Návody k modulu Advanced Protection

Transkript

Uživatelská příručka
OMICRON Test Universe
APROT.GE.2
©
OMICRON electronics
říjen 2000. Všechna práva vyhrazena.
Překlad a grafická úprava
©
Milan Blokša, copyright srpen 2001
Výrobní informace, specifikace a všechny technické informace, obsažené v tomto dokumentu, nejsou smluvně závazné. Technické změny jsou vyhrazeny bez oznámení firmou OMICRON. Omicron electronics odmítá
jakýkoliv způsob ručení za údaje v tomto dokumentu. Uživatel nese plnou zodpovědnost za všechny způsoby používání, uvedené v této dokumentaci. Omicron electronics výslovně vylučuje jakékoliv ručení za chyby
v tomto dokumentu. Jakýkoliv způsob rozmnožování této dokumentace nebo jejich částí není bez výlučného
povolení firmou OMICRON electronics dovolen.
ii
Obsah
Obsah
Obsah .........................................................................................................iii
1
2
Úvod ....................................................................................................1
1.1
Advanced Protection Package.......................................................................... 1
1.2
Rozsah Advanced Protection............................................................................ 2
Advanced TransPlay..........................................................................5
2.1
O modulu Advanced TransPlay ........................................................................ 5
2.1.1
2.2
Detailní náhled ..................................................................................... 6
2.1.2
Náhled na časové signály .................................................................... 8
2.1.3
Náhled na měřené hodnoty................................................................ 11
2.1.4
Náhled na protokol ............................................................................. 12
Příklad 1: Zkouška času náběhu a vypínacího času distanční ochrany......... 13
2.2.1
Spuštění Advanced TransPlay........................................................... 14
2.2.2
Všeobecná příprava zkoušky............................................................. 14
2.2.3
2.2.2.1 Parametry a zapojení relé................................................... 15
2.2.2.2 Parametry zkoušeného objektu v modulu .......................... 17
2.2.2.3 Nastavení v hardwarové konfiguraci .................................. 17
Nastavení v Advanced TransPlay...................................................... 18
2.2.3.1
2.2.3.2
2.2.3.3
2.2.3.4
2.2.3.5
2.2.3.6
2.2.3.7
2.2.3.8
2.2.4
2.3
Uložení souboru.................................................................. 18
Nastavení v detailním náhledu ........................................... 18
Nastavení v náhledu na časové signály ............................. 20
Vložení opakování .............................................................. 20
Vložení stavových značek .................................................. 21
Vložení binárního signálu ................................................... 22
Změna vlastností signálu .................................................... 23
Definování podmínek měření v náhledu na měřené hodnoty
............................................................................................ 25
Zkouška a výsledky............................................................................ 26
Příklad 2: Zkouška transformátorové rozdílové ochrany při zapínacím ději... 29
2.3.1
Všeobecná příprava zkoušky............................................................. 30
2.3.1.1
2.3.1.2
Parametry relé a zapojení................................................... 30
Spuštění OMICRON Control Center................................... 31
iii
2.3.2
2.3.1.3 Zadání všeobecných parametrů zkoušeného objektu........ 32
2.3.1.4 Nastavení hardwarové konfigurace .................................... 32
Nastavení v Advanced TransPlay...................................................... 33
2.3.2.1
2.3.3
Vložení modulu Advanced TransPlay do zkušebního
protokolu ............................................................................. 33
2.3.2.2 Importování datové sady Inrush1.cfg ................................. 33
2.3.2.3 Nastavení v detailním náhledu ........................................... 34
2.3.2.4 Přidělení tranzientních signálů k analogovým výstupům
CMC.................................................................................... 34
2.3.2.5 Stanovení počtu opakování zkoušky .................................. 35
2.3.2.6 Nastavení v náhledu na časové signály ............................. 36
2.3.2.7 Přepočet na sekundární hodnoty........................................ 36
2.3.2.8 Vložení stavových značek .................................................. 37
2.3.2.9 Definice podmínek měření v náhledu na měřené hodnoty. 38
2.3.2.10 Nastavení v náhledu na protokol ........................................ 38
Zkouška a výsledky............................................................................ 39
2.3.4
Vyhodnocení ...................................................................................... 39
2.3.4.1
3
Advanced Distance ..........................................................................43
3.1
O modulu Advanced Distance ........................................................................ 43
3.2
Příklad v Advanced Distance .......................................................................... 48
3.2.1
Co se má zkoušet? ............................................................................ 49
3.2.2
Příprava zkoušky................................................................................ 50
3.2.3
Vytvoření zkušebního dokumentu...................................................... 50
3.2.4
3.2.3.1 Definování vlastností dokumentu ....................................... 51
3.2.3.2 Vkládání polí ....................................................................... 51
3.2.3.3 Uložení a přidělení názvu souboru ..................................... 51
Zadání parametrů relé........................................................................ 52
3.2.5
3.2.4.1 Zadání všeobecných údajů................................................. 53
3.2.4.2 Definování obsahu protokolu.............................................. 54
3.2.4.3 Ruční zadání údajů chráněného objektu ............................ 55
Konfigurace hardwaru zkušebního přístroje ...................................... 61
3.2.5.1
3.2.5.2
3.2.5.3
iv
Změna automatického vyhodnocení zkoušky .................... 40
Definování obsahu protokolu.............................................. 61
Konfigurace analogových proudových výstupů .................. 62
Konfigurace binárních vstupů a výstupů............................. 63
Obsah
3.2.6
Provedení zkoušky............................................................................. 65
3.2.6.1
3.2.6.2
3.2.6.3
3.2.6.4
4
Definování obsahu protokolu.............................................. 65
Specifikace zkoušky ........................................................... 66
Spuštění a dokumentace zkoušky dosahu zón a vypínacích
časů .................................................................................... 67
Práce v náhledu na seznam ............................................... 71
Advanced Differential ......................................................................73
4.1
4.2
O modulu Advanced Differential ..................................................................... 74
4.1.1
K čemu slouží modul Diff Konfiguration (konfigurace)?..................... 74
4.1.2
K čemu slouží modul Diff Auslösekennlinie (vypínací charakteristika)?
........................................................................................................... 75
4.1.3
K čemu slouží modul Diff Auslösezeit (vypínací čas)? ...................... 75
4.1.4
K čemu slouží modul Diff Oberschwingungssperre (blokování vyššími
harmonickými)?.................................................................................. 75
Příklad pro Advanced Differential ................................................................... 76
4.2.1
Co se má zkoušet? ............................................................................ 77
4.2.2
Příprava zkoušky................................................................................ 79
4.2.3
Vytvoření zkušebního dokumentu...................................................... 79
4.2.4
4.2.3.1 Definování vlastností dokumentu ....................................... 80
4.2.3.2 Vkládání polí ....................................................................... 80
4.2.3.3 Uložení dokumentu............................................................. 81
Zadání parametrů transformátoru a relé ............................................ 82
4.2.5
4.2.4.1 Zadání všeobecných údajů................................................. 83
4.2.4.3 Zadání údajů chráněného objektu ...................................... 85
4.2.4.4 Zadání údajů proudových transformátorů .......................... 86
4.2.4.5 Zadání parametrů ochrany ................................................. 87
4.2.4.6 Početní eliminace nulového proudu (IL-I0)......................... 92
4.2.4.7 Zadání parametrů pro blokování vyššími harmonickými .... 95
Konfigurace hardwaru ........................................................................ 97
4.2.6
4.2.5.2 Konfigurace analogových proudových výstupů .................. 97
4.2.5.3 Konfigurace binárních vstupů a výstupů............................. 99
Provedení zkoušky........................................................................... 101
v
4.2.7
Zkouška konfigurace ochrany, popř. systému ................................. 101
4.2.8
4.2.7.1 Definování obsahu protokolu............................................ 101
4.2.7.2 Specifikace zkoušky ......................................................... 102
4.2.7.3 Spuštění a vyhodnocení zkoušky ..................................... 103
Zkouška vypínací charakteristiky rozdílové ochrany........................ 106
4.2.9
4.2.8.3 Zkouška impulsem............................................................ 107
4.2.8.4 Zkouška se statickým výstupem....................................... 110
4.2.8.5 Zkouška s vyhledávací funkcí........................................... 111
Zkouška vypínacích časů................................................................. 113
4.2.9.3 Spuštění a vyhodnocení zkoušky ..................................... 114
4.2.10 Zkouška blokování vyššími harmonickými....................................... 115
4.2.10.3 Zkouška s vyhledávací funkcí........................................... 116
4.2.10.4 Zkouška impulsem............................................................ 118
4.2.11 Automatická zkouška ....................................................................... 119
5
Synchronizační přístroje ...............................................................121
5.1
Použití: Připojení generátoru k síti................................................................ 121
5.2.
Příklad: Digitální synchronizační relé ELIN SYN3000 .................................. 123
5.3
Napodobení přístrojem CMC ........................................................................ 124
5.4
Spuštění modulu synchronizačních přístrojů ................................................ 126
5.5
vi
5.4.1
Konfigurace zkoušeného objektu..................................................... 126
5.4.2
Konfigurace hardwaru ...................................................................... 130
5.4.3
Vytvoření propojení mezi relé a CMC .............................................. 133
5.4.4
Definování časů ............................................................................... 134
Zkouška funkce............................................................................................. 135
5.5.1
Definování zkoušky funkce .............................................................. 136
5.5.2
Uložení zkušebního souboru ........................................................... 141
Obsah
5.6.
5.7
6
Zkouška kompenzace ................................................................................... 142
5.6.1
Příprava pro zkoušku kompenzace.................................................. 144
5.6.2
Definování zkoušky kompenzace .................................................... 145
5.6.3
Vytvoření zkušebního souboru a uložení protokolu......................... 150
Vytvoření dokumentu OCC ........................................................................... 151
Zemní ochrany................................................................................153
6.1
Příklad: Zemní relé........................................................................................ 153
6.2
Napodobení pomocí přístroje CMC .............................................................. 155
6.3
Spuštění modulu zemních ochran ................................................................ 156
6.3.1
Konfigurace zkoušeného objektu..................................................... 156
6.3.2
Konfigurace hardwaru ...................................................................... 158
6.3.3
Vytvoření propojení mezi relé a CMC .............................................. 161
6.3.4
Definování nastavení zkoušky ......................................................... 161
6.3.5
Definování nastavení transformátoru............................................... 163
6.3.6
Definování nastavení sítě................................................................. 164
6.3.7
Definování všeobecných nastavení ................................................. 166
6.3.8
Provedení zkoušky a zobrazení časových signálů .......................... 167
6.3.9
Definování podmínek měření........................................................... 168
6.3.10 Uložení souboru ............................................................................... 169
6.3.11 Provedení zkoušky zemního relé a uložení zkušebního protokolu.. 169
7
Kontaktní adresy OMICRON..........................................................171
vii
viii
Úvod
1
Úvod
Příručka "OMICRON Test Universe - Advanced Protection" je rozšířením příručky
"OMICRON Test Universe - Protection". Popisuje všechny komponenty Advanced
Protection Package, které nebyly ještě popsány v Protection Package. Naleznete
zde všeobecné informace o přídavných zkušebních modulech a rovněž příklady
zkoušek, které se dají pomocí těchto modulů provádět.
Úplný rozsah
Advanced
Protection
=
Příručka
Protection
+
Advanced
Protection
Doplňující příručka
Doporučující informace o modulech naleznete vždy v příslušné Online-Helpu jednotlivých modulů. Pokud máte další dotazy nebo potřebujete další vysvětlení k určitému tématu, použijte nejprve tyto reference.
Informace k OMICRON Control Center (OCC) naleznete v příručce "OMICRON
Test Universe 1.4 - koncept", která je součástí dodaného softwaru.
Pokud musíte instalovat software OMICRON Test Universe, postupujte podle popisu na bookletu CD se softwarem.
1.1
Advanced Protection Package
Protection Package a Advanced Protection Package nabízejí úplný nástroj pro definování a tvorbu charakteristik nebo skutečných nastavení relé a pro aplikace rozsáhlých zkoušek libovolných ochran na základě požadavku uživatele. Kromě toho
Advanced Protection Package nabízí dodatečné zkušební moduly, které umožňují
zkoušky multifunkčních a složitějších ochran.
1
1.2
Rozsah Advanced Protection
Kromě zkušebních modulů a doplňků softwaru Protection Package obsahuje software Advanced Protection Package následující zkušební moduly:
Advanced TransPlay
Tato aplikace slouží pro import, zpracování a
generování tranzientních signálů na zkušební objekt.
Soubory s tranzientními daty jsou nejprve vytvořeny
z reálných nebo simulovaných poruch a jsou k dispozici ve formátu COMTRADE, PL4 nebo TRF.
Tato aplikace je určena především pro reprodukování skutečných poruch. Poruchy, zaznamenané poruchovými zapisovači, integrovanými v ochranách,
jsou nejprve přeneseny do PC a pak uloženy v odpovídajícím formátu.
Advanced Distance
Tento modul slouží k definování zkušebních dokumentů a automatizaci a protokolaci výsledků zkoušek.
Modul obsahuje vedle funkcí modulu Distance následující přídavné funkce:
• Dodatečné módy zkoušek: vyhledávácí a kontrolní zkouška
• Nastavení impedancí v procentech dosahu zón
("relativní" impedance)
• Efektivní a flexibilní zkouška pro různé poruchové
smyčky
Tento modul je blíže popsán v odstavci 3 "Advanced
Distance" na straně 43.
Advanced Differential
2
Modul Advanced Differential obsahuje čtyři zkušební
moduly. Tyto slouží ke zkoušení rozdílových ochran
transformátorů s až 3 vinutími a maximálně 9 proudy. Automatický výpočet proudů redukuje časové
prostoje a zamezuje chybám při ručním výpočtu.
Úvod
S těmito moduly mohou být zkoušeny také další
funkce rozdílové ochrany. Tak může být např. vyzkoušena i funkce záložní nadproudové ochrany,
která je integrovaná v relé.
Tento modul je blíže popsán v odstavci 4 "Advanced
Differential" na straně 73.
Diff Konfiguration
(konfigurace)
Diff Auslösekennlinie
(vypínací charakteristika)
Diff Auslösezeitprüfung (zkouška vypínacích časů)
Diff Oberschwingungssperre
(blokování vyššími
harmonickými)
3
4
Advanced TransPlay
2
Advanced TransPlay
2.1
O modulu Advanced TransPlay
S modulem Advanced TransPlay mohou být tranzientní data, která byla získána z
reálných nebo simulovaných poruch a uložena v odpovídajícím formátu, importována, zpracovávána a generována do zkušebního objektu.
Hlavní aplikací je přitom reprodukce reálných poruch. Poruchy, zaznamenané během provozu integrovanými zapisovači poruch, jsou přeneseny do PC a uloženy v
odpovídajícím formátu.
Tato data mohou samozřejmě pocházet také z jiných zdrojů, než ze zapisovačů
poruch, musí se ovšem jednat o formát, který je podporován modulem Advanced
TransPlay.
Pro import tranzientních signálů jsou podporovány tyto formáty souborů:
• Formát Comtrade s těmito soubory:
-
*.cfg: Soubor s konfigurací COMTRADE pro popis kanálů zapisovače
(názvy signálů, vzorkovací frekvence apod.)
-
*.dat: Soubor COMTRADE se vzorkovanými hodnotami kanálů zapisovače (měřené veličiny)
-
*.hdr: Soubor s hlavičkou, který obsahuje libovolný text k datům a nemůže být softwarově změněn.
• formát L4 se souborem *.pl4
• formát TRF se souborem *.trf
Další informace o formátech dat, které jsou podporovány modulem Advanced
TransPlay naleznete v nápovědě (Online-Help), která je součástí softwaru Test
Universe.
Pomocí těchto dat může být ochrana optimálně testována a nastavována dle provozních podmínek.
Advanced TransPlay představuje vhodný nástroj rovněž také pro test ochrany během vývoje (např. se simulovanými údaji). Generování dat je spouštěno buď externím povelem (např. GPS), binárními vstupy, klávesnicí nebo okamžitě po stisku
tlačítka "Start/Prüfung fortsetzen (start/pokračování zkoušky)".
5
Reakce zkoušeného objektu je následně porovnána se zadanými požadovanými
hodnotami nebo binárními signály (buď uloženými v datovém souboru nebo samostatně definovanými) a vyhodnocena ve zkušebním protokolu.
Advanced TransPlay disponuje čtyřmi různými náhledy:
• detailní náhled
• náhled na časové signály
• náhled na měřené hodnoty
• náhled na protokol
V detailním náhledu se provádí nastavení zkoušky. Jsou zde např. přesměrovány
analogové signály na výstupní analogové výstupy CMC, propojovány binární signály a definovány řídící podmínky.
Po nahrání (importu) datové sady je aktivní náhled na časové signály. Ukazuje
tranzientní proudové a napěťové signály, popř. binární signály, pokud jsou
k dispozici.
S modulem Advanced TransPlay je nyní možné tuto datovou sadu upravit a přizpůsobit plánované zkoušce: Mohou být opakovány libovolné časové úseky, a tím
např. prodloužena doba před poruchou, označovány změny stavů a vkládány nové
binární signály.
V náhledu na měřené hodnoty se definují požadované hodnoty pro měření časů.
Během zkoušky je každá podmínka měření kontrolována na dodržení tolerancí a
vyhodnocena jako "OK" nebo "není OK".
Výsledky zkoušky jsou zobrazeny v náhledu na protokol. Uživatel si může sám určit uspořádání protokolu nebo použít standardní nastavení.
2.1.1
Detailní náhled
Detailní náhled se skládá ze čtyř registrů – Analogausgänge (analogové výstupy),
Binärausgänge (binární výstupy), Trigger (řízení) a Allgemein (všeobecně). Tyto
registry umožňují náhled a zpracování parametrů, potřebných pro zkoušku.
Dále je detailně popsán každý registr.
6
Advanced TransPlay
Která pole v registru jsou aktivní a jaké názvy jsou těmto polím přiřazeny, závisí na
nastavení, která byla předem provedena v hardwarové konfiguraci. Je-li například v
hardwarové konfiguraci přiřazena skupina generátorů, je potom k dispozici jen tato
skupina.
Jako popis této skupiny je pak použit název, přiřazený v hardwarové konfiguraci.
Analogausgänge (analogové výstupy)
Zde se v tabulce nastavují amplitudy výstupů generátorů, které jsou k dispozici.
Tato tabulka sestává z pěti sloupců: Signal, Kanal, Skalierung (měřítko), Minimum
a Maximum. Každý řádek odpovídá použitému analogovému výstupu.
Po nahrání sady dat je tabulka vyplněna informacemi, uloženými v datové sadě.
1
Na základě popisů jsou signály přesměrovány na analogové výstupy CMC . Toto
přidělení může být kdykoliv změněno. Ve sloupci měřítka mohou být generované
hodnoty proudů a napětí zvětšovány nebo zmenšovány. Měřítko je zobrazeno v
polích maximum a minimum.
Binärausgänge (binární výstupy)
Zde jsou propojovány binární výstupy, které jsou k dispozici (dle nastavení v hardwarové konfiguraci), s definovanými binárními signály.
Trigger (řízení)
V tomto registru se definují podmínky spuštění výstupu tranzientních signálů.
1
přesměrovány = přiřazeny analogovým výstupům
7
K dispozici jsou následující řídící podmínky:
• kein Trigger (bez řízení): Generování dat je spuštěno okamžitě po stisku
tlačítka Start/Fortsetzen (start/pokračování) (nebo příslušný příkaz v menu Prüfung - zkouška).
• Binäre Triggerbedingung (binární řídící podmínka): Se spuštěním se čeká, až se objeví na binárních vstupech logická kombinace, nastavená v
dolní polovině registru.
• Tastendruck (stisk klávesy): Čeká se na stisk klávesy.
• Externer Trigger (externí řízení): Čeká se na externí signál na propojovacím konektoru na zadní straně přístroje CMC (např. od synchronizačního
přístroje CMGPS).
Při opakování zkoušky platí řídící podmínky vždy jen pro první zkoušku. Při opakování začíná generování tranzientních signálů po uplynutí vyčkávací doby.
Nastavení se provádí v "Detailansicht (detailní náhled) | Allgemein (všeobecně)".
Obrázek 2-1:
Platnost řídících podmínek
start zkoušky
zkouška 1
doba řízení
zkouška 2
vyčkávací doba
zkouška 3
vyčkávací doba
vyčkávací doba
= 0 pro "kein Trigger (žádné řízení)"
> 0 pro všechny ostatní řídící podmínky
Allgemein (všeobecně)
Zde se zadávají všeobecné údaje o zkoušce:
Můžete stanovit počet opakování zkoušky a rovněž vyčkávací dobu mezi jednotlivými zkouškami.
Kromě toho můžete zadat, jakou vzorkovací frekvenci mají být tranzientní signály
generovány.
2.1.2
Náhled na časové signály
V náhledu na časové signály mohou být tranzientní signály znázorněny. K dispozici
jsou různé zobrazovací módy:
8
Advanced TransPlay
• Original: V tomto módu se zobrazí (pouze) vlastní načtená datová sada.
Zde se mohou definovat datové značky pro opakované generování časových úseků nebo pro ohraničení vygenerovaného časového úseku (počátek a konec) a popř. se mohou zpracovávat.
• Expandiert: V tomto náhledu jsou tranzientní signály znázorněny tak, jak
mají být generovány, tzn. s ohledem na opakování a ohraničení, které
byly definovány v módu Original. Dále je zde možno definovat binární
signály (pro generování ke zkoušenému objektu nebo pro srovnání s požadovanými hodnotami) a označení stavů.
• Prüfergebnisse (výsledky zkoušky): Tento mód je k dispozici až po
úspěšné zkoušce. Zde jsou během zkoušky vizualizovány generované
analogové a binární signály a rovněž zaznamenané binární vstupy.
Ve všech zobrazovacích formátech jsou k dispozici dva měřící kurzory, s kterými je
možno měřit aktuální časovou pozici a časové rozdíly. Měřené hodnoty jsou zobrazeny v okně kurzorových dat.
Kontextové menu dovoluje:
• Zoom časových úseků a optimalizované zobrazení signálů v diagramu (s
ohledem na osy X a Y).
• Zvětšení diagramu (100% až 400%)
• Zpracování vlastností signálů a datových značek a rovněž skrytí samostatně definovaných binárních signálů, značek stavů a dat.
Posuvníky měřících kurzorů
Posuvníky představují zarážky pro měřící kurzory. Dále se používají pro vodorovný
pohyb měřících kurzorů podél časové osy. Toto se provádí buď pomocí směrových
kurzorových kláves PC nebo kliknutím a tažením myši na požadovanou pozici.
Pokud dáváte přednost kurzorovým směrovým klávesám, můžete mezi posuvníky
přepínat pomocí klávesy TAB nebo SHIFT + TAB.
9
Dialogový box Cursordaten
Dialogový box Cursordaten, který se objeví vždy, pokud je aktivní náhled na časové signály, ukazuje jednak pozici kurzorů 1 a 2 na časové ose, jednak časový rozdíl mezi nimi.
Namísto pohybu měřících kurzorů podél časové osy můžete pozici zadat přímo do
příslušného pole. Hodnota ∆t je však čistě zobrazovaná hodnota a nemůže být
přepsána.
Upozornění:
Pro jednoduché určení pozice pro měření se kurzory položí na
značku nebo na změnu stavu binárního signálu.
Napěťový a proudový výstupní signál
Pro každou napěťovou a proudovou skupinu generátorů, která je k dispozici, je diagram s napěťovými a proudovými výstupními signály zobrazován jako funkce času. Pro každý signál jedné skupiny generátorů je použito jiného formátu čáry.
Příslušné označení typu křivky generátorových výstupů je zobrazeno pod diagramem. Znázornění signálů (typ, barva, šířka a označení křivky) může uživatel změnit.
Binární výstupní a vstupní signály
Binární signály jsou zobrazovány s označením, které jim bylo přiřazeno v hardwarové konfiguraci popř. při definování signálů. Binární stav 0 je znázorněn tenkou
čárou, binární stav 1 stylizovaným obdélníkem.
Datové značky
V módu Original mohou být datové značky definovány a zobrazeny typem opakování. Jsou znázorněny vertikálními čárami v diagramu a svým jménem ve stavovém diagramu. Znázornění čar může být uživatelem individuálně měněno.
Stavové značky
Stavové značky se definují v módu Expandiert a jsou znázorněny stejně jako datové značky vertikálními čárami a svým názvem.
10
Advanced TransPlay
2.1.3
Náhled na měřené hodnoty
V tomto náhledu mohou být definovány čtyři libovolné podmínky pro měření časů.
Nabízeny jsou dvě tabulky.
V první tabulce mohou být zadány jednotlivé časové okamžiky (stavové značky a
změny stavů binárních signálů) jako vyhodnocovací kritérium ( tabulka 2-1), v druhé tabulce jsou binární signály vytvářeny pro porovnání časů (tabulka 2-2).
Tabulka 2-1:
Výrazy v tabulce měřených hodnot
Výrazy v tabulce měřených hodnot
Name
editovatelné jméno pro identifikaci podmínek měření časů
Ignoriere vor
Událost, která by se vyskytla před události "Start" a "Stop". Toto
vymezuje rozsah měření. Všechny události až do konce udaného
stavu jsou pro měření ignorovány. Zůstane-li pole prázdné, je
ihned po splnění podmínek spuštěno měření časů.
Start
Událost, která spustí měření. Podmínky startu se volí z nabídky v
rozbalovacím menu.
Stopp
Událost, která ukončí měření. Podmínky ukončení se volí z nabídky v rozbalovacím menu.
Tsoll
Požadovaný čas pro definovanou podmínku měření (v sekundách).
Tabw-
Dovolená záporná odchylka od požadovaného času (v sekundách).
Tabw+
Dovolená kladná odchylka od požadovaného času (v sekundách).
Tist
Změřený čas mezi podmínkou spuštění a ukončení. Pokud je
buňka prázdná, potom se neobjevila podmínka pro spuštění nebo
ukončení.
Podmínky pro spuštění a ukončení jsou zjišťovány současně. To
znamená, že se podmínka pro ukončení může vyskytnout dříve,
než podmínka pro spuštění. V tomto případě je hodnota změřeného času záporná.
Tabw
Změřená odchylka skutečného času, vztažená na požadovaný
čas (tato hodnota může být kladná nebo záporná).
