Download/Stáhnout - Evropská volební studia

Download/Stáhnout - Evropská volební studia

46
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček
a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
Electoral Rise of the Five Stars Movement
and the Party Competition in Italy (2011–2013)
Maxmilián Strmiska ∗ ([email protected])
Abstract
The paper focuses on the interpretations of the electoral rise of the Italian Five Stars Movement and of its
implications and consequences for the party competition in Italy, especially in the period from the May 2011
communal elections to the February 2013 parliamentary elections. The author argues that the most interesting
and analytically relevant results have been so far produced by the studies emphasizing the transversality of the
Five Stars Movement and the growth of its territorial pervasivennes.
Keywords
elections, Five Stars Movement, Italy
Note
Stať byla zpracována v rámci projektu specifického výzkumu Katedry politologie FSS MU „Volby, politické strany
a prosazování zájmů“ (MUNI/A/0742/2012).
∗ Autor je profesorem na katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Joštova 10, 602 00 Brno, Česká
republika/Czech Republic.
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
47
Úvod
Italské Hnutí pěti hvězdiček (MoVimento 5 Stelle; M5S)¹ představuje v současnosti patrně nejvýznamnější a nejzajímavější evropský případ výrazně volebně úspěšné nové politické formace, vymezující se
ostře vůči tradičním politickým stranám. Není tedy žádným překvapením, že velmi důležitou součástí
agendy výzkumu vývoje italského volebního chování a stranické soutěže se stala – přinejmenším v období od května 2012 – diskuse o souvislostech, příčinách a důsledcích volební expanze M5S. Zároveň
se ovšem jasně ukázalo, že interpretace volebně-politické evoluce Hnutí pěti hvězdiček není, z různých
důvodů, jednoduchou záležitostí, a že je spojena se zpochybněním řady donedávna převažujících představ o charakteru a vývojových tendencích italské stranicko-politické soutěže (srv. Biorcio, Natale 2013;
Tronconi 2013; Bordignon a Ceccarini 2013; Callegaro 2013; Cascioli 2013; Corbe a 2013; Ceccarini, Diamanti a Lazar 2012; D’Alimonte 2012; D’Alimonte a De Sio 2013; Paparo 2013a; Giache i 2013; Diamanti,
Bordignon a Ceccarini 2013).
V této stati jsou předmětem zkoumání italské interpetace volebního vzestupu Hnutí pěti hvězdiček
v období od jara roku 2011 do jara roku 2013. Hlavním cílem této stati je poskytnout alespoň základní
orientaci v těchto výkladech – se zvláštním zřetelem k těm jejich aspektům, jež bezprostředně souvisejí
jednak se zdůrazněním transversality M5S vzhledem k dosavadní bipolárně-blokové struktuře italské
volební soutěže a stranického systému, jednak s pozoruhodnou evolucí územního rozprostření tohoto
hnutí. Reflexe obou zmíněných momentů (transversality a expanze teritoriálního rozprostření) má totiž
v případě interpretací volebně-politické performance M5S klíčový význam.²
Od volebních počátků „pětihvězdičkových“ kandidátek k lokálním volbám
roku 2011
První volební experimenty s občanskými kandidátkami bezprostředně navázanými na masové protestní hnutí vedené janovským satirikem Beppem Grillem spadají do roku 2008, tedy do období před
založením Hnutí pěti hvězdiček (v říjnu 2009). V sicilských regionálních volbách 13.–14. 4. 2008 získala
kandidátka Přátelé Beppe Grilla (Amici di Beppe Grillo) 1,72 % hlasů a Sonia Alfanová jako kandidátka
na předsedkyni regionální exekutivy 2,44 % hlasů (Di Virgilio 2009a: 175, 177). O něco lepších výsledků
dosáhly v tomto roce podobně vymezené kandidátky v některých komunálních kontextech (za zmínku
stojí relativní úspěch kandidáta na starostu Davida Borrelliho a příslušné občanské kandidátky Grillitreviso v Trevisu: Borrelli získal 4,0 % hlasů, 3,6 % hlasů kandidátka Grillitreviso). V dubnových parlamentních volbách v roce 2008 „grillovské“ hnutí svou kandidátku nepostavilo.³ V případě voleb do
Evropského parlamentu v červnu následujícího roku toto hnutí podpořilo tři kandidáty na listině Itálie
hodnot (dva z nich, S. Alfanová a L. De Magistris byli pak zvoleni) a dočasně tak přijalo roli subalterního
(v daném kontextu) spojence Itálie hodnot (IdV; srv. Di Virgilio 2009b: 157–158). Sporadické dílčí úspěchy s vlastními kandidátními listinami zaznamenalo „pětihvězdičkové“ hnutí v komunálních volbách
v roce 2009, především v obcích ve střední Itálii a zejména v regionu Emilia-Romagna (nejvýznamnější
byl výsledek v Bologni, kde získala „grillovská“ kandidátka 3 % hlasů).⁴
¹S přihlédnutím k nyní převažujícímu výkladu symbolu, resp. názvu hnutí, zdůrazňujícímu odkaz na „pětihvězdičkovou
kvalitu“, upřednostňuji český překlad „Hnutí pěti hvězdiček“. V rané fázi vývoje M5S byla v této souvislosti vyzdvihována
vazba symbolu pěti hvězd(iček) k pěti základním programovým profilujícím bodům-tématům M5S, ale tento moment ustoupil
záhy do pozadí v důsledku změny (navýšení) počtu těchto bodů (viz např. Pelosini 2013; Scanzi 2012; Di Majo 2012; Biorcio
a Natale 2013; srv. také volební programy M5S). Velké „V“ v italském názvu (MoVimento) vyjadřuje návaznost hnutí na
masové protesty (V-dny; zejména první V-den – „Vaffanculo-Day“ – 8. 9. 2007) z let 2007 a 2008 (V2-Day z 8. 4. 2008).
