culpa in contrahendo

TOBEŠ, Z. Culpa in contrahendo, Právní rádce, 2007.
Culpa in contrahendo p edstavuje právní institut
upravující odpov dnost za zavin ní v p edsmluvním
stadiu. Doposud ale není v eském právu výslovn
zakotven a mezi odbornou ve ejností se lze setkat s
názory, že jeho dovození ze stávajícího eského
právního ádu není možné.
Odpov dnost za zavin ní v p edsmluvním stadiu je p itom
sou ástí mnoha cizích právních ád - typicky se objevuje v
právních ádech anglosaských zemí (kde se vyvinul i u nás
známý právní institut letter of intent),1) výslovn ji však
upravují také právní ády n kterých stát kontinentální
Evropy, jako nap . n mecké a polské právo, a v n kterých
jiných kontinentálních právních ádech, jako nap . v
rakouském a švýcarském právu, kde culpa in contrahendo
není výslovn upravena právními p edpisy, se stala právním
institutem
vytvo eným
judikaturou.
Problematika culpae in contrahendo se nicmén postupn
stává aktuální i pro náš právní ád v souvislosti s p ípravou
nového ob anského zákoníku, který po ítá s výslovnou
úpravou tohoto právního institutu. Proto se zabývám
problematikou culpae in contrahendo nejprve z hlediska
právní úpravy v cizích právních ádech a poté z hlediska
eské právní úpravy, a to jak de lege lata, tak i de lege
ferenda.
VYSV TLENÍ
POJMU
Nauku o právním institutu culpa in contrahendo rozvinul v
19. století n mecký právní v dec Rudolf von Jhering. Pod
pojmem culpa in contrahendo se obvykle rozumí
odpov dnost za r zné druhy nekorektního jednání v
p edsmluvním stadiu. Obecn e eno, culpa in contrahendo
je právním institutem, jehož smyslem je chránit dobrou víru
ú astníka p edsmluvních jednání v korektní postup
ostatních ú astník
t chto jednání. Jedním druhem
odpov dnosti, který je zahrnován pod právní institut culpa
in contrahendo, je odpov dnost za bezd vodné p erušení
jednání o uzav ení smlouvy za situace, kdy strana, která
jednání bezd vodn p erušila, ve druhé stran vyvolala
d vodné o ekávání, že smlouva bude uzav ena. Culpa in
contrahendo zahrnuje rovn ž odpov dnost ú astník
p edsmluvních jednání za nespln ní povinnosti informovat
ostatní ú astníky jednání o všech skutkových a právních
okolnostech, podstatných z hlediska uzav ení smlouvy,
které jim jsou známé nebo jim musejí být známé (nespln ní
této povinnosti má nezanedbatelný význam typicky v
p ípad , pokud by druhá strana - p i znalosti všech
podstatných okolností - o uzav ení smlouvy v bec
neuvažovala). Culpa in contrahendo dále zahrnuje rovn ž
odpov dnost za zneužití d v rných informací, získaných
b hem p edsmluvních jednání, bez ohledu na to, jestli k
uzav ení smlouvy skute n došlo. Vzhledem k obecné
povaze culpae in contrahendo je z ejmé, že pro její
uplatn ní v praxi má velký význam judikatura.
CULPA
PRÁVU
IN
CONTRAHENDO
V
N MECKÉM
Nedávná rozsáhlá novela n meckého závazkového práva,
ú inná od 1. 1. 2002 (v SRN ozna ovaná jako modernizace
závazkového práva - Schuldrechtsmodernisierung), p inesla
mimo jiné zákonnou úpravu právního institutu culpa in
contrahendo, který byl v soudní praxi vytvo en již d íve
jako st žejní institut n meckého ob anského práva. Idea, že
mohou existovat i p edsmluvní povinnosti, p i jejichž
porušení p ichází v úvahu odpov dnost subjektu, který se
porušení t chto povinností dopustil, m la již p ed výše
zmín nou novelou n meckého ob anského zákoníku
(Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen "BGB") konkrétní výraz
v jeho po etných díl ích ustanoveních (viz nap . dále
diskutovaný § 122 BGB, upravující náhradu škody
zp sobenou v d sledku neplatnosti právního úkonu).
Po novelizaci BGB je základem právní úpravy culpae in
contrahendo § 311 odst. 2 BGB, podle kterého m že již v
p edsmluvním stadiu vzniknout závazkový vztah s
povinnostmi podle § 241 odst. 2 BGB, kde je stanoveno, že
závazkový vztah m že podle svého obsahu každou stranu
zavazovat k ohledu na práva, právní statky (Rechtsgüter) a
zájmy druhé smluvní strany (toto ustanovení je mj.
základem existence tzv. vedlejších povinností ze
závazkových vztah , které jejich speciální právní úprava
výslovn nestanoví, nap . v p ípad kupní smlouvy z tohoto
ustanovení pro prodávajícího vyplývá povinnost dodat
kupujícímu návod k prodávané v ci, a koliv tato povinnost
není v právní úprav kupní smlouvy v BGB prodávajícímu
uložena).2) Ustanovení § 311 odst. 2 n meckého
ob anského zákoníku vymezuje p edsmluvní závazkové
vztahy tak, že závazkový vztah s povinnostmi podle § 241
odst.
2
BGB
vzniká
také:
- zahájením jednání o uzav ení smlouvy (Vertragsverhandlungen),
- navázáním kontaktu za ú elem uzav ení smlou-vy (die
Anbahnung eines Vertrags), p i kterém jedna strana s
ohledem na potenciální smluvní vztah poskytuje druhé
stran možnost p sobení na její práva, právní statky
(Rechtsgüter) a zájmy nebo jí tyto sv í, nebo
podobnými
geschäftliche
"obchodními"
kontakty3)
(änliche
Kontakte).
