zde

Státní závěrečná zkouška
Občanské právo hmotné
2012 - 2013
zdroj: sebrané spisy ze ZČU a UK - přepracováno pro uživatele webu gitt.pise.cz
1
Zkušební okruhy z občanského práva hmotného ke státní zkoušce
1. Soukromé právo v systému práva. Soukromé a
veřejné právo. Systém soukromého práva.
2. Základní principy soukromého a občanského práva.
Pojem a předmět občanského práva.
3. Fyzické osoby.
4. Ochrana osobnosti.
5. Právnické osoby.
6. Zastoupení.
7. Právní skutečnosti (pojem a druhy), domněnky,
fikce.
8. Právní úkony a jejich náležitosti.
9. Druhy, obsah a výklad právních úkonů.
10. Právní následky vadných právních úkonů.
11. Jiné právní skutečnosti než právní úkony.
12. Promlčení a prekluze.
13. Předmět subjektivních práv a povinností (věci,
práva, jiné majetkové hodnoty, byty a nebytové
prostory).
14. Subjektivní práva a povinnosti a jejich ochrana.
15. Věcná práva.
16. Vlastnické právo (pojem, obsah, ochrana).
17. Výkon a omezení vlastnického práva.
18. Nabývání vlastnického práva.
19. Vlastnictví bytů a nebytových prostor.
20. Držba a detence.
21. Spoluvlastnictví.
22. Společné jmění manželů.
23. Zástavní právo.
24. Zadržovací právo.
25. Věcná břemena.
26. Zápisy do katastru nemovitostí a zásady, které je
ovládají.
27. Pojem závazkového práva a jeho místo
v soukromém právu.
28. Vznik závazkových právních vztahů.
29. Subjekty závazkových právních vztahů a jejich
pluralita.
30. Druhy závazkových právních vztahů.
31. Třídění občanskoprávních smluv, smlouva o
smlouvě budoucí a smlouva ve prospěch třetího.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
Proces uzavírání smluv.
Spotřebitelské smlouvy.
Změny závazků v subjektech.
Změny závazků v obsahu.
Zajištění závazků (obecně).
Ručení.
Smluvní pokuta, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných
příjmů, uznání dluhu.
Zánik závazků (obecně).
Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku na
základě jednostranného právního úkonu.
Zánik závazků na základě dvoustranného právního
úkonu a na základě události.
Smlouvy o převodech vlastnictví.
Vedlejší ujednání v kupní smlouvě.
Prodej zboží v obchodě.
Smlouva o dílo.
Půjčka, výpůjčka, nájem.
Nájem bytu.
Smlouvy o přepravě.
Smlouva příkazní a zprostředkovatelská.
Smlouva o sdružení.
Jednatelství bez příkazu, veřejná soutěž a veřejný
příslib.
Pojem a druhy civilní odpovědnosti.
Odpovědnost za škodu obecná.
Způsob a rozsah náhrady škody.
Zvláštní případy odpovědnost za škodu.
Bezdůvodné obohacení.
Předpoklady dědění.
Dědění ze závěti.
Dědění ze zákona.
Nabytí dědictví a ochrana oprávněného dědice.
Manželství (vznik, zánik, neplatnost).
Určení rodičovství.
Rodičovská zodpovědnost a výchovná opatření.
Osvojení a náhradní rodinná péče.
Výživné.
2
1. Soukromé právo v systému práva. Soukromé a veřejné právo. Systém soukromého práva.
1.1 Soukromé právo v systému práva
Od roku 1989 je v našem právním řádu opět přijímána koncepce systemizace práva, založená na diferenciaci práva
soukromého a veřejného práva.
Existence těchto dvou základních systémových pilířů kontinentálního právního systému byla v našich podmínkách dlouho
odmítána. Přesto zůstaly zachovány a naopak doznaly značného rozpracování. Rozhodující kritérium, odlišující dnes
vzájemně právo soukromé a veřejné, je metoda právní regulace. Za metodu je dnes považován legislativně technický
způsob, jímž stát zajišťuje prosazování jednotlivých skupin zájmů prostřednictvím právních norem. Každé z velkých
skupin právních vztahů je přiřazována vlastní metoda.
Soukromoprávní metoda je obecně charakterizována jako rovnost subjektů a legislativně vyjádřena v § 2 odst. 2 obč.
zák. Soukromoprávní metodě přísluší i základní právní nástroj, jímž je realizována, a kterým je smlouva.
Soukromé a veřejné právo nebylo nikdy vzájemně odděleno s určitou přesností a definitivností. Mezi soukromoprávní
odvětví se však zařazují nejčastěji občanské právo, právo obchodní, právo pracovní, právo rodinné, právo autorské a
vynálezecké, mezinárodní právo soukromé a procesní.
1.2 Právo veřejné a soukromé
Objektivní právo se podle kontinentálního pojetí, které je užíváno i v České republice, člení na právo veřejné a právo
soukromé. Obdobné dělení se týká i subjektivních práv, proto hovoříme např. o „subjektivním veřejném právu“.
Hranice mezi veřejným a soukromým právem však není zcela zřetelná a často mohou vznikat spory o to, je-li určitý
vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní.
Charakteristickým znakem veřejného práva je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné
(vrchnostenské), odpovídající vztahu stát–občan. Typickým veřejným právem je právo na sociální zabezpečení – sociální
dávky může požadovat pouze fyzická osoba, jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje příslušný
správní úřad ve správním řízení rozhodnutím, jež je správním aktem. Není-li občan s rozhodnutím správního úřadu
spokojen, může požádat o jeho přezkoumání soud, který o jeho návrhu rozhodne ve správním soudnictví.
Naproti tomu soukromoprávní vztahy charakterizuje symetrie a rovnost účastníků. Příkladem je právo na náhradu škody
nebo právo na mzdu za vykonanou práci. V řízení o takovém nároku jsou obě strany v rovnoprávném postavení, žádná z
nich není oprávněna něco druhé straně autoritativně nařizovat, a v případě sporu rozhoduje soud v občanskoprávním
řízení.
Kontravalence veřejného a soukromého práva se promítá i do charakteru příslušných právních předpisů: zatímco
veřejnoprávní předpisy (např. trestní zákon) obsahují vesměs kogentní právní normy, od nichž není přípustné se odchýlit
ani dohodou stran, soukromoprávní předpisy (typicky občanský zákoník) obsahují z větší části dispositivní právní normy,
které dávají stranám smluvní volnost. Dohodnou-li se smluvní strany jinak, než stanoví zákon, má tato dohoda před
zákonem přednost.
Problém při rozlišení soukromého a veřejného práva se může projevit i jako kompetenční spor mezi soudy v občanském
soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. V ČR v případě sporu o to, zda předmět řízení má povahu
soukormoprávní nebo veřejnoprávní, rozhoduje zvláštní senát zřízený zákonem č. 131/2002 Sb.
1.3. Systém soukromého práva
Občanské právo je jednak součástí vyššího celku právního řádu ČR (tj. práva soukromého a veřejného a celého právního
řádu), jednak je dále členěno na části různého stupně obecnosti. Tyto jednotlivé úrovně členění právního řádu jsou
vzájemně diferencovány podstatnými nebo méně podstatnými diferenciačními znaky, ale současně se jednotlivé úrovně
členění právního řádu vyznačují skupinou společných, jednotících znaků. V tomto smyslu je občanské právo součástí
právního systému vyššího řádu a současně tvoří samo systém, složený z obecné části, tj. společných ustanovení
platných pro všechny občanskoprávní vztahy a z části zvláštní, do níž jsou zařazeny jednotlivé vnitřně jednotné skupiny
občanskoprávních vztahů.
3
Do obecné části občanského práva náleží základní a obecné instituty: vymezení pojmu občanského práva,
předmětu, metoda právní regulace, obvykle i zásady občanského práva, jakož i prameny občanského práva. Jako
ucelená část sem patří základní otázky občanskoprávních vztahů, včetně jejich prvků, kterými jsou osoby, předmět
občanskoprávních vztahů a obsah. Do této části je řazena i obecná úprava zastoupení. Obecná část zahrnuje i obecné
otázky občanskoprávních skutečností, zejména občanskoprávních úkonů, resp. smluv.
Zvláštní část občanského práva zahrnuje tyto významné skupiny občanskoprávních vztahů:
a) věcná práva, k nimž patří vlastnické právo, držba a věcná práva k cizí věci,
b) závazková (obligační) práva, která se dále člení na závazky z právních úkonů a závazky z protiprávních
úkonů (občanskoprávní delikty). První skupina zahrnuje jednak obecná ustanovení o závazcích a dále jednotlivé typy
závazkových vztahů,
c) dědické právo zahrnuje skupinu norem upravujících způsob přechodu práv a povinností zemřelé fyzické osoby na její
právní nástupce,
d ) práva k nehmotným statkům se váží na společnou charakteristiku předmětu těchto vztahů, kterou je jejich
nehmotná povaha (Nehmotné statky a práva k nehmotným statkům). Patří sem práva na ochranu osobnosti a práva na
ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti člověka (právo autorské, vynálezecké a práva obdobná).
Vzhledem ke složitému vývoji, který prodělala právní úprava občanského práva od vydání jejího základního předpisu
občanského zákoníku, tj. od roku 1964, současná systematika občanského zákoníku neodpovídá podanému systému
občanského práva, který je výsledkem vědecké abstrakce a zobecnění staletých zkušeností formování odvětví
občanského práva.
4
2. Pojem a předmět občanského práva, zásady
Pojem občanského práva
české právo se třídí na právo veřejné a právo soukromé, čemuž se říká dualismus práva veřejného a
soukromého
o toto dělení má svůj historický původ v římském právu
o zde se rozlišovalo ius publicum, týkající se věcí římského státu, a ius privatum, směřující ku prospěchu
jedinců
- převládají teorií rozlišení na právo veřejné a soukromé je teorie organická
o ta spatřuje kritérium v charakteru subjektu právního vztahu
o stane-li se subjekt subjektem právního vztahu nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, resp.
nezávisle na svém členství ve veřejném svazu, jde o pr. soukromé
- dalším kritériem rozlišování veř. a soukr. práva spočívá v charakteru vzájemného vztahu jeho účastníků
o pro právo veřejné je příznačná nerovnost subjektů, tedy vztah nadřízenosti a podřízenosti, popř.
možnost jednoho subjektu druhému ukládat povinnosti, popř. jednostranně zakládat práva. – hl.
význam v oblasti veř. práva mají autoritativní právní akty orgánů veřejné moci (správní akty)
o pro soukromé právo je příznačná rovnost subjektů (jejich rovné hmotněprávní postavení).
 tato rovnost je pro obor občanského práva výslovně vyjádřena v § 2 odst. 2 -> V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení
 rovnost subjektů právního vztahu spočívá v tom, že:
a) žádný subjekt nemůže druhému uložit povinnost nebo jednostranně uložit právo (§53
odst. 8)
b) vznikne-li mezi subjekty pr. vztahu neshoda, nemůže ji jeden ze subjektů rozhodnout bez
dohody s druhým (nemo iudex in causa sua) – nutno obrátit se na soud
 mohou se však dohodnout, že jeden bude jednat na základě smlouvy podle závazných pokynů
druhého (typicky smlouva pracovní nebo příkazní)
 zásada rovnosti implikuje autonomii vůle subjektů – je na uvážení, iniciativě a rozhodnutí
každého, zda vezme na sebe nějakou povinnost nebo se stane subjektem nějakého práva –
autonomie vůle mívá však své meze – např. kogentní normy (§ 2 odst. 3)
o právo soukromé se třídí na jednotlivá právní odvětví
 základním pilířem je právo občanské a obchodní; obě jsou kodifikované v ObčZ
 v jejich vzájemném vztahu tvoří obč. právo a obč. zákoník obecné soukromé právo a obecný
soukromoprávní předpis s podpůrnou působností pro obchodněprávní vztahy.
_______________________________________________
-
Pojem - občanské právo je soubor právních pravidel, která:



vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob),
upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické
osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení,
jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů.
Dualismus práva veřejného a soukromého: Za minulého režimu se toto dělení nepoužívalo, nyní se k němu opět
navracíme. Pochází již z římského práva.
Veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) – rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty,
úřední rozhodnutí,…). Veřejný zájem převažuje nad zájmem soukromým. Jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči
druhému z pozice veřejné svrchované moci.
Soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné, práva duševního vlastnictví – autorské právo a mezinárodní
právo soukromé) je založeno na rovnosti účastníků (§ 2 odst. 2 ObčZ):


nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva,
konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým  spory řeší soud,
5

autonomie vůle – sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění.
Teorie rozlišování práva veřejného a soukromého:
-
-
zájmová (Ulpianova) teorie – právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je
zaměřeno na ochranu věcí veřejných, rozlišení se provádí podle zájmu, který převažuje,
mocenské hledisko – buď jde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nebo rovnosti, které se vyznačují těmito
vlastnostmi:
1. nelze jednostranně uložit povinnost,
2. nemo iudex in causa sua,
3. čtveřice vzájemnosti práv a povinností (do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias),
4. dovoleno vše, co není zakázáno,
organická teorie (teorie subjektů) – rozhodující pro rozlišení, zda jde o právo soukromé nebo veřejné je
členství ve „veřejném svazu“; jestliže se alespoň jeden subjekt právního vztahu stal jeho subjektem z důvodu
výkonu funkce veřejného svazu anebo z důvodu svého členství ve veřejném svazu, jde o právo veřejné; stal-li
se subjektem právního vztahu nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, jde o právo soukromé.
Hybridní prvky v soukromém právu: Vždy ovšem zůstanou sporné případy, kdy nepřeváží ani jedno z možných
řešení. Existují i sporné případy – např. co právo sociálního zabezpečení? Je právem soukromým nebo veřejným nebo
náleží do obou? Mnoho veřejnoprávních prvků nacházíme také v pracovním či obchodním právu.
Občanské právo obecné je právem podpůrným ve vztahu k ostatním odvětvím soukromého práva. Pokud jsou
některé soukromoprávní otázky řešeny speciálním zákonem, pak se občanského práva obecného (zejména ObčZ) užije
subsidiárně. Viz např. § 1 odst. 2 ObchZ. Na druhou stranu např. ZPr užití ObčZ vylučuje.
Předmět občanského práva
Předmět úpravy OPH (§ 1 odst. 2 ObčZ): „Občanské právo hmotné upravuje majetkové vztahy fyzických a
právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu
osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony.“ Patří sem i osobnostně majetkové vztahy vyplývající z tvůrčí
duševní činnosti (autorské právo).
OPH se však vztahuje pouze na takové vztahy, ve kterých mají účastníci rovné postavení, jde o vztahy tržní (§ 2
odst. 2 ObčZ). Předmět OPH je vymezen jednak:
pozitivně v § 1 odst. 2 ObčZ, a jednak
negativně – subsidiární užití občanského práva obecného na vztahy, které nejsou upraveny jinými
soukromoprávními normami.
Vnitřní členění OPH:







obecná část (včetně rodinného práva),
absolutní práva majetková (vlastnické právo, věcná práva k věcem cizím),
relativní práva majetková (obecná ustanovení o závazcích, závazkové právo smluvní a deliktní),
práva k nehmotným statkům,
dědické právo.
Struktura soukromého práva
- soukromé právo se skládá z několika právních odvětví, které lze seskupit do 3 skupin:
a) obecné právo soukromé, tedy občanské právo – pramenem je občanský zákoník (z. č. 40/1964 Sb)
b) zvláštní soukromá práva, platící jen pro určité skupiny osob nebo pro zvláštní vztahy určitých oblastí života,
tedy (obchodní právo, pracovní právo, rodinné právo)
- občanské právo se k těmto projevuje podpůrností (subsidiaritou), tzn. že všude tam, kde některou speciální
soukromoprávní otázku neřeší některý právní předpis uvedených odvětví, použije se subsidiárně obecný
předpis pr. občanského
c) mezinárodní právo soukromé, základem je zákon o Mezinárodním právu soukromém a procesním, jenž se
zaměřují na soukromoprávní vztahy s cizím subjektem
6
Struktura občanského práva
1)
2)
3)
4)
5)
-
práva věcná (právo vlastnické, věcná práva k věci cizí – iura in re aliena)
právo závazkové (právo smluvní – ex contractu, právo mimosluvní – ex delicto)
právo dědické
právo na ochranu osobnosti, neboli ryze práva osobní neboli všeobecná práva osobnostní (právo na
život, čest a důstojnost,zdraví, svobodu, jméno, soukromí…)
práva duševního (intelektuálního) vlastnictví včetně práv průmyslového vlastnictví (práva
k individuálním výsledkům tvůrčí činnosti – např. právo autorské; práva průmyslová k výsledkům tvůrčí činnost
postrádající individuální povahu – např. práva k vynálezům, průmyslovým právům a zlepšovacím návrhům,…)
práva sub 4) a sub 5) jsou v části literatury široce označována jako práva k nehmotným statkům
Prameny občanského práva
-
-
-
-
pramenem občanského práva jsou pr. normy, které upravují spol. vztahy tvořící předmět občanského
práva
o předmět obč. práva je stanoven mj. § 1 odst. 2 ObčZ, kde se stanoví: „Občanský zákoník upravuje
majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy vztahy mezi těmito osobami a
státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy
neupravují jiné zákony.“
o občanskoprávní předpisy upravují i některé další vztahy (viz § 1 odst. 3 ObčZ)
o předmětem občanského práva jsou takové vztahy, kde účastníci mají rovné postavení (§ 2 odst. 2)
v ČR jsou právní normy vyjadřovány ve formě (písemných) právních předpisů
o právní předpis můžeme definovat jako autentické a formalizované sdělení právních norem jejich
adresátům v psané podobě
právní normy (právní předpisy) mají různou právní sílu, jejichž základní a nejvyšší úroveň tvoří zákona,
které mají dvě úrovně, a to:
1. Zákony ústavní – v čele ústavního pořádku je Ústava ČR č. 1/1993 Sb. a Listina ZPS č. 2/1993 Sb.
- ty jsou nejvyšším stupněm právní síly
2. Zákony – zákony obyčejné a zákoníky; tvoří těžiště právního řádu
- zákl. pramenem obč. práva je občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
na základě zákona a v jeho mezích je možno vydávat odvozené (derivativní) pr. předpisy, které se též
nazývají podzákonné předpisy či prováděcí předpisy (provádějí ustanovení zákona)
o nařízení vlády k provedení zákonů
o pr. předpisy vydávané ministerstvy, jinými úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li
k tomu zákonem zmocněny podle čl. 79 odst. 2 Ústavy
o Ústava připouští, aby obecně závazné vyhlášky (lokální pr. předpisy) vydávala zastupitelstva
územních samosprávných celků (čl. 104 odst. 3)
ÚSTAVA
-
byla pojata jako tzv. organický zákon, který se zabývá většinou jen strukturou st. orgánů, jejich působností
apod., zatímco občanského práva se nedotýká
některá zákl. ustanovení upravující v širokých obrysech občanskoprávní, resp. soukromoprávní
vztahy, obsahuje Listina:
o čl. 11: právo každého vlastnit majetek, rovnost vlastnictví, vlastnictví zavazuje (zákaz zneužití
vlastnického práva na újmu jednotlivce nebo obecného zájmu)
- zákaz výkonu vlastnického práva ke škodě lidského zdraví, přírody, ŽP.
- vyvlastnění je možné ve veř. zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Dědění se zaručuje.
o čl. 2 odst. 3: každý může činit, co není zákonem zakázáno
7
o
o
o
o
o
čl. 26 odst. 1: právo podnikat a provoz. jinou hosp. činnost - základ smluvní autonomie spolu s čl. 2
čl. 6: právo na život
čl. 7: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
čl. 10: základní lidská práva jako lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno, právo na
soukromí
čl. 34 odst. 1 – základ pro tvůrčí duševní činnosti
MEZINÁRODNÍ SMLOUVA
-
-
podle čl. 10 Ústavy (ve znění po novelizaci úst. zák. č. 395/2001 Sb.) jsou součástí pr. řádu všechny vyhlášené
mez. smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána
mezinárodní smlouva (splňující požadavky v čl. 10) se tak stává pramenem vnitrostátního práva
jestliže se vyskytne nesoulad mezi zákonem a MS, použije se MS
úst. zákon č. 395/2001 Sb. zrušil stav, v němž bezprostřední účinky byly přiznány pouze MS o LPZS
významné MS upravující LPZS:
o Úmluva o ochraně LPZS č. 209/1992 Sb., Mezinárodní pakt o hosp., soc. a kulturních právech
o Úmluva o právech dítěte, Evropská úmluva o LP a biomedicíně
větší význam než obč. právu mají mezinárodní smlouvy v mezinárodním právu soukromém, obchodním a
rodinném
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
-
-
občanský zákoník upravující materii občanského práva je označován jako kodex
o tato úprava je vhodná proto, že poskytuje možnost ucelené úpravy s vědecky podloženou systematikou
o kodex je sjednocujícím prvkem a umožňuje specifickou úpravu dílčích institutů
o základním kodexovým úpravám je poskytována i tradičně potřebná solemnita a vážnost
platný obč. zákoník je mnohokrát novelizován, je velmi neuspořádaný a nepřehledný
o sled paragrafů a čísel byl zákonem č. 509/1991 Sb. přerušen
o byla přidána četná ustanovení pod lomenými čísly, dále byly zrušeny třetí, čtvrtá a pátá
o významnou úpravu spotřebitelských smluv zakotvil obč. zákoník pod vlivem evr. komunitárního
soukromého práva zákonem č. 135/2002 Sb., který vložil také do § 58 až 65 upravil ochranu
spotřebitele při uzavírání smluv o užívání budovy nebo její části na časový úsek (tzv. time-sharing)
o zákon č. 136/2002 Sb. upravil aspekty prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží.
o zákon č. 37/2004 Sb. nově upravil pojistnou smlouvu jako finanční službu a zároveň pr. důvod vzniku
soukr. smluvního pojištění – nyní už je zvláštní zákon o pojistné smlouvě.
OSTATNÍ PRAMENY OBČANSKÉHO PRÁVA
-
platné právo je právo psané, a to výlučné právo psané (lex scripta)
teoreticky neuznává žádný jiný pramen práva než formálně publikovanou psanou pr. normu
neuznává proto za pramen ani právo soudcovské, ani obyčejové
tím, že se uznává jen právo psané, mohou vznikat tzv. mezery v zákoně
o pro jejich vyplňování si systém výlučně psaného práva vypomáhá výkladem (interpretací)
o někdy ovšem jde o výklad, který skutečný obsah pr. normy překračuje, a tím tyto pr. normy ve
skutečnosti dotváří
o v tomto smyslu je výklad sám někdy právotvorný
1. Zvláštní zákony
-
občanský zákoník je základním pr. předpisem obč. práva a zároveň obecným pramenem práva soukromého
úplná koncentrace však není nejen možná, ale není ani praktická
obč. zákoník proto neobsahuje specifickou pr. úpravu spol. vztahů spojených s výsledky tvůrčí
lidské činnosti a odkazuje na zvláštní zákony
8
o autorský zákon č. 121/2000 Sb. , zák. o ochraně průmyslových vzorů č. 2007/2000 Sb.
o zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích č. 527/1990 Sb.
o zákon o užitných vzorech č. 478/1992 Sb. , ochraně topografií polovodič. výrobků č. 529/1991 Sb.
- v některých oblastech obč. práva platí vedle obecných ustanovení obč. zákoníku i zvláštní specifické
zákony (např. o vlastnictví bytů, o nájmu a podnájmu nebytových prostor, o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem)
- s občanským právem dále souvisí i některé další pr. předpisy, které mají důležitý význam i pro právo
občanské (např. zákon, kterým se upravují zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem).
Tento zákon má význam pro vznik, změnu a zánik vl. práva k nemovitostem a jiným věcným právům
týkajícím se nemovitostí (věcná břemena,…).
2. Rozhodnutí soudů (judikatura)
-
-
-
český soud nesmí odmítnout rozhodnutí pro neúplnost či nejasnost práva. I v takovém případě si musí
pomoci výkladem
o tento výklad však nezávazně působí jen mezi stranami sporu
o teoreticky nepůsobí tedy rozsudky soudů jako precedent, tj jako závazná norma pro obdobné
případy v budoucnosti
o Pro precedent je totiž platí, že zavazuje jako pr. norma jak soud, který jej vydal, tak i soudy nižší
je-li rozhodnutí publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, působí jako by se o
pramen práva jednalo
z hlediska sociologického u nás existuje soudcovské právo, ačkoli soudní rozhodnutí z hlediska právního
pramenem práva nejsou.
ve společnosti, v pr. teorii i v pr. praxi se v současné době naléhavě volá po ustálenosti (konstantnosti)
judikatury, tj. po naplnění požadavku, aby jedna a táž pr. otázka byla, i když je řešena různými soudy,
rozhodována a odůvodňována shodně
i když judikatura soudů není pramenem práva, představují rozhodnutí soudů, zejména odvolacích vrchních
soudů, Nejvyššího soudu ČR, významnou autoritu dotvářející normy obč. práva
podobná je situace i u rozhodnutí Ústavního soudu
o o individuální stížnosti pro porušení Ústavou či Listinou zaručených práv FO a PO rozhoduje
Ústavní soud v kontradiktorním řízení
o i o tomto rozhodnutí platí, že je závazné pro strany sporu
o normativní sílu mají ty nálezy Ústavního soudu, pokud ruší nějaký zákon
3. Obyčej
není pramenem práva
je třeba však odlišovat prostý obyčej od obyčeje právotvorného, jakožto součásti zvykového práva
ke vzniku obyčeje je nutný: usus longaevus (dlouhodobé zachovávání obyčejů) a opinio necessitatis
(přesvědčení o tom, že obyčej vytváří právo)
- je možné, že zákon někde sám odkáže na určitou zvyklost
o pramenem práva ale není v tomto případě odkazovaná zvyklost, ale zákon, který na ni odkazuje
o to činí např. obchodní zákoník, který aplikaci obchodních zvyklostí stanoví v §1
4. Dobré mravy
-
-
jsou souborem pravidel chování, které ukládá společenská morálka v určité době a na určitém místě
dobré mravy ve společnosti vytvářejí normu chování, se kterou je chování ostatních subjektů poměřováno a
posuzováno (vychází se jen z mravů a chování dobrých lidí)
o tom, co je v souladu s dobrými mravy a co hranici dobrých mravů překračuje, rozhoduje soud
dobré mravy jsou např. v obč. zákoníku, zákoně o rodině a zákoníku práce – občanský zákoník odkazuje na
dobré mravy v §3, 39, 424, 469a písm. a), 630
určitý výkon práva podnikatele nemusí být v rozporu s výslovným zákazem obsaženým v zákonné úpravě,
nicméně jeho uplatnění se ocitne v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku
o pro tyto případy obch. zák. stanoví, že takový výkon práva sice není neplatný, ale nepožívá právní
ochrany, tj. nebude soudně vynutitelný
9
sporné je použití právních zásad, ke kterým se např. výslovně odkazuje v § 1 odst. 2 ObchZ
o jedná se o odkaz na výklad per analogiam
5. Odborná literatura (doktrína)
-
-
výklad obč. práva ovlivňuje i literatura, sama o sobě pramenem práva není.
soud není vázán žádným názorem vyjádřeným v odborné literatuře, a to ani tehdy, kdy ve sporném případě
existuje cekem jednoznačně přijímané stanovisko.
názory v odborných pracích mohou být pro soud určitou inspirací a návodem, jak rozhodnout.
často v praxi když trvala kritika teorie určitého způsobu rozhodování soudů, způsobilo to obrat soudu.
Základní principy soukromého a občanského práva
1) Zásada rovnosti účastníků
- nejen rovnost občanská, ale i rovnost tržních vztahů s ekonomickou ekvivalencí
- je vyjádřena v § 2 odst. 2 – „V občansko-právních vztazích mají účastníci rovné postavení.“
- tato zásada se projevuje i ve vzájemnosti vnitřní struktury pr. vztahů – ta se vyjadřuje čtveřicí vzájemnosti
práv a povinností (vznik již v římském právu):
o abys mi za to něco dal – do ut des
o dávám, abys za to pro mě něco činil – do ut facias
o dávám činím něco, abys mi za to něco dal – facio ut des
o činím něco, abys za to něco činil pro mě – facio ut facias
2) Nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci – Nemo iudex in causa sua
- vznikne-li mezi subjekty pr. vztahu neshoda, nemůže ji jeden ze subjektů rozhodnout bez dohody s druhým
(nemo iudex in causa sua)
- nutno se obrátit na soud, před nímž mají vůči sobě oba subjekty rovné procesní právní postavení
3) Autonomie vůle účastníků
projevuje se v tom, že většina norem soukr. práva má dispozitivní charakter, tj. účastníci mohou vstupovat
svobodně ze své vůle a iniciativy do soukromoprávních vztahů a stanovit většinou svá pr. a povinnosti, pokud
v tom nejsou omezeni normami kogentními
tato zásada má své různé specifické projevy:
o autonomie vlastnická – mít majetek, užívat jej, užitky z něj (čl. 11 Listiny, § 123 ObčZ)
o autonomie smluvní – volnost uzavírání smluv, volnost výběru spolukontrahenta, volnost utváření smluvního
obsahu,
o autonomie testovací – volnost pořídit závěť,
o autonomie rozvíjet osobnost člověka – rozvoj duševní činnosti (čl. 10 Listiny, § 11 ObčZ)
o autonomie rozvíjet tvůrčí duševní činnost člověka (čl. 34 Listiny, § 2 n. AZ)
4) Pacta sunt servanda
- uzavřené smlouvy mají být dodržovány;, považována za nejobecnější právní zásadu
porušení smlouvy je porušením práva, které s sebou nese odpovědnost toho, kdo právo porušil
neznamená to, že není možno jednostranně odstoupit od smlouvy v případech, které stanoví zákon (např.
sankce za vadné plnění - § 623, za prodlení dlužníka - § 517 odst. 1)
možno odstoupit i např. u smlouvy o úschově podle § 749 odst. 2, § 750 (rozhodnutí o setrvání v pr. vztahu
je ve výlučné dispozici jen jednoho – též např. odvolání zmocnění), nebo na základě dohody.
5) Neminem laedere – nikoho nepoškozovat
nejen porušením smluvní povinnosti ale i mimosmluvní podle § 415 – Každý je povinen si počínat, tak, aby
nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
tato zásada je řečena i v § 420 odst. 1 a § 13 odst. 1
6) Prevence
předcházení ohrožování či porušování práv z občanskoprávních vztahů (§3 odst. 2, §4, §6, §11n, §43,
§415, §417, §419) a při ohrožení práv zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy (náhradou
peněžní či naturální nebo satisfakcí §13, §444).
7) Neminem laedit, qui iure suo utitur - nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo (§ 3 odst. 1)
10
vykonává-li (užívá-li) někdo své subj. právo, nelze to kvalifikovat jako působení škody, ani zasahuje-li tento
výkon do majetkové nebo osobnostní sféry jiného subjektu
o např. domáhá-li se někdo práva pomocí soudního výkonu (exekuce), není to působení škody nebo
o nevykonává škodu ten, kdo je oprávněn z věcného břemene čerpat studnu ze sousedovi studny
není připuštěn šikanózní výkon práva – nikoliv výkon za uspokojením svých potřeba, ale s cílem poškodit
druhého
o výkon šikany bychom mohli dovodit z § 3odst. 1, který stanoví, že výkon práv a povinností nesmí bez pr.
důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy;
o rovněž z § 424 zakazujícího způsobení škody úmyslným jednáním proti dobrým mravům - jde o majetkový
postih (např. fyzické napadení, aniž je způsobena pracovní neschopnost, urážka pro etnický původ, pohlaví...
vědomé neobsloužení zákazníků pro jejich rasu...)
8) Ochrana dobré víry (bona fides)
zákon má být vykládán tak, aby nebyl poškozen ten, kdo sám jednal v oprávněné dobré víře, že jedná po
právu, resp. ten, kdo oprávněně důvěřuje, že po právu jedná někdo jiný
9) Nemo turpitudem suam alegare potest - Nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití práva, porušení práva
nebo z nejednání v dobré víře
10) Ius ex iniuria non oritur – z bezprávní právo nevznikne
11) Ochrana slabší strany
je významná pro smluvní vztahy zejména mezi silnými obchodními společnostmi a FO
např. u spotřebitelských smluv (§52n, §55)
o § 55 stanoví, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch
spotřebitele a že spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, popř. jinak zhoršit své smluvní
postavení
o tyto smlouvy nesmějí obsahovat ujednání označované jako nekalé, která by v rozporu v požadavkem dobré
víry přivodila značnou nerovnováhu v právech
ochrana spotřebitele daná také zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobků.
12) Nemo plus iuris transfere potest, quam ipse habet - nikdo nemůže na jiného převést více práv nežli
má on sám
platí obecně, ale výrazně se projevuje při převodech vlastnického práva
výjimkou je nabytí vlastnictví od nevlastníka (§486, popř. §446 ObchZ)
13) Iura quaesita - respektování v minulosti nabytých práv novou právní úpravou, s tím souvisí zákaz
retroaktivity (zpětné působnosti - §854, podrobněji )
14) Neznalost zákona neomlouvá – ignoratia legis non excusat
15) Zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae), především je zásadou procesního práva, ale
je významná i při aplikaci hmotného práva.
16) Vigilantibus iura (práva patří bdělým, opatrným)
každý je odpověd. za náležitou míru předvídavosti a opatrnosti při uzavírání závazku, do něhož vstupuje,
např. při uzavření nájmu na dobu neurč. - musí si být vědom, že může dostat kdykoliv výpověď;
promlčení - mám-li právo na plnění, musím si dát pozor, abych to právo v zákon. lhůtě uplatnila u soudu
(obecně 3 roky)
17) Volenti non fit inuria (tomu, kdo to chce, neděje se křivda)
-
11
3. Fyzické osoby
PRÁVNÍ ZPŮSOBILOST
subjekty práv a právních povinností jsou fyzické osoby, tj. lidé a právnické osoby, včetně státu.
subjekty obč. práv a povinností mohou být i cizí st. příslušníci a zahraniční právnické osoby (včetně cizích
států).
právní způsobilostí subjektů se rozumí:
1. způsobilost k právům a povinnostem
- způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti neboli způsobilost být jeho subjektem
- tato způsobilost se rovná právní subjektivitě, a tím pojmu osoby v právním smyslu vůbec
2. způsobilost k právním úkonům
ten, kdo má tuto způsobilost, je potenciálním subjektem práv a povinností
aby se stal subjektem určitého práva či povinnost je zpravidla třeba právně relevantního chování, se kterým
objektivní právo spojuje vznik určitého práva či povinnosti
k tomu se vyžaduje určitý stupeň vyspělosti vůle a intelektu
o občanské právo nespojuje právní následky s chováním všech osob, ale jen těch, u kterých jsou
objektivně dány psychické předpoklady
o proto obč. právo pečuje o osoby, jež nedosáhly úplně vyspělosti vůle a intelektu a nespojuje právní
následky s chováním všech osob
nikoli tedy všechny subjekty práv a povinností (tj. osoby, které mají způsobilost k právům a
povinnostem) mohou svými vlastními úkony v konkrétním případě nabývat práv a zavazovat se
všechny osoby mají tedy v občanské právu způsobilost k právům a povinnostem, ale pouze ty
z nich, jejichž chování objektivní právo uzná za právně relevantní, mají i způsobilost k úkonům
-
-
-
způsobilost k právním úkonům se dělí na:
a) Způsobilost k právním úkonům
- což je způsobilost vlastními úkony způsobit právní následky, zejména nabývat práv, stávat se
subjektem právních povinností
b) Způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům (deliktní způsobilost)
což znamená způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost, tj. nést nepříznivé právní
následky
-
Osoby fyzické
ZPŮSOBILOST K PRÁVŮM A POVINNOSTEM
-
způsobilost mít práva je jedno ze základních občanských práv – čl. 5 LZPS
nikdo jí nemůže být zbaven ani v ní být omezen
způsobilost k právům a povinnostem podle hmotného práva je určující i pro způsobilost být
účastníkem řízení před soudy
1. Vznik
- způsobilost FO mít pr. a povinnosti vzniká narozením, tj. narozením živého dítěte
- vedle toho § 7 odst. 1 přiznává tuto způsobilost i plodu v lůně mateřském, narodí-li se dítě živé
(nasciturus)
o to je praktické zejména při dědění a při darování
o podle NOZ se na něj má hledět jako na narozené dítě tehdy, vyhovuje-li to jeho zájmům
- narodí-li se dítě mrtvé (nebo nedojde-li k porodu), posuzuje se to tak, jako by nikdy nebylo
- v pochybnostech, zda se dítě narodilo živé či mrtvé, se uplatňuje domněnka, že se narodilo živé
- způsobilost k právům a povinnostem trvá po celý život člověka bez jakékoli změny
- nemůže být ani omezena, ani se v průběhu času nerozšiřuje
12
2.
Zánik
- způsobilost k právům a povinnostem zaniká smrtí; nelze-li smrt prokázat (úředním zjištěním
smrti – prohlédnutím těla mrtvého a vydáním úmrtního listu), prohlásí soud člověka za mrtvého, zjistí-li
jeho smrt jinak
- prohlásit člověka za mrtvého lze za dvou předpokladů:
a. na základě zjištění smrti
- tehdy, jestliže nelze smrt prokázat úředním zjištěním
- např. bude-li zjištěno, že při katastrofě letedla zahynuly všechny osoby, a nelze úředně
zjistit smrt (identifikovat mrtvoly), bude to dostatečný důkaz toho, že osoba, která byla
na palubě letadla, je mrtvá (§ 200 OSŘ – tzv. důkaz smrti)
- zánik způsobilosti k právům a povinnostem však ve skutečnosti nenastává
prohlášením za mrtvého, ale smrtí
- kdyby soud prohlásil za mrtvou osobu, která žije, nezanikne ani jeho způsobilost k
právům a povinnostem a soud takové rozhodnutí zruší s účinky ex tunc
b. osoba je nezvěštná
- osoba, která je nezvěstná, může být soudem prohlášena za mrtvou, lze-li se zřetelem
ke všem okolnostem soudit, že nežije
- takové prohlášení za mrtvého nemá charakter zjištění smrti, ale vydává se
na základě vysoké pravděpodobnosti smrti
- v případě, že prohlášení za mrtvého bylo zrušeno, práva a povinnosti osoby
omylem prohlášené za mrtvou se obnoví ex tunc, tj. tak, jako by
k prohlášení za mrtvého nebylo došlo
- výjimka platí podle zákona o rodině, pokud jde o manželství - to se totiž v případě
zrušení prohlášení za mrtvého obnoví jen tehdy, neuzavřel-li druhý manžel mezitím
manželství nové
ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM
-
-
-
způsobilost k právním úkonům je způsobilost člověka – fyzické osoby vlastními právními úkony
nabývat práv a povinností, resp. působit právní následky
vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti, v plném rozsahu vzniká způsobilost k právním úkonům
dosažením zletilosti
zletilosti se nabývá (§8 odst. 2):
1. Dovršením 18. roku
2. Uzavřením manželství (i neplatného) před dovršením 18. roku
- nikoliv však uzavřením manželství zdánlivého – putativního
- zletilost se nabývá tímto jednou provždy a nezaniká ani kdyby bylo manželství zrušeno ještě před
dovršením 18. roku
protože pr. úkony jsou projevy vůle, požaduje se pro úplnou způsobilost k pr. úkonům jednak neporušenost
vůle a potřebný stupeň intelektuální vyspělosti
jde o psychickou způsobilost rozpoznávací a určovací, tj. způsobilost rozpoznat charakter vlastního
jednání a jeho adekvátnost k zamýšlenému následku a zároveň způsobilost podle tohoto poznání své chování
určit (tzn. ovládat vůlí)
tato způsobilost může být omezena a fyzická osoba jí může být i zcela zbavena:
a) přímo ze zákona (§ 9) v důsledku nedostatku věku
- nezletilci jsou podle § 9 způsobilí jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené
rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku
- osoba uzavírající pr. úkon s nezletilcem zpravidla může usuzovat na jeho psychickou vyspělost pouze
z odhadu jeho věku, aniž by mohla zkoumat jeho skutečnou psychickou vyspělost
13
avšak je-li osobě známo, že nezletilec potřebnou psychickou vyspělost odpovídající
svému věku nemá (např. je debilní) a osoba tedy nejedná v dobré víře, pak k tomu bude
potřeba přihlédnout při posuzování (ne)způsobilosti
v některých případech nezletilci způsobilost k pr. úkonům nebudou mít vůbec, a to tehdy, jestliže
psychická vyspělost odpovídající jejich věku dosud vůbec nepřipouští konání jakýchkoli pr. úkonů
(např. u novorozence)
u lidí, u kterých uvědomělá vůle není dosud vyvinuta, nelze mluvit o pr. úkonech
o
-
-
b) rozhodnutím soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k pr. úkonům (§10) v důsledku
duševní poruchy, která není jen přechodná, nebo nadměrného požívání alkoholických
nápojů, omamných prostředků či jedů
- soud může člověka způsobilost k pr. úkonům zbavit tehdy, jestliže není vůbec schopen, tj. rozumově
a podle své vůle, činit pr. úkony, a to pro duševní poruchu, která není jen přechodná
- soud se vždy opře o znalecké posudky - pro přechodnou duševní poruchu zbavení pr. způsobilosti
vysloveno být nemůže, ale pr. úkony během přechodné duš. poruchy jsou neplatné (§ 38 odst. 2)
- jestliže někdo pro duševní poruchu, která není jen přechodná, nebo pro nadměrné
požívání alk. nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopen činit jen některé pr.
úkony, soud jeho způsobilost k pr. úkonům omezí
o za nadměrné požívání bude považováno takové, které právně působí omezení schopnosti
konat právní úkony
o je ovšem také potřeba určité trvalosti snížené schopnosti konat právní úkony
o ovšem pr. úkon učiněný v době opilosti či intoxikace by byl však neplatný podle § 38
odst. 2
- rozsah omezení způsobilosti se stanoví v rozhodnutí soudu, jímž byla způsobilost omezena (soudy tak
v praxi činí především negativním vymezením)
- rozdíl mezi zbavením a omezením způsobilosti k právním úkonům je tedy v tom, že:
 zbavení může být provedeno, jen není-li člověk schopen činit pr. úkony vůbec,
kdežto omezení tehdy, nemůže-li konat jen některé,
 zbavení může být provedeno výlučně pro duševní poruchu, která není jen
přechodná, kdežto omezení může být provedeno i v důsledku nadměrného
požívání alk. nápojů či omamných prostředků nebo jedů
 zbavení má za následek úplný zánik způsobilosti k pr. úkonům, kdežto
omezení má za následek její zánik jen potud, pokud jde o pr. úkony uvedené
ve výroku rozhodnutí soudu
c) přímo ze zákona podle § 38 odst. 2, jestliže osoba, jejíž způsobilost nebyla omezena, vykonává
pr. úkon v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu neschopnou
-
-
-
způsobilost k právním úkonům se nabývá podle objektivním hledisek (dosažení určitého věku), kdežto při
omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům se přihlíží k subjektivním odchylkám od průběhu normálního
psychického vývoje člověka
právní úkony osoby zbavené soudem způsobilosti k právním úkonům, resp. učiněné v rozsahu omezení její
způsoblosti k právním úkonům stanovené soudem, jsou neplatné, aniž by se muselo zkoumat, zda byly
vykonány ve stavu duševní poruchy nebo v jasném okamžiku (lucidum intervallum)
o naproti tomu platnost či neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2, tj. u osoby, u níž nedošlo
k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům soudem, se bude vždy posuzovat právě
podle toho, zda úkon byl učiněn v jasném okamžiku, nebo ve stavu duševní poruchy
právní úkony osoby zbavené soudem způsobilosti k pr. úkonům jsou neplatné; za takové osoby jedná
opatrovník
14
-
omezení nebo zbavení bude soudem zrušeno nebo změněno, odpadnou-li nebo změní-li se důvody, které ke
zbavení nebo omezení vedly
způsobilost k právním úkonům podle hmotného práva je určující i pro rozsah procesní způsobilosti (obdobně
jako tomu bylo i u způsobilosti k právům)
DELIKTNÍ ZPŮSOBILOST
-
-
-
deliktní způsobilost je svou podstatou způsobilostí k zaviněným protiprávním úkonům a znamená
způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost
obč. právo zná i objektivní odpovědnost (tzv. odpovědnost za riziko – strict liability), tj. nezávislou na
zavinění
o vychází se z myšlenky, že je spravedlivé, aby ten, kdo má prospěch z určité činnosti, která ohrožuje
zvýšenou měrou okolí, nesl se zřetelem na zajištění účinné ochrany poškozených bez ohledu na
zavinění odpovědnost za škodlivé následky z této činnosti
deliktní způsobilosti se nabývá v plném rozsahu, nebrání-li tomu jiná překážka, dosažením
zletilosti, nebo stejně jako způsobilosti k pr. úkonům
o před dosažením zletilosti se deliktní způsobilost posoudí vždy v konkrétním případě se zřetelem
k uskutečňovanému protiprávnímu úkonu podle toho, zda nezletilec byl schopen ovládnout své
chování a posoudit jeho následky (§ 422 odst. 1), tzn. schopnost určovací a rozpoznávací
o totéž platí i u osoby s duševní poruchou
výjimečně zákon přiznává deliktní způsobilost i tomu, kdo v daném okamžiku sice uvedené schopnosti určovací
a rozpoznávací neměl, avšak do stavu, v němž není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho
následky, se uvedl svým zaviněním (§ 423)
Příbuzenství, osoby blízké a domácnost
OSOBY BLÍZKÉ
-
-
v občanskoprávních vztazích má někdy význam, zda jejich subjekty jsou osoby blízké, zejména osoby
příbuzné
občanský zákoník proto v § 116 vymezuje pojem osob blízkých
§ 116 rozlišuje
o osoby, které jsou si navzájem blízké, tj. příbuzní v řadě přímé, sourozenci a manžel (partner/ka)
o jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže
by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní
v § 117 stanovuje ObčZ, jak se zjišťuje stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v
řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka
ustanovení občanského zákoníku o osobách blízkých mají obecnou působnost, tj. mohou být použita i
v jiných právních odvětvích, pokud tato právní odvětví nemají své vlastní zákonné vymezené pojmu osoby blízké
(§ 88 odst. 8 TrZ)
JEDNOTLIVÉ OSOBY BLÍZKÉ
1.
osobami blízkými podle § 116 jsou v prvé řadě:
Příbuzní, a to příbuzní řadě přímé (v přímém pokolení) bez omezení a v řadě pobočné (sourozenci)
- tj. předkové (ascendenti) a potomci (descendenti), z příbuzných v řadě pobočné (kolaterální) pouze
sourozenci
- tyto osoby jsou osobami blízkými ipso facto, tzn. že jsou osobami blízkými v důsledku již samého faktu
svého příbuzenství, aniž by bylo potřeba splnění další podmínky
- ObčZ pojem příbuzenství nedefinuje, neboli nestaví výslovně, které jsou navzájem příbuzné
15
to ale vyplývá nepřímo z § 117, že příbuzenstvím se rozumí vztah předků a potomků
(příbuzní v řadě přímé, kdy jeden pochází od druhého) a vztah osob pocházejících ze
společného předka (příbuzní v řadě pobočné)
určení stupně příbuzenství stanoví § 117, a to počtem zrození - takto lze stanovit stupeň příbuzenství
mezi všemi příbuznými, tj. nejen mezi příbuznými v řadě přímé, nýbrž i mezi vzdálenějšími příbuznými
v řadě pobočné
a) Řada přímá – je dána vztahem mezi předky a potomky
- příbuzní, z nichž pochází určitá osoba, se nazývají předci – ascendenti, potomci jsou
descendenti
- např. vnuk je v poměru k dědovi ve druhém stupni
b) Řada pobočná – je dána tehdy, pocházejí-li dvě osoby od společného předka a nejsou přitom
příbuznými v řadě přímé
- sourozenci jako potomci společných rodičů, nebo tzv. polorodí sourozenci jako potomci jedno
společného rodiče
- první stupeň v pobočné linii nemůžu existovat, protože musí dojít ke dvěma zrození, aby
příbuzenský vztah mohl vzniknout
- rozdíl mezi příbuznými plnorodými (vztah zprostředkován oběma rodiči) a polorodými nemá
podle platného občanského práva právní význam pro stanovení právních následků závislých na
příbuzenství
- zcela nerozhodné je, zda ke zrození, která zakládají příbuzenství, došlo v manželství
nebo mimo manželství (viz čl. 32 odst. 3 LZPS)
o
-
-
2.
příbuzenství pokrevnímu, resp. přirozenému (biologickému), se rovná právní vztah založený
osvojením (§ 63 n. ZoR) nezletilého dítěte, a to bez rozdílu, zda jde o osvojení zrušitelné či
osvojení nezrušitelné, spojené se zápisem osvojitele v matrice místo rodiče osvojence
o platí tedy fikce, že osoby osvojené jsou příbuzné s osvojitelem a s jeho příbuznými
o osvojením však nevzniká příbuzenský vztah mezi příbuznými osvojence a
osvojitelem
o naopak právní vztah příbuzenství mezi osvojencem a jeho vlastními pokrevními
příbuznými osvojením zaniká (§72 o rodině)
o bylo-li osvojení (zrušitelné) zrušeno, zanikají vztahy příbuzenství založené osvojením a obnovují
se právní vztahy příbuzenství založené příbuzenstvím pokrevním
o pokrevní příbuzenství ovšem v důsledku osvojení zaniknout nemůže
Osobami blízkými jsou dále ipso facto, tj. nezávisle na jakékoliv další podmínce:
a) Manželé
- jsou příbuznými po dobu trvání manželství, bez zřetele na to, žijí-li společně či nikoliv
- manželství je podle § 1 odst. 1 ZoR trvalé životní spolužití muže a ženy (tedy osob různého pohlaví)
založené zákonem stanoveným způsobem
- hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí
- rodina jako taková netvoří sama subjekt právních vztahů - jejich subjekty jsou jednotliví členové rodiny
b) Partneři
- osoby stejného pohlaví, které spolu uzavřely registrované partnerství podle z. č. 115/2006 Sb.
- registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem
stanoveným tímto zákonem
3.
Jiné osoby jsou osobami blízkými pouze za dvou podmínek, a to že:
a) jsou navzájem v poměru rodinném nebo obdobném a (kumulativně) ad b)
16
osobami blízkými mohou tedy být i vzdálenější příbuzní, kteří jsou osobami blízkými již z důvodu
příbuzenství v řadě přímé a nejsou sourozenci (např. strýc, bratranci), osoby žijící s někým ve společné
domácnosti (druh, družka, tj. vztah mezi mužem a ženou, kteří nejsou manželé, avšak žijí spolu a
společně se podílejí na úhradě sých osobních potřeb
- rodiče a ostatní příbuzní osvojence, jejichž příbuzenský vztah k němu osvojením zanikl (§ 72 ZoR).
- za uvedených podmínek mohou být osobami blízkými i osoby sešvagřené (švagři,…), tj. příbuzní
druhého manžela
o příbuzní manžela jednoho se pokládají ve stejném stupni a stejné linii sešvagřeni s
manželem druhým
o mezi příbuznými manželů navzájem však neexistuje vzájemný vztah.
b) jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
- zda osoba bude pociťovat újmu způsobenou jiné osobě jako újmu vlastní a zda to pociťuje důvodně,
přísluší uvážit soudu podle okolností a povahy každého konkrétního případu
-
DOMÁCNOST
domácnost (§ 115) tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své
potřeby
- domácnost tvoří FO nezávisle na tom, zda jsou osobami blízkými podle § 116
- determinujícími znaky domácnosti jsou kumulativně:
a) spolužití FO,
b) trvalé,
c) společné uhrazování nákladů na potřeby takto žijících FO. Pojem spolužití ve smyslu §115
předpokládá podle soudní praxe i společné bydlení.
- týká se to i spotřebního společenství – lze soudit, že dočasné, byť i delší dobu trvající opuštění spotřebního
společenství neruší příslušnost k domácnosti (např. učen v učňovském internátě nepřestane být členem
dosavadní domácnosti)
ustanovení § 115 je obecným ustanovením o domácnosti a použije se tam, kde ObčZ nebo ZoR pojmu domácnost
používají, ale samy jej pro své účely nevymezují
-
17
4. Ochrana osobnosti
PRÁVNÍ ÚPRAVA
-
soukromé právo stojí na dvou základních pilířích – osobnostněprávním a majetkoprávním (viz § 1 ObčZ)
osobnostní práva jsou spojena s osobností člověka, její nedotknutelností a autonomním postavením
rozvíjejí a konkretizují ústavně vyjádřená a uznaná základní práva a svobody spojená s osobní integritou fyzické
osoby
občanský zákoník upravuje ochranu osobnosti v § 11 n.
o rozumí se jí občanskoprávní ochrana ryze osobních práv, nazývaných též všeobecnými osobnostními
právy
o tato úprava se týká jen fyzických osob, a to fyz. osob všech (proto všeobecná osobnostní
práva)
1) Ústavní základ ochrany osobnosti fyzické osoby
- tvoří Listina, zejména v čl. 6 a 7, jmenovitě v čl. 10
- základní úpravu tvoří rovněž čl. 8 Úmluvy o ochraně LP a ZS, dále Úmluva o biomedicíně, Úmluva o právech
dítěte apod.
2) Občanský zákoník
- ochranu osobnosti činí ObčZ velmi široce, takže těžiště ochrany v něm výslovně uvedených všeobecných
osobnostních práv, např. života a zdraví, je i v jiných částech práva (trestní a správní)
- kromě života a zdraví uvádí § 11 jako předmět občanskoprávní ochrany osobnosti před neoprávněnými
zásahy občanskou čest a lidskou důstojnost, soukromí, jméno a projevy osobní povahy
- výčet chráněných práv v § 11 je demonstrativní, takže z občanskoprávní ochrany nejsou vyloučena
ani jiná práva sloužící rozvoji osobnosti
o např. podle § 11 by byla možná ochrana proti neoprávněnému zásahu do práva na osobní
svobodu, na zachování listovního tajemství či zachování lékařského tajemství
o chráněné jsou také skutečnosti týkající se rodinného života a samotné vnitřní, intimní
stránky lidské osobnosti, apod.
- hlavním smyslem občanskoprávní ochrany je všestranný vývoj a uplatnění osobnosti člověka
3) Právo autorské a práva související s autorským právem
- jakož i průmyslovým právům se dostává ochrany zvláštními předpisy: autorským zákonem č. 121/2000 Sb.,
zákonem o vynálezech, prům. vzorech a zlepš. návrzích č. 527/2000 Sb., zákonem o ochraně prům. vzorů č.
207/2000 Sb., aj.
4) Tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání
- významný doplněk obecné občanskoprávní ochrany osobnosti tvoří dále tiskový zákon (č. 46/2000 Sb.),
zákon o rozhlasovém a televizním vysílání (č. 231/2000 Sb.).
- tiskový zákon (§ 10 a 11) a zákon o rozhlasovém vysílání (§ 35 a 36) upravují právo na odpověď a
právo na uveřejnění dodatečného sdělení
- právní ochranu podle ObčZ a podle těchto zákonů lze uplatnit nezávisle na sobě
- jestliže totiž bylo v tisku nebo rozhlase či TV vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které
se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby nebo jména či dobré pověsti PO, má tato osoba
právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi
o odpověď se omezí pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení uvádí na pravou míru nebo se
doplňuje či zpřesňuje zkreslující tvrzení
o odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána pouze jeho část,
pak této části
18
-
o osoba, na jejíž žádost byla uveřejněna odpověď, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi,
po smrti fyzické osoby přísluší právo na ochranu formou odpovědi jejímu manželovi a dětem, a není-li
jich, jejím rodičům.
jestliže bylo uveřejněno sdělení o tr. řízení, nebo o řízení ve věcech přestupků, nebo o řízení ve věcech
správních deliktů o osobě, kterou lze pomocí uveřejnění identifikovat, a řízení ještě nebylo ukončeno
pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli či provozovateli uveřejnění
informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení
o vydavatel je povinen žádosti vyhovět
o po smrti fyzické osoby přísluší právo na uveřejnění dodatečného sdělení jejímu manželovi a
dětem, a není-li jich, jejím rodičům
5) Zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb.
- upravuje ochranu osobních údajů o fyzické osobě, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů, podmínky
jejich předávání do ciziny
- zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají st. orgány, orgány územní samosprávy, orgány
veřejné moci a též fyzické či právnické osoby
- poruší-li správce nebo zpracovatel obch. údajů opatření zabraňující zneužití těchto informací, má oprávněná
osoba nároky podle § 21 odst. 2 tohoto zákona
o zejména nároky na odstranění závadného stavu, na omluvu či jiné zadostiučinění atd..
6) Pracovněprávní ochrana
- doplňkem obecné občanskoprávní ochrany osobnosti je ochrana poskytovaná fyzické osobě jako
zaměstnanci zdůrazněním rovného zacházení se všemi zaměstnanci, zákazu diskriminace i zákazu
ponižování lid. důstojnosti i zvýšenou ochranu osobních údajů
o podle § 16 odst. 1 ZP jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi
zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování
jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost
dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání
o zásada rovného zacházení znamená, že v prac. vztazích (§ 16. odst. 2 ZP) je zakázána přímá i
nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, sex. orientace, rasového nebo etnického původu,
národnosti, st. občanství, soc. původu,
o ponižování lid. důstojnosti zahrnuje obtěžování, včetně sex. obtěžování
o bližší podmínky rovného zacházení upravuje č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních
prostředích ochrany před diskriminací (antidikriminační zákon)
- zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí
s výkonem práce a s pracovněprávním vztahem (inf. o těhotenství, rodinných poměrech, sexuální
orientaci, členství v politických stranách nebo hnutích, apod.)
- dojde-li k porušení povinnosti, má člověk právo domáhat se, aby bylo upuštěno od tohoto
porušování, aby byly odstraněny následky porušování a aby zaměstnanci bylo dáno přiměřené morální
zadostiučinění
o pokud byla snížena důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost na pracovišti, má zaměstnanec
právo požadovat i náhradu nemajetkové újmy v penězích
o podle § 133a písm. a) OSŘ platí, že pokud došlo ze strany žalovaného k přímé či nepřímé
diskriminaci, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného
zacházení (zaměstnanec je zvýhodněn přenesením důkazního břemene)
 zaměstnanec musí náležitě a objektivně vylíčit konkrétní skutkový stav, popsat,
kdy, kde a k jakému chování došlo
 zaměstnavatel musí následně prokázat, že k tomuto konkrétnímu
tvrzenému chování, které popisuje zaměstnanec, tj. k porušení zásad
stejného zacházení, nedošlo
19
-
-
požádá-li zaměstnanec zaměstnavatele o vydání pracovního posudku, je zaměstnavatel povinen do 15
dnů zaměstnanci tento posudek vydat
o pracovním posudkem jsou veškeré písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance
o nesouhlasí-li zaměstnanec s jeho obsahem, může se do 3 měsíců domáhat u soudu, aby
zaměstnavateli uložil upravit prac. posudek
obdobně to platí i o potvrzení o zaměstnání
7) Antidiskriminační zákon (AZ)
- z důvodu roztříštěnosti právní úpravy a neurčitosti některých ustanovení byla do českého právního řádu
nově zařazena speciální, diskriminační problematika (zákon č. 198/2009 Sb.)
- tento předpis taxativně vymezuje právo na rovné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu
k povolání, členství a činnost odborových organizacích, radách zaměstnanců, přístupu ke zdravotní péči,
přístupu ke vzdělání, přístupu ke zboží a službám, apod.
- antidiskriminační zákon rozděluje diskriminaci na:
a) Přímá diskriminace
- jednání (i opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě , než se zachází nebo
by se ve srovnatelné situaci zacházelo s jinou osobou z důvodu rasy, etnického původu,
národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdrav. postižení, náb. vyznání víry či světového
názoru
b) Nepřímá diskriminace
jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria či praxe je
z některých výše uvedených důvodů osoba znevýhodněna oproti ostatním
- za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn
k diskriminaci a navádění k diskriminaci
AZ poskytuje v § 10 speciální právní prostředky ochrany, které jsou, obdobou právních
prostředků ochrany u nároků za neoprávněný zásah do ochrany osobnosti podle § 13 ObčZ
o dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení neboli
k diskriminace, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu domáhat, aby bylo
upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo
dáno přiměřené zadostiučinění
o pokud se takové zjednání nápravy nebude jevit postačující, zejména proto, že byla v důsledku
diskriminace ve značné míře snížená dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve
společnosti, má dotčená osoba též právo na náhradu majetkové újmy v penězích
8)
Správněprávní a trestněprávní ochrana
-
správněprávní ochrana osobnosti je obsažena např. v § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
trestněprávní ochrana je obsažena zejm. v § 184 TrZ sankcionující trestný čin pomluvy
OBSAH NÁROKŮ NA OCHRANU OSOBNOSTNÍCH PRÁV
-
-
-
ochrana všeobecných osobnostních práv poskytovaná ObčZ není úplná
o občanskoprávní prostředky se např. nehodí k ochraně proti všeobecnému ohrožení, resp.
všeobecnému poškozování práv uvedených v § 11
o nikdo se nemůže např. občanskoprávními prostředky (podle § 13) domáhat zlepšení závadné
kanalizace ve čtvrti, kde bydlí, nebo aby bylo zakázáno vypouštět výfukové plyny na křižovatce, na
kterou vedou okna z jeho ložnice,…
naopak se však zpravidla může s úspěchem bránit proti určitému konkrétnímu neoprávněnému
zásahu do svých všeobecných osobnostních práv (např. nájemník by se mohl domáhat, aby v jeho bytě
byly odstraněny závady, které ohrožují jeho zdraví)
jednotlivé aspekty ochrany osobnosti fyzické osoby zakotvené v § 11 se v literatuře třídí takto :
20
1) Tělesná integrita a nedotknutelnost fyzické osoby
= život, zdraví a tělo fyzické osoby
-
jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná fyzická
osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas (Úmluva o biomedicíně – čl. 5)
lidské tělo (ani jeho část resp. produkty jako např. krev) není věcí v právním smyslu (a to ani tehdy, je-li
část těla oddělena) a nesmí být zdrojem finančního prospěchu
je-li fyzické osobě odebrána v průběhu zákroku jakákoliv část lidského těla, může se použít pro jiné účely
než pro které byla odebrána, jen se souhlasem fyzické osoby
je zakázáno umělé vytváření jiné lidské bytosti, která by byla geneticky shodná s jinou lidskou bytostí
zakázána eutanázie, zakázán trest smrti.
lidské tělo (ne vlasy, ochlupení, nehty) je občanskoprávně chráněno během života i po smrti (po smrti
vzniká zvláštní problematika v souvislosti s rozvojem transplantace orgánů mrtvých na živé, z.č. 285/2002
Sb.)
2) Právo na osobní svobodu
- právo na osobní svobodu je rovněž jedním ze všeobecných osobnostních práv, ačkoliv není v
demonstrativním výčtu v § 11 výslovně zmíněn (ochranu poskytuje ObčZ na jiných místech, hlavně však
jiné pr. předpisy )
- ochranu proti rušení osobní svobody fyzickým násilím nebo psych. nátlakem poskytuje ObčZ např. § 37 a
49
3) Jméno
- předmět občanskoprávní ochrany tvoří nejen jméno rodové = příjmení, ale i jméno vlastní (křestní)
i krycí jméno (pseudonym)
- jméno patří k významným prostředkům individualizace fyzické osoby
- jméno fyzické osoby má význam při uzavírání smluv, pro učení subjektu odpovědnosti za škodu, apod.
4) Občanská čest a lidská důstojnost
- čest osoba získává pro svoje postoje a chování, práci a výsledky práce ve společnosti
- čest výrazně ovlivňuje postavení fyzické osoby ve společnosti
- důstojnost mají všechny fyzické osoby stejnou, rovnou, nezávislou na svém postavení. (čl. 1 LZPS)
5) Podoba fyzických osob
- pod podobou FO je třeba rozumět její charakteristické rysy, které obrazem, fotkou, filmem apod.
znázorňují její individualizovaný tělesný vzhled
- podobiznou se rozumí jakékoli hmotné zobrazení člověka živého i zemřelého za předpokladu, že
zobrazená osoba je identifikovatelná na daném zobrazení
- ObčZ poskytuje ochranu i obrazovým snímkům, které se liší od podobizny tím, že primárně zobrazují něco
jiného než člověka
6) Právo na slovní projevy
- tj. právo uplatnit slovní projev a právo k záznamům slovního projevu (ať už písemného či zvukového)
o písemnosti osobní povahy – korespondence, deníky
o zvukové záznamy – nahrávky. Neoprávněným zásahem je např. neoprávněné zachycení
hlasového projevu jiného člověka.
7) Právo na soukromí
21
-
-
právo na soukromí spočívá především ve svobodném rozhodování FO, zda a v jakém rozsahu zpřístupní
soukromí jiným osobám
soukromí zahrnuje i rodinný život a podle judikatury ESLP také právo na vytváření a rozvíjení vztahů
s dalšími blízkými lidmi
pod vlivem judikatury ESLP český Ústavní soud došel k závěru, že neoprávněným porušením zejména
práva na život fyzické osoby může dojít i k neoprávněnému zásahu do práva na soukromí blízké osoby a
v důsledku toho i uložení peněžité náhrady podle § 13 odst. 2 ve prospěch takto dotčené osoby
za speciální formu ochrany osobního soukromí třeba považovat i ochranu osobních údajů
PROSTŘEDKY OCHRANY OSOBNOSTNÍCH PRÁV
-
pro případ neoprávněného zásahu do osobnostních práv přiznává občanský zákoník fyzickým osobám možnost
ochrany
prostředky ochrany jsou specifické (§ 13) a obecné (§ 16)
podle § 13 ten, jehož osobností právo bylo neoprávněně zasaženo, se může:
a) domáhat, aby od pokračování neoprávněných zásahů do jeho práv bylo upuštěno, tedy
domáhat se zdržení takových zásahů
- žaloba náleží do kategorie tzv. žalob zdržovacích – negatorních
- podmínkou pro úspěšné domáhání se je trvání neoprávněného zásahu, resp. existence bezprostřední
hrozby
b) domáhat odstranění následků neoprávněného zásahu do svého práva, a to především
obnovením původního stavu
- zejména vydání neoprávněně pořízené věci – žaloba patří do kategorie žalob odstraňovacích
- předpokladem pro použití tohoto prostředku je trvající následek neoprávněného zásahu do osobnosti
fyzické osoby, i když zásah již pominul
c) domáhat se podle povahy věci, aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění – satisfakce (např.
formou veř. omluvy)
- přiměřenost požadovaného zadostiučinění posuzuje soud a není vázán návrhem
- pokud byla snížena i důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, je možná i peněžní
náhrada této nemajetkové újmy
o výši náhrady určí soud; nemůže přitom překročit návrh žalobce, tj. výši náhrady žalobcem
požadovanou
o kritéria pro výši stanoví § 13 odst. 3 - přihlíží k závažnosti vzniklé újmy, možnosti
odstranění, míře zavinění původce,...
o musí být prokázáno, že nestačí zadostiučinění podle § 13 odst. 1
o právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích zaniká smrtí postižené osoby, nepřechází
na dědice
o právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích nepodléhá promlčení
d) byla-li neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti fyzické osobě způsobena i
majetková újma – škoda, spravuje se podle výslovného odkazu § 16 vznik závazku k náhradě, rozsah
náhrady atd. ustanoveními ObčZ o odpovědnosti za škodu (§ 420 n.)
- pokud jednorázové odškodnění není dostatečným zadostiučiněním za vzniklou újmu na osobnostním
právu v konkrétním případě, není vyloučeno i uplatnění nároku na zadostiučinění podle § 13 odst. 2
AKTIVNÍ A PASIVNÍ LEGITIMACE
-
k uplatnění ochrany porušeného, resp. ohroženého osobnostního práva, je v první řadě
legitimován sám subjekt dotčeného všeobecného osobnostního práva
po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželovi (partnerovi)
a dětem, není-li jich, jejím rodičům – § 15 (tzv. posmrtná – postmortální ochrana)
o toto právo uplatňují nikoliv jako dědicové, ale jako zvláštní právní zástupci určení originárně zákonem
22
-
-
-
jestliže však zemřelá fyzická osoba ještě za svého života výslovně zakázala pro případ své smrti jakoukoliv
dispozici se svými projevy osobní povahy (dopis, deník), nelze těchto písemností použít ani tehdy, jestliže by
s použitím souhlasily osoby uvedené v § 15 odst. 1
právě tak pokud zemřelý zakázal, aby určité osoby nebo každý nahlížel do jeho zdravotnické dokumentace, je
nutné tento zákaz respektovat
naopak tam, kde zemřelý ještě za života povolil dispozici s některými statky své osobnosti po jeho smrti, pak to
vylučuje jakékoliv dispozice osob uvedených § 15 odst. 1
pasivně legitimní ve sporu o ochranu osobnosti je osoba (FO i PO), která se dopustila neoprávněného zásahu
do osobnostní sféry jiné oprávněné fyzické osoby
zemřela-li v průběhu soudního řízení fyzcká osoba, která se měla dopustit neoprávněného zásahu do osobnostní
sféry oprávněné fyzické osoby, nelze v započatém řízení pokračovat, a proto musí být zastaveno
OMEZENÍ VŠEOBECNÝCH OSOBNOSTNÍCH PRÁV
-
písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy, týkající se fyzické osoby
nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity (§ 12)
1) Zásadně jen se svolením toho, koho se týkají
- raktické to je zejména při poskytování zdravotní péče u výkonů vyšetřovacích, léčebných, apod., které
musí být poskytovány na základě svobodného a informovaného souhlasu (souhlas pak může být i
konkludentní )
- významné je rozhodnutí Nejvyššího soud ČR, který vyslovil závěr, že v případech soukromých
telefonních hovorů je třeba u volajícího dospět k jeho konkludentnímu souhlasu s možným pořízením
zvukového záznamu telefonicky volaným účastníkem, neprojeví-li volající výslovně opak.
- svolení fyzické osoby jako projev její vůle má formu právního úkonu
- svolení může osoba udělit jen k nakládání s takovými statky své osobnosti, s nimiž může platně
disponovat (tedy svolení se zákrokem, který by měl za následek smrt, je neplatné).
- jednou poskytnuté svolení může fyzická osoba včas odvolat
2) Bez svolení toho, koho se týkají, jde-li o použití k účelům úředním na základě zákona (tzv.
zákonná úřední licence)
- podle ní mohou být písemnosti osobní povahy, podobizny, obr. snímky, zvukové záznamy použity i bez
svolení toho, koho se týkají, když budou použity k účelům úředním (např. k dokazování u soudu, ve
chvíli, kdy tyto věci mají bezprostřední věcný vztah k předmětu soudního řízení)
3) Bez svolení toho, koho se týkají, jde-li o podobizny, obrazové snímky, zvukové záznamy (nikoli
písemnosti), mají-li být pořízeny nebo použity přiměřeným způsobem pro vědecké a umělecké
účely (tzv. zákonná umělecká a vědecká licence) anebo pro tiskové, filmové, rozhlasové a TV
zpravodajství (tzv. zákonná licence zpravodajská – reportážní)
-
žádné z těchto použití, byť i zákonem dovolené, nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy FO, tj. s její
důstojnou existencí
např. je možné použít rentgenový snímek pacienta k přednášce a názorné ukázce studentům, když na něm
nebude uvedeno jméno.
OCHRANA POSKYTOVANÁ PRÁVNICKÝM OSOBÁM
-
právnická osoba nemá z povahy věci právo na ochranu osobnosti jako fyzická osoba
23
má však práva podobná (§ 19b odst. 2 a 3) – právo na ochranu svého názvu, jakož i právo na ochranu dobré
pověsti (reputace, goodwill, image)
- i ona se může domáhat soudní cestou při neoprávněném zásahu, aby se neoprávněný uživatel jejího názvu
zdržel takového jednání a odstranil závadný stav
- může se také domáhat i satisfakce
specifickou ochranu pro případ neoprávněného užívání obchodní firmy podnikatele zapsaného v obch. rejstříku poskytuje §
12 ObchZ, zvláštní ochranu názvu i dobré pověsti při nekalé soutěži obsahují § 44 až 55 ObchZ
-
24
5. P R Á V N I C K É O S O B Y
POJEM
I. Definice
-
-
postupně se ukázalo, že ne každý zájem člověka lze právem plně zajistit, spojí-li se oprávnění a povinnosti jen
s fyzickou osobou jako s individuem
nedostatečnost takové řešení se ukázala za situace, kdy jistá oprávnění a povinnosti (jmění) mají sloužit
zájmům nějaké lidské pospolitosti
odtud vznikl koncept právnických osob jako organizovaných útvarů, jež slouží společným zájmům
určité skupiny a jejichž juristická individualita se odlišuje od individuality lidí činných v těchto
entitách
již v římském právu se personifikovaly některé z nich a byla jim přiznávána právní subjektivita, pozdější vývoj
obchodu a hospodářství vedl ke vzniku škály nových právnických osob
právnické osoby se dříve označovaly jako osoby smyšlené (fiktivní), mystické či morální
o v ABGB byly upraveny podle označením morální osoby (§ 26)
o název těchto útvarů jako právnických osob se obecně vžil v 19. století
II. Teorie právnických osob
-
-
teorií právnických osob je celá řada, rozeznáváme 2 hlavní proudy, které vznikly na podkladě
přirozenoprávních učení:
a) pozitivistický – vychází z dogmatu, že přirozeným subjektem práv a povinností může být jen člověk, a
b) sociologický – navazuje na představu, že právnická osoba existuje bez zřetele na pr. řád
v rámci těchto proudů se postupně vyvinulo několik teorií:
1. Teorie fikce (obecně považována za pozitivistickou)
v našem pr. prostředí nabyla zásadní význam teorie fikce (Savigny, Unger, Puchta)
okruh osob ve smyslu práva rozšířil i na umělé, fikcí přepokládané subjekty (právně-technická
konstrukce)
- problémem je, že podle této teorie je i právní osobnost fyzické osoby odvozena od pr. řádu, nikoliv
z faktické existence lidské bytosti
o proto po zkušenostech s totalitními režimy – pozitivní právo člověku pr. subjektivitu nedává,
ale musí ji uznat, protože člověk je pr. osobnost ze své přirozené povahy a u organizovaných
entit je na vůli zákonodárce kterým z nich pr. subjektivitu udělí
2. Teorie reality
-
-
vychází z názoru, že pr. osoby ve skutečném světě reálně existují
nejznámější je pak organická teorie (Beseler, von Gierke), která nahlíží na právnické osoby jako na
skutečné bytosti
o mluví se o svazkové osobnosti, utvářené a reprezentované sice lidmi, ale reálně existující s od
nich odlišnou individualitou
o slabinou je právě snaha připodobnit právnickou osobu k živému organismu
3. Teorie přenesené reality
- právo sice utváří právnickou osobu jako umělý, myšlený útvar, tím jí však umožňuje existenci jako
sociální fakticity, čehož právnické osoby využívají a působí nejen na společenské vztahy, ale též zpětně
na právo samotné, snažíce si prání úpravu přizpůsobit vlastním zájmům a potřebám
-
rozdíl mezi teorií reality a fikce se projevil zejména v pojetí deliktní způsobilosti právnické osoby
o již římské právo došlo k závěru, že právnickým osobám nelze přičítat delikty, neboť při protiprávním
činu se nelze nechat zastoupit (právnická osoba jedná prostřednictvím zástupců)
25
později se však formuloval názor, že právnická osoba nemůže jednat než zástupci, a musí , má-li
z těchto jednání zisk, stejně tak z nich nést škodu
fyzické a právnické osoby si nejsou rovny ani co do konstrukce subjektivity, ani co do ochrany
osobnostních a osobních práv (i přes to, že § 2 odst. 2 stanoví : V občanskoprávních vztazích mají účastníci
rovné postavení)
o
-
-
pojetí právnických osob v našem občanském zákoníku, podobně jako koncepce dalších středoevropských
kodexů, vychází z teorie fikce
z § 18 odst. 2 písm. d) je třeba vyvodit obecný závěr, že právnická osoba je takový organizační útvar,
o němž to stanoví právní předpis, který má sílu zákona
vlastnost právnické osoby lze konkrétnímu organizačnímu útvaru přiznat jen tehdy, nevznikají-li
z normativního textu pochybnosti o jeho povaze jako pr. subjektu
III. Definiční znaky
1) Právní subjektivita – PO je způsobilá mít práva a povinnosti, přičemž tato způsobilost je omezena její
povahou
2) Deliktní způsobilost – PO může být odpovědná z deliktů, jichž se dopustí její orgány nebo zástupci
3) Vnitřní organizace – existence PO předpokládá vnitřní uspořádání, tj. určení orgánů, působnosti,…
4) Majetková autonomie – způsobilost mít jmění, které je oddělené od jmění jejích členů
-
-
-
-
způsobilost právnické osoby mít práva a povinnosti i její deliktní způsobilost předpokládají existenci jejího
jmění odděleného od jmění jiných osob
koncept právnické osoby jako umělé konstrukce vede k závěru, že právnická osoba jako umělá osoba není
způsobilá právně jednat a jedná jen za pomoci zástupců, ČR se však přidržuje stanoviska, že právnická osoba
způsobilost k pr. úkonům má
proto naše právo rozlišuje situace, kdy právnická osoba činí právní úkony sama a kdy za ni
jednají zástupci
klíčový význam má § 20, podle něhož právnická osoba sama právně jedná svým statutárním
orgánem a zastupují ji její zaměstnanci nebo členové jako zákonní zástupci
o podle naší úpravy tedy statutárním orgánem jedná právnická osoba sama (osobně)
o naproti tomu zaměstnanci a členové zastupují právnickou osobu v rozsahu plynoucím z vnitřních
předpisů
ObčZ se zaměřuje na prvky, které každá právnická osoba musí vykazovat
jsou jimi jednak nezbytné identifikační znaky (název, sídlo, předmět činnosti), jednak zákonná forma
vzniku a zániku právnické osoby
oboje sleduje důraz na identifikovatelnost právnické osoby jako konkrétního subjektu a v čase
relativně stabilizovaného subjektu
vznikají 3 způsoby:
1) volné zakládání – PO vzniká ze soukromé iniciativy bez ingerence státu
2) princip registrační – PO vzniká konstitutivním zápisem do veřejnoprávní evidence
3) princip koncesní – je nejrigoróznější, k založení PO se vyžaduje povolení st. orgánu
vstoupí-li právnická osoba do reálného světa, není možné připustit, aby se z něho nekontrolovatelně vytratila
proto je zákonem upravena i forma zániku právnické osoby kterému předchází zrušení právnické
osoby
o zrušení právnické osoby je nutný předpoklad jejího zániku
o pravidlem je zrušení právnické osoby s likvidací, která představuje řízený postup pro vypořádání
aktiv a pasiv zrušené PO před jejím zánikem
26
o
zrušení bez likvidace je výjimkou z pravidla
DRUHY
právnické osoby lze dělit podle různých kritérií:
a) PO práva soukromého a PO práva veřejného
b) korporace, nadace, ústavy
c) PO ziskové a neziskové
kritéria se prolínají, např. korporace , nadace a ústavy mohou být jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní;
nadace a fondy jsou většinou neziskové, korporace spíše ziskové; korporace soukromoprávní jsou např. spolek,
družstvo, v.o.s., k.s.,
stěžejní rozdíl mezi PO práva soukromého a veřejného je v pr. důvodu jejich vzniku, v povaze pr.
předpisů, které se na ty které PO vztahují a ve funkci PO
o PO veřejného práva se zřizují zákonem nebo správním rozhodnutím, podléhají veřejnoprávním
předpisům
o soukromoprávní PO jsou zřizovány pr. úkonem
o z hlediska soukromého práva nemá rozdíl mezi soukromoprávními a veřejnoprávními PO valný
význam
moderní doba, zvlášť v našem právním prostředí, vytvořila četné útvary, které mají jako právnické osoby
hybridní povahu
právnické osoby se nedělí na ziskové a neziskové podle toho, zda vytvářejí zisk, ale podle toho, jak s ním
nakládají
o ziskové – vytvářejí zisk hlavně za účelem jeho rozdělení mezi své členy nebo k jeho užití pro sebe
(typicky obchodní společnosti)
o neziskové – nesledují vytváření zisku jako svůj primární účel a vytvoří-li jej, používají jeho
rozhodující část k obecně prospěšným účelům (např. nadace, ústavy)
-
-
-
-
1. Korporace
-
-
-
-
korporace je vytvořena jako organizované uskupení osob od ní odlišných
vnitřní život se řídí společenskou smlouvou, označovanou případně jako stanovy
základ korporace tvoří svazek členů, který ji vytváří jako osobu s pr. subjektivitou odlišnou od
subjektivity členů
pro korporaci je příznačná její osobní složka - členové se v ní sdružují k dosažení určitého účelu
členy korporace mohou být kromě fyzické i právnické osoby, např. sdružení PO je svaz, svazek,
federace popř konfederace (např. zákon o obcích č. 128/2000 Sb. upravuje svazky obcí)
mohou existovat i korporace s jediným členem, např. s.r.o. nebo a.s.
prototypem korporací je spolek upravený u nás jako občanské sdružení zákonem o sdružování občanů
(83/1990 Sb.)
o korporacemi jsou i jiná sdružení vznikající jako právnické osoby podle zvláštních předpisů – pol.
strany, církevní a náboženské společnosti,
její vůle se utváří podle principu demokratického rozhodování
o členové korporace tvoří její nejvyšší orgán pojmenovaný jako členská schůze, valná hromada, apod.
o rozhodnutí se přijímá většinou hlasů, přičemž tomuto orgánu jsou ostatní orgány korporace
podřízeny, jsou jím voleni a odvoláváni
ObčZ upravuje jediný typ korporace, zájmové sdružení PO (§ 20 f)
o členy této korporace mohou být jen PO, které sdružení vytvářejí k ochraně svých zájmů či k jinému
účelu
o stanovy obsahují název, sídlo, předmět činnosti, úpravu majetkových poměrů, vzniku a zániku
členství, práv a povinností členů, způsob zrušení sdružení
o vzniká na základě registrace v evidenci, zaniká výmazem z této evidence
z veřejnoprávních korporací se STÁT tradičně považuje za tu nejvýznamnější
27
§ 21 stanoví, že stát je v občanskoprávních vztazích právnickou osobou
viz rovné postavení v § 2 odst. 2
stát si v oblasti občanského práva ponechal některá prerogativa: např. věci vyhrazené výlučně
do vlastnictví státu nemůže nikdo nabýt vydržením (§ 134 ods.t 2), státu náleží odúmrť, náleží mu
bezdůvodné obohacení, pokud nelze zjistit, na čí úkor bylo získáno (§ 456), apod.
ministerstva, správní úřady, soudy a další organizační útvary nejsou právnickými osobami, mají
postavení pouhých organizačních složek státu a vedoucí těchto složek vystupují v právních
vztazích jménem státu
o za socialismu to tak nebylo, obrat nastal až s přijetím zákona o majetku ČR a jejím vystupování v
pr. vztazích (č. 219/2000 Sb.)
Ústava prohlašuje územní samosprávné celky – obce a kraje – za veřejnoprávní korporace
(podrobnosti dále upravuje zákon o obcích, o vyšších územně samosprávných celcích, o hl. městě
Praze)
o obce mohou vytvářet svazky za účelem plnění úkolů v obl. školství, soc. péče,zdravotnictví, apod.
existují i veřejnoprávní korporace vykonávající samosprávu svazovou, kam spadají různé
profesní a zájmové komory - Hospodářská a Agrární komora, Česká advokátní komora, apod.
o
o
o
-
-
-
-
kromě toho ještě rozeznáváme společnost občanského práva (societas iuris civilis) jako uskupení
několika lidí za dosažením společného cíle
ObčZ ji označuje jako sdružení – viz § 829 n., ale na rozdíl od sdružení podle § 20f společnost ale nemá
právní subjektivitu
2. Nadace
-
-
-
-
-
-
pro nadace je typická věcná složka
o rozdíl mezi korporací a nadací je v tom, že nadace nemá členy
o základ nadace představuje majetek trvale vyčleněný k nějakému účelu, tzv. nadační jistina (u
nás nadační jmění, které je stanoveno min. na 500 tis)
o nadačním cílům mají sloužit výnosy z jistiny
nadace nesledují tvorbu zisku k prospěchu sebe samých nebo svých zakladatelů
o jejich účelem je sloužit potřebným osobám (např. sirotkům, azylantům) poskytováním
příspěvků
o ti, jimž má nadace sloužit, se označují jako destinatáři
podle účelu se nadace rozlišují na:
a) veřejně (obecně) prospěšné - sledují podporu neomezeného okruhu osob z určité skupiny
b) dobročinné – omezují se na podporu omezeného okruhu osob potřebujících pomoc
o náš zákon (č. 227/1997 Sb.) připouští jen obecně prospěšné nadace sloužící k rozvoji duchovních
cílů, ochraně LP a jiných humanitárních hodnot či účelům obdobné povahy
nadace se zakládají, je-li zakladatel jediný, zakládací listinou
o ta může být zahrnuta i do závěti (§ 477 odst. 2)
zakládá-li nadaci více osob, děje se tak písemnou smlouvou
o konstrukce zřizovacího aktu volena zákonodárcem analogicky k pojetí společenské smlouvy
o je to ale pojetí vadné – zakladatelská “smlouva” nemá za účel založit vzájemná práva a povinnosti,
jako to dělá společenská smlouva, ale jednostranně konstituovat nový pr. subjekt
vznik nadace je vázán na zápis do soudně vedeného nadačního rejstříku
nadace povinně zřizuje dva orgány
a) správní radu - statutární orgán, a
b) dozorčí radu - kontrolní orgán
základní poměry nadace upravuje její statut, který musí obsahovat pravidla pro poskytování nadačních
příspěvků.
28
-
obdobná pravidla jako pro nadace platí i pro nadační fondy (rovněž zákon č. 227/1997 Sb.)
rozdíl je v tom, že nadační fond nemusí sloužit svému účelu trvale, proto pro něj neplatí rigidní pravidla
týkající se existence, výše a uchovávání nadačního jmění
k nadacím v teoretickém smyslu jej tedy nelze přiřazovat
právnické osoby nadační povahy utvářené v režimu veřejného práva jsou označovány jako fondy
o např. Státní fond kultury ČR, Fond národního majetku ČR, Pozemkový fond ČR
3. Ústavy
- ústavy jsou propojením prvků charakteristických pro korporace a nadace
- ústav je spoluvytvářen prvkem osobním i věcným; jeho profilující činností je poskytování služeb,
zpravidla však nikoli za ziskovým účelem.
o zvláštnost osobní složky - je u ústavu v tom, že nepředstavuje členskou základnu
ústavu (ústav nemá členy); osobní složka není organizována demokraticky, ale hierarchicky
o zvláštnost věcné složky - v tom, že žádná část majetku netvoří nezcizitelnou jistinu;
aktiva tedy mohou být spotřebována.
- v ústavu rozhoduje statutární orgán (prezident,…), jindy kolektivní, který je jmenován zvnějšku a není
subordinován jinému orgánu této PO
- na principu ústavu jsou organizovány četné instituce, jako školy, konzervatoře, nemocnice,
ústavy vědecké a výzkumné, apod.
- v českém pr. prostředí jsou soukromoprávními ústavy obecně prospěšné společnosti (zákon č. 248/1995
Sb.) – to nejsou ani společnosti, ani korporace
o mohou být zřízeny pouze k poskytování veřejně prospěšných služeb veřejnosti za podmínek
předem stanovených, a pro všechny uživatele stejných
o majetek vzniká z vkladů, darů, dotací.
- jiným příkladem ústavů jsou např. školské právnické osoby podle školského zákona
- některé PO – ústavy – mají svou specifickou zákonnou úpravu, např. ČNB, Národní galerie v Praze, ČT, Český
rozhlas, ČTK
- existuje bipartice rozpočtových a příspěvkových organizací
o rozpočtové organizace – jejich příjmy a výdaje jsou příjmy a výdaji státního rozpočtu a
nemají majetek (jsou organizačními jednotkami státu)
o příspěvkové organizace – jsou napojeny na státní rozpočet rozdílem svých příjmů a výdajů
(uchovaly si nadále právní subjektivitu)
4. Hybridní útvary
-
-
-
legislativní praxe vytváří právnické osoby svého druhu, které nelze jednoznačně zařadit do 3 základních
kategorií
např. VŠ – zaklad VŠ je akademická obec, kterou tvoří pracovníci a studenti – to hovoří pro korporaci, přesto
však mají VŠ i znaky ústavů
pro členění právnických osob z hlediska legislativy má základní význam § 18 odst. 2, kde se
stanoví, že „právnickými osobami jsou:
o sdružení fyzických nebo právnických osob
o účelová sdružení majetku
o jednotky územní samosprávy
o jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon
toto dělení je vadné, neuvádí se tu dostatečně, že za právnickou osobu lze uznat jen takový útvar, jemuž statut
právnické osoby přizná zákon
zapomíná se tu na ústavy a na veřejnoprávní korporace vykonávající zájmovou samosprávu,
29
IDENTIFIKAČNÍ ZNAKY
-
právnické osoby musí vykazovat identifikační znaky; bez nich by nebylo možné považovat konkrétní entitu za
PO
1) Název (§ 19b)
- musí být určen již při zřízení právnické osoby, tedy nikoli až v okamžiku jejího vzniku
- název musí vykazovat nezbytnou distinktivitu - musí jím být právnická osoba pojmenována tak, aby ji
bylo možné odlišit podle názvu od jiných právnických osob
- každá právnická osoba může mít jen jeden název
- název nesmí být nemravný, má být zásadně pravdivý a poměrům jednotlivé právnické osoby přiměřený
tak, aby na veřejnost nepůsobil klamavě
- nesmí být zaměnitelný s názvem jiné existující právnické osoby; změna názvu během trvání je možná.
- název právnické osoby je zákonem chráněn. I dobrá pověst PO je chráněna.
- název PO se statusem podnikatele ve smyslu § 2 ObchZ podléhá, je-li zároveň jako podnikatel zapsána
do obch. rejstříku, zvláštnímu právnímu režimu jako obchodní firma (§8n Obch.Z)
o obchodní firma je označením (pojmenováním) určitých podnikatelů, nikoli
zvláštním subjektem
o obchodní firma není vyhrazena pouze podnikajícím PO, ale každému podnikateli zapsanému
v obchodním rejstříku
o obchodní firma musí obsahovat vedle vl. jména i dodatek uvádějící pr. formu
právnické osoby - takový dodatek je plnohodnotnou součástí firmy
o jedná-li se o vztahy konkurenční povahy, jsou názvy chráněny podle ustanovení
obchodního zákoníku o nekalé soutěži (§ 44 n.)
2) Sídlo (§ 19c)
- právnická osoba může mít jen jedno sídlo
- právní konstrukci sídla lze pojmout buď :
a) materiálně – vychází z teorie skutečného sídla, odkud je PO řízena a spravována
b) formálně – je možno zapsat do příslušné evidenci i fiktivní sídlo, tedy adresu, na níž PO vůbec
nelze kontaktovat
- česká úprava preferuje první alternativu a klade důraz na fakticitu stavu
- v § 19c stanoví, že sídlo právnické osoby musí být určeno adresou označující místo, kde právnická
osoba sídlí skutečně, odkud je spravována a kde se sní může veřejnost stýkat
3) Účel – předmět činnosti
- je určován již při zakládání nebo jiném zřizování právnické osoby, nesmí být zakázán a musí být možný
- k některým činnostem se vyžaduje veřejnoprávní oprávnění udělované zpravidla rozhodnutím
orgánu veř. moci ( např. živnostenského úřadu )
- provozuje-li PO některé činnosti neoprávněně, bez příslušného veřejnoprávního oprávnění,
nemůže to mít negativní soukromoprávní dopady
o nelze např. automaticky dovodit neplatnost smlouvy jen z absence veřejnoprávního
oprávnění
o povolení nikoho nezbavuje způsobilosti uzavřít smlouvu
o v této souvislosti však má význam, byla-li druhá strana v omylu zakládajícím podle § 49a
relativní neplatnost právního úkonu
VZNIK
-
u právnických osob se vyžaduje splnění zákonné formy jejího vzniku.
při zřizování PO se podle naší úpravy převážně uplatňuje registrační systém
jeho podstata je ve dvoufázovém konstituování právnické osoby
30
a) První fáze
- představuje založení, tedy pořízení zakladatelského dokumentu (zakladatelské či společenské
smlouvy, stanov apod.), pro který zákon vyžaduje písemnou formu
- speciální zákony často vyžadují přísnější formu (např. pro zakladatelské dokumenty obchodních
společností ObchZ předepsal formu notářského zápisu)
- právo na založenou právnickou osobu však ještě nenahlíží jako na osobu v právním smyslu,
a proto nemůže mít práva a povinnosti, ani je nabývat nebo se k nim zavazovat
- obchodní právo zvláštním ustanovením §64 pamatuje na tzv. předběžné společnosti (tvořící se
společnosti)
o za stanovených podmínek umožňuje, aby jejím jménem bylo jednáno již před jejím vznikem
b) Druhá fáze
- představuje vznik podmíněný zápisem do veřejnoprávní evidence
- zápis založené právnické osoby do veřejného rejstříku má tedy konstitutivní účinky
o je s ním spojen vznik právnické osoby a její nabytí pr. subjektivity
o nejvíce těchto rejstříků vedou soudy
- jde zejména o obchodní rejtřík, rejstřík obecně prospěšných společností a nadační rejstřík
-
-
případy, kdy se při zřizování právnické osoby podle našeho práva uplatňují jiné systémy, jsou dosti
výjimečné
např. se v systému volného zakládání utvářejí odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, naopak
koncesní systém se uplatňuje např. u investičních společností
některé PO se utvářejí zcela zvláštním způsobem, např. společenství vlastníků jednotek
o to vzniká jako právnická osoba ex lege v domě s nejméně 5 jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve
vlastnictví tří různých vlastníků, dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do KN
právnické osoby veřejného práva se zřizují buď zákonem nebo správním rozhodnutím
PRÁVNÍ ZPŮSOBILOST
-
způsobilost mít práva a povinnosti nabývá právnická osoba okamžikem svého vzniku
česká zákonná úprava vychází z koncepce, že právnické osoby mají i způsobilost k pr. úkonům, a že tedy i
právnická osoba sama je s to vlastním jednáním nabývat práv a zavazovat se k povinnostem
s tím je spojena i její deliktní způsobilost.
jak nabytí způsobilosti k pr. úkonům, tak nabytí deliktní způsobilosti je u právnické osoby spojeno rovněž
s dnem jejího vzniku
1. Způsobilost k právům a povinnostem
- tj. způsobilost být subjektem práva, zakládá faktickou existenci právnické osoby v reálném světě
- zákon ji může omezit (§ 19a), ale už i sama o sobě je limitována (PO nemůže např. uzavřít manželství)
2.
Způsobilost k právním úkonům
- právnická osoba sama činí své právní úkony s využitím statutárního orgánu (§ 20 odst. 1)
- některé právní řády vycházejí z doktríny ultra vires, tj. právnická osoba může být zavázána jen z těch
právních úkonů, které mají přímou souvislost s jejím účelem
- v ČR naopak § 20 odst. 1 výslovně stanoví, že v působnosti statutárního orgánu je činit úkony za
právnickou osobu ve všech věcech
- některé právnické osoby mají statutární orgány individuální (např. státní podnik má ředitele), jiné
statutární orgány kolektivní (např. nadace má správní radu)
o orgán rozhoduje o vnitřních záležitostech právnické osoby a jedná jménem PO navenek
31
o
o
-
právnická
o
o
o
o
jde-li o kolektivní statutární orgán, musí být ve statutu stanoveno, jakým způsobem bude
navenek jednat
vychází se z pojetí, že není-li stanoveno jinak, tak jedná každý z členů kol. statut. orgánu
jménem pr. osoby samostatně
 podle judikatury nelze připustit, aby jménem právnické osoby jako její statutární
orgán jednal ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (např. 21 Cdo
11/98)
osoba nejedná jen svým statutárním orgánem, ale také např. v zastoupení
význam má zákonné zastoupení právnické osoby (pro smluvní zastoupení PO platí tatáž
úprava jako pro smluvní zastoupení FO)
jako zákonní zástupci jednají za PO její zaměstnanci nebo členové, přičemž rozsah
oprávnění těchto zástupců PO zastupovat je vymezen vnitřními předpisy PO a tím,
jestli je to obvyklé vzhledem k prac. zařazení (§ 20 odst.2 ObčZ)
překročí-li zaměstnanec nebo člen rozsah svého zástupčího oprávnění, dopouští se vybočení
(excesu)
dojde-li k excesu, je PO přesto zavázána, jsou-li splněny 2 předpoklady (kumulativně):
a) pr. úkon se týká předmětu činnosti PO (objektivní hledisko)
b) druhá strana o excesu nemohla vědět ani při náležité pečlivosti, kterou od ní
lze v konkrétním případě očekávat (subjektivní hledisko)
 není-li splněn byť jeden z uvedených předpokladů, není PO z takového jednání
zavázána
 může však dodatečně schválit (ratihabice - §31)
 jestliže k ratihabici nedojde, může druhá strana, pokud byla v dobré víře, požadovat
přímo na zástupci buď plnění, nebo náhradu škody
ZÁNIK
-
jakožto proces vytváření PO, tak i proces zániku je formalizován a takový postup se opět rozpadá do 2 fází
obecný rámec upravuje § 20a
1. Zrušení právnické osoby
-
jako pr. skutečnost vyjadřující, že rušená právnická osoba přestala plnit účel, pro který vznikla
právnická osoba se zrušuje
a) dohodou,
b) uplynutím doby, na kterou byla zřízena,
c) splněním účelu, pro který byla zřízena
d) jiným důvodem, který stanoví zvl. zákon jako např. rozhodnutím orgánu PO, zvláštním způsobem
v souvislosti s konkursním řízením, nebo u veřejnoprávní PO zákonem nebo autoritativním
rozhodnutím zřizovatele
2. Právnickou osobu lze zrušit s likvidací nebo bez likvidace
-
-
bez likvidace se právnická osoba ruší, přechází-li celé její jmění na jejího pr. nástupce (v
této souvislosti se mluví o právním nástupnictví, nebo o přeměně pr. osoby)
o právnické osoby se mohou přeměnit sloučením, splynutím, rozdělením apod.
o otázky obecného. pr. nástupnictví (univerzální sukcese) jsou u PO otázkami statusovými,
vyžadují proto výslovnou pr. úpravu v zákoně (nelze tedy vyřešit smluvně, analogií atd..)
o Likvidace není ani tehdy, je-li celé jmění PO vypořádáno v konkursu.
v ostatních případech následuje po zrušení její likvidace
o likvidace je formalizovaný postup, který sleduje zpeněžení aktiv a vypořádání pasiv jmění PO
32
o
o
o
3.
likvidaci provádí likvidátor ustavovaný statutárním či jiným orgánem PO, popřípadě
jejím zřizovatelem - není-li jmenován včas, jmenuje jej soud
má obdobné postavení jako statutární orgán
jménem PO činí veškeré pr. úkony, které směřují k provedení likvidace
Po zrušení právnické osoby následuje její zánik
-
podle obecné úpravy (§ 20a odst. 2) nastává výmazem právnické osoby z příslušného veř. rejstříku
nevylučuje se, aby pro určité právnické osoby zvláštní zákon stanovil odlišné pravidlo a spojil jejich
zánik s jiným okamžikem.
existuje i možnost dodatečné likvidace (obnovení zápisu PO do příslušného rejstříku a obnovení
likvidace)
o děje se tak, když po zániku PO se objevil majetek, který PO náležel, ale v době likvidace nebyl
znám a nebyl tudíž ani vypořádán
o §75b ObchZ - tato úprava je vztažena pouze k obchodním korporacím
STÁT
-
stát může vystupovat jako subjekt majetkových práv a povinností
§ 21 stanoví, že pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou
podle běžného pojetí je stát definován 3 základními znaky: obyvatelstvem, územím a suverenitou
o stát by tedy mohl prvotně být brán jako korporace jeho občanů.
-
při dělení práva na soukromé a veřejné vyvstává jako základní obtíž fakt st. suverenity v tom smyslu, že stát
vystupuje jednou jako tvůrce práva a vykonavatel veř. moci, podruhé jako subjekt v těch pr.
poměrech, jak jsou stanoveny pro všechny ostatní subjekty
o v prvém případě vystupuje stát jako mocenský orgán, ve druhém jako osoba, jejíž pr.
postavení se principiálně neliší od pr. pozice jiných osob
o tradiční nauka se s tímto vypořádala rozlišením fisku (eráru; státní pokladna, tedy stát jako subjekt
majetkových právních poměrů) a impéria
-
uznání dvojí pozice státu bylo cizí i totalitní právní nauce, která ji u nás po r. 1948 odmítla
souhlasně s odmítnutím dualismu soukromého a veřejného práva
o některé předpisy nepojaly stát jako jednu z právnických osob, ale jako zvláštní subjekt svého druhu
s odůvodněním, že stát pojmově nelze redukovat na právnickou osobu a
o nelze od sebe oddělovat státněprávní a občanskoprávní pojem státu, neboť pojem státu je jediný,
byť se jeho oprávnění projevovala v různých oblastech
postačí vyšetřit povahu pravidla, jež počítá se státem jako se subjektem, a z ní odvodit, jedná-li se o normu
soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru, např. § 456 a § 695
ObčZ však prohlásil v § 21 stát vystupující v občanskoprávních vztazích za právnickou osobu
část právní vědy prohlašuje stát vystupující v soukromoprávních vztazích za právnickou osobu,
část naopak chápe stát jako subjekt svého druhu, který má v těchto vztazích „pozici právnické
osoby“
o k posledně jmenované koncepci se zatím přiklání i NOZ
zvláštní povaha státu byla příčinou toho, že mu byly přiznány určité výhody (privilegia fisci) – výlučné
vlastnictví, odúmrť
zákon č. 219/2000 Sb. , o majetku ČR, se vrátil k tradičnímu pojetí jednotné subjektivity státu
o stát je pojat jako jediný subjekt, jeho jednotlivé složky jsou organizačními složkami státu a vedoucí
těchto organizačních složek činí jménem státu pr. úkony
 zvláštní postavení má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zřízený z. č. 201/2002 Sb.
-
-
33
6. Zastoupení
POJEM A DRUHY
1) Zastoupení přímé
- zástupce ve vztahu ke třetí osobě činí vlastní prohlášení vůle jménem a na účet zastoupeného
- tzn. z právních úkonů zástupce vznikají jejich pr. následky přímo zastoupenému
2) Zastoupení nepřímé (náhradnictví)
- spočívá v tom, že zástupce činí vlastní prohlášení vůle, jedná jménem svým, avšak na cizí účet
(zastoupeného)
- nepřímý zástupce (náhradník) tedy nabývá práv a povinností sám
- má však podle smlouvy uzavřené se zastoupeným povinnost nabytá práva a vzniklé povinnosti na něj
převést
-
-
-
-
občanský zákoník (hlava třetí část první) pod rubrikou Zastoupení – upravuje pouze zastoupení přímé
o není však vyloučeno i zastoupení nepřímé (např. obstarání prodeje věci - §733n)
zástupce (ať už přímý či nepřímý) činí vždy vlastní projev vůle
o tím se liší od posla, který neprojevuje svou vůli, ale sděluje pouze cizí vůli.
smyslem zastoupení je umožnit jednak to, aby někdo činil právní úkony za osobu, která k nim sama není
způsobilá, a tak byla tato osoba chráněna, jednak to, aby osoba, která je k nim jinak způsobilá, je dala za sebe
a s účinky pro sebe činit někým jiným
právní úkony zástupce nejsou považovány za právní úkony zastoupeného, nýbrž jsou to projevy vůle neboli
právní úkony osoby od ní odlišné
přímé zastoupení vzniká :
a) přímo na základě zákona
- např. právo rodičů zastupovat nezletilé dítě, právo manželů se zastupovat v běžných záležitostech)
b) rozhodnutí soudu či jiného st. orgánu (např. opatrovnictví)
c) smlouvy o zastoupení (§ 23)
soukromé právo tedy rozlišuje:
1) zastoupení zákonné
a) vzniklé na základě zákona
b) vzniklé rozhodnutím soudu nebo jiného st. orgánu
2) zastoupení smluvní – dobrovolné (zmocnění)
OBECNÁ USTANOVENÍ O ZASTOUPENÍ
-
-
-
-
zástupcem i zastoupeným může být fyzická i právnická osoba
zástupce musí mít způsobilost k těm pr. úkonům, která má vykonávat jménem zastoupeného - § 22
odst. 2
o nepožaduje se, aby měl úplnou způsobilost
zastoupený při zákonném zastoupení způsobilost k pr. úkonům mít nemusí
o musí ji však mít při zastoupení smluvním, a to nejen k udělení plné moci, ale i k právnímu úkonu,
který má zástupce na základě plné moci vykonat jménem zastoupeného
zastupovat jiného nemůže ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného
o sama možnost rozporu nestačí, rozpor musí reálně existovat
o při zastupování mezi rodiči stačí již pouhá možnost rozporu zájmů
zástupce je povinen jednat osobně
34
-
-
dalšího zástupce (substituta) si může ustanovit tehdy, jestliže je tak stanoveno pr. předpisem (např. v OSŘ
je, že advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem, advokátním koncipientem nebo zaměstnancem)
nebo dohodnuto se zastupovaným
zástupcův zástupce si však sám dalšího zástupce ustanovit nemůže
ve vztahu ke třetí osobě vystupuje další zástupce jménem zastoupeného, své právo zastupovat však odvozuje
od zástupce.
rozsah zastoupení může být neomezený nebo se podle plné moci může týkat jen určitého právního
úkonu nebo některých právních úkonů
ZÁKONNÉ ZASTOUPENÍ
-
zákonný zástupce se zřizuje podle občanského zákoníku:
1) Osobám, které nejsou způsobilé k právním úkonům
- to jsou nezletilci a osoby, jejichž způsobilost k pr. úkonům byla omezena nebo které jí byly soudem
zbaveny
- kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte upravuje zákon o rodině (§ 27 odst. 1 ObčZ)
- zletilému občanovi, který byl rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům zbaven nebo jehož
způsobilost byla omezena, bude soudem zřízen obligatorně opatrovník (ten je oprávněn jednat
v mezích, ve kterých se způsobilost k pr. úkonům osobě nedostává)
2) Osobám neznámým nebo osobám, jejichž pobyt není znám
- těm bude zřízen opatrovník, jestliže je to třeba k ochraně jejich zájmů nebo vyžaduje-li to veř. zájem (§
29)
- v případě neznámého pobytu musí jít o stav trvalejšího rázu (ne když je někdo na dovolené atd.)
- objeví-li se osoba, zaniká zastoupení a ona učiní pr. úkon sama
3) Jiné závažné důvody, kdy bude k ochraně zájmů občana nebo společnosti nutno někomu zřídit
opatrovníka, posoudí soud
- např. psychicky způsobilá osoba trpí závažnou fyzickou chorobou a není schopna sama úkon učinit,
nebo by byl takový úkon pro ni velmi obtížný - zažádá si o zřízení opatrovníka sama
4) Kolizní opatrovník (§30) – jestliže dojde ke střetu zájmů:
a) zastoupeného a zákonného zástupce
b) více osob zastoupených týmž zákonným zástupcem
- např. vznikl-li by osobě zbavené způsobilosti k pr. úkonům nárok na náhradu škody proti jejímu
opatrovníkovi, nemohl by ji opatrovník při jednání o tomto nároku zastupovat
- jde-li o kolizi zájmů nezletilé osoby s jejím zákonným zástupcem (rodič nebo jiný zák. zástupce podle z
o rodině) nebo o kolizi více nezletilců zastoupených týmž zástupcem, bude kolizní opatrovník zřízen
podle §37 a 83 ZoR
- stávající zákonný zástupce je v tu chvíli vyloučen pouze pro tyto případy, ostatní úkony nadále
zastupuje on
o pokud by se ale tato kolize neomezovala pouze na určitý vztah, bylo by třeba takové
zastoupení zrušit se zřetelem k § 22 odst. 2
-
-
o zřízení opatrovníka (ať už podle ObčZ nebo ZoR) rozhoduje soud, pouze výjimečně může být
stanoven jiným orgánem
opatrovník může být ve všech případech ustanoven na návrh, jde-li o opatrovníka, kterého někdo mít
musí, tak bude ustanoven soudem i bez návrhu
opatrovníkem podle ObčZ může být podle § 27 odst. 3 fyzická osoba (příbuzný nebo jiná
vhodná osoba, která splňuje podmínky), orgán místní správy (obec) jako právnická osoba, popř.
jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (neboli veřejný opatrovník)
jestliže jsou zákonní zástupci povinni též spravovat majetek těch,které zastupují a nejde-li o běžnou
záležitost, je k nakládání s majetkem třeba souhlas soudu
35
-
zákonné zastoupení zaniká buď absolutně (jestliže skončilo zastoupení určitým zástupcem a zastoupený již
nebude nadále zastoupen) nebo relativně:
 Absolutní zánik zastoupení:
a) smrtí zastoupeného
b) odpadnutím důvodů, pro které vzniklo a trvalo, a to buď
i. bez dalšího (např. dosažením zletilosti), anebo
ii. tím, že pro odpadnutí důvodu bude soudem zrušeno (např. bude-li soudem zrušeno zbavení
způsobilost k pr. úkonům)
 Relativně zaniká zastoupení:
a) smrtí zástupce
b) ztratí-li zástupce způsobilost zastupovat podle § 22 odst. 2 (v obou případech ipso facto)
c) pokud byli rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti, resp byl-li výkon jejich rodičovské
odpovědnosti pozastaven či omezen podle § 44 ZoR
d) pokud byl zástupce soudem odvolán, aniž potřeba zákonného zastoupení pominula
Plná moc
OBECNĚ
-
-
plnou mocí se rozumí podle § 23 jednostranný právní úkon adresovaný třetím osobám (třetí osobě),
jímž při smluvním zastoupení zastoupený buď určitému adresátovi, nebo komukoli jinému dává
na vědomí, že určitá osoba je oprávněna jej zastupovat a v jakém rozsahu
na rozdíl od smlouvy o zastoupení (smlouvy o plné moci) je tedy plná moc pouhým osvědčením, resp. potvrzení
existence práva určité osoby zastupovat jinou osobu
plná moc jako osvědčení o právu zastupovat může být obsažena ve stejné listině jako smlouva o zastoupení,
zpravidla však bude vyhotovena v samostatné listině vydané zástupci
při smluvním zastoupení je nutné rozlišovat:
a) smlouvu, která zakládá pr. vztah zastoupení ObčZ ji nazývá dohodou o plné moci
b) zastoupení jakožto pr. vztah mezi zástupcem a zastoupeným založený smlouvou (sub a)
c) plnou moc jako osvědčení existence pr. vztahu zastoupení
SMLUVNÍ ZASTOUPENÍ
-
fyzické i právnické osoby se mohou dát zastoupit jinou fyzickou nebo právnickou osobou, které
k tomu účelu udělí plnou moc, aby za ně a jejich jménem konala pr. úkony
rozsah zástupcova oprávnění musí být pod sankcí neplatnosti uveden přímo v plné moci
o zástupce může být jeden nebo více
o zastoupený může v plné moci vymezit rozsah oprávnění každého z nich
o neučiní-li tak, platí podle § 31 odst. 3, že všichni zástupci musí jednat společně (kolektivní plná
moc)
-
plná moc může být :
1) Všeobecná – opravňuje zástupce ke všem pr. úkonům, nebo)
2) Zvláštní – omezující se pouze na některé pr. úkony.
-
plná moc musí být písemná, jestliže (§ 31 odst. 4):
a) se netýká jen určitého právního úkonu, tj. je-li všeobecná, nebo týká-li se určitého druhu právního úkonů
(např. uzavírání kupních smluv
b) právní předpis nebo dohoda stran vyžadují pro právní úkon, který má být učiněn zástupcem, písemnou
formu
36
-
ústní může být plná moc jen tehdy, týká-li se určitého pr. úkonu a nevyžaduje-li tento úkon
zvláštní formu
-
zmocněnec je oprávněn sám udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele (klienta):
a) je-li k tomu výslovně oprávněn plnou mocí nebo zákonem
b) je-li zmocněncem právnická osoba
z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel (§ 33a)
-
vnitřní pokyny dané zmocnitelem zmocněnci, tj. taková omezení plné moci, která nejsou patrná z plné moci
samé, zavazují sice zmocněnce, nejsou však právně významné vůči třetím osobám, ledaže o nich věděly (§ 32
odst. 2)
překročí-li zmocněnec své oprávnění (§33), je tím zmocnitel vázán tehdy, jestliže toto překročení
schválí (ratihabuje)
o předpokládá se, že zmocnitel souhlasí, pokud svůj nesouhlas neoznámí bez zbytečného odkladu
poté, co se o překročení dozvěděl
o jestliže překročení plné moci nebylo takto schváleno nebo jednal-li někdo bez plné moci, tj. jako
nezmocněný jednatel, je z tohoto jednání zavázán sám a druhá strana může po něm požadovat
splnění závazku nebo náhradu škody
o to však neplatí, když osoba, se kterou bylo jednáno o nedostatku plné moci věděla
-
-
zánik plné moci nastává:
a. provedením úkonu, na který byla omezena
b. jednostranným pr. úkonem zmocnitelovým (odvoláním) nebo zmocněncovým (výpovědí)
c. smrtí zmocněnce, a nevyplývá-li z obsahu jiné plné moci něco jiného, i smrtí zmocnitele, nebo pokud zvl.
zákon nestanoví jinak
d. zánikem právnické osoby, která je zmocněncem nebo zmocnitelem, jen za předpokladu, že zanikla bez
sukcese, tj. že její práva a závazky nepřešly na jinou osobu
e. uplynutím času, na který byla plná moc vydána, ač toto zákon výslovně neuvádí
-
-
-
ve vztahu k zástupci se odvolání plné moci stává účinným tehdy, jestliže se o něm dozvěděl, do té doby
působí jeho právní úkony pr. následky pro zastoupeného (nikoliv pokud o tom zástupce věděl nebo vědět
musel)
ve vztahu ke třetím osobám je zánik pr. vztahu ze zastoupení účinný teprve tehdy, až se o něm dovědí
po zániku plné moci výpovědí zástupce nebo smrtí zastoupeného je zástupce povinen (§ 33b odst.
6) ještě učinit to, co nesnese odkladu, aby zastoupený (nebo jeho pr. nástupce) neutrpěl na svých
právech újmu
o takové pr. úkony mají stejné právní následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo
PROKURA
-
v oblasti obchodněprávních vztahů je prokura nejširší formou smluvního - dobrovolného udělení
práva zastupovat (§ 14 n. ObchZ)
prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem pr. úkonům, k nimž dochází při provozu
podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc
prokuru lze udělit jen fyzické osobě
v prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat (darovat,…) a zatěžovat (zřízení zástavního práva,…)
nemovitosti, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno.
37
Více osobám lze prokuru udělit tak, že jsou k zastupování a podepisování oprávněny každá samostatně, nebo
tak, že je přitom třeba souhlasu všech prokuristů či alespoň dvou z nich (tzv. kolektivní plná moc).
Prokurista podepisuje tak, že k firmě podnikatele, az kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj
podpis. Účinnost prokury nastává dnem zápisu do OR
-
1. Pojem
-
prokura je velmi širokou plnou mocí, která zahrnuje všechny úkony při provozu podniku s výjimkou zcizování
a zatěžování nemovitostí
-
může ji udělit pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku
-
její rozsah je stanoven přímo zákonem – podle § 14 je prokurista zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž
dochází při provozu podniku, včetně těch, kterým by bylo jinak potřeba a zvláštní plné moci
-
prokuristou může být jen fyzická osoba
2. Druhy prokury
-
z § 14. odst 2 plyne, že v prokuře není zahrnuto oprávnění prokuristy zcizovat a zatěžovat nemovitosti
(základní neboli prostá prokura)
-
podnikatel ovšem může zmocnění rozšířit a udělit prokuristovi oprávnění zcizovat a zatěžovat nemovistosti –
prokura rozšířená
3. Vznik
-
osobou, která je oprávněna udělit prokuru, je podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku
-
ke vzniku je dále nutné její písemné udělení; samotnému udělení předchází zmocňovací smlouva, která
nemusí být písemná
-
listina o udělení prokury musí obsahovat přesné údaje o podnikateli, který prokuristu ustavuje, identifikaci
prokuristy jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem a údaj, zda je základní nebo rozšířená
-
v případě, že jich je více, také je nutno uvést způsob, jakým budou jednat (samostatně, společně)
-
udělení prokury nabývá účinnosti jejím zápisem do obchodního rejstříku, přičemž zápis má deklaratorní
charakter (Pelikánová) x konstitutivní charakter (Eliáš)
4. Jednání prokuristy
-
prokurista jedná v rozsahu udělení prokury zásadně neomezeně; úst. § 14 odst. 3 sice vyplývá, že podnikatel
může prokuristu omezit, ale navenek je toto omezení vůči třetím osobám právně neúčinné
-
navenek je podnikatel prokuristovým jednáním vázán
-
při komunikaci s třetími osobami se prokurista prokazuje výpisem z obchodního rejstříku, nestačí listina o
udělení prokury
-
prokuristovi se ukládá, aby se za podnikatele podepisoval tak, že za obchodní firmu podnikatele, za kterého
jedná, připojil svůj podpis a dodatek označující prokuru
5. Zánik prokury
-
ohledně zániku prokury platí podpůrně obecná úprava zániku plné moci podle občanského zákoníku
-
zánik prokury je účinný jejím výmazem
-
k samotnému zániku prokury může dojít kterýmkoliv ze způsobů, jimiž zaniká plná moc
o
prokura může být odvolána podnikatelem, který ji udělil,
o
může být vypovězena prokuristou nebo
o
může být ukončena vzájemnou dohodou mezi podnikatelem a prokuristou
38
-
k zániku prokury rovněž povede, nastanou-li určité právní skutečnosti, s nimiž by byla další existence prokury
ve faktickém rozporu, jako je ztráta prokuristovy způsobilosti k právním úkonům nebo jeho smrt
-
naproti tomu smrtí podnikatele-fyzické osoby prokura zásadně nezaniká
o
k zániku prokury smrtí podnikatele by došlo podle § 14 odst. 7 pouze v případě, že by takový
podnikatel sám stanovil, že prokura má trvat jen po dobu jeho života
o
prokurista je povinen podat návrh na zápis tohoto omezení (bude hospodařit jen obvyklým
způsobem)zánikem podnikatele – PO prokura zaniká
39
7. Právní skutečnosti (pojem, druhy), domněnky, fikce
Právní skutečnosti
Pojem a druhy
subjektivní práva a povinnosti vznikají, zanikají a mění se vždy z nějakého důvodu
důvod může být ekonomický - hospodářský (kauza) nebo právní
o rozdíl je v tom, že kauza je motivem, který vede ke vzniku práva, k jeho změně či zániku,
resp. účelem, k jehož dosažení se právo zřizuje, kdežto právní důvod vznik práva, jeho
změnu či zánik působí jako svůj právní následek
o právní důvod je dostatečný důvod, který podle platného pr. řádu působí vznik, změnu nebo zánik
nějakého práva
- v občanském právu mohou právo vznikat:
a) nepodmíněně – mohou vznikat přímo ze zákona (ex lege); tyto případy jsou výjimečné
b) podmíněně - tj., že zákon určité následky předvídá, ale k jeho vzniku vyžaduje splnění nějaké další
podmínky, tj. nějaké další skutečnosti právně významné (relevantní)
- tou je buď konstitutivní rozhodnutí soudu či jiného státního orgánu nebo jiná skutečnost
spočívající v chování subjektů práva, zejména v jejich vůli nebo v nějaké skutečnosti na
vůli subjektů nezávislé, tedy v události
- právním důvodem tedy je:
o výjimečně zákon sám
o na základě zákona
 konstitutivní rozhodnutí st. orgánu
 chování subjektů práva
 skutečnosti nezávislé na chování subjektů práva
 tyto skutečnosti se nazývají právní skutečnosti – ty, které působí nejen vznik práv, ale i jejich
změnu a zánik, popř. i některé právní následky
 právní skutečnosti tedy jsou skutečnosti , které na základě zákona působí právní následky
-
-
právní skutečnosti se dělí na dvě velké skupiny, tj. na právní skutečnosti:
1) závislé na lidské vůli
a) právně relevantní úkony – jsou nejčastější a nepraktičtější
b) vytvoření věci či díla – jak hmotného, tak duchovního
c) konstitutivní rozhodnutí soudu popř. jiných orgánů oprávněných rozhodovat o
občanskoprávních věcech
2) nezávislé na lidské vůli
a) události
b) protiprávní stavy
Úkony
-
jsou právní skutečnosti, které spočívají v určitém lidském chování, tj. v chování vědomém a volním
třídí se na právní úkony a protiprávní úkony podle toho, zda je objektivní právo schvaluje (aprobuje), či
zakazuje (reprobuje)
oba druhy úkonů mohou být uskutečněny činností subjektu, tj. jeho konáním (komisivní úkony ) nebo
nečinností, tj. nekonáním (omisivní úkony)
a) Konání – aktivní volní činnost subjektu
- aktivní chování člověka, které by bylo mimovolní, by z hlediska práva nebylo konáním a nebylo by
úkonem
- není jim tedy např. pohyb člověka vyvolaný nervovou chorobou, pád zaviněný uklouznutím......
b) Nekonání – nečinností
40
-
není dáno jakoukoliv nečinností subjektu, ale je vždy chápáno ve vztahu k určitému konání
(konkrétně k chování, k němuž subjekt chování byl povinen) jako jeho negace
může spočívat v opomenutí (omitere - zdržení se něčeho) a strpění (pati).
1. Právní úkony (§ 34); blíže otázka Právní úkony
- jsou projevy vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností,
které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují
- k tomu, aby vznikl právní úkon, je třeba, aby byly dány obě jeho zákl. složky, tj.
a) vůle a její
b) adekvátní projev
2.
Protiprávní úkony
- i ony spočívají rovněž ve volním lidském chování
- jde o takové volní lidské chování, které je právem zakázáno (reprobováno), jsou porušením právní
povinnosti, čili porušením práva
- protiprávní úkony vyvolávají nepříznivé právní následky nezávisle na vůli toho, kdo jej vykonal, resp.
některé i proti jeho vůli
o ten, kdo způsobí škodu, tím neprojevuje vůli způsobit právní následek, a přesto jej způsobí
o např. opomenul-li vlastník domu udržovat chodník v řádném stavu a někdo se pádem zranil, nejde
o projev vůle vlastníka domu způsobit právní následky, které však přesto vznikají
- nejčastějšími protiprávními úkony jsou způsobení škody, vadné či nevčasné plnění, nedovolené
omezování soutěže, nekalosoutěžní jednání.
- protiprávní úkony : zaviněné a nezaviněné
Jiné právní skutečnosti
1. Protiprávní stavy
-
vznikají zpravidla v úzké souvislosti s určitou událostí (typicky živelní pohromou)
od události se protiprávní stav odlišuje tím, že nejde o určité dění, ale o určitý stav, jenž je objektivně
v rozporu s právem, a proto má být odstraněn
např. vichřicí způsobené porušení středy ohrožující sousedovu stavbu nebo jeho osobní bezpečnost
protiprávní stav může být způsoben i lidským chováním, které ale není protiprávním úkonem (např. důlní
činností).
2. Vytvoření věci a nehmotných statků
-
-
právně relevantní skutečností může být i určitý lidská činnost spočívající ve vytvoření věci
vytvoření nové věci má vždy přinejmenším ten následek, že někdo k této nabude vlastnická práva, tento
následek je nevyhnutelný a nastává i tehdy, jestliže někdo věc oprávněně či neoprávněně vyrobil z cizího
materiálu nebo smísil cizí materiál se svým (tzv. specifikace - zpracování)
kdo nabude vlastnického práva v těchto případech stanoví § 135b a § 135c.
z případů, kdy dojde k vytvoření jiné než hmotné hodnoty jsou nejdůležitější vytvoření autorského díla,
vynálezu aj.
3. Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu
a) Deklaratorní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů – mají v občanskoprávních věcech převahu
- tyto autoritativně osvědčují existenci nebo neexistenci hmotného občanskoprávního vztahu s účinky ex
tunc
41
nepůsobí hmotněprávní následky, ale jen procesněprávní (např. splnit dluh do určité lhůty
stanovené v rozhodnutí).
b) Konstitutivní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů – by se teoreticky měly vyskytovat výjimečně
- působí od okamžiku právní moci (ex nunc) nejen následky procesněprávní, ale zároveň hmotněprávní,
tj. zakládají, mění či ruší občanskoprávní vztahy, popř. působí jiné hmotněprávní následky
- patří sem např.:
o rozhodnutí s. o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle §
142 odst. 1
o rozhodnutí s. o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku za podmínek § 135c odst. 2.
-
4. Události
-
-
-
jsou takové skutečnosti, které nespočívají na lidské vůli a jsou na ní nezávislé (nastávají objektivně)
právními skutečnostmi jsou jen tehdy, pokud s nimi normy občanského práva spojují právní následky (např.
s uplynutím času jako s událostí je spojeno promlčení, prekluze či vydržení)
události jsou velmi různorodé
o mohou spočívat v působení přírodních sil (povodeň, vichřice, úder blesku – tzv. živelní události)
o mohou to být jiné výsledky přírodních sil (smyk automobilu na kluzké silnici, perforace
vodovodního potrubí způsobená korozí)
o události mohou být i výsledkem biologických procesů (narození dítěte, smrt člověka, narození
mláďat zvířete)
specifickými případy událostí jsou plynutí času (viz otázka č. 27) nebo tzv. vyšší moc (vis maior – force
majeure)
o vyšší moc bývá definována jako vnější (přírodní) vnější událost, která je i při vyvinutí veškeré péče
nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého úsilí neodvratitelná
rozeznáváme události předvídatelné a nepředvídatelné, odvratitelné a neodvratitelné (§ 420a odst. 3).
Komplexní právní skutečnosti
právní následky předvídané zákonem či zamýšlené vůlí stran se zpravidla vážou k jedné právní skutečnosti
/právní skutečnost jednoduchá)
- často se však právní následky aktivizují teprve až na základě několika právních skutečností vyskytnuvších se buď
zároveň, nebo postupně  tzv. komplexní právní skutečnosti
o konečný právní následek nastává teprve v důsledku poslední z nich, do té doby ovšem mohou nastat
právní následky mezitimní
- mohou nastat/spočívat v:
o kombinací jednotlivých právních skutečností
o kombinaci právních úkonů a úředního aktu – např. nabytí vlast. práva k nemovitosti
o na základě kumulace úkonu, zejména protiprávního úkonu a události [např. při vzniku odpovědnosti za
škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka – § 448, kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným
protiprávním chováním (protiprávním úkonem) a tím způsobenou smrtí člověka (událostí)]
Právní domněnky a fikce
-
-
Zákonem stanovené právní domněnky a fikce zavazují soud, aby buď bezpodmínečně nebo podmínečně
předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo dokonce je jisté, že není.
PRÁVNÍ DOMNĚNKY
-
-
zákonem stanovené právní domněnky a fikce zavazují soud, popř. jiný rozhodující orgán, aby buď
bezpodmínečně, nebo podmínečně předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo dokonce je jisté,
že není
podle toho, zda jsou závazné bezpodmínečně nebo podmínečně, rozlišují se:
42
a)
b)
právní domněnky vyvratitelné („má se za to“, „považuje se“)
- proti vyvratitelné právní domněnce je přípustný důkaz opaku
- tedy soud bude k vyvratitelné pr. domněnce přihlížet potud, pokud nebyla vyvrácena (např. § 51, § 52
zákona o rodině o vyvratitelné domněnce otcovství).
právní domněnky nevyvratitelné („platí“, „hledí se“)
- v občanském právu se vyskytuje jen zřídka, ale platí kategoricky, tj. důkaz opaku není přípustný
- příkladem je např. §150 odst. 4: nedošlo-li do 3 let od zániku spol. jmění manželů k jeho
vypořádání dohodou, nebo nebyl-li do 3 let od jeho zániku podán návrh na vypořádání rozhodnutím
soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze
SJM pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá
- o ostatních věcech, i nemovitých platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
spoluvlastníků jsou stejné
PRÁVNÍ FIKCE
-
zcela výjimečně a ojediněle používá občanské právo fikcí
rozdíl mezi nevyvratitelnou domněnkou a fikcí je v tom, že domněnky vycházejí z lidských zkušeností a
poznatků, podle kterých skutečnost domněnkou předpokládaná zpravidla existuje
naproti tomu u fikce je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje, nicméně se k ní z praktických
důvodů přihlíží, jako by existovala
např. vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele ze zákona o rodině (§ 63 odst1)
43
8. Právní úkony a jejich náležitosti
Právní úkony
Pojmové znaky
jsou projevy vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností,
které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují
- k tomu, aby vznikl pr. úkon, je třeba, aby byly dány obě jeho zákl. složky, tj.
a) vůle a její
b) adekvátní projev
1. Vůle
-
psychický vztah jednajícího člověka k zamýšlenému (chtěnému) následku
požadavek její existence vyvolává některé složité teoretické i praktické problémy:
a) Zjišťování vůle v určitém konkrétních případě
- musí se zjišťovat, zda při určitém projevu vůle dotyčný skutečně chtěl to, co projevil, že
chce
- v praxi není zkoumání vůle v každém případě možné, takže se na ní usuzuje z objektivních
skutečností a přihlíží se k dobré víře adresáta projevu, tj. k tomu, zda adresát učiněný projev mohl
považovat za projev skutečné vůle (ze zřetelem ke všem okolnostem i ke svým znalostem)
- nepřihlíží se však k vnitřní pohnutce (motivu) projevené vůle
- individuálně bude existence skutečné vůle zkoumána tehdy, jestliže projev vyvolává pochybnosti o její
existenci, resp. vyplývá-li to ze zákona, tj. zejména zdá-li se, že někdo jednal v duševní poruše ve
smyslu § 38 odst. 2
o v případě § 38 odst. 2 nebude možné přihlédnout k dobré víře druhého účastníka
o učiní-li někdo v duševní poruše právní úkon, k němuž jej duševní porucha činí
nezpůsobilým, bude tento úkon neplatný i tehdy, jestliže druhý účastník bez vlastního
zavinění nevěděl, že druhý jednal v duševní poruše
- jestliže právní úkon učinil někdo, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, bude právní úkon
neplatný podle § 38 odst. 1, aniž by bylo třeba zkoumat, zda jednající ne/projevil skutečnou vůli
b) Zjišťování, čí vůle se projevem vůle manifestuje
- otázkou, je, zda musí jít vždy o vůli toho, kdo ji projevuje
- pravidlem je, že vůle projevená právním úkonem je vůle toho, kdo ji projevuje, ale není to
bezvýjimečné
- právo se tady neobjede bez fikcí - např. existují osoby, které nemají způsobilost k pr. ukonům, nebo ji
mají omezenou, ale nelze je vyloučit z občanskoprávního styku; za tyto osob jednají jejich jménem
zákonní zástupci a ti projevují ve skutečnosti svou vůli
- hledí se na to však tak, jako by zástupci projevovali vůli zastoupeného
2. Projev
-
-
projevem vůle je jakákoli její vnější manifestace, tj. učinění vůle sdělenou, a tedy seznatelnou
jiným osobám
to lze učinit konáním - komisivně (právním úkonem výslovným nebo pr. úkonem konkludentním) nebo
nekonáním (omisivně)
a) Výslovné právní úkony
- jsou to úkony vyjádřené lidskou řečí; právo je ovšem v této věci neformální, a tak lze vykonat právní
úkon vykonat ústně (verbální úkon) nebo písemně (literární)
- některé pr. úkony jsou obligatorně literární, některé obligatorně verbální (např. uzavření manželství).
- písemně je možno vykonat pr. úkony listinou, dopisem, telegrafem, elektronicky (za předpokladu že
umožňuje zachycení obsahu pr. úkon a osoby, která úkon učinila)
- předpokladem platnosti písemných právních úkonů je podpis jednající osoby, většinou
vlastnoruční (§ 40 odst. 3)
44
podpis může být nahrazen mechanickými prostředky (např. razítkem) jen v těch případech,
kde je to obvyklé
o zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu upravil používání el. podpisu - viz §
40 odst. 3 – „Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán
elektronicky podle zvláštních předpisů“
o elektronickým podpisem se rozumí údaje v el. podobě, které jsou připojené k datové zprávě
s ní jsou logicky spojené
o to např. umožňuje podání u soudu v el. podobě podepsané elektronicky, ale do 3 dnů musí
stejně být doplněno předložením originálu
- někdy musí být pravost podpisu na pr. úkonu úředně ověřována (= legalizace) - ověření provádí
okresní a obecní úřady a notáři
- činí-li pr. úkon ti,co nemohou nebo neumí číst a psát, je třeba úředního zápisu (nevyžaduje se však
když je takový člověk schopen seznámit se s obsahem pomocí přístrojů nebo speciálních
pomůcek,nebo prostřednictvím osoby,kterou si zvolil a je schopen listinu vlastnoručně podepsat.
b) Konkludentní právní úkony
- jsou projevy učiněné konkludentními činy, tj. jinak než výslovně
- je to vyjádření vůle jednajícího takovým způsobem, že se zřetelem ke všem okolnostem
nezanechává pochybnosti o tom, že jde o jeho projev vůle a jaký je obsah vůle (§ 35 odst.
1)
- konkludentní projev lze učinit použitím vyjadřovacích prostředků, které ve spol. styku obvykle slouží
k vyjádření určité vůle (např. projevení nesouhlasu otočením hlavy ze strany na stranu, škrtnutí textu
listiny)
- konkludentní projevy jsou i ty, ze kterých právní předpis sám vyvozuje následky konkludentních činů
[např. přijetí smlouvy „jiným včasným jednáním“ (§ 43c odst. 1)]
- v souvislosti s modernizací prodeje v samoobslužných prodejnách, ve veřejné dopravě bez
průvodčího, u telefonních karet a kreditních karet se vytvářejí nové způsoby projevu vůle
vymykající se klasifikaci a vytvářející nové způsoby konkludentních činů
c) Právní úkony mohou být vykonány i mlčky
- někdy se podřazují pod konkludentní právní úkony, ale to není zcela přesné
- rozdíl spočívá v tom, že konkludentní pr. úkon je projev vyjádřený činem, kdežto projev vůle učiněný
mlčky je proveden nekonáním
- platí, že mlčení samo jako neexistence výslovného projevu neznamená projev vůle
- platí, že když někdo mlčí, neznamená to, že souhlasí
o proto je právně bezvýznamné: Neodpovíte-li do určité doby na náš návrh, budeme
předpokládat, že jej přijímáte
o ale lze: Neodpovíte-li do určité doby na náš návrh, budeme mít za to, že jej odmítáte. Jde
tu totiž o časové omezení závaznosti návrhu (§ 43b odst. 1 písm. a) a v tomto případě
mlčení konkludentním činem je
- mlčení může být projevem vůle jen tehdy, jestliže je z něj možno vyvodit závěr, že jde o
projev vůle určitého obsahu
o
Smlouvy
Pojem
-
-
smlouva je nejtypičtějším právním úkonem v občanském a vůbec v soukromém právu
je nejčastější důvodem vzniku závazkových vztahů, je základním pilířem občanského práva vůbec
občanský zákoník nepodává definici smlouvy, upravuje však proces jejího vzniku (§ 43 n.)
o smlouva spočívá na vzájemných a obsahově shodných projevech vůle dvou nebo více smluvních stran,
směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností
o smlouvy je dvoustranný, resp. vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle
(konsenzu) dvou, resp. více smluvních stran ohledně celého obsahu smlouvy
účinnost smlouvy, tj. právní účinky smlouvy a možnost domáhat se úspěšně plnění ze smlouvy, nemusí
spadat v jedno se vznikem smlouvy
45
účinnost smlouvy může být vázána na rozhodnutí příslušného orgánu (§47) nebo na splnění odkládací
podmínky
o nespadá sem rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlast. práva - katastr totiž rozhoduje o
povolení jen na základě již účinných smluv
platnost smluv je podmíněna tím, že strany při jejich uzavírání dodržely všechny náležitosti stanovené
zákonem (§ 37 n)
o
-
Typy smluv
-
-
-
v občanském právu se vytvořily určité typy smluv, které standardním a vyváženým způsobem upravují práva
a povinnosti smluvních stran
a) pojmenované, nominátní, a
b) nepojmenované, inominátní (odpovídají smluvní svobodě jednotlivců)
inominátní smlouva nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona (§ 51)
o nepojmenované smlouvy se v první řadě řídí obsahem samotných smluv (lex contractus) určeným
stranami
o pokud taková smlouva určité otázky sama nestanoví, řídí se úpravou smluvního typu jí nejbližší ho
o obdobné ustanovení o možnosti uzavřít nepojmenovanou smlouvu obsahuje i obchodní zákoník,
v oblasti pracovněprávních však nelze použít.
pro uzavírání smluv platí zásada neformálnosti (pokud formu nevyžaduje sám zákon)
Funkce smluv
smlouva je základním pr. nástrojem pro založení, změnu či zánik občanskoprávních vztahů, jejichž
prostřednictvím subjekty občanského práva uspokojují ve společnosti své nejrozmanitější zájmy
- prostřednictvím smluv dochází ke značným přesunům nejrůznějších majetkových i nemajetkových hodnot
- bez smluv si nelze představit fungování tržní ekonomiky
- s cílem předcházet sporům jsou subjekty povinny dbát o to, aby při úpravě smluvních vztahů byly odstraněny
všechny nejasnosti, které by mohly vést následně ke vzniku rozporů (§ 43)
Vznik smluv
-
proces vzniku smluv upravuje §43 a dále.
ObčZ za účelem zvýšené ochrany spotřebitele upravil od 2001 spotřebitelské smlouvy (§52 a dále)
o ty nejsou samostatným smluvním typem - mohou jimi být smlouvy kupní, o dílo,… i jiné pokud
smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel
a) Návrh smlouvy (oferta) i jeho přijetí (akceptace)
- jak oferta, tak akceptace jsou jednostranné pr. úkony adresované
mohou být vykonány ústně (i telefonicky) nebo v jiné formě, dopisem, telegramem, …
ústní projev mezi subjekty jednajícími přímo je vůči svému adresátovi (oblátovi) účinný neprodleně.
projev vůči nepřítomné osobě (§ 45 odst. 1) působí od okamžiku, kdy jí dojde – kdy projev
vstoupil do sféry ovládané adresátem - např. předáním,…
b) Zánik návrhu
ústní návrh mezi subjekty jednajícími přímo zaniká, není-li přijat
o ale i tady může být stanoveno něco jiného, např. lhůta na rozmyšlenou a pak mi dej písemně
vědět
u distančního návrhu platí, že je závazný po dobu v něm výslovně stanovenou a nebyla-li dohodnuta, tak
po dobu přiměřenou
lhůta pro přijetí návrhu je dodržena, dojde-li akceptace oferentovi ve výše uvedené lhůtě
o i pozdní přijetí má však následky přijetí včasného, souhlasí-li s tím oferent a bezodkladně o tom
vyrozuměl akceptanta
o došlo-li k opožděnému přijetí návrhu v důsledku zjevného zdržení poštovní nebo jiné dopravy,
smlouvy vznikne, ledaže by oferent bez odkladu ústně sdělil, že návrh považuje za zaniklý
c) Zrušení návrhu
-
46
návrh (i neodvolatelný) může být zrušen, jestliže projev o jeho zrušení dojde adresátovi návrhu
dříve než návrh sám nebo nejpozději současně s ním (§ 45 odst. 2)
návrh, který NEBYL oferentem označen za neodvolatelný, může jím být odvolán, jesliže projev o jeho
odvolání dojde adresátovi návrhu dříve, než adresát odešle přijetí návrhu, tj. dříve než akceptací oferty
vznikla smlouva - § 45 odst. 2
návrh nemůže být odvolán:
o během lhůty, která je v něm stanovena pro jeho přijetí, ledaže by v něm bylo právo na jeho
odvolání vymíněno nebo vyplývalo z obsahu
o jestliže v něm byla vyjádřena jeho neodvolatelnost (§ 45 odst. 4)
neodvolatelný návrh být odvolán nemůže; jeho závaznost však zaniká:
o uplynutím doby, která byla k jeho přijetí stanovena
o nebyla-li takováto doba stanovena, uplynutím přiměřené doby
o odmítnutím oferty akceptantem, tj. doručením odmítnutí navrhovateli
d) Přijetí návrhu může být odvoláno jen tehdy, došlo-li oferentovi nejpozději současně s přijetím (§
43c odst. 2)
e) Podstatné náležitosti (essentalia negotii)
- ke vzniku smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli alespoň o jejích podstatných
náležitostech
- obsahuj-li však návrh i jiné než podstatné náležitosti, je třeba ke vzniku smlouvy, aby adresát návrhu
vyslovil souhlas i s těmito náležitostmi neboli aby souhlasil s celým obsahem navržené smlouvy (§ 44
odst. 1)
- přijetí návrhu s dodatky, výhradami, omezeními nebo přijetí částečné není podle § 44 odst. 2
přijetím návrhu, ale naopak jeho odmítnutím
o odmítnutí je považováno za protinávrh smlouvy a strany mohou v jednání pokračovat, jenom si
oferent a akceptant vyměnili role
o je-li určen návrh více osobám a z obsahu smlouvy vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby
všechny osoby se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestli všechny osoby návrh přijmou
(§ 44 odst. 3)
o je-li smlouva uzavřena, platí zásada pacta sunt servanda (§ 493)
o k odstoupení od smlouvy může dojít pouze v případech stanovených zákonem (např. prodlení
dlužníka – § 517 odst. 1, odpovědnosti za vady - § 623 odst. 1, apod.)
f) Veřejný návrh na uzavření smlouvy
-
obchodní zákoník upravuje výslovně veřejný návrh na uzavření smlouvy a jeho účinky (§ 276 n. ObchZ)
podle § 276 odst. 1 ObchZ projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření
smlouvy, je veřejným návrhem na uzavření smlouvy, jestliže obsah odpovídá § 269
- podnět k uzavření smlouvy, který nemá náležitosti uvedené v odst. 1, se považuje za výzvu k podání návrhů
na uzavření smlouvy
- veřejný návrh lze odvolat, jestliže navrhovatel odvolání oznámí před přijetím veřejného návrhu způsobem,
kterým byl veřejný návrh zveřejněn
- přijme-li veřejný návrh několik osob, může navrhovatel zvolit, kterému příjemci uzavření smlouvy potvrdí
g) Odstoupení od smlouvy
-
-
jednostranné odstoupení od smlouvy představuje prolomení zásady pacta sunt servanda
zákon ponechává stranám oprávnění sjednat si individuální důvody pro odstoupení ve smlouvě, sám však
umožňuje odstoupit stranám od smlouvy jen v případech, které výslovně stanoví (viz výše)
zvláštním případem je možnost strany odstoupit od smlouvy, s jejímž plněním se doposud nezačalo,
poskytne-li strana druhé straně odstupné
odstoupením od smlouvy se smlouva ruší
Třídění smluv
-
většinu soukromoprávních smluv tvoří smlouvy závazkové, tj. smlouvy, které zakládají, zajišťují, mění
či ruší závazkové právní vztahy
47
existují ale i smlouvy jiné, např. věcněprávní, které zakládají, mění či ruší věcná práva
o tyto smlouvy jsou v českém právu výjimečné
o např. smlouva o převodu nemovitosti neevidované v KN)
existují i smlouvy v oblasti dědického práva (např. dědická dohoda podle § 482),
v oblasti rodinného práva jsou smlouvy podle § 24 odst. 1 písm a) ZoR o vypořádání vzájemných
majetkových vztahů, společného bydlení, příp. vyživovací povinnosti
zvláštní povahu mají smlouvy zakladatelské (společenské)
-
-
závazkové smlouvy se třídí na smlouvy:
1) Zakládající závazkové pr. vztahy
- tj. smlouvy výslovně upravené (pojmenované, nominátní), stejně tak i smlouvy sjednané podle § 51 a
491, tj výslovně neupravené (nepojmenované, inominátní), jakož i smlouvy smíšené (§ 491)
2) Zajišťující závazkové pr. vztahy – např. dohoda o ručení - § 546)
3) Působící změnu závazkových pr. vztahů – např. dohoda o převzetí dluhu - §531n,533n atd..)
4) Mající za následek zánik závazkových pr. vztahů
- např. dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým – privátní novace podle § 570n,
dohoda o započtení – compensatio voluntaria - § 581 odst 3)
vyskytuje se názor, že smlouvou je i splnění dluhu podle § 559 (hovoří se o smlouvě soluční)
vychází se z toho, že ani splnění dluhu nemůže nastat jednostranně, nýbrž k němu dojde jen tehdy, jestliže
věřitel plnění nabídnuté dlužníkem přijme
převládá však názor, že ke splnění dochází jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým
poskytuje věřiteli předmět plnění s cílem splnit dluh (causa solvendi) , kdežto ze strany věřitele jde o poskytnutí
potřebné součinnosti
-
-
1. Smlouvy v oblasti soukromého práva
-
-
-
základní úprava smluv pro oblast soukromého práva je obsažena v občanském zákoníku (§ 34 n.)
tato úprava platí obecně i pro uzavírání obchodních smluv mezi podnikateli
o vztah mezi úpravou smluv mezi občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem vztahem
subsidiarity - obchodní zákoník obsahuje smluvní typy podobné těm v občanském zákoníku,
obchodní zákoník je speciální úpravou k občanskému
o tento stav vyvolává aplikační problémy, když se některá ustanovení shodují, proto se nově
připravovaný občanský zákoník snaží tuto duplicitu odstranit
ve vztazích mezi občanským zákoníkem a zákoníkem práce je situace již od 60. let odlišná
o zákoník práce obsahuje samostatnou, komplexní a na občanském zákoníku nezávislou pr. úpravu
jak pracovní smlouvy, tak dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
o obecná pr. úprava smluv v obč. zákoníku tak zůstává pro oblast pracovněprávních vztahů
nepoužitelná
zákon o rodině neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o uzavírání smluv
o proto se na smlouvy uzavírané v oblasti rodinného práva použijí subsidiárně vždy ustanovení
občanského zákoníku
2. Smlouvy v oblasti veřejného práva
-
veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva
a povinnosti v oblasti veřejeného práva
veřejnoprávní sml. nesmí být v rozporu s pr. předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným
zájmem
uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, nesmí snižovat důvěryhodnost veř. správy,
musí být účelné a správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veř. správy
48
-
-
v oblasti veř. práva mohou stát, veřejnoprávní korporace, PO zřízené zákonem a PO a FO pokud vykonávají
zákonem svěřenou působnost v oblasti veř. správy za účelem plnění svých úkolů, vzájemně uzavírat
veřejnoprávní smlouvy.
správní řád umožňuje přiměřeně použít na veřejnoprávní smlouvy ustanovení obč. zákoníku
vyloučena jsou však ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti pr. úkonů, ustanovení o odstoupení od
smlouvy
Náležitosti právních úkonů
-
právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností nebo ke
způsobení jiných právních následků, které pr. předpisy s takovými projevy vůle spojují.
právní následky vznikají pouze z projevů vůle, které jsou platnými pr. úkony, tzn. z projevů vůle, které mají všechny
zákonem stanovené (aprobované) náležitosti pr. úkonů. Předpokladem platnosti právních úkonů je splnění těchto
náležitostí:
- náležitost osoby
- náležitosti vůle
- náležitosti projevu
- náležitosti předmětu
Náležitost osoby
-
předpokladem platnosti pr. úkonu je způsobilost toho, kdo úkon činí, k pr. úkonům (§ 38)
úkon je neplatný, když jej učiní osoba nezletilá nebo osoba zbavená či omezená ve způsobilosti k právním
úkonům soudním rozhodnutím
neplatný bude i když nebyla zbavená nebo omezená ve způsobilosti, ale jednala v duševní poruše, ať již trvalé
či přechodné, která ji činí k danému pr. úkonu nezpůsobilou (např. opilost, pod vlivem drog) (§ 38 odst. 2)
Náležitosti vůle
a) Svoboda vůle
- je svoboda vzniku volního rozhodnutí a svoboda jejího projevu (svoboda projevu vůle je pak nejspíše
rozhodující)
- svobodou vůle se rozumí neexistence působení vnějších rušivých vlivů, které jednajícího člověka jinak zbavují
volnosti rozhodnout se, zda určitý projev vůle učiní či neučiní, nebo tuto jeho volnost nepřiměřeně omezují (ale
ani existence takových vlivů není vždy považována za nedostatek vůle)
o nedostatkem svobody vůle ovšem není, když někdo vykonal pr. úkon, který měl povinnost vykonat, kdy
tedy měl možnost ho nevykonat, ale tím by porušil právo
o není jí ani případ, kdy někdo koná právní úkon v tísni, ledaže by jej v důsledku tísně vykonal
kumulativně za nápadně nevýhodných podmínek
- nedostatkem svobody vůle ve smyslu zákona je jen jednání pod nedovoleným nátlakem ze strany druhého
účastníka smlouvy nebo 3. osoby
- existují dva druhy nátlaku: přímé – fyzické donucení (vis absoluta) a bezprávní výhružka (vis
compulsiva)
 Fyzické donucení
- není hrozba fyz. násilím, ale použití fyzického násilí k vykonání takového pohybu, který by jinak
byl projevem vůle
- hrozba fyzickým násilím (bezprostředním) by byla posouzena jako bezprávní výhrůžka
- patří sem i ovlivnění vůle drogami či hypnózou
 Bezprávní výhružka (donucení psychické)
- výhrůžka musí splňovat některé podmínky, aby působila neplatnost právního úkonu:
 Bezprávnost (protiprávnost) tj. musí jí být vynucováno něco, co vynucováno být nesmí
49
donucením podle § 37 není, když někomu pohrozím tím, co mám právo udělat – podmínkou
je, aby se tato oprávněná výhružka týkala vynucovaného chování
- i výhrůžka něčím, co je ten, kdo ji použil, oprávněn učinit, by se stala bezprávní, kdyby ji
použil k tomu, aby na tom, jemuž tím pohrozil, vynutil nějaké chování, které s tím, čím
hrozí, nijak nesouvisí a které takovou výhrůžkou nelze vynucovat
- tak např. v pr. smyslu by byla bezprávní výhrůžka osoby A, že na osobu B podá tr.
oznámení pro čin, kterého se osoba B dopustila, jestliže osoba B osobě A neprodá určitou
věc, kterou jí jinak prodat nechtěla (tzn. vyhrožuji abych vynutil chování, které s tím vůbec
nesouvisí)
- výhrůžka je bezprávní totiž i tehdy, jestliže se hrozí něčím, co je samo o sobě bezprávní.
Výhrůžka dále musí být takové intenzity a druhu, aby objektivně (tedy podle okolností a
podle povahy konkr. případu) vzbudila u toho, na koho ji bylo použito, důvodnou bázeň
- nebyla např. uznána za bezprávní výhrůžku, tedy za pr. úkon učiněný nesvobodně, uzavření
kupní smlouvy za situace, kdy žalobce přerušil dodávku teplé vody do bytu žalovaného, ale
nepřerušil dodávku vody studené
Bezprávní výhrůžka musí být adresována tomu, jehož pr. úkon se vynucuje
- může se ale týkat i osoby jiné např. dítěte či rodiče donucovaného
Musí být také výhrůžka v příčinné souvislosti s pr. úkonem, jehož neplatnosti se
dotčená osoba dovolává
-