²Zvolená perspektiva je pochopitelně jen jednou z možných. Pro ilustraci rozvětvené problematiky zkoumání M5S viz
zejména Bordignon a Ceccarini 2012 a 2013; Fornaro 2012; Orazi a Socci 2008 a 2012; Biorcio a Natale 2013; Tronconi 2013;
Passarelli, Tronconi a Tuorto 2013; Corbe a 2013; Colloca a Marangoni 2013; Pinto a Pedrazzani 2013.
³Označení „grillovské“ kandidátky a „grillovské“ hnutí je zapotřebí používat – zejména v lokálních kontextech – opatrně,
protože „grillovské“ označení používaly i kandidátní listiny, jež nebyly navázány na B. Grilla (a na M5S). „Grillovsky“ znějící
název používaly například pravicově orientované kandidátky spjaté s hnutím Ne euru (Grilli Parlanti-No Euro), od nichž se
Beppe Grillo výslovně distancoval (srv. Grillo 2008).
⁴Kandidátka Lista Civica Beppegrillo. It získala 3,0 % hlasů a spojenecká kandidátka Lista Civica Fai Valere i Tuoi Diri i
Co.Da.Cons 0,2 %; kandidát na starostu Giovanni Favia obdržel 3,3 % hlasů (a získal mandát v městském zastupitelstvu).
48
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
Zřetelný posun ve vývoji Hnutí pěti hvězdiček jako volebně-politického aktéra s sebou přinesla jeho
účast v regionálních a komunálních volbách v roce 2010. M5S postavilo kandidátky v pěti ze třinácti
regionů přicházejících v úvahu, přičemž nejlepších výsledků dosáhlo v Emilii-Romagni (6 % hlasů
a dva mandáty) a v Piemontu (3,7 % hlasů a dva mandáty); 2,6 % hlasů M5S získalo v Benátsku 2,3 %
v Lombardii, 1,3 % v Kampánii (Tronconi 2010: 56–57; Demos 2010; Istituto Carlo Ca aneo 2010; Bosco
a Verney 2012: 148; Bordignon a Ceccarini 2013; Corbe a 2012; Paparo a Cataldi 2013). Tyto výsledky
ukázaly, že M5S zaujalo na italské stranicko-politické scéně postavení samostatné minoritní protestní
formace důsledně si pěstující svou odlišnost od tradičních stran a zároveň stojící mimo stranickopolitické bloky, formace která je, přesněji řečeno začíná být, s to v některých lokálních a regionálních
kontextech ovlivňovat strukturu stranické soutěže a vyústění jednotlivých volebních klání (Bobba
a Seddone 2010: 76–78; Passarelli 2010: 134, 136; Di Virgilio 2010b; Corbe a a Colloca 2010; Corbe a
2012).
Pozoruhodný prvek zahrnovaly interpretace role M5S v piemontských regionálních volbách roku
2010. Přítomnost „pětihvězdičkové“ formace jako solitérního aktéra byla totiž některými politology
pokládána za rozhodující příčinu prohry levostředové aliance a příslušné kandidátky (M. Bressové) na
předsedu regionální vlády (Bressová získala 46,9 % hlasů), resp. vítězství její pravostředové konkurence
(se ziskem 47,32 % hlasů; viz zvl. Di Virgilio 2010b: 155; Di Virgilio 2012a; srv. rovněž Istituto Carlo
Ca aneo 2010; Bobba a Seddone 2010).
Tento moment je jeví jako velmi zajímavý ze dvou různých důvodů. Jednalo o „pregnantně politický“ závěr odrážející stále více konfliktní vývoj vztahů M5S a osobně Beppe Grilla s Demokratickou
stranou (PD) jako vůdčí silou levostředového bloku. Z analytického hlediska bylo ovšem cennější zjištění, že uvedený závěr vycházel ze sporných a obvykle zamlčených předpokladů ohledně umístění
M5S nalevo od PD a ohledně začlenitelnosti voličů Hnutí pěti hvězdiček (když už ne samotné této formace) do sféry levostředového volebního konsensu a tudíž do tehdy ještě celkově jasně převládajícího
blokově-bipolárního vzorce italské volebně-stranické soutěže (srv. zvl. Bordignon, Ceccarini 2013; Di
Virgilio 2010b a 2012a).
Výše zmíněná témata postupně nabývala na významu v období podzim 2010–podzim 2011, a to
v souvislosti jednak s přetrvávající tendencí k nárůstu voličského potenciálu M5S, patrnému v dílčích
lokálních volbách (zejména voleb v květnu 2011) a v říjnových regionálních volbách v Molise, jednak
s měnící se – otevírající se – strukturou stranicko-politické soutěže, resp. rozvolněním italského stranického systému zřejmým přinejmenším od pádu Berlusconiho vlády v listopadu 2011, ne-li již od podzimu 2010 (srv. Di Virgilio 2011b a 2012a; Bordignon a Ceccarini 2013; Ceccarini, Diamanti a Lazar 2012).
Je ovšem třeba dodat, že v uvedeném časovém úseku (a v podstatě až do května 2012) v žádném případě ještě nebylo M5S považováno italskými politology a sociology za prvořadého volebně-politického
aktéra, jenž by snad mohl sehrát význačnou či dokonce hlavní roli při transformaci stranické soustavy.