Bewertung
"OK" (zelené +), "nicht OK" (červené X) nebo "Nicht bewertet (ne(vyhodnocení) vyhodnoceno)" (šedé o), na základě porovnání skutečné odchylky
k dovolené odchylce.
11
Pokud jsou podmínky pro spuštění a ukončení shodné, je měření zaznamenáno
jako 0s. Není hledán druhý výskyt podmínky, tzn. není měřen čas mezi prvním a
druhým přechodem 0->1; první přechod 0->1 splňuje obě podmínky měření. Aby
mohla být taková podmínka změřena, může se použít měřící funkce kurzoru v náhledu na časové signály.
Tabulka 2-2:
Doplňkové výrazy v tabulce měřených hodnot 2
Doplňkové výrazy v tabulce měřených hodnot 2
Signal
Změřený binární signál, se kterým má být porovnán referenční
signál. Jsou zde nabídnuty signály, které jsou nastaveny v dialogu HCC.
Referenzsignal
(referenční
signál)
Binární signál z datové sady, popř. samostatně definovaný signál, který slouží měřenému signálu jako referenční signál.
Tist
Zde se zapíše změřený čas změny stavu měřeného signálu. U
binárních signálů s více změnami je uveden čas změny stavu s
největší odchylkou od referenčního signálu.
Tabw
Změřená (největší) odchylka skutečného času, vztažená na
požadovaný čas (tato hodnota může být kladná nebo záporná).
Tabulka je po úspěšné zkoušce větší o počet opakování měření, tzn. zobrazuje
všechny výsledky měření. První sloupec tabulky, v kterém jsou očíslovány podmínky měření, obsahuje v závorce další číslo. To udává číslo měření, čímž se rozlišuje, který výsledek patří ke kterému měření.
2.1.4
Náhled na protokol
Náhled na protokol představuje zkoušku jako protokol tak, jak může být později vytištěn. Zde se mohou provádět nastavení zkoušeného objektu, hardwarové konfigurace a zkušebního modulu a jsou zde rovněž zobrazeny výsledky zkoušky. Volba obsahu se provádí přes menu "Parameter | Protokoll"
12
Advanced TransPlay
2.2
Příklad 1: Zkouška času náběhu a vypínacího času distanční
ochrany
Soubory s příkladem:
• ATransPlay-Lichtbogen_L1.tra
• ATransPlay-Lichtbogen_L1.cfg
• ATransPlay-Lichtbogen_L1.dat
Adresář:
...OTU Installationspfad\Prüfbibliothek\Beispiele\Handbuch-Beispiele\Advanced
Protection
Obrázek 2-2:
Distanční ochrana
7SA522
Čas
působení T
Zóna 5
Zóna 1
Zóna 2
Zóna 3
Délka vedení v %
Úkol zkoušky:
Zkoušející má za úkol vyzkoušet čas náběhu a vypínací čas distanční ochrany při
obloukové poruše. K tomuto použije modul Advanced TransPlay a zaznamenanou
poruchu. Jako skutečné hodnoty slouží rovněž zaznamenané reakce ochrany.
Jsou známy tyto údaje:
• typ poruchy: jednopólový zkrat L1-N
• místo poruchy: 0,0 km, tedy bezprostředně na začátku vedení
• údaje o vedení: RL = 0,26 Ω; XL = 3,0 Ω; RE/RL = 1; XE/XL = 1
13
Řešení
Zkouška může být konfigurována v OCC jako část celkové zkoušky distanční
ochrany. Protože se zde však musí parametry ochrany přizpůsobit poruše, měla by
být zkouška provedena pomocí Advanced TransPlay v módu "Einzelprüfung (jednotlivá zkouška)".
Postupuje se ve dvou krocích: Nejprve se provede příprava celkové zkoušky. K
tomu patří přizpůsobení ochrany (parametrizace, přiřazení binárních signálů, způsob připojení) a rovněž nastavení parametrů zkoušeného objektu a propojení vstupů a výstupů v hardwarové konfiguraci přístroje CMC.
Ve druhém kroku se provedou nastavení ve zkušebním modulu, na která je v tomto
příkladu zvlášť poukázáno.
2.2.1
Spuštění Advanced TransPlay
Advanced TransPlay v módu "Einzelprüfung (jednotlivá zkouška)" spustíte tak, že
na úvodní stránce OMICRON Test Universe 1.4 (OTU 1.4) zvolíte na levé straně
modul "Advanced TransPlay".
2.2.2
Všeobecná příprava zkoušky
Poznámka: Prohlédněte si nejprve poruchu (viz obrázek 2-3). K tomu musíte importovat datovou sadu Lichtbogen_L1.cfg (pomocí "Datei (soubor) | Import").
Příslušné datové soubory .cfg a .dat byly instalovány na Váš pevný disk během instalace Test Universe 1.4.
V náhledu na časové signály jsou znázorněny tři napěťové a tři proudové signály a
rovněž binární signály vypínacího povelu a náběhu.
Advanced TransPlay nabízí možnost upravovat poruchu, aby bylo možno provádět
s jednou poruchou co možná nejvíce různých zkoušek.
Nejjednodušší by bylo provést zkoušku, ve které by signály náběhu a vypnutí byly
z ochrany znovunačteny, a tyto signály by byly porovnány s požadovanými hodnotami.
Je ale také možné a rovněž jednoduché konfigurovat zkoušku tak, aby ochrana
provedla jednopólové krátkodobé přerušení. Pak může být změřen čas náběhu a
rovněž čas jednopólového vypnutí v L1.
Dále se jedná o tento případ.
14
Advanced TransPlay
Obrázek 2-3:
Porucha Lichtbogen_L1.cfg
V módu „Original“ je
zobrazena originální
datová sada.
Začátek a konec označují generovaný časový
úsek. Pozice mohou být
přesunovány pomocí
"Bearbeiten (zpracovat)
| Signaleigenschaften
(vlastnosti signálů) |
Statussignale"
Stavový diagram
Diagram analogových
signálů
Diagram binárních signálů
2.2.2.1
Parametry a zapojení relé
Předpokládá se, že zkoušený objekt je nastaven tak, aby porucha na začátku vedení (zóna 1) byly vypnuta v rychlém čase, tedy bez zpoždění.
Pro určení náběhových a vypínacích časů se musí vypínací povely všech tří fází
a rovněž popud přenést do CMC. Přiřaďte tato hlášení v ochraně a propojte příslušné výstupy relé s binárními vstupy CMC.
1
1
Pro tuto zkoušku by stačilo použit vypínací povel fáze L1, ale s ohledem na pozdější
zkoušky má smysl přenášet tyto signály rovněž pro obě další fáze.
15
Při vytváření tohoto příkladu byla zkoušena distanční ochrana 7SA522. Tato však
nedisponuje automatikou opětného zapínání (OZ). Proto musí být ochrana vybavena vnější automatikou OZ, aby bylo možno provést při jednopólové poruše jednopólové vypnutí. Tento signál musí mít ochrana k dispozici již při vzniku poruchy,
jinak neprovede jednopólové OZ.
Proto je u ochrany přiřazen binárnímu vstupu "1polig AUS erlaubt (dovolen 1-p.
VYP)" a binární vstup ochrany je propojen s binárním výstupem 1 CMC.
Obrázek 2-4:
Propojení ochrany s
CMC
16
Advanced TransPlay
2.2.2.2
Parametry zkoušeného objektu v modulu
Zadejte zkušebnímu systému známé všeobecné parametry zkoušeného objektu.
1. Otevřete zadávací masku pro parametry zkoušeného objektu pomocí menu
"Parameter | Prüfobjekt (zkoušený objekt)" nebo klikněte na ikonu v panelu
nástrojů.
2. Zadejte data ochrany. Další informace jsou k dispozici v Online-Helpu.
2.2.2.3
Nastavení v hardwarové konfiguraci
Nakonfigurujte CMC pro generování proudů a napětí do ochrany. Na binární vstup
1 CMC je připojen signál náběhu ochrany, na binární vstupy 2 až 4 vypínací povely
tří fází a na binární výstup 1 CMC je přiřazen signál "1pol AUS erlaubt (dovolen 1p. VYP)".
1. Otevřete dialog hardwarové konfigurace pomocí menu "Parameter | Hardware-Konfiguration" nebo klikněte na ikonu v panelu nástrojů.
2. Nastavení v registrech
• Allgemein (všeobecně): Napěťové a proudové generátory s popisem signálů UL1-E, UL2-E, UL3-E, IL1, IL2 a IL3;
• Analogausgänge (analogové výstupy): Připojení analogových výstupů;
• Binär-/Analogeingänge (binární/analogové vstupy): Přiřazení čtyř binárních signálů dle popisu výše;
odpovídají defaultnímu nastavení modulu. Proto je zde zapotřebí provést
změny.
3. V registru binárních výstupů zvolte pro výstup relé 1 + (první řádek) pod
"Prüfmodul Ausgangs-Signal" "Bin. Aus 1", a zadejte název signálu "1pol
AUS erlaubt (dovolen 1-p. VYP)".
4. Zavřete dialog kliknutím na tlačítko "OK".
17
Obrázek 2-5:
Nastavení hardwarové
konfigurace, registr binárních výstupů
2.2.3
Nastavení v Advanced TransPlay
Datová sada s tranzientními daty již byla importována. Nyní jsou v náhledu na časové signály vloženy opakování, stavové značky a binární signál "1pol AUS erlaubt
(dovolen 1-p. VYP)" a v náhledu na měřené hodnoty definovány podmínky měření
pro náběhový a vypínací čas.
Nyní může být zkouška spuštěna. Vyhodnocení se provádí následně v náhledu na
měřené hodnoty, v náhledu na časové signály a v protokolu.
2.2.3.1
Uložení souboru
Dříve, než se provedou další nastavení, uložte zkušební soubor pod libovolným
názvem (např. dle importované datové sady Libo_L1.tra), tím můžete nastavení a
výsledky použít kdykoliv později.
2.2.3.2
Nastavení v detailním náhledu
Importováním datové sady došlo automaticky k vyplnění většiny registrů a polí v
detailním náhledu:
V registru Analogausgänge (analogové výstupy) byly přesměrovány uložené napěťové a proudové signály na analogové výstupy CMC. Kromě toho jsou zobrazeny minimální a maximální hodnoty, kterými se dá vyzkoušet, zda nejsou překročeny mezní hodnoty CMC. Zde není potřeba provádět žádné změny.
18
Advanced TransPlay
Obrázek 2-6:
Detailní náhled v
Advanced TransPlay,
registr analogových výstupů
Identifikátor signálu v
Advanced TransPlay.
Pokud je toto označení
použito, následuje automaticky přiřazení
analogového signálu na
výstup CMC.
V registru Binärausgänge (binární výstupy) byl binární výstup 1 přejmenován na
"1pol AUS erlaubt (dovolen 1-p. VYP)". Kromě něj jsou všechny výstupy "nicht
verwendet (nepoužity)".
Kliknete-li do tohoto pole, objeví se seznam binárních signálů tohoto módu. Signál,
který je použit pro zkoušku, není ještě vytvořen. Je definován později v náhledu na
časové signály (viz odstavec 2.2.3.6 "Vložení binárního signálu" na straně 22).
19
Obrázek 2-7:
Detailní náhled v
Advanced TransPlay,
registr binárních výstupů
V registrech Trigger (řízení) a Allgemein (všeobecně) je převzato defaultní nastavení.
2.2.3.3
Nastavení v náhledu na časové signály
V náhledu na časové signály (viz obrázek 2-12) se zpracovávají vlastnosti signálů
a volitelně zde lze vložit opakování, stavové značky a binární signály.
2.2.3.4
Vložení opakování
V tomto příkladu má být prodloužena oblast do výskytu poruchy na 200 ms, aby byl
ochraně dán čas naplnit svůj poruchový zapisovač hodnotami z bezporuchového
provozu. Proto se opakuje časový úsek od 0 s do 0,1 s. To je při frekvenci 50 Hz
přesně 5 period. Pokud doba opakování odpovídá vícenásobku délky periody, zamezuje se skokům signálů.
1. Nyní umístěte kurzor 1 na 0 s a kurzor 2 na 0,1 s, tím jsou zadány časové
body v okně dat kurzorů.
2. Při aktivním náhledu na časové signály (mód Original) zvolte v menu Bearbeiten (zpracovat) "Wiederholung einfügen... (vložit opakování...)". Otevře se
dialogové okno "Datenmarken (datové značky)".
20
Advanced TransPlay
3. Změňte název "Neue Wiederholung (nové opakování)" na "Wdh". Pozice
kurzoru 1 a trvání 100 ms, které bylo určeno z pozice kurzoru 2, již byly automaticky převzaty. Přejete-li si jiný rozsah, můžete údaje manuálně změnit.
4. Klikněte na "OK" a okno se uzavře.
V náhledu na časové signály můžete vidět vložené datové značky. Přepněte nyní
do módu "Expandiert". Zde je datová sada zobrazena v expandované formě, tedy
tak, jak mát být generována.
Obrázek 2-8:
Opakování
Časem začátku a konce se může měnit generovaný úsek datové
sady.
2.2.3.5
Vložení stavových značek
Aby bylo možno určit časy náběhu a vypnutí, musí být nastaveny značky, od kterých má být spuštěno měření časů, v tomto případě při vzniku poruchy.
Pro určení časů návratů je potřebné označení konce poruchy.
Musí být tedy definovány dvě stavové značky: porucha a konec poruchy.
1. Zvolte (v aktivním náhledu na časové signály, mód "Expandiert") v menu
"Bearbeiten (zpracovat) | Zustandsmarke einfügen... (vložit stavovou značku...)".
2. V dialogu "Zustandmarken (stavové značky)“ zadejte název a pozici (časového okamžiku) stavové značky "Fehler (porucha)“. Pokud jste nastavili kurzor 1 předem na místo vzniku poruchy, můžete jednoduše kliknout na tlačítko "Cursor 1" a čas se převezme, jinak do pole zadejte čas "200 m" nebo
"0,2".
21
Obrázek 2-9:
Dialog Stavové značky
3. Klikněte na "OK" a okno se uzavře. Do náhledu na časové signály byla vložena stavová značka "Fehler (porucha)".
4. Pro stavovou značku "Fehler-Ende (konec poruchy)" nyní umístěte kurzor 1
na místo, kde porucha končí, tedy kde všechny proudy jsou nulové. Pozici
můžete nastavit přesně, pokud rozsah zvětšíte pomocí lupy (kliknutím pravého tlačítka myši v diagramu, volbou kontextového menu "Zoom" a označením časového úseku pomocí myši).
5. Nakonec vložte značku pomocí "Bearbeiten (zpracovat) | Zustandsmarke
einfügen... (vložit stavovou značku...)". Nyní musíte ještě zadat název, protože pro tento okamžik byla automaticky převzata pozice kurzoru 1.
2.2.3.6
Vložení binárního signálu
Aby mohla použitá ochrana vypínat jednopólově, musí mít k dispozici signál vnějšího OZ. Tento signál je třeba nyní definovat.
1. Zvolte "Bearbeiten (zpracovat) | Binärsignal einfügen... (vložit binární signál...)".
2. V dialogu "Binärsignale (binární signály)" zadejte v poli název "1polig AUS
erlaubt (dovolen 1-p. VYP)".
3. Určete časový úsek, ve kterém má nastat stav 1, tak, že v náhledu na časové signály nastavíte kurzor 1 na pozici stavové značky "Fehler (porucha)" a
kurzor 2 na pozici stavové značky "Fehler-Ende (konec poruchy)". Dialog
"Binärsignale (binární signály)" přitom zůstává na pozadí otevřen.
4. V poli "Zustand zwischen den Cursorn auf (stav mezi kurzory na)" klikněte
na tlačítko "1 setzen (nastavit 1)".
Signál byl nastaven a dialog můžete opustit kliknutím na tlačítko "Schließen (uzavřít)".
22
Advanced TransPlay
Obrázek 2-10:
Dialog Binární signály
2.2.3.7
Změna vlastností signálu
Díky stavovým značkám "Fehler (porucha)" a "Fehler-Ende (konec poruchy)" jsou
změny stavů lehce rozeznatelné. Při více poruchách, např. rozvíjejících se poruchách, které následují těsně po sobě, může dojít v grafice k překrytí při zobrazení
označení, pokud jsou tato označení příliš dlouhá.
Pokud se použijí zkratky, může dojít k problémům v pochopení, protože není např.
rozeznatelná změna stavu. Nejen v tomto případě má smysl označit změny stavů.
1. Klikněte pravým tlačítkem myši na označení stavové značky "Fehler (porucha)" a v kontextovém menu zvolte "Eigenschaften... (vlastnosti...)". Otevře
se dialog změn vlastností signálů. Signál "Fehler (porucha)" je označen.
2. Změňte barvu signálu a opatřete jej značkou. Pro vznik poruchy je určen
symbol "Fehler (porucha)". V okně "Vorschau" můžete vidět, jak bude signál
zobrazen v náhledu na časové signály.
3. Klikněte na "Übernehmen (převzít)", tím se změní v náhledu na časové signály znázornění značky "Fehler (porucha)".
4. V dialogu "Signaleigenschaften (vlastnosti signálů)" vyberte signál "FehlerEnde (konec poruchy)“ a analogicky změňte jeho zobrazení. Jako typ značky
se může použít "Fehlerende (konec poruchy)".
23
Obrázek 2-11:
Změna vlastnosti signálu
Zde se může změnit
znázornění analogových a binárních signálů.
Vlastnosti označených
signálů jsou znázorněny. Chcete-li změnit
vlastnosti více signálů
(např. styl čáry),
označte tyto signály při
stisknuté klávese "Ctrl".
Napěťové a proudové signály jsou v diagramu dobře rozlišitelné podle různých barev. Další možnosti pro rozlišení signálů jsou dány použitím značek a změnou šířky
a stylu čáry. Zde se změní styl čáry signálu.
5. Klikněte pravým tlačítkem myši v legendě diagramu na signál (např. UL2E) a
v kontextovém menu zvolte "Eigenschaften ... (vlastnosti...)" (nebo obdobně
v menu "Bearbeiten (zpracovat) | Signaleigenschaften... (vlastnosti signálů...)").
Opět se objeví dialog "Signaleigenschaften (vlastnosti signálů)". Zvolený
signál je označen.
6. Změňte styl čáry z "Linie (čára)" na "Strich (čárkovaně)". Klikněte na "Übernehmen (převzít)", tím je znázornění signálu v náhledu na časové signály
změněno. Nyní můžete vybrat další signály a změnit jejich znázornění.
24
Advanced TransPlay
Obrázek 2-12:
Náhled na časové signály Advanced TransPlay
V módu "Expandiert"
jsou vkládány stavové
značky a binární signály.
Okno kurzorových dat:
Rozdíl mezi kurzory 1 a
2 odpovídá času náběhu.
Označení stavu pomocí
značky.
Samostatně definovaný
binární signál.
2.2.3.8
Definování podmínek měření v náhledu na měřené hodnoty
Definujte podmínky měření tak, jak je znázorněno na obrázku 2-13. Podmínky měření jsou v obou tabulkách identické a dávají stejné výsledky. Tím je zřejmý princip
při definování podmínek měření.
Nové řádky vložte buď pomocí kontextového menu "Hinzufügen (vložit)" nebo přes
menu "Bearbeiten (zpracovat) | Meßbedingung einfügen... (vložit podmínku měření...)" nebo pomocí klávesy tabulátoru na konci řádku.
Ve sloupci, ve kterém se definují časy, se může místo např. 0,005 zadat také 5m,
přičemž "m" znamená "mili".
25
Obrázek 2-13:
Náhled na měřené
hodnoty Advanced
TransPlay
2.2.4
Zkouška a výsledky
1. Zkoušku spustíte tak, že zvolíte "Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen
(start/pokračování)"
2. Vyhodnocení v náhledu na časové signály: Náhled na časové signály se
přepne do módu "Prüfergebnisse (výsledky zkoušky)", kde jsou zobrazeny
generované analogové a binární signály a rovněž snímané binární signály.
Pomocí kurzorů a lupy můžete provádět různá měření časů.
3. Vyhodnocení v náhledu na měřené hodnoty: Byly přezkoušeny a vyhodnoceny podmínky měření. Navíc jsou uvedeny skutečné časy a odchylky od
požadovaných hodnot.
4. Vyhodnocení v protokolu: V náhledu na protokol jsou znázorněny výsledky z
náhledu na měřené hodnoty a další informace o zkoušce, vždy dle toho, jaký
obsah protokolu jste definovali ("Parameter | Protokoll").
26
Advanced TransPlay
Obrázek 2-14:
Protokol (pokračování
na obrázku 2-15, strana
28)
Údaje o zkušebním
modulu
Vyhodnocené podmínky měření
Všechny výsledky před
stavem "Fehler (porucha)“ jsou pro toto měření ignorovány.
Zde je udána největší
odchylka změny stavu
od požadované hodnoty
Tranzientní signály s
definovanými stavovými
značkami.
Znázornění odpovídá
módu „Výsledky zkoušky“ v náhledu na časové signály.
27
Obrázek 2-15:
obrázku 2-14, strana
27)
Definované binární signály pro výstup pomocí
CMC
Šedě podbarvený referenční signál s rozsahy
tolerancí
Skutečný načtený signál
28
Advanced TransPlay
2.3
Příklad 2: Zkouška transformátorové rozdílové ochrany při zapínacím ději
• ATransPlay-Inbetriebnahme_Transformatorschutz_110 kV.occ
• ATransPlay-Inrush1.cfg
• ATransPlay-Inrush1.dat
Adresář:
Protection
Obrázek 2-16:
Principiální schéma
rozdílové ochrany
7UT513
Transformátor
60 MVA
110 kV
10 kV
Na straně vyššího
napětí zůstává
vypínač vypnut
Transformátor je
zapnut ze strany
nižšího napětí
Rozdílové relé
Úkol:
Zkoušející má za úkol vyzkoušet transformátorovou rozdílovou ochranu 7UT513.
Pro zkoušku blokování vyššími harmonickými při zapínacím ději se mají použít
tranzientní data. Tato datová sada obsahuje proudy vyšší i nižší napěťové strany
(viz obrázek 2-17). Transformátor byl zapnut ze strany nižšího napětí, zatímco vypínač strany vyššího napětí zůstal vypnut.
29
Obrázek 2-17:
Zapínací děj u transformátoru
Řešení
Tato zkouška se může provést v OCC jako částečná zkouška (doplněk) celkové
kontroly transformátorové rozdílové ochrany, přičemž funkce jako přesnost vypínací charakteristiky a vypínací časy mohou být zkoušeny modulem Omicron Advanced Differential.
Tento příklad je však popsán jako samostatná zkouška v OCC.
Postupuje se ve dvou krocích: Nejprve se provede příprava celkové zkoušky. K
tomu patří přizpůsobení ochrany (parametrizace, přiřazení binárních signálů, způsob připojení) a rovněž nastavení parametrů zkoušeného objektu a propojení vstupů a výstupů v hardwarové konfiguraci přístroje CMC.
Ve druhém kroku se provedou nastavení ve zkušebním modulu.
2.3.1
Všeobecná příprava zkoušky
2.3.1.1
Parametry relé a zapojení
V tomto příkladu jsou důležitá nastavení parametrů rozdílové ochrany s ohledem
na stabilizaci při zapnutí. Podíl 2. harmonické, od které má být rozdílová ochrana
blokována, byl nastaven na 15% základní periody.
V uvažovaném případě má být změřeno blokování ochrany na základě podílu harmonické v zapínacím proudu. K tomu musí být přiřazena hlášení (např. Block Harm
L1) na signalizační relé. Dále je ověřen náběh a nepůsobení vypínacího povelu.
30
Advanced TransPlay
Protože vypínač na straně vyššího napětí transformátoru zůstal vypnut a primární
proudy jsou tedy nulové, je vhodné generovat pomocí CMC pro ochranu pouze sekundární proudy.
Propojte výstupní relé ochrany s binárními vstupy CMC a proudové vstupy ochrany
s analogovými výstupy CMC dle obrázku 2-18 na straně 31.
Obrázek 2-18:
Zapojení ochrany a
CMC
2.3.1.2
Spuštění OMICRON Control Center
1. Spusťte OMICRON Test Universe.
2. Na úvodní stránce zvolte pod Control Center "Öffnen eines leeren Prüfdokuments (otevření prázdného dokumentu)".
31
2.3.1.3
Zadání všeobecných parametrů zkoušeného objektu
1. Do OCC vložte globální dokument zkoušeného objektu tak, že zvolíte menu
"Einfügen (vložit) | Prüfobjekt... (zkoušený objekt...)" nebo kliknete na ikonu.
2. V dialogovém poli zadejte údaje zkoušeného objektu.
3. Stiskem tlačítka "OK" se dialog uzavře a vrátíte se zpět do OCC.
2.3.1.4
Nastavení hardwarové konfigurace
1. Do OCC vložte globální hardwarovou konfiguraci tak, že zvolíte menu "Einfügen (vložit) | Hardware Konfiguration... " nebo kliknete na ikonu.
2. Přepněte do registru analogových výstupů a přiřaďte proudy I Sek L1, I Sek
L2 a I Sek L3 k proudovým výstupům CMC. Ostatní analogové výstupy nejsou potřebné a mohou být pomocí kontextového menu (kliknutí pravého tlačítka myši v buňce) vymazány.
Obrázek 2-19:
Hardwarová konfigurace, přiřazení analogových signálů
3. V registru binárních vstupů musí být zadáno 5 binárních vstupů, které mají
být z ochrany snímány:
a) První binární vstup (první řádek) je spojen s vypínacím signálem rozdílo1
vé ochrany. Zadejte mu název "Diff Aus Bin" .
b) Propojte druhý binární vstup tím, že do sloupce "Anzeige-Name (zobrazovaný název" zadáte "Diff Anr Bin" (popud).
1
32
"Bin" má sloužit jako označení pro binární signály, snímané přístrojem CMC.
Advanced TransPlay
c) Analogicky postupujte pro binární vstupy 3 až 5, a použijte označení
"Block Harm L1 Bin", "Block Harm L2 Bin" a "Block Harm L3 Bin".
4. Kliknutím na tlačítko "OK" uzavřete dialog.
Obrázek 2-20:
Hardwarová konfigurace, přiřazení binárních
signálů
2.3.2
Nastavení v Advanced TransPlay
2.3.2.1
Vložení modulu Advanced TransPlay do zkušebního protokolu
V OCC vložte modul Advanced TransPlay za hardwarovou konfiguraci tak, že v
panelu zkušebních modulů kliknete na ikonu.