b) Vážnost vůle
- projev vůle je neplatný, jedná-li se zdánlivý projev vůle a ve skutečnosti vůle tu vůle není anebo je
vůle jiná
- např. úkon provedený žertem, ve hře, úkol simulovaný a případy tzv. vnitřní výhrady (mentální rezervace)
- nevážnost vůle je zároveň rozporem skutečné vůle s vůlí projevenou
- jestliže však druhá strana nepoznala, že projev není myšlen vážně a při dobré víře myslela, že je vážný, je daný
právní úkon platný
- Simulovaný je právní úkon předstíraný, tj. působí jako vážný úkon, ale není myšlen vážně, neboť nevyjadřuje
způsobit právní následky; takový úkon je neplatný
- případem podobným simulaci je vykonání pr. úkonu s mentální rezervací
o ten, kdo pr. úkon učinil, jej učinit chtěl, ale nechtěl způsobit jeho následky (nebo některé z nich)
o k vnitřní výhradě se při posuzování platnosti úkonu nepřihlíží; úkon je platný, jako by vnitřní výhrady
nebylo
- se simulací souvisí tzv. disimulace, to je když simulovaným právním úkonem je zastírán jiný pr. úkon míněný
vážně
o např. účastníci simulují kupní smlouvu, ale ve skutečnosti myslí na darování (darovací smlouvu)
o neplatný je ten úkon simulovaný (kupní smlouva), kdežto disimulovaný (darování) je platný, ledaže
by byl dán důvod i jeho neplatnosti (§ 41a odst. 2)
c) Vůle musí být prostá omylu
- vůle je proto vadná i tehdy, jestliže k jejímu projevu došlo v důsledku omylu (§ 49a)
- omyl se musí týkat takové okolnosti, že by bez něho k pr. úkonu nebylo došlo, tzn. ten, kdo byl v
omylu by jinak pr. úkon neučinil – musí tedy jít o omyl podstatný
- rozlišujeme:
 omyl v předmětu plnění (error in corpore),
 omyl v jakosti dohodnutého plnění (error in qualitate),
 omyl v osobě spolukontrahenta (error in persona),
 omyl v jiných okolnostech za předpokladu, že byly pro vykonání dotyčného pr. úkonu rozhodující –
např. v kvalifikaci pr. úkonu – error in negotio
dále musí platit, že účastník pr. úkonu omyl svého spolukontrahenta vyvolal, anebo o něm, ač ho
sám nevyvolal, věděl nebo musel vědět
omyl za těchto předpokladů činí právní úkon neplatný, jde o neplatnost relativní (§ 40a)
50
o
o
pouhý omyl v pohnutce neplatnost pr. úkonu nepůsobí
neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo omyl úmyslně či neúmyslně způsobil nebo o něm věděl či vědět
měl
d) Ten, kdo uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, může od ní odstoupit (§49).
- tíseň je objektivní stav, který omezuje svobodu rozhodování toho, kdo právní úkon učinil
o např. tíseň hospodářská, ale i jiná - vyvolaná rozrušením, obavami o blízkou osobu
- jako objektivní stav má tíseň právní následky i tehdy, jestliže jej druhý subjekt smlouvy nezpůsobil, ani jej jinak
nevykoval, a dokonce ani tehdy, jestliže o něm nevěděl
- s ohledem na zájmy druhé strany se tedy požaduje kumulativní podmínka, že musel být právní úkon učiněn za
nápadně nevýhodných podmínek
o problematika právních úkonů učiněných v tísni za nápadně nevýhodných podmínek se stala předmětem
rozhodování obecných soudů i Ústavního soudu ČR zejména v souvislosti s aplikací restitučních předpisů
o praxe konstatovala, že totožné pojmy užité jak v § 49 ObčZ, tak v restitučních předpisech se mají
vykládat shodně
o předpoklady pro odstoupení od smlouvy jsou stanoveny kumulativně, tj. musí zároveň existovat
tíseň i nápadně nevýhodné podmínky
Náležitosti projevu
v praxi se vyskytují případy, že vůle je bezvadná, ale vadný je její projev, např. je nesrozumitelný,
neurčitý, postrádající náležité formy (§37, §46)
a) Nesrozumitelnost
- rozlišujeme nesrozumitelnost absolutní (vůči všem) a relativní (vůči někomu), nesrozumitelnost úkonu
neadresovaného a adresovaného.
- neadresovaný a absolutně nesrozumitelný pr úkon nebude neplatný, ale nebude právním úkonem vůbec
- relativně nesrozumitelný platný bude (např. závěť sepsaná jazykem nesrozumitelným soudu, dědicům, ale v
celku mající smysl, bude platná)
- u adresovaného projevu absolutní nesrozumitelnost také způsobí, že právní úkon vůbec nevznikne
- relativní nesrozumitelnost u adresovaného projevu způsobí neplatnost vůči adresátovi
o např. je rozeslán písemný návrh na uzavření smlouvy více osobám v řeči, která jedné z nich je
nesrozumitelná (a nabídka jí nebyla náležitě přetlumočena), bude nabídka platná vůči těm, jimž
byla srozumitelná,a neplatná vůči tomu, komu není srozumitelná
b) Neurčitost
- projev je neurčitý tehdy, nelze-li spolehlivě zjistit jeho obsah a nelze-li tuto neurčitost odstranit ani výkladem
projevu, ani aplikací dispozitivních ustanovení zákona
- neurčitý je i takový právní úkon, jemuž chybí některá podstatná náležitost právního úkonu
- neurčitost projevu působí neplatnost právního úkonu
-
c) Platné právo zásadně nepožaduje zvláštní formu právních úkonů
- někdy sám zákon vyžaduje k platnosti právního úkonu splnění požadavku určité formy (zákonná forma
projevu)
- nejvýznamnějším případem zákonného požadavku písemné formy je smlouva o převodu nemovitosti (§ 46
odst. 1), kde se pro nabytí vlastnického práva k nemovitosti, je-li předmětem evidence v katastru nemovitostí,
navíc požaduje vklad do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2)
- někdy zákon u dvoustranných úkonů stanoví požadavek písemné formy alespoň pro projev jednoho účastníka
(u přistoupení k závazku - § 533)
- písemná forma ze zákona je u závěti (§ 476)
- písemnou formu smlouvy si mohou domluvit i účastníci smlouvy sami i v případech, kdy zákon
písemnou formu nepožaduje (tzv. smluvní forma projevu)
51
-
-
písemná forma neznamená, že by projevy obou kontrahentů musely být na jedné listině (např. písemná
nabídka a písemné přijetí)
o ke splnění požadavku písemné formy stačí písemný návrh a jeho písemné přijetí
o výjimka je u převodu nemovitosti, kdy musí být projevy účastníků na téže listině
písemná forma předpokládá podpis a písemnost
o písemnost spočívá v tom, že právní úkon jednajícího zahrnuje všechny podstatné náležitosti
zachycené v písemném textu listiny
o text může být psán vl. rukou, rukou jiné osoby, strojem, ale i elektronicky
o písemný projev musí být podepsán, podpis musí být vlastnoruční
o nahrazení podpisu mechanickými prostředky (razítko) pouze tam, kde je to v občanskoprávním
styku obvyklé
o nedostatek zákonné či smluvní formy činí úkon neplatným (to, co však bylo splněno na dluh
neplatný pouze pro nedostatek formy, nelze žádat zpět, protože zde nejde o bezdůvodné obohacení
- § 451 odst. 1)
Náležitosti předmětu
- právního úkonu jsou jeho možnost a dovolenost
a) Možnost je možnost plnění, které je předmětem daného právního úkonu
- je-li plnění nemožné, bude úkon neplatný
- nemožnost nastane i v případě, že splnění je mimořádně obtížné a nelze očekávat ani spravedlivě žádat,
aby člověk tyto naprosto složité obtíže překonal (jinak obtížnost splnění nezakládá neplatnost)
- za nemožnost předmětu nelze považovat pr. úkon týkající se předmětu, který má teprve v budoucnu
vzniknout (§ 595)
- nemožnost musí být počáteční - musí existovat už v době, kdy byl pr. úkon učiněn
o nemožnost následná nepůsobí neplatnost (§ 37 odst. 2), ale zánik práv a povinností ze
závazkového právního vztahu (§ 575)
o je-li předmětem plnění věc nemožný je pouze úkon, který směřuje ke splnění věci individuálně
určené
o u druhových věcí je taková nemožnost pouze ojedinělá, neboť platí zásada, že věci druhově určené
nemohou zaniknout – jistou výjimkou např. věci, které se mezi uzavřením smlouvy a jejím splněním
přestaly vyrábět, již nejsou na skladě atd.
b) Nedovolenost je tehdy, jestliže úkon je v rozporu se zákonem, zákon obchází nebo se příčí dobrým
mravům (§ 39)
- v rozporu se zákonem jsou pr. úkony, jejichž vznik nebo plnění je výslovně zakázáno, nebo se obsahem
nebo účelem příčí zákonnému zákazu
o podle judikatury NS rozpor smlouvy se zákonem je objektivní skutečností a nevyvolává právní
následky zamýšlené smluvními stranami, konkrétně převod vlastnictví, bez ohledu na to, která ze
stran neplatnost způsobila, jakož i zda a která ze stran uzavřela smlouvu v dobré víře
- právní úkony, jimiž se zákon obchází (in fraudem legis), jsou takové úkony, které spočívají ve
vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zakázaný, v důsledku
čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným
o tyto úkony představují postup, kdy se někdo chová podle práva, avšak tak, aby dosáhl výsledku
právní normou nepředvídaného a nežádoucího
- v rozporu s dobrými mravy je právní úkon, který je z hlediska mravních zásad nežádoucí, přestože se
nepříčí zákonu, ani jej neobchází
o podle judikatury NS kupní smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy je proto, že
prodávající věc prodal za trojnásobek toho, za co ji koupil a kterou pův. vlastníkovi věci nezaplatil.
52
9. Druhy, obsah a výklad právních úkonů
Druhy právních úkonů
1) Z hlediska subjektů dělíme právní úkony na:
a) Jednostranné (např. závěť) - vznikají, jakmile byl platně vykonán příslušný projev vůle.
b) Dvoustranné (většina smluv) - vznikají konsenzem, tj. tím, že se setkají shodné jednostranné právní úkony
dvou účastníků stran.
c) Vícestranné (smlouva o sdružení) – viz. b)
– rozdíl mezi dvoustranným a vícestranným jev tom, že u dvoustranného se jeho účastníci zavazují navzájem, u
vícestranného směřují projevy vůle více stran k dosažení společného výsledku
– u každého pr. úkonu může být na každé straně vícero účastníků, aniž by to měnilo charakter pr. úkonu –
např. prodávají-li podíloví spoluvlastníci někomu danou věc, pořád jde o dvoustranný pr. úkon
– jednostranný právní úkon vznikne, jakmile byl platně vykonán příslušný projev vůle,
dvoustranný a vícestranný právní úkon vznikne tzv. konsenzem, tj. tím, že se setkají obsahově
shodné jednostranné právní úkony dvou a více účastníků
2) Adresované, neadresované
- podle toho, zda projev vůle je někomu adresován (např. návrh na uzavření smlouvy) nebo neadresován
(např. při veřejné soutěži)
a) adresované – se stávají účinnými ve chvíli, kdy projev vůle dojde adresátovi
b) neadresované působí pr. následky již samotným projevem vůle
3) Mezi živými (inter vivos), pro případ smrti (mortis causa) - účinky nastanou až po smrti občana; je to
závěť a vydědění
4) Úplatné, bezplatné, smíšené
- podle toho, zda si účastník, který činí pr. úkon, dá slíbit navzájem nějakou úplatu, ať již v penězích (např.
smlouva kupní) nebo v jiných hodnotách (daní, konání, opomenutí či strpění, které má majetkovou hodnotu),
nebo zda koná pr. úkon bezplatně (např. darování)
- právní úkony smíšené (negotia mixta cum donatione) se činí sice za úplatu, ale nižší, než je hodnota plnění
za úplatu získaného
o (např. prodat věc, která má hodnotu 1000 Kč za 50 Kč) takové pr.úkony mohou byt i výsledkem
disimulace
5) Synallagmatické a asynallagmatické
- takové, u nichž se může domáhat plnění jen ten, kdo již sám dluh splnil, tj. u nichž je plnění navzájem
podmíněné
- § 560: „Mají-li ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil
svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen platit předem, může své plnění odepřít
až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka
ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.“
- asynallagmatické – zde tedy vzájemná vázanost není
6) Kauzální a abstraktní
- kauzou občanskoprávních vztahů se rozumí – na rozdíl od pr. důvodu, tedy pr. skutečnosti zakládající
práva a povinnosti - bezprostřední ekonomický důvod vzniku pr. vztahu (např. směna, darování,
apod.)
- např. pr. důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva, zatímco kauzou je směna zboží za peníze
- z hlediska kauzy se rozlišují právní úkony, a tím i občanskoprávní vztahy na kauzální a abstraktní
53
-
-
z hlediska existence kauzy je naprostá většina právních úkonů kauzálních
z hlediska vyjádření kauzy je :
o kauzálním takový pr. úkon, z něhož je kauza patrná
o abstraktní je vztah - v němž kauza výslovně vyjádřena není; platnosti závazku nebrání, není-li
vyjádřen důvod závazku (§ 495)
některé pr. úkony jsou obligatorně kauzální nebo abstraktní (závazky z cenných papírů – tzv. skripturní
závazky jako třeba závazky ze směnky, šeku)
z hlediska dokazování kauzy se rozlišují kauzální a abstraktní právní vztahy podle toho, zda musí být ve
sporu kauza závazku dokázána (zda musí být zjištěna existence kauzy)
.
7) Formální a neformální – zda zákon předepisuje pro vznik platného úkonu nějakou formu (úřední zápis,
písemná forma)
8) Pojmenované a nepojmenované
- právní úkony, zejména smlouvy, se odedávna typizovaly (např. smlouva kupní, smlouva o dílo, smlouva
nájemní, apod)
- určité tyto právní úkony mají své stálé jméno a podrobnou úpravu, nazývají se právní úkony výslovně
upravené – pojmenované – nominátní, resp. typické.
- §51 připouští, aby subjekty uzavřely i takovou smlouvu, která není výslovně upravena
o to jsou právní úkony výslovně neupravené, nepojmenované, inominátní, resp. atypické
Obsah právních úkonů
-
právních úkonů je určení práv a povinností, které budou obsahem pr. vztahu
a) V obsahu rozeznáváme :
 složky podstatné (essentialia negotii), které se pro platnost pr. úkonu bezpodmínečně požadují, a
 složky pravidelné (naturalia negotii), které se pravidelně v pr. úkonech vyskytují, nejsou však pro
platnost úkonu nezbytné (např. ujednání o místě či času plnění), dále pak
 složky nahodilé (accidentalia negotii), které se vyskytují v pr. úkonech jen nahodile.
b) Obsahem pr. úkonů mohou být i podmínky (§ 36), pokud to zák. nevylučuje (např. činí tak u závěti v §
478)
- to jsou vedlejší ustanovení v pr. úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, tj. vznik, záměna
či zánik právního vztahu, k němuž právní úkon směřuje, činí závislou na nejisté skutečnosti, o níž
v době, kdy byl pr. úkon učiněn, nebylo subjektům známo, zda nastane nebo kdy nastane, event. zda
v minulosti už nastala
- v době od vzniku úkonu do splnění podmínky (conditione pendente) existuje urč. stav nejistoty
- podmínky jsou:
o odkládací (suspenzivní) – následky nastanou tehdy, až se splní podmínky
o rozvazovací (rezolutivní) – následky nastupují hned, avšak splní-li se podmínky,
účinnost již nastalá zanikne
o není-li jasné, o jakou podmínku se jedná, má se za to, že je odkládací
- je-li podmínka nemožná, pak se k ní při podmínce rozvazovací nehledí; při nemožné podmínce odkládací
nemůže vůbec nastat účinnost právního úkonu
- právní úkon podmíněný nedovolenou odkládací podmínkou bude neplatný; pokud půjde o nedovolenou
podmínku rozvazovací, nebude se k ní přihlížet
- v době od vzniku úkonu do splnění podmínky (conditione pendente) existuje určitý stav
nejistoty
o ten spočívá v tom, že při odkládací podmínce se neví, zda právní úkon, který je platný, ale
neúčinný, nabude účinnosti
54
při podmínce rozvazovací spočívá nejistota v tom, zda právní úkon, který je platný a účinný,
této účinnosti nepozbude
splnění podmínky může záviset na lidské vůli; závisí-li na lidské vůli, může být volním lidským
chováním její splnění neoprávněně zmařeno, anebo naopak neoprávněně způsobeno (§ 36 odst. 3 a 4)
a) zmaří-li splnění podmínky záměrně subjekt, jemuž je její nesplnění na prospěch, stane
se právní úkon nepodmíněným,
b) způsobí-li její splnění záměrně subjekt, jemuž je její splnění na prospěch a který neměl
právo tak učinit, ke splnění podmínky se nepřihlíží, tj. věc se posoudí tak, jako by nebyla splněna
o
-
c)
Obsahem pr. úkon můžou být i jiná vedl. ustanovení, jako např. doložka času a příkaz
 Stanovení doby (doložka času)
- podobá se podmínce tím, že vznik, změnu či zánik právních následků právních úkonů váže na
uplynutí určité doby
- rozdíl je v tom, že u podmínky není jasné, zda bude splněna, kdežto u stanovení času je
jisté, že doba nastane i kdy
 Příkaz (modus):
- je vedlejší ustanovení, vyskytující se u bezplatných právních úkonů (darování,závěť..), jímž se
obdarovanému ukládá, aby něco vykonal
- u závěti je platný jen příkaz, aby se dědici započetlo, co mu zůstavitel daroval za svého života – §
484, jiný příkaz je neplatný
- u jiných bezplatných právních úkonů příkaz zakázán není, proto bude posouzen podobně jako
podmínka
-
Výklad právních úkonů
PRÁVNÍ ÚKONY (§ 34)
jsou projevy vůle směřující zejména ke vzniku nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní
předpisy s takovými projevy spojují
k tomu, aby vznikl právní úkon, je třeba, aby byly dány obě jeho zákl. složky, tj. vůle a její adekvátní projev
-
PRÁVNÍ ÚPRAVA
§ 35
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle
vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená.
Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.
-
-
slovy vyjádřený právní úkon se vykládá podle smyslu použitých slov a jejich spojení (§ 35 odst. 2)
poněvadž ovšem jazykové výrazy někdy připouštějí dvojí výklad, přihlíží se při jejich výkladu i ke skutečné vůli
toho, kdo jich použil (§35 odst. 2), tedy k tomu, co použitým jazykovým výrazem chtěl vyjádřit
to ovšem platí jen potud, pokud použitá slova takovouto interpretaci připouštějí
o vrchní soud došel v jednom rozhodnutí k závěru, že je-li do jedné smluvní listiny pojato více pr. úkonů,
je z hlediska výkladu třeba zkoumat, jde-li o pr. úkony od sebe navzájem oddělitelné a způsobilé
samostatné existence anebo zda je nutno smlouvu chápat jako jeden jediný celek
o kritériem je vůle smluvních stran, kterou je třeba vždy zjistit.
právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená
i přitom se přihlíží kvůli toho, kdo právní úkon učinil, přičemž se chrání i dobrá víra toho, komu byl právní úkon
určen
55
-
zvláštnosti výkladu stanoví pro oblast obchodních závazkových vztahů obchodní zákoník v § 266 odst. 1,2
o zdůrazňuje význam skutečné vůle jednající osoby
o odst. 4 stanoví, že projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad je třeba v pochybnostech
vykládat k tíži té strany, která při jednání tohoto výrazu použila jako první
Z JUDIKATURY
32 Cdo 763/2006
22 Cdo 870/2000
–
Interpretaci právních úkonů je třeba provádět při vědomí zásad, na který je soukromé,
resp. občanské právo postaveno, v daném
případě především zásady pacta sunt servanda.
–
Závěr, že obsah plné moci může být předmětem výkladu, platí i za současného
právního stavu.
33 Cdo 311/2001
–
Vypovídá-li listina obsahující kupní smlouvu s ujednáním o smluvní pokutě o úmyslu
navrhovatele, aby se stranou smlouvy stal jak druhý účastník, tak i jeho manželka, byl-li návrh
smlouvy podepsán (přijat) pouze druhým účastníkem samotným, smlouva v písemné formě
nevznikla. Požadavek písemné formy tak nesplňuje ani ve smlouvě obsažené ujednání o
smluvní pokutě, protože nedostatek písemné formy způsobuje neplatnost ujednání o smluvní
pokutě.
33 Odo 655/2005
–
Obsah právního úkonu je nutno posoudit podle vůle stran v okamžiku uzavírání
smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli
účastníků je to, aby nebyla v rozporu
s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
29 Odo 1065/2006 –
Platí, že projev vůle účastníků závazkového vztahu je podle
pravidel daných v § 35 ObčZ a § 266 ObchZ třeba vykládat podle
jazykového vyjádření a v souladu s úmyslem jednající osoby,
nikoliv podle jeho označení.
32 Cdo 2887/2007
Ustanovení § 266 obch.zák. je mimo jiné projevem soukromoprávní zásady, že smlouvy
mají být plněny. Bývají uzavírány proto, aby platily, aby se jimi strany řídily. Uvedené platí
přesto, že smlouvy zpravidla nebývají formálně dokonalé. Z tohoto důvodu též odst. 1
uvedeného ustanovení dává přednost projevu vůle před jeho jazykovým vyjádřením, uvádí-li, že
se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které byl
určen, znám nebo jí znám být musel. Totéž v obecné rovině upravuje § 35 odst. 2 obč.zák.
Tentýž předpis též výslovně stanoví princip ochrany dobré víry toho, komu byl právní úkon
určen ( § 35 odst. 3 obč.zák. ). Tento princip je konkretizován odstavcem čtvrtým § 266
obch.zák., podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v
pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Výkladová pravidla obsažená v § 266 obch. zák., umožňují vykládat projev vůle mimo jiné též
podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení adresáta, které byl projev
vůle určen a výrazy používané v obchodním styku podle významu, který se jim zpravidla v
tomto styku přikládá (druhý odstavec tohoto ustanovení).
56
10. Právní následky vadných právních úkonů
Právní následky vadných právních úkonů
OBECNĚ
-
právní úkon trpí vadou, jestliže není splněna některá z náležitostí právního úkonu
následky vadných právních úkonů jsou spojeny s rozporem právního úkonu s objektivním právem
ZDÁNLIVÉ PRÁVNÍ ÚKONY (non negotia)
= nicotné právní úkony
-
zdánlivými právními úkony jsou takové projevy vůle, které nemají náležitosti právních úkonů, tzn. takové,
kterým chybí některý z pojmových znaků právního úkonu
jde o takové právní chování, které je sice právními úkonu podobné neboli dělá zdání, že jde o právní úkon, či za
jiných okolností by se právním úkonem stalo, ale pro své základní chyby právním úkonem není
praxe soudů z praktických důvodů posuzuje zdánlivé právní úkony jako absolutně neplatné
např. zákon o rodině výslovně rozlišuje mezi manželstvím neplatným a manželstvím zdánlivým (neexistenním)
ústní závěť jistě nebude neplatná je pro nedostatek formy, ale bude ve smyslu § 476 odst. 1 pr. úkonem
zdánlivým
NEPLATNÉ PRÁVNÍ ÚKONY (negotia nulla)
-
-
neplatné jsou právní úkony, jimž se nedostává některé náležitosti, kterou zákon pod sankcí neplatnosti požaduje
neplatnost má dva stupně – neplatnost absolutní a relativní (viz dále)
u právních úkonů zdánlivých právní úkon vůbec nevzniká (neboť se nejedná o projev vůle), při neplanosti
právních úkon sice vzniká, je však neplatný, takže se na něj hledí, jako by nevznikl, ledaže by ovšem
mohl podle zákona konvalidovat (konvalidace závazku neplatného je pro nedostatek formy § 455 odst. 1), resp.
ledaže by se relativní neplatnosti právního úkonu oprávněný nedovolal
v obč. zák. platí zásada, že neplatné pr. úkony jsou neplatné absolutně, pokud je zákon výslovně a
taxativně neprohlašuje za neplatné relativně (§ 40a)
rozdíly mezi absolutní a relativní neplatností:
1) Absolutní neplatnost (negotium nullum)
- nastává bez dalšího přímo ze zákona (ex lege)
- právní úkon není za neplatný prohlašován, nýbrž se na něj hledí tak, jako by nebyl učiněn
- podle tohoto pojetí není rozdílu mezi pr. úkonem absolutně neplatným o a právním úkonem zdánlivým
- plnění, k němuž z absolutně neplatného úkonu došlo, zakládá bezdůvodné obohacení (§ 451
odst. 2, § 457) a musí být vráceno
- k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu (z vl. podnětu, z úřední povinnosti, tedy ex officio)
- absolutní neplatnost nemůže být zhojena ani dodatečným schválením (ratihabicí) a
nemůže konvalidovat ani dodatečným odpadnutím důvodu neplatnosti
- nepůsobí právní následky ani v případě, že na jeho základě již bylo kladně rozhodnuto o vkladu do
Katastru nemovitostí
- absolutní neplatnost právního úkonu se nepromlčuje – tento stav je považován za neudržitelný z
hlediska pr. jistoty, proto se navrhuje v novém ObčZ prekluzivní lhůta deseti let
- POZN: absolutní neplatnost (§ 39) zakládá pouze kvalifikovaný rozpor se zákonem
o blíže k tomu články Telec, I.: Není rozpor se zákonem jako rozpor se zákonem, Právní rozhledy,
5/2004 - obecná teoretická východiska; Čech, P.: Ještě k neplatnosti pro rozpor se zákonem,
Právní fórum, 3/2009 - rozbor judikatury)
57
o
koncept kvalifikovaného rozporu vnímá sankci neplatnosti jako mezní řešení, pokud
si je nezbytně žádá účel porušeného předpisu, s ohledem na ochranu veřejného
pořádku anebo strany dotčeného úkonu před újmou
2) Relativní neplatnost
- relativní neplatnost pr. úkonu nenastává ze samého zákona; relativně neplatný pr. úkon působí
pr. následky, jako by byl platný, pokud jich nebyl zbaven
- relativní neplatnost pr. úkonu, tj. konkrétní smlouvy, nastává jednostranným uplatněním,
tj. v okamžiku, kdy projev toho, kdo je neplatností dotčen a jenž se jí domáhá, dojde
druhému účastníku pr. úkonu
- podle soudní praxe žalobu na určení neplatnosti právního úkonu lze považovat za domáhání se relativní
neplatnosti pr. úkonu
- relativní neplatnost nastává ex tunc
- relativní neplatnost právního úkonu pomine, jestliže:
a) byl-li účastníkem, jenž byl neplatností dotčen, dodatečně schválen (ratihabován),
b) důvod neplatnosti odpadl a pr. úkon původně neplatný se stal platným (konvalidace)
- k relativní neplatnosti soud nepřihlíží z úřední povinnosti, ale jen na návrh
- návrh může podat ten, kdo byl neplatným pr. úkonem dotčen.
- právo dovolat se relativní neplatnosti se promlčuje ve třech letech
o tato 3letá promlčecí lhůta začíná běžet ode dne uskutečněného věcného plnění
3) Dovolat se relativní neplatnosti nemůže s úspěchem ten, kdo ji sám, i kdyby nezaviněně,
způsobil.
- projev zásady nemo turpitudienm suam alegare potest - § 40a
4) Občanský zákoník připouští tzv. konverzi neplatného právního úkonu (§ 41 odst. 1)
- obsahuje-li totiž neplatný pr. úkon náležitosti jiného pr. úkonu, který má stejný či obdobný cíl a u něhož
důvody neplatnosti nejsou dány, je platný tento druhý právní úkon za předpokladu, že je zřejmé, že by
taková byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti věděla
- je třeba odlišit od konvalidace (odpadnutí důvodů neplatnosti, tj. z neplatného úkonu se stane platný) a
ratihabice (dodatečného schválení)
- při konverzi neplatný pr. úkon zůstává neplatný (i kdyby byl dodatečně schválen), ale projev vůle bude
posouzen jako jiný právní úkon
5) Neplatnost pr. úkonu může být úplná nebo jen částečná
- jestliže se důvod neplatnosti týká jen části právního úkonu, je neplatná jen tato část
- zbytek je platný, ledaže by z okolností vyplývalo, že neplatnou část nelze oddělit od ostatního obsahu
§41 – to musí být zjištěno výkladem projevu vůle
6) Neplatnost pr. úkonu působí od počátku (ex tunc), tzn. že se na neplatný úkon hledí, jako by
nikdy nevznikl.
- u relativně neplatných pr. úkonů platí pouze, když byl své platnosti zbaven
- skutečnost, že na neplatné právní úkony hledí ex tunc, jako by nikdy nevznikly, má u absolutní
neplatnosti za následek, že takovéto právní úkony nikdy nezaložily práva
- jednalo-li se o relativně neplatný pr. úkon, práva a povinnosti z něho sice vznikly, ale jeho prohlášením
či uznáním za neplatný zanikají rovněž ex tunc, tedy jako by byly nikdy nevznikly
- jestliže někdo z neplatného pr. úkonu již plnil, může žádat vrácení toho, co splnil (§451 odst. 2)
58
-
vznikla-li někomu v důsledku neplatnosti pr. úkonu škoda, může se podle § 42 domáhat její
náhrady podle § 420 proti tomu, kdo neplatnost pr. úkonu zavinil (tzv. culpa in
contrahendo).
7) Zvláštnosti relativní neplatnosti právní úkonů pro oblast závazkových obchodních vztahů
stanoví § 267 a § 268 ObchZ
ODPOROVATELNOST PRÁVNÍCH ÚKONŮ
-
-
-
-
odporovatelné jsou podle § 42a právní úkony učiněné s úmyslem zkrátit uspokojení vymahatelné
pohledávky věřitele
o jde o právní úkony in fraudem creditoris
o nově připravovaný obč. zákoník zavádí pojem relativní neúčinnost
jestliže však má dlužník vlastní majetek, který postačuje k tomu, aby se z něj věřitel uspokojil, nelze hovořit o
krácení pohledávky věřitele, a tudíž nejde o úspěšnou odporovatelnost právního úkonu ýkajícího se majetku, na
který by věřitel mohl vést s úspěchem exekuci
vymahatelnou je pohledávka, pro jejíž uspokojení má věřitel exekuční titul vůči dlužníkovi
takovéto právní úkony zůstávají v platnosti, mohou však být rozhodnutím soudu na návrh věřitele
formou odpůrčí žaloby zbaveny právních následků vůči němu
o jde o tzv. relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli
o např. prodal-li dlužník s úmyslem zkrátit věřitele svou věc (drahocenný obraz) třetí osobě, které
bylo známo nebo muselo být známo, že tímto prodejem je zkracován věřitel prodávajícího, může
být na základě odpůrčí žaloby prodej rozhodnutím soudu zbaven vůči věřiteli právních následků a
věc může být při výkonu rozhodnutí ve prospěch věřitele zabavena u kupujícího tak, jako by
k jejímu prodeji nebylo došlo
jde-li o právní úkony mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116), stanoví zákon
vyvratitelnou právní domněnku, že osoby blízké o dlužníkově úmyslu zkrátit věřitele mohly vědět
odpor se vznáší vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného
právního úkonu dlužníka prospěch, a to v souvislosti s právními úkony dlužníka učiněnými za poslední
tři roky (podle judikatury nelze pojem prospěch vykládat tak, že vylučuje z možnosti odporovat právní úkony
úplatně, jako např. kupní smlouva; dále musí být v případě uvedeném v § 42 odst. 2 naplněny oba uvedené
znaky, tj. úmysl dlužníka zkrátit věřitele a známost dlužníkova úmyslu druhé straně zároveň)
ODSTOUPENÍ OD PRÁVNÍHO ÚKONU
-
jednostranné odstoupení od smlouvy představuje prolomení zásady pacta sunt servanda
zákon ponechává stranám oprávnění sjednat si individuální důvody pro odstoupení ve smlouvě, sám však
umožňuje odstoupit stranám od smlouvy jen v případech, které výslovně stanoví (viz výše)
zvláštním případem je možnost strany odstoupit od smlouvy, s jejímž plněním se doposud nezačalo, poskytne-li
strana druhé straně odstupné
odstoupením od smlouvy se smlouva ruší
59
11. Jiné právní skutečnosti než právní úkony
1.
Protiprávní stavy
-
vznikají zpravidla v úzké souvislosti s určitou událostí (typicky živelní pohromou)
od události se protiprávní stav odlišuje tím, že nejde o určité dění, ale o určitý stav, jenž je objektivně
v rozporu s právem, a proto má být odstraněn
např. vichřicí způsobené porušení středy ohrožující sousedovu stavbu nebo jeho osobní bezpečnost
protiprávní stav může být způsoben i lidským chováním, které ale není protiprávním úkonem (např. důlní
činností).
2. Vytvoření věci a nehmotných statků
-
-
právně relevantní skutečností může být i určitý lidská činnost spočívající ve vytvoření věci
vytvoření nové věci má vždy přinejmenším ten následek, že někdo k této nabude vlastnická práva, tento
následek je nevyhnutelný a nastává i tehdy, jestliže někdo věc oprávněně či neoprávněně vyrobil z cizího
materiálu nebo smísil cizí materiál se svým (tzv. specifikace - zpracování)
kdo nabude vlastnického práva v těchto případech stanoví § 135b a § 135c.
z případů, kdy dojde k vytvoření jiné než hmotné hodnoty jsou nejdůležitější vytvoření autorského díla,
vynálezu aj.
3. Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu
c) Deklaratorní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů – mají v občanskoprávních věcech převahu
- tyto autoritativně osvědčují existenci nebo neexistenci hmotného občanskoprávního vztahu s účinky ex
tunc
- nepůsobí hmotněprávní následky, ale jen procesněprávní (např. splnit dluh do určité lhůty
stanovené v rozhodnutí).
d) Konstitutivní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů – by se teoreticky měly vyskytovat výjimečně
- působí od okamžiku právní moci (ex nunc) nejen následky procesněprávní, ale zároveň hmotněprávní,
tj. zakládají, mění či ruší občanskoprávní vztahy, popř. působí jiné hmotněprávní následky
- patří sem např.:
o rozhodnutí s. o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle §
142 odst. 1
o rozhodnutí s. o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku za podmínek § 135c odst. 2.
4. Události
-
-
-
jsou takové skutečnosti, které nespočívají na lidské vůli a jsou na ní nezávislé (nastávají objektivně)
právními skutečnostmi jsou jen tehdy, pokud s nimi normy občanského práva spojují právní následky (např.
s uplynutím času jako s událostí je spojeno promlčení, prekluze či vydržení)
události jsou velmi různorodé
o mohou spočívat v působení přírodních sil (povodeň, vichřice, úder blesku – tzv. živelní události)
o mohou to být jiné výsledky přírodních sil (smyk automobilu na kluzké silnici, perforace
vodovodního potrubí způsobená korozí)
o události mohou být i výsledkem biologických procesů (narození dítěte, smrt člověka, narození
mláďat zvířete)
specifickými případy událostí jsou plynutí času (viz otázka č. 27) nebo tzv. vyšší moc (vis maior – force
majeure)
o vyšší moc bývá definována jako vnější (přírodní) vnější událost, která je i při vyvinutí veškeré péče
nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého úsilí neodvratitelná
rozeznáváme události předvídatelné a nepředvídatelné, odvratitelné a neodvratitelné (§ 420a odst. 3).
60
Komplexní právní skutečnosti
-
-
právní následky předvídané zákonem či zamýšlené vůlí stran se zpravidla vážou k jedné právní skutečnosti
/právní skutečnost jednoduchá)
často se však právní následky aktivizují teprve až na základě několika právních skutečností vyskytnuvších se buď
zároveň, nebo postupně  tzv. komplexní právní skutečnosti
o konečný právní následek nastává teprve v důsledku poslední z nich, do té doby ovšem mohou nastat
právní následky mezitimní
mohou nastat/spočívat v:
o kombinací jednotlivých právních skutečností
o kombinaci právních úkonů a úředního aktu – např. nabytí vlast. práva k nemovitosti
o na základě kumulace úkonu, zejména protiprávního úkonu a události [např. při vzniku odpovědnosti za
škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka – § 448, kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným
protiprávním chováním (protiprávním úkonem) a tím způsobenou smrtí člověka (událostí)]
61
12. Promlčení a prekluze
Promlčení, promlčecí doba
POJEM
-
promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby
právní následky promlčení nastávají za předpokladu, že uplynul zákonem vymezený čas, aniž
oprávněný subjekt (věřitel) své právo uplatnil, resp. vykonal u soudu
samo uplynutí promlčecí doby dává vznik právu dlužníka dovolat se promlčení
jestliže dlužník před soudem promlčení namítne, nemůže být věřiteli promlčené právo přiznáno
uplatněním námitky promlčení došlo totiž k zániku nároku
neuplatní-li dlužník námitku promlčení (bez zřetele k tomu, zda si byl či nebyl vědom toho, že ji může uplatnit),
soud věřiteli jeho nárok přizná
k tomu, aby promlčení mělo za následek zánik nároku, musí být:
o marné uplynutí promlčecí doby
o námitka promlčení vznesená na soudě dlužníkem
i po ztrátě nároku však promlčené subjektivní občanské právo samo dále trvá jako tzv. právo naturální
(protipól dlužníkovi naturální obligace)
dlužník tedy po promlčení může pohledávku po právu splnit (tedy i po pravomocném rozsudku, jímž
byla věřitelova žaloba v důsledku námitky promlčení zamítnuta)
zaplatí-li dlužník promlčený dluh, nemůže se domáhat vrácení toho, co splnil, z titulu
bezdůvodného obohacení
dlužník totiž plnil, co dluhoval (plnil debite), takže bezdůvodné obohacení věřitele nenastalo
-
soud k promlčení z úřední povinnosti nepřihlíží a ani je z úřední povinnosti nezkoumá, námitka
promlčení je plně v dispozici dlužníka
o soud však k námitce promlčení nepřihlédne, pokud nejsou dány předpoklady pro úspěšné uplatnění
námitky podle § 107 odst. 3
o jsou-li totiž účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní
dostali (§ 457), přihlédne soud k námitce promlčení v souladu s požadavkem vyrovnávací
spravedlnosti pouze tehdy, jestliže by promlčení mohl namítat i druhý účastník
-
-
uznat lze i promlčený dluh, tzn. že písemným uznáním promlčeného dluhu co do důvodu a výše se právní
účinky již nastalého promlčení pomíjejí a právo začne promlčovat znovu, tentokrát v 10leté lhůtě
-
úpravu promlčení obsahuje § 100 n. a dále (hlava osmá), pro oblast obchodních závazkových vztahů - § 387 n.
ObchZ
-
zástavní právo se nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka, tedy pokud není promlčená pohledávka,
nemůže se promlčet ani zástavní právo
o dojde-li k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem, pak podle § 170 odst. 2 platí, že
zástavní právo nezaniká
o zajištění promlčené pohledávky zástavním právem trvá i nadále, takže nic nebrání tomu, aby
pohledávka byla vymožena zpeněžením zástavy
zákon však mlčí o promlčení zastavené pohledávky
ručitel se může proti věřiteli bránit pouze námitkou promlčení hlavního dluhu (§ 548 odst. 2), a to i když
dlužník promlčení sám nenamítne – ručitel se tak dovolává promlčení hl. dluhu jen s účinky pro sebe
vznese-li však námitku promlčení dlužník, účinky nastávají jak pro něj, tak i vůči ručiteli
-
62
-
na právo ručitele dovolat se promlčení po uplynutí promlčecí doby podle §101 nemá vliv dlužníkovo písemné
uznání dluhu podle § 110 odst. 1 (ledaže by ručitel vyslovil souhlas)
PŘEDMĚT
-
promlčují se všechna majetková práva s výjimkami uvedenými v zákoně
judikatura připouští promlčení i u pohledávek podle § 101 ZoR
jiná než majetková pr. se nepromlčují, tedy např. osobní pr. autorská, právo tvořící součást ochrany osobnosti
podle §11.
z majetkových práv se nepromlčují (§ 110 odst. 2):
1. Právo vlastnické
s výjimkou, kdy se vlastnictví domáhá pravý dědic proti nepravému (§ 105 ve spojení s § 485)
ale vlastnické právo lze pozbýt např. tím, že je někdo jiný nabude přímo ze zákona vydržením
nepromlčuje se ani právo na zrušení spoluvlastnictví a provedení vypořádání.
o u SJM, pokud nedošlo během 3 let od zániku k vypořádání, platí u movitých věcí, že jsou ve
vlastnictví toho, kdo jich výlučně užívá, u ostatních věcí platí, že jsou v podílovém
spoluvlastnictví
- podle soudní praxe nelze promlčet ani právo vlastníka pozemku domáhat se u soudu o vypořádání
neoprávněné stavby podle § 135c
2. Právo z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů, na běžných účtech,
pokud vkladový poměr trvá (§ 100 odst. 3)
-
-
-
od doby, co však vyšel obch. zák., který specificky upravil běžné účty a vkladové účty s tím, že je
považuje za absolutní obchody, se vklady promlčují
ObchZ právě derogoval ustanovení o tom, že se práva z vkladů nepromlčují
smyslem promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při časově neomezené
možnosti uplatnit právo u soudu. (čím delší doba od vzniku práva, tím složitější dokazování
promlčení je v úzké souvislosti se zásadou každý má náležitě pečovat o svá práva (vigilantibus iura)
DÉLKA PROMLČECÍ DOBY
-
obecná promlčecí doba je tříletá. Ta platí vždy, nestanoví-li pr. předpisy promlčecí dobu zvláštní:
o kratší než obecná promlčecí doba – jednoroční nebo dvouletá
o delší než obecná promlčecí doba – desetiletá
-
dvouletá promlčecí doba je subjektivní, pokud jde o práva na náhradu škody a práva
z bezdůvodného obohacení.(§ 106 odst. 1 a 107 odst. 1)
§ 106 odst. 3 - Jestliže škoda vznikla porušením pr. povinnost v důsledku nabídnutí úplatku, vyžadování
úplatku,…, právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě
a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle za 10 let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání.
-
jednoroční promlčecí lhůta je u práv z přepravy s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob
-
desetiletá je:
a) promlčecí doba objektivní pro nároky z náhrady škody a bezdůvodného obohacení za předpokladu, že
škoda a bezdůvodné obohacení vznikly úmyslně (§ 106 odst. 2 a § 107 odst. 2)
b) promlčecí doba u práv přiznaných pravomocným rozhodnutím st. orgánu (§ 110)
c) promlčecí doba u práv dlužníkem písemně uznaných co do důvodu a výše
63
d) promlčecí doba u práv odpovídajících věcnému břemenu (§ 109)
1) Promlčecí doby v obč. pr. jsou objektivní povahy = počínají od určité skutečnosti a jsou nezávislé na
dlužníkově vědomí o této skutečnosti
2) Subjektivní promlčecí lhůty = počínají od doby, kdy dlužník o určitých skutečnostech nabyl vědomí
- subjektivní lhůta se vyskytuje u práv z titulů odpovědnosti za způsobenou škodu a práv z titulu
bezdůvodného obohacení,též u práva na náhradu škody na zdraví (§ 106 odst. 2 – zde jde o jediný
případ výlučné promlčecí lhůty subjektivní)
- promlčecí doba subjektivní nemůže skončit později než objektivní - subjektivní promlčecí
lhůta se tedy může uplatnit toliko v rámci běhu promlčecí doby objektivní a skončí
nejpozději s ní
- právo se promlčí uplynutím kterékoliv z těchto lhůt
- zvláštní úprava platí u práva na náhradu škody způsobené vadou výrobku
o právo se tu promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, o vadě a o totožnosti
výrobce
o toto právo zanikne (prekluduje se) 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh.
POČÁTEK PROMLČECÍ DOBY
-
-
promlčecí doba počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé neboli kdy je actio nata, neníli stanoveno jinak - § 101 – jde o den, kdy právo mohlo být poprvé uplatněno u soudu, tedy
jakmile mohla být podána žaloba o přiznání práva
o zpravidla to bude den splatnosti pohledávky
o právo na vrácení daru se začíná promlčovat od chvíle, kdy se obdarovaný vůči dárci nebo členům
jeho rodiny chová nepřijatelně.
spočívá-li plnění v povinnosti něco strpět nebo něčeho se zdržet, bude actio nata ve chvíli, když povinný poprvé
porušil tuto povinnost
práva odpovídající věcným břemenům se promlčují, nebudou-li po dobu 10 let vykonávána (§ 109)
u závazků, u kterých není doba splnění dohodnuta, soudní praxe zastává stanovisko, že promlčecí doba
počíná dnem následujícím po vzniku závazku
-
u těch práv, která musí být nejprve reklamována, počíná promlčecí doba ode dne, kdy byla reklamace
provedena, tj. kdy bylo právo vůči FO nebo PO uplatněno (§102)
-
právo oprávněného dědice na vydání dědictví podle § 485 (hereditas petitio) se počíná promlčovat od dne pr.
moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno (§ 105)
-
u práv z titulu náhrady škody a z titulu bezdůvodného obohacení začíná promlčecí lhůta subjektivní ode dne,
kdy se poškozený prokazatelně dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá
o objektivní promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, resp
ode dne, kdy došlo k získání bezdůvodného obohacení
o pro výkon práva na náhradu škody na zdraví platí pouze subjektivní lhůta
-
u práva přiznaného pravomocným rozhodnutím st. orgánu počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy mělo být
podle rozhodnutí plněno.
u práva uznaného počíná běh promlčecí lhůty ode dne:
 kdy k uznání práva došlo
 byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty
jde-li o plnění ve splátkách, počíná běh promlčecí doby pro každou splátku zvlášť
-
-
64
o
nastane-li pro nesplnění splátky splatnost celého dluhu podle §565 (tzv. ztráta lhůt), počne pro
zbytek celého dluhu běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky
BĚH PROMLČENÍ DOBY
Změna v osobě dlužníka ani věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby
o právo dovolat se promlčení není vázáno na urč. dlužníka, ale náleží každému dlužníku z daného pr.
vztahu – změní-li se tedy osoba dlužníka, může se nový dlužník dovolat promlčení stejně jako
původní
o rovněž může dlužník uplatnit námitku promlčení stejně jako proti věřiteli původnímu
- běhu promlčecí doby se někdy stavějí v cestu překážky, které působí
1. Stavení promlčení
- tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží.
- stavení promlčení se může projevit tak, že :
a) promlčecí doba nezačne běžet (odsunutí počátku promlčecí lhůty)
- jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo jde-li o práva proti těmto osobám
promlčení nezačne do doby, než jim bude ustanoven
- jde-li o práva mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými
na straně druhé
- toto však neplatí, jde-li o úroky a opětující se plnění – pro tyto nároky běží obecná
promlčecí lhůta bez zřetele na vzájemný vztah dlužníka a věřitele
- stejná úprava je v §114 stanovena i pro manžely
b) již započatý běh promlčecí doby nepokračuje
- jde o nemožnost pokračování promlčecí doby, čímž se rozumí stanovení promlčecí
doby tak, že se promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí
sčítají
- nastává mezi zákonnými zástupci a zastoupenými a mezi manžely
- mezi těmito osobami totiž promlčení nejen nepočíná, ale ani nepokračuje (§114)
c) již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co
překážka byla odstraněna
- nemožnost skončení promlčecí doby = uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu,
promlčecí doba po dobu řízení neběží, pokud věřitel v řízení řádně pokračuje.(obdobné platí i o
řízení exekučním)
- praktický význam tohoto stavení promlčení spočívá v tom, že po dobu řádného
pokračování v řízení promlčecí doba nemůže skončit
- právo je uplatněno včas, jestliže návrh na zahájení řízení dojde soudu nejpozději v poslední
den promlčecí doby
- promlčecí lhůta je lhůta hmotněprávní, která se (na rozdíl od lhůt procesněprávních) o dobu
dopravy neprodlužuje
2. Přerušení promlčení
- k uplynuté části promlčecí doby se nepřihlíží a počíná běžet promlčecí doba nová – desetiletá
- nastává tehdy, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu
(§110), anebo bylo-li dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše.
- nutno dodat, že dlužník nemusí vědět, že uznává promlčené právo
- uzná-li někdo písemně,že zaplatí svůj dluh co do důvodu a do výše má se vedle nové
desetileté promlčecí lhůty zato, že dluh v době uznání trval (vyvratitelná domněnka) § 558
- právo lze podle soudní praxe uznat opětovně, tj. několikrát za sebou
-
PRÁVNÍ POVAHA PROMLČECÍ DOBY
-
námitky promlčení se nelze předem vzdát (§ 574 odst. 2)
dohoda, jíž se dlužník předem zavázal, že neuplatní námitku promlčení, by proto nebyla platná (§39)
65
-
naproti tomu vzdát se práva namítat již nastalé promlčení je přípustné (zejména tím, že v daném sporu dlužník
svou námitku neuplatní)
z kogentního ustanovení § 101 až 110 vyplývá, že dohodou účastníků nelze zákonnou promlčecí lhůtu prodloužit
ani zkrátit
Prekluze
-
-
-
-
-
-
prekluzí se nazývá případ, kdy zákon s nedodržením lhůty pro uplatnění práva spojuje vedle zániku
nároku i zánik samotného práva (zpravidla formulací “jinak právo zanikne”)
na rozdíl od promlčení tedy při prekluzi nezůstává ani naturální obligace, takže ten, kdo by splnil
prekludovaný dluh, by plnil bez pr. důvodu a mohl by to, co splnil požadovat zpět podle § 451
odst. 2
k prekluzi přihlíží soud i bez návrhu dlužníka
obecným ustanovením o prekluzi je § 583, ale i jisté specifické případy (viz např. § 675)
mezi prekluzí a promlčením je určitá podobnost, ale zároveň se oba instituty podstatně různí.
podobnost spočívá v tom, že :
o v obou případech pro věřitele nastávají nepříznivé pr. následky v důsledku toho, že své právo
neuplatnil v zákonem stanovené lhůtě
o obě lhůty jsou hmotněprávní = práva, která se promlčují či prekludují, musí být uplatněna
nejpozději poslední den této lhůty.
rozdíl je v pr. následcích.
o v případě promlčení je to zánik nároku, tj. úspěšné vymahatelnosti práva u soudu, pokud došlo
k uplatnění námitky promlčení, ale nedochází k zániku práva samotného
o naproti tomu prekluze je důvodem zániku i práva samého, takže prekludované právo nelze
s úspěchem vymáhat u soudu proto, že již neexistuje
o soud k prekluzi přihlíží ze své vlastní povinnosti, kdežto k promlčení jen na základě dlužníkovy
námitky
o prekluzivní doba se na rozdíl od promlčecí doby zpravidla nestaví ani nepřerušuje.
pokud jde o vzájemný vztah u promlčení a prekluze, platí : Promlčení odpovídá povaze občanskoprávních
vztahů, postavení jejich subjektů, a tím i dispozitivní úpravě většiny ustanovení obč. zákoníku
založených na zásadním uplatnění soukromé, zejména smluvní autonomie vůle
na rozdíl od promlčení a prekluze, u kterých nárok či právo zanikají, se u vydržení právo, zejména právo
vlastnické, originálně uplynutím doby a za splnění dalších právem stanovených podmínek nabývá
66
13. Předmět subjektivních práv a povinností (věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty, nebytové
prostrory)
POJEM
-
-
-
-
-
občanskoprávní vztahy jsou druhem právních vztahů
jejich obsah tvoří subjektivní práva a právní povinnosti upravené občanským právem
od právních vztahů jiných právních odvětví se občanskoprávní vztahy liší zejména svým předmětem a
vzájemným vztahem svých subjektů; jako synonymum se používá pojem „právní poměr“ (výjimkou je ovšem
pracovní zákonodárství, které používá pojmu „pracovněprávní vztah“ jako širší pojem, než „pracovní poměr“)
občanský zákoník pojednává o občanskoprávních vztazích ve dvojím smyslu:
a) Občanskoprávní vztahy stricto sensu (v přesném smyslu)
- např. v § 2 odst. 2, který jedná o postavení účastníků – subjektů občanskoprávních vztahů a v § 2 odst.
3, který vyjadřuje obecnou dispozitivnost norem obč. práva a připouští, aby si účastníci vzájemnou
dohodou upravili práva a povinnosti odchylně od zákona
b) Občanskoprávní vztahy largo sensu (v širokém smyslu)
- rozumí jimi i jakákoli subjektivní obč. práva a pr. povinnosti a to i ty, které nejsou vůbec obsahem pr.
vztahu (§1 odst. 1 a 2, § 2 odst. 1 a zejména § 3)
- § 3 hovoří o právech a povinnostech, vyplývajících z občanskoprávních vztahů, ačkoli má beze vší
pochybnosti na mysli jakákoliv subjektivní občanská práva, resp. jakékoliv právní povinnosti
právo upravuje výlučně společenské vztahy, resp. chování lidí ve společnosti, tj. ve společenských
vztazích
o právní vztahy jsou společenské vztahy upravené právem
o občanskoprávní vztah je právní vztah, jenž je upravován normami občanského práva a
jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé subjektivních občanských práv a
občanskoprávních povinností
předmět určitého občanskoprávního vztahu je konkretizací zákonného předmětu občanského práva
o např. uzavřou–li dvě osoby kupní smlouvu o koupi a prodeji movité věci, vzniknou jim vzájemné právní
povinnosti a vzájemná práva a povinnost stanovená zákonem (právo požadovat odevzdání věci, apod.)
o kupní smlouvou je ale konkretizována, jaká věc má být dodána, jaká cena má být zaplacena, apod.
charakteristickým znakem občanskoprávního vztahu je postavení subjektů, kteří mají rovné
postavení - § 2 odst. 2
DRUHY
-
právní vztahy jsou vždy vícestranné, musí mít nejméně dva subjekty, které jsou vůči sobě
v opačném pr. postavení
na každé straně může být více subjektů (např. podíloví spoluvlastníci prodávají dům manželům)
právní vztahy mohou být
1. Dvoustranné
- dvoustranné občanskoprávní vztahy se tradičně rozlišují na:
a) synallagmatické
- podle původního významu to jsou takové, v nichž obě stran mají navzájem podstavení dlužníka
a věřitelů,
- tzn. takové právní vztahy, v nichž za hodnotu poskytnutou stranou jednou je druhá strana
povinna poskytnout protihodnotu
- někdy ovšem pouze takové vztahy, v nichž hodnota a protihodnota jsou ekvivalentní
- typickým příkladem je koupě za přiměřenou kupní cenu
b) asynallagmatické
- např. smlouva darovací nebo vztah z bezúročné půjčky
- ale i koupě smíšená s darováním, tj. prodej věci ze nepřiměřeně nízkou cenu
67
2. Vícestranné
- jsou v případech, kdy nejde o vzájemná práva a povinnosti, zejména o vzájemné plnění, ale o případy,
kdy více osob sdružuje svoje přičinění nebo své věci za účelem dosažení společného prospěchu (vztah
ze sml společenské – 829n)
3. Jednostranné (=jednostranně zavazující)
-
někdy se mluví o jednostranných vztazích, ale to neznamená jeden subjekt vztahu, ale obč. právní
vztah s jednostranným plněním (např. darovací smlouva
občanskoprávní vztahy lze třídit dále na :
o občanskoprávní vztahy úplatné a bezplatné
o občanskoprávní vztahy kauzální a abstraktní
o občanskoprávní vztahy pojmenované a nepojmenované
-
VZNIK
občanskoprávní vztahy vznikají (§ 2 odst. 1):
1) ze zákona
- pouze výjimečně
- např. vznik zákonného zastoupení podle § 23, popř. zákonné zástavní právo § 156 odst. 1
2) z konstitutivního rozhodnutí soudu nebo správního úřadu
- i tyto případy jsou výjimečné
- např. zřízení zástavního práva na základě rozhodnutí soudu či správního úřadu za podm. zákona (§ 156
odst. 1)
3) z úkonů
- tyto případy jsou pro obč. právo typické a v obč. právu obvyklé. Úkony jsou
a. právní - viz ot. Právní úkony
b. protiprávní - zejména způsobení škody, vadné plnění
4) z událostí a z protiprávních stavů
- např. vznik občanskoprávního právního vztahu z odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvláště
nebezpečným – viz. § 432
5) z jiných právních důvodů
- vznik nálezcova práva na nálezné jako součást pr. vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce § 135
odst. 2
občanskoprávní vztah může ke svému vzniku vyžadovat existenci několika právních důvodu zároveň, a to tak, že
každý z nich je právním důvodem z hlediska vzniku právního vztahu nutným, avšak dostatečným důvodem jsou
teprve všechny zároveň
-
-
PRVKY (SLOŽKY)
1. Subjekty
mohou být fyzické osoby, právnické osoby včetně státu jako právnické osoby (§ 21)
nejméně dva subjekty jsou požadovány; stranu může tvořit i více osob (např. spoludlužníci), ale bez rozdílu
vždy tvoří jen jednu smluvní stranu závazku
2. Obsah
-
- vzájemná subjektivní práva a povinnosti subjektů pr. vztahů
3. Předmět
-
věci, práva a jiné majetkové hodnoty
68
Předmět občanskoprávních vztahů
OBECNĚ
-
-
rozeznáváme dvojí předmět občanskoprávních vztahů:
o předmět přímý – rozumí se jím lidské chování, jímž se realizují práva a povinnosti stran neboli
chování subjektů podle svých práv a povinností
o předmět druhotný – je to, čeho se toto chování subjektů týká a co je zakotveno v §118
podle § 118 jsou předmětem občanskoprávních vztahů
1) Věci – viz otázky 24 a 25
2) Byty a nebytové prostory jako jednotky – viz otázka 26
3) Cenné papíry
- předmětem práv a povinností jsou i cenné papíry ve smyslu zákona č. 591/1992 Sb., zejména cenné
papíry listinné
- listina je sice věc movitá, avšak její užitečnost není v ní samé, ale v právu, které je v ní inkorporováno (toto
právo nelze bez cenného papíru uplatnit)
- dříve považovány za věci movité, dnes situace zkomplikována, neboť se vývoj přiklonil ve prospěch tzv.
dematerializovaných, tj. zaknihovaných cenných papírů
o jejich hmotným substrátem je médium, v němž jsou zaknihovány, tj. autenticky evidovány ve
Středisku cenných papírů, a nikoli pouze potvrzení osvědčující jejich evidování
- novela zákona o cenných papírech z r. 2000 stanovila, že se cenné papíry řídí právním režimem věcí
movitých
4) Práva a povinnosti
- právo a povinnost může být předmětem občanskoprávního vztahu, připouští-li to jejich povaha (§ 118), a
nepochybně též, připouští-li to povaha právního vztahu =>
a) Ne každé právo může být pro svou povahu předmětem práv a povinností
- např. právo na jméno nemůže být předmětem jiného práva či povinnosti, neboť jím nemůže být
nijak disponováno
- naproti tomu může být předmětem pohledávka (neboť ji lze převést na jiného)
b) Právo nemůže být předmětem kteréhokoliv práva či povinnosti, neboť některé to svou
povahou vylučují
- např. pohledávka nemůže být předmětem vlastnictví, nemůže být půjčena, dána do úschovy...
-
-
-
-
nejobvyklejšími případy, kdy je právo předmětem občanskoprávního vztahu jsou případy zastavení
pohledávky (159n) resp. podzástavní právo (173 n.), tj. případy, kdy se pohledávka stane předmětem
práva zástavního,
právě tak jako případ postoupení pohledávky (§ 524n), ve kterém dochází k pr. dispozici s pohledávkou
(cese), tj přenesení věřitelství k pohledávce na někoho, kdo dosud jejím věřitelem nebyl
předmětem může být i povinnost, konkrétně dluh – tak tomu bude u převzetí dluhu (§ 531 n.), tj. v
případě, kdy společným právním úkonem – smlouvou - dosavadního dlužníka a osoby třetí za souhlasu
dosavadního věřitele se dosavadní dluh přenáší na osobu třetí, která se tak ve vztahu k věřiteli stává
dlužníkem místo dlužníka dosavadního
obdobně u přistoupení k závazku (§533), kdy dochází k právní dispozici s povinností (dluhem,
závazkem)
69
5) Jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští
- jde o
a) věci majetkové
b) o jiný předmět, než o věc v právním smyslu, než o byt či nebytový prostor anebo než o
právo
- jde sice o hodnoty majetkové , ale zároveň nehmotné – tedy předměty smíšené
- jde o věc, která má hmotný substrát, ale užitečnost spočívá v nehmotné hodnotě, která je v ní
inkorporována
- jde především o výsledky tvůrčí duševní činnosti – autorské dílo, vynález.
- předmětem může být i soubor znalostí a zkušeností o výrobním postupu či složení určitého
výrobku, receptura atd. (tzv. know-how)
6) Nemajetkové hodnoty
- základní lidské hodnoty, jako je život, zdraví, nedotknutelnost osoby atd. uvedené v LZPS a §11 n. lze
rovněž řadit mezi občanskoprávní předměty subj. práv a pr. povinností
Věci – třídění
POJEM
-
ObčZ sám (§ 118) pojem věci nevymezuje, omezuje se jen na členění věcí na movité a nemovité a vymezuje
pojem věcí nemovitých (§ 119)
užší legislativní pojetí zvolil německý obč. zák. z r. 1896
o za věci v pr. smyslu pokládá jen hmotné předměty a ovladatelné přír. síly, které slouží potřebám lidí
o toto užší pojetí bylo převzato i do našeho platného občanského zákoníku
VĚC V PRÁVNÍM SMLU
-
ObčZ má v § 118 na mysli toliko hmotné předměty (res corporales) za předpokladu, že jsou ovladatelné a
užitečné, tj. že slouží potřebám lidí (oba předpoklady jsou kumulativní)
o ovladatelnost je třeba posuzovat objektivně - záleží na tom, zda je v mezích lid. možností ji
ovládat (např. automobil, jenž se stal neovladatelným pro řidiče v důsledku poruchy řízení,
nepřestal být věcí v pr. smyslu).
o objektivně je třeba posuzovat i užitečnost věci
-
za stejných podmínek jako hmotné předměty se k věcem v pr. smyslu přiřazují i přírodní síly (energie).
o musí však být ovladatelné a užitečné, tzn. slouží potřebám lidí
o vlastnosti přír. sil je třeba posuzovat z hlediska vývoje společnosti (např. energie vodní, jaderná,…
existovaly dříve, než se staly ovladatelnými a užitečnými, ale věcmi v pr. smyslu se staly teprve tím,
že byly ovládnuty)
-
pokud jde o ČÁSTI LIDSKÉHO TĚLA, ty nejsou věcmi, ani jsou-li od lid. těla odděleny
ObčZ neřeší výslovně, je-li věcí v právním smyslu i ŽIVÉ ZVÍŘE
o část literatury považuje zvíře za zvláštní druh věci, které může být předmětem prodeje, daru,
podílového spoluvlastnictví
o protože je zvíře živý tvor, je jeho pr. režim podroben zvláštní pr. úpravě, která zajišťuje jeho
ochranu (zákon na ochranu zvířat proti týrání, zákon o myslivosti atd)
o je na ně však třeba přiměřeně použít ustanovení o věcech
70
-
-
-
-
-
někdy soubor více jednotlivých věcí patří jednomu vlastníku a tvoří jediný předmět, neboť je s ním nakládáno
jako s jedním celkem (např. pár bot) - je to VĚC HROMADNÁ (univerzitas rerum)
např. § 5 odst. 2 ObchZ – podnik je věc hromadná
právní význam této věci spočívá mj. v tom, že vlastnické právo i zástavní právo k ní zahrnují vše, co k ní přibude
a zanikají k tomu, co z ní odpadne
v občanském i obchodním právu se objevují pojmy MAJETEK a JMĚNÍ
v širším smyslu se majetkem rozumí soubor všech věcí (hmotných a nehmotných), všech
majetkových práv a majetkových závazků = soubor aktiv a pasiv určitého subjektu = jmění (např.
§ 143a, § 460n.,)
majetkem se jindy rozumí jen soubor věcí a majetkových práv bez majetkových závazků (§ 175d, §
175m OSŘ)
ObchZ vymezuje i pojmy obchodní majetek, obchodní jmění a čistý obchodní majetek (§ 6)
o obchodním majetkem se rozumí souhrn majetkových hodnot, věcí, pohledávek a jiných práv
o obchodní jmění je soubor majetku a závazků vzniklý podnikateli v souvislosti s podnikáním (aktiva
+ pasiva)
o čistý obchodní majetek je výsledný obchodní majetek po odečtení závazků
kromě toho obchodní zákoník vymezuje pro své účely i pojem podnik jako předmět (nikoliv jako subjekt)
majetkových práv podnikatele
o soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání
některé věci mohou být vyňaty z občanskoprávního styku vůbec (res extra commercium) nebo
možnost s nimi disponovat může být omezena (např. věci, jejichž nabývání,… upravují zvláštní předpisy
(např. třaskaviny, jedy,…)
TŘÍDĚNÍ VĚCÍ
1) Věci movité a nemovité
a) věci nemovité = pozemky a stavby, které jsou se zemí spojeny pevným základem § 119 odst. 2
b) věci movité = vše ostatní, co není nemovitou věcí
-
-
pozemek = část povrchu zemského, oddělená od sousedních částí viditelným rozhraničením, hranicí
vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhu pozemků, zobrazená jako parcela v katastrální mapě průmětem do
zobrazovací roviny, označená parcelním číslem, názvem katastrálního území a vedená jako předmět
vlastnictví v souboru popisných informací katastru nemovitostí.
Pojem stavba není přesně definován.
o co se týče způsobu odvozeného nabývání nemovitých staveb, je třeba podle § 133 odst. 3 činit
rozdíl mezi stavbami, které:
 jsou předmětem evidence v KN (u nich se vedle písemné smlouvy o převodu
vlastnictví vyžaduje ještě vklad vl. práva nabyvatele do KN) a těmi, které
 předmětem evidence nejsou (k nabytí vl. práva dochází již účinností smlouvy)
o z nemovitých staveb jsou předmětem evidence KN pouze budovy, tj. nadzemní stavby
prostorově soustředěné a navenek uzavřené obvodovými stěnami a střešní konstrukcí a z nich
pouze ty, které nejsou příslušenstvím jiných budov téhož pozemku
o stavba není součástí pozemku!!! - od 31.12.1950 nastal odklon od zásady:
superficies solo cedit
o může se tedy stát, že stavba a stavební pozemek náleží různým vlastníkům
o NOZ se vrací k principu superficies solo cedit
2) Věci zastupitelné a nezastupitelné
71
a) věci zastupitelné = takové, u nichž nezáleží na jejich identitě, protože potřeby, jejichž uspokojení věci
slouží, lze stejně uspokojit jinou věcí téhož druhu (např. peníze, potraviny, oděvní součástky)
b) věci nezastupitelné = nelze je nahradit jinými stejnými věcmi (např. originály výtvarného umění…)
3) Věci druhově určené a individuálně určené
a) věci druhově určené – jsou ty, které jsou určeny znaky podle počtu, míry, váhy
b) věci určené individuálně – jsou ty, které mají určité znaky, které je individualizují
-
kvalifikaci věci jako druhově nebo individuálně určené nevyplývá zpravidla z povahy věci samotné, ale z
vůle účastníků právního vztahu
výjimka platí u nemovitostí, které jsou vždy určeny individuálně a jednoznačně
např. kupuje-li někdo fotoaparát, jde o věc určenou druhově. Vypůjčí-li si někdo fotoaparát, půjde o věc
určenou individuálně; to může platit i u peněz – např. chci vrátit peníze v těch samých bankovkách, sbírka
mincí
4) Věci zuživatelné a nezuživatelné
a) věci zuživatelné = ty, které se užíváním spotřebují (např. topivo, potraviny…)
b) věci nezuživatelné = používáním se nespotřebují, i když se mohou trochu opotřebit
5) Věci reálně dělitelné a nedělitelné
a) věci reálně dělitelné = ty, jejichž rozdělení na části nemá za následek změnu hospodářského určení
těchto věcí nebo jejich znehodnocení
b) věci reálně nedělitelné = dělením pozbývají upotřebitelnosti
- toto rozdělování má význam zejména při podílovém spoluvlastnictví v případě jeho zrušení a vypořádání
spoluvlastníků
6) Věc hlavní a její příslušenství, součást věci – viz otázka 25
Věc hlavní a její příslušenství, součást věci
VĚC HLAVNÍ A JEJÍ PŘÍSLUŠENSTVÍ
podle § 121 odst. 2 jsou příslušenstvím věci hlavní ty věci, které náležejí vlastníku věci hlavní, a jsou
jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány
příslušenství je charakterizováno tím, že:
a) jedna z věcí je věcí hlavní, druhá příslušenstvím – musí zde být dvě samostatné věci a obě musí
mít povahu samostatné věci v právním smyslu (jinak by šlo o součást věci); např. klíč je příslušenstvím
k zámku
b) příslušenství musí náležet vlastníku věci hlavní - např. klíč k domu náležející vlastníku domu je
příslušenstvím domu, avšak když si nájemce opatří vl. klíč, není tento klíč příslušenstvím domu)
c) příslušenství musí být určeno vlastníkem k trvalému užívání spolu s věcí hlavní - příslušenství
neztrácí nic na své povaze, jestliže je od věci hlavní přechodně odloučeno (příslušenství neztrácí tento
svůj charakter)
d) příslušenství může být od věci hlavní odděleno, může však jít i o věci technicky spojené –
např. příslušenstvím obrazu je jeho rám, zpětné zrcátko u automobilu
-
-
právní úkony týkající se věci hlavní se týkají i jejího příslušenství, to však neplatí naopak
o tuto zásadu rovněž stanoví NOZ
72
soudní praxe dovodila, že tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, může dojít k jeho převodu na
jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství
příslušenství je samostatnou věcí v právním smyslu, takže jsou možné pr. úkony týkající se jen
příslušenství
vlastníci si mohou dispozitivně určit, zda příslušenství budou brát jako příslušenství nebo nikoli.
ObčZ vymezuje pojem příslušenství bytu (např. sklep, spíž,…) a příslušenství pohledávky (úroky, úroky z
prodlení, poplatek z prodlení..…).
charakter příslušenství k věci je dán vůlí vlastníka spolu s určitým faktickým stavem (např. při
propadnutí auta by se vlastník nemohl bránit postižení rezervního kola pouhým prohlášením, že tyto věci za
příslušenství nepovažuje
o
-
SOUČÁST VĚCI
-
-
-
-
součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc jako celek
znehodnotila (§ 120)
o zda se znehodnotí i součást věci není podle platného právního stavu relevantní
nejde tu o fyzickou neoddělitelnost, ale o to, že oddělením bude hl. věc znehodnocena
součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu (na rozdíl od příslušenství), věc a její součást tvoří
věc jedinou
tzn. právní úkony týkající se věci se týkají i jejích součástí, naopak právní úkony týkající se pouze součásti věci
nepřichází v úvahu
zákonná podmínka, že součástí věci je to, co od ni nemůže být odděleno, neznamená fyzickou
neoddělitelnost, ale to, že součást nemůže být oddělena, aniž by věc sama nebyla znehodnocena
o znehodnocení je nejen zničení či poškození hlavní věci, ale i její znehodnocení funkční, tj. když je
věc odňata hosp. účelu, pro nějž je určen, resp. je významně porušeno její funkční určení pro tento
účel
o např. součástí auta je motor, jeho oddělením je auto funkčně znehodnoceno, okna, dveře, zábradlí
na schodech, vestavěné skříně – to jsou součásti domu
o připouští se že ke znehodnocení věci může dojít i poškozením vzhledu věci
stavba jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních
vztahů není podle soudní praxe součástí pozemku (superficies non solo cedit) – naproti tomu
tenisové kurty jakožto ztvárnění povrchu pozemku součástí pozemku jsou
Byty a nebytové prostory
ÚVOD
-
-
-
byty a nebytové prostory mají dvojí pr. povahu
o zpravidla jsou jen prostou částí domu (ne součástí ani příslušenstvím), v němž se nalézají, takže
nejsou samostatnými předměty občanskoprávních vztahů § 188 odst. 2
o podle zvláštního zákona (z kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a
některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům) jsou jednotky v domě, tj. byt a
nebytový prostor, jako vymezené části domu, samostatnými předměty
občanskoprávních vztahů, které jako takové mohou být převáděny, děděny, zastaveny
atd.
bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny
k bydlení, nebytovým prostorem pak místnost nebo soubor místností, které jsou určeny k jinému účelu než
k bydlení
právní vztahy k jednotkám se řídí ustanoveními občanského zákoníku a dalších pr. předpisů, které se týkají
nemovitostí
73
o
jednotky mají řadu shodných znaků s nemovitostmi, takže na práva a povinnosti k nim je třeba
používat úpravu práv a povinností týkající se nemovitostí, pokud ovšem z jiných ustanovení zákona
(zákona o vlastnictví bytů) nevyplývá něco jiného
OBECNÝ VÝKLAD (právní úprava)
-
-
ObčZ v § 125 odst. 1 stanoví, že zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorům
tím je zákon o vlastnictví bytů - ZOVB (č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k
budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám)
tento zákon umožňuje nabývání bytů družstevních a nedružstevních, jakož i nebytových prostor do
vlastnictví
vymezuje podmínky, za kterých se mohou stát byty a nebyt. prostory samostatnými předměty
občanskoprávních vztahů
o stal se jedním z předpokladů vzniku trhu s byty a nebytovými prostorami
zákon vymezuje byty a nebytové prostory jako jednotky
o jednotkou zákon rozumí byt nebo nebytový prostor jako vymezené části domu
stanoví, že pr. vztahy k jednotkám se řídí, pokud zákon nestanoví jinak, ustanoveními ObčZ a právních předpisů
týkajících se nemovitostí (např. ZOVB)
PŘEDMĚT PRÁVNÍ ÚPRAVY
-
-
-
vymezen v § 1 ZOVB
zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, kde je spoluvlastník budovy vlastníkem bytu nebo
nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým
spoluvlastníkem společných částí budovy
platná pr. úprava je založená na spoluvlastnické koncepci, kde hl. předmětem je budova a vedlejším
předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy; ke
spoluvlastnictví budovy přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru.
zákon upravuje:
a) vznik spoluvlastnictví budovy;
b) práva a povinnosti vlastníků bytů a nebytových prostor včetně jejich vzájemných vztahů;
c) spoluvlastnictví společných částí budovy;
d) práva a povinnosti stavebníků při výstavbě bytů a nebytových prostor v budově ve spoluvlastnictví
e) práva a povinnosti jiných subjektů v souvislosti se vznikem, jakož i převodem či přechodem
spoluvlastnictví budovy
-
zákon lze použít, jsou-li v budově alespoň dvě jednotky:
a) dva byty nebo
b) dva samostatné nebytové prostory nebo
c) jeden byt a jeden samostatný nebytový prostor
-
§ 31 odst. 1 ZOVB stanoví, že se jím řídí, pokud není stanoveno jinak, i vztahy vzniklé před jeho účinností
vlastnické právo vlastníka bytu nebo nebytového pr. má stejnou pr. ochranu jako vlastnické pr. k jinému
předmětu
omezit vlastníka bytu či nebyt. pr. v nakládání je proto možné jen na základě zákona (čl. 11 odst. 4 LZPS)
-
VZTAH K OBČANSKÉMU ZÁKONÍKU A DALŠÍM PRÁVNÍM PŘEDPISŮM
-
práva a povinnosti vlastníků budov, spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek se řídí ObčZ,
nestanoví-li tento zákon (ZOVB) jinak
74
výjimka je u podílového spoluvlastnictví – to se řídí ZOVB (ustanovení ObčZ se použije pouze
u podílového spoluvlastnictví k jednotce)
na nájem a podnájem bytu platí ustanovení ObčZ, o nájmu a podnájmu nebytového prostoru platí zvláštní
zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor
ZOVB má vztah i k
o zákonu o zápisech vl. a jiných věcných práv k nemovitostem,
o ke katastrálnímu zákonu,
o obchodnímu zákoníku (ustanovení §230 týkající se převodu členského podílu v bytových
družstvech)
o ke stavebnímu zákonu.
o
-
VZNIK SPOLUVLASTNICTVÍ BUDOVY A VLASTNICTVÍ JEDNOTKY
-
vlastnictví jednotky spojené se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu vzniká:
1) Vkladem prohlášení vlastníka budovy do KN;
2) Výstavbou jednotky provedenou na základě smlouvy o výstavbě;
3) Dohodou spoluvlastníků budovy;
4) Dohodou o vypořádání SJM
5) Rozhodnutím soudu o vypořádání SJM
6) Rozdodnutím soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy
Prohlášení vlastníka domu
-
-
-
-
vlastník budovy ve svém prohlášení určuje prostorově vymezené části budovy, které se stanou
jednotkami a společnými částmi domu
zákon stanoví podmínky prohlášení, zejména že musí být písemné
prohlášení tvoří obligatorní přílohu návrhu na povolení vkladu vl. práva do KN na základě smlouvy o
převodu první jednotky v domě
prohlášení musí obsahovat náležitosti stanovené v § 4 odst. 3 ZOVB
převodem vlastnictví k první jednotce se mění vlastnictví dosavadního vlastníka budovy na
vlastnictví zbývajících nepřevedených jednotek v domě a na spoluvlastnictví společných částí
domu.
v případě, že výlučným vlastníkem všech jednotek je jedna osoba, zákon ji umožňuje právní vymezení
jednotek zrušit
o formou notářského zápisu, ve které výlučný vlastník prohlásí, že vymezení jednotek v domě ruší
a že mění vlastnictví jednotek na vlastnictví budovy
o povolením vkladu do KN pak zaniká vl. jednotek a vzniká vl budovy
velikost spoluvlastnických podílů se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy
jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě
o velikost spoluvl. podílu má význam pro hlasování.
zákon je koncipován tak, aby spolu s převodem jednotky a poměrného podílu na spol. částech domu došlo i
k převodu spoluvlastnictví podílu k pozemku, na kterém je budova vystavěna
závisí pouze na vlastníku budovy, zda prohlášení ve smyslu § 4 ZOVB provede či nikoliv a závisí rovněž na
vlastníkovi, na koho jednotku převede
z tohoto pravidla jsou výjimky :
a) pokud je nájemcem stávající jednotky – bytu fyzická osoba, musí vlastník ze zákona
nabídnout jednotku nejprve tomuto nájemci (ten má 6měsíční lhůtu k přijetí nabídky)
- pokud ve lhůtě nabídku nepřijme, může být byt převeden na jinou osobu
- pokud není nabídka přijata v 6měsíční lhůtě, začne běžet stávajícímu nájemci roční lhůta, ve které
mu svědčí již pouze předkupní právo
75
smlouvu o převodu bytu je nájemce povinen uzavřít do tří měsíců ode dne doručení nabídky,
jinak jeho právo na přednostní nabytí bytu zaniká
b) u bytového družstva je stanoven smluvní přímus v případě, že člen družstva – nájemce,
požádal o převod bytu do vlastnictví
-
SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ JEDNOTEK
-
-
společenství vlastníků jednotek vzniká v domě, kde je nejméně 5 jednotek, z nichž alespoň tři jsou
ve vlastnictví různých vlastníků
společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou
jeho působnost vymezuje zákon takto : (§9)
 je oprávněno vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se správou, provozem a
opravami společných částí domu
 je oprávněno vykonávat činnost související s provozováním technického zařízení v domě, které slouží i
jiným FO nebo PO (např. kotelna)
 je oprávněno sjednat smlouvu o zástavním právu k jednotce včetně příslušných spoluvlastnických
podílů, a to se souhlasem vlastníka a pouze slouží-li to k zajištění pohledávek vyplývajících z úvěru
poskytnutého na náklady spojené se správou domu
 je oprávněno činit pr. úkony, především uzavírat smlouvy ve věcech předmětu své činnosti, a to
zejména k pojištění domu, k zajištění dodávky služeb spojených s užíváním jednotek, k nájmu
společných částí domu, právo rozúčtovat ceny za služby na jednotl. vlastníky
 může též nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty a nebyt. prostory, ale ovšem pouze k výše
uvedeným cílům
společenství se zapisuje do rejstříku společenství vlastníků jednotek, který vede soud určený
zvláštním zákonem k vedení OR
k návrhu na zápis do rejstříku se obligatorně přikládá výpis z KN, notářský zápis o průběhu první schůze +
prezentační listiny, stanovy společnosti
Orgány společenství:
1) Shromáždění vlastníků jednotek
- je nejvyšším orgánem, který se musí scházet alespoň 1x ročně.
- svolává ho výbor nebo vlastník (vlastníci), který má alespoň ¼ hlasů
2) Výbor společenství (resp. pověřený vlastník).
- za něj jedná navenek předseda, spolupodepisuje dokumenty s členem výboru.
- má alespoň 3 členy, funkční. období max. 5 let
- je volen na shromáždění vlastníků jednotek
3) Další orgány (určené podle stanov společenství)
-
-
stanovy společenství přijímá shromáždění vlastníků
v případě, že nedojde ke schválení stanov společenství, řídí se právní poměry společenství vzorovými
stanovami
stanovy musí respektovat kogentní ustanovení – zejména pak § 12 ZOVB – z právních úkonů týkajících
se společné věci jsou vlastníci jednotek oprávněni a povinni pouze v poměru k jejich
spoluvlastnickým podílům (§ 12 ZOVB – nejde tedy o solidární oprávnění a povinnosti)
na to navazuje § 13 odst. 7 ZOVB – vlastníci jednotek ručí za závazky společenství v poměru, který
odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu
OBSAH VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
vlastník je oprávněn jednotku držet, užívat, požívat plody a nakládat s ní
76
-
-
z toho vyplývá, že jednotka jako předmět vlastnictví může být předmětem koupě a prodeje,
darování, dědění, nájmu i podnájmu, výměny, může být též předmětem zajištění a předmětem
vydržení
vlastník jednotky má právo podílet se na správě domu podle jeho spoluvlastnického podílu na společných
částech domu
pokud vlastník jednotky, popř. ti co s ním jednotku užívají, způsobí závadu či poškození na jiných jednotkách či
společných částech domu, je povinen vlastník jednotky závadu na vlastní náklady odstranit
o neučiní-li tak, vzniká ostatním oprávněným dnem právní moci rozhodnutí soudu zástavní právo
k jednotce povinného ve prospěch vlastníků ostatních jednotek
-
úpravy, které vlastník jednotky provádí, lze rozlišit do 3 skupin:
a) První skupina – úpravy, které ohrožují výkon práva ostatních vlastníků, tyto úpravy se nesmí provádět
b) Druhá skupina – úpravy, kterými se mění vzhled domu; ty lze provádět jen se souhlasem všech
vlastníků jednotek
c) Třetí skupina – úpravy, kterými se mění vnitřní uspořádání domu, a tím i velikost spoluvlastnických
podílů na spol. částech domů; lze je provádět jen na základě smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi
vlastníky v domě
-
vlastník je povinen po předchozím vyzvání umožnit vstup do své jednotky za účelem oprav, provozu, instalace a
údržbu zařízení pro měření tepla, tudíž i jeho odečet, dále opravy souseda,…
vlastníci jednotek jsou chráněni i vůči ostatním vlastníkům jednotek
o § 14 ZOVB pamatuje na případy, zasahuje-li vlastník jednotky do práv ostatních vlastníků
způsobem, který podstatně omezuje nebo znemožňuje výkon jejich práv
o neplní-li povinnost uložené mu rozhodnutím soudu, může buď společenství nebo některý z vlastníků
navrhnout, aby soud v krajním případě nařídil prodej jednotky
-
-
vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na správu domu a pozemku poměrně podle spoluvlastnického
podílu
pokud nejsou plněny řádně a včas, vzniká dnem právní moci rozhodnutí soudu vlastníkům jednotek zástavní
právo k jednotce povinného vlastníka
VÝSTAVBA DOMU
-
-
-
-
vedle prohlášení vl. budovy, zákon uvádí druhou možnost vzniku spoluvlastnictví domu a vlastnictví
jednotky - výstavbou domu
vzájemná práva a povinnosti při výstavbě domu s jednotkami si stavebníci vymezují písemnou smlouvou o
výstavbě
o má písemnou podobu a je obligatorní přílohou k žádosti o vydání stavebního povolení a přílohou
k návrhu na vklad rozestavěné jednotky do KN
vlastnické právo k jednotkám v domě se po kolaudaci zapisuje do KN záznamem, jehož pr. podklad tvoří
smlouva o výstavbě
o jako vlastník se zapisuje stavebník uvedený v této smlouvě
ke smlouvě o výstavbě je nutno připojit půdorysy podlaží, ze kterých je patrná poloha jednotek a spol. částí
domu včetně údajů o podlahových plochách jednotek.
smlouva o výstavbě je obligatorní přílohou žádosti o vydání stavebního povolení
pokud stavbu započne jediný vlastník, který se během výstavby rozhodne stavbu dokončit za účasti budoucích
vlastníků jednotek, je nezbytné, aby s nimi uzavřel smlouvu o výstavbě a tu dodatečně přiložil k návrhu na
kolaudaci stavby
77
-
stavebníci jsou do okamžiku vzniku vlastnictví jednotek spoluvlastníky rozestavěného domu – jejich podíl je
shodný s jejich podílem na společných částech domu
do KN lze zapsat i rozestavěnou jednotku
PRÁVA K POZEMKU
-
-
-
v případě, že vlastník budovy je i vlastníkem pozemku, převede na vlastníka jednotky i spoluvlastnický podíl na
pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na spol. částech domu.
v případě, že spoluvlastníky pozemku nejsou všichni vlastníci jednotek, popř. jejich podíly neodpovídají jejich
podílům na společných částech domu, spoluvlastníci provedou mezi sebou převod podílů
o oba tyto případy platí i při smlouvě o výstavbě
konečně existují případy, kdy vlastník budovy nebo původní vlastník nepřevedených jednotek v domě nemá
k pozemku vlastnické právo, svědčí mu však právo jiné (např. nájemní)
o v těchto případech vlastník pozemku upraví písemnou smlouvou pr. k pozemku v rozsahu
spoluvlastnického podílů ke spol. částem domu
pokud nedošlo mezi vlastníkem jednotky a vlastníkem pozemku ke sjednání písemné smlouvy o úpravě práv
k pozemku do 31.12.2000, vzniklo ze zákona ve prospěch vlastníka jednotky věcné břemeno k zastavěnému
pozemku, a to za náhradu.
o obsahem věc. břemene je právo vlastníka jednotky spoluužívat zastavěný pozemek
v rozsahu odpovídajícím velikosti spoluvlastnického podílu na spol. částech domu
PŘEVODY JEDNOTEK BYTOVÝCH DRUŽSTEV
-
-
-
-
-
zákon respektuje zásadu, že byt v budově ve vlastnictví, popř. spoluvlastnictví byt. družstva, jehož
nájemcem je FO – člen družstva – lze převést pouze tomuto členovi
zákon zakotvuje právo člena družstva, který o to požádal, na bezúplatný převod bytů, garáží, ateliérů
v budovách ve vlastnictví, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc ze strany státu;
to je podmíněno splacením členského podílu družstvu
v případě, že je v budově ve vlastnictví (spoluvlastnictví) bytového družstva nebyt. prostor, který vznikl na
základě rozhodnutí o změně užívání stavby ze společných prostorů budovy, přechází do podílového
spoluvlastnictví vlastníků jednotek bezplatně
shodné podmínky pro bezúplatný převod bytů, garáží, ateliérů
smlouva o převodu bytu mezi družstvem v postavení převodce a nájemcem – členem družstva
v postavení nabyvatele bytu má zvláštnosti
je sice bezúplatná, avšak nabyvatel musí uhradit družstvu částku, která odpovídá dosud nesplaceným úvěrům
s příslušenstvím, které byly družstvu poskytnuty (jedná se o podílovou částku připadající na danou jednotku
zároveň je třeba vzájemně vypořádat závazky nabyvatele ve vztahu k družstvu
vlastnictví k jednotce přechází až po splnění tohoto závazku (obligatorní přílohou smlouvy se tak stává potvrzení
banky o splacení odpovídající části úvěru s určením, kterých jednotek se splátka týkala)
součástí smlouvy je též vypořádání nevyčerpaných zůstatků, jakož i vyrovnání nedoplatků ze strany nabyvatele
(zejména jde o opravy a údržbu)
-
převodem jednotky zaniká členství nabyvatele v družstvu, a to bez práva na vrácení členského
podílu připadajícího na jednotku
o členství v družstvu nezanikne, jestliže majetková část člena družstva dosahuje výše základního
členského vkladu minima
-
ZOVB se zabývá též problematikou družstevních nástaveb a vestaveb
78
-
existence těchto nástaveb a vestaveb byla právně vyřešena za pomocí institutu věcného břemene vzniklého ex
lege
o tato věcná břemena zanikají nabytím vlastnictví k bytu
o obsahem břemene je právo užívat byt a společné prostory, a to ve stejném rozsahu, jaký byl
sjednán mezi nájemcem a družstvem
o v případě, že družstvo zaniklo bez právního nástupce, vzniká dnem zániku družstva ve prospěch
dosavadního nájemce bytu věcné břemeno, které přechází ve stejném rozsahu na jeho
právního nástupce
ZÁNIK VLASTNICTVÍ BYTOVÉHO DRUŽSTVA
upraven v § 33b ZOVB
ustanovení stanoví družstvu, jemuž byla poskytnuta finanční, úvěrová nebo jiná pomoc podle zvl. pr. předpisů
na výstavbu budovy, jejímž vlastníkem přestane být, povinnost vrátit státní příspěvky
to platí i v případě zániku věc. břemene zřízeného podle zvl. pr. předpisu
-
79
14. Subjektivní práva a povinnosti a jejich ochrana
POJEM
-
subjektivní práva a právní povinnosti jsou obsahem občanskoprávních vztahů
objektivní občanské právo se realizuje subjektivními právy a právními povinnostmi
o ta vznikají v důsledku nějaké právní skutečnosti
subjektivním právem (oprávněním) se rozumí míra a způsob možného chování jeho subjektu,
které objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení
k jeho prosazení.
s pojmem subjektivního práva úzce souvisí pojem nárok, tj. oprávnění domoci se s úspěchem svého
subjektivního práva uplatněním donucení u st. orgánu
- v oblasti občanského práva většinou donucením soudním, tj. soudním rozhodnutím a exekucí
o např. věřitel má subjektivní právo, aby mu dlužník v určené době splatnosti splnil svůj dluh
o neučiní-li tak dlužník v této době, vzniká věřiteli nárok uplatnit své subjektivní právo s úspěchem u
soudu
TŘÍDĚNÍ
-
- subjektivní práva se třídí z různých hledisek; základním tříděním je na:
1) Absolutní práva
- absolutní práva jsou ta, která působí proti všem (erga omnes)
- právu určitého, individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů.
- povinnost spočívá v nekonání (nerušení někoho v jeho právech)
- např. u věcných práv, autorského a průmyslová práva, všeobecných osobnostních práv a u práva dědického
ve smyslu práva na nabytí zděděného majetku
2) Relativní práva
- relativní práva jsou ta, kde právu určitého, individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost rovněž
určitého, individuálně určeného subjektu.
- povinnost spočívá nejen v nekonání, ale třeba i v konání; subjekty tu mají práva a povinnosti mezi sebou
navzájem
- např. závazkové (obligační) vztahy – věřitel a dlužník, resp. prodávající a kupující
-
práva absolutní a relativní jsou ve vzájemných vztazích
o nejdůležitější je, že z porušení práva absolutního vzniká právo relativní
o např. u vlastnického práva – mezi tím, kdo ho porušil, a vlastníkem vzniká relativní pr. vztah, jehož
obsahem je povinnost odčinit následky porušení vlastnického práva (protože předtím měl ten někdo
povinnost nerušit vlastnické právo).
dále se subjektivní práva třídí na:
1) Práva věcná
- práva věcná mají absolutní charakter; věnuje se jim druhá část ObčZ (§ 123 - § 180)
- věcná práva jsou ta, která svému subjektu poskytují oprávnění přímého (bezprostředního)
ovládání věci bez prostřednictví chování dlužníkova
- jsou druhem absolutních práv, jejichž předmětem jsou věci hmotné
2)
Závazková práva (obligační)
- spočívají v korelativnosti vzájemných práv věřitele a dlužníka, jakož i jejich pr. povinností.
80
-
-
u věcných práv má většinou druhá strana povinnost nekonat, kdežto závazkové pr. ukládá osobám
individuálně určeným (např. dlužník), aby vykonaly určité jednání ve prospěch druhé osoby (např. věřitele).
Dlužník má povinnost něco dát, konat, opomenout nebo strpět.
zvláštní kategorii subjektivních práv tvoří práva ke statkům nehmotným:
1. Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti
- jako je pr. autorské, pr. k vynálezům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům
- tato zvláštní osobnostní práva (zvláštní proto, že patří jen tomu, kdo je schopen vyvinout tvůrčí
činnost) se označují jako práva duševního (intelektuálního) vlastnictví.
2. Práva zabezpečovaná ustanovením § 11 n. o ochraně osobnosti
- zejména právo na život, zdraví fyzické osoby, právo na respektování obč. cti a lid. důstojnosti, apod.
- jsou to tedy práva tvořící fyzickou a morální integritu osobnosti fyzické osoby
- jsou to všeobecná osobnostní práva.
VÝKON
-
výkonem práva se rozumí jeho uvádění v život samotnými subjekty občanského práva, tedy
adresáty občanského práva
výkon subjektivních práv může spočívat v chování, které je právním úkonem (např. upomínka), anebo ve
faktickém chování (např. užívání bytu).
výkon práva se uskutečňuje:
1. Činností subjektu práva tak, že:
a) druhému něco dá - dare (např. podle kupní smlouvy dá prodávající kupujícímu věc a kupující
prodávajícímu peníze)
b) pro něj koná něco jiného - facere (např. prádelna vypere prádlo)
2. Nečinností subjektu práva tak, že
a) strpí – pati nějakou činnosti druhého (např. vlastník domu strpí, aby byt v jeho domě užíval ten, kdo
k tomu má právo)
b) se zdrží - omittere nějaké činnosti, kterou by jinak mohl vyvíjet
-
-
výkon práva je omezen ustanovením § 3 odst. 1 tak, že nikdo bez právního důvodu nesmí
zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí vykonávat své právo v rozporu s dobrými
mravy
následkem výkonu práva závadného podle § 3 odst. 1 je to, že soud tomuto výkonu práva
neposkytne ochranu
jestliže byl výkon práva závadný podle § 3 odst. 1 sám právním úkonem, přichází v úvahu jeho neplatnost
jestliže byl výkon práva šikanózní, tj. sledoval výlučně poškození druhé strany a nikoliv hospodářský
účel, přichází v úvahu sankce podle § 424
o citované ustanovení § 3 odst. 1 lze podle soudní praxe (R 3/1996) použít pouze na výkon již
existujících práv – proto soud s odkazem na § 3 odst. 1 nemůže neexistující právo založit
o soud proto nesmí přiznat právo na výhru ze sázky tam, kde je jeho vymáhání zakázáno (§ 845)
OCHRANA
1. Právo na ochranu obecně
- ochranu práv zabezpečuje svým subjektům celý právní řád jako celek a různá právní odvětví
v mezích své působnosti (kromě občanského práva činí i právo trestní a právo správní)
81
-
-
-
z Listiny (hlava pátá) a z čl. 36 odst. 1, podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého
soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, vyplývá, že prioritní postavení má soudní ochrana
práv občanů
potvrzuje to i čl. 37 odst. 3 Listiny, ve které se stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni
o v řízení před správními orgány tento požadavek nelze zajistit beze zbytku
o rovné postavení sporných stran lze zajistit především v soudním řízení, kde reprezentant st.
moci – soud – vystupuje jako třetí nezávislý subjekt
právní pomoc úzce souvisí s právem na soudní ochranu, protože je určitou zárukou realizace pr. na soudní
ochranu
k poskytování právní pomoci je povolán stav advokátský (pr. pomoc nemůže poskytovat st. orgán,
zejména ne soud, protože by to porušovalo nezávislost, nestrannost, povinnost zachování mlčenlivosti atd.)
advokát poskytuje pr. pomoc v celé oblasti práva.
občanskoprávní ochrana spočívá v poskytnutí st. donucení směřujícího k tomu, aby:
a) hrozící ohrožení práva bylo odvráceno (ochrana prevenční)
b) právo, které bylo porušeno tím, že nebyla splněna jemu odpovídající povinnost, bylo
realizováno, tj. aby dotyčná povinnost byla splněna, resp. aby škoda, která byla
porušením práva způsobena, byla nahrazena, popř. aby v případě vzniku nemajetkové
újmy bylo dáno přiměřené zadostiučinění (následná ochrana satisfakční)
2. Ochrana soudní
- všeobecné ustanovení o ochraně subjektivních práv je dáno v § 4 – „Proti tomu, kdo právo ohrozí
nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Nestanoví-li zákon jinak, je tímto
orgánem soud.“
- toto ustanovení má dvojí charakter:
o předně sleduje zabezpečení práva na ochranu, tedy zakládá právo dovolat se ochrany
a povinnost příslušného st. orgánu tuto ochranu poskytnout a obsahuje zároveň zákaz
odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae)
o také stanoví, kdo má pravomoc ochranu poskytnout, a to je soud
- právo domáhat se soudní ochrany stanoví i čl. 36 Listiny
- významné je rozhodnutí soudu, ale každý se může domáhat ochrany i u jiného orgánu
- poskytnutí ochrany směřuje k tomu, aby subjektivní právo subjektu dotyčného práva byl umožněn a
zabezpečen nerušený výkon jeho práva
o základními formami ochrany jsou rozhodnutí soudu
o rozhodnutími se ukládá tomu, kdo ruší nebo ohrožuje subjektivní právo druhého tím, že koná
něco, co není oprávněn konat, aby se takového chování zdržel a event. odstranil protiprávní
následky
o neuposlechne-li, může st. moc vynutit dodržení povinnosti exekucí
3. Ochrana poskytovaná jinými orgány (§ 5)
- zvláštní prostředek občanskoprávní ochrany poskytuje § 5
- na rozdíl od ochrany soudní tu nejde o ochranu práva, ale o ochranu pokojného stavu (zásada quieta non
movere), tj. klidu a pořádku
o ten, k jehož újmě byl pokojný stav porušen, se může domáhat ochrany u příslušného orgánu
státní správy, jimž je pověřený obecní, resp. obvodní úřad (§ 11 zákona č. 102/1992 Sb.)
o příslušným orgánem st. správy je ten, v jehož obvodě ke zřejmému zásahu do pokojného stavu
došlo
- předpokladem poskytnutí ochrany podle § 5 je zřejmý zásah do pokojného stavu
- podmínkou ochrany je:
a) existence pokojného stavu (např. pokojná držba pozemku)
82
b) porušení tohoto stavu, a to porušení zřejmé
-
-
zásah musí být zřejmý na první pohled (bez zjišťování či provádění důkazního řízení) např. násilné vniknutí
vlastníka do bytu nájemce
zjistí-li orgán st. správy, že došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu – tj. do faktického
stavu, který po určitý čas není nikým rušen – pak, aniž by zkoumal pr. otázky, zásah zakáže a
podle okolností uloží, aby rušitel obnovil předešlý stav.
o toto rozhodnutí je předběžné
o každý z účastníků se může následně obrátit na soud a tam uplatnit své právo - toto
rozhodnutí orgánu státní správy nezakládá překážku res iudicata
řízení před úřadem je správní
orgán toliko zjišťuje existenci pokojného stavu a zřejmý zásah do něho, právními otázkami se nezabývá
při soudním rozhodování se může ukázat, že se sice jednalo o zřejmý zásah, ale nikoli o zásah do cizího
práva
došlo-li ke zřejmému zásahu majícímu výše uvedené náležitosti, má ten, kdo se cítí poškozen,
právo obrátit se ve smyslu § 4 přímo na soud, aniž by se domáhal předběžné ochrany u orgánu
st. správy
o podání žádosti o ochranu podle § 5 není tedy předpokladem toho, aby se ten, kdo se svého práva
dovolává, mohl obrátit na soud
o jestliže se však někdo obrátí na státní orgán, ten je pak povinen poskytnout ochranu
4. Svépomoc
-
-
ten, jehož právo bylo bezprostředně ohroženo nebo porušeno, se výjimečně může bránit svépomocí
ta je dovolena jako jediná a omezená výjimka z obecného st. monopolu poskytování pr.
ochrany
svépomoc však není povinná, je to ponecháno na subjektu, jak se bude bránit a že nevyužije svépomoci, i
když mohl
skutkovou podstatu svépomoci vymezuje § 6
o ten ji dovoluje za předpokladu, že hrozí bezprostředně neoprávněný zásah do práva a že ochrana
je přiměřená
o subjekt musí použít pouze přiměřených prostředků.
svépomocně se nelze s úspěchem bránit oprávněnému zásahu (např. exekuci)
mimo případ bezprostředního neoprávněného zásahu svépomoc přípustná není a postižený, resp. ohrožený,
se může obrátit s žádostí o ochranu na soud podle § 4, popř. na orgán státní správy podle § 5
příkl. svépomoci: § 127 odst. 1 (vlastnické právo), § 417 odst. 1 (krajní nouze)
SUBJEKTIVNÍ POVINNOST
1. Pojem
právní povinností se rozumí subjektivnímu právu odpovídající míra a způsob nutného chování subjektu, které
mu objektivní právo ukládá a které na něm donucovacími prostředky vynucuje, popř. stanoví sankce za
porušení
- právní povinnost lze definovat jako právem uloženou míru nutnosti (vynutitelnosti) určitého chování subjektu
o něco dát (dare), něco konat (facere), něčeho se zdržet – opomenout (omittere) a něco
strpět (pati)
2. Druhy
-
-
v intenzitě právních povinností lze spatřovat určitou gradaci
a) Zákon ukládá kategoricky
- nejintenzivnější právní povinnost, např. § 415, ale i § 128 odst. 1)
83
-
b) V důsledku aktu aplikace práva úředním výrokem
- zřízení věcného břemene podle § 142 odst. 3; uložení povinnosti platit podle § 127 odst. 3)
c) Z právních úkonů
- ze smluv, tj. konsenzuální ujednání stran; dále i z kvazikontraktů (jednatelství bez příkazu)
- výjimečně z jednostranného právního úkonu (veřejná soutěž podle § 847 n.)
d) Z jiných skutečností (ex variis causarum figuris)
- např. nálezné podle § 135 odst. 2
kromě toho lze rozlišovat právní povinnosti podle toho, zda vzniká kategoricky (nepodmíněně ze zákona,
případy ad a) nebo podmíněně (případy b, c, d)
vynutitelnost právní povinnosti může být přímá (odebrání majetku v exekuci) nebo nepřímá (ukládání
peněžitých pokut)
OBČANSKOPRÁVNÍ OSPOVĚDNOST
1. Pojem
-
-
-
-
-
občanskoprávní povinnost je podle převažujícího názoru sekundární právní povinnost, která vzniká až
v důsledku porušení primární právní povinnost
o liší se od primární právní povinnosti tím, že je jí vlastní určitá následnost
o dále tím, že je vždy povinností relativní
odpovědnost nikdy nevzniká nepodmíněně přímo ze zákona bez naplnění konkrétní skutkové podstaty;
nemůže vzniknout ani na základě analogie
na právní povahu odpovědnosti existují různé názory
a) odpovědnost je hrozba sankcí, vzniká zároveň s povinností primární a trvá latentně až do porušení téo
právní povinnosti, kdy se aktivizuje a působí právní následky
b) odpovědnost je sekundární povinností totožnou se sankcí, tj. s určitou újmou, která nastupuje až za
porušení primární povinnosti, protože se dříve neprojeví a nepůsobí žádné právní následky
c) odpovědnost je totožná s odpovědností za škody, neboť „někdo je odpovědný vždy, je-li povinen
nahradit nějakou škodu“
d) odpovědnost je míra rozšíření povinnosti odpovědného subjektu v důsledku porušení povinnosti
odpovědnost je svou povinností právní povinností, a to vždy relativní právní povinností
o relativizuje se i tehdy, byla-li porušena absolutní povinnost nebo bylo-li porušeno něčí absolutní
právo
o není odpovědnosti vůči neurčitým subjektům
odpovědnostní povinnost může nahradit původní primární povinnost tak, že:
a) primární povinnost zaniká a sekundární nebo také odpovědnostní povinnost nastupuje místo ní (náhrada
škody v penězích místo neprávem odňaté věci)
b) sekundární – odpovědnostní povinnost může trvat vedle původní primární povinnosti (smluvní pokuta
vedle povinnosti dodat věci)
c) sekundární – odpovědnostní povinnost může být totožná s primární povinností, ale přistupuje k ní další
právní důvod nebo primární povinnost se „posiluje“ o další právní důvod (naturální restituce u náhrady
škody nebo při bezdůvodném obohacení vedle povinnosti vydat vlastníkovi věc)
případy, kdy sekundární povinnost je totožná s primární povinností, se nepovažují za odpovědnost
odpovědnost lze tedy definovat jako míru rozšíření práv a povinností v důsledku porušení
primární povinnosti
2. Funkce
-
občanskoprávní odpovědnost má trojí funkci:
 prevenční – hrozbou sankce má odradit každého od porušení povinnosti primární povinnosti
 reparační (a restituční) – má sloužit k vyrovnání porušené ekvivalentní majetkové rovnováhy
 satisfakční – má sloužit k odčinění a zmírnění vzniklé nemajetkové újmy
84

