Pdf pro prohlížení

16. 6. 2016
139
1. PRO POVZBUZENÍ DUCHA
Blíží se konec školního roku a myslím, že nejen děti, ale i my dospělí se těšíme na
svou dovolenou. A v této době, kdy často říkáme, „ že je toho hodně“, jsme pozváni na
pouť na Svatý Kopeček. Někteří skoro rok připravovali tuto událost. A den „D“ je tady.
Myslím, že všichni kdo přijeli, toho nelitovali – ba naopak. Kromě čtrnácti, kteří skládali sliby v krásné bazilice, jsme slyšeli nádhernou hudbu, pěknou promluvu, potkali jsme
spoustu dobrých přátel a kamarádů. Také jsme se mohli obohatit prohlídkou kostela a zavítat do nějaké skupinky a tam zase načerpat.
Setkání s druhým člověkem má vždy dvě stránky: jednu, že ho vidím a mám z toho radost, a druhou, že i on nese nějakou starost nebo bolest.
Moc bych chtěla poděkovat všem organizátorům této krásné pouti a vám všem popřát,
aby doba dovolených byla pro vás hlubokým setkání s Bohem, krásou přírody a obohacením s dalším člověkem – s jeho radosti a starostmi.
Hanka Koudelková
Milosrdenství je identifikační karta našeho Boha
10. 05. 2016
VÝŇATEK Z PROMLUVY DONA ÁNGELA F. ARTIMA
Moje drahá salesiánská rodino, přátelé Dona Boska a jeho charizmatu a čtenáři Bollettino Salesiano. Můj pozdrav na tento měsíc k vám přichází z mého srdce a z Červeného
ostrova, z Madagaskaru.
Svatý týden jsme začali obrazy smrti v Evropě; vzpomeňte si na atentáty na letišti
a v metru v Bruselu. Na křesťany na hřišti v Lahore. Na živé utrpení naší salesiánské rodiny. Se srdcem naplněným obavami a strachem kvůli osudu našeho spolubratra otce
Thomase, který chtěl hrdinsky přinést oběť společně se čtyřmi sestrami misionářkami lásky v Adenu, a o kterém až do této chvíle nevíme absolutně nic.
Opakovaně jsem vás vyzýval modlit se za všechny ty, kteří jsou nevinnými oběťmi násilí. Každého druhu násilí a hladu, nucené emigrace a přírodních pohrom. Nadále se modleme za mnohé mučedníky, kteří i v této chvíli ztrácejí život pro svou víru v Ježíše Krista.
Ve společenství univerzální Církve buďme s nimi jedno srdce a jedna duše.
„Boží milosrdenství není jen abstraktní ideou, ale je konkrétní realitou, kterou Bůh
zjevuje svou lásku jako lásku otce a matky, kteří pociťují náklonnost k svému dítěti z nejhlubšího vnitřku své bytosti. Skutečně je možné říci, že jde přímo o „vášnivou“ lásku.
Pramení zevnitř jako hluboký, přirozený cit, utkaný z něhy a soucitu, trpělivosti a odpuštění“ (papež František, Misericordiae vultus).
1
Zároveň vám připomínám slova papeže Františka, který nás vyzývá žít a stále si připomínat, že milosrdenství je identifikační karta Boha. Tento jednoduchý a neformální výrok, připisovaný papežovi, se mi zdá velmi pěkný a dojemný.
Musíme uznat, že naše srdce je často cynické a necitlivé a časem se stává nejednou
tvrdším. Myslíme si, že hledáme světový mír, ale v této chvíli zuří násilí ve všech koutech
naší planety. Zavíráme hranice a stavíme zdi před lidmi, kteří zažívají skutečný exodus.
Lehce zapomínáme, že i náš národ se stěhoval, naši předkové, možná i naši rodiče…
Milosrdenství, soucit, něžnost, vlídnost, tolerance, odpuštění… jsou jen různé aspekty
té samé bohaté skutečnosti. Co potřebujeme nejvíc ve chvíli, kterou prožíváme? Je na
každém z nás, abychom poslouchali tlukot svého srdce a konkrétní každodenní život.
(Podle Il Bollettino Salesiano, květen 2016 přeložil Roman Farion)
2.
PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA…
Ze zápisu z 7. jednání provinciální rady
Smolenice, Slovensko 28. 5. 2016
1. Formace
• PR schválila žádost o vstup do Sdružení Dagmar Praisové a Radany Parmové (obě
společenství Ostrava)
PR bere na vědomí:
začátek předaspirantátu:
• Marek a Tereza Ševčíkovi, 21. 4. 2016, 703 Moravská brána
• Věra Gajdůšková, 24. 6. 2016, 401 Severní Čechy
• Robert Kotyšan, 24. 6. 2016, 401 Severní Čechy
začátek aspirantátu:
• Pavla Jungmannová, 17. 5. 2016, 705 Fryšták
• Marie Klučková, 11. 6. 2016, 701 ŠOP
• Petr a Kateřina Suchomelovi, 11. 6. 2016, spol. Fryšták
2. Různé
• Volby do místních rad proběhnou v září–říjnu 2016
• Chalupa Klášterecká Jeseň – schválen převod na SHM – hledáme nejvhodnější formu
• 17. 6. 2016 ve 20 hodin sledujte na TV Noe pořad Kulatý stůl – živě vysílaná beseda
při příležitosti 140 let založení Sdružení ASC
• Ve dnech 28. 9. až 1. 10. 2017 navštíví ČR hlavní představený don Ángel Fernández Ártime, 30. 9. 2017 bude společné setkání salesiánské rodiny na sv. Hostýně
• Zájemci o zaslání finančního příspěvku salesiánům do Sýrie se mohou připojit ke
sbírce organizované slovenskými salesiány, více informací ve Zpravodaji
• 5. 11. 2016 bude společné setkání PR s nově zvolenými MR v Brně Žabovřeskách
• Další jednání PR: 7.–8. října 2016 na Vidči
3. Úmysly modliteb
Náš milý Bože, letní čas nás zve ke chvále tvého stvoření v přírodě, k odpočinku
a k času strávenému s našimi nejbližšími a s mladými. Chceme tento čas využít také
k modlitbě za ty, kdo tě potřebují:
– za čas prázdnin, během něhož se můžeme setkat s Bohem ve všem jeho stvoření
– za zemřelého Stanislava Mareše a posilu pro jeho ženu Marii a celou rodinu
2
– za Vláďu Peterku, který odešel k Otci, a za duchovní posilu pro jeho ženu Moniku
a celou rodinu
– prosíme nadále za Toníka Orla, který byl již převezen z rehabilitačního ústavu domů
a pokračuje v rehabilitaci po cévní mozkové příhodě.
– za Boží pomoc a dary Ducha svatého pro další boj s poruchou příjmu potravy pro
Madlenku Větrovskou
– za rodinu Honzy a Marušky Stodolových, aby jim Pán dal sílu a naději v jejich těžké
životní zkoušce
Na přímluvu Ignáce Stuchlého prosíme:
– za uzdravení neslyšícího Michaela Kamaráda
Zapsala Eva Bernardová
Úmysly modliteb ve Zpravodaji a na webu
Milí přátelé, ráda bych vás informovala o jedné nové úpravě ohledně úmyslů modliteb:
Na jednání provinciální rady bylo dohodnuto, že mezi oficiálně zveřejněné úmysly modliteb (v pravé horní části webových stránek a ve Zpravodaji) budou uvedeny jen úmysly za
členy salesiánské rodiny a jejich rodinné příslušníky. To neznamená, že se nemůžeme
modlit i za někoho jiného, kdo by potřeboval naše modlitby. Máte-li někoho takového ve
svém okolí, jehož situace vám zvláště leží na srdci, a chtěli byste se o ní sdílet s ostatními
spolupracovníky a prosit je o modlitbu, napište klidně jako dosud článek na web nebo do
Zpravodaje. Článek bude zveřejněn a rádi se budeme modlit. Jen tento úmysl nebude uveden na „oficiálních“ místech.
Klára Novotná
3.
FORMACE
Spolupracovnické sliby – České Budějovice
Vydáno dne 25. 04. 2016
Slib salesiánů spolupracovníků složili
24. dubna 2016 v kostele sv. Vojtěcha
v Českých
Budějovicích
manželé
Trojkovi. Pouť svatého Vojtěcha v
Českých Budějovicích byla letos
mimořádně slavná: Dva mladí přátelé
Dona Boska vstoupili do Sdružení
salesiánů spolupracovníků. Mši sloužil
salesián Johny Komárek, který je
delegátem pro salesiánskou rodinu, a
doprovázel ji farní sbor společně s
hudební skupinou The Maso, která věnovala tomuto dni autorskou píseň „Vojtěchu náš“.
Kdo chce kam, pomozme mu tam
Vydáno dne 04. 05. 2016
A protože lidí, kteří chtějí mezi nás, je ještě pořád dost, uspořádala pro ně a pro jejich
formátory provinciální rada tradiční setkání, tentokrát v Újezdě u Uničova.
Na přání účastníků loňské akce bylo setkání celovíkendové. Tradiční program (přednáška, ústraní, možnost svátosti smíření, mše, diskuze ve skupinkách) tak mohl být rozšířen o křížovou cestu, výlet na Řešovské vodopády a sobotní „společenský“ večer. V něm
nám nejprve Dana a Libor Podešvovi pověděli něco o sobě, o radostech a starostech ro3
dinných i profesních (Libor je zakladatelem a ředitelem ZŠ Integra Vsetín), o svojí cestě
se salesiánskou rodinou. A protože nechybělo dobré víno, dvě kytary a dokonce ani trubka, rozjela se pravá rodinná salesiánská zábava.
Za provinciální radu Honza Zindulka
Poděkování za nádherný den našich slibů
Vydáno dne 14. 06. 2016
Naše milá salesiánská rodino, jsme nesmírně šťastni, že vás můžeme od soboty 11. 6.
2016 takto nazývat. V tento den jsme prožili něco úžasného. Stali jsme se součástí společenství lidí, v jejichž přítomnosti zažíváme opravdovou Boží lásku, která vyzařuje z každého z vás. S velkou úctou bychom chtěli poděkovat všem ze společenství Slovácko, kteří
nás doprovázeli a vedli až ke slibům na Sv. Kopečku. Děkujeme také všem, kteří se zúčastnili této poutě a dali nám pocítit vřelé přijetí do salesiánské rodiny. Také velký dík
těm, kteří se podíleli na organizaci celé slavnosti včetně úžasného doprovodu scholy.
Díky Bohu za vše!
Romana a Vladimír Šopíkovi
Čerstvý vítr je blahodárný
Sliby na Svatém Kopečku nás jistě všechny nesmírně povzbudily. Noví lidé přicházejí
s novým nadšením a to je nakažlivé. Nechme se tedy „nakazit“ čerstvými spolupracovníky! Zde vám předkládáme jejich slova převzatá z žádostí o vstup do naší spolupracovnické
rodiny:
Petr a Veronika Mokrejšovi
Petr: Přestože jsem se narodil do agnostické rodiny, již poměrně brzy jsem se začal ptát
po Bohu a vyhledával jsem kostely. Když mi bylo sedm let, maminka mne odvedla na faru
do Bohnic, kde byl v té době farářem P. Duchek. O několik měsíců později mne pokřtil. Duchovně mě začal formovat Jarda Mikeš, zapojil jsem se jako frekventant i jako lektor do Salesiánské školy animátorů. Zde jsem se seznámil i se svou budoucí ženou Veronikou.
Veronika: Moji rodiče jsou salesiáni spolupracovníci Saňkovi z Lipníka nad Bečvou, a Don Bosco
tudíž u nás doma byl tak nějak pořád přítomen. Ne „na sílu“, nebyl nám vtloukán do hlavy, ale zkrátka
tam s námi bydlel. Od Jožky Kopeckého st. jsem při prosbě o pomoc při rozlišení svého povolání dostala radu, abych se přihlásila do Salesiánské školy animátorů. Tam jsem poznala svého budoucího
4
manžela a postupně jsem se zapojila do mezinárodních aktivit pořádaných Salesiánskou asociací Dona
Boska.