Největší pozornost byla příznačně věnována – kromě dvou hlavních stranicko-politických polů (Demokratické strany a berlusconiovského Lidu svobody) – pozici a potenciální úloze tzv. Třetího pólu (Terzo
polo), utvářeného Svazem středu (UdC), Budoucností a svobodou pro Itálii (FLI) a menšími centristickými formacemi různé (pravostředové i levostředové) provenience. Nepřekvapuje tedy, že při zkoumání aktuální struktury stranické soutěže bylo upřednostňováno buď quasi-quadripolární (de facto
tripolární) schéma levostředový blok – pravostředový blok – Třetí pól – ostatní (tj. především občanské kandidátky) anebo rozšířená (quasi-pentapolární) varianta s M5S ad hoc vyčleněným ze zbytkové
kategorie „ ostatní“ (viz – pro obě varianty – zejména De Lucia a Maggini 2012: 34–41; srv. rovněž Di
Virgilio 2011b a 2012b; Maggini 2013a).
S výhodou nynějšího časového odstupu lze konstatovat, že analýzy a predikce přisuzující klíčovou roli Třetímu pólu vycházely z nesprávných předpokladů a s nimi spjatá očekávání vývoje italské
stranicko-politické soutěže se nepotvrdila doslova v ani jednom významnějším vytčeném ohledu. Je
Důležitost volebního výsledku „grillovské“ kandidátky v Bologni vyplývala spíše než z výše volebního zisku (kupříkladu
v dalším krajském městě Anconě – v regionu Marky – získala stejná občanská kandidátka větší podíl hlasů – 4,7 %, ovšem
žádné křeslo) z faktu, že zastoupení, byť minimální, v městském zastupitelstvu regionálního správního střediska významné
oblasti poskytovalo prostor pro propagaci tribunské role hnutí jako mluvčího a antioligarchické záštity občanů a jako „jediné
skutečné opozice“ (srv. Redazione 2009).
49
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
zajímavé, že podobně skončily – i když je třeba dodat, že s poněkud lepším celkovým vyzněním – ve
slepé uličce také méně ambiciózní odhady vývoje vztahů a zejména vývoje volebně-politického poměru
sil v prostoru „nalevo“ od Demokratické strany, se zvláštním zřetelem ke trojúhelníkové konstelaci Itálie hodnot (IdV) – Hnutí pěti hvězdiček (M5S) – radikální postkomunistická levice (zejména Levice,
ekologie a svoboda; SEL). I v tomto případě byl totiž, přinejmenším do léta 2012 (a do jisté míry až
do října 2012), potenciál volebního růstu M5S jednoznačně podceněn. Převažoval totiž – patrně ze setrvačnosti – okolnostem neúměrný zřetel k možnostem IdV vyplývajícím ze schopnosti této formace
operovat jak v rámci levostředového bloku tak mimo něj – jako více či méně věrohodné (a přinejmenším v některých důležitých arénách komunálních voleb včetně Neapole a Palerma ve sledovaném období nesporně funkční) jádro alternativní levostředově-levicové aliance. Je ovšem třeba zdůraznit, že
v tomto případě bylo zachycení převládajících vývojových tendencí opravdu mimořádně obtížným
úkolem (srv. např. De Lucia a Maggini 2012: Bobba a Seddone 2010: 76–77; Corbe a 2012: 169–170; Pinto
a Pedrazzani 2013; Paparo a Cataldi 2013).
Expanze M5S: květnové komunální volby a říjnové sicilské regionální volby
v roce 2012
Dílčí květnové komunální volby (první kolo 6.–7. 5., druhé kolo 20.–21. 5.) znamenaly významný milník
ve vývoji M5S jako volebně-politického aktéra ve trojím velmi důležitém ohledu: potvrdily výrazný
nárůst volebního potenciálu, který od dubna 2012 zaznamenávaly předvolební průzkumy; ukázaly,
že M5S zaujalo v řadě italských měst pozici vedlejšího nebo dokonce hlavního pólu (s většinovým
posláním); exponovaly v italském kontextu neobvyklé vlastnosti M5S jako transversálního aktéra,
schopného čerpat volební podporu z velmi různorodých zdrojů (srv. Emanuele 2012; Di Virgilio 2012b;
De Lucia 2013c; viz tabulka 1). Všechny tři uvedené momenty se současně promítly v proměně agendy
výzkumu Hnutí pěti hvězdiček jako specifického volebně-politického aktéra.⁵
Tabulka 1:
Provenience voličů M5S v období před květnem 2012 a v květnu roku 2012 (Osservatorio Elettorale LaPolis –
Univ. di Urbino; Atlante Politico Demos & Pi; Bordignon a Ceccarini 2012, 2013)
Voličstvo M5S
před lokálními volbami 2012 ( %)
Voličstvo M5S
v květnu 2012 ( %)
33
31
5
5
22
27
Ostatní
8
5
Nevoliči
32
32
Provenience voličů M5S
Levý střed – levice (PD, IdV, SA)
Střed (UdC, MpA)
Pravý střed-pravice (PdL, LN, Destra)
Největší pozornost vyvolalo vítězství kandidáta M5S Federica Pizzaro iho ve druhém kole voleb
starosty Parmy (nad favorizovaným levostředovým kandidátem): Pizzaro i získal v prvním kole 19,5 %,
ve druhém 60,2 %, jeho soupeř 39,2 % hlasů v prvním a 39,8 % ve druhém kole; Di Virgilio 2012b: 158)
a demonstroval tak schopnost M5S úspěšně akumulovat heterogenní voličskou podporu (Cataldi a Paparo 2012; Corbe a a Colloca 2012a; De Lucia 2012a a 2012b; srv. Pinto a Pedrazzani 2013). Nejednalo se
přitom o ojedinělý jev. Podobně – podobným způsobem – totiž M5S uspělo ve třech (Parma, Comacchio,
⁵Italští politologové Lorenzo De Sio a Aldo Paparo (De Sio a Paparo 2012) v této souvislosti zdůraznili, že výsledky
dílčích komunálních voleb z května 2012 se celkově zřetelně odchýlily od předcházejících očekávání, resp. předpokládaných
scénářů, a tuto odchylku následně interpretovali jako potvrzení významu a dosahu změn ve struktuře italské stranické