represivní – má sloužit k potrestání narušitele primární povinnosti
3. Vznik
-
-
občanskoprávní odpovědnost může vzniknout:
o pro porušení smluvní povinnosti (smluvní kontraktní odpovědnost) nebo
o nebo pro porušení mimosmluvní povinnosti (deliktní odpovědnost)
občanskoprávní odpovědnost podle platného občanského zákoníku může vzniknout i jako následek
protiprávního stavu vzniklého bez lidského přičinění (§ 432) nebo dokonce v důsledku rizikové
činnosti (povinnost nést riziko, kdo má z rizikové činnosti prospěch)
4. Druhy
-
platný občanský zákoník zná tři, resp. čtyři druhy (skutkové podstaty) občanskoprávní odpovědnost –
odpovědnost za prodlení, odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu
k nim přistupuje bezdůvodné obohacení, které stricto sensu není odpovědnostní (proto se nazývá kvazidelikt)
dále rozeznává subjektivní (odpovědnost za zavinění) a objektivní odpovědnost (odpovědnost za riziko)
85
15. Věcná práva
POJEM
-
pojem věcných práv (iura in rem) vznikl abstrakcí společných znaků různých subjektivních občanských práv,
jejichž předmětem je věc hmotná
vznikl na historickém základě římského práva, ale není římskoprávní, neboť byl vytvořen až v době recepce řím.
práva
občanský zákoník se zabývá věcnými právy v části druhé (§ 123 - § 180)
o věcná práva tvoří v systematice obč. práva jednu z jeho základních 5 částí
o zpravidla jsou chápána jako párová kategorie s právem závazkovým
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
-
věcná práva mají určité základní znaky, které jsou pro tuto kategorii charakteristické a odlišují ji zejména od
práv závazkových (obligačních)
 Věcná práva jsou absolutními právy - tzn. působí vůči všem (erga omnes) a odpovídá jim povinnost
každého jiného subjektu nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva k věci. Naproti tomu závazková práva
jsou právy relativními, tj. takovými, která působí jen mezi subjekty určitého závazkového právního vztahu.
 Přímé či bezprostřední právní „panství“ nad věcí – subjekt, který je oprávněn z věcného práva,
nepotřebuje k výkonu svého práva vztah, kterým by zprostředkoval výkon práva nebo uspokojování
potřeb. Někdy se věcná práva vysvětlují jako vztah určitého právního subjektu k určitému právnímu
objektu (věci), zatímco závazkové vztahy jsou chápány jako vztahy min. dvou odlišných subjektů
 Povinnost odpovídající věcným právům spočívá především v nekonání něčeho, v opomenutí
nějakého chování, ve strpění nějakého chování
 Výčet věcných práv v občanském zákoníku je omezený (jde o taxativní výčet neboli numerus
clausus) – subjekty soukromoprávních vztahů nemohou platně sjednat jako právo věcného charakteru
takové právo, o němž to zákon výslovně nestanoví. Závazková práva na druhou stranu nejsou vymezena
taxativně (strany mohou tedy uzavřít nepojmenovanou smlouvu). V některých případech je totiž absolutní
působení určitého subjektivního majetkového práva jeho imanentní vlastností (vlastnické právo).
 Předmětem věcných práv mohou být zásadně jen věci ve smyslu právním, a to věci hmotné.
 Publicita – znamená možnost získat přehled o jejich existenci (o jejich vzniku, změně a zániku). U
nemovitostí je to publicita zprostředkována prostřednictví tzv. veřejných seznamů (typickým příkladem je
katastr nemovitostí). Předmětem evidence nejsou práva závazkového-relativního charakteru (nájem,
výpůjčka). U movitých věcí jsou rejstříky těžko realizovatelné, proto se na věcné právo u movité věci
usuzuje z její držby (tzv. legitimační funkce držby).
 Právní vada na určité věci může mít charakter věcněprávní, nebo obligačněprávní – o věcně
působících vadách platí, že spolu se změnou vlastníka zatížené věci zásadně nezanikají, nýbrž přecházejí
na nového vlastníka. Jde-li o právní vadu obligační, platí, že takové zatížení zaniká v okamžiku, kdy se
mění vlastník zatížené věci.
 Věcná práva jsou tradičně upravena prostřednictvím právních norem kogentní povahy –
oproti tomu pro závazkové právo je typická dispozitivnost právní povahy.
 Věcná práv představují statiku občanskoprávních vztahů – pro závazková práva je typické, že
odrážejí dynamiku občanskoprávních vztahů.
PŘEDMĚT VĚCNÝCH PRÁV
-
obecně platí, že předmětem věcných práv může být jen existující, individuálně určená věc, a to
vždy věc jako celek
z toho a contrario vyplývá, že věcná práva nemohou existovat k věcem budoucím, stejně tak nemohou být
zřízena na věcech druhově určených, resp. na částech věci (takové věci mohou být předmětem závazkových
vztahů)
86
-
-
věcné právo může vzniknout nejdříve, kdy je věc zhotovena
pro věcná práva je tak typický tzv. princip individualizace
kromě toho, je třeba rozlišovat mezi věcmi movitými a nemovitými
o některá věcná práva mohou totiž vznikat pouze na věcech movitých nebo pouze na věcech
nemovitých
o např. vlastnické právo může vzniknout jak u movitých, tak i nemovitých (stejně tak i např. zástavní
právo), ale práva odpovídající věcným břemenům mohou vzniknout jen na nemovitostech, kdežto
právo zadržovací je možné jen u věcí movitých
o zatímco u movitých věcí vznikají věcná práva zásadně okamžikem převodu držby, u
nemovitostí je rozhodující zápis, konkrétně vklad věcného práva do katastru
nemovitostí (intabulační princip)
obecné pravidlo, podle něhož věcná práva vznikají jen na věcech ve smyslu právním, je prolamováno
speciálními normami, které připouštějí vznik věcných práv i k jiným předmětům občanskoprávních vztahů, než
jsou věci
o např. zástavní právo, které lze – kromě movitých a nemovitých věcí včetně podniku jako tzv. věci
hromadné, jakož i kromě souboru věcí – platně zřídit též k pohledávce nebo k jinému majetkovému
právu, pokud to jeho povaha připouští
 právní povaha zástavního práva je sporná
 je-li předmětem zástavy věc, považuje se za věcné právo; v ostatních případech se
zástavnímu právu upírá povaha věcného práva a považuje se spíše za právo závazkové
 jde o právo sui generis, které slouží věřiteli k zajištění uspokojení jeho pohledávky
TŘÍDĚNÍ VĚCNÝCH PRÁV
-
práva věcná se rozlišují na dvě podskupiny:
1. Věcná práva k věci vlastní (iura in re propria)
a) právo vlastnické (včetně podílového spoluvlastnictví a společného jmění manželů)
b) držba
2. Věcná práva k věci cizí (iura in re aliena)
a)
b)
c)
d)
–
právo zástavní (§152 n., 173 n.)
práva odpovídající věcným břemenům (§151 n.)
právo zadržovací (§175 n.)
právo předkupní (Pozn. předkupní právo jako další věcné právo k cizí věci přidal Prof. Švestka na
přednášce)
věcněprávní charakter může vyplývat buď ze zákona (§140) nebo ze smlouvy (např §603 odst 2právo předkupní).
87
16. Vlastnické právo (pojem, obsah, ochrana)
Vlastnické právo - obecně
PRÁVO NABÝVAT VLASTNICKÉ PRÁVO
-
-
-
nejdůležitějším a základním právem věcným je právo vlastnické
to je realizací jednoho ze základních lidských práv zabezpečených Listinou
tak v čl. 11 prohlašuje, že každý má právo vlastnit majetek (neprohlašuje však jako zákl. lid. právo
vlastnictví samo, ale právo být vlastníkem, tj. právo nabývat vlastnictví)
dále prohlašuje, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu
o taková myšlenka je vyjádřena i v § 124 ObčZ, kde je, že všichni vlastníci mají stejná práva a
povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.
formulace Listiny je jasnou reakcí na situaci před rokem 1990, kdy se striktně rozeznávaly různé druhy a formy
vlastnictví, z nichž nejvýznamnější pak bylo státní socialistické vlastnictví
naproti tomu čl. 11 LZPS a § 124 vyjadřují, že v současné společnosti:
a) všichni mají stejnou možnost nabývat vlastnictví - vyjma majetku nezbytnému k zabezpečení
potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu – ve vl. státu, obce či
určených právnických osob
b) vlastnické právo kohokoli požívá stejnou pr. ochranu
je nutno zmínit i Dodatkový protokol k úmluvě o ochraně LPZS, kde je, že každá FO nebo PO má právo pokojně
užívat svůj majetek; nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veř. zájmu a za podmínek, které
stanoví zákon a obecné zásady MP
OBECNÝ VÝKLAD
-
v právní řeči se používá výrazů vlastnictví a vlastnické právo jakožto synonyma
výjimku tvoří rakouský občanský zákoník, který rozlišuje vlastnictví ve smyslu objektivním, tj. jako předmět
vlastnictví, a vlastnictví jako právo, tj. právo vlastnické
-
pojmové vymezení vlastnictví je obtížné a nejednotné; pojem vlastnictví patří k těm, které jsou
intuitivně jasné, avšak vědecky těžko definovatelné
nejednotnost je způsobena i různým chápáním jeho předmětu
o v současném právu je nepochybné, že vl. právem se rozumí vlastnictví k hmotným předmětům, tj.
zejména k věci hmotné, jakož i k bytům a nebytovým prostorám – tzv. jednotkám, nikoli však již
k majetkovým právům (zejména pohledávkám, zde není na místě mluvit o vlastnictví, ale o
věřitelství)
o pokud jde o přírodní léčivé zdroje, ty nejsou ani součástí ani příslušenstvím pozemku ani
předmětem vlastnictví, výtěžek ze zdroje se stane předmětem vlastnictví tím, jakmile jej osoba,
která má povolení odejme ze zdroje
v dnešní době se hovoří i o průmyslovém vlastnictví a šířeji o vlastnictví duševním či intelektuálním
tato terminologie se dostala i do obchodního zákoníku, jenž § 433 odst. 2 a § 479 odst. 1 pojednává o
průmyslovém nebo jiném duševním vlastnictví
o tyto pojmy se chápou tak, že součástí obecného pojmu duševního vlastnictví je prům., lit. a uměl.
vlastnictví
o vhodnější by bylo považovat duševní vlastnictví a vlastnictví průmyslové za pojmy stejné úrovně, a
to tak, že:
 duševním vlastnictví se rozumí práva k výsledkům tvůrčí lidské činnosti
 průmyslovým vlastnictvím lze rozumět zpravidla práva k nehmotným statkům
součástem obchodního jmění ve smyslu § 6 odst. 2 ObchZ, mimo pohledávky
o z hlediska občanského práva však nejde o vlastnictví, ale o zvláštní kategorii práv k nehmotným
statkům
-
-
88
ANALYTICKÉ VYMEZENÍ VLASTNICTVÍ
-
-
od římských časů až do dnešního § 123 bylo vlastnické právo chápáno jako soubor dílčích práv:
a) věc držet (ius possidendi),
b) užívat (ius utendi),
c) požívat, tj. brát z ní plody nebo její užitky (ius fruendi),
d) nakládat (ius disponendi), jehož nejvýznamnější bylo oprávnění věc úplatně či bezúplatně
zcizit (ius alienandi) a převést ji na jinou osobu
ObčZ definuje vlastnické právo v § 123 – Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet,
užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním
výčet vlastníkových práv je různorodý a není úplný
o např. v § 123 není přímo zahrnuto právo vlastníka vzepřít se neoprávněnému zásahu ze strany
třetích osob do jeho vlastnického práva, zejména proti té osobě, která mu věc neprávem zadržuje
(§ 126)
o v § 123 není ani zakotveno, že má vlastník právo i věc neužívat (ius non utendi), měnit ji a ničit (ius
abutendi)
TRVALOST VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
-
trvalost (persistence) vlastnického práva znamená, že vlastnické právo jednou nabyté nezaniká tím, že vlastník
pozbyl, ať už dobrovolně či nedobrovolně, některých svých vlastnických oprávnění (např. pronajal věc),
dokonce ani tehdy ne, pozbyl-li všech (např. prohlášení konkursu)
vlastnické právo zaniká jen tehdy, nastal-li nějaký právní důvod zániku vlastnictví
pozbyl-li vlastník dočasně všech svých vlastnických oprávnění a jeho vlastnictví tím nezaniklo, zůstává nicméně
vlastníkem (tzv. holé vlastnictví – nuda proprietas)
TEORIE PRÁVNÍHO PANSTVÍ
-
-
jednou z teoretických koncepcí vlastnického práva je jeho chápání jako absolutního právní panství
člověka nad věcí
francouzský Code civil definuje vlastnictví jako “právo užívat věc a nakládat s ní nejabsolutnějším
způsobem...”
o toto vymezení je jen přibližné a v podstatě všechny jeho složky jsou nejasné (právní panství,
nejabsolutnější způsob užívání)
proto ostatní občanské zákoníky volí jiné vyjádření toho, co měl na mysli Code Civil – např. Všeobecný
občanský zákoník (1811) charakterizuje vlastnické právo jako “oprávnění nakládat s věcí podle libosti”
samy uvedené zákoníky výslovně dodávají, že vlastník může nakládat se svou věcí podle libosti, pokud mu v
tom nebrání zákon popř. práva jiných osob
TEORIE NEOMEZENÉHO PANSTVÍ
-
vlastnické právo bývá a stále někdy je definováno jako neomezené právní panství člověka nad věcí
tento názor však již byl překonán, neomezenost tedy definičním znakem vlastnictví není
vlastnické právo je sice ze všech subjektivních práv nejméně omezené, ale není neomezené
naopak vl. právo je vždy, pojmově, omezené (přinejmenším vlastnickými právy ostatních vlastníků)
omezení vl. práva mohou být zákonná (např. § 127 – nerušit jiné ve výkonu jejich vl. práva) anebo dočasná
(např. pronájmem)
ELASTICITA PRÁVA
-
elasticitou vlastnického práva se rozumí to, že pomine-li pr. důvod omezení, obnoví se bez dalšího
vlastníkovo oprávnění v původním rozsahu
89
-
ani elasticita však u vlastnického práva není výlučná
např. dá-li nájemce bytu svůj byt či jeho část do podnájmu (§719 n), omezí své nájemní právo
o skončí-li však podnájem, vl. právo se rozšiřuje do původního stavu
SPECIFICKÝ ZNAK VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
-
specifický znak tedy nelze spatřovat v jeho absolutnosti, ani neomezenosti
specifickým znakem vl. práva je, že vlastník má právem poskytnutou a právem chráněnou moc
ovládat určitou věc
vlastníkova moc ovládat věc je nezávislá na moci jiných a je zákonem chráněna
o např. u výpůjčky – moc nad věcí mají po jistou dobu oba, ale vlastníkova moc nezávisí na moci
vypůjčitele
o naopak vypůjčitel je vypůjčitelem výlučně tehdy, jestliže někdo jiný je jejím výlučným vlastníkem
(nebyla-li by věc ve vlastnictví někoho, nemohla by být ani vypůjčena)
moc kohokoli jiného než vlastníka k určené věci je vždy závislá na současné existenci moci vlastníka, moc
vlastníkova je naopak nezávislá na existenci moci někoho jiného k téže věci v téže době
vlastnické právo lze definovat jako právo ovládat věc, držet ji, užívat a požívat, nakládat s ní, a to
svou mocí nezávislou na existenci moci jiného k téže věci
VÝKON VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
výkonem vl. práva se rozumí realizace jednotlivých vlastnických oprávnění
výkon se může uskutečnit jak konáním, tak nekonáním
např. ten, kdo se dívá na svůj obraz, realizuje právo užívací, aniž by něco konal
vlastník může své vl. právo vykonávat také tím, že svou věc neužívá, nenakládá
výkonem vl. práva je také úmyslné či neúmyslné zhoršování vlastní věci, způsobení zániku vlastnického práva
zničením věci, jejím převedením na někoho jiného
konáním a nekonáním, kterým se realizuje vl. pr. se rozumí konání a nekonání faktické (tzv. reálné činy), které
nemusí mít a většinou nemá povahu pr. úkonu
výkon práva může být v rozporu se zákonem, překročí-li vlastník při výkonu svého práva meze,
které jsou výkonu vlastnického práva zákonem dány (např. § 127) v takovém případě je výkon práva
zdánlivý, ve skutečnosti jde o protiprávní úkon
ZNEUŽITÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
-
-
institut zneužití subjektivního práva vůbec (abusus iuris) a vlastnického práva zvlášť je poměrně nový
o v původní individualistické koncepci vlastnického práva to byl neznámý pojem
o začal se rozšiřovat s pronikáním sociálního chápání subjektivního práva
zákaz zneužití vl. práva se u nás opírá o Listinu (čl. 11 – jeho výkon nesmí být zneužit na újmu práv
druhých a v rozporu s právem chr. zájmy) a ObčZ (§ 3 odst. 1), který se ovšem netýká specificky jen
vlastnického práva, ale je obecný
podle této koncepce je zneužití práva, vzhledem k tomu, že je zakázáno, pouze zdánlivým
výkonem práva a ve skutečnosti je protiprávním úkonem
takovému protiprávnímu (zdánlivému) výkonu vl. práva by proto soud neposkytl pr. ochranu, resp.
st. donucení, naopak by poskytl pr. ochranu proti němu
Předmět a obsah vlastnického práva
OBECNÝ VÝKLAD
-
ObčZ (§ 123) přiznává vlastníkovi za účelem realizace jeho vl. práva jednotlivá, různorodá, dílčí práva
(oprávnění)
90
-
-
jde o oprávnění předmět vlastnického práva, tj. hmotnou věc, držet, užívat, požívat (plody nebo
jiné užitky), nakládat s ní, zejména ji – ať již za úplatu nebo bezúplatně – zcizit, a tak ji převést na
jinou osobu
Soubor těchto oprávnění tvoří obsah vlastnického práva
OPRÁVNĚNÍ VĚC DRŽET
-
ius possinendi; na prvním místě, je oprávnění vlastníka věc držet
zpravidla je vlastník a držitel věci jedna osoba
zvláštnost držby ale spočívá v tom, že může existovat samostatně, tedy odděleně od vlastnického práva
ObčZ upravuje držbu jinou osobou než vlastníkem samostatně, včetně pr. postavení držitele, úpravy jeho vztahu
ke třetím osobám, jakož i úpravy vzájemných práv a povinností vlastníka a držitele (§ 129 n).
OPRÁVNĚNÍ VĚC UŽÍVAT
-
ius utinendi; to spočívá v tom, že vlastník sám využívá věc, aby realizoval své zájmy a potřeby, toto oprávnění
nemusí vlastník z různých důvodů realizovat sám.
vlastník na základě některých pr. úkonů může – ať již za úplatu či bezúplatně, na dobu určitou
nebo neurčitou – přenechat využívání své věci jiné FO či PO.
vlastník může věc ponechat i nevyužitou, nechat ji i zkazit (ius non utendi)
OPRÁVNĚNÍ VĚC POŽÍVAT
-
ius fruendi; dalším oprávněním je věc požívat (brát z ní plody a jiné užitky) – právní režim plodů a jiných
užitků je stejný; při nabývání vlastnického práva se hovoří jednotně o přírůstcích - § 135a)
zvláštnost tohoto oprávnění vlastníka spočívá v tom, že přichází v úvahu pouze u plodonosných
(resp. užitky poskytujících) věcí
vlastník má tady kromě oprávnění plodonosnou věc užívat i oprávnění přivlastňovat si její oddělené plody a tak
si rozmnožovat svůj majetek
např. vlastník pozemku je oprávněn brát si plody, které se v půdě urodí (přirozené plody – fructus naturales)
ten, kdo ukládá peníze na účet, si může vybírat úroky z vkladů (užitky civilní – fructus civiles)
vlastník je oprávněn neoddělené plody od hlavní plodonosné věci oddělit; oddělením se plod stane samostatnou
věcí, ale vlastník zůstává jejím vlastníkem
vlastník má též právo z věci nebrat užitky (ius non fruendi)
OPRÁVNĚNÍ S VĚCÍ NAKLÁDAT (DISPONOVAT)
-
-
-
je plně v souladu s principem vyjádřeným v čl. 2 odst. 3 LZPS (každému je dovoleno činit vše, co
není zákonem zakázáno) a v souladu se zásadou soukromé autonomie vůle z toho odvozenou,
zejména smluvní autonomie, vystupuje do popředí oprávnění nakládat s předmětem vlastnického
práva
je to, zejména v podmínkách tržního hospodářství, klíčové oprávnění
disponování se realizuje prostřednictvím právních úkonů ( zejména smluv )
o např. vlastník může pořídit o věci závěť, ponechat ji v nájmu, vypůjčit ji, zatížit ji věcným
břemenem atd.
o na základě dvoustranných smluv ji může prodat, směnit, darovat, převést na jinou FO nebo PO
o může i věc opustit (ius dereliquendi) s úmyslem své vlastnické právo k ní pozbýt - novým
vlastníkem se stává stát
může věc i zničit (ius abutendi)
OPRÁVNĚNÍ VZEPŘÍT SE NEOPRÁVNĚNÉMU ZÁSAHU
91
-
-
Vlastník se také může vzepřít neoprávněnému zásahu do vl. práva ze strany třetích osob. zejména
proti osobě, která vlastníku neprávem věc zadržuje,a tímto způsobem vyloučit tyto osoby z
působení na věc
§ 6 – svépomoc a § 126 – právo na ochranu vl. práva
OMEZENÍ JEDNOTLIVÝCH OPRÁVNĚNÍ VLASTNÍKA
-
-
vlastník věci může být ve výkonu jednotlivých oprávnění různě omezen, může část svých
oprávnění nebo dokonce všechny pozbýt (např. některá oprávnění převede na nájemce, některých ho
zbaví neoprávněně zloděj)
i při případném zbavení všech oprávnění, kdy vlastníkovi zbude pouhé holé vlastnictví (nuda proprietas) však
nepřestává být vlastníkem (v teorii se hovoří o trvalosti – persistenci vl. pr.)
zvláštností je i to, že odpadnou-li původní omezení, obnoví se vlastníkova oprávnění zpět do původní šíře
(elasticita vl. práva)
Ochrana vlastnictví, vyvlastnění
OCHRANA VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
-
vlastnickému právu jako jednomu z lidských práv je poskytována ochrana celým právním řádem ČR
Ústava i Listina (čl. 11 zejména ve spojení s čl. 36) zabezpečují vlastnickému právu ústavněprávní ochranu bez
ohledu na to, kdo je jeho subjektem (ať fyzická či právnická osoba) a jinými zákony
o Listina říká, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl.
11 odst. 1)
o dále zakotvuje možnost každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a
nestranného soudu, a ve stanovených případech u jiného orgánu
-
významné místo v ochraně vlastnického práva poskytuje občanský zákoník, který zakotvuje :
o nedotknutelnost vlastnictví (§ 1 odst. 1),
o stejnou ochranu všem vlastníkům (§ 124),
o vlastníkovu ochranu proti tomu, kdo do jeho vl. práva neoprávněně zasahuje (§126 odst.1)
občanskoprávními prostředky ochrany jsou:
a) ochrana svépomocí § 6
- jde o výjimečný prostředek ochrany subjektivních občanských práv
- svépomoc je přísně vázána na splnění zákonných předpokladů: musí hrozit neoprávněný
zásah bezprostředně (viz otázka Subjektivní práva a jejich ochrana)
b) ochrana poskytovaná orgánem st. správy § 5
- na rozdíl od ochrany soudní má charakter pouze ochrany předběžné
- příslušným orgánem st. správy je obecní úřad, v jehož obvodu k zásahu došlo
c) soudní ochrana
- soudní ochrana má pr. základ v § 4
- uskutečňuje se prostřednictvím dvou specifických žalob, které náležejí vlastníkovi (proto
hovoříme o vlastnických žalobách :
a) žalobou na vydání věci (actio reivindicatio)
b) žalobou zápůrčí (actio negatoria)
- základ jejich úpravy je v § 126
- obě žaloby jako žaloby na plnění [§ 80 písm. b) OSŘ] směřují proti tomu, kdo vlastníkovi
neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva
- protože jde o prostředky ochrany vlastnického práva, které nepodléhají promlčení, není možné u
těchto žalob úspěšně uplatnit námitku promlčení
92
-
-
vlastnické právo by však mohlo zaniknout, jestliže by mezitím jiná osoba věc vydržela (§
134)
k ochraně vl. pr. lze použít i jinou žalobu, např.:
 Žalobu na určení vl. práva – tu může vlastník uplatnit s úspěchem, prokáže-li, že na určení,
zda tu právní vztah nebo právo je, má naléhavý právní zájem
 Žalobu na náhradu škody
 Žalobu z bezdůvodného obohacení – tzv. kondikce)
ObčZ neupravuje specifický druh žalob na určení hranic mezi pozemky pro případ sporu mezi
sousedícími vlastníky (actio finium regundorum), proto by bylo nutné použít buď žalobu na vydání
věci, zápůrčí, o určení vlastnického práva či o vyklizení přesně určené části pozemku
1. Žaloba na vydání věci (actio reivindicatio)
-
-
-
-
-
-
-
žaloba na vydání věci je žaloba, kterou se vlastník hmotné věci domáhá ochrany proti tomu, kdo mu
ji neoprávněně (bez právního důvodu) zadržuje a zbavuje ho tak možnosti výkonu vl. práva a odmítá
mu věc vydat
aktivně legitimován
o je vlastník věci, popř. kterýkoliv ze spoluvlastníků či kterýkoliv manžel u SJM
o vlastník musí své vl. pr. prokázat
o vlastnické právo vlastníka jako žalobce musí v době vyhlášení rozsudku trvat (§ 154 odst. 1
OSŘ)
pasivně legitimován
o ten, kdo vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje a má ji fakticky u sebe
žaloba nebude mít úspěch proti tomu, kdo s úspěchem namítne a prokáže, že má někdo věc oprávněně
na základě věcného práva (např. práva odpovídajícímu věc. břemenu) nebo závazkového práva (např.
na základě smlouvy nájemní)
nebude úspěšná ani tehdy, nemá-li ji dotyčný fakticky u sebe (např. ji zcizil nebo spotřeboval; v tomto
případě se použije žaloba na náhradu škody)
je tedy dobré, aby žalobce připojil k žalobnímu návrhu (petitu) na vydání věci i eventuální
žalobní návrh o zaplacení peněžní částky představující výši ceny v době jejího
neoprávněného zadržení
vydání věci se lze domáhat i na tom, kdo věc nabyl od nevlastníka, protože nikdo nemůže převést na
jiného víc práv než má on sám (výjimka nabude-li od nepravého dědice - § 486)
žalobní petit reivindikační žaloby směřuje u movitých věcí na jejich vydání
o požadovaná movitá věc musí být individualizována, tj musí být určena (popsána)
alespoň tak, aby ji bylo možno spolehlivě odlišit od jiných věcí v držbě (detenci) žalovaného
o při vrácení genericky určené věci se nepoužije reivindikace, ale žaloba na plnění v penězích
s doložením pr. povinnosti žalovaného ke splnění tohoto závazku
u nemovitých věcí nadále sporné, jak formulovat žalobní petit a tak i výrok rozsudku
o jeden z názorů připouští i vydání nemovitosti
o soudní praxe začala svého času dávat přednost, aby žaloba i výrok soudu zněly na
vyklizení nemovitosti, resp. její části
o exekuce vyklizením totiž zahrnuje uvolnění nemovitosti povinným a její odevzdání
oprávněnému, aby s ní mohl nakládat.
ten, kdo je povinen věc vlastníkovi vydat, má proti němu různé nároky, podle toho, zda šlo o držitele
oprávněného, či neoprávněného
2. Zápůrčí žaloba (actio negatoria)
-
aktivně legitimován
o je vlastník věci, popř. kterýkoliv ze spoluvlastníků či kterýkoliv manžel u SJM
o vlastník musí své vlastnické právo prokázat
93
touto žalobou se vlastník věci domáhá ochrany proti jinému neoprávněnému rušení svého
vl. práva, než je zadržování věci.
pasivně legitimován
o ten, kdo neoprávněně zasahuje do vl. práva vlastníka, a to jiným neoprávněným způsobem
než tím, že vlastníkovi věc neoprávněně zadržuje.
neoprávněné rušení musí být vždy přesně označeno
totéž platí o věci, které se rušení týká
většinou půjde o přímé neoprávněné rušení vl. pr. k nemovitosti (např. žalovaný přechází sousedovi
přes pozemek)
vlastník se bude domáhat toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se neoprávněného
zásahu (tedy právní povinnost pasivního charakteru, proto zápůrčí)
nelze vyloučit, že vlastník se bude domáhat i obnovy původního stavu (tedy pr. povinnost aktivního
charakteru)
o
-
-
OCHRANA DRŽBY
občanské právo poskytuje určitou právní ochranu i držiteli věci nebo práva, a to bez ohledu na to,
jde-li o držbu oprávněnou či neoprávněnou
tzn. každý držitel se může bránit :
a) svépomocí
b) u orgánu státní správy – pověřeného obecního úřadu
naproti tomu podle § 130 odst 2 pouze oprávněný držitel může k ochraně práva držby použít žalob obdobných
vlastnickým žalobám, tj. obdoby žaloby na vydání věci a žaloby zápůrčí (hovoří se též o žalobách z domnělého
vlastnictví – actio publiciana)
-
-
OCHRANA DETENCE
i detentor může použít ke své ochraně - vedle svépomoci a ochrany u orgánu státní správy – rovněž soudní
ochranu prostřednictvím žalob obdobných vlastnickým žalobám
-
VYVLASTNĚNÍ
vlastnické právo může být také vyvlastněno (expropriace) a omezeno (čl. 11 odst. 4 LZPS, § 128 odst.
2)
a) Vyvlastnění = nucené odnětí, a následný nucený přechod vlast. práva k pozemku či stavbě na základě
zákona správním aktem, a to proti vůli dosavadního vlastníka
- ve veřejném zájmu (jeho existence musí být v každém případu zkoumána)
- jen k účelu veřejným zájmem indikovanému
- nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak (zejména dohodou – princip subsidiarity)
- jen na základě zákona
- za náhradu (tím se rozumí náhrada spravedlivá
- s právními účinky ex nunc
- ustanovení § 128 odst. 2 předpokládá existenci zákona – tím je zákon o vyvlastnění (č.
184/2006, o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě)
b)
Omezení vlastnického práva – vyvlastnění působící nikoliv zánik vl. práva, ale pouze omezení výkonu vl práva
(dříve označováno jako částečné vyvlastnění)
-
94
17. Výkon a omezení vlastnického práva
Výkon vlastnického práva
Výkon je realizací jednotlivých oprávnění vlastníka (uskutečnění zejména 3 hlavních oprávnění). Výkon se může
uskutečňovat buď konáním, nebo nekonáním. Když při výkonu vlastník překročí meze dané zákonem, dostane se do
rozporu se zákonem => jedná se o protiprávní úkon. Vlastník se může také dopustit zneužití vlastnického práva. To
nastane, pokud výkon práv vlastníka zasahuje do výkonu práv jiných a je v rozporu s dobrými mravy. Tento výkon
práva je pak protiprávním úkonem a tudíž není vlastníkovi v tomto případě poskytována zákonem žádná ochrana.
OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA
I. Pojem a povaha omezení
-
-
-
omezení vlastnictví jsou podle své povahy:
a) vnitřní – pojmová, tj. taková, který vyplývají přímo z pojmu vlastnictví a taky ze zásady „vlastnictví
zavazuje“
b) vnější – ad hoc, tj. taková která si vlastník ukládá sám nebo mu je ukládá soud, správní úřad nebo
zákon
z hlediska svého vzniku lze rozlišit omezení vlastnictví:
a) daná zákonem
b) uložena vlastníkovi soudem nebo správním úřadem
c) založena právním úkonem
omezení spočívá zpravidla v povinnosti dlužníka něco nekonat, tj. něco opomenout (omittere), něco strpět
(pati), ale výjimečně i v povinnosti vlastníka něco konat
II. Vlastnictví zavazuje
-
-
-
-
dlouhou dobu bylo přijímáno dogma o svobodě vlastnické, o jeho zásadní neomezenosti
i při jejím uznání bylo jasné, že vlastník při uplatňování své vl. svobody nesmí porušit zákon, tzn. že se svou
věcí může nakládat svobodně v mezích zákona
vážným teoretickým zásahem pak byla koncepce vlastnictví jako sociální funkce (jejím autorem byl Leon
Duguit), která opustila dřívější zcela individualistické chápání vlastnického práva
výrazem této koncepce byla pak formulace “vlastnictví zavazuje” ve Výmarské ústavě
o převzato po 2SV i do Základního zákona SRN
o jeho výkon má zároveň sloužit veřejnému blahu
v českém právu za socialismu bylo dogma o vl. svobodě opuštěno, byl zaveden hierarchický systém několika
forem vlastnictví
po pádu režimu se ovšem dogma o vlastnické svobodě nevrátilo, a tak současné právo v Listině přijalo
německou koncepci vlastnictví jako sociální funkce v čl. 11 odst. 3
o tento článek použil také větu o zákazu zneužívání vlastnictví a zákazu toho, aby výkonem vl.
práva bylo porušováno lid. zdraví, příroda a životní prostředí nad zákonem stanovenou míru
občanský zákoník uvedenou zásadu neopakuje, ani ji nijak nevysvětluje
zásadu, že vlastnictví zavazuje je třeba chápat tak, že vlastnictví jako pr. institut nespočívá jen
v právu jednoho a v povinnostech ostatních ho nerušit, ale že i vlastník má povinnosti, které mu
vznikají ze zákona.
omezením vlastnického pr. se rozumí omezení dovolenosti jeho výkonu neboli zákonná mez výkonu
vlastnictví, při jejímž překročení se tento výkon stává nedovoleným, tj. stává se protiprávním aktem
III. Jednotlivá omezení vlastnického práva
1) Omezení ze zákona
a) Povinnost nerušit
95
-
imanentní povinnost vlastníkova, jakožto součást širší povinnosti neminem laedere, není výslovně
uvedena
ale je to především § 3 ObčZ - Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů
nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s
dobrými mravy
o dále § 126, který vlastníkovi zaručuje pr. ochranu proti každému, kdo neoprávněně
zasahuje do jeho vlastnického práva a
o § 415 a 417 – počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a
životním prostředí + druhý poskytuje preventivní ochranu (svépomocnou i soudní)
každému, komu hrozí škoda (resp. v příp. § 417 odst. 2 – vážná škoda)
b) Zákaz porušování lid. zdraví, přírody a živ. prostředí
- opět významné imanentní omezení vlastnického práva
- čl. 11 odst 3 LZPS – jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a živ. prostředí nad míru
stanovenou zákonem – jde o přímo použitelné ustanovení, lze použít civilní sankce
- např. aby někomu nespadla nezajištěná stavba na hlavu a nezabila ho
c) Zákaz imisí a tzv. zákonná (legální) věcná břemena
 Zákaz imisí
- imisemi se rozumí výkon vlastnictví, kterým se neoprávněně zasahuje do cizího
vlastnického práva, resp. jiného práva nad míru přiměřenou daným poměrům
o mají původ na majetku jednoho vlastníka a důsledky se projeví na majetku druhého
vlastníka
- vyplývá to ze sousedských práv – soubor norem regulujících vztahy mezi vlastníky sousedních
nemovitostí při výkonu jejich vlastnického práva
- imise se rozlišují podle nejrůznější kritérií, nejčastější z nich je na přímé a nepřímé:
a) Přímé – spočívají v přímém (bezprostředním, záměrném) vhánění rušivých elementů na
sousední nemovitost (svedení dešťové vody, vhánění kouře na sousedův pozemek)
- jsou zakázány vždy bez dalšího
- jsou zásahem do cizího vlastnického práva a přísluší proti nim tzv. negatorní žaloba
b) Nepřímé – nespočívají v přímém vhánění rušivého elementu na sousední pozemek
- jsou zakázány pouze tehdy, jestliže přesahují míru přiměřenou místním poměrům
- dalším dělením imisí je dělení na imise materiální a nemateriální (ideální):
a) Materiální – vlivy, které mají hmotný charakter, ale i působení tzv. pevných sil (hluk, otřesy)
b) Nemateriální (ideální) – vliv, který může působit na psychický stav, např. pocit bezpečí
- konečně posledním dělením je dělení imisí na pozitivní (vnikání popílku, hluku) a negativní (např.
brání v přístupu světla)
- § 127 odst. 1 (generální skutková podstata) - Vlastník věci (zpravidla nemovité) se
musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného a nebo čím
by závažně ohrožoval výkon jeho práv.
o obtěžování či ohrožování musí být podstatné
o kritéria musí být posuzována objektivně a konkrétně
- dále je pak příkladmo uvedeno, že vlastník nesmí zejména:
o ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo stavby na něm zřízené
bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku
o obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a
tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, jakož i nechat vnikat zvířata na
sousedící pozemek nad míru přiměřenou poměrům, neboli podstatně obtěžovat
o nešetrně, tj. nepřiměřeným způsobem a v neodpovídajícím rozsahu, popř v nevhodné
roční době odstraňovat ze své půdy prorůstající kořeny stromů nebo větve přesahující na
jeho pozemek
96
-
-
nemusí se to vztahovat jen na souseda, ale na každého, kdo výše uvedeným vlastníkovým
chováním může být obtěžován nebo ohrožováni – tedy např. nájemce věci, vlastníka vzdálenějšího
pozemku atd.
při úředně povolené činnosti musí taková činnost zůstat v mezích povolení, jinak je protiprávní
včetně vzniku event. povinnosti k náhradě vzniklé škody
při soudní ochraně musí návrh na zahájení řízení (žaloba zdržovací) směřovat k určení povinnosti
zdržet se přesně vymezeného rušení
 Oplocení pozemku
- platný právní řád nikde nestanoví povinnost oplotit vlastní pozemek
- ustanovení § 127 odst. 2 zároveň stanoví podmínky, na základě kterých může soud rozhodnout, že
vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit
- podmínky pro vydání uvedeného rozhodnutí jsou následující:
o oplocení musí být potřebné – např. hrozí riziko, kterému může být zabráněno
oplocením pozemku
o oplocení nesmí bránit účelnému využívání sousedních pozemků a staveb
o musí být zjištěno stanovisko stavebního úřadu, neboť výkon rozhodnutí musí být
v souladu se stavebněprávními předpisy
- je nepochybné, že vlastník, kterému je uložena povinnost oplotit pozemek, by měl být ve svém
vlastnickém právu zkracován co nejméně
- soud by měl k uložení této povinnosti přistoupit teprve poté, co zjistí, že požadovaného účelu nelze
dosáhnout jinak
 Zákonné (legální) břemeno
- je upraveno v § 127 odst. 3 a týká se nezbytnosti údržby či obhospodařování sousedících pozemků
a staveb, umožnění vstupu na vlastní pozemky, popř. na stavby na nich zřízené, pokud vstup není
možný jinak než přes cizí pozemek
- pokud při tomto přístupu něco poškodíme, půjde o objektivní odpovědnost absolutní
d) Použití věci bez souhlasu vlastníka
- § 128 odst. 1 ukládá vlastníkovi strpět, aby nezávisle na jeho souhlasu bylo – za zákonem
vymezených podmínek – požito jeho věci, tj. je-li toho třeba :
a) ve stavu nouze, nebo naléhavém veř. zájmu,
b) nelze-li účelu dosáhnout jinak,
c) na dobu nezbytně nutnou k dosažení účelu,
d) v míře nezbytně nutné,
e) za náhradu
- stav nouze není stavem krajní nouze podle § 418 odst. 1, ale jako stav krajní nouze ho soud
posoudí v konkrétním případě podle volního uvážení (přihlédne zároveň k významu účelu, kterého
má být dosaženo a k tomu, zda použití věci bylo nezbytné k jeho dosažení)
- např. vypukne požár a postavím si žebřík na sousedův pozemek, abych mohl svůj dům hasit než
přijedou hasiči
- použít cizí věc může především ten, kdo se v kritickém stavu nalézá, nevylučuje se však, aby jí k
jeho prospěchu použil někdo jiný
- v naléhavém veřejném zájmu může věc použít za dalších podmínek kdokoliv
- podle okolností případu se za použití věci podle § 128 poskytuje náhrada přiměřená
k vyrovnání újmy, která vznikla vlastníkovi použitím jeho věci. (náhradu má poskytnout
ten, v jehož prospěch bylo věci použito, i použil-li ji v jeho prospěch někdo jiný
97
e) Omezení vlastnictví ad hoc
- nemnohé případy: např. zákonné zástavní právo (§ 156 odst. 1, § 672 odst. 1, § 535), a věcná
břemena vzniklá ze zákona (§ 151 odst. 1)
- § 175 odst. 1 umožňuje věřiteli zadržet k zajištění své splatné pohledávky cizí movitou věc.
- zadržovací právo vzniká i k dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dlužníku podán návrh na
konkurz
- různá omezení vl. práva vznikají ad hoc i podle některých zvl. zákonů (energetický zákon, zákon o
telekomunikacích, zákon o památkové péči atd.)
2)
Omezení úředním výrokem
- k omezení vl. práva zástavním právem či zřízením věcného břemene může dojít také
úředním výrokem
- např. podle § 156 odst. 1 – zástavní právo vzniká i rozhodnutím soudu nebo správního úřadu
- příslušným orgánem ke zřízení věcného břemene může být i stavební úřad podle stavebního zákona
nebo pozemkový úřad
- vlastnické právo může být také vyvlastněno (expropriace) a omezeno (čl. 11 odst. 4 LZPS, §
128 odst. 2)
a) Vyvlastnění = nucené odnětí, a následný nucený přechod vlast. práva k pozemku či stavbě
na základě zákona správním aktem,a to proti vůli dosavadního vlastníka
- ve veřejném zájmu (jeho existence musí být v každém případu zkoumána)
- jen k účelu veřejným zájmem indikovanému
- nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak (zejména dohodou – princip subsidiarity)
- jen na základě zákona
- za náhradu (tím se rozumí náhrada spravedlivá)
- s právními účinky ex nunc
- ustanovení § 128 odst. 2 předpokládá existenci zákona – tím je zákon o vyvlastnění (č.
184/2006, o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě)
b) Omezení vlastnického práva – vyvlastnění působící nikoliv zánik vl. práva, ale pouze
omezení výkonu vl práva (dříve označováno jako částečné vyvlastnění)
3)
Omezení pr. úkonem vlastníka
- např. pronajmutím, ale může tomu tak být i pr. úkonem vlastníkova předchůdce (zejména v souvislosti s
děděním)
- tento případ má jiný charakter, neboť tu jde o dobrovolné omezení vlastnického práva
4)
Omezení povinností něco konat.
- § 127 odst. 2 – připouští, aby soud za daných podmínek uložil vlastníku pozemku povinnost jej
oplotit ( vyjímka z pravidla, že povinnosti ukládané zákonem nebo spr. aktem mají zpravidla podobu
non facere)
- aktivní chování může soud uložit i podle § 417 odst 2, je-li to třeba k odvrácení hrozící škody
98
18. Nabývání vlastnického práva
POJEM A ZPŮSOBY NABYTÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA
nabytím vlastnického práva se rozumí situace, kdy se vlastníkem konkrétní věci stane někdo, kdo jím dosud
nebyl, protože:
a) jejím vlastníkem byl někdo jiný
b) jím nebyl nikdo, tzn. věc nebyla předmětem vlastnického práva a zákon ji přitom z nabytí do
vlastnictví nevylučoval; protože náš právní řád nezná res nullius (věc bez pána neboli věc ničí), pak
tento případ přichází v úvahu, jen pokud se týká věci nově vzniklé, zejména věci vyrobené, nebo plodů
věcí, které jsou samy věcí v právním smyslu
vlastnické právo k věci, která už byla ve vlastnictví někoho, se nabývá buď :
a) mezi živými (inter vivos) nebo
b) pro případ smrti (mortis causa – např. děděním - §460 n.; darovací smlouva pro případ smrti je
neplatná § 628)
-
-
nabytí vl. se rozlišuje na :
a) odvozené (derivativní)
- odvozeným nabytím vlastnictví se nazývá případ, kdy vlastník věci své vl. právo odvozuje od vl. práva
svého pr. předchůdce (ten na něj smlouvou vlastnické pr. převede).
- hovoří se o převodu vlastnického práva, resp. o nabytí vlastnického práva z vůle předchozího
vlastníka.
b) původní (originární)
- původním nabytí vlastnictví je tehdy, kdy se někdo stane vlastníkem věci:
 která dosud předmětem vl. práva nebyla, anebo
 ve vlastnictví byla, ale na nabyvatele přešla jinak než z vůle vlastníka (např. v dražbě) – zde se
hovoří o přechodu vl. práva
- originárně se nabývá vlastnictví k věci nově vytvořené
- věci, která už byla vlastnictvím někoho, se nabývá originárně:
o vydržením
o zpracováním (specifikací) cizí věci (smísením své věci s cizí)
o přírůstkem (akcesí)
o vlastnictví věcí ztracených či opuštěných a vlastnictví věcí skrytých, jejichž vlastník není
znám, nabývá za podmínek § 135 obec
- originárně se vlastnictví dále nabývá:
o výjimečně ze zákona (§ 872 odst. 1 až 4)
o výrokem soudu či správního úřadu
o nabytím vlastnictví od nevlastníka (konkrétně od nepravého dědice - § 486)
-
-
-
ObčZ (§ 132) rozlišuje nabytí vlastnictví kupní, darovací či jinou smlouvou, děděním,
rozhodnutím st. orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem (podle
samotného ObčZ např. vydržení, zpracování)
např. oprávnění přisvojovat si ryby a jiné vodní živočichy lze jen v mezích zákona o rybářství
vlastnické právo nelze nabýt protiprávním přisvojením si cizí věci (zejména trestným činem)
JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY NABYTÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA
1.
2.
3.
4.
Nabytí smlouvou
Vydržení
Vytvoření, zhotovení věci (výroba)
Zpracování
99
5.
6.
7.
8.
Přírůstek
Nabytí vlastnictví k věci ztracené, opuštěné a skryté
Nabytí ze zákona
Nabytí rozhodnutím státního orgánu
1. NABYTÍ SMLOUVOU
1.
Smlouvy o převodu vlastnictví :
-
odvozeným (derivativním) nabytím vlastnictví je jeho převod smlouvou
smluvním nabytím vlastnického práva je obecně každá smluvně založena změna v osobě vlastníka, přičemž
nabyvatel odvozuje své vlastnické právo od dosavadního vlastníka
může to být každou smlouvou, která směřuje k převodu vlastnického práva (smlouva kupní, darovací,
směnná, dohoda o vypořádání podílového spoluvlastnictví).
2. Dvoufázovost převodu vlastnictví
-
-
převod se skládá ze dvou fází: právního důvodu (iustus titulus) a právního způsobu převodu
vlastnictví (modus adquirendi dominii).
smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu, sama však jeho převod
nepůsobí
smlouva o převodu vlastnictví nemá podle platného práva účinek převodní (translační), ale jen
závazkoprávní (obligační) – zavazuje zcizitele k tomu, aby na nabyvatele dalším právním úkonem vlastnictví
převedl
pr. způsobem je tedy další úkon, ke kterému smlouva zcizitele zavazuje
toto pravidlo je však, pokud jde o věci movité, dispozitivní (až na výjimku v § 133 odst. 1)
3. Převod vlastnictví věcí movitých
-
-
-
převádí-li se věc movitá na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci (§133 odst. 1)
právním způsobem nabytí vlastnictví je zde tedy převzetí věci
odevzdání (zcizitelem, které předchází převzetí) a převzetí jsou párové pojmy, oba tvoří institut
tradice - traditio (odevzdání)
o tradice je dovršena (je převedeno vlastnické právo) podle § 133 odst. 1 až ve chvíli, kdy věc
nabyvatel převzal
o např. prodá-li někdo movitou věc, je kupní smlouva pr. důvod nabytí vlastnictví, sama však
vlastnictví nepřevádí; kupující se stane vlastníkem až odevzdáním a převzetím věci, není-li
právním předpisem stanoveno jinak (§ 133 odst. 1)
tradice (odevzdání) se uskutečňuje různými způsoby:
o hmotné odevzdání – traditio corporalis (z ruky do ruky anebo distančně – poštou,
zásilkou)
o jiné způsoby
 např. při koupi nabyvatel má koupenou věc u sebe z důvodu, že předtím byl jejím
vypůjčitelem a teď ji chce koupit – traditio brevi manu
 A prodá B byt a A si ho rovnou pronajme – constitutum possesorium
 zcizitel nabyvateli věc odevzdá symbolicky – traditio symbolica, traditio longi manu
(např. u prodeje inventarizovaných věcí movitých zavřených ve skříňce odevzdá pouze
klíč od skříňky, nebo zcizitel věc, kterou je povinen odevzdat nabyvateli uloží do úřední
úschovy (§ 568), čímž splní svůj závazek vůči nabyvatelovi, ale k přechodu vlastnictví
zde dojde až vyzvednutím dané věci z úschovy)
při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě
dodání jím určeném (§ 614 odst. 3)
100
-
strany se mohou dohodnout, že vlastnictví přejde později než převzetím movité věci, anebo naopak,
že vl. přejde již samotnou smlouvou.
zvláštním způsobem dochází k tradicii v samoobsluhách a v obchod. domech, kde si zákazník
vezme sám k prodeji vyloženou věc a odnese ji k pokladně; zde vlastnické právo na nabyvatele
přechází okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží
4. Převod vlastnictví k nemovitosti
-
převádí-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti, je pr. způsobem nabytí vklad
(intabulace) vlastnického práva do KN (intabulační zásada)
toto platí bezvýjimečně pokud jde o pozemky
pokud jde o nemovité stavby, tj. stavby spojené se zemí pevným základem, pak přejde vlastnické právo
intabulací do KN pouze v případě, že jde o stavbu, která je nebo má být předmětem evidence v KN
naproti tomu při převodu vlastnictví ke stavbě, která předmětem této evidence není ani být nemůže,
dovršují se pr. skutečnosti potřebné k převodu vl. již účinností smlouvy
v NOZ se uvažuje o nabytí vlastnického práva k nemovitosti již samotnou smlouvou bez dalšího
5. Dvojí zcizení téže věci
-
jestliže někdo prodá věc dvěma lidem, stane se vlastníkem ten, komu byla odevzdána a jím převzata dříve
u nemovitých věcí je vlastníkem ten, kdo jako první doručil návrh na vklad vlastnického práva do KN
ten, kdo byl tímto jednáním poškozen, má nárok na náhradu vzniklé škody podle ustanovení o odpovědnosti
za škodu (§ 420n)
6. Nikdo nemůže převést víc práv, než má sám (Nemo ad alienum plus iuris transferre, quam ipse habet)
-
-
-
nikdo nemůže nabýt od jiného právo, které právní předchůdce sám neměl
z důvodu ochrany zájmů poctivého nabyvatele, tj. nabyvatele, který se v dobré víře domníval, že věc získal
od vlastníka se však připouštějí výjimky
o § 161 odst. 1 – zástava movité věci a
o § 486 – kdo nabyl od nepravého dědice, kterému bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako
by to nabyl od oprávněného dědice
v ostatních případech nabytí vl. od nevlastníka nepřipadá v úvahu, i když sám byl v dobré víře a věc získal
na základě skutečnosti, která by jinak působila převod vlastnického práva
byl-li v dobré víře, stane se oprávněným držitelem s možností věc vydržet
proti tomu, kdo věc nabyl od nevlastníka kromě výše uvedených výjimek bude mít vlastník právo na vydání
věci podle §126 odst. 1 – tento stav je ovšem nedostatečný z hlediska prosazování ochrany dobré víry
naproti tomu obchodní zákoník v § 446 poskytuje tomu, kdo koupí věc od nevlastníka ochranu tím, že mu
přizná vlastnictví, protože byl kupující v dobré víře
o kupující nabude vlastnictví, ledaže by sám nebyl v dobré víře
o tedy režim opačný, s důrazem na pr. jistotu v obchodněprávních vztazích
NOZ v tomto směru zásady ochrany dobré víry nabyvatele podstatně rozšiřuje
2. VYDRŽENÍ
-
vydržením se nabývá vlastnické práva dlouhodobou nepřetržitou oprávněnou držbou věci někým,
ať fyzickou nebo právnickou osobou, kdo vlastníkem věci není
předmětem vydržení může být individuálně určená věc, jak movitá, tak nemovitá; vydržením může vzniknout i
právo odpovídající věcnému břemenu (§151o odst. 1)
vydržením však nelze nabýt vlastnictví k věci, která nemůže být předmětem vlastnického práva, nebo která
může být podle zákona pouze ve vlastnictví státu nebo zákonem určených PO (§ 125 odst. 2)
101
-
-
-
předpokladem nabytí vl. vydržením je to, že nabyvatel byl jejím oprávněným držitelem v dobré víře, tj. byl
se zřetelem ke všem okolnostem konkr. případu v dobré víře o tom, že mu věc patří, po celou vydržecí dobu
o postačuje, když držitel o důkazu neplatnosti pr. úkonu nemohl vědět, ani při zachování obvyklé
opatrnosti, kterou lze po každém požadovat
vydržecí doba musí být nepřetržitá a musí trvat tři roky, pokud se týká věci movité a deset let, pokud
se týká věci nemovité
o změní-li se v této době oprávněný držitel (např. děděním), započítává se doba oprávněné držby
právního předchůdce jeho nástupce
o vydržením se nabývá vlastnictví počátkem dne následujícího po skončení vydržecí doby bez
dalšího, tedy aniž by bylo k tomu potřeba dalšího pr. úkonu nebo soudního rozhodnutí
o k vydržení přihlíží soud i bez návrhu
vydržením věci pouze jedním z manželů nabudou tuto věc společně oba manželé, pokud mají SJM
(podle § 143 n.)
u jiných osob než manželů vzniká vydržením podílové spoluvlastnictví.
3. VYTVOŘENÍ, ZHOTOVENÍ VĚCI (VÝROBA)
-
vytvoří-li, resp. zhotoví-li někdo ze své věci (z vlastního materiálu) novou věc (např. stavbu),
stane se jejím vlastníkem v okamžiku jejího zhotovení
nabytí vl. k nemovitosti zhotovením se provede v KN záznam za předpokladu, že je splněna ohlašovací
povinnost, tj. že je předloženo rozhodnutí o kolaudaci a geometrický plán
4. SPECIFIKACE
-
-
-
-
-
-
může se stát, že někdo zpracuje cizí věc a vytvoří z ní novou, a to tak, že:
a) cizí věc nerozlučně spojí se svou (např. někdo použije cizího dřeva na svou stavbu)
b) pro vyrobení své věci použije výlučně cizí materiál (např. k výrobě kovového nástroje použije
cizího kovu)
od případu nabytí vlastnictví k věci zpracováním je třeba odlišit případy, kdy se strany o nabytí vl. věci
zhotovené z cizího materiálu dohodly (§ 644 n.)
zpracuje-li cizí věc někdo, kdo byl v dobré víře, že má právo ji zpracovat, ačkoliv ji neměl, zanikne
vlastnické právo původního vlastníka k věci dosavadní a vznikne vlastnické právo k věci nově vzniklé
o vlastníkem je ten, nedohodnou-li se jinak, jehož podíl na nové věci je větší, myšleno hodnotou
materiálu a práce
o tomu druhému musí uhradit cenu takovou, oč se jeho majetek tímto zmenšil (nejde o náhradu
škody ani o zaplacení ceny celé věci)
zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo (popř. muselu mu být známo), že mu nepatří, nevzniká
mu vlastnické právo
o stávající vlastník může po něm chtít vrácení věci a obnovení předešlého stavu, tj. restituci
o není-li to možné nebo účelné, a nevypořádají-li se po dobrém, rozhodne ve věci na návrh
kteréhokoliv z nich soud (určí vlastníka a způsob vypořádání) – v tomto případě by šlo o zánik a
vznik konstitutivním rozhodnutím soudu
podobné platí i u smíšení (commixtio) nebo podobného nerozdělitelného sloučení (confusio) věcí
dvou či více vlastníků
o užije-li se cizí věci na opravu jiné věci, připadne tato věc vlastníkovi opravené věci s tím, že ten
musí nahradit vlastníkovi cizí věci její hodnotu
případy stavby na cizím pozemku je upraven specificky v § 135 c – viz neoprávněná stavba
5. PŘÍRŮSTEK
102
-
-
-
přírůstkem se rozumí:
a) přírůstek věci – fructus naturales (plody půdy, zvířat…)
b) výnosy peněz, cenných papírů – fructus civiles (úroky z vkladů, dividendy z akcií)
přírůstky věci plodonosné, a to jak přírůstky doposud neoddělené, tak oddělené, jsou vlastnictvím vlastníka
plodonos. věci
vlastník věci se stává vlastníkem oddělených plodů jako samostatných věcí v okamžiku jejich oddělení (např.
narozením mláděte, očesáním ovoce) – podle NOZ plody spadlé na sousední pozemek mají náležet vlastníku
sousedního pozemku
u úroků z vkladů datem splatnosti, u úroků z dluhu až okamžikem jejich převzetí
přírůstky oddělené od věci po dobu oprávněné držby patří oprávněnému držiteli (nikoli však neoprávněnému
držiteli nebo pouhému detentorovi)
6. NABYTÍ VLASTNICTVÍ K VĚCI ZRACENÉ, OPUŠTĚNÉ A SKRYTÉ
1. Věci ztracené a opuštěné
-
právní režim věcí ztracených a opuštěných upravuje § 135 odst. 1 a 2
pojmový rozdíl mez ztrátou věci a jejím opuštěním spočívá v tom, že :
o při ztrátě věci její vlastník ztrácí faktickou možnost vykonávat svá vlastnická oprávnění k věci,
zůstává však jejím vlastníkem
o ztráta věci není pr. úkonem (vlastník ztrátou věci neprojevuje svou vůli neboť věc pozbyl
nevědomě), ale je právní událostí
o naproti tomu opuštění věci (derelikce) je jednostranným pr. úkonem, jímž vlastník projevuje
svou vůli – úmysl nebýt nadále vlastníkem věci
o na rozdíl od ztráty věci opuštěním vl. právo vlastníka zaniká a vzniká vlastnické právo státu.
NOZ předpokládá, aby věc byla vlastníkem opuštěna, a tedy nikomu nepatřící, mohla být kýmkoliv prvním
uchopena a přivlastněna (okupována)
ztracená a opuštěná může být jen věc hmotná, movitá; ztráta věci nemovité je nemyslitelná
ObčZ neřeší výslovně otázky ztráty věci ani jejího opuštění, ale otázky nálezu věci ztracené a nalezené.
z nalezené věci samé se zpravidla nepozná, zda byla ztracena či derelinkvována
bude-li v konkrétním případě nálezu nejisté, zda jeho předmětem byla věc ztracená či opuštěná, bude se
postupovat, jako by se jednalo o věc ztracenou. (§135 odst. 1 až 3)
-
2. Nález věci ztracené či opuštěné
-
-
ze zákona nevyplývá, že by nálezce věci ztracené měl povinnost ji vzít k sobě; může ji nechat i bez
povšimnutí
vezme-li ji však do své detence, je povinen:
a) bez prodlení ji vydat jejímu vlastníkovi, neboť ztrátou nedochází k zániku vlastnictví
- nezná-li nálezce vlastníka věci, ale ví, kdo věc ztratil, lze soudit, že je povinen ji vrátit tomu, kdo ji
ztratil, i když ten jejím vlastníkem není
b) není-li nálezci její vlastník známý a není-li mu ani známo, kdo věc ztratil, je povinen ji
odevzdat obci, na jejímž území k nálezu došlo
- zákon neřeší otázku, jak dál, když obec odmítne nalezenou věc přijmout (např. u zaběhlých
zvířat, potravin) – ze zákon nevyplývá, že by nálezce měl povinnost nalezenou věc nechat u sebe,
má tedy alespoň povinnost takový nález ohlásit
nálezce má nárok na náhradu nutných výdajů (např. na přepravu věci ke st. orgánu,…) a na nálezné
ve výši 10% ceny nálezu
tento nárok má proti vlastníkovi věci anebo, stala-li se nalezená věc po uplynutí jednoho roku ode dne
odevzdání vlastnictvím státu, proti státu
nárok se promlčuje v 3leté lhůtě
103
-
-
-
přihlásí-li se vlastník ztracené věci u příslušné obce do šesti měsíců ode dne, kdy tam byla věc odevzdána,
dotyčná obec mu věc vydá, nepřihlásí-li se v této době, jeho vlastnictví ke ztracené věci zaniká
o šestiměsíční doba podle § 135 odst. 1 je specifická lhůta, která se nestaví ani nepřerušuje
o nebyla-li věc nálezcem odevzdána, zůstává její původní vlastník jejím vlastníkem bez čas.
omezení
neodevzdá-li nálezce nalezenou věc, vzniká na jeho straně bezdůvodné obohacení
podle § 135 odst. 4 o věcech opuštěných platí přiměřeně ustanovení jako o věcech ztracených
vlastnické právo tu derelikcí zaniká a vlastníkem se stává stát (neexistuje žádné mezidobí, ve kterém by věc
byla věcí ničí – res nullius)
3. Nález věci skryté, jejíž vlastník není znám
-
věcmi skrytými se rozumějí především věci, z jejichž uložení je patrno, že je jejich vlastník
chtěl ukrýt před nějakým nebezpečím
jejich současný vlastník není znám, a to ani nálezci, ani příslušnému st. orgánu, u něhož byly nálezcem věci
uloženy
jedná se většinou o věci zakopané či zazděné ve stěnách budovy, dále i nálezy archeologické
povinností nálezce je věc odevzdat st. orgánu; vlastníkem nalezené věci se stává stát
kdyby se vlastník skryté věci přihlásil dodatečně a jeho vlastnictví by bylo náležitě zjištěno, mohl by se
domáhat vydání věci do šesti měsíců po jejím odevzdání.
7. NABYTÍ ZE ZÁKONA
-
nabytí ze zákona, ať už s účinností zákona nebo od data zákonem stanoveného, je ojedinělé, dochází k němu
výjimečně
8. NABYTÍ ROZHODNUTÍM STÁTNÍHO ORGÁNU
-
-
státním orgánem se rozumí soud i správní úřad
příklad nabytí vlastnictví soudním výrokem jsou nabytí vlastnictví:
o při zpracování věci, kdy se dva nemohou dohodnout, kdo ji bude vlastnit, kdo do ní dal více svého
(§ 135b)
o při zřízení neoprávněné stavby na cizím pozemku (§ 135c)
o při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 142), při vypořádání SJM
o příklepem při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti (§328b n, §329 odst.2 a 3)
vlastnictví se nabývá v den, který je určen v rozhodnutí, pokud není určen, tak v den, kdy se rozhodnutí stalo
pravomocným
příkladem nabytí vlastnického práva rozhodnutím spr. úřadu :
o rozhodnutí vydané v řízení o vyvlastnění
o nabytí vl. k nemovitosti restituované podle z 229/1991
o rozhodnutím pozemkového úřadu atd.
104
19. Vlastnictví bytů a nebytových prostor
Byty a nebytové prostory
ÚVOD
-
-
-
byty a nebytové prostory mají dvojí pr. povahu
o zpravidla jsou jen prostou částí domu (ne součástí ani příslušenstvím), v němž se nalézají, takže
nejsou samostatnými předměty občanskoprávních vztahů § 188 odst. 2
o podle zvláštního zákona (z kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a
některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům) jsou jednotky v domě, tj. byt a
nebytový prostor, jako vymezené části domu, samostatnými předměty
občanskoprávních vztahů, které jako takové mohou být převáděny, děděny, zastaveny
atd.
bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny
k bydlení, nebytovým prostorem pak místnost nebo soubor místností, které jsou určeny k jinému účelu než
k bydlení
právní vztahy k jednotkám se řídí ustanoveními občanského zákoníku a dalších pr. předpisů, které se týkají
nemovitostí
o jednotky mají řadu shodných znaků s nemovitostmi, takže na práva a povinnosti k nim je třeba
používat úpravu práv a povinností týkající se nemovitostí, pokud ovšem z jiných ustanovení zákona
(zákona o vlastnictví bytů) nevyplývá něco jiného
OBECNÝ VÝKLAD (právní úprava)
-
-
ObčZ v § 125 odst. 1 stanoví, že zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorům
tím je zákon o vlastnictví bytů - ZOVB (č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k
budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám)
tento zákon umožňuje nabývání bytů družstevních a nedružstevních, jakož i nebytových prostor do
vlastnictví
vymezuje podmínky, za kterých se mohou stát byty a nebyt. prostory samostatnými předměty
občanskoprávních vztahů
o stal se jedním z předpokladů vzniku trhu s byty a nebytovými prostorami
zákon vymezuje byty a nebytové prostory jako jednotky
o jednotkou zákon rozumí byt nebo nebytový prostor jako vymezené části domu
stanoví, že pr. vztahy k jednotkám se řídí, pokud zákon nestanoví jinak, ustanoveními ObčZ a právních předpisů
týkajících se nemovitostí (např. ZOVB)
PŘEDMĚT PRÁVNÍ ÚPRAVY
-
-
-
vymezen v § 1 ZOVB
zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, kde je spoluvlastník budovy vlastníkem bytu nebo
nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým
spoluvlastníkem společných částí budovy
platná pr. úprava je založená na spoluvlastnické koncepci, kde hl. předmětem je budova a vedlejším
předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy; ke
spoluvlastnictví budovy přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru.
zákon upravuje:
f) vznik spoluvlastnictví budovy;
g) práva a povinnosti vlastníků bytů a nebytových prostor včetně jejich vzájemných vztahů;
h) spoluvlastnictví společných částí budovy;
i) práva a povinnosti stavebníků při výstavbě bytů a nebytových prostor v budově ve spoluvlastnictví
105
j) práva a povinnosti jiných subjektů v souvislosti se vznikem, jakož i převodem či přechodem
spoluvlastnictví budovy
-
zákon lze použít, jsou-li v budově alespoň dvě jednotky:
d) dva byty nebo
e) dva samostatné nebytové prostory nebo
f) jeden byt a jeden samostatný nebytový prostor
-
§ 31 odst. 1 ZOVB stanoví, že se jím řídí, pokud není stanoveno jinak, i vztahy vzniklé před jeho účinností
vlastnické právo vlastníka bytu nebo nebytového pr. má stejnou pr. ochranu jako vlastnické pr. k jinému
předmětu
omezit vlastníka bytu či nebyt. pr. v nakládání je proto možné jen na základě zákona (čl. 11 odst. 4 LZPS)
-
VZTAH K OBČANSKÉMU ZÁKONÍKU A DALŠÍM PRÁVNÍM PŘEDPISŮM
-
-
práva a povinnosti vlastníků budov, spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek se řídí ObčZ,
nestanoví-li tento zákon (ZOVB) jinak
o výjimka je u podílového spoluvlastnictví – to se řídí ZOVB (ustanovení ObčZ se použije pouze
u podílového spoluvlastnictví k jednotce)
na nájem a podnájem bytu platí ustanovení ObčZ, o nájmu a podnájmu nebytového prostoru platí zvláštní
zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor
ZOVB má vztah i k
o zákonu o zápisech vl. a jiných věcných práv k nemovitostem,
o ke katastrálnímu zákonu,
o obchodnímu zákoníku (ustanovení §230 týkající se převodu členského podílu v bytových
družstvech)
o ke stavebnímu zákonu.
VZNIK SPOLUVLASTNICTVÍ BUDOVY A VLASTNICTVÍ JEDNOTKY
-
vlastnictví jednotky spojené se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu vzniká:
7) Vkladem prohlášení vlastníka budovy do KN;
8) Výstavbou jednotky provedenou na základě smlouvy o výstavbě;
9) Dohodou spoluvlastníků budovy;
10) Dohodou o vypořádání SJM
11) Rozhodnutím soudu o vypořádání SJM
12) Rozdodnutím soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy
Prohlášení vlastníka domu
-
-
vlastník budovy ve svém prohlášení určuje prostorově vymezené části budovy, které se stanou
jednotkami a společnými částmi domu
zákon stanoví podmínky prohlášení, zejména že musí být písemné
prohlášení tvoří obligatorní přílohu návrhu na povolení vkladu vl. práva do KN na základě smlouvy o
převodu první jednotky v domě
prohlášení musí obsahovat náležitosti stanovené v § 4 odst. 3 ZOVB
převodem vlastnictví k první jednotce se mění vlastnictví dosavadního vlastníka budovy na
vlastnictví zbývajících nepřevedených jednotek v domě a na spoluvlastnictví společných částí
domu.
v případě, že výlučným vlastníkem všech jednotek je jedna osoba, zákon ji umožňuje právní vymezení
jednotek zrušit
106
o
o
-
-
formou notářského zápisu, ve které výlučný vlastník prohlásí, že vymezení jednotek v domě ruší
a že mění vlastnictví jednotek na vlastnictví budovy
povolením vkladu do KN pak zaniká vl. jednotek a vzniká vl budovy
velikost spoluvlastnických podílů se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy
jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě
o velikost spoluvl. podílu má význam pro hlasování.
zákon je koncipován tak, aby spolu s převodem jednotky a poměrného podílu na spol. částech domu došlo i
k převodu spoluvlastnictví podílu k pozemku, na kterém je budova vystavěna
závisí pouze na vlastníku budovy, zda prohlášení ve smyslu § 4 ZOVB provede či nikoliv a závisí rovněž na
vlastníkovi, na koho jednotku převede
z tohoto pravidla jsou výjimky :
c) pokud je nájemcem stávající jednotky – bytu fyzická osoba, musí vlastník ze zákona
nabídnout jednotku nejprve tomuto nájemci (ten má 6měsíční lhůtu k přijetí nabídky)
- pokud ve lhůtě nabídku nepřijme, může být byt převeden na jinou osobu
- pokud není nabídka přijata v 6měsíční lhůtě, začne běžet stávajícímu nájemci roční lhůta, ve které
mu svědčí již pouze předkupní právo
- smlouvu o převodu bytu je nájemce povinen uzavřít do tří měsíců ode dne doručení nabídky,
jinak jeho právo na přednostní nabytí bytu zaniká
d) u bytového družstva je stanoven smluvní přímus v případě, že člen družstva – nájemce,
požádal o převod bytu do vlastnictví
SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ JEDNOTEK
-
-
společenství vlastníků jednotek vzniká v domě, kde je nejméně 5 jednotek, z nichž alespoň tři jsou
ve vlastnictví různých vlastníků
společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou
jeho působnost vymezuje zákon takto : (§9)
 je oprávněno vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se správou, provozem a
opravami společných částí domu
 je oprávněno vykonávat činnost související s provozováním technického zařízení v domě, které slouží i
jiným FO nebo PO (např. kotelna)
 je oprávněno sjednat smlouvu o zástavním právu k jednotce včetně příslušných spoluvlastnických
podílů, a to se souhlasem vlastníka a pouze slouží-li to k zajištění pohledávek vyplývajících z úvěru
poskytnutého na náklady spojené se správou domu
 je oprávněno činit pr. úkony, především uzavírat smlouvy ve věcech předmětu své činnosti, a to
zejména k pojištění domu, k zajištění dodávky služeb spojených s užíváním jednotek, k nájmu
společných částí domu, právo rozúčtovat ceny za služby na jednotl. vlastníky
 může též nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty a nebyt. prostory, ale ovšem pouze k výše
uvedeným cílům
společenství se zapisuje do rejstříku společenství vlastníků jednotek, který vede soud určený
zvláštním zákonem k vedení OR
k návrhu na zápis do rejstříku se obligatorně přikládá výpis z KN, notářský zápis o průběhu první schůze +
prezentační listiny, stanovy společnosti
Orgány společenství:
4) Shromáždění vlastníků jednotek
- je nejvyšším orgánem, který se musí scházet alespoň 1x ročně.
- svolává ho výbor nebo vlastník (vlastníci), který má alespoň ¼ hlasů
5) Výbor společenství (resp. pověřený vlastník).
107
- za něj jedná navenek předseda, spolupodepisuje dokumenty s členem výboru.
- má alespoň 3 členy, funkční. období max. 5 let
- je volen na shromáždění vlastníků jednotek
6) Další orgány (určené podle stanov společenství)
-
-
stanovy společenství přijímá shromáždění vlastníků
v případě, že nedojde ke schválení stanov společenství, řídí se právní poměry společenství vzorovými
stanovami
stanovy musí respektovat kogentní ustanovení – zejména pak § 12 ZOVB – z právních úkonů týkajících
se společné věci jsou vlastníci jednotek oprávněni a povinni pouze v poměru k jejich
spoluvlastnickým podílům (§ 12 ZOVB – nejde tedy o solidární oprávnění a povinnosti)
na to navazuje § 13 odst. 7 ZOVB – vlastníci jednotek ručí za závazky společenství v poměru, který
odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu
OBSAH VLASTNICKÉHO PRÁVA
-
-
vlastník je oprávněn jednotku držet, užívat, požívat plody a nakládat s ní
z toho vyplývá, že jednotka jako předmět vlastnictví může být předmětem koupě a prodeje,
darování, dědění, nájmu i podnájmu, výměny, může být též předmětem zajištění a předmětem
vydržení
vlastník jednotky má právo podílet se na správě domu podle jeho spoluvlastnického podílu na společných
částech domu
pokud vlastník jednotky, popř. ti co s ním jednotku užívají, způsobí závadu či poškození na jiných jednotkách či
společných částech domu, je povinen vlastník jednotky závadu na vlastní náklady odstranit
o neučiní-li tak, vzniká ostatním oprávněným dnem právní moci rozhodnutí soudu zástavní právo
k jednotce povinného ve prospěch vlastníků ostatních jednotek
-
úpravy, které vlastník jednotky provádí, lze rozlišit do 3 skupin:
d) První skupina – úpravy, které ohrožují výkon práva ostatních vlastníků, tyto úpravy se nesmí provádět
e) Druhá skupina – úpravy, kterými se mění vzhled domu; ty lze provádět jen se souhlasem všech
vlastníků jednotek
f) Třetí skupina – úpravy, kterými se mění vnitřní uspořádání domu, a tím i velikost spoluvlastnických
podílů na spol. částech domů; lze je provádět jen na základě smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi
vlastníky v domě
-
vlastník je povinen po předchozím vyzvání umožnit vstup do své jednotky za účelem oprav, provozu, instalace a
údržbu zařízení pro měření tepla, tudíž i jeho odečet, dále opravy souseda,…
vlastníci jednotek jsou chráněni i vůči ostatním vlastníkům jednotek
o § 14 ZOVB pamatuje na případy, zasahuje-li vlastník jednotky do práv ostatních vlastníků
způsobem, který podstatně omezuje nebo znemožňuje výkon jejich práv
o neplní-li povinnost uložené mu rozhodnutím soudu, může buď společenství nebo některý z vlastníků
navrhnout, aby soud v krajním případě nařídil prodej jednotky
-
-
vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na správu domu a pozemku poměrně podle spoluvlastnického
podílu
pokud nejsou plněny řádně a včas, vzniká dnem právní moci rozhodnutí soudu vlastníkům jednotek zástavní
právo k jednotce povinného vlastníka
VÝSTAVBA DOMU
108
-
-
-
-
-
vedle prohlášení vl. budovy, zákon uvádí druhou možnost vzniku spoluvlastnictví domu a vlastnictví
jednotky - výstavbou domu
vzájemná práva a povinnosti při výstavbě domu s jednotkami si stavebníci vymezují písemnou smlouvou o
výstavbě
o má písemnou podobu a je obligatorní přílohou k žádosti o vydání stavebního povolení a přílohou
k návrhu na vklad rozestavěné jednotky do KN
vlastnické právo k jednotkám v domě se po kolaudaci zapisuje do KN záznamem, jehož pr. podklad tvoří
smlouva o výstavbě
o jako vlastník se zapisuje stavebník uvedený v této smlouvě
ke smlouvě o výstavbě je nutno připojit půdorysy podlaží, ze kterých je patrná poloha jednotek a spol. částí
domu včetně údajů o podlahových plochách jednotek.
smlouva o výstavbě je obligatorní přílohou žádosti o vydání stavebního povolení
pokud stavbu započne jediný vlastník, který se během výstavby rozhodne stavbu dokončit za účasti budoucích
vlastníků jednotek, je nezbytné, aby s nimi uzavřel smlouvu o výstavbě a tu dodatečně přiložil k návrhu na
kolaudaci stavby
stavebníci jsou do okamžiku vzniku vlastnictví jednotek spoluvlastníky rozestavěného domu – jejich podíl je
shodný s jejich podílem na společných částech domu
do KN lze zapsat i rozestavěnou jednotku
PRÁVA K POZEMKU
-
-
-
v případě, že vlastník budovy je i vlastníkem pozemku, převede na vlastníka jednotky i spoluvlastnický podíl na
pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na spol. částech domu.
v případě, že spoluvlastníky pozemku nejsou všichni vlastníci jednotek, popř. jejich podíly neodpovídají jejich
podílům na společných částech domu, spoluvlastníci provedou mezi sebou převod podílů
o oba tyto případy platí i při smlouvě o výstavbě
konečně existují případy, kdy vlastník budovy nebo původní vlastník nepřevedených jednotek v domě nemá
k pozemku vlastnické právo, svědčí mu však právo jiné (např. nájemní)
o v těchto případech vlastník pozemku upraví písemnou smlouvou pr. k pozemku v rozsahu
spoluvlastnického podílů ke spol. částem domu
pokud nedošlo mezi vlastníkem jednotky a vlastníkem pozemku ke sjednání písemné smlouvy o úpravě práv
k pozemku do 31.12.2000, vzniklo ze zákona ve prospěch vlastníka jednotky věcné břemeno k zastavěnému
pozemku, a to za náhradu.
o obsahem věc. břemene je právo vlastníka jednotky spoluužívat zastavěný pozemek
v rozsahu odpovídajícím velikosti spoluvlastnického podílu na spol. částech domu
PŘEVODY JEDNOTEK BYTOVÝCH DRUŽSTEV
-
-
-
-
zákon respektuje zásadu, že byt v budově ve vlastnictví, popř. spoluvlastnictví byt. družstva, jehož
nájemcem je FO – člen družstva – lze převést pouze tomuto členovi
zákon zakotvuje právo člena družstva, který o to požádal, na bezúplatný převod bytů, garáží, ateliérů
v budovách ve vlastnictví, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc ze strany státu;
to je podmíněno splacením členského podílu družstvu
v případě, že je v budově ve vlastnictví (spoluvlastnictví) bytového družstva nebyt. prostor, který vznikl na
základě rozhodnutí o změně užívání stavby ze společných prostorů budovy, přechází do podílového
spoluvlastnictví vlastníků jednotek bezplatně
shodné podmínky pro bezúplatný převod bytů, garáží, ateliérů
smlouva o převodu bytu mezi družstvem v postavení převodce a nájemcem – členem družstva
v postavení nabyvatele bytu má zvláštnosti
109
-
-
je sice bezúplatná, avšak nabyvatel musí uhradit družstvu částku, která odpovídá dosud nesplaceným úvěrům
s příslušenstvím, které byly družstvu poskytnuty (jedná se o podílovou částku připadající na danou jednotku
zároveň je třeba vzájemně vypořádat závazky nabyvatele ve vztahu k družstvu
vlastnictví k jednotce přechází až po splnění tohoto závazku (obligatorní přílohou smlouvy se tak stává potvrzení
banky o splacení odpovídající části úvěru s určením, kterých jednotek se splátka týkala)
součástí smlouvy je též vypořádání nevyčerpaných zůstatků, jakož i vyrovnání nedoplatků ze strany nabyvatele
(zejména jde o opravy a údržbu)
-
převodem jednotky zaniká členství nabyvatele v družstvu, a to bez práva na vrácení členského
podílu připadajícího na jednotku
o členství v družstvu nezanikne, jestliže majetková část člena družstva dosahuje výše základního
členského vkladu minima
-
ZOVB se zabývá též problematikou družstevních nástaveb a vestaveb
existence těchto nástaveb a vestaveb byla právně vyřešena za pomocí institutu věcného břemene vzniklého ex
lege
o tato věcná břemena zanikají nabytím vlastnictví k bytu
o obsahem břemene je právo užívat byt a společné prostory, a to ve stejném rozsahu, jaký byl
sjednán mezi nájemcem a družstvem
o v případě, že družstvo zaniklo bez právního nástupce, vzniká dnem zániku družstva ve prospěch
dosavadního nájemce bytu věcné břemeno, které přechází ve stejném rozsahu na jeho
právního nástupce
ZÁNIK VLASTNICTVÍ BYTOVÉHO DRUŽSTVA
-
upraven v § 33b ZOVB
ustanovení stanoví družstvu, jemuž byla poskytnuta finanční, úvěrová nebo jiná pomoc podle zvl. pr. předpisů
na výstavbu budovy, jejímž vlastníkem přestane být, povinnost vrátit státní příspěvky
to platí i v případě zániku věc. břemene zřízeného podle zvl. pr. předpisu
110
20. Držba a detence
Držba
OBECNĚ
-
-
-
nejširším oprávněním vlastníka je oprávnění věc držet (ius possidendi), je to předpoklad pro výkon
některých dalších oprávnění
zpravidla je vlastník věci a její držitel jedna osoba (v takovém případě žádná zvláštní pr. problematika
nevzniká).
zvláštnost držby spočívá v tom, že může existovat samostatně, odděleně od vlastnického práva
ObčZ proto upravuje držbu jinou osobou než vlastníkem samostatně, včetně pr. postavení držitele, jeho vztahu
ke třetím osobám a úpravy vzájemných práv a povinností vlastníka a držitele (§ 129 n.)
u držby jde o faktický stav nesouladný se stavem právním, ale přesto chráněný právem v zájmu
ochrany posledního pokojného stavu (§ 5 a 6 – tzv. possesorní ochrana)
vznikla-li držba nevlastníka v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, jde o držbu oprávněnou
je-li si držitel vědom toho, nebo si má být vědom toho, že není vlastníkem, a přesto nakládá s věcí
jako se svou, jde o držbu neoprávněnou
oprávněná držba je, na rozdíl od neoprávněné, chráněna vlastnickými žalobami
ani oprávněný držitel není chráněn proti silnějšímu právu vlastníka.
v případě držby nevlastníka zůstává vlastníkovi pouze holé vlastnické právo (nuda proprietas), takže faktický
výkon vlastnických oprávnění realizuje někdo jiný než vlastník
k tomu, aby se právní stav srovnal se stavem faktickým, slouží u oprávněné držby institut vydržení
držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (tzn. že
platná pr. úprava zná držbu věci a držbu práva)
DRŽBA VĚCI
1. Obecně
-
-
Držba věci podle § 129 přepokládá, aby u držitele byly splněny dva znaky (kumulativně):
a) držitel musí mít věc ve své skutečné moci neboli musí věc fakticky ovládat (corpus possesionis)
- objektivní prvek
- věc fakticky ovládá nejen ten, kdo ji má u sebe, ale i ten, kdo má např. příslušenství k věci, bez kterého
nelze věc ovládat (např. klíče od auta)
- ztráta držby vede k zániku držby, pronajímatel má věc stále v držbě, jestliže mám kolo u známých, mám
držbu
b) držitel musí mít zároveň vůli s věcí nakládat jako s vlastní, jako by mu patřila (animus
possidendi)
- subjektivní složka
- negativně řečeno nejde o držitele tam, kde osoba sice ovládá věc, ale zachází s ní jako s věcí cizí, chybí
ji tedy držitelská vůle
obě složky musí být splněny kumulativně
je-li u určité osoby jen faktická složka, jde o detenci, resp. právo detence (ius detinendi)
tato osoba není tedy držitelem, ale jen detentorem, např. nájemce, vypůjčitel, schvalovatel apod. jsou detentory
2. Oprávněný a neoprávněný držitel
-
občanský zákoník rozlišuje držitele na oprávněného a neoprávněného:
111
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o oprávněného držitele věci (bona fidei possesor) jde tam, kde je držitel se zřetelem ke všem
okolnostem v dobré víře, že mu věc patří
v opačném případě (např. u zloděje) se jedná o držitele věci ve špatné víře neboli o držitele
neoprávněného (male fidei possesor)
v pochybnostech se má za to, že jde o držitele oprávněného

vyvratitelná domněnka, která má procesní význam

nebude-li totiž prokázán jinou osobou opak, tj. že držitel je držitelem neoprávněným, je
třeba vycházet z toho, že se jedná oprávněného držitele
kritériem, podle kterého se držitel kvalifikuje jako oprávněný či neoprávněný, je jeho dobrá víra o
tom, že vzhledem ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu nakládá s věcí jako s vlastní,
tedy jako že mu věc patří
dobrá víra (špatná víra) se proto vždy posuzují objektivně - nestačí pouze subjektivní přesvědčení
držitele, že je v dobré víře

vnitřní psychický stav fyzické osoby, přesvědčení, že věc či právo mu náleží

druh právně relevantního omylu – někdo si myslí, že je vlastníkem, a přitom není

nejprve se musí prokázat právní titul, pak se přihlédne k k ceně, době koupě, apod.

jestliže se člověk mýlí o právu, tak přesto může být omluvitelný (jestliže zákon není jasný)
– omyl může vést k dobré víře
vždy je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na
okolnosti a povahu případu na každém spravedlivě požadovat, neměl, resp. nemohl mít
po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc, kterou fakticky ovládá,
zároveň patří
okolnosti, za kterých lze na existenci dobré víry usuzovat, musí v případném sporu tvrdit a prokazovat
držitel
vzniknou-li u držitele během jeho držby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc patří, dobrou víru
ztrácí
ke ztrátě dobré víry dojde podle soudní praxe okamžikem doručení návrhu na zahájení sporu, v němž
jiná osoba uplatňuje své právo k věci (názor NS)

podle Dr. Tégla jestliže např. 3 dny před uplynutím 3leté vydržecí doby, k vydržení dojde
(držitel měl stále animus possisendi)

ke ztrátě dobré víry v každém případě dojde pr. mocí rozhodnutí soudu o tom, že věc má
být vydána vlastníkovi či pravomocným rozhodnutím

pokud se nabývá kupní smlouvou, musí být dobrá víra už od okamžiku uzavření smlouvy
(podle judikatury)
3. Důsledky distinkce oprávněného a neoprávněného držitele
a) Vydržení (§ 134 n.)
- vydržením může nabýt vlastnické právo pouze oprávněný držitel
- vlastnické právo proto nemůže vydržet neoprávněný držitel ani detentor, který není
oprávněným držitelem
- převedl-li věc na jinou osobu oprávněný držitel, nestane se tato jiná osoba vlastníkem věci (převede se
právo k držbě)
o tato jiná osoba jako oprávněný držitel si může ale ve svůj prospěch do vydržecí doby
započítat vydržecí dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě její pr. předchůdce - § 134
odst. 3 (všichni předchůdci; jestliže však oprávněná držba několika předchůdců byla
přetržena neoprávněnou držbou, pak se počítá vydržecí doba od nuly)
- převede-li věc neoprávněný držitel, stane se ten nový oprávněným držitelem
o za splnění podmínek uvedených v § 129 odst. 1
o nemůže si započítat vydržecí dobu neoprávněného držitele (svého předchůdce)
112
b) Ochrana držitele (§ 130 odst. 2, § 126)
- ObčZ poskytuje právní prostředky ochrany jak držiteli oprávněnému, tak neoprávněnému
o oba mohou použít svépomoc (§ 6), stejně jako předběžnou ochranu (§ 5) u
orgánu st. správy (u pověřeného obecního úřadu)
- jiné pr. prostředky ochrany, konkrétně obdobu žaloby na vydání věci (reivindikaci) a obdobu žaloby
zápůrčí (negatorní) uplatněné proti neoprávněným zásahům třetích osob, neboli ochranu petitorní,
však občanský zákoník poskytuje jen oprávněnému držiteli
c) Vypořádání držitele s vlastníkem (§ 130 odst. 3, 131, 458 odst. 2 a 3)
- vlastník je oprávněn požadovat vydání věci od každého držitele bez zřetele k tomu, jde-li o
držitele neoprávněného či oprávněného
- vůči oprávněnému držiteli však tato možnost vlastníka končí vydržením vlastnického práva
- vlastní vypořádání mezi vlastníkem a držitelem závisí na tom, zda jde o
 Oprávněný držitel
- držitel, který není vlastníkem, má po celou dobu oprávněné držby stejná práva jako
vlastník
- stává se vlastníkem plodů a jiných užitky, které jsou od věci odděleny (vlastník věci nemůže
úspěšně požadovat jejich vydání)
- má nárok na náhradu nákladů, které po dobu oprávněné držby účelně vynaložil na věc,
ale nemá nárok na obvyklé náklady, které souvisí s údržbou a provozem věci
o pokud jde o náhradu nákladu učiněného na věc ze záliby či pro krásu (impensae
volupatariae) , lze soudit (ObčZ mlčí), že držitel má nárok na náhrad nákladů
v rozsahu obecného zhodnocení věci
o jestliže tyto investice lze oddělit, nelze vlastníka nutit k náhradě
o v tom případě zůstává na držiteli, aby si to, co přidal, oddělil a vzal bez zhoršení
podstaty věci (ius tollendi)
- opotřebuje-li oprávněný držitel po dobu oprávněné držby věc užíváním, není za to povinen
poskytnout vlastníkovi náhradu (právě tak i když věc spotřeboval)
 Neoprávněný držitel
- naproti tomu neoprávněný držitel se vlastníkem plodů a užitků nestává, musí mu je tedy
vydat spolu se samotnou věcí
- neoprávněný držitel může žádat jen náklady nutné pro běžný provoz a zachování věci
- nároky takovéhoto druhu se promlčují v 3leté lhůtě
- neoprávněný držitel musí nahradit vlastníkovi veškerou škodu vzniklou neoprávněnou držbou
SPOLEČNÁ DRŽBA
-
společná držba téže věci dvěma osobami (např. manžely) či více osobami není vyloučena za
podmínky, že u těchto osob jsou splněny oba zákonné znaky držby
v takové případě hovoříme o společné držbě, resp. o spoludržbě (compossessio)
DRŽBA PRÁVA
-
držba se může týkat i práva
o držbu práva jde tam, kde určitá osoba vykonává právo pro sebe (129 odst. 1)
předmětem může být jen právo, které připouští trvalý nebo opětovný výkon, ne u jednorázového
výkonu (např. právo ze smlouvy o zhotovení věci na zakázku) – držet lze pouze majetková práva (pouze
některá věcná – věcná břemena, vlastnické právo, ostatní věcná práva nelze držet)
-
držba práva může být také jak oprávněná, tak neoprávněná
113
-
oprávněná je opět tehdy, když vzhledem ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu je
držitel v dobré víře, že mu právo patří
v pochybnostech se opět uplatňuje vyvratitelná právní domněnka, že držba je oprávněná
nejčastějším a nepraktičtějším případem je držba práva odpovídajícího věcnému břemenu, tj.
věcného práva k věci cizí (např. čerpání vody ze studny na pozemku souseda).
nelze však podle soudní praxe nabýt práva odpovídajícího věcnému břemenu výkonem práva tam, kde se ten,
kdo právo vykonává domnívá, že daný pozemek patří obci a že navíc slouží k chůzi a jízdě i jiným
existuje i společná držba práva
DETENCE
-
-
detentorem je ten, kdo s věcí nakládá jako s věcí cizí, tj. s vědomím toho, že mu nepatří
u detence je tedy dán znak faktického držení věci (corpus detinendi), ale není držitelova vůle
(animus possidendi), nýbrž pouze animus detidendi
detentor tedy nakládá s věcí s vědomím, že má k věci právo odvozené od vlastníka a to v míře, kterou vlastník
určil
detentor může být také oprávněný nebo neoprávněný
o oprávněný je, pokud s věcí nakládá v mezích a ve lhůtě vlastníkem mu daných
o jestliže překročí lhůtu, po kterou má detence (např. výpůjčka) trvat nebo nakládá s věcí nad rozsah
vlastníkem povolený, je to už detence neoprávněná
detence se může změnit v držbu, jestliže detentor začne s věcí nakládat jako se svou (tj. změní-li se
animus detinendi na animus possidendi) a naopak i držba se může změnit v detenci
114
21. Spoluvlastnictví
Věc, k níž existuje vlastnické právo, může patřit více subjektům, aniž by byla mezi ně fakticky rozdělena. To je
spoluvlastnictví. Všichni vlastníci se pokládají za jediného vlastníka a mají tatáž práva jako individuální vlastník.
Spoluvlastnický vztah má dvě sféry:
 vztahy mezi spoluvlastníky navzájem - tzv. vnitřní vztahy, jsou to vztahy relativní povahy
 vztahy mezi spoluvlastníky a třetími osobami – tzv. vnější vztahy, jsou modifikovány vnitřními vztahy
(nejsou tedy totožné se situací, kdy je jen jeden vlastník)
Druhy spoluvlastnictví
 Podílové – upraveno výslovně občanským zákoníkem
 Bezpodílové – od 1.8.1998 bylo do jisté míry nahrazeno SJM
 Reálné – český právní řád je nezná!!! Je to právo k přesně vymezené části věci (blíží se k tomu
vlastnictví bytu v domě)
Subjekty mohou být fyzické i právnické osoby, stát. Základem úpravy je občanský zákoník a to § 136-151.
Podílové spoluvlastnictví
OBECNÝ VÝKLAD
-
-
o podílové spoluvlastnictví jde v případě, jestliže jedna a táž věc nerozdělená patří současně více
osobám
nejde však o případ, kdy věc patří jednomu subjektu, který je složen z vícero osob (např. vlastníkem je
obchodní společnost)
v některých případech zákon výslovně vyžaduje, aby k zajištění zájmů více osob k stejné věci byl založen
subjekt, který má způsobilost k právům a povinnostem (např. společenství vlastníků jednotek založené podle
zákona o vlastnictví bytů).
k výhodám spoluvlastnictví patří možnost vlastnit a užívat tytéž věci více osobám
naproti tomu nevýhodu spoluvlastnictví lze spatřovat v tom, že jde o právní stav, jehož trvání je nejisté, protože
každý ze spoluvlastníků může kdykoli požádat o zrušení spoluvlastnictví
POJEM
-
podílové spoluvlastnictví chápe ObčZ jako spoluvlastnictví ideální, protože výše spoluvlastnického
podílu jednotlivého spoluvlastníka neodpovídá konkrétní části společné věci
každý z ideálních spoluvlastníků je spoluvlastníkem celé nerozdělené věci
výše spoluvlastnických podílů poskytuje spoluvlastníkům odpovídající podíl při hlasování, při rozdělení výnosů i
nákladů věci, při jejím rozdělení
podíl tedy určuje míru, v jaké se jednotliví spoluvlastníci podílejí na vlastnickém právu k dané věci, resp.
vyjadřuje právní postavení jednotlivého spoluvlastníka ke společné věci jako celku
rozšíření institutu podílového spoluvlastnictví do právní praxe přinesl zákon č. 72/1994 Sb., o
vlastnictví bytů.
o ten založil pr. stav, kdy vlastník jednotky či nebytového prostoru je zároveň spoluvlastníkem
společných částí domu podílem, jehož výše je určena podílem podlahové plochy jeho jednotky k
celkovým společným prostorám
VZNIK
115
-
-
pro nabývání podílového spoluvlastnictví platí stejný způsob jako pro nabývání vlastnictví obecně
(§ 132n), tedy
a) smlouvou (kupní, darovací, směnnou),
b) rozhodnutím soudu (např. při vypořádání dědictví), jakož i
c) ze zákona (vydržením)
subjekty podílového spoluvlastnictví mohou být fyzické osoby, právnické osoby či stát
VELIKOST PODÍLŮ
-
-
pro velikost spoluvlastnického podílu je rozhodující právní skutečnost, která vedla ke vzniku podílového
spoluvlastnictví, konkrétně zejména obsah smlouvy, kterým se spoluvlastnictví mezi více osobami zakládá, nebo
výše dědických podílů na společné věci
výši spoluvlastnických podílů může určit ve svém rozhodnutí soud, výjimečně ji zakládá i právní předpis
je-li předmětem podílového spoluvlastnictví nemovitost, uvádí se v katastru nemovitostí výše spoluvlastnických
podílů každého spoluvlastníka v podobě zlomku
pokud zákoník nebo dohoda neurčí jejich velikost, platí, že podíly všech jsou stejné (§ 137 odst. 2)
velikosti podílů se mohou změnit pouze způsoby, jakými podílové spoluvlastnictví vzniká nebo zaniká – nikoliv
tedy v souladu se soud. praxí investicemi do společné věci, pokud se jimi nemění společná věc natolik, že
vzniká věc nová
OBSAH
-
obsahem podílového spoluvlastnictví jsou práva a povinnosti, které vznikají:
1. Mezi spoluvlastníky při hospodaření se společnou věcí
- hospodaření se společnou věcí znamená údržbu věci, její opravu, ale i odstranění a likvidaci
- hospodařením je také určení, kdo bude nájemcem bytu ve společném domě
- za hospodaření se společnou věcí však nelze podle soudní praxe považovat zřízení zástavního práva k podílu
-
-
-
při hospodaření musí být dohoda spoluvlastníků
platná právní úprava klade při hospodaření se společnou věcí na první místo velikost podílů (princip
majorizace)
většinou, počítanou podle velikosti podílů, rozhodují spoluvlastníci i o užívání bytu ve společném domě
jedním z nich
o pokud platně přijmou rozhodnutí, mohou se spoluvlastníci domáhat vyklizení spoluvlastníka
domu z bytu
o musí mu zajistit bytovou náhradu podle § 712
ti spoluvlastníci, kteří byli v otázkách hospodaření přehlasováni, můžou podat návrh k soudu, aby o změně
rozhodl, ale pouze jednalo-li by se o důležitou změnu společné věci
o muselo by však jít o změnu podstaty věci, nebo změnu její funkce (např. budova obytná se
bude měnit na budovu kancelářskou, změna staveb. pozemku na pozemek kancelářský)
o rozhodnutí o tom, komu bude pronajata společná nemovitost, aniž by se změnilo její účelové
určení, nelze považovat za důležitou změnu společnou věci
nejde-li o hospodaření se společnou věcí, režim majorizace se neuplatní
při rovnosti spoluvlastníků, nebo nedosáhnou-li většiny, rozhodne soud
podle soudní praxe ten, kdo užívá společnou věc nad rozsah spoluvlastnického podílu, se dopouští
bezdůvodného obohacení a je povinen poskytnout ostatním spoluvlastníkům peněžitou náhradu
když jeden spoluvlastníků investuje na společnou věc se souhlasem ostatních, musí mu poměrně podle
podílů zaplatit ještě během trvání spoluvlastnictví
116
2. Mezi spoluvlastníky a třetími osobami ohledně společné věci jako celku
- vztah spoluvlastníků ke třetím osobám ohledně společné věci se řídí § 139 odst. 1
- ten stanoví, že z pr. úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci
společně a nerozdílně (tj. solidárně)
- jestliže např. sjednali smlouvu o dílo – např. opravu společné nemovitosti - může dodavatel díla žádat
zaplacení celé částky po každém z nich, a ten, kdo mu to zaplatí, si pak vymůže peníze na ostatních
poměrně podle jejich podílů
- každý ze spoluvlastníků je oprávněn sám se domáhat u soudu proti neoprávněným zásahům třetích osob
ochrany prostřednictvím vlastnických žalob
- v případě sporu vyvolaným někým třetím jsou naopak pasivně legitimováni všichni nebo kterýkoliv z nich
3. Mezi každým spoluvlastníkem a třetí osobou ohledně jeho spoluvlastnického podílu
- každý ze spoluvlastníků má ve svém výlučném vlastnictví svůj spoluvlastnický podíl
- chce-li jej převést na jinou osobu než blízkou, zákon mu ukládá, aby svůj podíl nejprve nabídl k odkoupení
ostatním spoluvlastníkům (zákonné předkupní právo - § 140), pokud neuzavřeli předtím dohodu, že
nemusejí uplatňovat předkupní právo
o předkupní právo nezjednává oprávněnému spoluvlastníku právo domáhat se toho, aby mu věc,
která tvoří předmět spoluvlastnictví, byla prodána
o povahou je to věcné právo, a tedy působí i vůči právním nástupcům zavázané osoby
- ohledně výkladu pojmu „převodu“ spoluvlastnického podílu není v právní teorii dosaženo jednoty
o část teorie rozumí převodem každý převod bez zřetele k tomu, zda se jedná o převod úplatný
či bezúplatný, část zastává názor, že může jednat jen o převod úplatný
o k tomuto stanovisku se postupně přiklonila i soudní praxe
 vloží-li spoluvlastník – společník obchodní společnosti – svůj spoluvlastnický podíl do
obchodní společnosti s ručeným omezením, aniž by spoluvlastnický podíl nabídl
k odkoupení ostatním spoluvlastníkům, porušil tím právní povinnost, která mu vyplývá
z předkupního práva
 vloží-li svůj podíl o s.r.o., jejímž je sám členem, jde o převod osobě blízké, takže
předkupní právo ostatním spoluvlastníkům podle soudní praxe nevzniká
o výkon předkupního práva při bezúplatném převodu je možný, jestliže bylo mezi spoluvlastníky
ujednáno
-
-
-
nedostatkem zákonné úpravy je, že neobsahuje ustanovení o výkonu (realizaci) předkupního
práva mezi spoluvlastníky
podle převažujícího názoru nutno s ohledem na § 853 použít ustanovení o smluvním předkupním
právu (§ 602 n.)
je-li předmětem nabídky spoluvlastnický podíl k nemovitosti, musí být nabídka písemná, přičemž musí
alespoň obsahovat předmět kup. smlouvy a cenu
nabídka musí být doručena všem spoluvlastníkům bez ohledu na to, jak velký podíl mají
jestliže se spoluvlastníci o předkupním právu nedohodnou, mají právo ho vykoupit podle podílů, které sami
vlastní
spoluvlastník nemůže být nucen, aby nabízený podíl koupil, odmítne-li ho koupit, předkupní právo mu
zaniká (§ 605), zároveň mu však vznikne nové předkupní právo vůči tomuto novému nabyvateli jakožto
novému spoluvlastníkovi
převedl-li jeden z podílových spoluvlastníků svůj podíl bez toho, aby ho nabídl ostatním, můžou se na
domáhat na nabyvateli, aby jim ho nabídl ke koupi (§ 603 odst. 3), aniž by se museli dovolávat relativní
neplatnosti smlouvy.
pokud ten nabídku odmítne, mohou se domáhat na soudu, aby mu uložil povinnost uzavřít s oprávněným
spoluvlastníkem smlouvu o převodu podílu za stejných podmínek
117
-
stejný postup by mohl zvolit oprávněný spoluvlastník, pokud by byl podíl prodán za nižší cenu, než která mu
byla nabízena
v rámci rekodifikace ObčZ bude nejspíše zákonné předkupní právo zrušeno
Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

Dohodou – vypořádání podle shodné vůle spoluvlastníků. Je-li předmětem nemovitost, musí být dohoda
písemná, popř.je nutný vklad do katastru u nemovitostí, které tam mají být evidovány. Je třeba provést i
vzájemné vypořádání, které určí, jak se s věcí naloží. Opět musí být písemné v případě nemovitosti. Není-li tato
dohoda písemná, je každý ze spoluvlastníků povinen vydat ostatním potvrzení o tom, jak se vypořádali. Způsob
vypořádání je ponechán zcela na dohodě spoluvlastníků.

