.
-
-
Dnes jenom vyskám k nebeskym
vyšílrr,
ve kterych ozvěny slavné
se budí
v k ikern radosti, vyššíma vyšším,
planoucím vyk ikem svobodné
hrutli.
V
ztrr;lltlttó ttlici
rlrlrls našel jsem na dlažbě větvičku vonící.
l J slrltt stálo ťlítě.
S žtlnou. jež kolem šla jalr kvtiěka sněžerrek
sr,ítivě, hbitě,
rra rlítě vzhlédli jsme, potorn se usmáli na sebe
lt, tt:tkonec ťlěkovně pohléclli clo nebe.
l)nos bylo to nebe.
|'o polerlni brzičko tiše jsent vstai.
z pokojri vyšel a v srdci se smál.
I]alkorr se uklonil. Řekl mi: Hochu,
lrle. co jsem světla ti nachystal!
Černy svťrj zimník svlékaje.
jasnyma očima hledět jsem rra město, do kraje.
l'ohled rn j vě ící,tloko án zodmykan;i.
protančii zpívavě zlaté s]a,vobrán_v.
vítaje vítající.
Slunce ko} stá,lo. Snacl pod nínt ctls leželo,
v s]unci však ke rnně to promluvit nesmělo,
tlíky, ó Jaro.
-
[P
STAŘEčEii
Sta ečk tt,44
Srur.U.r um
LI1}IŘEL
žB)l"oRÁCI
oclt uet,,l ui
e1.
Dočkal se prvních slunečrrych
ilrlí.
Země jej volala. Oclešet
k nl
nesiyŠně,
jakoby
- kama na polaciv
zadníma dví
od zahradv.
v
uzlíčkuněco s sebort si vzai.
Bylo to moje.
Byly to pohártky: ryti a krái.
které jsern u něho víciával.
Byly to pohádky; v měsíční
svít
ze srdce jeho chodily pít.
Dnes, když se v u]icích
setnrěio,
:
dítě mi v očíchzem elo,
do větru černy praporek
vlál"
Sta ečku! stromku p esazenénru
těžko je, těžko vě iti všemu,
čemu kciy d íve věr-íval.
když jste nru odešel.
r-\
Ďilivali žebr,áci ptrdél cest
a o halé prosili pány.
T
éžkje
osucl: žitínrse nést,
kďyž na těle hnisají rány.
Zá i-n počasíp ekrásné,
štr)d ejšíb;ívají páni,
ale jak sluníěko pohasne,
tu groše jirn neclají ani.
ltadírn várrr, žebráci: Sluneění jas
kďyž vznití žár štědrosti boží,
štědr; mi dárci vám budorr snad zas.
když hlesknete ve tr,á jirn noži!
DF]"|l
v ČERVENÝCH P o VI.IA l{tr 0H
Dtjti v
červenych povijanech
se nejvíce kuklám potiobají.
Rylo by ]rriisné si myslit,
že kukly jeclenkrát popraskají
a z ntate skÝch objetí
se velicí motyli ilo kraje rozleti.
ahy se lorrky rozkylnácely nárazy
barevn;lich k ítlcl
a abv všurle po zemi
květiny volaly vťrněmi.
rjne,s válečnÝm
rr
Ittl
Irrrlrr,7.jl;r
rl;tlllitr, llalCj<O. .
.
ll,t Ill,;ll)íll,.y ltttrltttt rrrÍij směr.
1rtltkívat budu,
,lir,,ttl,t, .jrlrrttrlí lra,llroti větrrt a mně,
r,,z,lrlr,1,1yttt vI:lsOltl, s rťrměnci rozcuchanÝtni.
lr;tl,,tt|irltI rtt<ltltt, 1r issátou k ňadrťlm,
Ir1,1rrttttlirrrt sttlittitlí, p issátou k nohárrr.
:,; t l t,t' lt rtt rlr ístt ičkou rozczpívarrou.
\
l:r.l
I ll t ,,ltl, 1, trlt, tltlsl;ň
r
l:
rttr'l
srl sl,,:t,tttlil: }ralenkou,
r.r,|1111l
suknicí, šiitlrerrr.
.jrl rrčirrísvatÝmi, neisvětějšínri.
, r r,liLrllt
rrejvíce
a mezi jejich prsy jak mezi litÝmi
mojv
virlírn nertlluvňat tisíce
se kolélrat jako totlě pancé
ové"
llo rrichž z nalit-jrcb prsri vrchovatě
naklárlají
mléko a sílu a statečnost,
aby l,še provezly mo em a složily
v da,]e]<ém kra,ii.
íR
,,
t',,lr] .i(, z,|ílxr,iíttlt 1ločest velkého větru.
p ístavrim podohají se
Ó ctOti v městskych parcích
a podkrovních světnicích . . .
)
lilt,
Dnes však to nechrli
a jinak si m;r5|ip,
když vidínr ženy kojit své děti"
Drres ve]ké vichry po zemi
letÍ,
co ]ámou sny a k ídla a motyly.
l{atky
l\ll
zltt,li,vtlrr poběžímptl
větru dtil,
tt,,,l;ll,t, ;rrrrllttr;ril,,ic,iího velkého Smyslu.
, lt,l.t, trríl z,ll,z,vtlttí potlkovou bíléhoh ebce.
a napolo tsťlh,
.;r,,littrrrt l,tlttltolr: běžeti, v]áti a t áSt,
;l,, j,lljllrrtry ltlttlrn kleknu a tělo dám zerrri
;r Irrr: r,lll|,t,í 1,tlt tu, kťlo určen je běžet s nírrr c'!á].
|',rllr,z,iItt. tt:t,;ttllo zalknr,rt
\--
1,1rl l,NÍ()l
ll.\
,l
/|
\\\
\
$)
flrv/
l..
F
\Ň**>
lL,
llA|l
\rt N
iN
;\
l,
//r
, ,,,,.1,,,,,,t tltlsi,ll,, -.ili jserrr }rvězda bílri,
lr:l lll,t,l, l,ttliti svott jserrr položiia,
tr:t t,t,|,ll.Ý
lillll;it prlrrt[i p išpendlila
.l;ll,() \, Irrlrlňli.
\ li. lillrl trtč l,irlr-lli.
l,\, ll srl lrli li,
/, | )
|,;ll\ i,(i lrlrl sl,a,li lirlili
:t l,,,|, li si : .,I'rrjďltte,
tr;tt,rlrlil stl Mcsi:i,š!"
,ll.
|'rl ,;\r:lrl ,jrl 1lrilině vedu.
l]r.l ,irltttlltt chodnik nebeil},
"ir,
zlls io velké POle,
e i r1o1e,
r-l ,1, 1 lrlr5. žtl konce nem:i.
tt,,lrtl
Irttll,.1, rr:t,ltrl
J]lil,
V lrrlrli rllli,y, v lukou Srpy,
i
a chrpy,
rrlt z.tlč ,itlollre do Betléma.
tt1
l||
,l
t
,rr,írllt n,rrilěiy
PoKoRA
S'unu
*. menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém sr,ětě.
Zl,)ltlr^CI
ttiitr jcclcnkráte p iše1 ke mně
s mošnou a holí,
Jrr,k žclrrlik
llrirr
Hllnl asi na seně,
l,tlttillo z něho jak z červnovych polí,
tttt, 1lrahu stanul tr prosil,
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenšírrr.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
'l'ttttl<rli,to rrlěl jsertr
,,Chlapečku bosy,
nebe dlaň o tebe op elo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."
zllich věcí, které d"ech riží:
v krlži,
ťrtrt,rró šaty, lírnec, knilry vázané
tl žtr jnttttt llyl syt.
l,rlk vli,.ně jsern p,em šlel,
zrln lólltl jo zeni ít, ói žíl,
tttttttlto
Nirl
.
jsen nlu nedal,
--
neměI jsem rulrou,
.ion ,isern se styděl,
ktlyž jsent jeho oěi viděI,
ttttltlré oťI západu k vychodu,
|'rirr ljrlh odešel.
l)vrl ,e zrlstaly otev ené.
'l'v
,itrtlnou mě
vytáhly bez límce a knih,
daly mi mošnu a chlapecky smích,
ttttttllto smutkťr aurážek d"o uzlíčku
tt, xl,,íllrnou vzpomínku na matiěku,
ttlt, tltlsttr
Teď chodím městem a Pána Boha hled,ám.
vim, že tu chodí s mošnou a holí,
vím, že se jeclnou s ním shledám,
ale už mě to nezabo\i,
protože nemám žádn .ch z|,!rch věci.
'Vezme
mě s sebou. Stoupnem si rra nároží
.s čepicív rukou, slunce nad hlavou.
Y,1,1lÁLUNÁ MILÁ
,,O lásku prosime, lidé boží,_otev te srdce!''
nlrr ktlyž jsem se
-
ěorrl lryly u nmo na návštěvě
vátlr;ltrry lrvězdy,
.-trrčgíoseťll si ťIo velké lenošky,
jich rnezi eěí ptal,
rrltr ltrltl mou milou někde uhlída1,
l,rrk vĚichni vstali
n ňli .ii hletlat.
(lrlrrĚli asi tlo velmi vzdáIeného
kraje,
jich ani vidět není.
1trtttrtžtl tlnes
|'rňl rrrl tlrl gvčtnice a veliká tma
I
je,
věcí beru rozloučení:
ltrrttnlo, knihovno, stolku,
|'rtrr llrlh je dlužen nri radostnou, červenorr holku,
rlnlttl<tl l<rlesi ji schovává.
llvňztty a měsíc jsou tuze už sta í,
trtynllm, že se jim nepoda í
rlrrjít až tam . . .
r, ňnťu rlrl všech
]i
I
Mttgítrr jít sam.
24
25
lltii
/'í
,!
!l
,I
i
1
1(
J
D.n
"SYÁTKU ME Mltr,tr
jako jesle tichl;i je
na svátek Panny Márie.
A já nejsem Josef ani Brlh otec
a p ece vás, milá, mám rád.
Jdu vám až veóer gratulovat,
protože večer je světniěka s anděiem
a chiév s narozen;inr dítěterrr.
Dělníci už se z práce vrátili,
na nebe první hvězďa vyletí.
Nesu vám: básničku, kvítko a objetí,
lásku ve t ech osobách.
llÁ,l
l, Jr,rltttrtt sc ttžcrtírn,
ltttrltt rrrí1, rlvanáct syn ,
tlvtlttlirll, synrl jako dvanáct b izí.
jako bílá kapliěka v zeleném háji
zmízi
tt ,jri lrrrrlu p erl ní klekátkem mechem obrostl;ínr,
Vttrtí,ltv-tlružičkybutlou na mě klekat,
trrrrrllil, sc čistyrrra očima,
tt tt,ž stt zšc Í,
l'rlrl llťilr llrrr'lc chodit k nám na veěe i,
Mtl zr,tlrl v nich
žAK
NĚ
V'..u
se učit,
to znamená ďábelskou trpělivost.
Les má pichlavy chvost
a šimrá jím pod no em, do uší,do očí.
LaKu)
kniha ti ve stínu nadává hlupákrr,
zabij ji!
- koč
na vysluní!
Slunce se směje, až nebe duní.
Zavolá na tě bronzovym hlasem:
,,I[ochu,
všechno už umíš,co pot eba na rlvacet let!
pohoď mi svět
do náruče,
do srdce jej zabal,
ať se nepotluče!''
rí
jc vcliky
básník
lt, tt;t,llsalo krásnou briseň
zllr,l,, tn perem
tt;t, ttaši zem.
Ďl,,,,,,,,
Mrrž.i llez
,
žtltt.y s t-lorvenymi šátky,
rlčtll<a na rnámině sukrri
Jrcs cclÝ den
a
ětou.
litlllečku nad polem
l:rlió j:i, chci íkat tu báseň,
Nlr,
stil cčci v dědině až na práh vvšli
:r, sl.yšcli, co slunce napsalo,
;lltl slova jsou tak veliká,
žtl rreprojdou m}mi risty,
:r icrr cítim, že jsem:
lr,ll.y
l<las
v
adě,
1lísttteno,
v.yl<
2R
katlát
ičník!
SVATODUŠNÍ SvÁTKY
VSi.t
ni chlapci domri odjeli,
jen já jsem zťrstai v cizím městě.
Na svatodušní svátky
srdci se vždycky chce lr mamince
aby ona dobrá a rozmilá
je rrižovou konvičkou za|ila
1ak za oknem kvítka.
l
),,,,* je svatého Mikuláše,
rr,
jlí jedu d,orrri rychlovlakem,
ukrajuji si ze země jako z mléčnékaše,
1ltlsypané cukrem a sko icí,
znpomínám na noviny, tramvaj a ulici
v šeťtivémkupé
s lirlmi, kte í odjíždějínebo p ijíždějí
vllrstnímu srdci.
Svaty večer
puněošku za oknem,
1lt,ttttt lnil náš vlak v
|'it,tttl Mikuláši, p ijdi také sem,
rrrlvštívittyto neklid"né děti na jejich pouii,
{ )rry chtějí zem svlirmi cestami obejmouti
n ttebe svymi rimysly.
l)ověz jim slova víry a potěchy,
vltlž laskavě červená jablka a zlaté o echy
tlo tohoto vlaku praha-Bohumín
a ťlo vlak celého světa.
tlt";itrta
zpatk1.,
Dva dny jsou chlapci doma už,
to budu ještě dlouho sám.
V noci jak okno se celému světu otvírám
a clomlouvám: ,,Srdce, p ece se vzrnuž
a seznam se s kamením!''