soutěže a vývojových tendencí na italské stranické scéně: zejména úpadku pravého středu postihnuvšího PdL i LN, vítězství
levostředových kandidátek ovšem bez akumulace masívního voličského konsensu a – v neposlední řadě – neočekávaně
významné afirmace M5S jako samostatného aktéra (De Sio a Paparo 2012: 12)
50
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
Mira) z pěti případů, kdy jeho kandidáti postoupili do druhého kola soubojů o starostu ve větších italských městech. Rozbory zaměřené na přesuny voličů (flussi ele orali) v rámci velkých italských měst ve
vztahu k předcházejícím volbám (obvykle k předcházejícím regionálním nebo parlamentním volbám)
navíc ukázaly, že Hnutí pěti hvězdiček disponuje překvapivě vysokou schopností úspěšně se přizpůsobit různým stranicko-politickým konstelacím, aniž by přitom rezignovalo na svou důsledně solitérní
pozici (aktéra stojícího mimo jakékoli předvolební aliance) a/nebo na vyhraněně protestní apel (Corbe a a Colloca 2012a a 2012b; srv. Corbe a 2012; Paparo a Cataldi 2013).⁶
Nicola Maggini, badatel z okruhu římského CISE (Italského střediska volebních studií), zdůraznil,
že nárůst volebního potenciálu v kritickém období – z hlediska vývoje M5S jako relevantního volebněpolitického aktéra – od podzimu roku 2011 do jara roku 2012 (z hodnoty 4,6 % zaznamenané v průzkumech z prosince 2011 na 12,7 % v dubnu 2012; srv. Maggini 2012a: 55) souvisel především se vzestupem
přitažlivosti M5S pro středové a na pravolevé škále „nezařazené“ voliče a nevoliče; tedy pro kategorie
lhostejné k bipolárnímu-blokovému dělení italské stranicko-politické scény nebo toto dělení odmítající,
pro něž bylo (vy)řešení otázky pravicové nebo levicové orientace, resp. umístění M5S druhořadé. Dílčí
změny, jež podpora M5S zaznamenalo v tomto časovém úseku u pravostředově a levostředově zaměřených voličů, se v této perspektivě jevily z hlediska vysvětlení volební expanze M5S jako nepodstatné.
Maggini dospěl k závěru, že středově orientovaní a „nezařazení“ voliči a nevoliči se v rámci voličské
základny Hnutí pěti hvězdiček posunuli do popředí, přičemž za zvlášť důležitou pokládal okolnost, že
levicová složka elektorátu M5S sice nadále převažovala nad jeho pravicovým komponentem, nikoli ale
nad spojenou kategorií střed-nezařazení (Maggini 2012b: 60–61; srv. např. Redazione 2013; Mackinson
2013).⁷
V této souvislosti je třeba ocenit rovněž dva další momenty, související s Magginiho snahou opravit
převažující zjednodušený pohled na vyvíjející se profil elektorátu M5S. Maggini si byl jasně vědom toho,
že vyzdvihování narůstající nestejnorodosti (a – přinejmenším implicitně – z této nehomogennosti nevyhnutelně vyplývající nestability) voličstva této formace vede k neúměrně zjednodušujícím závěrům.
Nicola Maggini příznačně poukázal na koexistenci rozdělujících (tradiční ekonomická témata) a sjednocujících (libertariánské pojetí občanských práv a sdílená pro-environmentalistická orientace) témat
a přístupů v rámci Hnutí pěti hvězdiček (Maggini 2012c: zvl. 72). Z hlediska kultivace analytického
potenciálu se taková perspektiva jevila jako výrazně produktivnější než poněkud jednostranné zdůrazňování rozdělujících a destabilizujích prvků, které ovšem doposud převládalo (např. Santoro 2012;
Bordignon a Ceccarini 2012 a 2013; srv. rovněž Diamanti 2012b a 2013b; Cascioli 2013; Callegaro 2013;
Collarusso 2012).
Neméně zajímavé a důležité bylo Magginiho zjištění, že z průzkumů (uskutečněných CISE) zaměřených na elektorát M5S, nevyplývají závěry slučitelné s rozšířenou představou o „antipolitické“ orientaci
voličstva Hnutí pěti hvězdiček, zejména kategorie na pravolevé škále nezařazených přívrženců a/nebo
nově mobilizovaných dřívějších nevoličů. N. Maggini v této souvislosti zdůraznil, že tyto sektory zaujímají vysoce kritický postoj k politické třídě, odmítají přijmout tradiční kategorie pravice a levice a necítí
se být reprezentovány tradičními stranami, avšak tento postoj není spojen s nezájmem o politiku a nelze
jej interpretovat jako odmítání politiky jako takové. Podle Magginiho lze přitom tvrdit, že elektorát M5S
vykazuje v soudobém italském kontextu nadprůměrný podíl těch, jež deklarují zájem o politiku (Maggini 2012a: zvl. 55 a 57; srv. Milani 2010; Orazi a Socci 2012; Poli 2013).
Nezodpovězenou otázkou zůstalo i po květnových dílčích lokálních volbách to, do jaké míry je růst
volební základny M5S omezen jeho stále ještě relativně malým teritoriálním rozprostřením. Hnutí pěti
⁶Piergiorgio Corbe a a Pasquale Colloca poukázali prostřednictvím analýzy a srovnání přesunů hlasů v různých italských
městech (Monza, Verona, Janov, Piacenza, Parma atd.), na značnou rozrůzněnost identifikovaných vzorců, pro niž je obtížné
nalézt adekvátní, uspokojivé vysvětlení (Corbe a a Colloca 2012b). Z pěti uvedených případů měst podrobených zkoumání se
například jen se zřetelem k přesunům hlasů týkajících se Ligy Severu a Hnutí pěti hvězdiček daly odvodit čtyři různé vzorce,
přičemž pouze Piacenza a Monza představovaly případy jakž takž posuzovatelné dle jednoho modelu. Otázkou ovšem je, zda
v tomto případě představovaly odhady přesunů hlasů dosažené „Goodmanovou metodou“ či pomocí příbuzných postupů
dostatečně spolehlivý podklad pro rozbory a srovnávání tohoto druhu.