Rozhodnutím soudu – nutné zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Jedno bez druhého nejde. Soud ale zrušit a
vypořádat není povinen. Vypořádává se u každé věci samostatně. Soud není vázán návrhy o tom, jak má být
vypořádáni provedeno. Ale když jeden ze spoluvlastníků je ochoten věc odkoupit a účelně využít a ještě
poskytnout přiměřenou náhradu ostatním, nesmí už nařídit prodej věci a rozdělení výtěžku (jak to dělá
standardně). Čili je několik způsobů, jak soud rozhoduje:
- Reálné rozdělení věci – musí být možné, věc musí i po rozdělení sloužit svému účelu. U staveb –
vertikální rozdělení. Je možnost zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti. Od roku 2000 může
rozdělit tak, že výsledkem bude bytové vlastnictví. Nikdo nesmí přijít zkrátka (buď se dohodnou, nebo
se podíl odstupujícího spoluvlastníka rozdělí podle velikostí podílů spoluvlastníků zůstávajících)
- Přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům – účelnost věci, viz.výše. Náhradou je cena obecná
(podle reálného stavu), nikoli cena zjištěná (podle tabulek).
- Prodej věci a rozdělení výtěžku
Rozhodnutí soudu je v každém případě dvoufázové -> nejdříve spoluvlastnictví zruší a pak přikáže či rozdělí výtěžek.
Soud může při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci zřídit věcné břemeno (§ 142 odst. 3 OZ).
118
22. Společné jmění manželů
POJEM A FUNKCE
-
-
SJM je základním institutem manželského majetkového práva od 1. 8. 1998 (do té doby existovalo
bezpodílové spoluvlastnictví manželů)
společné jmění manželů je příkladem právní formy majetkového společenství mezi manžely; jeho
opakem je systém odděleného majetku manželů
SJM je upraveno v druhé části ObčZ v hlavě druhé – Spoluvlastnictví a společné jmění
o předmětem společného jmění se staly nejen věci, ale navíc i majetková práva a
závazky (to u bezpodílového spoluvlastnictví nebylo)
o další rozdíl mezi SJM a předchozím bezpodílovým spoluvlastnictvím spočívá v tom, že zákon
neoznačuje SJM jako další druh spoluvlastnictví
o zákon tak bere ohledy na pojetí, podle kterého předmětem vlastnického práva mohou být jen
věci, nikoliv práva či pohledávky
SJM rovněž vyjadřuje právní jednotu a nedělitelnost manželů, kteří společně věci užívají pro svou potřebu a
potřebu své rodiny, aniž by byl vyjádřen jejich podíl na spol. majetku
každý z manželů je oprávněn k podání žaloby na vydání neoprávněně zadržované věci ze spol. jmění (toto pr.
má obdobně i každý z manželů i v době, kdy SJM zaniklo, ale dosud nebylo vypořádáno)
může vzniknout pouze mezi manžely (nikoliv mezi druhem a držkou, ani z o reg. partnerství to nepřipouští.
je to jediná možná právní forma uspořádání vzájemných majetkových vztahů manželů – vyloučení SJM a jeho
nahrazení režimem oddělených majetků manželů zákon ani dnes nedovoluje
společné jmění představuje pevnější, organizovanější a stabilnější uspořádání majetkových
vztahů než spoluvlastnictví podílové, neboť neumožňuje, aby kterýkoli z manželů bezdůvodně
vyvolal řízení před soudem o jeho zrušení a byl se svým návrhem úspěšný
VZNIK
-
SJM vzniká ze zákona (ex lege) se vznikem manželství, vzniká i v manželství neplatném
mezi jinými osobami než manžely proto nevzniká
platná pr. úprava umožňuje, aby manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu odložili vznik
společného jmění až ke dni zániku manželství, a to kromě věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti
(§143a odst. 3)
o obdobně i muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství
o po uzavření takovéto smlouvy manželé nabývají vlastnictví každý pro sebe, odděleně
o když něco nabudou společně, vznikne k takovéto věci podílové spoluvlastnictví
PŘEDMĚT
-
-
pojmem jmění se označuje souhrn penězi ocenitelných majetkových hodnot (aktiv) patřících
určité osobě, a to po odečtení penězi ocenitelných majetkových hodnot, které tato osoba dluží
jinému (pasiv)
předmět SJM tvoří:
1. Majetek nabytý některým z manželů nebo jimi společně za trvání manželství s výjimkou majetku
a) získaného dědictvím nebo darem,
b) majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela,
c) věcí, které slouží osobní potřebě jen jednoho manžela,
d) věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve
vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního
vlastníka.
2. Závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství
s výjimkou
a) závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich,
b) závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden
z nich bez souhlasu druhého (např. závazek z příliš vysoké půjčky)
119
1. Majetek (aktiva)
-
-
majetkem pro účely SJM se rozumí věci (movité, nemovité), pohledávky, jiná práva (např.
průmyslová), která nejsou spjatá s osobou některého z manželů, a jiné hodnoty ocenitelné penězi (cenné
papíry), pohledávky z vkladových a jiných účtů
aby se majetek stal předmětem SJM, musí být nabyt za trvání manželství a nesmí existovat žádný zákonný
a se zřetelem k § 143a ani smluvní důvod, který by tento majetek ze SJM vyloučil
ObčZ výslovně stanoví, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a
závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM (§ 144)
zákonný rozsah SJM lze modifikovat smlouvou manželů (§ 143a) nebo rozhodnutím soudu (§ 148 odst. 1 a
2).
-
stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obch. společnosti nebo členem družstva,
nezakládá nabytí podílu včetně akcií, členských práv a povinností členů družstva účast druhého manžela na
této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev
-
předmětem SJM může být vše, co bylo již předmětem bezpodílového spoluvlastnictví - věci (movité,
nemovité), peněžní příjem manželů bez ohledu na to, z jakého zdroje pochází (stipendia, mzda, důchod,
odměny za vynálezy)
obchodní podíl v s.r.o. je součástí SJM, byl-li nabyt manželem za trvání manželství z prostředků patřících do
společného jmění manželů
-
-
-
-
-
u nabývání vlastnického práva k nemovitostem rozhoduje den, k němuž se váží právní účinky vkladu do KN
o jestliže právní účinky nastanou po uzavření manželství, nemovitost spadá do společného
jmění
o podal-li jeden z manželů návrh na vklad před uzavřením manželství, nově nabytá věc je
výlučně v jeho manželství
ani to, že kupní cena je zcela hrazena ze zdrojů jednoho manžela, není překážkou, aby se kupovaná věc
stala součástí SJM, jestliže oba manželé při uzavírání kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do
SJM
darování mezi manžely je možné ze zdrojů, které nejsou součástí SJM, tedy které nejsou společné (např.
z těch, které měl druhý manžel už před manželstvím)
co se týče práv, tak předmětem SJM nebudou práva osobnostní, z práv majetkových pak ta, která jsou
neoddělitelně spjata s osobou jednoho z manželů (právo na bolestné a ztížení společenského uplatnění)
lze zároveň konstatovat, že právo na mzdu nepatří do SJM (protože jde o osobní nárok zaměstnance), do
SJM patří až mzda vyplacená
2. Závazky (pasiva)
-
závazky, které tvoří předmět SJM jsou ty, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za
trvání manželství (např. závazek ze smlouvy o půjčce, o úvěru)
z předmětu SJM jsou vyloučeny:
a) závazky týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů (např. závazek
manžela vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené ohledně zděděné nemovitosti)
b) závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které
převzal jeden z nich bez souhlasu druhého
120
pokud závazek převzali oba nebo jen jeden, ale se souhlasem druhého a mají plnit, plní oba společně a
nerozdílně (tj. solidárně), z čehož vyplývá, že odpovídají jak veškerým majetkem ve SJM, tak každý i svým
výlučným majetkem
právní režim závazku, který na sebe vzal jeden manžel, bez souhlasu druhého, závisí na tom, zda se jedná
o závazek, který přesahuje co do rozsahu míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (jde o exces) či
nikoliv
o pokud míru majetkové přiměřenosti zachovává, tak i takový závazek spadá do SJM
o jestliže však přiměřenou míru překračuje, pak do SJM nespadá – za jeho splnění odpovídá
manžel svým výlučným majetkem, jakož i majetkem, který spadá do SJM
o podle soudní praxe splnění závazku náležejícího do SJM sjednaného jen jedním z manželů
nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů
3. Výlučný majetek
-
-
majetek, který netvoří předmět SJM, je výlučným (odděleným, samostatným) majetkem každého
z manželů
druhý manžel k němu nemá žádné právo
pokud však výlučný majetek nese užitky, jsou tyto užitky již v SJM (např. úroky z vkladu).
naproti tomu závazky z majetku náležícího výhradně jednomu z manželů do společného jmění manželů
nespadají
zákon z předmětu společného jmění konkrétně vylučuje:
a) majetek, který nabyl každý z manželů před uzavřením manželství
b) majetek nabytý za trvání manželství z titulu dědictví či darování – majetek takto nabytý
může být pouze ve výlučném vlastnictví jednoho manžela anebo v podílovém spoluvlastnictví manželů
c) majetek vydaný na základě předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl
vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako pr. nástupci
původního vlastníka
d) věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů - i když jde o
věci, které byly nabyté úplatně za trvání manželství, zákon je vyjímá s ohledem na jejich osobní
povahu
e) majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto
manžela (např. vyměním zděděný dům za nové auto a loď, stále to bude výlučné vlastnictví)
OBSAH
-
obsahem SJM jsou práva a povinnosti vznikající
a) mezi manžely navzájem a
- majetek, který tvoří SJM užívají a udržují oba manželé společně
- o způsobu užívání společné věci se mohou manželé dohodnout
- vzhledem k formulaci udržují lze dovodit, že jsou společně povinni hradit i náklady vynaložené na věci
- jestliže se manželé neshodnou ohledně způsobu užívání spol. věci, ohledně vynakládání nákladů na
společné věci, rozhodne mezi nimi soud
b) mezi manžely a třetími osobami.
- právní úprava je obsažena v § 145
- obvyklou správu majetku náležejícího do SJM může vykonávat každý z manželů (§ 145 odst. 1), ale
právní úkony přesahující obvyklou správu bez souhlasu obou jsou neplatné (§ 145 odst. 2)
- podle obecné úpravy vlastnického práva platí, že každý vlastník vykonává správu svého majetku sám
o i u správy společného majetku platí, že správa může posílit vzájemné majetkové
společenství mezi manžely, a tak zdůraznit společné zájmy manželů
o u společného jmění míra účasti obou manželů na něm není vyjádřena žádným podílem,
proto je každý z manželů vlastníkem každé společné věci
- správou se tu rozumí hospodaření a disponování s majetkem
o rámec obvyklé správy přesahují úkony, kterými se mění podstata majetku nebo se
významně snižuje jeho hodnota.
121
-
o obvyklá správa jsou např. opravy (zasklení okna) nebo platby za služby spojené
s užíváním spol. bytu.
nedostatek souhlasu manžela s právním úkonem manžela druhého, který přesahuje rámec obvyklé
správy má za následek relativní neplatnost pr. úkonu
SPOLEČNÉ JMĚNÍ A PODNIKÁNÍ
-
ObčZ umožňuje, aby majetek v SJM nebo jeho část byly jedním z manželů použity k podnikání.
podmiňuje to souhlasem druhého manžela; tento souhlas je třeba udělit při prvním použití
majetku v SJM nebo jeho části
k dalším pr. úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela zákon nevyžaduje
(§146).
jde tedy o obecný (generální) souhlas daný předem – souhlas k jednorázovému použití majetku ve společném
jmění na konkrétní podnikatelský účel není podle soudní praxe ve smyslu tohoto ustanovení souhlasem není
souhlas nemusí být dán písemně, ale ústně nebo i konkludentně
avšak podnikatelé – FO, kteří se zapisují do OR, musí založit doklad o souhlasu manžela s použitím SJM nebo
jeho části k podnikání do sbírky listin, která je součástí obch. rejstříku takže stejně ten souhlas musí být
písemný
Vypořádání podílového spoluvlastnictví
-
k zachování spoluvlastnictví nemůže být nikdo nucen
každý ze spoluvlastníků může – nedojde-li mezi nimi k dohodě - podat u soudu návrh, aby spoluvlastnictví zrušil
soud návrhu nevyhoví jen výjimečně (§ 142 odst. 2)
podílové spoluvlastnictví kromě toho, že může zaniknout v důsledku obecných důvodů zániku vlastnictví, může
být zrušeno:
1. Dohodou spoluvlastníků
- směřuje-li jejich vůle ke zrušení spoluvlastnictví
- v tomto způsobu zrušení nejsou zákonem omezováni
- při následném vypořádání se mohou spoluvlastníci dohodnout na reálném rozdělení věci nebo na
přenechání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu nebo na následném prodeji
věci a rozdělení výtěžku z prodeje podle podílů
- mohou se dohodnout i tak, že věc zůstane nadále ve spoluvlastnictví, avšak už jen některých
- k platnosti dohody se vyžaduje shodný projev vůle všech spoluvlastníků
- v rámci vypořádání dochází i k vypořádání všech souvisejících práv a povinností.
- písemnou formu musí mít dohoda pouze u nemovitostí (§ 141 odst. 1)
- je povinností každého ze spoluvlastníků vydat ostatním na požádání písemné potvrzení o tom, jak se
vypořádali (§ 141 odst. 2)
2. Rozhodnutím soudu
- pokud nedojde mezi spoluvlastníky k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastníků, může kterýkoli
z nich podat návrh na zrušení a vypořádání soudní cestou
- soud je povinen spoluvlastnictví zrušit a vypořádat (až na důvody zvl. zřetele hodných - § 142 odst. 2)
- soud není vázán konkrétním návrhem spoluvlastníka, nýbrž může rozhodnout i jinak – jde o tzv.
iudicium duplex (§ 153 odst. 2 OSŘ)
- zákon stanoví nejen možné způsoby zrušení, ale i závazné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví,
které soud musí respektovat
122
a) na prvním místě soud zkoumá, zda věc lze reálně rozdělit podle výše
spoluvlastnických podílů.
- reálné rozdělení znamená, aby z věci bylo více samostatných funkčních věcí.
- u pozemku soud nepovolí rozdělení pozemku, pokud by rozdělením vznikly pozemky nepatrné
rozlohy, zároveň bez územního rozhodnutí orgánů státní správy
- dochází-li k reálnému rozdělení věci, je možné, aby soud založil věcné břemeno ve prospěch
vlastníka nově vzniklé nemovitosti, a to i bez návrhu (§142 odst. 3)
b) není-li reálné rozdělení společné věci možné, soud věc přikáže jednomu nebo více
spoluvlastníkům.
- předpokladem je, že má některý ze spoluvlastníků zájem a schopnost zaplatit přiměřenou
náhradu ostatním.
- při určení, kterému ze spoluvlastníků soud věc přikáže, zdůrazňuje zákon dvě kritéria:
o hledisko účelného využití věci spolu s
o hlediskem velikosti spoluvlastnického podílu (§ 142 odst. 1)
- zřetel je brán na to, kdo dům dosud užíval, kdo jej udržoval, kdo do něj investoval
- v krajním případě lze připustit, aby soud přikázal věc tomu ze spoluvlastníku, kterému
nesvědčí žádné z kritérií, ale pro tento postup svědčí určité respektovatelné okolnosti
- jestliže soud přikazuje společnou věc do výlučného spoluvlastnictví pouze jednomu
spoluvlastníku, popř. více spoluvlastníkům zároveň, uložím jim zaplatit přiměřenou náhradu
těm spoluvlastníkům, jimž se vlastnické právo odnímá (uhradit tzv. vypořádací podíl)
c) není-li reálné rozdělení dobře možné a žádný ze spoluvlastníků nemá zájem věc
koupit, rozhodne soud o zrušení spoluvlastnictví prodejem věci a dosažený výtěžek
rozdělí podle výše spoluvl. podílu.
- nenajde-li se ani tak žádný zájemce, věc zůstává nadále ve spoluvlastnictví
zákon připouští, aby k soudu podaný návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byl
zamítnut.
- soud je oprávněn návrh zamítnout tehdy z důvodů zvláštního zřetele hodných (§ 142 odst 2)
- toto však nepřipadá v úvahu, lze-li věc reálně rozdělit
- jsou-li tyto důvody dány, soud ho vypořádá přikázáním do výlučného vlastnictví či prodejem věci
o důvody hodné zřetele jsou: vysoký věk, zdravotní stav, spoluvlastník v domě strávil celý
život
o v takových případech výjimečně soud zamítne návrh na zrušení PS
o není však vyloučeno, odpadnou-li takové důvody, aby se spoluvlastník domáhal změny
pravomocného rozhodnutí
- ObčZ výslovně neřeší vlastnictví k mezím, plotům, zdem (výjimku tvoří pouze možnost domáhat se u
soudu uložení povinnosti sousedního vlastníka pozemek oplotit (§ 127 odst. 2)
-
Modifikace společného jmění manželů
občanský zákoník umožňuje, aby společné jmění manželů bylo v určitých směrech modifikováno, a to buď
smlouvou uzavřenou mezi manžely nebo soudním rozhodnutím.
SMLUVNÍ MODIFIKACE
-
-
ustanovení § 143a odst. 1 umožňuje, aby manželé sepsanou formou notářského zápisu rozšířili nebo zúžili
zákonem stanovený rozsah společného jmění
zákon připouští i smlouvu manželů, kterou si mohou vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění až ke dni
zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti
§ 147 pak umožňuje, aby si manželé mohli upravit správu společného jmění odchylně od zákonné úpravy
123
-
k platnosti těchto smluv zákon vyžaduje pod sankcí absolutní neplatnosti formu notářského zápisu
- manželé mohou udělat buď:
1) Změny v rozsahu společného jmění
- rozšířením zákonem stanoveného SJ se rozumí, že jeho předmětem se stane jak majetek, tak i
závazky, které jinak zákon z předmětu SJ výslovně vylučuje
- může proto tvořit SJ i majetek, který byl nabyt za trvání manželství např. dědictvím, darem atd.
- zúžením zákonného rozsahu SJ se rozumí, že majetek a závazky, které by jinak tvořily SJ, se
ze SJ vyjímají a zůstávají ve vlastnictví jednotlivých manželů
- zákon připouští zúžení SJ až na věci tvořící obvyklé vybavení spol. domácnosti
- smlouvou mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých v budoucnosti, ale i těch, které už
tvoří SJ
- předmětem smlouvy mohou být věci i závazky
- zúží-li manželé SJ až na předměty tvořící obvyklé vybavení domácnosti, pak nabývají-li majetek manželé
společně, tak ho nabývají do podílového spoluvlastnictví
- smlouvou však nelze měnit podíl, v jakém manželé vlastnické právo do SJ nabývají
- předmětem smluv podle §143a nemůže být ani otázka rozšíření či zúžení členských práv v družstvu
- zúžením SJM na věci tvořící obvyklé vybavení spol. domácnosti dochází k zániku SJM k ostatním věcem –
pokud však po zániku SJM nenásledovalo jejich vypořádání, platí ohledně těchto věcí režim SJM
2) Změnu doby vzniku společného jmění
- ObčZ připouští, aby manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradili zčásti
nebo zcela vznik SJ ke dni zániku manželství (s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení spol. dom)
- každý během manželství tedy nabývá do svého výlučného vlastnictví, nabývají-li manželé společně,
nabývají do podílového spoluvlastnictví
- předmětem SJM v okamžiku zániku manželství bude to, co přesahuje rozsah jmění každého manžela se
kterým do manželství vstupoval a nabyl v souladu s § 143
- notářská praxe ukazuje, že tato modifikace se vyskytuje pouze ojediněle
3) Změnu správy SJ
- zákon v ustanovení § 147 umožňuje také, aby manželé smlouvou uzavřenou ve formě
notářského zápisu upravili správu SJ odchylně od zákona (tedy jinak než upravuje § 145 a 146)
- manželé se mohou např. domluvit na společné správě SJ nebo na výlučné správě SJ jen jedním manželem.
- pro všechny smlouvy, kterými se modifikuje SJM platí, že manželé se mohou vůči jiné osobě
na tyto smlouvy odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám (důkazní břemeno, že
3. osoba obsah smlouvy znala zatěžuje manžele)
- s ohledem na povahu zápisů v OR, na jejich veřejnost, nebudou manželé muset obsah takové smlouvy
prokazovat, pokud na ně dopadá povinnost založit takovou smlouvu do sbírky listin OR a oni tuto povinnost
splnili
- zákonem č. 7/2009 Sb. došlo k novele notářského řádu, do kterého bylo vloženo ustanovení § 35c
upravující Centrální evidenci manželských smluv
o veřejný seznam v elektronické podobě, který vede, provozuje a spravuje Notářská komora
ČR
o jsou evidovány smlouvy o rozšíření, zúžení stanoveného rozsahu SJM a smlouvy o
vyhrazení vzniku SJM až ke dni zániku manželství
MODIFIKACE SOUDNÍM ROZHODNUTÍM
-
na základě soudního rozhodnutí může dojít k zúžení SJM ve dvou případech :
a) na návrh některého z manželů, a to ze závažných důvodů
- jde o takové důvody, resp. počínání manžele, které znamená nehospodárné nakládání se spol.
majetkem na úkor rodiny, dětí, nebo kdy se manžel nepřičiňuje o výdělky a jen utrácí
- také když spolu manželé už nežijí a není tedy třeba, aby společně utráceli, resp. spořili.
124
- po zúžení SJM musí být provedeno vypořádání SJ (§ 149 odst. 2 a 3)
b) zúžení v případě, kdy jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal
neomezeně ručícím společníkem obch. společnosti (§148 odst. 2)
- pokud je podnikatelská činnost po zrušení SJM vykonávána společně nebo za pomoci druhého
manžela, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou, nebyla-li
uzavřena, pak rovným dílem
pokud jde o rozsah zúžení společného jmění, soud má možnost stanovit rozsah zúžení až na věci
tvořící obvyklé vybavení spol. domácnosti
co jsou věci tvořící vybavení spol. domácnosti, zákon blíže nevymezuje a nechává to na rozhodnutí soudů
jestliže SJ bylo soudem zúženo, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na
návrh jednoho z manželů – smluvní forma obnovení SJM nebyla a není přípustná
-
PŘEDMANŽELSKÁ (RODINNÁ) SMLOUVA
nově formulované ustanovení § 143a odst. 3 založilo právo muže a ženy, kteří chtějí vstoupit do
manželství, upravit smlouvou své budoucí majetkové vztahy v manželství formou notářského
zápisu obdobným způsobem, kterým mohou manželé modifikovat SJM
mohou tu odchylně sjednat předmět SJ, mohou vyhradit zcela nebo zčásti vznik SJ ke dni zániku manželství,
nebo mohou upravit odchylně správu SJM od z. úpravy
-
-
Vypořádání společného jmění manželů
zvláštní právní úprava majetkových vztahů mezi manžely je odůvodněna existencí manželství
pokud manželství zanikne rozvodem, smrtí či prohlášením manžela za mrtvého, zaniká i důvod pro tuto zvláštní
právní úpravu
-
ZÁNIK
-
-
výjimečně zákon připouští, aby došlo k zániku společného jmění i za trvání manželství, a to:
a) prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů
- zánik SJM je tu trvalý a SJM znovu nevzniká ani při zrušení konkurzu odvolacím soudem (§14 odst. 1
zák o konkurzu a vyrovnání)
b) soudním výrokem o propadnutí majetku některého z manželů (§ 66 odst. 4 TrZ)
- dnem, kdy rozsudek o propadnutí majetku nabude právní moci
po zániku společného jmění manželů každý manžel nabývá do svého výlučného vlastnictví
nabývají-li něco společně, nabývají do podílového spoluvlastnictví
platná právní úprava již neumožňuje zrušení společného jmění soudem za trvání manželství
VYPOŘÁDÁNÍ
-
zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání (§ 149 odst. 2)
to se provede i pokud došlo k zúžení SJM smlouvou uzavřenou mezi manžely formou notářského zápisu, nebo k
zúžení společného jmění soudním rozhodnutím
vypořádáním SJM se rozumí jeho rozdělení mezi manžely, tj. jak majetku, tak i závazků, které do
SJM spadaly v den jeho zániku (v případě rozvodu bude rozhodující den právní moci rozsudku o rozvodu
manželství).
- pro určení výše podílu ze SJM jsou rozhodující tyto zásady:
1) Podíly každého manžela na společném jmění jsou rovné (platí to i o závazcích)
125
2) Každý manžel má právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný
majetek, a povinnost nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní
majetek.
- realizuje se to pomocí tzv. zápočtů
- je třeba, aby hodnoty, o kterých se zápočet provádí, v době zániku společného jmění ještě existovaly
- cílem zápočtů je navrátit do společného majetku to, co bylo vynaloženo na výlučný majetek
některého z manželů
o ze společného majetku jsou běžně za trvání manželství nakupovány a získávány předměty,
které se stávají samostatným majetkem jednoho z manželů
o neznamená to, že by v každém případě bylo nutné protihodnotu těchto předmětů při zániku
manželství a vypořádání společného jmění nahrazovat
o nejde však o věci které svou povahou slouží osobní potřebě, jako např oblečení)
- zákon výslovně způsob výpočtu zápočtů nestanoví
- jestliže manžel žádá náhradu toho, co vynaložil ze svého majetku, a v mezidobí od investice do zániku SJM
hodnota věci snížila, je pro zápočet důležitá částka, která je důležitá v poměru, v jakém došlo ke snížení
hodnoty věci
- jestliže se naopak hodnota věci zvýšila, tak se k tomu nepřihlíží
- manžel, který měl konkrétní výdaje ze svého na SJM, musí o náhradu vždy požádat, jinak mu ji soud
nepřizná (nikoliv u nákladu ze SJM na výlučnou věc – tam soud uloží povinnost k náhradě i bez návrhu)
- u nemovitosti se stanoví cena podle ceny aktuální v době vypořádání a v daném místě (tedy podle aktuální
tržní hodnoty)
3) Významnou zásadou, k níž soud přihlíží, jsou potřeby nezletilých dětí
-
je rozhodné, který manžel bude mít děti v péči, ale ani to ještě nezaručuje, že dostane větší podíl
4) Zákon respektuje i hledisko péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění
-
nestačí, že někdo vydělává a kolik, musí se zohledňovat i to, že druhý manžel pečoval o děti, obstarávání
společné domácnosti
zohledňuje se dále i: jak hospodaří, jestli není alkoholik, feťák, dlouhodobě nemocný
tyto zásady se použijí i při vypořádání jako následku zúžení SJ smlouvou nebo rozhodnutím soudu
-
v rámci vypořádání společného jmění se vypořádávají jak aktiva, tak pasiva
pokud nejde věc reálně rozdělit, kombinuje se vypořádání s peněžitým vyrovnáním – rozhodne-li tak soud,
nesmí doba splatnosti neúměrně znevýhodňovat druhého manžela
-
k vypořádání může dojít těmito způsoby:
a) dohodou bývalých manželů (§ 149a, §150)
- pokud jde o dohodu, zákon vyžaduje její písemnou formu
- jestliže do SJM patří nemovitost, nabývá tato dohoda účinnosti vkladem do KN
- pokud jde o obsah, zákon se omezuje na příkaz, aby touto dohodou nebyla dotčena práva věřitelů (§
150 odst. 2)
- jestliže manželé uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění se záměrem znemožnit uspokojení
pohledávky žalobců, pak účel dohody odporuje zákonu a tato dohoda je podle § 39 neplatná, nemůže
být splněna podmínka odporovatelnosti podle § 42a ObčZ
o podle soudní praxe ovšem zásah do práv věřitelů nezpůsobuje neplatnost, ale relativní
bezúčinnost
o zůstává sice v platnosti, ale v poměrech účastníků se na ní hledí tak, jakoby nenastaly
její účinky
126
-
dohoda o vypořádání musí být určitá, musí zde být individualizovány věci, které se vypořádávají, je-li
dohoda ve své části neurčitá, pak je tato část neplatná a nelze-li tuto část oddělit od ostatního
obsahu, pak je dohoda neplatná v plném rozsahu.
b) soudním rozhodnutím (§ 150 odst. 3)
- nedojde-li k vypořádání společného jmění dohodou, rozhodne na návrh některého z manželů
soud
- každý z bývalých manželů má právo ve 3leté lhůtě od zániku manželství podat návrh na
vypořádání SJ soudem
- stejně jako v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví soud podaným návrhem (žalobou) není
vázán (iudicium duplex)
- soudní rozhodnutí v tomto případě bude mít konstitutivní účinky
- zaniklo-li společné jmění smrtí jednoho z manželů, provádí řízení o vypořádání SJM soud (majetek
ohodnotí a určí, co z tohoto mění patří do dědictví a co pozůstalému manželovi
- měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně
tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku rozhodne,
co z tohoto majetku patří do dědictví a co pozůstalému manželovi
-
-
od zániku SJM do jeho vypořádání může uplynout dlouhá doba (právo na vypořádání tohoto
spoluvlastnictví se nepromlčuje, protože jde o výkon vlastnické právo - § 100 odst. 2) a v této
době může dojít ke změnám na věch patřících do spoluvlastnictví.
podle povahy konkrétního právního úkonu lze do společného jmění zahrnout jen peněžitou částku
nebo jinou věc za původní věc získanou
-
při ocenění nutno vycházet z odpovídající ceny v době vypořádání
ocenit se dá téměř vše, i členský podíl v bytovém družstvu – tady se bere v úvahu tržní hodnota
členského podílu, která zahrnuje cenu, která by v konkrétním čase a místě, srovnatelné velikosti bytu,
vybavení apod. byla zaplacena.
-
předmětem vypořádání SJM mohou být i majetkové hodnoty vložené do podnikání, jestliže tyto
hodnoty patřily do společného jmění
protože se věci mohly stát vlastnictvím obchodní společnosti, nelze v rámci společnosti požadovat
jejich vydání, proto se přihlédne k jejich hodnotě a poskytne se za ně peněžní náhrada
jestliže peněžní prostředky či jiné věci vložené do obch. společnosti nebyly ve společném jmění, pak
ta část obchodního podílu, která odpovídá jejich hodnotě, by byla z vypořádání vyloučena
-
c) uplatněním zákonné domněnky (§ 150 odst. 4)
- jestliže nedošlo do 3 let od zániku SJM k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do 3 let od
jeho zániku podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, uplatňuje se zákonná
domněnka podle § 150 odst. 4
o ohledně movitých věcí platí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jaké každý z nich
věci ze společného jmění manželů pro svou potřebu, své rodiny a domácnosti výlučně
jako vlastník užívá
o o ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém
spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejně velké
o totéž platí přiměřeně o o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích
společných
o cílem domněnky je zabránit pr. nejistotě v uspořádání majetkových vztahů manželů.
- po uplynutí 3leté lhůty nastupuje tento zákonem stanovený způsob vypořádání:
127
 ohledně movitých věcí platí nevyvratitelná domněnka, že manželé se vypořádali
podle stavu, v jakém každý z nich výlučně jako vlastník užívá věci ze SJ pro potřebu
svou, své rodiny a své domácnosti
- nejsou-li tyto podmínky splněny, stane se movitá věc předmětem podílového
spoluvlastnictví s rovnými podíly
 věci nemovité jsou ze zákona (ex lege) předmětem podílového spoluvlastnictví s
rovnými podíly
- katastrální úřad tuto skutečnost zapíše na základě souhlasného prohlášení obou manželů
- po té, co již nastala ohledně nemovitosti vyvratitelná domněnka podílového spoluvlastnictví,
nelze vklad vlastnického práva do KN podle dohody o vypořádání SJM povolit
 pokud jde o společná majetková práva, pohledávky a společné závazky, které jsou
součástí společného jmění, platí právní účinek nevyvratitelné domněnky i na ně –
tedy i z těchto majetkových práv a povinností jsou bývalí manželé povinni rovným
dílem
-
-
pokud jde o právní režim zaniklého společného jmění,které však ještě nebylo vypořádáno, lze
souhlasit s judikaturou, že na nevypořádané SJ bývalých manželů se podle § 853 obdobně použijí
ustanovení upravující občanskoprávní vztahy obsahem a účelem mu nejbližší, tzn ustanovení o SJ
tato analogie se požije pro užívání a správu, nikoli však již pro nabývání vl.,páč to již nabývá každý z manželů
samostatně
jestliže za trvání manželství SJM zaniklo, může být obnoveno soud. rozhodnutím na návrh jednoho
z manželů
ZÁNIK A VYPOŘÁDÁNÍ dle INSOLVENČNÍHO ZÁKONA
-
-
způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení je podle insolvenčního zákona
nadále konkurz, reorganizace, oddlužení, zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité
subjekty
pro společné jmění mají význam první dvě kategorie, tedy konkurz a reorganizace
1. Konkurz
-
-
-
-
je-li dlužník v úpadku, prohlásí soud na jeho majetek konkurz
o prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela
o po dobu konkurzu nemůže vzniknout nové a na insolvenčního správce přechází oprávnění uzavřít
dohodu o vypořádání společného jmění nebo navrhnout jeho vypořádání soudu
o do majetkové podstaty, kterou tvoří majetek k uspokojení dlužníkových věřitelů, se zahrne i
majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manžela
byl-li vznik společného jmění vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkurzu stejné účinky jako
zánik manželství – po prohlášení konkurzu se provede vyrovnání SJM, které zaniklo prohlášením konkurzu,
stejně jako vypořádání SJM zaniklého dříve, ale dosud nevypořádaného
probíhá-li soudní řízení o vypořádání již dříve zaniklého společného jmění, prohlášením konkurzu se
nepřerušuje, ovšem namísto úpadce do něj vstupuje správce konkursní podstaty
o k uspokojení věřitelů se pak použije ten majetek, který byl přikázán úpadci
o nestačí-li však tento majetek (závazky jsou vyšší než aktiva), zahrne se do konkursní podstaty celý
majetek SJ
prohlášení konkurzu má i hmotněprávní účinky na některé smlouvy uzavřené mezi manžely
o smlouvy mezi manžely, které byly uzavřeny po podání insolvenčního návrhu dlužníkem (jde-li o
věřitelův návrh poté, co nastaly účinky spojené se zahájením isnolvenčního řízení), se stávají
prohlášením konkurzu neplatnými
128
jedná se o smlouvy o zúžení rozsahu SJM, smlouvy o rozšíření SJM, jestliže se na jejich základě stal
součástí SJ majetek do té doby náležející dlužníku, smlouvy o rozšíření SJM, jestliže se na jejich
základě staly součástí SJM závazky do té doby náležející jen manželu dlužníka, nebo konečně
dohody o vypořádání SJM
jestliže v době prohlášení konkurzu již uplynula lhůta k vypořádání SJM, aniž byla uzavřena dohoda o
vypořádání SJM, nastanou účinky spojené podle zvl. právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání SJM až
po 6 měsících od prohlášení konkurzu, do té doby lze uzvařít novou dohodu o vypořádání SJM
o
-
2. Reorganizace
-
-
úpadek lze řešit i reorganizací, kterou se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při
zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle
soudem schváleného reorganizačního plánu
reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem (konkurz lze prohlásit i na
nepodnikající osobu)
povolení reorganizace SJM nezaniká – k reorganizaci lze použít majetek ve společném jmění manželů
o k tomuto použití musí dát manžel dlužníka souhlas, který je jednou z podmínek povolení
reorganizace
o prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a podpis musí být úředně ověřen
129
23. Zástavní právo
Věcná práva k věci cizí
věcná práva k věci cizí jsou kategorií věcných pr.
řadí se pod ně právo zástavní a podzástavní, práva odpovídající věcným břemenům a právo zadržovací.
-
Účel a předmét zástavního práva
POJEM
-
-
-
-
-
zástavní právo (§ 152 n.) se řadí do skupiny práv k věcem cizím a slouží k zajištění práv na plnění
a tím i povinnosti splnit závazek vyplývající z právního vztahu (§ 488 n.)
věřitelovu právu na plnění odpovídá povinnost dlužníka plnit, a to řádně a včas
o v pozadí této povinnosti dlužníka je hrozba, že si na něm věřitel může splnění povinnosti za využití
zákonných možností vynutit, a tak dosáhnout uspokojení své pohledávky
o věřitel má potom na výběr několik způsobů uspokojení své pohledávky
o z nich zvolí podle povahy konkrétního případu ten, který povede co nejrychleji a s nejmenšími
překážkami k cíli, tj. ke zpeněžení některých věcí z dlužníkova majetku nebo k dosažení plnění
z dlužníkových pohledávek vůči jeho dlužníkům (poddlužníkům)
připustí-li si věřitel starost o uspokojení své pohledávky až ve chvíli, kdy má dlužník povinnost poskytnout
plnění, může se stát, že dlužník nemá nic, z čeho by mohl být věřitel náhradně uspokojen
věřiteli v tomto směru nabízí zákon různé možnosti zajištění – ručení, dohoda o srážkách ze mzdy a mj. zástavní
právo
právo zástavní má ve srovnání s jinými druhy zajištění práv a povinností nejednu výhodu
o zatímco ručení může ztratit na spolehlivosti v souvislosti s proměnami majetku ručitele, srážky ze
mzdy se ukážou nerealizovatelnými, zástavní právo představuje pro věřitele vyšší stupeň
jistoty
o proto se také využívá v praxi častěji, než jiné způsoby zajištění pohledávky.
tím, že náhražkou za uspokojení věřitele má být cena zástavy, dostává se zástavnímu věřiteli před
ostatními případnými věřiteli přednostního postavení (princip priority)
o při zpeněžení zástavy bude on uspokojen na prvním místě, ostatní až po něm, pokud vůbec něco
zbude
mezi zástavními právy zaujímá přední postavení zástavní právo k nemovitostem – hypotekární
zástavní právo
o velkou výhodu u ní hraje fakt, že nemovitosti nepodléhají takové cenové fluktuaci jako věci movité,
o další výhodou je pak zápis hypotéky do KN
FUNKCE
-
-
funkcí zástavního práva je zajistit pohledávku a její příslušenství tím, že v případě prodlení
dlužníka s plněním závazku se může zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy
o zástavní právo může sloužit i k zajištění budoucí pohledávky anebo pohledávky, jejíž vznik je závislý
na splnění podmínky (např. při stavebním úvěru)
o v jiném případě má být příslibem plnění ze strany věřitele zjednána jistota, že při případné
odpovědnosti za škodu nezůstane dlužník bez prostředků potřebných k uspokojení poškozeného
(tzv. kauční zástavní právo)
pro zástavní právo je příznačný princip akcesority
o tzn. vznik i trvání ZP nerozlučně souvisí se zajišťovanou pohledávkou, s žádným členem této dvojice
nelze samostatně nakládat
130
to se netýká věci, která je předmětem zástavy – změna v osobě vlastníka zástavy nemá vliv na
trvání zástavního práva na ní lpějícího (§ 164) – zástavní právo na věci vázne bez ohledu na to, kdo
je jejím vlastníkem
o vše, co se týká hlavního závazku, automaticky dopadá na zástavní právo samotné x ALE naopak to
neplatí, je možné, aby se něco dělo se zástavním právem a nemělo to vliv na hlavní závazek – př.
zánik zajištěného závazku a zánik zástavního práva – v důsledku zániku pohledávky zaniká i
zástavní právo, ale může zaniknout zástavní právo a pohledávka existovat dále
z povahy zástavního práva plyne, že jde o právo absolutní
o zabezpečuje zástavnímu věřiteli ochranu – obdobnou ochraně vlastníka - proti každému, kdo by jej
ve výkonu tohoto práva neoprávněně ohrožoval nebo zkracoval
o
-
-
zástavní právo má dvojí funkci:
1) Zajišťovací – pobízí dlužníka, aby zástavní právo bylo zrušeno, tudíž se snaží plnit
2) Uhrazovací – věřitel je uspokojen v případě neplnění dlužníka z prodeje zástavy
PLATNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA
-
-
-
základní právní úprava je obsažena v občanském zákoníku (§ 152n)
doplňující ustanoveními jsou pak v obchodněprávních vztazích , zejm. § 117a ObchZ, jakož dále i v §39 až 44 z.
o cenných papírech
ale není to jediné místo, kde je zástavní právo upraveno, dále př. §552 – problematika zajištění závazku
prostřednictvím zástavní smlouvy; §672 – problematika zákonného zástavního práva vznikajícího za účelem
zajištění dlužného nájemného
další předpisy – př. zákon o ochranných známkách – zastavení ochranné známky
nejen soukromoprávní předpisy, ale i předpisy veřejnoprávní – př. zákony o správě daní a poplatků, zákony
týkající se výběru pojistného – ALE zástavní právo je především instrumentem soukromoprávním
občanský zákoník v období od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991 namísto zástavního práva upravoval jiný, do té doby
neznámý zajišťovací prostředek – institut omezení převodu nemovitostí
o omezení převodu nemovitosti se zakládalo písemnou smlouvou mezi dlužníkem a věřitelem, podle
které dlužník nemohl bez souhlasu věřitele takto zatíženou nemovitost platně převést na jiného
o práva a povinnosti z takového právního vztahu přetrvávají dodnes a zaniknou způsoby podle
tehdy platné právní úpravy
Vznik a zánik zástavního práva
VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA
-
vznik zástavního práva předpokládá spojení 3 prvků :
1. Zajišťovanou pohledávku existentní, např. i budoucí
- zástavním právem lze zajistit jen pohledávku platnou a žalovatelnou (nikoli naturální pohledávky - §
845) -> existují ovšem i odlišné názory
- zajištění se vztahuje i na příslušenství pohledávky, např. úroky, úroky z prodlení, popř. poplatek z
prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (§ 121 odst. 3)
- zajistit lze v podstatě jen peněžitou pohledávku s uvedením její výše spolu s výší úroků a úroků z
prodlení – u nepeněžité pohledávky lze použít, lze-li hodnotu nepeněžité pohledávky vyjádřit penězi,
které by tak byly při prodlení dlužníka náhradním plněním (§ 153 odst. 3)
2. Způsobilý předmět zástavního práva (zástavu)
131
-
-
-
-
-
-
zástavou může být jen věc, v jejímž zcizení by zástavci nic nebránilo, a to věc jednotlivě určená (movitá
či nemovitá)
musí jít o samostatnou věc v právním smyslu.
zástavní právo se vztahuje nejen na zástavu samu, ale i na její příslušenství a přírůstky,
z plodů však jen na ty, které nejsou oddělené
předmětem zástavního práva může být i spoluvlastnický podíl k věci
o ke vzniku ZP ke spoluvlastnickému podílu není třeba souhlasu spoluvlastníků (protože tím
nejsou nijak dotčeni)
o věc je zatížená jako celek, ale ostatní spoluvlastníci nemohou být tímto zástavním právem
omezeni
o v případě, že by došlo ke zpeněžení spoluvlastnického podílu, spoluvlastníci mají v řízení o
výkonu rozhodnutí prodejem postavení účastníků řízení, kterým se doručuje dražební
vyhláška
o mají možnost účastnit se dražby
zástavce, který je vlastníkem věci jako celku, může zástavní právo zatížit vždy jen celou nemovitost, i
kdyby pohledávka svou výší nedosahovala např. ani ¼ ceny nemovitosti.
v případě, že by vlastníkovi původně náležel pouze spoluvlastnický podíl na věci, který by byl zatížený
zástavním právem, rozšířilo by se zatížení v důsledku elasticity na celou věc, stal-li by se vlastníkem
celku
zástavním právem lze zatížit i jednotlivý byt nebo nebytový prostor, pokud tvoří samostatné
předměty vlastnictví – tzv. jednotky
ku prospěchu věřitele může být hodnota zástavy ovlivněna různými stavebními změnami (např.
nástavbou, modernizací); zvyšuje se tak jistota možnosti budoucího uspokojení pohledávky z výtěžku
případného prodeje zástavy
ztrácí-li zástava na své ceně působením zástavce, tak by mohl i podat žalobu zdržovací (jinak platí,
zástavcova povinnost zdržet se jednání, kterým je ohrožována věřitelova jistota - § 163)
ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečné, zástavní věřitel má právo
od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta
část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.
zástavou může být i pohledávka
o za takovou lze považovat jen pohledávku, kterou lze postoupit jinému
o nepřichází proto v úvahu možnost zatížit ZP pohledávku, která zaniká smrtí věřitele či jejíž
obsah by se změnou věřitele změnil, nebo která nemůže být postižena výkonem
rozhodnutí.
zástavou může být dále také podnik, věc hromadná, soubor věcí, obchodní podíl, cenný papír nebo
předmět průmyslového vlastnictví
3. Některou z právních skutečností požadovanou zákonem ke vzniku zástavního práva
- právní skutečnostmi vedoucími ke vzniku zástavního práva jsou:
a) Smlouva (smluvní – dobrovolné zástavní právo)
zástavní smlouva musí být písemná, jinak bude neplatná (§ 156 odst. 1)
v zástavní smlouvě musí být nezaměnitelným způsobem uveden předmět
zástavního práva a pohledávka, která se zajišťuje, tj. den a právní důvod vzniku
pohledávky, její předmět, penězi vyjádřená výše, splatnost, výše úroků a výše úroků z prodlení
jejími účastníky jsou zástavní věřitel a zástavce, tj. vlastník zastavené věci, popř. věřitel
z pohledávky
o zástavcem bude zpravidla dlužník, může jím být i někdo jiný
132
pak tu budou subjekty tři: zástavní věřitel, dlužník, zástavce
v případě prodlení dlužníka s plněním, postihne realizace zástavního práva
zástavce
o k odlišení osoby dlužníka od osoby zástavce může dojít i následně po založení ZP
o stane se tak tehdy, převede-li dlužník vlastnictví věci zatížené zástavním práve,
na další osobu, která se pak stane zástavcem
o k tomu, aby se nabyvatel této věci stal zároveň dlužníkem, by však potřebovali
souhlasu věřitele ( § 531 odst. 1)
na zástavce jako na osobu odlišnou od dlužníka nelze pohlížet jako na ručitele, který by měl
namísto dlužníka uspokojit pohledávku věřitele v celém rozsahu (zástavce není ani
spoludlužníkem)
na rozdíl od ručení se pr. vztah dlužníka a zástavce, který za dlužníka zastavil svou věc, řídí
úpravou o bezdůvodném obohacení (§ 454)
o
o
-
-
-
-
-
-
-
zástavní smlouvou však ještě ZP samo nevzniká (je-li zástavou movitá či nemovitá věc) –
zástavní smlouvou vznikne zástavci pouze závazková povinnost
u movitých věcí se ke vzniku zástavního práva vyžaduje ještě odevzdání zástavy
zástavnímu věřiteli (ruční zástava)
ke vzniku zástavního práva k movitým věcem, nebudou-li odevzdány zástavnímu věřiteli nebo
do úschovy třetí osobě a zůstanou-li i nadále v držení zástavce, dojde výlučně jen zástavní
smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu spojenou s vyznačením této
skutečnosti do rejstříku zástav, vedeným Notářskou komorou ČR
tento postup je nezbytný i u ZP k nemovitostem, které nejsou evidovány v KN, u podniků a
hromadných věcí
u movitých věcí se může stát, že do zástavy bude dána cizí věc bez souhlasu vlastníka,
nebo jiné osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné s právem zástavním
o §161 – zástavní smlouvou může zastavit věc i někdo, kdo není jejím vlastníkem,
za splnění tří předpokladů
 jde o cizí věc movitou,
 movitá věc byla zástavnímu věřiteli odevzdána a ten ji přijal v dobré víře,
že ten, kdo ji zastavil, měl k tomu oprávnění,
 třetí podmínka – faktické odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli –
jedna ze dvou výjimek, která se vztahuje k pravidlu nemo plus iuris –
nikdo nemůže převést více práv, než sám má (§486 druhá výjimka –
neoprávněný dědic) –
 JINAK PLATÍ, ŽE POUZE VLASTNÍK MŮŽE ZŘIZOVAT ZÁSTAVNÍ PRÁVO
NA VLASTNÍ VĚCI
u nemovitostí, které jsou evidovány v KN, se vzniku práva dosáhne až vkladem této
závady zatěžující zastavenou věc do KN
zástavní právo k nemovitosti zatěžuje každého jejího vlastníka, ať se jím stane jednáním mezi
živými nebo mortis causa (singulární právní nástupnictví)
nabude-li někdo smlouvou o převodu nemovitosti, je mírou odpovědnosti nabyvatele cena
nemovitosti
předmětem zástavy se také může stát pohledávka dlužníka vůči jeho dlužníkovi (se
zřetelem k zástavnímu dlužníkovi tedy k poddlužníkovi), spojuje zákon vznik zástavního práva
s písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a dlužníkem
§ 169 odst. 1 a 2 – zástavní právo je účinné vůči poddlužníku, jakmile je o tom vyrozuměn
zástavcem, anebo mu je vznik zástavního práva prokázán zástavním věřitelem (na vyrozumění
poddlužníka není závislý vznik zástavního práva, ale jen jeho účinnost vůči poddlužníkovi)
133
-
-
zástavní právo k pohledávce nezjednává zástavnímu věřiteli přímý nárok na plnění ze zajištěné
pohledávky vůči poddlužníku
splní-li poddlužník v době splatnosti závazku svoji povinnost a vydá předmět plnění zástavnímu
věřiteli, nemůže se toto plnění považovat za způsob úplného nebo částečného plnění
uspokojení zajištěné pohledávky
je-li předmětem poddlužníkova plnění věc, stane se namísto zajišťované pohledávky tato věc
zástavou zajišťující pohledávku zástavního věřitele
na přímé plnění od poddlužníka by měl zástavní věřitel právo jen kdyby mu byla zajištěná
pohledávka postoupena (§ 524 n.)
-
následovat má výklad o podzástavním právu, viz otázka č. 45
-
stále zvyšující význam institutu ZP je vidět u případů, kdy zástavu tvoří cenný papír (akcie,
podílový list, dluhopis, směnka, šek, cestovní šek, apod.) – úprava v z. č. 591/1992 Sb. o
cenných papírech (§ 39 až 44)
ke vzniku zástavního práva k cennému papíru může dojít výlučně na základě
zástavní smlouvy
o vyloučena je možnost zřízení podzástavního práva k cennému papíru
o není ale vyloučeno, aby zástavce byla osoba odlišná od dlužníka
smlouvou samotnou zástavního práva ani k cennému papíru ještě nevzniká, musí
k ní přistoupit další právní skutečnost
podle povahy cenného papíru jsou dva druhy těchto skutečností.
-
-
a) Pokud nejde o zaknihovaný cenný papír, tj. jde-li o listinný cenný papír, vzniká
zástavní právo odevzdáním listinného cenného papíru zástavnímu věřiteli
- zástavní právo může tady vzniknout i předáním cenného papíru třetí osobě do
úschovy
- musí být však doplněno ověřenou kopií zástavní smlouvy.
- jde-li o listinný cenný papír na základě smlouvy o úschově, nahrazuje se předání
oznámením, že bylo zřízeno ZP k cennému papíru, určeným uschovateli
b) Pro zřízení ZP k zaknihovanému cennému papíru (dematerializovanému) platí
odlišná pravidla než u listinného
- vedle zástavní smlouvy se vyžaduje ke vzniku zástavního práva registrace tohoto
způsobu zajištění v evidenci Střediska cenných papírů
- příkaz k registraci musí být doplněn originálem nebo ověřenou kopií zástavní smlouvy
– kromě označení účastníků zástavního právního vztahu a zastavovaného
zaknihovaného cenného papíru musí obsahovat i údaj o výši a době splatnosti
zajišťované pohledávky
b) Smlouva ve spojení s rozhodnutím soudu
- zástavní právo může vzniknout také na základě schválené dědické dohody (zmínka je v §
156 odst. 1)
- zákon má na zřeteli dohodu o vypořádání dědictví mezi více dědici jako jednu ze dvou možností,
jimiž řízení o dědictví končí (§482) – druhou možností by bylo potvrzení nabytí dědictví podle
podílů, zde však zřízení zástavní nepřichází v úvahu
-
při schválené dědické dohodě má zástavní právo své místo toliko v průběhu řízení o dědictví
zástavou v tomto případě může být pouze věc, popř. pohledávka zanechaná zůstavitelem
134
-
-
důvodem k uzavření dohody mezi dědici by mohlo být zajištění výplaty dědického podílu
ustupujícímu dědici na věci ze zůstavitelova majetku připadající druhému dědici
dohoda sama o sobě k tomu, aby z ní vzešla práva a povinnosti, nestačí - musí k ní
přistoupit rozhodnutí soudu, kterým se dohoda schvaluje, neodporuje-li zákonu
nebo dobrým mravům
teprve rozhodnutí je skutečností vedoucí ke vzniku zástavního práva
c) Rozhodnutí soudu (soudcovské – exekuční zástavní právo)
- něco jiného je soudcovské (exekuční) zástavní právo na nemovitostech
- zde nezávisle na vůli zástavce vzniká ZP rozhodnutím soudu v rámci výkonu rozhodnutí
(exekuce)
- soudcovské zástavní právo na nemovitosti (jiný majetek nemůže být předmětem
soudcovského ZP) se zřizuje již samotným nařízením výkonu rozhodnutí
- předpokladem tohoto způsobu výkonu rozhodnutí je žádost věřitele, který se namísto zpeněžení
dlužníkovi nemovitosti dražbou spokojí pouze uvedeným způsobem zajištění pohledávky
podložené vykonatelným rozhodnutím soudu na peněžité plnění
- pro pořadí soudcovského ZP k nemovitosti je rozhodná doba, kdy soudu došel návrh na jeho
zřízení
- bylo-li pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno smluvní ZP, řídí se pořadí soudcovského ZP
pořadím tohoto smluvního ZP (v katastru nemovitostí se o tom provede záznam u položky
dosavadního smluvního zástavního práva)
- důvodem tohoto postupu ze strany oprávněného může být skutečnost, že zpeněžením by se
v dané době pravděpodobně nedosáhlo takového výnosu, který by postačil k uspokojení
vymáhané pohledávky, ale že v dohledné době už lze očekávat vzrůst ceny nemovitosti, z níž
bude možné uspokojit se
d) Jiné skutečnostmi stanovené přímo zákonem (zákonné zástavní právo)
- ObčZ umožňuje zajištění věřitelovy pohledávky zástavním právem, aniž by tomu
musel předcházet právní důvod v podobě smlouvy nebo rozhodnutí soudu – jde o
zákonné zástavní právo.
- tímto způsobem jsou zajišťovány např. daňové pohledávky
o podle zákona o správě daní a poplatků k zajištění daňové pohledávky vzniká ZP k
věcem, popř. pohledávkám daňového dlužníka nebo ručitele
o ke konkretizaci toho, čeho se zástavní právo týká je nutné rozhodnutí správce
daně označující daňové pohledávky, její výše, jakož i předmětu ZP
o toto rozhodnutí správce zašle KÚ nebo jinému oprávněnému subjektu (KÚ označí
na příslušném listu vlastnictví, že dotčené pr. vztahy jsou dotčeny změnou
(plomba)
o od tohoto vyznačení nezle provádět u dané nemovitosti jakékoliv změny v
majetkových dispozicích
o jde však o dočasné opatření pro období ode dne doručení rozhodnutí správce
daně o tom, na které věci daňového dlužníka se uplatňuje zákonné zástavní
právo, až do doby, kdy správce daně vyrozumí KÚ o výsledku řízení (prakticky o
právní moci rozhodnutí) a katastrální úřad provede záznam o zákonném
zástavním právu
o jde v podstatě o vznik ZP za podmínek stanovených zákonem na základě
rozhodnutí správního úřadu
- zákonné zástavní právo může přicházet v úvahu i u některých právních vztahů,
v nichž se plní periodicky
135
o
o
o
např. pronajímatel nemovitosti má k zajištění nájemného zástavní právo
k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám,
které s ní žijí ve spol. domácnosti (§ 672 odst. 1)
§ 628 ObchZ – dopravce má k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy o
přepravě věci ZP k zásilce, dokud s ní může nakládat (vázne-li na zásilce několik
ZP, má zástavní právo dopravce přednost před ZP dříve vzniklými )
rovněž skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování
zástavní právo ke skladovaným věcem (§ 535 ObchZ)
ZÁSTAVNÍ PRÁVO VESPOLNÉ (SIMULTÁNNÍ)
-
-
k zajištění jedné a téže pohledávky může sloužit více zástav patřících dlužníku, popř. jiné osobě, která se tímto
způsobem za splnění závazku dlužníka zaručila – jde o tzv. vespolné – simultánní ZP (§ 153 odst. 3)
vzniká smlouvou, soudním rozhodnutím, ale také přímo ze zákona
např. pronajímatel má ze zákona ZP k movitým věcem nájemce k zajištění dlužného nájemného (§ 672)
simultánní zástavní právo může vzniknout i tak, že původně jednotná zástava – např. pozemek, se rozdělí na
dva či více pozemků – každý z pozemků je pak zatížen hypotékou zajišťující pohledávku v neztenčené výši
stejně to platí, i když pozemky, patřící jednomu vlastníku a vedené na jednom listu vlastnictví, které jsou
zástavou – jestliže jeden z nich nabude nový vlastník a pozemek je pak zapsán na samostatném listu vlastnictví
v KN
k přeměně ZP zatěžujícího obytný dům na zástavní právo vespolné dojde i tehdy, když jsou prohlášením
vlastníka domu dosavadní byty a nebytové prostory transformovány na jednotky
každá z těchto jednotek je pak zatížena ZP v nezměněné výši
ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA
-
z hlediska zániku ZP je třeba rozlišovat případy, v nichž:
1. Zánik zástavního práva je reflexem zániku zajištěné pohledávky
- s ohledem na akcesorickou povahu zástavního práva dochází k jeho zániku vždy, zanikne-li zajištěná
pohledávka [§ 170 odst. 1 písm a)]
- není rozhodné, jak závazek zanikl (zda splněním, dohodou stran, apod.)
- zanikne-li ZP zánikem pohledávky, je zástavní věřitel povinen zástavu vrátit zástavci, u nemovitostí musí
vydat listinu pro vyznačení zániku zástavního práva záznamem v KN
- jedním ze způsobů zániku závazku, a tím i ZP je splynutí postavení věřitele a dlužníka v jedné osobě
(ZP zanikne nejen když je zástavcem dlužník, ale i někdo jiný)
- stane-li se naproti tomu zástavní věřitel vlastníkem zástavy, zástavní právo sice zanikne, nikoliv ale
pohledávka
2. Zástavní právo zanikne, avšak původně zajištěná pohledávka trvá nadále
a) jde-li o movitou zástavu, kterou měl zástavní věřitel u sebe nebo která byla u někoho jiného v úschově,
tak zanikne ZP, přejde-li do držby zástavce, aniž by tato změna musela být doprovázena výslovnou
dohodou o zániku zástavního práva
- vznik ZP a jeho trvání je totiž závislý na tom, že je věc odňata z dispozice, popř. užívání zástavce
b) vzdání se zástavního práva jednostrnným písemným pr. úkonem zástavního věřitele [§ 170 odst. 1
písm. c)]
c) zpeněžením zástavy soudní dražbou
d) uplynutím času, bylo-li trvání ZP časově ohraničeno smlouvou mezi věřitelem a zástavcem [§170 odst. 1
písm. d)]
e) zánik zástavy (např. její zničení) – za takového stavu má ale právo věřitel požadovat po dlužníkovi
zajištění pohledávky jinou zástavou, jinak se stane pohledávka ihned splatnou
f) složením obvyklé ceny zastavené věci zástavcem zástavnímu věřiteli [§ 170 odst. 1 písm. e)]
136
-
není to totéž, co plnění dluhu
jde o nahrazení jedné zástavy zástavou jinou, ve formě peněžní částky
záleží na věřiteli, přijme-li tuto náhradu
pokud by šlo o nemovitost, záleželo by na písemném projevu vůle zástavního věřitele, aby v KN
došlo k výmazu zástavního práva
zánik zástavního práva k nemovitostem evidovaným v KN se vyznačí záznamem na základě potvrzení věřitele o
zániku pohledávky a tím i ZP, popř. písemného úkonu zástavního věřitele o vzdání se ZP, popř. písemné
smlouvy mezi zástavním věřitelem a zástavcem o zániku ZP
- V rejstříku zástav provede výmaz kterýkoli notář, požádá-li o výmaz zástavní věřitel, nebo bude-li mu zánik ZP
prokázán (§ 171 ods.t 2)
- § 170 odst. 2 – promlčením ZP nezaniká – lze tedy dosáhnout uspokojení promlčené pohledávky z výtěžku
zpeněžnění zástavy
Podzástavní právo
-
Věcná práva k věci cizí jsou kategorií věcných
Řadí se pod ně právo zástavní a podzástavní, práva odpovídající věcným břemenům a právo zadržovací.
Zástavní právo slouží k zajištění povinnosti splnit závazek vyplývající z pr. vztahu.
-
-
-
Zákon umožňuje zajištění věřitelovy pohledávky zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem (jakési zajištění
na druhou).
Vyplývá to z ustanovení §173 a 174 (podzástavní právo).
Takto lze postupovat jen když zástavou, která slouží k zajištění původní pohledávky, je hmotná věc (movitá nebo
nemovitá).
§173 říká, že podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem.
Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci.
U nemovisti, bytu nebo nebytového prostoru vzniká podzástavní právo vkladem do KN.
Podzástavní právo vzniká nejen písemnou smlouvou samou, ale až odevzdáním zastavené movité věci podzástavci
nebo vkladem podzástavního práva do KN.
Vědomost o existenci podzástavního práva nabude pro vlastníka zastavené věci na významu až ve chvíli splatnosti
původní zajištěné pohledávky.
podzástavní právo svého druhu jde u tzv. hypotečních zástavních listů, kdy je závazek výstavce zajištěn
hypotékou váznoucí na nemovitosti jeho dlužníka.
PŘÍKLAD:Osoba A jako vlastník nemovitosti je dlužníkem vůči osobě B, které k zajištění jeho pohledávky zřídí k
uvedené nemovitosti zástavní právo. Uvedený věřitel - osoba B zatíží uvedenou, zástavním právem zajištěnou
pohledávku vůči osobě A zástavním právem k zajištění svého závazku vůči svému věřiteli - osobě C. Z původního
věřitele osoby B se tak stane podzástavce a z někdejšího dlužníka - osoby A se stane poddlužník. Podzástavní věřitel osoba C dosáhne tak vlastně dvojitého zajištění své pohledávky. V případě její splatnosti může se na svém dlužníku osobě B – domáhat uspokojení jeho pohledávky vůči poddlužníkovi, a nedosáhne-li toho, otevře se mu možnost
zpeněženi zástavy, jejímž vlastníkem je osoba A, tedy poddlužník.
Práva a povinnosti ze zástavního práva, realizace zpeněžení zástavy
PŘED SPLATNOSTÍ POHLEDÁVKY
-
podle povahy zástavy i podle toho, kdo je jejím držitelem nebo komu byla svěřena, jsou mezi jednotlivými
právními vztahy založenými právem zástavním určité rozdíly
jde-li o zástavu v podobě movité věci, kterou má zástavní věřitel u sebe, tak má vlastně povinnost
schovatele
137
o
o
musí zástavu pečlivě opatrovat, chránit před poškozením, ztrátou a zničení a v případě zániku
zajištěné pohledávky musí ji zástavci vrátit
jestliže s ní měl nějaké nezbytné výdaje, musí mu je zástavce uhradit
-
věřitel nemůže zástavu užívat ani z ní čerpat užitky bez souhlasu zástavce
zástavní věřitel má právo zástavu po dobu trvání držet
proti každému, kdo mu zástavu zadržuje, má žalobu obdobnou žalobě na vydání věci (vindicatio pignoris), ale
může rovněž uplatnit žalobu zápůrčí (negatorní)
-
má-li zástavce věc u sebe, musí se zdržet všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele (§ 163
odst. 1)
klesne-li cena zástavy, v důsledku čehož není zajištění pohledávky dostatečné, může zástavní věřitel na dlužníku
požadovat doplnění zástavy bez zbytečného odkladu – jinak se stane nezajištěná část pohledávky splatnou
pokud je zástavce někdo jiný než dlužník, má právo na zástavním věřiteli požadovat, aby mu podal kdykoliv a
bez zbytečného odkladu zprávu o výši zajištěné pohledávky
-
PO SPLATNOSTI POHLEDÁVKY
-
-
zástavním právem se věřiteli zjednává možnost dosáhnout uspokojení zajišťované pohledávky z
výtěžku zpeněžení zástavy; předpokladem je skutečnost, že dlužník svůj závazek řádně a včas nesplnil
existence zástavního práva však věřiteli nebrání v tom, aby v případě prodlení dlužníka zvolil jiný způsob
uspokojení své pohledávky než zpeněžením zástavy (např. srážky ze mzdy a jiných příjmů, prodej movitých věcí
atd.)
podle § 165 odst. 1 má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, není-li
pohledávka zajištěná zástavní právem splněna včas
zástavnímu věřiteli se pro zpeněžení zástavy nabízejí 3 možnosti:
1. Klasický postup postihu dlužníka.
- postih dlužníka, který je vlastníkem nebo jinak oprávněným k předmětu zástavy
- spočívá to v žalobě proti dlužníkovi na splnění závazku a v návrhu na výkon rozhodnutí zpeněžením
zástavy na základě vykonatelného rozsudku soudu (exekučního titulu)
-
jiný postup by mohl přicházet v úvahu zejména v případě, že dlužník není vlastníkem nebo jinak
oprávněným k předmětu zástavy, i když lze takto postupovat i vůči dlužníkovi, kterému zástava patří
zástavní věřitel tu má na výběr dvě možnosti – dosáhnout zpeněžení ve veřejné dražbě anebo soudním
prodejem zástavy (v tomto druhém případě se postupuje podle OSŘ)
2. Řízení o soudním prodeji zástavy
- řízení je zahájeno podáním žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy
- účastníky řízení jsou pouze zástavní věřitel a zástavní dlužník, tj. subjekt, jemuž zástava patří
- předpokladem pro nařízení soudního prodeje zástavy je prokázání ze strany zástavního věřitele
existence zajištěné pohledávky, zástavního práva k věci, která měla být zpeněžena a osoby, která je
zástavním dlužníkem
- jde o tzv. zástavní žalobu namířenou proti tomu, komu patří zástava
- i když se řízení zahajuje žalobou, ve věci se rozhoduje usnesením; to je vykonatelné dnem právní moci
- v dalším postupu se použije § 258 odst. 3 OSŘ
3. Prodej zástavy ve veřejné dražbě
- jde o tzv. dražbu nedobrovolnou ve smyslu § 36 zákona č. 26/2000 Sb.
138
-
-
-
-
-
dražba je prováděna na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním
rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo vykonatelným notářským zápisem
ten, kdo tvrdí (zřejmě postižený vlastník, zástavní dlužník), že prodej zástavy ve veř. dražbě není
přípustný, musí uplatnit své právo žalobou proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje
zástavy.
o tuto žalobu lze podat ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veř. dražbě
o tu lze vykonat až po této lhůtě nebo po pravomocném rozhodnutí o žalobě
o ten, kdo podá uvedenou žalobu, vystavuje se povinnosti nahradit zástavnímu věřiteli
škodu vzniklou za dobu oddálení prodeje zástavy
při zpeněžení zástavy na základě vykonatelného rozhodnutí může být využit soudní exekutor
na jedné a téže nemovité zástavě může být zástavními právy zajištěno více pohledávek
ukazatelem jistoty věřitele je pořadí, jaké ke vzniku zástavního práva došlo
o v případě prodlení dlužníka může prosazovat zpeněžení nemovitosti kterýkoli z věřitelů
o uspokojení věřitelů z výtěžku však sleduje přísně zásadu priority – nejprve musí být uspokojen
věřitel s dřívějším pořadím zástavního práva
po dohodě a za úplatu by mohla být přednějším věřitelem postoupena pohledávka, s níž by na nabyvatele
přešlo i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, tedy i ZP (§ 524 odst. 2)
u vespolného (simultánního) zástavního práva záleží pouze na věřiteli, zda uplatní výkon jeho ZP na
všechny takto zatížené nemovitosti, nebo jen některé z nich (§ 165a odst. 2)
uplatní-li věřitel své právo v celém rozsahu jen na jednu ze zatížených nemovitostí, může tím ohrozit
dalšího zástavního věřitele, jehož zástavní právo vázne pouze na této nemovitosti, tím, že na něj z výtěžku
prodeje nezbude nic
o vzdálenější věřitel nemá žádnou možnost, aby donutil prvního zástavního věřitele uplatnit své
zást. pr. v plném rozsahu, tedy na všechny nemovitosti
u pohledávky zajištěné zástavním právem k cennému papíru může věřitel papír prodat pomocí
obchodníka s cennými papíry
o zamýšleném prodeji je věřitel předem povinen informovat zástavce
z realizované kupní ceny vydá věřitel bez zbytečného odkladu dlužníkovi výtěžek z prodeje
převyšující jeho zajištěnou pohledávku po odečtení účelně vynaložených nákladů
139
24. Zadržovací právo (rentenční právo)
PLATNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA
-
-
v občanském zákoníku se právo zadržovací řadí mezi věcná práva k věcem cizím
pojednává se o něm v ustanoveních § 175 až 180
novely č. 509/1991 Sb. byla úprava zadrž. pr. obsažena jen v jediném odstavci ustanovení § 278
o organizace měla právo zadržet věc, která byla předmětem služby, za niž dosud občan nezaplatil a
že toto právo nepřísluší, je-li cena organizací požadovaná sporná a občan ji zajistil složením do
notářské úschovy
o nebyl to tedy obecný zajišťovací prostředek
v platné právní úpravě se prosadilo obecné pojetí zadržovacího práva
neomezuje se jen na někdejší zajištění splatné pohledávky na náklad pro věc vynaložený, ale např. i na
případnou náhradu škody věcí zadržiteli způsobenou
POJEM A FUNKCE
-
-
-
zadržovací (retenční) právo slouží k zajištění splatné peněžité pohledávky tím, že zadržovatel,
ačkoli je povinen věc vydat, odpírá tak učinit, pokud mu vlastník věci neposkytne požadované
protiplnění
zadržovatel musí prokázat, na základě jakého právního důvodu pohledávka existuje (např. ze smlouvy)
zadržovat se dají jen movité věci, kde je faktická moc nad věcí, takže u nemovitostí je tento výkon vyloučen
(stejně tak i pohledávky)
předmětem zadržovacího práva však nemůže být věc, která byla vlastníku svémocně nebo lstivě
odňata nebo která byla někomu svěřena, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný
s výkonem zadržovacího práva
zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se
řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka
funkce zadržovacího práva je pouze zajišťovací (ne uhrazovací!)
o ten, kdo věc zadržuje, může sice až do splnění své pohledávky odpírat vydání věci, nemůže ji však
sám zpeněžit, a uspokojit se z výtěžku prodeje
VZNIK
-
na rozdíl od zástavního práva se zadržovací právo neopírá o smluvní ujednání jako právní důvod vzniku tohoto
institutu
zadržovací právo se uskutečňuje jednostranným aktem zadržovatele spočívajícím v zadržení věci
jde o výhradu zadržovatele k vydání věci
věřitel je povinen bez zbytečného odkladu uvědomit dlužníka, že mu zadržuje věc a proč (§ 177 odst. 2) –
nedodržení této povinnosti je však bez právního významu pro vlastní vznik zadržovacího práva
byla-li původní smlouva písemná, musí i vyrozumění být písemné
OBSAH
-
uplatní-li vlastník věci nárok na její vydání, může být soudem žalovanému sice uloženo věc vydat,
ale jen při současném splnění vzájemného nároku ze strany žalobce
zadržovatel musí věc opatrovat, a tak zabránit její ztrátě, poškození nebo zničení
může ji ale užívat, popř. umožnit její užívání jinému
úhradu nákladů na věc vynaložených má právo požadovat na vlastníkovi věci (i pro jejich neuhrazení může věc
zadržovat)
zadržovatel má povinnost věc vydat, jakmile zadržovací právo zanikne
140
ZÁNIK
-
zadržovací právo zanikne zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci nebo vydáním
věci dlužníkovi
zanikne i tehdy, poskytne-li dlužník věřiteli s jeho souhlasem jinou jistotu (§ 180 odst. 2)
v případě, že by vlastník nezajistil pohledavku jiným způsobem a že by pohledávka zanikla, má zadržovatel
právo uspokojit se z prodeje věci výkonem rozhodnutí
na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z
výtěžku zadržené věci před jiným věřitelem (§179) – toto právo se uznává i proti zástavnímu věřiteli
jak je to tedy s koexistencí zástav. práva k movité zástavě, která je v držení (detenci) zadržovatele ???
o je to tak, že ke vzniku a trvání zástavního práva k movité věci se vedle písemné smlouvy
vyžaduje, aby zástavní věřitel měl věc u sebe nebo aby byla v úschově u třetí osoby, popř. aby
bylo zástavní právo vedeno v rejstříku zástav
o za tohoto stavu lze připustit pouze možnost střetu zájmu mezi zadržovatelem a zástavním
věřitelem opírající se o zákonné zástavní právo (např. daňové nedoplatky)
o zadržovací právo zanikne i tehdy, vzdá-li se zadržovatel tohoto způsobu zajištění byť
neuspokojené pohledávky
o zadržovací právo u pronajímatele zanikne i tehdy, uplyne-li 8 dní od zadržení věcí aniž
pronajímatel požádal o jejich soupis soudním vykonavatelem.
141
25. Věcná břemena
POJEM A FUNKCE
-
-
-
-
-
-
-
-
jsou dalším věcným právem k věci cizí
vyznačují se tím, že spočívají v omezení vlastníka nemovitosti buď k prospěšnému využívání
nemovitosti jiného konkrétního vlastníka, anebo k prospěchu určité konkrétní fyzické nebo
právnické osoby
omezení je spjato se zatíženou nemovitostí tak, že na jeho trvání se nezmění nic ani výměnou vlastnického
subjektu
o zatížení přímo z povahy věci sleduje nemovitost, na které lpí
o protějškem omezení vlastníka zatížené nemovitosti je oprávnění vlastníka panující nemovitosti (i s ní
je oprávnění nerozlučně spjato nezávisle na změnách vlastnictví)
o jinou povahu věcného břemene jde tehdy, patří-li oprávnění z něho plynoucí nějaké osobě bez jakékoliv
spojitosti s vlastnictvím nějaké jiné nemovitosti – toto oprávnění je ryze osobní povahy
práva z věcných břemen jsou omezená věcná užívací práva k cizí nemovité věci, jimž odpovídá závazek
vlastníka ve prospěch jiného něco trpět, něčeho se zdržet anebo něco konat
a) věcná břemena, pro které je příznačný nepřetržitý trvající stav, aniž by u nich docházelo k jednotlivým
výkonům (např. opora sousední stavby, právo vodovodu)
b) věcná břemena, jejichž výkon spočívá v jednotlivých opakovaných úkonech oprávněného (právo chůze,
právo jízdy, čerpání vody)
u věcných břemen je pojmově vyloučeno, aby se vyčerpala jednorázovým úkonem
věcná břemena vážou každého vlastníka zatížené nemovitosti, takže výměna jejího vlastníka nemůže být na
újmu osoby oprávněné z věcného břemene
okruh věcných práv je v zákoně taxativně vymezen, a tedy uzavřen (tzv. numerus clausus), takže jej nelze
rozšiřovat ani dohodou účastníků
nelze proto za platného právního stavu např. zřídit právo stavby (i když byl znám v dřívější právní úpravě, nebo
ho znají cizí právní řády)
věcná břemena se řadí do kategorie práv k věcem cizím, spolu s právem zástavním a zadržovacím
zatímco předmětem zástavního práva mohou být jak věci movité, tak i nemovité a pohledávky a
předmětem zadržovacího práva výlučně věci movité, mohou se věcná břemena vztahovat jen
k nemovitosti
oprávnění odpovídající věcnému břemenu je právem věcným a tedy i právem absolutním
věcně oprávněný subjekt má absolutně chráněné pr. postavení, které může uhájit proti každému žalobou
obdobnou žalobě vlastnické (§ 126) – tím se oprávnění odpovídající věcnému břemenu podstatně odlišuje od
závazkových vztahů (např. výpůjčka, nájem, atd.)
to, že je nemovitost zatížena věcným břemenem, by měl každý vědět, proto se zveřejňují zápisy v KN
OBSAH
-
obsah věcného břemena spočívá v povinnosti vlastníka zatížené nemovitosti něco trpět (pati),
něčeho se zdržet (omittere) nebo něco konat (facere)
každá z těchto povinností představuje závažné omezení vlastníka zatížené nemovitosti
1. Povinnost něco trpět
- spočívá-li povinnost vlastníka zatíženého pozemku něco trpět, týká se to jeho práva užívat předmět
svého vlastnictví, popřípadě požívat jeho plody a užitky
142
-
je to např. právo cesty přes cizí pozemek ve vytyčené trase, čerpání vody ze studny na cizím pozemku,
strpět oporu stavby o sousední stavbu
2. Zdržení
- je, např. musí-li se vlastník zatíženého pozemku omezit v jeho stavebním využití tak, aby svou stavbou
nad určitou výšku neodňal vlastníkovi druhému dosavadní vyhlídku nebo aby nevysadil moc vysoký
strom, který bude vrhat stín na vegetaci a ta nebude růst jako doposavad.
-
-
-
-
věcná břemena trpět a zdržet se byla podle obecného zákoníku občanského z r. 1811 a dodnes
jsou někde označována jako služebnosti
vedle služebnost přicházela v úvahu reálná břemena
o to bylo věcně působící zatížení pozemku spočívající v povinnosti opakujícího se plnění ze strany
vlastníka pozemku
o plnění mohlo mýt různého druhu, např. poskytování služeb, peněžní renta
zvláštní skupinu mezi věcnými břemeny představoval výměnek
o jeho obsahem mohla být podle povahy případu ve prospěch oprávněného subjektu povinnost
něco trpět, něco činit, např. poskytovat určité služby, i něco dát v podobě naturálních nebo
peněžních dávek
o jednalo se oprávnění ve prospěch určité osoby zatěžující vlastnictví nemovitosti náležejícímu
jinému subjektu
platná právní úprava od tohoto dělení (služebnosti a reálná břemena) upustila (stejně tak jako dříve
ObčZ z r. 1950)
nově připravovaný ObčZ se opět navrací k třídění věěných břemen na služebnosti a reálná břemena
existují i tzv. zákonná (legální) břemena, což jsou různá omezení výkonu vlastnického práva
k nemovitostem vyplývající ze sousedství s nemovitostmi, které náležejí jiným subjektům.
tato břemena jsou dána zákonem (typicky § 127 odst. 3)
o zvláštností legálních břemen je, že jejich vznik či trvání vyplývají z koexistence dvou či více
vlastníků v určitém území
-
povaze věcného břemene se přibližuje věcné (někdy i zvěčnělé) předkupní právo
o podle § 603 odst. 2 lze předkupní právo sjednat i jako věcné právo
o toto předkupní právo pak působí i vůči právním nástupcům povinného
o v takovém případě se smlouva o předkupním právu musí uzavřít písemně, přičemž se toto
předkupní právo nabývá až vkladem do KN
-
-
oprávnění odpovídající věcnému břemenu slouží vždy výlučně ku prospěchu panující nemovitosti
o nemůže být proto využíváno pro jinou nemovitost, i kdyby jejím vlastníkem byla stejná osoba
o totéž platí i pro oprávnění ve prospěch určité osoby
nejde však o nedovolené rozšiřování práv z věcného břemene bydlení, jestliže osoba oprávněná bydlení umožní
i svému manželovi po uzavření manželství
nelze též vyloučit ani pobyt třetích osob, který nemá charakter užívání (např. občasné návštěvy)
-
oprávnění vyplývající z věcného břemene musí být vykonáváno tak, aby povinného co nejméně zatěžovalo
nemůže být proto svévolně rozšiřováno (např. z práva cesty udělat právo jízdy).
v případě pochybností o rozsahu oprávnění je třeba mít za to, že povinný má být omezován spíše méně než více
-
oprávněný za své privilegia nese přiměřený náklad na zachování a údržbu zatížené nemovitosti (např. opravy) –
při zřízení věcného břemene mohou účastníci tuto povinnost modifikovat nebo vyloučit
-
143
užívá-li zatíženou nemovitost i její vlastník, má povinnost se podílet poměrně na uvedených nákladech (§ 151n
odst. 3)
-
VZNIK
-
právním důvodem vzniku věcného břemene může být (jako u nabytí vlastnického práva):
1) Smlouva
- předepsanou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene je její písemná forma (§ 151o)
- smlouvou samotnou práva a povinnosti ještě nevznikají
- vznik se uskuteční až vkladem věcného břemene do KN
o právní účinky vkladu se vztahují ke dni podání návrhu
o oprávnění odpovídající věcnému břemenu se vyznačí u panující nemovitosti, závada v podobě
věcného břemene se vyznačí u zatížené nemovitosti
- smlouvu mohou uzavřít jen vlastníci dotčených nemovitostí
- smlouvou musí být přesně vymezen obsah věcného břemene
- tuto smlouvu uzavírají často také podíloví spoluvlastníci při rozdělení podílů, když jeden např. musí přes
cestu druhého ke svému domu
2) Dědění
v rámci dědického nástupnictví rozeznává zákon dva způsoby vzniku věcného břemene:
a) zůstavitel ustanoví ve své závěti některého dědice nabyvatelem práva odpovídajícího věcnému
břemenu váznoucímu na nemovitosti, která připadne jinému z dědiců
- dnes však skutečný vznik věcného břemene závislý na výsledku řízení o dědictví
- uzavřou-li dědici dohodu, mohou se co do velikosti dědických podílů a co do předmětu dědění
odchýlit (to samo nebrání soudu ve schválení dohody, neodporuje-li zákonu nebo dobrým
mravům)
- teprve nedohodnou-li se, pak potvrdí soud nabytí dědictví v souladu se závětí
b) dědicové se mezi sebou dohodnou tak, že některému z nich připadne nemovitost a jinému právo
odpovídající věcnému břemenu zatěžujícímu tuto nemovitost
- jak při dědění ze závěti, tak ze zákona
- i zde je nezbytné schválení soudem, neodporuje-li dohoda zákonu či dobrým mravům
3) Rozhodnutí státního orgánu
- příslušným orgánem, jehož rozhodnutím může dojít ke vzniku věcného břemene, je především
soud a správní orgán
o v obou případech to však platí za předpokladu, že je toto oprávnění založeno výslovně zákonem
o soud smí zřídit věcného břemeno v případě neoprávněné stavby (§135c odst. 3) a též v případě
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti a jejím reálným rozdělením
(§142 odst. 3)
o v jiných než těchto případech soud nemůže zřídit věcné břemeno, a to ani tam, kde
by se to v konkrétním případě ukazovalo jako nezbytné a nutné východisko k řešení
konkrétního případu
- při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, zejména k pozemku, může soud zřídit
věcné břemeno zatěžující jednu z nově vzniklých nemovitostí ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé
nemovitosti
- co se týče zatížení pozemku věcným břemenem právotvorným rozhodnutím soudu k návrhu vlastníka
stavby podle § 151o odst. 3, není zde ve srovnání s úpravou dopadající na neoprávněnou stavbu
v ustanovení p 135c bráno do úvahy kritérium neoprávněnosti stavby, resp. neoprávněného zásahu
stavebníka do práva vlastníka dotčené stavby
- není vyloučeno, aby ke vzniku věcného břemene došlo za účasti soudu i v jiných případech – takové
rozhodnutí bude ale jen schválením smíru uzavřeného účastníky sporu
144
-
mezi správními orgány, kterým zákon umožňuje zřídit věcné břemeno, lze na první místě
uvést stavební úřad
o např. může za podmínek pro vyvlastnění vl. práva k pozemkům a stavbám omezit, lze-li tímto
způsobem dosáhnout účelu vyvlastnění bez jeho odnětí dosavadnímu vlastníku
o zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku – např. opravňuje
pozemkový úřad ke zřízení věc. břemena v případech restituce, v jiném ustanovení též týká-li
se to pozemkových úprav
4) Zákon (§ 151p odst. 1)
- u věcných břemen zřizovaných přímo ze zákona jde o určitý druh veřejnoprávního omezení
vlastníka nemovitosti
- děje se to v případech, kdy převažuje veřejný zájem nad zájmem jednotlivce, aniž by toto zasahování bylo
podmíněno souhlasem jednotlivce a aniž by existence omezení byla zřejmá z KN
- věcná břemena jsou tu rozmanitá, od umožnění vstupu na pozemek, po umístění určitých zařízení na nich,
odstraňování porostů, apod.
- lze poukázat na vodní zákon, zákon elektrizační, plynárenský zákon
- patří sem i vyřešení vztahů mezi vlastníkem budovy a bytovým družstvem, jehož nákladem došlo
nástavbou či vestavbou ke zřízení družstevních bytů v této budově
- ve prospěch družstva vzniká věc. břemeno k nastavěné či vstavěné části, jemuž odpovídá povinnost
vlastníka budovy trpět užívání části stavby, které se to týká
5) Vydržení
- předpokladem je nepřetržitý výkon práva po dobu nejméně 10 let,jsou-li splněny i další podmínky obdobné
vydržení vlastnického práva (§ 134 n.)
- vyloučeno je vydržení práva odpovídajícího věc. břemenu k nemovitostem, které mohou být jen ve
vlastnictví státu nebo ve vlastnictví zákonem určených právnických osob (§125)
Zánik věcných břemen
-
věcná břemena zaniknou
1. Obecnými způsoby
a) smrt fyzické osoby nebo zánik právnické osoby, patřilo-li právo odpovídající věcnému břemenu výlučně jí
b) také splynutí práv a povinností v jedné osobě vyvolá zánik
- platí totiž, že nikomu neslouží jeho vlastní věc (nemini res sua servit)
- lze mít za to, že i kdyby se předchozí stav obnovil, tak zrušené věcné břemeno neobživne
c) zánik nemovitosti, na které břemeno vázne, působí jeho zánik (zboření stavby, živelná událost)
d) trvalé změny, kvůli nimž nemůže věcné břemeno sloužit oprávněné osobě, např. vyschne pramen vody. –
nesmí však jít o přechodnou záležitost
e) promlčí se, pokud není 10 let vykonáváno (§ 109)
2. Mezi zvláštní způsoby zániku věcného břemene patří:
a) smlouva
- musí mít písemnou formu
- účastníky smlouvy mohou být dosavadní vlastníci obou nemovitostí (panující a zatížené) nebo
dosavadní vlastník zatížené nemovitosti a osoby, v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno
- smlouva je tu pouze právním důvodem změny, která se uskuteční teprve vkladem výmazu věcného
břemene do KN
- stane se tak na základě rozhodnutí KÚ s účinky ke dni podání návrhu
b) rozhodnutí orgánu
145
-
-
-
příslušným orgánem, který rozhoduje o zániku věcného břemene, je soud nebo správní orgán
např. § 151p odst. 3 - při změně poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi zatížením vlastníka
nemovitosti a výhodou oprávněného, soud může rozhodnout, že věcné břemeno za přiměřenou
náhradu omezuje nebo že ho zrušuje
nelze-li spravedlivě při změně poměrů trvat na věcném plnění, může soud určit plnění peněžité
správním orgánem rozhodujícím může být stavební úřad, je-li povolán rozhodovat o vyvlastnění
o tímto zásahem zanikají i zástavní a podzástavní práva váznoucí na pozemku, nájem
pozemku a jejich částí, popř. věcné břemeno váznoucí na pozemku nebo stavbě
o zánik věcného břemene je reflexem vyvlastnění zatížené nemovitosti, aniž by o tom
v rozhodnutí stavebního úřadu musela být nějaká zmínka
dále pozemkové úřady mohou rozhodovat o zániku věcného břemene v souvislosti s restitucí
zemědělského majetku, anebo s prováděním pozemkových úprav
c) zákon
146
26. Zápisy
Katastr nemovitostí České republiky je informační systém o nemovitostech v České republice. Byl zřízen zákonem č.
344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Provádění správy katastru nemovitostí České
republiky zabezpečuje Český úřad zeměměřický a katastrální.
PŘEDMĚT KATASTRU NEMOVITOSTÍ
V katastru nemovitostí se evidují:
(1) katastrální území
(2) pozemky – evidují se jako parcely a člení se podle druhů (např. orná půda, chmelnice, vinice, zahrady apod.)
(3) stavby spojené se zemí pevným základem – tj. stavby, kterým bylo přiděleno popisné číslo nebo evidenční číslo
nebo nebylo přiděleno žádné z těchto čísel, ale jejich obvod tvoří vlastnickou hranici nebo hranici druhu
pozemku (s výjimkou drobných staveb)
(4) byty a nebytové prostory – údaje o vlastníku bytu nebo nebytového prostoru, číslo bytu (nebytového prostoru),
popř. popis jejich umístění v budově, nejsou-li číslovány
(5) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci, požádá-li o to vlastník
nemovitosti nebo jiná oprávněná osoba;
(6) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci, v souvislosti se vznikem,
změnou nebo zánikem věcného práva k nim;
(7) stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis (v tomto smyslu se očekává
evidence některých staveb podle zák. č. 254/2001 Sb., o vodách)
(8) právní vztahy k nemovitostem – evidují se na listech vlastnictví a zapisuje se vlastnické právo, zástavní právo,
právo odpovídající věcnému břemeni, předkupní právo (pokud má účinky věcného práva) a jiná práva, pokud
byla zřízena jako věcná práva k nemovitostem
(9) nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků – podmínkou je, že trvají nebo budou trvat alespoň pět let
Podle § 1 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do katastru zapisují:
- vlastnické právo,
- zástavní právo,
- právo odpovídající věcnému břemeni,
- předkupní právo s účinky věcného práva.
DRUHY ZÁPISŮ DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, §1 odst.1 umožňuje provádět tři
druhy zápisů:



vklad
záznam
poznámka
VKLAD:
Rozhodnutí katastrálního úřadu, které má za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností k nemovitostem.
Katastr. Úřad rozhoduje dle spr. řádu pokud zákon 265/1992 nestanoví jinak.
Nejčastěji jsou předmětem vkladu:






smlouvy o převodu nemovitostí (kupní, darovací, směnná, postupní apod.)
smlouvy o zástavním a podzástavním právu k nemovitostem
smlouvy o oprávnění odpovídající věcnému břemeni
smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru jako předmětu vlastnictví
dohody o vypořádání společného jmění manželů, je-li předmětem vypořádání nemovitost
(od 1.9.1998) také práva zapisována do katastru nemovitostí na základě prohlášení vkladatele (s úředně ověřeným
podpisem) o vložení nemovitosti do základního jmění obchod. společnosti nebo jiného obdobného jmění právnické
osoby, které je doloženo společenskou smlouvou
147

a další
Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu ke
dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.
Právní účinky jsou konstitutivní.
Pro katastrální úřad je stanoveno, aby v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumal, zda:
- navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru,
- navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin,
- právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný,
- právní úkon je učiněn v předepsané formě,
- účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,
- účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní
volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu,
- k právnímu úkonu účastníka byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Je nesmírně důležité, že katastrální úřad
tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad (pokud k nim dojde až po podání návrhu na vklad, vyjma
omezení nakládat s předmětem právního úkonu uloženého soudem jako předběžné opatření, nemají tyto okolnosti vliv
na rozhodování katastrálního úřadu).
Řízení o vkladu se zahajuje na návrh. Účastníky řízení jsou účastníci toho právního úkonu, na jehož podkladě má být
zapsáno právo do katastru (nikdo jiný, i kdyby byl jiným způsobem tímto úkonem dotčen, např. by bylo porušeno jeho
předkupní právo). Řízení je zahájeno dnem doručení písemného návrhu katastrálnímu úřadu. Návrh podávají účastníci
právního úkonu; postačí, podali jej jen některý z účastníků.1
ZÁZNAM:
Úkon katastrálního úřadu, který se provádí z úřední povinnosti na základě dodání listin osvědčující právní skutečnost,
která je předmětem zápisu do katastru nemovitosti.
Předmětem záznamu jsou práva k nemovitostem, která vznikla
ze zákona
rozhodnutím státního orgánu (soudu, pozemkového úřadu….)
příklepem licitátora ve veřejné dražbě
na základě jiné právní události nebo jednostranného právního úkonu (př. vydržení, odstoupení od smlouvy)
listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy k nemovitostem, jestliže byly
předloženy orgány přímo k zápisu do katastru nebo byly přiloženy k ohlášení vlastníka či jiného oprávněného (př.
souhlasným prohlášením o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zaniká nebo se
omezuje a osobou jejíž právo vzniká nebo se rozšiřuje………)





1
Jsou-li podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje, v opačném případě návrh zamítne. Rozhodnutí,
kterým se vklad povoluje, lze provést zápisem ve spisu (tj. bez vyhotovení a doručení zvláštního rozhodnutí). Na prvopisech smlouvy vyznačí
katastrální úřad tuto doložku:
Katastrální úřad v.... I
V klad práva povolen rozhodnutím č. /'.. ..
Vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne...
Právní účinky vkladu vznikly dnem. ..
148

zpracováním (dle § 135b obč. zák.; v širším slova smyslu sem patří také vytvoření nové věci, tj. zhotovení stavby),
Listiny, na základě kterých se provádí záznam, jsou jejich zhotovitelé povinni zaslat
katastrálnímu úřadu do 30- ti dnů od nabytí právní moci nebo do 30 –ti dnů od jejich
vyhotovení.
Záznam provede katastrální úřad nejpozději druhý pracovní den a je povinen vyrozumět osoby,
kterých se tento záznam týká.
Jak vyplývá z dikce zákona, záznam nemá konstitutivní účinek, příslušný následek již nastal
přímo z uvedené právní skutečnosti. Do katastru se tento následek zapíše post festům.
Záznam provede katastrální úřad na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin,
které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Právní účinky jsou
deklaratorní!
POZNÁMKA:
Jde o úkon katastrálního úřadu, který nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti k nemovitosti. Účelem je pouze
upozornit, že právní stav vyznačený v katastru může doznat změn, neboť o nemovitosti bylo zahájeno řízení (př. soudní
nebo správní) Poznámka neslouží k zápisu nějaké změny právního vztahu, má také určitý signalizační charakter;
oznamuje, že údaje v katastru mohou být dotčeny brzkou změnou, neboť právní vztahy jsou předmětem nějakého
řízení.
Podkladem pro poznámku je:



oznámení nebo rozhodnutí soudu či jiného státního orgánu - na základě návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitosti a zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti, na základě exekučního příkazu k
prodeji nemovitosti, exekučního příkazu k prodeji podniku apod.
oznámení navrhovatele na určení právního vztahu u soudu - na základě podaného žalobního návrhu, kterým se
navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož
základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7 zák. č. 265/1992 Sb.
usnesení o nařízení exekuce
Poznámka musí být vyznačena nejpozději následující pracovní den po doručení listiny.
Právní účinky jsou pouze informativní
ZÁSADY
Pro katastr nemovitostí platí:
1. zásada materiální publicity - každý může nahlížet do katastru
2. zásada formální publicity - dříve platilo, "co je psáno, to je dáno" (zápis byl pravdivý, i když se neshodoval se
skutečností); dnes platí, že ten kdo je zapsán, se považuje za vlastníka v dobré víře
3. princip dispoziční - řízení se zahajuje na návrh
4. princip intabulační - věcné právo vzniká zanesením do katastru
5. zásada priority - při zapisování práv se postupuje podle dat doručení
6. zásada legality - úřad zkoumá, zda jsou splněny zákonné podmínky vzniku věcného práva
149
27. Pojem závazkového práva a jeho místo v soukromém právu
Pojem závazkového právního vztahu
a)
b)
c)
d)
e)
f)
Závazkový právní vztah je druh občanskoprávních vztahů, v němž jeden subjekt má postavení
věřitele, tj. toho, kdo má oprávnění od druhého něco požadovat (pohledávka), a druhý subjekt má
postavení dlužníka, tj. toho, kdo je povinen věřiteli poskytnout plnění (dluh).
Závazkový pr. vztah je pr. vztahem relativním, tj. jsou individuálně určené obě strany vztahu, jeho subjekty
jsou navzájem vázány právy a povinnostmi.
Práva a povinnosti tu vytvářejí právní pouto (iuris vinculum), které vzniká autonomně, z vlastní vůle stran,
nejčastěji smlouvou.
Zdrojem práv a povinnosti se stává smlouva uzavřená na základě zákona. Ze závazku vyplývá jeho
závaznost.
Smluvní strany závazku jsou jím zavázány a nemohou od něho jednostranně odstoupit, ledaže by
jim to zákon výslovně dovoloval nebo si to ve smlouvě sjednaly ( pro takový případ si mohou sjednat i
odstupné §497).
Pokud si strany poskytly určité plnění ještě před tím, než uzavřely smlouvu, bere se toto plnění jako záloha započítává se do předpokládaného plnění ze smlouvy.
pokud nakonec k uzavření smlouvy nedojde, vypořádají se strany podle zásad o bezdůvodném obohacení.
Závazkové pr. vztahy mohou být jednoduché i složité (např. každodenně uzavíraná kupní smlouva –
prodávající musí odevzdat kupujícímu prodanou věc, převést na něj vl. právo, kupující musí zaplatit cenu,
převzít věc,…).
Závazkový pr. vztah je vnitřně členěný systém, jehož prvky jsou věřitelsko-dlužnické vztahy a jehož
jednota je dána jeho kauzou, tj. hospodářským účelem.
Subjekty je věřitel a dlužník, ale většinou nejde označit jednoho jen za věřitele a druhého jen za dlužníka (viz.
případ s kupní smlouvou – když kupující platí, je dlužník, když očekává dodání věci po zaplacení, je věřitel), tzn. týž
subjekt může být zároveň věřitelem a zároveň dlužníkem
Při složitých závazkových pr. vztazích se tento vztah skládá z více vzájemných práv a závazků v užším
smyslu.
Pro tyto vztahy je stanovena zásada vzájemné podmíněnosti plnění jednotlivých vzájemných
(recipročních) závazků (synallagma).
§560 stanoví: Mají-li ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat plnění jen ten, kdo
sám splnil svůj závazek již dříve nebo je připraven jej splnit (tzv. funkcionální synallagma). ten,
kdo však je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude poskytnuto
nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého subjektu ohroženo skutečnostmi, které
nastaly u tohoto druhého subjektu a které mu nebyly známy v době, kdy smlouvu uzavíral.
§560 zároveň připouští tzv. námitku nesplněné smlouvy (exception non adimpleti contractus) - tou se
dlužník ubrání věřitelově žalobě o splnění svého splatného dluhu, jestliže věřitel sám nesplní dříve (resp.
není připraven splnit).
při této uplatněné námitce se dlužník neocitne v prodlení.
Obdobné ustanovení obsahuje Obch.Z (§325n).
Tento vztah práv a povinností existuje i u práv věcných. Např. vlastníkovu právu věc užívat odpovídá povinnost
kohokoli jej nerušit. Odpovídá mu ale i jeho povinnost nezneužívat svých oprávnění (čl. 11odst 3 LZPS).
Rozdíl mezi právy závazkovými a věcnými spočívá v tom, že:
1) subjekty závazkových povinností jsou vždy určeny individuálně, zatímco subjekty povinností
odpovídajících věcným právům jsou individuálně neurčené.
2) práva závazková jsou vždy relativní, tj. působí jen mezi individuálně určenými subjekty a pr.
zprostředkováním výměny různých statků mezi takto určenými subjekty vyjadřují dynamiku
občanskoprávních vztahů; naproti tomu práva věcná, která upravují přímé a bezprostřední
přisvojování si různých statků individuálně určenými subjekty a jež tak vyjadřují statiku
občanskoprávních vztahů, působí vůči všem individuálně neurčeným subjektům, tj. absolutně.
3) U závazkových práv povinnosti spočívají v konání i k nekonání, zatímco u věcných práv
zásadně v nekonání (nerušení)
Definice závazkového právního vztahu :
-
Zcela výstižnou definici závazkového pr. vztahu se nepodařilo vypracovat.
V platném obč.z. jsou dvě legální definice:
a) §488: Závazkovým pr. vztahem je pr. vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění od dlužníka
a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
150
b) §494: Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet a věřitel je
oprávněn to od něho požadovat.
FINÁLNÍ DEFINICE ZÁVAZKOVÉHO PRÁVNÍHO VZTAHU
-
Je to občanskoprávní vztah, v němž jeden subjekt, věřitel, je oprávněn od druhého subjektu,
dlužníka, něco požadovat (pohledávka) a druhý subjekt je povinen to poskytnout, tj. zachovat se
tak, jak to odpovídá oprávnění věřitele, přičemž oba subjekty jsou individuálně určené a jejich
oprávnění ani povinnosti nevyplývají z vlastnictví určité věci.
(ještě jednou, zkráceně, jinak) Pojem a funkce závazkového práva
Pojem závazkového práva:
-
-
-
-
Závazkové právo je část občanského, resp. soukromého práva, kterou tvoří soubor pr. norem o
závazcích.
Závazkem se rozumí:
závazkový pr. vztah jako druh občanskopr. vztahů, též závazek v širším smyslu
povinnost ze závazkového pr. vztahu vycházející neboli závazková (obligační) povinnost, též závazek
v užším smyslu
Dalšími zákl. pojmy závazkového práva jsou:
- pohledávka a dluh
- věřitel (kreditor) a dlužník (debitor)
Platí, že závazk. pr. je ta část obč. pr., která upravuje vztahy mezi věřiteli a dlužníky.
Pohledávkou se rozumí subjektivní právo jednoho subjektu (věřitele) závazk. pr. vztahu požadovat od
druhého subjektu tohoto vztahu (dlužníka) určité plnění, tedy buď aby něco dal (např. zaplatil) nebo
konal (např. určitou práci) nebo něco nekonal, tedy opomenul nebo strpěl (např. přejezd přes svůj
pozemek).
Stane-li se pohledávka splatnou, stává se nárokem, tzn. lze ji s úspěchem – v případě, že nedošlo ze
strany dlužníka k dobrovolnému splnění – vymáhat soudně (tedy procesně vynutit – jde o tzv. action
nascitur).
-
Dluhem se rozumí povinnost subjektu závazkového pr. vztahu (dlužníka) poskytnout druhému
subjektu téhož vztahu jím požadované a dlužníkem slíbené plnění, tj. něco dát, konat či nekonat
v souladu s pohledávkou.
-
Věřitel – má pohledávku, je to subjekt oprávněný ze závazkového vztahu,má právo požadovat
Dlužník – má dluh, je to subjekt povinný plnit dluh
Funkce závazkového práva :
-
Funkcí závazkového práva je zabezpečit uspokojování lid. potřeb ve vzájemné součinnosti (kooperace)
-
Má-li společnost fungovat, je nutné, aby součinnost byla zabezpečována právem, jeho závazností, sankcemi
a vynutitelností.
Pevný pr. rámec je nezbytným předpokladem účinného působení společnosti jako celku. Pr.
Zabezpečení vzájemné součinnosti (kooperace) zprostředkuje soukromé právo, v čele s obč. právem,
zejména právem závazkovým, a to jak závazk. právem smluvním, tak deliktním.
Závazkové právo je nejdynamičtější částí obč., resp. celého soukromého práva. Vždy se nejpružněji
přizpůsobovalo potřebám a požadavkům společenského a hospodářského vývoje.
-
Systém závazkového práva :
151
-
-
-
Soubor norem, které tvoří závazk. pr. přesahuje Obč.Z.
Lze dovodit, že ZP je pouze součástí soukr. pr., nikoli veř.
Právní úprava provedena různými zákony :
1) základní soubor norem tedy je v Obč.Z. a to :
v části o Odpovědnosti za škodu a za bezdůvodné obohacení, tedy je tu upraveno závazkové
právo deliktní, a
v části Závazkové právo, kde se upravuje obecná část závazk. pr. i jednotlivé závazky z pr. úkonů,
zejména ze smluv,… tedy závazkové pr. smluvní (kontraktní) resp. kvazismluvní (kvasikontraktní)
2) v Obch. Z., ten je svou povahou zásadně zákoníkem závazkovým.
3) specifickými jsou závazky upravené v zákoníku práce.
4) závazkově právní charakter mají i některé vztahy vznikající podle zákona o rodině.
5) V dalších zákonech jako např :
v autorském zákoně,
zákoně o nájmu a podnájmu nebytových prostor
z o ochraně prům. vzorů
z o vynálezech, prům. vzorech a zlepšovacích návrzích
z o cenných papírech
zákony privatizační a restituční
Obecným závazk. právem je občanské závazkové právo, ostatní soukromá závazková práva jsou závazk. právy
zvláštními.
Platí, že normy zvláštního závazk. pr. mají přednost před obecnými (lex specialis derogat generali).
Tam, kde se nedostává zvláštních norem, použijí se podpůrně normy obecného závazk. práva.
Obč.Z. upravuje závazkové právo takto:
- obecná část závazkového práva (vymezení závazk. pr. vztahu, vznik závazků,…)
- závazky z jednotlivých smluv a kvazismluv
- závazky za způsobení škody vzniklé porušením smluvních nebo mimosmluvních zákonných povinností –
deliktní závazkové právo
- závazky z bezdůvodného obohacení = kvazideliktní závazkové právo
152
28. Vznik závazkových právních vztahů
Ustanovení § 488 obě. zák. formuluje jednoduchou definici závazkového právního vztahu, dle které jeden z účastníků
tohoto vztahu (dlužník) je povinen druhému účastníku (věřiteli) poskytnout určitou, zpravidla majetkovou hodnotu,
která je tu označena jako plnění, zatímco druhy účastník (věřitel) je oprávněn takové plnění od dlužníka požadovat.
Způsob vzniku závazku, jak je upraven v § 489 obě. zák., je modifikovanou systematikou tradičního uspořádání důvodu
vzniku závazků klasickým římským právem, které odlišovalo závazky ze smluv, závazky z deliktů, závazky z
kvazikontraktů a závazky z kvazideliktů. Občanskoprávní závazky z právních úkonů, resp. ze smluv, vznikají především
na základě dvoustranných právních úkonů.
Vznik závazkových pr. vztahů
-
Závazkové pr. vztahy vznikají zásadně ze stejných pr. důvodů jako občanskoprávní vztahy vůbec. Pr.
důvody:
1) právní úkony, zejména smlouvy – viz ot 53
2) protiprávní úkony – viz ot 54
3) konstitutivní rozhodnutí státních orgánů, zejména soudů
zákon musí příslušnému orgánu (zejména soudu) pravomoc závazkový právní vztah výslovně
poskytnout
např rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví kdy dosud společnou věc přikáže
do vl. jednomu nebo více spoluvlastníků – zároveň tím konstituuje i ZPV o přiměřené náhradě
obdobně při neoprávněné stavbě, při vypořádání společného jmění manželů
4) jiné pr. důvody stanovené zákonem, zejména události a protiprávní stavy
a) událost – konstituuje ZPV, jestliže s ní zákon takový pr. následek spojuje = zákonem
kvalifikovaná událost
událost je často spojena s protiprávním stavem vedoucím ke vzniku odpovědnostního pr.
vztahu – to je praktické hl. u objektivní odpovědnosti za škodu
např havárie motorového vozidla, která má za následek způsobení škody jinému, vyvolá vznik
závazkového pr. vztahu takovou škodu nahradit
protiprávní stav zakládající ZPV může být vyvolán i lid. Chováním – např ten, za něhož někdo jiný
splnil, co měl splnit sám (§454), se nedopustil proti tomu, kdo za něj plnil, žádného protiprávního
úkonu, nicméně jeho obohacení je třeba charakterizovat jako protiprávní stav který zakládá zvláštní
ZPV z bezdůvodného obohacení
protiprávní stav jako důvod vzniku ZPV může nastat i jako důsledek povolené činnosti (např
povinnost k náhradě škody při poddolování důlní činností, při porušení vodovodního potrubí...
b) některé jiné důvody, které se nedají podřadit pod žádný z uvedených typů (ZPV vznikající z různých
důvodů – ex variis causarum figuris)
např nálezcovo právo na nálezné a na úhradu nutných nákladů (§135 odst.. 2) vůči vlastníkovi
nalezené věci
Závazkové právní vztahy z právních úkonů
-
-
-
Z úkonů jsou nejdůležitějším právním důvodem vzniku závazkových pr. vztahů právní úkony a z nich nejčastějším
pr. důvodem smlouvy.
Smlouva je dvoustranný, resp. vícestranný pr. úkon, kterým si strany smluvně určí vzájemná práva a
povinnosti a pomocí něhož realizují své zájmy a cíle.
Sml. je jedním z ústředních institutů závazkového práva.
I smlouva musí splňovat všechny náležitosti pr. úkonů, tj. náležitosti smluvních stran, obsahu, předmětu, formy,
vůle a projevu.
Naprostá většina závazkových pr. vztahů jsou závazkové právní vztahy smluvní (ex contractu).
Pro smluvní závazkové pr. vztahy podle §493 platí, že je nelze, pokud Obč.Z. nestanoví něco jiného,
měnit bez souhlasu jejich stran
vyjadřuje zásadu pacta sunt servanda a přispívá k posilování pr. jistoty smluvním stranám
Případy vzniku (zániku) závazkového pr. vztahu jednostranným pr. úkonem jsou výjimečné.
Právně relevantní jednostranné pr. úkony zákon připouští jen tam, kde tímto úkonem zavazuje strana sebe
(např oferta podle §43a) anebo kde oprávnění subjektu učinit 1stranný právní úkon a zavázat jím
druhou stranu odvozuje svůj základ z již existujícího závazkového pr. vztahu (např. dovolené
odstoupení od existující smlouvy).
153
-
U 1stranných pr. úkonů se uplatňuje zásada uzavřeného počtu jejich typů (numerus clausus) - tzn. že
jednostranné pr. úkony působí následky jen tam, kde to Obč.Z. připouští.
Existují i určité jednostranné úkony, ze kterých vznikají závazkové pr. vztahy podobné závazkovým pr.
vztahům ze smluv, resp. působí podobné pr. následky jako ze smlouvy.
Jsou často označovány jako kvazismlouvy (kvazikontrakty).
Náš obč.z. však tento pojem nezná (pochází z římského práva).
Může jí však být u nás jednatelství bez příkazu (§472n), veřejný příslib (§850n), veř. soutěž (§847n).
Závazkové právní vztahy z protiprávních úkonů
-
-
-
-
-
-
Kromě smlouvy jsou nejčastějším důvodem vzniku závazkových pr. vztahů protiprávní úkony, zejména
protiprávní úkony zaviněné bez ohledu na to, spočívají-li v porušení smluvní povinnosti nebo
mimosmluvní – zákonné povinnosti.
Z jiného hlediska se protiprávní úkony rozlišují podle způsobeného výsledku na:
1) způsobení škody, a to v důsledku
porušení smluvního závazku nebo
porušení mimosmluvní-zákonné právní povinnosti
2) způsobení jiného protiprávního výsledku
Závazkové pr. vztahy ze zaviněných protiprávních úkonů způsobujících škodu vznikají již samotným zaviněným
protiprávním úkonem způsobujícím škodu, a nikoli až rozsudkem soudu, který ukládá škůdci
povinnost škodu nahradit.
Rozsudek soudu je proto deklaratorní povahy, jen potvrzuje povinnost škůdce nahradit škodu, kterou navíc
doplňuje procesní sankcí.
Někdy ovšem rozsudek soudu může již vzniklý závazek k náhradě škody v určitém směru
konstitutivním způsobem modifikovat. (např. určení způsobu náhrady škody (§422 odst.. 2), použití
soudcovského zmírňovacího práva (§450)).
Z porušení smluvní povinnosti vznikají i další závazkové pr. vztahy, bez zřetele na zavinění, a to odpovědnost
z prodlení a odpovědnost za vady.
Podle obdoby kvazismluv se vytvořila i kategorie kvazideliktů (quasi ex delicto), tj. takových deliktů, které
sice mají určitou podobnost s civilními delikty, liší se však od nich zejména tím, že nevyžadují
zavinění a někdy dokonce ani protiprávní úkon.
Náš obč.z. nezná ani pojem kvazikontraktu, ani kvazideliktu.
Bylo by však možno za něj považovat případy bezdůvodného obohacení (§451n) a případy způsobení škody bez
zavinění, tedy objektivní odpovědnost.
Druhy závazkových právních vztahů:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Smluvní a mimosmluvní
S plněním dělitelným a nedělitelným
S plněním jednorázovým, opakujícím se, trvajícím
závazkové vztahy jednostranně, dvoustranně a vícestranně zavazující (např. smlouva o sdružení).
Jednostranný závazkový vztah je např. u darovací smlouvy
ty, které vznikají z vůle stran, anebo nezávisle na vůli stran.
hlavní x vedlejší (sdílí osud se závazkem hlavním,tzn.že s ním i zaniká)..tzv. akcesorické závazkové právní
vztahy, které sledují osud hlavního závazkového právního vztahu, tzn. že trvají pouze za předpokladu platnosti
hlavního závazkového vztahu, že zanikají, aniž by byly samy splněny v případě zániku hlavního závazkového
vztahu (s výjimkou zástavního práva!!!) a bývají zpravidla splatné až tehdy, nebyl-li splněn hlavní závazkový
právní vztah. Typický akcesorickým závazkovým právním vztahem je ručení podle § 546 n., resp. podle 303n.
obchodního zák.
nominátní (pojmenovaný) x inominátní (nepojmenovaný)
synallagmatický (úplatné,vzájemně podmíněný) x
asynallagmatický (bezplatné,vzájemně
nepodmíněný)
závazkové právní vztahy z cenných papírů (skripturní obligace)
Závazek je nutné odlišit od společenské úsluhy. Toto rozlišení určuje vůle smluvních stran, záleží na tom, jak to strany
myslí. Rozdíl těchto institutů spočívá v možnosti uplatnění odpovědnosti za vady. U závazku uplatnit lze x u společenské
úsluhy nikoli. (jedná se například o sousedskou výpomoc)
154
NATURÁLNÍ ZÁVAZEK:
Jde o případ, kdy subjektivní právo není vůbec spojeno s nárokem, anebo kdy není spojeno s nárokem proto, že tento
vznikl promlčením.
Naturálními pohledávkami jsou takové pohledávky, u nichž je sice věřitel oprávněn požadovat od dlužníka splnění, avšak
svou pohledávku nemůže s úspěchem uplatnit u soudu (vymáhání před soudem § 845), neboli nemůže ji s úspěchem
procesně u soudu vynutit.
Naturálními pohledávkami jsou:
1. pohledávky, které nejsou s úspěchem soudně vynutitelné od samého počátku – např. pro svou odvážnost –
aleatornost- výhry ze hry či sázky mezi FO
2. promlčené pohledávky – nejsou naturálními od počátku, ale stanou se jimi až poté, co promlčení nastalo a
dlužník vznesl u soudu námitku promlčení
3. pohledávky neplatné jen pro nedostatek formy (§ 455/1)
Třídění závazkového práva
Podle odvětví soukromého práva: občanské, obchodní, popř. pracovní aj.
Podle důvodu vzniku: smluvní a deliktní
Důvody vzniku závazku:
 ekonomické důvody -> kauza - odpovídá na otázku proč je závazek uzavírán (aby něco získal)
 právní důvody -> tituly - obsahuje je § 489 (na jakém právním základě může závazek vzniknout) -> právními úkony
(zejména smlouvami), ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení, nebo z jiných skutečností uvedených
v zákoně
Ačkoli existence kauzy je základním ekonomickým smyslem vzniku a trvání závazkových vztahů, zákon připouští (§ 495
obě. zák.), že tento důvod nemusí být (zpravidla jako součást právního důvodu) přímo vyjádřen, věřitel je však důvod
závazku (tj. kauzu) zásadně povinen prokázat. Touto výjimkou jsou případy, kdy zákon výslovně stanoví, že věřitel
kauzu prokazovat nemusí. Tato výjimka je stanovena pro specifické typy cenných papírů.
V celé řadě typových závazkových vztahů v občanském právu jejich kauza tvoří přímo obsah tohoto typu, tj. titulu
právního, např.: kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva, smlouva příkazní aj.
Další skupina občanskoprávních vztahů pak vyžaduje výslovně jako součást obsahu zavazovacího důvodu vyjádřit
samostatně jeho kauzu (uznání d luhu dle § 558,110 obč. zák.)
155
29. Subjekty závazkových vztahů a jejich pluralita
Subjekty závazkových právních vztahů
Můžou to být subjekty občanskoprávních vztahů, tj FO,PO včetně státu, resp. obcí a krajů. Je třeba rozlišovat subjekt a
stranu závazkového právního vztahu. Ke vzniku toho vztahu nestačí jen existence dvou subjektů, tyto subjekty musí
být zároveň v opačném postavení…jeden dlužní a druhý věřitel. Na věřitelské i na dlužnické straně, případně na obou
může být více subjektů, pak se hovoří o společných závazkových vztazích (konkrétně spoluvěřitelství, spoludlužnictví)
Např. prodají-li tří spoluvlastníci svůj dům dvěma kupujícím do podílového spoluvlastnictví, vznikne dvoustranný právní
vztah, ale s pěti subjekty.
Subjekty závazkového právního vztahy jsou[4]:
· fyzické osoby (včetně cizích státních příslušníků)
· právnické osoby (včetně státu, obcí a krajů a také zahraničních právnických osob)
V případě závazkových právních vztahů musí existovat alespoň dva subjekty, jež jsou vůči sobě v opačném právním
postavení, a jež jsou nezbytné nejen ke vzniku, ale i k zániku závazku splněním. Jeden subjekt je věřitelem a druhý
subjekt je dlužníkem. V případě, že by vlivem určitých okolností došlo ke splynutí těchto dvou subjektů závazkového
právního vztahu, tedy ke splynutí práva a povinnosti, dojde tímto dle ustanovení § 584 občanského zákoníku k zániku
tohoto práva i povinnosti, a tím i celého závazkového vztahu. K této situaci může dojít, pokud se např. dlužník stane
dědicem svého věřitele.
- V případě závazkových právních vztahů je nutno rozlišovat mezi subjekty a
stranami.
Strany závazkového vztahu jsou dvě, a to dlužnická a věřitelská. Na každé této straně ovšem může stát několik
subjektů, které budou vystupovat jako věřitelé či dlužníci.
Je-li na každé straně závazkového vztahu pouze jeden věřitel a jeden dlužník, jedná se o tzv. jednoduché závazky, v
ostatních případech se jedná o tzv. společné závazky.
Závazek plní dlužník vždy konkrétnímu věřiteli, proto se jedná o právní úkon adresovaný. Vždy je tedy nutné vědět,
kterému věřiteli má být plněno a který dlužník má plnit. Vzájemná práva a povinnosti těchto subjektů jsou obsahem
závazkového právního vztahu.
Na straně věřitele může stát osoba od věřitele odlišná v těchto případech:
1. věřitel musí mít zákonného zástupce pro svou nezpůsobilost k převzetí plnění,
2. věřitel pověří zmocněnce k převzetí plnění na základě smlouvy nebo plné moci,
3. při postoupení pohledávky jinému věřiteli, a to do té doby, než byl o postoupení
pohledávky dlužník náležitým způsobem vyrozuměn,
4. třetí osoba předloží dlužníku potvrzení věřitele k převzetí dluhu.
Čtvrtý případ, tedy situaci, kdy třetí osoba předloží dlužníku potvrzení věřitele, bych ráda více rozvedla i vzhledem k
tomu, že se k této situaci váže zajímavá judikatura.
Podle ustanovení § 562 občanského zákoníku může dlužník za určitých okolností plnit i třetí osobě, a to tehdy, pokud
tato třetí osoba předloží dlužníku věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněna přijmout plnění. Dlužník zde plní na
základě dobré víry a může odmítnout plnění osobě, která předložila toto věřitelovo potvrzení. Dlužník vlastně plní tomu,
kdo je věřitelem v době splnění závazku a náležitě se jako věřitel legitimuje, a to buď držením cenného papíru nebo
jiným způsobem, kterým je například výše zmíněné věřitelovo potvrzení třetí osobě. Na základě majitelství cenného
papíru se legitimuje
věřitel, jemuž je dlužník povinen jako majiteli cenného papíru splnit závazek.
156
Pokud by třetí osoba přijala plnění od dlužníka, aniž by mu předložila potvrzení věřitele o tom, že je oprávněna plnění
přijmout, tak se bezdůvodně obohacuje na základě ustanovení § 451 občanského zákoníku, a to na úkor dlužníka, nikoli
na úkor věřitele. Věřitel není v případě sporu aktivně legitimován.[5]
Výše jsem uvedla situaci, kdy třetí osoba figuruje na místě věřitele. Nedá mi to, abych neuvedla i zajímavou situaci, kdy
může třetí osoba figurovat vedle dlužníka, a to za účelem zkrácení věřitele. V případě dlužníkova plnění by mohla nastat
i situace, kdy by dlužník mohl uzavřením smlouvy s třetí osobou chtít úmyslně poškodit věřitele. Pokud by dlužník
uzavřením smlouvy s třetí osobou sledoval úmysl zkrátit věřitele a jednalo by se o právní úkon mezi dlužníkem a osobou
jemu blízkou nebo v její prospěch, zákon předpokládá v této situaci, že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným
právním úkonem věřitele věděl, a věřitel nemusí v tomto případě nic prokazovat ani tvrdit. Toto by neplatilo pouze v
případě, že žalovaná strana prokáže, že nemohla dlužníkův úmysl ani při náležité péči poznat.[6]
Aby dlužník mohl splnit řádně a včas svůj dluh, je nutné, aby mu věřitel poskytl patřičnou součinnost. V rámci této
součinnosti má věřitel velmi významnou povinnost, tzv. kvitanční povinnost. To znamená, že je věřitel dle ustanovení §
569 občanského zákoníku povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo
zčásti splněn. Dlužník má právo dokonce odepřít plnění, pokud mu věřitel takové potvrzení nevydá. Obsah kvitance není
ve stávající úpravě výslovně předepsán. Vzhledem k tomu, že jde o právní úkon, měla by mít kvitance určité náležitosti,
a to označení stran, označení plnění i jeho výše, označení dluhu, datum a podpis věřitele.
V případě, že by se jednalo o částečné splnění dluhu, vydal by věřitel kvitanci částečnou. Odepření plnění dlužníkem je
tak vlastně sankcí za nevystavení tohoto potvrzení. Tímto odepřením plnění se nedostává do prodlení dlužník, ale
věřitel, který porušil kvitanční povinnost. Kvitanci samozřejmě nemusí po věřiteli žádat pouze dlužník, ale může jí žádat i
osoba, jež plní za dlužníka.
V případě, že by dlužník plnil prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb, nelze pak
kvitanci po věřiteli požadovat.
Náklady spojené s vydáním kvitance nese věřitel. Ten ovšem není povinen vydávat kvitanci opakovaně. Pokud dlužník
kvitanci ztratí, musí on sám ve sporu prokázat, že mu byla vydána.
Zajímavá situace by ovšem nastala v případě, že by si dlužník kvitanci naformuloval sám a v ní uvedl nepravdivé údaje.
Věřitel by ji zcela logicky nechtěl podepsat, protože se jedná o důkazní prostředek, a tím by mu bylo vlastně odepřeno
vydání kvitance, čímž by se vlastně sám věřitel dostal do prodlení. Tato situace
již byla řešena judikaturou.[7] Základním problémem zde bylo, že žalobce neposkytl žalovanému řádnou součinnost při
splnění dluhu tím, že porušil svou kvitanční povinnost. Situace se ovšem měla tak, že dlužník si kvitanci naformuloval
sám, a to tak, že chtěl, aby věřitel potvrdil v kvitanci úplné splnění dluhu, ačkoli by se tím sám věřitel zbavil nároku
uplatňovat vůči dlužníku smluvní pokutu.
Dlužník sice chtěl věřiteli dluh splnit, ale jeho splnění podmínil právě podpisem této kvitance. Soud konstatoval, že
kvitance je dle ustanovení § 569 občanského zákoníku důkazní listinou, jejímž obsahem je potvrzení věřitele, že přijal
plnění na určitý dluh. Jeho vystavení má za následek, že na věřitele přechází důkazní břemeno ohledně případného
tvrzení, že poskytnutým plněním nedošlo ke splnění dluhu. Dlužník je sice oprávněn odepřít plnění, ale pouze v situaci,
kdy mu věřitel bezdůvodně odepře vydání kvitance. Bezdůvodným odepřením vydání kvitance ale zcela jistě nebylo,
pokud kvitance sepsaná dlužníkem obsahovala nepravdivé údaje nebo neodpovídala skutečnosti. Odepřením vydání
kvitance se v této situaci věřitel do prodlení nedostal.
Je-li na každé straně závazkového vztahu dva a více věřitelů či dlužníků, jedná se o tzv. společné
závazky. Společné závazky můžeme dále dělit na závazky dílčí, solidární a závazky nedílné.
Dílčí závazky
Obecný výklad ke společným závazkům, mnohost (pluralita) subjektů :
-
Jestliže na straně dlužníků či věřitelů nebo na obou stranách existuje mnohost subjektů, vznikají složitější pr.
situace a normy závazkového práva ji proto výslovně řeší.
Vzájemný vztah spoludlužníků, spoluvěřitelů nebo těchto stran navzájem je různý podle toho, jde-li o závazkový
právní vztah (závazek) dílčí, nedílný či solidární.
jaký druh společného závazku se jedná, bude záviset na vůli smluvních stran a na předmětu plnění (zda je
nebo není dělitelný).
Někdy druh společného závazku určí zákon nebo soud.
157
Dílčí závazky :
-
-
Právně nejjednodušší je situace při závazcích dílčích.
Jejich předpokladem je, že každý spoludlužník je zavázán, resp. každý spoluvěřitel je oprávněn toliko co
do svého dílu a dále že plnění ze závazku je dělitelné takovými díly, jakými jsou jednotlivé subjekty závazku
vázány či oprávněny.
Není-li stanoveno, platí, že každý z nich je oprávněn, resp. povinen rovným dílem (§512)
V případě dílčích závazků jde svou právní podstatou o prostý součet jednotlivých dílčích závazků.
Každý ze spoludlužníků (spoluvěřitelů) má co do svého podílu stejné pr. postavení jako by byl
samostatným dlužníkem (věřitelem).
Např. 3 spoludlužníci A, B, C – každý k jedné třetině a spoludlužník A svou třetinu splní, zaniká tím zcela jeho
závazek. To se ale nijak nedotkne závazků B, C. Pokud by věřitel od spoludlužníka A požadoval více, než činí
jeho podíl, spoludlužník A by se ubránil námitkou, že není více dlužen.
Solidární závazky
Solidární závazky :
-
Solidarita dlužníků (pasivní solidarita) i solidarita věřitelů (aktivní solidarita) je daná podle §511 a
§513 pouze tehdy, je-li to stanoveno pr. předpisem, rozhodnutím soudu nebo dohodnuto smlouvou, a
také tehdy, vyplývá-li to z povahy plnění.
-
Funkce pasivní solidarity spočívá v tom, že se jí zvyšuje jistota uspokojení věřitelovy pohledávky (věřitel se
může s úspěchem domáhat splnění celé pohledávky na kterémkoli ze spoludlužníků), a dále v tom, že se věřiteli
ulehčuje uplatnění pohledávky před soudem (věřitel se nemusí domáhat splnění od všech spoludlužníků, ale pouze
od toho z nich, kterého si vybral z toho důvodu, že od něho pohledávku pro jeho platební schopnost nejspíš
vymůže).
1)
Solidarita dlužníků (pasivní solidarita) znamená, že spoludlužníci jsou zavázání témuž věřiteli splnit
celý dluh společně a nerozdílně neboli jsou zavázáni solidárně (in solidum).
I zde jsou většinou určeny podíly spoludlužníků. Ty mají pr. význam ale jen ve vztahu mezi spoludlužníky,nejsou
relevantní ve vztahu k věřiteli.
Uplatňuje se zásada jeden za všechny (uplatňuje-li věřitel celé plnění pouze na jednom ze spoludlužníků,
nemůže spoludlužník na věřiteli požadovat, aby se domáhal plnění i na ostatních) a všichni za jednoho
(nemůže-li plnit jeden ze spoludlužníků, jsou povinni plnit všichni ostatní, a to i podíl toho, kdo sám plnit
nemůže).
-
-
Jakmile jeden ze spoludlužníků odevzdá celý dluh věřiteli, zanikne povinnost všech spoludlužníků vůči
věřiteli (tzv. objektivní účinek uspokojení).
Tam, kde došlo k zániku závazku bez uspokojení věřitele, došlo k zániku závazku pouze mezi věřitelem a
konkrétním spoludlužníkem (tzv. subjektivní účinek).
Zde se pouze omezuje počet spoludlužníků, zatímco výše věřitelovi pohledávky zůstává nezměněna
Např došlo k prominutí dluhu smlouvou mezi V a spoludlužníkem – V dál může požadovat pohledávku na
ostatních spoludlužnících v celé výši
I promlčení pohledávky věřitele působí jen ve vztahu k jednomu ze spoludlužníků, tj. netýká
se ostatních spoludlužníků.
Spoludlužník, vůči kterému věřitel uplatnil žalobou u soudu celý nárok, tedy více než kolik na něj připadá podle
vnitřního dělení na podíly, má vůči ostatním spoludlužníkům právo předběžného postihu (preventivní
regres).
To se uplatňuje notifikací, tedy tím, že žalovaný spoludlužník vyrozumí ostatní spoludlužníky a dá jim
možnost, aby proti zažalované pohledávce uplatnili své námitky, popř. aby podali zprošťovaní
(liberační) žalobu.
Tou žalovaný spoludlužník požaduje od ostatních, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili anebo
žalovaného spoludlužníka v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (např. započtením své pohledávky vůči
pohledávce věřitele).
-
Funkcí preventivního regresu je ulehčit pr. postavení daného dlužníka tak, že může od ostatních
spoludlužníků požadovat dříve, než sám splní, aby oni své podíly splnili
158
Vůči věřiteli však ten, vůči kterému bylo uplatněno celé plnění, nemůže poskytnutí plnění odkládat jen kvůli
tomu, že ostatní spoludlužníci jeho předběžnému postihu ještě nevyhověli.
Předběžný postih neruší solidaritu dlužníků ve vztahu k věřiteli, postavení věřitele se nemění.
Jestliže některý spoludlužník splní celý dluh nebo více než na něj připadá, náleží mu proti ostatním
spoludlužníkům právo následného postihu (subrogační regres).
Dotyčný spoludlužník může na ostatních požadovat náhradu podílů, které na ně připadají.
Výši podílů stanoví dohoda, rozhodnutí soudu nebo zákon
Nejsou-li podíly stanoveny, platí, že jsou stejné.
Pokud někdo ze spoludlužníků není způsobilý tuto náhradu poskytnout, rozvrhne se jeho podíl stejným
dílem na ostatní (tím vznikne každému z nich vůči insolventnímu spoludlužníkovi právo na následné
vypořádání)
-
-
2) Solidarita věřitelů vzniká tehdy, jestliže více věřitelů má vůči dlužníkovi společnou pohledávku s tím,
že každý z nich může požadovat od dlužníka splnění celé pohledávky, a ten je povinen mu ji uhradit.
Splněním jednomu věřiteli dluh dlužníka zaniká celý, splnění působí vůči všem ostatním
spoluvěřitelům (objektivní účinek uspokojení věřitele).
Spoluvěřitelé se mezi sebou podle svých podílů vypořádají.
Dlužník je povinen splnit celý dluh spoluvěřiteli, který ho požádal první – tzv. zásada předstihu (prevence) (ať už ho zažaloval, nebo pouze vyzval,…).
Nepožádal-li dlužníka v době splatnosti pohledávky o splnění žádný ze spoluvěřitelů, je dlužník oprávněn
plnit kterémukoli z nich.
Nedílné závazky
Nedílné závazky :
-
-
Zvláštní právní režim mají závazky nedílné.
Zákon se o těchto závazcích výslovně zmiňuje pouze pro případ více věřitelů (§512).
V takovém případě je dlužník oprávněn, nebylo-li dohodnuto něco jiného, plnit kterémukoli ze
spoluvěřitelů a ten je naopak povinen plnění přijmout s účinky pro všechny spoluvěřitele (objektivní
účinek uspokojení věřitele).
Dlužník si může vybrat, kterému z nich bude plnit. Není však povinen plnit žádnému z nich bez souhlasu ostatních.
Dlužník je tedy oprávněn plnit kterémukoli ze spoluvěřitelů s účinkem pro všechny; není však bez
souhlasu ostatních povinen tak učinit.
Dlužník je tedy povinen plnit buď jen všem spoluvěřitelům najednou (připouští-li to povaha plnění) anebo
pouze jednomu z nich se souhlasem ostatních (nedohodnou-li se, může plnění složit do soudní úschovy).
§515 upravuje vzájemné vypořádání mezi věřiteli.
159
30. Druhy závazkových právních vztahů
Závazky vznikají:
právním úkonem
protiprávním úkonem
z úředního rozhodnutí
z jiných, právem uznávaných skutečností
sui generis
PRÁVNÍM ÚKONEM