Uvedené t i p ípady v podstat p edstavují jednotlivé
asové fáze p edsmluvních jednání - t etí p ípad je
p ípadem nejobecn jším, který podle n mecké literatury4)
zahrnuje rovn ž období p ed navázáním kontaktu za ú elem
uzav ení smlouvy (pod navázání kontaktu za ú elem
uzav ení smlouvy typicky pat í p ípady, kdy spot ebitel
navštíví provozovnu podnikatele, aby se informoval o jeho
obchodní innosti, nebo kdy si nechá od podnikatele u init
nabídku jeho služeb), na které pak navazuje zahájení
p edsmluvních
jednání.
Pro posouzení, zda je v konkrétním p ípad intenzita
kontakt právn relevantní, je podstatnou skute ností
zejména vznik dodate ných rizik pro jednu nebo druhou
stranu. Právní institut culpa in contrahendo ovšem není v §
311 odst. 2 BGB upraven vy erpávajícím zp sobem. Jsou v
n m pouze vyjmenovány p edpoklady pro vznik
p edsmluvních vztah , p i emž o obsahu a dosahu takto
založených povinností se toto ustanovení zmi uje jen
prost ednictvím odkazu na výše zmín ný § 241 odst. 2
BGB, který je formulován velmi obecným zp sobem.
CULPA IN CONTRAHENDO A T ETÍ OSOBY
Ustanovení § 311 odst. 2 BGB dopl uje § 311 odst. 3 BGB,
podle kterého m že závazkový vztah podle § 241 odst. 2
BGB vzniknout rovn ž v i osobám, které se samy nemají
stát smluvní stranou, p i emž podle § 311 odst. 3 v ty
druhé BGB vzniká takový závazkový vztah zvlášt tehdy,
pokud t etí osoba požívá ve zvláštní mí e d v ru (in
besonderem Masse Vertrauen für sich in Anspruch nimmt),
a tím podstatn ovliv uje p edsmluvní jednání nebo
uzav ení smlouvy. Z takového závazkového vztahu mohou
t etí osob vzniknout jak práva, tak i povinnosti.
Ustanovení § 311 odst. 3 BGB nicmén výslovn nestanoví
p edpoklady vzniku podobných závazkových vztah , které
tedy musejí být dovozeny z pravidel vytvo ených
judikaturou. Po-dle n mecké literatury se § 311 odst. 3
BGB aplikuje na následující skupiny p ípad odpov dnosti
t etích
osob:5)
- Požívání zvláštní d v ry - jedná se o p ípad výslovn
uvedený v § 311 odst. 3 BGB, spadá sem nap . situace, kdy
obchodník s ur itým druhem zboží, vystupující jako
zprost edkovatel nebo zástupce vlastníka, má odpov dnost
za své jednání v i potenciálním zájemc m o koupi
takového zboží, kte í kv li jeho zvláštním odborným
znalostem d v ují jím poskytnutým informacím a
doporu ením.
- Odpov dnost osob poskytujících odborné informace jedná se o odpov dnost znalc a jiných osob poskytujících
informace, které (bez vlastního zájmu na uzav ení smlouvy)
prost ednictvím svých vyjád ení rozhodujícím zp sobem
p ispívají k uzav ení smlouvy, protože se jedna ze stran
spoléhá na jejich odbornou zp sobilost, objektivitu a
neutralitu. Pokud by nap . znalec odhadl na základ
smlouvy s prodávajícím cenu prodávaného domu z
nedbalosti p íliš vysoko a kupující by na základ tohoto
odhadu uzav el nevýhodnou kupní smlouvu, dopustil by se
v d sledku zavin ného poskytnutí nesprávných údaj o
cen domu porušení své povinnosti, což m že vést k nároku
kupujícího na náhradu škody podle § 280 odst. 1 BGB (viz
dále) ve spojení s výše uvedeným § 311 odst. 3 BGB a §
241
odst.
2
BGB.
- Vlastní zájem t etí osoby na uzav ení smlouvy - podle
n mecké judikatury je uznávána odpov dnost t etí osoby z
culpae in contrahendo, i když t etí osoba nepožívá zvláštní
d v ru, pokud se tato osoba podílí na uzav ení smlouvy a
má na uzav ení smlouvy významný vlastní zájem, který
p esahuje pouhý zájem na získání provize (t etí osoba musí
být inná "tém ve vlastní v ci" - jde o tzv. kvalifikovaný
vlastní zájem). P íkladem m že být situace, kdy t etí osoba
vystupuje p i sjednávání kupní smlouvy na nemovitost jako
zástupce kupujícího a na základ nesprávných informací dá
prodávajícímu podn t k prodeji pod cenou, protože na
základ smlouvy o smlouv budoucí chce od kupujícího
nemovitost sama koupit, a je tedy na sjednání ceny
zainteresována stejn
jako kupující. Tento p ípad
odpov dnosti t etí osoby z culpae in contrahendo sice není
výslovn obsažen v § 311 odst. 3 v t druhé BGB, nicmén
podle n mecké literatury jej v sob zahrnuje § 311 odst. 3
v ta
první
BGB
(viz
výše).
T etí osob mohou v n kterých p ípadech vzniknout i práva
z culpae in contrahendo - jako p íklad uvádí n mecká
literatura6) situaci, kdy potenciální kupující p ijde do
obchodního domu nakupovat s dít tem, které se tam zraní.
Pokud se ochranné povinnosti majitele obchodního domu z
p edsmluvního vztahu s potenciálním kupujícím vztahují i
na toto dít , m že v takovém p ípad existovat nárok na
náhradu škody v i majiteli obchodního domu.