Dny za sebou jedou a jedou,
z|até a vybavené vagony první t ídy
svátečního vlaku.
Chlapec v poii rnyslel, že píevezou za kytku
máku,
směv,
ale ony p ejely, nevzaly,
ne ekly nic,
za sebou nechaly
jert svět spoutany okovy černycii kolejnic.
nebo za slzu, nebo
NA SVATEHO MlKULÁŠE
za
/o
r\
VĚCI
iluji věci, mlčenlivésoudruhy.
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatim žiji a ďívají se na nás
jak věrní psi pohledy soust eťlěnlimi
a trpí,
že žáďn člověk k nim nepromluví.
Ost;iichají se prvni dát do eči,
mlčí,čekají,mlčí
apeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!
Proto miluji věci
a také miluji cel svět.
1,oŠToYNÍSCHRÁNKA
Prtštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete mod e,
lidé si ji vážívelice,
svě ují se jí docela,
psaníěka do ní házejí se dvou stran,
s jeťtnésmutná a s druhé veselá,
Psaníčkajsou bílá jako pel
a ěokají na vlaky, 1oťIě a ělověka,
alry jak čmelák a vítr je cto dálek rozesel,
-- tam, kd,e jsou srdce,
blizny červené,
schované v rrižovémokvětí.
Kďyž na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
slaťlkénebo trpké.
n/, ;l]
ill':ll
|\|
iii
l]]
r]
oKNo
ticlré a šťastné, ty sám nejvíce.
- ed světnice:
()čli své položíšdoprost
ciáreěek z cesty _*
- albrrm světa.
Yxtr lrrrtlc
OOno je skleněná loď,
p ipoutaná k b eh m mé světnice.
Mlady námo ník nepot ebuje sedmimílové st evíce.
Ysedne a odjede:
každou chvílí
urazí očima dychtivyma deset tisíc mílí
nad mo em
po nebi krásném a širokém.
;l
Bílá oblaka.
bíléskály,
Afriku i Australii jsme scestovali,
s černochy se pobrat ili.
Indiány navštívi]i.
Našli jsme i nové světa díly.
ze všech světa clíltl nejmlaclší,
to vše ale nestačí,
abvchom se zastavili.
l
Svět je kulatlli.
po mnoha dobrodružstvích ráci vrátiš se zase
do nízkésvětničkv, která zavírá se
nad starymi znám;ími věcmi.
U rozviklaného stolu mezi dvěma vysvclrajícími
kalamá i
nejlépe uplatníšpovíclku s polární zá í.
34
/'
\''r'
il
l,"
\*
.
,,,'.:,-ll
,: r,.
:í]i
ili
l'lil
)]
,ji
,]
1l
ii
lii]
l
i
1 l,y, žOílo,která jsi si trochu sedla,
llly*lÍl l, aby se lŽ zveďLa,
hlad,
/,rr rllrvíli je po}eťtne, on bude mít
ttríižrrňsi rně dát
l,ťrltllttt tlo polévky, trochu clo očí,
t,A1l,K
J*.,,, zclenÝ šátck
a sušírnse na šňťrrách šeclivych donrri.
chodívá ke rnně moc lidí
a já jsern rád tomu,
;nlespoň lražd;i z nich vidí
trávu, kvítka, pár stromrl.
Jsem sice chud,
však se všech stran jsem obejmut,
Báby a chťrvy
mě nepomluví,
tlěti, bábovky v písku a laveěky v k oví
každ;i den mi ráno poví:
Farku, my tě m:ime rácly,
to je dob e, že jsi tacly!.
i
i
.
A já si tu tišc ležínt,
vždycky kousek slunce utrhnu si,
tněsto ať si zarámusí,
já do nebe nepobéžim,
na to jsou stráně a lesy,
by nebi se na paty věsí,
já trr mám službu
íct: tlivenko, ty, co ěteš liní,žeěkilv lrižovych
deskácb,
ťak se smál,
,l
l
l
když se za tebou ohlídal,
]iA}lNr\
Mysli,n,
že v polecirre kažrX den
b1. rnolrl byt květnově tichy a slavrrÝ.
kdyby všechny plotnv u kamen,
rrrolrly byt jako loukv na ja e,
Marrrinky-slrrníčka
r. kuchynigh by se narl nilrri točii.y ll snrály.
žehnaly by je zlatyrna lukattia
jako ta zerně porl n:inra
a ony
v odplatu za to by claly
rti.qt na solrě chlebťlm a kol;í,čtilrr,
tak jako květinám polním,
co rostorr z lásky a tcpla.
V poledne hv je rnanrinl<y tltrlr:ll.y,
na stril postaviiy c]erstv(l a vtlttící:
,,Veznrěte z našic}i rukort. rnoji rrejrrrilejší.
1rytici!"
|,()l(().IÍI( V HoTELU
),,lirr.iílr
za šcst lrorrrn,
,,illlrl tlv&cet pět,
r.ylrlírlkou do dvora, umyvadlem a postelí,
rr:r rrlz]<líženéžiťllisedí
;r llltlrlí
stat,ii panrta,
,,,r tttttrlllrl virlt-lla. l}cmilovala a nebyla rnilována,
lrrlrl ttlt, rroc p ijcte už oclpoledne,
lr;r 1lrrsl,rll scclne, ruce clá clo klína
.1;tlirl ta,
;t ttl.irlrl;l,r,ň vzpotníná,
l.,1,1 ll.y l,;tli Itttllt,
cizího města
něho,
1rli.iil, lr, zarlarrrro usmát se na
jasného,
teplého,
t,írl ttt'l0(l r}ohrého,
;rlr.v i tttljstrrrrtnčjšívěci v torn pokoji viťIěiy,
zrl 1tl',rlc ncní všechno tak, jako si myslely,
li,lrr lr.y
1,1ll<
rttoh z toho
LoUčENí
AU,
se cesta iuá nerozch ázela,,
budu se musit rozejít s mnoh;imi,
s mnoh;imi dobr mi
]iclmi.
Loučeni, loučenínenávratné!
Sekyrka krvavá stromeček zatne,
těžko je drva i; ko eny v zemi
z stanou navžtlv a neoněmí.
Dceruška večer nacl nirni vzdycitá.
P
ec musím a ntusím odejít zticha,,
byť srdce mé stálo samo jak 13 h:
aby má cestička bílá
se na černést epiny nerozdrobila,
abych tam v dáli pro tisíc viastních svych ztrlít
tlovedl člověka najít a milovat.
li ,l1r
pršíjako ťlnes,
lr;r rlňlrríl<y myslím v p eilměstích,
rr;r vistltych lešeních hled_ám provlhl; smich
lr rlilrl.y virlím, které jak červenékvěty jdort
lrrrtlltltvt'l z rukou do rukou,
,!l,/,,.t,7, rritlh vystaví ďrim bíI jak rrižoqíke
1,1lI<
lr,lrž tltk pršíjako
clnes
,
;t 1lrlltlrltt0 tčžkéje jak pronrokllii pIášť,
t1 ží,llillrriv:lšitni za vámi jťlu,
l rlzlirllill ll()lill vám něco k oběťtu
;l v rtr'lítl|t rrcsu vám klid.
t tlrtlrl:i,l scdnu a hleťIím, jak jíte,
v litllta vč ím, že se closytíte,
;r i,ítli v:ittt chci, |tc Ma ka dnes už je zďravá
ll l,'rllntík že dostal první svrij plat,
z,l, 1lrltrolej dnes jsme dostali koupit
;r ž.tr chvilečku budeme svítit, než prijťteme spát,
DLÁžnĚxí
,lt,lt ruce dlaždič
vlastní prací pochované
zvolna se z prsti vz{fčily.
Lrtn stotisíc rukou.
1ltltl svou
DtaZaOni, kamenná organisace"
dalo se na pochod ulicí.
ohromilo st echy prapory tisíci
s ušlapanymi lidskÝmi tvá emi.
Vystěhova]o se mezi lesy a pole,
s h iby a chrpanri sedí p i jednorn stoio,
cllažďička každá roste a roste
jako každéemeno
poctivé a prosté,
které ]idmi kIečícírni
ze srdce bylo ťto země vloženo.
v
městě zatim
zvo,ny se rozzvonili, až se zvonice rozsypaly,
zvony jako ptáci z klece na nebesa odlétaly,
domy ruce zvedly, vzďaly se a spadly,
tramvaje na náměstích jak utrženémáky zvadly,
kabarety se rozbrečely a kavárny sho ely,
trída vstoupila na nebesa a Kě zťrstaly v popeli,
nezristal kámen na karneni.
vše bylo op eno o dlážclění.
-
li lrlsy.
r
)}lilí.
V PARKU PŘED PoLEDNEM
Po
zelenych trávnících bítéprvosenky p iplouvají.
plachetní iodi vezou modry den,
u domkrl z písku děti jej rozďávaji
celérnu parku, kter;í je městem obklopen.
I já jsem ještě dnes dítě.
A mohu všechno mít rád.
ještě dnes a ještě zítra snad
kvetoucí modlitbou vykoupím bolesti kamerrnyo}t
domrl.
Ale i modlitba tvrdnd jak zrajicí jablko v haluzích
strom .
Pozitíi
to budou už dospělé oči, co lásku v
stanu se mužem
pr
a vojákem.
\roják modlí se bodákem.
i
ou mi rozjitiÉí.
m
TĚžKÁ rLúi]lN
A. M. I}íšoai
,..
t
Letošn,i,
jaro
aa,tlrdiXa lrt,ě
ploď, l erlj zrd
že r,ykauperLí pro ticilé
tn,ě jal,tsi, arft,t;rtlila;
rlobrém srnysltl.
llyslím si, n,a
a ttirrlne na slunci, Myslíln si,
rl pokorné sun?,o o sr:lťlě tltt;si byt uybojaari,no žele,
zetn. Zti:a,l, jse,m se abtíaat antlěl , začal iseno s,lt,ít6,
o mliíclt.
., "..Bglo to
tecL,q
žel tntí ct:sta musi
I)".rišt,t jsttr,
I-
lr'ltyg}1
tlo,mc, lirl11 jsevll 7n,o sebe paetla\,o
jít iinam . .
.
(Z lis!.u A, M. Fišatil
lt3, -t,t:t-
si prrsta,vii život
rlItl tlllrazlt -qrrlcc sr-ólto.
l
l
I
i,
i
I
.
t
Ir
i\l
\l
\\
\\
\
iťL
l
\
\l
(
lltlltlrtltllit|, srdce
je písničlrarta zaěátlrri.
literÝ h),s lider:lr jak rnilé da,lksr,átktr,
ltIr, ttlttžtlt,t) sl,(l(](l ,isou ruce a, mozoly;
lilct,ťl stl ]tt,l,í svtltr rio cilie1 probolí,
ltlrt, llr stlile, alespori sliritct"lná hospocla u silnice
1lrrr ttšlťl1lot;tltíiir, a pro porrtnice.
;,l.rrr 1lt,rr zlittttlli,
i)nes je rrl:i těžkll lrotliria.
r 1,1:llr.r,li(l srrlce rr zeil} el() a án} \r ť&kvi je l,1,,rrášínr.
a zom cl m trpě. trpínr i tírrr,
littlrťl n-ti v plsou se roťliti počín;i.
Dnes je má těžkri }roclina;
jsem poh bil a rlruhé ještě rremítlrl,
,;, ,lrttl srrloc
sts|lih]Ý rizkostí. -qeslábhi sanlotou
/lry
ii
marně se bráním studenym stěnám
pokoje svého
uštěpačného.
Mileněin dopise, lampo, kniho kamarádova,
véci zrozené z lásky, světla a víry,
dnes p i mně strijte a t ikrát mi věrnější buďte,
když zťlstal jsem na světě sirÝ,
a modlete se,
aby mi narostlo srdcg statečnéa nesmlouvavó.
a vě te dnes za mé,, že tomu tak bude,
a vě te dnes za mé,, že postavím
dle obrazu jeho
život člověka spravecllivého.
Já mužnésrdce ještě nemám,
sám v iéžkésvé hodině;
a proto nevě ím.
SLoKY
S,,ítr padá na město, na město zše eIé,
v tvém oku roztává se v louže popeie
I
a z véžíhodiny jak panny ztazené
paclají v náměstí, v jezero kamenné.
prvně sám se srclcem churav;iim
a proto se ti zť[á, že trpíšsvětem vším,
,Id"eš tudy
ir zatíni jsi to ty, jen ty a zěásti jen,,
jtlttž httŤtltrt soukromyrn jsi kdesi poraněn.
Starr u zďí náďraží a poslyš viakťr hvizd,
jež vezou do světa lásku a nenávist,
a do všech usedni a slavnou silou hnán
so z místa bolesti rozjedeš do všech stran
po světě širokém, jenž nezná mod in tvych,