dvoustranné – smlouvou (nejčastěji)
jednostranné – výpovědí
- odstoupením od smlouvy
- volbou práva – př. možnost zvolit si způsob plnění u odpovědnosti za vadu
-
kvazi smlouvy
- veřejný příslib
- veřejná soutěž
- jednatelství bez příkazu (jednatel ale nesmí způsobit škodu větší, než by vznikla, kdyby nezasáhl)
PROTIPRÁVNÍM ÚKONEM


porušením povinnosti dané smlouvou nebo zákonem (př. povinnost nahradit škodu)
kvazi delikt – odpovědnost za výsledek, nebo bezdůvodné obohacení (nevyžadují zavinění)
Z ÚŘEDNÍHO ROZHODNUTÍ

musí jít o konstitutivní rozhodnutí (př. bezpodílové vypořádání spoluvlastnictví, vypořádání SJM)
Z JINÝCH, PRÁVEM UZNÁVANÝCH, SKUTEČNOSTÍ

př. náhrada škody u střetu provozů (železniční x silniční),
SUI GENERIS

př. právo na nálezné při nalezení věci, viz také kvazidelikty…závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení
Závazkové právo smluvní
-
-
Podle právního důvodu svého vzniku se ZP třídí na smluvní a deliktní (k nim se pak přiřazuje i kvazikontraktní a
kvazideliktní)
Nejčastějším a typickým důvodem vzniku závazkových pr. vztahů je smlouva.
Nejrozsáhlejší část Obč.Z. tedy tvoří ustanovení o závazcích ze smluv.
Platí též, že ustanovení týkající se smluv jsou přiměřeně použitelná i na závazky, které vznikají na základě
jiných skutečností upravených v zák. (ovšem neexistuje-li zvl. úprava) - §492
Smlouva je dvoustranný, resp. Vícestranný pr. úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle
dvou, resp. více smluvních stran, ohledně celého obsahu smlouvy.
Funkcí. smluv je realizace nejrůznějších osobních, hosp. i jiných potřeb smluvních stran.
Smluvní závazk. právo spočívá na některých obecných zásadách (ty nepůsobí přímo normativně, ale uplatňují se
prostřednictvím interpretace pr. předpisů, zejména cestou soudcovského dotváření práva)
Ústředními zásadami jsou :
1)
zásada rovnosti stran
160
2)
zásada smluvní svobody stran jakožto projev autonomie jejich vůle.
Ta je součástí lidské svobody zaručené Listinou.
Smluvní svobodou stran se rozumí jejich svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, vybrat si
smluvní stranu, smluvní typ, určit obsah smlouvy, formu smlouvy a smlouvu za dohodnutých
podmínek i zrušit.
a) Svobodu uzavírání smluv může omezit zákon stanovením povinnosti smlouvu uzavřít (zákonná
kontraktační povinnost, smluvní přímus).
V praxi se vyskytuje tam, kde je ochrana veř. zájmu nebo státem chráněný zájem jednotlivců – např.
v oblasti pojištění – zákon o pojistné smlouvě počítá s možností stanovit povinnost uzavřít pojistnou sml..
– v praxi je pak např. u škody způsobené advokáty, u odpovědnosti členů Čes. lék. komory atd..
b) Sml.. strany mají možnost volného výběru spolukontrahenta (výjimku tvoří regulovaný prodej – např. u
zbraní atd..)
c) Smluvní strany mohou libovolně sjednat i jiné typy smluv než ty, které jsou jako smluvní typy v Obč.Z.
výslovně upraveny, pokud to neodporuje zákonu. (§51)
d) Strany mohou svobodně utvářet obsah smlouvy, stanovit si vyjednáváním práva a povinnosti ze
smlouvy.
Tato práva a povinnosti působí mezi sml.. stranami jako sml.. zákon (lex contractus)
Jsou ale regulovány některými (kogentními) normami,(např spotřebitelské sml..)
Sml.. strany zpravidla určují celý obsah přímo samy, někdy však i nepřímo odkazem na sml.
podmínky jedné ze sml. stran - přímá smluvní ujednání mezi stranami mají pak přednost před smluvními
podmínkami jedné ze smluvních stran.
Zvláštní zákonodárství (u nás úprava v Obč.Z. o spotřebitelských smlouvách) zabezpečuje, aby tam, kde
nejsou smluvní podmínky stranami sjednány individuálně, ale kde jsou už předem dány, neměly pro svou
nepřiměřenost za následek výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran.
K uzavření smluv se také používají smluvní formuláře, předtištěné texty smluv, kde se doplňují jen
základní údaje – zde jde o přímá sml.. ujednání.
Svoboda sml.. stran vytvářet negociací je regulovaná i tzv. adhezními smlouvami
Ve smlouvě nesmí být řečeno, že je nezrušitelná nebo třeba na 1000 let, což se blíží nezrušitelnosti.
e) Smlouvu mohou strany uzavřít v jakékoli formě, protože se uplatňuje zásada bezformálnosti pr. úkonů.
Smluvní strany mohou uzavřít smlouvu výslovně (ústně nebo písemně) anebo jiným způsobem,
který nevzbuzuje pochybnost o tom, co jí chtěl účastník projevit – konkludentně (§35 odst1)
Pouze výjimečně je vyžadována určitá forma (např sml. o převodu nemovitosti - §46)
3)
zásada pacta sunt servanda, zásada, že se smlouvy mají dodržovat.
Je stěžejné pr. zásadou, nikoli jen v obl. soukr. (smluvního) pr. – srov. čl. 1 odst.. 2 Úst
Vyplývá z § 493 – závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, nestanoví-li tento z jinak
Tato zásada se neuplatňuje jen v závazkovém právu, ale v právu vůbec. Smluvní závazkové vztahy nelze
měnit bez souhlasu jejich stran, ledaže by Obč.Z. stanovil něco jiného.
Výjimečně, např. když se postupuje pohledávka, mění se osoba věřitele bez ohledu na souhlas či nesouhlas
dlužníka - § 524
4)
zásada dobré víry (bona fides) = znamená právní předpoklad,že subjekt práva při svém jednání
vychází z objektivně zdůvodnitelného osobního přesvědčení, že jedná po právu, že právo, které
vykonává, mu patří.
Tvrdí-li někdo opak, je na něm, aby to dokázal
Obč.Z. ochranu dobré víry nezakotvuje - tento pr. stav se nepříznivým způsobem projevuje při
nabývání vl. práva od nevlastníka.
Teoretická zásada se uplatňuje jednak při interpretaci pr. Úkonů, jednak při posuzování jejich platnosti (§39)
5) zásada nemo turpitudinem suam allegare potest - nikdo se nemůže s úspěchem dovolávat své
nepoctivosti
nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování (resp. které bylo v rozporu s dobrými mravy).
Naše obč.pr. to nezakotvuje. Je tu tato zásada specificky vyslovena na dvou místech: v§40a a §49:
§40a věta druhá - nikdo se nemůže dovolávat neplatnosti pr. úkonu, kterou sám způsobil.
Vznik smluv :
-
Proces vzniku smluv upravuje §43 a dále.
Obč.Z. za účelem zvýšené ochrany spotřebitele upravil od 2001 spotřebitelské smlouvy (§52 a dále) - ty nejsou
samostatným smluvním typem - mohou jimi být smlouvy kupní, o dílo,… i jiné pokud smluvními stranami jsou
spotřebitel a dodavatel.
161
f)
g)
h)
Návrh smlouvy i jeho přijetí jsou jednostranné pr. úkony adresované.
Mohou být vykonány ústně (i telefonicky) nebo v jiné formě, dopisem, telegramem,…
Ústní projev mezi subjekty jednajícími přímo je vůči svému adresátovi (oblátovi) účinný neprodleně.
Projev vůči nepřítomné osobě působí od okamžiku, kdy jí dojde – kdy projev vstoupil do sféry
ovládané adresátem - např. předáním,…
Ústní návrh, resp. návrh vůbec mezi subjekty jednajícími přímo zaniká, není-li přijat ihned
ale i tady může být stanoveno něco jiného, např. lhůta na rozmyšlenou a pak mi dej písemně vědět.
U distančního návrhu platí, že je závazný po dobu v něm výslovně stanovenou a nebyla-li dohodnuta, tak
po dobu přiměřenou.
Lhůta pro přijetí návrhu je dodržena, dojde-li akceptace oferentovi ve výše uvedené lhůtě.
I pozdní přijetí má však následky přijetí včasného, souhlasí-li s tím oferent bezodkladně akceptantovi sdělil, že
návrh považuje za zaniklý
Návrh (i neodvolatelný) může být zrušen, jestliže projev o jeho zrušení dojde adresátovi návrhu dříve
než návrh sám nebo nejpozději současně s ním (§45 odst.. 2)
Návrh, který NEBYL oferentem označen za neodvolatelný, může jím být odvolán, jestliže projev o
jeho odvolání dojde adresátovi návrhu dříve, než adresát odešle přijetí návrhu (tj. dříve než
akceptací oferty vznikla sml. - §45 odst.. 2)
Návrh nemůže být odvolán:
během lhůty, která je v něm stanovena pro jeho přijetí, ledaže by v něm bylo právo na jeho odvolání
vymíněno nebo vyplývalo z obsahu
- jestliže v něm byla vyjádřena jeho neodvolatelnost (§45 odst.. 4)
Neodvolatelný návrh být odvolán nemůže. Zaniká však:
-
- uplynutím doby, která byla k jeho přijetí stanovena
- nebyla-li takováto doba stanovena, uplynutím přiměřené doby
- odmítnutím oferty akceptantem, tj. doručením odmítnutí navrhovateli
i) Přijetí návrhu může být odvoláno jen tehdy, došlo-li oferentovi nejpozději současně s přijetím (§ 43c
odst.. 2)
j) Ke vzniku smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli alespoň o jejích podstatných náležitostech
(essentialia negotii). Obsahuj-li však návrh i jiné než podstatné náležitosti, je třeba ke vzniku smlouvy,
aby adresát návrhu vyslovil bezpodmínečný souhlas i s těmito náležitostmi neboli aby souhlasil
s celým obsahem navržené smlouvy.
- Přijetí návrhu s dodatky, výhradami, omezeními nebo přijetí částečné není přijetím návrhu, ale naopak jeho
odmítnutím a je považováno za protinávrh smlouvy a strany mohou v jednání pokračovat, jenom si oferent a
akceptant vyměnili role
- Je-li sml. uzavřena,platí zásada pacta sunt servanda (§493)
- K odstoupení od sml. může dojít pouze v případech stanovených zákonem (např prodlení dlužníka – § 517
odst. 1, odpovědnosti za vady - § 623 odst.. 1...)
Třídění smluv :
-
Většinu soukromoprávních smluv tvoří smlouvy závazkové, tj. smlouvy, které zakládají, zajišťují, mění či
ruší závazkové pr. vztahy.
Existují ale i smlouvy jiné, např. věcněprávní, které zakládají, mění či ruší věcná práva (např. smlouva o
převodu nemovitosti neevidované v KN).
Existují i smlouvy v oblasti dědického práva (např dědická dohoda podle § 482),
rodinného práva (např. smlouva o vyživovací povinnosti),
smlouvy zakladatelské (společenské)
Závazkové smlouvy se třídí na smlouvy:
1) zakládající závazkové pr. vztahy, tj. smlouvy výslovně upravené (pojmenované), stejně tak i smlouvy
sjednané podle § 51 a 491,tj. výslovně neupravené (nepojmenované), jakož i smlouvy smíšené
2) zajišťující závazkové pr. vztahy (např. dohoda o ručení - § 546)
3) působící změnu závazkových pr. vztahů (např. dohoda o převzetí dluhu - §531n,533n atd..)
4) mající za následek zánik závazkových pr. vztahů (např. dohoda o nahrazení dosavadního závazku
závazkem novým – privátní novace podle § 570n, dohoda o započtení – compensatio voluntaria - § 581 odst..
3)
5) někdy se hovoří i o smlouvě soluční (věřitel musí plnění přijmout), tj. smlouva o splnění dluhu i když
převažující názor je, že jde o dva jednostranné právní úkony
162
Pr. následky porušení smlouvy
Pr. následky porušení smlouvy Obč.Z. stanoví v závislosti na druhu a povaze porušení smluvní povinnosti.
Pr. následky porušení jsou různé intenzity.
- Věřitel se může na dlužníkovi při porušení smlouvy domáhat zaplacení úroků z prodlení za opožděné plnění,
smluvní pokuty, odstranění vady, náhrady způsobené škody,slevy z poskytnuté úplaty ale i aby dlužník beze
zbytku odstranil smluvní vztah (odstoupením od sml.)
1) Prodlení dlužníka – mora debitoris (§517) a prodlení věřitele – mora creditoris (§522)
- V případě nesplnění smluvního závazku se ten, kdo jej nesplnil, ať dlužník nebo věřitel, ocitne v prodlení, za
které bude postižen sankcemi.
- Dlužník je v prodlení, jestliže v době splatnosti neposkytl věřiteli řádně a včas, co mu poskytnout měl
- Věřitel je v prodlení, jestliže ve stanovenou dobu (v době splatnosti) řádně nabídnuté plnění nepřijal nebo
neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu (pak má dlužník např právo složit plnění do úřední úschovy §568)
- V případech prodlení dlužníka umožňuje Obč.Z. věřiteli, aby od smlouvy odstoupil, pokud dlužník nesplní svůj
závazek ani v dodatečné lhůtě.
- Je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel navíc právo požadovat úroky z prodlení,resp.
poplatek z prodlení.
2) Smluvní pokuta (§544n)
- Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, musí strana, která povinnost
porušila, pokutu zaplatit, i když druhé straně porušením povinnosti škoda nevznikla.
- Dlužník však nemá povinnost sml. pokutu plnit, pokud porušení sml. povinnosti nezavinil
3) Odpovědnost za vady
- Kdo přenechá jinému za úplatu věc, odpovídá za to, že tato věc v době plnění a v záruční době nemá faktické
ani právní vady.
- Odpovědnost za vady je objektivní.
4) Odpovědnost za škodu (§415) a bezdůvodné obohacení (§451n)
- Vede-li porušení smluvní povinnosti jedné ze stran ke vzniku škody u druhé strany, přiznává Obč.Z.
poškozenému právo požadovat náhradu majetkové, popř. i některé nemajetkové újmy. (např. dlužník či věřitel
se ocitl v prodlení, poskytnuté plnění způsobí následnou škodu).
- Pokud si strany plnily bez existence platné smlouvy nebo na základě neplatné či zrušené smlouvy, vzniká jim
povinnost vrátit si přijatá plnění podle zásad o bezdůvodném obohacení.
5) Odstoupení od smlouvy (§48, 497)
- Strany si pro případ odstoupení od smlouvy mohou sjednat odstupné (peněžní nebo jiné).
- Odstoupit od smlouvy lze jen, je-li to stanoveno zákonem nebo ve smlouvě.
- Zákonem je to stanoveno v případě, kdy někdo uzavřel smlouvu za nápadně nevýhodných podmínek (§49),
ocitl-li se dlužník v prodlení, může věřitel odstoupit (§517), jsou-li vady na plnění neodstranitelné (§507)…
- Účelem odstupného je vyvážit výhodu, která jedné straně vyplývá z možnosti od smlouvy odstoupit, jestliže se
ukáže, že uzavření smlouvy a závazky jsou pro ni nevýhodné.
- Smlouva se ruší od počátku, není-li stanoveno jinak
- Ten, kdo smlouvu splnil alespoň z části, nebo přijal alespoň částečné plnění, nemůže už od ní jednostranně
odstoupit, ani kdyby poskytl odstupné
Závazkové právo deliktní
Závazkové právo deliktní
-
-
-
Závazkové pr. vztahy, konkrétně závazky z protiprávního úkonu, zejména ze zaviněného, jsou závazky,
které vznikají z občanskoprávní odpovědnosti ( anebo jsou samy občanskoprávní odpovědností (2 koncepce pojetí,
ta druhá převažuje).
Občanskoprávní odpovědnost je následný (sekundární) nepříznivý pr. následek, který vznikl
porušením původní pr. povinnosti nebo protiprávním úkonem a který je předvídán v sankční složce
příslušné normy obč. práva.
Tento nepříznivý pr. následek spočívá ve vzniku nové pr. povinnosti, kterou rušitel předtím neměl
Nerozhoduje, jak došlo k porušení (jestli porušením povinnosti založené smlouvou nebo nevčasným plněním,…).
Tato nová pr. povinnost rušitele je odpovědnostní (sankční) povinností.
Této nové odpovědnostní povinnosti odpovídá nové právo oprávněného.
Ty společně tvoří obsah odpovědnostního pr. vztahu, závazkového pr. vztahu.
Odpovědnostní povinnost může spočívat:
1) v nově vzniklé pr. povinnosti, kterou povinný před porušením původní povinnosti neměl (např.
povinnost nahradit způsobenou škodu)
163
-
2) v tom, že k původní pr. povinnosti přistoupily v důsledku jejího porušení některé další nově
vzniklé pr. povinnosti, které povinný před porušením neměl (např. zaplatit úrok z prodlení u
peněžitého dluhu)
3) v tom,že původní pr. povinnost se v důsledku jejího porušení ze zákona přemění na jinou novou
povinnost, kterou povinný před porušením původní povinnosti též neměl (např. odpovědnost za
vady – vadu předmětu opravit, snížit cenu,…).
Tak vznikly různé formy občanskoprávní odpovědnosti, a to:
1) odpovědnost za škodu,
2) odpovědnost za prodlení
3) odpovědnost za vady.
-
Přetrvává názorová odlišnost zda o občanskoprávní odpovědnost jde i v případě, kde obč.z. spojuje
povinnost nahradit způsobenou škodu jen s určitou zákonem kvalifikovanou událostí, aniž by
vyžadoval porušení původní pr. povinnosti nebo její zaviněné porušení.
- Někdo tvrdí, že v takovém případě o odpovědnost nejde, ale jde o povinnost nahradit škodu,o
kvaziodpovědnost,
- jiní tvrdí, že občanskoprávní odpovědnost tvoří již samotná škodná událost, kterou z stanoví. (např.
jaderná událost).
-
Existují případy, kdy porušením jedné a téže původní pr. povinnosti vznikne souběžně více forem
občanskoprávní odpovědnosti. (např. porušením smluvní povinnosti plnit bez vady vzniká odpovědnost za vady,
pokud by však vadným plněním byla způsobena nabyvateli i škoda, vznikne odpovědnost za škodu).
-
Nelze vyloučit ani případy, kdy porušením jedné a téže původní pr. povinnosti vznikne vedle sebe
souběžně občanskoprávní odpovědnost a trestněprávní odpovědnost (nebo občanskoprávní a
správněprávní).
- Trestněprávní tu směřuje k potrestání pachatele, občanskoprávní k náhradě újmy.
- Obě však působí preventivně (tzn. odrazují od porušování pr. povinností)
S odpovědností je spjat i pojem zavinění = psychický vztah škůdce k protiprávnímu úkonu a k újmě jako
výsledku tohoto úkonu.
- Rozlišují se dva základní druhy zavinění:
1) Úmysl (dolus)
- úmysl přímý (dolus directus)
- úmysl nepřímý (dolus eventualis)
2) nedbalost (culpa)
- nedbalost vědomá,
- nedbalost nevědomá,
- ObčZ počítá i s pojmem hrubá nedbalost
- Z hlediska vztahu odpovědnosti a zavinění se rozlišuje:
1) občanskoprávní odpovědnost za zavinění (odpovědnost subjektivní),
- ke svému vzniku vyžaduje vedle existence protiprávního úkonu, újmy a příčinné souvislosti i zavinění, ať
úmyslné nebo nedbalé (§420).
- Subjekt se může odpovědnosti zprostit vyviněním (exkulpací).
2) občanskoprávní odpovědnost bez zřetele k zavinění (odpovědnost objektivní, za riziko).
- Zavinění se tu ke vzniku odpovědnosti nevyžaduje (§427n, 433n...)
- I tady se subjekt může vyvinit, když prokáže existenci zvlášť osvobozujících (liberačních) důvodů
(objektivní odpovědnost prostá).
- Jestliže zákon neumožňuje vyvinit se z odpovědnosti objektivní prokázáním stanovených liberačních
důvodů, jde o odpovědnost objektivní absolutní.(§421a,127 odst.. 3)
- Existuje kombinace odpovědnosti subjektivní a objektivní v oblasti náhrady škody
- Stejná situace je i v prac. Pr.
- ObchZ zná pouze objektivní odpovědnost prostou
- Ostatní druhy odpovědnosti, tj. za vady a za prodlení jsou odpovědností objektivní, u odpovědnosti za
škodu je to kombinace subj. a objek. odpovědnosti.
- Strany si u odpovědnosti za prodlení a za vady mohou odpovědnost smluvit.
- Odpovědnost za způsobenou škodu může být smluvní nebo mimosmluvní (např. ublížením na zdraví).
Druhy a vznik občanskoprávní odpovědnosti :
-
a)
Smluvní odpovědnost (kontraktní – ex contractu)
164
b)
-
- vzniká porušením smluvního závazku,
mimosmluvní (deliktní – ex delikto)
vzniká buď jiným protiprávním úkonem než porušením smluvního závazku nebo škodní událostí, se kterou je
normativně spojena odpovědnost.
Náš obč.Z. neupravuje zvlášť odpovědnost
za způsobenou škodu smluvní a mimosmluvní, upravuje
odpovědnost za škodu jednotně. Naopak např. ve Švýcarsku se upravují zvlášť.
165
31. Třídění smluvních závazkových právních vztahů, smlouva o smlouvě budoucí a smlouva ve prospěch
třetího
TŘÍDĚNÍ SMLUV
většinu soukromoprávních smluv tvoří smlouvy závazkové, tj. smlouvy, které zakládají, zajišťují, mění
či ruší závazkové právní vztahy
existují ale i smlouvy jiné, např. věcněprávní, které zakládají, mění či ruší věcná práva
o tyto smlouvy jsou v českém právu výjimečné
o např. smlouva o převodu nemovitosti neevidované v KN)
existují i smlouvy v oblasti dědického práva (např. dědická dohoda podle § 482),
v oblasti rodinného práva jsou smlouvy podle § 24 odst. 1 písm a) ZoR o vypořádání vzájemných
majetkových vztahů, společného bydlení, příp. vyživovací povinnosti
zvláštní povahu mají smlouvy zakladatelské (společenské)
-
-
-
závazkové smlouvy se třídí na smlouvy:
1) Zakládající závazkové pr. vztahy
a. tj. smlouvy výslovně upravené (pojmenované, nominátní), stejně tak i smlouvy sjednané podle § 51 a
491, tj výslovně neupravené (nepojmenované, inominátní), jakož i smlouvy smíšené (§ 491)
2) Zajišťující závazkové pr. vztahy – např. dohoda o ručení - § 546)
3) Působící změnu závazkových pr. vztahů – např. dohoda o převzetí dluhu - §531n,533n atd..)
4) Mající za následek zánik závazkových pr. vztahů
- např. dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým – privátní novace podle § 570n,
dohoda o započtení – compensatio voluntaria - § 581 odst 3)
-
vyskytuje se názor, že smlouvou je i splnění dluhu podle § 559 (hovoří se o smlouvě soluční)
vychází se z toho, že ani splnění dluhu nemůže nastat jednostranně, nýbrž k němu dojde jen tehdy, jestliže
věřitel plnění nabídnuté dlužníkem přijme
převládá však názor, že ke splnění dochází jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým
poskytuje věřiteli předmět plnění s cílem splnit dluh (causa solvendi) , kdežto ze strany věřitele jde o poskytnutí
potřebné součinnosti
-
1. Smlouvy v oblasti soukromého práva
-
-
-
základní úprava smluv pro oblast soukromého práva je obsažena v občanském zákoníku (§ 34 n.)
tato úprava platí obecně i pro uzavírání obchodních smluv mezi podnikateli
o vztah mezi úpravou smluv mezi občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem vztahem
subsidiarity - obchodní zákoník obsahuje smluvní typy podobné těm v občanském zákoníku,
obchodní zákoník je speciální úpravou k občanskému
o tento stav vyvolává aplikační problémy, když se některá ustanovení shodují, proto se nově
připravovaný občanský zákoník snaží tuto duplicitu odstranit
ve vztazích mezi občanským zákoníkem a zákoníkem práce je situace již od 60. let odlišná
o zákoník práce obsahuje samostatnou, komplexní a na občanském zákoníku nezávislou pr. úpravu
jak pracovní smlouvy, tak dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
o obecná pr. úprava smluv v obč. zákoníku tak zůstává pro oblast pracovněprávních vztahů
nepoužitelná
zákon o rodině neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o uzavírání smluv
o proto se na smlouvy uzavírané v oblasti rodinného práva použijí subsidiárně vždy ustanovení
občanského zákoníku
2. Smlouvy v oblasti veřejného práva
166
-
-
veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva
a povinnosti v oblasti veřejeného práva
veřejnoprávní sml. nesmí být v rozporu s pr. předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným
zájmem
uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, nesmí snižovat důvěryhodnost veř. správy,
musí být účelné a správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veř. správy
v oblasti veř. práva mohou stát, veřejnoprávní korporace, PO zřízené zákonem a PO a FO pokud vykonávají
zákonem svěřenou působnost v oblasti veř. správy za účelem plnění svých úkolů, vzájemně uzavírat
veřejnoprávní smlouvy.
správní řád umožňuje přiměřeně použít na veřejnoprávní smlouvy ustanovení obč. zákoníku
vyloučena jsou však ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti pr. úkonů, ustanovení o odstoupení od
smlouvy
Smlouvy konsensuální a reálné
Jedním z možných třídění smluvních závazkových pr. vztahů je třídění na smlouvy
konsensuální a reálné.
Při konsensuálních smlouvách se realizuje kauza smlouvy, tj. nastává její zamýšlený účel již
samotným uzavřením smlouvy.
- Např. při koupi movité věci, při níž bylo sjednáno, že vlastnictví prodané věci přechází samotným uzavřením
smlouvy;
- dále při smlouvě příkazní.
I u reálných smluv je k jejich vzniku zapotřebí smluvního konsenzu - ten však sám o sobě ještě vznik pr.
následků z reálných smluv nepůsobí.
- K jejich vzniku je třeba, aby nastala ještě další pr. skutečnost, tj. poskytnutí věci. Sem patří např.
smlouva o půjčce, o výpůjčce, o úschově.
-
-
Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní
1) smlouvy formální a neformální,
-
- pro uzavírání smluv platí zásada neformálnosti. Ta se uplastní za předpokladu, že určitou formu smlouvy
(písemnou) nevyžaduje zákon nebo si zvláštní formu nesjednaly strany smlouvy.
- obligatorně písemná – smlouvy o převodu nemovitosti
2) synallagmatické a asynallagmatické,
-
-
Synallagmtatické jsou takové, kde se plnění může domáhat jen ten, kdo již sám dluh splnil nebo je připraven jej
splnit.
synallagmatické – takové, u nichž se může domáhat plnění jen ten, kdo již sám dluh splnil, tj. u nichž je
plnění navzájem podmíněné
§ 560: Mají-li ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil
svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen platit předem, může své plnění odepřít až
do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo
skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel)
asynallagmatické – zde tedy vzájemná vázanost není
Dvoustranné občanskoprávní vztahy se dělí na
a) synallagmatické - Synallagmatickými pr. vztahy se rozumějí takové, v nichž obě strany mají navzájem
postavení dlužníků a věřitelů, tzn. takové pr. vztahy, v nichž za hodnotu poskytnutou jednou stranou je druhá
strana povinna poskytnout protihodnotu, v podstatě hodnota a protihodnota jsou ekvivalentní.
- Typickým synallagmatickým vztahem je pr. vztah koupě za přiměřenou kupní cenu.
b) Asynallagmatické – typicky je OPní vztah vznikající ze smlouvy darovací nebo z bezúročné půjčky peněz. ,
dále také koupě věci smíšená s darováním, tedy koupě věci za nepřiměřeně nízkou cenu
167
toto dělení není však moc praktické
-
3) kauzální a abstraktní
-
Kauzou občanskoprávních vztahů se rozumí – na rozdíl od pr. důvodu,tedy pr.skutečnosti zakládající práva a
povinnosti - bezprostřední ekonomický důvod vzniku pr. vztahu (např. směna, darování,…), např. pr. důvodem
koupit věc za peníze je kupní smlouva,zatímco kauzou je směna zboží za peníze
-
Z hlediska existence kauzy je naprostá většina pr. úkonů kauzálních. Z hlediska vyjádření kauzy je kauzálním
takový pr. úkon, z něhož je kauza patrná.
-
Abstraktní je vztah - v něm kauza výslovně vyjádřena není. Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod
závazku (§ 495).
Některé pr. úkony jsou obligatorně kauzální nebo abstraktní (závazky z cenných papírů – tzv.skripturní závazky
jako třeba závazky ze směnky,šeku)
-
Smlouva o smlouvě budoucí
-
Smluvní závazkové pr. vztahy lze podle předmětu třídit i na takové, jejichž předmětem je uzavření smlouvy
v budoucnu.
Hovoří se o smlouvě o budoucí smlouvě (pactum de contrahendo).
Účelem této smlouvy je zabezpečit v souladu se zájmy smluvních stran uzavření určité smlouvy až v budoucnu.
V praxi je tomu často tam, kde zatím nelze z různých důvodů mezi smluvními stranami realizovat celý obsah
budoucí smlouvy, takže tato smlouva nemůže hned vzniknout (např. budoucí kupující nemá dostatek finančních
prostředků ke koupi domu).
-
Smlouva o budoucí smlouvě je upravena v §50a.
Lze ji uzavřít o jakékoli budoucí smlouvě, jak výslovně upravené, tak výslovně neupravené.
Předpokladem je uzavření v písemné formě, to i když budoucí smlouva písemnou formu nevyžaduje.
Předpokladem její platnosti je určení podstatných náležitostí smlouvy, která má být uzavřena a doby, do
které má být uzavřena.
-
Smlouvou vzniká závazek v dohodnuté době onu smlouvu uzavřít.
- Tento závazek je vynutitelný žalobou.
- Nebude-li do té doby uzavřena, může se oprávněná strana do jednoho roku od doby, kdy smlouva měla
být uzavřena, domáhat žalobou, aby soud projev vůle účastníka, který smlouvy neuzavřel nebo ji
odmítl uzavřít, nahradil svým rozhodnutím.
- K žalobě musí být připojen návrh smlouvy budoucí.
- Pravomocné rozhodnutí soudu nahrazuje souhlas, resp. podpis účastníka na smlouvě neboli
znamená přijetí smlouvy.
- Pokud oprávněný soud nepožádá do onoho 1 roku, právo oprávněného se promlčí.
-
Nezávisle na podání žaloby o nahrazení souhlasu může „poškozený“ podat žalobu o náhradu škody, kterou mu
druhý účastník nepřijetím smlouvy způsobil.
Toto právo se promlčuje za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a kdo za ni odpovídá
(§106 odst..1).
-
Smlouvě o budoucí smlouvě je vlastní zásada klauzule rebus sic stantibus (nezměněných poměrů).
Znamená, že závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí tedy přímo ex lege (ze zákona) zaniká,
jestliže okolnosti, z nichž účastníci při uzavření smlouvy o budoucí smlouvě vycházeli, se natolik
podstatně změnily, že nelze objektivně spravedlivě žádat, aby budoucí smlouva byla uzavřena.
-
Ustanovení smlouvy o smlouvě budoucí se přiměřeně použije i na případy, kdy subjekty uzavřely smlouvu a přitom
si vyhradily, že obsah smlouvy v nepodstatných náležitostech ještě doplní - jde o tzv. přípravnou smlouvu
(pactum praeparatorium).
168
-
Ta se liší od smlouvy o budoucí smlouvě tím, že nejde o smlouvy dvě (pactum de contrahendo a budoucí
smlouva), ale o smlouvu jedinou, avšak zatím neúplnou, která má být stranami pouze doplněna.
Smlouva však už vznikla a nebude-li doplněna, platí tak, jak byla uzavřena v podobě přípravné
smlouvy.
Smlouva ve prospěch třetího – contractus in favorem tertii
-
-
-
-
Závazkové pr. vztahy ve prospěch třetího vznikají na základě smluv ve prospěch třetího, které jsou
upraveny v §50.
Vzhledem k zásadě, že nikdo nemůže být právně zavázán bez souhlasu, obč.Z. nepřipouští závazkové pr.
vztahy k tíži třetího.
Smlouva ve prospěch třetího není zvláštním typem smlouvy (např. koupě květin kupujícím s tím, že květiny
(dar) budou prodávajícím přímo doručeny třetí osobě jako dar kupujícího).
Subjekty tu jsou:
a) smluvní věřitel (promissar)
b) dlužník (promitent)
c) osoba třetí (tertius), v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena
- tato třetí osoba se stane subjektem smlouvy, a tedy druhým věřitelem, až tím, že se
smlouvou projeví souhlas (např. konkludentně přijme kytici).
- Na souhlas není předepsaná žádná forma.
Ze smlouvy ve prospěch třetího vznikne závazkový pr. vztah (ZPV) mezi věřitelem a dlužníkem, podle
něhož má dlužník plnit třetí osobě.
Projeví-li třetí se sml. souhlas, vznikne další ZPV mezi D a T a mezi V a T
Stane-li se třetí subjektem závazkového pr. vztahu z této smlouvy, má právo domáhat se splnění od D.
Práva z odpovědnosti za škodu může T uplatnit jak proti D, tak proti V,ale práva z odpovědnosti za vady může T
uplatnit jen proti D.
Dokud se T subjektem ZPV nestal, ZPV platí pouze mezi V a D
Nebylo-li dohodnuto něco jiného, může V až do doby, než se T svým souhlasem stane subjektem, obsah
tohoto pr. vztahu jednostranným pr. úkonem modifikovat tak, že požádá o splnění pro sebe a D není oprávněn
mu to odmítnout s odůvodněním že má plnit osobě T.
Stejně tak jestliže T odepřel souhlas se sml.
§50 odst.. 2 – Osoba T se poté, co se stala subjektem, svého nabytého práva vzdala
V a D mohou dohodnout, že bude osobě V plněno obdobně
Není-li však takového ujednání, “dluh zaniká” – tzn. zanikne ZPV mezi V a D, jakož i jejich vztah vůči T
Pokud z důvodu této smlouvy už došlo k plnění, vyrovnají se V a D podle ustanovení o bezdůvodném
obohacení (§451).
ObchZ sml. ve prospěch třetího nezná, tzn. použije se in a obch vztahy
POZN.: Přípravná smlouva – dohoda o doplnění obsahu smlouvy
Ust. § 50b občanského zákoníku reguluje tzv. smlouvu přípravnou. Jedná se o smlouvu odlišnou od smlouvy o smlouvě
budoucí. Smlouva přípravná je pouze jedna. Prostřednictvím této smlouvy kontrahenti doplňují obsah některé mezi nimi
již uzavřené smlouvy. Dle cit. ustanovení se ust. § 50a občanského zákoníku (tj. úprava smlouvy o smlouvě budoucí)
použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali
nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.
Podle § 50b se ustanovení výše uvedené použije přiměřeně i na ty případy, kdy účastníci uzavřeli smlouvu a přitom si
vyhradili, že obsah smlouvy v nepodstatných náležitostech ještě doplní.  Jde o případ tzv. přípravné smlouvy - pactum
preaparatorium - dříve punktace. Tato smlouva se liší od smlouvy o smlouvě budoucí tím, že nejde o smlouvy dvě,
nýbrž o smlouvu jedinou, avšak zatím neúplnou, která má být stranami doplněna. Smlouva však již vznikla a nebude-li
doplněna platí tak, jak byla uzavřena - v době přípravy. To ovšem platí, pokud dali účastníci najevo, že smlouva má
platit, i kdyby k dohodě o zbytku nedošlo.
Smysl sjednání smlouvy o smlouvě budoucí či smlouvy přípravné je možno spatřovat v možnosti smluvního podchycení
vůle stran, která sice nemůže dát vzniknout přímo hlavní smlouvě či některému z jejích ujednání, smluvní strany se však
mohou dohodnout na budoucím sjednání hlavní smlouvy či na jejím doplnění. Pro smluvní strany je z hlediska účelu
smlouvy o smlouvě budoucí či smlouvy přípravné neobyčejně významné, že k uzavření hlavní smlouvy či jejímu doplnění
může nakonec dojít i přes změněnou vůli druhé smluvní strany. Pokud totiž povinná smluvní strana odmítá, ať již z
169
jakéhokoli důvodu, splnit svou povinnost a uzavřít (doplnit) hlavní smlouvu, má oprávněná smluvní strana právo
domáhat se u soudu, aby prohlášení vůle povinné strany bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Pravomocné soudní
rozhodnutí nahradí smluvní prohlášení povinné smluvní strany, takže mezi subjekty vznikne budoucí hlavní smlouva. K
primárnímu právu oprávněné smluvní strany domáhat se u soudu nahrazení smluvního prohlášení povinné smluvní
strany rozhodnutí soudu nadto přistupuje právu na náhradu škody (dle ust. § 420 občanského zákoníku). Sjednání
smlouvy přípravné či smlouvy o smlouvě budoucí může též napomoci v založení odpovědnosti za přerušení vyjednávání,
za vstup do jednání bez zřejmého úmyslu ji uzavřít, za nesdělení důležitých informací (omyl) či za porušení mlčenlivosti.
Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí či smlouvy přípravné totiž na sebe obě či jedna ze smluvních stran přebírají
povinnost uzavřít hlavní smlouvu či se dohodnout na jejím doplnění a nečinit nic, co by naplnění tohoto cíle bránilo.
170
32. Proces uzavírání smluv
Smlouvy
POJEM
-
-
-
smlouva je nejtypičtějším právním úkonem v občanském a vůbec v soukromém právu
je nejčastější důvodem vzniku závazkových vztahů, je základním pilířem občanského práva vůbec
občanský zákoník nepodává definici smlouvy, upravuje však proces jejího vzniku (§ 43 n.)
o smlouva spočívá na vzájemných a obsahově shodných projevech vůle dvou nebo více smluvních stran,
směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností
o smlouvy je dvoustranný, resp. vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle
(konsenzu) dvou, resp. více smluvních stran ohledně celého obsahu smlouvy
účinnost smlouvy, tj. právní účinky smlouvy a možnost domáhat se úspěšně plnění ze smlouvy, nemusí
spadat v jedno se vznikem smlouvy
o účinnost smlouvy může být vázána na rozhodnutí příslušného orgánu (§47) nebo na splnění odkládací
podmínky
o nespadá sem rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlast. práva - katastr totiž rozhoduje o
povolení jen na základě již účinných smluv
platnost smluv je podmíněna tím, že strany při jejich uzavírání dodržely všechny náležitosti stanovené
zákonem (§ 37 n)
TYPY SMLUV
-
-
-
v občanském právu se vytvořily určité typy smluv, které standardním a vyváženým způsobem upravují práva
a povinnosti smluvních stran
c) pojmenované, nominátní, a
d) nepojmenované, inominátní (odpovídají smluvní svobodě jednotlivců)
inominátní smlouva nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona (§ 51)
o nepojmenované smlouvy se v první řadě řídí obsahem samotných smluv (lex contractus) určeným
stranami
o pokud taková smlouva určité otázky sama nestanoví, řídí se úpravou smluvního typu jí nejbližší ho
o obdobné ustanovení o možnosti uzavřít nepojmenovanou smlouvu obsahuje i obchodní zákoník,
v oblasti pracovněprávních však nelze použít.
pro uzavírání smluv platí zásada neformálnosti (pokud formu nevyžaduje sám zákon)
FUNKCE SMLUV
-
smlouva je základním pr. nástrojem pro založení, změnu či zánik občanskoprávních vztahů, jejichž
prostřednictvím subjekty občanského práva uspokojují ve společnosti své nejrozmanitější zájmy
prostřednictvím smluv dochází ke značným přesunům nejrůznějších majetkových i nemajetkových hodnot
bez smluv si nelze představit fungování tržní ekonomiky
s cílem předcházet sporům jsou subjekty povinny dbát o to, aby při úpravě smluvních vztahů byly odstraněny
všechny nejasnosti, které by mohly vést následně ke vzniku rozporů (§ 43)
HLAVNÍ ZÁSADY SMLUVNÍHO ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA
-
smluvní závazkové právo spočívá na některých obecných zásadách, které jsou vytvořeny teoretickým
uvažováním a praxí soudů
1. Zásada rovnosti stran ve smyslu § 2 odst. 2 ObčZ
2. Zásada smluvní svobody (volnosti) stran
- vyplývá z čl. 2 odst. 3 Listiny, který stanoví, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno“
- smluvní svobodou stran se rozumí:
171
a) svoboda uzavřít smlouvu – může být omezena jen zákonem
- omezena může být kromě toho i smluvními stranami podle § 50a (smlouva o smlouvě
budoucí)
- svobodu uzavírání smluv může omezit záko stanovením povinnosti smlouvu uzavřít neboli
stanovením zákonné kontraktační povinnosti (tzv. smluvní přímus)
- na západě povinnost uzavřít smlouvu výjimečná, u nás není ojedinělá – např. povinné
pojištění, smlouvy o dodávce energie
b) volný výběr spolukontrahenta
c) smluvní strany mohou libovolně sjednat i jiné typy smluv než ty, které jsou jako
smluvní typy v ObčZ či v jiném soukromoprávním předpisu výslovně upraveny (§ 51
ObčZ, § 269 odst. 2 ObchZ)
- v oblasti smluvního závazkového práva neexistuje uzavřený počet typů smluv – tzv.
numerus clausus, který ale existuje u výčtu věcných práv, který nemůže být smluvní cestou
rozšiřován)
d) svoboda stanovení vyjednáváním (negociací) vzájemných práv a povinností ze
smlouvy
- tato práva a povinnosti platí mezi smluvními stranami jako lex contractus (někdy ale
omezována kogentními normami, aby bylo dosaženo „ smluvní spravedlnosti“)
- smluvní stran zpravidla určují celý obsah smluv přímo samy, nebo také mohou určit část
obsahu smlouvy nepřímo, tj. odkazem na smluvní podmínky jedné ze smluvních stran
- k uzavření smluv se v moderní době používá tzv. smluvních formulářů, tj. předtištěné texty
smluv
- svoboda smluvních stran utvářet si práva a povinnosti je omezena u tzv. adhezních smluv
e) svoboda uzavřít smlouvu v jakékoli formě + zásada bezformálnosti právních úkonů
(§ 40)
3. Pacta sunt servanda
- v občanském právu platí, že subjekty nejsou povinny smlouvy uzavírat, neboli že neexistuje tzv.
smluvní přímus
- jakmile však je jednou smlouva uzavřena a je platná, je pro její strany závazná (§493 –
závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud zák nestanoví jinak).
- pro třetí osoby může vzniknout závazek jen za předpokladu, že s tím samy souhlasí.
4. Zásada dobré víry (bona fides)
- znamená právní předpoklad, že subjekt práva při svém jednání vychází z objektivně zdůvodnitelného
osobního přesvědčení, že jedná po právu, resp. že právo, které vykonává, mu patří
- občanský zákoník nezakotvuje obecnou ochranu dobré víry, zná jen specifické případy ochrany dobré
víry – i ta je však vymezena poměrně úzce a zakotvena jen ad hoc (§ 32 odst. 3, § 35 odst. 3, § 42a
odst. 2, ..., § 486)
- postulát dobré víry se uplatňuje jednak při interpretaci právních úkonů, jednak při posuzování jejich
platnosti podle § 39
- široce počítá pro obchodní oblast s ochranou dobré víry § 446 ObchZ
5. Zásada nemo turpitudinem suam allegare potest
- podle této zásady se nikdo nemůže s úspěchem dovolávat své vlastní nepoctivosti
- občanský zákoník ji obecně výslovně nezakotvuje, ale je specificky vyslovena na dvou místech – § 40a a
49a
VZNIK SMLUV
-
a)
proces vzniku smluv upravuje §43 a dále.
ObčZ za účelem zvýšené ochrany spotřebitele upravil od 2001 spotřebitelské smlouvy (§52 a dále)
o ty nejsou samostatným smluvním typem - mohou jimi být smlouvy kupní, o dílo,… i jiné pokud
smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel
Návrh smlouvy (oferta) i jeho přijetí (akceptace)
172
a.
b)
c)
d)
e)
f)
jak oferta, tak akceptace jsou jednostranné pr. úkony adresované
mohou být vykonány ústně (i telefonicky) nebo v jiné formě, dopisem, telegramem, …
ústní projev mezi subjekty jednajícími přímo je vůči svému adresátovi (oblátovi) účinný neprodleně.
projev vůči nepřítomné osobě (§ 45 odst. 1) působí od okamžiku, kdy jí dojde – kdy projev
vstoupil do sféry ovládané adresátem - např. předáním,…
Zánik návrhu
ústní návrh mezi subjekty jednajícími přímo zaniká, není-li přijat
o ale i tady může být stanoveno něco jiného, např. lhůta na rozmyšlenou a pak mi dej písemně
vědět
u distančního návrhu platí, že je závazný po dobu v něm výslovně stanovenou a nebyla-li dohodnuta, tak
po dobu přiměřenou
lhůta pro přijetí návrhu je dodržena, dojde-li akceptace oferentovi ve výše uvedené lhůtě
o i pozdní přijetí má však následky přijetí včasného, souhlasí-li s tím oferent a bezodkladně o tom
vyrozuměl akceptanta
o došlo-li k opožděnému přijetí návrhu v důsledku zjevného zdržení poštovní nebo jiné dopravy,
smlouvy vznikne, ledaže by oferent bez odkladu ústně sdělil, že návrh považuje za zaniklý
Zrušení návrhu
návrh (i neodvolatelný) může být zrušen, jestliže projev o jeho zrušení dojde adresátovi návrhu
dříve než návrh sám nebo nejpozději současně s ním (§ 45 odst. 2)
návrh, který NEBYL oferentem označen za neodvolatelný, může jím být odvolán, jesliže projev o jeho
odvolání dojde adresátovi návrhu dříve, než adresát odešle přijetí návrhu, tj. dříve než akceptací oferty
vznikla smlouva - § 45 odst. 2
návrh nemůže být odvolán:
o během lhůty, která je v něm stanovena pro jeho přijetí, ledaže by v něm bylo právo na jeho
odvolání vymíněno nebo vyplývalo z obsahu
o jestliže v něm byla vyjádřena jeho neodvolatelnost (§ 45 odst. 4)
neodvolatelný návrh být odvolán nemůže; jeho závaznost však zaniká:
o uplynutím doby, která byla k jeho přijetí stanovena
o nebyla-li takováto doba stanovena, uplynutím přiměřené doby
o odmítnutím oferty akceptantem, tj. doručením odmítnutí navrhovateli
Přijetí návrhu může být odvoláno jen tehdy, došlo-li oferentovi nejpozději současně s přijetím (§
43c odst. 2)
Podstatné náležitosti (essentalia negotii)
- ke vzniku smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli alespoň o jejích podstatných
náležitostech
- obsahuj-li však návrh i jiné než podstatné náležitosti, je třeba ke vzniku smlouvy, aby adresát návrhu
vyslovil souhlas i s těmito náležitostmi neboli aby souhlasil s celým obsahem navržené smlouvy (§ 44
odst. 1)
- přijetí návrhu s dodatky, výhradami, omezeními nebo přijetí částečné není podle § 44 odst. 2
přijetím návrhu, ale naopak jeho odmítnutím
o odmítnutí je považováno za protinávrh smlouvy a strany mohou v jednání pokračovat, jenom si
oferent a akceptant vyměnili role
o je-li určen návrh více osobám a z obsahu smlouvy vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby
všechny osoby se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestli všechny osoby návrh přijmou
(§ 44 odst. 3)
o je-li smlouva uzavřena, platí zásada pacta sunt servanda (§ 493)
o k odstoupení od smlouvy může dojít pouze v případech stanovených zákonem (např. prodlení
dlužníka – § 517 odst. 1, odpovědnosti za vady - § 623 odst. 1, apod.)
Veřejný návrh na uzavření smlouvy
-
obchodní zákoník upravuje výslovně veřejný návrh na uzavření smlouvy a jeho účinky (§ 276 n. ObchZ)
173
podle § 276 odst. 1 ObchZ projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření
smlouvy, je veřejným návrhem na uzavření smlouvy, jestliže obsah odpovídá § 269
- podnět k uzavření smlouvy, který nemá náležitosti uvedené v odst. 1, se považuje za výzvu k podání návrhů
na uzavření smlouvy
- veřejný návrh lze odvolat, jestliže navrhovatel odvolání oznámí před přijetím veřejného návrhu způsobem,
kterým byl veřejný návrh zveřejněn
- přijme-li veřejný návrh několik osob, může navrhovatel zvolit, kterému příjemci uzavření smlouvy potvrdí
g) Odstoupení od smlouvy
-
-
jednostranné odstoupení od smlouvy představuje prolomení zásady pacta sunt servanda
zákon ponechává stranám oprávnění sjednat si individuální důvody pro odstoupení ve smlouvě, sám však
umožňuje odstoupit stranám od smlouvy jen v případech, které výslovně stanoví (viz výše)
zvláštním případem je možnost strany odstoupit od smlouvy, s jejímž plněním se doposud nezačalo,
poskytne-li strana druhé straně odstupné
odstoupením od smlouvy se smlouva ruší
174
33. Spotřebitelské smlouvy
ÚVOD
I. Právní úprava
-
ustanovení § 51a až 65 (rubrika Spotřebitelské smlouvy) patří k nejvýznamnějším soukromoprávním nástrojům
ochrany spotřebitelů v českém právním řádu
soubor norem, které sledují ochranu spotřebitele, lze označit jako spotřebitelské právo
ochranu spotřebitele zabezpečuje ovšem jak normy z oblasti veřejnoprávní, tak soukromoprávní
zatímco u soukromoprávní ochrany jde o ochranu převážně následnou, u ochrany veřejnoprávní převažuje její
preventivní charakter
1. Soukromoprávní ochrana
- tuto ochranu poskytuje spotřebitelům kromě občanského zákoníku např.:
- zákon č. 321/2009 Sb., o některých praktikách sjednávání spotřebitelského úvěru,
- zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku,
- § 262 odst. 4 ObchZ, který stanoví, že ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku
dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů
něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních
předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulí a jiná
ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní
strany, která není podnikatelem
2. Veřejnoprávní ochrana
- zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
- dále zákony č. 64/1986 Sb., o České obch. inspekci, č. 451/1991 Sb., o živnostenském podnikání, č.
40/1995 Sb., o regulaci reklamy
- trestněprávní ochranu zajišťuje spotřebitelům § 253 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
II. Vývoj a evropské spotřebitelské právo
-
-
-
počátky legislativních aktivit v oblasti řešení právního postavení spotřebitelů lze nalézt v 20. letech 20. století,
ale zvláštní úprava přiznávající spotřebitelům specifická práva se objevuje až ve druhé polovině 20. století
cílem je realizace zásad rovnosti subjektů a autonomie vůle
zvláštní význam úpravy spotřebitelských smluv u nás vyjádřil Ústavní soud ČR ve věci sp. zn. II. ÚS
3/06
o východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném
postavení s profesionálním dodavatelem
o pro takové vztahy je charakteristické, že spotřebitel není připraven na smluvní ujednání, při kontraktaci
se využívá moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele
o znakem úpravy je vyrovnat nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle
ochrana slabší strany se stala také výrazným trendem evropského soukromého práva
od poloviny 80. let byly přijaty dvě desítky sekundárního práva EU kladoucích důraz na zabezpečení ochrany
spotřebitelů ve smluvních vztazích
jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:
1. Ochrana spotřebitele před zneužívajícími – nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana
spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu, apod.
2. Ochrana zdraví a bezpečnost – zvýšení bezpečnosti prodeje různých výrobků (hraček, potravin, aj.)
3. Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu za utrpěnou škodu, právo na
pravdivé informace
v současnosti pracuje Evropská komise na reformě a sjednocení systému ochrany spotřebitelů
175
v rámci vrcholí skupiny Acquis Group příprava na nové horizontální směrnici o ochraně spotřebitelů před
určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik
o předložený návrh upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné
harmonizace
o tato koncepční změna se musí promítnout i do jednotlivých národních soukromoprávních úprav
o plná harmonizace nepřipouští možnost přísnějšího standardu ochrany, než jaký požaduje EU, ale
zaručuje jednotnou úroveň ochrany spotřebitelů v rámci vnitřního trhu napříč Evropskou unií
charakteristickým rysem komunitárního soukromého práva je metoda regulace, a to prolínání
soukromého a veřejného práva
tento rys musí brát v úvahu u národní zákonodárce při implementaci norem
vedle občanského a obchodního zákoníku se spotřebitelská legislativa promítla do několika předpisů, např.
zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci apod.
co se týče občanského zákoníku, byla implementace výše uvedených směrnic provedena zejm. novelou č.
367/2000 Sb., jež zavedla do občanského zákoníku institut „spotřebitelské smlouvy“ (implementace se
dotkla obč. zák. v úpravě cestovní smlouvy – cílem je regulovat činnost cest. kanceláří, zejména chránit
klienty)
-
-
III.
-
-
hlava pátá části první občanského zákoníku (§ 51a až 65) je generální úpravou spotřebitelských smluv
o je nutné citovaná ustanovení aplikovat na jakoukoliv normu, která naplňuje znaky spotřebitelské
smlouvy, ať již má věcněprávní, nebo závazkověprávní povahu
o to platí bez zřetele k tomu, v jakém z právních předpisů je určitý smluvní typ zakotven
ustanovení o spotřebitelských smlouvách obsahují jak úpravu obecnou, tak úpravu zvláštní
a) obecná úprava
- je společná všem spotřebitelským smlouvám
- je obsažena v § 52, 55, 56
b) zvláštní úprava
- je věnována distančním smlouvám § 53 až 54d, dále smlouvám uzavíraným mimo obvyklé
podnikatelské prostory dodavatele § 57 a smlouvám o užívání budovy nebo její částí na časový
úsek § 58 n.
IV.
-
-
spotřebitelské smlouvy netvoří žádný samostatný smluvní typ!!!
na rozdíl od jednotlivých smluvních typů podle části osmé ObčZ, jejichž rozlišovacím kritériem je v první řadě
předmět plnění, je pro spotřebitelské smlouvy příznačné postavení smluvních stran
o proto ke spotřebitelským smlouvám patří jakákoliv smlouva, jejímiž stranami jsou dodavatel na
jedné straně a spotřebitel na straně druhé (§ 52 odst. 1)
o dodavatelem podle definice v § 52 odst. 2 je právnická nebo fyzická osoba, která při uzavírání
smlouvy a při plnění závazků, které z ní vznikly, vystupuje v rámci své podnikatelské činnosti
o spotřebitel je vymezen negativně, tj. jako osba, která při uzavírání smlouvy a plnění smluvních
závazků nejedená v rámci podnikatelské činnosti (§ 52 ods. 3)
o ve spotřebitelském právu nejsou pojmy dodavatel a spotřebitel chápány obecně, také
Evropský soudní dvůr nechápe tyto pojmy obecně, ale vždy ve smyslu příslušné směrnice
spotřebitelskou smlouvou může být jak smlouva upravena jako zvláštní typ v části osmé ObčZ nebo smlouva
nepojmenovaná podle § 51 či smlouva smíšená podle § 491 odst. 1
spotřebitelské smlouvy nelze ztotožňovat se smlouvami adhezními
o kritériem pro zařazení mezi adhezní smlouvy je způsob sjednávání jejího obsahu
o obsah adhezní smlouvy určuje jedna ze smluvních stran předem, druhá stran nemá možnost do
vymezení smluvních práv a povinností zasáhnout
176
o
v současných podmínkách bude mít velká část spotřebitelských smluv povahu adhezních smluv se všemi
zmíněnými důsledky (např. kupní smlouva uzavřená s provozovatelem internetového obchodu)
OBECNĚ O SPOTŘEBITELSKÝCH SMLOUVÁCH
-
-
-
pro spotřebitelské smlouvy obecně je příznačná výrazná tendence chránit právní úpravou spotřebitele
proto občanský zákoník stanoví v § 55 odst. 1, že spotřebitelské smlouvy se nemohou odchýlit od zákona
v neprospěch spotřebitele, a to zejména tím, že by se spotřebitel vzdal práv, která mu ze zákona náleží,
nebo že by i jinak zhoršil své smluvní postavení
o ujednání nerespektující tento zákonný zákaz jsou relativně neplatná (§ 40a)
občanský zákoník (§ 56) výrazně chrání spotřebitele i před tzv. zneužívajícími (nekalými) klauzulemi –
unfair contract terms
o to jsou taková ujednání spotřebitelských smluv, která odporují požadavku dobré víry (někdy
interpretováno, že odporují dobrým mravům) a jež zároveň posouvají rovnováhu mezi právy,
povinnostmi a zájmy zúčastněných stran spotřebitelské smlouvy značně ve prospěch dodavatele (§ 56
odst. 1)
o např. omezení nebo vyloučení odpovědnosti dodavatele za škodu, za újmu spotřebitele na zdraví,
vyloučení nebo omezení práva spotřebitele dovolat se nároků z vad plnění
o pokud obsahuje smlouva některou ze zneužívajících klauzulí, může se spotřebitel dovolat relativní
neplatnosti
pravidla o zneužívajících ujednání však neplatí pro vymezení předmětu plnění nebo jeho ceny (§ 56 odst. 2)
speciální výkladové (interpretační pravidlo) zakotvené v § 55 odst. 3 požaduje, aby se
v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv použil vždy výklad pro spotřebitele
nejpříznivější
DISTANČNÍ SMLOUVY
-
-
-
-
-
distančním smlouvám jsou věnovány ustanovení § 53 až 54d, která do našeho právního řádu provádí:
o směrnici EP a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku
o směrnici EP a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační spol., zejména el.
obchodu
o směrnici EP a Rady 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trhu na dálku ...
distančními smlouvami jsou spotřebitelské smlouvy, které vznikají bez současné fyzické
přítomnosti stran (§ 53 odst. 1)
ustanovení § 53a se vztahuje pouze k distančním smlouvám uzavíraným elektronicky, ustanovení § 54
vyjmenovává smlouvy, které jsou z režimu distančních smluv vyňaty, konečně ust. § 54a až 54d se aplikují jen a
distanční smlouvy o finančních službách
strany uzavírající distanční smlouvu jsou spolu ve spojení prostřednictvím komunikačních kanálů,
které umožňují dorozumívání na dálku
o ty člení např. z hlediska adresnosti na ty, které slouží k neadresnému oslovení (reklama v tisku),
jednak prostředky umožňující individuální jednání (el. pošta), které se dále dělá z časového hlediska
na ty, které umožňují současnou komunikaci osob (telefon), a na ty, které zprostředkují jednání
nepřítomných osob (el. pošta)
o význam spočívá jednak ve zvýšení požadavků na souhlas a také dobu platnosti oferty
zabezpečení ochrany spotřebitelů se u distančních smluv projevuje v informační povinnosti
dodavatele (§ 53 odst. 4 a 6) a dále v právu spotřebitele od takové smlouvy odstoupit, aniž by
k tomu musel mít důvod, a to ve lhůtě 14 dnů od převzetí plnění (§ 53 odst. 7; toto právo ale není
bezvýjimečné, viz. § 53 odst. 8)
občanský zákoník podrobně vymezuje informace, které se musí dostat spotřebiteli před uzavřením
smlouvy i po uzavření, ale ještě před plněním smluvních povinností
o bližší specifikace zboží, vyčíslení všech plateb, informace o prodejní péči a podpoře, apod.
177
-
občanský zákoník rovněž poskytuje ochranu spotřebitelům před tzv. setrvačným prodejem, tj. před případy,
kdy v praxi dodavatelé dodávají spotřebiteli zboží nebo služby bez toho, aby si je spotřebitelé předem objednali
o spotřebitelé nejsou povinni takové plnění vrátit, ani jej nemusí o svém rozhodnutí vyrozumět
-
některé smlouvy jsou z režimu distančních smluv vyňaty; jejich taxativní výčet je obsažen v § 54
-
zvláštní úpravu vyhradil ObčZ distančním smlouvám o finančních službách (§ 54a až 54d)
na ty se obecný režim distančních smluv vztahuje je omezeně
finančními službami rozumí občanský zákoník bankovní, platební, úvěrové nebo pojistné služby, penzijní
připojištění, investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji
občanský zákoník v tomto ohledu zpřísňuje informační povinnost dodavatelů finančních služeb
došlo ale ke zúžení práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy
-
SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY UZAVÍRANÉ MIMO OBCHODNÍ PROSTORY
-
-
spotřebitelské smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory upravuje ObčZ v § 57
uzavřel-li dodavatel se spotřebitelem smlouvu mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, svědčí spotřebiteli
výhodnější úprava jeho práva na odstoupení od takové smlouvy (§ 57 odst. 1)
o ObčZ činí tak proto, aby chránil spotřebitele před agresivními marketingovými praktikami obchodních
zástupců, zejména však před nevýhodou porovnat obdobné nabídky vzájemně si konkurujících si
dodavatelů
o prostory obvyklé při podnikání nelze ztotožňovat s pojmem provozovny – takovým prostorem je
jakékoliv místo, kde dodavatel pravidelně vyvíjí svou podnikatelskou činnost
lhůta pro odstoupení od smlouvy se může ze 14 dnů prodloužit na 1 měsíc (nedodal-li dodavatel spotřebiteli
všechno zboží nebo služby podle smlouvy), případně až na 1 rok (pokud dodavatel spotřebitele o právu na
odstoupení neinformoval zákonem předepsaným způsobem)
178
34. Změna závazků v subjektech
Změna závazkových vztahů – obecně
Prvky občanskoprávního závazkového vztahu jsou určeny právní skutečností, která tento vztah založila.
Zákon umožňuje, aby k původní pr. skutečnosti přistoupila pr. skutečnost další, která prvky původního
občanskoprávního vztahu změní.
Jestliže tato skutečnost obstojí, hovoříme o změně závazkového pr. vztahu.
-
Ke změně ZPV dochází:
-
na základě PÚ
rozhodnutím soudů či jiných státních orgánů (např. rozhodnutí soudu o vypořádání podílového
spoluvlastnictví, přikázání pohledávky)
ze zákona
V rámci kategorie změny závazkových pr. vztahů rozlišujeme :
a) změny v subjektech závazků
b) změny v obsahu závazků.
Pro posouzení, zda jde o změnu závazku nebo o jeho zánik bude rozhodující vůle samotných subjektů (s
přihlédnutím k §35), jakož i to, jaké obsahové složky závazku jsou dotčeny.
Rozlišení změny a zániku závazku má význam pro samotnou další existenci závazku, ale i pro pr. osud zajišťovacích
prostředků.
-
-
Obecné důvody změny subjektů závazků :
1. postoupení pohledávky § 524-530 – viz otázka 20
2. převzetí dluhu § 531-532 –
3. přistoupení k závazku §533-540
4. převzetí plnění §534
5. poukázku §535-543
6. poukázku na cenné papíry §540
-
-
Důvody změny v obsahu ZPV :
1) dohoda
2) prodlení dlužníka
3) prodlení věřitele.
Změna v subjektech ZPV - obecně
-
Obecné důvody změny subjektů závazků :
1) postoupení pohledávky
2) převzetí dluhu
3) přistoupení k závazku
4) převzetí plnění
5) poukázka
6) poukázka na cenné papíry
změna v subjektech ZPV :
-
Obč.Z. na řadě svých míst předpokládá dodatečnou změnu subjektů závazkového pr. vztahu (např. dědění).
Ke změně v subjektech závazkového pr. vztahu může dojít i na základě rozhodnutí soudu (např. rozhodnutím soudu
o vypořádání podílového spoluvlastnictví,přikázání pohledávky).
Převzetí dluhu (intercese privativní)
-
Převzetím dluhu vstupuje do původního závazkového pr. vztahu namísto původního dlužníka nový
dlužník, který na sebe dluh přebírá (§531).
Převzetím dluhu dochází ke změně v osobě dlužníka,dluh ale zůstává nezměněn
179
-
Převzít lze dluh peněžitý, z nepeněžitých lze převzít jen ty, jejichž předmětem je plnění zastupitelné.
Dluh lze převzít i jen zčásti.
-
Převzetí dluhu vzniká na základě smlouvy, kterou uzavírá původní dlužník s dlužníkem novým.
Smlouva musí mít písemnou formu.
Aby nebylo ohroženo právo věřitele na plnění, vyžaduje se ke smlouvě souhlas věřitele, ať už ho dá věřitel
původnímu dlužníkovi nebo tomu kdo má dluh převzít.
Souhlas může být učiněn výslovně i konkludentně (např. převzetím plnění od nového dlužníka).
-
Kromě převzetí dluhu na základě smlouvy může dojít k převzetí na základě zákona (např. při vypořádání
dědictví) nebo na základě soudního rozhodnutí (např. vypořádání SJM).
-
Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i ten nový. Např. námitka promlčení, splnění…
Pokud je dluh zajištěný, zajištění trvá jen pokud tyto osoby se změnou dlužníka souhlasí.
-
V rámci převzetí dluhu zákon upravuje i případ, kdy na základě smlouvy s věřitelem třetí osoba
převezme dluh, a to bez dohody s původním dlužníkem (§531 odst. 1).
- Tato třetí osoba se tak stává dlužníkem vedle původního dlužníka (tzv. kumulativní intercese).
- i zde je zapotřebí písemné formy.
- Věřitel má pak právo požadovat splnění na kterémkoli z nich.
- Když jeden splní, druhý už věřiteli nic neplní.
- Nejedná se ale o závazek solidární, třetí osoba nemá právo požadovat od původního dlužníka to, co plnila,
protože plnila svůj dluh, který převzala.
Přistoupení k závazku
Při přistoupení k dluhu přistupuje k původnímu dlužníkovi nový dlužník, a to na základě písemné
smlouvy s věřitelem, kterou se zavazuje, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek.
Stává se tak dlužníkem vedle původního dlužníka (kumulativní intercese) a oba jsou zavázáni společně a
nerozdílně.
Nevyžaduje se souhlas původního dlužníka.
Věřitel se může uspokojit na kterémkoli dlužníkovi, přičemž kterýkoli z nich je povinen poskytnout celé plnění
s tím,že mezi sebou se vypořádají podle zásad platných pro společné závazky
Přistoupit lze jen k závazkům peněžitým na rozdíl od převzetí dluhu, kde lze převzít i dluh nepeněžitý.
-
Převzetí plnění
-
Od přistoupení k závazku je nutno rozlišovat převzetí plnění, které obč.z. upravuje v §534.
Jde o vztah, při kterém nedochází ke změně subjektů závazkového vztahu.
Na základě dohody dlužníka a další osoby se tato třetí osoba zavazuje, že splní závazek dlužníka vůči věřiteli.
Ve vztahu k věřiteli se tato dohoda vůbec neprojeví, a proto se nevyžaduje ani jeho souhlas.
Věřiteli z této dohody žádné přímé právo proti třetí osobě nevyplývá.
Pokud by věřitel odmítl převzetí plnění od této třetí osoby, je třeba dokázat dohodu mezi dlužníkem a třetí osobou.
Jestliže třetí osoba dluh nesplní, má dlužník povinnost plnit.
Proti tomu, kdo dluh převzal, ale nesplnil, vzniká dlužníkovi právo na náhradu škody.
Poukázka (§ 535n.)
= (asignace) poukázkou opravňuje ten, kdo ji vydal (poukazatel) poukazníka (toho, komu má býti
plněno), aby přijal plnění od poukázaného (ten, kdo má plnit místo poukazatele) a poukázaného
zmocňuje, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatelův
příklad: osoba A je dlužníkem osoby B a současně věřitelem osoby C. V takovém případě může osoba A zmocnit osobu
B, aby si dlužnou částku vybrala u osoby C na účet pohledávky, kterou má vůči ní osoba A, a současně přikáže osobě
C, aby plnila (jde o dvojí zmocnění)
K účinnosti se vyžaduje
180
1. Dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem, zmocňující poukazníka k výběru plnění od poukázaného
(z této dohody vyplývá kauza, tj. proč zmocnil poukazatel poukazníka) >OPRÁVNĚNÍ
2. Dohoda (příkaz) mezi poukazatelem a poukázaným, kterou poukazatel zmocňuje poukázaného, aby
plnil poukazníkovi na účet poukazatele.
- ZMOCNĚNÍ
- poukazník má přímý nárok vyžadovat plnění od poukázaného, jestliže tento projevil, že poukázku přijímá.
- pokud poukázaný dluží poukazateli plnění, které je předmětem poukázky, je povinen poukázku přijmout.
3. Přijetí poukázky poukázaným.
- Jestliže poukázaný přijme poukázku, může uplatnit vůči poukazníkovi jen takové námitky, které se týkají platnosti
přijetí, nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi §537. tzn. –
nepřecházejí námitky, které mohl použít původní dlužník – poukazatel
- poukazatel může poukázku odvolat, dokud ještě poukázaný poukázku nepřijal.
- Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení
o příkazní smlouvě; avšak poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. (po účinném odvolání
poukázky)
Poukázka na cenné papíry
- Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe poukázku znějící na plnění cenných
papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku (§540)
- Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem (indosamentem). Tím přecházejí všechna
práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu.
- Zní-li poukázka na jméno, dochází k jejímu převodu cessí dle § 524n.
- Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit tomu, v jehož prospěch byla vystavena
nebo na koho byla převedena
- Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí kvitovaná poukázka (tj. poukázka s napsaným
potvrzením o provedeném plnění).
- Proti oprávněnému může namítat pouze to, co vyplývá z obsahu poukázky, nebo z vlastních vztahů
k oprávněnému. Na zásadách poukázky jsou vybudovány další právní instituty, jako šeky, akreditivy, cizí směnky
atp.
Postoupení pohledávky
-
-
Postoupením pohledávky (cessí) postupuje původní věřitel (postupitel - cedent) svou pohledávku vůči
dlužníkovi třetí osobě – novému věřiteli (cesionáři - postupník).
Postoupením pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele.
Pro pr. vztah mezi postupitelem a postupníkem je rozhodující kauza postupu.
- Je-li pohledávka postupována za úplatu, liší se postoupení pohledávky od smlouvy kupní jen svým předmětem.
- Neposkytuje-li se za úplatu, může jít o darování (causa donandi),nebo ale také převod práva poskytnutý
s úmyslem splnit svůj dluh (causa solvendi) nebo poskytnout úvěr (causa credendi).
postoupit nelze každou pohledávku.
rozlišujeme nepostupitelnost :
1) nepostupitelnost ze zákona :
- Podle Obč.Z. (§525) nelze postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele (např. právo na
bolestné a ztížení spol. uplatnění).
- Ze zákona dále vyplývá zákaz převodu předkupního práva na jinou osobu (§604).
- postoupit nelze právo na důchod (§844)
- nelze také postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil (postoupením pohledávky se
nesmí zhoršit postavení dlužníka).
181
nelze ani postoupit pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí
- takovýmito pohledávkami jsou pohledávky z titulu náhrady, kterou poskytuje podle pojistné smlouvy
pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému vybudování nebo úpravě budovy.
- Výkonu rozhodnutí nepodléhají ani peněžité dávky sociální péče a státní sociální podpory vyplácené
jednorázově.
2) nepostupitelnost na základě smlouvy :
- Pohledávku nelze postoupit ani pokud se tak dohodne původní věřitel s dlužníkem.
3) nepostupitelnost vyplývající přímo z povahy závazku :
- touto nepostupitelností pohledávek je chráněn jak věřitel, kterému je zabezpečen výkon jeho práva, tak
dlužník, kterému se nesmí zhoršit jeho postavení.
- proto dlužník i po postoupení může použít všechny námitky,které měl v době postoupení (např námitka
promlčení),
- stejně tak může použít k započtení vůči novému věřiteli i své pohledávky způsobilé k započtení, které měl
vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. Má toto právo i když nebyly tyto
pohledávky v době postoupení pohledávky ještě splatné.
- pohledávka přechází na postupníka v tom stavu, v jakém náležela postupiteli(např promlčená), všechna
práva s ní spojená včetně příslušenství
- V těch případech, kdy je splnění postoupení pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením,…, musí
postupitel podat osobě, která zajištění poskytla, zprávu o postoupení.
- nelze postoupit pohledávku, která už zanikla
- X lze postoupit pohledávku budoucí, pokud tu bude určena přesná doba jejího vzniku a dlužník.
- Případy, kdy věřitel postupuje určitý druh pohledávek nebo všechny své pohledávky, se nazývají globální
cesí.
- Zákon nevylučuje, aby postoupená pohledávka byla postoupena dalšímu věřiteli.
- Postupitel může vymáhat pohledávku za postupníka svým jménem, pokud ho o to postupník požádá.
-
-
Právní důvod postoupení pohledávky:
1) smlouva
- Smlouvu o postoupení pohledávky (cesi) uzavírá postupitel s postupníkem.
- Jde o smlouvu konsensuální.
- Pod sankcí neplatnosti zákon vyžaduje písemnou formu (§524).
- Není vyžadován žádný pr. úkon dlužníka.
- Zákon však požaduje, aby postupitel bez zbytečného odkladu postoupení pohledávky oznámil dlužníkovi.
- Dokud to dlužníkovi neoznámí postupitel nebo postupník (ten musí postoupení dokázat), zprostí se dlužník
závazku plněním postupiteli.
- Oznámí-li dlužníkovi postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání
smlouvy o postoupení.
2) zákon
- Ze zákona nastává změna v osobě věřitele např. přechodem pohledávky na nového věřitele v důsledku
splnění ručitelem, v důsledku dědické posloupnosti atd...
-
Byla-li pohledávka postoupena z úplatu, odpovídá postupitel potupníkovi, jestliže:
- postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem
- dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit potupníkovi
- postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli.
-
Postupitel odpovídá za pravost pohledávky – tj za to, že pohledávka v době postoupení trvala (nejde tu tedy o
neplatnost, ale o zákonnou odpovědnost)
Bylo-li to písemně smluveno, ručí postupitel potupníkovi do výše přijaté úplaty spolu s úroky i za
dobytnost postoupené pohledávky.
Toto ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného
odkladu u soudu.
Jestliže pohledávka nebyla postoupena za úplatu, odpovědnost postupitele nevzniká.
-
-
182
35. Změna obsahu závazku
Změna v obsahu ZPV
-
Účastníci mají vždy možnost dohodou změnit obsah existujících závazkových právních vztahů.
Tato změna se nazývá kumulativní novace (tu je nutno odlišovat od novace privativní, která působí zánik závazku
a vznik závazku nového - §570)
Ke změně obsahu závazkového pr. vztahu dochází i (mimo dohody) i porušením pr. povinností na základě zákona
v případě prodlení dlužníka a prodlení věřitele.
Změna dohodou
-
-
Podstatou změny závazk. pr. vztahu dohodou (kumulativní novace) je, že k původní pr. skutečnosti, která
daný pr. vztah založila, přistoupila další pr. skutečnost, která mění práva a povinnosti z původního pr.
vztahu.
Pokud by pozdější pr. skutečnost znamenala v pr. důsledcích zánik prvotního pr. vztahu a jeho nahrazení novým,
jednalo by se již o novaci privativní jako o formu zániku závazku a vznik nového pr. vztahu.
Jestliže byl prvotní závazkový pr. vztah založen písemnou formou, při jeho změně se uplatní také
písemná forma.
Na zajišťovací prostředky obecně změna závazku dopad nemá, a proto trvají i nadále. (jestliže k dohodě došlo bez
souhlasu ručitele, může vůči věřiteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby k dohodě nedošlo
Změna na základě zákona – Prodlení dlužníka (mora debitoris) (§517 až §519)
-
-
Nesplní-li dlužník řádně a včas, dostává se do prodlení
Dlužníkovi vznikají následně (sekundárně) nové pr. povinnosti, které předtím neměl – odpovědnostní sankční pr
povinnosti (obdobně má i věřitel nová práva).
Prodlením dochází ke změnám bez ohledu na to, zda dlužník prodlení zavinil či nikoli – jde tedy o objektivní
odpovědnost.
právní následky prodlení dlužníka :
Vedle povinnosti dlužníka poskytnout plnění věřiteli má věřitel právo od smlouvy odstoupit,
nesplní-li dlužník svůj dluh ani v dodatečně přiměřené lhůtě, kterou mu věřitel poskytl.
Dostal-li se dlužník do prodlení jen co do části svého závazku, může věřitel odstoupit od smlouvy buď jen co do
nesplněného zbytku plnění anebo ohledně celého plnění, pokud by částečné plnění odporovalo dohodě nebo
povaze pohledávky.
Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší (§48 odst2), takže práva a povinnosti účastníků zanikají.
Jestliže některá ze stran již plnila, má právo požadovat své plnění zpět.
-
Byla-li ve smlouvě přesně stanovena doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na
opožděném splnění nemůže mít věřitel zájem (tzv. fixní smlouvy), smlouva se bez dalšího ze
zákona ruší, aniž by věřitel musel od smlouvy zvlášť odstoupit (§518).
- věřitel by musel dlužníkovi bez zbytečného odkladu oznámit, že na splnění trvá
-
Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel vedle splnění základní povinnosti právo
požadovat úroky, případně poplatek z prodlení.
Úroky z prodlení podle vládního nařízení odpovídají ročně výši reposazby stanovené ČNB zvýšené o 7
procentních bodů.
Obč.Z. stanoví, kdy má věřitel právo na dlužníkovi požadovat poplatek z prodlení. Je to:
1) při prodlení nájemce s placením nájemného (§679)
2) prodlení nájemce s vrácením pronajaté movité věci (§723)
3) při ztrátě nebo zničení pronajaté movité věci
Byla-li způsobena škoda věřiteli prodlením s plněním peněžitého závazku, může požadovat její
náhradu jen potud, pokud není kryta úroky nebo poplatkem z prodlení.
Úroky z prodlení a poplatek z prodlení mají povahu paušalizované náhrady škody.
-
-
183
-
Jde-li o prodlení s plněním věci, vzniká dlužníkovi odpovědnosti i za nezaviněnou (tj objektivně
vzniklou) ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo jinak – samovznícení, přírodní
katastrofa,…
-
Jestliže dlužník prodlení zavinil, vzniká mu navíc podle obecných ustanovení povinnost k náhradě
škody, která byla věřiteli prodlením způsobena.
- Ta lze však uplatňovat jen, když nejsou užity úroky nebo poplatek z prodlení.
- Úroky z prodlení nemohou být vymáhány pokud je dluh kryt poplatkem z prodlení.
Změna na základě zákona – Prodlení věřitele (mora creditoris)
-
-
Prodlení věřitele nastane podle §522 tehdy, jestliže věřitel nepřijme od dlužníka včas a řádně
nabídnuté plnění nebo jestliže neposkytne dlužníkovi v době plnění součinnost potřebnou ke splnění
dluhu (např. nedostaví se ke sjednanému převzetí plnění), čímž způsobí, že závazek nebyl splněn včas, nebo
řádně.
Věřitel se ocitne v prodlení i tehdy, nesplní-li svou povinnost vydat dlužníkovi na jeho žádost písemné potvrzení o
tom,že dluh byl zcela nebo zčásti splněn a dlužník použije svého práva splnění odepřít.
-
Věřitel v prodlení neztrácí svou pohledávku a nově je:
1) povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu vznikly v důsledku prodlení věřitele (např. cestovné,…)
2) v době prodlení věřitele nemůže nastat prodlení dlužníka
3) jde-li o prodlení věřitele při plnění věcí, postihuje věřitele objektivní odpovědnost za její ztrátu, zničení nebo
poškození
4) dlužník má právo zprostit se závazku uložením do úřední úschovy
5) jestliže věřitel prodlení zavinil, odpovídá dlužníkovi za škodu, kterou tím způsobil
6) po dobu prodlení věřitele není dlužník povinen platit úrok z prodlení
-
Kromě obecných ustanovení o prodlení věřitele obsahuje Obč.Z. i specifická, např. když si kupující nepřevezme včas
věc, může být na jeho účet prodána nebo uskladněna, objednatel díla když si nevyzvedne věc včas, je povinen
zaplatit poplatek za uskladnění…
184
36. Zajištění závazků (obecně)
-
V nejširším smyslu tuto občanskoprávní záruku představuje již sama existence obč. práva.
V užším pojetí lze občanskoprávní záruky spatřovat v přesném vymezení práv a povinností, v pr. úpravě
odpovědnosti, bezdůvodného obohacení, způsobení škody.
Rozhodující je možnost oprávněné osoby domáhat se svého práva prostřednictvím soudu.
Kromě těchto obecných občanskoprávních prostředků zajišťujících realizaci subjektivních práv a povinností ze závazk.
pr. vztahů obsahuje obč. právo zvláštní občanskoprávní prostředky.
Zvláštní občanskoprávní zajišťovací prostředky posilují občanskoprávní postavení věřitele vůči
dlužníkovi.
Umožňují mu, aby dosáhl vrácení plnění. Toto zabezpečení se realizuje vznikem dalšího, akcesorického pr. vztahu.
zajišťovací prostředky poskytují věřiteli další práva, která nevyplývají z hlavního závazkového vztahu, ale
z vedlejšího. Zajišťovací prostředky neupravuje jen obč.z., ale také:
- provádí-li se výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu, stanoví zvláštní postup pro
výkon rozhodnutí OSŘ
- OSŘ stanoví, že dojde-li soudní dražbou provedenou v rámci výkonu rozhodnutí k prodeji movité věci, která
byla zastavena, zadržena nebo převedena k zajištění závazku povinného, soud vyplatí výtěžek z prodeje věci
nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem.
-
ObčZ upravuje výslovně tyto zajišťovací prostředky :
1) smluvní pokuta (§544 až 545)
2) ručení (§546 až 550)
3) dohoda o srážkách ze mzdy
4) zajištění závazků převodem práva
5) zajištění postoupením pohledávky
6) jistota
7) uznání dluhu (§558)
8) právo zástavní
9) právo zadržovací
-
zajišťovací prostředky upravuje i ObchZ (§300n) - rozšiřuje výše vypočtenou škálu prostředků navíc o :
1) bankovní záruku
2) finanční zajištění
samostatnou úpravu zajišťovacích prostředků obsahuje i ZákPr (§246n)
-
-
-
zajišťovací prostředky dělíme podle toho, čím je ZPV zajištěn na :
- tzv. osobní záruky (ZPV je zajištěn celou majetkovou podstatou zajistitele)
- tzv. věcné záruky (ZPV je zajištěn pouze určitou věcí)
jiné třídění :
zajištění poskytuje dlužník sám (srážky ze mzdy)
zajistitelem je osoba od dlužníka odlišná (ručení)
zajišťovací ZPV mají vůči ZPV hlavnímu akcesorickou povahu – nemohou tedy existovat samostatně
dalším charakteristickým znakem je subsidiarita zajišťovacích prostředků (např ručitel je povinen splnit až když
se na to vybodne dlužník...)
zajišťovací prostředky se projevují hl v obl bankovnictví
funkce zajišťovacích prostředků jsou :
1) zajišťující – jde o prevenci – zabezpečuje splnění dlužníkovi povinnosti řádně a včas, motivuje ho k
takovému plnění
2) uhrazovací (reparační) – zajišťuje zabezpečení pohledávky přímo z dlužníkova majetku (nebo majetku jiného)
3) sankční (např sml. pokuta)
vznik zajišťovacích prostředků :
a) dvoustranným pr úkonem věřitele a dlužníka (sml. pokuta)
b) dvoustranným pr úkonem věřitele a osoby třetí (ručení)
185
c) jednostranným pr úkonem dlužníka (např uznání dluhu)
d) ze zákona (zákonné zástavní pr)
186
37. RUČENÍ
Ručení
-
Ručení je jedním z občanskoprávních zajišťovacích prostředků.
Ručením se rozumí právní vztah mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je závazek ručitele (osoby
odlišné od dlužníka) uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí sám dlužník (§546)
Předpokladem ručitelského závazku je platný hlavní závazek, který se ručením zajišťuje.
I případné dovolání se relativní neplatnosti hlavního závazku způsobí neplatnost ručitelského závazku.
Ve vztahu k hlavnímu závazku je ručení závazkem akcesorickým,též subsidiárním
Rozsah hl. závazku určuje i rozsah vedlejšího - ručitel se proto nemůže zavázat plnit víc než dlužník, naopak může
být zavázán v menším rozsahu než dlužník.
uznání dluhu je účinné vůči ručiteli pouze pokud s tím výslovně souhlasí
naopak má ručitel prospěch ze všeho, co hlavní dluh zmenšuje.
subjekty :
-
Subjekty ručitelského závazku jsou věřitel a ručitel. Není jím dlužník.
Ručitelem může být každý, kdo má způsobilost smlouvu o ručení uzavřít a jehož prohlášení o převzetí ručení věřitel
přijme.
Jako ručitel může vystupovat jak jedna osoba, tak i více - je-li jich více, je nutné rozlišovat, zda se zavázali za splnění
dluhu solidárně nebo zda každý odpovídá pouze za poměrnou část dluhu
V Obch.Z. ručí-li více ručitelů,tak vždy každý za celý závazek.
obsah :
-
obsahem ručení jsou práva a povinnosti sml. stran
Základním právem věřitele je oprávnění požadovat na ručiteli plnění, nesplní-li ho dlužník, ačkoli byl
k tomu věřitelem písemně vyzván.
Mezi ručitelem a věřitelem se může ujednat dobrodiní pořádku, tj. že věřitel bude dluh vymáhat na ručiteli až
poté, co se snažil dluh vymoci na dlužníkovi soudně (ale vymáhání bylo marné).
věřitel a dlužník nejsou z dluhu zavázáni solidárně, ani soud to nemůže stanovit
soud ve svém rozhodnutí musí uvést, že plněním jednoho z nich zaniká povinnost druhého, a musí být uvedeno že
jeden za žalovaných je dlužník, druhý ručitel.
-
vznik ručitelovi povinnosti plnit je podmíněna marnou písemnou výzvou věřitele dlužníkovi
Výzvu dlužníkovi je třeba podle obč.z. učinit v každém případě i když je jasné, že plnit nebude.
Povinnost ručitele k plnění je tedy subsidiární
Je tedy náhradním dlužníkem.
věřitel může odporovat pr úkonům nejen dlužníka, ale i ručitele
-
Lze soudit, že mezi výzvou k zaplacení a uplatněním práva proti ručiteli musí uplynout přiměřená doba, neboť teprve
poté lze učinit spolehlivý závěr, že dlužník věřitele neuspokojil.
Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky tzv. informační povinnost věřitele.
Věřitel je povinen zachovat pro ručitele všechny pr. prostředky potřebné k uplatnění nároku vůči
dlužníkovi a převést je na ručitele (jinak by odpovídal za újmu která tím ručiteli vznikla)
Ručitel má právo uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník, i když je
dlužník sám neuplatnil (např. námitku promlčení).
Ručitel může odepřít plnění, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem
(§549) – tím ručitelský závazek zaniká
Jakmile ručitel věřiteli splnil, zaniká ručitelský závazek a ručiteli vzniká právo požadovat na dlužníkovi náhradu
za poskytnuté plnění (§550).
Ručitel na základě této zákonné cese vstupuje do práv věřitele.
Platí zde obecná promlčecí doba.
Předmětem ručitelského závazku mohou být pohledávky ze závazkového pr. vztahu jak peněžitého,
tak nepeněžitého.
jde-li o pohledávky nepeněžité, je třeba odlišovat plnění zastupitelné a nezastupitelné
u zastupitelného může ručitel plnit
-
-
187
-
u nezastupitelného lze sjednat peněžitou částku a tuto pak zajistit ručením
vznik a zánik :
-
-
Ručení vzniká podle §546 na základě smlouvy, kterou uzavírá věřitel s ručitelem.
je vyžadován písemný a výslovný projev vůle ručitele, kde se zavazuje plnit jestliže nebude plnit dlužník
Projev věřitele může být oproti tomu i konkludentní.
pro právní vztah mezi ručitelem a věřitelem není podle judikatury rozhodné, zda byl ručitel uveden v omyl dlužníkem
před samotným písemným prohlášením o ručení
Ručení zaniká především zánikem hlavního závazku z obecných důvodů zániku závazků, což plyne
z povahy ručení jako akcesorického závazku.
Smrtí dlužníka však ručitelský závazek nezaniká.
Dědici odpovídají podle obecné úpravy do výše ceny nabytého dědictví, ručitel ručí ve sjednaném rozsahu.
Ručitelský závazek zaniká smrtí ručitele jen tehdy, nevznikla-li mu za života povinnost plnit zajištěný závazek místo
dlužníka.
Výjimečně nedojde k zániku ručitelského závazku, i když hlavní závazek zanikl. Jde o případ, kdy je zrušený původní
závazek dohodou a nahrazen novým (privátní novace) - §572 odst. 1 totiž stanoví, že ručení a zást. pr. zajišťuje i
závazek nový nahrazující ten původní
k zániku ručení může dojít i v případě, kdy ručitel odepře plnění pokud věřitel zavinil že pohledávka nemůže být
uspokojena dlužníkem.
188
38. smluvní pokuta, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, uznání dluhu
Smluvní pokuta
-
-
-
sjednává se pro případ porušení smlouvy
ten, kdo svůj závazek nesplní, je zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému porušením povinnosti žádná škoda
nevznikla.
Porušení může spočívat v tom, že dlužník nesplnil svůj dluh vůbec nebo ho nesplnil řádně.
Smluvní pokutou lze zajistit okruh neomezených povinností, např. povinnosti poskytnout plnění ve věcech,
v činnostech,v penězích, povinnost zdržet se nějaké činnosti, povinnost poskytnout plnění na určitém místě v určitém
čase,v potřebné jakosti atd...
Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, nemůže být (podle soud praxe)
porušením smluvní povinnosti.
Pro sjednání smluvní pokuty se vyžaduje písemná forma pod sankcí neplatnosti.
Výše pokuty musí být stanovena výslovně, nebo alespoň stanoven způsob jejího určení
strany se mohou buďto předem dohodnout na neměnnou výši pokuty nebo její výši vázat na významné
okolnosti.
Smluvní pokutu lze konstruovat i tak, že její výše se bude odvíjet též od doby, po kterou bude trvat porušení smluvní
povinnosti.
Smluvní pokuta musí být úměrná výši pohledávky, jinak by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
Smluvní pokuta je razantní prostředek zajištění, protože jejím zaplacením nezaniká právo věřitele na plnění,
které bylo smluvní pokutou zajištěno.
Ve vztahu k náhradě škody představuje smluvní pokuta její paušalizovanou náhradu, proto věřitel již není
oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
rovněž přesahuje-li výše škody sml. pokutu, je věřitel oprávněn požadovat její náhradu pouze je-li to mezi účastníky
dohodnuto (§545)
Obč.Z. (na rozdíl od ObchZ) nepřiznává dlužníkovi právo požádat soud o zmírnění nepřiměřeně vysoké smluvní
pokuty (tzv. moderační právo soudu).
Dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu jen tehdy, když porušení povinnosti zavinil - naopak to je v Obch.Z.,
kde je to objektivní přísná odpovědnost.
Není vyloučeno při smluvní pokutě platit i úroky z prodlení (kvůli jejich odlišnému účelu)
Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
- Dohodou dlužník souhlasí, aby mu plátce prováděl srážky ze mzdy nebo jiných příjmů a poukazoval je věřiteli. Tento
zajišťovací prostředek je upraven jediným kusým ustanovením § 551 občanského zákoníku. R jeho náležitému
provedení však je třeba použití dalších předpisů, zejména zákoníku práce, občanského soudního řádu, zákona o mzdě,
nařízení vlády o nezabavitelných částkách, nařízení vlády o životním minimu a některé další. Tento zajišťovací
prostředek plní nejen funkce zajišťovací, nýbrž i funkci přímého uspokojení pohledávky věřitele a chybí mu subsidiarita
(podpůrnost), typická pro jiné zajišťovací prostředky.
- Ochrana postavení dlužníka vedla k zákonnému omezení výše dohodnutých srážek, které nesmí přesahovat výši
srážek, které by přicházely v úvahu při výkonu rozhodnutí (§ 276 a násl. o. s. ř.).
- Dohodu o srážkách ze mzdy je třeba uzavřít písemnou formou se sankcí absolutní neplatnosti. Rovněž změna nebo
zrušení smlouvy musí být písemné (§ 40 obč. zák.). Dohodou lze zajistit pouze peněžitou pohledávku.
- Plátce mzdy povinného (poddlužník dlužníka) se na vzniku této dohody aktivně nepodílí, dohodu je mu třeba doručit a
plátce mzdy na jejím základě provádí praktickou realizaci srážek a jejich poukazováni věřiteli.
Uznání dluhu
-
Je samostatným zajišťovacím prostředkem, který posiluje pr. postavení věřitele ve dvou směrech.
Písemným jednostranným prohlášením, kterým dlužník uznává vůči věřiteli povinnost zaplatit dluh co
do důvodu a výše, zakládá dlužník vyvratitelnou pr. domněnku o existenci dluhu k okamžiku tohoto
uznání.
189
-
-
Pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání
práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o
zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen.
Co do jeho výše, musí být objektivně určitelná.
uznáním dluhu se posiluje procesněprávní postavení věřitele, který již nemusí ve sporu prokazovat pr důvod svého
závazku (domněnka) a naopak dlužník musí přinést důkaz, že jeho závazek neexistuje
Uznáním dluhu dochází zároveň k přerušení běhu promlčecí doby tak, že začíná běžet vždy promlčecí doba nová,
v obč. pr. desetiletá, podle obch. z. čtyřletá.
Běh desetileté lhůty začíná dnem, kdy k uznání došlo nebo kdy uplynula lhůta k plnění, je-li v uznání stanovena.
S těmito pr. následky lze uznat i dluh promlčený za předpokladu, že ten, kdo dluh uznal, o promlčení
věděl – v ObchZ tuto vědomost nepožaduje
Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním ručitel vyslovil souhlas – ObchZ opět upravuje odlišně
s tím, že uznání tu působí i vůči ručiteli
ObchZ upravuje zvl pr úpravu uznání závazku (§323)
Od hmotněprávního uznání dluhu odlišujeme uznání nároku nebo jeho základu, k němuž dochází procesním
úkonem žalovaného v průběhu soud řízení
Navíc k zajištění závazků:
Zajištění závazků převodem práva
-
-
-
Do systému zajišťovacích prostředků zákon včleňuje i zajišťovací převod práva dlužníka ve prospěch věřitele.
Podstatou zajišťovacího převodu je, že dlužník převádí na věřitele majetkové právo (předmětem převodu může jím
tedy být jen převoditelné právo).
Smlouva musí vyhovovat obecným náležitostem (§43n).
- je stanoven pouze požadavek písemné formy
- Kromě označení smluvních stran musí být vymezen zajišťovaný platný závazek a určeno právo, které dlužník ve
prospěch věřitele převádí.
- Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná o smluvní zajišťovací převod.
- Smlouvu nemůže uzavřít jiná osoba než dlužník (na rozdíl od postoupení pohledávky podle § 554).
Je-li předmětem zajišťovacího převodu vl. právo, platí o vzniku zajištění obecná úprava nabývání vlastnictví (§132n).
Ocitne-li se dlužník v prodlení se splněním dluhu, přeměňuje se zajišťovací funkce převodu práva ve funkci
uhrazovací.
Věřitel může uspokojit svou pohledávku prodejem věci z volné ruky nebo prodejem věci ve veřejné dražbě,
neodporuje-li to jeho dohodě s dlužníkem.
Zánikem věřitelovy pohledávky splněním zaniká i vlastnictví věřitele k věci, která byla předmětem zajišťovacího
převodu s účinky ex nunc (akcesorita zajišťovacích prostředků). – je pak na věřiteli, aby předmět zajištění převedl
zpět na dlužníka
Pro případ, že věřitel v době, kdy je z převedeného práva oprávněn, zneužije svého pr. postavení tak, že jeho
výkonem převedené právo zanikne, má dlužník právo na náhradu škody.
Protože tento zajišťovací prostředek upravuje jen obč.z., použije se i pro oblast obchodněprávních vztahů.
Zajištění postoupením pohledávky
-
-
-
Pr. postatou tohoto zajišťovacího prostředku je postoupení pohledávky dlužníka nebo třetí osoby
věřiteli zajišťovaného závazku (§554).
Jedná se o postoupení jen za účelem zajištění jiné pohledávky.
Od zajišťovacího převodu práva se tento zajišťovací prostředek liší tím, že k zajištění věřitelovy
pohledávky může být použita nejen pohledávka samotného dlužníka, ale i pohledávka třetí osoby.
Věřitelem postoupené pohledávky se stává věřitel zajišťovaného závazku (postupník), který je na základě vnitřního
ujednání (fiduciární dohoda) s postupitelem (dlužníkem nebo třetí osobou) povinen postoupit pohledávku zpět, budeli zajištěná pohledávka uspokojena.
Způsob, jakým se převede po uspokojení právo zpět na postupitele, zákon výslovně neřeší, je to na dohodě stran v úvahu připadá smlouva o zpětném převodu práva nebo sjednání rozvazovací podmínky při uspokojení pohledávky
věřitele.
Ocitne-li se dlužník v prodlení se splněním dluhu, přeměňuje se zajišťovací fce. postoupení pohledávky ve fci.
uhrazovací.
Uvedená úprava se použije v plném rozsahu i pro obchodněprávní vztahy, protože Obch.Z. tento zajišťovací
prostředek neupravuje.
190
Jistota
-
Pod pojmem jistota zákon (§555) upravuje demonstrativním způsobem, jak závazek dát jistotu (kauci) splnit, není-li
stranami sjednán přesný způsob poskytnutí jistoty.
Nejedná se proto o samostatný zajišťovací prostředek.
§55: závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli.
Strany si mohou zvolit i další způsoby zřízení jistoty (např. složení určité peněžní sumy v bance nebo u notáře).
§556 stanoví, že nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než činí 2/3 jejich odhadní
ceny – dohodou však lze stanovit výši jistoty odchylně
Způsobilou jistotou do celé výše jsou vklady v bankách a státní cenné papíry (opačná dohoda v tomto případě není
možná).
S poskytnutím dostatečné jistoty spojuje obč.z. např. zánik zadržovacího práva i v případě, kdy ještě nebyla zajištěná
pohledávka uspokojena.
191
39. Zanik závazků (obecně)
-
-
-
Zánik závazkového pr. vztahu nastává, přistoupí-li k původní pr. skutečnosti, která tento vztah
založila, pr. skutečnost další, která ji zbavuje zcela či zčásti pr. účinků.
zánik ZPV jako celku nutno odlišovat od zániku jednotlivých oprávnění/povinností subjektů, kdy ZPV jinak trvá dále
Zánik se třídí podle několika kritérií:
1) Zánik závazkového pr. vztahu na základě pr. úkonů
a) jednostranných
- splnění dluhu
- uložení do úřední úschovy
- odstoupení od smlouvy
- jednostranné započtení
- výpověď
b) dvoustranných
- dohoda o novaci
- vzdání se práva
- prominutí dluhu
- dohoda o narovnání
- dohoda o započtení
2) Zánik závazkového pr. vztahu na základě události
- nemožnost plnění
- uplynutí doby
- smrt dlužníka nebo věřitele
- splynutí
3) Zánik závazkového pr. vztahu na základě spojení úkonu a události
- neuplatnění práva, čili prekluze
4) Zánik závazkového pr. vztahu rozhodnutím st. orgánu
- pro obč právo netypický (i v ObčZ už není úprava obecná, ale v rámci konkrétních institutů)
- např. zrušení společného nájmu bytu
Podle jiného kritéria se zánik závazk. pr. vztahů třídí na zánik:
- s uspokojením věřitele (cum satisfactione creditoris) – např. splnění
- bez uspokojení věřitele (sine satisfactione creditoris) – např. prominutí dluhu, nemožnost plnění
V těch případech, kdy pr. úprava obsažená v obch. zákoníku není komplexní, použije se občanskoprávní úprava,
která platí i pro obchodní závazkové vztahy.
192
40. Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku na základě jednostranného právního úkonu
Splnění
-
-
Splnění (soluce) je základní a v praxi i nejčastější způsob zániku závazku, protože je jím dosaženo
hosp. cíle závazku.
Závazkový pr. vztah musí být splněn řádně a včas.
Není-li povinnost ze závazkového pr. vztahu vyplývající řádně splněna, nastupuje odpovědnost za vady spolu
s odpovědností za prodlení.
není-li splněno včas, nastupuje odpovědnost z prodlení
Převládá názor, že splnění se skládá ze dvou jednostranných pr. úkonů.
V prvé řadě jde o pr. úkon dlužníka či jiné osoby oprávněné za něj plnit, kterým projevuje vůči věřiteli vůli splnit
závazek a zároveň mu poskytuje právě to plnění, které je předmětem závazku.
Ke splnění je ale nezbytná i součinnost věřitele, pr. úkon, kterým splnění přijímá.
nejde ovšem o smlouvu, ale pouze o realizaci obsahu smlouvy původní
vyskytuje se ale i názor, že splnění dluhu je smlouvou (tzv. soluční smlouvou), protože splnění nelze nastat jednostr
pr úkonem, ale až když věřitel plnění přijme
-
Předpoklady zániku závazku splněním jsou:
existence platného pr. důvodu závazku. Splnění bez platného pr. důvodu by zakládalo odpovědnost
z bezdůvodného obohacení s výjimkou u nedostatku formy.
právní úkon dlužníka, případně jiné oprávněné osoby, adresovaný věřiteli, kterým se poskytuje
plnění s úmyslem splnit dluh (cum animo solvendi)
právní úkon věřitele
-
Za splnění závazku dlužníkem se považuje též, plní-li dlužník prostřednictvím svého zástupce, ať již smluvního či
zákonného.
Splnění závazku prostřednictvím zástupce je však vyloučeno, je-li vázáno výlučně na osobu dlužníka (např. závazek
opravit umělecké dílo).
Kromě dlužníka mohou v jiných případech splnit jeho závazek třetí osoby:
- ručitel, pokud závazek nesplnil dlužník, ačkoli byl ke splnění věřitelem písemně vyzván
- plátce mzdy a jiných příjmů
- pojišťovna v případech, kdy to vyplývá z pr. předpisu (např. zákonné ručení pojišťovny za škody způsobené
osobám třetím při provozu motorových vozidel) anebo z pojistné smlouvy
- každý, kdo plní v dohodě s dlužníkem (např. při převzetí plnění)
-
-
Právo a zároveň povinnost přijmout nabízené plnění za účelem splnění závazku má především věřitel.
Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn
(§569 odst. 1).
Nesplní-li věřitel tuto povinnost, je dlužník oprávněn plnění odepřít.
Dlužník může odepřít i tehdy, jde-li o vztah synallagmatický a věřitel svůj dluh nesplnil ani není ochoten nebo
schopen jej splnit.
-
Dlužník se může zprostit závazku plněním těmto osobám (nevyplývá-li z dohody, že plnění je vázáno jen na osobu
věřitele):
- tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o oprávnění přijmout plnění (§562). Musí mít písemnou formu. Jestliže
by plnil neoprávněnému člověku, nenastanou účinky splnění, jestliže dlužník věděl, že dotyčný není oprávněný.
- zástupci věřitele, pokud je zmocněn i k přijetí plnění.
- zástavnímu věřiteli při zastavení pohledávky
- poukazníkovi, je-li poukazatel věřitelem poukázaného a zmocnil ho, aby svůj dluh vůči němu splnil poukazníkovi
- třetí osobě, v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena (§50)
-
Předmětem plnění je to, co je dlužník povinen věřiteli poskytnout.
Někdy působí zánik závazku i splnění něčeho jiného, označuje se to jako záměna.
Např. je-li na základě dohody domluveno dání něčeho jiného místo původního předmětu plnění (datio in
solutum).
193
Dlužník nabízí k plnění něco jiného a věřitel to přijímá.
Od záměny musíme odlišit dání ke splnění (datio solutionis causa).
To je, když dlužník na základě dohody s věřitelem mu určitou věc poskytne, aby ji věřitel zpeněžil nebo jinak jí
uspokojil pohledávku – k zániku závazku tu dochází až zpeněžněním nebo jinou realizací věřitelova uspokojení
Dlužník je v zásadě povinen splnit věřiteli celý dluh najednou.
neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky, je dlužník oprávněn a věřitel povinen přijmout i částečné plnění
(§566)
Plnění ve splátkách (§565) je po dohodě nebo po rozhodnutí soudu možné.
na to, co bylo dáno před uzavřením sml. některým účastníkem se podle § 498 pohlíží jako na zálohu,tj jako na
splátku za sjednané plnění
-
-
-
-
-
-
Pokud je sjednaná ztráta lhůt, znamená to, že nebude-li některá ze splátek splněna, má věřitel právo žádat
zaplacení celého dluhu najednou.
Může to žádat nejpozději do splatnosti příští splátky (§565).
U plnění ve splátkách je předem dohodnuta výše a čas, u plnění po částech ne.
dlužník je povinen předmět poskytnout i s příslušenstvím, tj s úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení a náklady
spojenými s uplatňováním pohledávky (§121)
Doba splnění (splatnosti) závazku je určena především dohodou účastníků a to buď na určitý den nebo
nejpozději do určitého dne.
Rozhodnutím soudu bude určena doba plnění tehdy, byla-li ponechána na vůli dlužníka a věřitel určení
doby plnění navrhl soudu (§564)
Pr. úkonem věřitelovým bude určena doba plnění tehdy, nebyla-li splatnost určena žádným z výše uvedených
způsobů, splatnost nastává den po požádání věřitelem.
Doba splnění může být stanovena ve prospěch věřitele či dlužníka nebo obou.
je-li stanovena v prospěch dlužníka, znamená, že věřitel není oprávněn plnění požadovat dříve,ale dlužník
naopak dříve plnit může atd...
Uplynutím doby plnění začíná běžet promlčecí lhůta a věřitel může poprvé uplatnit své právo u soudu.
Místo plnění (tzv. splniště :-) je dáno dohodou věřitele a dlužníka.
Může vyplývat i z povahy předmětu závazku (např. ze závazku vymalovat byt).
Není-li místo plnění určeno dohodou, je jím trvalé bydliště dlužníka (resp. sídlo PO).
Je to bydliště, které měl v době vzniku závazku.
je-li místem plnění bydliště dlužníka, je věcí věřitele aby si u dlužníka plnění převzal (jinak by se věřitel dostal do
prodlení) – jde o tzv. výběrný, odnosný dluh, opakem by byl tzv. donosný dluh kdy musí dlužník dodat věřiteli – dluh
je zde splněn doručením věřiteli
Započtení
-
-
Započtení (kompenzace) je zákonem upravený způsob zániku vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka.
Jde o formu bezhotovostního vyrovnání, které se neuskutečňuje reálným plněním, nýbrž pouze odečtením
vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka.
Obč.Z. v §580 připouští možnost započtení jednostranným pr. úkonem jednoho účastníka adresovaným
druhému účastníkovi (tzv. započtení nutné – compensatio necessaria), zatímco §581 upravuje započtení
dohodou (započtení dobrovolné – compensatio voluntaria).
Započtení jednostranným pr. úkonem lze učinit jak v mimosoudním řízení, tak i v průběhu jako obranu proti žalobě,
případně i při výkonu rozhodnutí.
Pro započtení jednostranným pr. úkonem jsou stanoveny zákonem určité předpoklady.
Pohledávky obou účastníků musí být vzájemné, tj. věřitel jedné pohledávky vystupuje zároveň
jako dlužník druhé pohledávky a naopak.
při dílčích závazcích může dlužník svou vzájemnou pohledávku započíst pouze dílem, který na něj připadá
Při solidárních závazcích může kterýkoli dlužník započíst svou vzájemnou pohledávku a přivodit tak zánik i celé
pohledávky věřitele - i tento dlužník je pak oprávněn požadovat náhradu od ostatních spoludlužníků podle výše
jejich podílů.
Vzájemné pohledávky musí být stejného druhu (např. peněžitá k peněžité) – tzn předmět plnění musí být
určen druhově, nikoliv jednotlivě.
Jeden z účastníků musí učinit projev, který směřuje k započtení (tzv. kompenzační projev)
Vzájemné pohledávky musí být započitatelné, tj. jejich započtení nesmí být vyloučeno zákonem
ani dohodou účastníků.
Jsou-li předpoklady započtení splněny, dochází k zániku pohledávek v okamžiku setkání obou
pohledávek, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí.
194
-
K jejich setkání dochází splatností obou.
převyšuje-li jedna pohledávka druhou, trvá co do zbytku dále
-
Podle §581 není jednostranné započtení přípustné:
- proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by se jednalo o vzájemnou pohledávku na
náhradu škody téhož druhu
- proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí (a které nelze postoupit)
- proti pohledávkám promlčeným
- proti pohledávkám, kterých se nelze domáhat u soudu
- proti pohledávkám z vkladů
- proti splatné pohledávce nelze započítat pohledávku, která není ještě splatná
-
Ve všech těchto případech je množné započtení dohodou účastníků. Obč.Z. se použije započtení i pro Obch.Z.
s modifikacemi obsaženými v Obch.Z.
Dohoda o započtení
-
Předpokladem tohoto druhu započtení dohodou je vzájemnost pohledávek a dohoda účastníků o započtení.
Lze započítat takto všechny pohledávky včetně těch, které jsou z jednostranného započtení vyloučeny.
Proti pohledávce na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou.
Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, však ani takové započtení přípustné není
podle zákona o rodině.
Odstoupení od smlouvy
-
-
-
Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon adresovaný druhé straně, který ruší smluvní
závazkový vztah v okamžiku, kdy dojde druhé straně.
Odstoupení od smlouvy je právo oprávněného, nikoli jeho povinnost.
Subjekty mohou odstoupit od smlouvy tehdy, jestliže je to stanoveno v zákoně nebo se na tom dohodly.
Odstoupit lze jen od platné smlouvy.
Odstoupení lze chápat jako určité sankční opatření, když dlužník nesplnil některou povinnost, kterou na sebe
smluvně převzal.
Zákon upravuje právo odstoupení od smlouvy především jako sankci prodlení dlužníka (když neplní ani když věřitel
poskytl dodatečnou lhůtu) nebo vadného plnění (neodstranitelné, věc nelze používat ?).
Jednostranné odstoupení připouští obč.z. i při uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek v případě
částečné nemožnosti splnění (§575 odst. 3)
Obč.Z. připouští, aby si každý účastník vymínil odstoupení od smlouvy a sjednal pro takový případ odstupné.
Právo na odstoupení však každá ze stran může realizovat jen předtím než sama byť částečně splní předmět závazku
nebo částečné plnění přijme.
Odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti, podle které bylo již vloženo vl. právo pro nabyvatele, znamená zánik
obligačněprávních i věcněprávních účinků smlouvy – změna vlastnictví se vyznačí záznamem (soudní praxe)
Naproti tomu část teorie tvrdí, že zanikají jen obligačněprávní účinky smlouvy, věcněprávní zůstávají zachovány a
musí být odstraněny smlouvou o zpětném převodu na základě soudního rozhodnutí, které bylo vydáno na základě
žaloby jedné ze stran na vydání bezdůvodného obohacení.
-
Dohodnou-li se účastníci kupní smlouvy o možnosti odstoupit od smlouvy pro případ, že se ukáže, že nebyly splněny
předpoklady, za kterých účastníci smlouvu uzavírali, aniž by sjednali odstupné, neuplatní se podle soud praxe
ustanovení obč.z., podle kterého kdo smlouvu splní alespoň z části nebo přijme částečné plnění, nemůže již od
smlouvy odstoupit ani poskytne-li odstupné.
-
Pokud již jedna strana plnila nebo přijala plnění, mohou se účastníci dohodnout na zrušení smlouvy – tzv.
dissoluce.
Odstoupením se smluvní vztah ruší od počátku (ex tunc).
195
41. Zánik závazků na základě dvoustranného právního úkonu a na základě události
Zánik závazku dohodou
-
Pod
-
pojmem dohoda zákon upravuje pouze:
dohodu o jiném plnění (novaci)
dohodu o vzdání se práva a prominutí dluhu, patří sem i dohoda o zrušení závazku (dissoluce)
dohoda o narovnání
dohoda o započtení
Dohoda o zřízení nového závazku
-
Dohodou mezi dlužníkem a věřitelem se ruší původní závazek a nahrazuje se závazkem )novým (§ 570)
Obč. Z. tento druh dohody nazývá privativní novací.
Vůle účastníků musí při této dohodě směřovat ke zrušení starého a ke zřízení nového závazku.
směřuje-li vůle sml. stran,aby vedle nového závazku existoval i nadále starý, jde o novaci kumulativní (§516).
Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.
(§571)
Privativní novace vyžaduje existenci platného závazku, i promlčeného.
Musí být provedena v písemné formě v případě, nahrazuje-li závazek zřízený písemnou formou nebo promlčený
závazek - v ostatních případech se písemná forma nevyžaduje.
Ručení a zástavní právo zajišťující zaniklý závazek, zajišťují i závazek nový - musí ale souhlasit ručitel a osoby, vůči
nimž mohou být tato práva uplatněna (neprojeví-li souhlas, trvá závazek pouze v rozsahu, .
Obch.Z. zánik závazku dohodou neupravuje.
Dohoda o vzdání se práva či prominutí dluhu
- Dohoda podle §574 o vzdání se práva nebo prominutí dluhu je dvoustranný pr. úkon, kterým se věřitel
se souhlasem dlužníka vzdává svého práva, dluh dlužníkovi promíjí.
- Vyžaduje se písemná forma.
- Vzdát se lze i práv, která nelze s úspěchem soudně vymáhat (naturální obligace).
- dohoda působí pouze mezi jejími účastníky (§574) - jestliže věřitel promíjí dluh na základě dohody pouze některému
ze solidárně zavázaných účastníků, je tato dohoda účinná jen vůči tomuto dlužníkovi, vůči ostatním stále trvá.
- V případě dílčích závazků se prominutí dluhu může týkat jen té části dluhu, kterou je konkrétní dlužník povinen
splnit.
- V případě nedílných závazků, které mohou splnit jen všichni zavázaní společnou činností, je možné prominutí jen
dohodou uzavřenou se všemi dlužníky.
- Zákon připouští prominutí dluhu jen se souhlasem dlužníka, tj. dohodou (jednostranně to nelze, páč dlužník může
mít na plnění zájem)
- Prominout lze jak celý dluh, tak jen část. Tato pr. úprava platí i pro obchodně závazkové vztahy.
- vzdát se lze pouze takových práv, která v době uzavření dohody existují a lze s nimi disponovat (nelze vzdát se práv
která teprve v budoucnu vzniknou (§574 odst. 2), stejně jako práv osobních (§11)
Dohoda o zrušení závazku (dissoluce)
-
Obč.Z. výslovně upravuje možnost zrušit existující závazek dohodou stran aniž by vznikal závazek
nový.
Závazek zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou stranou (§43c a 44).
Písemná forma je nutná jen když se ruší závazek zřízený pís. formou.
Jestliže závazek byl již splněn, má druhá strana nárok na vrácení předmětu plnění, u závazku peněžitého i spolu
s úroky.
Dohodou stran však může být režim zrušeného závazku upraven odchylně vzhledem k dispozitivnímu ustanovení §
573
Je-li závazek zrušen jen zčásti, vrací se plnění, které části odpovídá.
Tato úprava platí i pro obch. vztahy.
Dohoda o narovnání
-
Dohodou o narovnání (smír - transactio) účastníci mezi sebou nově vypořádávají sporná práva a
sporné povinnosti a nahrazují je právy novými (§585 odst1)
196
-
Dohoda může být všeobecná, tj. týkat se všech práv, která tvoří obsah pr. vztahu mezi dlužníkem a věřitelem,
s výjimkou těch,na něž nemohl některý z účastníků pomýšlet.
Účelem narovnání je odstranit mezi účastníky závazkového pr. vztahu spornost skutkovou či právní, a
předejít tak případnému soudnímu sporu.
Předmětem dohody mohou být i práva promlčená.
Účelem narovnání není zjištění, jak se věci mají, ale předejít dalším pochybnostem a sporům tím, že se dosavadní
závazek zruší a nahradí novým.
Tento způsob zániku závazků se použije i pro obchodněprávní vztahy.
Dohoda musí mít písemnou formu jen když byl předchozí závazek uzavřen písemně nebo je už promlčený.
schválený smír má účinky pravomocného rozhodnutí (§99OSŘ)
došlo-li k omylu v tom, co je mezi stranami sporné, nezpůsobuje tento omyl neplatnost dohody o narovnání
(odchylná úprava od §49a) – jen když byl omyl vyvolán lstí, může se druhá str neplatnosti dovolat (§586 odst. 1)
i když str prohlásí, že jsou narovnáním upravena všechna práva, týkají se jeho účinky pouze pr vztahu, ve kterém
vzniká mezi stranami spornost
pokud však z obsahu narovnání vyplývá, že se týká i jiných vztahů, dopadá platnost i na ně (§587)
Dohoda o započtení
- Předpokladem tohoto druhu započtení dohodou je vzájemnost pohledávek a dohoda účastníků o započtení.
- Lze započítat takto všechny pohledávky včetně těch, které jsou z jednostranného započtení vyloučeny.
- Proti pohledávce na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou.
- Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, však ani takové započtení přípustné není
podle zákona o rodině.
Smrt dlužníka nebo věřitele
-
Zánik závazkového pr. vztahu může nastat také na základě události, např. smrti dlužníka nebo věřitele.
Ustanovení §579 odst.. 1 stanoví, že smrtí dlužníka jeho povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo
plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (např. povinnost namalovat obraz).
Povinnost dlužníka tak zásadně přechází na jeho pr. nástupce (zejména dědice).
§579 odst.. 2 stanoví, že smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.
Smrtí věřitele zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení spol. uplatnění - tzn. že na dědice tato práva
nepřecházejí - obě zanikají bez ohledu na to, zda byla ještě za života věřitele uplatněna nebo ne.
Rovněž právo na výživné a povinnost výživné poskytovat zaniká smrtí oprávněných, resp. povinných osob.
Dědic zemřelého účastníka smlouvy o převodu nemovitosti je vázán smlouvou uzavřenou zůstavitelem a není
povinen uzavírat s druhým účastníkem novou smlouvu o převodu této nemovitosti
Smrt vlastníka, který před smrtí platně uzavřel smlouvu o převodu nemovitosti a podal návrh na vklad VP k této
nemovitosti katast. úřadu, nebrání řízení o vkladu VP.
zvláštní úpravu obsahuje pro případ smrti v souvislosti se smlouvou o dílo § 643
Nemožnost plnění
-
-
Nemožnost plnění je jedním ze zániku závazkového pr. vztahu na základě události.
Zákon v §575 má na mysli dodatečnou, tj. následnou nemožnost plnění, nastalou až po vzniku
závazkového pr. vztahu.
Bylo-li totiž plnění nemožné již v době vzniku pr. vztahu, jednalo by se o neplatný pr. úkon (počáteční nemožnost
plnění - §39).
Plnění není nemožné, lze-li jej uskutečnit za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase
(§575 odst. 2)
Plnění je nemožné jen tehdy, jde-li o objektivní nemožnost, tj. zásadně, je-li plnění nemožné všeobecně pro
jakéhokoli dlužníka
Naproti tomu, jde-li o subjektivní nemožnost, tj. vznikl-li důvod nemožnosti pouze v osobě určitého dlužníka,
závazkový pr. vztah zásadně nezaniká, ledaže by to plnění osobní povahy vylučovalo (např. trvale zhoršený zdravotní
stav dlužníka).
nemožnost plnění může být jak částečná, tak i úplná
U věcí druhově určených nepřipadá nemožnost plnění v úvahu, pouze pokud už se nevyrábí.
Nemožnost plnění je i případ, kdy účastník smlouvy o smlouvě budoucí převede vl. právo k věci, jejíž zamýšlený
převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí, na osobu třetí - v důsledku toho zaniknou práva a povinnosti ze
smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění.
197
Stejně tak, když převodce nemovitosti pozbyl vl. právo k převáděné nemovitosti po uzavření kupní smlouvy, ale
předtím než došlo ke vkladu VP nabyvatele do KN, nemá to za následek dodatečnou neplatnost kupní smlouvy, nýbrž
zánik práv a povinností z této smlouvy pro nemožnost plnění.
Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně
zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit.
Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež byl dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, že
plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel
bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá.
-
-
Nemožnost plnění může být zaviněná nebo nezaviněná.
U zaviněné se může věřitel kromě vydání bezdůvodného obohacení domáhat i odpovědnosti za způsobenou škodu
založené na principu zavinění.
V případě nezaviněné nemožnosti plnění má věřitel právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, došlo-li
k němu.
Zákon požaduje, aby dlužník bez zbytečného odkladu poté, co zjistí skutečnosti, jež činí plnění nemožným, tyto
skutečnosti oznámil věřiteli. Pokud tak neučiní, odpovídá za škodu, která vznikne věřiteli tím, že nebyl včas
vyrozuměn.
věřitel má také právo od dlužníka požadovat to, co získal na základě zaniklého závazku podle zásad o vydání
bezdůvodného obohacení
-
-
Splynutí
-
konsolidace
§ 584 OZ
závazek zaniká, dojde-li ke splynutí veřitele a dlužníka z určitého závazkového právního vztahu (ZPV) v jedné osobě
jedna a táž osoba se stane zároveň subjektem pohledávky i dluhu
nikdo nemůže být sám sobě dlužníkem a naopak → závazek zanikne
ke splynutí dochází z různých právních důvodů (např. postoupení věřitelovy pohledávky dlužníkovi, dědická
posloupnost – dlužník se stává dědicem svého veřitele a naopak)
účinky splynutí mohou být upraveny odchylně jen na základě zákona
zvláštní úpravu obsahuje § 249 ZP
198
42. Smlouvy o převodech vlastnictví
Kupní smlouva (KS)
Kupní smlouvu se:
–
–
prodávající zavazuje odevzdat předmět koupě kupujícímu (a převést na něj vlastnické právo)
kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj dohodnutou cenu.
Právní úprava:
-
-
-
ObčZ § 588 a n. + zvl úprava pro sml. mezi pod a nepodnikatelem : zák. o ochraně spotřebitele, z o
technických požadavcích na výrobky, z o potravinách a tabákových výrobcích, o prodeji a vývozu předmětů kult.
hodnoty...
v ObčZ jde o kup sml. neobchodní povahy (obchodní – ObchZ – relativně komplex. úprava až na vedl. ujednání
při kup. sml. - §601an. ObčZ) – podle ObchZ se řídí pokud jde o sml. mezi podnikateli při jejich podnikatelské
činnosti, naopak ObčZ se řídí i mezi podnikateli navzájem, jestliže účel sml. (koupit věc pro podnikání) není
zřejmý při uzavření sml..
- obchodní charakter nemá KS, jejímž předmětem je nemovitost
nevztahuje se ani na prodej podniku, koupi CP a na burzovní obchody
Odlišení od jiných sml.. typů:
-
Sml. směnná – jde o vzájemnou výměnu věci za věc, odpadá placení kupní ceny
sml. nájemní – pronajímatel se zavazuje jen k dočasnému přenechání věci nájemci a nedochází tak k přechodu
vl. pr.
darovací sml. – je bezúplatná
Zvl. druhy kup. sml..
-
-
-
prodej zboží v obchodě (§612 an.) – mezi podnikatelem (jehož předmět činnosti je prodej zboží) a
nepodnikatelem (případně i podnikatelem, ale kupované zboží nemá sloužit pod. účelu, nebo to není ze sml.
zřejmé) – je zde omezena sml.. volnost a zpřísněna odpo za vady
- sml. o prodeji zboží na objednávku (zvl. druh sml. o prodeji zboží v obchodě) – prodávající nemá ještě
zboží k dsispozici, ale zavazuje se ho obstarat a prodat kupujícímu (od sml. o obstarání věci se liší tím, že
tam nedochází k prodeji
koupě z ruky do ruky – uzavření a plnění časově splývá
koupě věci úhrnně určené – koupě věci jak stojí a leží, tedy v takovém stavu, v jakém se věc nachází v době
uzavření sml.. – neuplatní se tu ust. o jakosti a jejích vadách zboží (až na vlastnosti, o nichž prodávající
prohlásil, že je věc má, nebo si je kupující vymínil a prodávající s tím souhlasil)
tzv. koupě naděje – kupující se zavazuje zaplatit kup. cenu za věc, která po uzavření sml.. teprve vznikne bez
ohledu na její množství či jakost (úroda ovoce v sadu) – platí, i když nic nevyroste
- v ObčZ upravena jako koupě budoucích užitků úhrnem či jako koupě naděje na nejisté budoucí užitky
Vznik:
-
KS vzniká dvoustr. PÚ, který zakládá synallagmatický právní vztah
zvl. úprava u koupi zboží v samoobsluze – uzavřena okamžikem, kdy kupující zaplatí vybrané zboží – do té doby
může být věc vrácena na své místo
Podstatné náležitosti (essentialia negotii):
1) vymezení předmětu koupě:
- předmětem může být vše, co může být předmětem obč.pr. vztahů, pokud to zákony nevylučují (např
orgány za účelem transplantace)
- Věc individuálně určená – smlouva musí obsahovat údaje, které věc dostatečně odliší od jiných věcí
stejného druhu (SPZ u auta), věc musí v době uzavření smlouvy existovat, jinak je smlouva neplatná pro
počáteční nemožnost plnění (§ 37 odst.. 2 ObčZ), je většinou nezastupitelná (ve smlouvě může být
dohodnuta zastupitelná povaha). Může jít také o věc hromadnou – např. knihovna, podnik.
199
Věc určená druhově (určen počet kusů, hmotnost, množství,…) – její jakost nemusí být ve smlouvě
uvedena, stanoví ji zákon (§ 496). Mají zastupitelnou povahu, proto závazek trvá i po zániku věci, kterou
měl prodávající připravenu, musí obstarat novou věc stejného druhu, věc nemusí ani existovat v době
uzavření smlouvy, je třeba odlišit koupi věci budoucí od koupě naděje:
– Koupě věci budoucí  riziko nese prodávající (je odpovědný za nesplnění závazku, jestliže věc
kupujícímu neodevzdá); sem patří tzv. kupní smlouvy na nádobí.
– Koupě naděje  riziko nese kupující.
– Věc movitá (§ 133) i nemovitá – význam z hlediska formy smlouvy a doby přechodu vlastnického práva
– věc nemovitá, platí některá zvláštní zákonná ustanovení - např. vklad do katastru nemovitostí
– Předmětem koupě nemůže být reálná část věci (nemůže být předmětem práva) – výjimky, např. byty
(ZOVB), ale může jím být ideální část věci (např. spoluvlastnický podíl).
– stavba není součástí pozemku – proto předmětem koupě může být i samostatný pozemek či samostatná
stavba
– Příslušenství věci v zásadě je předmětem koupě věci spolu s věcí hlavní, protože sdílí její právní osud
(neplatí to např. při převodu nemovitosti – plot, studna).I samotné příslušenství lze prodat – pak ztrácí
povahu příslušenství a stává se věcí hlavní
– Peníze, které jsou zákonným platidlem – nemohou být předmětem kupní smlouvy  kdyby ano, jednalo
by se o směnnou smlouvu (rozměnění peněz na drobné), mohou jím být však mince historické.
2) stanovení kupní ceny –
- nejčastěji se výše ceny stanoví určitou peněžitou částkou, k platnosti stačí, když smlouva obsahuje postup
při určení výše (např. určí ji 3 osoba – tzv. cenová arbitráž, pokud by však bylo sjednáno, že cenu určitá
jedna ze stran, sml. by platně nevznikla),
- některé ceny jsou regulovány cenovými právními předpisy – sjednaná cena musí být s nimi v souladu (jinak
se lze dovolat relativní neplatnosti co se týče ceny, která přesahuje maximální dovolenou hranici),
- zákon neobsahuje ustanovení týkající se příliš nízkých cen (laesio enormis), ale ceny se nesmí příčit
dobrým mravům (směřuje hl. na příliš vysoké ceny)
3) z projevu stran musí vyplývat, že má dojít k převodu vlastnického práva na kupujícího (toto vyznívá
např. z názvu smlouvy).
-
-
vedle podstatných náležitostí mohou být sjednány i obvyklé náležitosti (naturalia negotii), jakož i vedlejší
náležitosti (accidentalia negotii)
Práva a povinnosti stran:
1) Prodávající:
– odevzdání prodané věci (předání věci do držby kupujícího) a převod vlastnického práva k ní na kupujícího, a to
v době stanovené ve smlouvě nebo bez zbytečného odkladu; když má věc odeslat (§ 594) – předat věc ve
stanovené lhůtě dopravci (§ 567 odst.. 2)  k odevzdání věci dochází až když ji kupující převezme od
dopravce,
– prodávající je oprávněn odepřít odevzdání věci, jestliže kupující je v prodlení s placením kupní ceny (§ 591),
– povinnost odevzdat věc v místě plnění (to může být stanoveno ve smlouvě)  není-li, je místem odevzdání
bydliště prodávajícího, nebo jeho sídlo, od místa plnění je nutno odlišit místo určení přepravovaného zboží, tj.
místo, kam se má věc odeslat  není-li místo určení ve sml. stanoveno, pak je to bydliště nebo sídlo kupujícího,
místo plnění a místo určení je shodné jen pokud se na tom str dohodnou - když není shodné s místem plnění,
nese náklady odeslání kupující (§ 593),
– odevzdaná věc musí mít stanovenou jakost (souhrn vlastností, které jsou rozhodující pro její použití). Ta může
být určena ve smlouvě (např. odkazem na vzorník), nebo jí stanoví zákon (§ 496 určuje střední jakost) – nemáli stanovenou jakost, vzniká prodávajícímu odpo za faktické vady
– povinnost umožnit nabýt vlastnické právo k prodávané věci –, věc nesmí být zatížena právy jiných osob (např.
právem zástavním) – jinak odpovědnost prodávajícího za právní vady věci (ta je omezena v § 500),
– povinen poskytnout součinnost potřebnou k převodu vlastnického práva (např. při zápisu nemovitosti do
Katastru nemovitostí).
2) Kupující:
– zákl. povinností je zaplatit kupní cenu –
– většinou vázána na odevzdání, pokud je placeno až po odevzdání – koupě na úvěr
– splatná najednou nebo po částech – koupě na splátky
– cena splatná před dobou odevzdání – prenumerační koupě
– kup. cena splatná podle sml., jinak bez zbytečného odkladu
– doba placení může být ve sml. stanovena v rámci tzv. platebních podmínek,
– odesílá-li prodávající věc, nemusí kupující zaplatit, dokud nemá možnost si věc prohlédnout
– poskytnout součinnost (např. převzít věc),
200
–
–
–
–
povinnost kupní cenu zaplatit v místě sjednaném ve smlouvě(není-li sjednáno, tak v místě bydliště dlužníka),
kupní cenu lze zaplatit i prostřednictvím pošty nebo banky – pak je pro včasnost plnění rozhodující kdy byla
částka poukázána, ale ke splnění dojde až připsáním na účet
nejsou-li stanoveny ve smlouvě platební podmínky, vyplývá z její synallagmatické povahy (§ 560), že odevzdání
předmětu koupě a placení kupní ceny se má uskutečnit současně – každá str se může domáhat splnění závazku
jen pokud svůj závazek již splnila, nebo je připravena jej splnit – pokud má některá str plnit dříve, může to
odmítnout, pokud je plnění druhé strany ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhé strany - § 560
odevzdání předmětu koupě při prodeji zboží v obchodě (§ 614 odst.. 1) –
– pokud není dohodnuto ve smlouvě něco jiného (místo, které určí kupující), je kupující povinen převzít věc v
místě prodeje,
– prodávající je povinen seznámit kupujícího se zvláštními pravidly, jejichž dodržování je třeba při užívání věci
-ne pokud jsou pravidla obecně známá (§ 617, např. že musí zapnout přístroj do zásuvky), připouští-li to
povaha věci, má kupující právo si věc překontrolovat, nebo aby mu byla činnost předvedena
– na zákl. sml. může prodávající prodat i věc s vadami, nebrání-li aby věc byla používána – ale pouze za nižší
cenu – vady musí prodávající oznámit a sdělit jejich povahu
Nabytí vlastnického práva:
-
-
-
-
-
-
Uzavřením kupní smlouvy nedochází ještě k převodu vlastnického práva, vzniká pouze povinnost
prodávajícího převést toto právo, kupní smlouva je však právním titulem nabytí vlastnického práva (k
jeho převodu nedochází, je-li smlouva neplatná??).
předpokladem je, že prodávající je oprávněn nakládat s vlastnickým právem k věci – buď je vlastníkem
věci, nebo prodává se souhlasem vlastníka, oprávnění musí existovat v době rozhodující pro nabytí vl.
práva kupujícím – tedy nikoliv už v době uzavření
vl. pr. nelze nabýt od nevlastníka (kromě § 486)
U nemovitosti dochází k nabytí vlastnického práva zapsáním vkladu vl. pr. do Katastru nemovitostí zpětně
ke dni podání návrhu. U nemovitostí, jež nejsou předmětem evidence v katastru – nabývá se vlastnictví
okamžikem účinnosti sml.. U movité věci postačuje její převzetí (fyzické, symbolické)
dobu, kdy kupující nabývá vl. pr. k movité věci (nikoliv nemovité), mohou str určit odchylně od z
- to platí bez výhrady u individuálně určených věcí, u druhových lze vl. pr. nabýt až když je věc
individualizována (dostatečně odlišena od ostatních)
- Výhrada vlastnictví: Převod vlastnického práva lze ve smlouvě dohodnout i k pozdější době (může se
týkat jakékoliv movité věci, individuální či druhové), musí být sjednána písemně  vlastnické právo
pak přechází na kupujícího až po zaplacení kupní ceny (§ 601) – bez samotné výhrady pro přechod vl.
pr. nemá význam nezaplacení kup. ceny. Výhradu vlastnictví nelze sjednat při koupi nemovitosti.
s převodem vl. práva nabývá kupující oprávnění s tím spojená zejm. s věcí nakládat, užívat, převést na
jiného
- užívání – vl. pr. přejde před odevzdáním – kupujícímu náleží užitky, vl. pr. přejde až po odevzdání –
užitky kupujícímu náleží až od odevzdání
Nebezpečí škody na věci: Vlastník věci nese v zásadě nebezpečí škody na věci (přechází na kupujícího
s nabytím vl. pr. – na rozdíl od § 455 ObchZ), tedy nebezpečí nahodilé zkázy (např. odcizení) a nahodilého
zhoršení předmětu koupě – nahodilost nespočívá v nepředvídatelnosti, ani v důsledku působení přírodních
vlivů, ale v tom, že není způsobena prodávajícím nebo kupujícím
- přechází-li vl již před odevzdáním věci – kupující nese od této chvíle nebezpečí, prodávající má
povinnosti schovatele
- přechází-li vl. po převzetí věci, přechází nebezpečí již převzetím
- strany se mohou dohodnout na přechodu nebezpečí uvedené škody na věci odchylně od zákona
(předmět však musí být individualizován)
Odpovědnost za prodlení
-
prodávající je v prodlení, nesplní-li závazek řádně a včas svůj závazek odevzdat věc a převést vl. pr.
včas – nesplní-li závazek na dohodnutém místě ve stanovenou dobu – prodlení nastává den následující po
splatnosti závazku a trvá až do řádného splnění
- prodlení s včasným plněním nemá vliv na povinnost prodávajícího závazek plnit
- kupující může (při splnění zák. předpokladů) požadovat náhradu škody nebo od sml. odstoupit
- odstoupení : prodávající neodevzdá věc včas ani v dodatečné přiměřené lhůtě (byla-li by dodatečná
lhůta nepřiměřená – účinky odstoupení nastanou až uplynutím lhůty přiměřené)
201
-
je-li kupující v prodlení s placením, může prodávající vedle kup. ceny požadovat i úroky z prodlení
(dvojnásobek diskontní sazby ČNB) – po dobu prodlení kupujícího není prodávající v prodlení, jakož i
jeho prodlení se přerušuje, na kupujícího zároveň přechází nebezpečí ztráty, zničení či poškození věci
Odpovědnost za vady předmětu koupě - obecně u KS
vzniká, má-li věc vady právní – prodávající nepřevede vl. pr.nebo věc je zatížena v rozporu se sml. právy
jiných os
- uplatní-li 3 os své právo ke koupené věci, musí to kupující bez zbytečného odkladu oznámit
prodávajícímu, jinak může prodávajícímu uplatnit všechny námitky, které mohl uplatnit vůči 3 os
- kupující má pak právo požadovat řádné plnění, pokud pro toto nesplní ani v dodateč., pak může kup
odstoupit od sml.
- vzniká též, má-li věc faktické vady – jakostní vady a množstevní vady
- jakost může být určena ve sml., podle vzorku či podpůrně podle zák
- obsahuje-li určení zároveň sml. a zároveň vzorek, řídí se oběma,jestliže je mezi nimi rozpor tak sml.
- zákon podpůrně stanoví, že věc má mít vlastnosti obvyklé a že ji má být možno použít podle povahy a
účelu sml., věc druhová má mít průměrnou střední jakost
- záruka za jakost – vzniká na zákl. zák, prováděcího před., dohody či jednostr. prohlášení
-při ní odpovídá prodávající za vady které se vyskytnou do stanovené doby po odevzdání věci (ať už u
všech vlastností či některých)
- vady zjevné (lze je zjistit při obvyklé pozornosti) – prodávající za ně neodpovídá, jde-li o věc indiv. určenou
a kup. si ji mohl prohlédnout (pouze ujistil-li by kupujícího výslovně, že věc je bez vad)
-obdobně je-li věc zatížena věc pr (např. zást...)
-rovněž neodpovídá za vady, na které prodávající přímo upozornil – ten má povinnost tak učinit, jestliže
o vadách ví
- pro Odpovědnost za vady je rozhodující doba převzetí kupujícím (v této době přechází na kupujícího
nebezp., nepřechází však jestliže nebezp. přechází v jinou dobu než odevzdáním – např. při prodlení kup. –
pak odpovídá kup.)
- zákon vylučuje Odpovědnost za vady věci, která je určena úhrnem (pouze pokud prodávající prohlásil, že
vlastnost věc má či si ji kup. vymínil a prod. s tím souhlasil
- po zjištění vad má kup. povinnost přiměřenou dobu uschovat vadnou věc prodávajícímu k přezkumu
(odchylka u věcí podléhajících rychlé zkáze)
- kupující má notifikační povinnost – oznámit vady bez zbytečného odkladu po té, co měl možnost si věc
prohlédnout (pořádková lhůta) – vady však musí vytknout do šesti měsíců (někdy méně), jinak zanikají –
pro vady, na něž se vztahuje záruka je rozhodující záruční doba
- nároky z vad:
-právo na přiměřenou slevu z kup. ceny (rozdíl hodnoty věci bez vady a s vadou)
-odstranění vady (u vad odstranitelných) např opravou či doplněním, neodstraní-li prodávající
v dodatečné přiměřené lhůtě vady, pak odstoupit od sml.
-u neodstranitelné vady, která ale nebrání, aby věc byla užívána dohodnutým způsobem, pak má kup.
nárok pouze na slevu z kupní ceny
-u neodstranitelné vady, kdy nelze věc takto užívat, má kup nárok na slevu nebo odstoupit
-právo odstoupit má kup i v případě, že prodávající ho upozornil, že věc má určité vl. nebo žádné vady a
přitom kecal
-právo na úhradu nutných nákladů kupujícímu které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv
z Odpovědnost – uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do měsíce kdy měl vady oznámit
Odpovědnost za vady předmětu koupě – u prodeje zboží v obchodě
-
-
-
i zde platí obec. úprava, ale v širší míře se uplatní kogentní povaha směřující k ochraně spotřebitele (+
zákon na ochranu spotřebitele)
zboží musí být při jeho převzetí kupujícím ve shodě se sml., zejm. bez vad
-tzn že zboží má stanovenou jakost, množství, že se hodí k účelu, který uvádí prodávající (popř.
obvyklému), že odpovídá požadavkům pr. předpisů)
připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována či předvedena
při rozporu s kup. sml.. má kupující různá práva podle toho, kdy rozpor nastal
1) rozpor při převzetí kupujícím
- prodávající má věc bezplatně a bez zbyteč. odkladu uvést do požadovaného stavu podle požadavku
kupujícího výměnou nebo opravou – nelze-li tak přiměřená sleva nebo odstoupení od sml.
- to neplatí, pokud o vadách kupující věděl nebo rozpor sám způsobil
- stejná práva má, pokud se rozpor projeví do 6 měsíců ode dne převzetí – vyvratitelná pr.
domněnka že rozpor tu byl již při převzetí
2) rozpor po převzetí věci (zákonná záruka)
202
-
-
-
-
nevztahuje se na opotřebení věci obvyklým užíváním
zár. doba trvá 24 měsíců (s výjimkami – např potraviny – 8 dní, krmiva – 3 týdny, zvířata 6 týdnů)
věci které se rychle kazí nebo věci použité – zde prodávající neodpovídá za vady které se projeví po
převzetí, u věcí použitých neodpovídá za vady úměrné předchozímu použití
u věcí vadných se sníženou cenou neodpovídá prodávající za vady. pro které byla cena snížena
rozsah záruky může prodávající rozšířit v záručním listě, kde určí podmínky a rozsah záruky – zár.
list musí mít z. stanovené náležitosti, ale při jejich nesplnění není rozsah záruky dotčen
neplatná jsou ujednání uzavřená před uplatnění práva z Odpovědnost za vadu, pokud v jejich
důsledku toto právo bylo omezeno nebo zaniklo
záruční doba běží od převzetí kupujícím – má-li věc uvést do provozu jiný podnikatel (např.
montáž), pak od tohoto uvedení do provozu, pokud byl objednán do 3 týdnů od převzetí – vada při
uvedení do provozu je vadou věci, pokud byla sjednána ve sml. a montáž provedl prodávající nebo
osoba jím pověřená, popř. ji provedl kupující na základě nesprávných či neúplných pokynů
v návodu
vada odstranitelná má být bezplatně, včas a řádně odstraněna, není-li to neúměrné, pak výměna
věci nebo součásti věci, není-li tento postup možný, pak přiměřená sleva nebo odstoupení
vada neodstranitelná, která brání řádnému užívání věci – právo na výměnu nebo odstoupení
vady odstranitelné, jestliže kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší
počet vad věc užívat
- stejná vada nejméně dvakrát opravována se znovu vyskytne, nebo současná existence alespoň
3 odstranitelných vad
vady neodstranitelné, které nebrání, aby věc byla používána jako věc bez vady – výměna věci,
přiměřená sleva nebo odstoupit
věc prodávaná za nižší cenu – nelze chtít výměnu, ale pouze slevu
práva z Odpovědnost za vady se uplatňují u prodávajícího
- výjimka – je-li v záručním listě jiný podnikatel – kup. je povinen uplatnit u něj opravu (jiná ne),
pokud je v místě kupujícího nebo bližším než prodávající
práva z Odpovědnost za vady při záruce musí uplatnit kupující v záruční době, jinak zanikají
- zár. doba – 24 měs (výjimky), a to i u věcí použitých (lze zkrátit na max 12 měs)
uplatněním práva z vad je oznámení vady, popsání její povahy a určení nároku
pozastavení záruční doby – doba od uplatnění práva do doby, kdy měl kupující věc převzít
přerušení záruční doby – začne běžet znovu od převzetí nové věci
Odpovědnost za škodu
-
vzniká, poruší-li některá ze stran sml.
nutno odlišovat úroky z prodlení při prodlení kupujícího (povinnost je platit bez ohledu na jeho zavinění) –
nelze v takovém případě požadovat náhradu šk, pokud je kryta úroky z prodlení
nutno odlišovat též práva z Odpovědnost za vady věci – jako náhradu škody nelze požadovat to, co lze
požadovat z titulu práv z odpovědnosti za vady věci – to má význam při jejich prekluzi
u škody na jiném majetku kupujícího, či škody na jeho zdraví či životě – lze uplatňovat zároveň práva z vad
zboží jakož i Odpovědnost za škodu
nutno odlišovat též právo na úhradu nákladů, které vznikly kupujícímu v souvislosti s uplatněním práv
z Odpovědnost za vady
Směnná smlouva (§ 611):
Strany si vyměňují věc za věc, tj. zavazují se, že si vzájemně odevzdají věci určené ve sml. a umožní si
vzájemně nabýt vl. právo k těmto věcem - protiplněním za odevzdanou věc je tedy také věc, ne peníze (odlišnost
od kup. sml.)
Podstatné náležitosti:
–
–
dostatečné určení věcí a
vyjádření vůle stran, že má dojít k převodu vlastnického práva (ta vyplyne již z označení sml. jako sml.
směnné)
--> Zákon stanoví, že se na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě.
Každá ze stran má postavení prodávajícího i kupujícího.
203
Úprava v občanském zákoníku se nevztahuje na obchodní směnnou smlouvu (§ 261 odst.. 6 ObchZ).
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
Tato ujednání zakládají samostatný právní vztah.
- ačkoliv je sem zařazena výhrada vlastnictví, tak ta nezakládá samostatný pr. vztah
Patří mezi ně:
předkupní právo (§ 602 až § 606):
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
uzavírá se smlouvou, jejíž obsahem je závazek zavázaného, že nabídne věc v prvé řadě oprávněnému ke koupi,
pokud by chtěl věc prodat.
Pokud by se týkalo i jiného způsobu zcizení než prodejem – muselo by být ujednáno (např. darování).
mělo by být pamatováno i za jakou cenu
závazek vzniká výlučně vlastníku věci (ne oprávněnému)
Pokud se sjednává jako věcné právo u nemovitostí (pouze), musí být smlouva písemná a následuje vklad do
Katastru nemovitostí na příslušný list vl..
Pokud zavázaný poruší svoji povinnost, odpovídá oprávněnému za škodu, pokud je porušeno věcné předkupní
právo k nemovitosti, může se oprávněný domáhat na nabyvateli nabídnutí nemovitosti ke koupi za cenu, kterou
nabyl nabyvatel – nerozhoduje, jestli nabyvatel skutečně zaplatil
pokud bude oprávněný nečinný – promlčí se jeho právo za 3 roky od účinnosti rozhodnutí o povolení vkladu – ale
předkupní právo mu zůstane a bude nadále zatěžovat nemovitost
neuzavře-li nabyvatel s oprávněným sml. – může se ten domáhat žalobou u soudu aby tak učinil – PM rozhodnutí
se pak nahrazuje projev vůle žalovaného v podobě nabídky převodu
aby zavázaný dostál svému právu, tak musí doručit nabídku oprávněnému – u nemovitostí písemnou – vedle
podstat. nál. sml. musí uvést i další požadavky a podmínky
splnění požadavku oprávněného závisí i na tom, aby uhradil kup. cenu v hotovosti ve stanovené lhůtě (8 dní u
movitých, 2 měs u nemovitých – ode dne podání nabídky) – jinak před. pr. zanikne
předkupní právo zanikne (vedle obec. způs. zániku práv) také :¨
1) marným uplynutím lhůty k přijetí
2) vzdáním se práva
3) neuhrazením nebo nezajištěním kup. ceny
4) smrt oprávněného
5) prodejem nemovitosti při výkonu rozhod., prodejem ve veřejné dražbě nebo zpeněžněním majetkové
podstaty, do které nemovitost náleží
právo zpětné koupě (§ 607 až § 609),
–
–
–
–
–
–
–
prodávající má možnost požadovat vrácení movité věci, jestliže vrátí kup. cenu
nutná písemná forma
je to prodávající, kdo rozhoduje, kdy a zda bude právo vykonáno
kupující má pak práva prodávajícího a prodávající kupujícího, která vyplynula z původně sjednané sml.
věc druhovou musí kupující vrátit téhož druhu a množství, věc individuálně určenou pak tutéž, kterou koupil – tu
nesmí zcizit, dokud právo zpětné koupě trvá – taková zcizovací sml. by byla neplatná
nebezpečí škody nese kupující do doby, kdy věc odevzdá prodávajícímu
lhůta k uplatnění práva – 1 rok, pokud není ujednána lhůta jiná, lhůta má prekluzivní charakter
jiná vedlejší ustanovení (§ 610).
–
–
–
–
mají povahu výhrad nebo podmínek (ať už rozvazujících, nebo odkládacích)
nutná písemná forma
ujednání zanikají uplynutím 1 roku od uzavření sml., pokud oprávněná osoba své právo neuplatnila
jde o soubor ustanovení speciálních k obecným ustanovením ObčZ
1) výhrada zpětného prodeje
- kupující má právo prodat věc zpět prodávajícímu za stejných podmínek či jiných dohodnutých
- pro PaP je rozhodující obsah ujednání, páč výhrada není v zák. upravena
2) výhrada lepšího kupce
204
- účinnost KS je účinná na tom, že prodávající neoznámí do určité doby kupujícímu, že zamýšlí prodat věc
výhodnějším způsobem
- uzavření sml. je vázáno na tuto podmínku - v pochybnostech má tato podmínka odkládací charakter
3) koupě na zkoušku
- podmínka, že kupující do uplynutí zkušební doby předmět prodeje schválí (upravena v ObchZ, tzn při
problémech by se dalo uvažovat o analogii)
Darovací smlouva
-
-
-
Dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco obdarovanému a ten s tím souhlasí.
Předmětem darování může být věc, právo (např. postoupení pohledávky), nebo jiná majetková hodnota (např.
převzetí dluhu ve vztahu k dlužníkovi) (pojem „něco“)
Pojmovým znakem je bezplatnost – o darování tedy nejde, pokud má dárce dostat protiplnění (nevadí však převzetí
povinnosti obdarovaným, nebo přijetí příkazu dárce obdarovaným, pokud předmětem není majetková hodnota
- bezplatností se odlišuje od kup. sml. či směnné sml..
dalším znakem je dobrovolnost – nejde tedy o plnění pr. povinnosti (Darováním nejsou alimenty)
na základě darovací sml. dochází k převodu vlastnictví
funkcí smlouvy je bezplatné rozmnožení majetku obdarovaného na úkor majetku dárce
Může být vázána na splnění odkládací i rozvazovací podmínky.
nutno ji odlišovat od veřejné sbírky (na zákl. z. o veř sbírkách) – jejich cílem je shromažďování peněžitých
příspěvků od předem neurčeného okruhu osob pro předem stanovený veřejně prospěšný účel – ty může
organizovat jen PO
o darovací sml. nejde ani při odběru tkání či orgánů a jejich přijetí k transplantaci
-
Pro vznik smlouvy musí být :
1) dostatečné určen předmět plnění (může jít i o peníze) a
2) projev vůle dárce jej darovat
3) projev vůle obdarovaného jej přijmout.
-
Forma smlouvy závisí na předmětu darování. Jde-li o nemovitost, musí být písemná a sepsaná na jedné listině
(§ 46), písemně také postoupení pohledávky. Ohledně movité věci může být uzavřena smlouva reálné povahy
(sml.. vzniká až předáním věci) či konsensuální povahy (sml. vzniká již souhlasným projevem vůle stran)  vzniká
závazek odevzdat předmět až po uzavření smlouvy – pro konsensuální pak zákon vyžaduje písemnou formu (§ 628
odst.. 2).
Tzv. darování pro případ smrti je neplatné (závazek dárce by měl být plněn až po jeho smrti) – závazek
z konsensuální sml. přechází však i na dědice
-
Práva a povinnosti stran:
–
–
dárce je povinen předat dar a převést vlastnické právo (dochází k němu stejně jako u kupní smlouvy),
obdarovaný má povinnost dar převzít,
–
dárce se může domáhat vrácení daru (§ 630), jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny
(zahrnuje pouze manžela, děti a rodiče!) tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
–
Jde o speciální žalobu podle § 630, nemá základ ani v § 126 (právo vlastníka na ochranu) ani § 457 (neplatnost
smlouvy).
PM rozhodnutí soudu se dárce stane s účinky ex nunc nově (originálně) vlastníkem věci (u nemovitostí zápis)
Toto právo je ryze osobní a zaniká smrtí dárce, ledaže již bylo zahájeno řízení, pak v něm mohou jeho právní
nástupci pokračovat.
vrácení daru lze požadovat pouze na obdarovaném, nikoliv na jeho dědicích, popř. právních nástupcích
–
–
–
–
–
–
ustanovení je založeno na respektu k dobrým mravům – vyžaduje jednak jejich hrubé porušení, jednak projev vůle
dárce o vrácení daru obdarovanému
odnětí darovaného majetku má tedy charakter sankce za civilní delikt, kterého se dopustil obdarovaný zmíněným
jednáním
v čem spočívá pr. podstata vrácení daru ?
205
1) soudní praxe – využije-li dárce práva na vrácení daru, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy projev vůle
dárce došel, resp. byl doručen obdarovanému – tímto okamžikem se obnovují původní vztahy, vč. obnovy
vlastnictví dárce k daru s účinky ex nunc – pak už jen soud deklaruje takto vzniklý hmotněprávní vztah
2) jiné řešení – dojitím projevu vůle dárce o vrácení daru obdarovanému darovací vztah nezanikl, tzn. ani vlast.
pr. obdarovaného (str 205 – důvody sou nějaký podivný)
=> jednostranný projev dárce o vrácení daru => je to zvláštní ustanovení OZ (protože DS byla
konzumována darováním a mezi dárcem a obdarovaným už není žádný právní vztah)
Odpovědnost stran:
-
Pokud dárce nesplní svůj závazek z darovací smlouvy, nastává u něho prodlení dlužníka (v praxi pouze u
konsensuálně uzavřených smluv).
Prodlení věřitele (obdarovaného) nastává, pokud řádně nabídnutý předmět nepřevezme.
Obdarovanému nevznikají nároky z vad věcí (faktických ani právních), dárce je pouze povinen upozornit
obdarovaného na vady daru, o kterých ví. Když toto nesplní, může mu vzniknout odpovědnost za škodu
způsobenou obdarovanému těmito vadami, má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn
věc vrátit.
206
43. Vedlejší ujednání v kupní smlouvě
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
–
Tato ujednání zakládají samostatný právní vztah.
–
ačkoliv je sem zařazena výhrada vlastnictví, tak ta nezakládá samostatný pr. vztah
Patří mezi ně:
předkupní právo (§ 602 až § 606):
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
uzavírá se smlouvou, jejíž obsahem je závazek zavázaného, že nabídne věc v prvé řadě oprávněnému ke koupi,
pokud by chtěl věc prodat.
Pokud by se týkalo i jiného způsobu zcizení než prodejem – muselo by být ujednáno (např. darování).
mělo by být pamatováno i za jakou cenu
závazek vzniká výlučně vlastníku věci (ne oprávněnému)
Pokud se sjednává jako věcné právo u nemovitostí (pouze), musí být smlouva písemná a následuje vklad do
Katastru nemovitostí na příslušný list vl..
Pokud zavázaný poruší svoji povinnost, odpovídá oprávněnému za škodu, pokud je porušeno věcné předkupní
právo k nemovitosti, může se oprávněný domáhat na nabyvateli nabídnutí nemovitosti ke koupi za cenu, kterou
nabyl nabyvatel – nerozhoduje, jestli nabyvatel skutečně zaplatil
pokud bude oprávněný nečinný – promlčí se jeho právo za 3 roky od účinnosti rozhodnutí o povolení vkladu – ale
předkupní právo mu zůstane a bude nadále zatěžovat nemovitost
neuzavře-li nabyvatel s oprávněným sml. – může se ten domáhat žalobou u soudu aby tak učinil – PM rozhodnutí
se pak nahrazuje projev vůle žalovaného v podobě nabídky převodu
aby zavázaný dostál svému právu, tak musí doručit nabídku oprávněnému – u nemovitostí písemnou – vedle
podstat. nál. sml. musí uvést i další požadavky a podmínky
splnění požadavku oprávněného závisí i na tom, aby uhradil kup. cenu v hotovosti ve stanovené lhůtě (8 dní u
movitých, 2 měs u nemovitých – ode dne podání nabídky) – jinak před. pr. zanikne
předkupní právo zanikne (vedle obec. způs. zániku práv) také :¨
6) marným uplynutím lhůty k přijetí
7) vzdáním se práva
8) neuhrazením nebo nezajištěním kup. ceny
9) smrt oprávněného
10) prodejem nemovitosti při výkonu rozhod., prodejem ve veřejné dražbě nebo zpeněžněním majetkové
podstaty, do které nemovitost náleží
právo zpětné koupě (§ 607 až § 609),
–
–
–
–
–
–
–
prodávající má možnost požadovat vrácení movité věci, jestliže vrátí kup. cenu
nutná písemná forma
je to prodávající, kdo rozhoduje, kdy a zda bude právo vykonáno
kupující má pak práva prodávajícího a prodávající kupujícího, která vyplynula z původně sjednané sml.
věc druhovou musí kupující vrátit téhož druhu a množství, věc individuálně určenou pak tutéž, kterou koupil – tu
nesmí zcizit, dokud právo zpětné koupě trvá – taková zcizovací sml. by byla neplatná
nebezpečí škody nese kupující do doby, kdy věc odevzdá prodávajícímu
lhůta k uplatnění práva – 1 rok, pokud není ujednána lhůta jiná, lhůta má prekluzivní charakter
jiná vedlejší ustanovení (§ 610).
–
–
–
–
mají povahu výhrad nebo podmínek (ať už rozvazujících, nebo odkládacích)
nutná písemná forma
ujednání zanikají uplynutím 1 roku od uzavření sml., pokud oprávněná osoba své právo neuplatnila
jde o soubor ustanovení speciálních k obecným ustanovením ObčZ
4) výhrada zpětného prodeje
- kupující má právo prodat věc zpět prodávajícímu za stejných podmínek či jiných dohodnutých
- pro PaP je rozhodující obsah ujednání, páč výhrada není v zák. upravena
5) výhrada lepšího kupce
- účinnost KS je účinná na tom, že prodávající neoznámí do určité doby kupujícímu, že zamýšlí prodat věc
výhodnějším způsobem
207
- uzavření sml. je vázáno na tuto podmínku - v pochybnostech má tato podmínka odkládací charakter
6) koupě na zkoušku
- podmínka, že kupující do uplynutí zkušební doby předmět prodeje schválí (upravena v ObchZ, tzn při
problémech by se dalo uvažovat o analogii)
208
44. Prodej zboží v obchodě
Novelizovaný obč. zák. (s účinností od 1. 1. 1992) převzal některá ustanovení z původního znění obě. zák. z r. 1964, jež
se týkají prodeje zboží v obchodě.
Tato ustanovení se použijí zejména v situacích, kdy podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) prodává zboží v rámci
své podnikatelské činnosti (srov. také § 33 a násl. živnostenského zákona).
Ustanovení jsou zaměřena především na ochranu kupujícího a dotýkají se některých druhů prodeje a jejich následků,
pravidel jakosti a množství a odpovědnosti za vady prodané věci
Z jednotlivých druhů prodeje je výslovně regulován prodej na objednávku (§ 613 obě. zák.), kdy se prodávají věci, u
nichž to vyžaduje jejich povaha, i věci, které podnikatel prodává, ale které běžně nevede. Objednanou věc je podnikatel
povinen opatřit v dohodnuté lhůtě, pokud není dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, je
objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit.
Odstoupením od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody.
Za pozornost stojí úprava následků převzetí věci a upřesnění okamžiku nabytí vlastnického práva ke koupené věci,
zejména při zásilkovém prodeji a prodeji samoobslužném (§ 614 odst. 3). Z obvyklého pravidla, že vlastnické právo
nabývá kupující převzetím věci, jsou formulovány dvě výjimky:
a) při zásilkovém prodeji nabývá kupující vlastnické právo také převzetím věci, ale na místě dodání jím určeném,
b) při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnického práva ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za
vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní místo (jestliže kupující poškodí
nebo zničí vybrané zboží před nabytím vlastnického práva, odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o
odpovědnosti za škodu).
Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště uhodnout. Jde o situace, kdy kupující požaduje
zvláštní úpravu balení (dárkové balení), dopravu koupeného zboží do místa bydliště atd.
Odpovědnost za vady nese rozlišení:
a) Zákonná odpovědnost za vady, která spočívá v odpovědnosti prodávajícího za vady, které má prodaná věc při
převzetí kupujícím (§ 616, a contrario § 619 odst. 1). Tato odpovědnost se nevztahuje na věci použité, jestliže se
týká vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením, nebo na věci prodávané za nižší cenu, jestliže jde o vadu, pro
kterou byla sleva poskytnuta.
b) Záruční odpovědnost - odpovědnost za vady vyskytnuvší se po převzetí věci kupujícím. V rámci záruční
odpovědnosti lze odlišit zákonnou záruku (její podmínky stanoví přímo zákon) a smluvní záruku (vzniká smlouvou,
ev. akceptací jednostranného prohlášení učiněného v záručním listě; její rozsah nemůže být užší, než činí zákonná
záruka).
Zákonná záruka se uplatní u prodeje zboží, nejde-li o prodej věcí, které se rychle kazí, nebo o věci použité (§ 619
odst. 1). Obecná záruční doba je:
- u spotřebního zboží 24 měsíců,
- u potravinářského zboží osm dní,
- u prodeje krmiv tři týdny a
- u prodeje zvířat šest týdnů.
Je-li na prodávaném zboží, jeho obalu nebo návodu k němu připojenému vyznačena lhůta, do které musí být věc
použita (tj. expirační lhůta), neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty.
209
Zvláštní předpisy mohou stanovit delší záruční dobu, především u věcí určených k tomu, aby se jich užívalo delší dobu.
Tato delší záruční doba se může týkat i jen některé součástky věci. Jednostranným prohlášením v záručním listě nebo
smlouvou může být poskytnuta záruka také ve větším rozsahu, než stanoví zákon.
Záruční doby začínají zpravidla běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do provozu jiný
podnikatel než prodávající, začne záruční doba běžet až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal
uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou
součinnost. Záruční doba končí podle obecných ustanovení o počítání času (§ 122 obč. zák.).
Práva z odpovědnosti za vady musí být vždy uplatněna u prodávajícího, s nímž byla smlouva uzavřena. Práva z
odpovědnosti za vady, které se vyskytnou v záruční době, mohou být uplatněna také u podnikatele určeného k opravě
(§ 625). Práva z odpovědnosti za vady věcí musí být uplatněna ve stanovené době, tj. v reklamační době (§ 626). To
znamená, že práva z odpovědnosti za vady věcí, pro které platí záruční doby, musí být uplatněna v záruční době, neboť
záruční doby zde plní zároveň funkci dob reklamačních (§ 626 odst. 1). Projev vůle kupujícího, jímž tato práva uplatňuje
(reklamace), musí v reklamační době dojít prodávajícímu. Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí,
musí být uplatněna nejdéle v den následující po koupi a u věcí použitých nejdéle do 24 měsíců (nedošlo-li ke zkrácení
dohodou až na 12 měsíců) po jejich koupi (to jsou případy speciálních reklamačních lhůt, protože u těchto věcí nejsou
stanoveny záruční doby vzhledem k jejich prodeji bez záruky). Nejsou-li práva z odpovědnosti za vady uplatněna v
těchto lhůtách, zanikají. Doba od uplatněni práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po skončení opravy
byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá.
Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době
jejího trvání (§ 627 odst. 1). Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci. Totéž platí,
dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka (§ 627 odst. 2).
Z titulu odpovědnosti za vady se může kupující domáhat:
1. Jde-li o vadu odstranitelnou, může žádat, aby byla vada bezplatně, včas a řádně odstraněna. Prodávající je
povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující
požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může
kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
2. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující
právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Tatáž práva má kupující i tehdy, jestliže se vyskytnou
vady, které jsou považované za rovnocenné vadě neodstranitelné, tj. jde-li sice o vady odstranitelné, avšak kupující
nemůže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat (§ 622 odst. 2). Podle soudní
praxe jde o opětovný výskyt vady po opravě tehdy, jestliže se stejná vada, která byla v záruční době již nejméně
dvakrát opravována, vyskytne potřetí. Větším počtem vad věc trpí tehdy, má-li v době uplatnění práv alespoň tři
různé odstranitelné vady. Za neodstranitelnou vadu se považuje i odstranitelná vada, jejíž reklamace včetně
odstranění nebyla vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se
prodávající s kupujícím nedohodli na delší lhůtě (§ 19 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění
pozdějších předpisů).
3. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání tomu, aby věc mohla být řádně užívána, má kupující právo na
výměnu věci, nepožaduje-li výměnu, tak právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit (§ 622
odst. 3).
Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující právo na
přiměřenou slevu (§ 624 obě. zák.).
210
45. Smlouva o dílo (§ 631 an.)
Smlouva o dílo
-
Zhotovitel se zavazuje objednateli, že pro něho provede určité dílo a to na vlastní nebezpečí, a objednatel se
zavazuje k zaplacení ceny za provedení díla. Riziko nese zhotovitel, který provede dílo na své nebezpečí; závazkem
objednatele je dílo převzít a zaplatit.
-
je-li zhotovitelem díla podnikatel, použijí se i ust zák o ochraně spotřebitele
určité pov. mohou dále vyplývat i z jiných předpisů: z o technic. požadavcích na výrobky,z o potravinách a
tabákových výrobcích..
nutno odlišovat od obchodní kup. sml., jež má relativně komplexní úpravu
-
zahrnuje-li sml. dodání věci, jde o sml. kupní, i když věc v době uzavření sml. ještě neexistuje – pokud z obsahu
sml. nevyplývá, že se zhotovitel zavazuje k jejímu zhotovení
je-li předmětem sml. zhotovení věci – sml. o dílo – zejm pokud je objednatel povinen podle sml. dodat věci, které
mají být použity ke zhotovení díla
od pracovněprávních sml se liší tím, že předmětem závazku je výsledek činnosti, nikoliv činnost sama, nebezpečí
provedení díla nese zhotovitel
od sml. příkazní se liší tím, že provedení díla vyústí v určitý hmotný výsledek
Forma :
-
zákon nevyžaduje písemnou formu, a to ani když předmětem je zhotovení nemovitosti
zákon však stanoví právo objednatele požadovat potvrzení o uzavření sml., jestliže k provedení díla nedochází na
počkání – usnadňuje objednateli dokázat, že sml. byla uzavřena a její obsah
Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo:
–
–
nemá-li sml. podstatné náležitosti, pak nebyla platně uzavřena, popř nemá povahu smlouvy o dílo (může být sml.
nepojmenovanou)
vymezení předmětu smlouvy – dílo musí být dostatečně určeno (dílo = hmotně zachycený výsledek fyzické či
duševní práce; dílem je zejména zhotovení, oprava, úprava nebo údržba věci či jinak hmotně zachycený výsledek
činnosti
– k platnosti však není zapotřebí určení jakosti, i když by to bylo účelné – podpůrně stanoví zákon
– zhotovení díla – objednatel chce získat věc, která bude odpovídat jeho potřebám a kterou nelze získat koupí –
její vlastnosti pak musí být specifikovány ve sml. – není-li smluvena jakost, tak jakost průměrná (obvyklá)
– oprava – odstranění vad věci, následků poškození nebo účinků opotřebení – nevyplývá-li ze sml. jinak,
vztahuje se sml. na všechny zjistitelné nedostatky
– úprava – změna povrchu věci nebo jejích vlastností v souladu se ml
– údržba – odstranění nežádoucích a odstranitelných změn na věci, k nimž došlo v důsledku jejího užívání
– montáž věci – uvedení věci do použitelného stavu sestavením či instalací
ujednání o úplatě (o ceně) – smlouva nemůže být sjednána bezúplatně – je to sml. úplatná; cena nemusí být
určena přesně, stačí, když je stanoven způsob jejího výpočtu (nepochybné určení):, cenu lze dohodnout i
dodatečně po uzavření sml..
– pevná částka  buď jako cena celková, nebo cena příslušné měrné jednotky,
– stanoven je postup pro výpočet ceny
– cena podle cenových předpisů – rozhodné jsou i předpisy vydané po uzavření sml. – zhotovitel má pak
povinnost oznámit písemně objednateli novou cenu na základě změny cen. před. – ten to buď akceptuje, nebo
může odstoupit od sml. – bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo doručeno oznámení – odstoupením se
smlouva ruší a zanikají závazky obou sml. stran – povinnost zaplatit část ceny pouze pokud by objednatel měl
majetkový prospěch i z částečného provedení díla
– přiměřená cena  pokud výše nebyla sjednána smlouvou, nebo stanovena zvláštními předpisy, určí se
podle ceny srovnatelného díla, aby odpovídala vynaloženým nákladům + přiměřený zisk, - určí soud
– cena odhadem  v případech, kdy náklady nelze předem spolehlivě určit je možné ji překročit ale jen když
jsou náklady opravdu vyšší
– v zájmu ochrany objednatele nesmí být překročena podstatně; přípustné je o 10 až 20%
– Kdyby hrozilo překročení ceny, musí zhotovitel písemně bez prodlení oznámit objednateli cenu novou;
když tak neučiní, nemá právo na zaplacení rozdílu odhadu a ceny.
211
Když novou cenu oznámí, objednatel má právo u podstatného překročení buď zaplatit rozdíl, nebo od
smlouvy odstoupit.U nepodstatného musí cvakat.
– Po odstoupení je objednatel povinen zaplatit částku za již provedené práce a náklady podle původně
sjednané ceny jen tehdy, měl-li z částečného plnění majetkový prospěch.
– Právo objednatele však zanikne, pokud tak neučiní bez zbytečného odkladu po oznámení nové ceny.
– rozpočtem  v rozpočtu je cena rozčleněna na jednotlivé části díla – to nic nemění na tom, že musí být
zaplacena celá, pouze má význam pro při nároku zhotovitele jen na část ceny nebo při změně rozsahu díla §
635 odst.. 1 – nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšen. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze
účtovat pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně, nebo je dodatečně písemně objednal.
prohlášení zhotovitele, že dílo provede na své nebezpečí – své povinnosti ze smlouvy zhotovitel splní tím,
že objednateli poskytne výsledek své práce – hotové dílo a obecně jen v takovém případě má nárok na zaplacení –
s výjimkami (nestačí, že na něm bude pracovat), zhotovitel nese riziko zmaření provedení díla, nahodilého zničení
díla (zhoršení jeho stavu).
–
–
Práva a povinnosti:
1) Zhotovitel:
– je povinen provést dílo na svůj náklad – nemá právo vedle ceny žádat úhradu nákladů, které vynaložil (ledaže
by tak stanovila sml., jinak výjimka – pokud byl zhotovitel zdržen tím, že objednatel neposkytl potřebnou
součinnost )
– může však během provádění díla požadovat přiměřené zálohy na cenu, jestliže se dílo provádí po částech
nebo vyžaduje-li značné náklady
– je povinen obstarat prostředky, které jsou nutné k provedení díla – nástroje i věci, které mají být zapracovány
do díla – pokud tak stanoví objednatel, tak některé může obstarat objednatel
– povinnost provést dílo podle smlouvy,
– povinnost provést dílo řádně,
– povinnost provést dílo v dohodnuté době – není-li doba stanovena - analogicky by se tu použilo bez zbytečného
odkladu po uzavření sml.,
– místo plnění – zákon přímo neurčuje – u nemovitosti kde se nachází, nelze-li určit místo, kde má být dílo
provedeno, pak místem plnění závazku zhotovitele je bydliště nebo sídlo zhotovitele
– provádí dílo na své nebezpečí – pokud dílo neprovede, poruší tím svůj závazek nezávisle na tom, co mu v tom
zabránilo – výjimka - pouze pokud by mu zabránily okolnosti na str objednatele
– dojde-li ke zmaření díla, je povinen jej provést znovu, jeho závazek zanikne pouze když se provedení díla
stalo trvale nemožným
– jestliže existuje, musí dodržet stanovenou technickou normu, jakost díla může být sjednána ve smlouvě; není-li
výslovně dohodnuta, pak se hovoří o tzv. průměrné střední jakosti,
– zhotovitel musí provést dílo osobně (to nevylučuje práci jeho zaměstnanců, pokud sml. nestanoví jinak)
– pokud má zhotovitel (FO) provést dílo osobně (závisí na zvláštních schopnostech zhotovitele), zaniká sml.
jeho smrtí – dědici mohou požadovat zaplacení použitého materiálu pouze pokud je upotřebitelný i pro
objednatele + část ceny za dílo – podle rozsahu upotřebitelnosti pro objednatele
– Smrt objednatele (§ 643 odst.. 2) sama o sobě smluvní vztah neruší, práva a povinnosti přecházejí na
dědice, ledaže by plnění bylo omezeno pouze na osobu objednatele.
– použije-li zhotovitel jinou osobu, odpovídá jakoby dílo prováděl sám .
– zhotovitel má právo odstoupit od smlouvy, pokud k provedení díla byla nutná součinnost objednatele, ten ji
však neposkytne  zhotovitel mu určí lhůtu k nápravě (upozorní ho na následek nedodržení), pokud ji
objednatel nerespektuje, může zhotovitel odstoupit.
– má-li k provedení díla objednatel dodat materiál, je zhotovitel povinen jej použít – též povinen jej prohlédnout a
upozornit objednatele na jeho nevhodnost, obdobně povinen upozornit objednatele na nevhodnost pokynů,
které dal zhotoviteli
2) Objednatel:
– má povinnost zaplatit cenu v místě, na kterém se strany dohodly,
– nevyplývá-li ze sml. něco jiného, tak až po skončení díla, je-li předmět u zhotovitele, tak až po jeho předání
– výjimka – i když nebylo dílo provedeno, náleží zhotoviteli cena, byl-li ochoten dílo provést, ale bránili mu
v tom okolnosti na str objednatele (např. objednatel ne a ne poskytnout součinnost) – cena je však snížena
o náklady, které ušetřil neprovedením díla
– právo odstoupit od smlouvy, když nebude dílo včas zhotoveno, nebo nebude provedeno řádně a zhotovitel
neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě;
– právo odstoupit od sml. bez udání důvodu – je pak povinen zaplatit část ceny odpovídající provedené části,
jestliže je tato část pro zhotovitele nepoužitelná + účelně vynaložené náklady ?? – učebnice to zmiňuje, ale je
to nějaký divný
– objednatel je povinen poskytovat součinnost (předat dohodnutý materiál, umožnit přístup zhotoviteli..)
– má-li být dílo provedeno u objednatele, pak součinnost má zahrnovat i zdravotní a bezpečnostní opatření
212
náklady s poskytnutím součinnosti nese objednatel - poskytne-li řádně součinnost, ale zhotovitel v určenou
dobu nepřistoupí ke zhotovení díla, náleží objednateli právo na náhradu nutných nákladů – musí je uplatnit
u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci
povinen převzít předmět díla v době stanovené ve sml. (není-li stanovena, tak do 1 měs od doby, kdy mělo být
dokončeno či bylo dokončeno – co se týče místa – nachází-li se u zhotovitele, je povinen si jej tam vyzvednout,
nestanoví-li sml. jinak
–
–
Nabytí vl. pr. a přechod nebezpečí škody
-
oprava, úprava či údržba – vlastníkem je ta samá osoba, jako před započetím prací
jestliže zhotovitel převzal věc k provedení díla od objednatele, odpovídá za škodu způsobené její ztrátou,
zničením či poškozením – zprostí se, pokud prokáže, že škoda by vznikla i kdyby ji nepřevzal
zhotovení věci
- u movitých věcí lze dovodit, že je vlastníkem zhotovitel a objednatel nabývá vl. pr až odevzdáním, zhotovitel do
doby přechodu vl. pr. nese i nebezpečí škody
- u nemovitostí – problematičtější, souvisí se zásadou superficies solo non cedit – protože zhotovitel nese
nebezpečí na stavbě, lze dovodit, že vlastníkem je objednatel
- zhotovitel se své Odpovědnost zprostí, prokáže-li, že příčinou škody byl neodvratitelný jev který nesouvisí
s prováděním díla
-
-
Odpovědnost za prodlení:
-
-
zhotovitel je v prodlení, pokud nesplní povinnost řádně provést dílo a předat ve stanovené době objednateli
- prodlení zhotovitele nenastane však při prodlení objednatele s poskytnutím součinnosti nebo převzetím díla
- nedokončí-li zhotovitel dílo včas, může mu objednatel stanovit dodatečnou přiměřenou lhůtu a poté od sml.
odstoupit
- anticipované (předpokládané) porušení sml. – je-li zřejmé, že dílo nebude včas nebo řádně dokončeno a
zhotovitel neučiní nápravu ani v dodatečné přiměřené lhůtě – může objednatel odstoupit – účelem je
předcházení škodám
objednatel je v prodlení s placením ceny, jestliže ji nezaplatí ve stanovené době (nenastane, má-li možnost placení
odepřít, nebo v rozsahu, v němž má nárok na slevu)
- po dobu prodlení objednatele nese tento nebezpečí nahodilé zkázy předmětu díla, škoda na věci pak nic nemění
na jeho povinnosti zaplatit kup. cenu
- spočívá-li dílo ve zhotovení a objednatel je v prodlení s převzetím 6 měsíců ode dne, kdy byla zhotovena, pak
má zhotovitel právo s danou věcí volně nakládat – využije-li tohoto práva, smlouva se ruší (jestliže objednatel
předal zhot. materiál, má pak právo na zaplacení jeho ceny)
- jestliže se mu nepodaří věc prodat nebo s ní jinak účelně naložit, pak může po objednateli požadovat zaplacení
řádně zhotovené věci i když ji nepřevzal – zaplatí-li objednatel, má právo na vydání díla
- právo zhotovitele volně nakládat se zhotovenou věcí není u staveb – jejím vlastníkem je objednatel již
v průběhu provádění díla
- při řádné úpravě nebo opravě movité věci – nevyzvedne-li si objednatel, má zhotovitel právo ji prodat, i když
není jejím vlastníkem – musí však o tom vyrozumět objednatele a poskytnout mu přiměřenou lhůtu
k vyzvednutí, jestliže věc má větší hodnotu (nad 3.000,-) a zná jeho adresu – výtěžek prodeje po odečtení
opravy nebo úpravy je povinen vrátit objednateli, pouze pokud o to požádá
Odpovědnost za vady díla
-
dílo má vady, jestliže věc nemá vlastnosti dohodnuté, popř. podpůrně stanovené zákonem – spočívá-li dílo ve
výsledku jiné činnosti, než zhotovení díla, má dílo vady jestliže neodpovídá smlouvě
má-li dílo vady, vznikají objednateli nároky podle toho, zda šlo o zhotovení díla, opravě či úpravě věci
Vady u smlouvy o zhotovení věci na zakázku (§ 644 an.):
–
–
–
Účelem je umožnit objednateli získat věc přizpůsobenou jeho individuálním požadavkům.
Předmětem smlouvy o zhotovení věci na zakázku nemohou být práce a výkony nehmotné povahy.
Zhotovitel odpovídá za vady:
– které má věc při převzetí, a
– které se vyskytnou na věci během záruční doby,
213
odpovídá i za vady, které se objeví proto, že neupozornil objednatele na zvláštní povahu věci, odpovídá i v
tom případě, kdy objednatele neupozornil na vadnost jím dodaného materiálu, nebo na nevhodnost jeho
pokynů.
Ze zákona stanovena záruční doba 6 měsíců (u staveb 3 roky) – zhotovitel odpovídá nejen za vady, které tu jsou
již v době předání, ale i v záruční době
– strany si mohou dohodnout záruční dobu delší
– záruční doba běží od doby převzetí – byl-li objednatel v prodlení s jejím převzetím, běží lhůta ode dne, kdy
měl převzít
– do záruč. doby se nezapočítává doba od uplatnění práva ze záruky až do odstranění vady
– neuplatní-li objednatel vady ve stanovené lhůtě – prekluze
– zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list, ale jeho nevydáním nevzniká neplatnost
– vadnou věc je objednatel povinen uschovat po přiměřenou dobu – u věcí podléhajících rychlé zkáze může věc
prodat, pokud na to zhotovitele upozornil
–
–
–
–
–
–
–
–
–
zhotovitel však neodpovídá za vady, jejichž příčinou je vada materiálu předaného objednatelem nebo nevhodnost
jeho pokynů, jestliže na to byl upozorněn a přesto na nich trval (neupozorní-li zhotovitel, odpovídá sám)
zhotovitel rovněž neodpovídá za vady, které vznikly poškozením nebo nesprávným užíváním objednatelem
neodpovídá ani za vady spočívající ve škodě na věci, pokud nebezpečí nesl objednatel
nároky z vad:
Jde-li o vadu odstranitelnou: objednatel má právo na její odstranění (tj. opravu), - neodstraní-li vadu bez
zbytečného odkladu(je-li zhotov. podnikatelem a objednatel spotřebitel – pak lhůta 30 dní) , lze ji pokládat za
neodstranitelnou,
dále objednatel může odstoupit od smlouvy, když se opětovně vyskytuje stejná vada, která byla již nejméně
dvakrát odstraněna, nebo když nemůže věc užívat pro větší počet vad (nejméně 3, z nichž každá brání v užívání
věci jako věci bez vady).
Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání jejímu řádnému užívání – právo na přiměřenou slevu, jestliže
neodstranitelná vada brání aby věc mohla být používána jako bez vady – právo od sml.. odstoupit
? Odpovědnost z prodlení: Objednatel nepřevezme zhotovenou věc nejpozději do 1
měsíce, je povinen platit dohodnutý poplatek za uskladnění, objednatel musí strpět volné
nakládání s věcí po 6 měsících od zhotovení, zhotovitel se bude snažit věc zpeněžit, objednatel
musí zaplatit sjednanou cenu i tehdy, pokud se zhotoviteli nepodaří věc prodat.
Vady při smlouvě o opravě a úpravě věci (§ 652):
–
–
–
–
–
Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího
opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.
Zhotovitel odpovídá za vady:
– které má provedená oprava nebo úprava při převzetí, nebo
– které se vyskytnou v záruční době,
– odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci nebo nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na
toto neupozornil.
Záruční doba je 3 měsíce, není-li sjednáno jinak (u stavebních prací nejméně 18 měsíců). – pro běh záruč. doby a
zánik práv ze záruky obdobně jako u zhotovení
zhotovitel zde navíc neodpovídá za vady, které opravovaná či upravovaná věc měla a objednatel byl na to
upozorněn
Je-li věc opravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady (bez zbytečného odkladu, popř. do
30 dnů), neodstraní-li objednatel vadu , nebo se vyskytne opětovně, má objednatel právo na odstoupení od
smlouvy, nebo na přiměřené snížení ceny. U neodstranitelných vad může od sml. odstoupit, nebo požadovat
snížení ceny ? Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do 1 měsíce od provedení opravy či úpravy,
jinak platí poplatek za uskladnění. Po 6 měsících od nevyzvednutí má zhotovitel právo věc prodat.
Vady jiného díla než zhotovení, úpravy nebo opravy věci :
–
–
zákonná záruka platí jen pro zhotovení, opravu nebo úpravu
zde platí obecná ustanovení o porušení smluvní povinnosti – objednatel je oprávněn požadovat, aby dílo bylo
provedeno s souladu s obsahem závazku – jestliže zhotovitel dílo řádně nesplní ani v dodatečné lhůtě, má
objednatel právo od sml. odstoupit, popř. požadovat přiměřenou slevu
214
46. Smlouva o půjčce a smlouva o výpůjčce a nájem
Smlouva o půjčce
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Smlouva, kterou věřitel přenechává dlužníku věc určenou podle druhu a dlužník se zavazuje vrátit věc stejného
druhu.
Předmětem jsou věci určené podle druhu - nejčastěji peníze. – vráceny pak mají být jiné věci téhož druhu a
množství (předmětem tedy nemůže být nemovitost)
nevyžaduje se písemná forma
nutno odlišit od sml. o výpůjčce – jejím předmětem jsou věci individuálně určené
nutno odlišit i od sml.. nájemní – je vždy úplatná, nájemce je oprávněn pouze věc užívat a má vrátit tutéž věc
smlouva o úvěru je upravena v ObchZ – jde o absolutní obchod, má konsensuální charakter, je pouze úplatná,
věřitel se zavazuje, že na požádání poskytne dlužníkovi peněžní prostředky a dlužník se zavazuje vrátit peněžní
prostředky + úroky
dále je třeba odlišit tzv. dlužní úpis – dlužník písemně potvrzuje, že dluží věřiteli určitou částku – věřitel má pak
snadnější postavení – mohou s ním být spojeny i účinky uznání dluhu
předmětem závazku dlužníka je podle sml. o půjčce vrácení věcí téhož druhu – pokud by vracel věci jiného druhu,
šlo by o sml. směnnou
smlouva o půjčce vzniká až předáním půjčované věci dlužníku, zatímco smlouva o úvěru je konsensuální.
Dlužník je oprávněn s těmito věcmi volně nakládat, může je i spotřebovat nebo i zcizit, protože je na něho
převedeno vlastnické právo k této věci.
Smlouva může být bezplatná nebo úplatná, mohou být sjednány úroky. Je úplatná jen když úplatnost vyplývá
z jejího obsahu – u peněžité půjčky může úplatnost spočívat v povinnosti platit úroky. U věcných půjček lze
dohodnout úplatu ve formě vrácení většího množství věcí, či věcí lepší kvality.
podstatné náležitosti :
1) určení předmětu půjčky – pouze věci druhově určené, které jsou zastupitelné + vymezení jejich množství
2) závazek dlužníka vrátit věci téhož druhu – stačí když vyplyne – např. z označení sml.
– podstatnou náležitostí naopak není určení doby, kdy má být věc vrácena – je-li doba sjednána ve sml. – dlužník
je povinen vrátit nejpozději do této doby – tedy i dříve, není-li doba dohodnuta – dlužník povinen věc vrátit
den poté, co byl o to požádán, a je-li podle sml. doba přenechána na určení dlužníka – lze se u soudu
domáhat nahrazení jeho vůle
– sml. o půjčce je reálnou smlouvou (proto k jejímu vzniku vyžaduje odevzdání věci věřitelem dlužníkovi) –
pokud by se str dohodly, že věc bude předána později, má smlouva pouze povahu smlouvy o uzavření budoucí
sml.
– Odevzdání přitom může proběhnout i bezhotovostním stykem, stačí i odevzdání brevi manu (krátkou cestou .dlužník má věc u sebe na zákl jiného pr. titulu a strany se dohodnou, že se věc stane předmětem půjčky
– Odevzdaná věc musí mít jakost sjednanou ve smlouvě, nebo, není-li sjednána, jakost střední. Převzetím
nabývá dlužník vlastnické právo a tím na něj přechází i nebezpečí škody na věci podobně jako při kupní
smlouvě.
základní práva a povinnosti
–
–
–
–
–
odevzdání předmětu půjčky je předpokladem uzavření půjčky, takže splývá s uzavřením sml. a není předmětem
závazku věřitele
věc musí mít jakost sjednanou ve sml., jinak jakost střední
věřitel je povinen umožnit dlužníkovi, aby nabyl vl. pr. (nabývá předáním, tím na něj přechází i nebezpečí škody na
věci)
Základní povinností dlužníka je vrátit věc téhož druhu v tomtéž množství a kvalitě. Vrácení věci zahrnuje i
povinnost dlužníka převést na věřitele vlastnické právo k vráceným věcem.
úplatu lze vyžadovat, pouze pokud byla sjednána
Smlouva o výpůjčce
Pojem a funkce:
215
-
Půjčitel se zavazuje předat vypůjčiteli věc k bezplatnému dočasnému užívání a vypůjčitel se zavazuje převzatou
věc vrátit.
Podstatné náležitosti:
–
–
–
–
-
bezplatné užívání
dočasné užívání – doba může být ve sml. určena nebo může vyplynout z účelu – není-li doba určena – na dobu
neurčitou
povinnost vrátit tutéž věc.
určení věci - Předmětem je věc jednotlivě určená – je-li ve sml. určena pouze genericky, dochází k jejímu
individualizování předáním vypůjčiteli po uzavření sml. (předmětem nemohou být věci které se užíváním
spotřebovávají)
Půjčitel zůstává nadále vlastníkem věci.
funkcí sml. je poskytnout vypůjčiteli dočasné užívání věci za účelem uspokojení jeho potřeb
třeba odlišovat od smlouvy schovací, jejímž předmětem je opatrování věci, nikoliv její užívání – užívá-li věc
schovatel, porušuje sml. – vyjádří-li uložitel dodatečně souhlas s užíváním věci – mění se sml. na sml. o výpůjčce.
Sml. o úschově může být jak bezplatná, tak úplatná – výpůjčka vždy bezúplatná
- odlišení od sml. o půjčce – věc je tam určená podle druhu a množství, vl. pr. se převádí na dluž. a nevzniká
povinnost vrátit tutéž věc
Práva a povinnosti:
-
-
-
-
Půjčitel je povinen předat věci vypůjčiteli v době stanovené ve smlouvě (není-li doba stanovena – den poté, co
ho vypůjčitel požádal
Předaná věc musí být ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Páč je sml. bezplatná – nevztahují se na ni
obecná ust o Odpovědnost za vady – půjčitel tak není povinen vady věci opravit nebo a nahradit zapůjčenou
vadnou věc jinou věcí. Jestliže však půjčitel zatajil skryté vady věci a věc způsobila škodu – odpovídá za ni
(neodpovídá za ni, pokud vady byly zřejmé, nebo na ně upozornil nebo je vypůjčitel v době převzetí znal
půjčitel je povinen umožnit vypůjčiteli užívání věci
Jestliže mají být při užívání věci zachovávána zvláštní pravidla, je půjčitel povinen s nimi seznámit
vypůjčitele (jinak opět Odpovědnost za škodu)
Půjčitel je povinen ponechat věc u vypůjčitele po stanovenou dobu užívání a nerušit vypůjčitele při užívání
věci.
Vypůjčitel je povinen užívat věc řádným způsobem a je povinen k běžné údržbě (bez nároku na náhradu
nákladů).
Vypůjčitel je oprávněn užívat věc jen ve smluveném, jinak obvyklém rozsahu a odpovídá za nadměrné
opotřebení věci.
Vypůjčitel je povinen chránit věc před ztrátou, poškozením či zničením, a to jak přírodními živly, tak i
třetími osobami (§ 661 odst.. 1). Poruší-li tuto povinnost, odpovídá podle obecných ustanovení (§ 420 an.) za tuto
škodu na věci. Z této úpravy vyplývá, že na vypůjčitele nepřechází nebezpečí škody na věci – nebezpečí škody
na věci proto nese půjčitel, popř 3 os., je-li vlastníkem
Vypůjčitel je oprávněn užívat věc jen k uspokojení vlastních potřev a nesmí ji přenechat k užívání jiným
osobám (§ 661 odst.. 2) – poruší-li – přechází na něj nebezpečí šk
vypůjčitel je povinen vrátit tutéž věc
Doba vrácení bývá určena ve smlouvě.
- Pokud nevyplývá ze smlouvy, pak je tedy užívání dohodnuto na neurčitou dobu – půjčitel může vrácení
požadovat kdykoliv (výprosa) a vypůjčitel je povinen vrátit věc prvého dne po té, kdy byl půjčitelem o
vrácení požádán.
- vypůjčitel může věc vrátit ještě před stanovenou dobou
- Půjčitel může vyžadovat vrácení ještě před uplynutím doby, jestliže vypůjčitel porušil své povinnosti.
- Je-li vypůjčitel v prodlení s vrácením věci, přechází na něho nebezpečí škody na věci a odpovídá za ztrátu,
poškození nebo zničení věci – ledaže by prokázal, že ke škodě by došlo i kdyby nebyl v prodlení
- k prodlení dochází pokud nevrátí věc ihned po uplynutí doby, nebo ihned poté, co byl o to požádán (páč věc
neužíval řádně) i v případě, když přenechá užívání věci jinému bez svolení půjčitele
Nájemní smlouva
V případech nájmu se předpisy občanského práva řídí i vztahy mezi podnikateli, které jsou jinak upraveny obchodním
zákoníkem.
216
Odlišení od jiných smluvních typů:
–
–
–
–
půjčka – přenechání druhově určené věci; dlužník je povinen vrátit věřiteli druhově určenou věc. Může se
jednat o půjčku za úplatu, může však být i bezplatná. Nejobvyklejší je půjčka peněz. V tomto případě
dochází k přechodu vlastnictví,
výpůjčka – jedná se o věc individuálně určenou; výpůjčka je bezplatná, vlastním nákladem o věc pečuji,
nájem - věc individuálně určená, vlastnictví nepřechází, vztah je časově ohraničen a je zásadně úplatný,
koupě, dar – věc individuálně určená, jedná se o změnu vlastnictví; stav je definitivní (z hlediska
časového).
Předpisy upravující nájemní právo:
–
–
–
–
–
–
z.
z.
z.
z.
z.
z.
č.
č.
č.
č.
č.
č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, část 8, hlava VII., §§ 663 - 723 (nájemní smlouva),
102/1992 Sb., vládní nařízení č. 142/1994 Sb., vládní nařízení č. 258/1995 Sb.,
116/1990 Sb., o úpravě nebytových prostor,
229/1991 Sb., zákon o půdě,
72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a nebytových prostor,
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv do katastru nemovitostí.
Obecná nájemní smlouva:
Nájemní smlouva je sjednávána mezi pronajímatelem a nájemcem. Pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc,
aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.
Pojmové znaky:
–
–
–
–
přenechání práva užívání nebo braní užitků z věci,
věc movitá či nemovitá individuálně určená,
dočasnost – může být uzavřena jak na dobu určitou tak na dobu neurčitou,
úplatnost – nájemné.
Formální náležitosti nájemní smlouvy:
–
–
pokud je pronajímatelem právnická osoba, musí být ve smlouvě přesně označena firmou (zjistíme z
obchodního rejstříku), IČO, sídlo, osoba, která je oprávněna za právnickou osobu vystupovat;
u fyzické osoby se uvede její plné jméno, příjmení, rodné číslo (u cizince datum narození), bydliště
(nestačí, aby byla správná hlavička smlouvy, smlouva musí být správně podepsána – obchodní jméno,
jméno a příjmení jednatele a jeho podpis).
Vznik nájemní smlouvy: Uzavřením nájemní smlouvy, která je uzavřena jakmile se smluvní strany shodnou na jejím
obsahu (§ 43). Nezbytně je nutné vymezit předmět nájmu a nájemné. Nájemní smlouva může být uzavřena jak na dobu
určitou tak na dobu neurčitou; nájemní smlouva na dobu určitou se může mlčky obnovit (§ 676 odst.. 2).
Práva a povinnosti stran:
–
–
–
–
–
–
pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém užívání – buď obvyklém,
nebo smluveném, v tomto stavu ji svým nákladem musí pronajímatel udržovat
tomu odpovídá povinnost nájemce užívat věc způsobem uvedeným ve smlouvě;
nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci, pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k
věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem (nájemce mu např. musí umožnit vstup
na nemovitost),
ve smlouvě může být sjednána povinnost nájemce věc užívat – nájemce věc musí užívat i v tom případě,
když by neužíváním byla věc znehodnocena více než jejím užíváním,
nájemce je oprávněn dát věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva (nebo zvláštní předpis) jinak,
úpravy a změny na pronajaté věci – může nájemce provádět pouze se souhlasem pronajímatele, změny
mohou být provedeny v několika situacích:
 pronajímatel dal souhlas a dohodl se s nájemcem na úhradě nákladů,
 pronajímatel dal souhlas, ale k úhradě nákladů se nezavázal  nájemce může požadovat
po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci,
217