⁷S jiným, zřetelně divergentním výkladem vystoupili – pokud jde o akademické prostředí – například italští politologové
Fabio Bordignon a Luigi Ceccarini, pro něž byla naopak podstatná existence levicového a pravicového křídla M5S (Bordignon
a Ceccarini 2012; srv. Bordignon a Ceccarini 2013).
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
51
hvězdiček postavilo v květnu 2012 kandidátku pouze ve 101 z 1 012 zúčastněných obcích (ovšem ve 21
z 28 zúčastněných správních střediscích okresního-provinčního nebo regionálního charakteru). Přetrvávala rovněž zjevná nerovnováha ve schopnosti M5S prosadit se v severoitalských či středoitalských
regionech a na jihu Itálie: v jihoitalských městech nebyly „pětihvězdičkové“ kandidátky od počátků
„grillovského“ hnutí s to většinou překonat tříprocentní volební zisk; neexistovala zde žádná zjevná
obdoba komunálních volebních úspěchů z Bologne nebo Parmy (Di Majo 2012: 32–33).
Sicilské regionální volby 28. 10. 2012 byly očekávány s velkým zájmem jako obzvláště důležitý, poslední test před novými parlamentními volbami. Z hlediska vývoje M5S směřujícího ke statutu celonárodně relevantní formace byl jejich výsledek důležitý mimo jiné právě kvůli posouzení kapacity
„grillovského“ hnutí dosáhnout jednoznačného volebního úspěchu v jihoitalském prostředí. V tomto
ohledu byl výsledek tohoto volebního klání pro M5S nesporně příznivý: kandidát M5S na předsedu
regionální vlády G. Cancelleri získal 18,2 % hlasů (a skončil na třetím místě), samotné M53 pak obdrželo 14,9 % hlasů a co do počtu získaných hlasů nyní představovalo nejsilnější jednotlivou stranickopolitickou formaci na Sicilii (Emanuele 2012; Mannheimer 2012; Paparo a Cataldi 2012). V sicilském
a šířeji v jihoitalském rámci se jednoznačně jednalo o volební průlom M5S, umocněný oslabením dispozic všech dalších ústředních stranicko-politických aktérů ztělesňovat strany s většinovým posláním.
Hnutí pěti hvězdiček na změněné sicilské regionální stranicko-politické scéně zaujalo pozoruhodnou
pozici relevantní formace-pólu, tolerující a příležitostně podporující levostředovou-středovou vládní
koalici Rosaria Croce y (D’Alimonte 2012).
Vzhledem k pouze čtyřměsíčnímu odstupu italských parlamentních voleb od zmíněných sicilských
regionálních voleb je obtížné posoudit, jaký vlastně byl samostatný dopad sicilského úspěchu M5S na
agendu politologického výzkumu vztaženého k působnosti Hnutí pěti hvězdiček a k jeho roli – nyní
již pojímané odbornou i laickou veřejností jako nepominutelná, nepopiratelně důležitá – v procesu
proměny italské stranické soustavy a volebně-stranické soutěže na různých institucionálních úrovních
(srv. De Sio a Emanuele 2013). Lze konstatovat, že do popředí se posunula otázka neurčitosti vyústění
transformace stranického systému a možné, resp. pravděpodobné krize vládnutelnosti.⁸
M5S v parlamentních volbách 24.–25. 2. 2013
Přední italský politolog Roberto D’Alimonte charakterizoval výsledek únorových parlamentních voleb (srv. tabulky 2 a 3) jako průlomový, a to v prvé řadě se zřetelem k překvapivě velkým volebním ziskům M5S v prvních národních parlamentních volbách, jichž se tato formace zúčastnila (Paparo 2013a; srv. D’Alimonte a De Sio 2013; Paparo a Cataldi 2013; Diamanti, Bordignon a Ceccarini
2013).⁹ V podobném duchu se vyjádřili další badatelé s tím, že úspěch M5S není možné vysvětlovat
pouze poukazem na vysokou volatilitu a probíhající proměnu stranického systému, nýbrž je třeba brát
v úvahu vlastnosti „obtížně klasifikovatelného“ volebně-politického aktéra, jakým je Hnutí pěti hvězdiček (srv. např. Tronconi 2013; Mannheimer 2013; Diamanti 2013a, 2013b; Paparo a Cataldi 2013; Navaro
2013; Poli 2013; Callegaro 2013; Cascioli 2013; Berti 2013; De Sio, Cataldi a De Lucia 2013a).
⁸Roberto D’Alimonte (2012) zdůraznil v „sicilské souvislosti“ právě problém vládnutelnosti a většinového poslání. Jediným pozitivnímů aspektem podle jeho názoru bylo, to že aliance mezi PD a UdC se v daném, partikulárním kontextu
ukázala jako funkční, ovšem toto spojenectví nedokázalo využít mimořádné situace (v regionu s přetrvávající převahou středopravicově orientovaného voličstva, na čemž nic podstatného nezměnil nesporný úspěch M5S) ke skutečné volební expanzi.
Převládající trend k fragmentaci se zde projevil – byť s přihlédnutím ke specifikům regionální volební soutěže (uplatnění
občanských kandidátních listin navázaných na kandidáty na předsedu regionální vlády) v nízké úrovni volebního konsensu
dosaženého stranickými kandidátkami (M5S necelých 15 % hlasů, PD 13,5 %, PdL 12,9 %) přinášejícím systémově relevantní
– a podle D’Alimonta převážně negativní – důsledky.