zápase v závratich a ranách propastn;fch.
Své srilce p emoz tu, neb nejsi srďce jen,
sám nebuď poražen
tírrr, ěím chceš vitézit,
-
a p emoz bolest svou a nep ežvykuj jí,
lrys stále v boji byl a nikd,y po boji.
48
d VÝber...
}'ak sníh, jenž na město se snáší zše elé,
jen bíl; m obkladem ti bude na čele
Muli
a z véžihodiny se s ptáky roz|eti.
Neb bolest p emoci je víc než trpěti.
0čr
i C.
Lastikotli
I{ejširširrro
e lirl.qkei oči jsorr,
cely svět na sol;ě unesou,
<lrllÝ
srět v tisíci loclích po jejich hladině pluje:
ltvt]zcly: kr,ětiny, ptáci, města, fa}iril<_v. liclé.
rlšechno. co bylo, všechrro, co ttr jc.
všechtt<l, eo
p ijde.
\lidětr jserrr věci šťastnéa ]íbezné.
,itlž pro vztlrršnctst nikri_1. neztroskotal1..
Vitlčl ,isr,rlr lrvěztly a kvt)tiny, r,iclěl jscrrr pttiky,
litll,ž, 1l rlrl zinrou do kra,jin jižníchp elétali,
lrr lr.1,|.y l<ltlč n;í,klarl lehlrych. štíh]éholloktt a labuti
sr.]e,
;rlz rltt tlčli šťa,stně vžcly veplrrjí a šťastně p elrlují jrl.
lrl lryllts i ty, milenko s bíI;1im plachtor,írrr,
,išl:li. :l rltleš]as"
--- viděi jserrr tč
1t
a rrž tě neur.,iclínr.
\'šak znlinr také r,ěci těžkéa rrejtěžší.
jež rnarně vypluly na cestu k ráji,
rrt;ittt l}t,l}locnice a p tl,tinlě.stí, liili, které I]ťr}i rretěší.
z.tllittt ]rorábv z olova, které r,žťlyztroskotají.
Znám lodníka, ktery se nesměje,
vra,ky, vězně a galeje,
.it,ž tíhori svych b emen se rozpraskly v pťtli
a rlrl rtěí rrplttly n}i. ah_1. r, nich rttonttly.
š/1
,il
t
]
!,
t
hl
ť
3
k
I
{l
Nejhlubšímo e liďské oěi jsou,
drrem svym až k srdci dosáhnou.
Co v oěích ztroskotá, k srdci se propadne,
ďo srclce zaroste a srdce ovládne,
aby v něnr hlubolro kotvilo
v jirré a strašIivékráse,
jež ze všech krás světa nejsilnější je,
protože nelaská,
ale naklije
všechny tvé smysly nesrrrělé
st elami ohně a ocele.
,/,A\rŘBrB SE, PoHÁDKo"VE KNIHY...
,/,,,,Í,t,se,pohád.kové.knihysoukromÝchbolesti,
nCvěš už, zasněnli, líbeznévidiny na věšálr hvr]zri;
ztle zbytečnym luxem je cit, když nevběhne clo
pěstí,
rrcboť dnes nejce zsinalé stolem operaěnínr jest,
rra kterém světa tělo zmučené
vo v edech hnisavych a ranách propastn.vch se pne,
každli v ed a kažďou ránu nahmátneš,
l<rle každlli v ed a kažďá rána je.
zpij se v krásnou lež!
zem i!
rttec!
Sllit
-.
rlril ltažtly v ed a blažďá rána je,
stl všech stran skuteěnost tě tvrťll m zrakem hlíclťt:
lrlitcl, tuberkulosa, bezpráví, válka, bída.
|idrl
i]
li
i,i
#&ť
lfii
11
lii
:i
BÁSEŇ MíLoS,]] i\;\
Rektas uli,
že jenonr v oěích tv"l-ch je cellr svět,
že pro mě není nic, co ležírnirno ně.
V tvych očíchkvetou bíléja'btoně"
oblaka plují.
ptáci zpívaiía pclletu,ií.
Já ti
r.ě ínt
a nevě írn.
velikorr bolestí oči tvé na, kusy rozlarrruji.
aby mě poznovu obrostl;. etězern duhovyrrr.
Pověz mi, rná milá,
*- když cely svět ol<o tvé objírrrá. .- proč jsi dopustila,
že dělník clnes ráno s lešottísparJl
a p ed ritynla očiltia
se zahil?
']l
i
TvÁŘ za, SKLEM
,,Bellevue" je íše
stavěná z huclby, tepla a plyše,
z oken má vysoké, prrlhled.né hranice,
které ji dělí od zmtzlé ulice.
Kurá.nu
Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
clristojní páni a vznešenédámy
rista si proboťIli risměvy, kravaty drahokamy
avteple,hudběavplyši
noviny na oěi posadili si,
aby p es tyto brejle z papíru viťlěli,
že svět je vesely, protože sami jsou veselí
v kavárně ,,Bellevue".
Když tu tak sed"ěli teple a ctihodrrě
s rukama vyžehlenyma,
zcela náhodně,
tu stalo se, stalo,
že na okna skienného tenounkou hranici
p itisk tvá ěiověk, ktery stál v ulici,
vyrostek zpola a zpola muž,
a pohleclem ostr;ím a chladnym jak n ž
pro ízi okno a vbod. se v tu náďheru,
v číšea valčík,v zrcadla pro milenky,
v b icha a teplo, fraky a peněženky,
a zristal v nich trčeti ěepelí,
i když ty oči dvě zmizely.
Tenkrát se stoiy staly
tláhrobky tnramorovymi.
poh bení šťast]ivci se usnrívali
ntrtvolně mezi nimi,
sklepníci v šatech smutečnícir
z šeťléhokou e věnce no.qili,
p ed okny žila ulice, bícla a sníh.
za okny civěly mohyly
v kavárně,,Bellevue''.
liA[,ADA o SNU
.I. Seifertoui,
nl,irlavó ulici na p eciměstí
lr.ytllel mládenec jménern Jarr.
Mčl tlobré srdce. slabé pěsti
;t Ittttdrou pracovní zirstěru.
Mčlstem se brouzdal k veěeru
:r, vtl svěl,el barevném kolotoči
rrrtl ttarristaly bolavé oči,
.jrlž všechno skutečně viděly
:r rltl srdc krutě k ičely:
'|';r,rl.y
,istlu paláce,
_* taťly poclkroví,
llrrly ,jsott sytí, -- tacly hlaťloví,
.icrlrri ,isou otroci, -- dluzí diktáto i
;r. všitlhtti jsou cho í.
Svill .irl .ilr,li srtlce kulatlli,
:r .irl-Ii do pťrlo roziaty,
tttttírá.
l'rl Ittčstě chodil smutnÝ Jan,
stran očima clobyvárr,
lrlttžil a trpěl a p ece chtěl žít,
;lt,ťll, ttll, vážkách spravecllivych vyvážit,
rrllrrl1l t-lltlrrělr na svět p išel a proto tu je,
lrlr.1, stl stával tírn, co země pot ebuje.
j jestli hlaťlem sténá,
Nr,tllr1] .ic jí pokrmoffi,
je-li p esycena.
rrlrlltll ,|tl jí hladem,
l,r, všrlch
-
t
Po rrrěstě bloudil,
v ulicích chodil,
hvězdy nlrr nepon}áhaly.
vrátil se clomťr. y světnici nízké
oknoatilidéspali.
Na houni uleh bludny Jan
a oči zejícído dvou ran
tiše sel zaviraly,
tiše se zajizvova|y
sotva se vička zavíela
nad dvěma rrroťlr mi ranami,
srdce
jak
emeno zalítéslzami
rozrostlo se mu po těle
v krajiny šťastnéa veselé.
Neviťlěl palácrl, neviťlěl podkroví,
zrnizeli žebráci nuzrrí a hladoví,
po světě bez bídy, bez chamtivosti
chodili lidé chlapecky prostí,
statečníjako monté i, moud í jak inženy i.
co stavějí rnosty z básní a tónťr
a hlavně z železoTletonu,
aby spojili se zemí zem
a srdce se srdcem.
Jan rozp áhl ruce:
velkou láskou jat
chtěl vše to jak svou milort ohmatat,
však běd,a, běda!
náhle roztrhly se,
- oěi - rány nezhojené
z el jizbu, jež je jitrem bleťlá,
čirržákrist echy lysé,
sl<uteěnost dvěma h ebíky se v srdce probila mu
a poznal, že vše byl jen sen
z llírly, slaboty, klam .
Sirény tozkaz zahoukly,
,Ian utáhl si pás,
šeI věera a šei p ed,včírem
ir dneska prijde zas.
Dlres ulicí však nejcle sám,
scn krásn naň se věší,
llylo-li včera těžkévše,
rlrtes je to ještě těžší.
V p edměstské ulici bydlela též
rlívka jménem Marie.
lVa šicím.stroji kažťléhodne
rloset košil ušije.
S .Ianem kdvsi setkala se,
l<rlyž večer v město pad,
,lan ji objal teple v pase
n povíilal, že má ji ráď.
l'nk častěj spolu choťlívali
lr rl lásku se clělívali.
'
Toho večera seš}i se zas.
Jan hlavu měl svěšenu,
.,I)neS
v noci, Marie, zdálo
se
mi,i
i
,:
\'šak s ránem jsem poznal, že Lo byl sen,
a snem tím jsem k smrti nemocen,
neb p es den jak líbeznéstrašidlo kráčíp ede mnoit
železnlrm náb ežím,ulicí kamennou,
a stane-li, prrisvitny, uprost ed' náměstí,
skrze něj vidím tisíce ne estí, ,
ne estí, které tím strašněj své boláky odkryly,
že poznal jsem krajiny, ve kter;fch nebyly.
'li, kterym slunce nesvítí,
sny sluneěné musí zabiti,
sic zemrou na ně sami.
l
:
I
]]|
ll
,i
l
Pověz mi, nrá milá
jak bys sen zabila?1'
l
,,Dokud jsem tě, Jene, neznala,
téžhrozné sny jsem mívala.
Mrij sen
však muži milenci byl podoben.
Že ce|y den jsem samotinká byla,
tož noc mě v joho náruě položila,
A já se probouzela
rlo ěty chuďliich, hoi;ich těn,lbych si ekla krutě ošálená:
to nebyl muž, * to byl jen sen.
,
Však od těch clob, co j me se poznali,
sny tyto se mi zťláti p estaly.
sny ty jsem v sobě navždy zabila."
Poslouchal mlád,enec jménem Jan,
pochopil muž to jménem Jan,
obtěžkal ruce a ekl jen:
,,Zabiji sen."
L f"abrik a podkroví d"ělníci jdou,
tvrdost životri jejich jim padla do rukou,
ti všichni krásné sny měli a tíhu jich poznali,
tlnes je ábem zvednou je a vytešou do skály,
to liďé jsou z masa a kostí, tvo ení světa dědicové
vecnl,
je
co krásné sny zabijí tím, že rrskuteění,
tremají dobré srdce jen, ale téždobré pěsti,
protože po světě jclou, ve světě vrou a na světě staví
své štěstí.
jdou,
7 ťabrik a podkroví dělníci
rrrezi nimi Jan a Marie,
svatí držív rukou liiie,
ne za oďměnu, ale z trestu spíš,
ChcešJi žit, ze snu vžťlyse probuťlíš.
61
lr-,
l
l:
Ii
',
i
i
l
i
l]
muži klad"iva a meče;
kťlyžvelké sny se zabíjejí.
mnoho krve teěe.
Mrrsí se zabit,
mu í se žít,
}uce j ou zbrané,
srrlee štít!
t,oToGRAFI]i
I J rnpiO. ve vykladni sk íni
nrezi knihami a obraz_v
visí fotografie.
Kniha je z papíru, i když nejkrasšíživot, sni
llbraz je z plátna, když nejlépe žívotzobrazí,
v
rlí,
ale každá tato fotografie
stra,šlivě skutečnyrn životenr žije:
IIIad v Rusku! Hlad v Rusku!
Gubernie h bitovri, stavěné z ledu a zimy,
hromady nrrtvolek dětí s b ichy rrafouklymi,
zvrácená tlsta, ruce zataté v kleště.
ti, kte í hlaclern zem eli, * ti, kte í zernrou ještě,
a rrejsmutnější všech, jež zovou lidojedy,
kte i však p ece jsou jen k ížekmezi lecl.v,
jen k ížekzouťaly, žijícírnohyly,
jež v rakvích žaludk své bratry poh bily.
'l'o nejsou fotografie za vyklailním sklem.
ttl rukou tisíce, tisíce
1l es celou Evropu se natáhlo až sern
rlo syté pražskéuiice,