CULPA IN CONTRAHENDO A NÁHRADA ŠKODY
Protože n mecké právo upravuje odd len náhradu škody
zp sobenou v d sledku tzv. nedovoleného jednání
(unerlaubte Handlung) a náhradu škody zp sobenou v
d sledku porušení povinnosti ze závazkového vztahu, je
nutné v souvislosti s právním institutem culpa in
contrahendo upozornit na to, že náhrada škody zp sobené v
d sledku porušení p edsmluvní povinnosti se ídí stejnými
pravidly jako náhrada škody zp sobené porušením
povinnosti vyplývající ze smlouvy (což lze mj. vid t ze
systematického za azení § 311 ve t etím oddíle druhé knihy
BGB s názvem "Závazkové vztahy ze smluv" a z nadpisu §
311 BGB "Závazkové vztahy z právních úkon a jim
podobné závazkové vztahy" (Rechtsgeschäftliche a
rechtsgeschäftsähnliche Schuldverhältnisse). To má
význam proto, že právní úprava takového druhu
odpov dnosti za škodu je pro poškozeného výhodn jší než
právní úprava odpov dnosti za škodu zp sobenou v
d sledku nedovoleného jednání (viz nap . výše uvedený
p ípad
úrazu
v
obchodním
dom ).
Základem nároku na náhradu škody z culpae in
contrahendo je § 280 odst. 1 BGB ve spojení s uvedeným §
311 odst. 2 BGB a § 241 odst. 2 BGB (podle ustanovení §
280 odst. 1 BGB je dlužník povinen nahradit v iteli škodu,
která mu vznikla tím, že dlužník porušil povinnost ze
závazkového vztahu, což neplatí, pokud dlužník za porušení
povinnosti neodpovídá). Z t chto ustanovení vyplývá, že
ten, kdo zavin n poruší p edsmluvní povinnosti, má
povinnost
k
náhrad
škody.
Zde je t eba zmínit, že podle § 249 v ty první BGB je ten,
kdo je zavázán k náhrad škody, povinen vytvo it stav,
který by existoval, kdyby nedošlo k události, v d sledku níž
vznikla škoda, tzn. v p ípad škody zp sobené porušením
povinností vyplývajících z culpae in contrahendo má být
vytvo en stav, který by existoval p i korektním jednání.
Zvláštností n kterých p ípad náhrady škody z culpae in
contrahendo je omezení její výše - podle § 122 odst. 1 BGB
je povinnost k náhrad škody zp sobené v d sledku
neplatnosti právního úkonu, ke které došlo vlivem omylu
nebo nedostatku vážné v le v d sledku toho, že druhá
strana nebo t etí osoba spoléhala na platnost smlouvy,
omezena na ástku odpovídající zájmu, který druhá strana
nebo t etí osoba m la na platnosti právního úkonu (náhrada
škody p itom poškozenému nenáleží v bec, pokud d vod
neplatnosti znal nebo jej musel znát) - mluví se o náhrad
tzv. negativního zájmu na uzav ení smlouvy. V ostatních
p ípadech náhrady škody z culpae in contrahendo pak
z ejm platí, že každá zavin n zp sobená majetková újma
má být nahrazena zásadn
v plném rozsahu.
Jako p íklad aplikace culpae in contrahendo7) lze uvést
situaci, kdy jedna smluvní strana dodá zboží druhé smluvní
stran , která je má dále distribuovat ke spot ebiteli; tato
smluvní strana (spole nost s ru ením omezeným) se však
zanedlouho poté stane insolventní. Jako porušení
p edsmluvních povinností se v tomto p ípad hodnotí
jednání jednatele spole nosti, které bylo zboží dodáno,
nebo tento m l smluvního partnera dané spole nosti na její
hospodá ské potíže upozornit. Smluvní strana, která dodala
zboží, má nárok na náhradu škody ve form ušlého zisku,
který jí vznikl v d sledku toho, že mohla zboží dodat jinému
odb rateli za stejnou cenu; povinnost k náhrad škody má
jednatel spole nosti, které bylo zboží dodáno.
V p ípad bezd vodného p erušení jednání o smlouv ,
která se již jeví sjednanou, m že být cestou náhrady škody
požadováno uzav ení této smlouvy, což m že v konkrétním
p ípad vést k nároku poškozeného na úhradu náklad na
obstarání náhradního pln ní.8) V p ípad nevýhodných
smluv, u kterých jedna ze stran neposkytla druhé stran
dostate né informace pot ebné k jejímu rozhodnutí smlouvu
uzav ít, lze od smlouvy odstoupit, požadovat vrácení již
poskytnutých pln ní a náhradu škody, která vznikla v
d sledku
uzav ení
takové
smlouvy.
TYPICKÉ P ÍPADY
CONTRAHENDO
APLIKACE
CULPAE
IN
P i aplikaci culpae in contrahendo v soudní praxi mají
nezanedbatelný význam opodstatn ná o ekávání ú astník ,
faktická nerovnost stran a rovn ž n které další okolnosti; na
základ podobných kritérií lze z po etné n mecké
judikatury vy lenit tyto druhy p ípad aplikace culpae in
contrahendo:9)
- N mecká judikatura se v mnoha p ípadech zabývala
povinnostmi k ochran života a zdraví druhé strany, a to
zejména v souvislosti se samoobsluhami a podobnými
provozovnami. Majitel t chto provozoven musí zajistit mj.
to, aby podlaha provozovny byla pokud možno v takovém
stavu, který by eliminoval možnost uklouznutí a zran ní
zákazníka nebo jeho doprovodné osoby, z ehož mj.
vyplývá požadavek na volbu vhodného povrchu. Ur ité
ochranné povinnosti má i zákazník: nap . pokud potenciální
kupující uskute ní zkušební jízdu s p edvád cím vozem,
má odpov dnost za škodu, pokud zp sobí nehodu a p itom
zraní jiné osoby nebo zp sobí v cnou škodu; výjimkou je
zde vznik škody v d sledku lehké nedbalosti, nebo
potenciální kupující m že podle Spolkového soudního
dvora SRN spoléhat na to, že pro takové p ípady je
sjednáno
havarijní
pojišt ní.
nemožné. Pokud takovou nemožnost mohla jedna ze stran
alespo poznat, tak má podle § 311a odst. 2 BGB povinnost
k náhrad škody té smluvní stran , která se spoléhala na
platnost smlouvy. Typickými zp soby jednání, které
zakládají nároky z culpae in contrahendo, jsou podvod a
výhr žka, nebo
§ 123 BGB výslovn
stanoví
napadnutelnost platnosti právních úkon , které jsou
takovými
jednáními
dot eny.