Oba: Po založení rodiny jsme pak s manželem dostali nabídku na vstup do formace, po
které jsme již dlouho předtím prahli, a kterou jsme vzápětí odmítli, protože jsme byli přesvědčeni, že momentálně není ten pravý čas. Ale Hospodin nás nakonec přesvědčil, že to
máme aspoň zkusit, a tak jsme se na první setkání dostavili, a vydrželo nám to doposud.
Vzhledem k tomu, že jsme si v průběhu formace prošli ještě dalšími dvěma krizemi povolání k ASC, které jsme s pomocí Boží překonali, věříme, že naše rozhodnutí je již pevné
a na celý život.
Petr: Celý můj duchovní život od útlého dětství je opakovaným odpovídáním na Boží
volání. Vždy to byl Bůh, který si mne volal k sobě. Toužím se stávat nástrojem v Boží ruce, aby mne Bůh mohl použít podle své vůle.
Veronika: Nabízím své srdce, dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu, dvě oči a dvě uši, někdy i jedna ústa (ta ale budu muset krotit, abych mohla používat i ty uši).
Štěpán a Marie Mrázkovi
Štěpán: Jelikož jsme jako děti já i má žena Mája žili ve spolupracovnické rodině, myslím, že by stačilo, kdybych napsal, že jsem za svého dětství zažil spoustu zážitků a skutků
spojených se spolupracovníky. Například hned, když jsme jako malé děti byli s rodiči na
spolupracovnickém výletě, Mája mi při hře rozbila hlavu. No, koho by taková událost nepoznamenala ©??
Marie: Do salesiánské rodiny jsem se narodila v porodnici na Mělníku. Ano, měla
jsem to štěstí být salesiánsky formována již od dupaček a zažít ony pověstné měsíční salvy smíchu za zdmi pokojíčku, při kterých se opravdu nedalo usnout. Nebo situace: „Mami, ty pečeš buchtu? To bude zas spolčo, co? A zbyde nám něco?“ V pubertě jsem se dostala mezi „asky“ k FMA do Karlína, kde se má formace prohloubila.
Oba: Po svatbě nám s Májou začalo chybět blízké společenství, a tak jsme začali nějaké hledat. Až se nás jeden prozíravý spolupracovník v Kobylisích přímo zeptal, jestli
nechceme k nim. A nám to konečně došlo. Jen nám to zas možná trochu trvalo, ale o to
víc jsme se utvrdili ve svém odhodlání.
Štěpán: V budoucnu bych byl rád, kdyby u nás v Kobylisích dobře fungovala komunikace, spolupráce a pomoc mezi spolupracovníky a salesiány. Byl bych rád, kdybych i já
do ní mohl v některém směru občas pomoci. Ať už vedením nějakého kroužku, nějakou
pomocí, nebo modlitbou.
Marie: Uvědomuji si obrovský nezasloužený dar, který jsem získala ve svých rodičích
a jejich výchově, v salesiánské rodině, která se mi celý život pletla pod nohy a já zde měla
možnost zažít úžasná společenství. A proto bych si tyto hřivny ráda nenechala jen pro sebe, ale rozdávala z nich dále. A práce s dětmi a mládeží mě vždy bavila a naplňovala
a viděla jsem v ní velký smysl a budoucnost.
Radana Parmová
Učím na Biskupském gymnáziu, od 80. let jsem se věnovala dětem na sídlišti, kam
jsme se nastěhovali. Vymýšlela jsem pro ně „kroužky“ v přírodě za panelákem. Některé
tyto děti, romské, už dnes mají vnoučata. S otevřením kostela Don Bosco v Ostravě jsem
tam začala chodit. Mým rádcem a zpovědníkem byl P. Václav Filipec, SDB. Kmotr jednoho z našich dětí byl „starý PTPák“ vyhnaný z Fryštáku. Moc nám pomáhal během rozvodu. Když jsme byli s dětmi v Římě, před odletem z Ciampina v docela velkém stresu
mé dítě objevilo kostel Don Bosco a tam uvnitř letáky o ASC, které jsem si cestou z letiště
5
četla a říkala si, že se zeptám, jestli to v ČR existuje. A letos o velikonocích jsem šla za
kmotru Romovi jménem Nikolas.
Dagmar Praisová
Jako dítě jsem vyrůstala v nepraktikující rodině. Prarodiče do kostela chodili a děda mi
vyprávěl o muži, který se v Itálii v minulém století staral o chudé chlapce. To, že mi vyprávěl o Donu Boskovi, mi došlo mnohem později.
S manželem jsme bydleli v Ostravě, kde jsme se seznámili s věřící rodinou, a já konvertovala ve víře. Začali jsme chodit do společenství, které vedl P. Václav Filipec. Dceru
Elišku křtil P. Leoš Ryška a syn Jan byl křtěný jako Jan Bosco. A já stále nic netušila
o salesiánech… Když byly Jeníkovi dva roky, přestěhovali jsme se do blízkosti kostela
Don Bosco v Ostravě a právě tuto skutečnost vnímám jako veliké Boží obdarování. Pomoc a pocit rodiny jsme zažili nejvíc v době rozvodu, kdy nám nebylo veselo. Pracovala
jsem ve školství jako vychovatelka ŠD a učitelka v MŠ. V současné době mám v přechodné pěstounské péči malého Románka. Salesiáni, to je dnes můj domov v církvi.
Marek a Hana Sedláčkovi
Marek: V době, kdy víra pro mě byla vágním, abstraktním, neuchopitelným pojmem,
byla Panna Maria Pomocnice křesťanů mou nejbližší oporou, mým mostem k Bohu. V té
době jsme s mou nastávající drahou polovičkou navštívili kostel ve Zlíně. Má příprava na
první přijímání a biřmování byla šperkována ryzí životní Pravdou bratra Tinky.
Hana: První setkání se salesiánskou komunitou bylo v roce 2004 ve Zlíně. Bylo to velice hřejivé a povzbuzující setkání s Ježíšem. Nejvíce jsme si oblíbili P. Kopřivu, který
nám v roce 2006 udělil svátost manželství.
Marek: No a naše cesta nemohla vygradovat jinak, než pozváním Roberta Telekyho
do společenství Valašsko.
Hana: Přijali jsme pozvání na pouť do Svaté země od Roberta a Dany Telekyových.
To bylo první setkání se salesiánskou rodinou a s P. J. Komárkem. Cítila jsem to jako
velkou milost a dar. Následoval vstup do předaspirantátu a aspirantátu. Na DC na Hostýně
nám radost a otevřenost. J. Kopeckého byla velkým impulsem jít dál, nabídnout se mladým a rodinám u nás v obci… „spolu s Ježíšem se vydejme na dobrodružnou cestu Ducha!“
Marek: Nesmím opomenout úžasného člověka, bratra Karla Petráše a jeho svědectví o Víře.
I když jsem veskrze hříšným člověkem, Don Bosco mne neustále volá k sobě. Právě
proto chci aktivně říci ANO! Doufám, že s pomocí Boží a Dona Boska má práce bude alespoň jedné duši na tomto světě ku prospěchu a spáse.
Vladimír a Romana Šopíkovi
Vladimír: Cesta k salesiánským spolupracovníkům začala vlastně už při našem svatebním obřadu před 28 lety, kdy nás oddával otec Karel Tinka. Až později jsme zjistili, že
to byl salesiánský kněz. Po svém křtu jsem byl velmi hladový po setkávání se s lidmi, se
kterými bychom mohli otevřeně a pravdivě vypovídat o svých pocitech a setkáních se živým Ježíšem.
Romana: Začátek našeho manželství jsme nevložili do Božích rukou, a tak se také odvíjel náš společný život, než jsme opět po letech začali hledat Boha. V době nalézání nové
cesty k Bohu jsme doslova žíznili po společenství lidí, se kterými bychom se mohli duchovně sdílet a naplňovat. Bůh nám seslal do cesty manžele Marušku a Tondu Těthalovy,
kteří nám takové společenství nabídli. Byla to pro nás velká radost, záhy provázena smutkem nad ztrátou toho, kdo nás do společenství přivedl. Toník náhle odešel.
6
Vladimír: Vzpomínám si, že naše první setkání bylo pro nás něčím nevyslovitelným.
Spousta lidí naladěných na stejnou notu jako my. No a od té doby jsme za těch šest let, co
jsme začali chodit do tohoto spolča, vynechali snad jen tři setkání.
Romana: Po dlouhých úvahách jsme si dovolili oslovit manžele Pavlicovy jako své
formátory. Po celou dobu přípravy se nám obětavě věnovali dokonce i v čase, který by
mohli trávit s vlastní rodinou. Za tuto dobu naší přípravy jsme plně pocítili, že oni jsou
právě tou naší plnohodnotnou rodinou.
Vladimír: Vždy jsem pracoval s mládeží. Před pěti lety jsem založil skautský oddíl
v Uherském Ostrohu. Není krásnějšího pohledu než vidět „tlupu“ malých dětí večer unaveně a spokojeně uléhat do spacáků za svitu blikajících hvězd. Kdyby se Don Bosco narodil zhruba o 100 let později, jsem přesvědčen, že by byl u zrodu světového skautingu.
Romana: Chtěli bychom nabídnout společenství spolupracovníků ochotu pomoci v jakékoliv duchovní záležitosti, zejména při práci s mládeží.
Peter a Inka Vojtášovi
Inka: Se salesiány jsem se seznámila během studia na VŠE v letech 1971 – 76 u sv. Kříže.
Peter: Po sňatku jsme se v roce 1976 usadili v Košicích a čerpali ze starostlivosti salesiánů
o mladé rodiny.
Inka a Peter: Salesiáni nám pomáhali při výchově našich čtyř synů, zejména v době jejich dospívání, za což jsme jim nesmírně vděčni. Nejstarší syn Michal se stal salesiánem,
druhý syn je spolupracovník.
Inka: Do Prahy jsme se přestěhovali v r. 2006. Zájem o spolupracovníky v nás vzbudila Pavla Schrötterová, která mi také nabídla vstup do formační skupiny. Povzbudili nás
zejména manželé Marešovi – nejen slovy, ale i svým příkladem. Zjistili jsme, že máme
hodně společného a proto jsme si je zvolili za osobní formátory.
Peter: Povzbuzují nás slova sv. otce Františka: „Když ti chlapci, ,migranti‘ v rámci území, z kterého se později stala Itálie, přicházeli do Turína bez toho, že něco nebo někoho měli, a byli skutečným odpadem tehdejší společnosti, don Bosco je nejen vyhledával a přijímal,
ale uvědomil si, že jim musí poskytnout lidské zdroje a schopnosti, aby mohli vést důstojný
a čestný život. Papež nás vyzývá, abychom dělali to, co by dnes dělal don Bosco.“ Ptám se
Pána, co bych měl dělat a snažím se rozeznat jeho vůli (případně „trhnutí“ jeho jařma). Nabízím všechny své zkušenosti a schopnosti (většinou spojené s mým profesním působením
a z rodiny). Napadá mě myšlenka „bezpečné koleje“ pro začínající studenty…
Inka: Ztotožňuji se se snahou salesiánů zachraňovat ohroženou mládež a chci jim
v tom být nápomocná ve Sdružení salesiánů spolupracovníků. Během formace jsme si
dobře rozuměli s mladými rodinami. Potěšil nás jejich zájem setkávat se a myslím, že jim
můžeme odevzdat zkušenosti s výchovou našich dětí.
4.
TRVLÁ FORMACE
Duchovní cvičení 2016 – Poslední místa
Milí, přátelé, zbývá už jen málo volných termínů na letošní DC. Zde vám je nabízíme:
„Boží milosrden4.7. – 8.7.
ství“
DC
6.7. – 10.7.
Josef Pospíšilík
P. Emil Matůšů SDB
9
Leo Žídek
P. Lad. Hubáček SDB
2
2.100,-
DIS Fryšták
1.500,-
Český Těšín
7
DC
13.7.
17.7.
– František Kudrna
P. Alan Kříšťan SDB
CYKLO DC
10.8.
14.8.