a,by pod prsty bídy a žalu
rlvojnásob vynikla krvavá tlama kapitálu.
63
I"
I
li
l.
I
l:
l,
ll:
i
i]l
ii
]i
ii
iI
]i
í|
,,l
]i;i
ii
Ii
li
ll
i,i
l
Soudruzi, kte í kol sk íně té
c1o práce se ubíráte,
soudruzi, kte í v srdci svém
hlaťIenr sv ch bratrri umíráte,
vryjto ty obrazy bídy a r,maru
v porcelán talí restaurací a barťl,
na'zátky šampaňsk;ich, do lístkri jíclelních
vlepte ty fotografie!
Aby ten kažďy, kdo hoduje dnes tu a pije,
na kažďém talí i, na každésklenici
narazit musel na mrtvoly k iěící:
Liťlojerle! Liclojede!
i
MIRoGoJ
I{ n záh ebském h bitově, na Mirogoji
s oěí se sloupla mi jižnía slad,ká zem,
na záh ebském h bitově tisíce k ížristojí,
ty jediné v oěích sv)ich uclržel jsem,
ty kíižed evěné, tak stejné, tak stejné,
jak stejná je Ómrt vojákri zabii ,ch v boji.
Zd evěněIé ruce, spoutané v zápésii,
rně dovedly urvat a claleko unósti,
s armádou poťIzemní světem jsem mašíroval.
l
li
I)o hrobri politych vápnem, nad nimiž jména
ii
zvaď|a
lt zrlstala jenom těla ve válce světové paallá,
hluboko, hluboko jsem se propaclal,
n každ , mrtvy se p itiskl ke rn:ně jako hlas
ťtpěnlivy
ptal:
ll každ,y mrtvy se
l)ověz mi, živy,
1lroč jsem umíral?
I(o eny v květech mohou slunce uchopit,
rrrrtvy v živémse doví, proč paťI,
1lro krále, vlasti, pro vše je možno se bít,
lle pro všechno lze však umírat.
(') nrrtví z Rus, Němec, Čech a }'rancie,
v rllaně mé klad,ete děctictví hrobu a krve,
RZ-
óVbor...
l]ALADA o oČÍcIIToPIČovÝCH
mod"Iím se nad ním, ať v pěstích m;ích ožije,
ať na chléb a na víno vzkvétá,,
a otázk:u vaši těžkou a slavnou jak zvorr
co možno nejvyše v hrudi své zavěšuji,
z rozkaza božíhoživy s živ ,mi žítbudu ji,
živou otázkou
vaši, ._ ó mrtví ze všech front
T
světa!
./
tit.hty tov rny. utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v pozdní ty hodiny
rrezav el očísv;iich jernom dťrm jediny,
rlčísvych ohnivych, co do tmv k ičí,
že za nimi uprost eťl strojri, pák, kotlťr a že\ezn jrch
rlčllníkťrd,eset své svaly železem propletlo,
ahy se ruce a oči jim změnily ve světlo.
,,Antorríne, topiči eiektrárensky,
rltl ]<otle p ilož!"
Antonín ťlnes jak p eťl lety clvaceti pěti
t,,eleznou lopatou otvírá pec,
1rlameny ruďé ztaď syěí a letí,
rlhnivá vyheň a mládenec.
Arttonírt rukama, jež nad oheň ztuhly,
1t ikládá plnou lopatu uhlí,
ll že jenom z člověka světlo se rodí,
t,ak za uhlírn vždycky kus očísv;ích hoclí
:t oči ty jasné a modré jak květiny
v praméncích clrátri nad městem plují,
v ka,várnách, v divadlech, nejraděj nad stolem
roďiny
v raclostná světla se rozsvěcuji.
l
RR
ait
Rry
tyěí
,,Soudruzi, dělníci elektráronští,
divnou ženu vám mám.
Když se jí do očípoťlívám,
pláče a íiká, že člověk jsem proklety,
že oéi mám jiné, než jsem měl p eď lety.
Kďyž p{,i šla se mnou k oltá i,
jako clva pecny velké a krásné byly,
teď pry jak v talí ku prázdném mi na tvá i
po nich jen drobinky dvě zbyly."
Smějí se soudruzi, Arrtonín s nimi
a uprost cď noci s hvězdami elektrickymi
na svoje ženy si vzpomenou na chvíli,
které tak často si dětinsky myslily,
že mvž na svět p išel, aby jim pat il.
A Antonín zas jak p eď lety dvaceti pěti,
jen těžšílopatou otvírá pec.
]'ěžko je ženě vždy porozuměti,
má jinou pravdu a pravclivou p ec.
Arrtonín očíkvět v uhelné kusy
p ikl:itlá, neví snacl o tom, spíšrnusí,
neboť mlž vžďycky očima širolr;rma
se rozjet chce nad zemi a rnít ji mezi ninla
a jako slunce,a měsíc s obou stran
paprsky lásky a rirocly vjížclětdo jejích bran.
Y tu chvíli Antonín, topiě mozolnaty,
poznal těch dvacet pět rokťr u pece' u lopaty,
v nichž oči mu krájel plamenn;í nriž,
a poznav, že stačíto muži, by zem el jak muž,
zak iěe,l nesmírně na,d nocí, nad světem vším:
,,Soudruzi, dělníci elektrárenští,
slep;f jsem,
16yiflfnil((
-
Sběhli se soudruzi,
1r cstrašení celí,
t,lvěma nocemi
rlomri jej odváděli.
Na prahu jedné noci
žena s děckem sténá,
rta prahu druhé noci
ttcbesa otev ená.
..Atrtoníne,
j jeclin ,
1lrtlč tak se mi vracíš
i, tyto hodiny?
l'roč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s rrrilenkou železnou.
rlltněm a lopatou?
l'roě rnuž trr na světě
r,žtlycky dvě,lásky má,
1rlrlč jednu zabiji
ll tt:l druhou umírá?"
rrrrrži nr
Noslyšíslepec,
tlo tmy se propadá
-;t l;ttra jej objímá a tma jej op ádá,
I
Taněné srdce už z hrucli mu odchází
hledat si ve světě jinačíobvazy,
však nad ěernou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa
to jsou oči ěísi.
to oči jsou tvoje, jež celérnrr světu se daly,
aby tak nejjasněj viclěly a nikdy neumíraly,
to jsi ty, topiči, vyrostly nad těla zmučenést elry,
irter . se na sebe díváš, ač sánr ležíšslepy.
Dělník je smrtelrry,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:
Ženo tná,
neplač!
-
ženo má,
MoŘE
ehu ostrova Krku, na b ehu z kamení
rno e jsem hiedal celych šest smutn ch clní
viděl jsem ptáka jen,
a mo e jsem nenašel,
|{a b
-
co zvlněnou perutí odlétal cely ďen,
lly zvečera na měsíc sedl a s něho znavemy
písniókou st íbrnou paď mezi pob ežníkameny,
písrričkoumámivou, jež namlouvala mi,
že pták ten mo e je s moclrlimi vlnami,
ž.c stačípo světě jak po luěině jít,
že a'bys uviďěl, se stačízrakem zpít.
Na b ehu okna hotelu tiše se otvírala,
za kažďym oknem blectá ďívka stála
:r každá dívka ta, jež vprost ed noci snila,
své mo e stvo ila, aby je utopila
rlo clrorych oěí svych, jimž v sklenné báni hvězcl
svčt není chlebem už, že lahví s lókem jest.
'l'y oěi viděl jsenr, ta mo e viclěI jsem
:l p ece z stal jsem slepcem a cizincem.
Ncstačímlha pěn a ze snťr p íboje,
.jli chtěl jsem poznat víc, chtěl znát jsem to,
co
je,
l,rl tno e skutečné,jež se mnou i beze mne bije
v skalnaté ťrťesy hor a b ehy Dalmacie.
?l
Na b ehu ostrova Krku, na b ehu z kamení
mo e jsem hledal celych šest smutnych ďní
a mo e jsem nenašel, neboť svět cudny je
a rukám rozměklyrn těIo své ukryje
do kulis barevnych, do rakve malované,
zatím co na, místech světějších z mrtvych svych vstanu.
Teprv clne sedmého, kdy nad městem zvon znéI,
já opilec z vlastních sqfch očíjsem se vypotácel,
jak dělník v neděli
ne už co lázeňsklli host,
jsem městem se potloukal sdílny a vesely.
A proto veěer v hospodě u mola
skutečnémo e jsem uz ei kol dokola,
když p es stoly dubové hledět jsem do tvá í
vám, námo níci, bárka i a rybá i,
vám, lrrat i uzlat ch pěstí, co v trikotu roztrhaném
nosíto bou e a pohocly a celou tu zem,
vám, dělníci věění, sluneem propálení,
kte í tu stavíte mo e a jste z něho vystavěni!
'Lahrej, chraplavy aristone, ptáku mi nad jiné milli,
svět jsou jen ti, kte í jej živí,by z něho živi byli,
rno e jsme my, d,ěiníci zvlněnlfch sval , cizí i zdejší.
rny. skuteěnost jeťIiná, skutečnost nejskuteěnější!
Zahrej, chraplavy aristone, ptáku mi nad jiné miiy.
zde tanéi všechna mo e s pěti světa clíty
a nejšťastnějšíjá, jenž do srt],ce tarrce všeclr byl
p ijat jsem,
.,
mozoly obr stám jako strom ovocem,
jsem námo ník, bárka a rybá jsem dělník z p ístavu,
,
v tisíci lodicích proplouvám mo e a ještě je proplavr-t.
ne jedněma, tisíci rukama mo e se zmocňuji,
ne jedněma, tisíci rukama mo e buduji.
?2
,)Ď
U ROENTGENU
Léka i, dejte hlouběj prosvítit
tělo mé paprsky záíivymi
ll povězte, co mezi nimi!"
T"
n*ni l'austova jizba a tlrrše zde nevchází
v prokletí,
to je Roentgenriv p ístroj s magickou krásou
XX. století,
ultrafialové paprsky pronikají tu maso, svaly
a blány,
lidské tělo se zďe otvirá jak dopis zašifrovany,
rreboť dnes tělo je duše a na něm psáno jest,
zcla člověk se narodil pro štěstíanebo pro bolest.
,,[ tuto tíhu, léka i, já znám.
Však hlouběj, ke ďnu tělo prosvěťte mi!
Nejtěžšíb ímě naleznete tam.
Sotva je unáším. A jsem si jist,
až vypad.ne, že tozkymácí zemi."
.,Pano doktore, tak těžko rni je,
jako bych v prsou olovo měl a zmije.
Otev te těto mé paprsky záíiv,lrmi
a povězte, co vidět mezi nimi!('
,,Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou.
Fabrika ti je popsala dymem a sazemi.
Slyšínr v nich svištěnítransntis a stroje, které
že chudy jen cl inu má na zemi.
i,
l
vou,
Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou,
prožrané hlaclem a tuberkulosorr.
[Im eš."
to téžkéb imě jest,
,,Nemoc a smrt,
r,šali nad to těžšíhocos musím v sohě mít.
ryl
jest,
,,Co vidím, ťlěIníku, to tvoje srdce
zrlupané semeno, jež strašně chtěIo kvést
r.[o světa zďravého, do lásky a žití,
kcle niožno ženu, děti a souďruhy mít
a pro ně ruce své na chleba proměnit
a jíst tu se stolu, na kter slunce svítí.
Co vidím, děIníku, to tvoje srclce jest
a srdce lehěej smrt dovede snést
než nemiloyat."
.,Nejlrlouirěj. chudy, vidínr tlen:ivist."
NEMoCNÝ
IiMÍRAJÍCÍ
J ak
zbaaěici k vychladlé peci,
tak myšlenky k tělu mdlému
se tisknou a stydnou.
Za okny burácí zem)
v pokoji zpivaji véci,
a p ece ty, chorobo, - tak rnaliěká proti všemu,
-mi zaeloňuješ svět.
Oproštěn ocl sebe chtěl bych se prokousat
jak hvězda temnotou k těm lidem, jež
mám