- P edsmluvní informa ní povinnosti nejdou tak daleko, že
by druhé stran musely být sd leny všechny n jakým
zp sobem významné okolnosti, zvlášt není nutné
upozornit na to, že jiní podnikatelé mají výhodn jší
nabídky. To však neplatí v p ípad otázky, jestli smlouva
m že v bec dosáhnout svého ú elu a jaká rizika jsou s tím
p ípadn spojena. Nap íklad pokud chce n kdo prodat d m,
který má být na základ rozhodnutí stavebního ú adu
zbourán, tak je povinen na to potenciálního kupce
upozornit, nebo pokud n kdo nabízí v p ípad investice do
ur itého podnikatelského zám ru "tém jistý zisk" t icet
procent za rok za situace, kdy riziko neúsp šnosti této
investice je minimáln padesát procent, je rovn ž povinen
na toto riziko potenciálního zájemce o takovou investici
upozornit. Odpov dnost za škodu zp sobenou opomenutím
zmín né informa ní povinnosti vzniká již v d sledku
nedbalostního zavin ní, což má význam z d vodu, že lest
(Arglist) stanovenou v § 123 BGB jako podmínku
napadnutelnosti platnosti právního úkonu kv li podvodu
(viz
výše)
asto
nelze
prokázat.
- P edsmluvní vztah d v ry (Vertrauensverhältnis), který je
chrán n právním institutem culpa in contrahendo, nevzniká
jen v i potenciální protistran , ale v i všem osobám
zú astn ným na daném právním úkonu. Pokud nap . ur itá
v c pat í více osobám spole n , a ty ji cht jí prodat, tak
jsou i mezi sebou zavázány k poctivému jednání.
CULPA IN
PRÁVU10)
CONTRAHENDO
V
RAKOUSKÉM
- Zásadn neexistuje povinnost spolup sobit na úsp šném
zakon ení jednání. I v dosti pokro ilém stadiu mohou být
jednání p erušena, aniž by to vyžadovalo zvláštní
zd vodn ní; n co jiného platí jen tehdy, pokud by jedna ze
stran vzbuzovala dojem, že uzav ení smlouvy je jen
formalita. P íkladem je situace, kdy zam stnavatel sd lí
uchaze i o zam stnání, že s ním bude pozít í uzav ena
pracovní smlouva, uchaze o zam stnání dá v d sledku
tohoto sd lení výpov ze svého stávajícího zam stnání a o
dva dny pozd ji mu bude sd leno, že bylo rozhodnuto
jinak.
Rakouský ob anský zákoník (Allgemeines bürgerliches
Gesetzbuch, dále jen "ABGB") sice neobsahuje žádné
obecné ustanovení o p edsmluvních povinnostech, p esto
jsou takové povinosti obsaženy v n kterých ustanoveních
platného rakouského právního ádu, nap . v § 874, § 878
ABGB. Podle § 874 ABGB musí ten, kdo zp sobil uzav ení
smlouvy v d sledku lsti nebo nátlaku, poskytnout
zadostiu in ní (Genugtuung) za zp sobenou újmu; podle §
878, v ty t etí ABGB ten, kdo p i uzav ení smlouvy
nemožnost pln ní znal nebo musel znát, má druhé smluvní
stran , pokud pro ni neplatí totéž, nahradit škodu, kterou
druhá smluvní strana utrp la v d sledku své d v ry v
platnost smlouvy, nebo v takovém p ípad ten, kdo
nemožnost pln ní znal nebo musel znát, porušil
upozor ovací
povinnost.11)
- Pokud by byla jednou ze stran napadnuta platnost
smlouvy kv li vadám v le, m že rovn ž existovat
odpov dnost za culpae in contrahendo, a sice v d sledku
toho, že jedna ze stran nesplnila svou povinnost dostate n
informovat druhou smluvní stranu. P íkladem aplikace
tohoto principu je napadení platnosti smlouvy kv li omylu strana napadající platnost smlouvy odpovídá za náhradu
škody podle § 122 BGB (viz výše) tomu, kdo spoléhal na
bezvadnost neplatného právního úkonu. Podobným
p íkladem je p ípad, kdy je smluvené pln ní od po átku
Podle rakouské judikatury vstupují potenciální smluvní
partne i již se zapo etím kontaktu za "obchodním" ú elem
ze zákona do závazkového vztahu, který nezávisí na
uzav ení smlouvy a ze kterého jsou jeho subjekty povinny
ke vzájemným ohled m p i p íprav a uzavírání smlouvy.
Závazkový vztah, existující mezi ú astníky p edsmluvních
jednání, obsahuje podobné povinnosti jako v n meckém
právu, tj. upozor ovací a ochranné povinnosti a povinnosti
k dodržení ur ité pé e (Sorgfaltspflichten).12) Zvláštní
ochranné povinnosti jsou ve spojení s právními úkony
p edpokládány i v jiných p ípadech, nap . p i existenci
trvalého obchodního styku, ve vztahu ke t etím osobám
nebo u informací, které jsou d ležité pro obchodní
dispozice a které mohou poskytnout jen zcela ur ité osoby,
protože jsou v ur itém právním nebo jiném zvláštním
vztahu. Zvláštní právní p edpisy platí pro emisi cenných
papír - nap . § 11 rakouského zákona o kapitálovém trhu
(Kapitalmarktgesetz), který stanoví odpov dnost za škodu
vzniklou v d sledku d v ry ve správnost nebo úplnost
údaj uvedených v prospektu cenného papíru. Obecn má
jedna strana druhou stranu p ed uzav ením smlouvy
p edevším upozornit na povahu potenciálního p edm tu
pln ní nebo na ohrožení spln ní její povinnosti plnit a má jí
sd lit právní p ekážky, které brání uzav ení smlouvy.