–
DC
23.8.
28.8.
– Jan Švanda
P. Hanáček O.Carm.
11
DC
14.9.
18.9.
– Václav Nádvorník
P. Petr Zelinka SDB
17
DC
klášter 27.9.
2.10.
trapistů
– Miroslav Staněk
P. Jan Stuchlík SDB
2
– Terezie Šuláková
P. Petr Hrubiš SDB
7
– Pavel Semerád
P. Pavel Ženíšek SDB
3
DC
26.10.
30.10.
DC s doprová- 16.11.
zením, otevřená 20.11.
Josef Hes
P. Michael
SDB
2
1.400,-
SDM Hradec
Králové
1.000,-
Trasa
Č. Budějovice
– Praha
1.650,-
klášter
Kostelní Vydří
1.800,až 2.000,-
Jeníkov
1.800,-
Nový Dvůr
u Toužimi
1.400,-
Pstruží – Salaš
bude
upřesněna
Jiřetín pod Jedlovou
9
Martínek
Zastav se, dívej se, naslouchej
Na začátku června proběhla duchovní cvičení na mlýně v Jimramovských Pasekách. Sešla
se tady skupina výborných lidí a společně s Františkem Blahou jsme měli možnost zastavit
se, ztišit se, modlit se nebo jen tak vnímat Boží přítomnost. Každý z nás si sem přinášel
svoje bolesti a trápení, které jsme mohli položit do rukou našeho milosrdného Otce a On
se s láskou dotýkal našich srdcí a uzdravoval ... Atmosféru celých duchovních cvičení zachytila a krásně vystihla Jana N. ve svých myšlenkách a tak se s vámi o ně můžeme podělit. Jano, moc ti za to děkujeme.
Zastav se, dívej se, naslouchej. Tomu říkám odpověď!!! Nejen na všechny zvědavé
otázky mých nevěřících přátel a kolegů z práce, proč jedu na duchovní cvičení, ale je to
zároveň Boží odpověď pro mě, proč bych si měla najít čas a obětovat třeba i nějaký ten
den dovolené. To, co mi přinese pár dní s Bohem, nenajdu nikde jinde.
Kdy se vlastně zastavíš? Většinou je to v okamžiku, kdy padáš únavou nebo jsi na dně
a hledáš stéblo, kterého by ses mohl chytit. Jsi od Boha tak daleko. Nedochází ti, že nemáš
ve svém životě za oporu stéblo, ale samotného Boha. Jindy je to okamžik, kdy máš
úspěch, ale nemáš život. Zkrátka, pořád ti něco chybí, proto se zastavuješ, abys hledal.
Jednou mi jeden přítel řekl hlubokou pravdu: „Když nemáš, co chceš, Bůh je to, co potřebuješ.“
Bůh není jen oddělením stížností. Je to náruč, kam můžeš odložit svá trápení, abys měl
ve svém srdci místo pro jiné věci. Bůh trpělivě čeká, zda si v kolotoči svého života vzpomeneš i na Něj. Tolik věcí musíš zařídit a připravit, stihnout všechny naplánované schůzky a termíny, ale Bůh čeká, že se stavíš na pokec také u Něj, že si stihneš naplánovat
chvilku ticha, kdy se budete na sebe prostě dívat. Tam zažiješ bezpečí a klid od všeho, co
ti přinesl dnešní den. Potřebuješ čas, abys zjistil, co ti Bůh chtěl dnes sdělit, co ti říkají
tvoje pocity. Potřebuješ zažít dotek, aby ke skutečné proměně mohlo dojít někde uvnitř.
Neboj se s Bohem také smát a to pořádně nahlas. Ptej se Boha, jaké hranice můžeš a máš
ve svém životě překročit, jakým směrem se máš vydat. Zrovna dnešní den je pro Tebe pozváním a povoláním k dobrodružství, zkrátka k něčemu, co jsi nikdy nezkusil a nezažil.
8
Naslouchej, Bůh ti dá odpovědi a půjde po tvém boku. On ti pomůže ve tvém životě
objevovat světlo a bude neustále nebourávat povrchnost tvého každodenního života i myšlenek.
On je starostlivý Otec, kterému je vlastní, být ti nablízku. Jsi Jeho dítě, které v životě
udělalo pár pořádných hloupostí. Ale nic z toho nemůže zničit nebo pokroutit Jeho vztah
k tobě. On je prostě takový. Když s Ním mluvíš, používáš nejrůznější slova. Snažíš se
sdělit všechno, co je pro tebe důležité, ale On má ve svém slovníku slovo dávat. Když
s Ním jednáš, snažíš se zaujímat nejrůznější postoje. Někdy stojíš před svým Otcem pokorně a tiše, jindy s výčitkami a se zlostí. Neboj se, On to unese. Unese všechno, co mu
dáš pravdivě a poctivě. Unese každý okamžik, kdy před Ním vyliješ své srdce. Na rozdíl
od Tebe bude s Tebou vždy jednat a mluvit ve jménu Lásky. On s tebou prošel životem od
okamžiku početí, byl u tvého narození. Neunikl mu ani tvůj první krůček či první školní
den. Byl u tvých zápasů a školních neúspěchů. Radoval se, když se ti něco povedlo. Pozvedl tě, když jsi klopýtl, odpustil ti dřív, než jsi poprosil. Byl u každého tvého zranění,
připraven okamžitě ránu obvázat. Rozuměl všem tvým komplikovaným vztahům, ve kterých ses ty sám těžko orientoval. Byl tam! I když jsi ho neviděl nebo přehlédl. On nepřichází jen tehdy, když zavoláš nebo si na Něj náhodou vzpomeneš. On je prostě tady. A je
tady pro tebe, protože je to milující Otec. Jeho otcovství je nepochopitelné, ale je krásné
a bohaté. Je to náruč, kterou můžeš zakusit kdykoliv, ať je ti pět nebo osmdesát.
Je to náruč, kterou můžeš v mnohem větší míře zakusit právě ve dnech ztišení. Je to
nabídka, která je tady od samotného Pána. Proto neváhej a pojeď i ty na duchovní cvičení.
Bůh tam bude osobně přítomen jen pro tebe. On jel vlastně už napřed ☺
Závěrem bych chtěla připojit velké poděkování paní Ludmile Janžurové a manželům
Krejčovým, kteří nám umožnili strávit pár pěkných dní v Boží náruči na Jimramovských
loukách. Další velký dík patří p. Františku Blahovi (SDB), který vybral téma o Božím otcovství a zároveň se ujal duchovního doprovázení a duchovní podpory. A také díky všem
salesiánským spolupracovníkům a přátelům, kteří přijeli a otevřeli svá srdce Pánu, protože
bez nich by tato akce nikdy nebyla
Jana
Cesta dál – jdeme všichni společně
„strategické cíle“ (neboli předsevzetí) jednotlivých společenství na rok 2016
Milí přátelé, na začátku roku se téměř všechna naše společenství sešla, aby se podle
programu zpracovaného tzv. strategickou komisí zamyslela nad naším dalším směřováním (putováním). Chceme jít dál (a jednou dojít DOMŮ), proto jsme si většinou domluvili malé společné předsevzetí pro tento rok, které nám na cestě pomůže. Provinciální
rada si nechce nechat pro sebe vaše inspirativní návrhy, proto je touto cestou zveřejňujeme, abychom všichni mohli čerpat z pokladů nápadů jednotlivých společenství. Nejde
o to, přejímat předsevzetí jiných společenství, ale o to, abychom se potěšili tím, že každé
z nich je jedinečné ve svých nápadech a je na cestě spolu s námi. Čtěte tedy dále:
Brno-Líšeň – zajištění akce na podporu rodiny: 14. 6. v Salesku P. J. Kaňa s povídáním Manželství není jen cár papíru – my zajištění propagace mezi mladými rodinami,
event. nabídka hlídání dětí; pouť našeho společenství k Svaté bráně – Žďár nebo Znojmo
(navržený termín 28. 9.)
Brno-západ 0 – pravidelné si říkat, co prožíváme v našem apoštolátu, a zastřešit společnou modlitbou; společná pouť (projít sv. branou milosrdenství); slavit v Žabinách svátky společně s celou salesiánskou rodinou
9
Brno-západ 1 – jedenkrát za rok uspořádáme pouť farnosti k Donu Boskovi na Křemešník; pomoci při aktivitách farnosti (střediska)
České Budějovice – prohloubit spolupráci s SDB: třikrát ročně pracovní moderované
setkání všech SDB+ASC; na setkáních ASC vždy kromě delegáta ještě jeden SDB (lepší
vzájemné poznávání)
Fryšták – každé úterý se modlíme za instruktory Orientačních dnů v DISu Fryšták
Jihlava – modlitba členů MS na společný úmysl (na každý měsíc bude určen); účast
na pouti ASC na sv. Kopečku
Moravská brána – v roce 2016 uspořádáme jednu akci pro lidi mimo společenství
a zúčastníme se projektu Zřízení MŠ při ZŠ sv. Zdislavy v Kopřivnici
Moravské Budějovice – k prohloubení naší pospolitosti uvnitř společenství, tak i se
salesiány z moravských Budějovic, uspořádáme nejméně dvakrát do roka mimořádné volné celodenní setkání, kde se hlavně budeme věnovat sobě navzájem, abychom více chápali, kdo čím žije, co ho trápí, a tak vytvořili pevný lidský základ pro duchovní posílení našeho společenství
Ostrava – pro prohloubení vztahů v MS a vzájemné poznávání každý třikrát během
roku (pokud mu to jeho situace a zdravotní stav dovolí) navštíví jiného člena MS a třikrát
během roku pozve na návštěvu jiného člena MS; cílem je nesetkávat se jen při pravidelném společném setkání, ale popovídat si, poznat se a porozumět si
Pardubice – v květnu společně prožijeme neděli u Ochů v Radhošti, kde mají svůj
dětský domov (ráno mše sv. + grilovačka + přátelské odpoledne)
Písek – život každého z nás prošel řadou změn, změnami prošel i náš vztah k Bohu
a vnímání svého poslání, každý už ledacos pamatujeme, a proto je přínosné uvědomit si
svůj duchovní život ve spojitosti života celkového, a o tento příběh se ostatními podělit;
každý jsme originál a svými postřehy a zkušenostmi můžeme ostatní obohatit, to si nikde
jinde nepřečteme; a je to čisté, rovnou od zdroje; ten, kdo má na starosti program setkání,
se o svůj příběh ve svobodě s ostatními podělí, bude to jakési „křeslo pro hosta“
Podblanicko – každý měsíc obnovíme spolupracovnický slib; každý první čtvrtek je
spolčo přizvané na modlitební setkání, které vzniklo jako osobní aktivita
Podorlicko – zaměřit se na obnovení přátelských vztahů v bývalém MS Východní Čechy: napsat pohled těm, kdo slaví svátek a narozeniny – půlkulatiny a kulatiny a poslat ho
poštou + společně se za oslavence pomodlit při měsíčním setkání; mezi oslavence zařadit
i FMA z Hradce Králové a SDB z Litomyšle, Sebranic a Bulharska
Praha Dolní Počernice – uspořádáme na jaře jednu večerní akci (bowling), na kterou
pozveme i další přátele, na podzim uspořádáme akci (výlet, grilování...) i s dětmi, opět
s širším pozváním pro přátele (chceme podpořit rodinnost ve společenství, nedopustit vyčlenění někoho z členů MS, relaxace členů ASC)
Praha-Botič – prohlubování naší identity a vyjasňování role spolupracovníků dnes,
společný víkend na Lipinách v dubnu
Praha-Botička – Botička se rozhodla, že bude zdokonalovat svoji salesiánskou identitu a každý měsíc udělá jeden program mimo pravidelná setkání
Praha-jih – vybrali jsme „Nemáme otevřené dveře“, chceme pozvat na naše mše svaté
při MS a propagovat ve farnosti
Praha-sever I – každý sudý měsíc uskutečníme setkání, akci mimo běžné měsíční setkávání pro větší sblížení
Praha-sever II – budeme aktivně prohlubovat vztahy se salesiány z kobyliské komunity, se sestrami FMA z komunity v Kobylisích v Přemyšlenské, s naším delegátem Jož10
kou Šplíchalem a provinciálním delegátem Johnym Komárkem. Budeme jim přát k narozeninám a poskytneme jim dárkový poukaz dle vlastního výběru z poskytnuté nabídky
Praha-střed – Identita salesiána spolupracovníka: všichni si znovu přečteme Filoteu
(harmonogram po kapitolách a sdílení do konce roku 2016)
Sebranicko – zodpovědná příprava na měsíční setkání; společné sjíždění řeky 27. 8.