a v děje statečné,ve zdrav,lr světa ]et
se cely položit a sebe zapomnět,
a zatím, nemocny, ať hledím-kanrkoli,
-jen vlastní bída
má mi oči rozbolí:
ve hrobě obklaclrl spí prsa nezďravá.
teploměr jako had ktev z pažívyssává,
v ohnisku života, kde slunce plát mi mělo,
teď hasne zmo ené a trudné moje tělo.
Ó tiho choroby, -- je nejtěžšíz tvych rarr.
že člověk bolestmi je k sobě p ipoután
rár1.
a v potácivych dnech, jež jťlou neznámo karlt.
je sebou obklopen a v sobě strašně sám.
76
Až uur .r, nic rra tonrto
světě se nestane a nezmění,
jen srťIcíněkolik se zachvěje v Tose jak k ránu
květiny,
na smrt
um
ou,
tisíce
mnou
tisíce unr ely. tisíce se
JSou Znavenl,
rreboť v snlrti a zrozeni nikdo nezťrstal jediny.
Srrrrti se nebojírn, sntrt není zIá, smrt je jen kus
žívotatěžkého,
je,
je,
co strašné co zIé to umírání je,
lcdy srrrysly st elené v letu padají se všeho,
se všeho,
a v rezavénr potrubí těla čas hnije jak pornyje,
lly rozložil ruce, oči, neťvy a kažďy sval,
lrterym svět v náruč jsi chytal a miloval,
slrrrti se nebojím, smrt není zIá, ve smrti nejsem sám,
a já
rrmíráníse bojím, kťle kažcly je opuštěn,
umírám.
Sbohem, děvěátko, sbohem, má milá, sbohem,
obraze spanily,
rrtl tvych ňader mi uťali ruce a srdce rozbili,
rrlyšlenka na tebe jak zlaty h eb p l roku mě
protínaIa,
7?
|[''
l
I
I
]
i
když bylo mi hri , bolela víc, když bylo lépe,
I
NA NEMOCNIČNÍ POSTEL PADÁ SvĚT...
pomáhala.
Ale dnes sbohem, dnes už vše rnarné je, clnes napsal
l
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci .ji'# iill;
ten dopis byla má největší bolest a největšísten,
ale v umírání musí bjt každ , sám, sám a amoten.
Až um u, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratim svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad
hromadou kanrení.
sntrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života
těžkéhrl.
I{o n.*o.niční postel patl:i svět
a alarm jeho slyším mezi obvazy,,
soudruzi do boje jdou pro spravedlnost,
soudruzi tlo boje jdou a nikclo neschází.
Na nemocniční postel padá svět,
však smrt téžna ni dychá z temn;lich zákoati.
Proč nemohu jít s vámi, soudruzi?
Proě musím umírat, když chtěl jsem padnouti?
EPITAF
1,0ÉZIA JIŘÍHO vt/oLKERA
rcui Ji í Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spraved]nost jeho šel se bít.
D ív než moh srdce k boji vytasit.
zem eI, mláťI dvacet čty i let.
Zau
Řn
Ji ího Wo,ikeya lž bez zvyšku dokona,l,o
cestu, ktorou pr,e,jrsť je ďopriate ,talk nemnohjm. Na
prstoch by bolo možné ,spočítať,t}ch, ktorrí sa s,tali rrrajetl<om a sriěasťou nároďa, že ich lud pociťuje svojimi tak
ilko roó, ktorou hovorí, zam) íra ktorej žijo, chlieb, kíor;f
jedáva,. Tak to je aj s Wol]<orovotr po,é,ziou. Mnoho vyklatlaěov povolanych l nepovolan ch namáha,lo sa vysvertliť
jeho srtále :tliytt a č,as,om tak málo dotknutu s,ilu, pr,osté
k z,lo, ktorl,m ctrnes znova obďar va tak ako pred triósiabirni rokmi. Necntcerne v tomlto dosl,ove rozmnož,ovať počet
veštcov, ne,chce,me tu vyslovovat zitkony, nechcelm,e objavovať. Chce,me vás p,leyigBť ďierl,orrn Ji ího Wolkera, priblížiťvám t,o, čo by s,te ,snáď nevede,li pochopiť b,e,z pornocnej
nrky. Budemo hladať pód,u, v ktore,j korení jeho báseň.
I'o,zrie,me sa na d,obu, v ktorej žil a, ktorá mu darla tolko
tlobrého i zlého. Lebo kažďá rI,oba dáva dosť svoj,i,m básniliom, takže očami o,tvo,renl,mi vidia, mnoho a mnoho ye,cí.
Ale su epoChy rnirnoriaďne tlohaté ob,sahom, ktor5í do
ni,ch vložil lucl, brirlivo ,sa ťlo,žaďujrici spravotlliyosti.
Ji i WOlkerr narodil ,sa 15. m,a] ca 1900 v Prostějove ako
syn bankového uraďníka. Už sám rok naroťIenia znamená
predel medzi nieěím, čo vzniklo, a medzi star;im, ktoré
dohrávalo svoju rilohu a ktorého pácl bol ur;fchleny svetovou vojnou a Októbrovou revoluciou v Rusku. Do rodičlovskéhod"omu v Prostějove neprenikla ďoba svojimi najr'lrsnejšími prejavmi a detstvo Wolkerovo nebolo tvrdé.
Svetová vojna, ktorá ho zastihla ako štrnásťročnéhogymttazistu, tiež nepoznaěila be,zprostredne jeho najbližších.
Zoznamoval sa s ňou vonku, na ulici, v novinách, neskór
lr.j na vlastné oči, keď i clo Prostějova priniesla hlad a lu-
t
Die}o básnika
(iv]íber...
a1
;
rlttt,t| llttr 1,1. lr(llll|,{, \,ll.|ll\ ;l lll \ ]
rrl.. tr,ll ,,,| li,,Irrt1,1tl t
,,\ lllll;l/lil
t,rrctriL(}1,1l
\,
Il()r.il(]lltr.1,1,1r
lll,{)l]lr,.jlrt;;l,r,lr,l
Ilf(|zil
l'tl tttltltlt,ilrl lrrlrllt;irlzlt t, .jlsl,tli l1)l1) rIrl |'l:rlrt l lttrIrrt:tI
právo. l)tlllrlttr'lí všllli ill;t, l)l,vli sl;i,l tlictt. \' t,rlLtt l1) |]i lrrr
tlrberkulózlr pl,()plldliv:t ttž s Irlttrrtr silrrtr. lr,()ll(,{)llI tll,t,r,lttl,t:t
1
rokrr 1923 orlvárlza si lttt ttrltLl<ll l)() lll;i,1,1l()lrt lir:illrrí z 'l';rl
ťanlskej Polianky rlo,mov, cltl l)rrrstč,|rrvll.'l'll i|.,ilr rrrr:illr l'!)'i l
zomiera. To sri struěné živo1,o1lisrrti tlli,l lr. I'tlzI,itlItttl :;l. tltt
sa skryv&lo za. dátami.
T,iterárna generácia rokov dvarlsialt,r:Ir ltrtl:t, ltrlIt;tlrltt
generáciou a dala Českej poézii talré zjlrvy, ;tlirr st't (ttltt,tlttt
Wolkcra) Nezval, Seifert, Biebl, Halas. I)tll,s1 i,tr lt ltt|:trIrlsl'
tejto generácie boli pozn&nrenané r.ojnrlu. .Itlrlrri slr .jrr.j
iní neprliam,o. Prvá svelť()\/:i. l,,tljttlt lrtrl;t
pre ludstvo otriasajťrcim zážiikam. Bol trl 1rri,Ý 1lrlžillr,,
kt,rlry zachvátil motlerné ludstvo celé, }toci jtl]rrr lrl;r,vrlťl
akty sa oclohrávali v Európe. A aby ti-qíce rrrí,tl,ytllt lt;t
zričar,stnili pr.lan}o,
l;l r|l|,lll .ll, llll lll|lll| l
||! | ll,|l, lllrr tlt1 :tl.,, ,,ltl:rlr,,l I l
,,|,,l,,r,l||l,(,tlll| ;,1r,ltt'l' lrl,, lrr, 1lri,jilrr;r |,11,11r,.; i,, ||l,/ |ll;|\l
l]ll \',,,,l. 1,1rrt,r1 :li rt lr rr,jt IllIll,,. ;]ljIllll ]jl ,j,,lt,, 1,1 t,lrlll;izrrt,rtttl
\,, r l.írrt,t',:;i rl;lrrr,ii ilir,l:r ;r r'lrl:tlrlr',;ll;|tttj :,;t ltiltt ,:tlttl;ttt,
|,,,,I 1,1lrrrt .jlltrr lrllrr,I i.
Iir r rllt'tl,i:t, r, lirrl;lill l-()l\ll l1}l'i' rllrl;r, zir r,Irrr'.| ttrlsltrlltrri
ir,, lt z,tttylltll;r r:irl|'. llrrrl rtz vctItll, ltl rllttlt,. ()li,r,rlrrr srlr:i;'rI
ill,I l t,\ rrll.y trlt,1llrirlr,;tl;t v (''rltllr;i,t:lt ;t tt;t Slrrvtltlsl(ll lll.ysl|,
i r1,1r ;r.| I,r,r,rtll;t, tt:it,lltlttrlslrlli. llislririlt, slrlir,lr;rl:t tllt, ttlršillr
tt.tt ,,,lttt,ll lrr lirivrIrr, žtl t,št,tl v XX. st,tlltlčlítttttstlli 1rt,rrli
lr:tl,,lrttl,;,;sli.rl.j lll()ll:ll,(1llii lrtr,jrrrrltl, () l)rliv(), l<toltll itt]itrt rlrr
1rrlr;lryttt ttlit,tltlttttt lrrllrr ttž rl;i,r,ntl SlIln()zť().i1llylrr. ()lli,zlilr
tr;tlrrll]t. lrrrl;t v lilrlllr,l ril,rl lrvttlsttrolr ot.:i,zl<tltt Star'štl,i grlIrl
r;t.ir, (l1.1 li, Nllttllrlrr,). li.ylttsl,tttltt otítzkorr g()]l()fli()i0 f(,l((}\
l
,l r
;tlllli;tl),tllr lrttlil rt1,1izl"la, S()0iílna.
iilrrliliItttl vI,()ni() Sa Il0Si(Oněilo zá,rovoň s \r()jnoll. Nltrllr:tll
.
zlonr \r ludskom myslení. A ten zlom sa najdór,:rztlcljšitl
prejavil v Rusku. Zaóalo sa pochybovať a nes]<ól, s& ()I)()l.
gicky popieralo mnoho právd, ktoré sa doteraz 1toviržtlvltli
za neclotknrrtelné. \rojnové utrpenie zbliži].o lutlí oprlrl
rlovejšie než alrékolve]< učenie o bratstve a láske k llliž
nemu. .Skutoěné bratstvo prežívaliiba v zálropoc}r, zlr
lafetami diel, v protilietacllovych krytoch. v polnych la
zaretoch, na cinťorinoctr pri pochovávaní spoloěnyclr brl
tov. Bratali sa a oznamovali si pritonr myšlienky, litortlr
bv nikdv predtyn neboli nahlas vyslovili. l'rinášali ich
so seborr na dovolenky domov a hovorili o nich všetkyrn
svojim blízkym. Ostrá nespokojnosť s porilrtlkoilr r.ecí.
ktory zapríčiniltrito vojnu, napÍň:rla mvšiierik__v l.šetkÝtir.
Nezas,taviťelná trižba. skon liť uitrrpenie a zaéaíprc,sto.
|ludsky a nolmálne žiťhola clbsi:r.lrnrrta l, tÝchto rnyšlienkach. Nasiak]i nimi mocne aj príslušníciwolkertlv.qkej gc-
sll 7,isl,il,(}, žc plr,í ll,tlplrbl,ika nclni()n]i plrriii rrč;r
l,;i r,;ttlilt, l,Ýrllr, ]<torí jrr v.1,1rojor,,lrli. Vrátili slr z() zli,l(()l}()\,
; r,rll'liyttti nárokni, hodnynri vcl]rého litrpOniil. ()Irtlrll]r,l
rilli|i,7,, trpeli a umiera,li t:rl< trochrr zb;rfgllrr. a žtl v rr:i
,lr,.jli.tllr n& splavodJivy sl.et rtlbali privysoko, rozJltlrltrt,
\.\,ii()l(0 1llrd priclyl(lr i doIlr,ťr r.ólu meštiaka, l<t,or,.1i si
z 1llvtlj llcputrlikv robil ritrrlny domov. l{astal novy zli,l):ls.
lrltttoraz rtž vyhranenÝ tricdny ziipas. Nové demclnš{,rli,tlirl.
rrrtvt] stávky. ilento kvas zasiahol všetlro. I štuc]errlsliťl
()l,girnizácie, v ktorÝch sa zaěínali SYOtonaZorove i lllll(]
lrlclry forurovať príslušnícigerrerácie Wolkeror.ej. A rntržrrrr
litlnšta,tovať, že všetko, v ěom sa v tejto gener,ácii plrl,jlr
l ila silnejšia iskra talentu, stálo v tychto časoch na stlllll(|
|)()liroku, hlásilo sa k revolrrěnénu hnutiu. V Frahe vzttilil:l
l,()volučná skupina, urneloov Devětsil, v J]rne Litrl1,1iI,rrí
sliupina. Obidvc sa vo svc)jich manií]estoclr h]ásili l< t,trlrrl1