–
–
–
pronajímatel nedal souhlas  nájemce je povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady
do původního stavu. Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli značná škoda, je
pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy. Nestanoví-li smlouva jinak, je nájemce oprávněn
požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v
mezidobí došlo v důsledku užívání věci.
opravy – pronajímatel není s věcí stále v kontaktu, a proto má nájemce signalizační povinnost (§ 668 odst..
1) – povinnost oznámit potřebu oprav, které má pronajímatel provést, když nájemce tuto signalizační
povinnost nesplní, odpovídá za škodu, která vznikla (za všechny důsledky),
nájemce má povinnost strpět opravy, které má pronajímatel provést, když nájemce vynaložil na věc
náklady při opravě, ke které je povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže oprava
byla provedena se souhlasem pronajímatele nebo jestliže pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu
neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její potřeba, jinak může nájemce požadovat jen to, o co se
pronajímatel obohatil,
nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla škoda, povinen dát věc pojistit, jen jestliže to
stanoví smlouva (dům např. pojistí pronajímatel), ale k pojištění movitých věcí, k pojištění odpovědnosti z
provozu v pronajatých prostorách se může smluvně zavázat nájemce.
Nájemné: Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s
přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Není-li dohodnuto, nebo zvláštními předpisy stanoveno
jinak, platí se nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků (ZP, LP) půlročně pozadu 1. dubna a 1. října, při
ostatních nájmech měsíčně pozadu.
Zajištění nájemného – pronajímatel nemovitosti má zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a
patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí,
zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním vykonavatelem.
Pronajímatel má také zadržovací právo na tyto věci (např. když se nájemce stěhuje v důsledku neplacení
nájemného), na vlastní nebezpečí – do 8 dnů však musí žádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat,
zadržovací právo má na věci, které jsou odstraňovány (které se nájemce snaží odstěhovat). Nájemce není povinen
platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým (nebo
obvyklým), při nájmu zemědělské a lesní půdy pokud ze stejných důvodů nedocílil žádný výnos, může-li nájemce věc
užívat omezeně (výnos klesl pod polovinu), má nájemce nárok na přiměřenou slevu z nájemného – právo na
prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu, právo
zanikne, nebude-li uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke skutečnostem toto právo zakládajícím, po 6
měsících začne běžet lhůta pro uplatnění nároku u soudu.
Podnájem (§ 666): Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak. V případě
podnájmu bytů a nebytových prostor lze věc dát do podnájmu jen v případě souhlasu pronajímatele. Podnájem pak
vzniká na základě podnájemní smlouvy mezi nájemcem a podnájemcem. Podnájem je akcesorický vztah a závisí na
nájemní smlouvě.
Skončení nájmu:
1. uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Užívá-li nájemce věci
i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u
soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, nájem
sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto
dobu,
2. dohodou,
3. výpovědí - výpovědní lhůty:
– pozemky patřící do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu – 1 rok (a to ke dni 1. října
běžného roku),
– jiné nemovitosti – 3 měsíce,
– movité věci – 1 měsíc.
4. zničením pronajaté věci,
5. odstoupením od smlouvy,
– nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá věc předána ve stavu nezpůsobilém k
užívání (smluvenému, obvyklému), anebo stane-li se nezpůsobilou později, aniž by nájemce porušil svoji
povinnost. Vychází se z toho, že nájemce o vadách nevěděl. Jedná-li se ale o místnosti určené k bydlení,
218
nebo aby se v nich zdržovali lidé, a tyto místnosti jsou zdraví závadné, má nájemce právo odstoupit, i když
o vadách věděl v době uzavření smlouvy,
– pronajímatel může odstoupit od smlouvy, když nájemce užívá i přes písemnou výstrahu pronajatou věc tak,
že ji poškozuje, nebo trpí-li takové užívání, nezaplatil-li nájemce nájemné ani do splatnosti dalšího
nájemného nebo do 3 měsíců, nebo je-li podle pravomocného rozhodnutí věc třeba vyklidit,
6. splynutím.
Pronajímatel má právo v období 3 měsíců před skončením nájmu na prohlídku pronajaté věci, nájemce nesmí být
prohlídkou zbytečně obtěžován. Nájemce je povinen vrátit věc ve stavu odpovídajícím stavu při převzetí s přihlédnutím
k běžnému opotřebení, pronajímatel má právo na náhradu oprav, své právo musí uplatnit bez zbytečného odkladu.
Pronajímatel má povinnost chránit nájemce vůči 3. osobám, které by uplatňovaly své nároky vůči pronajatým
věcem, když toto nezajistí, může nájemce odstoupit od smlouvy.
219
47. Nájem bytu
Nájem bytu
Nájemní smlouva je dvoustranný právní úkon, na základě kterého jedna strana, pronajímatel přenechává druhé
straně – nájemci za úplatu (nájemné) právo dočasně užívat byt, a to buď na dobu určitou nebo neurčitou.
Pojmové znaky:
– přenechání práva užívat byt,
– specifikace bytu a jeho příslušenství, jakož i rozsahu užívání,
– dočasnost,
– úplatnost.
Vzniká písemnou nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a nájemcem. Může být uzavřena na dobu určitou i
neurčitou; není-li to uvedeno, je na dobu neurčitou (nevyvratitelná právní domněnka). Nájem bytu je nájmem
chráněným  pronajímatel může smlouvu vypovědět pouze ze zákonem stanovených důvodů a pouze s přivolením
soudu; byt se zpravidla vyklízí za bytovou náhradu a nájemné je doposud částečně státem regulované.
Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu (číselné, velikost, poloha v domě…), příslušenství, rozsah užívání,
způsob výpočtu nájemného. Nájemní smlouva o nájmu družstevního bytu musí být v souladu se stanovami družstva.
Byt (§ 2 písm. b) ZOVB): Místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny
k bydlení. Služební byt (§ 7 z. č. 102/1992 Sb.): V domech, nebo jiných objektech, které jsou určeny k tomu, aby v
nich bydleli osoby, které zajišťují provoz pronajímatele (např. kotelník), ubytování pracovníků (není zde vazba na
zajištění provozu objektu), byty ozbrojených složek, byty, které mají přechodně charakter bytů služebních v objektech,
ke kterým měla dispoziční pravomoc jedna z ozbrojených složek a nájemní poměr trval do účinnosti zákona, byt
přestane být služebním když nájemce odejde z ozbrojené složky, nebo se nájemcem stane jiná osoba). Byt zvláštního
určení: Speciálně upraveny pro zdravotně těžce postižené občany („bezbariérové byty“). Byt v domě zvláštního
určení: Domy s pečovatelskou službou (pro přestárlé, pro ZTP osoby).
Vznik nájmu bytu: Písemná nájemní smlouva, která obsahuje označení bytu a příslušenství, rozsah užívání, způsob
výpočtu nájemného, úhrady spojené s užíváním bytu. Pokud jde o družstevní byt, pak musí být smlouva v souladu se
stanovami družstva. Nájem může být sjednán jako společný nájem více osob, u družstevního bytu může společný nájem
vzniknout jen mezi manžely.
Práva a povinnosti stran:
–
–
–
–
–
–
pronajímatel má povinnost předat byt nájemci ve stavu způsobilém k řádného užívání; musí ho také v
takovém stavu svým nákladem udržovat (s výjimkami), musí též zajistit nájemci a osobám, které s ním žijí
ve společné domácnosti plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (např. užívání společných
prostor a zařízení domu – § 688),
nájemce musí byt užívat řádně, nezpůsobovat v něm škodu, udržovat ho v řádném stavu a nestanoví-li
nájemní smlouva jinak, provádět drobné opravy související s užívání bytu (co jsou drobné opravy a údržba
bytu stanoví zvláštní předpis – vládní nařízení č. 258/1995 Sb. – drobné opravy jsou vymezeny věcně a
finančně s limitem do 300 Kč, běžná údržba odpovídá dlouhodobému užívání – malování (i oprava omítky),
čištění podlah, obkladů atd.),
pokud jedna smluvní strana neodstraní závadu, jejíž odstranění má zajistit, může ji druhá strana zajistit na
svůj náklad a požadovat náhradu nutných výdajů – nárok musí uplatnit bez zbytečného odkladu (zaniká po
6 měsících, prekluzivní lhůta),
nájemce má oznamovací povinnost – povinnost oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřebu
oprav, neučiní-li to, odpovídá za škodu,
pronajímatel má právo vstupovat do bytu za určitých okolností: instalace měřící a regulační techniky,
realizace odečtu měřidel, za účelem provedení oprav v bytě, nájemce může odmítnout vstup pouze z
vážných důvodů, jestliže se však jedná o nařízené opravy z rozhodnutí stavebního úřadu, vstup odmítnout
nesmí,
nájemce není oprávněn bez souhlasu pronajímatele provádět stavební úpravy v bytě, jestliže je provede má
povinnost je odstranit, nedohodnou-li se jinak, pronajímatel může stavební úpravy v bytě nájemce provádět
jen s jeho souhlasem, ale při nařízené úpravě je nájemce povinen pustit ho do bytu (když mu vstup
neumožní, odpovídá za škodu),
220
–
nájemce musí řádně a včas platit nájemné a úhradu za služby spojené s nájmem bytu (elektřina, plyn,
odvoz odpadků,…), je-li nájemce v prodlení s placením více než 5 měsíců, musí zaplatit poplatek z prodlení.
Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu: Právní úpravu nájemného a úhrady za plnění
poskytovaná s užíváním bytu obsahovala vyhláška č. 176/ 1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná
s užíváním bytu, která byla zrušena ÚS. Nyní to řeší cenový výměr Ministerstva financí ČR. Od 1. 1.2007 bude zákon o
deregulaci nájemného. Nájemné je splatné do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné (pokud se
smluvní strany nedohodnou jinak). Úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu není v nájemném zahrnuta (jedná se
např. o úhradu za ústřední vytápění, za dodávku teplé vody, úklid společných prostor v domě, užívání výtahu, vodné a
stočné, osvětlení společných prostor v domě atd.). Nájemce má ohlašovací povinnost týkající se skutečnosti rozhodných
pro změnu sjednaného nájemného a cen služeb; tuto povinnost musí splnit do 30 dnů od nastalé změny.
Společný nájem: Byt může být ve společném nájmu více osob (§ 700 až § 702). Společní nájemci mají přitom stejná
práva a povinnosti. Určitou zvláštností se vyznačuje družstevní byt, u kterého může společný nájem vzniknout jen mezi
manžely. Z právních úkonů, které se týkají společného nájmu bytu, jsou oprávněni a povinni všichni společní nájemci
solidárně. Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného nájmu
bytu, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Společný nájem manželů: Základní podmínkou vzniku společného nájmu bytu manželů je, že manželé spolu trvale žijí.
Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci nedružstevního bytu, vzniká jim společný
nájem.
Jde-li o byty družstevní, pak vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu
družstevního bytu, vznikne spolu se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu. Z tohoto
členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílné (solidárně). V případě, že se některý z manželů stal
nájemcem bytu před uzavřením manželství, vzniká společný nájem uzavřením manželství.
V případě rozvodu manželství je třeba rozlišovat:
u nedružstevního bytu se společný nájem bytu manžely upraví dohodou. Pokud se však manželé
nedohodnou, může se kterýkoli z nich obrátit na soud s návrhem na zrušení společného nájmu s tím, aby
soud určil, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce,
– pokud u družstevního bytu jeden z rozvedených manželů nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu bytu
ještě před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem manželství. Právo byt
užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních
případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, pokud se rozvedení manželé nedohodnou,
na návrh jednoho z rozvedených manželů o zrušení tohoto práva.
Vztahy k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství (§ 705a):
–
Podle nového § 705a má partner po dobu trvání partnerství právo užívat byt, jenž je v nájmu druhého partnera (§
688), které zaniká zrušením RP, příp. vyslovením neplatnosti nebo neexistence RP; ovšem vstupem do partnerství
nevzniká společný nájem bytu (družstevního bytu), jehož nájemcem je jeden z partnerů, nevzniká ani tehdy,
když se za trvání partnerství jeden z partnerů stane nájemcem bytu (družstevního bytu). Je ovšem možné, aby se na
společném nájmu bytu dohodli podle § 700.
Přechod nájmu: U přechodu nájmu bytu (§ 706 až § 709) je třeba rozlišovat dvě skupiny osob, na které
nájem přechází:
–
–
prvou skupinu osob tvoří děti, vnuci, partner, rodiče, sourozenci, zeť a snacha. Na tyto osoby - nejde-1i o
byt ve společném nájmu manželů - přechází nájem ze zákona (ex lege), splňují-li tyto podmínky:
 prokáží, že žili s nájemcem v den jeho smrti, popř. v den trvalého opuštění společné domácnosti ve
společné domácnosti a zároveň (kumulativně)
 nemají vlastní byt,
do druhé skupiny osob řadí zákon ty osoby, které pečovaly o společnou domácnost zemřelého nájemce,
resp. o domácnost nájemce, který se odstěhoval nebo na něho byly odkázány výživou, jestliže splňují tyto
podmínky:
221


prokáží, že s nájemcem žily ve společné domácnosti alespoň po dobu tří let před jeho smrtí, resp.
před odstěhováním se a zároveň (kumulativně),
nemají vlastní byt.
Ustanovení o přechodu nájmu neplatí pro byty služební, byty zvláštního určení a byty v domech zvláštního
určení.
Pokud dojde k úmrtí nájemce družstevního bytu a nejde o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí
nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho z dědiců, kterému připadl členský podíl.
Pokud jde o byt družstevní, který naopak ve společném nájmu manželů je, zanikne smrtí jednoho z nich tento
společný nájem. Bylo-li právo na nájem družstevního bytu nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva
pozůstalý manžel, kterému náleží členský podíl.
Právní úprava pro případ úmrtí jednoho ze společných nájemců stanoví, že jeho právo přechází na ostatní společné
nájemce.
Společný nájem bytu manžely
Společný nájem: Byt může být ve společném nájmu více osob (§ 700 až § 702). Společní nájemci mají přitom stejná
práva a povinnosti. Určitou zvláštností se vyznačuje družstevní byt, u kterého může společný nájem vzniknout jen mezi
manžely. Z právních úkonů, které se týkají společného nájmu bytu, jsou oprávněni a povinni všichni společní nájemci
solidárně. Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného nájmu
bytu, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Společný nájem manželů: Základní podmínkou vzniku společného nájmu bytu manželů je, že manželé spolu trvale žijí.
Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci nedružstevního bytu, vzniká jim společný
nájem.
Jde-li o byty družstevní, pak vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu
družstevního bytu, vznikne spolu se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu. Z tohoto
členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílné (solidárně). V případě, že se některý z manželů stal
nájemcem bytu před uzavřením manželství, vzniká společný nájem uzavřením manželství.
V případě rozvodu manželství je třeba rozlišovat:
–
–
u nedružstevního bytu se společný nájem bytu manžely upraví dohodou. Pokud se však manželé
nedohodnou, může se kterýkoli z nich obrátit na soud s návrhem na zrušení společného nájmu s tím, aby
soud určil, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce,
pokud u družstevního bytu jeden z rozvedených manželů nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu bytu
ještě před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem manželství. Právo byt
užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních
případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, pokud se rozvedení manželé nedohodnou,
na návrh jednoho z rozvedených manželů o zrušení tohoto práva.
Vztahy k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství (§ 705a):
Podle nového § 705a má partner po dobu trvání partnerství právo užívat byt, jenž je v nájmu druhého partnera (§
688), které zaniká zrušením RP, příp. vyslovením neplatnosti nebo neexistence RP; ovšem vstupem do partnerství
nevzniká společný nájem bytu (družstevního bytu), jehož nájemcem je jeden z partnerů, nevzniká ani tehdy,
když se za trvání partnerství jeden z partnerů stane nájemcem bytu (družstevního bytu). Je ovšem možné, aby se na
společném nájmu bytu dohodli podle § 700.
Zánik nájmu bytu
1. písemnou dohodou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem; v této dohodě musí být přesně určeno, k
jakému datu nájem zaniká,
2. uplynutím doby, pokud šlo o nájem sjednaný na dobu určitou,
222
3. písemnou vypovědí, kde musí být uvedena lhůta skončení nájmu, a to nejméně 3 měsíce tak, aby skončila ke
konci kalendářního měsíce.
§ 710 (1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí.
(2) V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři
měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího
po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi.
(3) V případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby.
(4) Nájem bytu, který byl sjednán na dobu výkonu práce pro pronajímatele, skončí posledním dnem
kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nájemce přestal bez vážného důvodu na své straně
vykonávat práce pro pronajímatele.
(5) Přestane-li nájemce bytu, jehož nájem byl sjednán na dobu výkonu práce pro pronajímatele, vykonávat z
vážného důvodu na své straně tyto práce, změní se nájem tohoto bytu na nájem na dobu neurčitou, a to od prvního
dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nájemce přestal práce pro pronajímatele vykonávat.
(6) Za vážný důvod na straně nájemce se považuje zejména splnění podmínek pro přiznání starobního důchodu
nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, skutečnost, že nájemce nemůže podle lékařského
posudku vykonávat sjednanou práci a pronajímatel pro něj nemá jinou vhodnou práci, nebo skončení pracovního
poměru výpovědí danou pronajímatelem z důvodu organizačních změn.
§ 711 (1) Pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně.
(2) Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu:
a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě;
b) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za
plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686a odst. 3;
c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden
byt;
d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas;
e) jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba.
(3) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden
důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na
určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek
pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.
(4) Má-li nájemce právo na náhradní byt nebo na náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění
odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování.
(5) Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na
určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.
§ 711a (1) Pronajímatel může vypovědět nájem pouze s přivolením soudu v těchto případech:
223
a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo
sourozence;
b) jestliže nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného
nájemce, který pro něho bude pracovat;
c) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li
byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat;
d) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské
činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostorů chce tento byt užívat.
(2) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden
důvod výpovědi a výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2).
(3) V případě výpovědi dané z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a), c) a d) je pronajímatel povinen uhradit
nájemci nezbytné stěhovací náklady, pokud nedojde k jiné dohodě.
(4) Jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení, lze vypovědět nájem podle odstavce 1 jen po
předchozím souhlasu toho, kdo svým nákladem takový byt zřídil, podílel se na jeho zřízení, nebo jeho právního
nástupce. Pokud byl byt zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze
nájem vypovědět jen na základě předchozího rozhodnutí příslušného úřadu.
(5) Jestliže pronajímatel bez vážných důvodů nevyužil vyklizeného bytu k účelu, pro který vypověděl nájem bytu,
může soud na návrh nájemce rozhodnout, že pronajímatel je povinen dodatečně uhradit nájemci, který byt uvolnil,
stěhovací náklady a další náklady spojené s potřebnou úpravou náhradního bytu. Soud může dále uložit
pronajímateli, aby nájemci uhradil rozdíl ve výši nájemného z dosavadního bytu a z bytu náhradního, až za dobu
pěti let, počínaje měsícem, v němž se nájemce přestěhoval do náhradního bytu, nejdéle však do doby, kdy nájemce
ukončil nájem náhradního bytu. Právo nájemce na úhradu rozdílu v nájemném se v období pěti let nepromlčí. Jiné
nároky nájemce tím nejsou dotčeny. Dále soud může na návrh toho, kdo poskytl bytovou náhradu, uložit
pronajímateli, aby mu uhradil přiměřenou náhradu.
(6) Nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování.
Bytové náhrady:
§ 712
(1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování.
(2) Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů
jeho domácnosti. Skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. a), b), c) a
d), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit
(přiměřený náhradní byt). Soud může na návrh pronajímatele z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že
nájemce má právo na náhradní byt o menší podlahové ploše než vyklizovaný byt. Skončí-li nájemní poměr výpovědí
pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. b) a nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele bez
vážných důvodů, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Soud může na návrh pronajímatele rozhodnout, že z
důvodů zvláštního zřetele hodných má nájemce právo na náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně
vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, nebo právo na náhradní ubytování.
(3) V případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí rozvedenému manželovi, který je povinen byt vyklidit,
poskytnout náhradní ubytování; soud však z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodne, že rozvedený manžel má
právo na náhradní byt. V případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá má rozvedený manžel právo na náhradní
byt; soud může, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že rozvedený manžel má právo jen na
náhradní ubytování.
224
(4) Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené
nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.
(5) Skončí-li nájemní poměr vypovědí pronajímatele podle § 711 odst. 2 písm. a), b), c) a d), stačí při vyklizení
poskytnout přístřeší. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle §
711 odst. 1 písm. c) a d), může soud na návrh nájemce, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že
nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt; v těchto případech může být bytová náhrada
poskytnuta i mimo obec, v níž je vyklizovaný byt. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří
řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.
(6) Pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není tento nájemce povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit,
dokud pro něj není odpovídající bytová náhrada zajištěna; společní nájemci mají nárok jen na jednu bytovou náhradu.
Náhradním bytem se rozumí byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů
jeho domácnosti. Jako přiměřený náhradní byt je definován byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný
bytu, který se má vyklidit.
Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo
nezařízené části bytu jiného nájemce.
Občanský zákoník upravuje i přístřeší. Jím se rozumí provizorium do té doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a
prostor k uskladnění bytového zařízení a ostatních věci domácí a osobní potřeby.
V případě, že soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně, ke kterému datu nájemní právní vztah skončí (přihlíží
přitom k výpovědní lhůtě dané v § 710 odst.. 3, tj. ke lhůtě nejméně tří měsíců). Výpovědní lhůta začne běžet až prvním
dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku soudu. Nájemce má po uplynutí výpovědní lhůty 15
dnů na to, aby byt vyklidil. Pokud mu tedy přísluší bytová náhrada, počne tato lhůta běžet až od okamžiku, kdy byla
tato bytová náhrada zajištěna. Výkon rozhodnutí se provede pouze tehdy, jestliže k zajištění bytové náhrady skutečně
došlo.
Obce vedou podle zákona č. 102/1992 Sb. pořadníky žádostí o bytové náhrady (kritériem je naléhavost – hlavně
děti).
Výměna bytu: Dohoda o výměně bytu (§ 715 až § 716) musí mít obligatorně písemnou formu. K platnosti dohody je
třeba navíc souhlasu obou pronajímatelů. V případě, že pronajímatel bez závažných důvodů souhlas odmítá dát, může
soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev jeho vůle (§ 161 odst.. 3 OSŘ). Právo na splnění musí být
uplatněno u soudu do tří měsíce ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas, pokud nedojde k jeho dobrovolnému
plnění. Tato lhůta je prekluzívní.
Podnájem bytu (části bytu): Právní úpravu podnájmu bytu (části bytu) obsahuje § 719. Podnájem bytu, neboli
podnájemní právní vztah, vzniká na základě podnájemní smlouvy, kterou nájemce věc (její část) přenechává k dalšímu
užívání jiné osobě. Podnájemní právní vztah je vztahem akcesorickým, a to jak co do svého obsahu, tak trvání. Jeho
hlavní funkcí je třeba spatřovat v možnost zhodnocení předmětu nájmu ve prospěch nájemce.
Nájemce může přenechat pronajatý byt (jeho část) třetí osobě za podmínky, že pronajímatel dá k podnájmu třetí osoby
písemný souhlas. Práva a povinnosti jsou podobné (analogické) právům a povinnostem pronajímatele a nájemce.
Nebylo-li dohodnuto jinak, lze podnájem vypovědět bez uvedení důvodu. Musí se tak stát ve lhůtě nejméně tří měsíců s
tím, ze lhůta musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Byl-li podnájem sjednán na dobu určitou, skončí uplynutím této
doby.
Nájem a podnájem nebytových prostor:
Úprava nájmu a podnájmu nebytových prostor je v občanském zákoníku provedena velmi sporadicky. Ustanovení § 720
pouze stanoví, že nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem. Tímto zvláštním zákonem je
zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
Pojem a funkce: Nebytovými prostory jsou podle § 1 písm. a) ZOVB místnosti nebo soubory místností, které jsou
podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jinému účelu než k bydlení.
225
Vznik: Nájem, resp. nájemní právní vztah vzniká na základě uzavřené nájemní smlouvy.
Práva a povinnosti stran: Pronajímatel je povinen předat předmět nájmu ve stavu způsobilém ke smluvenému
užívání a zároveň jej v tomto stavu udržovat. Nájemce má naproti tomu povinnost řádně a včas platit sjednané
nájemné, jakož i služby s nájmem spojené. Nájemce nese též náklady spojené s běžnou údržbou (§ 6 cit. nař. vl.). Mezi
tyto náklady patří např. malování včetně opravy omítek, tapetování, čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů
stěn, vnitřní nátěry.
Nájemné: Na základě zákona č. 526/1990 Sb., o cenách byla vydána vyhláška č. 585/1990 Sb., o cenové regulaci
nájemného z nebytových prostor.
Odpovědnost: Nájemce je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pronajímateli potřebu oprav, které má
pronajímatel provést a umožnit jejich provedení, popř. provedení jiných nezbytných oprav (tzv. informační povinnost).
Jinak nájemce odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla (§ 5 odst.. 4 cit, zákona ve spojení s § 420
odst.. 1).
Zánik:
uplynutím sjednané doby, pokud byl nájem sjednán na dobu určitou,
výpovědí,
zánikem předmětu nájmu,
smrtí nájemce – tento případ nastává jen za předpokladu že dědici po zůstaviteli, který byl nájemcem,
neoznámí do 30 dnů od smrti nájemce, že pokračují v nájmu,
5. zánikem právnické osoby, která byla nájemcem.
1.
2.
3.
4.
Pro výpověď nájemní smlouvy je předepsána písemná forma. Výpovědní lhůta je tříměsíční, pokud se
pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak. Výpovědní lhůta se počítá od prvého dne měsíce následujícího po
doručení výpovědi. Nebylo-li dohodnuto jinak, je v případě ukončení nájmu nájemce povinen vrátit nebytový prostor
ve stavu, v jakém ho převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Odpovědnost za škodu tím není dotčena.
Podnikatelský nájem věcí movitých (§ 721 až § 723):
Jde o dočasné a úplatné přenechání movitých věcí. Toto přenechání musí být součástí opakované činnosti,
provozované samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Základní funkcí
tohoto nájemního právního vztahu je uspokojování potřeb subjektů, pro které je ekonomicky výhodnější mít věc v
pouhém nájmu než ve vlastnictví.
226
48. Smlouva o přepravě
Smlouva o přepravě
Není upravena jednotně – jsou různé druhy přepravy – osobní, nákladní, železniční, vodní, letecká, námořní, silniční,
pravidelná, nepravidelná, hromadná, nehromadná (taxi).
V OZ – osobní § 760- 764, nákladní § 765- 771, společná ustanovení § 772- 773.
V Obchoz – smlouva o přepravě .
Osobní přeprava
Strany:


Dopravce (podnikatel i nepodnikatel)
FO – cestující, PO
Definice: Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo,
aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas spolu s jeho zavazadlem (pokud ho má že).