⁹Vzhledem k malému odstupu od uvedených parlamentních voleb je pohled na zde zmíněné názory a reakce italských
badatelů nutně neúplný a prozatímní. Vzhledem k rozsahu článku a k jeho účelu při této příležitosti ponechávám stranou
první italské reflexe výsledků regionálních voleb v Lombardii, Laziu a Molise, které ostatně měly na agendu výzkumu vývoje
M5S minimální bezprostřední dopad.
52
Tabulka 2:
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
Přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny 24.–25. 2. 2013 v Itálii (zahrnuty pouze strany, jež získaly
mandáty; nezahrnuje výsledek voleb v zahraničí), Ministero dell’Interno 2013
Počet hlasů
% hlasů
Počet mandátů
PD
8 644 523
25,42
292
SEL
1 089 409
3,20
37
CD
167 072
0,49
6
SVP
146 804
0,43
5
PdL
7 332 972
21,56
97
LN
1 390 014
4,08
18
FdI
665 830
1,95
9
M5S
8 689 458
25,55
108
SC
2 824 065
8,30
37
608 210
1,78
8
UdC
Poznámka: Příslušnost uvedených stran k volebním aliancím: Bersaniho aliance: Demokratická strana (PD), Levice, ekologie,
svoboda (SEL), Demokratický střed (CD), Jihotyrolská lidová strana (SVP); Berlusconiho aliance: Lid svobody (PdL), Liga
Severu (LN), Italští bratři (FdI); Montiho aliance: Občanská volba (SC), Svaz středu (UdC).
Tabulka 3:
Přehled výsledků voleb do Senátu 24.–25. 2. 2013 v Itálii (zahrnuty pouze strany-kandidátky, které získaly
mandáty; nezahrnuje výsledek voleb v zahraničí), Ministero dell’Interno 2013
Počet hlasů
% hlasů
Počet mandátů
8 400 161
27,43
105
SEL
912 308
2,97
7
Il Megafono – L. C.
138 581
0,45
1
PdL
6 829 587
22,30
98
LN
7 332 972
4,33
17
122 100
0,39
1
M5S
7 285 850
23,79
54
Con Monti per l It.
2 797 486
9,30
18
PD
Grande Sud
Poznámka: Příslušnost uvedených stran-kandidátek k volebním aliancím: Bersaniho aliance: Demokratická strana (PD),
Levice, ekologie, svoboda (SEL), Megafon – Croce ova kandidátka; Berlusconiho aliance: Lid svobody (PdL), Velký Jih
(Grande Sud); Montiho aliance vystupovala s jednotnou kandidátkou (S Montim za Itálii).
Filippo Tronconi (Tronconi 2013) příznačně zdůraznil neobvyklou regionální homogennost volebních zisků M5S – co do velikosti obdržených podílů hlasů – s tím, že jistou výjimku v tomto ohledu
představuje Lombardie a specifické regiony jako Údolí Aosty a Tridentsko-Horní Adiže, vyznačující
se odlišnou strukturou soutěže danou především přítomností relevantních etnoregionalistických stran.
Volební základna M5S v únorových parlamentních volbách podle Tronconiho neodpovídá tradičním
schématům, s nimiž operovala italská volební geografie; vykazuje totiž uniformnost tam, kde – u velkých i malých stran – dříve vůbec nebyla obvyklá, což vede k relativizaci dosavadních představ o působení, resp. přetrvávání významných subkulturních-teritoriálních dělítek (Tronconi 2013; Diamanti
2013a; srv. Demos 2013a).
Podobně Vincenzo Emanuele vyzdvihl neočekávanou vyrovnanost voličské podpory Hnutí pěti
hvězdiček v různách kategoriích italských obcí (Emanuele 2013a; viz tabulka 4).
Sociolog Ilvo Diamanti upozornil na výrazně „mezitřídní“ charakter voličské podpory M5S, připomínající sociální strukturu někdejších masových stran (Křesťanské demokracie a Italské komunistické
strany) z období tzv. První republiky (Diamanti 2013a; srv. Diamanti, Bordignon a Ceccarini 2013). Diamantiho postřehu přitom, mimo jiné, odpovídaly závěry z dalších průzkumů sociálně-ekonomického
53
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
složení elektorátu Hnutí pěti hvězdiček (srv. např. Mackinson 2013 a tabulku 5)
Tabulka 4: Podíly hlasů (v %) pro Lid svobody (PdL), Ligu Severu (LN), Demokratickou stranu (PD), Hnutí pěti hvězdiček
(M5S) a Občanskou volbu (SC) v pěti kategoriích obcí rozlišených podle počtu obyvatel (volby do Poslanecké sněmovny
24.–25. 2. 2013), Emanuele 2013a (CISE)
Itálie
Itálie celkem
Severozápad
Severozápad celkem
Severovýchod
Severovýchod celkem
„Rudá zóna“
„Rudá zóna“ celkem
Jih
Jih celkem
Kategorie obcí
PdL
LN
PD
M5S
SC
1–5 000
21,50
6,50
23,90
23,60
8,30
5 001–15 000
21,90
5,70
24,30
25,50
8,10
15 001–50 000
22,90
3,40
24,70
26,60
8,00
50 001–100 000
22,40
2,20
24,90
27,20
8,00
nad 100 000
19,40
2,10
28,70
25,20
9,00
–
21,60
4,10
25,40
25,60
8,30
1–5 000
21,90
6,20
22,50
28,30
9,80
5 001–15 000
20,30
4,80
24,30
29,80
9,70
15 001–50 000
19,10
3,60
26,20
29,20
9,90
50 001–100 000
19,50
3,30
26,60
28,80
10,10
nad 100 000