rríclrej trierle a k marxiznru. Ji i Wolker ako ntorltl,sl<.v
rodii,k bol spoóiatlru členom Literárrrcj skupirry brncltsl<rl.j.
Ale aj rneclzi pokrokovym krítllorrr nrladÝch rloc}rlirlz,lr
B2
B3
všetkych frontoch, aby to r'elikó vraždenie riebol() titl< 1rrl
nižujťrco nezmyselné, spósobuje ako protihorlrtrtl,tt vrrl'l<Ý
('(l]il\{)l,()
r
il)l)slll|)ll('li llir,rlr,rrirr. l,ilr,r';illli;;lrIlllllljl ;;l |)l\:l,,,l1,1:'ttl,t
(xl llll1,1,xizl|}ll l|, l)l,i.iílll;l llljls;ll,.\,li,()\ ]]l,.\ ltltttl:ttti,t,llltt:-,, '/,:l
Vrhujc ltosltrlrIlirslirr rtlvrlItitlitI;t lrl;is;r t.r,r,rrltll,itt 1,1'.rlr,
Wolker vy tul)uj0 z l,itt,r:irrlrl.i slirrlrirrv ;l sl;i\,;l s;t t'lIt,1111111
Devětsilu. Ale ani trr rttltlstliv:l, Illll I.vlllll. ('It,Itrrii;r lr..jl,,
skupiny, hoci sa teoreticl<y lllilrxizllIll rrilirl.y ll()\/z(l,||i.
írrneleckou plaxorr ocilučovrrli slt tlrl Wrlll<tlt,tlvlttr 1rrrit;t,l i;t
proletárskej poézie. Okolo rokrr l'l)2J-l slt vltltrttirr rlrtIl1
načas upokojilo, clochádza ktt taJ<zvlultl,i sl :r lri lizlirlii lilr 1ri
Ale to sti už otázky, ktoró ttrlst't visilt s v.11 |;11|111,,
wolkeroyho diela.
{}srrďy generácie lokov dvadsiatycir boIi r.Ozrrrl l r,ltli.il,i.
Nrielen v nej ako celku, ale aj v tvorbe,jej jtltlrrrl1 lir,.Ý,1,1r
príslušníkovdochádza k viacerym zlolrltlttt. Nlrj :isltr.jšírrr
$ nme]ecky najzávažnejším, ěo vytr-orila clclltil 1lrvriltrl rr;i
iJtuplr rel.oiučrrej robotníckej trictly v prvytllt rtllirrtltr lir:
ptlttiiky, je v literatťue česlrej ďiclo Ji ího Woll<elr:r.
Nepredstavuje jednotu. Je to tiež [irr.q ťesty, príznačrrrr.j
pre človeka z poěia,tku XX" sioročia. A}rt. snl() p(}()h()I)ili
prvri knihrr, ešte laz si uvedomínl{-.. žr: ju píslrl lllisrrili,
.lasného chlapectva, a predsa s myslenint poranonyrrr vrl,i
rrou. Po štyroch rokoch drršel,rróho ťltiaku, nerriilosrr'lllrl.i
osrrďovej hrubosti otvára sa odl,azu sltlbodnÝ /tivat, ltr,
ka.:nonád, bez strašnych ťrradnych it, novinor,Ých z}lrlir,,
Všctko udupané v luďoch sa oďIazu dr,,íha a dovo]tívlr
svojho práva. Celá česká poézitt je r,. povojnovom č,astl
poznačená tymto pocitom. Pocitom raďosti za života,.
skromnej vďačnosti za najkažďoclenrreišie veci, za slnko,
za vodu, za" ttá\rl\ z:r všetlio. Wolker.ov trdost do domu jrl
fiiež manifestom života oproti smrti. Proti mocnárskej
pychc je tu postavená pol<orlt v rrár{ltelnej rlrobnei hlishalizmu.
|1
rričke:
se menší.rnu, ještě *tenšínz,
až bltclrl ,nejntenšímtlu t.e!{,m. srržtě.
Stan,l.t,
B4
|'tttlt ttltt:trtlllt lllrr.ji l;ilil.;r
l , l.r l,rrilr:r .ir. ll()ll llll,i]l;l1.1lrrl;'r" rril ;tttr,.i lrli;lttl rlrr ;rlllllr',l
rr,,| ,\l,.,,ll1,1,1rrll 1,1rltr;rl,,,l,,r:i,1,1ut'rl:,;llll ll(,;]l\()l,r,.1,1llrlvil,
, r'I,rt ll, ttrttlli l11 l zrltrri l 1 ttr. r,rr ztlltt 1trll l,(||)||,i(,: t,ltlr:llrrttt,
,l ,;,,lrl:rrltr;i.:r ltl;trllrttt. ltli,jr:1lllsílrllr:i. A zcttt vltlrl1,
1.1( ll(,l,| 1rrr l;i,s1,1,.'|':i, \\/rrIlirllrlv;t llrr'Ilt l,;rli;i, irrltlttzívttlt, žt
,l, |\ tl\:rl;r :r.i tttl1l t,r, r ťt'i:
Ir t
1tr|tt;tz. r;il,ttlr;'l;,l,tttll|lltt;,l'.
]I il tt
ii,t,i,t:i.
ttllč:r,nl itri
sot.t,d,rtt,lt,11.
lrrilirlt, tlil vitlí r, ttitllr talittrct ltiv(l }rytosti, sl)()lrt(lí1,]r
i,,lr llrlrl:rIrírrr (Ir;lstlň \''ňtli), s itllt osatytcrrírrr (Polrttjík v lrrl
l,,lrr ). r'rllrí ir'lr lillisttvttri lr, l,ajorrrlryrni (Poštovní sc,hrli,rrl<lr",
l]:r
()l,trrl).
lllr:ll rlrt rlrlltttt jtl ltniillr Jrrlltody a jasrr. Akoby si trr <lrl
1rrli,ittttli ěicsi rrštvl,,r.rtó zllrysly a v náhradu z& lltrJ)()lli(,]
r 1,1lttír,lt,I i sv()t }r()sliutočne lrrásny. Vládne v ňol l lli,sJ<lt,,
llvir,li sllttltl, srrrťti tant nieto, smrť jo iba hlbo]<vnt o(lp(),
cittI,1ttttt, r, l<torotlt sir prisnije mnoho krásnyc}r rrccí. Sv()|,
.jr ilrll clicrtlrrík nobom, hovorí sa v básni Poutníci lr, 1lrl
l,rllri ]inihtr je prízna,čnéposleclnó trojveršic tejto básne:
'l' srd,r:i rlary, a rukou
r
srp,a,
očír:han,clěl,!| a chrp!:l,
rl,rl
žně jdente cla Betl,éma.
}Tyšlienka putovitnitr, po s\reto sa opakuje viac raz. lllr,z
jtl piitnikom poltorn_v c,,hlapec, raz m]áclenec, ktory sll vylrtlrie clo svet&, r}retožůuž poznal, ěo bolo trcb:l p<lzn:tť
(Žcbráci, Les), raz mii v lrr]{e kosák (Porrtníci), raz ltapsttl
na pleci (Žcbráci). '-['ieto obrazy maju syml,1olizovať c,}rystir_
rrie sa k životu, ten preroťl, keď sa z chlapca stava, rnuž
lr p šťas& do sveta" Wolkerova \rTucna prostot& jo tal<;!,
horťroa, že rrlzta,vtl,jt-} \, sebe aj boha. Boh sa tu stliva ělrl
1"g.[6rm,stále r.iac. až pre tllne byť bohom, Choclí po svtll tl
B5
it,lirt vtt,Ittlt,rrvtlík, tt,lttr irrlrt,ti.li l 1rrt,lirlrrtt;t, lttt;rnrrtt rrlir,ňllr,I
tltl,srrilrll ltr v02lll() lttt stl strllrrtt ttil, tl(tx1,1l 121,1rrti,rli). llrixrrllt
]l
l
sa s rríttt rozltriivlt ltl<tl stt s1,1lršítrtlrllHtttltlttt, ltl.rrr.y li ttlltt
chodí na r,eěeťu (l[áj), lrovrlrí ttttt tl slt,tttÝrllt l'rrrlnltlirrlt
yeciach, napríklad o tom, žtl tttlt ,itl rlIž,rrrr
,,rllrlltstttrrtt tlttt,,
venou holku" (Vzdálená milá). I3oh ,, chudol)Ilí lrrrr sltl .
vajri. Klaclny a vrricny vzťah k clrrrdobn trr prrljllvtl,irr ltt
jasne už v prvej knihe. Je to ešte lerr suoit ir liislril lt ttiltt,
No láska tak ťrplná, že preniká ďo všetl<ytllt tlstltltltitllt
citov, dokonca i do lribostnych vzťahov (l( svá,tl<tt lrrťr
nrilé):
Dělní,ci už se z prrice urtitilž,
na nebe pruní huězcla ayletí,.
Ale trvanie sveta tak dokonalého nemoh]o byť dllrti.
Najmá nie v ďobe rokov dvadsiatych a u básnika, l<torli
vedel tak bezv}hradne spolucítiťs trpiacimi zeme. Skutočnosťpterážala steny snov a bolo nutné zaujať k nej
stanovisko. Wolker citi, že láska je krásna vec, že jej jc
Iuď,stvu trelba ako soli, a,le že v isty,ch h,irs,toricklrch situáciáclr
sama osebe nestačí.Citi, že sa bude musieť rozluóiť s mn()-
hym peknym (Loučení).Stále viac mu z hnrlistého pojmu
,,chudobny" vyrastá konkrétny robotnik a stále viac sa
diva na srret jeho očami (Deštivy ďen). Odhaluje historickri
lohu pracujricich, viďi, že sťr zák]aďom života a prirovnáva ich ku mestsklim ďlažďiciam, na ktorlich všetko stojí
(Dláždění). IJvedomrrje si, že jeho doteraiší svet bol svetom
chlapca a že ako muž musí si vytvoriť svet skutoěnejší,
rlrsnejší, svet, v ktorom vedťa lásky stojí nenávisť, vedla
ratlosti bolesť, vedla pokory hrdosť, vedla putovania boj,
ktor;ím všet]<o krásne a velké na svete musí bvť tvrrlo
vydobvté:
I jd isem ještě dnes ď,í,tě.
A mohu ušechno mí,t rtíd,
B6
Itltvrrl,i t, lrťt.rtti V
ll1,1! |ll,\,
1rttt,lttt
1t rrrl rltrrlrrrlll1,1ll.
A
ttt ,.rltttnti" ;tlttll
l'l lttrilrrr. Alrr
t't
ltl ltttdtttt
lzii,ií.
ttí thnlli,l(.
Voj
rlrs()ílt, rni rozjil;)Í'i,,
,tlt\i,',,,:::, !,,;l;,,:r;D
tt tstljdl:em.
,lt trt,otllí, se boddkem,
z listu A. M. l'išovi, ktory sme dali ako pretlel
poéziou
rrr,,,lz,i 1lrrtiziorr obdobia Hosta ďo d,omu a medzi
'|'rrzl<ťr ltrltlitty, lrtlvorí už jasne o procese, Ji í Wolker vyvrrrlil zrl lil,ttít,tlitl všctkv dóstedky. Videi neochotu meštiaclvlr rrlzrlrrlii] sll s chudol,rnyrni o srret spravocllivym dielom,
ll1,,1r1,11|i
\/irlrrl, žtl sprllvoďlivosť burle nutné vybojovať, Iného vysvetot,lrrlrlis|ia, vterly nebolo. Stal sa komunistom, Svojmu
ttli,ztlrtt r()Vr}ako dósledne
podriadil aj svoje umenie. ,,Pro_
lrrlít,rslttl urnenie je nám umením triednym, komunisticltyltt"' vyhlasuje roku 1922 v mene syojej generácie, Bez
tomu, ěo pot',',rlt,r1.o,, obetuje svoj tichl,i a mierny srret
ltllxtala pravdivejšie. Bez rozpakpv, ale nie bez ťažkostí,
názov Těžká hodina. Nepredstiera hotovy ploces
vo vstupnej
t,ltttt, lrťle ho ešte v sebe necíti. Hovorí riprimne
srdce mi
Chlapecké
,
,
hoďina,
ll:lsni: ,,Dnes je má těžká
,
,"
ještě
nemám,
ztlm elo. . . . Já mužnésrdce
proleI]'óvod Wolkerov nebol proletársky, Jeho cesta k
je
tárovi bo]a o to ťažšia.A o to podmaňujťrcejším fakt,
sa k nemtr dostal bez ujmy na umení a uplnejšie ako
(
)tltitr,I ten
žtl
l<torllkolvek z jeho literárnych rovesníkov, Velká časť
knihy je poznaóená tlsilím tejto cesty, priznanym hneď
je tiež zápa,
,, uvodnej- básni Těžká hodina, Báseň Sloky
som so sebou:
Sué srdce p,e,nloa tu, neb nejsž srdce ien,
tím, číntchceš uitězit,- sdnl, nebuď poražen , ,
B7
,
V
irrrr,i lrli,stti zlt,slt ; ,,ZlIví.rrltr Htr, 1rrlltli,rllirrvťr |rttilr.y Hrrttkt,rr
rrrlitllr lltlItlsl,í." A ttvli,rlzlt (lóv()(l.y: ,,ltllt,rl, l,ttlllrt.|ittItrx;t, llrrz
práví, váll<ir, ltítlll." Mtttlltrl l]lr,ž,liÝtllr ll ltttvttsr,|Ýtllt t,rlrlí tltt
stalo sa mu cez oói až rla tlnrl srrltlit.. '|'lt,trt trsl,;rli lIllrrrltrl
zakotvené ,,v jiné a strašlivó lrrásc", l<tlrlrli, trž tltrllisl<lt, tt lt,
:,ryz,fva do boja, ,,nabije vše chny tvó srrr.ysl.y tltlstrrňlťl sl,í.rr
]ami ohně a ocele." (Oči). A opáť clo najllyi,trslrrtl,išírllr zr1,hybov presakuje spolucítenie s r.obotníl<om. ljli,srriIr rlllvi,