Úplatnost – povinnost zaplatit jízdné (svezení stopaře sem tedy nespadá)
Nelze aplikovat ObchZ ani, když jsou obě strany podnikatelé = pouze OZ
V OZ jen rámcová úprava, bližší úprava v přepravních řádech
Pro některé je vyžadována písemná forma
Vznik: rozhodující je úprava jednotlivých přepravních řádů.
Pravidelná doprava – smlouva vzniká zpravidla zakoupením jízdenky, letenky (pokud je na jméno, není převoditelná,
stejně tak pokud již byla doprava započata)
Nepravidelná doprava – konsensem, smlouva musí zahrnovat určení dopravního prostředku, místo počátku a místo
určení, cenu.
Práva a povinnosti stran:
Dopravce – přepravit cestujícího a jeho zavazadla včas a řádně do místa určení, starat se o pohodlí a bezpečí.
Cestující – zaplatit jízdé (ovšem může mít i právo na bezplatnou přepravu – př. poslanci, důchodci. Další povinnosti
vyplývají z přepravních řádů.
Odpovědnost za prodlení a za škodu:
Tato úprava se odchyluje od obecné úpravy!!
 Dopravu neprovede včas nebo vůbec
Pravidelný dopravce:
úprava zcela ponechána přepravnímu řádu, v nich je často vylučována povinnost k náhradě škody a nároky cestujícího
jsou omezeny na náhradní přepravu nebo na vrácení jízdného
Nepravidelný dopravce:
Zde je stanovena povinnost nahradit škodu, ale podmínky a rozsah se nechává na přepravním řádu.
V obou případech musí uplatnit cestující své nároky bez zbytečného odkladu. Prekluzivní lhůta je tu 6 měsíců.
 Škoda vzniklá na zdraví cestujícího (poranění, smrt)
Zde odpovídá dopravce podle odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků § 427 n.. Jedná se o
objektivní odpovědnost. Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi ,
které mají původ v provozu. Pokud nemají původ v provozu, pak je zde jeden liberační důvod a to jen jestli prokáže, že
227
škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. To platí i pokud jde o zavazadla,
která jsou přepravována spolu s cestujícím.
 Škoda vzniklá na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících
Přepravce odpovídá jako u nákladní přepravy
Nákladní přeprava
Strany:


Dopravce
Odesílatel
Definice: Smlouva o přepravě je smlouva, kterou se dopravce zavazuje přemístit MOVITOU VĚC (zásilku) z místa
odeslání do místa určení a odesílatel se zavazuje za to dopravci zaplatit odměnu (přepravné


Smlouva reálná i konsensuální (záleží na úpravě v přepravním řádu)
Zásilky kusové, vozové (přeprava vagonem)
Vznik: podle toho, zda je smlouva reálná nebo konsensuální – předáním věci, nebo dohodou.
Odesílatel je povinen dopravci na požádání písemně potvrdit objednávku přepravy. Dopravce je povinen na požádání
odesilatele převzetí zásilky písemně potvrdit. Pro uzavírání smlouvy se může používat např. nákladní list, přepravní list,
náložný list (konosament, používá se v námořní dopravě, má povahu CP a z toho vyplývají práva a pov.)
Podstatné náležitosti smlouvy:
Určení dopravního prostředku, předmětu přepravy, místa odeslání a místa určení.
Určení příjemce není podstatnou náležitostí.
Práva a povinnosti:
Podrobnosti v přepravních řádech.
Dopravce:
Provést přepravu řádně (s odbornou péčí) a včas (ve stanovené lhůtě) do místa určení.
K provedení přepravy může dopravce použít i jiné osoby (PO, FO) – odlišit od přepravy sdružené.
U přepravy sdružené (více přepravců přepravuje jednu zásilku) vyplývají povinnosti toho kterého dopravce z PŘádu.
Odesílatel:
Neztrácí právo disponovat se zásilkou po předání dopravci. Pokud byl vydán náložný listu má toto právo osoba uvedená
v NL.
Je povinen zaplatit přepravné. Je povinen převzít nebo zařídit převzetí zásilky v místě určení. Jestliže tak neučiní do 6
měsíců, může dopravce zásilku prodat (příjemce musí být upozorněn a na jeho žádost je mu vrácena hyperocha). Tato
lhůta může být v PŘ zkrácena.
Odpovědnost za prodlení a za škodu
Dopravce:
Neplatí zde § 420 (obecná odpovědnost) ani § 427 n. viz výše.
Dopravce odpovídá za škodu pokud byla překročena dodací lhůta – náhrada stanovena v PŘ, pokud škodě nemohl
zabránit pak se zprošťuje.
228
Za škodu na zásilce odpovídá objektivně, ovšem jsou zde liberační důvody jako vadný obal, povaha zásilky, nemohl
zabránit škodě ani při vynaložení odborné péče. § 767 a 769.
§ 770 – je kogentní ustanovení – při zničení nebo ztrátě zásilky - náhrada hodnoty zásilky, kterou měla při předání
dopravci a vedle toho ještě náhrada účelně vynaložených nákladů, které tímto vznikly odesílateli (sem patří i náhrada
zaplaceného přepravného). Při poškození je dopravce povinen nahradit znehodnocení.
Pro uplatnění nároku je stanovena prekluzivní lhůta 6 měsíců.
Rozlišovací znaky:
Obchodní smlouva o přepravě věci – smlouvu uzavřeli podnikatelé a předmětem je věc související s podnikáním. § 610
n. Obchoz
Smlouva o nájmu dopravního prostředku – nájemce si přepravu zajistí sám prostřednictvím najatého dopravního
prostředku. Obchoz § 630 n..
Smlouva o provozu dopravního prostředku – absolutní obchod upravený v Obchoz § 638 n..Provozovatel zde nepřejímá
dopravované věci, o ně během přepravy pečuje druhá smluvní strana, tj. objednatel nebo jím pověřená osoba.
229
49. Příkazní a zprostředkovatelská smlouva
Příkazní smlouva
Příkazní smlouvu upravuje občanský zákoník v § 724 až 741:

724 – 732 platí pro všechny příkazní smlouvy (obecná ustanovení) – strany: příkazník a příkazce
Příkazní smlouva má dva podtypy:


733 – 736 pro ty, jejichž předmětem je obstarání věci,
737 – 741 předmětem je obstarání prodeje věci.
Strany u obou podtypů: obstaratel a objednatel
Pro některé činnosti, jež jsou předmětem příkazní smlouvy, platí zvláštní předpisy. (např. zákon o advokacii, z. o
patentových zástupcích)
Definice:
Příkazní smlouva je smlouva, kterou se příkazník zavazuje, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo
vykoná jinou činnost.
Smlouva může být úplatná i bezplatná. Podle toho se může jednat o smlouvu synalagmatickou nebo asynalagmatickou.
Cena - nemusí být přesně stanovena, pokud ze smlouvy vyplývá, že se jedná o smlouvu úplatnou. Příkazník je
pak povinen zaplatit cenu obvyklou. Příkazce je povinen poskytovat příkazníkovi odměnu i když
výsledek nenastal.
Forma – ústní i písemná (zvláštní forma se nevyžaduje - bezformální)
Vznik smlouvy
Podstatná náležitost:
Určení činnosti, kterou má příkazník uskutečnit – obsah musí být dostatečně určitý.
(může se jednat např. o obstarání informací, vykonání určitých právních úkonů a to buď v přímém – jménem příkazce
nebo i v nepřímém zastoupení – vlastním jménem)
Povinnosti příkazníka:
Povinnosti jsou stanoveny pouze rámcově vzhledem k různé povaze činnosti.
Příkazník je povinen uskutečňovat řádně činnost určenou ve smlouvě v zájmu příkazce, přídit se jeho pokyny, upozornit
příkazce na nesprávnost nebo nevhodnost jeho pokynů, jednat podle svých znalostí a schopností.
Jedná-li bezplatně – povinnost jednat pečlivě (míra subjektivní)
Jedná-li úplatně – jednat s odbornou péčí
Činnost příkazníka se uskutečňuje vždy na účet příkazce, má povinnost předávat mu zprávy
Povinnosti příkazce:
Poskytovat součinnost, zálohu na náklady (nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného), uhradit příkazníku vzniklé náklady, i
když se výsledek nedostavil. Při úplatné činnosti má povinnost zaplatit odměnu po řádně dokončené činnosti.
Zánik práv a povinností:
230
Příkazce může smlouvu kdykoli vypovědět, a to i když byla smlouva sjednána na dobu určitou, musí ovšem uhradit
příkazníkovi náhradu nákladů, škodu, která eventuelně vznikla, popřípadě část odměny ( na stejné plnění má nárok
příkazník i pokud je dokončení příkazu zmařeno náhodou).
Účinky výpovědi nastávají v době, kdy se příkazník o výpovědi dozví.
Výpověď příkazníka – nemá na výše zmíněné nárok
Smlouva zaniká i smrtí příkazce či příkazníka.
Smlouva o obstarání prodeje věci se ruší, jestliže obstaratel neprodá věc do tří měsíců ode dne předání věci, není-li
uvedeno ve smlouvě jinak.
Odpovědnost za škodu
Náhrada škody podle §420 se vztahuje na obě strany.
Plus příkazce musí uhradit škodu příkazníkovi, která mu vznikla v souvislosti s plněním závazku.
Vznikla-li příkazníkovi škoda pouze náhodou, je mu uhrazena jen pokud jde o smlouvu bezplatnou.
Příkazník odpovídá podle obecní odpovědnosti za škodu na věcech, které od příkazce převzal, pokud jde ale o smlouvu
bezplatnou, nese toto nebezpečí příkazce a příkazník odpovídá jen za zaviněné porušení povinností.
Rozdíly:
Smouva o dílo – závazek zhotovit dílo – činnost prováděná na nebezpečí zhotovitele. U PS nese riziko příkazce.
Pracovní smlouva – činnost na účet zaměstnavatele v podřízeném vztahu v určené pracovní době na určitém místě, je
vždy úplatná. U PS je místní a časové vymezení jen rámcové nebo zcela chybí.
Smlouva mandátní – upravuje ji OBCHZ – předmětem je činnost související s podnikáním, subjekty jsou podnikatelé a je
vždy úplatná. Mandatář jedná jménem mandanta.
Komisionářská smlouva – podobné jako mandátní, ale komisionář jedná vlastním jménem. Též v OBCHZ.
Zprostředkovatelská smlouva
Definice: Zprostředkovatelská smlouva je smlouva, kterou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu
příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou.
Strany:


Zprostředkovatel
Zájemce


Úplatnost – provize (stačí vymezení jejího výpočtu)
Písemná i ústní
Vznik
K obsahovým náležitostem patří vyjádření závazku uskutečňovat zprostředkování určité smlouvy a určení odměny
zprostředkovatele. Předmětem může být i zprostředkování více smluv.
Práva a povinnosti stran:
Vymezeny rámcovým způsobem a je účelné je podrobněji upravit ve smlouvě.
Zprostředkovatel je povinen vyvíjet činnost směřující pro zájemce uzavřít smlouvu. Sdělovat si se zájemcem důležité
okolnosti a informace.
Zájemce je povinen zaplatit dohodnutou provizi.
231
Zprostředkovatel nemá nárok na úhradu nákladů , neboť zýkon předpokládá,, že jsou obsaženy v provizi.
Pokud je zprostředkovatel samokontrahent (sám uzavře se zájemcem smlouvu) pak nemá nárok na provizi.
Pokud zprostředkovatel jedná nebo cokoli přijímá pro zájemce – řídí se toto smlouvou příkazní.
Porušení smlouvy – řídí se obecnou odpovědností a § 420.
Zánik smlouvy – klasické způsoby
232
50. Smlouva o sdružení
–
–
–
–
–
–
Smlouvou o sdružení se zavazují dvě nebo více osob, že spojí svou činnost nebo i své majetkové hodnoty
k dosažení sjednaného účelu.
OZ: §829 – 841
Obch. Z: nelze aplikovat, ani když jsou jejími stranami podnikatelé (§261 odst.. 6 Obch. Z.)
Smlouvou vzniká pouze závazkový vztah. Nikoli právnická osoba (nutno odlišit zájmové sdružení PO jako právnická
osoba a sdružení občanů)
Pojmovým znakem je přispění k dosažení sjednaného účelu, to znamená, že nestačí pouze vklad, je nutné vyvíjet
činnost k dosažení cíle. Povinnost poskytnout majetkový vklad je pouze doplňková k povinnosti vyvíjet činnost.
Ze smlouvy musí být patrný účel (hospodářský nebo jiný, jednorázový nebo trvalý).
Vznik
–
–
–
–
Souhlasem všech stran smlouvy
Musí být sjednán účel a činnosti, ke kterým se strany zavazují. Pokud je činnost stejná pro všechny účastníky,
postačí, když bude určitelná podle účelu smlouvy.
Mají – li účastníci přispět majetkovou hodnotou, je třeba určit její povahu a rozsah. Pokud rozsah není určen, má se
za to, že je pro všechny stejný.
Nevyžaduje se písemná forma.
Práva a povinnosti stran.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Každý účastník je povinen vyvíjet činnost k dosažení účelu smlouvy. Účastník vystupuje vlastním jménem nebo na
základě plné moci. Společníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Společník nemá nárok na odměnu za činnost, ke
které se zavázal.
Společník se musí zdržet jednání, které by vedlo ke znemožnění nebo ztížení dosažení účelu smlouvy.
Pokud mají účastníci přispět majetkovou hodnotou, lze doba poskytnutí sjednat. V případě, že se tak nestane, jsou
k tomu povinni bez zbytečného odkladu (§832 odst.. 1). Jeden z účastníků může být pověřen ke spravování
vlažených majetkových hodnot. Jinak každý účastník, spravuje sám svůj vklad, který musí oddělit od svého majetku.
Jsou-li poskytnuty věci určené podle druhu (např. peníze) zaniká účastníkovi vlastnické právo k nim a vzniká
spoluvlastnictví mezi účastníky, kteří hodnotu poskytli (v poměru, v jakém majetkovou hodnotu poskytli).
K jednotlivě určeným věcem vzniká pouze bezplatné užívání ostatních účastníků.
Majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím (poměry mohou být určeny smluvně, jinak
jsou stejné pro všechny)
Účastníci rozhodují jednomyslně, pokud není ve smlouvě stanoveno, že mohou rozhodovat většinově. Pak má každý
účastník jeden hlas.
Každý má právo přesvědčit se o hospodářském stavu sdružení, ukončit svou účast (pokud byla sjednána, tak ve
výpovědní lhůtě).
Účastník může být jednomyslně vyloučen. Smlouva může stanovit, že stačí většinové vyloučení.
Ke dni vyloučení či vystoupení má účastník nárok na vyplacení podílu majetku a vrácení věcí, kterými přispěl k účelu
sdružení.
Vyloučení ani vystoupení nemá vliv na odpovědnost za závazky vůči třetím osobám.
Zánik
–
Po uplynutí doby, na kterou byla smlouva sjednána, po dosažení jednorázového účelu, usnesením účastníků a
pokud zbyl jen jeden účastník po vystoupení ostatních.
233
51. Jednatelství bez příkazu, veřejná soutěž a veřejný příslib
Jednatelství bez příkazu – negotiorum gestio
§ 742 – 746
Def. – Obstarání cizí záležitosti, k němuž jednatel nemá souhlas osoby, za kterou jedná, a k němuž není ani nijak
oprávněn.
Jde jak o činnost faktickou tak i uskutečňování právních úkonů. Obstarávání věci může mít jak majetkovou tak
nemajetkovou povahu (hlídání dětí) -> o JBP nejde u poručníka či opatrovníka.
Pokud jednatel BP způsobí škodu, zákon stanoví objektivní odpovědnost za vzniklou škodu. Povinnost k náhradě
škody nevzniká, pokud jedná ve snaze zabránit škodě (hrozba škody musí být bezprostřední ), pak má i nárok na
náhradu nutných nákladů, které při tom vynaložil, i když jednání bylo neúspěšné -> to neplatí, zasáhne-li proti
projevené vůli dotčené osoby §744 odst.2. (jednání mu bylo zakázáno).
Jestliže jednajícímu nevznikne nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si to, co pořídil vlastním nákladem. Výkon
tohoto práva se však nesmí dotknout žádných práv osoby, jejíž záležitost obstaral.
Jednajícímu může vzniknout i nárok z bezdůvodného obohacení toho, jehož záležitost obstaral §454 –> Bezdůvodně se
obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
Při uplatnění nároku na úhradu nákladů je jednající povinen ve všech případech předat jejich vyúčtování, tj. písemnou
zprávu o jejich výši spolu s potřebnými doklady. Dále je povinen převést bez zbytečného odkladu vše, co získal na
osobu, jejíž záležitost obstaral.
Veřejná soutěž a veřejný příslib
Veřejná soutěž
Pojem a funkce
–
–
–
–
OZ §847 až 849. Pouze OZ, Obch Z nelze použít ani když jsou účastníci podnikateli.
Vzniká uveřejněním prohlášení vyhlašovatele, že poskytne jednomu nebo účastníkům soutěže určitou cenu, jestliže
splní při uskutečnění určitého díla nebo výkonu soutěžní podmínky stanovené pro udělení ceny.
Účelem je zapojení širšího okruhu osob do soutěže, jejímž předmětem je uskutečnění díla nebo výkonu.
Vyhlašovatelem může být jakákoli FO nebo PO bez ohledu na to, zda je podnikatelem.
Je nutné odlišovat veřejnou obchodní soutěž podle Obch Z, která je způsobem, jak uzavřít obchodní smlouvu.
Vyhlášení
–
–
–
–
–
–
Vzniká jednostranným právním úkonem, adresovaným neurčitým osobám, který obsahuje výzvu k účasti na soutěži
a stanoví její podmínky. Soutěžní podmínky musí být uveřejněny.
Zákon nestanoví způsob uveřejnění, ani nestanoví písemnou formu. Požaduje, aby byla adresována neurčitému
počtu osob, ale může být vyžadována kvalifikace nebo lze jinak omezit okruh neurčitých osob.
V podmínkách soutěže musí být vyznačen předmět(= dílo nebo výkon). Dílo představuje hmotný výsledek činnosti
nebo nehmotný, ale zachycený na nosiči. Výkon není zaznamenán hmotně (např. sportovní výkon). Po vyhlášení
dochází k souběžnému uskutečňování více účastníky – proto předmětem nemůže být např. stavba, která je
uskutečňována pouze jedním účastníkem. Podmínky soutěže musí stanovit cenu, která má být udělena a způsob,
ocenění děl nebo výkonů. Cena spočívá v jakékoli majetkové hodnotě. Dále podmínky musí stanovit lhůtu, po kterou
musí být dílo/ výkon uskutečněno a také kdo posoudí splnění podmínek soutěže a ocenění (musí vyplývat i lhůta pro
ocenění).
Vyhlašovateli není dovoleno měnit obsah podmínek během soutěže (pokud si to dopředu nevyhradí).
Jestliže nejsou splněny náležitosti veřejné soutěže, mohou nastat účinky veřejného příslibu (pokud je z projevené
vůle vyhlašovatele zřejmé, že i příslib splňuje jím slibovaný účel)
Odvolání – pouze ze závažných důvodů, musí být uveřejněno a účinky nastávají uveřejněním. Vyhlašovatel je
povinen poskytnout přiměřené odškodnění účastníkům, kteří již alespoň z části splnili soutěžní podmínky.
Právní účinky
234
–
–
Vyhlášení nemůže založit žádné povinnosti účastníků soutěže. Každý může účast v soutěži kdykoli zrušit kromě toho,
kdo již přijal cenu. Vyhlašovatel je povinen všechny díla/ výkony vyhodnotit. Vůči účastníku, jehož dílo/ výkon byl
vybrán, vzniká závazek poskytnout stanovenou cenu.
Účastník, který splnil podmínky, ale jejich porušením ze strany vyhlašovatele utrpěl škodu, může požadovat náhradu
škody (§420).
Věřejný slib
–
–
–
–
–
OZ §850 – 852, Obch Z ho neupravuje, proto se úprava OZ použije i při příslibu podnikatele při jeho podnikatelské
činnosti.
Vzniká veřejným prohlášením slibujícího, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní podmínky
stanovené ve veřejném příslibu.
Zákon požaduje, aby byl adresován neurčitému počtu osob, ale může být vyžadována kvalifikace nebo lze jinak
omezit okruh neurčitých osob.
Je podobným institutem jako veřejná soutěž, ale předmět není omezen na dílo/ výkon a může sám stanovit, že
odměna náleží všem účastníkům, které splní podmínky.
Je třeba ho odlišovat od veřejného návrhu na uzavření smlouvy podle Obch Z. Účelem veřejného příslibu není
uzavření smlouvy, ale dosáhnout na jeho základě přímo určitého chování jiné osoby, na kterém má slibující zájem.
Vyhlášení
–
–
Vzniká veřejným prohlášením slibovatele. Prohlášení musí zahrnovat odměnu (může spočívat v jakékoli majetkové
hodnotě) a podmínky, jiné náležitosti OZ nepožaduje. Příslib vzniká pouze uveřejněním prohlášením.
Zákon neřeší, zda lze příslib změnit či odvolat, ale per analogiam se použije ustanovení o veřejné soutěži (§853).
Právní účinky
–
–
Uveřejněním nevzniká závazkový vztah. Až splněním podmínek vzniká nárok na zaplacení odměny. Nelze-li z příslibu
dovodit, kdo je oprávněnou osobou stanoví §850, že je to ten účastník, který splní podmínky příslibu nejdříve.
Pokud podmínky pro odměnu splní několik účastníků najednou, ale odměna má být udělena jen jednomu, rozdělí se
mezi ně rovným dílem (§852).
Nikomu nevzniká povinnost k plnění podmínek, když už s plněním začal., není povinen ho dokončit.
235
52. Pojem a druhy civilní odpovědnosti
Prevence škod
Obecný výklad
- každé ohrožení, tím spíše porušení p&p v obč.pr. vztazích se stává více či méně individuálně i společensky
nežádoucí, jelikož bývá spojeno s nepříznivými individuálními majetkovými újmami i společenskými
ekonomickými ztrátami – škodami na zdraví (životě), majetku, přírodě či životním prostředí
=> je kladen důraz na předcházení (prevenci) každého ohrožení či porušení právních povinností v obč.pr. vztazích
OZ = těžiště úpravy prevence - Část 6. OZ - zdůraznění prevence v souvislosti s úpravou odpovědnosti za škodu
- zásada prevence tvoří jednu ze stěžejních zásad, které ovládají celu oblast úpravy obč.pr. a tím i
soukromoprávních vztahů
- je lepší škodám předcházet, než je následně nahrazovat
Další zvláštní předpisy, které zdůrazňují prevenci:
 Obchodněprávní úprava (§ 377 – 384)
 Pracovněprávní úprava
- rozšíření úpravy i na předcházení bezdůvodného obohacení na úkor jednotlivců či společnosti
- zajištění prac. podmínek zl-em, aby zc-i mohli vykonávat svou práci řádně a bez ohrožení majetku a zdraví
- zjistí-li závady, je povinen je odstranit
- zc je povinen oznámit zl-i, že nemá potřebné pracovní podmínky i je povinen oznámit závadu
 Z o mírovém využívání jaderné energie – povolení provozu jaderných zařízení
 Z o požární ochraně
 Z o územním plánování a stavebním řádu
Způsoby předcházení škodám
Všechny subjekty OP vztahů se mají chovat se zřetelem na požadavky prevence dvojím způsobem, a to ve smyslu:
1. generální prevence škod – tzn. ve smyslu obecného (generálního) odvrácení všech FO a PO od
porušování P povinností, které zpravidla vedou i ke vzniku škod
2. konkrétní prevence škod – tzn. ve smyslu provedení speciálního opatření, které směřuje ze strany
FO či PO k odvrácení již hrozící škody na zdraví (životě), majeku, přírodě a životnímu prostředí
v konkrétním případě
Ad 1. – Generální prevence
Uskutečňuje se zejména:
a) Uložením obecné právní povinnosti každé FO či PO (§ 415) počínat si za všech okolností vždy natolik
bedlivě a pozorně, aby nedocházelo nejen ke škodám vůbec, nýbrž ani ke zvětšení jejich rozsahu na
zdraví (životě) a na majetku osob, jakož i na dalších společenských hodnotách, které představují
příroda a životní prostředí
=> jedná se o základní projev principu neminem laedere (generální klauzule) = povinnost neškodit dle § 415
odpovídá zároveň myšlence ochrany dobrých mravů dle § 3/1
- obdobně pro pracovně-právní oblast stanoví § 171 ZP, že zaměstnanec je povinen počínat si vždy tak, aby
nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku společnosti a jednotlivce
- nerespektování této obecné právní povinnosti => protiprávní chování => + při splnění dalších předpokladů
odpovídá za škodu, která tímto způsobem vznikne
b) Rozvedením této obecně uložené právní povinnosti dle § 415 do konkretizovaných zvláštních P
povinností již určitých FO či PO s cílem předcházet vzniku škod s přihlížením k situacím v jednotlivých
oblastech společenského života
- neexistuje-li pro určitou oblast společenského života žádná z těchto zvláštních konkretizovaných povinností, uplatní
se i v ní podpůrně obecná právní povinnost stanovená v § 415
c) Stanovením, tj. hrozbou a v případě naplnění všech zákonných předpokladů zároveň rychlou a
neodvratnou realizací obč.pr. odpovědnosti za způsobenou škodu předpokládanou v příslušné sankční
normě – O za způsobenou Š
- preventivně působí již samo vědomí hrozby O a skutečnost, že v případě porušení pp se tato hrozba promění v O
za způsobenou Š
- i při dodržení všech pp tj. bez porušení pp a zavinění nelze v případě vzniku škody vyloučit OP O – objektivní
odpovědnost, nebo-li odpovědnost bez zavinění (kdo má výhody a užitky z určitých dovolených riskantních
236
činností, má nést i zvýšené riziko závažných škod z těchto činností a nepřenášet je na poškozené) – někdy se mluví
o mimoodpovědnostní povinnosti nahradit škodu či jen i o pouhé povinnosti k náhradě škody
- profit ospravedlňuje přísnější odpovědnost
- stimulace prevenčního úsilí provozovatelů těchto riskantních činností
Ten, komu hrozí právně relevantní škoda, má právo jí zabránit; toto právo je vynutitelné vůči tomu, komu
je hrozící škoda přičítána.
Ad. 2 – Konkrétní prevence
Má-li být úprava odpovědnosti za škodu v OP účinná, nemůže se omezovat jen na působení ve smyslu
všeobecné (generální) prevence
Příčiny škod mohou spočívat v jednání FO či PO, ale i v určitých objektivních okolnostech, které jsou na jednání FO nebo
na činnosti PO nezávislé => z těchto důvodů úprava odpovědnosti za škodu v OP stanoví i zvláštní (speciální)
prevenční právní povinnost k odvrácení škody tomu, komu již v konkrétním případě hrozí (§ 417) = tato
speciální prevence spočívá v právní povinnosti každého, komu škoda hrozí, tj. každého ohroženého,
zakročit k odvrácení hrozící škody (zasahovací preventivní povinnost)
- z toho lze dovodit dle zásady „a maiori ad minus“ i povinnost zakročit ke zmírnění rozsahu škody, která již
nastala
Ohrožený je povinen aktivně zakročit k jejímu odvrácení sám (prevence svépomocí), a to způsobem
přiměřeným (nikoli excesivním) konkrétnímu ohrožení
- nutno brát zřete k druhu a intenzitě ohrožení, k hrozící Š …, tj. ke všem okolnostem jednotlivého případu =>
možnost zakročit proti hrozící škodě je třeba posuzovat objektivně (tak jak by se choval každý řádně rozumně uvažující ohrožený)
Při nesplnění prevenční právní povinnosti samotným ohroženým (§ 417/1) nelze podle okolností konkrétního
případu vyloučit na jeho straně ani možnost použití § 441, tj. spoluzavinění poškozeného => nelze tedy vyloučit,
že si ohrožený jako pozdější poškozený ponese škodu z části, eventuelně zcela ze svého
- rubem prevenční povinnosti ohroženého je jeho právo uskutečnit takovýto preventivní zákrok
- jde-li zároveň o jednání v nutné obraně či jednání v krajní nouzi dle §418 => neodpovídá za žádnou
škodu
OBZ má svou speciální úpravu = § 377 a 384:
§ 377: (1) Strana, která porušuje svou povinnost nebo která s přihlédnutím ke všem okolnostem má vědět, že poruší
svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinna oznámit druhé straně povahu překážky, která jí brání nebo bude
bránit v plnění povinnosti, a o jejích důsledcích. Zpráva musí být podána bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná
strana o překážce dověděla nebo při náležité péči mohla dovědět.
§ 384: Osoba, které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení
škody nebo k jejímu zmírnění. Osoba povinná k náhradě škody není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, že
poškozený tuto povinnost nesplnil.
§ 384 OBZ tvoří zvláštní úpravu k § 417 OZ
V PP jde úprava ještě dále – ZP zaměstnanci výslovně ukládá právní povinnost upozornit zaměstnavatele na hrozící
škodu a v naléhavém případě musí zaměstnanec sám hrozící škodu odvrátit (§ 171 a 172 ZP) => pokud by
zaměstnanec nezakročil, může na něm zaměstnavatel požadovat uhrazení části škody (za splnění některých podmínek +
s přihlédnutím k okolnostem + omezení max na trojnásobek průměrného měsíčního platu)
Prevence soudem (§ 417/2) = v případě hrozby závažné škody má ohrožený P domáhat se u soudu, aby
byla ohrožovateli uložena povinnost provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody (tzv.
prevence uskutečňovaná prostřednictvím soudu) – tj. uložení povinnosti spočívající v:
zdržení se určitého jednání, z něhož může vzniknout škoda, nebo dokonce k
provedení určitého aktivního zákroku (zásahu) k odvrácení hrozící škody (např. zajištění hroutící se budovy)
- opatření soudu přicházejí v úvahu jen ve fázi, kdy závažná škoda pouze hrozí = proto soud musí, má-li jeho
rozhodnutí splnit účel, rozhodnout bez jakýchkoli průtahů (zejména může použít předběžné opatření dle § 76/1, f) OSŘ)
- tam, kde byl neoprávněný zásah již vykonán a trvá, může soud uložit povinnost zdržet se dalších zásahů ale již dle §
126/1 /v případě sousedského obtěžování pak dle § 127)
- soudní ochrany se nelze domáhat proti úředně povolené činnosti !!! (pakliže je tato činnost vykonávána
v mezích povolení)
237
Provedení prevenčního zákroku dle § 417 může být pro ohroženého spojeno i s vynaložením určitých
nákladů a dokonce je zde možnost, že sám ohrožený při odvracení utrpí škodu => OZ proto poskytuje
ohroženému v případě provedení prevenčního zákroku P na náhradu:
 účelně vynaložených nákladů – př. náklady spojené s přemístěním ohrožené věci
 škody, kterou při odvrácení ohrožení sám utrpěl (§ 419: „Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu
jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena.“)
=> obojí však může požadovat nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla zákrokem
ohroženého odvrácena
=> tato zvláštní práva ohroženého (§ 419) lze uplatnit nejen vůči tomu, kdo zákrok odvracejícího dle § 417 vyvolal,
nýbrž i vůči tomu, v jehož zájmu bylo ze strany odvracejícího preventivně jednáno = na jejich straně jde o
odpovědnost společnou a nerozdílnou (solidární)
Prevence sama o sobě k účinné ochraně osobních a majetkových vztahů nepostačuje - je nutné
zabezpečit, aby škoda, ke které vzdor prevenci došlo, byla účinně a co nejúplněji a nejrychleji nahrazena.
Druhy odpovědnosti v občanském právu
Druhy odpovědnosti:
a)
b)
c)
d)
za škodu
za vady
za prodlení
za bezdůvodné obohacení – může být získáno i v dobré víře > kvazidelikt
- b,c,d, je objektivní, nezkoumám zavinění
Členění odpovědnostiza škodu
a) subjektivní
b) objektivní – mimoodpovědnostní odpovědnost
Pojem
= sekundární povinnost, která vzniká porušením primární právní povinnosti
- je vždy povinností relativní – vzniká porušením absolutního práva
Různé názory na občanskoprávní odpovědnost
a) O je hrozba sankcí, vzniká zároveň s povinností primární a trvá latentně až do porušení této primární povinnosti,
kdy se aktivizuje a působí právní následky
b) O je totožná se sankcí, tj. s určitou újmou, která nastupuje za porušení povinnosti, protože dříve se neprojeví a
nepůsobí žádné právní následky
c) O je totožná s O za škody
d) O je míra rozšíření povinností odpovědného subjektu v důsledku porušení povinnosti
1. O povinnost může nahradit původní povinnost > nepovažuje se potom za O
2. O povinnost může trvat vedle primární povinnosti
3. O povinnost může být totožná s primární, ale přistupuje k ní další právní důvod neboli primární
povinnost se posiluje o další právní důvod
Funkce
1. prevenční
2. reparační, resp. satisfakční
3. represivní
Vznik
1. porušení smluvní povinnosti
2. porušení mimosmluvní (deliktní) povinnosti
3. následek protiprávního stavu (bez lidského přičinění)
4. v důsledku povolené činnosti (povinnost nesení rizika)
=> ne nepodmíněně – jen v důsledku právní skutečnosti
238
Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu
Předpoklady vzniku OP odpovědnosti za způsobenou škodu neboli základ OP odpovědnosti tvoří:
1) porušení P povinnosti (protiprávní PÚ) anebo Z kvalifikovaná událost vyvolávající škodu (škodní
událost)
2) škoda
3) příčinná souvislost mezi 1. a 2.
4) zásadně i zavinění ve formě buď úmyslu či nedbalosti
Splnění těchto podmínek má za následek vznik odpovědnostního P vztahu s jeho p&p jako zvl. druhu ZPV
- předpoklady 1 až 3 jsou objektivní povahy X čtvrtý je subjektivní povahy
- O za Š je založená na principu zavinění = tj. subjektivní odpovědnost
Obecná OZŠ (odpovědnost za škodu) nevychází ze zavinění dokazovaného (tzv. probační systém, u nás např.
v ZP), ale ze zavinění předpokládaného - na straně škůdce je připuštěna možnost vyvinění, neboli exkulpace
- poškozený musí prokazovat porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), dále vznik a výši škody a konečně že vzniklá
škoda a její výše jsou s porušením právní povinnosti v příčinné souvislosti X rušitel, který způsobil škodu v určité výši, se
musí vyvinit => neprovede-li úspěšně tento důkaz o svém vyvinění bude za nastalou škodu, kterou porušením právní
povinnosti způsobil, odpovídat
- předpokládá se pouze nedbalost, a to navíc nedbalost nevědomá X úmysl škůdce způsobit škodu musí
poškozený vždy dokázat !!!
Přísná (striktní, objektivní) odpovědnost
- OZŠ je spojena pouze s určitou Z kvalifikovanou událostí spojenou s určitou zvlášť rizikovou činností, kde i při
vynaložení očekávané odborné péče, a tedy i bez zavinění odpovědného subjektu, dochází ke vzniku škody
- do popředí vystupuje intenzivní veřejný zájem zajistit tímto způsobem účinnější P ochranu poškozeného (např. u
škod způsobených určitými zdroji zvýšeného nebezpečí)
- všem těmto případům vzniklých škod spojených s pokračujícím vědeckotechnickým pokrokem, s rozvojem
hospodářstvím i s jeho celkovou modernizací je společné, že již z nich samotných hrozí pro okolí určité riziko vzniku
závažných škod na zdraví, životě, majetku, i na přírodě a životním prostředí (hrozící riziko nelze ani při vynaložení
veškeré odborné péče plně zvládnout) a dále, že důkaz o zaviněném protiprávním úkonu škůdce, resp. odpovědného
subjektu, a někdy i důkaz o příčině vzniklé škody by byl pro poškozeného obtížný, popř. vůbec nemožný.
- o těchto případech se hovoří jako o případech O za Š založené na objektivním principu, O za výsledek, O bez zavinění
- i přes svou nebezpečnost jde o činnosti, které jsou jako společensky užitečné dovoleny (hovoří se též o
dovoleném riziku) = provozovatelé těchto činností za ně však musí nést riziko, kterému mohou nejčastěji také sami
nejlépe čelit
- právem se proto v této souvislosti hovoří o spravedlivém rozložení rizika, resp. o spravedlivé alokaci škod
(přičemž provozovatelé těchto provozů mohou své zatížení vyvažovat pojištěním)
- do této skupiny případů lze v českém právu řadit z OZ např. odpovědnost za škodu dle § 420a, 421, 421a, 427n.,
432n., 683 a 769, ze zvláštních soukromoprávních předpisů odpovědnost za škodu dle OBZ dle § 373n., dle 187 ZP, dle
§ 190 ZP
- ze zvlášť stanovených důvodů se jí lze zprostit – liberovat – exonerovat
- př. § 420a, 421, 427 n., 432, 683, 763 OZ, § 191 ZP…
239
- absolutní objektivní odpovědnost – liberace naprosto vyloučena
=> Objektivní princip (vedle subjektivního) vytváří v moderních pr.řádech další princip O za Š
- s ohledem na růst rizik je patrná tendence konstruovat legislativně ještě generální skutkovou podstatu
(klauzuli) o objektivní odpovědnosti za rizika spojená s nebezpečnou činností
X ve světě nadále převládá názor, že případy objektivní O tvoří pouze výjimky ze zásady O za zavinění =>
z toho plyne, že se za vedoucí odpovědnostní princip v oblasti deliktního práva považuje v současných
podmínkách i nadále subjektivní princip, tj. odpovědnost založená na zavinění
Rozvoj objektivní O úzce spjat se zaváděním povinného pojištění OZŠ způsobenou třetím osobám (např.
povinné pojištění odpovědnosti vlastníků automobilu), jakož i se sociálním zabezpečením (např. škody způsobené
zaměstnanci jako újmy z pracovního úrazu či z nemoci z povolání)
- idea zabezpečit reálné uspokojení práv poškozených kde by k tomu nestačili majetkové a platební možnosti
škůdců formou kolektivního rozvrhu vzniklých škod
- pojištění – významná úloha ve vztahu k odpovědným subjektům – chrání je před neúměrnými riziky
- úkolem společnosti je harmonizovat a funkčně doplňovat OZŠ a pojištění
I.
Protiprávní úkon nebo zákonem kvalifikovaná událost vyvolávající škodu (škodní událost)
1) protiprávnost úkonu spočívá v rozporu tohoto úkonu FO či činnosti PO s objektivním P jako jednotným
celkem
- rozpor s objektivním právem nastane, porušuje-li úkon imperativní normu přímo (contra legem) nebo tuto
normu obchází (in fraudem legis)
- protiprávní úkon je často označován také jako delikt, což ale není přesné, neboť OP deliktem – stricto sensu – je a
může být jen zaviněný protiprávní úkon
- různé P řády ho chápou odlišně: (Fr. a Rakousko - považují za delikt každé jednání způsobující škodu (generální
delikt); jednotlivé delikty v USA a VB)
- ČR již od AGBG: "Každý odpovídá za škodu kterou způsobil porušením P povinnosti"
- dle českého práva přitom není rozhodné, vyplývá-li porušená právní povinnost ze smlouvy – ex contractu, nebo jde-li o
porušení právní povinnosti, která není spjata se smlouvou, nýbrž je založena zákonem – ex delicto (mimosmluvní
odpovědnost)
=> současná tendence evropského zákonodárství je stírat rozdíly mezi odpovědností z deliktu a ze smluv
- v řadě případů Z sám konkrétně specifikuje, resp. rozvádí a doplňuje, jak si má F či PO počínat, aby její úkony byly
kvalifikovány jako dovolené
Vzhledem k existenci podpůrně působící obecné OP normy § 415 je třeba soudit, že protiprávním je každý
úkon, resp. každá činnost, při které si dotyčné fyzické či právnické osoby nepočínaly natolik bedlivě a
pozorně, aby ke škodě na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí nedošlo
-protiprávní PÚ jako rozpor s objektivním právem může být:
1) zaviněný
2) nezaviněný (protiprávnost je nezávislá na zavinění)
240
- i při nedostatku zavinění úkon zůstává, je-li v rozporu s právem, objektivně protiprávním
- i nezpůsobilé osoby se mohou dostat do rozporu s právními příkazy a zákazy a mohou i nemusí odpovídat za
způsobenou škodu
=> protiprávnost a zavinění chápány v českém právu jako 2 odlišné kategorie
- zjištění protiprávnosti Ú znamená zjistit, která P povinnost byla porušena
> protiprávnost se nepředpokládá => musí být poškozeným vždy dokázána X zavinění (konkrétně nevědomá
nedbalost) se přepokládá
- protiprávní Ú může spočívat v porušení povinnosti něco:
a) konat (komisivní PPÚ)
b) nekonat (opomenout, omisivní PPÚ) – ne každé opominutí, ale opominutí Ú, ke kterému byla osoba ze
Z povinna
Z toho plyne, že PPÚ nemůže být takový Ú či taková činnost, které OP dovoluje či dokonce přikazuje
provést => to platí i tehdy, jestliže se takovým úkonem či činností se škodlivými účinky zasahuje do jinak chráněné
osobní či majetkové sféry FO či PO. V těchto případech se jedná o okolnosti vylučující protiprávnost:
Mezi okolnosti vylučující protiprávnost řadíme zejména:
a) plnění zákonné povinnosti
případy kdy povinnost vykonat určitý úkon vyplývá přímo ze Z
často spojeno s výkonem určitého povolání či fce (např. povolená exekuce …)
buď vyplývá ze Z anebo je jako zákonem založená dále individualizována a konkretizována (formou
rozkazů či příkazů) => častým případem individualizované a konkretizované zákonné povinnosti je
rozkaz a proto i plnění rozkazu – za předpokladu, že je tento závazný – není protiprávní. X Některé
PP však obsahují výjimku ze závaznosti rozkazu (např. policista je povinen odepřít splnění rozkazu
nadřízeného, jestliže by byl jeho splněním spáchán trestný čin)
b) výkon subjektivního práva
i výkon práva vylučuje jeho protiprávnost („neminem laedit qui iure suo utitur“)
každý, komu náleží určité právo je oprávněn ho v souladu se Z a v jeho mezích vykonávat – př. kárné
oprávnění rodičů vůči svým nezletilým dětem
vylučuje protiprávnost jen jsou-li splněny všechny zákonné náležitosti > dle § 3/1 nesmí
zasahovat do P a zájmů jiných a být v rozporu s dobrými mravy => nejsou-li podmínky
splněny může jít o zdánlivý výkon práv (neboli o zneužití) – jde o PÚ se všemi nepříznivými P následky
zvláštním případem výkonu práva je i oprávněné použití zbraně – jedná se o jednání po právu i
tehdy nesplňuje-li podmínky nutné obrany; osoba oprávněná použít střelné zbraně musí šetřit život a
jinak dbát nutné opatrnosti
c) svépomoc
jsou-li dány podmínky z §6
zvlášť upravenými případy svémoci je např. svépomocný výkon zadržovacího (retenčního) P,
svépomocný postup souseda dle § 127/1 apod.
d) jednání v nutné obraně (§ 418/2)
§ 418: (2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo
trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
společensky prospěšný, neboť čelí protiprávním zásahům provázeným škodlivými důsledky
-
musí však být splněny tyto zákonné podmínky jednání v nutné obraně:
241
i. existence přímo hrozícího či trvajícího protiP útoku na chráněné OPV (zejména na zdraví
a život)
- útok = úmyslné počínání jiného subjektu (část teorie připouští tuto obranu i proti
jednání z nedbalosti)
- útokem bude zpravidla konání, ale může to být i opomenutí (např. nezadržení
svého cvičeného psa v útoku)
- útok dle § 418/2 nemůže být vyvolán zvířetem, působením přírodních sil anebo počínáním
osoby duševně choré či dítěte = v takových případech by proto přicházela v úvahu pouze
obrana v krajní nouzi s podmínkou subsidiarity X u útoku zvířete poštvaného FO by se
jednalo o nutnou obranu
- útok musí být protiprávní (nemusí však nutně naplňovat TP skutkovou podstatu)
- útok musí přímo hrozit či trvat (probíhat) = tzn. nemusím nutně čekat, až útok začne X
tam, kde útok ještě bezprostředně nehrozí anebo, kde již skončil nejedná se již o nutnou
obranu = tam kde již skončil by totiž nešlo o odvracení útoku, ale o jeho oplácení!
ii. obrana nesmí být zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku
- uvolnění TZ dle § 13 ve prospěch ohrožené osoby a ostatních osob = o nutnou obranu
nejde pouze tam, kde obrana byla zcela zjevně, tj. očividně – jasně nepřiměřená
útoku
- soud musí vycházet z objektivního měřítka avšak zároveň musí přihlédnout ke způsobu
útoku, jakož i k mimořádné situaci vyvolané útokem, včetně momentu překvapení, zmatku,
strachu a úleku …
- nový volnější výklad zvýrazňuje tendenci, že požadavek přiměřenosti obrany
nesplývá s požadavkem plné úměrnosti (proporcionality) útoku = proto škoda
způsobená jednáním v nutné obraně nemusí být vždy menší ani rovnocenná té, která při
útoku hrozila = např. při ozbrojené loupeži mohu i zabít = obránce za mimořádné situace,
kdy je napaden, a ve které se ocitne, může totiž jen stěží usoudit, jaká újma mu hrozí a
nemůže ani odhadnout následky svého jednání
- obrana se proto nemusí omezit pouze na pasivní obranu
iii. subjektem oprávněným jednat v nutné obraně je každá FO
- může jít buď o samotnou FO, vůči které útok přímo směřuje (sebeobrana), anebo o FO,
která vystupuje na obranu proti útoku vůči jiné FO (pomoc v nutné obraně)
iv. ten, kdo způsobil útočníkovi škodu v nutné obraně není za ní odpovědný
- dojde-li k vykročení z nutné obrany (excesu) stává se protiprávním
- exces intenzivní = hrubý nepoměr mezi obranou a útokem
- exces extenzivní = jde-li o předčasný zásah, nebo o zásah který nastal po skončení
útoku
- pak by šlo o zaviněný PPÚ – pokud by vznikla škoda má za následek vznik občanskoprávní
odpovědnosti za takto způsobenou škodu
e)
jednání v krajní nouzi (§ 418/1)
-
společensky prospěšné jednání toho, kdo vystoupil z mravně hodnotných pohnutek na ochranu jiného
zájmu
ten, kdo způsobil škodu jednáním splňujícím podmínky jednání v krajní nouzi, není za
takto způsobenou škodu odpovědný
za veškerou škodu bude odpovídat ten, kdo stav krajní nouze vyvolal
OZ v § 418/1 o krajní nouzi výslovně (explicitně) nehovoří
Podmínky jednání v krajní nouzi dle § 418/1:
i.
existence přímo (bezprostředně) hrozícího nebezpečí statkům chráněným OP
- nebezpečí = stav, kdy hrozí škoda
ii.
existence nebezpečí, které jednající sám nevyvolal
242
- musí jít o nebezpečí, které vyvolal někdo jiný
iii. nebezpečí, které ohrožený není povinen snášet
- někdy povinnost ohrožení snášet (př. lékař, hasič), pak nejde o krajní nouzi
iv. nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak
tj. zásada SUBSIDIARITY
jako možnost jiného odvrácení lze typicky uvést např. útěk (způsobení škody musí být krajním
východiskem)
má-li jít o krajní nouzi, musí být způsobení škody skutečně jediným neboli krajním východiskem
v.
-
následek způsobený zákrokem nesmí být zřejmě stejně závažný anebo ještě závažnější
než ten, který hrozil
tj. zásada PROPORCIONALITY, napomáhá podpoře prevence = není totiž možné, aby se jeden
právem chráněný zájem zachraňoval za cenu zničení jiného a ještě cennějšího
soudní praxe však odůvodněně spatřuje krajní nouzi tam, kde někdo obětuje cizí život, aby zachránil
životy více FO
komplexní posouzení konkrétního případu na základě objektivních kritérií = tzn. není rozhodující, jak
se situace jevila ohroženému
vi. oprávněna zakročit jednáním v krajní nouzi vůči komukoliv je každá FO
hrozí-li nebezpečí jí (tzv. sebeobrana v krajní nouzi) či jiné F či PO (tzv. pomoc v krajní nouzi)
vůči tomu, kdo jedná v krajní nouzi není jednání v krajní nouzi ani v nutné obraně přípustné
vii. o vykročení (excesu) z rámce krajní nouze
o vykročení z rámce krajní nouze jde tehdy, nebyli-li splněny zákonem stanovené podmínky a o
odpovědnosti za škodu při vykročení z rámce krajní nouze platí totéž, co bylo zmíněno již výše o
vykročení z rámce nutné obrany
f) svolení poškozeného
protiprávnost jednání je vyloučena i tam, kde se jednání, jímž byla způsobena škoda, stalo se
svolením postiženého (zásada volenti non fit iniuria)
nemusí být výslovné, stačí konkludentní (avšak takovým projevem, který nevzbuzuje pochybnost
o tom, co jím chtěl poškozený projevit = § 35/3)
-
splnění urč. podmínek:
svolení se musí týkat zásahu do takových subjektivních P postiženého, o nichž mu P řád dovoluje
svobodně rozhodovat
ii. svolení musí být dáno osobou způsobilou k PÚ + všechny náležitosti, které jsou vyžadovány pro
platnost PÚ
iii. svolení musí být dáno před vznikem škody
i.
g) dovolené riziko
-
riziko ve výrobě či výzkumu za předpokladu, že sledovaný cíl touto výrobou či výzkumem
je společensky prospěšný
v oblasti PP platí, že zaměstnanec neodpovídá za škodu, která vyplývá z hospodářského rizika
2) zákonem kvalifikovaná událost
243
- hraje roli u případů objektivní OZŠ (zejména Š způsobená provozní činností (§ 420a), provozem dopravních prostředků
§ 427n., provozem zvlášť nebezpečným (§ 432) …)
- již sama ZKU, která vyvolává škodu, se stává při určité objektivně nebezpečné (riskantní) činnosti
dostatečným P důvodem vzniku O v OP
II.
ŠKODA
OZ sám pojem škody nevymezuje, avšak používá jej. Soudní praxe a obč.pr.teorie - škoda je majetková
újma (ztráta), kterou lze objektivně vyjádřit (vyčíslit) obecným ekvivalentem, tj. penězi
- pokud nevznikne, nevznikne ani OZŠ
1. základní dělení, které provádí sám OZ v § 442:
a) skutečná Š
pozitivní, efektivní, reálná (damnum emergens)
majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodní události ve
zmenšení, snížení či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného; resp. ve
vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení
dle soudní praxe škodu představují nejen majetkové hodnoty, které již byly poškozením vynaloženy,
nýbrž i ty, které by bylo třeba vynaložit, aby došlo k uvedení věci v předešlý stav
rozsah, resp. výši Š musí poškozený přesně vyčíslit (lze-li ji jen těžko určit, může tak učinit ve
výjimečných případech soud dle § 136 OSŘ)
b) ušlý zisk – prospěch (lucrum cesans)
-
-
-
-
-
majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v tom, že v důsledku škodné
události nedošlo k rozmnožení (zvětšení) majetku poškozeného, které poškozený mohl
odůvodněně očekávat se zřetelem k obvyklému chodu věcí
nestačí pouze obecný – hypotetický ušlý zisk X musí se vždy jednat o prospěch, který se
dal podle obvyklého chodu věcí na základě dostatečně ověřených věcných podkladů
reálně očekávat = soud musí posuzovat každý případ zvlášť
tzn. ušlý zisk nelze dle soudní praxe stanovit libovolně = jeho stanovená výše se musí blížit
téměř jistotě
OBZ v § 379: za ušlý prospěch lze považovat majetkovou ztrátu, kterou mohl v okamžiku ZPV škůdce
– posuzováno objektivně – předvídat
ušlý zisk se vypočítává ke dni podání žaloby o náhradu škody
OBZ navíc připouští tzv. abstraktní zisk – možnost požadovat namísto skutečně ušlého zisku
náhradu zisku zpravidla dosahovaného v poctivém obchodním styku za podmínek obdobným
podmínkám porušené smlouvy v okruhu podnikání, v němž podniká = i tento zisk však musí být
poškozeným doložen
= existence skutečné škody a ušlého zisku je na sobě závislá (v určitých případech mohou
poškozeného vzniknout oba druhy škod, někdy pouze skutečná škoda, jindy jen ušlý zisk)
dle § 442 strany nemohou rozsah náhrady škody ani rozšiřovat ani omezit
dle OBZ je také možné rozsah náhrady zmenšit nebo rozšířit, avšak zmenšení nesmí být takového
charakteru, že by se jednalo de facto o vzdání se nároku na náhradu škody
2. dělení:
a) Š osobní
= újma nastalá v majetkové sféře poškozeného (např. ztráta na výdělku poškozeného) =
tzn.
zvláštnost
jejího
označení „osobní“ plyne pouze z toho, že k této Š došlo v
důsledku zásahu do osobního (imateriálního) statku, tj.
do zdraví či života
poškozeného
b) Š majetková
= újma vzniklá zásahem do majetkového statku
3. dělení (porušením jaké povinnosti ke škodě došlo):
a) Š smluvní – kontraktní (ex contractu)
b) Š mimosmluvní – deliktní (ex delicto)
244
- náhrada škody, ať již smluvní či mimosmluvní, je upravena v OZ jednotně
- pokud vznikla Š jako výsledek TČ => pak nastává souběh (konkurence) TP a OP OZŠ (naopak nikoli = tzn. vznikne-li
škoda, nemusí jit o TČ)
- škodu a její rozsah musí prokazovat poškozený = na něm spočívá povinnost tvrzení,
povinnost a důkazní břemeno
břemeno
tvrzení,
důkazní
Újma na zdraví
- dojde-li k újmě na zdraví – vzniká zvl. taxativně vymezený komplex práv na její náhradu, resp. na její zmírnění (§
444 až 449)
- při újmě na zdraví jde v prvé řadě o P na náhradu za ztrátu na výdělku, a to jednak po dobu pracovní
neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě
P na ztrátu na důchodu
P na náhradu účelných nákladů spojených s léčením
při smrti P na náhradu nákladů pohřbu a na výživu pozůstalých
P na jednorázové peněžité odškodnění dle § 444 - resp. P na přiměřené zmírnění za vzniklou
nemajetkovou újmu = tato újma spočívá ve vytrpěných bolestech a ve ztížení společenského uplatnění, hovoří se též
o peněžité – materiální satisfakci
- v těchto případech nemůže jít – a z povahy věci ani nejde – o ekvivalent takto vzniklých nemajetkových újem =
jedná se pouze o jejich zmírnění, a to formou poskytnutí určité peněžité částky = tato peněžitá částka proto
neplní funkci náhrady vzniklé nemajetkové újmy, nýbrž funkci pouze jejího určitého přiměřeného
zmírnění (nehovoří se proto o náhradě škody, nýbrž o
poskytnutí přiměřeného zadostiučinění)
III.
PŘÍČINNÁ SOUVISLOST
- dalším předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu v OP je kauzální nexus
- relevantní OP příčina = určitá skutečnost, se kterou je dle OZ spojena odpovědnost za škodu = tj. protiprávní úkon
včetně úmyslného jednání proti dobrým mravům, anebo zákonem kvalifikovaná zvláštní událost
- bez ohledu zda jde o subjektivní či objektivní odpovědnost musí mezi protiprávním Ú nebo Z
kvalifikovanou událostí na straně jedné a Š na straně druhé existovat vztah příčiny a následku
- příčinná souvislost je objektivní a nezbytný předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu X zavinění se
vyžaduje pouze v určitých případech stanovených v OZ (jmenovitě jde zejména o obecnou – a zároveň nejčastější –
odpovědnost za škodu dle § 420) = nutné rozlišovat příčinnou souvislost a zavinění ! (zavinění soud zjišťuje až poté, co
se přesvědčí o příčinné souvislosti – není-li, pak se nezabývá ani zaviněním)
Povinnost tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno zatěžuje poškozeného
Nestačí pouhá domněnka příčinné souvislosti – ta musí být bezpečně prokázána
- nutno určit příčinu (=značně složité) = zaměření pozornosti jen na ty následky a příčiny, které jsou významné z
hlediska OP OZŠ a jí sledovaného účelu => soud musí izolovat OP relevantní následek a OP relevantní příčinu
- soud nejprve izoluje relevantní následek, tj. škodu (=majetkovou újmu, kterou lze vyjádřit v penězích) a při
újmě na zdraví se soud v oblasti OZŠ zaměřuje vedle majetkové újmy (náklady na léčení, ztráta výdělku …) i
na vznik nemajetkových újem, konkrétně na vytrpěné bolesti a na ztížení společenského uplatnění
245
- po izolaci škody, musí soud izolovat i její OP relevantní příčinu = soud musí z univerzálního komplexu, který
vedl ke vzniku škody izolovat pouze tu příčinu, resp. příčiny, se kterými v právu OP úprava OZŠ spojuje, tj. buď
protiprávní úkon nebo zákonem kvalifikovaná zvláštní škodní událost
- jestliže víc příčin – odstupňování jejich významu pro vznik Š (tzv. gradace příčinné souvislosti)
X avšak existují i případy komplikované příčinné souvislosti – obtížné; spravedlivý závěr o OZŠ lze získat jen při
správném objasnění podstaty příčinné souvislosti = př. řidič srazí chodce a těžce ho zraní avšak nikoli smrtelně, chodec
po převozu do nemocnice zemře po hrubém pochybení lékaře = vzniká otázka, která z těchto dvou příčin je z hlediska
vzniku OZŠ skutečně OP relevantní příčinou sledovaného PO relevantního následku, tj. smrti fyzické osoby
- OZ nikde podstatu příčinné souvislosti neobjasňuje = proto se objasněním její podstaty zabývá zejména věda a
judikatura
- při objasňování ústřední otázky, tj. která z více předcházejícího univerzálního komplexu příčin vzniku škody je právě
v konkrétním případě relevantní OP příčinou není jednota názorů
- řeší to různé teorie příčinné souvislosti (teorie kauzality):
1) teorie podmínky – teorie rovnocennosti podmínek
příčinná souvislost mezi PÚ a škodou existuje tehdy, jestliže by bez nich Š nenastala
(CSQN)
vychází z toho, že příčin je více (tzv. kumulace příčin), ale všechny jsou si rovny v tom, že by
bez žádné z nich Š nenastala
uplatňuje se hl. v TP => kde je O založena na principu zavinění (úmysl či nedbalost), které v této
teorii tvoří korektiv, který v přijatelné míře umožňuje omezit v posuzovaném konkrétním případě TP O
jen na ten následek, který pachatel zavinil
X v OP OZŠ založeno nejen na subjektivním, ale i na objektivním principu, kde se zavinění jako
korektiv pro založení O uplatnit nemůže = proto se v OP teorii více uplatňuje druhá teorie = tj. teorie
adekvátní příčinnosti
2) teorie adekvátní příčinnosti
dle této teorie je Š způsobena protiprávním Ú nebo ZKÚ tehdy, jestliže jsou nejen
podmínkami Š, nýbrž mají-li zároveň podle obecné povahy i podle obvyklého chodu věcí
typicky za následek způsobení Š
příčinná souvislost je dána tehdy, je-li Š podle obecné povahy (dle obvyklého chodu věcí a zkušeností)
adekvátním důsledkem protiPÚ či škodní události
nutno chápat škodu jako předvídatelnou – soud při předvídatelnosti vychází z objektivního
měřítka => soud musí přihlížet k tomu, zda Š byla předvídatelná pro každou řádně se
chovající osobu, která by se nacházela v době způsobení Š na místě škůdce (soud musí vzít
v úvahu všechny okolnosti konkrétního případu a obecné zkušenosti a je-li to nutné i závěry expertiz)
je-li tomu tak, je PS dána, čímž je naplněn i potřebný obligatorní předpoklad vzniku OP OZŠ
OZŠ zde plní reparační, případně satisfakční funkci
nepřerušuje se
OBZ v § 379 – určení rozsahu nahrazované škody = nenahrazuje se ta škoda, jež převyšuje škodu,
kterou v době vzniku závazku povinná strana předvídala, resp. kterou bylo možno předvídat X naproti
tomu povinné straně nevzniká povinnost k náhradě škody, jestliže pro ni byla vzniklá škoda v celém
rozsahu nepředvídatelná
IV.
ZAVINĚNÍ
- subjektivní předpoklad OZŠ v OP tvoří zavinění
= psychický (vnitřní) vztah odpovědného subjektu k jeho vlastnímu úkonu, který se příčí objektivnímu
právu, tj. k jeho protiprávnímu Ú, jakož i ke Š jako následku tohoto protiprávního Ú
Zavinění jako psychický vztah je založeno na spojení prvku vědění (předvídání) a prvku vůle (chtění a srozumění) kumulativně => z toho lze usuzovat na způsobilost k zavinění (deliktní)
Psychický život člověka je jednota rozumových a volních procesů, které od sebe nelze odtrhovat
246
- zavinění odpovědného subjektu, tj. jeho vědomí a vůle, musí minimálně zahrnout: protiprávní úkon +
škodu jako výsledek protiprávního Ú + příčinnou souvislost
- zavinění nezbytně předpokládá existenci protiprávnosti (avšak nelze je ztotožňovat = úkon, který je protiprávní
nemusí být vždy zaviněný, např. pro duševní poruchu)
- cílem právního řádu a jeho norem je prostřednictvím kogentních, tj. všeobecně závazných, právních
příkazů a zákazů usměrňovat a zároveň stimulovat FO a PO k tomu, aby při svém počínání postupovaly
vždy tak, jak to odpovídá požadavkům požadovaným v těchto právních příkazech a zákazech = neučiní-li
tak, lze usuzovat na zavinění těchto osob
- škůdci, resp. odpovědnému subjektu lze proto zavinění přičíst tehdy, jestliže sice nevěděl o tom, že svým úkonem
porušuje nějakou právní povinnost, objektivně však tomu tak je, a jestliže si to byl vzhledem ke stavu svého vědomí a
vůle v době protiprávního úkonu schopen uvědomit, resp. si to měl uvědomit (jen výjimečně je třeba dle českého
práva třeba znát přímo porušovaný předpis)
- z těchto důvodů je důležité, aby si byl určitý subjekt vědom, a tudíž mohl posoudit své chování a jeho
následky a zároveň aby toto své chování dovedl ovládnout a určovat je = teprve ve chvíli, existují-li na straně
subjektu tyto dva psychické předpoklady (schopnost posoudit a rozeznat jeho protiprávnost), lze dojít v OP k závěru, že
takový subjekt je způsobilý k zaviněnému protiprávnímu úkonu, nebo-li, že má deliktní způsobilost!
Na různém utváření (kombinaci) prvků vědění a vůle jsou založeny různé formy a stupně zavinění:
1) úmysl (dolus):
a) přímý (dolus directus) = jednající věděl a chtěl Š způsobit
b) nepřímý (dolus eventualis) = jednající věděl, že může Š způsobit, a pro případ, že jí způsobí, s tím
byl srozuměn
2) nedbalost (culpa):
a) vědomá = jednající nechtěl Š způsobit, věděl však, že jí způsobit může, přičemž bez přiměřených
důvodů spoléhal, že jí nezpůsobí (lehkomyslnost)
b) nevědomá = jednající nechtěl Š způsobit, a ani nevěděl, že jí může způsobit, avšak vzhledem k
okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl
Nedbalost jako forma zavinění, ať již vědomá či nevědomá, je na rozdíl od úmyslu založena
na prvku vědění – předvídání
-
-
na rozdíl od úmyslu nesměřuje nedbalost ke škodě jako k následku protiprávního úkonu
otázka, jak posuzovat nedbalost = tj. zda z objektivního hlediska, či ze subjektivního hlediska =
v oblasti náhrady škody, je třeba postavení odpovědného subjektu (FO či PO) chápat ve
smyslu objektivním (věcném) = tzn., chce-li se určitá osoba zprostit odpovědnosti, nestačí
prokázat, že jednala a činila vše jen podle svých individuálních znalostí, schopností a dovedností = tj.
rozhodující je objektivní měřítko = odpovídá to i požadavkům spravedlnosti, neboť všem subjektům
právních vztahů vyznačujících se rovností ukládá stejnou občanskou povinnost (§ 2/2 OZ)
tzn. soud musí vždy posuzovat, jak by na místě odpovědného subjektu jednala každá
řádně – rozumně se chovající osoba (tzv. objektivizovaný vzor rozumné osoby = tzv. „diligens
pater familias“), avšak soud musí vždy zároveň uvažovat, jak by se tato řádná osoba chovala za
konkrétních podmínek nastalé situace (konkrétnost objektivního měřítka) + soud přihlíží i k postavení
určité osoby, které má ve společnosti = např. lékaře, advokáta apod.
-
nevědomá nedbalost má velmi blízko k nezaviněně způsobené škodě neboli k tzv. náhodě
v právním smyslu = jestliže si určitý subjekt v konkrétním případě možnost způsobit škodu
neuvědomil a ani vzhledem k okolnostem uvědomit neměl a nemohl, jde o náhodu v právním smyslu
-
náhoda jde podle zásady „casum sentit dominus“ k tíži samotného poškozeného
náhoda v P smyslu lze třídí na:
i. prostá (casus minor)
ii. kvalifikovaná (casus maior nebo také vis maior) = za daných podmínek ani při
vynaložení veškerého úsilí nikým (objektivní hledisko) vzhledem k její neobvyklosti
(mimořádnosti) neodvratitelnou (např. určitá živelná pohroma) = vyšší moc (platný OZ tento
pojem neužívá)
1. vnitřní – odvozuje svůj původ z chování nebo z činnosti (provozu), o který se v
daném případě jedná
247
2. vnější – taková, jež s chováním nebo činností (provozem), o které v daném případě
jde, nikterak nesouvisí
zásada: škodlivé následky náhodně způsobené si poškozený nese ve svých majetkových poměrech
sám = a to jedná-li se o OZŠ založenou na subjektivním principu (odpovědnost za zavinění) X jde-li o
přísně objektivní odpovědnost, pak může odpovědná osoba odpovídat i za náhodu prostou (§ 428 a
432)
v některých případech přísné objektivní odpovědnosti je v O s ohledem na zajištění
maximální ochrany poškozených založena odpovědnost dokonce i za tzv. vnější
kvalifikovanou náhodu (§ 421a)
-
-
OZ obsah těchto pojmů sám nevymezuje a v rámci jednoty právního řádu vychází z § 4 a 5
TZ
měřítko hodnocení zavinění, konkrétně měřítko nedbalosti, nezůstává a nemůže zůstat neměnným
-
c) hrubá nedbalost (culpa lata) – do OZ ji zavedla novela v roce 1982
- teoretická otázka, zda řadit do nedbalosti či již do závažné protiprávnosti (druh protiprávnosti)
- může zahrnovat jak případy vědomé, tak i nevědomé nedbalosti
- o hrubou nedbalost se bude jednat zejména tam, kde se vztahuje na porušení určité povinnosti
plynoucí z povolání, fce, postavení
- po novele ZP (1994) přestal tento institut být aktuální = možnost použít v případě § 447/2 se stala
prakticky obsoletní
Rozlišování jednotlivých forem zavinění má při OZŠ v OP svůj význam v několika směrech:
a) vznik OZŠ spojen v některých případech pouze s určitou formou zavinění (úmyslem = §
423, 424) v jiných případech stačí jakákoliv forma či stupeň zavinění
b) u OZŠ má velký význam rozlišování forem zavinění z hlediska možnosti přiznání rozsahu
náhrady způsobené Š (srov. § 442/3 a § 450)
c) formy zavinění mají svůj význam i pro promlčecí doby a pro počátek běhu promlčecích dob (§
106 a § 107)
d) rozlišování forem zavinění je důležité i z důvodu, že tam, kde OP předpokládá zavinění se může tato P
domněnka vztahovat pouze na nevědomou nedbalost; úmysl musí být škůdci vždy prokázán
Subjekty odpovědnosti za škodu
Subjekty OZŠ:
1. FO
2. PO
3. Stát či územní samosprávné celky
I. F Y Z I C K Á O S O B A
-
-
tam, kde se vyžaduje zavinění, musí mít FO způsobilost k zavinění (tu lze v OZ dovozovat z § 422) =>
psychická způsobilost rozumová (intelektuální, rozeznávací, předvídat) a volní (určovací) = spojení těchto dvou
složek musí FO umožnit posoudit protiprávnost svého chování a rozhodnout se pro tu variantu jednání, která je v
souladu s P (secundum legem) => za splnění těchto podmínek lze osobě její chování vytýkat a klást jí je k tíži
způsobilost posoudí soud s přihlédnutím dle potřeb i k odborným znaleckým poznatkům v každém jednotlivém
případě
OP váže vznik způsobilosti FO k zavinění na existenci kumulativních podmínek (§ 422):
a) pozitivního předpokladu = tj. obecně dosažení zletilosti (18 let nebo manželství a to i neplatné)
výjimečně přiznána i nezletilé osobě či osobě postižené duševní poruchou = tzv. omezená
způsobilost k zavinění = v případě jestliže tyto osoby, které jsou jinak obecně k zavinění
248
nezpůsobilé, jsou v konkrétním případě s přihlédnutím k věku, či charakteru nemoci schopny v době
způsobení škody posoudit následky svého jednání a zároveň je určovat a ovládnout
b) negativního předpokladu = tj. FO není postižena duševní poruchou (ať trvalého, či přechodného rázu),
která by u ní v době způsobení škody vyloučila náležitý výkon, buď rozumové anebo volní způsobilosti
- Zletilá a zároveň duševní poruchou nepostižená osoba je schopna rozumově posoudit a zhodnotit
situaci, ve které se nachází, a v důsledku toho z řady nabízející se variant chování se svobodně
rozhodnout pro tu, která je v souladu s právem
- za určitých podmínek OP přiznává způsobilost k zavinění i nezletilé FO nebo FO postiženou duševní
poruchou – jestliže jsou v konkrétním případě, s přihlédnutím k věku, způsobilé v době způsobení této
škody posoudit následky = omezená způsobilost k zavinění FO
- duševní porucha = takový psychický stav FO, který u ní vylučuje náležitý výkon buď rozumové či volní způsobilosti
anebo obou způsobilostí
- nerozhoduje, došlo-li před způsobením škody k soudnímu rozhodnutí o zbavení či omezení způsobilosti k PÚ, avšak jeli již takovým rozhodnutím zjištěna, není ji následně třeba prokazovat = procesní výhoda + další výhoda navíc spočívá
v tom, že u takové osoby stižené duševní poruchou nejsou uznávány za právně relevantní tzv. světlé okamžiky
Jiná je situace přivede-li se FO sama ze svého zavinění do stavu přechodné duševní poruchy (§ 423):
v těchto případech se vychází z toho, že odpovědnost za takto zaviněně způsobenou škodu je
založena již na jejím předcházejícím zavinění (opilost, požití drogy apod.)
Z nejrůznějších právně politických důvodů sledujících zvýšenou ochranu poškozených je odpovědnost FO založena na
objektivním principu
- u tohoto objektivního principu odpovědnosti za škodu způsobenou FO není třeba způsobilost k zavinění
= může ji proto způsobit i nezletilá, či duševně chorá FO !!!
II. P R Á V N I C K Á O S O B A
-
zavinění PO lze dovodit dle § 420/3: odpovědnosti se zprostí každý (tedy i PO), kdo prokáže, že Š nezavinil (i
zde se vychází ze zavinění)
složitý teoretický problém = jak mohu u PO zkoumat její rozumovou a volní složku ve vztahu k následku, když PÚ za
PO činí jen FO? tento psychický stav nelze tedy zkoumat u samotné PO, ale u FO, které za ni jednají
za PO mohou PÚ činit jen FO => PO může způsobit Š zaviněným protiprávním Ú rovněž jen
prostřednictvím FO, které za ni ať již jako statutární orgány nebo zástupci jednají
Jedná-li statutární orgán PO a způsobí-li Š, považuje se tato Š za Š způsobenou zaviněným protiprávním
Ú přímo samotné PO (§ 420/1) > Odpov. PO za Š způsobenou jejím vlastním zaviněným protiprávním
úkonem
Odpovědnost PO za Š způsobenou zaviněným protiprávním Ú jiných, tj. použitých osob (dle § 20/2
v zastoupení) – PO za jiné (např. zaměstnance) odpovídá za kumulativního splnění dvou podmínek: že Š byla
způsobena takto použitými osobami a to při uskutečňování činnosti PO (§ 420/2)
-
v tomto případě zaměstnanci či členové PO za způsobenou Š vůči poškozeným přímo neodpovídají X jejich O vůči
PO dle PPP tím není dotčena
PO se může zprostit (exkulpovat) z OZŠ, prokáže-li, že protip. způsobenou Š nezavinila
-
deliktní způsobilost PO vzniká již vznikem PO, tj. nabytím její právní subjektivity
III. S T Á T
-
za škodu způsobenou v soukromoprávních vztazích odpovídá dle § 21 jako každá jiná PO
249
-
X jde-li však o škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, pak stát a ÚSC odpovídají za Š způsobenou
nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, která je založena zvláštním zákonem 82/1998
= tato odpovědnost je přísnou objektivní odpovědností, které se nelze zprostit žádným z liberačních důvodů
Společná odpovědnost více škůdců a spoluúčast poškozeného na způsobené škodě
Společná odpovědnost více škůdců (§ 438) = tzv. pluralita škůdců:
-
byla-li jedna škoda způsobena více škůdci (nejméně dvěma, přičemž není rozhodné, tvoří-li tyto
škůdce jen F či PO, či obě společně) odpovídají za ni společně
není podstatné, zda škoda vznikla v součinnosti (spoluzavinění), či na základě činnosti na sobě
nezávislé (souběžné, konkurující zavinění)
rovněž nerozhoduje, zda některý ze škůdců jednal úmyslně a jiný nikoli
formy odpovědnosti:
a. společná a nerozdílná = solidární
tato odpovědnost stanovena dle § 438/1
toto pravidlo spočívá v tom, že každý z více škůdců odpovídá za všechny ostatní škůdce a
naopak všichni škůdci odpovídají za každého jednotlivého škůdce
škůdce, který veškerou Š nahradil se vypořádá dle § 439 s ostatními škůdci podle jejich
individuální účasti na způsobení škody (§ 439 tak tvoří ius speciale k § 511/2)
jestliže jeden zaplatí celou škodu, závazek ostatních k poškozenému dle § 559 zaniká
vypořádání se děje prostřednictvím tzv. P následného postihu (promlčuje se v 3leté lhůtě)
b. dílčí (oddělené) dle § 438/2 = zcela výjimečně a jen v odůvodněných případech se může soud, na
základě své volné úvahy rozhodnout, že každý z více škůdců, kteří způsobili společně Š, za ni
odpovídá jen podle své individuální účasti na způsobení Š
- účast jednoho ze dvou škůdců byla jen nepatrná
-
v OBP je solidární O za způsobenou Š bez možnosti aby soud byl oprávněn stanovit výjimku z tohoto
principu (§ 383 OBZ)
X v PP platí zásada dílčí O, kterou několik zaměstnanců způsobilo svému zaměstnavateli (§ 176/5 ZP)
Zavinění poškozeného
a) výlučně zaviněním poškozeného:
poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře celou sám, aniž by její náhradu mohl požadovat na
někom jiném (tzv. lokalizace škody u samotného poškozeného)
zásada, že dobře se má chovat i ke svým P a zájmům
b) také (spolu)zaviněním poškozeného:
poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře poměrně, tj. podle své účasti na způsobení Š
není rozhodné, zda zaviněné protiprávní jednání poškozeného spolupůsobilo již při vzniku škody anebo
až při zvětšení jejího rozsahu
-
-
úprava následků spoluzavinění poškozeného se vztahuje jak na případy, kdy škůdce sám odpovídá za
způsobenou Š proto, že ji zavinil (z nedbalosti či úmyslně), tak na případy, kdy škůdce odpovídá za Š bez
zřetele k zvl. zavinění (tj. objektivně)
soudní praxe názor, že není vyloučena možnost spoluzavinění poškozeného při Š způsobené škůdcem úmyslně;
jinak poškozený většinou nedbalostní
ke spoluzavinění poškozeného přihlíží soud ex officio
u osoby nezpůsobilé k zavinění to Z neřeší, ale jednotný názor, že i skutečnost, kterou nelze
poškozenému přičíst k zavinění, snižuje přiměřeně škůdcovu O
OBZ – poškozený nemá nárok na náhradu té části Š, jež byla způsobena nesplněním jeho povinnosti stanovené
PP vydanými za účelem předcházení vzniku Š či omezení jejího rozsahu
v PP také zvl. úprava
250
53. Obecná odpovědnost (§420 - 420a)
Obecná odpovědnost za škodu
OZ upravuje v § 420 a 420a dva obecné (generální) případy (skutkové podstaty) OZŠ:
a) OZŠ způsobenou jinému zaviněným proti PÚ (§ 420):
- sjednoceno pro F a PO
b) OZŠ způsobenou jinému provozní činností (§420a):
- nově založeno novelou z r. 1991; měl plnit fci obecné objektivní OZŠ způsobené v nejrůznějších provozech,
které nejsou kryty žádným ze zvl. případů objektivní OZŠ
- § 420 a tvoří ve skutečnosti jeden z dalších zvláštních případů objektivní odpovědnosti za škodu a je
proto nesystematicky zařazen do obecné části OZŠ X § 424, který upravuje odpovědnost za škodu
způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům by měl být řazen do obecné části !!!
- obecná úprava OZŠ se uplatní všude tam, kde určité způsobení Š není zahrnuto pod některý ze zvláštních případů OZŠ
- současný stav úpravy není uspokojivý
Odpovědnost za škodu způsobenou F či PO jinému zaviněným protiprávním úkonem:
- k naplnění obecné odpovědnosti FO či PO za způsobenou škodu vyžaduje OZ dle § 420 existenci těchto předpokladů:
1) protiprávnost úkonu:
-
spočívá v porušení P povinnosti a není rozhodné, zda jde o povinnost ze smlouvy nebo ze zákona
povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, povinnost důkazní a důkazní břemeno ohledně protiprávnosti
úkonu leží na poškozeném = protiprávnost se nepředpokládá !!!
2) škoda (majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích):
-
i některé újmy nemajetkové povahy tvoří neoddělitelnou součást náhrady škody (zmírňují se vždy
výlučně v penězích = § 444)
nahrazuje se Š jako:
a) majetková újma způsobená na věcech (na majetku)
b) majetková újma způsobená na zdraví a životě
-
nahrazuje se Š skutečná (damnum emergens) i ušlý zisk (lucrum cessans)
povinnost tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně vzniku Š a jejího
rozsahu (výše) leží na poškozeném !!!
při porušení smluvní povinnosti může být Š nahrazena smluvní pokutou = tzv. paušalizovaná náhrada
škody dle § 545/2 = v takovém případě pak již poškozený nemůže uplatňovat OZŠ, není-li dohodnuto
jinak
3) příčinná souvislost mezi 1) a 2):
-
viz předchozí otázky
4) zavinění:
-
psychický vztah škůdce k proti PÚ a ke škodě
zavinění má buď formu úmyslu (přímého či nepřímého) nebo nedbalosti (vědomé či nevědomé)
úmysl musí být poškozeným vždy dokázán x nevědomá nedbalost se u škůdce dle §
420a/3 předpokládá
předpoklad zavinění !!! = způsobí-li někdo porušením povinnosti Š vychází se z toho, že jí zároveň
zavinil (O se zprostí vyviněním)
251
-
hodnocení zavinění škůdce = objektivní měřítko, které je však uplatňováno vždy konkrétně a
diferencovaně:
a) uplatňuje se jednotně u všech škůdců => soud rozhoduje dle chování rozumné osoby
(objektivizovaný vzor či model)
b) uvažuje jak by se tato řádná osoba chovala za daných konkrétních podmínek vzniklé
situace, za kterých k proti PÚ a k následné Š došlo (konkrétnost obj. měřítka)
c) důležitost postavení, které osoba ve společnosti zaujímá (tzv. diferencovanost obj. měřítka)
d) kritérium se mění v závislosti na celkovém společenském vývoji
-
body 1 až 3 = objektivní povaha X 4 = subjektivní povaha
-
př. obecné odpovědnosti za škodu způsobenou jinému: OZČ za majetkovou újmu na zdraví, k níž
došlo mezi FO navzájem při sportovním utkání nedodržením sportovních pravidel; škody způsobené
domácími zvířaty …
O se může zprostit pokud prokáže, že tuto Š nezavinil (vyvinění = exkulpace)
-
Upraveny i případy, kdy PO či FO používají k provedení své činnosti jiných osob, konkrétně svého
zaměstnance či svého člena či někoho dalšího a ty při uskutečňování této činnosti způsobí Š jinému
zaviněným proti PÚ (§ 420/2) !!!
-
-
v těchto případech jde o přímou odpovědnost PO či FO vůči poškozenému za škodu způsobenou mu
zaviněným proti PÚ
není rozhodné, kdo byl použitou osobou a v jakém vnitřním právním poměru je k FO či PO, která ho použila
možnost vyvinění = jestliže by FO či PO prokázala nedostatek zavinění u vyslané osoby nebo v případě, jestliže by
FO či PO nemohla škodě zabránit ani při vynaložení veškeré péče, kterou na ni bylo možno za daných podmínek
konkrétního případu požadovat
tato OZŠ FO či PO přichází v úvahu za těchto podmínek (kumulativně):
a) Š byla způsobena těmi, které P či FO při své činnosti použila = osoby, které plnily úkoly a v jejich
rámci příkazy a pokyny P a FO (tyto osoby poškozenému za splnění další podmínky sub b) samy přímo
neodpovídají), tj. nejčastěji zaměstnanec
b) ke Š došlo při plnění činnosti P či FO – otázkou posouzení všech okolností konkrétního případu (př.
uklízečka rozbije okno); v případě excesu (vybočení z činnost F či PO, tj. ve chvíli, kdy začne vykonávat
činnost pouze ve svém výlučném osobním zájmu bez jakéhokoli vztahu k PO či FO) odpovídá sama
jednající osoba (uklízečka něco ukradne v bytě), z hlediska účelu těchto ustanovení, kterými je ochrana
poškozeného, je účelné, aby tato ustanovení byla vykládána spíše extenzivněji !!!
-
vůči osobám, které FO či PO použila a které způsobily škodu, mohou tyto FO či PO požadovat náhradu
škody = nejčastěji půjde o omezenou odpovědnost dle PP předpisů (§ 172 ZP) X pokud by se jednalo o
jinou použitou osobu než je zaměstnanec FO či PO v pracovním poměru, přicházel by v úvahu následný
postih (regres) dle § 440: Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.
Odpovědnost za škodu způsobenou jinému provozní činností (§ 420a)
předpoklady vzniku OZŠ způsobené jinému provozní činností:
1) existence události vyvolané provozní činností:
provozní činnost je soustavná činnost, která je spjata s určitým provozem, který organizuje a řídí PO či FO =
zpravidla se jedná o činnost, která je zahrnuta v předmětu činnosti PO nebo FO a jež je kryta veřejnoprávními
oprávněními
- ve smyslu § 420a je však v souladu se zájmy poškozeného třeba provozní činností rozumět každou
fakticky, soustavně prováděnou činnost spojenou s provozem PO či FO
- taková Š, která byla způsobena dle § 420a/2:
a) samotnou činností, která má provozní povahu ve výše uvedeném smyslu (popř. věci jakékoliv
povahy použité při této provozní činnosti)
b) fyzikálními, chemickými, popř. biologickými vlivy provozu na okolí
-
252
oprávněným prováděním či zajišťováním prací v rámci provozu, jímž je způsobena jinému Š na
nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo či znemožněno užívání nemovitosti
není jasné, zda jde o taxativní výčet
půjde hl. o provozní činnost upravenou Z o živnostenském podnikání
u škody způsobené zákrokem lékaře jde o subjektivní O dle § 420 a ne o odpovědnost zdravotnického zařízení dle
§ 420a
c)
-
2) způsobení škody
3) příčinná souvislost mezi provozní činností a způsobenou Š
-
jedná se o objektivní O => riziko škod způsobených provozní činností jde na vrub jejího provozovatele
liberace dle § 420a/3 = jestliže Š byla způsobena neodvratitelnou událostí, která nemá původ v provozu anebo ve
vlastním jednání poškozeného
neodvratitelná událost – nebylo možno, ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na dotyčném provozovateli
požadovat, ji zabránit (posuzováno objektivně, konkrétně a diferencovaně)
povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno spočívají v obou těchto
směrech na provozovateli provozní činnosti
př. živelná pohroma či neodvratitelné jednání třetí osoby
neplatí když možno odvrátit správným provozem (zřízení bleskosvodu, ne vadný stav používaného zařízení apod.)
253
54. Způsob a rozsah náhrady škody
Rozsah a způsob náhrady škody
Pod pojmem rozsah náhrady škody je třeba rozumět: jakou výši (objem), resp. kolik (kvantitativní stránka) má
škůdce, resp. odpovědný subjekt poškozenému nahradit
Při Š způsobené na věcech a na majetku vůbec se poškozenému hradí veškerá skutečná (pozitivní) Š, jakož i to, co
poškozenému ušlo (ušlý zisk)
- při určení výše Š se dle § 443 vychází z ceny v době poškození => touto cenou je obvyklá cena = cena, která by
byla dosažena při prodeji stejného či obdobného majetku v obvyklém OB styku v tuzemsku ke dni ocenění (do výše
ceny se ale nezapočítávají mimořádné okolnosti trhu = např. důsledky přírodních kalamit, ani vliv tzv. ceny zvláštní
obliby majetku = pertium affectionis)
-
rozsah odškodnění musí vždy odpovídat škodě, kterou poškozený skutečně utrpěl
Při škodě (újmě), způsobené na zdraví nebo na životě (tj. při usmrcení FO) se podle zvlášť stanovené úpravy
nahrazují (jde o taxativní výčet):
1. účelné náklady spojené s léčením:
- soudní praxe je vykládá v širším smyslu = tj. nejedná se jen o náklady na vyléčení, resp. na zlepšení
zdravotního stavu, nýbrž i náklady zvýšeného stravování, které překračuje rámec běžného stravování atd.:
- náklady na zlepšení zdravotního stavu, náklady na zvýšené stravování; účelně vynaložené náklady na
návštěvy nejbližších příbuzných poškozeného ve zdravotnickém zařízení, náklady spojené
s výpomocí třetí osoby při domácích pracích, na pomoc odborné pracovnice, náklady na
bezbariérovou úpravu bytu atd.
- náklady na léčení se hradí tomu, kdo je prokazatelně vynaložil = tzn. může to být i člen rodiny (=musí
prokázat účelnost a rozsah vynaložených nákladů)
- P na náhradu nákladů léčení vzniká i tehdy jestliže zranění mělo později za následek smrt
Náhrada účelných nákladů spojených s léčením však přichází v úvahu jen
tehdy,
nejsou-li hrazeny z nemocenského pojištění
-
tzv. regres = jestliže 3 osoba způsobí jinému škodu na zdraví a tu za něj zaplatí zdravotní pojišťovna, která
má následně právo domáhat se zaplacení nákladů na této 3 osobě
2. ztráta na výdělku:
- tuto náhradu nelze řadit ani pod skutečnou škodu ani pod ušlý zisk = speciálně upravená kategorie
- P na náhradu ztráty výdělku ve formě peněžitého důchodu (§ 445) má poškozený na škůdci, resp.
odpovědném subjektu za předpokladu, že mu ztráta nebyla uhrazena – ať zcela nebo částečně –
dávkami z nemocenského či důchodového pojištění
- forma peněžitého důchodu, na něž má P poškozený vůči škůdci
-
ztráta na výdělku je majetková újma, která poškozenému v důsledku zranění skutečně vznikla
(nestačí proto pouze samotné omezení pracovní způsobilosti bez současného vzniku majetkové újmy), a to:
a)
-
b)
po dobu pracovní neschopnosti
od uznání poškozeného neschopným k výkonu jeho práce do jeho opětného uznání práce schopným či
do přiznání invalidního důchodu
náhradu činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a plnou výší
nemocenského dle § 446 (průměrný výdělek se určí dle nařízení vlády)
promlčecí doba pro právo na náhradu za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti
začne běžet vyplacením poslední dávky nemocenského (§ 106), tehdy lze totiž usuzovat,
že se poškozený dozví o své škodě (§ 446)
po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě
254
-
-
-
tuto náhradu činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem po
poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného inv. důchodu
(§ 447/1)
při určení výše náhrady soudem je dle § 154/1 OSŘ rozhodný stav v době rozhodnutí soud
poškozeným má být spravedlivě hrazena veškerá způsobená škoda
dojde-li následně k podstatné změně poměru může poškozený i škůdce žádat o změnu,
příp. o zrušení původního rozsudku
ztráta na důchodu – rozdíl mez výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok a výší důchodu na
který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho výdělku následkem Š na zdraví (fiktivní
důchod dle § 447a)
jedná se o samostatná dílčí P
c) nemateriální újmy: bolest a ztížení společenského uplatnění:
- zmírňují se a odškodňují dle vyhlášky M zdravotnictví č. 440/2001
- újmy nemajetkové povahy se odškodňují, a to
Újmy, které spočívají v bolestech (jejich velikost, intenzita, doba trvání) vytrpěných při poškození na zdraví,
jeho léčení či odstraňování jeho následků
-
bodové ohodnocení škody na zdraví se stanoví v lékařském posudku
pokud není bodové ohodnocení posuzované škody na zdraví uvedeno v přílohách 1 a 3 vyhlášky MZ, použije se
analogie
pokud škoda na zdraví vyžadovala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení nejvýše o
50%
První operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí nebo jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená
rána; u každé další operace provedené v těchto případech se bodové ohodnocení zvyšuje o polovinu.
Bolest vzniklá v souvislosti s původně nepředpokládanou operací, k níž však původní škoda na zdraví vedla, se
hodnotí jako nově vzniklá bolest.
lékařský posudek se u bolesti vydává, jakmile je možno zdravotní strav poškozeného považovat za ustálený
Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje tehdy, má-li újma na zdraví prokazatelně trvalé a výraznější
nepříznivé důsledky na životní úkony poškozeného, na uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo na
plnění jeho společenských úkonů
-
-
-
Pokud byl poškozený pro dřívější ztížení společenského uplatnění již odškodněn a odškodňuje-li se nastalé
zhoršení tohoto ztížení společenského uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte se
z bodového ohodnocení nově hodnoceného ztížení společenského uplatnění výše bodového ohodnocení dříve
přiznaná.
Pokud společenské uplatnění poškozeného bylo již ztíženo předchozími změnami zdravotního stavu
nesouvisejícími s posuzovanou škodou na zdraví, hodnotí se pouze následky, které vznikly z této škody na
zdraví, popřípadě vedly k podstatnému zhoršení předchozích změn zdravotního stavu.
bodové ohodnocení dle příloh 2 a 4 vyhlášky M zdravotnictví
lékařský posudek se vydává zpravidla až po jednom roce od události
Hodnota 1 bodu činí 120 Kč
Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle
této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
tyto újmy se odškodňují společně – formou jednorázové peněžité částky (celková výše za jedno poškozen na
zdraví nesmí přesáhnout 120 000 Kč; částka na bolestné nesmí převýšit 36 000 Kč)
ryze osobní P poškozeného = jsou proto za života postižené FO nepřevoditelná = smrtí zanikají a
nepřecházejí na dědice (to platí i tehdy, byla-li ještě za života poškozeného nařízena exekuce proti škůdci =
dle § 567/2 je proto nutné, že při placení prostřednictvím pošty či peněžního ústavu je nutno ještě za života
poškozeného peněžité odškodnění buď připsat na jeho účet nebo mu odškodnění vyplatit v hotovosti
d) náklady na výživu pozůstalých:
- při usmrcení se hradí náklady na výživu pouze těm pozůstalým, kterým zemřelý v době svého úmrtí
výživu fakticky, soustavně a pravidelně poskytoval nebo byl ze Z povinen poskytnout (např. dle § 85
ZOR)
- pojem pozůstalí závisí na zjištění, zda, komu a v jaké výši zemřelý výživu poskytoval
255
-
je-li pozůstalých více, posuzuje se jejich P na náhradu škody u každého z nich samostatně
jestliže usmrcený své usmrcení spoluzavinil, rozsah náhrady Š vyplacené pozůstalým se úměrně k
jeho spoluzavinění sníží dle § 441
-
výživa = nutno rozumět v širokém smyslu, tj. zahrnuje se do ní vše, co FO potřebuje k úhradě
svých osobních potřeb s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu, společenskému postavení
a uplatnění atd.
tj. nejen příspěvek na stravování, nýbrž i příspěvek na ošacení, byt, vzdělání, kulturní vyžití atp.
náhrada na výživu se nevyplácí, pokud jsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení (vdovské a
sirotčí důchody)
výše náhrady na výživu vychází z průměrného výdělku zemřelého
-
e) přiměřené náklady spojené s pohřbem:
- náklady vzniklé pohřbením usmrceného
-
-
škůdce povinen nahradit těm, kdo je skutečně vynaložili (§ 449/3), avšak jen za předpokladu, že náklady nebyly
zcela či zčásti hrazeny z tzv. pohřebného
pohřebné = jednorázový příspěvek ve výši 5000 Kč na krytí nákladů spojených s vypravením pohřbu
náklady účtované pohřebním ústavem (vč. poplatků za účast duchovního), hřbitovní poplatky, cestovní výlohy,
náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravy hrobu a 1/3 nákladů na smuteční ošacení (to se hradí jen
nejbližším příslušníkům rodiny a členům domácnosti zemřelého)
výše nákladů – hradí se v přiměřeném rozsahu
Rozsah náhrady škody lze dle § 450 soudem přiměřeně snížit (princip zmírnění či moderace náhrady škody)
-
předpoklady pro snížení na základě volné úvahy soudu:
a) musí jít o případ zvláštního zřetele hodný = lze usuzovat ze společenského významu škody, z
okolností, za kterých ke Š došlo, z osobních, výdělkových i jiných majetkových poměrů škůdce (tzv.
pozitivní předpoklad)
soud přihlédne i k poměrům poškozené FO
u PO snížení nepřichází v úvahu (avšak vzhledem k § 2/2 OZ, tzn. k rovnosti subjektů v OP, by se
dalo uvažovat o možnosti zmírnění i v tomto případě)
b) nesmí jít o škodu způsobenou úmyslně – vylučuje bez dalšího možnost použití zmírnění soudem
(tzv. negativní předpoklad)
-
-
možnost snížení rozsahu logicky vylučuje možnost zcela zbavit povinnosti platit za škodu, tj. prominout
za splnění obou podmínek je snížení náhrady Š chápáno nejen jako P soudu, nýbrž
zároveň jako jeho povinnost (tzn. škůdce sám nemusí dát návrh na snížení rozsahu plnění = soud
musí sám přezkoumat okolnosti případu)
v OBP soud snížit náhradu škody nemůže
v PP je možnost snížení rozsahu náklady škody přípustná
P na náhradu Š se nelze předem platně vzdát
ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY
1) v penězích = primárně stanovený způsob náhrady škody (jak reálné, tak ušlého zisku)
-
v některých případech nevýhodná (př. pro inflaci, pro možnost obstarat si věc sám, která obtížně sehnatelná)
2) požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné nahrazuje se Š uvedením v předešlý stav
-
tzv. restitutio in integrum (např. oprava poškozené věci)
3) kombinace uvedení věci v původní stav s doplňující peněžní náhradou
256
-
např. sama naturální restituce nepostačuje k plnému odškodnění
-
tento způsob náhrady v OZ až od r. 1992 (do té doby pod vlivem rakouské úpravy pouze uvedení v předešlý stav)
zvl. způsob tam, kde Š způsobena úmyslným TČ, z něhož měl pachatel majetkový prospěch (dle §
442/3: „Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může
soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového
prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu
rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v
rozhodnutí uvedenými nakládat.“)
ztráta na výdělku při újmě na zdraví a jiné újmy způsobené na zdraví se nahrazují jen v penězích (§
445): poskytuje se jednorázově nebo ve formě peněžitého důchodu (renty)
-
257
55. Případy zvláštní odpovědnosti
Odpovědnost za poškození, ztrátu či zničení věci jež je předmětem závazku (§ 421)
§ 421 OZ: Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu
nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
- tuto O má každý, kdo převzal od jiného věc, jež je předmětem jeho smluvního závazku (§ 421)
- účelem, aby se svěřené věci dostalo účinné P ochrany
předpoklady vzniku O dle § 421:
a) převzetí věci, jež je předmětem smluvního závazku
- odpovědný subjekt musí mít věc dočasně ve své faktické moci (detenci); možné pouze u movité věci
- o převzetí věci se nejedná např. u skříňky na nádraží apod.
- kdo věc předává nemusí být vlastníkem
b) událost, která nastala v časovém rozmezí od převzetí věci do doby, kdy věc byla vrácena a která
vyvolává Š spočívající buď v poškození, ve ztrátě či ve zničení převzaté věci
- nevyžaduje se zaviněné porušení P povinnosti toho, kdo věc převzal (není proto rozhodné, uvádí-li např. na
svou obranu ten, kdo věc ke splnění závazku převzal, že při jeho plnění postupoval podle techniky předepsaných
postupů)
- liberační důvod:
- i spoluzavinění poškozeného (§ 441)
- ke Š by došlo i jinak, tj. i v případě, kdyby k převzetí věci za účelem splnění závazku nedošlo K takové události může dojít buď následkem:
 vnitřní příčiny = spočívající v povaze samotné věci (př. kazivost, vznícení apod.)

vnější příčina = př. živelná pohroma
Povinnost tvrzení, důkazní povinnost i důkazní břemeno leží na tom, kdo věc ke splnění smluvního O
převzal
c) příčinná souvislost mezi a) a b)
- odpovědnost dle § 421 je OBJEKTIVNÍ O ODPOVĚDNÉHO SUBJEKTU
- subjektem O je ten, kdo věc ke splnění O převzal X zc přímo neodpovídá (pouze při vykročení, excesu)
- OZŠ dle § 421 se nevztahuje na Š způsobené na věcech převzatých podle S o přepravě nákladu
- má přednost před použitím obecné O
- úspěšné použití § 421 není vázáno na předchozí oznámení poškozeného v určité lhůtě tomu, kdo věc
splnění smluvního závazku převzal
ke
OZŠ způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, již bylo při plnění
závazku použito (§ 421a)
§ 421a: (1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci,
jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných
biologických služeb.
- odpovědný typicky podnikatel, ale i jiná F či PO
- O založena na objektivním principu = OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST
- za splnění předpokladů není připuštěn žádný speciálně stanovený zprošťující důvod
předpoklady vzniku O:
a) okolnost = událost, která má svůj původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito
jako prostředků při plnění O a která vyvolala Š (tzv. škodní událost)
- v praxi často případy, kdy událost bude mít svůj původ v selhání vadnosti či jiném nedostatku použ. přístroje
b) škoda
c) příčinná souvislost mezi a) a b)
- zvlášť praktické ve zdravotnictví a při poskytování sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (není to ale
nesprávně provedený zdravotnický zákrok zaměstnance = tzn. škoda musí spočívat v povaze použité věci či přístroje)
258
- musí to být plnění, ke kterému bylo použito přístroje nebo věci, přičemž právě v důsledku události, která má svůj
původ v jiné povaze takto použitého přístroje či jiné věci došlo ke vzniku škody
- povinnost tvrzení, důkazní povinnost i důkazní břemeno spočívají na poškozeném !!!
- subjektem přísné objektivní O je ten, jehož závazek byl použitým přístrojem či jinou věcí jako prostředků plněn a z
jejichž použití Š vznikla
- liberační důvodem je spoluzavinění poškozeného dle § 441 jako obecně se uplatňujícího zprošťujícího
důvodu
- nejčastěji půjde o pracovní poměr, resp. o pracovněprávní O zaměstnance
OZŠ způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání (§ 422)
§ 422 OZ:
(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své
jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit
jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Subjekty O jsou jednak ti, kdo zanedbali dohled (dozor) založený Z či úředním rozhodnutím anebo
dohodou a jednak nezletilý či ti, kteří jsou stiženi duševní poruchou
- ti, co zanedbali dohled = v prvé řadě oba rodiče (dle § 31, 32, 34 a 36 ZOR), osvojitelé (i budoucí dle § 63 a 69
ZOR), opatrovník (§ 83o ZOR), pěstouni (§ 45a ZOR), osoby kterým bylo svěřeno dítě do výchovy (§ 45 ZOR),
manžel (nikoli druh) matky i když není otcem dítěte a žije s nimi ve společné domácnosti
- může jí o dohled, který byl převzat určitou osobou dohodou (prarodiče nad vnukem)
PO prostřednictvím svých zaměstnanců – odpovídá přímo PO (zaměstnanci odpovídají pouze PO)
Nezletilý a ti, kteří jsou stiženi duševní poruchou – odpovídají za Š jen v případě, byli-li schopni posoudit
následky svého jednání a své jednání ovládnout (tzn. byli v daném okamžiku způsobilí k zavinění) + osoba
postižená duševní chorobou odpovídá, když jednala v jasném mezidobí (in lucido intervallo), kdy byla za daných
konkrétních okolností schopna předvídat následky svého jednání a ovládat je
- osoba zbavená soudním rozhodnutím způsobilosti = existuje otázka zda je možné připustit důkaz o existenci světlého
okamžiku => 1 názor, že nejsou relevantní, 2. názor ho nevylučuje = O dohlížejících osob
Založením odpovědnosti dohlížejících osob sleduje OZ 2 cíle:
prevenční = stimulovat dohlížející osoby pod hrozbou O k náležitému plnění jejich povinností k nezletilým (či jiným
chráněncům)
reparační = zabezpečit svým postavením, aby se poškozeným dostalo účinné náhrady
Dohlížející se zprostí O, když dokážou že náležitý dohled nezanedbali (vyvinění)
náležitý dohled = míra záleží např. na věku nezletilého, temperamentu; druhu duševní poruchy, její intenzitě apod. =
určuje se vždy konkrétně a diferencovaně v každém jednotlivém případě
O nezletilých či nemocných možná, když byly schopny posoudit následky svého jednání a ovládnout je
(byl-li způsobilý k zavinění)
- když splněny předpoklady u obou, jde o O společnou a nerozdílnou, nebo-li solidární (mezi sebou se
odpovědné subjekty vypořádají podle účasti na způsobení škody dle § 439) X O jednoho znamená, že odpovídá
poškozenému sám X když neodpovídá nikdo, škodu nese poškozený sám
- jestliže chybou rodičů 3. osoba způsobila nezletilci Š = odpovídají rodiče společně s 3. osobou
S danou problematikou souvisí i O osob, jinak plně způsobilých k zavinění, které se vlastní vinou uvedli do
neovladatelného stavu a způsobili Š (opilost apod.) dle § 423
§ 423 OZ:Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho
následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do
tohoto stavu úmyslně přivedli.
- není-li schopen ovládnout jednání a posoudit následky, pak odpovídá za Š dle § 423 X když je schopen posoudit
následky, tak posuzováno dle § 420
- jestliže nebude prokázáno zavinění, pak nebude odpovídat vůbec = subjektivní odpovědnost
259
- když mě opijí, tak ručíme za mnou způsobenou Š společně = solidární odpovědnost
OZŠ způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§ 424)
§ 424: Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
předpoklady:
a) jednání porušující dobré mravy:
- jednání, které v době, kdy bylo uskutečněno, porušuje dobrém mravy
b) škoda
c) příčinná souvislost mezi a) a b)
d) zavinění ve formě úmyslu
dobré mravy = souhrn obecně sdílených, uznávaných a respektovaných základních norem určujících chování lidí v
soulad mravním řádem společnosti
- netýká se všech případů porušení BM
- sankcionování pouze škod způsobených úmyslným porušením BM
- tuto úmyslnou formu zavinění, která je nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za způsobenou škodu, OZ
nepředpokládá = poškozený musí dokazovat rovněž úmysl škůdce
Také když někdo uskuteční výkon svého P, aby dosáhl poškození jiného = tzv. šikanózní výkon práva
OZŠ způsobenou provozem dopravního prostředku (§ 427)
Objektivní odpovědnost
- provozovatel nese riziko spojené s nebezpečností tohoto provozu (vyšší riziko ohrožení zdraví, života, či
majetku)
- speciální liberační důvody
Subjektem odpovědnosti – zásadně provozovatel jako osoba, která má trvalejší P a faktickou možnost s dopravním
prostředkem (DP) nakládat
-
provozovatelem může být:
a) FO či PO provozující dopravu dle §427/1:
FO či PO provozující dopravu jsou ty osoby, jejichž hlavním předmětem činnosti je řízení a
uskutečňování železniční, silniční, letecké, vodní a městské dopravy osob či nákladů
není rozhodné, je-li doprava provozována ne/motorovými prostředky, právě tak jako je-li provozována
hromadně či jednotlivě
b) jiný provozovatel dopravního prostředku dle § 472/2 (tj. konkrétně motorového vozidla, plavidla
či letadla):
- provozovatelem bude zpravidla vlastník prostředku, avšak může se lišit od řidiče, který
může být také považován za odpovědný subjekt = z OP hlediska je dle § 427n. odpovědný za škodu
zásadně provozovatel, zatímco z trestně-právního hlediska bude odpovědný řidič DP = tzn. může ale
nemusí jít o totožné osoby + řidič může odpovídat nejen trestně-právně, ale také dle OP na
základě § 420
- v případě půjčení auta odpovídá vlastník
- auto na splátky – provozovatelem je kupující již během splácení, přestože majitelem se de iure stane až
zaplacením poslední splátky
v určitých případech dle § 430 se stává ze Z subjektem objektivní OZŠ způsobené provozem:
a) provozovatel podniku, v němž se provádí oprava DP:
odpovídá po dobu opravy
b) neoprávněný uživatel DP:
- zaměstnanec provozovatele použije DP bez vědomí jeho provozovatele či proti vůli provozovatele = stává se
odpovědným subjektem tento neoprávněný uživatel, avšak je třeba rozlišovat, za jakých podmínek k použití
došlo:
260
1) bez vědomí nebo proti vůli provozovatele – tato osoba odpovídá na místo provozovatele
2) bez vědomí a proti vůli provozovatele , avšak provozovatel jí umožnil použití DP
svou nedbalostí – odpovídají rukou společnou a nerozdílnou dle § 438/1 (solidárně)
obojí O založena na objektivním principu
-
předpoklady O provozovatelů DP za způsobenou Š jsou:
a) událost vyvolaná zvl. povahou provozu DP a způsobující škodu:
- událostí vyvolanou zvláštní povahou DP se rozumí taková okolnost vlastní provozu tohoto DP,
která je vzhledem ke svému zvýšenému nebezpečnému působení pro okolí objektivně způsobilá
vyvolat Š (př. Š vzniklá při provozu výtahu či pohyblivých schodů v metru)
- není a nemůže být bezvýjimečná, proto existují zvl. liberační důvody
- DP je: dráhy všeho typu, motorová vozidla všeho druhu (i výtahy a eskalátory), letadla včetně vrtulníků,
motorová plavidla a přívěsy
b) škoda
c) příčinná souvislost mezi a) a b)
zvláštní liberační důvody:
a)
b)
způsobení Š událostí, která nemá původ v provozu (vnější událost), a jíž nemohlo být zabráněno
ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na provozovateli DP požadovat (§ 428):
provozovatel odpovídá vždy při vnitřní škodní události (př. špatný stav zařízení, anebo
v nepředvídatelném selhání či nedostatku činnosti organismu osob užitých v provozu dopravního
prostředku = infarkt řidiče) = za škody vyvolané tzv. vnitřní škodní událostí odpovídá
provozovatel bez zřetele k tomu, mohl-li ji odvrátit či nikoli
vnější škodní událost = typicky působení živelných přírodních sil či neodvratitelné jednání 3. osoby
vynaložená veškerá objektivní možná péče k odvrácení okolnosti vyvolávající škodu
objektivní neodvratitelnost
způsobení Š zaviněním samotného poškozeného (§ 441):
sebevrah skočí pod auto, nebo cestující naskakuje do rozjetého vlaku
Dojde-li ke střetu 2 či více provozovatelů (§ 431), rozeznává se, byla-li jimi Š způsobena:
§ 431: Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají
podle účasti na způsobení vzniklé škody.
a)
b)
na zdraví, životě, či na věcech, resp. na majetku jiných subjektů než samotných provozovatelů
nebo jejich zaměstnanců:
odpovídají provozovatelé objektivně a solidárně
na zdraví, resp. životě či věcech (majetku) samotných provozovatelů, nebo jejich zaměstnanců či
jiných jimi použitých osob:
základem objektivní princip
pojem "účast na způsobení vzniklé Š" vyjadřuje míru rozdělení O
= Z hovoří o střetu provozů ne o střetu DP => provoz je širší pojem = tzn. není nutný přímý fyzický kontakt
dvou DP (např. auto uklouzne na oleji vypuštěném z jiného auta, i řidič, který své auto zastavil a do něj narazilo
jiné auto apod.)
provozovatel DP odpovídá poškozenému za újmy na zdraví a životě a újmy na majetku
Š způsobené na věcech mohou být:
a)
b)
Š způsobené zničením nebo poškozením věci, které měl poškozený na sobě či při sobě
Š způsobené odcizením nebo ztrátou věci, které poškozený měl na sobě či při sobě (když pozbyl možnosti je
opatrovat = např. při ztrátě vědomí po havárii)
261
c)
Š způsobené zničením nebo poškozením jiných věcí, které poškozený neměl ani na sobě, ani při sobě (např.
nabourá-li do rodinného domku u cesty)
OZŠ způsobenou provozem zvlášť nebezpečným (§ 432)
§ 432: Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel
dopravního prostředku.
předpoklady vzniku OZŠ způsobenou provozem zvlášť nebezpečným:
a) událost vyvolaná zvl. povahou nebezpečného provozu, která způsobí Š:
- např. výbuch trhaviny, exploze plynu
b) škoda
c) příčinná souvislost mezi a) a b)
-
-
PŘÍSNÁ OBJEKTIVNÍ O
zvlášť nebezpečný provoz = OZ tento pojem nevymezuje = dle praxe = opakovaná činnost organizovaná
lidmi, při které jsou využívány výrobně technické procesy, prostředky, věci, popř. přírodní síly, jež za
daných konkrétních poměrů nelze ani při veškeré opatrnosti, péči a kontrole odpovídající poznatkům
současného poznání vědy, techniky a hospodářství plně ovládnout, takže z procesu jejich používání
hrozí okolí nepředvídatelné a zvýšené riziko ohrožení zdraví, života či majetku
pojem se mění s vývojem techniky a vědy
některé provozy musí být upraveny speciálně (i pod vlivem MP, př. atomový zákon
zvlášť nebezpečné provozy:
a)
b)
c)
d)
-
provozy, kdy se pracuje s výbušninami a třaskavinami (i provoz ohňostrojů)
provozy s únikem zdraví, životu a majetku zvlášť nebezpečných látek, např. plyny
provozy v hlubinných dolech, hutích, lomech
provozy v elektrárnách, plynárnách
dle § 432 není rozhodné, zda byl úředně povolen či ne
Liberační důvody – to samé jako u DP
-
pro případ střetu zvlášť nebezpečných provozů platí § 431 = odpovídají dle účasti na vzniklé Š
U některých provozů je vzhledem k jejich přeshraničním přesahům nutná jejich speciální úprava:
-
-
-
tzv. atomový zákon č. 18/1997, o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícím záření: transformace
M předpisů; tam, kde není tato úprava použitelná, použije se OZ (např. při stanovení rozsahu a způsobu náhrady
jaderné Š)
podle těchto speciálních předpisů je za jadernou škodu odpovědný provozovatel (provozovatel = držitel
povolení k provozu jaderného zařízení nebo k jakékoliv činnosti spojené s užíváním jaderného zařízení nebo
přepravou jaderného materiálu)
O držitele povolení omezena v případě jaderných zařízení pro energetické účely na 6 miliard Kč
jaderná škoda = mj. ztráta života, osobní zranění, ztráta, či poškození majetku
jaderná událost = případy mající stejný původ, které způsobují jadernou Š
absolutní objektivní O
existují liberační důvody = jen jestliže Š vznikla hrubou nedbalostí osoby, která utrpěla Š nebo
z úmyslného jednání osoby s úmyslem způsobit Š (př. ozbrojený konflikt, nepřátelství apod.)
provozovatelé mají povinnost sjednat pojištění své O za jadernou Š oprávněným pojistitelem (v zákoně stanoveny
částky)
stát poskytuje záruku za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné Š, pokud nejsou uhrazeny z povinného
pojištění nebo jiného stanoveného zajištění, a to do výše 6 miliard
promlčení P z O za jadernou Š – 3 roky ode dne, kdy se o ní dověděl a o tom, kdo za ní odpovídá
262
-
provozovatel musí vznik jaderné události písemně oznámit v oblasti ovlivněné touto událostí podle
zjištění Státního úřadu pro jadernou bezpečnost na základě činnosti celostátní radiační monitorovací sítě, že za
jadernou Š způsobenou touto událostí odpovídá
OZŠ na vnesených, umístěných nebo odložených věcech (§ 433 odst..1, 435, 433 odst..2)
OZ rozlišuje:
a)
b)
c)
-
-
O provozovatelů, kteří poskytují ubytovací služby za Š způsobené FO na věcech jimi anebo pro
ně do prostoru provozovatelů vnesených (§ 433/1):
i provozovatelé, kteří to mají jako doplněk hlavní provozované činnosti
hotely, ubytovny, koleje atd . x ne pronajímatelé bytů a pronajímatelé zařízení k trvalému bydlení
O provozovatelů garáží či jiných podniků podobného druhu za Š způsobené na umístěných
dopravních prostředcích a jejich příslušenství (§ 435):
i provozovatelé s doplňkem vedle hl. prac. činnosti
motoresty, hlídaná parkoviště, úschovny kol, autokempinky apod.
O těch, co provozuj činnost spojenou zpravidla s odkládáním věcí FO, za Š na těchto věcech
způsobené (§ 433/2)
restaurace, kavárny, vinárny, zdravotnická střediska... X zásadně sem nepatří samoobslužné prodejny,
s výjimkou prodejny, kde by bylo samotným provozovatelem vyhraněno místo pro odkládání
nákupních tašek
až na výjimky se řídí jednotnými zásadami
OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST
O vzniká ex lege již vnesením, umístěním či odložením věci
tato O se vztahuje na všechny Š, které byly FO na věcech způsobeny, ledaže by k nim došlo i jinak
provozovatel nemůže takto Z založenou O účinně vyloučit ani omezit jednostranným prohlášením
(např. vývěskou „za odložené věci se neručí“) odmítajícím či zužujícím Z založenou O ani dohodou
uzavřenou s poškozeným před vznikem Š
O nenastává pouze v případě ve kterých by ke Š došlo i jinak – živelná pohroma, samovolné vznícení,
zkažení apod. = speciální liberační důvod
pro vznik O musí vedle škody a příčinné souvislosti přistoupit i další zvláštní předpoklady:
a) událost vyvolávající Š při poskytování těchto 3 služeb
b) Š musí nastat na vnesených, umístěných nebo na odložených věcech na místě k tomu určenému
c) Š musí nastat na věcech oprávněného účastníka
předmětem ochrany jsou OPV uplatňované:
a) na vnesené věci = věci, které byly ubytovanou FO nebo pro ni buď do prostor vyhrazených k ubytování nebo
vyhrazených k ubytování nebo určených k uložení věci přineseny, anebo které byly za tímto účelem některému
z příslušných zaměstnanců provozovatele odevzdány
b) na dopravní prostředky (motorové i nemotorové) a jejich příslušenství v garáži (stanovišti) umístěné
= dopravní prostředky umístěné v garáži a na jejich příslušenství; nevztahuje se na příležitostně položené věci
v autě (např. televizor, hudební nástroj …)
c) na věci odložené buď na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají = věci,
které návštěvník zpravidla nutně odkládá
za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se dle § 437
odpovídá speciálně a to podle § 427n.
oprávněný subjekt:
a)
b)
c)
FO, která byla přijata k ubytování a která vnesla věci do prostoru provozovatele (nestačí pouze rezervace, tj.
budoucí ubytování )
ten, kdo s provozovatelem uzavřel dohodu o umístění dopravního prostředku a kdo ho tam umístil
kdo setrvává v prostoru provozu a kdo na určitém místě věc odloží se zámětem využít služeb
Způsob náhrady Š (§ 442n.):
-
(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
(2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do
předešlého stavu.
263
-
-
-
(3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může soud
rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i
tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo
na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
§ 443: Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
rozsah náhrady Š = zde platí významná odchylka od obecné úpravy, a to pokud jde o klenoty, peníze a jiné
cennosti (§ 434) => provozovatel za ně odpovídá dle § 434 jen do výše stanovené PP = nařízení vlády č.
285/1995 (5 000 Kč a jako za celek)
§ 434
(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však
škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy.
-
avšak provozovatel musí nahradit skutečnou Š bez omezení § 434 tehdy, jestliže:
a) Š byla způsobena těmi, kdo v provozu provozovatele pracují
b) byli-li tyto věci převzaty individuálně na základě S o úschově (§ 747n.) do řádného opatrování
(např. hlídaná šatna, trezor provozovatele …)
-
poškozený musí Š ohlásit bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dne, po dni, kdy se dozvěděl
o Š (jedná se o propadnou – prekluzivní lhůtu)
forma uplatnění není zákonem stanovena
od oznámení práva na náhradu škody začne běžet (§ 102) poškozenému promlčecí lhůta k uplatnění
tohoto práva u soudu (§ 106)
-
Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku
Upraveno ve zvl. Z 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku
- účinný od 1.6.2000
- tento zákon představuje implementace směrnice EHS 85/374
Účelem je možnost uplatnit úspěšně odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku, s nímž
spotřebitel není v přímém smluvním vztahu
- tento zákon výrazně posílil soukromoprávní ochranu spotřebitele, která je dána ve veřejnoprávní oblasti
zejména zákonem 634/1992, o ochraně spotřebitele
-
vztahuje se na výrobky / nevztahuje se na služby
pozn.: výrobce nemusí být z ČR  pr. úprava Z 59/1998 Sb. se uplatní podle místa, kde vznikla škoda (ČR)
Ochrana spotřebitele v ČR:


-
Z
Z
Z
Z
o
o
o
o
tento zákon je doplňkem k:
ochraně spotřebitele
potravinových a tabákových výrobcích
léčivech
technických požadavcích na výrobky
a je zde i subsidiarita OZ /např. u o. za škodu na životě a na zdraví
Před přijetím zákona 59/1998 se postupovalo dle obecné odpovědnosti upravené v § 420 OZ (subjektivní o.
za škodu  možnost exkulpace výrobce a prodejce  nevýhoda pro spotřebitele)
-
ale i dnes je možno uplatnit subjektivní o. za škodu v případě, že je to pro spotřebitele výhodné (např. zavinění
porušení smluvní pov. je evidentní)  v případě, že je náhrada škody uspokojena touto cestou, nelze se domáhat
uspokojení druhou cestou a naopak !!!
264
Dnes - základní přednost zákona je, že spočívá na principu přísné mimo-smluvní (deliktní) objektivní o.
výrobce
Efekt nové úpravy:


Výrobce vede aby při výrobním procesu vytvářel co nejúčinnější záruky
Výrobce je nucen poskytovat informace o způsobu použití výrobku tak, aby byla zajištěna bezpečnost
výrobku
 Výrobce je nucen do ceny výrobku započítat i výši pojistného z o. za škodu
> výrobce není povinen se pojistit  ale obvykle se pojistí  protože se jedná často o
společnou
odpovědnost více výrobců a spotřebitel je oprávněn uplatnit nárok na
náhradu škody u kteréhokoliv výrobce

Spotřebitel je nucen používat výrobek tak, aby byla zajištěna bezpečnost výrobku (jinak by se
podílel na náhradě škody)

Spotřebitel má zvýšenou právní ochranu
=> nevyžaduje se existence smluvního vztahu mezi výrobcem a poškozeným spotřebitelem, případně
příslušníkem spotřebitelovy rodiny, či kteroukoli 3 osobou
-
poškozený spotřebitel při této koncepci právní úpravy odpovědnosti prokazuje jen protiprávnost, která
spočívá v tom, že byl v rozporu se zákonem stanovenou právní povinností uveden do oběhu vadný
výrobek ve smyslu zákona č. 59/1998, dále vznik škody i její rozsah a konečně příčinnou souvislost X
zavinění výrobce je v těchto případech nerozhodné = tzn. dostatečný = přičitatelný důvod výrobcovy přísné
objektivní odpovědnosti tak tvoří již samotný vznik škody, která má svou příčinu ve vadě věci, kterou její výrobce
vyrobil a zároveň jako vadnou uvedl do oběhu
Výrobek: movitá věc, která byla vyrobena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň zpracování a je určena
k uvedení na trh (§ 3)
výrobek  i součást a příslušenství věci movité nebo nemovité
výrobek  i elektřina, dálkové dodání tepla
pozn.: Z se nevztahuje na poškození (snížení hodnoty) výrobku 
odpovědnost za vady
Z se vztahuje na:
-
-
škodu způsobenou na věci (věci odlišné od vadného výrobku) určené a užívané převážně k jiným než
podnikatelským účelům, tj. pro osobní potřebu a spotřebu  hradí se pouze v případě, že věc je užívána a
používána pro soukromé účely ( podnikatelské) a že škoda je dle § 6 min. 500,- EUR (asi 15.000,- Kč) –
před vstupem do EU min. 5000kč
z toho plyne, že speciální úprava je omezena jen na určité věci a navíc pouze pro případy významnějších škod
ostatní případy (= tj. případy nižší škody) se nahrazují podle subjektivní odpovědnosti za škodu dle §
420 OZ
v případě škody na majetku = hradí se damnum emergens a lucrum cessans
v případě škody na životě a na zdraví = hradí se podle § 444 až 449 OZ
Odpovědný = výrobce + ost.:
§ 2 Výrobcem pro účely tohoto zákona se rozumí:
- V prvé řadě ten kdo v konečné podobě výrobek či dodanou surovinu, resp. součást výrobku, skutečně
vyrobil, tzn. kdo se na jeho vzniku bezprostředně podílel (skutečný výrobce), dále:
a) výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku, jakož i osoba, která uvede na výrobku své
jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak (kvazivýrobce),
b)
každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného
způsobu užití; tím není dotčena odpovědnost výrobce podle písmene a)
c)
každý dodavatel výrobku za podmínky, že nemůže být určen výrobce podle písmene a), pokud ve lhůtě
jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce podle
písmene a) nebo osobu, která mu výrobek dovezla dle písmene b); totéž platí v případě dovozu, pokud
není známa osoba, která výrobek dovezla podle písmene b), i když je výrobce podle písmene a) znám.kdo se
podílel na vzniku výrobku v konečné podobě
265
Tzn. odpovědné subjekty jsou tyto:
výrobce  každý kdo se podílel na vzniku výrobku
kvazivýrobce  kdo se nepodílel na vzniku výrobku v konečné podobě, ale na výrobku uvedl svůj název
nebo své jméno nebo svoji ochrannou známku nebo svůj jiný odlišovací znak (např. „Tesco“ výrobce – i
když výrobek vyrobil jiný výrobce)
- dovozce – tím ale odpovědnost výrobce nebo kvazivýrobce není dotčena
- dodavatel (obchodník)  nelze zjistit, kdo se podílel na vzniku výrobku v konečné podobě /v případě, že
dodavatel nesdělí poškozenému totožnost výrobce nebo dovozce ve lhůtě do 1 měs. je odpovědný
Vadný výrobek (§4)