Otevře se modul. Nyní se může importovat datová sada s tranzientními signály.
Následně, dříve, než se spustí zkouška, se provedou nastavení v detailním náhledu, v náhledu na měřené hodnoty a v náhledu na časové signály.
2.3.2.2
Importování datové sady Inrush1.cfg
Importujte datovou sadu Inrush1.cfg tak, že tento soubor vyberete v menu "Datei
(soubor) | Import". Tento soubor byl instalován na Váš pevný disk v průběhu instalace Test Universe 1.4.
Následně se objeví náhled na časové signály s nahranými signály (viz také obrázek 2-23 na straně 36).
33
2.3.2.3
Nastavení v detailním náhledu
V detailním náhledu se zadávají parametry, potřebné pro zkoušku. V registru
"Analogausgänge (analogové výstupy)" se musí přesměrovat proudy z datové
sady na analogové výstupy CMC. V registru "Allgemein (všeobecně)" se stanoví
počet opakování zkoušky.
Do registrů "Binärausgänge (binární výstupy) a "Trigger (řízení)" je převzato defaultní nastavení.
2.3.2.4
Přidělení tranzientních signálů k analogovým výstupům CMC
V detailním náhledu přepněte do registru analogových výstupů. Nabídne se tabulka se třemi řádky pro proudy I Sek L1, I Sek L2 a I Sek L3, tak jak bylo určeno v
hardwarové konfiguraci.
Advanced TransPlay automaticky přesměruje první vhodný proudový průběh z
datové sady, zde primární proudy (Strom Wickl.1 I/1,atd.), k analogovým výstupům. V tomto příkladu mají být ale generovány sekundární proudy transformátoru:
1. Klikněte myší do buňky, v které má být připojen signál I Sek L1, a sice na
sloupec Kanal. Následně klikněte na šipku výběru a vyberte signál Strom
Wickl.2 I/1.
2. Analogicky postupujte u obou dalších signálů.
Obrázek 2-21:
Detailní náhled v
Advanced TransPlay
Tyto proudy v rozsahu
kA jsou příliš velké pro
generování pomocí
CMC!
Výběr proudů se provádí pomocí seznamu
Drop Down.
34
Advanced TransPlay
Jak můžete zjistit podle sloupců Minimum a Maximum, jsou proudové hodnoty pro
generování pomocí CMC příliš velké, protože zapisovač je zaznamenal v primárních veličinách. Přepočítat do sekundárních hodnot je můžete zadáním převodu
transformátorů. Nastavení je vysvětleno v odstavci 2.3.2.7 "Přepočet na sekundární hodnoty" na straně 36.
2.3.2.5
Stanovení počtu opakování zkoušky
Přepněte do registru Allgemein (všeobecně). Do pole "Anzahl Wiederholungen
(počet opakování)" vepište 7x. Tím bude provedeno 8 měření.
Obrázek 2-22:
Detailní náhled Advanced TransPlay, registr
Allgemein (všeobecně)
35
2.3.2.6
Nastavení v náhledu na časové signály
V náhledu na časové signály jsou zpracovávány vlastnosti signálů a volitelně vkládány opakování, stavové značky a binární signály.
Obrázek 2-23:
Náhled na časové signály po importu datové
sady
"Ein Diagramm":
Všechny proudy jsou v
digramu znázorněny
Zaznamenané binární
signály slouží pro tuto
zkoušku jako referenční
signály
2.3.2.7
Přepočet na sekundární hodnoty
V dialogu "Signaleigenschaften (vlastnosti signálů)" se zadávají údaje pro přepočet
primárních a sekundárních hodnot:
1. Dialog otevřete tak, že myší kliknete na název signálu (pravé tlačítko myši) a
v kontextovém menu vyberete "Eigenschaften (vlastnosti) nebo dvakrát kliknete (levým tlačítkem myši) na název nebo zvolíte v menu "Bearbeiten
(zpracovat) | Signaleigenschaften (vlastnosti signálů)".
2. Pro každý signál (všechny signály označit) změňte nastavení v "Aufgezeichnet im Störschrieb in: (v zapisovači poruch zaznamenáno v:)" na Primär a
zadejte jmenovitý převod proudových transformátorů, zde 1000:1.
36
Advanced TransPlay
Obrázek 2-24:
Dialog " Signaleigenschaften (vlastnosti signálů)"
V detailním náhledu a v náhledu na časové signály můžete vidět výsledek tohoto
nastavení: Všechny veličiny byly přepočteny na sekundární hodnoty.
2.3.2.8
Aby bylo možno určit časy náběhu, popř. vypnutí, musí být nastaveny značky, od
kterých má být spuštěno měření časů, v tomto případě při zapnutí transformátoru.
1. Při aktivním náhledu na časové signály zvolte menu "Bearbeiten (zpracovat)
| "Zustandsmarke einfügen ... (vložit stavovou značku...)". Pokud se nacházíte v módu "Original", objeví se informační okno, že stavové značky lze vložit jen v módu "Expandiert". Klikněte na "Ja (ano)" a tím přepnete do zobrazovacího módu "Expandiert".
2. V dialogu "Zustandmarke (stavová značka)" zadejte název a pozici (čas) pro
stavovou značku "Zuschaltung (zapnutí)": 90m. Jako přednastavení je nabídnuta aktuální pozice kurzoru 1.
3. Pro označení zapínacího děje můžete použít v dialogu "Signaleigenschaften
(vlastnosti signálů) | Statussignale" stavový znak s označením "Schalter geschlossen (vypínač zapnut)".
37
Obrázek 2-25:
2.3.2.9
Definice podmínek měření v náhledu na měřené hodnoty
Definujte podmínky měření dle obrázku 2-26.
Nové řádky vložte buď pomocí kontextového menu "Hinzufügen (vložit)" nebo přes
menu "Bearbeiten (zpracovat) | Meßbedingung einfügen (vložit podmínku měření)"
nebo stiskem klávesy TAB na konci řádku.
Obrázek 2-26:
Tabulka měřených
hodnot
Signály, snímané binárními vstupy CMC
Binární signály z originální datové sady
2.3.2.10
Nastavení v náhledu na protokol
Zde můžete definovat obsah protokolu pomocí "Parameter | Protokoll" nebo převzít
globální nastavení.
38
Advanced TransPlay
2.3.3
Zkouška a výsledky
Nyní se provede zkouška. Následuje vyhodnocení v náhledu na časové signály, v
náhledu na měřené hodnoty a v náhledu na protokol.
Zkoušku spusťte buď
• jako úplnou zkoušku z OCC tím, že zvolíte "Prüfung (zkouška) | Alle Start /
Fortsetzen (start / pokračování všeho)" nebo
• jako jednotlivou zkoušku z modulu tím, že zvolíte "Prüfung (zkouška) | Start
/ Fortsetzen (start / pokračování)".
2.3.4
Vyhodnocení
Vyhodnocení v náhledu na časové signály
Náhled na časové signály se přepne do módu “Prüfergebnisse (výsledky zkoušky)“, kde jsou zobrazeny generované analogové signály a snímané binární signály.
S pomocí kurzorů a lupy mohou být prováděna různá měření časů. Pomocí pole
"Messung Nr. (měření č.)" můžete přepínat mezi jednotlivými měřeními (opakování
zkoušky) a tím získat dobrý přehled o reakcích přístroje.
Vyhodnocení v náhledu na měřené signály
Pro každé měření byly vyzkoušeny a vyhodnoceny definované podmínky měření a
zobrazeny odchylky od požadovaných hodnot. Na základě čísla v závorkách ve
sloupci "Nr." je vždy vidět, které měření je posuzováno (viz také obrázek 2-27 na
straně 40).
Vyhodnocení v náhledu na protokol
V náhledu na protokol jsou znázorněny výsledky z náhledu na měřené hodnoty, z
náhledu na časové signály a další informace o zkoušce, vždy podle toho, jak jste
definovali obsah protokolu ("Parameter | Protokoll").
Úplná zkouška byla vyhodnocena jako "OK". Maximální odchylky jsou uvedeny ve
statistické tabulce. Nejsou příliš velké a mají být posouzeny ještě jednou přesněji.
39
Obrázek 2-27:
Výsledky měření č.8
Případné nepatrné odchylky od tolerancí mohou být u návratu signálu zanedbány.
Nastaví-li se naproti tomu v náhledu na měřené hodnoty a v náhledu na časové
signály (viz obrázek 2-27) např. výsledek měření č.8, ve kterém by se vyskytlo větší množství chyb, lze usoudit, že odchylky od přípustných tolerancí se vyskytují
např. jen při návratu relé. Tyto chyby se dají zanedbat. V těchto případech lze automatické vyhodnocení modulu změnit ručně:
2.3.4.1
Změna automatického vyhodnocení zkoušky
Zvolte "Prüfung (zkouška) | Manuelle Bewertung (ruční vyhodnocení)" a změňte
vyhodnocení na "OK". Po opuštění dialogu se tato změna převezme s dodatkem
do protokolu. Důvody mohou být uvedeny např. v komentáři ("Bearbeiten (zpracovat) | Kommentar (komentář)").
Nakonec mohou být výsledky zkoušky znázorněny v protokolu.
40
Advanced TransPlay
Obrázek 2-28:
Protokol zkoušky
Generované proudy
Zde se zkouška opakovala
Číslo zkoušky je uvedeno v závorce.
Navíc byly vypočteny
nejmenší a největší odchylky od požadovaných hodnot a standardní odchylka.
41
Obrázek 2-29:
obrázku 2-28, strana
41)
Statistické vyhodnocení
porovnání binárních
signálů
Aby byly zobrazeny
pouze generované
proudy, musí se v náhledu na časové signály zvolit "Trippelweise". Pak jsou zobrazeny pouze signály,
které byly směrovány
na výstupy CMC (viz
detailní náhled)
Šedě podbarvený referenční signál s tolerancemi snímaných skutečných signálů.
Označení manuálního
vyhodnocení zkoušky.
42
Advanced Distance
3
Advanced Distance
3.1
O modulu Advanced Distance
Modul Advanced Distance dokonale splňuje požadavky, které jsou dnes kladeny
na zkoušky, jak z technického tak z ekonomického hlediska, protože tento software
umožňuje efektivní definování, provádění a automatizaci plánů zkoušek a rovněž
protokolaci výsledků.
Advanced Distance nabízí navíc oproti funkcím, obsažených v modulu Distance,
následující rozšiřující funkce:
• Dodatečné zkušební módy: Hledej a Kontrola;
• Impedanční nastavení jako procentuální hodnoty dosahů zón (´relativní impedance´);
• Efektivní a flexibilní zkoušku různých poruchových smyček;
• Výkonné, individuálně přizpůsobitelné uživatelské rozhraní.
Zkušební módy: Impuls, Hledej a Kontrola
V módu Schuß (Impuls) jsou - stejně jako v modulu Distance - zapisovány zkušební body do tabulky pomocí myši nebo klávesnice.
Tato tabulka je rozdělena podle různých poruchových smyček (např. L1-E, L2-E,
L3-E, L1-L2, L1-L2-L3).
43
Obrázek 3-1:
Mód Impuls v modulu
Advanced Distance
Advanced Distance nabízí kromě zkoušky jednotlivými impulsy rovněž módy Suche
(hledej) a Kontrolle (kontrola).
V módu Suche (hledej) jsou automaticky zjišťovány hranice zón. Pomocí časově
optimalizovanému algoritmu jsou dosahy zón hledány v impedanční rovině podél
přímek. Přitom mohou být definovány buď jedna nebo více přímek. Všechny přímky pro vyhledávání se zadávají do tabulky, která je rovněž rozdělena podle poruchových smyček.
44
Advanced Distance
Obrázek 3-2:
Mód Hledej v modulu
Advanced Distance
Kontolle (kontrola): Speciálně při pravidelných kontrolách se zjišťuje v co možná
nejkratším čase korektní funkce relé. V takových případech není nutné detailní vyhodnocení chování relé za provozu. Pro tento případ umožňuje mód Kontrola
rychlou celkovou zkoušku relé s minimálním vynaložením času.
Stejně jako v módu Hledej se také v módu Kontrola definují přímky v impedanční
rovině. Ale namísto zjišťování přesných dosahů zón podél přímky (k tomu by bylo
zapotřebí příliš mnoho impulsů a to by trvalo příliš dlouho), jsou impulsy umístěny
na dolní a horní mez tolerance každého průsečíku s kontrolní přímkou. Tím je korektní činnost relé zcela vyzkoušena v nejkratším čase pomocí malého počtu impulsů.
45
Obrázek 3-3:
Mód Kontrola v modulu
Advanced Distance
´Relativní impedance´ - definování zkušebních bodů, vyjádřených v procentech dosahu zón
Novým, revolučním výkonným nástrojem je možnost zadávat impedance jako procenta dosahu zón. Toto je označováno jako "relativní" impedance. Data zkušebních bodů nejsou zadávány jako hodnoty R, X nebo Z, ale jako procenta dosahu
zón (např. 90% zóny 1, 110% zóny 1, 90% zóny 2, atd.). Tímto je možno sestavit
plán zkoušky, aniž by bylo známo nastavení relé (dosahy). Hodnoty impedancí
jsou vypočteny při nahrání parametrů relé a relé je příslušně odzkoušeno.
Tak je možno zkoušet tytéž relativní body charakteristiky u relé s rozdílnými charakteristikami. "Relativním" nastavením impedancí mohou být prováděny univerzální průběhy zkoušek.
Zkoušení ve více poruchových smyčkách
Advanced Distance nabízí maximální flexibilitu při zkouškách více poruchových
smyček. Zkušební body, impulsy a kontrolní přímky mohou být definovány současně pro více poruchových smyček (např. pro všechny poruchy fáze-zem).
46
Advanced Distance
Přitom nehraje roli, pokud jsou dosahy zón různých smyček rozdílné (např. jednopólové a vícepólové poruchy). Pokud se data zadají jako "relativní" impedance,
mohou být zkušební body definovány v procentech dosahu zón. Modul Advanced
Distance přizpůsobí automaticky zkušební body a vypočte hodnoty impedancí pro
všechny vybrané poruchové smyčky.
Poruchové smyčky mohou být rovněž zkoušeny odlišně. Jednoduše se zvolí tabulka impulsů, vyhledávání nebo kontroly a jednotlivé záznamy se v příslušné tabulce
vymažou nebo se vloží nové.
Plán zkoušky distanční ochrany může být složen z libovolných kombinací impulsů,
vyhledávácích nebo kontrolních funkcí. Během zkoušky je plán zkoušky postupně
vykonáván.
Flexibilní, otevřený systém poskytuje široké možnosti pro zkušební aplikace. Tato
technologie je zjednodušuje, vyhovuje firemně orientované filozofii zkoušek a splňuje zkušební předpisy.
Výkonné a přizpůsobitelné uživatelské prostředí
Uživatelské prostředí se dá individuálně přizpůsobit pomocí těchto kritérií:
Impedanční rovina s tabulkami Impuls, Hledej a Kontrola.
V tomto náhledu se definují zkoušky a nastavení a předávají se do tabulky. Po
provedení zkoušky jsou v tomto náhledu zobrazeny výsledky, jak graficky v impedanční rovině, tak také pro detailnější přehled jako hodnoty v příslušné tabulce.
t(Z)-Diagram (stupně)
Tento náhled zobrazuje podstatné výsledky zkoušky. V impedanční rovině jsou
zobrazeny vypínací časy jednotlivých hodnot impedancí podél přímky, speciálně
podél přímky Hledej a Kontrola. V tomto náhledu mohou být rovněž definovány
zkušební body.
Fázorový diagram a systémové složky
Zde jsou zobrazeny fázory napětí a proudů a rovněž sousledné, zpětné a nulové
složky.
Náhled na časové signály zkušebních signálů a chování kontaktů
Tento náhled zobrazuje proudy a napětí zkušebního bodu a rovněž chování výstupů relé. Toto umožňuje další detailnější prohlídku (např. měření časů pomocí kurzorů).
47
3.2
Příklad v Advanced Distance
Soubor s příkladem: Distanzschutzprüfung.occ
Adresář:
Protection
Zadání úkolu:
V transformovně Centrum společnosti Energetická xxx, a.s. se má v rámci uvádění do provozu vyzkoušet distanční ochrana 7SA511 firmy Siemens AG, která
tvoří hlavní ochranu kabelu vývodu =E01. Pro tuto zkoušku je k dispozici zkušební
přístroj CMC156.
Obrázek 3-4:
Chráněný objekt
Centrum
= E01
Řešení:
Následující výklad popisuje sekundární zkoušku funkce distanční ochrany multifunkčního relé za použití zkušebního modulu pro distanční ochrany na bázi dokumentu, vytvořeného v OMICRON Control Center. Pro konkrétní použití je nutno
tento dokument upravit, princip postupu však zůstává vždy shodný. Aby bylo možno tuto aplikaci realizovat, je nutno použít modul Advanced Distance.
48
Advanced Distance
3.2.1
Co se má zkoušet?
Pro funkci čistě distanční ochrany se musí sekundárně vyzkoušet následující parametry, obzvláště při uvádění do provozu:
• Dosah zón v úhlu vedení a v úhlu 0° ve všech smyčkách u 6-systémové
ochrany popř. se sníženým rozsahem u 1-systémového relé (zde se předpokládá kompletní zkouška pro jednu poruchu fáze-zem a jednu poruchu fázefáze).
• Všechny nastavené časy působení.
Použijte modul OMICRON Advanced Distance.
• Náběhové poměry u nadproudových nebo napětím řízených nadproudových
popudů.
Použijte modul OMICRON Ramping.
Ochrana vývodu disponuje vedle funkce distanční ochrany vždy dle napěťové hladiny dalšími přídavnými funkcemi.
• Automatické opětné zapnutí;
• Záložní nadproudová ochrana;
• Lokátor poruchy;
• Funkce zapnutí do poruchy;
• Detekce zemního spojení / ochrana při zemních poruchách;
• Komunikační schémata;
• Závora proti kývání;
Zkouška těchto funkcí se provádí různými moduly rodiny OMICRON.
Objektem dalšího výkladu má však být výhradně zkouška dosahu jednotlivých stupňů a vypínacích časů za použití modulu Advanced Distance.
49
3.2.2
Příprava zkoušky
Jak již bylo uvedeno, je následně popsáno vytvoření úplného zkušebního dokumentu v OMICRON Control Center. Je vysvětlena funkce použitého modulu a také
celého systému. Pro speciální informace je k dispozici Online-Help.
Dříve, než zkouška začne, musí se v podstatě provést následující kroky:
• Vytvoření zkušebního dokumentu (vnějšího rámce);
• Zadání parametrů relé a chráněného objektu;
• Konfigurace hardwaru zkušebního přístroje.
3.2.3
Vytvoření zkušebního dokumentu
Každý zkušební dokument potřebuje formální rámec pro jednoznačnou identifikaci
každé zkoušky.
Definujte záhlaví, zápatí a poslední řádky dokumentu s následujícími informacemi:
Tabulka 3-1 :
Všeobecná data zkušebního dokumentu
(tučně označené údaje
jsou pole, již nastavená systémem; údaje,
neoznačené tučně,
jsou čistý text)
50
Obsah
Styl písma
Umístění
Titel = Zkušební protokol Arial 14 pt, tučné
Záhlaví, levý okraj
Thema = Uvedení diArial 14 pt
stanční ochrany
do provozu
V dokumentu, levý okraj
Firma = Energetická xxx, Arial 14 pt, tučné
a.s.
Záhlaví, odsazení 12 cm
Datei:
Arial 10 pt
Zápatí, levý okraj
Název souboru
Arial 10 pt, tučné
Prázdné znaky
Prüfdatum:
Arial 10 pt
Datum zkoušky
Prázdné znaky
Geprüpf:
Arial 10 pt
V dokumentu, odsazeno 4 cm
Jméno zkoušejícího
Prázdné znaky
Podpis
Arial 10 pt
Advanced Distance
3.2.3.1
Definování vlastností dokumentu
1. Spusťte OMICRON Control Center (OCC).
2. Zvolte v panelu nástrojů "Datei (soubor) | Eigenschaften (vlastnosti)".
3. Zadejte údaje dle tabulky 3-1.
4. Zadání potvrďte "OK".
3.2.3.2
Vkládání polí
Zadejte nyní do Vašeho dokumentu formální rámec (záhlaví, zápatí, atd.) dle tabulky 3-1.
1. Přepněte pomocí panelu nástrojů "Ansicht (náhled) | Kopfzeile (záhlaví)" náhled na záhlaví dokumentu.
2. Umístěte kurzor do levého horního rohu prázdného záhlaví.
3. Zvolte v panelu nástrojů "Einfügen (vložit) | Feld (pole)".
4. Vložte ze seznamu "Verfügbare Felder (pole k dispozici)" nejprve "Titel
(nadpis)".
5. Označte vložený nadpis, vyberte v panelu nástrojů "Format | Schriftart (styl
písma)" a nastavte písmo na Arial 14pt.
6. Po úspěšném definování záhlaví přepněte v panelu nástrojů zpět na "Ansicht (náhled) | Protokollansicht (náhled na protokol)" a postupujte u ostatních záznamů dle tabulky 3-1.
Obrázek 3-5:
Náhled na rámec protokolu, definovaný v
OCC
Tato pole jsou po
zkoušce automaticky
aktualizována.
3.2.3.3
Uložení a přidělení názvu souboru
1. Zvolte v panelu nástrojů "Datei (soubor) | Speichern unter (uložit jako)".
2. Jako název soubor zadejte Dok_Dist a potvrďte toto zadání pomocí "Speichern (uložit)".
Nezapomeňte, že by se aplikace měla čas od času po zadání několika parametrů
uložit.
51
3.2.4
Zadání parametrů relé
Aby se mohlo automaticky provádět porovnání požadovaných a skutečných hodnot, musí se relevantní parametry relé vložit do zkušebního systému.
Principiálně existují dvě možnosti:
• Zadání v každém zkušebním modulu pomocí "Parameter | Prüfobjekt (zkoušený objekt)".
• Zadání v testovaném objektu, který je vložen do zkušebního dokumentu.
Poslední metoda by měla být používána, pokud se u stejného objektu provádí více
zkoušek (viz následující obrázek). Parametry zkoušeného objektu jsou k dispozici
všem následujícím zkušebním modulům.
Obrázek 3-6:
Převzetí "globálních“
parametrů do dokumentu OCC
Dokument OCC
Globální zkoušený objekt 1
Globální hardwarová konfigurace 1
Modul 1
Lokální hardwarová konfigurace 1
Modul 2
Modul 3
Modul 4
Vložte zkoušený objekt a specifikujte parametry distanční ochrany. Jmenovité
údaje relé: In = 1A, Un = 100V.
1. Umístěte kurzor na začátek dokumentu.
2. V panelu nástrojů zvolte "Einfügen (vložit) | Prüfobjekt (zkoušený objekt)".
52
Advanced Distance
3.2.4.1
Zadání všeobecných údajů
Do otevřeného zkoušeného objektu zadejte nejprve všeobecné údaje dle obrázku
3-7.
Obrázek 3-7:
Zkoušený objekt zadání parametrů
Umožňuje převzetí popř. exportování parametrů ochrany ve formátu RIO.
Aby mohl vzniknout jednoznačný vztah mezi zkoušeným objektem a zkušebním
dokumentem, měly by být nejdůležitější všeobecné údaje dokumentovány.
53
3.2.4.2
Definování obsahu protokolu
1. Abyste mohli definovat novou strukturu protokolu, která obsahuje údaje o
rozvodně, poli a ochraně, klikněte na "Protokoll | Definieren (definovat)".
2. Abyste vytvořili novou strukturu “Zkoušený objekt“, zvolte "Hinzufügen (připojit) a potvrďte “OK“.
Obrázek 3-8:
Definování nové struktury protokolu dle specifikace uživatele
3. Aktivujte záznamy v protokolu dle obrázku 3-9 "Definování protokolu dle
specifikace uživatele".
Obrázek 3-9:
Definování protokolu
dle specifikace uživatele
Aktivaci / deaktivaci
příslušného pole se
může protokol přizpůsobit dle specifikace
uživatele.
4. Vraťte se zpět do dialogu parametrů zkoušeného objektu. (Stiskněte 2 x OK
- nyní můžete uložit buď Vaši lokální kopii nebo také globálně zadaný protokol. Dle toho odpovězte "Nein (ne)" pro lokální uložení nebo "JA (ano)" pro
1
uložení globální.
5. Přepněte nyní do registru Funktionen.
6. Aktivujte Advanced Distance a klikněte na "Bearbeiten (zpracovat)". Zobrazí se dialog s parametry distanční ochrany.
1
Pokud uložíte uskutečněné změny do globální šablony, bude změněno defaultní nastavení
globální šablony (které určuje, jak má být zkoušený objekt v protokolu znázorněn). Tzn. pokud příště vložíte nějaký zkoušený objekt, je převzato toto nastavení.
54
Advanced Distance
3.2.4.3
Ruční zadání údajů chráněného objektu
1. Následující parametry distanční ochrany 7SA511 zadejte ve zkoušeném
objektu do registru Schutzobjekt -/gerät (chráněný objetk / ochrana).
Tabulka 3-2:
Parametry relé
úhel vedení
Umístění PTN
Uzemnění PTP
tolerance Z
tolerance t
45°
na straně vedení
na straně vedení
5%
rel: 1%
abs: 10 ms
(Nastavení impedancí je v sekundárních hodnotách ohmů).
parametr
hodnota
IPh>>
1,8 In
Ie>
0,5 In
parametr
hodnota
R E / RL
0,57
XE / XL
0,1
X
RL-L
RL-E
tK
směr
Z1
1,04
1,04
1,18
0s
vorwärts (vpřed)
Z2
1,7
1,7
1,87
0,5s
vorwärts (vpřed)
Z3
2,0
2,0
2,2
1,0s
vorwärts (vpřed)
Pro směrovou charakteristiku platí:
•
2. kvadrant: 135°
•
4. kvadrant: -45°
55
Obrázek 3-10:
Maska pro zadání všeobecných parametrů
chráněného objektu a
ochrany
Simulace vlastního času vypínače
Při zkoušce jsou oba časy vždy
v činnosti.
Simulace pomocných
kontaktů silového vypínače.