ňuje svoju milri, že ďovolila, aby robotník spa,ilol z ltlšrr,rritr
a zabi| sa. Je to, pravda, len básnická hyptlrllrlllL. Alrl virlí
rne na nej, ako nič v básnikovi neostalo ncclo1.1<rrttl,ri ttrtvÝltt
svetonázorom (Báseň milostná). Ťažkosti oscrllnt]}to 1lt,rlrtltl tt
ho neodstrašujri. Icte dósledne ďalej. Zobrazí ostry t,ricdrry
protiklad v básni Tváí za sklem. Vyvodí z neho revolučnťl
závery v Balaďe o snu. Sen o sloboďe musí sa zabiť ttim,
že sa sloboda vytrojuje. Tužba po spravocllivosti sll s1 lllttt
skutočnosťouvtedy, keď sa za spravodlivosť bude bojova1l,
v rukách ,,kladiva a meče; když velké sny e zabíjcjí,
mnoho krye teěe." A predsa: ,,Musí se zabít, nrusí se žít'.,
musí prísťrevolricia. ,,l{ejhlouběj, chuďy, viďím nenávist!"
volá v básni U roentgenu. To sri najrevolučnejšic
- verše. Silou sociálneho citu
Wolkerove
a triednej obžatoby
stoja pri nich báseň o hlaďe v Rusku
Fotografie a báseň
- o očíchtopičovych
o mítvych z vojny
Mirogoj. Balada
- oslavou robotni]<ovej práce, jednak
a báseň Mo e sri jednak
manifestorn príslušnosti k robotníckej triede. l{ikto pred
Wolkerom nevyspieval v českej poézii slávu i tragiku robotníkovej práce tak ako Wolker v známej Balade o očích
topičovych. Neustále obetovanie seba kvóli dielu, ktoré
vytvára, no práve preto posmrtny život tvorcu vo vytvoťenom dieler
na:šli tu svoje jedinečnézobraze,nie.
- sri pohlcované plameňmi pece,
Kuričove oči
do ktorej
hádže uhlie. No pec vyrába elektricky prritl, a tak oči
kuriča svietia luďom ,,v kavárnách, clivadlech, nejraděj
nad stolem rodiny". ,,Dělník je smrtelny, práce je živá''.
BB
\
l |}\,
llilltlt Hiltrť, lt, v]ixliztlr" sti rrlrt,lt,z.y z llli,xttrl Mrlirl. S1,1t,
ltt ltislrrrirllt.v vVztt:t,ttt rtllrtll,ttílill lr, jtrIrtr lritlrlv
lt,,t tl,|t, rrlr,
,ll!ll
t|íl:iiIr,|'lt, zivrlllt
..
:
st,ť,l. jxnt. jtl,tt t,i., li:l,tl'í,'í,ja.j
ttttlit, ,jsltt.tl ttt11,
t t
t
t
1, s l t,t
t, l.
t l (:
tt r l s
t
tl,t\l,n,:t,t:,i
j
žitlí,b,y z něho žiui, bgti,,
z,ullnčrl1ich saalťl, cizí ,i zdejši,
t:.tli,nrí, sltut
e
rjno
st
ne j
s
kut
e
čně j ší!
|'rlli;t|'|rr tltlllracoval srr Wolker. Ostatné prerušila cholt srrrrli, ktorej patria poslednó básne. O tom, že aj
t, lí,rlIrIrl lrttr_linách sa choval alro bojovník, netreba prerlvilrlillt,l]. Vllnic to z každéhoverša. Máme precl sebou niečo
tlrlr;t,
a predsa hotové dielo. Možno žiadať
Wolkerove otradícia Erbettrlvvtllt balád s myslením modernej poézie,XX. storoěia?
.lll 1,1;|',,,i pravdepodobné, že aj do vyvinu českej prózy
llrrl lry Wollrer zasiahol. Jeho kratšie ptózy, zlomok rotttlitttl, jeho rozprávky a tri ďrámy boli príslubom" No kym
r. 1lt,tize možno skutočne hovoriť len o zlomku a torze,
v 1rrlózii vytvoril Wolker ho,t,ové ritvary a jeho dve knižky
1lltlrlstavujti viac než jeho samého. Je v nich uchovaná
lrrvoluěná doba s jej láskou i nenávisťou, istotou i nepolirl.jorn, zufalstvom i vierou. Je uchovaná v básňach tak
1rrlvnych rro svojej kráse, že sa nič nestratilo, ěo bolo do
lri<lh vložené.A čo chceme viac od básnika?
:rlirr tivrttl tltl tlicla,,
tttttrrItltlliv riJllnejšie utvary, ako sri napr.
r:i;illrrl lrltlldy, v ktorych sa spája nároďná
MILAN
RÚTFUS
4I
l
l,()ZNÁMl(\,
|'rrlrlr,
ri, Zrr
tr
1r1,1t2xkťr kttlltkrtlrll
.|,,llrr vÝklrrrlrtltl lrolt
r yltr,rr,ttť, l'rll.rrgrtt
r llrrlltrt r,
i
|l
Kuetouc'i, strom
pectva
Jit
z
obclobia chla-
ní, pí,seň z obťlobia
Yultoupení,
ho
Sta eček wn aI r obtlrlllirt
nického dozriovania
chlapectva
Na p eclní strdži, z obdobia básnického clozrievania
RaďostiJ z obdobia chlapcctva
prapore červenobjlri
Dcli a
.ie
1951
štaf eta
vln,ivé pohvby víl, ďu-
Poulníci zo zbierk.y,,Host
domu"
il
clo
Pokora Host do rŤomrr
žebrdci Tlost do domu
z
obťIobia básnir:kóho
ťlozrievania
poštoal schrtínka }lost
ilomu
trtro.st
do domu
Park z obclobia knihy
t,ttl<tt
Llrn,í,ra,ií,t.:í,
l,
ll
llikrrl,
ktrr plováža na, lorť-
z
|)ozo,
||ltlttlltlvlt jizil, -
zttlt,Itttr ťltIrodoinícka izba. I'orl|'rt .,Stllr}ich pověstí česk ch"
tlo
svět." Su
sa,atého Mi,kuldše Itrost do
Praha-Bohumín
trať. ktorou ce továval J.-Wolker do_
Dltižděni, Host do domu
V parku p eď polednem Host dtl
ďomu
mov, do Prostěj,ova
věci Host do domrr
sk.l,
-
,,Ilost do ilomu"
domu
III
Těžktí ltoď.ina uvoďná báseň druhej knihv ,,Ť,ežká hodina"
lux
svetlo (lat.), tu vo vy- prepych
zname
Bríseň milostnd Ťežká hodina
A. M. Piša básnikov na,ibližšípriateI,- česky básnik a
Turi za s]ilem Ťežká hoťI,ina
literárnv kriti]r
Balada o snu Ťežká hodina
popreťlnÝ
" Jaroslav Seifert
Sloky Ť,ežká hoclina
česk:i básnik, Wolkerov
s;trčasníka priatel, autor vtoí].y
vvšlej knihy revolučnej poó_
zie ,,Město v slzách"
Oči. Ťežká hoťlina
0. Lasák
_
ma]iar. básnikov
priatel
kraja,n a
Zaa ete se, ,pohddkoaé
z pozo talo ti
kni.hq1
..
rOtogÍ,a\i,e
90
ŤeZrre-ňódina
ťo dr.e po,sledné
!Vol-
kerove básne
náhrobnÝ nápis
epitaf
dorrrrr
Loučení,z obclobia knihy ,,HoErt
do,domtr"
Dešti,a3j d,en z obd,obia knihy
napí-
Polianka, ten istli cleň ako
.,Na nemocnični postel padá
,,}Iost rlo
Pokojílt a hotelu Host do
ti,
lianka, koncom novembra 1923
v ktorom dokvykonával pomocoir
llirtlrla rYaloilejnícke k
}]ozostalo
Epitaf z pozostalo, ti, Tatranská
llrll v I'r,llhe keilysi takzvanÝ
l,rlt, l,'attst
z
Z pozo talo ti, Tatranská Po-
talo ti
-* tu vo v;i-
ltnlt,tlitt, f()lll(),ll(!.
pohyl)u rlrl strojlt
Ntl nernocniční, 7lostel, padti stět
l.u nárrrornícke tr:ir":ko
rixlt,lllt:lttt,
;lí,*rrrrli llt,i
ané v Tatranskoj Polianke
v nov. 1923, viď o tom Wolkerov list Píšovi z 5. nov.
1928, ,L lYolker: Listv p íteli
kr1 lrrrrlitrlr
lt tr
ttttt,ttvlltl,
Nanulc,nlj z p02o tillo ti
domu", 11g,pojatá do zbierkv
I{amna llost do clomu
Hdj íIo,st do ďomu
ždk Host clo domu
žně Host do ilomrr
Na
1rl,trtr šrrrtirt
l< st,ro.irr
l/rlrr,'|'r,žkri, lrrrrlina
lrrl rkrr
iťt,rlvltrt,i
lrilttgtnistl
|";tttsltlv dom,
Oltno
Vzd,dlend mi,lrí íIo,st do rlomrr
k sutítku mé mité Host do domrr
stl
lhtltttltt tt tN\lt,!t. l,tlp,ičtlutjt:h'I'vž-
čerl,cn.:úclt ptl.uiJuncch
báseň zarldcní[ rnnrlzi frng.
mentami, viď J. Woll<tlr,, V .
bor z díla, Pralra, Svoborla"
chov- pri tanci
9rje
lrtlrr
ž,ebrtíciz obtlobia chlapoctva
prápur.
národa českého.Báseň
z roku 1918
z obalObilt lrrtgnirlkódo,zriovalnia
l,ttt,t, l(r,ltrr, l<rltl
l t)}|!] l il,ilil
ttttl
k rrl,xlt
zrt
Zrtltrl,
It;lhi,ň tt,rlIríxltl WtlIl<trr v ť,;rxr,
lll[ (ltrllrlÁl,Bl(l)nl
.it rl,iltrt 1lrtltyltl
kt,tlr,rr
Iltrlxlrrt
,tt;/ttt 1tístlttlttl
\tlrrrJ,rrI trittlttrítt v
||,,,
ri
l'itr rt ltltttll
ll}i]l
lt tltltl 1'l'r,žkr1, lrrltlitrrl
ltlllxl(!k
rI itr
I
91
()llsAll
Hl,()VNíťllil(
l
alarnx _ poplach
ari,ston
hracia skrinka
btíba -starenka
-
brouzď,ati, se
tat sa
-- broclif
sa, čvach-
brai,člto, brzo
b imě
zavčasu
blemeno
- tehla"
- -- jlin
čeroen
closud,
doterraz, ťlosial
d, iu, d-izlě _ prv
d,raa
drevorubač
doued,l,- d,ouésti
- dokázal, clokázaí
duberl
april
hole * - palica
holka
dievča
h eb, h- ebík klin, klinec
h ebec, ltí,íbě- žrebec, žriebá
ňz7
horšiechrpanevádza
chud - chudobn
chťtua
opatrovkyňa
.ie rib - žeriav
jindy --- inokedy
iitro, ji,t ní, ráno, rann
cihla
ltrlmna
spol l<
lcapičIla-_ kvapóčkrr
lelec _ kliotka,
klí,n
Iono
kou -
kuěten-
dym
máj
letos, letošrtí
-- toho ťol(tl, toho.
ročn
li,d,ojed
Iutložrrll
l,ouže
molo
-
mošna-
- kallž
prístavná hráilza
kapsa
- nemož,no
pod,él - pozďlž
pentle - stužka
polloi - izba
- _ rozg]ejeny
rozklížeryj
srp
kosák
tepruaž
tíha *- larcha
topič
- _klrič
trarrlaaj
električka
tuze _ velmi
zďa * či
,[unajší
zdejši.
nelze
T
l( vtrl,rltttlí lt,t,tlttt
9
,ll|,,rrí 1rílrli't
Nrl 1rl,t,tlrlí strrtži
10
11
13
ll,rulrlst,i l
Vylrtlttlrorrí
l,L
Sl,uí,tt :ol< urn"el
15
16
17
žtrlrrrlci
l)ťlti v červonyclr povijanech...
šllr,ítlllr
il
2t
I'tlutníci
22
23
25
l'tlliot,a
žtlllráoi
vzdálená milá.
I( svátku mé milé
lIáj .
26
ž7
28
29
30
31
32
žák.
Lne
Svatoďušní svátky .
Na svatého Mikuláše
Věci
poštovníschránka
ór1)
.
34
36
Okno
Park
I(amna
Pokojík v hotelu
Loučení
Deštivy den
.
38
Q()
*l
40
41
42
44
DlážtIění
V parku p ed polednem
.
/--:;i---,
.\
l
\/1^
il
\.J "r
\,-liw
n
i\V J
/-
iirl
ilI
Těžká hodina
Sloky
]l,
]l
.i
i
oči
.
Zavíetese, poháďkove
Báseň milostná
47
49
r.nirry... :
Tv፠za sklem
Balada o sntt
Fotografie
Mirogoj
Balada o očíchtopičov ch
Moe
u roe,ntgenrt
Nemocnli
51
.
53
54
55
Dl
63
bi)
67
7I
.
74
ao
.
Umírajíci
IÝa nemocničnípostel padá svět
Epitaf
Poéai.a Ji. ího Wo,Ikera,
Pozndmkg
slotlní,ček
.
7,I
..
.
79
B0
81
90
92
MILí čITATELiA!
práve ste doěítali t to knihu. páčila sa
vám?
S čímste nie spokojní?
Akď sa Vám pózttávajri obrázkv a riprava? Prosine Vás, napište nám hneď tera;z, k;im .sri Vaše
čo povieto
rrra j,ej oh,sah?
do,jmy eš,óe c,elkom čerstvé.V,aše pripoEie,nky_!ám
pomóZu robiť lepšie knihy. Ďakujeme Vá,m.,Naša
adre,
a: Sloaenské nakladatelistao detskej
Brati,slaua, Stali,neuo nrim. 38.
kni,hg,