2016; uspořádáme pouť na Křemešník zaměřenou na naše děti 24. 9. 2016
Severní Čechy – Teplicko – 20. 8. 2016 slaví Žanek 50 r. – aktivní organizace, propojení s farností Severní Čechy – Litoměřicko – brát vážně účast na exerciciích
Novoborsko – na duchovní obnovu v březnu a listopadu pozveme jako spolčo 1–2 páry zvenku
Slovácko – ztrácíme „schopnost předávat vlastní salesiánskou identitu“ / připravíme
pěší pouť na poutní místo v regionu a víkendovku pro omladinu 11–14 let
ŠOP – v roce 2016 uspořádáme výpomocnou brigádu pro SDB a po ní zábavnou akci,
které se zúčastní alespoň 50% ASC ŠOP a dva salesiáni z komunity Prostějov
Újezd u Brna – v roce 2016 uspořádáme dvě akce, pro rodiče a jejich děti stejného
pohlaví, s cílem prohloubit jejich vztah; každá akce bude zvlášť pro matky – dcery / otce –
syny; na každé bude alespoň pět dvojic / trojic, nepatřící do našeho společenství
Valašsko – každý měsíc 24. si připomeneme P. Marii Pomocnici desátkem růžence +
prohloubit duchovní sdílení na spolču
Západní Čechy – fascinace Donem Boskem a jeho následníky, s tím, že si připomeneme, čím kdo přispěl dílu
5.
ZE ŽIVOTA ČESKÝCH SPOLUPRACOVNÍKŮ
Připomínáme si 140 let od založení našeho sdružení
09. 05. 2016
Dnes je to přesně 140 let od chvíle, kdy papež Pius IX. schválil 9. května 1876 pravidla
sdružení, předložená naším zakladatelem Donem Boskem. Toto sdružení se tehdy
nazývalo jednoduše – Salesiánští spolupracovníci. Pepa Hes k tomu napsal krátký
článek s malým úkolem na konci.
Odvažuji se tvrdit, že salesián P. Jožka Kopecký (pro pořádek označovaný starší) je
kromě jiné své činnosti také neformálním duchovním otcem zakladatelem salesiánů spolupracovníků (ASC) v naší vlasti.
Samozřejmě je to malinko složitější. Existovali zde
salesiánští spolupracovníci z předtotalitního období,
kteří byli zvyklí salesiány podporovat modlitbou i finančně. Díky moc za ně. V normalizačním období pak
začala vznikat nová vlna salesiánů spolupracovníků
jako reakce na malý záblesk politického a náboženského uvolnění kolem roku 1968. Kromě několika nadšených laiků je tato iniciativa spojena právě s neúnavnou
činností apoštola P. Jožky Kopeckého.
Slovo apoštol jsem použil záměrně. Skutečně vždy
pracoval podobně jako sv. Pavel nebo sv. Jakub. Cestoval po celé vlasti a hlásal radostnou
zprávu. Bylo to v dobách, kdy bylo riskantní něco do dopisů psát (např. termíny nebo místa srazů). S telefonováním to bylo stejné, nehledě na to, že mnozí ani telefon neměli.
Možná to zní pro dnešní mládež v době mobilů a internetu něco jako pravěk.
11
Jožkův
plánovací
kalendář byl hustě popsaný
nejméně na půl roku
dopředu tajnými šiframi.
Když jste se s ním
domluvili, že se za pět
měsíců, třeba 9. září v
17.45, sejdete na Florenci
ke svátosti smíření, věděli
jste na beton, že tam bude.
Nic se znovu neověřovalo.
Vše vždy platilo. Jožka
vždy byl a je muž pevného
řádu. Kromě přesnosti pak
toto období pro Jožku znamenalo neustálé cestování. Pracoval s mladými laiky, kteří zakládali rodiny, měli malé děti a zpravidla nikam moc jezdit nemohli. Tak jezdil Jožka za
námi všemi. Povzbuzoval nás k vnitřně odvážnému duchovnímu životu. A protože jsme
žili jako křesťané a zvolna se formující salesiáni spolupracovníci v diaspoře, vyprávěl
nám povzbudivé příběhy dalších rodin, žijících často i stovky kilometrů od nás. Průběžně
nás takto na dálku propojoval. Od něj jsme slyšeli o druhých vždy jen krásné věci a tak
jsme se i my snažili žít aspoň o trošku lépe. Jen jednou za čas jsme se s dalšími mohli potkat třeba na víkend na duchovní obnově. Ale díky průběžným Jožkovým návštěvám jsme
měli pocit, že se vlastně už dobře známe.
Tak postupně vznikal základ pro dnešní rozsáhlou síť salesiánů spolupracovníků. Samozřejmě se na tom podílelo i mnoho dalších osobností, jejichž význam nechci tímto nijak umenšovat. Ale Jožka prostě byl a je JOŽKA – ČESKÝ APOŠTOL ASC.
Akce: Jožko, díky! Pokud jste dočetli až sem, tak mám pro vás návrh. Dneska už
máme mobily a dokonce můžeme svobodně komunikovat. Jestli si i vy myslíte, že je Jožkovi za co děkovat, vezměte nyní do ruky mobil a napište mu SMS-ku. Jeho číslo není
tajné, je uvedeno i na webových stránkách (728 029 684). Stačí úplně stručně: Jožko, díky. Třeba nám časem prozradí, kolik SMS mu asi tak došlo.
Pepa Hes
Dřevo u Pešatů
Vydáno dne 24. 05. 2016
Milí kamarádi,
opět máme plný dřevník, a to díky každoroční dřevové brigádě. Již čtrnácté jaro se u nás
sešli spolupracovníci a ostatní naši přátelé, dokonce až z Havířova, kteří v potu tváře přemísťovali část lesa do našeho dřevníku.
Moc si jejich pomoci vážíme a všichni se radujeme z Pánovy přítomnosti při závěrečné mši svaté, kterou již tradičně slouží P. Janko Ihnát.
S každým přiloženým polínkem nelze nevzpomenout všech zúčastněných.
Prosíme Pannu Marii Pomocnici o přímluvu za ně.
Pepa a Lenka
Dne 7. května ve 20.20 vyvěsil Janko Ihnát na svém facebooku tuhle zprávu:
7. května bylo u Pešatů v Loužnici setkání těch, kdo jim chtěli pomoci s přípravou dřeva na zimu. Radek přijel až z Havířova a věrně jezdí každý rok. Únava a bolest pominou,
ale díky Bohu za ty, kdo mají soucitné srdce a pomohou těm, co nemohou. Radostné srdce
dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí (Přísloví 15,13).
12
To je úžasné, nemusím trávit spoustu času před zrcadlem, abych přikrášlila drahou
kosmetikou svou tvář, protože radostné srdce dokáže víc než já a kosmetika. Kéž si to mohu každým pohledem do zrcadla připomenout a nenechat se nepřítelem obelhat a znechutit slovy typu: „No, tobě už nepomůže nic!“
Co tomu, že všichni účastníci získali krásnou tvář – byť trochu opálenou – ale předcházelo? Především hodně organizování, mailování, telefonování. Petr Janžura, který je
hybatelem této každoroční aktivity, k tomu řekl:
„Do Loužnice jezdíme
Pepovi a Lence pomoct. A když
se sejde pár lidí, bývá jich pravidelně 20 – 40, tak se už něco
udělá. Dřou všichni, děti i dospělí, až jsou z toho často
puchýře. Podstatné ale je, že
jsme spolu a něco prožijeme.
Každý rok je skvělá atmosféra,
legrace. Domu si odvážíme
nejen krásné dárky od Lenky,
ale i povzbuzení ve víře a radost ze společenství. To vám
potvrdí každý, kdo tu alespoň
jednou byl. Ať mladý nebo starý.“
Práce byla rozdělena do dvou skupin: hlavní pokácela stromy, pořezala je, přivezla
k Pešatům a rozštípala, další řezala prkna složená u silnice. Lenka a spol. předem navařila
guláš, ušila zástěrky – dárky pro holky, vyškvařila čerstvé škvarky a sádlo, pro kluky nachystala dárky – utopence, Evička napekla štrůdl, paní hraběnka připravila skvělou
zelňačku.
Pozitivní,
sluncem
prozářenou náladu zajišťoval Pepa,
usnadňující nám hledání různých
nástrojů v jejich dílně a domě. Když
byla větší část práce udělána, Janko
Ihnát slavil s přítomnými na zahradě
mši svatou, na jejímž konci jsme
mohli uctít ostatky svatého Františka
Saleského.
Dík všem, kteří se zúčastnili, velký dík Petrovi, který každý rok obětavě akci připravuje, a nelze nezmínit,
že Radek, o kterém Janko píše, tedy
Radovan Wilczek, jel z Havířova
vlastně celou noc, aby mohl pomoci
na druhém konci republiky.
Doufám, že tenhle článek budete vnímat nejenom jako dík všem, kteří tam letos i dříve
pomáhali, ale hlavně jako pozvání na příští rok.
13
Petr Janžura vás všechny takto zve: „Je neuvěřitelné, že příští rok bude už 15. ročník. A tak zahájíme brigádu už v pátek večer u sudu a opečeného masa. Termín domlouváme s Pepou vždycky začátkem roku, tak dáme vědět.“
Jarda Kopřiva
Duchovní cvičení v Sušici u kapucínů
25. 5. 2016
Letošní první exercicie se uskutečnily v kapucínském klášteře v Sušici. Vrcholem byla
nedělní slavnost Seslání
Ducha sv. a pak už vzhůru (nebo spíš sestup z
hory) do všedních dnů
(liturgické
mezidobí).
Oficiální začátek byl sice
ve středu večer, ale někteří přijeli už v pondělí,
jiní v úterý a zbytek pak
ve středu. Byl to vynikající čas na seznámení se s
prostředím, okolím a také ostatními účastníky.
Shodli jsme se, že příště bychom mohli zahájit rovnou o týden dopředu, nu uvidíme.
V tomto přípravném mezičase jsme se rozhodli shlédnout dvoudílný vynikající film
BAKHITA (šťastná), který pak navazoval na téma Boží milosrdenství.
Přednášky byly krátké, ale hutné. Každý den jsme měli dvě dopoledne. Přestože je nebezpečné mluvit o negativních věcech, tak první přednáška byla o hříchu. Kdo našemu
životu vládne: Bůh nebo ďábel, Bůh nebo já? Ale život není černobílý, hledáme, ale část
si necháváme stejně pro sebe. Naučili jsme se žít s hříchem, je nenápadný, dá se s ním žít.
Ale dívat se, hledat – skrz hřích, hledat Boha.
Druhá přednáška – symbol brány. Brána – změna místa, odděluje prostor. Změnit
prostor, něco změnit, kam se potřebuji dostat. Co je pro mě tato brána? Zacheus byl vrchní
celník a velký boháč. Ježíš sestupuje do Jericha (symbol města, kde vládne hřích). Ježíš
přichází k těm, kteří žijí ve hříchu. Zacheus má touhu spatřit Ježíše, je zvědavý. Vyleze na
moruši, je mu jedno, co si o něm pomyslí druzí. Být zvědavý na Ježíše, jak mě může proměnit. Zacheův dům, brána, kterou oba procházejí. Polovinu svého majetku dám chudým,
a jestliže jsem koho ošidil, čtyřnásobně mu to vynahradím. Proměna – velký cit pro druhé,
který předtím neměl. Komu to nabízí? Někomu, kdo to s ním myslí dobře, kdo ho má rád.
Kam chci, aby mě Brána Božího milosrdenství mohla dovést, kam mohu?