Oba signály působí.
pokud byly v modulu
aktivovány a v hardwarové konfiguraci přiřazeny.
Údaje, důležité pro porovnání požadovaných
a skutečných hodnot.
Zemní faktor se používá pro simulaci jednopólových poruch. Tento
jsou u jednotlivých výrobců relé definován
různě.
Graficky orientovaný
pomocník pro zadávání poruch
Pro relé, která zohledňují odpor oblouku.
Zobrazení impedancí v
primárních hodnotách.
Graficky orientovaný
pomocník pro zadávání
zón
2. Přepněte do registru Zoneneinstellungen (nastavení zón).
3. Pro definování zóny 1 zvolte “Neu (nový)“. Název této zóny je Z1 a typ je
“Auslösezone (vypínací zóna) “ pro mezifázové poruchy (“L-L“). Tuto zónu
aktivujte (“Aktivieren“) pro další zkoušky.
4. V menu “Details zur Zone Z1 (podrobnosti o zóně 1) “ zadejte dle tabulky 3-2
vypínací čas 0s.
5. Pro zadání impedancí vyvolejte pomocí “Editieren (editovat)“ editor charakteristiky.
56
Advanced Distance
Pro specifikaci parametrů zón je editor charakteristiky k dispozici ve dvou variantách:
• Vordefinierte Formen (předdefinované tvary): Odpovídá-li vypínací charakteristika relé jednomu z předdefinovaných tvarů, může být vyvolán již
vytvořený seznam prvků.
• Zadání úseků charakteristiky dle požadavku uživatele: Konstrukce
charakteristiky relé vkládáním do seznamu prvků.
6. Směrovou přímku definujte vložením nového prvku charakteristiky “Hinzufügen“.
7. Pro zadání polygonálního úseku charakteristiky zvolte v seznamu prvků jako
koordinační systém “Linie kartesisch (kartézské souřadnice) “.
8. Zadejte směrovou charakteristiku (“Winkel“ - úhel = 135°) dle tabulky 3-2.
9. Kroky 7 a 8 opakujte pro zadání všech údajů zóny Z1 (fáze-fáze).
Provádí automatické uzavření charakteristiky
Obrázek 3-11:
Náhled na otevřený
editor charakteristiky
(polygonální charakteristika)
Prostředky pro nastavení uživatelem definovaných prvků charakteristiky v seznamu prvků.
Seznam jednotlivých
prvků charakteristiky.
Zobrazení je závislé na
zvolené charakteristice.
Volba koordinačního
systému pro zadávání parametrů.
57
10.Zadání potvrďte "OK" a vraťte se zpět do registru Zoneneinstellungen (nastavení zón).
11.Tato zadání opakujte pro zónu Z1 (fáze-zem) a stejným způsobem nastavte
zbývající zóny Z2 a Z3.
Obrázek 3-12:
Náhled na registr Zoneneinstellungen (nastavení zón).
Zobrazení specifikovaných zón
Vypínací čas vybrané
zóny
K tolerančním pásmům, nataveným v registru Schutzobjekt/-gerät (chráněný objekt / ochrana) se zde
může navíc nastavit toleranční pásmo jednotlivých zón.
Pro řízení průběhu zkoušky potřebuje software několik standardních nastavení,
která se týkají modelu a časů zkoušky.
12.Přepněte do registru Standard-Prüfeinstellungen (standardní nastavení
zkoušky) a zadejte následující parametry:
58
Advanced Distance
Obrázek 3-13:
Náhled na registr Standard-Prüfeinstellungen
(standardní nastavení
zkoušky)
Generování symetrických napětí před vznikem poruchy.
Volba modelu simulace
pro generování zkušebních veličin.
Ukončení zkoušky po
2s, pokud nebyly do
této doby splněny řídící
podmínky.
Nastavení zkušebního
proudu.
Tato hodnota může být
v modulu kdykoliv korigována.
Generování napětí po
poruše v závislosti na
umístění PTN.
Vztažný okamžik pro
vyhodnocení časů.
Maximálně možná impedance poruchy v závislosti na nastaveném
proudu a modelu.
Umožňuje automatickou korekci proudu při
překročení max. impedance poruchy.
Simulace tranzientních jevů
(stejnosměrná složka)
Fázový úhel mezi poruchovým
proudem a napětím při vzniku
poruchy.
13. Převezměte (“Übernehmen“) nastavení a vraťte se zpět do dokumentu
OCC.
Volbou použitého modelu (“Prüfmodells“) se pro příslušnou impedanci v závislosti na proudu popř. na napětí vypočtou zbývající hodnoty.
59
Obrázek 3-14:
Náhradní schéma použitého R-L modelu sítě
v sousledných složkách
UN
RS, jXS
US
UR
IR
RL, JXL
napětí sítě
impedance zdroje
Úbytek napětí na impedanci zdroje
Napětí relé
proud relé
impedance vedení (impedance poruchy)
Pomocí impedance zdroje ZS je realizován potřebný úbytek napětí US mezi
konstantním napětím sítě a napětím relé. Pro úhel platí JS = JL.
• Konstanter Prüfstrom (konstatní proud):
Zkušební proud “I Prüf“ je konstantní a softwarem je ze zadané impedance
poruchy vypočítáváno příslušné napětí relé. Z toho vyplývá omezení pro
maximálně možnou impedanci poruchy (dosah).
• Konstante Prüfspannung (konstantní napětí):
Zkušební napětí “U Prüf“ je konstantní a softwarem je ze zadané impedance
poruchy vypočítáván příslušný proud relé. Z toho vyplývá omezení pro maximálně možnou impedanci poruchy (dosah).
60
Advanced Distance
3.2.5
Konfigurace hardwaru zkušebního přístroje
Dle přístroje, který máte k dispozici, a dle skutečného zapojení se musí zkušební
technika přizpůsobit požadavkům. Principiálně existují dvě možnosti:
• Zadání v každém zkušebním modulu pomocí “Parameter | HardwareKonfiguration“.
• Zadání v “Hardware-Konfiguration“, která je vložena do zkušebního dokumentu.
Poslední metoda by měla být použita, pokud se provádí více zkoušek jednoho
objektu (viz následující obrázek). Tato hardwarová konfigurace je automaticky k
dispozici, analogicky se zkoušeným objektem, všem následujícím zkušebním modulům.
Obrázek 3-15:
Předání "globálních"
parametrů v dokumentu
OCC
Dokument OCC
Modul 1
Modul 2
Nastavte CMC pro generování zkušebních proudů a napětí. K binárnímu vstupu 1
přístroje CMC je připojen vypínací povel ochrany, k binárnímu vstupu 2 signál náběhu, oba jsou ovládány stejnosměrným napětím 110V.
1. V dokumentu OCC umístěte kurzor za zkoušený objekt.
2. V panelu nástrojů zvolte “Einfügen (vložit) | Hardware-Konfiguration (hardwarová konfigurace) “.
3.2.5.1
Pro definování nové struktury protokolu hardwaru zvolte “Protokoll | Definieren (definovat) “. Tato struktura obsahuje pouze použité prostředky zkoušky.
61
3.2.5.2
Konfigurace analogových proudových výstupů
Obrázek 3-16:
Konfigurace použitých
proudových generátorů
CMC.
Zobrazení detekovaného hardwaru.
Technické parametry
detekovaného hardwaru.
V závislosti na použitém hardwaru následuje zobrazení dodatečných zesilovačů,
např. CMA, CMS.
1. Přepněte do registru Analogausgänge (analogové výstupy), kde můžete
vytvořit propojení mezi signály a zkoušeným objektem včetně popisu.
Obrázek 3-17:
Popis analogových signálů.
Údaje o připojení (např.
označení svorek)
Zadání názvů signálů
2. Přepněte do registru Binäreingänge (binární vstupy) a definujte pro binární
vstup 1 název GAus (gen.vyp.).
62
Advanced Distance
3.2.5.3
Konfigurace binárních vstupů a výstupů
Obrázek 3-18:
Definování potenciálu
binárních vstupů
Volba provozního módu:
CMC256:
bináry, počítadla, měření U-/ICMC 56 nebo 15x:
bináry, počítadla
Zadání názvů signálů.
1. Vraťte se zpět do OCC
Obrázek 3-19:
Náhled na zkušební
dokument, dosud vytvořený v OCC
Zkoušený objekt, vložený do definovaného
náhledu na protokol
Hardwarová konfigurace, vložená do definovaného náhledu na
protokol
63
2. Tím jsou ukončeny činnosti, důležité pro uspořádání protokolu.
Vložením zkoušeného objektu a hardwarové konfigurace byly v dokumentu
propojeny globální informace (rozvodna, pole, použité měřící přístroje) a
rovněž vloženy objekty, které dále převezmou pro další zkušební moduly parametry ochrany, chráněného objektu a zkušebních přístrojů.
64
Advanced Distance
3.2.6
Provedení zkoušky
Vyzkoušejte všechny dosahy zón distanční ochrany včetně příslušných vypínacích
časů pro poruchu fáze-fáze (L1-L2) pro 0° a pro úhel vedení a rovněž pro poruchu
fáze-zem (L1-N) pro 0°. Pro zbývající smyčky postačuje provést kontrolu dosahu 1.
zóny. Každý dosah vyzkoušejte s tolerancí +/- 1%.
1. Umístěte kurzor pod již vloženou hardwarovou konfiguraci.
2. V panelu nástrojů vyberte OMICRON Advanced Distance pomocí “Einfügen (vložit) | Prüfmodul (modul) “.
3. Modul můžete vložit rovněž kliknutím na ikonu v panelu modulů.
4. Vraťte se zpět do OCC.
3.2.6.1
1. Klikněte pravým tlačítkem myši na zkušební modul a z kontextového menu
zvolte "Prüfung-Eigenschaften (zkouška-vlastnosti)".
2. Zadejte název "Distanční ochrana - zkouška dosahu zón a vypínacích
časů" a zadání potvrďte kliknutím myši na "OK".
3. Opakujte krok 1 a vyberte z kontextového menu "Protokoll".
4. Abyste mohli definovat novou strukturu protokolu, klikněte na "Definieren
(definovat)".
5. Abyste mohli vytvořit strukturu Distance1, zvolte "Hinzufügen (připojit)".
Obrázek 3-20:
Definování nové struktury protokolu, definované uživatelem
6. Aktivujte záznamy v protokolu dle obrázku 3-21.
65
Obrázek 3-21:
Definování protokolu,
specifikovaného uživatelem
7. Volbu uzavřete "OK".
3.2.6.2
Specifikace zkoušky
1. Otevřete modul "Distanční ochrana - zkouška dosahu zón a vypínacích
časů".
2. Přepněte do registru Trigger (řízení).
3. Definujte potřebné řídící podmínky.
Obrázek 3-22:
Definování řídících
podmínek
4. Přepněte do registru Einstellungen (nastavení) a povolte automatickou redukci nastaveného zkušebního proudu při překročení maximální impedance
poruchy. Distanční ochrana nemá nastavenou přesahovou zónu. Rovněž se
nebude simulovat silový vypínač.
66
Advanced Distance
Obrázek 3-23:
Náhled na registr Einstellungen (nastavení)
Parametry silového
vypínače 52a% a 52b%
z modulu zkoušeného
objektu nejsou aktivní.
Nastavené charakteristiky jsou při testu Suche
ignorovány.
Návrat do defaultního
nastavení.
Všechna ostatní nastavení byla již provedena při specifikaci zkoušeného objektu.
3.2.6.3
Spuštění a dokumentace zkoušky dosahu zón a vypínacích časů
1. Přepněte do registru Schußprüfung (zkouška impulsem).
V případě potřeby se můžete o funkcích Suche (hledej) a Kontrolle informovat v Online-Helpu modulu.
2. Přepněte zadávání dat na relativní údaje impedancí (“% zón“)
(aktivovat
).
3. Označte typ poruchy “L1-L2“ a zadejte pro zónu Z1 a úhel Phi = 0° dva zkušební body s odchylkou +/- 6% od hranice zóny v relativních veličinách
(94%, 106%).
4. Nyní klikněte na “Hinzufügen zu ... (připojit k...) “ a aktivujte požadovaný typ
poruchy.
67
Obrázek 3-24:
Náhled na výběr Hinzufügen zu ... (připojit
k...)
Zkušební bod, specifikovaný v bodě 3 je převzat do všech poruchových smyček, které jsou
v této tabulce označeny.
5. Opakujte tato zadání pro všechny zbývající body smyček L1-L2 a L1-N pro
Phi = 0°.
Po nastavení zkoušky pro vybranou smyčku fáze-fáze (L1-L2), popř. smyčku
fáze-zem (L1-N) následuje dále nastavení zkušebních bodů pro smyčky L1L2, L2-L3, L3-L1, L1-N, L2-N a L3-N pro úhel vedení (45°).
6. Nyní vyberte typ poruchy “L1-N“ a zadejte pro všechny zóny dva zkušební
body s úhlem Phi = 45° s odchylkou +/- 6% od hranic zón v relativních hodnotách. Toto zadání převezměte do tabulky zkušebních bodů postupně pomocí “Hinzufügen zu ... (připojit k...)  Alle (vše) “ do všech poruchových
smyček.
68
Advanced Distance
Obrázek 3-25:
Náhled na registr
Schuß (typ poruchy L1L2)
Zadání relativních zkušebních bodů. Tento
bod leží na přímce, dané úhlem Phi a vztahuje se na průsečík této
přímky s příslušnou
hranicí zóny.
Tabulka zkušebních
bodů typu poruchy L1L2:
Zobrazení definovaných zkušebních bodů
a aktuálního výsledku
zkoušky.
nezkoušeno (další
symboly viz OnlineHelp)
Zvolený typ poruchy
7. Spusťte úplnou zkoušku kliknutím na ikonu. Nyní jsou zkoušeny pouze požadované poruchové smyčky.
69
Obrázek 3-26:
Náhled na registr
Schuß (v náhledu na
zkoušku) s vyhodnocením zkušebních bodů.
Automatické vyhodnocení požadovaných a
skutečných hodnot.
+ úspěšná zkouška
x neúspěšná zkouška
(další symboly viz Online-Help)
Změřené vypínací časy
Pro vyhodnocení můžete vedle seznamu zkušebních bodů v náhledu na zkoušku
použít rovněž náhled na protokol, který vyvoláte volbou “Fenster (okno) “ v panelu nástrojů nebo kliknutím na ikonu protokolu.
Obrázek 3-27:
Náhled na protokol (výřez) v registru Schuß
8. Vraťte se zpět do OCC.
70
Advanced Distance
3.2.6.4
Práce v náhledu na seznam
Je -li ve zkušebním dokumentu provázáno více zkušebních modulů a dalších objektů, např. náčrty zapojení, návody ke zkouškám atd., nemusí se v náhledu na
protokol zobrazovat.
1. Přepněte pomocí menu “Ansicht (náhled) “ do “Listenansicht (náhled na seznam) “. Nyní vidíte všechny vložené objekty v přehledné tabulce.
Obrázek 3-28:
Náhled na seznam
zkoušky distanční
ochrany
Start/pokračování
zkoušky všech označených modulů.
Vymazání všech výsledků
Označení jednotlivých
modulů pro automatickou zkoušku.
2. Tím je ukončena zkouška dosahu zón a vypínacích časů dané distanční
ochrany.
Pro zkoušku dalších funkcí tohoto relé se musí použít jiné moduly, které jsou
k dispozici, např. Ramping nebo State Sequencer.
Zkontrolujte kompletní protokol v náhledu na protokol v OCC.
Dokument uložte a vytiskněte jej.
71
72
4
Advanced Differential je rodina zkušebních modulů, která slouží ke zkouškám určitých funkcí rozdílových ochran. Pro každou funkci rozdílového relé je určen vždy
speciální modul.
Příklad možné situace:
• Moduly Advanced Differential se používají přímo z OMICRON Control Center (OCC), "základního stavebního kamene" OMICRON Test Universe.
• Jsou vkládány jako objekty v OCC.
• Odtud může být společně řízeno více vložených zkušebních modulů. Takto
se dá sekvenčně zkoušet např. více funkcí rozdílové ochrany pomocí různých zkušebních modulů.
• Všechna společná nastavení mohou být provedena globálně a nemusí se
nastavovat separátně pro každý modul.
• Přitom mohou být moduly znázorněny jako protokol v předem připraveném
náhledu.
Tímto způsobem je možno, společně s textovými poli a regulérním textem, sestavit
úplný protokol. Tento protokol je zpracován v OCC a doplněn výsledky. Takto je
tedy možno cíl zkoušky, totiž protokol sám, kdykoliv opětovně použít jako výchozí
bod zkoušky.
73
4.1
O modulu Advanced Differential
Všechny zkušební moduly Advanced Differential mají podobné uživatelské prostředí a mohou být proto jednoduše obsluhovány.
Moduly Advanced Differential používají shodný dialog pro zadávání parametrů
ochrany, chráněného objektu a relevantních systémových parametrů. Zde zadané
údaje jsou spravovány centrálně a jsou k dispozici všem zkušebním modulům.
Moduly se od sebe navzájem liší podle vlastností rozdílové ochrany, které se mají
zkoušet.
K dispozici jsou následující moduly:
• Diff Konfiguration (konfigurace)
• Diff Auslösekennlinie (vypínací charakteristika)
• Diff Auslösezeit (vypínací čas)
• Diff Oberschwingungssperre (blokování vyššími harmonickými)
4.1.1
K čemu slouží modul Diff Konfiguration (konfigurace)?
Modul pro zkoušku konfigurace slouží v zásadě k uvádění rozdílové ochrany do
provozu nebo k nalezení chyb v konfiguraci nebo připojení. Tímto modulem mohou
být rozeznány a odstraněny všechny chyby, které se nacházejí uvnitř chráněné
oblasti (včetně vyrovnávacích mezitransformátorů).
Zkoušena je správná konfigurace digitálních relé, popř. připojení konvenční rozdílové ochrany včetně mezitransformátorů.
Na rozdíl od jiných modulů Advanced Differential, u kterých jsou v podstatě zkoušeny poměry při poruchách v chráněné oblasti, slouží tento modul k simulaci ideální funkce převodu transformátoru, aby bylo možno zkoušet poruchy, které se vyskytnou mimo chráněnou oblast, správnost nastavení rozdílové ochrany a eliminaci
nulového proudu. U konvenčních rozdílových ochran se tímto může zkoušet celkové zapojení ochrany.
74
4.1.2
K čemu slouží modul Diff Auslösekennlinie (vypínací charakteristika)?
Tento modul slouží ke zkoušení správné funkce vypínací charakteristiky rozdílové
ochrany, tzn. že je přezkoušena schopnost rozlišení mezi poruchami, které leží
uvnitř a vně chráněné oblasti s ohledem na toleranci přístroje.
Cílem zkoušky je tedy kontrola parametrů vypínací charakteristiky. Zkušební modul
Vám nabízí dvě možnosti zkoušky:
"Schuß (impuls)" - zkouška impulsem, specifikovaným v rovině charakteristiky, pro
potvrzení dodržení tolerancí, udaných výrobcem.
"Suche (hledej)" - zkouška k exaktnímu zjištění skutečné charakteristiky a tolerancí.
4.1.3
K čemu slouží modul Diff Auslösezeit (vypínací čas)?
Tento modul zkouší, zda vypínací časy rozdílové ochrany leží uvnitř nebo vně tolerančního pásma.
Cílem zkoušky je kontrola parametrů charakteristiky času vypínání. Zkušební modul umožňuje exaktní zjištění vypínacího času pro dvojici hodnot Idiff/Istab při použití tolerancí ochrany (ke každé hodnotě Idiff je softwarem automaticky s pomocí
vypínací charakteristiky nalezena odpovídající hodnota Istab).
4.1.4
K čemu slouží modul Diff Oberschwingungssperre (blokování vyššími
harmonickými)?
Tento modul zkouší funkčnost blokování rozdílové ochrany vyššími harmonickými
(např. blokování při zapínacím nárazu).
Zkušební modul pokrývá při nominální frekvenci 50 Hz oblast vyšších harmonických od 2. do 20. harmonické, při nominální frekvenci 60 Hz od 2. do 16. harmonické.
Mohou být prováděny testy, které jsou na rozdílovém proudu jak závislé tak nezávislé (u dnes používaných digitálních rozdílových ochranách je blokování vyššími
harmonickými nezávislé na hodnotě rozdílového proudu).
75
4.2
Příklad pro Advanced Differential
Soubor s příkladem: Transformator-Differentialschutz.occ
Adresář:
Protection
Úkol zkoušky
Zkoušející má úkol v rámci uvedení do provozu provést sekundární zkoušky rozdílové ochrany transformátoru 7UT512, která tvoří hlavní ochranu transformátoru v
poli =E01 v rozvodně Centrum firmy Energetická společnost. K dispozici je přístroj CMC 156 a šestifázový proudový zesilovač CMA 156.
Obrázek 4-1:
Chráněný objekt
Uzel transformátoru je
na straně 21kV uzemněn přes kompenzační
tlumivku.
Uzemnění proudových
transformátorů je na
straně chráněného objektu.
Rozdílové relé
Řešení:
Dále je uveden kompletní popis sekundární zkoušky uvedené rozdílové transformátorové ochrany za použití všech zkušebních modulů Diff, které jsou k dispozici,
na bázi dokumentu, vzniklého v OMICRON Control Center. Pro konkrétní použití
jsou nutné určité modifikace, avšak principiální postup je platný vždy. Aby bylo
možné tyto aplikace provádět, je nutno použít software Advanced Differential.
76
4.2.1
Co se má zkoušet?
U transformátorových rozdílových ochran by se měly vyzkoušet obzvláště při uvádění do provozu následující funkce:
• Konfigurace relé popř. systému ochran dle specifikace zařízení
Správné nastavení ochrany se zřetelem na chráněný objekt a správné zapojení obvodů konvenční rozdílové ochrany (přizpůsobení proudových
transformátorů, převod transformátoru a připojení) jsou základními předpoklady pro správnou funkci. Rozhodující význam má zvláště chování ochranného systému při zemních poruchách mimo chráněnou oblast. Správné
zpracování nulového proudu se nejjednodušeji zkouší zemní poruchou mimo
chráněnou oblast na uzemněné straně transformátoru.
Použijte modul OMICRON Diff Konfiguration.
• Parametry vypínací charakteristiky
Překročení nastaveného rozdílového proudu Idiff> není dostatečným kritériem pro poruchu transformátoru. Na základě provozního rozdílového proudu
je proto vypínací charakteristika funkcí stabilizačního proudu Idiff = f(Istab).
Obrázek 4-2:
Požadavky na tvar rozdílové charakteristiky
Charakteristika, nastavená v rozdílové ochraně, musí ležet nad provozní charakteristikou
Idiff/Istab.
Idiff / In
3
magnetizace
regulátor
PTP
součet rozd. proudů
charakteristika
2
oblast vypínání
oblast blokování
1
0
0
2
4
6
8
Istab / In
77
U této zkoušky by mělo do zkoušky vhodnou formou zahrnuto i přepínání
měřícího rozsahu u numerických relé.
Použijte modul OMICRON Diff Auslösekennlinie.
• Vypínací časy
Zkouška a dokumentace vypínacích časů je bezpodmínečně nutná u rozdílových ochran, pracujících jako hlavní ochrana transformátorů.
Použijte modul OMICRON Diff Auslösezeit.
• Stabilizace proti zapínacímu nárazu a přeregulaci
Při přechodovém ději při zapínání transformátoru (Inrush) může vzniknout až
desetinásobek amplitudy jmenovitého proudu transformátoru. Protože tento
zapínací proud teče jen jednou stranou transformátoru, nachází se pracovní
bod hodnoty diff/stab ve vypínací oblasti. Pro tento provozní stav je nutné
blokování vypnutí rozdílové ochrany. Analýza takového průběhu se provádí
na základě obsahu vyšších harmonických, přičemž dominantní je 2. harmonická.
Obrázek 4-3:
Zapínací děj, zaznamenaný digitální rozdílovou ochranou
Použijte modul OMICRON Diff Oberschwingungssperre (blokování vyššími
harmonickými).
78
4.2.2
Příprava zkoušky
Jak již bylo uvedeno, je následně popsáno vytvoření úplného zkušebního dokumentu, který obsahuje více různých zkoušek. Je vysvětlena funkce jednotlivých
modulů a celého systému. Pokud máte zájem o další informace, máte k dispozici
Online-Help nebo přejděte přímo na příslušné místo v dokumentu.
Dříve, než začne zkouška, musí se v podstatě provést následující kroky:
• Vytvoření zkušebního dokumentu (vnějšího rámce);
• Zadání parametrů relé a transformátoru;
• Konfigurace hardwaru zkušebního přístroje.
4.2.3
Vytvoření zkušebního dokumentu
Každý zkušební dokument potřebuje formální rámec pro jednoznačnou identifikaci
každé zkoušky.
Definujte záhlaví, zápatí a poslední řádky dokumentu s následujícími informacemi:
Tabulka 4-1 :
Všeobecná data zkušebního dokumentu
Obsah
Styl písma
Umístění
Titel = Zkušební protokol Arial 10 pt, tučné
Záhlaví, levý okraj
Firma = Energetická
společnost
Záhlaví, odsazení 11 cm
Datei:
Arial 10 pt
Zápatí, levý okraj
Název souboru
Prázdné znaky
Prüfdatum:
Arial 10 pt
Datum zkoušky
Prázdné znaky
Geprüpt:
Arial 10 pt
Jméno zkoušejícího
Prázdné znaky
Podpis
Arial 10 pt
79
4.2.3.1
Definování vlastností dokumentu
1. Spusťte OMICRON Control Center.
2. V panelu nástrojů klikněte na “Datei (soubor)“.
3. Zvolte “Eigenschaften... (vlastnosti...)“.
4. Zadejte odpovídající údaje.
5. Zadání potvrďte “OK“.
Obrázek 4-4:
Maska pro definování
vlastností dokumentu.
Jak je zvykem i v jiných
aplikacích Windows,
má každý dokument
vlastnosti.
Autorem se myslí zhotovitel dokumentu.
4.2.3.2
Vkládání polí
Pro vytvoření záhlaví, zápatí a posledního řádku dokumentu vložte do dokumentu
texty, vlastnosti dokumentu a systémové údaje, jako čas nebo název souboru.