Ovšem podobn jako v n meckém právu neexistuje ani v
rakouském právu právní povinnost upozornit druhou stranu
na všechny okolnosti, které mohou mít vliv na její
rozhodnutí - existence informa ní povinnosti se bere v
úvahu jen tehdy, pokud druhá strana mohla podle zásad
poctivého obchodního styku (redlicher Geschäftsverkehr)
upozorn ní o ekávat. Tak je nap . nutné oznámit blížící se
konkurs, pokud je t eba po ítat s tím, že povede ke zma ení
ú elu smlouvy, což je typické u úv rových obchod .
Oznamovací povinnost se týká i vlastní identity nebo rizik,
která mohou být spojena s poskytnutím pln ní.
Upozor ovací povinnosti asto bývají výslovn vymezeny
v zákon - p íkladem m že být § 6 rakouského zákona o
investi ních fondech (Investmentfondsgesetz), který ukládá
povinnost
zve ejnit
ur ité
informace.
Strany jsou v p edsmluvním stadiu zásadn oprávn ny
jednání p erušit, nebo ohled na smluvního partnera nesmí
vést k p ed asnému vázání se na jednání. Nicmén
bezd vodné ukon ení p edsmluvních jednání m že - ovšem
výjime n - vést ke vzniku odpov dnosti za škodu, pokud
jedna strana u druhé vyvolá p esv d ení, že uzav ení
smlouvy je jen formalita, což platí zvlášt tehdy, pokud je
pro jednajícího rozpoznatelné, že jeho partner na základ
tohoto p esv d ení provádí hospodá ské dispozice.
Porušení p edsmluvních povinností vede k nárok m na
náhradu škody, která je zásadn omezena na náhradu tzv.
negativního zájmu (viz výše); pozitivní smluvní zájem (tj.
zájem na pln ní) se pak má nahradit jen tehdy, pokud by
bez porušení povinností druhé strany byla s touto stranou
uzav ena platná smlouva. Vedle odpov dnosti za porušení
p edsmluvních povinností mohou být spln ny i
p edpoklady pro deliktní odpov dnost (rakouské právo
podobn
jako n mecké právo upravuje odd len
odpov dnost za porušení právní povinnosti stanovené
zákonem neboli odpov dnost ex delicto a odpov dnost za
porušení povinnosti ze závazkového vztahu neboli
odpov dnost ex contractu), ovšem odpov dnost z culpae in
contrahendo je pro poškozeného výhodn jší, protože se
podobn jako v n meckém právu ídí pravidly pro
odpov dnost
ex
contractu.
CULPA IN CONTRAHENDO VE ŠVÝCARSKÉM
PRÁVU
Stejn jako v rakouském právu není ani ve švýcarském
právu právní institut culpa in contrahendo obecn upraven
v zákon , nicmén n která ustanovení švýcarského
ob anského zákoníku a zákona o závazkovém právu
obsahují ur ité prvky tohoto institutu - viz nap . l. 26
zákona o závazkovém právu [kde je stanoveno, že ten, v
d sledku jehož omylu byla prohlášena neplatnost smlouvy,
je povinen nahradit škodu vzniklou vlivem této neplatnosti,
pokud byl omyl d sledkem jeho nedbalosti, ledaže druhé
smluvní stran byl omyl znám nebo jí m l být znám; tam
kde to odpovídá spravedlnosti (Billigkeit), m že soudce v
podobných p ípadech p iznat také náhradu další škody] a l.
36 zákona o závazkovém právu (pokud byla zmocn nci
vystavena písemná plná moc, tak je po zániku plné moci
povinen k jejímu vrácení nebo uložení do soudní úschovy;
pokud to zmocn nec nebo jeho právní nástupce neu iní,
bude odpov dný za škodu vzniklou t etí osob jednající v
dobré
ví e).
Podobn jako v n meckém a rakouském právu nárok z
culpae in contrahendo p edpokládá existenci "obchodního"
kontaktu mezi stranami, v jehož rámci došlo k porušení
p edsmluvních povinností druhou stranou, které vedlo ke
vzniku škody (p edpokladem vzniku odpov dnosti je
zásadn zavin ní).13) Nároky z culpae in contrahendo
vznikají podobn jako v n meckém a rakouském právu
p edevším v d sledku porušení upozor ovacích,
informa ních a utajovacích povinností, stejn jako v
d sledku zavin ného zp sobení neplatnosti smlouvy. S
odpov dností z culpae in contrahendo jsou podle typu
p ípadu spojeny r zné právní následky - p i zp sobení
neplatnosti smlouvy je dán nárok na náhradu škody, který
podle l. 26 zákona o závazkovém právu zásadn vychází z
negativního zájmu na uzav ení smlouvy (viz výše); pokud
porušení p edsmluvních povinností vedlo k uzav ení
nevýhodné smlouvy, pak na základ culpae in contrahendo
existuje právo na zrušení smlouvy a podle okolností
existuje rovn ž dodate ný nárok na náhradu škody.
CULPA IN CONTRAHENDO V POLSKÉM PRÁVU14)
V polském právu je na rozdíl od rakouského a švýcarského
práva právní institut culpa in contrahendo obecn upraven,
a to pon kud konkrétn jším zp sobem než v n meckém
právu. Polský ob anský zákoník (Kodeks cywilny, dále také
"KC") p ed novelou ze dne 14. 2. 2003 problematiku
p edsmluvních vztah obecn neupravoval a závazek k
náhrad škody zp sobené v p edsmluvním stadiu p edvídal
jen v n kolika zvláštních p ípadech - jedním z nich je l.