Třetí přednáška se týkala svátosti smíření. Každá svátost je setkání s Kristem, s Kristem, který proměňuje. Musím se však před Hospodina postavit jako hříšník. Vidět se jako
hříšník. Neomlouvat se. Neprojektovat svoje hříchy do těch druhých. Hledat podstatné
věci, ne kraviny. Neutápět se v detailech. Modlitba pro mě není tak atraktivní jako třeba
TV. Bůh je ten, který neustále ťuká na okénko a člověk dosti často odpovídá, dnes už ne,
příště. Co chceš, abych pro tebe udělal, ptá se Ježíš slepého, ochrnutého. Začíná dialog.
Ježíš se chce setkat, proto ženu postiženou krvotokem jen tak nemíjí. Dřív nebo později
Ježíš odpoví, jen ho nesmíme svázat hranicemi (už zemřela, už je tři dny v hrobě).
14
Každý den jsme začínali a končili v kostele před svatostánkem. Ráno půlhodinovým
rozjímáním nad Písmem, večer pak dvacetiminutovou adorací beze slov. Od večerní adorace do oběda bylo zachováváno přísné silentium, ani ranní pozdravení nebylo dovoleno.
Tématem prvního večerního programu (společné sdílení) jsme věnovali rozjímání, jak to
komu jde, jaké kdo s tím má zkušenosti. Druhý večer pak byl věnován svátosti smíření.
Jaké těžkosti, radosti mě s tím provázejí, zpovídám se
rád?
V sobotu po obědě
jsme si udělili malý
výlet do tichého
údolí Šumavy –
Zhůř, ale vrátili
jsme se tak, abychom ještě stihli
pozdně odpolední
kafíčko s jahodovým koláčem a přípravu k rozjímání
nad Písmem. O duchovní stravu se
nám staral páter
Vojtěch Sivek –
salesián, o materiální pak kapucín – bratr Ambrož. Obě byly výborný, oba byli výborní.
Těch pár dní uteklo jako voda. Byly to pěkně prožité dny.
Díky všem.
Za účastníky Vojta Tošovský
Rozhovor s Petrem a Aničkou Hanákovými
Petr Hanák byl naším pátým koordinátorem. On a jeho žena Anička byli tak hodní
a udělali si čas, aby nám něco sdělili o sobě.
Petře, prosím tě, kde se
vzal Hanák na Slovácku a
jak to, že ho tam ještě ke
všemu udělali starostem?
Z Hané??? Můj rod už
ale na Slovácku, přesně ve
vedlejších v Kozojídkách,
odkud byl můj tatínek, žije
někde od roku 1720. Jak
jsem se stal starostou? Velice jednoduše.
V roce 1990 se konaly
volby do zastupitelstev obcí a na prvním zasedání,
kde se volí starosta, došlo
k následující situaci.
15
Na starostu byl jenom jeden kandidát a někdo prohlásil, že je to jak za komunistů, a že
se ani volit nemusí. Nejstarší člen zastupitelstva, který seděl vedle mne, tenkrát dvaadvacetiletého mladíčka, mi povídá, abych šel kandidovat, ať to není taký trapas. A já v mladické nerozvážnosti kývl. Dopadlo to tak, jak jsem ani já sám nečekal.
Ve funkci jsi už hodně dlouho. Kolik je to už let?
Tak už je to více než čtvrt století.
Práce s lidmi bývá náročná, jak to zvládáš?
Občas nezvládám. Ale za ty roky už znám svoje spoluobčany tak, že bych si dokázal
s vysokou pravděpodobností tipnout, s čím na radnici přichází. A vždy mám pár vteřin na
to, abych se připravil. Do hospody chodím jednou za rok (na hody) a mám už naučenou
odpověď, že úřední hodiny jsou v pondělí a ve středu do pěti hodin a že jsem si přišel pokecat a ne úřadovat. Taky jsem se naučil netahat práci a starosti domů, i když ty starosti
mi dělají starosti a občas blbě spím.
Máš ještě pořád v kanceláři starosty obraz Dona Boska?
Mám, takový ten seskládaný z různých ptáků. Kdysi se mne někdo zeptal, zda je to
Klement Gottwald. Ale pár lidí, od kterých bych to nečekal, mne i mile překvapilo, když
poznali Dona Boska.
Aničko, co vaše rodina, kolik máte dětí a jak žijete?
Doma máme čtyři děti – Aničku (21), Lidušku (16), Evu (17) a Daniela (16). S někým
je hodně radosti a málo starostí a s někým je to přesně naopak.
Žijeme v malé vesničce, máme zahrádku a na Kopcoch vlastníme nejmenší vinohrad
na katastru. Ve dvoře chováme králíky, slepice, kuřata, holuby a dvě kočky (o kočky se
stará Eva). A u toho všeho Petr relaxuje. My ostatní členové rodiny to nazýváme prací. Já
mám relax raději u pohárku červeného. Spoustu času věnujeme letním táborům pro děti
a mládež z farnosti. Už léta jezdíme na Staré Hutě – na úžasné místo, které před lety objevil Josef Janota. Vždy na něho myslíme. Jistě by byl rád, že sem děcka stále jezdí.
Jak jste poznali salesiány a kdy jste skládali sliby?
Salesiány jsme poznali v době dospívání, když k nám do farnosti přišel kněz salesián.
Samozřejmě tenkrát jsme to nevěděli. Brzy nato jel Petr s Kájou na chaloupku a pak už
jezdil pravidelně každý rok. A já jsem byla s Jožkou Kopeckým v Německu. Časem jsem
začala jezdit s Petrem vařit na chaloupky. Přes rok jsme chodili do spolča (společenství)
ve farnosti. A tak jsme postupně (v podstatě spolu) poznávali salesiány a taky sebe navzájem. Když jsme se vzali, hned jsme začali chodit do spolupracovnického společenství.
A tak jsme se seznamovali, poznávali a dozrávali k rozhodnutí stát se salesiánskými spolupracovníky. Velkým vzorem a našimi formátory byli Anička a Josef Janotovi. Bohu díky za ně. Sliby jsme skládali 20. 1. 1996 v Praze-Kobylisech.
Jak se žije salesiánům spolupracovníkům na Slovácku?
Myslím, že dobře.
Petře, když ses stal koordinátorem, jaké jsi měl pocity a představy?
Bylo to na Lipinách, Anička tam byla se mnou. Pocity si moc nevybavuju, jen si
vzpomínám, že jsem se nejdřív šel zeptat Aničky, jestli to můžu vzít. Měl jsem určitou
představu, co to obnáší, neboť jsem byl v provinciální radě již v předešlém období a většinou jsem jezdil na jednání PR s tehdejším koordinátorem Pavlem Dvořákem.
16
Je to funkce dost časově a organizačně náročná. Jak jsi to zvládal?
To bych dnes taky rád věděl. Ale Pán si to asi nějak řídí a dává sílu a milosti, aby to
člověk dal. Mimo to jsem měl kolem sebe v radě samé skvělé lidi! Navíc mám už léta
dobrého šéfa, který má dílo Don Boska rád, tak jsem neměl v práci problém si to zorganizovat tak, abych mohl dělat koordinátora.
Co ti to dalo, nebo vzalo?
Práce v provinciální radě byla obrovským obohacením. Tak blízko DB a jeho rodině
jsem nikdy nebyl, jako tenkrát. Taky způsob práce, kdy všichni usilovali o společné dobro, byla protiváhou všech nepříjemných, nudných, napjatých a rozhádaných jednání, která
jsem zažil jako starosta. Práce v PR mě určitým způsobem vnitřně nabíjela. Neuvědomuji
si, že by mi to něco vzalo. Anička by určitě řekla, že bych stejně doma neseděl a dělal
bych něco jiného.
Aničko, jak jsi to prožívala a snášela ty, když jsi byla doma s malými dětmi a Petr
cestoval?
Když jsem souhlasila s tím, aby přijal tento úkol, bylo potřeba to nějak zvládnout.
A ze začátku to nebyl vůbec žádný problém. Náročnější to bylo ve chvíli, kdy jsme přijali
do pěstounské péče Evu a Daniela. Měli 3 a 4 roky a najednou ta situace byla úplně jiná.
Daleko náročnější. To jsme pak vyhlíželi, kdy se vrátí. Sama bych to asi nedala, ale my
máme naštěstí velikou rodinu v příbuzenstvu, a když bylo potřeba, někdo pomohl.
Obohatilo tě to přesto nějak?
To určitě ano. Daleko víc jsem poznala salesiánskou rodinu. Petr vždy přijel s tím, že:
„Všichni tě moc pozdravují“. Často si na to vzpomenu. Díky všem za pozdravy a modlitby.
Jak vnímáte radosti a strasti spolupracovnické rodiny dnes?
Jako největší radost vnímáme, že se nám daří držet rodinnost a „normálnost“ v našem
sdružení. Dále že si držíme schopnost se angažovat v nejrůznějších dílech. Starosti nám
dělá fakt, že stárneme a že si i po 25 letech pořád hledáme svoje místo ve společnosti,
v církvi. Ale možná už to hledání je cesta, díky které jsme schopni reagovat na potřeby
doby. Že nám to umožňuje mít obrovský záběr v nejrůznějších společenských i církevních
aktivitách.
Mohli byste nám na závěr ještě něco sdělit nebo poradit?
Celý náš život je spojen se salesiánskou rodinou. Jsme tomu rádi a vlastně si to ani jinak neumíme představit. Jsme vděčni za Dona Boska a chceme mu zůstat věrni, tak jak
jsme se k tomu kdysi zavázali. Kéž by náš život byl inspirativní i pro druhé. Kéž by díky
nám poznali, že život s Donem Boskem je dobrodružný, zajímavý a krásný. Panno Maria – Pomocnice křesťanů, oroduj za nás.
Když jste si udělali na nás čas a pěkně odpovídali na otázky, udělejte si také čas na
sebe a něčím dobrým si přiťukněte. Na Slovácku se určitě něco najde. Děkuji a ať vám
Pán neustále žehná.
Miloš Jansa
P. S.: Na zdraví celé salesiánské rodiny si otevřeme Cabernet Moravia, ročník 2012,
pozdní sběr – polosladké (kvůli mamince). Tož na zdraví!!!
17
Čeští spolupracovníci v televizi!
Milí přátelé, rádi bychom vás upozornili, že v pátek 17. června ve 20 hodin bude na televizi Noe vysílán pořad Kulatý stůl, který nebude jen tak ledajaký. Tématem je totiž 140.
výročí založení ASC Donem Boskem a v pořadu vystoupí vám velmi známé a velmi milé
osobnosti. Zvědavost vám jistě nedá a televizi Noe si ten večer pustíte, i kdyby snad měl
jít třeba fotbal nebo vaše oblíbená telenovela!
Spolu s vámi ho bude sledovat
Provinciální rada
6.
SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE
Společenství Praha-Sever III
Naše společenství Praha-Sever III vzniklo v roce 2014 a je tak zřejmě nejmladším společenstvím salesiánů spolupracovníků u nás. Patří do něj 5 manželských párů a 2 jednotlivci, tj. celkem 12 lidí, z nichž 9 má sliby a zbývající 3 jsou v počáteční formaci salesiánů
spolupracovníků.
Jako delegátka se nás velmi ochotně ujala sestra salesiánka – Dcera Panny Marie Pomocnice – Majka Tkadlecová, která v loňském roce předala tuto službu Zdeňce Švédové.
Scházíme se jednou za měsíc v nedělním odpoledni po jednotlivých rodinách i s malými
dětmi. Tomuto nedělnímu setkání předchází páteční Setkání s Donem Boskem, které probíhá v kostele sv. Terezičky v Kobylisích a je otevřené nejen pro členy salesiánské rodiny,
ale i pro všechny ty, kteří jsou nějak osloveni způsobem života Dona Boska.
Zastavení začínají farní mší svatou a pokračují slovem hlavního představeného salesiánů na daný měsíc, tichou adorací před NSO, osobními přímluvami, modlitbou za toho,
kdo první z nás zemře, mariánskou modlitbou nebo písní a slůvkem na závěr. Jste všichni
srdečně zváni!