1. V panelu nástrojů zvolte “Ansicht (náhled) | Kopfzeile (záhlaví)“.
2. Klikněte na “Einfügen (vložit) a vyberte Feld... (pole...)“.
3. Z rozbaleného seznamu “Verfügbare Felder (pole k dispozici)“ zvolte “Titel
(název)“.
4. Označte vložený název a nastavte písmo na Arial 10pt, tučně.
5. Podobně postupujte u ostatních položek.
80
Obrázek 4-5:
Náhled na poslední řádek dokumentu.
Protože dokument ještě
nebyl uložen a zkouška
nebyla provedena, není
uvedeno datum zkoušky ani jméno zkoušejícího.
4.2.3.3
Uložení dokumentu
1. Klikněte na “Datei (soubor)“ a zvolte “Speichern unter... (uložit jako...)“.
2. Zadejte název dokumentu Dok_Diff.
Obrázek 4-6:
Přípona souboru dokumentu, vytvořeného v
OCC, je rovněž OCC.
Po zadání parametrů by aplikace měla být čas od času ukládána.
Moduly, které nejsou vytvořeny v OCC, mají následující přípony:
•
OMICRON Diff Konfiguration *.VGT
•
OMICRON Diff Auslösekennlinie *.OTF
•
OMICRON Diff Auslösezeit *.TST
•
OMICRON Diff Oberschwingungssperre *.HRT
81
4.2.4
Zadání parametrů transformátoru a relé
Aby se mohlo automaticky provádět porovnání požadovaných a skutečných hodnot, musí se relevantní parametry relé vložit do zkušebního systému.
• Zadání v každém zkušebním modulu pomocí “Parameter | Prüfobjekt (zkoušený objekt)“.
• Zadání v “Prüfobjekt (zkoušený objekt)“, který je vložen do zkušebního dokumentu.
Poslední metoda by měla být používána, pokud se u stejného objektu provádí více
zkoušek (viz následující obrázek). Parametry zkoušeného objektu jsou k dispozici
všem následujícím zkušebním modulům.
Obrázek 4-7:
Převzetí "globálních"
parametrů v dokumentu
OCC
Dokument OCC
Modul 1
Modul 2
Vložte zkoušený objekt a specifikujte parametry rozdílové ochrany.
1. Umístěte kurzor na začátek dokumentu.
2. Klikněte na “Einfügen (vložit) | Prüfobjekt (zkoušený objekt)“.
82
4.2.4.1
Zadání všeobecných údajů
Nejdříve zadejte všeobecné údaje.
Obrázek 4-8:
Zadání parametrů
zkoušeného objektu
Aby mohl vzniknout
jednoznačný vztah mezi zkoušeným objektem
a zkušebním dokumentem, měly by být
nejdůležitější všeobecné údaje dokumentovány.
4.2.4.2
1. Klikněte na “Protokoll...“ a v následném dialogovém boxu na “Definieren...
(definovat...)“.
2. Abyste mohli definovat novou strukturu protokolu, která obsahuje údaje o
rozvodně, poli a ochraně, klikněte na “Hinzufügen... (připojit...)“.
3. Jako název struktury zadejte Zkoušený objekt a potvrďte “O“. Tím se vrátíte
zpět do dialogu “Protokolle definieren (definovat protokoly)“.
4. Označte požadované pole.
83
Obrázek 4-9:
Dialog pro definování
protokolu
5. Vraťte se zpět do dialogu parametrů zkoušeného objektu. (Potvrďte 2x OK nyní můžete uložit buď jen Vaši lokální kopii nebo také globální šablonu
protokolu - pro lokální uložení odpovězte Nein (ne), pro globální odpovězte
1
Ja (ano).
6. Nyní přepněte do registru Fuktionen.
7. Aktivujte Advanced Differential a klikněte na “Bearbeiten (zpracovat)“. Objeví se dialog s parametry modulu rozdílové ochrany.
1
Pokud jsou uskutečněné změny uloženy do globální šablony, změní se defaultní nastavení
globální šablony (která určuje, jak se zkušební dokument zobrazuje v protokolu). Tzn. pokud
příště vložíte zkoušený objekt, je použito toto nové nastavení.
84
4.2.4.3
Zadání údajů chráněného objektu
Přepněte do registru Schutzobjekt (chráněný objekt).
Obrázek 4-10:
Maska pro zadání
údajů chráněného objektu - transformátoru
Pro jednoznačný vztah
k chráněnému objektu
může být označení vinutí uživatelem změněno.
Způsob uzemnění je
důležitý pro rozdělení
proudu při jednopólových zemních poruchách (viz obrázek 411, strana 85).
Samostatná volba jednopólového druhu poruchy ve zkušebním modulu není možná současně s tokem zemního (nulového) proudu. Zde hraje roli spíše Sternpunkterdung (uzemnění uzlu vinutí). To znamená, že nulový proud může vinutím téci
jen tehdy, pokud je uzel vinutí:
• vybrané strany poruchy u zkoušky konfigurace;
• referenční strany u zkoušky vypínací charakteristiky nebo vypínacího času
účinně uzemněn.
Následující obrázky objasňují tuto souvislost.
Obrázek 4-11:
Rozdělení proudu při
uzemněném uzlu
(zkouška s nulovým
proudem).
85
Obrázek 4-12:
Jednopólová porucha a
rozdělení proudu při
neuzemněném uzlu
(zkouška bez nulového
proudu)
V druhém případě se předpokládá, že nulový proud se objeví na druhé straně, tzn.
že síť na druhé straně je uzemněná.
4.2.4.4
Zadání údajů proudových transformátorů
Přepněte do registru Stromwandler (proudové transformátory).
Obrázek 4-13:
Maska pro zadání parametrů proudových
transformátorů
Při aktivaci zaškrtávacího pole pro použití
vstupu pro měření
zemního proudu je nulový proud právě platného vinutí simulován
na výstup generátoru.
Zadání jmenovitých
hodnot transformátorů
zemního proudu, pokud
tyto jsou připojeny k
relé a proud je rozdílovou ochranou měřen a
je použit ve výpočtu.
Aby bylo možno aktivovat pole pro vstupy zemních proudů, musí být uzel vinutí
transformátoru uzemněn.
86
4.2.4.5
Zadání parametrů ochrany
Následující tabulka obsahuje nastavené hodnoty dané ochrany.
Tabulka 4-2:
Nastavené hodnoty
ochrany
parametr
hodnota
význam
IDIFF>
0,25IN
rozdílová náběhová hodnota
při jednostranném napájení
IDIFF>>
6,00IN
vysoký rozdílový proudový
stupeň
1. prvek charakteristiky
IDIFF = IDIFF>
vypínací charakteristika
IDIFF = 0,25ISTAB
IDIFF = 0,25ISTAB 1,25
referenční vinutí
vinutí 1 chráněného
zařízení (zde PRIM)
vztažná strana pro výpočet
Diff / Stab
normování na
jmenovitý proud
vztažná hodnota přizpůsobení
chráněného zařízení vektorového součtu
eliminace nulového
proudu
IL - I0
metoda eliminace nulového
proudu
IDiff100Hz/IDiff50Hz
15%
inrush/blokování vyšší harmonickou
87
Přepněte do registru Schutzgerät (ochrana).
Obrázek 4-14:
Maska pro zadání parametrů ochrany
Rozbalovací menu pro
Istab v ochraně
Vztažné vinutí je vinutí,
na které rozdílové relé
vztahuje měřené proudy, které jsou různé ve
velikosti a fázovém posunu. Při zkoušce vypínací charakteristiky nebo časů je porucha
umístěna vždy na tuto
stranu.
Max. trvání generování
zkušebních veličin, pokud relé nevypne.
Vyčkávací doba je čas
mezi dvěma kroky automatiky.
Parametr pro zkoušku
konvenčních relé (viz
také obrázek 4-16 na
straně 91).
Nastavení relé a tolerancí odpovídá údajům výrobce.
• Bezugswicklung (vztažné vinutí)
Proudy, měřené digitální rozdílovou ochranou (viz také obrázek 4-15, strana
89) jsou při jmenovitém provozu různé ve velikosti i posunu fází a nemohou
být použity přímo pro výpočet rozdílových a stabilizačních hodnot. Proto musí ochrana definovat vztažné vinutí, na které se vztáhnou proudy stejných
fází a které neobsahují nulový proud. U konvenčních relé odpovídá vztažná
strana té straně transformátoru, na které je relé umístěno. Aby mohla být
zkoušena vypínací charakteristika, musí se zkušebnímu přístroji sdělit toto
místo, popř. vztažné vinutí pro výpočet rozdílových a stabilizačních hodnot
ochrany. Principiálně je to tatáž strana, která je jako vztažná strana transformátoru definována uvnitř relé. Rozdělení proudu v jednotlivých fázích, jejich velikost a fázový posun jsou však u jedno- a dvojpólových poruch různé
88
vždy podle vztažného vinutí v závislosti na vektorové skupině transformátoru.
Numerické ochrany měří přímo fázové proudy. Eliminace nulového proudu,
přizpůsobení vektorové skupiny a velikostí se provádí v relé numericky.
Obrázek 4-15:
Měřené proudy při jmenovitém provozu
• Výpočet Istab
Pro rozhodnutí o vypnutí je použita vedle rozdílového proudu Idiff druhá, proti
provoznímu rozdílovému proudu stabilizovaná, veličina Istab. Na metodu výpočtu veličiny Istab je třeba se dotázat výrobce a nemůže být svévolně stanovena.
Je třeba si uvědomit, že momentálně mohou být zkoušena pouze relé,
které počítají hodnoty Istab a Idiff z proudů, které jsou bez nulových
složek a jsou příslušně přizpůsobeny vektorové skupině transformátoru.
89
Tabulka 4-3:
Metoda výpočtu stabilizačního proudu různých výrobců
Metoda
(I P
Výrobce
+ IS )
K
IP+IS
•
jmenovitý proud PTP
jmenovitý proud trafa
AEG, GEC K = 2
RQS4 (EAW) K = 1
Siemens
I P ⋅ I S ⋅ cos (α )
ABB RET316
min(IP,IS)
AEG RQ4
max(IP,IS)
Elin
Normierung (normování)
Velikosti měřených proudů, transformovaných na vztažné vinutí pomocí přizpůsobení vektorové skupiny a eliminace nulového proudu, jsou různě velké
kvůli odlišným poměrům v jednotlivých vinutích transformátoru. Proto se provádí normování velikosti proudu porovnávaných konců, vždy dle výrobce
relé, na jmenovitý proud chráněného objektu nebo jmenovitý proud proudových transformátorů výkonově silnější strany transformátoru (viz také obrázek 4-15, "Měřené proudy při jmenovitém provozu", strana 89). Všimněte si
4 různě velkých jmenovitých proudů.
• Transformatormodell (model transformátoru)
V modelu transformátoru je k dispozici simulace ideální funkce převodu
transformátoru. To znamená, že jsou při výpočtu zkušebních veličin zohledněny vektorová skupina, převod a data proudových transformátorů. “Kein
(žádný) Trafomodell“ znamená, že tento parametr není použit. Zkouška pak
odpovídá dosavadní zkoušce konvenčního relé po přizpůsobení PTP.
90
Obrázek 4-16:
Zapojení zkušebního
přístroje na konvenční
rozdílovou ochranu se
symetrickým vinutím a
zkouška s deaktivovaným modelem transformátoru
Zkouška je momentálně podporována jen pro relé, která pracují s fázovou selekcí a
se symetrickým vinutím.
•
Nullstrom-Elimination (eliminace nulového proudu)
U transformátorů s vinutím do trojúhelníku (výkonové nebo vyrovnávací vinutí) a s
minimálně jedním účinně uzemněným vinutím teče na uzemněné straně při jednopólové poruše tímto vinutím nulový proud. Tento nulový proud neteče vždy na druhé straně. To znamená, že ochrana musí nulový proud výpočtem eliminovat (IL I0) nebo musí být provedeno vztažení výpočtu rozdílových a stabilizačních hodnot
na stranu bez nulového systému (přizpůsobení PTP YD nebo YDY).
Obrázek 4-17:
Eliminace nulového
proudu
91
4.2.4.6
Početní eliminace nulového proudu (IL-I0)
Obrázek 4-18:
Eliminace nulového
proudu IL-I0, vztažná
strana = primární strana. Primárním vinutím
protéká nulový proud.
Zde napájená sekundární strana je bez nulového proudu, protože
vinutí do trojúhelníku jej
vykrátí.
Relé
Relé používá pro výpočet hodnoty Diff/Stab fázový proud I´L bez nulové složky.
I´ L = I L − I 0
primár (vyšší strana):
sekundár (nižší strana):
s
I0 =
(I L1 + I L2
3
3 − 1  2 
0 − 1 = − 1

  
0 − 1 − 1
I LP
3 
= 0  ⇒ I´ LP =
0 
I LS
2
= − 1 ⇒ I´ LS =
− 1
0 
Idiff = I´ LP −I´ LS = 0 
0 
+ I L3 )
 3 −0   2 
− 1 − 0  = − 1

  
− 1 − 0  − 1
4 
Istab = I´ LP + I´ LS = 2 
2 
Je třeba dbát na to, že současná relé mají dle zvoleného druhu eliminace nulového
proudu stabilizační proud ve všech fázích, a při zkoušce vypínací charakteristiky
3
jsou necitlivější o faktor /2. Volbou metody je výpočet tomuto stavu přizpůsoben.
92
Eliminace nulového proudu přizpůsobením PTP YD nebo YDY
Vinutí do trojúhelníku představuje pro nulový proud zkrat. To znamená, existuje-li
takové vinutí, neteče na napájené straně žádný nulový proud při jednopólové poruše na uzemněné straně. Následující obrázek tuto situaci objasňuje. U konvenčních
relé jsou tyto přizpůsobovací transformátory provedeny hardwarově, u různých digitálních relé jsou tyto transformátory simulovány softwarově.
Obrázek 4-19:
Eliminace nulového
proudu přizpůsobovacími transformátory YD,
vztažná strana - sekundární strana.
Konvenční relé jsou
připojeny na stranu bez
nulového systému.
Různé digitální relé počítají stabilizační a rozdílové proudy a vztahují
je rovněž na tuto stranu.
Relé
Zadání charakteristik se provádí přímkami, které musí být odvozeny z parametrů
relé.
Vodorovné přímky Idiff = Idiff> a Idiff = Idiff>> nemusí být zadávány explicitně,
protože jsou doplněny automaticky.
1. Přejděte do registru Kennlinien-Definition (definování charakteristiky).
2. Zadání druhé přímky s funkcí Idiff = 0,25Istab až k průsečíku s třetí přímkou
Idiff = 0,5Istab - 1,25.
Tabulka 4-4:
Výpočet koncového
bodu 2. přímky: 0,25Istab
= 0,5Istab - 1,25 -> Istab =
5,0
Počáteční bod
Koncový bod
Istab = 0
Istab = 5,0
Idiff = 0
Idiff = 1,25
93
3. Pro převzetí zadané přímky do tabulky klikněte na “Hinzufügen (připojit)“.
4. Zadání třetí přímky Idiff = 0,5Istab - 1,25. Přímka musí být definována přes
průsečík s přímkou Idiff>> = 6.
Tabulka 4-5:
Výpočet koncového
bodu 2. přímky: 6,0 =
0,5Istab - 1,25 -> Istab =
14,5
Počáteční bod
Koncový bod
Istab = 5,0
Istab = 14,5
Idiff = 1,25
Idiff = 6,0
5. Pro převzetí zadané přímky klikněte na “Hinzufügen (připojit)“.
Data, která jsou převzata ze všeobecných parametrů relé. Všimněte si, že
příslušné přímky nemusí být zadány přesně!
Obrázek 4-20:
Zadání požadované
vypínací charakteristiky
Pole pro zadání počátečního a koncového
bodu přímky.
Změna parametrů
přímky aktivního úseku.
Na sebe navazující
přímky pro konstrukci
charakteristiky.
Automatická inicializace
nového počátečního
bodu po připojení přímky.
94
4.2.4.7
Zadání parametrů pro blokování vyššími harmonickými
Obvykle bývá v relé nastavena fixní hodnota práhu harmonické (viz také tabulka
4-2, strana 87), která je nezávislá na velikosti proudu. Má-li být tato hodnota
funkcí rozdílového proudu, může být tato závislost aproximována pomocí přímek.
1. Přepněte do registru Oberwellensperre (blokování vyššími harmonickými).
2. Volba “2. harmonick“ a zadání podílu “15%“, vztaženo na rozdílový proud
základní periody. Tolerance je udána výrobcem “3“.
3. Stabilizace je v činnosti v rozmezí od Idiff> po Idiff>>. Proto přímku definujte v
tomto rozmezí pomocí zadání počátečního bodu Idiff = 0,25In a Ixf/Idiff = 15% a
koncového bodu Idiff = 6In a Ixf/Idiff = 15%.
4. Abyste přímku převzali do tabulky, klikněte na “Hinzufügen (připojit)“.
Obrázek 4-21:
Zadání parametrů pro
blokování vyššími harmonickými. Výběr harmonické a zadání podílu, vztaženo na rozdílový proud.
Zadání dovolené tolerance.
Zadání parametrů
přímky pro Ixf/Idiff =
f(Idiff).
Tabulka definovaných
přímek.
Tím je zadání parametrů chráněného objektu a ochrany ukončeno. Zavřete zkoušený objekt.
95
Obrázek 4-22:
Náhled na protokol
zkoušeného objektu,
vloženého do OCC.
96
4.2.5
Konfigurace hardwaru
Dle zkušebního přístroje, který máte k dispozici a dle skutečné situace v rozvodně
připravte zkušební techniku.
• Nastavení v každém zkušebním modulu pomocí “Parameter | HardwareKonfiguration“.
• Nastavení v hardwarové konfiguraci, která je vložena do zkušebního dokumentu.
Poslední metoda by měla být použita, pokud se provádí více zkoušek stejného
objektu. Zde nastavená hardwarová konfigurace, stejně jako zkoušený objekt, je k
dispozici všem následujícím zkušebním modulům.
Nakonfigurujte CMC156 pro generování primárních proudů (vyšší strana) na svorkovnici X13: 8,6,4 a sekundární výstupy CMA156 pro generování sekundárních
proudů (nižší strana) na svorkovnici X14: 8,6,4. Na binární vstup 1 přístroje CMC
156 je připojen vypínací povel ochrany, který je ovládán stejnosměrným napětím
110V.
Do dokumentu nyní vložte za zkoušený objekt hardwarovou konfiguraci pomocí
“Einfügen (vložit) | Hardware-Konfiguration...“.
4.2.5.1
Pro definování nové struktury protokolu hardwaru, který obsahuje pouze základní
údaje, zvolte “Protokoll... | Definieren“.
4.2.5.2
Konfigurace analogových proudových výstupů
Obrázek 4-23:
Konfigurace zkušebního přístroje
Ukazatel detekovaného
hardwaru, včetně technických parametrů
97
1. Přepněte do registru Details přístroje CMC156 a nastavte “SpannungsAusgänge (napěťové výstupy)“ na “<nicht verwendet> (nepoužito)“ a potvrďte toto zadání “OK“.
2. Otevřete registr Details přístroje CMA156 a nastavte “Strom-Ausgänge
(proudové výstupy) systému B“ na 3x25 A.
3. Potvrďte toto zadání “OK“.
Obrázek 4-24:
Detailní náhled na
CMA156 v otevřené
hardwarové konfiguraci
Seznam možných variant provozu v závislosti
na připojeném hardwaru.
4. Aby se vytvořilo propojení proudů ke zkoušenému objektu, klikněte do registru Analogausgänge (analogové výstupy). Dále můžete zapsat připojovací
místa jednotlivých proudových výstupů, abyste měli při pozdější zkoušce
údaj o správném připojení.
Obrázek 4-25:
Zadání údajů, specifických pro zařízení.
Informace o připojení
jednotlivých proudových výstupů se může
provádět individuálně.
Zadávání údajů, specifických pro zařízení (podpětí, přepětí atd.) se narozdíl
od verze OMICRON Test Universe 1.3 neprovádí v hardwarové konfiguraci,
nýbrž ve zkušebních modulech.
98
Pro přístroje série CMC 56, které jsou pro externí rozhraní zesilovače vybaveny kartou FILIO, popř. nemohou být přebudovány na kartu EXIF, existuje
1
rovněž možnost použít je pro zkoušku rozdílových ochran. Musí být ale vytvořen proudový zesilovač, definovaný uživatelem. Tento využívá napěťové
signály přístroje CMC 56 na rozhraní zesilovače a generuje je jako proudy
dle nastaveného převodového poměru.
Aktivujte v poli “Verstärker (zesilovač)/Kleinsignal-Ausgänge (výstupy malých signálů)/Sensor- Simulation“ box “Mehrere Verstärker (více zesilovačů)/Kleinsignal-Ausgänge (výstupy malých signálů)“.
Přepínač volby zesilovače na zadní straně přístroje musí být v poloze 1 (použití napěťového systému).
4.2.5.3
Konfigurace binárních vstupů a výstupů
1. Pro konfiguraci vypínacího povelu ochrany přepněte do registru Binär/Analogeingänge (binární/analogové vstupy).
2. Pro binární vstup 1 zvolte typ GAus (gen.vyp.) a nastavte pro první 4 binární
vstupy jmenovitou hodnotu 220V.
Obrázek 4-26:
Konfigurace binárních
vstupů
Volba provozního módu:
CMC256: binár, počítadlo, měření U/I.
CMC56 nebo 15x: binár, počítadlo.
Definování spínacího
napětí binárních vstupů.
Zadání vlastních názvů
signálů.
1
U přístrojů CMC56 s kartou FILIO (zásuvná karta s nízkoúrovňovým rozhraním).
99
Obrázek 4-27:
Výřez z dokumentu,
dosud vytvořeném v
OCC.
Vložený zkoušený objekt (objekt RIO) v náhledu na protokol.
Vložená hardwarová
konfigurace (OHC) v
náhledu na protokol.
Tím jsou ukončeny všechny podstatné přípravné činnosti. Vložením zkoušeného
objektu a hardwarové konfigurace byly specifikovány údaje o chráněném objektu a
o relé a rovněž konfigurace hardwaru zkušebního zařízení. Nyní jsou automaticky
převzaty do všech následujících zkušebních modulů.
100
4.2.6
Provedení zkoušky
Před provedením zkoušky si musíte odpovědět na dvě otázky:
• V jakém rozsahu mají být specifikované funkce zkoušeny? (“4.2.1 Co se má
zkoušet?" na straně 77).
• Které výsledky a údaje se musí dokumentovat?
4.2.7
Zkouška konfigurace ochrany, popř. systému
Jako první se nabízí, že se při zkoušce vypínací charakteristiky má vyzkoušet
správná konfigurace systému ochran. To je vhodné u dvouvinuťových transformátorů, pokud je uzemněné vinutí transformátoru zároveň vztažnou stranou ("Vztažné
vinutí" na straně 88). Cílem zkoušky je zkontrolovat správnou parametrizaci relé,
popř. zapojení rozdílové ochrany včetně mezitransformátorů u konvenčních systémů, vztaženo na konkrétní chráněný objekt včetně eliminace nulového proudu.
Přezkoušejte správné nastavení rozdílové ochrany poruchou L1-N, ležící mimo
chráněnou oblast na straně nižšího napětí, zkušebním proudem 1,0 In (chráněného
objektu). Zkontrolujte v konkrétním případě rozdílový proud, který musí být nulový.
Zapište název zkoušky "Zkouška konfigurace ochrany", výsledky zkoušky s názvem, bod zkoušky a měřené hodnoty Idiff a Istab ve formě tabulky pro dokumentaci provedené zkoušky.
Za hardwarovou konfiguraci vložte zkušební modul pomocí “Einfügen (vložit) |
Prüfmodul... (zkušební modul...) | Diff Konfiguration“.
4.2.7.1
1. Pro nastavení protokolu zvolte “Parameter | Protokoll...“.
2. Pro definování nové struktury protokolu zvolte “Definieren... (definovat...)“.
Pro vytvoření struktury Diff_Konf vyberte “Hinzufügen... (připojit…“.
3. Aktivujte záznamy v protokolu dle uvedeného zadání.
101
Obrázek 4-28:
Aktivací / deaktivací
příslušného pole se
může obsah protokolu
přizpůsobit požadavkům a přáním uživatele.
4. Volbu ukončete “OK“.
Obsahy protokolů mohou být rovněž měněny v OCC tím, že kliknete pravým
tlačítkem myši na příslušný objekt a pak zvolíte “Protokoll…“.
4.2.7.2
1. Zvolte registr Allgemein (všeobecně).
2. Umístěte poruchu na stranu vyššího napětí a nastavte čas zkoušky na 60".
Čas zkoušky by neměl být volen menší, aby byly měřené proudy správně vyhodnoceny softwarem ochrany nebo u konvenčních relé přímým měřením.
Obrázek 4-29:
Zadání místa a trvání
poruchy
U třívinuťového transformátoru může být navíc požadovanou poruchou mimo chráněnou
oblast vyzkoušeno 3.
vinutí proudem zátěže,
aby byla současně vyzkoušena všechna tři
vinutí.
102
3.
Zvolte registr Prüfdaten (data zkoušky).
4.
Označte druh poruchy “L1-N“ a zadejte zkušební proud 1,0 I/In.
Zkušební proud IPrüf je proud v postižené fázi na straně poruchy nebo zátěže, vztažený na jmenovitý proud (transformátoru nebo PTP podle nastavení)
výkonově nejsilnějšího vinutí. V konkrétním případě odpovídá proud ve fázi
L1 strany nižšího napětí proudu IPrüf = 866 A.
5.
4.2.7.3
Pomocí “Hinzufügen (připojit)“ převezměte proud do seznamu zkušebních
bodů.
Spuštění a vyhodnocení zkoušky
Obrázek 4-30:
Podmínka zkoušky
Symbolické znázornění
chráněného objektu
1. Zvolte registr Prüfung (zkouška).
2. Spusťte zkoušku kliknutím na “Prüfung (zkouška)“ a vyberte “Start/ Fortsetzen (start/pokračování)“.
3. Označte “Idiff und Istab“ a zapište do příslušných polí hodnoty Idiff/Istab, vyčtené programem ochrany.
4. Splní-li změřené veličiny Vaše očekávání, může se tato zkouška uzavřít s
hodnocením “OK“.
103
Obrázek 4-31:
Zadání měřených hodnot Idiff/Istab pro dokumentaci provedené
zkoušky
Výběr měřených veličin
Pole pro zadání měřených veličin
Fázové proudy primární
a sekundární strany
Manuální vyhodnocení,
protože relé nesmí při
správné funkci reagovat.