-
-
-
výrobek, kt. z hlediska bezpečnosti jeho normálního užití nebo použití nezaručuje spotřebiteli
vlastnosti, kt. by mohl od výrobku oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem na
a) prezentaci výrobku včetně poskytnutých informací, nebo
b) předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo
c) dobu, kdy byl výrobek uveden na trh
X Výrobek nelze považovat za vadný pouze z toho důvodu, že později byl uveden na trh dokonalejší
výrobek.
 VADY VE SMYSLU ODPOVĚDNOST ZA VADY !!! /v rámci o. za škodu způsobenou vadou výrobku se nejedná
o snížení hodnoty výrobku, o snížení fce. výrobku, o neúměrné nebo o předčasné opotřebení  toto pokrývá
smluvní o. za vady dle § 619n. ve spojení s § 499n.
bezpečnost:
- z hlediska technické konstrukce, z hlediska designérské konstrukce
- z hlediska nedostatku nebo neúplnosti informací o užití výrobku
Předpoklady vzniku OZŠ:
-
vada výrobku způsobující škodu
škoda
příčinná souvislost mezi ↑↑
X spotřebitel /event. třetí os., kt. použije výrobek spotřebitele = vyšší právní ochrana  není nutno zkoumat
zavinění výrobce = objektivní odpovědnost
LIBERAČNÍ DŮVODY:
- taxativně
- důkaz o liberačních důvodech je na straně výrobce (§ 5)







výrobce prokáže, že výrobek neuvedl na trh
- např.: výrobek byl odcizen z výrobní haly
- např.: výrobek – lék byl zkoušen na dobrovolnících
výrobce prokáže, že vada výrobku neexistovala v době, kdy byl výrobek uveden na trh / popřípadě výrobce
prokáže, že vada výrobku vznikla poté, co byl výrobek uveden na trh
- např. vadu způsobí přepravce / prodejce
výrobce prokáže, že výrobek nevyrobil za účelem prodeje nebo v rámci své podnikatelské činnosti
např. prototyp, exponát
výrobce prokáže, že vada výrobku vznikla následkem toho, že výrobce respektoval ustanovení Z o technických
nebo hygienických náležitostech výrobku
výrobce prokáže, že stav vědy a techniky (objektivně) nebyl v době, kdy byl výrobek uveden na trh, na takové
úrovni, aby umožňoval zjistit existenci vady výrobku
- development risk
výrobce součásti výrobku se odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že vada byla způsobena konstrukcí výrobku,
do něhož byla součást výrobku zapracována, nebo byla způsobena návodem k výrobku.
výrobce prokáže, že vadu výrobku způsobil svým jednáním poškozený nebo osoby, za kt. je poškozený
odpovědný
266
X výrobce odpovídá i za škodu, kt. způsobila třetí osoba (např. prodávající) /ale: vůči
regres !!! § 7
třetí osobě má výrobce
§ 7a: Společná odpovědnost výrobců
-
(1) Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
(2) Poškozená osoba může uplatnit nárok na náhradu škody vůči kterémukoli z nich.
(3) Vzájemné vypořádání solidárně odpovídajících výrobců se provede podle účasti každého z nich.
tzn. v případě, že výrobek vyrobilo více výrobců  o. solidární /regres podle účasti na způsobené škodě
Promlčení:
subjektivní promlčecí doba = 3 roky (zvl. úprava odchylná od § 106/1) = ode dne, kdy se poškozený
dověděl o škodě a o výrobci
- objektivní promlčecí doba = 10 let (zvl. úprava = jedná se o prekluzivní lhůtu) = ode dne, kdy byl
výrobek uveden na trh
- § 8: Zákaz vyloučení nebo omezení povinnosti náhrady předem: Povinnost výrobce nahradit škodu
způsobenou vadou jeho výrobku podle tohoto zákona nelze předem vyloučit ani omezit jednostranným prohlášením
nebo dohodou. Ujednání, která by takové vyloučení nebo omezení umožňovala, jsou neplatná od samého počátku
- § 10: Použití občanského zákoníku: (1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, použije se ustanovení občanského
zákoníku
- (2) Poškozený může podle své volby uplatnit právo na náhradu škody buď podle obecné úpravy
odpovědnosti za škodu (§ 420 OZ), nebo vůči výrobci podle tohoto zákona!!!
X Odpovědnost stanovená tímto zvl. Z je vyloučena v případě jaderných škod
-
267
56. Bezdůvodné obohacení
Obecný výklad o bezdůvodném obohacení
OZ: část VI. hlava III. Bezdůvodné obohacení (§ 451 až 459)
BO = majetkový prospěch získaný plněním bez P důvodu nebo plněním z neplatného PÚ
- obecná OP úprava BO v § 451 platí pro všechny OPV, ledaže by určitý OPV obsahoval zvláštní úpravu (např.
jednatelství bez příkazu dle § 743/2,), pak má speciální úprava přednost před úpravou generální
ZP § 243 = zvláštní úprava BO = získá-li zaměstnanec BO na úkor zaměstnavatele nebo naopak, musí je vydat
(zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat peníze jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel
z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, pak je lze požadovat ve lhůtě
3 let nazpět)
ZOR § 101 = někdo plnil výživné za jiného
OBZ = vlastní úpravu neobsahuje, proto se použije OZ
jestliže BO nemá svůj základ v žádném ze soukromoprávních vztahů (např. nárok na vrácení přeplatku daní), nelze
OZ použít
-
-
BO je zvl. právní důvod vzniku ZPV neboli zvl. zavazovací důvod (dle § 489)
-
-
dojde-li proto k BO, vznikne mezi dvěma (nebo více) osobami ze zákona zvláštní – samostatný právní vztah z BO,
jehož obsahem je, aby ten, kdo se zákonem předvídaným způsobem bezdůvodně obohatil, vydal obohacení zpět
tomu, na jehož úkor k obohacení došlo
BO = majetkový prospěch, ocenitelný v penězích
obsahem je, aby obohacený obohacení vydal zpět tomu, na jehož úkor k obohacení došlo
ot. zda je BO jednou z forem odpovědnosti, nebo zda je zvláštním ZPV z BO stojící mimo rámec OP O = příklon
k druhému názoru
označován jako kvazidelikt
II.
Funkce bezdůvodného obohacení
Cílem je aby se žádná osoba v rozporu s P řádem a bonos mores neobohatila bezdůvodně na úkor jiné
- právní úprava k tomu přispívá takto:
1) uhrazovací (reparační) – obohacení musí být vydáno
- pokud není možné vydání obohacení, např. pro zánik věci (úhrada in natura), tak úhrada v penězích (in reluto)
- přispívá tak k ochraně vlastnického P
2) restituční – v rámci 1)
3) preventivně-výchovná – hrozba této sankce
P Ř E D P O K L A D Y V Z N I K U ZVP Z BO
a) vznik BO (majetkového prospěchu) vyjádřitelného v penězích na straně jedné určité osoby
(obohaceného):
- důkazy, že jsou na straně obohaceného splněny potřebné předpoklady vzniku zvláštního ZPV z BO musí
nabídnout vždy postižený
- na straně obohaceného se nevyžaduje zavinění ani proti PÚ => stačí, že k obohacení došlo bez
P uznaného důvodu
- musí ho vydat i osoby, které nemají způsobilost k zavinění (nezletilci, blázni apod.)
b) vznik majetkové újmy vyjádřitelné v penězích postihující jinou určitou osobu, přičemž tato
majetková újma odpovídá zmíněnému BO na straně obohaceného:
- majetková újmy odpovídá BO na straně obohaceného
- obohacení o určité majetkové hodnoty, které jsou vyjádřitelné v penězích (pokud se týče samotného
předmětu obohacení, není právně rozhodné, jde-li o získání určité věci, peněz, o postoupení pohledávky, o
zřízení práva, o získání určité majetkové hodnoty apod.)
- o BO jde tehdy, jestliže k němu došlo bez P důvodu, tzn. způsobem, který platný P řád jako
důvod nabytí obohacení neuznává
268
-
BO nemusí nastat na základě proti P chování (pak se jedná spíše o proti P stav = i to je BO = např. dojde-li
k zarybnění jednoho rybníka v důsledku protržení hráze jiného rybníka = nejedná se o proti P čin, ale o
proti P stav)
OZ stanoví v § 455 případy, kdy o BO nejde (negativní vymezení):
i.
ii.
iii.
iv.
v.
vi.
přijetí plnění na promlčený dluh:
naturální právo; když splní, splní po právu (neboli debite)
neplatí o prekludovaném dluhu = u toho je plnění BO
přijetí plnění ze hry či sázky mezi FO:
jako hra či sázka se posuzuje i los
také naturální P, ale na rozdíl od a), existuje jako naturální od počátku a dlužník jí u soudu
nemusí vůbec namítnout
nicméně plnil po P, pouze nevymahatelné u soudu z důvodu tzv. aleatornosti, nebo-li rizikovosti
neplatí o výherních podnicích provozovaných státem (Sazka, Sportka a jiné loterie dle § 846)
vrácení peněz půjčených do hry nebo sázky mezi FO:
přijetí plnění na dluh neplatný pouze pro nedostatek formy:
z P hlediska neplatné, ale z hospodářského hlediska odůvodněné
př. ručitel splnil věřiteli, ačkoliv ručitelský vztah nevznikl dle § 546 tzn. neměl písemnou formu
sporné, když splněno před splatností dluhu – také nejde o BO
žaloba z BO = žaloba z kondikce
poskytnutí plnění dodavatelem spotřebiteli bez objednávky
D splnil V ještě před splatností dluhu
Případy jednotlivých skutkových podstat:
1) obecná skutková podstata BO:
- § 451/1: Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
- vydat každé BO, blíže rozvedena a konkretizována v 2)
- vztah obecné úpravy a speciálních skutkových podstat: obecné ustanovení
soudní praxe tvrdí, že SP jsou dalším rozvedením § 451
se použije, když nestačí zvláštní SP X
2) zvláštní skutkové podstaty BO:
- § 451/2: (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů.
- a § 454: Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
- § 451/2 condictiones sine causa (souhrnný název):
a)
b)
c)
d)
e)
plnění bez PD = condictio indebiti
plnění z neplatného PÚ = condictio ob iniustam causam
plnění z PD, který odpadl = condictio ob causam finitam
plnění z nepoctivých zdrojů = condictio ob turpem causam
plnění získáno tím, kdo měl jinak sám povinnost plnit = § 454
S U B J E K T Y Z P V Z BO

ten, na jehož úkor bylo BO získáno (postižený, věřitel) X ten, kdo BO získal (povinný subjekt,
dlužník)
- na obou stranách mohou být FO, PO nebo stát
- V oprávněn požadovat vydání BO na povinném subjektu
- toto P přechází na dědice dle § 579
269
V případech, kdy bylo BO získáno na úkor nezjištěných subjektů, nastupuje ze Z stát
jako subjekt se zvlášť stanoveným, přímým a samostatně uplatněným P na vydání
BO (§ 456) = např. výnos z nepovoleného podnikání
R O Z S A H A Z P Ů S O B V Y D Á N Í BO
-
-
obohacený zavázán vydat vše, co na úkor poškozeného získal, včetně součástí i příslušenství věci
podstatné je to, oč se povinný subjekt obohatil v době získání BO (není proto rozhodné, jestliže např. do doby, než
bylo oprávněným subjektem uplatněno právo na vydání BO, došlo ke spotřebování BO)
Dobrá víra obohaceného při vydání BO je bez právního významu (jinak je tomu u užitků), naplňuje se tím
zásada "neobohacovat se na úkor druhého" = dojde k obnovení porušené hospodářské rovnováhy
neexistuje ustanovení, které by umožňovalo snížit rozsah vydání BO z nějakých důvodů, nebo založilo
dlužnickou solidaritu
vydání užitků plnění = rozhodující BF obohaceného
- BF = takový subjektivní stav obohaceného, který vzhledem ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu
(objektivně hodnoceno), mohl opodstatněně usuzovat, že mu plnění, které tvoří BO, náleží
- tímto způsobem se obohacený stává přímo ze Z vlastníkem užitků plnění
- má-li obohacený nedostatek BF, musí vydat s BO i veškeré užitky (event. poskytnout za ně peněžitou
náhradu)
- dle § 458/3 má obohacený P na náhradu nutných nákladů, které na věc prokazatelně vynaložil
- nutné náklady = výdaje, které jsou nezbytné pro uchování existence věci
v § 457/1 je upravena restituční povinnosti v případě neplatnosti smlouvy nebo když S byla zrušena =
každý musí vrátit druhému vše, co od něho obdržel = povinnost tzv. oboustranné, synallagmatické restituce
toto právo na vzájemné plnění je promlčitelné, ale přechází na dědice (§ 579)
způsob vydání BO = ze znění § 458/1 vyplývá, že v prvé řadě musí být obnoven původní stav::
a) vydáním plnění bezdůvodně získaného
b) protihodnota ve formě odpovídající peněžité náhrady = náhrada v penězích se uskutečňuje podle
ceny plnění v době, kdy bylo BO získáno (BO může být i užívání věci v podílovém spoluvlastnictví, aniž je
zato placeno druhým spoluvlastníkům)
Promlčení P na vydání BO
§ 107:
(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že
došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné
obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k
námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
- subjektivní promlčecí doba = 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že bylo BO získáno a kdo jej získal
(subjektivní promlčecí doba)
- vyžaduje se skutečná vědomost o tom, že bylo na jeho úkor získáno BO a kdo je získal
- objektivní promlčecí doba:
- promlčí se nejpozději za 3 roky
- u úmyslného za 10 let ode dne, kdy k BO došlo
Jednotlivé zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení
I. Plnění bez právního důvodu (condictio indebiti) = § 451/2
-
P důvod, který by zakládal právo na plnění neexistoval již od počátku
př. bylo-li by plněno v omylu na dluh, který neexistoval X kdyby někdo plnil na nedluh vědomě, pak by bylo nutné
uvažovat, nejde-li v daném případě o dar
II. Plnění z neplatného PÚ (condictio obiniustam causam) = § 451/2
270
-
P důvod sice vznikl, byl však od samého počátku neplatný
je jedno, zda neplatný z hlediska obsahu či formy; ani šlo-li o relativní či absolutní neplatnost
důležité je uvažovat o tom, zda důvod neplatnosti postihuje celý PÚ nebo pouze jeho část
III. PLNĚNÍ Z PD, KTERÝ ODPADL (CONDICTIO CAUSA DATA CAUSA NON SECUTA) = § 451/2
-
PD vznikl, později ale odpadl
plnění bylo poskytnuto subjektu, jehož P mezitím zaniklo uplynutím prekluzivní lhůty; či odpadlo splněním
rozvazovací podmínky nebo kdy smlouva byla dle § 48/2 dodatečně zrušena s účinky ex tunc
IV. P R O S P Ě C H Z Í S K A N Ý Z N E P O C T I V Ý C H Z D R O J Ů ( C O N D I C T I O O B T U R P E M C A U S A M ) = § 4 5 1 / 2
-
-
OZ nevymezuje pojem X soudní praxe považuje za nepoctivý zdroj = zdroj, který není P řádem uznáván
př. obohacení, které bylo získáno způsobem postižitelným dle platných trestně-právních předpisů = krádež,
kuplířství … X činnost, kterou bylo získáno BO, však nemusí mít vždy charakter činnosti postižitelné TP předpisy.
Stačí, že činnost, kterou bylo BO získáno, nebyla právním řádem uznána
nepoctivost zdroje prokazuje ten, kdo žádá o vydání BO – tj. platí domněnka poctivosti zdroje nabytí
majetkového prospěchu
V . P L N Ě N Í Z A T O H O , K D O M Ě L P O P P O V I N N O S T P L N I T S Á M (§ 4 5 4 )
-
ten, za něhož bylo plněno, byl povinen po P plnit sám, avšak neplnil, zatímco ten, kdo za něho plnil, sám tuto
povinnost neměl
-
Naplnění zvl. skutkové podstaty BO dle § 454 předpokládá:
a) existenci P povinnosti na straně povinného subjektu
b) neexistence takové P povinnosti na straně oprávněného subjektu
c) uskutečněné plnění oprávněným subjektem na místo povinného subjektu
d) plnění se nesmí stát proti vůli povinného subjektu (důležitá zásada SP: nikomu není dovoleno – pokud
Z nestanoví jinak – zasahovat do poměrů jiného subjektu proti jeho vůli)
BO není, jestliže ručitel má povinnost plnit za dlužníka (stejné u solidárně zavázaných dlužníků)
-
271
57. Dědické právo - předpoklady
Obecně o dědickém právu
Smrt fyzické osoby je objektivní skutečností (nelze-li smrt prokázat předepsaným způsobem,tj úředním zjištěním
smrti a vydáním úmrtního listu, prohlásí se osoba za mrtvého). Zaniká právní subjektivita (způsobilost mít práva a
povinnosti), některá práva a povinnosti zanikají, jiná přecházejí (plně či v omezeném rozsahu) na právní nástupce
zemřelého (dědická sukcese).
Zanikají tato práva a povinnosti:
–
–
–
–
–
–
–
PaP z rodinněprávních vztahů (postavení dědečka na nikoho nepřechází),
povinnosti, jejichž obsahem mělo být plnění provedené osobně (zemře-li malíř, práva z pracovněprávních
vztahů),- ať už se omezení týkalo dlužníka nebo věřitele
právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění (§ 579 odst.. 2),
oprávnění z osobního věcného břemene, patřilo-li zemřelému (podkrovní světnička zeje prázdnotou),
zaniká SJM,
práva a povinnosti z plné moci,
předkupní právo, z něhož byla oprávněna FO (§ 604).
jinak než děděním přecházejí práva a povinnosti (zvláštní sukcese):
–
–
–
–
–
–
právo na ochranu osobnosti zemřelé osoby podle § 15 ObčZ - manžel a děti, není-li jich, jeho rodiče, zde
přechází pouze procesní oprávnění
nájemní právo k bytu (§ 706 ObčZ),
smrtí zaměstnance nezanikají jeho peněžité nároky vůči zaměstnavateli (např. nárok na vyplacení dlužné
mzdy), odpovědnostní vztahy,… § 260 odst.. 2 zákoníku práce říká: „…do výše odpovídající trojnásobku
jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdové nároky z pracovního poměru postupně přímo na
jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se
stávají, není-li těchto osob.“ Kdyby byla pohledávka vyšší, přijde to, co převyšuje 3 měsíční platy do
dědického řízení,
podobně je to s právem na peněžité nároky z nemocenského a sociálního pojištění,
do dědictví vůbec nespadají pojistné smlouvy uzavřené pro případ smrti, když je určena osoba, které má
plnění připadnout (není-li – nastupují další vyjmenované osoby, chybí-li i ty, pak teprve nastupuje dědické
řízení),
mimodědickou cestou jdou také restituce pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku  když oprávněný uplatnil svá práva, splnil všechny
zákonné podmínky a zemřel, přecházel dříve jeho nárok do dědického řízení – ale problém jak jej ocenit 
proto byla přijata novela, kterou byl zakotven přechod ze zákona (u zákona o mimosoudních rehabilitacích
tato novelizace provedena nebyla).
Pojem, funkce a cíle dědického práva:
Dědické právo (§ 460 až § 487):
–
–
v objektivním smyslu jde o souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a závazků zemřelého na
právní nástupce,
v subjektivním smyslu jde o souhrn práv a povinností svědčících již určité osobě, které takto PaP přibudou
podle obj. dědic. pr. v důsledku události - smrti předchůdce toto subjektivní dědické právo má absolutní
povahu (erga omnes)
Dědicem je ten, na koho přejdou práva a povinnosti zemřelé osoby podle ustanovení občanského zákoníku o dědickém
nástupnictví. V širším smyslu jde o osobu, kterou zákon nebo závěť za dědice povolá (osoba může dědictví odmítnout –
není jisté, že ho získá) – hovoří se o putativním (předpokládaném) dědici a skutečném dědici.
Cíle dědického práva:
272
–
–
–
zajištění kontinuity majetkoprávních vztahů po smrti fyzické osoby (zabezpečení přechodu práv na jiný
subjekt),
zajištění ochrany práv a zájmů věřitelů zůstavitele (dlužníka) po jeho smrti (je-li tomu naopak – dědic má
pohledávku – měl by žalovat dříve než bude vyřízeno dědické řízení, aby se nepromlčela),
preference zákonné posloupnosti, poskytování zvýšené ochrany.
Rozlišujeme:
–
–
univerzální sukcesi, při které práva a povinnosti, které přetrvaly svého nositele, tvoří nerozlučný celek, který
přechází na dědice, který tímto vstupuje do právního postavení svého předchůdce (součástí je však i
odpovědnost za dluhy zůstavitele),
singulární sukcesi, kterou naše právo nepřipouští. V ABGB to šlo pomocí tzv. odkazů. Dnes i ten, kdo ze
závěti dostane jen jednu třeba i nepatrnou věc, je dědicem a odpovídá za dluhy na této části dědictví
váznoucí.
Hlavní zásady dědického práva:
–
–
–
–
–
–
dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 ObčZ)  dnes se dědictví nabývá ze zákona  když
osoba splňuje podmínky, považuje se za dědice do doby, než prohlásí, že dědictví odmítá (dříve se musel
přihlásit), rozhodný je skutečný okamžik smrti (problém je např. u katastrof když se doba smrti nedá určit,
má se za to, že zemřeli současně),
pro dědické řízení se vždy použije jak práva, které bylo platné v době smrti zůstavitele (§ 873),
uplatní se zásada osobní autonomie - testovací volnosti - pro případ smrti může zůstavitel naložit se
svým majetkem libovolně, avšak je omezen co se týče tzv. neopominutelných dědiců (heredes necessarii) lze je pouze vydědit ze stanovených důvodů (dříve uplatňována zásada familiarizace - majetek připadne
těm, kteří jsou se zůstavitelem pokrevně spřízněni a ve své podstatě byla vyloučena závěť - dnes tedy
kompromis mezi oběma
princip univerzální sukcese  práva a povinnosti, které přetrvávají jejich nositele, tvoří nerozlučný
celek, dědic jako univerzální sukcesor vstupuje do všech existujících práv a závazků svého předchůdce v
celé jejich šíři a ve všech jejich složkách, aniž by činil nějaký nabývací úkon, aniž by o existenci jednotlivých
práv nebo povinností musel mít vědomost, je-li dědiců více, dává jim zákon možnost, aby si své
spoluvlastnické vztahy upravili dohodou (i proti vůli věřitele), pokud jsou pasiva i pozitiva rozděleně stejně
(§ 482 ObčZ), - platná pr. úprava nepřipouští možnost singulární sukcese (odkaz, při kterém nabyvatel
nenesl Odpovědnost)
dědici odpovídají za závazky poměrem, ve kterém dědí, když dluhy převyšují hodnotu majetku,
odpovídají jen do jeho výše  na dědictví nelze doplatit (i když dědici neodpovídají přímo věcmi tvořícími
dědictví, omezení se týká pouze výše)
co když se dluhy (předlužení) projeví později a dědic již dříve vyplatil jiným věřitelům celý dluh – dědic
odpovídá za to, že se nedostalo na dosud neznámé věřitele, je zde ale možnost domáhat se svolání věřitelů
– činí se tak v dědickém řízení (§ 471 odst.. 2).
Předpoklady dědické posloupnosti
1) Smrt fyzické osoby:
právní skutečnost, na kterou se váže vznik, změna nebo zánik obč.pr. vztahů
Důkazem smrti je matriční doklad, tj úmrtní list (v něm je zaznamenán přesný okamžik smrti). Nelze-li smrt
prokázat jinak prohlásí soud takovou osobu za mrtvou (ve svém rozsudku uvede den, který se považuje za den
úmrtí, tak je tomu i v případě prohlášení nezvěstného za mrtvého).
Není-li jisto, kdo z více zemřelých přežil druhou osobu (např. při katastrofách, autohaváriích,…), pak se má za
to, že zemřely současně  nikdo po nikom z těchto osob nemůže být povolán k dědictví.
Dokud „zůstavitel“ žije, nelze nikoho pokládat za dědice (ač se např. často v závěti vyskytují formulace typu:
„Povolávám svého dědice“)!
2) Existence pozůstalosti (resp. dědictví):
Pojem „pozůstalost“ se používá se zřetelem k zůstaviteli a jím zanechaném majetku.
273
Pojem „dědictví“ nebo „pozůstalost“ se používá vzhledem k osobě nabyvatele.
Pozůstalostí jsou hodnoty, které jsou ocenitelné, mohou být předmětem prodeje. Předmětem dědění jsou
především věci ve výlučném vlastnictví nebo v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele, spadají sem i pohledávky a
dluhy a také podnik, který zůstaviteli patřil, pohledávky za užití autor. pr., nikoliv však AP samotné
po zemřelé osobě, která nic nezanechal, k dědickému nástupnictví nedochází
3) Způsobilý dědic:
a) Osoba musí být absolutně způsobilá vstoupit na místo zůstavitele. Absolutní dědická způsobilost spočívá
na objektivních okolnostech:



osoba se musí dožít okamžiku smrti zůstavitele,
musí mít právní subjektivitu, nemusí mít způsobilost k právním úkonům (výjimka platí pro nascitura - má
fingovanou způsobilost k právům a povinnostem, narodí-li se živé)  do doby narození dítěte nelze v řízení
pokračovat,
jde-li o PO – přichází v úvahu pouze při dědění ze závěti, musí v době smrti zůstavitele existovat, výjimkou je
případ PO v zakladatelské fázi a nadace zřízená závětí (§ 477 odst.. 2)
b) Osoba musí mít dále relativní dědickou způsobilost, musí být tedy hodna stát se zůstavitelovým
nástupcem (subjektivní prvek).
4) Právní důvod dědění:
Závěť: Určuje svobodnou vůli zůstavitele. Za minulého režimu se propagovalo dědění ze zákona, dnes Má
přednost před děděním ze zákona (i když početně převažují případy dědění ze zákona). Určující skutečností je
zůstavitelova vůle projevená v závěti či v listině o vydědění.
- nepřipouští se určení dědice dědickou smlouvou (šlo to podle ABGB - jen mezi manžely, nutný notář. zápis
- obsahem je slib nějakého majetku jedné strany a přijetí druhou stranou - sml. měla přednost před závětí i
děděním ze zák - slibem byl pak „dědic“ vázán, nemohl ho jednostranně zrušit
Zákon: K dědické posloupnosti ze zákona dochází, zemře-li zůstavitel bez zanechání platné závěti, nedopadá-li
ustanovení závěti na všechen zanechaný majetek, nenabude-li závětní dědic z jakéhokoliv důvodu své dědictví
(dědická nezpůsobilost, odmítnutí dědictví, vydědění). Jeden a týž dědic může být povolán k dědění jak ze závěti,
tak i ze zákona (§ 461 odst.. 1) - nelze ale jedno odmítnout a druhý přijmout
5) Odmítnutí, popř. přijetí dědictví:
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460), zákon však umožňuje subjektu dědictví v určité lhůtě odmítnout.
Tzv. svěřenecké náhradnictví- fideikomisární substituce není připuštěno (odkládací podmínka, povolání dědice po smrti dědice by dědictví připadlo náhradníkovi).
Odmítnutí dědictví: K odmítnutí dědictví se vyžaduje jednoznačný výslovný projev vůle učiněný ústním či
písemným prohlášením u soudu, nebo písemným prohlášením jemu zaslaným (§ 463 odst.. 1), lhůta k odmítnutí je
1 měsíc od okamžiku, kdy byl dědic soudem na možnost odmítnutí upozorněn (§ 464), tuto lhůtu lze prodloužit,
požádá-li o to před jejím uplynutím. K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky (např. že
odmítá ve prospěch toho a toho), prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví nelze odvolat (§ 467), nelze
odmítnout dědictví jen zčásti.
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout (fakticky
jedná jako právní nástupce zemřelého, prodává věci, vstupuje do sporů – § 465), jde tedy o faktické chování - za
takové jednání ale nelze považovat počínání, kterým např. chrání majetek (§ 415).
zmocněnec může dědictví za dědice odmítnout jen na základě zvl. plné moci, za osobu nezpůsobilou k PÚ pak
zákonný zástupce- vyžaduje se opatrovnické schválení soudem - naproti tomu faktické přijetí schválení soudem
nepodléhá
Neznámý dědic a dědic neznámého pobytu: Jestliže je zde možnost dalšího dědice, který třeba někde žije,
ale neví se kde, ustaví se mu opatrovník a dá se mu lhůta k přihlášení - vyrozuměn vyhláškou soudu  jestliže se
274
do stanovené doby nepřihlásí, hledí se na něho, jako by zemřel (jeho nečinnost nemá účinek neodmítnutí dědictví –
§ 468).
Může také dojít k tzv. transmisi dědictví  určitému subjektu vznikne dědický nárok, ale zemře v době, než
je dědictví projednáno, tento konzumovaný nárok přechází na jeho dědice.
právo dědictví odmítnout je majetkovým právem - jako takové tedy přechází na dědice toho, kdo se sice
smrti zůst. dožil, ale zemřel dřív, než stačil dát najevo, jestli chce či nechce dědit - tzv. transmise dědictví
Účinky odmítnutí: Na odmítnuvšího se hledí jako by se dědického nápadu nedožil. Na jeho místo může
nastoupit pouze ten, u něhož jsou splněny podmínky pro přechod zanechaného majetku, a to již ke dni smrti
zůstavitele (nikoliv tedy ke dni, kdy se místo uvolnilo)
275
58. Dědění ze závěti /testamentání dědická posloupnost/
Pojem a forma
o
o
o
o
Závěť (poslední pořízení, poslední vůle, testament) je formální, jednostranný, kdykoli odvolatelný
projev vůle o tom, komu má v případě pořizovatelovy smrti zanechaný majetek propadnout
Závěť je ryze osobním právním úkonem. Nepřichází proto při něm v úvahu zastoupení pořizovatele zástupcem ze
zákona nebo na základě plné moci
právní účinnost není a nemůže být závislá na souhlasu, přivolení nebo povolení ze strany třetí osoby nebo orgánu.
Záleží-li pouze na pořizovateli určit osobu svého dědice, nemůže toto oprávnění přenést na někoho jiného, kdo by v
době nápadu dědictví určil osobu dědice nebo způsob rozvrhu zanechaných hodnot mezi více dědiců.
o
Zřízení platné závěti pořizovateli nikterak nebráni, aby se svým majetkem za svého života volně naložil. Dědicům
může připadnout jen to, co ze zůstavitelova majetku zbude v době nápadu dědictví. Závěť jako jednostranný projev
vůle může být pořizovatelem kdykoli změněna nebo zrušena.
o
o
o
způsobilost pořizovatele :
musí existovat v době pořízení závěti, její pozdější ztráta už pak nemá vliv
Způsobilým je ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům, tj. dosáhl věku 18 let a nebyl zbaven způsobilosti k
právním úkonům nebo v ní nebyl omezen
(i osoba starší 16 let, která s přivolením soudu uzavřela manželství před dovršením 18. roku i když později
manželství zaniklo., i nezletilý, který dovršil 15. rok svého věku, může o svém majetku na případ smrti pořídit závěť.
U něho však jako jediná možná forma závěti přichází v úvahu notářský zápis - § 476d odst.. 2).
o
o
o
o
o
o
o
způsobilost svědka :
pouze ti, kteří s ohledem na své rozumové, smyslové popř. vyjadřovací schopnosti a svůj vztah k dědici nebo věci
nejsou z výkonu této funkce vyloučeni
nemohou jimi být :
a) nezletilý,
b) ti, kteří vzhledem ke svému tělesnému nebo duševnímu stavu nejsou schopni vydávat svědectví,
c) ti, kdo nemohou číst nebo psát,
d) ani osoby blízké účastníku, osoby na věci zúčastněné ani pracovníci notáře, který závěť sepisuje
Překážkou platnosti závěti zletilých osob - pořizovatel není schopen pochopit smysl, význam a účel závěti. Může
jít o projev duševní poruchy nebo i jen o přechodný psychický stav, vyvolaný např. požitím alkoholu, drog, apod. není zde tedy zapotřebí zvl. rozhodnutí soudu
Nedodržení předepsaných formálních požadavků má za následek neplatnost závěti.
3 druhy závěti podle formy :
1) Z Á V Ě Ť V L A S T N O R U Č N Í ( H O L O G R A F N Í )
-
musí být celá sepsána vlastní rukou pořizovatele a také jím vlastnoručně podepsána s uvedením vlastnoručně
napsaným datem, kdy byla podepsána.
Podpis musí uzavírat text závěti (text za podpisem by byl bez právních následků)
2) Závěť allografní
- Může být zřízena dvojím způsobem, ale Její zřízeni se však neobejde beze svědků:
a) Může být napsána jinak než vlastní rukou pořizovatele (na psacím stroji, cizí rukou), ale musí být pořizovatelem
vlastnoručně podepsána.
- V době podpisu musí být přítomni dva svědci, před nimiž zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho
poslední vůli - ti se musí pak na závěť podepsat. Nemusí být seznámeni s obsahem závěti.
- zde (oproti druhé alografní variantě) není na překážku pro ustanovení dědice, že dědic sám působil jako pisatel
závěti.
b) Zvláštní povahu má závěť pořizovatele, který nemůže číst nebo psát
- pak je nutné sepsat závěť notářským zápisem, nebo před třemi současně přítomnými svědky projevit svou
poslední vůli (musí být seznámeni s obsahem závěti).
- Listina musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána.
- Zákon vyžaduje od pořizovatele výslovný projev, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
276
-
zákon vyžaduje, aby předčitatel nebyl pisatelem a naopak.. Zpřísněný požadavek týkající se této listiny spočívá
v tom, že v ní musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo ji nahlas přečetl a
jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat
pisatelem závěti nesmí být závětí povolaný, nebo zákonný dědic a osoby jim blízké
3) N O T Á Ř S K Ý Z Á P I S O Z Á V Ě T I
- může sepsat kterýkoli notář bez ohledu na místo trvalého bydliště pořizovatele.
- Jediná možná forma závěti, kterou zřizuje
a) osoba starší 15 let, jakož i u závěti,
b) zřizuje-1i se v ní nadace nebo nadační fond (§ 3 odst.. 1 i,f z. č. 227/ 1997 Sb.).
c) u osob, které nemůže číst nebo psát. (zde však nejde o výlučnou možnost jak závěť pořídit)
- přítomnost svědků není u not. zápisu nutná (až na osobu, která nemůže číst nebo psát)
OBSAH ZÁVĚTI
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
musí z ní být patrno, koho pořizovatel ustanovuje svým dědicem.
- tzv. negativní závět u nás nelze
- naproti tomu přípustným druhem negativní závěti jsou listiny o vydědění - vyděděn však může být jen potomek
zůstavitele
- k vydědění viz dále...
Při více dědicích ze závěti z ní musí být patrno, jaké podíly nebo věci a práva každému z nich mají připadnout. nejsou-li v závěti podíly více dědiců určeny, platí, že podíly jsou stejné.
Novinkou od 1. 1. 1992 je, že zůstavitel může závětí zřídit nadaci.
za dědice - vedle toho, kdo je povolán k nabytí celého dědictví nebo podílu na něm - se považuje i ten, kterému má
z dědictví připadnout pouze jednotlivá věc nebo jednotlivé právo
- takový obmyšlený nebyl totiž dříve považován za dědice, ale za odkazovníka;
- jako takový se nepodílel na odpovědnosti závětního dědice za zůstavitelovy dluhy;
- ze závěti mu vyplývalo právo proti závětnímu dědici na vydání určité věci nebo přenechání určitého práva ze
zanechaného majetku). - pohlíží se na něj tedy jako na dědice k části zanechaného majetku (podíl podle poměru k celku)
- problém - objeví se věc nebo právo, o nichž pořizovateli nebylo nic známo a nikoho neurčil jako obmyšleného pokud jsou při dědění jak obmyšlení k jedn. věcem a jedn. dědici bez tohoto určení - pak dědí pouze ti, pokud
dědí pouze dědici povolaní k jednotlivostem - pak se taková hodnota uvolní pro dědění ze zákona
Jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení závěti o příkazu k zápočtu tím však není
dotčeno (nelze tedy vázat nabytí dědictví na podmínku, popř. stanovit, jak s dědictvím naložit)
Povahu příkazu, který by byl bez právních následků, však nemá to ustanovení závěti, kterým nemovitost nabývaná
jedním z dědiců by měla být z vůle zůstavitele zatížena věcným břemenem ve prospěch jiného dědice (§ 151o
odst.. 1); i když vše závisí ještě na výsledcích dědického řízení.
Za nepřípustnou podmínku nelze považovat ustanovení náhradního dědice pro případ, že by závětní dědic z
jakýchkoli důvodů dědictví nenabyl (obecné náhradnictví neboli vulgární substituce). Ani ustanovení náhradního
dědice náhradnímu dědici není vyloučeno.
nelze už však tzv. svěřenecké náhradnictví (fideikomisární substituce) - ustanovený dědic nesmí danou věc zcizit a
v případě jeho smrti věc připadne stanovenému náhradníku
Obsahové stránky závěti se týká i ustanovení § 479 zjednávající ochranu tzv. neopomenutelným dědicům.
nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům
aspoň to1ik, kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona.
Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.
šlo by o relativní neplatnost - PÚ se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti
právního úkonu nedovolá. Příležitost k dovolání se neplatnosti závěti se opomenutému dědici naskýtá v rámci řízení
o dědictví; záleží jen na něm, dovolá-li se neplatnosti závěti či nikoli.
příkaz k započtení (tzv. kolace). - na podíl dědice, kterého se to týká, by mělo být započteno to, co již za života
zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování(§ 484). Vzdálenějšímu potomku by bylo
dokonce možno započítat i to, co od zůstavitele obdržel bezplatně jeho předek.
příkaz k započtení není podmínkou nemající právní následky - smyslem je vyrovnání rozdílů s přihlédnutím
k prospěchu, kterého se již za života zůstavitele někomu z dědiců dostalo
započitatelné není to, co byl zůstavitel povinen dědici plnit
277
o
-
započtení daru je možné i když k němu zůstavitel nedal výslovný příkaz, ale obdarovaný dědic je oproti druhému
dědici (potomku) neodůvodněně zvýhodněn - to se použije i u dědění ze zákona
zrušení závěti :
a) závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát,
b) odvoláním závěti,
c) zničením listiny, na níž byla napsána.
Pokud jde o zničení listiny, na níž byla napsána závěť nebo projev o vydědění, může tento postup přicházet v úvahu jen
tehdy, má-li pořizovatel takovou listinu u sebe.
Faktické zničení má povahu relevantního PÚ, jen splňuje-li požadavky zák o platnosti PÚ - tzn zničení listiny
nedopatřením by nemělo následky zrušení - ale problémem je jak se toho pak dopátrat
Závěť zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, - z toho vyplývá, že nezáleží výlučně na
časovém pořadí, ale i na tom, zda pozdější závěť po obsahové stránce překrývá závěť dřívější.(tzn je možnost, aby tu
byly dvě platné závěti vedle sebe)
278
59. Dědění ze zákona /intestátní dědická posloupnost/
o
o
o
o
o
o
o
dochází k ní tehdy, zemře-li zůstavitel bez zanechání platné závěti nebo nenabude-li závětí povolaný dědic z
jakýchkoli důvodů dědictví ( nedožije se zůstavitelovy smrti, je nezpůsobilý dědit, dědictví odmítne)
je možný i případ, kdy zůst. v závěti určí, jaké věci mají dědici připadnout, pak ve zbytku, na který nepamatoval se
uplatní dědění ze zákona
dědění ze zákona je podpůrné řešení, není-li tu závěť (nebo je neplatná...)
Do okruhu zákonných dědiců se řadí manžel, příbuzní v přímé linii (děti, vnuci, pravnuci – descendenti; rodiče,
prarodiče - ascendenti, dále příbuzní v pobočné linii (1. stupně - sourozenci, 2. stupně - synovci, neteře, 3. stupně strýcové, tety) a dále pak osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve
společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na
zůstavitele.
mezi dědice ze zákona nelze zahrnovat PO nebo stát (narozdíl od závěti)
Klasické třídění pokrevních (popř. osvojených) příbuzných do jednotlivých skupin odpovídá systému parentel. Parentela je tvořena úhrnem osob pocházejících od společného předka, např. děti, vnuci, pravnuci zůstavitele.
Seskupení dědiců ze zákona do jednotlivých tříd se neřídí důsledně tímto systémem (např. manžel, osoba, která se
zůst. žila alespoň 1 rok před smrtí ve spol domácnosti a pečovala o ni, popř. byla odkázána na výživu od zůst.
Parentální systém narušen i tím, že na místo rodičů nenastupují automaticky potomci, páč ti nastupují až
v samostatné skupině
Zákonní dědici jsou rozděleni do 4 skupin :
1) První skupina - manžel a děti zůstavitele
o Jsou k dědění povoláni rovným dílem. Předpokladem pro dědění manžela je trvající manželství se zůstavitelem v
době jeho smrti, nemusí žít ve společné domácnosti (oproti tomu skutečné soužití se zůstavitelem nezjednává
takové osobě stejné postavení jako manželovi, Stejně tak ani osobě, která je matkou dětí zůstavitele)
o U dětí není důležité, z jakého jsou manželství, či zda jsou osvojené či vlastní. Za dítě,které je nezpůsobilé dědit, bylo
vyděděno, odmítlo dědictví, nastupují právem representace do uvolněného podílu jeho děti tj. ve vztahu k
zůstaviteli jeho vnuci.Ti se pak dělí o zákonný dědický podíl svého předchůdce rovným dílem. Kdyby některý z
vnuků dědictví nenabyl, a1e zanechal své potomky, připadne jim jeho dědický podíl rovněž rovným dílem. Potomci
zůstaviteli bližší vylučují z dědění potomky vzdálenější. Okruh descendentů
o Manžel v této skupině nemá zvláštní postavení, velikost jeho dědického podílu závisí na počtu dětí zůstavitele. Sám
v teto skupině nemůže dědit. Jeho dědický podíl může dosáhnout nejvýše jedné poloviny, dědí-1i s ním alespoň
jeden z ostatních dědiců prvé skupiny lhostejno zda syn či dcera, vnuk či vnučka, pravnuk či pravnučka.
o Smrtí zůstavitele zaniká manželství a tím i společné jmění manželů. Jeho vypořádání je pak předpokladem pro
zjištění, co z tohoto majetku spadá do dědictví a co se stává výlučným vlastnictvím pozůstalého manžela.
2) Druhá skupina - manžel, otec, matka, dále osoba, která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti
alespoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost nebo
byla odkázána výživou na zůstavitele.
-
-
(pokud dědictví nenabyl ani jeden ze zůstavitelových potomků)
Manžel je v této skupině zvýhodněn tím, že mu připadá nejméně jedna polovina dědictví, konkuruje-1i mu alespoň
jeden z dalších dědiců této skupiny. Není-1i tomu tak, připadne mu dědictví celé. Otec, matka. tzv. spolužijící osoba,
neboli ostatní případní dědici v této skupině, se dělí rovným dílem o polovinu dědictví. Uvolněný podíl zde však
přirůstá ostatním dědicům z této poloviny - nepřipouští se tu tedy vstup právem reprezentace.
Nedědí-li manžel, dělí se uvedení dědici o celé dědictví. Dědictví v takovém případě může připadnout žijícímu otci
nebo matce. Nemůže však jako samostatné dědičce připadnout tzv. spolužijící osobě. Ta v této skupině pouze
sama dědit nemůže.
3) Třetí skupina - sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu
jednoho roku před jeho smrtí a z toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni
výživou na zůstavitele.
o
dědí se tu rovným dílem. Nedědí-li některý ze sourozenců, nastupují na jeho místo právem representace jeho děti
(synovec, neteř). Jimi je však nástupnictví v této skupině ukončeno
279
o
o
Nezáleží na tom, jde-li o sourozence plnorodé či polorodé. Tak by tomu nebylo, kdyby nastupovali do uvolněných
podílů po některém z rodičů ve druhé skupině. Ten, kdo by měl oba společné rodiče se zůstavitelem, by nastupoval
do podílu jak otce, tak matky; kdo by měl společného rodiče jen jednoho z nich, nastupoval by do dědického podílu
jen po něm, nikoli po druhém ze zůstavitelových rodičů.
podle judikatury se nepřipouští tzv. zdvojení podílů kdyby (např. sourozenec) zároveň splňoval podmínku jako
„spolužijící osoba“ (obdobně i u 2. skupiny u matky...)
4) Čtvrtá skupina - prarodiče zůstavitele (děd, bába, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich
děti, tj. strýc, teta (§ 475a).
-
-
-
-
tuto skupinu dědiců ze zákona bylo dědické nástupnictví rozšířeno od 1. 1. 1992, tj. ode dne účinnosti novely
občanského zákoníku zákonem č. 509/ 1991 Sb. Dědici této skupiny jsou k dědictví povoláni za předpokladu, že
dědictví nepřipadne ani jednomu z dědiců třetí skupiny. Nenabude-li dědictví některý z prarodičů, nastoupí na jeho
místo jeho potomci právem representace. tj. v poměru k zůstaviteli jeho strýc nebo teta. Jde o tzv. systém
graduální - přednost před ostatními (mladšími) ten, kdo je od zůstavitele vzdálen menším počtem zrození. Za tohoto
stavu i jen jediný z prarodičovské čtveřice vyloučí z dědění kteréhokoli z potomků obou prarodičovských párů
(strýce či tetu). Těm nebo kterémukoli z nich může připadnout dědictví teprve tehdy, nedědí-li nikdo z prarodičů.
Zde se již projeví,. jde-li o příbuzné plnorodé či polorodé.
U prarodičů tedy mohou přicházet v úvahu dva páry - jeden od otce, jeden od matky
Nástupnictví právem representace je podle platné právní úpravy ukončeno potomky prarodičů v prvém stupni, tedy
strýcem a tetou, a nepokračuje na potomky těchto osob, tj. bratrance a sestřenice v poměru k zůstaviteli. Odmítl-li
by dědictví některý z prarodičů, neuvolnil by se jeho podíl pro jeho potomka (potomky), ale vedlo by to ke zvětšení
podílů ostatních prarodičů
Podle ustanovení § 462 "dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. " Je tedy zřejmé, že stát v
takovém případě nevystupuje jako dědic, ale že mu zanechaný majetek připadá jako majetek "bez pána". Tento
přechod majetku z pozůstalosti na stát se označuje jako "odúmrť", neboli caducum. Stát za tohoto stavu věcí nemá
možnost dědictví odmítnout. Neodpovídá ale za ně do výše ceny nabytého majetku vedle nabytých hodnot i svým
vlastním majetkem (pro viribus hereditatis), nýbrž jen hodnotami pocházejícími ze zanechaného majetku, popřípadě
výtěžkem prodeje těchto věcí (cum viribus hereditatis). To neplatí, připadne-li dědictví státu jako dědici ze závěti.
Takové dědictví může odmítnout, v opačném případě má, co se týče pozůstalostních dluhů a odpovědnosti za ně,
stejné postavení jako kterýkoli dědic.
U nás nedědí tzv. smějící se dědici - osoby, které pro svůj vzdálený vztah k zůstaviteli jeho smrt citově nevnímají a
pro které by dědění bylo výlučně lukrativní záležitostí.
280
60. Nabytí dědictví a ochrana dědice
Nabytí dědictví
-
úhrnný přechod všech práv a povinností zůstavitele do majetku dědice za předpokladu, že smrtí
nezanikají nebo nepřecházejí na další subjekty jinak ne podle objektivního práva dědického.
= tento přechod označován jako universální sukcese (
-
tzn na základě jedné pr. skutečnosti dochází ke změně subjektu PaP zůstavitele, aniž by bylo zapotřebí zvl. úkonů
k jednotlivým věcem
přechod aktiv na dědice nerozlučně doprovázen i přechodem pasiv
-
-
-
-
dědictví se nabývá smrtí zůstavitele
Práva a povinnosti zůstavitele přecházejí na dědice nezprostředkovaně, již okamžikem smrti zůstavitele. Není
rozhodující, zda o tom, že na něj napadlo dědictví, dědic vůbec ví. - vědomost je důležitá pouze pro možnost
odmítnout dědictví - pak dědí někdo jiný, ale opět již momentem smrti zůstavitele
s tím je spojena nejistota, kdo je oprávněn k úkonům týkajících se zanechaného majetku které nesnesou odkladu zvláště se projevuje při smrti podnikatele
Ležící pozůstalost (hereditas iacens - v ABGB): Od smrti zůstavitele, do právní moci rozhodnutí o odevzdání
pozůstalosti  souboru práv a povinností se dříve přisuzovala právní subjektivita.- za ležící pozůstalost jednal
soudem ustanovený zástupce
dědění podle ABGB bylo ovládáno principem adičním - osobám povolaným k dědictví se dědictví nabízelo - tzn
k nabytí dědictví se vyžadoval výslovný projev vůle
Současná úprava: dědictví se nabývá smrtí zůstavitele - Zachována je soudní ingerence při nabývání
dědictví, i když nabytí vlast. a jiných práv z dědictví není podmíněno úkonem soudu.
předmětem dědického nástupnictví jsou nejen práva, ale i povinnosti
- povinnosti = jednak dluhy, jednak povinnosti za podstatou dědictví
Odpovědnost za zůstavitelovy dluhy:
–
–
–
–
–
-
-
jak dědic, tak i ten , který získal pouze jednotlivé věci odkazem - odpovídá v poměru ceny věci k celkové ceně
dědictví - nemá tedy postavení odkazovníka jako za ABGB (měl právo vůči dědici na vydání věci aniž by odpovídal)
není dovoleno, aby zůstavitel určil, jak má kdo odpovídat za případné dluhy (může určit pouze kdo co dostane, ne
kdo a jak bude odpovídat)
odpovídá se pouze za dluhy, které smrtí nezanikly.
Smrtí zanikají:
a) závazky, jež měly být provedeny zůstavitelem osobně
b) výživné (nikoliv však dlužné výživné),
c) povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu (až na závazek z Odpovědnost za škodu)
pohledávky za podstatou: ty vznikají až s nápadem dědictví
 přiměřené náklady pohřbu – „přiměřenost“ je určena společenským postavením podnikatele, čistá hodnota
dědictví, místní zvyklosti atd. Patří sem i náklady na pořízení náhrobku a náklady na zůstavitelovu nemoc,
 náklady dědického řízení.- odměna správce dědictví, notáře jako soudního komisaře, výlohy spojené
s dokazováním...
 odpovědnost za náklady spojené s pohřbem a dluhy zůstavitele - ohraničena cenou dědictví - každý z dědiců
odpovídá podle svých podílů, nikoliv solidárně
Je-li dědiců více, odpovídají podle podílů: Odpovědnost dědice je ohraničena cenou dědictví (odpovědnost pro
viribus hereditatis). Nedochází-li k přenechání dědictví věřitelům k úhradě dluhů nebo k likvidaci dědictví 
odpovědnost se řídí cenou vyjadřující výši aktiv dědictví. Neodpovídá věcmi nebo právy, které mu z dědictví připadly
 to je riziko, neboť dochází ke splynutí majetku z dědictví s vlastním majetkem dědice  věřitelé se mohou
uspokojit i zpeněžením majetku dědice.
Odpovědnost není solidární, dědici odpovídají v rozsahu podílů.
281
-
dědic se nezbaví odpovědnosti za dluhy, pokud je neuspokojuje v pořadí, opř. v poměrech, jako v případě prodeje a
rozvrhu při likvidaci dědictví - pokud by byl tedy vzdálenější dědic uspokojen aniž by byl ten před ním, dědic
odpovídá dál - tomu lze čelit návrhem na svolání věřitelů (konvokace věřitelů podle § 175a OSŘ) - riziko pak
přechází na věřitele, kteří se nepřihlásili
-
Ke spojení zůstavitelova a dědicova majetku nedojde:
– přenechání předluženého dědictví věřitelům,
– likvidace dědictví.
– Věřitelé se uspokojují pouze majetkem z dědictví.
podle ABGB bylo možné tzv. separatio bonorum - snaha, aby se dědicovi věřitelové nehojili na předmětu dědictví
před věřiteli zůstavitele - soud vydal opatření, kterým ke splynutí dědictví a majetku zůstavitele mohlo dojít až
uspokojením zůstavitelových věřitelů
-
-
-
Odpovědnost státu: Stát odpovídá stejně jako dědic (§ 472 odst.. 1). Při odúmrti je odpovědnost jiná, pak stát
odpovídá jen majetkem z dědictví - tedy vlastně cum viribus hereditatis (§ 472 odst.. 2) - „Není-li možno uhradit
peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a
které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci
dědictví“
V tomto případě není provedení likvidace podmíněno předlužením dědictví, jen tak může stát dostát odpovědnosti
za dluhy. Neuspokojené pohledávky zaniknou (§ 175 odst.. 2 OSŘ).
Dědická nezpůsobilost
Způsobilý dědic:
a) Osoba musí být absolutně způsobilá vstoupit na místo zůstavitele. Absolutní dědická způsobilost spočívá
na objektivních okolnostech:



osoba se musí dožít okamžiku smrti zůstavitele,
musí mít právní subjektivitu, nemusí mít způsobilost k právním úkonům (výjimka platí pro nascitura - má
fingovanou způsobilost k právům a povinnostem, narodí-li se živé)  do doby narození dítěte nelze v řízení
pokračovat,
jde-li o PO – přichází v úvahu pouze při dědění ze závěti, musí v době smrti zůstavitele existovat, výjimkou je
případ PO v zakladatelské fázi a nadace zřízená závětí (§ 477 odst.. 2)
b) Osoba musí mít dále relativní dědickou způsobilost, musí být tedy hodna stát se zůstavitelovým
nástupcem (subjektivní prvek).
Nezpůsobilým dědicem ve smyslu § 469 ObčZ může být výlučně fyzická osoba (hledí se na ni, jakoby se nedožila).
Dědická nezpůsobilost podle § 469 nastává přímo ze zákona (snaha prosadit hledisko dobrých mravů), nepředpokládá
se k ní nějaký úkon ze strany zůstavitele může být uplatněna každým, kdo má právní zájem na vyloučení nezpůsobilého
dědice z okruhu dědiců, dědickou nezpůsobilost může odstranit prominutí ze strany zůstavitele (výslovně nebo konkl.),
avšak prominout lze jen události za života zůstavitele.
Varianty:


nezpůsobilý dědic byl povolán ze zákona  k dědictví jsou povoláni jeho potomci a to k nezkrácenému podílu,
nemá-li nezpůsobilý dědic potomků  zvětší se o uvolněný podíl podíly ostatních dědiců,
nezpůsobilý dědic byl povolán ze závěti  uvolní se dědický podíl dědicům ze zákona,
Důvody dědické nezpůsobilosti (§ 469):
–
úmyslný TČ proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům – stačí pouhé zahájení trestního stíhání, roli
nehraje ani promlčení nebo amnestie, pokud bylo trestní stíhání zastaveno, je takovou otázku nutno posoudit
jako předběžnou otázku (podle § 135 OSŘ vázanost rozhodnutím o spáchaném TČ nebo o rozhodnutí, že TČ
spáchán nebyl),výčet osob, proti kterým úmysl. TČ má směřovat je taxativní
– nezpůsobilý dědit je však jen ten, kdo se takového činu dopustil ještě před nápadem dědictví
282
–
zavrženíhodné jednání proti projevu zůstavitelovy poslední vůle – např. nátlak, kterým dědic chtěl znemožnit to,
co si zůstavitel přál. Nejde ale např. o neslušné vyjádření o zůstaviteli či obsahu závěti (DJC: Vavroh). Jde o
různé psychické a fyzické formy nátlaku zaměřené na zřízení závěti určitého obsahu. Může jít také o jednání,
kterým bylo zůstaviteli zabráněno zřídit, změnit, zrušit závěť. Dále zničení listiny se závětí, zatajení existence
závěti držitelem, zfalšování, podvrh. Tohoto jednání se lze dopustit i po smrti zůstavitele.
– platná pr. úprava nepřipouští tzv. zřeknutí se dědictví (šlo to za ABGB písemnou sml. se zůstavitelem,
případně i pro potomky - pak se na něj hledí jakoby se dědictví nedožil)
Vydědění
-
listina o vydědění po obsahové stránce musí odpovídat požadavkům zákona, vyjádřeným v ustanovení § 469a. Podle cit. ustanovení může být vyloučen z dědění jen potomek zůstavitele
Vydědit potomka a zbavit jej tak případného nároku podávajícího se z ochrany zabezpečované zákonem tzv.
neopomenutelným dědicům v případě dědické posloupnosti podle závěti může pořizovatel jen z důvodů v zákoně
uvedených:
- důvody musí být dány již v době projevu vůle o vydědění
- důvod vydědění musí být v projevu vůle zůstavitele výslovně uveden
2) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných
závažných případech,
3) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
4) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.
5) trvale vede nezřízený život,
-
Zůstavitel může vztáhnout účinky vydědění i na potomky vyděděného, kterým by jinak uvolněný podíl po jejich
předku mohl při dědění ze zákona připadnout.
-
K platnosti projevu pořizovatelovy vůle o vydědění se vyžaduje dodržení formy, jakou zákon předepisuje pro
platnost závěti ( vlastnoruční projev vůle, allografní zřízení listiny, formu notářského zápisu).
Pokud by měl pořizovatel vyloučit účinky vydědění, nepostačil by k tomu –jak je tomu při dědické nezpůsobilosti pouze projev vyjadřující prominutí. Pro takový případ by pořizovatel musel buď zrušit svůj projev vůle o vydědění,
nebo povolat původně vyděděného za dědice závětí.
-
-
listina o vydědění, může být :
a) odvolána (vyžaduje ovšem formu, jakou zákon stanoví pro zřízení závěti)
b) listina zničena.
c) povolání původně vyděděné osoby za dědice ze závěti.
Ochrana oprávněného dědice
-
§ 485 až 487
ten, kdo dědictví nabyl, stalo-li se tak podle výsledku řízení o dědictví, je povinen oprávněnému dědici
vydat majetek, který z dědictví má. Takový nabyvatel bývá označován jako nepravý dědic.
- zákon zde má na mysli uplatnění práva oprávněného dědice žalobou na vydání dědictví
(hereditatis petitio) - nikoliv u likvidace
- Nepravý dědic není někdo, kdo se svémocně ujal držby věcí z majetku zanechaného zůstavitelem. Je osobou,
jehož držba věcí pocházejících z dědictví byla rozhodnutím soudu "legalizována“, i když k tomu došlo z toho
důvodu, že soudu nebylo známo "lepší dědické právo někoho jiného
- dědická žaloba je podobná s žalobou vlastnickou, nelze je však ztotožňovat - je zvl. prostředkem
k ochraně subjektivního práva dědického
- právo oprávněného dědice se promlčuje v obec. 3leté lhůtě od PM rozhodnutí, jímž bylo dědic.
řízení skončeno (vl. žaloba se nepromlčuje)
-
Dědická žaloba proti nepravému dědici směřuje na vydání celého dědictví nebo jeho částí, která
odpovídá velikosti dědického podílu žalobce.
Rozsudku k dědické žalobě předchází vyřešení předběžné otázky, jsou-1i na straně žalobce splněny
předpoklady dědického nástupnictví.
-
283
-
postavení 3 osoby, která něco z majetku původně náležejícího do dědictví od nepravého dědice
nabyla (tedy v podstatě od nevlastníka) : § 486 - kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž
bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. Je tím prolomena jinak
zachovávaná zásada "Nemo ad alienum plus iuris transferre potest quam ipse habet"- k ochraně dobré víry
nabyvatele - bez ohledu na to, zda bylo nabytí úplatné či bezúplatné
-
Právní mocí rozsudku, jímž bylo dědické žalobě vyhověno, se žalobce stane se zpětným účinkem ke dni
smrti zůstavitele jeho sukcesorem. Oprávněný dědic odpovídá za dluhy dědictví tížící v celém rozsahu
zanechaného majetku, nejen cenou majetku, jehož vydání od nepravého dědice se mu podaří dosáhnout.
Pokud jde o užitky z dědictví, má nepravý dědic povinnost vydat vytěžené užitky, jestliže věděl nebo
mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný.
Pokud jde o náklady na dědictví, má nepravý dědic právo jen na náhradu nutných nákladů, nebyl-li v dobré víře,
že mu dědictví právem náleží. V opačném případě má právo vedle náhrady nutných nákladů i na náhradu nákladů
účelně vynaložených, a to ve výši odpovídající zhodnocení v době vydání věci.
-
284
61. Manželství
Uzavření manželství, formy
Definice manželství v ZOR
§ 1 „Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem.
§ 2 „Hlavním čelem manželství je založení rodiny a řádná výchovy dětí“
- manželství není jen „trvalým společenstvím“ = jako právní institut je manželství právem upravený statusový svazek
muže a ženy zákonem jedině dovolený (pr. status FO) = skutečnost, že jde o věc statusovou, tj. o věc právního
statusu FO, vylučuje klást rovnítko mezi manželství a jiné právní poměry
1. Občanský (civilní) sňatek
- prohlášení o uzavření manželství mohou snoubenci učinit především před orgánem státu, a tak uzavřít
občanský sňatek
-pravomoc státu vykonává: „obecní úřad pověřený vedením matrik nebo jiný obecní úřad, městský úřad,
popř. úřad městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města“ (viz. § 4/1 a 2)
-
česká úprava se vyznačuje až nadbytečným určením osoby oddávajícího
občanský sňatek /civilní
- prohlášení před orgánem státu:
- starosta / místostarosta / pověřený člen zastupitelstva obce nebo městských částí, které jsou matričním úřadem
- starosta / místostarosta / pověřený člen zastupitelstva obce nebo městských částí, které nejsou matričním
úřadem, pokud jeden ze snoubenců je přihlášen k trvalému pobytu v jejich správním obvodu
- primátor / náměstek primátora
--> prohlášení o uzavření manželství musí být učiněno v přítomnosti matrikáře místního matričního
úřadu
- místo:
- kde se sňatečné obřady obvykle konají
- kde se sňatečné obřady nekonají:
-
místo musí být vhodné
je nutné povolení místního matričního úřadu, kterému snoubenci podali žádost o uzavření
manželství
X Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli obecním úřadem.
2. Církevní sňatek
- prohlášení o uzavření manželství mohou snoubenci učinit rovněž před orgánem registrované církve nebo
registrované náboženské společnosti (dle zákona 3/2002)
- celebrujícím orgánem je „příslušný orgán“ církve nebo náboženské společnosti
- zákonným zmocněním se církevní orgáne nestává st. orgánem, ani orgánem plnícím státní funkci  jde
pouze o to, že akt, který by za jiné situace uznala jen církev nebo náboženská společnost, je povýšen na akt, který
uznává i stát (církevní orgán vykonává tzv. zvl. právo církve nebo náboženské společnosti)
285
- věcnou příslušnost orgánů církve a osobu oddávajícího určují vnitřní předpisy církve nebo náboženské
společnosti
- místo: místo určené předpisy církve nebo náboženské společnosti ke konání náboženských obřadů nebo
náboženských úkonů
- podmínky stanovené pro sňatek – zásadně stejné jako pro civilní
X Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli místě.
Povinnost orgánu registrované církve nebo registrované náboženské společnosti doručit do tří pracovních
dnů od sňatku protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle matričního Z místnímu
matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno
 pokud bylo uzavřeno manželství formou občanskou, lze podstoupit církevní sňatek (avšak již
bez právních účinků dle § 10/1 ZOR)
 pokud bylo uzavřeno manželství formou církevní, nelze podstoupit občanský sňatek (§ 10/2 ZOR)
§ 4c: Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od 1. ledna 1950 do
nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle práva platného v místě uzavření
manželství, jsou platná podle československého práva.
-
značně problematické ustanovení = retroaktivní, mluví o platnosti PÚ, který je neexistentní (neboť sňatky
takto uzavřené nebyly dle tehdejšího práva neplatné, ale byly neexistentní) a toto ustanovení je navíc i protiústavní
= zakládá nerovnost mezi občany doma a v zahraničí!
Vznik
Manželství se uzavírá zákonem stanoveným způsobem a to sňatkem  sňatek jako právní institut je
právem upravený a jedině dovolený způsob vzniku manželství
sňatek spočívá ve sňatečných prohlášeních (projevy vůle ke zvl. právnímu následku, tj. vzniku manželství)
o sňatečné prohlášení je právním důvodem vzniku právního poměru manželství
o zakládá statusový právní poměr
o
Okamžik vzniku manželství:
-
2 teorie:
- Okamžik druhého „ano“
- Okamžik, kdy snoubenci učinili sňatečné prohlášení a oddávající je vzal na vědomí > „Nyní prohlašuji vaše
manželství za právoplatně uzavřené.“
Právní následky sňatku:
o
o
o
o
o
o
o
manželé a svědci podepíší protokol o uzavření manželství a sňatek se zapíše do matriky,
statusové následky – muž je ženatý, žena vdaná  nelze uzavřít manželství nebo registrované partnerství,
naopak vzniká aktivní legitimace k rozvodu, vzniká právo používat příjmení dle dohody,
osoba mezi 16 až 18 lety nabývá sňatkem způsobilosti k právním úkonům kterou již neztrácí,
začínají platit domněnky otcovství,
vzniká vyživovací povinnost,
vzniká SJM,
vzniká nájemní právo k bytu.
Všechny následky nastanou bez ohledu na eventuální vady, ledaže by vady byly sankcionovány neexistencí
manželství.
286
Náležitosti uzavření manželství
1) Osobní předpoklady:
Nejsou dány překážky manželství (impedimenta)
 absolutní nezpůsobilost = spočívá v osobách
 relativní nezpůsobilost = spočívá ve vzájemném poměru osob
- Manželství uzavřené v rozporu s těmito může být prohlášeno za neplatné ex tunc.
Oba snoubenci nejsou již v jiném manželství
- jde o ochranu monogamie (§ 11 ZoR), což nám nikdo nikdy nevysvětlil proč je to lepší
Oba snoubenci nejsou příbuzní
- a to v linii přímé bez omezení a v linii pobočné v druhém stupni.
Oba snoubenci jsou zletilí
- není možné, aby byli mladší 16 let (absolutně vyloučeno - § 17a odst.. 2 ZoR),
- mezi 16 a 18 lety musejí mít souhlas soudu,
Snoubenci by neměli trpět duševní poruchou:
- pokud je osoba zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům, je sňatek absolutně vyloučen,
- pokud je osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům, je sňatek výjimečně možný, pokud to dovoluje zdravotní
stav osoby (viz § 194 OSŘ).
2) Sňatečné prohlášení a jeho náležitosti (§ 3 odst.. 1 ZoR):
Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, ž spolu vstupují
do manželství.
- vzájemný slib
- shodná prohlášení učiněná vůči třetí osobě
- Jde o právní úkon s vlastními specifickými rysy.
Náležitosti sňatečného prohlášení:
a) způsobilá osoba snoubence
- starší 16 let,
- nejsou u něj dány závady ve volní a rozpoznávací schopnosti (zbavení nebo omezení způsobilosti
k právním úkonům, duševní porucha, přechodná nezpůsobilost způsobilá požitím drog, alkoholu, hypnózy)
b) osobní souhlas – přivolení snoubence
c) projevovaná vůle snoubence je skutečná, vážná, svobodná, omylu prostá
- (§ 17a odst.. 1, § 15a odst.. 1 ZoR) – nejde o vis absoluta, ani vis compulsiva, nejde o omyl (v osobě
snoubence, v povaze právního úkonu), ani nejde o žertovný sňatek nebo o sňatek na divadle)
d) úplný, určitý a srozumitelný projev (§ 3 odst.. 1, § 37 a § 104 ZoR).
Další prohlášení snoubenců:
a) prohlášení o tom, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství (impedimenta),
287
b) prohlášení o zdravotním stavu partnera,
c) prohlásí, že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů
d) dohoda o budoucím příjmení svém i dětí (§ 8 ZoR) – vyberou jedno nebo každý si ponechá své (a určí
příjmení pro děti) anebo vyberou jedno jméno a druhý manžel si připojí své; příjmení se týká narozených i
nenarozených dětí (§ 39 ZoR).
3) Sňatečný obřad:
a) žádost o doklady a příslušný úřad
- snoubenci musí o uskutečnění obřadu požádat = následuje sňatečné řízení  zvl. řízení správní provázející vznik
manželství /někdy označováno jako předoddavkové řízení, oddavkové řízení/
- úřad:
- matriční úřad
- obecní úřad / městský úřad / úřad městské části, kt. nejsou matričním úřadem
- doklady:
žádost o uskutečnění obřadu  tiskopis dle matričního zákona:
-
prohlášení o totožnosti snoubenců = toto prohlášení musí doložit stanovenými doklady (§ 33/1
matričního zákona). Občan ČR musí předložit:

občanský průkaz /pokud je uvedeno st. občanství, trvalý pobyt, os. stav/

rodný list
- odlišné podmínky platí pro: občana ČR s trvalým pobytem v cizině,
pro
cizince,
pro
manželství uzavírané před zastupitelským úřadem ČR v cizině

soudní dispens pro: osobu nezletilou starší 16-ti let, pro osobu s omezenou způsobilostí k pr.
úkonům, pro osobu stiženou duševní poruchou s eventualitou omezení způsobilostí k pr. úkonům
b) osvědčení o sňatečné způsobilosti:
 pro církevní formu sňatku
-
vydává místní matriční úřad  osvědčuje, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství
ne starší než tři měsíce
Veřejnost a slavnost obřadu:
-
veřejnost = prohlášení o vstupu do manželství musí být činěno veřejně = tento požadavek je zásadně naplněn
na kterémkoli přístupném místě  tzn. místo nejen přístupné pro snoubence, svědky, oddávající
slavnostním způsobem: má se za to, že slavnost obřadu zajišťuje již proslov oddávajícího a důstojnost chování
přítomných
Svědci:
-
dvě FO  současně a to po dobu, po kterou jsou uváděny rozhodné skutečnosti a rozhodná prohlášení
 dovozuje se, že jde o svědky úkonu ( nikoli o svědky osob)
musí jít o FO, které mají:
- způsobilost k pr. úkonům
- zrak a sluch  aby byli schopni dosvědčit skutečnosti
- znalost jazyka  aby byli schopni dosvědčit skutečnost
Sňatek v některých zvláštních případech:
288
a) přímé ohrožení života snoubence – civilní sňatek může uzavřít kterýkoli obecní úřad, církevní se také může
konat v jakémkoli místě, nepředkládají se doklady, činí se pouze prohlášení, že snoubencům nejsou známa
impedimenta,
b) uzavření manželství zmocněncem (§ 9 ZoR) – musí být podmíněno „důležitými okolnostmi“, o nichž
rozhoduje KÚ. Žadatel předloží plnou moc, která opravňuje zmocněnce k uzavření sňatku (musí být dána
písemně, podpisy musejí být ověřeny, musí označovat snoubence a zmocněnce a musí obsahovat
prohlášení o jménech). Požadavky na zmocněnce: FO s plnou způsobilostí k právním úkonům, má-li pohlaví
zastoupeného snoubence,
c) sňatek v cizině:
– před orgánem cizího státu (pak se použijí pravidla mezinárodního práva soukromého – ZMPS),
– před orgánem ČR – zastupitelský úřad ČR (konzulární sňatek) nebo kapitán lodi, letadla, velitel
vojenské jednotky ČR v zahraničí (v ohrožení života a jeden ze snoubenců je občan ČR – loď se potápí
a kapitán má plné ruce práce s oddáváním).
Překážky manželství
= impedimenta matrimonii; zápovědi (zákonné zákazy manželství; skutečnosti vylučující manželství)
-
-
skutečnosti, k jejichž existenci v osobách těch, kdo mají v úmyslu uzavřít manželství, anebo v jejich vzájemném
poměru, jsou tak podstatné výhrady (nejčastěji z mimoprávních, zejm. etických důvodů), že takovým osobám
právní normy zakazují, aby byly vázány manželským svazkem, a to buď s kteroukoli, anebo s konkrétní
osobou
buď jednou provždy nebo po dobu trvání urč. situace
některé dovolují prominutí (odpuštění; dispens)
 absolutní nezpůsobilost = spočívá v osobách
 relativní nezpůsobilost = spočívá ve vzájemném poměru osob
- Manželství uzavřené v rozporu s těmito může být prohlášeno za neplatné ex tunc a považováno za neuzavřené.
Nejsou dány překážky manželství (impedimenta), pokud:
Oba snoubenci nejsou již v jiném manželství
- jde o ochranu monogamie (§ 11 ZoR), i v trestním právu – stejně tak je zákaz sňatku s registrovaným partnerem
Oba snoubenci nejsou příbuzní
- a to v linii přímé bez omezení a v linii pobočné v druhém stupni (můžu si vzít teprve bratrance/sestřenice)
- není rozdíl mezi plnorodými / polorodými sourozenci, zákaz i u příbuzenství založeném osvojením
Oba snoubenci jsou zletilí
- není možné, aby byli mladší 16 let (absolutně vyloučeno - § 17a odst.. 2 ZoR),
- mezi 16 a 18 lety musejí mít souhlas soudu, lze i pokud jsou oba takto „mladiství“
- zletilosti se nabývá před 18. rokem věku uzavřením manželství a to i toho, které je stiženo vadou, pro niž může být
prohlášeno za neplatné
- bude-li manželství osoby mladší 18 let prohlášeno za neplatné (např. proto, že scházel soudní dispens), nic nebrání
tomu, aby tato osoba vzápětí uzavřela nové manželství (souhlas soudu nepotřebuje – uzavřením již prvního manželství
nabyla zletilosti)
- u mladšího 16 let je absolutní zápověď manželství – to ani nevznikne
Snoubenci by neměli trpět duševní poruchou:
- uzavření manželství brání duševní porucha takové kvality, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním
úkonům
289
- pokud je osoba zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům, je sňatek absolutně vyloučen,
- pokud je osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům, je sňatek výjimečně možný, pokud to dovoluje zdravotní
stav osoby (viz § 194 OSŘ).
- způsobilost k manželství (stavu manželskému) se liší od způsobilosti ke sňatku (k uzavření manželství – jde o
způsobilost ke sňatečnému prohlášení, tj. k učinění sňatečného právního úkonu)
Vady sňatečního projevu
§ 3/1 ZoR „Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že
spolu vstupují do manželství.“
-
souhlasná prohlášení = projevy vůle směřující ke specifickým právním následkům (ke vzniku manželství), které s
nimi právní předpisy spojují => sňatečné právní úkony
Náležitosti sňatečného prohlášení:
a) způsobilá osoba snoubence
- starší 16 let,
- nejsou u něj dány závady ve volní a rozpoznávací schopnosti (zbavení nebo omezení způsobilosti k právním
úkonům, duševní porucha, přechodná nezpůsobilost způsobilá požitím drog, alkoholu, hypnózy)
b) osobní souhlas – přivolení snoubence
- snoubenci musí být osobně přítomni + sami prohlásit svou vůli (učinit sňatečné prohlášení)
- jen výjimečně možnost zastoupení (lze zastoupit jen jednoho z důležitých důvodů – o tom rozhodne krajský úřad,
popř. obecní s rozšířenou působností či magistrát; zastupuje osoba stejného pohlaví; plná moc – OZ se uplatní jen u
zániku plné moci)
c) projevovaná vůle snoubence je skutečná, vážná, svobodná, omylu prostá
 (§ 17a odst.. 1, § 15a odst.. 1 ZoR) – nejde o vis absoluta, ani vis compulsiva, nejde o omyl (v osobě
snoubence, v povaze právního úkonu), ani nejde o žertovný sňatek nebo o sňatek na divadle)
- pro fyzické násilí  manželství neexistentní
- pro psychické násilí (výhružka)  manželství existentní /právo domáhat se neplatnosti manželství je dáno
oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této skutečnosti dozvěděl
- pro omyl (omyl v osobě snoubence, omyl v povaze pr. úkonu prohlášení)  manželství existentní /právo domáhat
se neplatnosti manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této
skutečnosti dozvěděl
d) úplný, určitý a srozumitelný projev (§ 3 odst.. 1, § 37 a § 104 ZoR).
vady nesankciované

-
formální vady sňatku
některé vedou k neexistenci manželství
některé vedou k existenci manželství (a platnosti)
např. vada v ústnosti prohlášení  manželství platné
např. vada ve veřejnosti prohlášení  manželství platné
např. vada ve slavnostnosti prohlášení  manželství platné
např. vada v přítomnosti svědků  manželství platné
např. vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům  manželství platné
ale podle Úmluvy o přivolení k manželství, nejnižším věku pro uzavírání manželství a registraci manželství (1962) 
některé vady by měly způsobit neexistenci manželství (např. vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům) /
některé vady by měly způsobit neplatnost manželství (např. vada v přítomnosti svědků)
nesankciované:
nedostatek ostatních prohlášení / nepravdivost ostatních prohlášení
290
-
nepředložení dokladů
Právní následky vad sňatku a manželství
- dělení vad, z hlediska důrazu, který je kladen na splnění, resp. dodržení jednotlivých předpokladů:
1. vady sankciované neexistencí manželství
2. vady sankciované neplatností manželství
3. vady nesankciované  podle povahy vad dojde / musí dojít nebo nedojde / nemusí dojít k nápravě
Odlišnost institutů neexistence/neplatnosti v obecném OP a v ZOR: - 2 směry:
1. v rodinném právu se hovoří o neexistenci/neplatnosti manželství - tedy až právního následku
rozhodného právního úkonu (tj. sňatečných prohlášení, která jsou právním důvodem manželství)
v občanském právu se hovoří o neexistenci/neplatnosti pr. úkonu vůbec
2. samotné pojetí institutů neexistence či neplatnosti
Neexistence manželství
Neexistence
 matrimonium non existens / manželství putativní (domnělé)
-
-
manželství nevzniklo / manželství není ( i kdyby byly učiněny kroky k uzavření manželství = např.
prohlášení)
nevzniklo a není přestože se určité faktické kroky udály
pr. předpisy neupravují případy neexistence  je na teorii a soudní praxi aby tyto případy definovali = tyto
závady lze celkem bezpečně objevit i bez soudního rozhodnutí – není proto nutno, aby soud prohlašoval manželství
za neexistující, případné rozhodnutí soudy by bylo jen deklaratorní X není-li závada v sňatečném procesu zjevná,
bude nutné ji ověřit v soudním procesu = takové manželství pak ale bude stiženo spíše neplatností než neexistencí
(např. zjištění doposud latentní psychické poruchy)
neexistenci způsobuje zpravidla nesplnění některé ze základních náležitostí sňatečného aktu:
např. závada v osobě snoubence (např. dvě osoby stejného pohlaví …)
závada v osobě oddávajícího
žert, výuka, divadelní představení
Neexistence manželství v ZOR:
-
nestandardní úprava  § 17a
§ 17a obsahuje seznam situací, kdy manželství neexistuje!
 špatně: pr. předpisy by neměly upravovat případy neexistence (viz. ↑)
 špatně: ust. taxativní, ale jsou i další situace, kdy manželství neexistuje
výčet závad, které mají za následek neexistenci:
pokud bylo manželství uzavřeno osobou za fyzického donucení
pokud bylo manželství uzavřeno osobou < 16 let
pokud nebyly dodrženy podmínky církevního sňatku nebo sňatku v zastoupení, ale ot.,
jestli je nutno splnit všechny podmínky? (např. je namístě, aby nedostatek osvědčení při církevním
sňatku měl za následek neexistenci manželství? / např. je namístě, aby nedostatek ověření podpisu
plné moci při sňatku v zastoupení měl za následek neexistenci manželství?)
- další situace neuvedené v § 17a lze dovodit ze ZoR:
- pokud bylo manželství uzavřeno osobami stejného pohlaví
- pokud nebyly dodrženy podmínky skutečného a úplného prohlášení
-
=> Je na místě otázka zda je na místě aby např. nedostatek tzv. osvědčení nebo nedostatek ověření
podpisu plné moci měly za následek neexistenci manželství
291
Řízení o určení, že manželství je / není  neexistence manželství:
-
příslušnost (stejná): okresní soud v místě posledního společného bydliště
zahájení: na návrh / i bez návrhu (dle § 81 OSŘ)
zahájení: není časově omezeno (i kdyby „manželství“ zaniklo)
povaha: deklaratorní (manželství totiž od počátku buď bylo nebo nebylo)
účinnost: ex tunc
Neplatnost manželství
Neplatnost
- aby něco mohlo být neplatné, musí to z hlediska práva nejprve existovat
-
-
manželství vzniklo / manželství je  pr. předpisy přesně upravují, že jestliže to a to nebo jestliže ne to a to,
pak je manželství neplatné
pr. předpisy upravují případy neplatnosti  tyto závady nelze objevit bez soudního rozhodnutí = je nutno,
aby soud rozhodl o neplatnosti manželství a závady byly dokázány
- např. jeden z manželů trpí duševní poruchou
- např. jeden z manželů byl donucen
neplatnost manželství přichází v úvahu v případě dvou okruhů závad:
a) závady ve vlastnostech, popř. ve vzájemných vztazích snoubenců
b) závady ve sňatečném prohlášení jako projevu vůle
1. závady ve vlastnostech, popř. ve vzájemných vztazích snoubenců (závady v osobách)
- ust. taxativní (§ 11 až 14)
a) § 11: zákaz manželství ženatého muže nebo vdané ženy nebo s osobou která uzavřela
partnerství (bigamie nebo biandrie)  vada
- manželství je platné = má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo
bez návrhu)
- vada zhojitelná (odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď
- zhojení (konvalidace): předchozí manželství zanikne (event. je prohlášeno za neplatné) 
druhé manželství nebude možno prohlásit za neplatné a manželství se tak stane bezvadným
-
dokud však k odstranění vady nedojde, bude moci být takové vadné
kdykoli prohlášeno za neplatné, a to i bez návrhu
manželství
b) § 12: zákaz manželství mezi příbuznými (v řadě přímé, v řadě sourozenců, založené přirozeně
nebo osvojením)  absolutní (nezhojitelná) vada
- manželství je platné = má pr. účinky, ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo
bez návrhu)
- vada nezhojitelná (neodstranitelná) /jedná se o absolutní zápověď
c) § 13: zákaz manželství mezi osobami staršími 16-ti let a mladšími 18 let bez soudní
dispenze  vada ( manželství mezi osobami mladšími 16-ti let  neexistentní)
- manželství je platné = má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo
bez návrhu)
- vada zhojitelná (odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď
- zhojení (konvalidace): otěhotnění manželky
- zhojení (konvalidace): dosažení 18-ti let
d) § 14: zákaz manželství mezi osobami zbavenými / omezenými způsobilosti k pr. úkonům
nebo osobami trpícími duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek zbavení / omezení
způsobilosti k pr. úkonům bez soudní dispenze  vada
- manželství je platné = má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo
bez návrhu)
292
-
u osoby zbavené způsobilosti k pr. úkonům/u osoby trpící duševní poruchou, kt. by
mohla mít za následek zbavení způsobilosti k pr. úkonům  vada nezhojitelná
(neodstranitelná) /jedná se o absolutní zápověď
-
u osoby s omezenou způsobilostí k pr. úkonům / u osoby trpící duševní poruchou, kt. by
mohla mít za následek omezení způsobilosti k pr. úkonům  vada zhojitelná
(odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď
- zhojení: duševní stav postižené osoby se stane slučitelný s účelem manželství/ale dokud k této
situaci nedojde  může se nepostižený i postižený manžel dovolat prohlášení manželství za
neplatné
2. vady ve sňatečném prohlášení:
a) nedostatek způsobilosti k pr. úkonu prohlášení
- pro nedostatek věku – viz výše
- pro nedostatek způsobilosti k pr. úkonům = i pro přechodnou duševní poruchu
b) nedostatek vůle k pr. úkonu prohlášení
- pro fyzické násilí  manželství neexistentní
- pro psychické násilí (výhružka)  manželství existentní /právo domáhat se neplatnosti
manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o
této skutečnosti dozvěděl
- pro omyl (omyl v osobě snoubence, omyl v povaze pr. úkonu prohlášení)  manželství existentní
/právo domáhat se neplatnosti manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy
se domáhající se manžel o této skutečnosti dozvěděl
c) vůle sice projevena byla, ale byla projevena v důsledku omylu
- v totožnosti snoubence
d) nedostatek určitosti nebo srozumitelnosti pr. úkonu prohlášení
- neplatnost podle OZ, dle § 37 a 39
e) vady nesankciované
- formální vady sňatku
- některé vedou k neexistenci manželství
- některé vedou k existenci manželství (a platnosti)
- např. vada v ústnosti prohlášení  manželství platné
- např. vada ve veřejnosti prohlášení  manželství platné
- např. vada ve slavnostnosti prohlášení  manželství platné
- např. vada v přítomnosti svědků  manželství platné
- např. vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům  manželství platné
 ale podle Úmluvy o přivolení k manželství, nejnižším věku pro uzavírání manželství a
registraci manželství (1962)  některé vady by měly způsobit neexistenci manželství (např.
vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům) / některé vady by měly způsobit neplatnost
manželství (např. vada v přítomnosti svědků)
- nesankciované:
- nedostatek ostatních prohlášení / nepravdivost ostatních prohlášení
- nepředložení dokladů
Řízení o určení, že manželství je neplatné a řízení o určení, že manželství není, popř. je:
-
jedná se o zvl. soudní řízení  ve věci os. statusu = výsledkem tohoto řízení je autoritativní
rozhodnutí soudu o:
 rozhodnutí soudu o osobní stavu (statusu) muže a ženy
 tento osobní stav bude mít důsledky pro věci osobní a pro věci majetkové a pro věci osobně-majetkové
293
1. řízení o určení, že manželství je / není  neexistence manželství:
příslušnost (stejná): okresní soud v místě posledního společného bydliště
zahájení: na návrh / i bez návrhu (dle § 81 OSŘ)
zahájení: není časově omezeno (i kdyby „manželství“ zaniklo)
povaha: deklaratorní (manželství totiž od počátku buď bylo nebo nebylo)
účinnost: ex tunc
2. řízení o určení, že manželství je platné / je neplatné  neplatnost manželství:
příslušnost (stejná): okresní soud v místě posledního společného bydliště
zahájení:
- třeba rozlišovat podle důvodu neplatnosti:
- vada v osobách snoubenců
- na návrh (kohokoliv, kdo má na určení zájem) / bez návrhu
- výjimka: u osoby s omezenou způsobilostí k pr. úkonům / u osoby trpící duševní poruchou, kt. by
mohla mít za následek omezení způsobilosti k pr. úkonům  pouze na návrh nepostiženého i
postiženého manžela
- vada v prohlášení pro psychické násilí / pro omyl  pouze na návrh manžela
zahájení:
- není časově omezeno  pokud manželství trpí vadou (od jeho uzavření do jeho zániku) a tato vada
nebyla zhojena
- výjimka:
- manželství ženatého muže nebo vdané ženy / manželství mezi příbuznými  i po zániku
manželství
- manželství mezi osobami staršími 16-ti let a mladšími 18 let bez soudní dispenze / manželství mezi
osobami zbavenými / omezenými způsobilosti k pr. úkonům nebo osobami trpícími duševní poruchou,
kt. by mohla mít za následek zbavení / omezení způsobilosti k pr. úkonům bez soudní dispenze  i po
zániku manželství, v případě, že manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů a řízení o určení neplatnosti
bylo zahájeno dříve, pokud návrh podal manžel, který druhého manžela přežil, nebo pokud návrh podal
manžel, který zemřel, ale jeho potomci do jednoho roku po smrti navrhli, aby se v řízení pokračovalo (§
16 ZOR)
- manželství uzavření v psychickém donucení nebo v omylu  právo domáhat se neplatnosti
manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této
skutečnosti dozvěděl
povaha:
- rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je platné  deklaratorní
- rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné  konstitutivní = vychází se z toho, že kdyby
k rozhodnutí nedošlo, bylo by manželství i nadále platné ( na rozdíl od neplatnosti pr. úkonů v obecném
OP = neplatnost manželství totiž není neplatností PÚ)
účinnost: ex tunc
- pozn.: rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné (ad. 2 ↑)
 manželství se považuje za neuzavřené – fikce neexistence manželství
 ot.: řešení doby mezi uzavřením manželství a rozhodnutím
- práva a povinnosti k dítěti  podle ust. o rozvodu manželství
- věci majetkové  podle ust. o rozvodu manželství
- věci osobní  fikce neexistence manželství /např. dohoda o společném příjmení – fikce neexistence
dohody o společném příjmení  manželé se vrací ke svému počátečnímu příjmení
- pozn.: rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné (ad. 2 ↑)
 manželství se považuje za neuzavřené – fikce neexistence manželství
 avšak vzniká ot.: řešení doby mezi uzavřením manželství a rozhodnutím:
- práva a povinnosti k dítěti
- nutno, aby bylo určeno otcovství (řízení o určení otcovství + řízení o výchově a výživě
nezletilého dítěte)  dítě se narodilo ženě „mimo manželství“
- výj. z řízení: otcovství se určí mimosoudní dohodou rodičů
- výj. z řízení: otcovství se neurčí  dítě je zletilé
- nutno, aby bylo určeno příjemní dítěte (řízení o určení příjmení dítěte)
- výj. z řízení: příjmení dítěte se určí mimosoudní dohodou rodičů
- věci majetkové  podle ust. o bezdůvodném obohacení (některé věci budou ve spoluvlastnictví /
některé věci budou v samostatném vlastnictví)
- věci osobní  fikce neexistence manželství /např. dohoda o společném příjmení – fikce neexistence
dohody o společném příjmení  manželé se vrací ke svému počátečnímu příjmení
294
Předpoklady rozvodu manželství
Rozvod je jediným dalším (po smrti) možným způsobem zániku manželství.
- Jediným rozvodovým důvodem je tzv. kvalifikovaný rozvrat (§ 24 ZoR)
X Manželství nelze rozvést (§ 24 odst.. 2 ZoR):
- je-li tu nezletilé dítě a rozvod by byl v rozporu se zájmem tohoto dítěte
- jsou-li dány zvláštní důvody (psychický nebo fyzický stav).
Řízení o úpravě poměru rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu je odděleno od řízení o rozvodu
> Manželství nemůže být rozvedeno dříve, než nabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilému dítěti!
1) Rozvod se zjišťování příčin rozvratu:
Klasickým rozvodem je rozvod se zjišťováním příčin rozvratu – zákon přímo soudu neukládá zjistit příčiny rozvratu,
ale soud je bere do úvahy, proto o nich musí něco vědět, musí je zjistit, soud si činí závěr, zda v konkrétním případě
jsou zákonem stanovené předpoklady pro rozvod splněny či nikoli.
Návrh podává jeden z manželů, soud vyhoví, shledá-li kvalifikovaný rozvrat, který dokazuje žalující
manžel.
2) Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu (§ 24a ZoR, tzv. rychlý rozvod):
Manželé, kteří se chtějí vyhnout dokazování skutečností, jež by vedl k závěru o tom, že jejich manželství je hluboce a
trvale rozvráceno, budou postupovat podle § 24a ZoR. Oba souhlasně tvrdí, že manželství je trvale a hluboce
rozvráceno (nebo se k návrhu jednoho manžela druhý připojí).
Podmínky:
manželé spolu před zahájením rozvodového řízení nejméně 6 měsíců nežijí,
manželství muselo trvat alespoň 1 rok,
oba manželé s rozvodem souhlasí a předloží soudu zákonem stanovené doklady:
smlouva o vzájemných majetkových vztazích,
smlouva obsahující vypořádání práv a povinností společného bydlení,
dohoda o plnění výživného pro dobu po rozvodu,
úprava poměrů nezletilých dětí – manželé, kteří mají nezletilé děti, jsou dále povinni předložit
rozhodnutí soudu péče o nezletilé, schvalující dohodu manželů - rodičů o úpravě poměrů společných
dětí pro dobu po rozvodu (§ 24a odst.. 1 písm. b)).
Právní účinky všech smluv nastávají až dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. I v případě
rozvodu manželství po vzájemné dohodě může soud návrh na rozvod manželství zamítnout, jestliže by rozvod byl v
rozporu se zájmem nezletilých dětí, daným zvláštními důvody (§ 24a odst.. 2, s odkazem na § 24 odst.. 2 ZoR).
–
–
–



–
3) Rozvod ztížený podle § 24b ZoR:
Nesouhlasí-li žalovaný manžel s návrhem na rozvod, může být návrh zamítnut, pokud:
– žalovaný se na rozvratu nepodílel,
– rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma,
– jsou dány mimořádné okolnosti pro zachování manželství.
Ovšem pokud bude prokázán kvalifikovaný rozvrat, lze manželství rozvést:
–
–
není tu překážka zvláštního zájmu dítěte,
3 roky už spolu nežijí.
Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství
- Může jít o vlastní dítě manželů nebo cizí v poručnictví atd.
Rozvod manželů majících nezletilé dítě je projednáván soudem ve dvou fázích.
295
- Rozsudek o rozvodu totiž nemůže být vynesen, dokud není pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů dítěte a jeho
rodičů pro dobu po rozvodu.
- Jde o samostatné rozhodnutí.
K zahájení řízení před soudem péče o nezletilé dává podnět soud, který rozhoduje o rozvodu, poté, co je u něj
zahájeno rozvodové řízení, nebo rodiče (zejména, pokud jde o rychlý rozvod). Zpravidla bude rozhodovat týž soud,
který bude rozhodovat i o rozvodu.
- Ochranu zájmů nezletilého uplatňuje především „rozvodový“ soud. Pokud soud rozhodující o rozvodu zjistí, že je zde
dán zvláštní zájem nezletilého, může návrh na rozvod zamítnout, i kdyby rozhodnutí soudu péče o nezletilé bylo
jiné.
- Jinak rozhodne, kterému rodiči se dítě svěřuje do výchovy a určí vyživovací povinnost druhého rodiče. (§ 26 odst.. 4, 5
ZoR).
o Svěření dítěte do společné výchovy (§ 26 odst.. 2 ZoR), kdy se rodiče budou starat o dítě společně
v jediném výchovném prostředí lze realizovat za těchto podmínek:
- oba rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat,
- mají zájem o výchovu,
- je zde zájem dítěte.
o Střídavá výchova: Dítě lze svěřit i do střídavé výchovy, pokud to je reálné a všichni s tím souhlasí (i dítě).
o Rozhodnutí o styku s dítětem: Pokud je dítě svěřeno výlučně do péče jednoho rodiče, musí soud učinit
rozhodnutí o styku druhého rodiče s dítětem. Je to na dohodě rodičů, takže pokud se dohodou rodiče,
nemusí o tom soud rozhodovat. Soud však styk upraví, pokud to vyžaduje výchovný záměr a poměry
v rodině (§ 27 odst.. 1 ZoR). Zejména ženy brání ve styku dítěte a otce – to by mohlo odůvodňovat
nové rozhodnutí o výchovném prostředí (§ 27 odst.. 2 ZoR). Styk lze i omezit nebo zakázat (§ 27 odst..
3 ZoR). Soud může upravit i styk s rodiči a prarodiči (§ 27 odst.. 4 ZoR).
CLAUSULA REBUS SIC STANTIBUS: Každé rozhodnutí ve věcí výkonu rodičovské zodpovědnosti lze změnit pomocí
klauzule rebus sic stantibus. Tato rozhodnutí tedy nezakládají překážku rei iudicatae. Rozhodnout je možné i bez
návrhu.
296
62. Určení rodičovství
Určování rodičovství (obecně)


Právně relevantní rodičovství zakládá jak soukromoprávní vztahy, tak i veřejnoprávní. Podle čl. 7 Úmluvy o
právech dítěte (… dítě má právo… znát své rodiče a právo na jejich péči) je
povinnost každému novorozenci zajistit totožnost, jejímž základem je rodinný původ.
Zákon o rodině upravuje vznik vztahu matka – dítě (mateřství) a otec-dítě (otcovství). Pokud dojde ke
„spornému rodičovství“ použije se §80 OSŘ. Asistovaná reprodukce je upravena zákonem 227/2006 Sb.
Určení mateřství




Právní úprava vychází ze zásady „mater semper certa est, pater incertus est“, proto není staven postup pro
určování mateřství.
X novela 91/1998 řešila problém biologické matky, proto §50a ZoR říká, že „Matkou dítěte je žena, která jej
porodila“. Jedná se o kogentní ustanovení, proto ho nelze smluvně měnit.
Utajený porod – porod, kdy dochází k utajení totožnosti matky. (zákon 422/2004 – nedotkl se ale §51a ZoR,
který zůstává nezměněn) Vztah mezi matkou a dítětem zůstává nezměněn.
Boby – boxy: jejich existence není nijak právně upravena, vztah mezi rodiči a dítětem se nemění, protože české
právo nezná institut „vzdání se rodičovství“
Pokud je určení matky v rodném listě sporné, použije se §80 OSŘ – mateřství lze jak popřít, tak určit. Pokud je
v rodném listě zapsán i otec, musí nejprve dojít k popření otcovství.
Určování otcovství

Protože se vychází ze zásady „pater incertus est“, byly vytvořeny domněnky, které stabilizují tento vztah. (§51
až §54 ZoR)
I. Právní domněnka
§51 odst.. 1ZoR Vyvratitelná domněnka otcovství manžela matky. Pro uplatnění této domněnky je rozhodující, zda
manželství rodičů existovalo v den narození dítěte. Otcovství se přisuzuje manželu, i pokud manželství zaniklo a dítě
se narodilo do 300 dní po jeho zániku. Pokud se matka během 300 dní znovu provdá, je za otce považován nový
manžel matky (§51 odst.. 2 ZoR). Pokud manžel matky zemřel, je za den konce manželství považován den zapsaný
jako den smrti v úmrtním listě. Popř. den zapsaný v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého jako den smrti. Pokud se
dítě narodí do 300 dnů od rozvodu je možné aby matka a bývalý manžel souhlasně prohlásili, že není možné, aby
muž byl otcem dítěte (§58 odst.. 1 ZoR). Dohoda může být učiněna pouze v řízení o popření otcovství. Otcovství
manžela bude popřeno a současně bude za otce prohlášen muž, který to souhlasně s matkou prohlásí.
II. Právní domněnka
Pokud nelze použít I. domněnka (žena není provdaná, dítě se narodilo po 300 dnech od konce manželství nebo je
otcovství popřeno), nastupuje II., též vyvratitelná. Nenastupuje ze zákona, ale je nutný projev vůle. K působení
druhé domněnky je potřeba, aby matka a otec provedli souhlasné prohlášení, že jsou rodiči – osobně, ústně a do
protokolu před soudem nebo matričním orgánem. Pokud je rodič nezletilí, musí prohlásit vždy před soudem. §53
ZoR připouští, aby tímto způsobem bylo určeno otcovství i pro nascitura (právní následky nastanou, když se dítě
narodí a to živé). Není vyžadován souhlas matky, trpí duševní poruchou nebo je souhlas spojen s nepřekonatelnou
překážkou (tím se nemyslí případ, kdy matka nežije).
III.
Právní domněnka
Nastupuje, pokud nebyl otec určen podle předchozích domněnek. Může se uplatnit pouze před soudem (paternitní
řízení).
Žalobce (matka, dítě nebo muž, který tvrdí, že je otcem dítěte) požaduje, aby bylo určeno otcovství žalovaného.
Žaloba muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, je vždy překážkou zahájení řízení o osvojení tohoto dítěte. Žalobní
právo není časově omezeno.
297
Skutkovým základem této domněnky je skutečnost, že žalovaný souložil s matkou dítěte v době, od které
neuplynulo od narození dítěte méně jak 180 dní a více než 300 dní (=v rozhodné době). Žalobce může jako základ
svého tvrzení předkládat jakýkoli, který proces dovoluje. Jakmile je skutkový stav domněnky prokázán, je uplatněna
a začne působit. Je vyvratitelná. Žalovaný, kterému se nepodařilo domněnku vyvrátit je označen za otce a
vyvratitelná domněnka se stává nevyvratitelnou.
Umělé oplodnění – 227/2006 Sb. – za otce se považuje muž, který dal souhlas k umělému oplodnění ženy. Toto
ustanovení umožňuje umělé oplození i neprovdané ženě ve věku 18 – 40 let.
Popření otcovství




Otcovství lze popřít pouze v soudním řízení. Žalobní právo náleží otci, matce a nejvyššímu státnímu zástupci,
nikoli dítěti. (X i dítě má právo podat žalobu na určení otcovství). Lhůta pro uplatnění žaloby začíná matce
běžet dnem narození dítěte a otci dnem, kdy se dozvěděl, že se dítě narodilo. Rodičům, kteří provedli souhlasné
prohlášení o otcovství, vzniká dnem prohlášení. Tato lhůta neskončí do 6 měsíců věku dítěte (počítá se zde
s určením otcovství ještě nenarozeného dítěte)
Popěrné právo nejvyššího státního zástupce
Nejvyšší státní zástupce má právo popírat otcovství manžela matky i otcovství založené souhlasným
prohlášením obou rodičů teprve tehdy, uplyne-li lhůta k popření otcovství jednomu z rodičů. Nej. St. Zástupce
není omezen žádnou lhůtou. Může žalovat i po smrti dotčených (např. dědické důvody)Podává žalobu, pokud je
to v zájmu dítěte (= odstranit „matrikového“ otce a otevřít tak cestu k souhlasnému prohlášení rodičů o
otcovství. §62aZoR umožňuje nej. St. Zástupci zásah do určení otcovství i u souhlasného prohlášení rodičů
(ochrana před manipulacemi), ale musí být splněny podmínky: musí jít o muže, který otcem dítěte být nemůže,
popření musí být v zájmu dítěte a musí být v souladu s LP. Lhůta je zde prekluzivní, 6 měsíců, stejně jako u
rodičů.
Popření otcovství manžela matky
§58 ZoR obsahuje 4 skutkové podstaty, které stanoví rozdílné předpoklady pro úspěšné popření.
1. §58 odst. 1 ZoR při popření otcovství k dítěti, které se narodilo 180 dní po uzavření manželství nebo 300
dní po jeho skončení, musí žalobce podat vylučující důkaz (např. diagram DNA), že manžel matky není
otcem dítěte.
2. §58 odst.. 1 ZoR kdy matka, bývalý manžel a muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, souhlasně prohlásí,
že otcovství manžela je vyloučené.
3. §58 ZoR je případ, kdy se dítě narodilo před 180. Dnem po uzavření manželství. Žalovaný (matka a
dítě) musejí prokázat, že v době rozhodné muž se ženou souložil, anebo v době uzavření manželství
věděl, že je těhotná.
4. §58 odst.. 2 ZoR říká, že otcovství k dítěti, které se narodilo mezi 180. A 300. Dnem od umělého
oplodnění se souhlasem manžela, nelze popřít. Otcovství ale lze popřít, pokud se prokáže, že žena
otěhotněla jiným způsobem. 6 měsíční prekluzivní lhůta.
Popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů
Právní následky takovéhoto otcovství vznikají zápisem do matriky. Žalobní právo a právo popření otcovství mají
oba rodiče a oba mají 6 měsíců prekluzivní lhůtu ode dne, kdy bylo otcovství takto určeno. Lhůta neskončí do 6
měsíců věku dítěte. V řízení může být vyloučeno otcovství tohoto muže.

Popření mateřství
Lze, pouze pokud se biologická matka neshoduje s matkou zapsanou v matrice. Žena, která dítě porodila,
nemůže své mateřství popřít, tzn. Mateřství lze popřít pouze matkou zapsanou v matrice, ale která není
biologickou matkou.

Právo dítěte domáhat se určení a popření rodičovství
Dítě má právo podle §80 OSŘ požadovat určení/ popření mateřství (nikoli otcovství).
298
63. Rodičovská zodpovědnost
Pojem rodičovské zodpovědnosti a dalších rodičovských práv a povinností
Práva a povinnosti rodičů a dětí
- vztah rodič a dítě  ze Z (ex lege)  rodič ani dítě se nemůže vzdát svých práv = zákon nepřipouští „vzdání
se rodičovských práv“
 přísnost i v právu procesním: o právech a povinnostech rodičů a dětí je oprávněn rozhodovat výlučně soud
 reciprocita  povinnosti odpovídá právo / právu odpovídá povinnost
Práva a povinnosti rodičů = rodičovská zodpovědnost
-
-
soubor základních práv a povinností rodičů, které se uplatňují při péči o zdraví dítěte, při péči o
tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, při zastupování dítěte, při správě jmění dítěte  péče
o dítě /nadřazená povinnost je povinnost chránit zájmy dítěte  proti každému, kdo by působil v rozporu se zájmy
dítěte
§ 35 ZOR: „Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat
§ 31 ZOR:
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností:
- při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
- při zastupování nezletilého dítěte,
- při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit
jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných
prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a
mravní vývoj.
- je to zároveň právo a také povinnost
- subjektivní právo absolutní povahy  toto právo rodiče může omezit nebo tohoto práva rodiče může zbavit pouze
soud (§ 44/2 ZOR)
Práva a povinnosti rodičů, kt. nepatří do rodičovské zodpovědnosti:
-
právo být zapsán v matrice jako rodič
právo určit dítěti jméno a příjmení
právo dát souhlas k osvojení dítěte
právo dát společné prohlášení rodičů k určení otcovství
vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi = zcela samostatné právo a povinnost
- ze Z (ex lege)  základem je vztah rodič a dítě /není rozhodné, zda je rodič nositelem rodičovských
práv a povinností  platí i pro zletilé děti
S rodičovskou zodpovědností souvisí i § 422, který ukládá odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým dítětem vedle
tohoto dítěte i osobě, která nad ním zanedbala dohled.
Další práva a povinností, kt. s péčí o dítě souvisejí:
-
právo a povinnost rodiče mít dítě při sobě
právo a povinnost rodiče mít nad dítětem dohled /souvisí i s OZ  odpovědnost osoby, kt. zanedbala dohled,
za škodu způsobenou nezletilým dítětem
právo a povinnost rodiče mít nad dítětem výchovu – řídit jednání dítěte - výchova  má směrovat
k pozitivnímu chování, ale pr. předpis neurčuje jak má být výchova vedena  pouze: výchovné prostředky mají být
299
užity přiměřeně, tak, aby dítě nebylo dotčeno ve své důstojnosti a aby nebyl ohrožen zdravotní, tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj dítěte
RZ vzniká ze Z (ex lege)  rodičům / osvojitelům, kteří mají způsobilost k právním úkonům
X výjimka: soud ( ex lege) přiznává rodičovskou odpovědnost i rodiči, kt. je nezletilý a je starší 16 let,
v případě, že má předpoklady pro výkon rodičovských práv a povinností = jde o soudní rozhodnutí konstitutivní povahy
X výjimka: soud ( ex lege) přiznává rodičovskou odpovědnost i poručníkovi
-
 rodičovská odpovědnost v plném rozsahu se nepřiznává nikomu dalšímu
pokud rodič. odpovědnost není způsobilý nést jeden rodič a je způsobilý nést druhý rodič  nese ji druhý rodič
pokud rodičovskou odpovědnost není způsobilý nést jeden ani druhý rodič  soud ustanoví poručníka
na roveň rodičů, pokud jde o RZ, zákon staví osvojitele
Subjekty/nositelé rodičovských práv a povinností
1)
2)
3)
4)
5)
nejprve je přiznána rodičům s plnou způsobilostí k právním úkonům – vzniká ex lege
jestliže jeden z rodičů není znám nebo nežije, nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu >
náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči
odpovědnost v péči o dítě lze přiznat i nezletilému rodiči staršímu 16 let, pokud splňuje podmínky § 34 odst..
3 – „má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rod.odp. vyplývajících, jde o konstitutivní
rozhodnutí
není-li způsobilý k právním úkonům ani jeden rodič, je soud povinen ustanovit dítěti poručníka (§ 78),
osvojitelé jsou staveni na roveň rodičů pokud jde o rodičovskou zodpovědnost,
X opatrovník – existuje alespoň jedna osoba, která má vůči dítěti rod.zodp., přesto však dítě potřebuje v konkrétním
případě pomoc další osoby – př. tam kde hrozí střet zájmů mezi dítětem a jeho zák. zástupcem
Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti
Zásahy soudu do rodičovské zodpovědnosti:
1) Pozastavení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst.. 1 ZoR):
Výkon rodičovské zodpovědnosti se pozastaví:
závažné překážky na straně rodiče (objektivní překážka), které mu brání vykonávat rodičovskou
zodpovědnost +
– zájem dítěte
> kumulativní
–
Rodič má rodičovskou zodpovědnost i nadále, její výkon se ale pozastavuje, a vykonává ji druhý rodič
nebo poručník.
2) Omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst.. 1 ZoR):
K omezení rodičovské zodpovědnosti dojde:
– rodič nevykonává řádně své povinnosti a rodičovskou zodpovědnost,
– zájem dítěte
> kumulativně
Chování rodiče je subjektivním hlediskem. V rozhodnutí o omezení se vymezí, jaká konkrétní práva a
povinnosti jsou mu nyní zapovězeny. Rodičovskou zodpovědnost vykonává ve zbylém rozsahu druhý rodič
nebo opatrovník.
300
3) Zbavení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst.. 3 ZoR):
Ke zbavení dojde:
– rodič zneužívá rodičovské moci (posílá dítě šlapat)
– závažné zanedbání.
Po právní moci rozhodnutí již rodič není nositelem rodičovské zodpovědnosti, rodičovskou zodpovědnost
vykonává druhý rodič nebo poručník. Pokud má rodič více dětí, dojde ke zbavení vždy ve vztahu ke
konkrétnímu dítěti. Není zde dána překážka rei iudicatae, pokud dojde ke změně poměrů, lze znovu ve
věci jednat.
Soud je povinen zahájit ex officio řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti, pokud je dán
některý z důvodů pro zbavení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst.. 4 ZoR):
úmyslný TČ rodiče vůči dítěti,
TČ nezletilého:
 čin jinak trestný spáchaný nezletilým mladším 15 let, kterého rodič užil ke spáchání,
 nebo byl rodič spolupachatelem, organizátorem, návodcem, pomocníkem.
Neznamená to však automaticky, že dítě bude rodiči odejmuto, to je až v krajním případě. Vždy to
záleží na individuálním posouzení a odsouzení. Soud zároveň rozhodne o zabezpečení výchovy dítěte
v náhradním prostředí.
–
–
4) Předběžné opatření podle § 76 a § 76a OSŘ.
 dítě se ocitlo bez jakékoli péče
 jeho život nebo příznivý vývoj jsou vážně narušeny či ohroženy
- na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností
- soud musí rozhodnout do 24h od podání
> trvání max. 3 měsíce
Správa majetku nezletilého
Správa jmění dítěte:
Dítě může vlastnit věci, být nositelem majetkových práv a povinností a v omezené míře je i vykonávat. V té míře, ve
které nemají plnou způsobilost k právním úkonům, za ně jednají zákonní zástupci (např. za ně uzavře kupní smlouvu).
Zákon rozlišuje mezi zastupováním nezletilého a správou jeho jmění. Zastupování nezletilého dítěte zahrnuje sféru
práv a povinností s nimiž nezletilé dítě nemůže samo vlastními úkony disponovat. Jmění dítěte tvoří soubor, který se
v čase mění kvalitativně i kvantitativně.
Správa jmění rodiči:
Rodiče mají povinnost spravovat jmění dítěte s péčí řádného hospodáře (jmění by se nemělo ztenčit a zhoršit,
naopak mělo by se zhodnocovat, plody nejprve požívá dítě, až poté rodiče). K péči řádného hospodáře patří i náležité
využívání všech právních prostředků ochrany.
Majetkovou podstatu jmění dítěte lze dotknout pouze tehdy, pokud by vznikl hrubý nepoměr mezi poměry dítěte a
rodičů. Rodiče nepotřebují k těmto úkonům souhlas soudu, ani nejsou povinni provádět průběžné vyúčtování.
Předpokládá se výnos ve formě plodů ať přirozených či civilních.
 Střet zájmů rodiče a dítěte: Např. převod práva vlastnického z dítěte na rodiče. Dar rodičů dítěti je možný
jak ze SJM, tak každý ze svého majetku. Dítě musí být schopno dar přijmout (§ 9 ObčZ). V případě střetu zájmů
se ustanoví opatrovník ad hoc (§ 37).
Právo a povinnost spravovat jmění dítěte zaniká nabytím zletilosti
Rodiče předávají dítěti správu jeho jmění (§ 37a odst.. 3). Na žádost mu předloží vyúčtování nejdéle rok po předání
správy. K zániku může dojít např. při zániku rodičovské zodpovědnosti nebo při jejím omezení či pozastavení.
301
Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení > Pokud rodiče způsobí dítěti škodu, odpovídají za ni, odpovídají
rovněž za bezdůvodné obohacení.
Správa jmění dítěte poručníkem
Je za správu jmění dítěte odpovědný soudu, který ho ustanovil. Poručník podává soudu účty a podléhá pravidelnému
dohledu (§ 80). Poručník má právo na odměnu za správu jmění, pokud je správa spojena se značnou námahou a
požádá o to soud. Jde buď o jednorázovou odměnu nebo o každoroční plat. Odměna náleží poručníkovi ze jmění dítěte.
Správa jmění dítěte opatrovníkem pro správu jmění dítěte
Opatrovník se ustanoví pokud:
– důvody pro zvýšenou ochranu jmění dítěte,
– majetkové zájmy dítěte mohou být ohroženy (§ 37b odst.. 1).
Může se jednat i o dítě, jemuž již byl ustanoven poručník (§ 80 odst.. 5).
Kdo může být opatrovníkem pro správu jmění dítěte?
–
–
FO s plnou způsobilostí k právním úkonům, která svým životem zaručuje řádný výkon funkce a souhlasí se
svým ustanovením (§ 37b odst.. 1), nebo
OSPOD (§ 37b odst.. 2).
Rozhodnutí soudu o ustanovení vymezí rozsah jmění, které se má spravovat (§ 176 an. OSŘ). Jde zpravidla o
jednotlivé věci, nikoli o celý majetek. Rozhodnutí určí způsob nakládání (např. určí banku, kde se bude dítěti spořit).
Dále může stanovit podmínky platnosti právního úkonu souhlasem soudu nebo určit povinnost pravidelného
podávání zpráv o správě jmění (§ 37b odst.. 5).
Opatrovník podléhá dohledu soudu a odpovídá za škodu. Do 2 měsíců po skončení správy musí soudu předložit
závěrečný účet. Opatrovník má právo na náhradu nutných výdajů a právo na přiměřenou odměnu z výnosu majetku
dítěte.
Problematika zastoupení nezletilého
Patří do obsahu rodičovské zodpovědnosti
- nezletilé dítě musí mít zákonného zástupce = je jím buď rodič, rodiče, poručník
Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte tehdy, jestliže jsou nositeli rodičovské odpovědnosti
Poručník je zákonným zástupcem dítěte tehdy, jestliže je nositelem rodičovské odpovědnosti rozhodnutím
soudu
 tento zákonný požadavek vychází z toho, že dítě nemá způsobilost k pr. úkonům v celém rozsahu /tyto
pr. úkony činí zákonný zástupce s právními účinky pro zastoupeného ( soukromé právo nezná
konstrukci právních úkonů učiněných dítětem se souhlasem zástupce)
 dítě má způsobilost k právním úkonům, které jsou přiměřené jeho věku a jeho rozumové a volní
vyspělosti (§ 9 OZ) /tyto právní úkony činí sám zastoupený
- rozumová a volní vyspělost se musí posuzovat objektivně  konkrétní případ musí být
posuzován pro všechny děti stejného věku
Z principu důsledné ochrany zájmů nezletilého dítěte vyplývá požadavek posoudit jednání zákonného zástupce
v soudním řízení a k tomuto právnímu úkonu zástupce udělit souhlas (v určitých případech):

u rodiče
- povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů při nakládání s jměním dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost (§ 28
OZ)

u opatrovníka jmění dítěte (§ 30, § 37 a § 83 ZOR)
302
- ustanoven soudem  přednostně FO /ale pokud FO nesouhlasí  soud ustanoví i PO = orgán soc.-pr. ochrany
dětí
- povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů, kt. jsou uvedeny v rozhodnutí soudu o ustanovení opatrovníka
- platnost pr. úkonů je podmíněna souhlasem soudu  pokud není dán souhlas soudu – absolutní neplatnost
dělení:
- opatrovnictví kolizní  střet mezi pr. zájmy rodiče a dítěte / střet mezi pr. zájmy poručníka a
poručence / střet mezi pr. zájmy sourozenců
- opatrovnictví ad hoc
 opatrovník ustanovený pro správu jmění nezletilého
 opatrovník ustanovený pro výkon práv a povinností plynoucích z rodičovské
odpovědnosti v té části, v níž byla omezena
 opatrovník ustanovený pro řízení o osvojení a pro osvojení /úkolem opatrovníka je v řízení o
osvojení vyslovit souhlas s osvojením, pokud k osvojení není třeba souhlas rodičů
 opatrovník ustanovený pro jiný účel /např. v případě, že rodiče neuplatní nárok na soc. dávky
pro dítě, i když uplatnit mohli
u poručníka
- ustanoven soudem  přednostně FO /ale pokud FO nesouhlasí  soud ustanoví i PO = orgán soc.-pr. ochrany
dětí
-

- povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů při nakládání s jměním dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost
- platnost pr. úkonů je podmíněna souhlasem soudu  pokud není dán souhlas soudu = absolutní neplatnost

u pěstouna
- pěstoun je ustanovený soudem  má právo na zastoupení dítěte a má právo na správu jmění dítěte v běžných
záležitostech - zákonným zástupcem dítěte zůstává rodič nebo poručník
- pěstounská péče je náhradní péčí o dítě  nenahrazuje vztah mezi rodičem a dítětem v plném rozsahu
303
64. Osvojení a náhradní rodinná péče
Osvojení
Osvojení je jedním z druhů tzv. náhradní rodinné péče – viz otázka 10.
Osvojení
Osvojení je přijetí cizího dítěte za vlastní. Osvojit lze jen nezletilého, a pokud je to v jeho prospěch. Tím vzniká mezi
osvojitelem a osvojencem stejný poměr, jako mezi rodiči a dětmi.
Osvojitelem může být jen FO s dostatečnou způsobilostí k právním úkonům, musí zaručovat dítěti svým způsobem
života prospěch, musí zde být přiměřený věkový rozdíl mezi ním a dítětem (18-40let), nesmí být vážně nemocný (aby se
nemohl o dítě starat). Společně mohou dítě osvojit jen manželé, a to, pokud s tím oba souhlasí, registrovaní partneři ne
(ledaže by osvojili již před registrací).
Pokud je osvojováno dítě, které je už schopné se rozumně vyjádřit, je vyžadován jeho souhlas. Souhlas být nemusí,
pokud by to narušilo zájmy osvojení a zájmy dítěte (př. pokud dítě neví, že osvojitelé nejsou jeho pravými rodiči).
S osvojením musí vždy souhlasit zákonní zástupci dítěte. Nemusí jít vždy o jeho biologické rodiče, je to zde vázáno spíše
na výkon rodičovské zodpovědnosti. Souhlas tak může dát i opatrovník. Pokud jsou biologičtí rodiče oba, musí dát
výslovný souhlas oba. Je taky posílena role otce, který není s matkou dítěte sezdán (čeká se na pravomocný rozsudek o
určení jeho otcovství).
Výjimky, kdy souhlas rodičů není nutný:
když rodiče po 6 měsíců soustavně neprojevovali zájem o dítě (nechodili za ním, neposílali dárky),
když rodiče po 2 měsíce po narození dítěte o něj neprojevili zájem, ačkoli jim v projevení zájmu nebránila
závažná překážka.
 nebo pokud dali předem souhlas k osvojení bez vztahu k budoucím osvojitelům (tzv. blanketový souhlas)
(nejdříve 6 týdnů po porodu, aby to neudělala matka v poporodní horečce). Tento souhlas musí být konkrétní, zejména
na jaký druh osvojení se vztahuje. Souhlas mohou odvolat ale pouze než je dítě osvojeno.


Preadopční péče
Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě v péči budoucích osvojitelů nejméně tři měsíce. Za tu dobu si na dítě
zvykají, poznávají ho, zvažují své rodičovské i finanční možnosti. Náklady s tím spojené hradí osvojitelé. V praxi je
většinou doba delší než tři měsíce, osvojitelé většinou čekají, než dítě dosáhne jednoho roku, aby ho mohli osvojit
nezrušitelně. Pokud chce dítě osvojit pěstoun, ty tří měsíce se nevyžadují, pokud doba pěstounské péče tuto dobu
přesáhla.
Druhy osvojení
České rodinné právo zná pouze tzv.úplné osvojení, kdy zanikají vztahy k původním biologickým rodičům. Druhy úplného
osvojení:
 zrušitelné
 nezrušitelné
Nezrušitelné osvojení
Nezrušitelně osvojit mohou:
 manželé jako společné dítě – oba zapsáni v matrice místo pokrevních rodičů
 manžel rodiče dítěte (nevlastní rodič), anebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte – bude také
zapsán místo pokrevního rodiče
 osamělá osoba - soud rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči dítěte. V případě, že
takto bude osvojovat osamělá žena, bude v rodném listu dítěte zapsána pouze matka a v rubrice otec dítěte bude
304
zapsáno „neuveden". Tento matrikový stav nebude nijak nepřirozený, protože může nastat i u dítěte narozeného mimo
manželství, jestliže nebude zjištěno otcovství. Zajímavá situace však nastane, pokud by takto osvojoval osamělý muž,
pak bude v rodném listu dítěte zapsán jenom otec dítěte a zápis o matce bude vypuštěn.
Nezrušitelně osvojit lze pouze dítě starší jednoho roku. Nelze ho zrušit, ale nebrání to
tomu, aby bylo dítě znovu osvojeno (př. při rozvodu). Osvojitel bude zapsán v matrice a
rodném listě místo biologických rodičů. Původní rodiče jsou psáni pouze v knize narození.
Zrušitelné osvojení
- zánik všech práv a povinností mezi osvojitelem a osvojencem – vrací se do původní rodiny se všemi právy a
povinnostmi – vrací se mu příjemní, obnovuje se vyživovací povinnost původních rodičů, vrací se dědická posloupnost,
…
- zrušitelně lze osvojit dítě bez ohledu na věk, tj. ihned po uplynutí tříměsíční předadopční péče, v případě
novorozenců tedy již ve třech měsících, v případě zrušitelného osvojení zůstávají v matrice i v rodném listě dítěte
zapsáni jeho původní rodiče,
- zrušitelné osvojení, jak patrno z jeho názvu, lze zrušit, avšak jen ze závažných důvodů. Návrh na zrušení osvojení
může podat pouze osvojitel nebo zletilý osvojenec (§ 73 odst. 1),
- zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní
rodinou. Osvojenec nabývá opět svého dřívějšího příjmení (§ 73 odst. 2).
Řízení o osvojení
Osvojení zprostředkovává orgán
osvojitelů. Řízení se zahajuje na
osvojovat nevlastní rodič). Ač na
druhem osvojení chtějí dítě osvojit
sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Obecní úřady vedou evidenci vhodných
návrh a aktivní legitimaci má OSPOD nebo rodič dítěte (to v případě, kdy bude
návrh, jedná se o nesporné řízení. Osvojitelé jsou povinni v návrhu uvést, jakým
a soud je jejich návrhem vázán.
Účastníci řízení jsou:
a) osvojované dítě,
b) rodiče osvojovaného dítěte (pokud nejsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, způsobilosti k právním úkonům, nedali
předem souhlas k osvojení nebo soud nerozhodl, že jejich souhlasu není třeba)
c) případně poručník dítěte,
d) osvojitel a jeho manžel
Jestliže je osvojováno dítě do ciziny, je k osvojení třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Pravomocné rozhodnutí o souhlasu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí s osvojením je osvojitel povinen připojit
k návrhu na osvojení.
Náhradní rodinná péče
Nemůže-li dítě trvale vyrůstat ve své přirozené rodině, je povinností státu zabezpečit dítěti náhradní výchovné prostředí.
Jedná se zejména o případy, kdy rodiče nejsou schopni dítě z objektivních nebo subjektivních důvodů vychovávat,
nejsou ochotni mít dítě u sebe anebo nedokáží vytvořit dítěti příznivé rodinné prostředí.
Je několik druhů takové náhradní péče:




Osvojení – mladší, zdravé děti, které už nemohou v původní rodině vyrůstat (př. rodiče zemřeli), viz. Otázka 9
Pěstounská péče – státem placená péče o dítě. Pro děti starší, skupiny sourozenců, postižené děti.
Svěření dítěte do výchovy jinému příbuznému – pokud se rodiče nemohou starat
Ústavní péče – nejkrajnější varianta
305
Pěstounská péče
nstitut pěstounské péče umožňuje dětem, které z právních, zdravotních, psychologických nebo sociálních důvodů
nemohou být osvojeny, výchovu v rodině. U skupin sourozenců je pěstounská péče velice vhodná z toho důvodu, že se
zpravidla může plně uplatnit hledisko zájmu na jejich společné výchově.
Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče, nedochází tedy k začlenění dítěte do nové rodiny tak, jak je tomu u osvojení.
Rodiče dokonce mohou zůstat zákonnými zástupci svého dítěte, zásadně se se svým dítětem mohou stýkat. Vazby v
širší rodině, tj. zejména na sourozence, prarodiče, strýce a tety apod., zůstávají také nepřetrhány, včetně dědického
práva.
Soud svěří dítě do pěstounské péče, pokud to vyžaduje zájem dítěte a pěstoun poskytuje záruku řádné výchovy..
Pěstoun na rozdíl od osvojitele nemá vyživovací povinnost a nemá právo dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti
(vyjma těch běžných). Práva a povinnosti rodičů vykonává jen přiměřeně. Má nárok na odměnu (ze zákona o státní
sociální podpoře – při převzetí dítěte, na zakoupení auta).
I zde, jako u osvojení existuje tzv. předpěstounská péče – dítě je v péči pěstounů po tři měsíce, ale tady to není na
náklady pěstouna, ale státu.
Výživné platí biologičtí rodiče dítěte tomu orgánu, který vyplácí pěstounovi příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Zrušení
pěstounské péče je vždy ze závažných důvodů a na žádost pěstounů.
Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte. Pokud však dítě žije nadále ve společné domácnosti s pěstounem a
není samo schopno se živit, přetrvávají nároky na hmotné zabezpečení.
Kolektivní pěstounská péče
Pěstounská péče může být vykonávána v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče. Jedná se buď o byt pro rodinu s
více dětmi, častěji rodinný dům zpravidla ve vlastnictví obce.
Pěstounskou péči v těchto objektech většinou zabezpečuje manželský pár, s nímž je uzavřena smlouva o výkonu
pěstounské péče a kterému jsou postupně svěřovány děti do pěstounské péče nebo jsou manželé těmto dětem
ustanovováni poručníky. Mezi tento druh pěstounské péče patří i SOS vesničky.
Přechodná pěstounská péče
na dobu, po kterou nemůže rodič dítě vychovávat. (může to být i těch 6týdnů po porodu, než se rodič rozhodne rodič
pro osvojení). Krajské úřady vedou evidenci pěstounů, kteří jsou ochotni péči vykonávat. Soud minimálně jednou za 3
měsíce zkoumá, zda trvají důvody pěstounské péče, odpadnou-li, svěřuje se dítě opět rodičům.
Svěření dítěte do výchovy jinému příbuznému
Nastává, pokud se rodiče nemohou nebo nechtějí o dítě postarat. Se svěřením musí dát ten příbuzný souhlas. Od
pěstounské péče se liší tím, že zákonem není stanoven rozsah práv a povinností, ten musí stanovit soud.
Ústavní výchova
Soud jí nařídí, pokud je výchova dítěte vážně ohrožena nebo pokud se rodiče nemohou o dítě starat. Soud ale nejdříve
zkoumá, jestli zde není jiný vhodný způsob zabezpečení dítěte (vhodná FO, pěstounská péče..). OSPOD po právní moci
rozsudku se postará o převzetí dítěte, které tam musí přivézt rodiče, jinak může soud nařídit předběžné opatření.
306
Sleduje potom chování dítěte v ústavu a ve škole a chodí ho navštěvovat. Každých šest měsíců se přezkoumává, zda
trvají důvody ústavní výchovy. Ta jinak trvá do zletilosti dítěte.
307
65. Výživné
Výživné - obecně
Výživné – majetkový soubor věcí, který poskytuje jedna osoba druhé proto, aby uspokojovala její životní potřeby
Vyživovací povinnost a právo na výživné – pokud o přiznání výživného rozhoduje soud, posuzuje mnoho okolností
a pak až výživné přizná (např. vztah otec – dítě je nutné zjistit otcovu schopnost plnit a v jaké míře, odůvodněnou
potřebu dítěte, nepřítomnost rozporu s dobrými mravy.) Neschopnost plnit vyživovací povinnost není sankciována.
Vyživovací povinnost existuje jen mezi osobami příbuznými anebo manželi, popř. rozvedenými manželi = osobní základ,
ale jde v podstatě o majetkové právo.
Vyživovací povinnost je nepřevoditelná a právo na výživné nepostupitelné. Právo na výživné se nepromlčuje, ale
promlčují se práva na jednotlivé dávky. Právo na výživné nepřipouští započtení – výjimka: pohledávka na výživné zletilé
(!!) osoby, proti níž je možné započtení dohodou.
Plnění výživného – předmětem vyživovací povinnosti a práva na výživné je plnění výživného


Výživným se rozumí vše, co se poskytuje a přijímá za účelem zajištění potřeb oprávnění osoby = strava,
ošacení, bydlení, kultura, vzdělání…
Rozsah výživného není konkrétně stanoven
Na straně oprávněného se zvažují odůvodněné potřeby (§96 odst.. 1 ZoR) a to vždy konkrétně. Na straně povinného se
posuzují schopnosti a možnosti, jeho majetkové poměry, ale také zda se bez důležitého důvodu nevzdal výhodného
zaměstnání apod. ((§96 odst.. 1 ZoR). Podle zákona k těmto skutečnostem sou „přihlédne“, ale musí k nim přihlédnout
vždy. U nezletilých zle požadovat i tvorbu úspor na další život.
Pokud se na straně oprávněného zkoumají potřeby, znamená to, že se posuzuje věk, zdraví, vlohy atd. a jeho
majetkové poměry a možnosti získání majetkového prospěchu. Hlavním limitem pro „odůvodněnost“ potřeb
oprávněného je stav, kdy by bylo přiznání v rozporu
s dobrými mravy, soudy se snaží zachovávat společenský
standart.
Při posuzování majetkových schopností a poměrů povinného vychází se z aktuální situace.


Plnění je zásadně dlouhodobé, setrvalé a opakující se, zpravidla v penězích a to v pravidelně se opakujících
částkách, splatných měsíc dopředu. (§97 odst.. 1 ZoR). Výjimka §97 odst.. 1 ZoR, část věty za čárkou
(jednorázové plnění). Výjimky:
1. §97 odst.. 2 ZoR – u dítěte může soud v případech hodných zvláštního zřetele určit, že povinný musí
složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnu, ale stále musejí být vypláceny měsíční dávky.
2. Odstupné - rozvádějící se mohou dohodnout, že povinný uhradí veškeré budoucí výživné jednorázově.
Povinnost a právo na výživné vznikají rozhodnutím soudu a zanikají zrušením soudem a smrtí.
Řízení ve věcech výživného – místní příslušnost je dána místem bydliště nezletilého (§88 písm. c) OSŘ), u jiných je
obecná příslušnost.


Zletilý musí podat sám žalobu, u nezletilého soud sám zahájí řízení, jakmile se dozví, že rodič dítě neživí nebo že
rodiče spolu nežijí. (§86 odst.. 1 a 2 ZoR).
Výživné se přiznává ode dne rozhodnutí X u nezletilého i 3 roky na zpět. Dokud není rozhodnuto o výživném,
nelze manželství rozvést, vyživovací povinnost se upravuje i v případě, že je dítě umístěno do ústavu a svěření
do pěstounské péče (§45d odst.. 2 ZoR). Při změně poměrů lze rozhodnutí kdykoli změnit/ zrušit (§99 odst.. 2
ZoR). Namísto rozhodnutí soudu mohou povinný a oprávněný uzavřít dohodu o plnění (u nezletilých musí být
potvrzena soudem).
308
Plnění za jiného – pokud plnil někdo, kdo nebyl povinný, ale byl povinný někdo jiný, má právo ten, kdo plnil,
požadovat po povinném náhradu (§101 odst.. 1 ZoR). To platí, i pokud i pro orgán, který poskytl příspěvek na výživu.
Promlčuje se po 3 letech.
Výživné pro nezletilé dítě
Oba rodiče mají vyživovací povinnost (§85 n. ZoR) bez ohledu na to, zda je rodičovská zodpovědnost omezena nebo ne.
Každý z nich vyživuje dítě podle svých schopností a možností (nemusí být u obou stejné) a musí být i hodnocena péče o
dítě a domácnost (§85 ZoR).
Rodiči jsou ti, kdo jsou s dítětem právně příbuzní v prvním stupni přímé linie (i osoby, u kterých je rodičovství založeno
na základě osvojení). Není-li znám otec má povinnost pouze matka. Rodiče nemusí být manželi, ale je rozhodné, zda žijí
odděleně nebo spolu (viz aktivita soudu výše).
Povinnost trvá od narození dítěte, resp. rozhodnutí o osvojení, až do dne, kdy je dítě schopno se samo živit. Nebo
zaniká uzavřením manželství dítěte (pokud manžel plní), zrušením osvojení, popřením otcovství. Nabytí zletilosti není
relevantní.
Schopnost, že se dítě dokáže uživit samo, znamená, že je schopné zajišťovat ze svého vlastní odůvodněné potřeby.
Jestliže rodič neplní dobrovolně, rozhodne soud. V rozhodnutí určí, který den jen rozhodný pro začátek povinnosti plnit.
Jde-li o nezletilé dítě je to den, kdy přestal plnit. Ledaže od tohoto dne uplynula doba delší než 3 roky (viz výše). Jde-li
o zletilého, je to den, kdy bylo za základě žaloby zahájeno řízení. Pro výživné do budoucna je rozhodný stav možností a
schopností v době rozsudku.
Stanovení rozsahu
– obecná (§96 odst.. 1 ZoR) + zvláštní kritéria. Majetkové poměry rodičů se určují zvlášť. Pokud je dětí více, určuje se
výživné pro každé zvlášť (oprávnění je každé z nich, nikoli dohromady). Dítě má právo podílet se na životní úrovni
rodičů = je možné poskytovat výživné i nad odůvodněné potřeby. Bere se v úvahu i to, zda některý rodič pečuje o dítě/
domácnost osobně. Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmu, je povinen soudu
prokázat své příjmy (§85 odst.. 1 ZoR). Pokud toto nesplní, uplatní se nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný
měsíční příjem činí 12,7 násobek životního minima.
Vyživovací vztahy mezi rodiči a dětmi
Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže to potřebují (§87 odst.. 1 ZoR). Není rozhodné, zda jsou
rodiče manželi, zda žijí společně ani, zda jim náleží rodičovská zodpovědnost.
Jestliže ale rodiče měli vykonávat zodpovědnost a nevykonávali, bylo by přiznání výživného v rozporu s dobrými mravy.
Všechny děti mají povinnost stejnou jako sourozenci, ale každý podle svých schopností/ možností. Bere se v úvahu i
osobní péče o rodiče.
Povinnost trvá po dobu potřebnosti, resp. odkázanosti (§87 odst. 1. ZoR)
 = jestliže postrádají náležitý zdroj obživy nebo je nedostačující.
Aby mohla být dítěti uložena povinnost, musí být schopno samo se živit a nadto živit rodiče.
Vznik/zánik povinnosti


Vznik ode dne podání žaloby
Zánik ode dne, kdy výživu rodiče přestanou potřebovat, dítě pozbude schopnosti je/sebe vyživovat, osvojením,
zrušením osvojení a popřením otcovství.
Dítě je povinno poskytovat tzv. slušnou výživu (stravu, bydlení, kulturu… - průměrný životní standard spojený
s obvyklým způsobem života, zdraví a věku), ale nemusí být na úrovni stejné s jeho.
Vyživovací povinnost pro jiné příbuzné
309
Realizuje se v míře tzv. nutné potřebnosti (podobné stavu odkázanosti). Vždy ji poskytuje nejbližší příbuzný. Mají ji
v zásadě všichni předci vůči všem potomků a naopak (zpravidla jde o prarodiče a vnuky). Pokud je to možné, dá se
přednost povinnosti předků. V linii pobočné (tj. zejména sourozenci) povinnost nemají.
Vyživovací vztahy mezi manžely a rozvedenými manžely
Mezi manželi
Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost (§91 odst.. 1 ZoR), která plyne z principu rovného postavení muže a ženy
v manželství. Není proto rozhodné, který z manželů je potřebný a který je schopen vyživovat.
Má být zajištěna v zásadě stejná hmotná a kulturní úroveň obou manželů (§91 odst.. 2 ZoR) – to je hlavní příkaz. Roli
hraje i péče o společnou domácnost (§91 odst.. 2 ZoR)
Vyživovací povinnost mezi manželi má přednost před povinností vůči rodičům.
Povinnost vzniká na základě manželství a trvá až do jeho zániku (jakéhokoli). Existuje i v manželství, které trpí vadou,
pro kterou může být prohlášeno za neplatné, ale končí prohlášením neplatnosti.
Není relevantní, zda spolu manželé žijí nebo ne. Ale při závadném způsobu života jednoho z nich, nemusí být výživné
přiznáno pro rozpor s dobrými mravy (§96 odst.. 2 ZoR).
Rozvedení manželé
Rozsah: přiměřenou výživu druhému po dobu, po kterou se není schopen sám živit - podle svých schopností, možností
a majetku
Soud může přiznat tomu, který se na rozvratu manželství porušením svých povinností převážně nepodílel a kterému byla
rozvodem způsobena závažná újma přiznat proti druhému rozsah výživného jako mezi manžely po dobu max. 3 let od
rozvodu.
Zaniká: sňatkem oprávněného nebo poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy
310