Marie Kuchařová
Společenství ŠOP
Milí přátelé, společenství ŠOP je společenstvím třech oblastí – Šumperska, Olomoucka
a Prostějovska. Prostějovsko zahrnuje území od Kroměříže přes Brodek, komunitu Prostějov až po Náměšť na Hané a okolí. Vzdálenosti mezi spolupracovníky jsou velké, je problém pořádat aktivní akce k prezentaci salesiánského díla, a přece…
V letošním roce se
nám podařilo zorganizovat společnou akci s
SHM Prostějov a bráchy
salesiány, oslavu k svátku Dona Boska v Držovicích u Prostějova. Byla
to krásná oslava plná her
a společných aktivit, s
děkovnou mší svatou,
agapé a večerním plesem
s bohatým programem,
akce, která nás namotivovala k další vzájemné
spolupráci.
18
Další významnou akcí byla brigáda celého ŠOPu a bratrů salesiánů na Staré Vodě v Jeseníkách začátkem května. Více jsme se sblížili při práci, ale i při legraci. Nechyběl společný oběd, společné slavení mše svaté
pod širým nebem, grilování, točené
pivo a hlavně hodně vzájemného sdílení a povídání. Z fotek můžete nasát
tamní atmosféru:
Naším společným apoštolátem je
péče o rekreační chalupu v Pustých
Žibřidovicích, ležící v malebné krajině v podhůří Jeseníků. Správci chalupy jsou již více jak dvacet let Jiří
a Ivana Hamplovi. Chalupa je celoročně využívána především rodinami
spolupracovníků, skauty z širokého
okolí a přáteli salesiánů. Prošla celkovou rekonstrukcí, na které se podílelo mnoho spolupracovníků a přátel. Jednou za rok
vždy proběhne společná brigáda na celkovou údržbu a zvláště na zajištění dřeva na topení.
Přijeďte si i vy odpočinout na naši společnou chaloupku do Žibřidovic!
Poslední akcí do prázdnin bude celonárodní pouť ASC na Svatém Kopečku. I zde se
naši členové podíleli na programu a poskytnou také zázemí účastníkům pouti. Věříme, že
to přinese sblížení a poznání dalších přátel.
Rádi se také setkáváme na zimní dovolené, kterou pořádáme na konci ledna. Na dovolenou se sjedeme všichni ŠOPáci, kteří si chtějí zalyžovat anebo jen tak se sejít (a o to
hlavně jde). Na chalupu ve Staré Vodě, o kterou se stará o. Jarda Němec, SDB, jezdíme
nejen my, spolupracovníci, ale bereme s sebou i své kamarády, kteří mají zájem se něco
nového dozvědět o ASC a Donu Boskovi.
JLH
7.
OSOBNÍ ZPRÁVY A MODLITEBNÍ MOST
Zemřel tatínek Petra Bechyňáka
19. 04. 2016
S bolestí oznamuji, že nás v sobotu 16. 4. 2016 smířen s Pánem náhle opustil ve věku
88 let můj tatínek VLASTISLAV BECHYŇÁK.
Rozloučíme se s ním v pátek 22. 4. 2016 při ukládání do hrobu ve 12 hodin na hřbitově na Proseku a při zádušní mši svaté v 15 hodin v bazilice sv. Václava na Proseku.
Petr Bechyňák
Zemřel Stanislav Mareš, ASC (Praha-Sever II)
Se zármutkem v srdci a s nadějí na shledání v nebeském království oznamujeme, že
Prof. RNDr. Stanislav Mareš, CSc.
odešel po nemoci do Boží náruče v neděli 5. 6. 2016 ve věku 83 let.
Poslední rozloučení se uskuteční při slavení eucharistie v úterý 14. 6. 2016
v 11.00 v kostele sv. Terezičky v Praze – Kobylisích, jeho tělo bude uloženo ve 13.30 do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově.
manželka Marie a ostatní příbuzní
19
Zamyšlení nejen z pouti
Milí přátelé, včera jsem prožil na pouti pěkný den, setkání lidí, kteří se rádi vidí a mají
si co říct. Radost z pestrého složení nových spolupracovníků, kteří se k nám přidali. Ještě
jednou díky všem, kdo se do organizace jakýmkoliv způsobem zapojili. Myslím, že to stálo za to.
Mnozí jste se vyptávali na mou osobní situaci. Tak k tomu posílám pár slov všem.
V posledních týdnech jsem hodně energie a času věnoval obhajobě proti trestnímu stíhání za údajný daňový podvod. Jezdil jsem opakovaně na policii do Ostravy seznamovat
se se spisem. Je to zhruba 100 tisíc listů různých dokumentů. Mohl jsem listovat, vyhodnocovat, kopírovat, zpracovávat … Čím víc se nám daří předkládat protiargumenty, tím
úpornější je snaha vyšetřujících orgánů držet se zuby nehty své hypotézy. Kdy to skončí
nevím. Předpokládám, že na podzim bude podána žaloba a někdy začátkem příštího roku
začne soudní jednání. Zdá se, že máme ještě několik let o zábavu postaráno. Často si kladu otázku, čemu se máme naučit. K jaké vydanosti nás chce Bůh přivést?
Život je plný paradoxů. Byl jsem už docela vyčerpaný. Před týdnem onemocněla Majka Mrázková a dlouho plánované sliby v Kobylisích musely být zrušeny. Organizátoři
prožívali stres a rozčarování. Já jsem dostal neočekávaně darem volnou sobotu. Po dlouhé
době doma. Úžasné obdarování. Snídaně na terase. Slunce. Pocit dovolené. Přes den jsem
stihl vyřešit některé dlouho nastřádané resty – ohoblovat drhnoucí dveře, zalepit Ice kolo,
posekat trávu, ale taky se pořádně naštvat na děti. Usínal jsem šťastný a těšící se na slavnost prvního svatého přijímání nejmladší dcery Agáty.
Myslím na mnohé z vás, kdo nesete nejrůznější trápení. Modlím se za vás. Přeju všem
pěkné léto a vydařenou dovolenou.
Pavel Kvapil, provinciální koordinátor
Nová vnoučata
Milá salesiánská rodinko, 7. 4. 2016 v 10,25 se narodil
můj další (v pořadí už šesté vnouče) očekávaný vnouček od
dcery Inky. Jméno dostal po
mém zesnulém muži – Jiříček. A
myslím, že je mu i podobný. Jeho míry při narození byly 3 kg a
47 cm. On i maminka jsou zdrávi
Radujte se se mnou ještě jednou! V sobotu 4. 6. 2016 v 01,45 se mi narodilo sedmé
vnouče – Berenika Anna, měřila 46 cm a vážila 2,66 kg.
Maminka – moje nejstarší dcera – porodila své čtvrté dítě
opravdu rychle, na sále byla jen deset minut. Obě jsou v pořádku.
Šťastná babička Janka Procházková
Vůbec jsem nečekala (což je chyba, protože mám už minimálně roční zkušenost), že
by společná modlitba tak rychle mohla pomoci.
Radujte se se mnou, 9. června ve 14 hodin se mi narodila vnučka Anežka. Potřebuje
se ještě trochu „dopéct“, ale věřím, že to zvládne.
Mějte se hezky a díky za modlitby i za Vaška.
Šťastná babička Zdislava Divišová
20
8.
RŮZNÉ
Nabídka domu k využití
Vydáno dne 21. 04. 2016
Dobrý den, milí přátelé, s radostí
oznamuji, že Bůh opět velmi zásadně
vstoupil do života naší rodiny a dal
nám dům, kam se stěhujeme a kde si
mohu já i syn „léčit“ menší zdravotní
problémy, kvůli kterým jsem odešla
z minulého zaměstnání (brněnské
Centrum pro rodinu). Stěhujeme se na
Vysočinu, kam každého z vás srdečně
zvu. Dům bude sloužit naší velké
rodině, dětem a vnoučatům. Dá se
také využít pro různá setkávání.
Rodinné dovolené, firemní školení,
kurzy, pobyty s ministranty či
biřmovanci, duchovní obnovy, rekreační pobyty pro kněze a řeholní osoby, pro dovolené
různých společenstvích. V některých termínech se je možno přidat k již nabízenému programu na místě.
Jsme rodina s odrostlými vlastními i pěstounskými dětmi, s manželem jsme salesiáni
spolupracovníci z Brna-Žabovřesk.
Budete-li si myslet, že byste dům využili, ráda vás v něm uvítám.
Vše potřebné naleznete na webu www.ctyridvory-vysocina.cz
[email protected], mob.: 739 020 886
Pěkné dny!
Dana Žižkovská
Breviář do mobilu a PC už i pro salesiánskou rodinu
16. 05. 2016
Pokud se modlíte breviář (denní modlitbu církve) a používáte při tom svůj mobilní telefon či tablet nebo počítač, máme pro vás dobrou zprávu. Podařilo se nám totiž převést
texty pro světce salesiánské rodiny do elektronické podoby
Libor Všetula, SDB
V této chvíli je tedy možné, po nainstalování nové aktualizace (verze 1.13 a novější), používat breviář na zařízeních, která mají operační systém Android. Jedná se prozatím o zkušební provoz, ve kterém se kontrolují chyby, překlepy a technické nedostatky a proto bychom vás chtěli pozvat ke spolupráci. Pokud budete salesiánské texty používat a narazíte
na jakoukoliv chybu či překlep, napište nám na [email protected] a my to dáme do pořádku.
Pro ty, kteří breviář v mobilu nepoužívají a rádi by začali anebo nevědí, jak spustit salesiánské texty, nabízíme názorný postup na webových stránkách ASC.
RUNWAY CAMP – letní křesťanský tábor pro mládež
24. 05. 2016
Milí přátelé, doporučujeme vaší pozornosti pěknou letní akci (viz níže), jejímž spolupořadatelem je mj. náš syn. Ne že bychom ho tímto chtěli vyzdvihnout, to jen že víme z
první ruky, jak to bylo vloni úspěšné.
Mladým od 15 let vřele doporučujeme!
Kochovi, Praha-Střed
V roce 2014 vznikla myšlenka letního křesťanského tábora pro mládež pražské arcidiecéze. Myšlenka byla uskutečněna a i letos se prostory kláštera v Králíkách na téměř
21
stočlennou skupinu mladých na akci s názvem RUNWAY CAMP. Akce se typově řadí
vedle Jumpu, Enter campu nebo Raftu.
Pro účastníky, kteří to potřebují, cenu dotujeme nebo jsme schopni ji zaplatit i celou.
Více informací na www.runwaycamp.cz nebo na www.facebook.com/runwaycamp,
kde naleznete veškeré potřebné informace, fotky a videa z let minulých nebo svědectví.
Můžete také napsat na [email protected].
Jedna malá divadelní pozvánka
Vydáno dne 01. 05. 2016
16. dubna měla v divadle Mana ve
Vršovicích premiéru moje druhá divadelní
hra „J.O.B.“ v podání divadelní společnosti
Kairos II. A protože se hra docela líbila, odvažuji se na další představení pozvat i vás. (asi
především pro Pražáky). Hodně radostí nejen
divadelních přeje Honza Zindulka
Termíny najdete na stránkách DS Kairos II,
v této chvíli tam jsou uvedeny tři:
10. 5. 2016 od 19:30 v KC Průhon v Řepích
(u zastávky Blatiny)
31. 5. 2016 od 19:30 v Divadle bez hranic, Křesomyslova 14 (u nám. bří Synků)
3. 10. 2016 divadlo Karla Hackera (festival Divadelní osmička)
Reakce na webu:
Milí přátelé, mám velkou radost, že jsem mohla být přítomna na premiéře inzerované
Honzovy divadelní hry. Byl to ohromující zážitek, Honzu známe dlouho, ale dosud jsme
netušili, jak uměleckého ducha v sobě skrývá. Nejde jen o divadelní hřivny (i když to samotné by nebylo málo), hra přináší hluboké poselství o živém Bohu. Pokud jen trochu můžete, vřele doporučuji se na toto představení vypravit! Připravte se na to, že dostane zabrat srdce, ale i bránice diváka.