Díky vyrovnávacímu vinutí do trojúhelníku (viz obrázek 4-1, "Chráněný objekt",
strana 76) nemůže protékat transformátorem žádný nulový proud. Výsledné rozdělení proudu na straně vyššího napětí pro poruchu L1-N na straně nižšího napětí
odpovídá:
I LP
 1 
= I − (0 ,5 )
− (0 ,5 )
Tím je ve fázích L2 a L3 naměřena polovina stabilizačního proudu.
104
5. Rovněž můžete pomocí “Ansicht (náhled) | Vektordiagramm (vektorový diagram)“ přepnout do náhledu na vektory proudů.
Obrázek 4-32:
Náhled na vektory zkušebních proudů
6. Tím je první zkouška ukončena. Vraťte se zpět do OCC.
7. Změňte název modulu OMICRON Diff Konfiguration na Diff - zkouška
konfigurace tak, že v Control Center kliknete pravým tlačítkem na modul a v
“Prüfung-Eigenschaften (vlastnosti zkoušky)“ zadáte v “Titel (název)“ Diff zkouška konfigurace.
Obrázek 4-33:
Náhled na protokol
zkoušky konfigurace
105
4.2.8
Zkouška vypínací charakteristiky rozdílové ochrany
Cílem zkoušky je zkontrolovat parametry vypínací charakteristiky. Přitom by měly
být použity dvojice hodnot, jejichž výsledný zkušební proud leží nad práhem přepínání měřícího rozsahu, aby byla vyzkoušena i tato funkce.
Zkušební modul OMICRON Diff Auslösekennlinie (zkouška vypínací charakteristiky) nabízí přitom dvě možnosti zkoušky:
• "Schuß (Impuls)" - zkouška impulsem, specifikovaným v rovině charakteristiky, pro potvrzení dodržení tolerancí, udaných výrobcem.
• "Suche (Hledej)" - zkouška k exaktnímu zjištění skutečné charakteristiky a
tolerancí.
Vyzkoušejte vypínací charakteristiku, tvořenou třemi přímkami, rozdílové ochrany
ve třech bodech pro Istab = 30%, 500%, 1200%, abyste dostali dostatečně vypovídající obraz o účinnosti parametrované charakteristiky. Vyzkoušejte typy poruchy
L1-N, L2-N, L3-N pomocí impulsu i vyhledávací funkce. Zdokumentujte název
zkoušky, výsledky zkoušky vypínací charakteristiky ve vyhledávacím módu ve formě tabulky s názvem pro každý zkoušený typ poruchy.
Za modul pro zkoušku konfigurace vložte modul Diff Auslösekennlinie.
4.2.8.1
1. Přepněte do registru Suche (hledej).
3. Pomocí menu “Parameter | Protokoll...“ definujte podle tabulky novou strukturu protokolu Diff_vyp1.
4.2.8.2
2. Zadejte údaje před poruchou. Klikněte na pole “Vorfehler verwenden (použít
před poruchou)“, nastavte “Vorfehlerzeit (čas před poruchou)“ na 0,5s a
“Vorfehlerstrom (proud před poruchou)“ na 0,5In.
106
Obrázek 4-34:
Všeobecné parametry
pro metodu zkoušky.
Pro relé, jejichž přesná
charakteristika není
známa, může být tato
zjištěna pomocí vyhledávací funkce. Eventuálně nastavená charakteristika by měla být
přitom ignorována.
Simulace provozního
stavu (před poruchou)
je za jistých okolností
nutná, protože mnohá
relé vyhodnotí náběh
bez předchozího provozního proudu jako
zapínací děj a zpozdí
vypnutí.
Při zkoušce vypínací charakteristiky je simulována porucha, která leží na referenční straně a která je napájena ze dvou stran. Ze dvou stran znamená: Jedním zdrojem je samotná síť na referenční straně, druhým zdrojem je síť druhého vinutí,
popř. třetího vinutí, tzn. při použití třetího vinutí zůstane jedno vinutí bez proudu.
Různě velké rozdílové a stabilizační proudy jsou způsobeny změnou výkonu napájecí sítě.
4.2.8.3
Zkouška impulsem
Test pomocí impulsu slouží jako doklad dodržení určených tolerancí vypínací charakteristiky. Počet bodů zkoušky může být určen samotným uživatelem a tím může
být omezen na minimum. Přitom jsou zkoušeny body, označené v poli charakteristiky, jeden po druhém, zda vypínají nebo blokují. Má smysl zkoušet každý z určených bodů charakteristiky dvěma impulsy s tolerancí ± podle údajů výrobce.
Pásmo tolerance je vytvořeno spojením krajních bodů, tvořených z obdélníku, který
je zkonstruován z tolerance ± rozdílových a stabilizačních proudů. Při parametrizaci požadované charakteristiky je toleranční pásmo zobrazeno.
107
1. V modulu Diff-Auslösekennlinienprüfung zvolte registr Schuß (impuls).
2. Pro zkoušku 1. bodu charakteristiky zadejte impuls s tolerancí -: Istab = 0,3;
Idiff = 0,95*0,25In.
3. Pomocí “Hinzufügen (připojit)“ vložte bod do seznamu zkušebních bodů.
4. Pro zkoušku 1. bodu charakteristiky zadejte impuls s tolerancí +: Istab = 0,3;
Idiff = 1,05*0,25In.
5. Pomocí “Hinzufügen (připojit)“ vložte bod do seznamu zkušebních bodů.
6. Analogicky postupujte u ostatních bodů. Jako pomoc pro umístění bodů využívejte čárkovaně označené toleranční pásmo.
7. Označte typ poruch “L1-N“.
Obrázek 4-35:
Zadání zkušebních bodů pro zkoušku vypínací charakteristiky v módu Schuß (impuls)
Číselné zadání zkušebních bodů.
Převzetí případně vymazání zkušebního bodu se seznamu.
Označené zkušební
body v diagramu.
Přepínání druhu poruchy může vést, vždy dle zvoleného druhu eliminace nulového
proudu, ke změně zobrazené požadované vypínací charakteristiky. Důvod je v rozdílném rozdělení proudů jednotlivých fází (odstavec 4.2.4.6 "Početní eliminace nulového proudu (IL-I0)".)
Pro ochrany, které pracují s výběrem fází, platí: relé vypíná, pokud dvojice rozdílové a stabilizační hodnoty tří fází leží v oblasti vypínání.
108
Následující obrázek ukazuje, jak se posunuje charakteristika ve zkušebním modulu, když jednotlivými fázemi teče různě velký proud. Například se označí na druhém úseku přímky jeden zkušební bod na hranici charakteristiky v oblasti stabilizace a tento definovaný bod se vztáhne na nejvyšší fázový proud, takže ostatní dvojice hodnot leží ve vypínací oblasti. Tento efekt je softwarem automaticky zohledněn a je zobrazen ve formě změněné charakteristiky.
1. Spusťte zkoušku pomocí “Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen
(start/pokračování)“.
Obrázek 4-36:
Posunutí vypínací charakteristiky (shodná
zkouška ve dvou rozdílných bodech v rovině
Diff/Stab, obzvláště u
jednopólových zemních
poruch).
Obrázek 4-37:
Náhled na výsledek
zkoušky v módu "Impuls" zkoušky vypínací
charakteristiky
Zkušební body a zjištěné vypínací časy.
Vyhodnocení výsledků
zkoušky.
+ = OK
x = není OK
109
2. Přepnutím do “Protokollansicht (náhled na protokol)“ si prohlédněte záznamy
v protokolu.
3. Analogicky vyzkoušejte typy poruchy L2-N, L3-N. Nezapomeňte, že výsledky 1. zkoušky musí být smazány dříve, než je spuštěn nový test. Zvolte
“Prüfung (zkouška) | Löschen (vymazat)“ nebo klikněte na ikonu.
4. Abyste mohli provést následující zkoušku v módu Suche (hledej), vymažte
všechny body kliknutím na “Alle löschen (vymazat vše)“.
4.2.8.4
Zkouška se statickým výstupem
Podle okolností může být důležité generovat proud delší dobu, než odpovídá poruše, ležící uvnitř chráněné oblasti, přičemž rozdílový proud je nenulový.
K tomuto se zkušební modul OMICRON Diff Konfiguration nehodí. Navíc je výstup zkušebních veličin časově ohraničen a proto je jeho použití zdlouhavé. Proto
je k dispozici statický výstup zkušebních veličin s uvedením amplitudy a fázových
posunů a náhled na vektorový diagram vypočtených zkušebních proudů. Současně
se naskýtá možnost získat rychlý přehled vztahů mezi fázemi zkušebních proudů
dle nastaveného chráněného objektu a druhu poruchy. Automaticky je převzat aktuální zkušební bod z roviny Diff/Stab. Je třeba dbát nato, že zkušební přístroj není
řízen vypínacím signálem ochrany.
1. Pro statický výstup zkušebních veličin přepněte do menu “Prüfung (zkouška)“ a zvolte “Statische Ausgabe... (statický výstup...)“.
2. Vyzkoušejte relé třípólovou poruchou L1-L2-L3, simulujte rozdílový proud
1In a stabilizační proud 5In.
Obrázek 4-38:
Dialogové okno pro
statický výstup zkušebních veličin
Vypočtené a generované zkušební proudy dle
nastavených hodnot
Diff/tab a druhu poruchy.
Vektorový diagram.
110
4.2.8.5
Zkouška s vyhledávací funkcí
1. Vyhledávací test slouží ke zjištění exaktního tvaru charakteristiky vnitřním
porovnáním požadovaných a skutečných hodnot při známé požadované
funkci. Tato metoda je zvlášť výhodná pro určení vypínací charakteristiky
konvenčních nebo analogových elektronických relé s nelineárním tvarem
charakteristiky. Počet zkušebních bodů je vypočten automaticky dle nastavení vypínání a tolerancí. Dokumentace je přiměřeně kratší než u zkoušky
impulsy, protože každý zkoušený bod obsahuje pouze jeden záznam.
2. Zvolte registr Suche (hledej).
3. Zadejte 1. bod charakteristiky, který se má zkoušet: Istab = 0,3In. Tento bod
je označen vertikální přímkou, podél které algoritmus hledá skutečný bod.
4. Pomocí “Hinzufügen (připojit)“ vložte tento bod do seznamu zkušebních bodů.
5. Zadejte 2. a 3. bod charakteristiky, který se má zkoušet.
6. Označte typ poruchy L1-N.
Obrázek 4-39:
Zadání zkušebních bodů pro zkoušky vypínací charakteristiky pomocí módu Hledej.
Číselné zadání zkušební přímky
Vložení popř. vymazání
zkušebních bodů ze
seznamu.
Označené zkušební
přímky v grafice.
7. Spusťte zkoušku pomocí “Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen
(start/pokračování)“.
111
Obrázek 4-40:
Náhled na výsledek
zkoušky vypínací charakteristiky v módu
Hledej.
Požadované a skutečné hodnoty Idiff.
zkoušky.
+ = OK
x = není OK
8. Přepnutím do “Protokollansicht (náhled na protokol)“ si prohlédněte záznamy
v protokolu.
Obrázek 4-41:
Panel nástrojů pro
zkoušku vypínací charakteristiky.
9. Nyní vyzkoušejte typy poruchy L2-N a L3-N tak, že provedenou zkoušku
zkopírujete, vložíte a příslušně upravíte. Umístěte kurzor na modul Diff
Auslösekennlinienprüfung (Diff zkouška vypínací charakteristiky). Pravým
tlačítkem myši otevřete kontextové menu, kde pomocí “Kopieren (kopírovat)“
vložíte modul do schránky. Nakonec se kurzor umístí na požadované místo
v dokumentu a obsah schránky se zde vloží pomocí příkazu “Einfügen“.
112
4.2.9
Zkouška vypínacích časů
Cílem zkoušky je změření a protokolace vypínacích časů ochrany. Modul
OMICRON Diff Auslösezeit (zkouška vypínacího času) znázorňuje obzvláště pro
konvenční ochrany vztah t = f(Idiff).
Změřte vypínací čas rozdílové ochrany pro třípólovou poruchu L1-L2-L3 při Idiff =
2,0 I/In a Idiff = 7,0 I/In při podmínce Idiff = Istab (strmost přímky = 1, tzn. jednostranné
napájení tohoto relé). Protokol má obsahovat název Diff-Zkouška vypínacích časů a výsledky zkoušky s názvem a tabulkou.
Pomocí “Einfügen (vložit) | Prüfmodul... (zkušební modul...) | Diff Auslösezeit“
vložte tento modul za zkoušku vypínací charakteristiky.
4.2.9.1
Pomocí “Parameter | Protokoll...“ definujte novou strukturu protokolu.
4.2.9.2
2. Zkoušku proveďte s proudem před poruchou (“Vorfehlerstrom“) 0,5In po dobu (“Vorfehlerzeit“) 500ms.
Obrázek 4-42:
pro zkoušky vypínacích
časů.
Tuto zkoušku je možno
provést zkušebními veličinami pouze pro dvě
vinutí: Pokud jsou vinutí
tři, může být zvolena
zkouška primár - sekundár (OS und US)
nebo primár - terciár
(US und MS).
113
4.2.9.3
Spuštění a vyhodnocení zkoušky
1. Zvolte registr Prüfung (zkouška).
2. Zadejte zkušební body dle úkolu a spusťte zkoušku.
Obrázek 4-43:
Výsledky zkoušky vypínacích časů
zkoušky.
+ = OK
x = není OK
3. Ukončete zkoušku a vraťte se zpět do OCC.
Obrázek 4-44:
Zkouška vypínacích
časů v náhledu na
protokol
114
4.2.10
Zkouška blokování vyššími harmonickými
Cílem zkoušky je vyzkoušet a zaprotokolovat účinnost nastavených parametrů blokování vyššími harmonickými.
Nabízejí se dvě možnosti:
• "Schuß (impuls)" - zkouška specifikovaným impulsem v oblasti požadované
hodnoty náběhu pro zjištění tolerancí, udaných výrobcem.
• "Suche (hledej)" - zkouška přesného zjištění působení .
Vyzkoušejte blokování rozdílové ochrany při zapínacím nárazu, a to třífázově L1L2-L3 při Idiff = 1,00 In a Idiff = 4,00 In, vždy dvěma impulsy ± 5% z nastavené hodnoty. Dále by měla být zkontrolována neúčinnost stabilizace při proudu větším než
Idiff>>, Idiff = 6,6 In a Ixf/Idiff = 17%. Zapište název zkoušky, výsledky zkoušky blokování vyššími harmonickými v módu "Impuls" ve formě tabulky a název výsledků
zkoušky.
Za zkoušku vypínacích časů vložte modul Diff Oberschwingungssperre (Diff blokování vyššími harmonickými).
4.2.10.1
Pomocí “Parameter | Protokoll...“ definujte novou strukturu protokolu.
4.2.10.2
Obrázek 4-45:
pro zkoušky blokování
vyššími harmonickými.
Při této zkoušce stejně
jako při zapínání trafa
protéká proud pouze
jednou stranou (zde
vždy vztažná strana) po
celou dobu zkoušky.
Parametr Nachlauf
verwenden (použít po
poruše) umožňuje kontrolu vypnutí po odeznění harmonických.
Tzn. po uplynutí času
zkoušky je po dobu času po poruše generována pouze zvolená
základní harmonická.
115
4.2.10.3
Zkouška s vyhledávací funkcí
S vyhledávací funkcí se dá zjistit přesná práhová hodnota při různě velkých rozdílových proudech. Toto vyhledávání je možné jen tehdy, pokud existuje jeden svislý
průsečík.
1. Ve zkušebním modulu Diff-Oberwellensperre zvolte registr Suche (hledej).
2. Pro nalezení přesné práhové hodnoty pro blokování při zapínacím nárazu
(2. harmonická) definujte přímku zkoušky při Idiff = 1,0In. Fázový posun
harmonické k základní periodě by měl být nastaven na -120°.
Obrázek 4-46:
Blokování vyššími harmonickými - mód
Suche (hledej)
3. Spusťte zkoušku.
116
Obrázek 4-47:
Zadání přímky pro
zkoušku blokování vyššími harmonickými ve
vyhledávacím módu
Výsledky zkoušky blokování vyššími harmonickými ve vyhledávacím módu
Označená přímka
zkoušky při Idiff = 1 In,
podél které je hledána
práhová hodnota.
Požadovaná práhová
hodnota 15%.
Při neznalosti přesné
charakteristiky (konvenční relé) může být
tato zjištěna.
4. Abyste mohli pokračovat v testu pomocí impulsů, vymažte výsledky zkoušky
ve vyhledávacím módu a záznam v tabulce (“Alle löschen“).
117
4.2.10.4
Zkouška impulsem
1. Zvolte registr Schuß (impuls).
2. Zadejte první zkušební bod při Idiff = 1,0In a Ixf/Idiff = 14,25%. Fázový posun harmonické k základní periodě by měl být nastaven na -120°.
3. Zadejte zbývající body dle úkolu.
Obrázek 4-48:
Zadání bodů pro
zkoušku blokování vyššími harmonickými v
módu "impuls"
Práhová hodnota s tolerančním pásmem pro
stabilizaci při zapnutí
(2. harmonická) a body,
označené pro zkoušku.
Zadání harmonické,
která má být zkoušena.
4. Spusťte zkoušku.
Obrázek 4-49:
Výsledky zkoušky blokování vyššími harmonickými
Výsledky zkoušky blokování vyššími harmonickými pro 2. harmonickou.
5. Uzavřete modul a vraťte se zpět do OCC. Kliknutím pravým tlačítkem myši
na modul a volbou “Prüfung-Eigenschaften (vlastnosti zkoušky)“ změňte název na Zkouška blokování vyššími harmonickými.
118
Obrázek 4-50:
Náhled na protokol
zkoušky blokování vyššími harmonickými
Tímto je zkouška rozdílové ochrany s použitím zkušebních modulů, které jsou momentálně k dispozici, ukončena.
Prohlédněte si úplný zkušební dokument v OCC v náhledu na protokol. Dokument
uložte a vytiskněte.
4.2.11
Automatická zkouška
1. Pomocí “Ansicht (náhled) | Listenansicht (náhled na seznam)“ přepněte nejprve do náhledu na seznam.
Obrázek 4-51:
Náhled na seznam
zkoušky rozdílové
ochrany
Tento náhled přehledně
ukazuje všechny
zkoušky.
Status zkoušky
Název definované a použité struktury protokolu.
2. Dříve, než je spuštěna plně automatická zkouška, musí se vymazat eventuálně existující výsledky již provedených zkoušek. Pro zajištění hladkého průběhu zkoušky se může nejprve vyzkoušet hardware.
119
120
Synchronizační přístroje
5
Synchronizační relé se používají pro:
• připojení generátoru k sítu,
• propojení dvou částí sítě,
• ruční zapínání vypínače,
• provedení synchronní zkoušky.
Synchronizační relé jsou koncipována pro měření dvou napětí s ohledem na fázový
úhel, frekvenci a amplitudu, a tím chrání dvě nesynchronizované sítě před sepnutím.
Obrázek 5-1:
Zkoušky, typické pro
synchronizační relé.
sepnutí
Synchronizační relé se používají rovněž v případech, kdy se dvě části sítě, které již
jsou synchronně spojeny, mohou propojit v jiném místě.
5.1
Použití: Připojení generátoru k síti
Při připojování generátoru k síti má synchronizační relé za úkol kontrolovat rozběh
generátoru a připnout jej ve správném okamžiku k síti.
121
Relé, které se běžně pro tento úkol používá, hlídá tři hodnoty:
1. odchylku fázového úhlu
2. odchylku napětí
3. odchylku frekvence
Relé vyšle na vypínač zapínací signál, pokud leží všechny hodnoty po určitou dobu
uvnitř nastavených mezí. Pokud není jedna z podmínek splněna, vysílají mnoha
synchronizační relé určité řídící povely k regulačním prvkům generátoru a tak
zkoušejí dosáhnout korektního stavu. V jiných případech vyšle relé poruchový signál, pokud podmínky nejsou splněny.
122
5.2
Příklad: Digitální synchronizační relé ELIN SYN3000
• SYN3000_function.snc
• SYN3000_adjustment.snc
• SYN3000-CMC256.ohc
• SYN3000.rio
adresář:
Protection
Na obrázku 5-2 je znázorněno jednoduché schéma nasazení digitálního synchronizačního relé ELIN SYN3000 pro připojení generátoru k síti. V tomto případě je jako reference použita jen fáze energetické sítě. Referenční fáze je porovnávána s
fázi generátoru.
Obrázek 5-2:
Schéma pro připojení
generátoru k síti.
Synchronizační relé
ELIN
SYN3000
CMC s modulem Synchronizer
3-fázový systém
předvolba
Pomocné napájení
Pomocné napájení pro vypínač
Signál vypínač ZAP
Pomocné napájení pro
řízení napětí
Regulátor
napětí
V> zvýšit napětí
V< snížit napětí
Odchylka řídícího signálu
Pomocné napájení pro řízení napětí
Regulátor
frekvence
f> zvýšit frekvenci
f< snížit frekvenci
123
Relé SYN3000, použité v tomto příkladu, pracuje v módu generátor ke sběrně nebo k napájecímu vedení.
Tabulka 5-1:
Nastavení relé
SYN3000
5.3
Nastavení relé
SYS1: Max. hodnota pro synchronizaci
U1max = 110 V
SYS1: Min. hodnota pro synchronizaci
U1min = 90 V
Max. induktivní rozdíl napětí
+dUmax = 6 V
Max. kapacitní rozdíl napětí
-dUmax = 5 V
Max. kladná odchylka frekvence
+dfmax = 0,25 Hz
Max. záporná odchylka frekvence
-dfmax = 0,25 Hz
Max. dovolený fázový úhel
PHImax = 3°
Kompenzace silového vypínačečasové zpoždění
TLS-komp = 100 ms
napěťové přizpůsobení
ku2 = 200 ms
Napodobení přístrojem CMC
Aby bylo možno relé SYN3000 vyzkoušet, musí se vytvořit podmínky, za jakých se
relé používá. Použijeme CMC256, rovněž by mohl být použit CMC156.
Obrázek 5-3 ukazuje prostředí OMICRON Test Universe pro zkoušku synchronizačního relé.
124
Obrázek 5-3:
Simulace připnutí generátoru k síti s CMC256
Synchronizační relé
ELIN
SYN3000
Simulace synchronizace generátoru s
3-fázovým systémem
Pomocné napájení
Pomocné napájení pro vypínač
Signál vypínač ZAP
Může se použít pro napájení relé
předvolba
Pomocné napájení pro
řízení napětí
V> zvýšit napětí
V< snížit napětí
vypínač ZAP
Pomocné napájení pro řízení napětí
Odchylka řídícího signálu
f> zvýšit frekvenci
f< snížit frekvenci
• Jeden ze tří napěťových výstupů CMC reprezentuje napěťovou fázi energetické sítě.
• Další ze tří napěťových výstupů CMC256 reprezentuje napěťovou fázi generátoru.
• Binární výstup 1 je použit pro řídící signál relé SEL1 (start a konec), který řídí, kdy má být synchronizace spuštěna a kdy má být ukončena.
• Čtyři binární vstupy (1-4) kontrolují nastavené řídící signály, které vysílá relé
pro zvýšení/snížení napětí nebo frekvence generátoru.
• Pátý binární vstup (5) kontroluje zapínací povel relé pro silový vypínač (LS).
• CMC256 má rovněž výstup pomocného stejnosměrného napětí, který může
být použit pro napájení relé.
125
Na obrázku 5-3 není znázorněn PC nebo Laptop, který je připojen k CMC256 a
kterým se CMC256 ovládá.
Ujistěte se při kontrole zapojení, že je tento rovněž k CMC256 připojen.
5.4
Spuštění modulu synchronizačních přístrojů
1. Klikněte dvakrát na ikonu OMICRON Test Universe nebo spusťte program
"Startpage.exe". Otevře se úvodní stránka OMICRON, z které mohou být
spouštěny všechny programy.
2. Ve sloupci "Prüfmodule (zkušební moduly)" zvolte "Parallelschaltgeräte
(synchronizační přístroje)". Tím se spustí modul synchronizačních přístrojů v
režimu "samostatně".
5.4.1
Konfigurace zkoušeného objektu
1. Aby se otevřel dialog pro specifikaci údajů zkoušeného objektu, klikněte na
ikonu zkoušeného objektu nebo zvolte "Parameter | Prüfobjekt (zkoušený
objekt)".
Obrázek 5-4:
Parametry zkoušeného
objektu, registr "Allgemein (všeobecně)".
126
2. V registru "Allgemein (všeobecně)" zadejte parametry relé ELIN SYN3000
dle obrázku 5-4 a tabulky 5-2. Je důležité, abyste zadali co možná nejvíce
informací o tomto relé, protože tyto informace jsou později opět využívány.
Tabulka 5-2:
Všeobecné nastavení
pro SYN3000
Registr "Allgemein (všeobecně)"
Název
SYN3000
Výrobce
VA TECH ELIN
Typ přístroje Digitální synchronizační relé
Sériové číslo
920212
Počet fází:
3
fn
50 Hz
Un
100 V (L-L)
Obrázek 5-5:
objektu, registr "Schutzobjekt (chráněný objekt)"
127
3. V registru "Schutzobjekt (chráněný objekt)" zadejte parametry relé ELIN
SYN3000 dle obrázku 5-5 a tabulky 5-3.
Tabulka 5-3:
Údaje o chráněném
objektu v registru
"Schutzobjekt (chráněný objekt)"
Chráněný objekt
Síť 1
Směr rotace
L1-L2-L3
Připojené napětí
L1-L2
Síť 2
Obrázek 5-6:
Parametry chráněného
objektu, registr "Synchronisierungsfenster
(synchronizační okno)"
128
Směr rotace
L1-L2-L3
Připojené napětí
L1-L2
Zapínací čas vypínače
100 ms
Fázový posun
0°
Start/Uvolnění
nepřerušovaně
4. V registru "Synchronisierungsfenster (synchronizační okno)" zadejte parametry relé ELIN SYN3000 dle obrázku 5-6 a tabulky 5-4.