387 § 2 KC, který stanoví, že strana, která v okamžiku
uzav ení smlouvy v d la o nemožnosti pln ní a
neupozornila na to druhou stranu, má povinnost k náhrad
škody, kterou druhá strana utrp la tím, že uzav ela
smlouvu, aniž by o nemožnosti pln ní v d la. Podle
sou asného zn ní l. 72 § 2 KC je strana, která p i zahájení
nebo vedení p edsmluvních jednání porušila dobré mravy,
zvlášt pak zahájením nebo vedením p edsmluvních
jednání bez úmyslu uzav ít smlouvu, povinna nahradit
škodu, kterou druhá strana utrp la v d sledku toho, že
spoléhala na uzav ení smlouvy. Podle polské literatury se
toto ustanovení neaplikuje na p ípady odpov dnosti
vznikající z dohod upravujících postup p i p edsmluvních
jednáních (umowy o negocjacje); z toho pak podle polské
literatury vyplývá, že na p ípady odpov dnosti za škodu
vzniklou v d sledku nekorektn provád ného jednání v
p ípad , kdy není uzav ena výše zmín ná dohoda upravující
p edsmluvní jednání mezi stranami a kdy v okamžiku
zahájení p edsmluvních jednání neexistuje ani jiný smluvní
vztah, se aplikují ustanovení o odpov dnosti ex delicto.
Nárok na náhradu škody podle l. 72 § 2 KC je omezen tak
jako v jiných p ípadech culpae in contrahendo (nap . v
p ípad výše uvedeného l. 387 § 2 KC) tzv. negativním
zájmem
(viz
výše).
Zvláštní formou porušení povinnosti korektního postupu v
p edsmluvním stadiu je nedodržení požadavku d v rnosti
ohledn ur itých informací, zp ístupn ných s výhradou
d v rnosti druhé stran v souvislosti s p ípravou smlouvy.
Kodeks cywilny stanoví, že pokud b hem p edsmluvních
jednání jedna ze stran zp ístupnila druhé stran ur ité
informace s výhradou d v rnosti a strany si nesjednaly
n co jiného, je druhá strana zavázána k nezve ej ování
t chto informací a k jejich nesd lování jiným osobám,
jakož i k jejich nevyužívání k vlastním cíl m. Stranu
tvrdící, že její povinnosti v této oblasti byly upraveny jinak,
tíží povinnost takovou skute nost prokázat. Strana
poškozená jednáním druhé strany, která porušila závazek
d v rnosti, se m že domáhat náhrady škody a vydání
prosp chu tím získaného; rozsah náhrady škody v takovém
p ípad vyplývá z obecného pravidla l. 361 KC, podle
kterého ten, kdo je povinen k náhrad škody, má
odpov dnost pouze za normální d sledky innosti nebo
ne innosti, ze které škoda vznikla, p i emž v t chto
hranicích, p i nedostatku jiného ustanovení zákona nebo
jiného ujednání ve smlouv , zahrnuje náhrada škody újmu,
kterou poškozený utrp l, a také zisk, kterého by mohl
dosáhnout, kdyby ke škod nedošlo. V p ípad porušení
d v rnosti se ohledn náhrady škody postupuje podle zásad
odpov dnosti ex delicto, s výjimkou p ípadu, že by strany
upravily problematiku spojenou s povinností dodržení
d v rnosti v tzv. dohod o jednání (viz výše) - potom v
p ípad porušení této povinnosti vznikne nárok na náhradu
škody
ex
contractu.
CULPA IN CONTRAHENDO A
ESKÉ PRÁVO
Jak již bylo e eno v úvodu, v eském právu doposud není
právní institut culpa in contrahendo výslovn upraven a
mezi odbornou ve ejností se lze setkat s názory, že jeho
dovození ze stávajícího eského právního ádu není možné.
P i podrobn jším zkoumání obecných pravidel eského
soukromého práva však lze dojít k záv ru, že se v eském
právním ádu nacházejí alespo n které prvky právního
institutu
culpa
in
contrahendo.
Za východisko úvah o existenci právní úpravy culpae in
contrahendo v eském právu lze vzít § 415 ob anského
zákoníku, který stanoví, že každý je povinen po ínat si tak,
aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na
p írod a životním prost edí. Toto ustanovení ukládá všem
subjekt m ob anského práva generální preven ní povinnost
p edcházet vzniku škody, jejíž porušení vede k nároku
poškozeného na náhradu škody podle § 420 odst. 1
ob anského zákoníku, který stanoví, že každý odpovídá za
škodu, kterou zp sobil porušením právní povinnosti.
Speciálním ustanovením k § 420 odst. 1 ob anského
zákoníku je § 424 ob anského zákoníku, podle kterého za
škodu odpovídá i ten, kdo ji zp sobil úmyslným jednáním
proti dobrým mrav m, což je možné aplikovat rovn ž na
škodu zp sobenou v d sledku zavin ní v p edsmluvním
stadiu. Samoz ejm za p edpokladu, že jednání, v d sledku
kterého došlo ke vzniku škody, lze posoudit jako jednání
odporující dobrým mrav m (podstatným omezením
aplikace tohoto ustanovení je nicmén nutnost prokázání
úmyslu jednat v rozporu s dobrými mravy). Toto
ustanovení je však patrn v soudní praxi aplikováno jen
z ídka, nebo k n mu neexistuje dostate ná judikatura.15)
Možnost aplikace § 415 a § 424 ob anského zákoníku na
p ípady p edsmluvní odpov dnosti je v každém p ípad
závislá na judikatu e, nicmén vzhledem k tomu, že, jak
vyplývá z výše uvedeného, rakouské a švýcarské právo sice
výslovn neupravuje právní institut culpa in contrahendo,
ale p esto je tento druh odpov dnosti v judikatu e
rakouských a švýcarských soud obecn uznáván, není
d vodu se domnívat, že by tomu tak nemohlo být i v našich
podmínkách.