16,60
2,20
29,60
28,00
10,40
–
19,50
4,10
25,80
28,80
10,00
1–5 000
19,90
14,00
20,90
20,30
10,20
5 001–15 000
19,70
12,90
22,10
23,10
9,90
15 001–50 000
19,30
10,00
24,70
23,30
10,40
50 001–100 000
19,70
9,40
27,00
21,00
11,20
nad 100 000
18,20
6,90
27,90
20,00
12,80
–
19,40
11,20
23,70
21,90
10,70
1–5 000
19,90
1,70
31,80
27,20
7,00
5 001–15 000
17,30
1,70
35,60
26,60
7,20
15 001–50 000
17,20
1,10
35,50
26,30
7,50
50 001–100 000
17,10
1,30
33,50
27,00
8,10
nad 100 000
15,60
1,50
37,60
23,00
8,40
–
17,10
1,50
35,40
25,70
7,60
1–5 000
23,50
0,30
25,10
23,80
6,00
5 001–15 000
27,10
0,20
20,80
26,60
6,20
15 001–50 000
28,50
0,20
19,30
28,30
6,40
50 001–100 000
25,70
0,20
20,60
29,20
6,60
nad 100 000
22,40
0,10
24,90
27,90
7,10
–
25,60
0,20
22,00
27,30
6,50
Výše uvedené vybrané postřehy a závěry italských politologů a sociologů, byť vyslovené s malým
odstupem od posuzovaných parlamentních voleb, ukázaly, že v agendě politologického výzkumu dotýkajícího se nejen vývoje M5S, nýbrž celé italské stranické soustavy, se objevily nové momenty, jejichž
význam je však obtížné stanovit. V této souvislosti je příznačné, že prozatím chybí dostatečně podložené, přesvědčivé interpretace důsledků narušení bipolárně-blokové struktury italského stranického
systému a s ním souvisejícího přechodu k – alespoň dočasně – vzhledem k italským poměrům neobvykle otevřené struktuře stranicko-politické soutěže na národní úrovni (srv. zvl. Diamanti 2013c, 2013d;
Diamanti, Bordignon a Ceccarini 2013).
54
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
Tabulka 5: Voličská podpora Hnutí pěti hvězdiček (M5S), Demokratické strany (PD), Lidu svobody (PdL), Občanské volby
(SC) a Ligy Severu (LN) podle příslušnosti voličů k ekonomickým sektorům (průzkum datován 18.–22. 2. 2013), Mackinson
2013 (IPSOS Public Affairs – Active professional sectors reward M5S)
M5S
PD
PdL
SC
LN
Veřejný
31 %
29 %
14 %
9%
4%
Soukromý
30 %
21 %
20 %
9%
5%
Během jara roku 2013 došlo k dalším změnám v pohledu na volebně-politický vývoj M5S, souvisejícím – mimo jiné – s reakcemi na zřetelně nižší (ve srovnání s volební podporou M5S v únorových
parlamentních volbách) volební výsledky, jež Hnutí pěti hvězdiček dosáhlo v regionálních (viz Tab.
6)¹⁰ a jarních dílčích lokálních volbách.¹¹ Různé výklady příčin a souvislostí poklesu volební podpory,
resp. disproporcí mezi podporou akumulovanou M5S ve volbách na různých institucionálních úrovních (srv. např. Scanzi 2013; Diamanti 2013c, 2013d; Prospero 2013; De Lucia 2013a, 2013b, 2013c, 2013d;
Emanuele 2013b, 2013c; Pirone 2013; Paparo 2013b) se více méně shodovaly v tom, že období jednoznačného vzestupu volebního potenciálu Hnutí pěti hvězdiček se na jaře roku 2013 uzavřelo.
Tabulka 6:
Volební výsledky Hnutí pěti hvězdiček v regionálních volbách a v příslušných regionálních výsečích voleb do
Poslanecké sněmovny (v období únor až květen 2013), De Lucia 2013a; De Lucia 2013b
Region
Datum voleb
Účast ( %)
Zisk M5S
v regionálních
volbách ( % hlasů)
Zisk M5S ve volbách
do Poslanecké sněmovny
( % hlasů; 24.–25. 2. 2013)
Lombardie
24. 2. 2013
76,70
13,60
19,70
Lazio
24. 2. 2013
71,90
20,20
28,10
Molise
24. 2. 2013
61,60
16,80
27,70
Furlansko-Julské Benátsko
21. 4. 2013
50,50
19,20
27,20
Údolí Aosty
26. 5. 2013
73,00
6,60
18,50
Závěr
Vzhledem ke specifické povaze pojednávaného tématu, vyplývající, mimo jiné, z jeho zřejmé neuzavřenosti, není dost dobře možné ani užitečné pokoušet se o nějaké rádoby definitivní hodnocení. Domnívám se však, že předcházející výklad opravňuje k (v úvodu avizovanému) dílčímu průběžnému závěru,
že reflexe transversálního charakteru Hnutí pěti hvězdiček a jeho vazby k expanzi teritoriálního rozprostření M5S a k pozoruhodné schopnosti tohoto hnutí úspěšně se – přinejmenším v období do počátku
jara roku 2013 – po volební stránce přizpůsobovat rozrůzněným lokálním podmínkám má pro rozbor
a pochopení vývoje M5S jako volebně-politického aktéra mimořádný význam.
¹⁰V této souvislosti stojí za povšimnutí, že teprve v této pozměněné perspektivě byl zpětně přiznán větší význam interpretaci
výsledků M5S ve třech regionálních volebních kláních (v regionech Lazio, Lombardie a Molise), jež se uskutečnily současně
s únorovými parlamentními volbami. Původně byla performance M5S v těchto regionálních volbách zcela zatlačena do pozadí
„tsunami“ M5S v parlamentních volbách.