Terezie Kochová, Praha-Střed
9.
SALESIÁNSKÁ RODINA
Salesiánský domov mladých v Hradci Králové nabízí ubytování
Vydáno dne 25. 04. 2016
Studujete nebo budete studovat střední či vysokou školu a hledáte ubytování? Využijte
nabídku Salesiánského domova mladých v Hradci Králové.
Salesiánský domov mladých v Hradci Králové nabízí ubytování studentkám vysokých, vyšších odborných a středních škol.
Charakteristika:
• rodinné prostředí
• dobré podmínky pro studium
• křesťanské hodnoty
Nabízíme:
• ubytování ve dvoulůžkových a třílůžkových pokojích
• k dispozici: studovny, knihovna, kuchyň, kaple, společenský sál, klavír, zahrada, hřiště
• připojení k internetu, zastávka MHD přímo před domem
22
• menší počet ubytovaných: klidné prostředí pro studium, individuální přístup, osobní
vztahy
• možnost smysluplného prožití volného času: společné oslavy, zájmové kroužky, sportovní vyžití, přednášky, vzdělávací, duchovní a kulturní aktivity
• možnost lidsky růst, hledat smysl života, příp. hledat a prohlubovat vztah k Bohu
Zřizovatel: Kongregace Dcer P. Marie Pomocnice (sestry salesiánky)
Více na www.sdmhk.cz,[email protected], tel: 731 625 923
Benefiční koncert na opravu Oratoře pro děti
Vydáno dne 06. 05. 2016
Salesiánské středisko mládeže v Praze-Kobylisích pořádalo mimořádný benefiční koncert na opravu Oratoře pro děti.
Úterý 14. června 2016, 19 hod, Aula ČVUT – Betlémská kaple, Betlémské nám.,
Praha 1. Josef Špaček (housle), Lukáš Vondráček (klavír) a hosté.
„Modlete se za nás víc,“ prosí salesiáni v Sýrii
16. 05. 2016
Krásný mariánský měsíc je již sice v polovině, ale pro přímluvnou modlitbu k Panně
Marii je času stále dostatek, jen s ní neváhejme. Prosíme, kdo můžete, připojte se k nám
a na výzvu salesiánů v Aleppu věnujte denně jednu modlitbu za obyvatelstvo Sýrie.
Jejich informace o situaci a prosba byly zveřejněny na stránkách ANS. A my vám ji se
zpožděním předkládáme ve slovenštině, s laskavým svolením slovenských salesiánů. Pokud nestíháte číst celý článek, prosím, pusťte si alespoň krátké video.
Tak pojďme na to, synáčkové :-)
Za Prahu Střed Pavel Koch
Možnost pomoci i finančně
Už jsme vás informovali, jakým způsobem můžeme modlitbou odpovědět na výzvu salesiánů působících v Sýrii. („Modlete se za nás víc,“ prosí salesiáni v Sýrii)
Ve společenství Praha-Střed jsme hledali možnost, jak jinak ještě pomoci těmto lidem
skrze tamější salesiány. Tak jsme hledali, až jsme zjistili, že slovenské občanské sdružení
Savio zorganizovalo sbírku Tehlička („tehlička“ znamená slovensky „cihlička“, je to pravidelná celoslovenská veřejná sbírka občanského sdružení SAVIO, do které se zapojují
školy, farnosti i veřejnost), shromažďuje finanční prostředky, které prostřednictvím SDB
pomohou ve třech oblastech Sýrie, kde salesiáni působí. Všechny podstatné údaje najdete
na http://www.tehlicka.sk/ a tam pod klikem Chcem vedieť viac je i pasáž Odpověď salesiánů na válku, který pěkně popisuje, co tam salesiáni dělají a jak peníze pomohou.
Sbírka se uzavírá 31. 7. a peníze budou poslány přes salesiána Dona Alejandro José
León Mendoza), který Slovensko navštívil a sbírku podpořil. Přispět lze jednak přes kartu
nebo platbou přes účet. Naše společenství se rozhodlo tuto možnost využít. Pokud byste
nás chtěli následovat, můžete na tento účet přispět.
Tak jako jsme hrdi na celou řadu světců, kteří následovali Dona Boska, můžeme i dnes
být hrdi na salesiány, kteří přes nebezpečí zůstávají na svých místech a snaží se zmírňovat
utrpení lidí postižených válkou. Můžeme se za ně nejen modlit, ale také jim hmatatelně
pomoci.
Za radu společenství Praha-Střed Jarda Kopřiva
Festival SHM 2016
V sobotu 14. května 2016 proběhl v Pardubicích již šestnáctý ročník Festivalu, na jehož pořádání se spolupodílí SHM a ASC. Festival je vlastně takové místo setkání, kde se
propojují různé složky salesiánské rodiny: Salesiánské hnutí mládeže a jednotlivé kluby,
23
salesiáni spolupracovníci, salesiánky, salesiáni a všichni ti, kteří chtějí salesiánskou rodinu blíže poznat.
Letošní program začínal jako obvykle mší svatou, kterou celebroval královéhradecký
biskup Mons. Jan Vokál. Na začátku všechny přivítal prezident SHM Lukáš Zrzavý.
Slavnostní bohoslužbou nás provázela schola Salaš z Hradce Králové. Na konci před požehnáním jsme připomněli ještě důležité informace k následujícímu programu a mohli
jsme se přesunout do jídelny, kde byl již přichystaný obědový gulášek.
Po obědě se první nedočkavci hned pustili do zdolávání překážkové trati na šlapacích
kárách. Zatímco jedni obíhají hřiště a zjišťují, co všechno tu na ně čeká a na co se mohou
těšit, další ještě dodělávají nástěnky, aby i ostatní věděli, odkud kdo vlastně je a jaké činnosti nabízí. Šéfové SHM, ASC, představení z celé salesiánské rodiny, zvaní hosté a zástupci jednotlivých klubů a společenství se společně sešli na číši vína. Velice nás potěšilo,
že se jí zúčastnil i pan biskup.
Jedním z cílů setkání na Festivalu je i možnost se přiučit něčemu novému. Letos bylo
možno vybírat z osmi workshopů. Pro děti bylo připraveno velice oblíbené malování na
obličej, nafukovací balónky a z nich různá zvířátka, kytičky a vlastně skoro všechno, co si
lze jen představit. Ti trpělivější zdobili perníčky, vyráběli filcové dekorace, nebo splétali
provázky japonskou technikou KUMIHIMO. A nesmíme zapomenout ani na jarní dílnu,
kde se vyráběly padáky, koníčci a kytičky z papíru. Resuscitaci a transport zraněných
jsme si mohli vyzkoušet na stanovišti první pomoci. Dalším workshopem bylo poznávání
lidského těla, kde jsme sestavovali lidské tělo a ošetřovali namaskovaná zranění.
Celým dnem nás provázelo několik vystoupení o záchranné pomoci (SHM Klub Praha
– Letná). Bylo k dispozici stanoviště první pomoci, potom jsme byli svědky i praktických
ukázek. Například volání RZP a resuscitace, první pomoc při infarktu, nebo první pomoc
při dopravní nehodě. Ale stranou nezůstala ani divadelní představení: 100+1 princezna
(SHM Klub Krucemburk), Malý princ a kapela Salband (SHM Klub Plzeň).
Program na hřišti a v tělocvičně byl v plném proudu a byl to opravdu šrumec. V kapli
proto byla možnost ke zklidnění při tiché adoraci. Dále jsme si mohli prohlédnout výstavu
o životě Dona Boska, nebo se zastavit u jednoho ze stánků Nezbedy, ASC nebo Sadby
a nechyběla ani pestrá knižní nabídka z nakladatelství Portál.
Velký zájem byl o horolezeckou stěnu v tělocvičně i o nafukovací horolezeckou věž
venku. Do sytosti jsme si mohli zařádit na nafukovací skluzavce a vyzkoušet si i stříkání
na plechovky ze džberové stříkačky. Na trampolíně bylo také stále plno a nejinak tomu
bylo i u bazénku s modely lodiček a ponorek. Vzhledem k tomu, jaký foukal celý den vítr,
bubliny z bublifuku létaly skoro samy. Mezi další novinky patřila soutěž „Pepíčku, pípni!“, která sice začala s malým zpožděním, ale s o to větším elánem se pak do hry soutěžící pustili.
Pro ty menší a soutěživé byl připraven Svět obrů. Jak to asi vypadá, když si obříci hrají? Představte si, jaké mají korálky nebo jak chodí v obřích botách. A co když taková obří
rodinka dostane hlad a chce si uvařit polévku? Anebo když obryně Stáňa ztratí prstýnek
a děti jí ho vehementně pomáhají hledat hluboko v písku, kde je zahrabaný. Za splněné
úkoly děti dostávaly razítka do obří kartičky. Na konci si mohly vyzvednout cukrovou vatu, nebo párek v rohlíku a ještě postoupily do slosování o ceny, které věnoval Pardubický
kraj a kraj Vysočina.
Pro všechny pak bylo po celé odpoledne nachystané bohaté občerstvení, kde si každý
přišel na své. Zmrzlina, vafle, klobásky a jako třešnička na dortu i grilované prasátko.
Na cestu nás vyprovodil slůvkem P. Josef Trochta SDB, ředitel místního střediska.
24
Co dodat závěrem? Myslím, že se vše vydařilo, všichni jsme si celý den radostně prožili, měli jsme možnost se něco nového naučit, s někým novým se seznámit a prožít krásný den společně s ostatními. Velký dík patří všem dobrovolníkům, kteří se podíleli na přípravě a organizaci Festivalu.
Nebyli jste? Tak třeba za rok, 13. 5. 2017, co vy na to?
Pavel Kysilka
Zemřela Marie Kanrdová, maminka Mioslava Kabrdy, SDB
„My však máme svou vlast v nebi,
odkud s touhou očekáváme jako Spasitele Pána Ježíše Krista
On přemění naše ubohé tělo,
aby nabylo stejné podoby, jako jeho tělo oslavené.
Způsobí to jeho moc, protože jí si může podřídit všecko“.
(Flp 3,20–21)
V tichém zármutku oznamujeme všem příbuzným, přátelům a známým, že zemřela naše maminka, babička, prababička paní Marie Kabrdová. Ve věku 83 let se dočkala jara
a zemřela doma v pondělí 9. května 2016 v 10,30.
Jménem rodiny P. Miloslav SDB, syn, Jaroslav, Vladimír a Marie, děti s rodinami.
Salesiánští svatí v následujícím období
Janko Ihnát
23. června – svatý Josefa Cafasso, kněz
(Castelnuovo 15. ledna 1811 – Turín 23. června 1860)
Josef Cafasso, spolurodák svatého Jana Boska, byl v r. 1833 vysvěcen na kněze a vstoupil
do Kněžského konviktu v Turíně, kde zůstal až do smrti. Vedle formace kněží a výuky
morální teologie se zároveň věnoval službě zpovědníka a s láskou sloužil těm nejposlednějším, především vězňům a odsouzencům na smrt. Od počátku materiálně i duchovně
pomáhal Donu Boskovi; v letech 1841 – 1860 byl jeho duchovním vůdcem a zpovědníkem, podporoval a bránil jej svou morální autoritou. Byl Duchovním vůdcem a zpovědníkem asi třiceti zakladatelů řádů a kongregací. Zemřel ve čtyřiceti devíti letech, 23. června
1860. V pohřební řeči na něj Don Bosco vzpomíná jako na vzor kněžského života, učitele
kléru, vyhledávaného rádce, utěšitele nemocných, posilu umírajících, přítele všech. 23.
června 1947 ho Pius XII. prohlásil za svatého.
2. srpna – blahoslavený Augustin Czartoryski, salesián kněz
(Paříž 2. srpna 1858 – 8. dubna 1893)
Polský princ Augustin byl synem prince Ladislava a princezny Marie Amparo, dcery španělské královny. Narodil se v exilu v Paříži. V šesti letech mu zemřela matka. Studoval
v Paříži a v Krakově. Velký vliv na něho měl jeden z jeho učitelů svatý Josef Kalinowski,
který po povstání proti Rusům v roce 1863 prožil 10 let nucených prací na Sibiři a stal se
karmelitánem. Mladý princ měl díky tuberkulóze velmi oslabené zdraví. V roce 1883 se
setkal s Donem Boskem při jeho pobytu v Paříži. Chtěl s ním zůstat a sloužit chudým.