Speciálním ustanovením o odpov dnosti za škodu, které lze
rovn ž použít pro vyvození odpov dnosti za škodu
zp sobenou v p edsmluvním stadiu, je § 42 ob anského
zákoníku, podle kterého odpov dnost za škodu (tj.
odpov dnost podle výše uvedeného § 420 odst. 1
ob anského zákoníku) existuje i v p ípad , kdy škoda
vznikne v d sledku neplatnosti právního úkonu. Toto
ustanovení je na rozdíl od § 415 a § 424 ob anského
zákoníku výslovn zam eno na jeden z druh p edsmluvní
odpov dnosti, za azovaných pod právní institut culpa in
contrahendo.
Podobné ustanovení jako je § 42 ob anského zákoníku,
obsahuje i obchodní zákoník, a to v § 268, podle kterého je
ten, kdo zp sobil neplatnost právního úkonu, povinen
nahradit škodu osob , které byl právní úkon ur en, ledaže
tato osoba o neplatnosti právního úkonu v d la. Pro
náhradu této škody pak obdobn platí § 373 a násl.
obchodního zákoníku o náhrad škody (na rozdíl od
ob anského práva je však odpov dnost za škodu podle
obchodního zákoníku založena na principu objektivní
odpov dnosti).
Obchodní zákoník dále výslovn upravuje ochranu
d v rných informací, k jejichž sd lování dochází v pr b hu
p edsmluvních jednání - jestliže si strany p i jednání o
uzav ení smlouvy navzájem poskytnou informace ozna ené
jako d v rné, pak je podle § 271 obchodního zákoníku
nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty,
prozradit t etí osob a ani je použít v rozporu s jejich
ú elem pro své pot eby, a to bez ohledu na to, zda k
uzav ení smlouvy dojde, i nikoliv. Ten, kdo poruší tuto
povinnost, je pak povinen k náhrad škody obdobn podle §
373 a násl. obchodního zákoníku. Další možnost aplikace
ustanovení obchodního zákoníku o náhrad škody na
p ípady odpov dnosti za culpae in contrahendo nasti uje J.
Sala ,16) když se zmi uje o možnosti vyvodit povinnost k
ur itému chování v p edsmluvním stadiu z obsahu
obchodních
zvyklostí.
NAVRHOVANÁ
ZÁKONÍKU
ÚPRAVA
V
OB ANSKÉM
Do budoucna by nicmén m l být právní institut culpa in
contrahendo v eském právním ádu výslovn upraven, o
emž sv d í § 1470-§ 1472 návrhu nového ob anského
zákoníku (zn ní z dubna 2005), který je dostupný na
internetu
(www.justice.cz).
Podle § 1470 odst. 1 tohoto návrhu m že každý svobodn
vést jednání o smlouv a neodpovídá za to, že ji neuzav e,
ledaže jednání o smlouv zahájí nebo v takovém jednání
pokra uje, aniž má úmysl smlouvu uzav ít - což je
ustanovení p ipomínající výše uvedený l. 72 § 2 polského
Kodeksu cywilnego. Pokud podle § 1470 odst. 2 návrhu
ob anského zákoníku dosp jí strany p i jednání o smlouv
tak daleko, že se jejich dohoda o podstatných náležitostech
smlouvy jeví jako pravd podobná, jedná nepoctiv ta
strana, která p es d vodné o ekávání druhé strany v
uzav ení smlouvy jednání o uzav ení smlouvy ukon í, aniž
pro
to
má
spravedlivý
d vod.
P edpokladem
bezproblémové aplikace tohoto ustanovení je z ejm
existence judikatury, která by up esnila, kdy lze dohodu o
podstatných náležitostech smlouvy považovat za
pravd podobnou. Podle § 1470 odst. 3 návrhu pak strana,
která jedná nepoctiv , nahradí druhé stran škodu, nanejvýš
však v tom rozsahu, který odpovídá ztrát z neuzav eného
obchodu
v
obdobných
p ípadech.
Ustanovení § 1470 návrhu patrn mohlo být formulováno
více obecn ji ve smyslu výše diskutovaného l. 72 § 2
Kodeksu cywilnego, tj. tak, že odpov dnost za škodu
obecn
vzniká v p ípad
nepoctivého jednání v
p edsmluvním stadiu, p i emž za nepoctivé jednání se
považuje zejména vedení jednání bez úmyslu uzav ít
smlouvu a ukon ení jednání bez spravedlivého d vodu za
výše zmín ných podmínek, nebo podle stávajícího zn ní §
1470 návrhu nebude stricto sensu možné toto ustanovení
aplikovat na v n m neuvedené druhy nepoctivého jednání v
p edsmluvním
stadiu.
Návrh upravuje rovn ž informa ní povinnost stran. Podle §
1471 odst. 1 návrhu si p i jednání o uzav ení smlouvy mají
smluvní strany vzájemn sd lit všechny skutkové a právní
okolnosti, o nichž v dí nebo v d t musejí, a to tak, aby se
každá ze stran mohla p esv d it o možnosti uzav ít platnou
smlouvu a aby byl každé ze stran z ejmý její zájem
smlouvu uzav ít. Sankci za nespln ní této povinnosti
stanoví odst. 2 tohoto ustanovení, podle kterého ten, kdo
nesplní tuto povinnost, odpovídá druhé stran , nebude-li
smlouva uzav ena, a pokud dojde k uzav ení smlouvy, vydá
nepoctiv jednající strana druhé stran to, o co se v
d sledku nespln ní povinnosti obohatila; právo na náhradu
škody
tím
však
není
dot eno.