Podobné dokumenty

ZDE - MFK Frýdek

ZDE - MFK Frýdek v Ostravě, výška 1?B cm, váha ačelr 8. Pl,ných deset let hrál v barváoh Baníku Ostrava, rnezi tím si ,,odskočit" rra vojnu do Tábora, v roce 1975 přestoupil do ŽD Bohumín, k 1, 7. 1976 do Válcorrer...

Více

Povinná výměna řidičských průkazů

Povinná výměna řidičských průkazů ůt'eJni drry jsorr vŽdy v pondělí a Ve střeclu od 8 do l7 hodin s přestávkou ocl l2 do l3 liodin. ,,x r',yrrreire ,,.l.úho řicličského prťrkazu je potřebrré přirlést jeclnu aktuální fbtogr.atii, st...

Více

návrh dodatku

návrh dodatku PoJ|StovNA rl,x,EstNANcA E^NE po.rrSfovlii'^

Více

zde ke stažení

zde ke stažení ffiEn phw.m*ll #iffiffi rffiadvĚsBtr# Fff*fu*$ýprď}a$ Éa&*n* ň..5$lť}9s*ffi' d fu*nretr*rfrrrxffi éffďI'Fe v* ffi ffitÉffĚiď[email protected]& oamrt*js dee$ t9 #sgl- l Eák€{E č.33?/19$2s&., c qpré*danř a rP{ÉÉ&...

Více

„junák — český skaut“. - Časopis Skaut

„junák — český skaut“. - Časopis Skaut něno piroti mirazivým větrůmi, nebo u jeskyně, kde možno, ise skrýt během úpravy pokrmů a odpočinku před horší nepohodou. Ty, kdož nevaří, vůdce zamiěstná jiinak, aby býli stále v pohybu a tak ani ...

Více

Jiří Jungman`

Jiří Jungman` k bráně' někdy zaštěkal. Nedokázal urČit, jak dlouho byl obŽalovaný za branou. Poškozený lyběhl ven, křikl na obŽalovaného co tam dělá a vybizel ho, aby odtamtud vypadl. Vše probíhalo před branou' ...

Více