Don Bosco se však choval velice zdrženlivě. Princ proto požádal o radu papeže Lva XIII.,
a ten vzkázal Donu Boskovi, ať ho přijme. Zřekl se majetku, odešel do Turína, ve svých
29 letech vstoupil do noviciátu a 2. října 1888 složil sliby. Zpráva o jeho rozhodnutí inspirovala asi 200 chlapců k následování Dona Boska. Augustin začal studovat filozofii, ale
brzy se jeho zdravotní stav zhoršil. 2. dubna 1892 byl v San Remo vysvěcen na kněze.
Zemřel 8. dubna 1893 ve Velikonočním oktávu ve věku 35 let se slovy: „Jak krásné Velikonoce!“ Byl blahořečen Janem Pavlem II. 25. dubna 2004.
25
25. srpna – blahoslavená Maria Troncatti, FMA
(Corteno Golgi 16. února 1883 – Sucúa 25. srpna 1969)
Maria Troncati se narodila v provincii Brescia (sever Itálie). V rodině vládl pokoj a vroucí
láska. Ve škole jim učitelka četla dopisy misionářů, Marie chtěla ihned odejit do misií.
V roce 1904 dosáhla 21 let a získala od tatínka dovolení odejit k Dcerám Panny Marie
Pomocnice. Během první světové války začala pracovat mezi vojáky, kteří byli za první
světové války roztrháni garnáty a všelijak jinak zranění. Nakonec se dostala na misie do
Ekvádoru mezi Indiány. Strávila tam 44 let. Lidé jí začali říkat „Matičko“ a toto jméno jí
zůstalo. Byla jako mince, která chodila z dlaně do dlaně, kterou všichni používali, vyzařovala mnoho dobroty a lásky. Za svou prací se ji nedostalo jenom pochvaly, ale také vyhrůžek s požadavkem likvidace misie. 4. srpna 1969 hrozivý požár zničil mnohaletou námahu misie v Sucúa. Sestra Marie Troncatti zapřísahala vedení Federace Shuar, aby se
vzdalo myšlenky na pomstu. Marie velice trpěla, cítila se naprosto bezmocná, všechno
svěřila Panně Marii a nabídla se jako oběť. Umírá při letecké nehodě cestou na duchovní
cvičení v Sucúa 25. srpna 1969. Ctihodnou byla prohlášena 8. listopadu 2008, blahoslavenou 24. listopadu 2012.
22. září – blahoslavený Josef Calasanz Marqués a 31 druhů a Don Saiz Aparicio
a 63druhů, mučedníků
Kdo jenom něco ví o stalinismu, ten pochopí krutost španělské občanské války i kruté
pronásledování církve, při němž položilo svůj život za víru i mnoho členů salesiánské rodiny. V oblasti, která se nazývala „rudou zónou“, probíhalo kruté pronásledování křesťanů
a skutečná řež kněží, řeholních sester, řeholníků a angažovaných laiků. Projednávání žádostí o blahořečení bylo nakonec rozděleno na dva oddělené procesy. Jan Pavel II. dne 11.
března 2001 prohlásil za blahoslavené 233 mučedníků z diecéze Valencie, mezi nimiž zaujímá místo 32 členů salesiánské rodiny. Jejich představitelem je don José Calasanz
Marqués (1872 – 1936), inspektor tehdejší tarraconské provincie. Byli přepadeni v různých domech a zabiti v letech 1936 až 1939 ve Valencii a Barceloně. Dalších 63 mučedníků, členů salesiánské rodiny z madridské diecéze, bylo blahořečeno 28. října 2007.
5. října – blahoslavený Alberto Marvelli, bývalý chovanec z Oratoře
(Ferrara 21. března 1918 – San Giuliano 6. října 1946)
Alberto byl druhý ze sedmi bratří. Rodina se v roce 1930 přestěhovala do Rimini. Když
otcova banka z rozhodnutí fašistické vlády musela zkrachovat (byla to jediná katolická
banka), jedna žena, která tam uložila krátce předtím úspory, plakala kvůli svému malému
neštěstí. Pan Marvelli té ženě postupně všechny peníze vrátil, stahoval si je ze svého platu. Jeho syn Albero v roce 1940 musel však narukovat do armády. Během druhé světové
války byl známý svou neúnavnou ochotou pomoci druhým lidem v nouzi. Během hrozné
poslední válečné zimy byl služebníkem všech. Výbor pro Osvobození mu svěřil ubytování, obecní úřad ho pověřil řízením stavebního odboru pro rekonstrukci, biskup mu svěřil
katolické absolventy vysokých škol v diecézi, chudí lidé neustále obléhali jeho úřední
místnosti, doprovázeli ho domů. Alberto nikdy nikoho neodehnal. Ráno přistoupil k svatému přijímání, a potom byl k dispozici. Na konci roku 1936 se konaly první komunální
volby. Jeden komunista řekl: „I když moje strana ztratí, budu volit tak, aby se stal starostou Ing. Marvelli“. Nestal se jím. Večer 5. října 1946 po večeři s maminkou jel na kole na
veřejnou schůzi. Srazilo ho nákladní auto a dvě hodiny na to zemřel ve věku 28 let. Blahoslavil ho papež Jan Pavel II. 5. září 2004v blízkém Loreto.
26
7. července – blahoslavená Marie Romero Meneses, FMA
(Granada – Nikaragua 13. ledna 1902 – San José 7. července 1977)
Narodila se v rodině španělských přistěhovalců a podobně jako jejím sedmi sourozencům
se jí dostalo dobrého rodinného zázemí a vzdělání. Ve dvanácti letech vstoupila do školy
Dcer Panny Marie Pomocnice. V 18 letech uskutečňuje své dřívější rozhodnutí zasvětit se
Bohu. Po věčných slibech odešla v roce 1931 do San José na Kostariku. Působila ve škole
v noviciátě, ale její hlavním polem působnosti se staly nejchudší děti a mladí. S velkou
důvěrou v Pannu Marii Pomocnici založila oratoře na periferii města, rozdělovala jídlo,
připravovala odborné kurzy pro vzdělávání dívek, zajišťovala jejich zaměstnání. Dala základ zdravotnickým zařízením, pomohla vybudovat vesničku pro lidi bez přístřeší, stála
u vzniku školy sociální orientace, sdružení pro pomoc lidem v nouzi a v San José postavila kostel. Kromě toho pořádala velké množství duchovních cvičení. Jejím hlavním každodenním úkolem však bylo těšit lidi v jejich nejrůznějších těžkostech, přijímat je, naslouchat jim, zvát je k Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Vláda ji později jmenovala
čestnou občankou národa:Zemřela 7. července 1977. Dne 14. dubna 2002 ji Jan Pavel II.
prohlásil za blahoslavenou.
Blahoslavený Zeffirino Namuncura
(Chimpay 26. 8. 1886 – 11. 5. 1905)
Zeffirino se narodil v Argentině jako šesté z dvanácti dětí. Byl synem posledního indiánského náčelníka Arakuánů. Jeho otec měl po krvavých zkušenostech nepřekonatelnou nedůvěru k bělochům. Důvěřoval pouze jedinému člověku, a tím byl Don Milanesio. Tento
neúnavný salesiánský misionář, přítel a ochránce Indiánů, se naučil jejich jazyk a na koni
překonával veliké vzdálenosti, aby bránil nějakého Araukána nebo aby udělil křest. Salesiáni Dona Boska přišli do Argentiny na konci roku 1875 pod vedením dona Jana Cagliera. Namuncura přivedl svého jedenáctiletého syna do vojenské školy do Buenos Aires se
slovy: „Jsi nadaný a jsi poslední nadějí našeho kmene. Když se dáš na vojenskou kariéru
a staneš se důstojníkem nebo politikem, budeš moci bránit práva Araukánů. Jinak náš
kmen zanikne!“ Ze Zefferina se stával se vysoký a mohutný chlapec, ale trápil ho chronický kašel. Nepomáhalo žádné léčení. Ani léčení v Evropě, ke kterému mu pomohl
Cagliero, nepřineslo žádný úspěch. Zeffirino prosil: „Modlete se za mě, abych se uzdravil,
a když se to bude líbit Pánu, stanu se knězem.“ V dubnu však už věděl, že se smrt blíží,
přál si přijmout ve svátosti Ježíše, společníka, kterému zůstal věrný až do konce. Zemřel
ráno 11. května 1905.
10. NAŠI OSLAVENCI
V následujících dnech oslaví svá kulatější jubilea tito naši přátelé:
Malá Nella
24.6.
65
Andrlíková Marie
Kuchařová Jiřina
Macoun Jan
25.6.
50
Civínová Lucie
Herian Pavel
1.7.
50
Fajkusová Jana
2.7.
80
Holubová Věra
Žižlavský Jan
9.7.
50
Hladká Miluše
Ptáčníková Hana
11.7.
50
Farion Roman
Hájková Anna
19.7.
65
Gajdušek Lubomír
Plaček František
20.7.
60
Křenková Marie
Hochmanová Marcela
23.7.
50
Sádlíková Ivana
Nečas Petr
24.7.
45
Pospíchalová Hana
26.7.
29.7.
30.7.
1.8.
3.8.
11.8.
11.8.
13.8.
16.8.
23.8.
55
45
35
55
60
55
60
65
55
65
27
Jašek Václav
Plevová Dagmar
Görigová Ludmila
Fajstavrová Elena
Mlčák Ladislav
Tůmová Ilona
Novotný Karel
Plačková Milena
Veselý Jan
Kolmanová Růžena
Havlíčková Svatava
24.8.
24.8.
25.8.
28.8.
3.9.
5.9.
7.9.
9.9.
9.9.
13.9.
14.9.
40
50
55
55
60
50
55
55
55
55
55
Burianová Marie
16.9.
Boček Jiří
17.9.
Michl Jindřich
17.9.
Zamborská Anna
23.9.
Tauchmanová Ludmila 25.9.
Paseka Stanislav
27.9.
Jenerál Jaroslav
5.10.
Košůtek Jaroslav
5.10.
Šana Jaroslav
5.10.
Dvořák Jan
12.10.
65
60
35
40
55
60
90
45
85
50
11. KALENDÁŘ AKCÍ
17. 6. 2016 20 h
září – říjen 2016
5. 11. 2016
21. – 23. 4. 2017
13. 5. 2017
28. 9. – 1. 10. 2017
pořad Kulatý stůl v televizi Noe – 140. výročí ASC
Volby do místních rad
setkání PR a místních rad
setkání PR s aspiranty
Festival SHM
Don Ártime v ČR
Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902,
Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC.
Vychází 5x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831
Změny adres: [email protected]. Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected]. Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected]. Počítačová sazba: Klára Novotná Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N.,
www.tiskem.cz. Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o.
Uzávěrka Zpravodaje č. 140 bude 10. ŘÍJNA 2016, dá-li Bůh… : – )
Úmysly modliteb
Můžete si odstřihnout a používat…:
– za čas prázdnin, během něhož se můžeme setkat s Bohem ve všem jeho stvoření
– za zemřelého Stanislava Mareše a posilu pro jeho ženu Marii a celou rodinu
– za Vláďu Peterku, který odešel k Otci, a za duchovní posilu pro jeho ženu Moniku
a celou rodinu
– prosíme nadále za Toníka Orla, který byl již převezen z rehabilitačního ústavu domů
a pokračuje v rehabilitaci po cévní mozkové příhodě.
– za Boží pomoc a dary Ducha svatého pro další boj s poruchou příjmu potravy pro
Madlenku Větrovskou
– za rodinu Honzy a Marušky Stodolových, aby jim Pán dal sílu a naději v jejich těžké
životní zkoušce
Na přímluvu Ignáce Stuchlého prosíme:
– za uzdravení neslyšícího Michaela Kamaráda
28