V našich podmínkách se nicmén doposud nerealizovalo
žádné z t chto ešení, což m že být do jisté míry zp sobeno
výše uvedeným p ístupem eské odborné ve ejnosti k
problematice culpae in contrahendo. Ovšem i za stávajícího
právního stavu lze poukázat na možnost inspirace naší
smluvní praxe polskou právní úpravou tzv. dohody o
jednání, kterou si ú astníci p edsmluvních jednání p ed
jejich zahájením mohou upravit vzájemná práva a
povinnosti b hem t chto jednání - uzavírání podobných
dohod jako inominátních smluv je patrn z hlediska
eského práva zásadn p ípustné a lze je jen doporu it.
Návrh nového eského ob anského zákoníku v podstat
upravuje všechny výše zmín né základní druhy
odpov dnosti spadající pod právní institut culpa in
contrahendo, které jsou ve výše diskutovaných cizích
právních ádech bu výslovn upraveny v zákon nebo je
uznává judikatura; návrhu lze nicmén ve srovnání s výše
diskutovanými cizími právními úpravami vytknout pon kud
menší míru obecnosti (viz výše) a opomenutí n kterých
díl ích problém , jako nap . vztahy smluvních stran a
t etích osob (které jsou ešeny nap . ve výše zmín ném §
311 odst. 3 BGB) a vztahy mezi jednotlivými subjekty
tvo ícími jednu smluvní stranu. Tyto a n které další
problémy by pak v p ípad p ijetí tohoto návrhu nového
ob anského zákoníku byly ponechány k ešení judikatu e.
Poznámky:
1)
Viz Sedlá ková, O.: Letters of intent neboli tzv. dopisy o zám ru,
Bulletin advokacie, íslo 10, 1998, str. 39-46; ermák, K.: Ješt k tzv.
prohlášením zám r (letters of intent), Bulletin advokacie, . 6-7, 1999,
str.
31-41.
2)
Däubler, W.: BGB kompakt: Die systematische Darstellung des
Zivilrechts, München, Deutscher Taschenbuch Verlag, 2002, str. 654.
3)
Návrh nového ob anského zákoníku rovn ž obsahuje
podobné pravidlo jako § 271 obchodního zákoníku, a to v §
1472, který stanoví, že strana, která p i jednání o smlouv
získá o druhé stran d v rné informace, dbá, aby nebyly
prozrazeny, aniž k tomu má zákonný d vod, anebo aby
nebyly zneužity. Sankcí pro toho, kdo tuto povinnost poruší
a obohatí se tím, je povinnost vydat dot ené stran to, o co
se obohatil, p i emž právo na náhradu škody tím není
dot eno.
Výše zmín ná ustanovení návrhu nového
eského
ob anského zákoníku výslovn ne eší, zda se na
odpov dnost podle t chto ustanovení budou aplikovat
pravidla upravující odpov dnost ex contractu nebo
odpov dnost ex delicto, nicmén vzhledem k tomu, že §
2416 odst. 1 návrhu, upravující odpov dnost za škodu ex
contractu, mluví o vzniku škody v d sledku porušení
povinnosti ze smlouvy, lze dojít k záv ru, že na
odpov dnost vzniklou podle výše zmín ných § 1470-§
1472 návrhu by se z ejm m la aplikovat ustanovení o
odpov dnosti
ex
delicto.
Jak vyplývá z p edchozího textu, je problematika culpae in
contrahendo ešena ve výše zmín ných cizích právních
ádech bu její výslovnou úpravou v zákon (která je v
p ípad n meckého práva velmi rámcová a vytvá í tak
velký prostor pro judikaturu) nebo výkladem obecných
ustanovení
závazkového
práva
judikaturou.
Slovo "obchodní" zde však neznamená, že by se nutn muselo jednat o
právní skute nosti relevantní z hlediska obchodního práva.
4)
Brox, H., Walker, W.-D.: Allgemeines Schuldrecht, München, Verlag C.
H.
Beck,
2003,
str.
62.
5)
Tamtéž,
str.
63-65.
6)
Däubler, W.: BGB kompakt: Die systematische Darstellung des
Zivilrechts, München, Deutscher Taschenbuch Verlag, 2002, str. 628-629.
7)
Viz rozsudek Spolkového soudního dvora SRN (Bundesgerichtshof) sp.
zn. VIII ZR 380/86 ze dne 2. 3. 1988, in: Neue Juristische Wochenschrift,
1988,
str.
2234-2236.
8)
Däubler, W.: BGB kompakt: Die systematische Darstellung des
Zivilrechts, München, Deutscher Taschenbuch Verlag, 2002, str. 356.
9)
Tamtéž,
str.
351-355.
10)
Koziol, H., Welser, R.: Grundriss des bürgerlichen Rechts, Band II:
Schuldrecht Allgemeiner Teil, Schuldrecht Besonderer Teil, Erbrecht, 12.
Auflage, Wien, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2001,
str.
14-18.
11)
Koziol, H., Welser, R.: Grundriss des bürgerlichen Rechts, Band I:
Allgemeiner Teil, Sachenrecht, Familienrecht, 12. Auflage, Wien,
Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2002, str. 155.
12)
Krejci, H.: Privatrecht, 6. Auflage, Wien, Manzsche Verlags-und
Universitätsbuchhandlung,
2004,
str.
90.
13)
C.
14)
Wittibschlager, M.: Einführung in das schweizerische Recht, München,
H.
Beck'sche
Verlagsbuchhandlung,
2000,
str.
134.
Czachórski, W., Brzozowski, A., Safjan, M., Skowro ska-Bocian, E.:
Zobowišzania. Zarys wykladu. Warszawa, Wydawnictwo Prawnicze
LexisNexis,
2004,
str.
173-177.
15)
Holub, M., Fiala, J., Bi ovský, J.: Ob anský zákoník, poznámkové
vydání s judikaturou a novou literaturou, 9. dopln né vydání, Praha, Linde,
2002,
str.
318.
16)
9,
Sala , J.: Culpa in contrahendo v eském právu?, Právní rozhledy, íslo
2002,
str.
416.
Zden k
právník, Kunštát na Morav
Tobeš