Tabulka 5-4:
Údaje o chráněném
objektu v registru "Synchronisierungsfenster
(synchronizační okno)"
Synchronizační okno
| ∆ f max |
0 Hz
∆ U>
6V
∆Phi (∆ ϕ)
3°
∆ f<
-250 mHz
∆ f>
250 mHz
| ∆ f min |
0 Hz
∆ U<
-5 V
tolerance Phi: relativní
0%
absolutní
0,6°
tolerance f: relativní
0%
absolutní
3 mHz
tolerance U: relativní
3%
absolutní
60 mV
5. Po zadání údajů o relé se vraťte zpět do registru "Allgemein (všeobecně)" a
klikněte na tlačítko "Export". Pro pozdější použití uložte soubor pod názvem
"SYN3000.rio". Je přednastaven adresář "Prüflinge_RIO". Tento adresář obsahuje pro zjednodušení organizace souborů RIO další adresáře pro jednotlivé výrobce.
6. Kliknutím na "OK" uzavřete dialog "Prüfobjekt-Parameter (parametry zkoušeného objektu)" a převezmete změny.
129
5.4.2
1. Pro otevření dialogu pro hardwarovou konfiguraci klikněte na příslušnou ikonu nebo zvolte "Parameter | Hardware-Konfiguration".
Obrázek 5-7:
Registr "Allgemein
(všeobecně)" hardwarové konfigurace
2. V rozbalovacím menu najděte použitý přístroj CMC a vyberte jej. V našem
příkladu používáme CMC256-6.
3. Pro zobrazení detailů konfigurace výstupů klikněte na tlačítko "Details".
130
Obrázek 5-8:
Detaily hardwarové
konfigurace CMC256
4. Nastavte napětí na "3x300Veff". Proudové výstupy zůstanou "nicht verwendet (nepoužity)". Vaší volbu potvrďte kliknutím na "OK". Obrázek ukazuje
schéma připojení mezi CMC a zkoušeným objektem (relé) a mění se v závislosti na použití CMC.
5. Klikněte na registr "Analogausgänge (analogové výstupy)" , viz obrázek 5-9.
Obrázek 5-9:
Registr "Analogausgänge (analogové výstupy)" hardwarové
konfigurace
131
6. Pro každé napětí definujte název (Anzeige-Namen). V tomto příkladu použijeme standardní označení. Pro fázové napětí L1-L2 sítě 1 vepište "S1 V L1L2" a pro příslušné napětí L1-L2 sítě 2 "S2 V L1-L2".
Ve třetím sloupci může být uvedeno připojení k relé.
7. Přiřaďte výstupy CMC256 k relé tím, že je v řádcích pro "S1 V L1-L2" a "S2
V L1-L2" zakřížkujete. Zde opět použijeme standardní přiřazení.
8. Klikněte na registr "Binär-/Analogeingänge (binární/analogové vstupy)", viz
obrázek 5-10.
Obrázek 5-10:
Registr "Binär/Analogeingänge (binární/analogové vstupy)" hardwarové konfigurace
9. Pro každý binární vstup definujte název. V tomto příkladu použijeme standardní označení. Zadejte pro signály, přicházející z relé "U<", "U>", "f<", "f>"
a "Close Cmd (zap.povel)".
132
10.Přiřaďte výstupy CMC256 k relé tím, že je v řádcích pro "U<", "U>", "f<", "f>"
a "Close Cmd" zakřížkujete. Zde opět použijeme standardní přiřazení.
11.Klikněte na registr "Binärausgänge (binární výstupy)", viz obrázek 5-11.
Obrázek 5-11:
Registr "Binärausgänge
(binární výstupy)"
hardwarové konfigurace
12.Po zadání všech údajů se vraťte zpět do registru "Allgemein (všeobecně)".
Klikněte na tlačítko "Export". Uložte soubor pro pozdější použití pod názvem
"SYN3000-CMC256.rio". Adresář "HardwareKonfiguration_OHC" je přednastaven.
13.Pro aktivaci tohoto hardwarového nastavení klikněte na "Anwenden (použít)". Pro ukončení hardwarové konfigurace klikněte na "OK".
5.4.3
Vytvoření propojení mezi relé a CMC
V tomto bodě je vhodné ještě jednou překontrolovat fyzické propojení, aby bylo zajištěno, že odpovídá obrázku 5-3 " Simulace připnutí generátoru k síti s CMC256"
na straně 125. Fyzické propojení musí v každém případě souhlasit s hardwarovou
konfigurací.
1. Zkontrolujte, zda napěťové vstupy relé souhlasí s příslušnými napěťovými
výstupy CMC dle konfigurace, uvedené na obrázku 5-9 "Registr "Analogausgänge (analogové výstupy)" hardwarové konfigurace" na straně 131.
133
Ubezpečte se, že napěťové vstupy relé jsou dle Vaší konfigurace korektně
uzemněny.
2. Zkontrolujte, zda binární řídící signály souhlasí s příslušnými binárními vstupy CMC dle obrázku 5-10 "Registr "Binär-/Analogeingänge (binární/analogové vstupy)" hardwarové konfigurace" na straně 132.
3. Zkontrolujte, zda spouštěcí signál relé souhlasí s příslušným binárním výstupem CMC dle obrázku 5-11 "Registr "Binärausgänge (binární výstupy)"
hardwarové konfigurace" na straně 133.
5.4.4
Definování časů
1. V náhledu na zkoušku zvolte registr "Einstellungen (nastavení)".
Obrázek 5-12:
Parametry časů pro
modul synchronizačních přístrojů
2. Pro relé SYN3000 zadejte čas před synchronizací "Vor-Sync", čas po synchronizaci "Nach-Synchr.", maximální čas synchronizace "Max-Sync.:" a
prodlení mezi dvěma zkušebními body "Verzögerung".
Minimální čas po synchronizaci byl nastaven dříve jako čas sepnutí silového
vypínače.
Tabulka 5-5:
Registr "Einstellungen
(nastavení)"
Parameter
Vor-Sync.
1s
Nach-Synchr.
100 ms
Max-Sync.
60 s
Verzögerung
200 ms
Hodnoty v registru "Einstellungen (nastavení)" určují, jak dlouho trvá zkouška jednotlivého zkušebního bodu. Pokud je dosaženo synchronizmu obou sítí, skládá se
celkový čas zkoušky pro jeden zkušební bod takto:
134
synchronizováno:
čas prodlení (ne při první zkoušce)
+ čas před synchronizací
+ čas synchronizace
+ čas po synchronizaci
= celková doba zkoušky
Pokud je během zkoušky dosaženo synchronizmu, je čas synchronizace kratší,
než maximální čas synchronizace "Max-Sync.". Minimální čas po synchronizaci by
měl být stejný nebo větší než zapínací čas vypínače. Během prodlevy negeneruje
CMC napětí.
Pokud není dosaženo synchronizmu, skládá se celkový čas zkoušky pro jeden
zkušební bod takto:
není synchronizováno:
čas prodlení (ne při první zkoušce)
+ čas před synchronizací
+ maximální čas synchronizace
= celková doba zkoušky
5.5
Zkouška funkce
V registru "Fuktion" se zkouší funkce zapnutí vypínače synchronizačním relé. Mohou se použít jednotlivé zkušební body nebo tabulka se zkušebními body. V registru "Synchronisierungsfenster (synchronizační okno)" (v "Parameter | Prüfobjekt
(zkoušený objekt)") se definuje rozsah zkoušky (napětí jako funkce frekvence) a
stanoví se příslušné tolerance. Nachází-li se zkušební bod uvnitř tohoto okna,
zkouší modul, zda zapínací povel vypínače se provede uvnitř maximálního času
synchronizace. Nachází-li se zkušební bod mimo toto okno, zkouší modul, zda během maximálního času synchronizace nedojde k vyslání zapínacího povelu.
Zkušební body jsou přístrojem CMC generovány po určený čas. Tento čas byl specifikován v registru "Einstellungen (nastavení)".
Efektivním způsobem úplné zkoušky synchronizačního relé je tabulka se zkušebními body. Pro zadání zkušebních bodů do tabulky existují tři základní metody.
135
• Informace zadejte do příslušných textových polí pro ∆U, ∆f, ∆Phi (∆ϕ) nebo
U, f, Phi (ϕ). Možná je rovněž kombinace těchto polí.
∆U, ∆f, ∆Phi (∆ϕ): Rozdíl mezi referencí sítě 1 a zkušebním bodem sítě 2.
U, f, Phi (ϕ):
Aktuální hodnoty, které jsou generovány pro síť 2.
Relativ:
Znamená, že zkušební body jsou ve zkušebním dokumentu uloženy procentuálně k hodnotám v synchronizačním okně.
Jsou-li informace o zkušebních bodech v pořádku, klikněte na tlačítko "Hinzufügen (připojit)".
• V diagramu synchronizace umístěte myš na pravou stranu. Pro otevření
kontextového menu klikněte pravým tlačítkem myši na požadovaný zkušební
bod. Pomocí příkazu "Prüfpunkt hinzufügen (připojit zkušební bod)" můžete
zkušební bod vložit do tabulky.
• Ctrl+levé kliknutí vloží zkušební bod ihned do tabulky.
Do tabulky můžete vkládat libovolně mnoho zkušebních bodů.
5.5.1
Definování zkoušky funkce
1. V náhledu na zkoušku zvolte registr "Funktion".
2. Tlačítkem "Auto-Test" vložte zkušební body do tabulky.
Tlačítko "Auto-Test" umístí osm zkušebních bodů na kladnou a zápornou
hodnotu tolerance horní a dolní pozice ∆U a ∆f.
3. Odstraňte čtyři body z horní a dolní pozice ∆U (kde ∆f = 0), protože
SYN3000 potřebuje pro korektní činnost určitou odchylku frekvence.
Pro vymazání jednotlivých nebo více zkušebních bodů tyto označte a nakonec klikněte na tlačítko "Löschen (vymazat)". Pro označení více bodů klikněte na tyto se stisknutou klávesou Ctrl. Tlačítkem "Alle löschen (vymazat
vše)" se vymažou všechny body.
4. Vložte na každou stranu ∆f = 0 osm dalších zkušebních bodů. Některé
umístěte uvnitř synchronizačního okna a některé mimo něj, viz obrázky 5-13
a 5-14.
136
Relativ:
Zkušební body jsou uloženy procentuálně k hodnotám v
synchronizačním okně. Přepínání mezi relativními a absolutními hodnotami pomocí zaškrtávacího pole se projeví jen
u jednotlivých bodů, ne u celé tabulky.
Obrázek 5-13:
Zkušební body v registru "Funktion"
Tabulka obsahuje kontextové menu, které se dá otevřít kliknutím pravého
tlačítka. Důležitou funkcí je možnost skrývat a zobrazovat sloupce. Tím může zkoušející sám nastavit, kolik informací se má zobrazit.
Obrázek 5-14:
Diagram synchronizace
pro zkoušku funkce
137
Diagram synchronizace obsahuje kontextové menu, které se dá otevřít kliknutím pravého tlačítka. Takto můžete zadávat zkušební body do zkušební
tabulky, body přímo zkoušet a zvětšovat rozsah diagramu. Můžete zde rovněž zobrazovat a skrývat pomocné přímky (Grid), které se mohou použít pro
nastavení zkušebních bodů.
Prüfung bei
Zobrazuje parametry napětí a frekvence vybraných zkušebních bodů.
Prüfpunkt hinzufügen
Označené body jsou vloženy do zkušební tabulky.
Zoom größer
Provede zvětšení určité oblasti roviny dU/df pro zjednodušení výběru zkušebních bodů.
Verkleinern
Provede zmenšení určité oblasti pro zobrazení sousedních
oblastí v rovině dU/df. Toto se většinou používá pro získání
lepšího přehledu v této rovině.
Zoom Mode
Změní mód lupy.
Zoom Alle
Zobrazí úplnou rovinu dU/df. Zmenší zobrazení tak, že jsou
zobrazeny všechny definované zkušební body.
Grid zeigen
Zobrazí pomocné úsečky pro osu dU a osu df v rovině dU/df.
5. Poté, co jste definovali dostatečný počet zkušebních bodů, můžete spustit
testovací sekvenci. Klikněte na ikonu Start.
Zkušební body jsou přístrojem CMC generovány po určený čas. Tento čas
byl specifikován v registru "Einstellungen (nastavení)".
138
Obrázek 5-15:
Zkušební body s vyhodnocením funkční
zkoušky
Po vygenerování příslušných napětí každého bodu je tento bod vyhodnocen
buď jako "OK" (zelené +) nebo jako "nicht OK (není OK)" (červené x). Vyhodnocení vychází z toho, co se pro tento zkušební bod očekávalo. U některých zkušebních bodů se očekává, že synchronizmu je dosaženo (požadovaný stav: "Sync"), zatímco u jiných se dosažení synchronizmu nečeká (požadovaný stav: "k. Sync").
Např. u zkušebních bodů uvnitř synchronizačního okna a zadaného času je
synchronizmu dosaženo, pokud relé pracuje korektně. Právě tak se u zkušebních bodů mimo synchronizační okno očekává, že bude překročen synchronizační čas, aniž by bylo dosaženo synchronizmu. Pokud je po generování příslušných napětí dosaženo očekávaného stavu, je zkušební bod vyhodnocen jako "OK".
139
Obrázek 5-16:
Zkušební body v registru "Funktion", vyhodnocené jako "OK".
Vedle vyhodnocení v tabulce jsou zkušební body vyhodnoceny rovněž v diagramu, buď jako "OK" (zelené +) nebo jako "nicht OK (není OK)" (červené
x). Vyhodnocení závisí opět na očekávané reakci relé.
6. Přesvědčete se, zda je synchronoskop zobrazen. Zvolte "Ansicht (náhled) |
Synchronoscope".
7. Pokud označíte v tabulce jednotlivé zkušební body, ukáže synchronoskop
úhel ∆Phi (∆ϕ) dvou různých časových okamžiků: při vyslání zapínacího povelu na vypínač a při skutečném zapnutí vypínače.
Hodnota ∆Phi (∆ϕ) se vztahuje na rozdíl fázového úhlu mezi referencí a zkušebním systémem.
Takto je zobrazen rozdíl fází mezi sítí 1 a sítí 2 po vyslání zapínacího povelu
(modrá šipka) a po skutečném zapnutí silového vypínače (červená šipka).
140
Obrázek 5-17:
Synchronoskop pro
jednotlivý bod
Referenční frekvence může být nastavena buď na síť 1 nebo na síť 2 (přednastavena je síť 1). Pro změnu reference otevřete pravým tlačítkem myši
kontextové menu v náhledu na synchronoskop.
Pokud je jako reference použita síť 1 a f1 je větší, než f2 (podsynchronní
provoz), otáčí se šipka rozdílu fází ve směru hodinových ručiček. Pokud je
jako reference použita síť 1 a f1 je menší, než f2 (nadsynchronní provoz),
otáčí se šipka rozdílu fází proti směru hodinových ručiček.
Synchronoskop může být ze stavového řádku odebrán a umístěn jako panel
nástrojů na libovolné místo obrazovky. Klikněte levým tlačítkem myši na
malou šipku vlevo nahoře v synchronoskopu a podržte tlačítko stisknuté. Se
stisknutým tlačítkem potáhněte synchronoskop, až se dostane mimo okraj
uživatelské plochy modulu synchronizačních přístrojů a zobrazí se jako panel nástrojů. Pokud na malou šipku v levém horním rohu kliknete jednou,
můžete synchronoskop zvětšit, takže vyplní celý stavový řádek, nebo opět
zmenšit.
5.5.2
Uložení zkušebního souboru
Zkušební soubor obsahuje následující informace:
•
nastavení zkoušeného objektu,
•
hardwarovou konfiguraci,
•
všechny výsledky probíhající zkoušky.
141
Pokud se má zkušební soubor uložit pouze s nastavením zkoušeného objektu,
hardwarovou konfigurací a definovanými podmínkami, musíte všechny výsledky
zkoušky vymazat dříve, než soubor uložíte. Takový soubor pak může být lehce použit jako šablona pro dokument v Control Center (OCC).
Pokud byste chtěli pro provedení zkoušky otevřít již existující dokument a po provedení zkoušky ponechat obdržené výsledky, musíte soubor uložit pod jiným názvem. Jinak se původní soubor přepíše mezitím změněným souborem s novými
výsledky.
Pokud byste chtěli uložit pouze výsledky zkoušky, můžete protokol jednoduše exportovat do jiného formátu, např. TXT nebo RTF.
1. Připravte soubor pro uložení (bez výsledků zkoušky). Pro vymazání výsledků
klikněte na ikonu "Ergebnisse löschen (vymazat výsledky) nebo zvolte "Prüfung (zkouška) | Löschen (vymazat)".
2. Pro uložení souboru zvolte "Datei (soubor) | Speichern unter (uložit jako)".
Upozornění:
Pokud zvolíte "Datei (soubor) | Speichern (uložit)", uloží se
soubor pod původním názvem.
3. Otevřete adresář, kam by měl být soubor uložen. V našem případě přepněte
do adresáře "Prüfbibliothek (knihovna zkoušek)\Beispiele (příklady)".
4. Zadejte název souboru. Abyste mohli později soubor jednoduše identifikovat,
použijte co možná "nejpopisnější" název. Soubor pojmenujte
"SYN3000_Funktion.snc". Klikněte na "Speichern (uložit)".
5.6.
Zkouška kompenzace
V registru "Abgleich (kompenzace)" se definují povely pro regulaci, které řídí napětí
a frekvenci a jsou vydávány synchronizačním relé ke generátoru. Můžete použít
jednotlivé zkušební body nebo tabulku. V registru "Synchronisierungsfenster (synchronizační okno)" (pod "Parameter | Prüfobjekt (zkoušený objekt)") se definuje
rozsah zkoušky (napětí jako funkce frekvence) a určují se příslušné tolerance.
Pokud se zkušební bod nachází vně tohoto okna a relé obdrží spouštěcí povel:
142
1. Relé vydá příslušný povel (U>, U<, f>, f<) pro synchronizaci generátoru (síť
2) s referenčními podmínkami (síť 1).
2. Software modulu detekuje tento binární signál a změní napěťové výstupy na
základě modelu generátoru. V případě lineárního modelu generátoru řídí
hodnoty dU/dt a df/dt, generované pro zkušební bod, dle změn výstupů CMC
sítě 2.
Ve zkušební tabulce mohou být kombinovány lineární a dynamické modely
generátoru. V dalším popisu se vztahuje model generátoru jen na jednotlivé
zkušební body a ne na celkovou tabulku.
Bližší informace o modelu generátoru a o vytvoření vlastního modelu v CMC
(soubor GMD) naleznete v Online-Helpu.
3. Synchronizační relé musí vyslat řídící povel, až když se výstup sítě 2 nachází v synchronizačním okně.
(A) Pokud k tomuto dojde, může relé vyslat povel pro zapnutí vypínače a
modul synchronizačních přístrojů přejde do stavu „Nach-Synchronisierung“
(po synchronizaci).
(B) Pokud není povel pro zapnutí vypínače vyslán v době maximálního času
synchronizace, vyšle software ukončovací povel.
4. Software modulu vyhodnotí čas (t sync), který uběhl mezi startovním povelem a povelem k zapnutí vypínače. Pro vyhodnocení zkušebního bodu
„bestanden (úspěšně)/nicht bestanden (neúspěšně)“ je důležité znát napětí,
frekvenci a fázový úhel v následujících okamžicích:
-
Čas vyslání startovního povelu na relé.
-
Čas, kdy relé vysílá zapínací povel pro silový vypínač.
-
Čas, kdy silový vypínač skutečně sepne.
143
Pokud se zkušební bod nachází uvnitř tohoto okna a relé obdrží spouštěcí povel:
1. Software zkontroluje, zda povely (U>, U<, f>, f<) jsou vysílány, obzvláště
uvnitř nastavitelného rozsahu (pokud je definován).
(A) Pokud se zkušební bod nachází uvnitř synchronizačního okna, může relé
vyslat zapínací povel pro silový vypínač a modul synchronizačních přístrojů
přejde do stavu „Nach-Synchronisierung (po synchronizaci)“.
(B) Pokud není povel pro zapnutí vypínače vyslán v době maximálního času
synchronizace, vyšle software ukončovací povel.
2. Software modulu vyhodnotí čas (t sync), který uběhl mezi startovním povelem a povelem k zapnutí vypínače. Pro vyhodnocení zkušebního bodu
bestanden (úspěšně)/nicht bestanden (neúspěšně) je důležité znát napětí,
frekvenci a fázový úhel v následujících okamžicích:
-
Čas vyslání startovního povelu na relé.
-
Čas, kdy relé vysílá zapínací povel pro silový vypínač.
-
Čas, kdy silový vypínač skutečně sepne.
Zkušební body jsou přístrojem CMC generovány po určený čas. Tento čas byl specifikován v registru "Einstellungen (nastavení)".
5.6.1
Příprava pro zkoušku kompenzace
1. Pro otevření nového souboru zvolte "Datei (soubor) | Neu (nový)".
2. Zvolte "Datei (soubor) | Speichern unter (uložit jako)" a uložte soubor pod
novým názvem, ačkoliv zatím neobsahuje žádné zkušební body ani výsledky.
Upozornění:
soubor pod původním názvem.
3. Otevřete adresář, kam by měl být soubor uložen. V našem případě přepněte
použijte co možná "nejpopisnější" název. Soubor pojmenujte
"SYN3000_Abgleich.snc". Klikněte na "Speichern (uložit)".
144
3. Klikněte na ikonu zkoušeného objektu a pro otevření dialogu pro data zkoušeného objektu zvolte "Parameter | Prüfobjekt (zkoušený objekt)".
Otevřete registr "Allgemein (všeobecně)" a klikněte na tlačítko "Import".
Vyberte soubor "SYN3000.rio", který byl uložen před funkční zkoušku. Pokud není tento soubor k dispozici, opakujte kroky dle odstavce 5.4.1 "Konfigurace zkoušeného objektu" na straně 126.
Adresář "Prüflinge_RIO" je přednastaven. Tento adresář obsahuje další adresáře jednotlivých výrobců pro zjednodušení organizace souborů RIO.
Klikněte na "Anwenden (použít)" a potom na "OK", tím se uzavře dialog
"Prüfobjekt-Parameter (parametry zkoušeného objektu)" a převezmou se
Vaše změny.
4. Pro otevření dialogu hardwarové konfigurace klikněte na příslušný symbol
nebo zvolte "Parameter | Hardware-Konfiguration".
Otevřete registr "Allgemein (všeobecně)" a klikněte na tlačítko "Import".
Vyberte soubor "SYN3000-CMC256.ohc", který byl uložen před funkční
zkoušku. Pokud není tento soubor k dispozici, opakujte kroky dle odstavce
5.4.2 "Konfigurace hardwaru" na straně 130.
Adresář "HardwareKonfiguration_OHC" je přednastaven.
Klikněte na "Anwenden (použít)", tím se hardwarová konfigurace ukončí.
5.6.2
Definování zkoušky kompenzace
1. V náhledu na zkoušku vyberte registr "Abgleich (kompenzace)".
2. Vložte zkušební body do zkušební tabulky. Zde definujeme pouze čtyři body
pro demonstraci postupu.
Dva z nich umístěte dovnitř na okraj synchronizačního okna a dva mimo něj,
viz obrázky 5-18 a 5-19.
Existují tři základní způsoby, jak vložit zkušební body do tabulky.
145
-
Informace zapíšete do příslušných textových polí ∆U, ∆f, ∆Phi (∆ϕ) nebo
U, f, Phi (ϕ). Možná je rovněž kombinace těchto polí. Jsou-li informace o
zkušebním bodu v pořádku, klikněte na tlačítko "Hinzufügen (připojit)".
-
Umístěte myš do synchronizačního diagramu na pravé straně. Pravým
tlačítkem klikněte na požadovaný bod, tím se otevře kontextové menu.
Pomocí menu "Prüfpunkt hinzufügen (připojit zkušební bod)" můžete vložit bod do tabulky.
-
Ctrl+levé kliknutí vloží bod do tabulky okamžitě.
Obrázek 5-18:
Registr "Abgleich
(kompenzace)" se zkušebními body
Zkušební tabulka má své kontextové menu, které se otevírá kliknutím pravého tlačítka myši. Důležitou funkcí je skrývání nebo zobrazování jednotlivých sloupců. Tak
si může zkoušející sám nastavit, kolik informací se má zobrazovat.
146
Obrázek 5-19:
Synchronizační diagram pro zkušební body
Synchronizační diagram má své kontextové menu, které se otevírá kliknutím pravého tlačítka myši. Tímto můžete určovat zkušební body pro tabulku, body přímo
zkoušet nebo zvětšovat jednotlivé oblasti diagramu. Můžete také zobrazovat a
skrývat pomocné přímky (Grid), které jsou užitečné při umisťování zkušebních bodů.
3. Poté, co jste definovali dostatečný počet bodů, můžete spustit sekvenci
zkoušky. Klikněte na ikonu Start.
Zkušební body jsou generovány po určený čas. Tento čas se nastavuje v registru "Einstellungen (nastavení)", viz odstavec 5.4.4.
147
Obrázek 5-20:
Vyhodnocení zkušebních bodů v registru
"Abgleich (kompenzace)"
Vedle vyhodnocení v tabulce jsou zkušební body vyhodnoceny přímo v diagramu, buď jako "OK" (zelené +) nebo jako "nicht OK (není OK)" (červené
x). Vyhodnocení závisí opět na očekávaném chování.
Obrázek 5-21:
Synchronizační diagram při posunu zkušebních bodů do synchronizačního okna.
Synchronizační diagram obsahuje užitečné grafické informace o tom, co se
dělo se zkušebními body.
148
Ukazuje hlavně, jak se zkušební body posunovaly dříve, než bylo dosaženo
synchronizmu.
Body, ležící mimo synchronizační okno, způsobily, že relé vydávalo příslušné povely pro snížení/zvýšení napětí nebo frekvence. Tyto povely jsou generátorovým modelem modulu synchronizačních přístrojů interpretovány jako
řídící povely pro řízení fyzikálních výstupních veličin sítě (systému) 2.
Pokud synchronizační relé pracuje korektně, jsou zkušební body tak dlouho
posunovány do synchronizačního okna, až dojde k synchronizmu.
Pokud bylo synchronizmu dosaženo během maximálního času synchronizace, je zkušební bod vyhodnocen jako "OK". V opačném případě je vyhodnocen jako "nicht OK (není OK)".
Pokud je v tabulce označen jednotlivý zkušební bod, jsou zvýrazněny jeho
příslušné počáteční a koncové body v synchronizačním diagramu se "stopou" během kompenzace.
4. Ujistěte se, že je zobrazen synchronoskop. K tomu zvolte "Ansicht (náhled) |
Synchronoscope". V tabulce označte jednotlivé zkušební body, takže synchronoskop ukáže úhel ∆Phi (∆ϕ) dvou různých časů: při vyslání zapínacího
povelu na vypínač a při skutečném zapnutí vypínače.
Obrázek 5-22:
Synchronoskop pro
jednotlivý zkušební bod
5. Vytvořte zkušební soubor (bez výsledků). Klikněte na ikonu "Ergebnisse löschen (vymazat výsledky)" nebo zvolte "Prüfung (zkouška) | Löschen (vymazat)", tím vymažete všechny výsledky.
149
Protože soubor již byl jednou uložen, zvolte "Datei (soubor) | Speichern (uložit)". Dosavadní soubor je automaticky přepsán novými informacemi, ale bez
výsledků zkoušky.
5.6.3
Vytvoření zkušebního souboru a uložení protokolu
Nyní máme pro relé SYN3000 dva zkušební soubory. Oba soubory mohou být používány jako šablony pro další zkoušky a pro ukládání výsledků v módu "Alleinstehend (samostatně)". Oba soubory mohou být rovněž vloženy do dokumentu Control Center (OCC).
Pro vytvoření zkušebního souboru a uložení protokolu:
1. Zvolte "Datei (soubor) | Öffnen (otevřít)", otevřete příslušné soubory pro toto
relé: SYN3000_Funktion.snc a SYN3000_Abgleich.snc.
2. Pro provedení zkoušky modulem synchronizačních přístrojů klikněte na ikonu Start nebo zvolte "Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen (start/ pokračování)".
Výsledky předchozí zkoušky se musí vymazat dříve, než ji editujete nebo ji
chcete provést znovu. Výsledky NEMAŽTE, pokud je chcete uložit nebo exportovat.
3. Pro export protokolu zvolte "Datei (soubor) | Protokoll exportieren (exportovat protokol)".
Upozornění:
Pro zobrazení dat v prokolu zvolte "Ansicht (náhled) |
Protokoll". Můžete změnit formatování.
Zvolte adresář, do kterého má být protokol exportován. V našem případě
přepněte do adresáře "Prüfbibliothek (knihovna zkoušek)\Beispiele (příklady)".
Z rozbalovacího menu "Dateityp (typ souboru)" vyberte formát "RTF". Formát RTF obsahuje grafiku a formátování znaků a může být importován do
většiny textových editorů.
Zadejte název souboru. Aby bylo možno později soubor jednoduše identifikovat, použijte co možná "nejpopisnější" název. Soubor pojmenujte
"SYN3000_Funktion.rtf" nebo "SYN3000_Abgleich.rtf". Klikněte na "Speichern (uložit)".
4. Pro uložení souboru s výsledkem zkoušky zvolte "Datei (soubor) | Speichern
unter (uložit jako)" a zadejte nový název souboru.
150
Upozornění:
5.7
Soubor byste mohli uložit i pomocí "Datei (soubor) | Speichern (uložit)", přičemž je původní soubor vždy přepsán aktuální zkouškou a jejími výsledky. Uložením zkoušky pod jiným názvem souboru se dají zkoušky s obsaženými výsledky archivovat. Původní soubor zůstává přitom nezměněn a
bez "rušících" výsledků, a může být kdykoliv použit pro provedení nové zkoušky.
Vytvoření dokumentu OCC
Pro získání automatizovaného zkušebního dokumentu, který provádí jak funkční
zkoušku tak zkoušku kompenzace, mohou být oba soubory relé SYN3000 vloženy
do jednoho dokumentu Control Center (OCC).
Zhotovení zkušebního dokumentu OCC:
1. Spusťte Control Center buď s prázdným dokumentem nebo se šablonou.
2. Pro otevření dialogu specifikace dat zkoušeného objektu klikněte na ikonu
zkoušeného objektu nebo zvolte "Einfügen (vložit) | Prüfobjekt (zkoušený
objekt)".
3. Otevřete registr "Allgemein (všeobecně)" a klikněte na tlačítko "Import".
4. Vyberte soubor SYN3000.rio, který byl uložen před funkční zkouškou. Pokud
není tento soubor k dispozici, opakujte kroky dle odstavce 5.4.1 "Konfigurace zkoušeného objektu na straně 126.
Adresář "Prüflinge_RIO" je přednastaven. Tento adresář obsahuje pro zjednodušení organizace souborů RIO další adresáře jednotlivých výrobců.
5. Klikněte na "Anwenden (použít)" a potom na "OK", tím se uzavře dialog
"Prüfobjekt-Parameter (parametry zkoušeného objektu)" a převezmou se
Vaše změny.
6. Pro otevření dialogu hardwarové konfigurace klikněte na příslušnou ikonu
nebo zvolte "Parameter | Hardware-Konfiguration".
151
7. Otevřete registr "Allgemein (všeobecně)" a klikněte na tlačítko "Import".
8. Vyberte soubor "SYN3000-CMC256.ohc", který byl uložen před funkční
zkoušku. Pokud není tento soubor k dispozici, opakujte kroky dle odstavce
5.4.2 "Konfigurace hardwaru" na straně 130.
Adresář "HardwareKonfiguration_OHC" je přednastaven.
9. Pro aktivaci nastavení hardwaru klikněte na "Anwenden (použít)". Klikněte
na "OK", tím se hardwarová konfigurace ukončí.
10.Pro otevření dialogu zkoušeného objektu zvolte "Einfügen (vložit) | Prüfmodul (zkušební modul)".
DULEŽITÉ: V tomto dialogovém okně označte option "Aus Datei erstellen
(vytvořit ze souboru)".
Vyhledejte nyní adresář se soubory "SYN3000_Funktion.snc" a
"SYN3000_Abgleich.snc". Vyberte tyto soubory.
11.Opět zvolte "Einfügen (vložit) | Prüfmodul (zkušební modul)". V tomto dialogovém okně označte option "Aus Datei erstellen (vytvořit ze souboru)". Vyhledejte nyní adresář se soubory "SYN3000_Funktion.snc" a
"SYN3000_Abgleich.snc". Zvolte další soubor.
Nyní máte základní zkušební dokument OCC bez zvláštních nastavení, s
kterým můžete provádět jak funkční zkoušku tak zkoušku kompenzace.
Tento dokument nyní můžete měnit dle Vašich potřeb.
152
Zemní ochrany
6
Zemní ochrany
Relé pro detekci zemních spojení jsou nasazovány pro tyto aplikace:
• statické zemní spojení
• přechodné zemní spojení
Zkušební modul pro zemní relé obsahuje model sítě pro simulaci zemních spojení
v sítích, které používají pro uzemnění systému rezonanční zařízení (např. Petersenova cívka), nebo v sítích, které nejsou uzemněny vůbec.
Simulované napětí a proudy v místě nasazení relé jsou vzhledem k amplitudě, fázi
a frekvenci přibližně stejné jako v reálné síti.
Simulované tvary signálů jsou předány do CMC a generovány ke zkoušenému objektu (obvykle Wischerovo nebo wattmetrické relé). Modul může být ale užitečný i
pro nastavení těchto relé.
Kromě toho může být zkontrolováno korektní připojení proudových transformátorů.
Mohou být simulovány jak konvenční třífázové systémy, tak rovněž dvoufázové
systémy, používané v některých drážních sítích.
6.1
Příklad: Zemní relé
• ESAG_II_Erdschluss.grf
• ESAG_II_Erdschluss-CMC256.ohc
• ESAG_II_Erdschluss.rio
Adresář:
Protection
Obrázek 6-1 ukazuje typické použití zemního relé. Generátor dodává energii do
sítě přes transformátor. Zemní relé hlídá napětí a proudy na přenosovém vedení.
153
Obrázek 6-1:
Příklad pro zemní relé
na vývodu energetické
sítě
CMC s modulem Ground Fault
Zemní relé ESAG II
Zemní spojení ve směru
Zemní spojení v protisměru
Porucha
Fázový posun
Směr vpřed
Směr vzad
V provozu
Všechny kontrolované proudy jsou zapojeny paralelně; součet je přiveden na relé.
Všechna kontrolovaná napětí jsou zapojena do série. Jejich součet je rovněž přiveden na relé.
V symetrickém třífázovém systému je součet proudů všech fází roven 0. Rovněž
součet napětí všech fází je 0.
Pokud však některá fáze vykazuje zemní spojení nebo je z jakéhokoliv důvodu
vzhledem k ostatním fázím nesymetrická, součet proudů a napětí již není 0. Následkem je tok proudu nulovým vodičem nebo zemí. Tento tok detekuje zemní relé.
Pokud je detekováno zemní spojení, mohou být části sítě díky relé odpojeny, aby
se tak zabránilo škodám na zařízení, jako jsou transformátory nebo generátory.
154
Zemní ochrany
6.2
Napodobení pomocí přístroje CMC
Aby se mohlo zemní relé zkoušet, musí přístroj CMC napodobit prostředí, v kterém
je relé používáno. Použijeme CMC256, mohl by být rovněž použit CMC156.
Obrázek 6-2:
Simulace proudů a napětí energetické sítě
pro zemní relé pomocí
CMC256
CMC s modulem Ground Fault
Zemní relé
ESAG II
Zemní spojení ve směru
Zemní spojení v protisměru
Může se použít pro napájení
relé
Porucha
Fázový posun
Směr vpřed
Směr vzad
V provozu
Obrázek 6-2 ukazuje prostředí OMICRON Test Universe pro zkoušku zemního relé.
• Čtvrtý napěťový výstup CMC256 se může použít pro nulové napětí.
U1 + U 2 + U 3
3
• Tři napěťové výstupy CMC256 reprezentují kontrolované proudy tří fází.
Na obrázku 6-2 není znázorněn počítač nebo laptop, připojený k CMC256. Při
kontrole připojení se ujistěte, že je tento rovněž k CMC256 připojen.
155
6.3
Spuštění modulu zemních ochran
1. Dvakrát klikněte na ikonu OMICRON Test Universe nebo spusťte "Startpage.exe". Poté se otevře úvodní stránka OMICRON, ze které mohou být
spouštěny všechny programy.
2. Ve sloupci "Prüfmodule (zkušební moduly)" zvolte "Erdschlußschutz (zemní
ochrana)". Tímto je spuštěn modul zemních ochran v módu "Alleinstehend
(samostatně)".
6.3.1
Konfigurace zkoušeného objektu
1. Klikněte na ikonu zkoušeného objektu nebo zvolte "Parameter | Prüfobjekt
(zkoušený objekt)", tím se otevře dialog pro zadávání dat, specifických pro
zkoušený objekt (všeobecné informace o relé).
Obrázek 6-3:
objektu, registr "Allgemein (všeobecně)"
156
Zemní ochrany
2. Zadejte do registru "Allgemein (všeobecně)" parametry relé ESAG II dle obrázku 6-3 a tabulky 6-1.
Tabulka 6-1:
Všeobecné nastavení
zemního relé ESAG II
Registr "Allgemein (všeobecně)"
Název
Wischerovo zemní relé
Typ přístroje
ESAG II
Počet fází:
3
fn
50 Hz
Un
120 V (L-L)
3. Po zadání všech údajů o relé klikněte na tlačítko "Export". Uložte soubor pro
pozdější použití pod názvem "ESAG_II_Erdschluss.rio". Adresář "Prüflinge_RIO" je přednastaven. Tento adresář obsahuje další adresáře jednotlivých výrobců pro zjednodušení organizace souborů RIO.
4. Klikněte na "OK", tím se uzavře dialog "Prüfobjekt-Parameter (parametry
zkoušeného objektu)" a převezmou se Vaše změny.
157
6.3.2
1. Pro otevření hardwarové konfigurace klikněte na příslušnou ikonu nebo
zvolte "Parameter | Hardware-Konfiguration".
Obrázek 6-4:
Registr "Allgemein
(všeobecně)" hardwarové konfigurace
2. V rozbalovacím menu vyhledejte použitý přístroj CMC a vyberte jej. V našem
příkladu používáme CMC 256-6.
3. Pro zobrazení detailů konfigurace výstupů klikněte na "Details".
158
Zemní ochrany
Obrázek 6-5:
Detaily hardwarové
konfigurace CMC 256
4. Nastavte napětí na "1x300V" a proudy na "1x75A" dle obrázku 6-5. Vaší volbu potvrďte kliknutím na "OK". Obrázek ukazuje zapojovací schéma mezi
CMC a zkoušeným objektem (relé) a mění se v závislosti na tom, jak je CMC
používán.
5. Klikněte na registr "Analogausgänge (analogové výstupy)", viz obrázek 6-6.
Obrázek 6-6:
Registr "Analogausgänge (analogové výstupy)" hardwarové
konfigurace
159
6. Definujte názvy pro zobrazování napěťových a proudových signálů. V tomto
příkladu použijeme standardní nastavení "UN" a "IN".
Ve třetím sloupci může být zadáno připojení k relé. V tomto příkladu by to
bylo "3:4" pro napětí a "1:2" pro proud.
7. Určete přiřazení výstupů CMC 256 k relé tím, že zakřížkujete příslušné buňky pro "UN" a "IN". Také zde použijeme standardní přiřazení.
8. Klikněte na registr "Binär-/Analogeingänge (binární/analogové vstupy)", viz
obrázek 6-7.
Obrázek 6-7:
Registr "Binär/Analogeingänge (binární/analogové vstupy)" hardwarové konfigurace
9. Pro každý binární vstup definujte název. V tomto příkladu jsou přiděleny
standardní názvy. Pro signály, přicházející z relé, zadejte "GAnr (gen. popud)" a "GAus (gen.vyp.)".
160
Zemní ochrany
10. Po zadání údajů o relé klikněte na registr "Allgemein (všeobecně)". Klikněte
na tlačítko "Export". Uložte soubor pro pozdější použití pod názvem
"ESAG_II_erdschluss.ohc". Adresář "HardwareKonfiguration_OHC" je přednastaven.
11. Klikněte na "OK", tím se aktivuje nastavení zkoušeného objektu.
6.3.3
Vytvoření propojení mezi relé a CMC
Na tomto místě je vhodné ještě jednou zkontrolovat fyzické propojení, aby bylo zajištěno, že odpovídá obrázku 6-2 "Simulace proudů a napětí energetické sítě pro
zemní relé pomocí CMC256" na straně 155. Fyzické propojení musí v každém případě souhlasit s hardwarovou konfigurací.
1. Zkontrolujte, zda napěťové vstupy relé souhlasí s příslušnými napěťovými
výstupy CMC dle konfigurace na obrázku 6-6 "Registr "Analogausgänge
(analogové výstupy)" hardwarové konfigurace" na straně 159 nebo je příslušně propojte. Ujistěte se, že napěťové "vstupy" relé jsou uzemněny korektně dle Vaší konfigurace.
2. Zkontrolujte, zda binární řídící signály relé souhlasí s příslušnými binárními
vstupy CMC dle konfigurace na obrázku 6-7 "Registr "Binär-/ Analogeingänge (binární/analogové vstupy)" hardwarové konfigurace" na straně 160 nebo
je příslušně propojte.
6.3.4
Definování nastavení zkoušky
V tomto odstavci se musí definovat přesné informace o prováděné zkoušce. To
obsahuje rovněž definici typu zemního spojení a umístění relé.
161
1. Z rolovacího menu vyberte "Ansicht (náhled) | Prüfung (zkouška)", tím se
zobrazí náhled na zkoušku.
2. Zvolte registr "Prüfung (zkouška)".
Obrázek 6-8:
Registr "Prüfung
(zkouška)"
3. Protože jsme definovali soubor RIO s nastavením zkoušeného objektu,
označíme kontrolní pole "Verwende Prüfobjekt-Einstellungen (použité nastavení zkoušeného objektu)".
4. Naše zkouška má následující vlastnosti:
-
Netzwerk-Typ (typ sítě): Freileitung (volné vedení)
-
Fehlerbehaftete Phase (postižená fáze): L2
-
Erdschlußfunktion (funkce zemního spojení): Transient (přechodné)
-
Relaisort (umístění relé): Abzweig A (vývod A)
-
Wandlersternpunkt (uzemnění PTP): Richtung Ltg. (směrem k vedení)
-
Erdfehler-Resistanz (odpor zemní poruchy): 100 mΩ
Nezapomeňte, že po změně umístění relé se změní rovněž diagram na pravé straně, tím je umístění relé správně zobrazováno, viz obrázek 6-9. Toto je také důvod,
proč dokumentace určuje, že porucha ve vývodu A je ve směru poruchy a porucha
ve vývodu B je v protisměru poruchy.
162
Zemní ochrany
Obrázek 6-9:
Principiální schéma
zemního spojení
6.3.5
Definování nastavení transformátoru
V tomto odstavci jsou uvedeny informace o transformátoru.
1. Zvolte registr "Transformator".
Obrázek 6-10:
Registr "Transformator"
2. Zadejte příslušné informace o transformátoru. Údaje, které již byly zadány v
části definování zkoušeného objektu, zde mohou být použity.
163
V našem případě se jedná o tato nastavení:
6.3.6
OS (vyšší strana)
110 kV
US (nižší strana)
20 kV
Erdung (uzemnění)
Gelöscht (kompenzované)
Sternpunkterdungswiderstand
(odpor uzemnění)
400 Ω
Verstimmung (rozladění)
-0,1
Transformator-Nennleistung
(jmenovitý výkon transformátoru)
40 MVA
Transformatorimpedanz
(impedance transformátoru)
14%
Kurzschlußleistung OS
(zkratový výkon na nižší straně)
6000 MVA
Definování nastavení sítě
V tomto odstavci zadejte bližší informace o síti.
1. Otevřete registr "Netzwerk (síť)".
Obrázek 6-11:
Registr "Netzwerk (síť)"
164
Zemní ochrany
2. Zadejte příslušné informace o síti vzhledem k vývodu A a primární kapacitě.
Abzweig A (vývod A)
R1
200 mΩ
X1
360 mΩ
R0
1,4 Ω
X0
600 mΩ
Primärer kapazitiver Ien (primární kapacitní I)
Netzwerk (síť)
60 A
Abzweig A (vývod A)
2A
Abzweig B (vývod B)
20 A
Stromwandlernennstrom (jmenovitý proud PTP)
Primär (primár)
1 kA
Sekundär (sekundár)
5A
165
6.3.7
Definování všeobecných nastavení
V tomto odstavci zadejte informace o řídících podmínkách pro začátek reprodukce.
1. Klikněte na registr "Allgemein (všeobecně)".
Obrázek 6-12:
Registr "Allgemein
(všeobecně)"
2. Pro tento příklad zvolte "Kein Trigger (žádné řízení)".
3. Zadejte délku poruchy 1 s.
166
Zemní ochrany
6.3.8
Provedení zkoušky a zobrazení časových signálů
Po ukončení konfigurace modulu se může provést zkouška.
1. Zvolte "Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen (start/pokračování)".
Modul vytvoří tvary křivek napěťových a proudových výstupů, které CMC pak
generuje na připojené relé.
2. Aby se tvary křivek napětí a proudů zobrazovaly společně s konfigurovanými
binárními vstupy, zvolte "Ansicht (náhled) | Zeitsignal (časový signál)"..
Obrázek 6-13:
Náhled na časové signály
Pokud CMC generuje křivky, dá se jednoduše zjistit, zda relé vypíná nebo ne. Dá
se tedy rychle určit, zda relé pracuje dle očekávání nebo ne. Manuální zkouška je
ukončená.
167
6.3.9
Definování podmínek měření
Zkouška zemního relé se může provést, pokud byla provedena všechna nastavení.
Avšak zde se jedná o manuální zkoušku.
Aby bylo možno zkoušku automatizovat a získat vyhodnocení, musí se určit kritéria
popř. podmínky měření.
Podmínka definuje, kdy se má měření spustit a kdy ukončit, jak dlouho má trvat a
co se očekává. Pokud je očekávání splněno, je zkouška úspěšná, v opačném případě je neúspěšná.
1. Zvolte "Ansicht (náhled) | Messung (měření)".
Obrázek 6-14:
Náhled na měřené
hodnoty
2. Zadejte příslušné informace pro vyhodnocení. Měření se spustí, pokud je porucha vložena. Zastaví se, pokud zemní relé vypne (GAus 0>1). Po rozpoznání začátku poruchy se očekává, že relé vypne ve stanoveném čase
(Tsoll).
Name (název)
GAus (gen.vyp.)
Ignoriere vor (ignorováno před)
Fehler (porucha)
Start
Fehler (porucha)
Stop
GAus (gen.vyp.) 0>1
Tsoll (požadovaný čas)
0, 1 s
Tabw- (odchylka času-)
0, 01 s
Tabw+ (odchylka času+)
0, 01 s
3. Po uplynutí zkoušky dodá modul informace o měření a vyhodnotí výsledky.
168
Tist
Čas, který relé potřebovalo k vypnutí.
Tabw
Odchylka času od očekávaného času vypnutí (Tsoll).
Bewertung
Podmínka měření je splněna nebo ne.
Zemní ochrany
6.3.10
Uložení souboru
Při uložení souboru jsou uloženy nastavení zkoušeného objektu, hardwarová konfigurace a všechny výsledky aktuální zkoušky. Aby se soubor uložil pouze s nastavením zkoušeného objektu, hardwarovou konfigurací a definovanými podmínkami
měření, musí se všechny výsledky vymazat dříve, než je soubor uložen.
Pokud se pro provedení zkoušky otevře již existující soubor a po provedení zkoušky chcete obsažené výsledky ponechat, musíte soubor uložit pod jiným názvem.
Jinak se původní soubor přepíše mezitím změněným souborem a jeho výsledky.
Pokud chcete uložit jen výsledky zkoušky, můžete tyto jednoduše exportovat do jiného formátu, např. TXT nebo RTF.
1. Připravte soubor k uložení (bez výsledků zkoušky).
Zvolte "Prüfung (zkouška) | Löschen (vymazat)", tím vymažete všechny výsledky zkoušky.
2. Pro uložení souboru zvolte "Datei (soubor) | Speichern unter (uložit jako)".
Upozornění:
soubor pod dosavadním názvem.
3. Zvolte adresář, do kterého má být soubor uložen. V našem případě přepněte
použijte co možná "nejpopisnější" název. V našem případě jej pojmenujeme
"ESAG_II_erdschluss.gdf". Klikněte na "Speichern (uložit)".
6.3.11
Provedení zkoušky zemního relé a uložení zkušebního protokolu
1. Pro provedení zkoušky zemního relé klikněte na ikonu "Start/Fortsetzen
(start/pokračování)" nebo zvolte "Prüfung (zkouška) | Start/Fortsetzen (start/
pokračování).
Pokud chcete provést zkoušku, musíte předešlé výsledky vymazat dříve, než
zkoušku editujete nebo znovu provedete. Výsledky NEMAŽTE, pokud je
chcete uložit nebo exportovat.
2. Pro export zkušebního protokolu zvolte "Datei (soubor) | Protokoll exportieren (exportovat protokol)".
169
Upozornění:
Pro zobrazení údajů protokolu zvolte "Ansicht (náhled) |
Protokoll". Může se změnit formátování.
3. Zvolte adresář, kam chcete protokol exportovat. V našem případě přepněte
4. Z rozbalovacího menu "Dateityp (typ souboru)" vyberte pro ukládaný soubor
"RTF". Formát RTF obsahuje grafiku a formátování znaků a může být importován do většiny textových editorů.
použijte co možná "nejpopisnější" název. V našem případě jej pojmenujeme
"ESAG_II_erdschluss.rtf". Klikněte na "Speichern (uložit)".
6. Pokud chcete uložit výsledky zkoušky, zvolte "Datei (soubor) | Speichern
unter (uložit jako)" a zadejte nový název souboru.
Upozornění:
170
Soubor byste mohli uložit také pomocí "Datei (soubor) |
Speichern (uložit)", přitom se však původní soubor přepíše
aktuální zkouškou a jejími výsledky. Uložením zkoušky pod
jiným názvem se dají zkoušky s obsaženými výsledky archivovat. Původní soubor přitom zůstane nezměněn a bez "rušivých" výsledků a může být kdykoliv znovu použit pro provedení nové zkoušky.
Kontaktní adresy OMICRON
7
Kontaktní adresy OMICRON
Pobočky a střediska služeb zákazníkům
Evropa
OMICRON electronics GmbH
Oberes Ried 1
6833 Klaus
Rakousko
Telefon:
Fax:
eMail:
Internet:
+43 5523 507-0
+43 5523 507-999
[email protected]
www.omicron.at
USA
OMICRON electronics Corp. USA
12 Greenway Plaza, Suite 1200
Houston TX 77046
USA
Telefon:
Fax:
eMail:
Internet:
+1 713 830-4660
1-800-OMICRON
+1 713 830-4661
[email protected]
www.omicronusa.com
OMICRON electronics Asia Ltd.
Room 719, Tower II
Grand Central Plaza
138 Shatin Rural Committee Road
Shatin, Hong Kong
Telefon:
Fax:
eMail:
+852 2634-0377
+852 2634-0390
[email protected]
Avenida Somosierra 12
Escalera Derecha, Oficina 1H
28700 San Sebastián de los Reyes
Madrid, Španělsko
Telefon:
Fax:
eMail:
+34 91 652-4280
+34 91 653-6165
[email protected]
OMICRON electronics UK Ltd.
Unit 9, Marconi Gate
Staffordshire Technology Park
Beaconside, Stafford ST18 0AP
Anglie
Telefon:
Fax:
+44 1785 251-000
+44 1785 252-000
eMail:
[email protected]
Asie
Regionální prodejní pobočky
Španělsko OMICRON Technologies Espańa S.L.
UK
171
Školení, poradenství, uvádění do provozu
Německo
172
OMICRON electronics Deutschland
GmbH
Gewerbering 40
91341 Röttenbach
Německo
Telefon:
Fax:
eMail:
+49 9195 9475-1
+49 9195 9475-39
[email protected]
173

Návody k modulu Advanced Protection

Transkript

Podobné dokumenty

REB 500 - VF servis

Zaměření výzkumu a vývoje, přístrojové vybavení

3-fázové UPS

1) učební texty – Základní témata

unitrol 1000

SYN 5302 - VF servis

a. příprava projektu