¹¹Zvláštní význam v této souvislosti nabyla interpretace výsledků M5S v červnových komunálních volbách na Sicílii (viz
zejména Emanuele 2013c). Je ovšem třeba dodat, že hodnocení těchto výsledků jako „kolapsu“ M5S bylo později poněkud
revidováno v důsledku jasného vítězství starostenského kandidáta M5S Federica Picci a ve druhém kole voleb ve městě
Ragusa (provinčním správním středisku), které představovalo obdobu „parmského úspěchu“ M5S z května 2012.
55
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
Seznam použité literatury
B
, D. 2013. La studiosa: Il successo di Grillo? Colpa dei partiti, Pd compreso. Gazze a di Modena.
[on-line]. 28. 2. 2013. [vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://gazzettadimodena.gelocal.it/cronaca/2013/02/28/news/lastudiosa-il-successo-di-grillo-colpa-dei-partiti-pd-compreso1.6609802.
B
, R, N
Feltrinelli.
, P. 2013. Politica a 5 stelle. Idee, storia e strategie del movimento di Grillo. Milano:
B
, G. S
, A. 2010. Piemonte: una regione in bilico. In B
, B., T
, F. (eds). Le
elezioni regionali del 2010. [on-line]. Political nazionale, territorio e specificità locale. Bologna:
Fondazione di ricerca Istituto Carlo Ca aneo, s. 67–80. [vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://www.cattaneo.org/pubblicazioni/misure/
Misure%20n.%2032%20(Baldi%20e%20Tronconi).pdf.
B
B
, F. 2012. Grillo-Di Pietro, finché morte non ci unisca. La Repubblica, 4. 11. 2012 [on-line]
[vid. 2013-04-12]. Dostupné na http://www.repubblica.it/politica/
2012/11/04/news/grillo_di_pietro-45864448/.
, F., C
, L. 2012. 5 Stelle, un autobus in MoVimento. Il Mulino, č. 5, s. 808–816.
B
, F., C
, L. 2013. Five Stars and a Cricket: Beppe Grillo Shakes
Italian Politics. [on-line]. South European Society and Politics. Roč. 18. [vid. 2013-04-04]. Dostupné na
http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13608746.2013.775720.
B
, A., V
, S. 2012. Electoral Epidemic: The Political Cost of Economic Crisis in Southern
Europe, 2010–2011. South European Society and Politics. 17 (2), s. 129–154.
C
, F. 2013. L’intervista. Marco Revelli: “Il M5S avrà scossi interni e Beppe Grillo farà surf
sullo tzunami …”. [on-line]. Barbadillo. 18. 3. 2013. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.barbadillo.it/lintervista-marco-revelli-il-m5s-avrascossi-interni-e-beppe-grillo-fara-surf-sullo-tzunami/.
C
, A. 2013. L’intervista. Marco Tarchi: “Area postmissina al capolinea, Grillo rompe l’asse
destra-sinistra”. [on-line]. Barbadillo. 7. 3. 2013. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.barbadillo.it/lintervista-tarchi-area-postmissinaal-capolinea-grillo-rompe-lasse-destra-sinistra/.
C
, M. 2012. Il Riflusso della Lega Nord. In D S , L., P
Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 83–85.
, A. (eds). Le Elezioni comunali 2012.
C
, M., P
, A. 2012. Pizzaro i ricompa a tu o il centrodestra: i flussi ele orali a Parma tra
I e II turno. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2012/05/22/pizzarotti-ricompattatutto-il-centrodestra-i-flussi-elettorali-a-parma-tra-i-e-iiturno/.
C
, M. D L
, F. 2013. I flussi al Nord Est: ele ori a 5 stelle fra astensione e leghismo di
storno. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-06-02]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/05/30/i-flussi-al-nord-estelettori-a-05-stelle-fra-astensione-e-leghismo-di-ritorno/.
C
C
, L., D
, I., L
, M. 2012. Fine di un ciclo: la destru urazione del sistema partitico
italiano. In B
, A., D
, D. (eds). Politica in Italia. I fa i dell’anno e le interpretazioni.
Edizione 2012. Bologna: il Mulino, s. 63–82.
, G. 2012. Grillo? Come il Cav. Il Foglio. [on-line]. 21. 4. 2012. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.lettera43.it/politica/grillo-comeberlusconi_4367548201.html.
56
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
C
P., M
F. 2013. Lo shock ele orale. In C
Grillo. Bologna: Il Mulino, s. 65–88.
, P., G
, E. (eds). Il partito di
C
, P. 2012. The 2010 Regional Elections in Italy: Another Referendum on Berlusconi. South
European Society and Politics. 17 (2), s. 155–173.
C
, P. 2013. Conclusioni. Un web populismo dal destino incerto. In C
(eds). Il partito di Grillo. Bologna: Il Mulino, s. 197–214.
C
, P., C
, P. 2010. I flussi ele orali a Bologna, Modena e Parma fra le elezioni europee
del 2009 e quelle regionali del 2010. [on-line]. Istituto Carlo Ca aneo. [vid. 2013-03-22]. Dostupné
na http://www.cattaneo.org/pubblicazioni/analisi/pdf/
, P., G
, E.
Analisi%20Istituto%20Cattaneo%20%20Flussi%20elettorali%20in%20Emilia%20(9.4.2010).pdf.
C
, P., C
, P. 2012a. I flussi ele orali a Parma tra I e II turno. Elezioni amministrative –
2012. [on-line]. Istituto Carlo Ca aneo. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.cattaneo.org/images/comunicati_stampa/
Analisi%20Istituto%20Cattaneo%20-%20Voto%20comunale%202012%20%20Flussi%20elettorali%20a%20Parma%20tra%20I%20e%20II%20turno
%2021%20maggio%202012.pdf.
C
, P., C
, P. 2012b. I flussi ele orali a Monza, Verona, Genova, Piacenza, Parma: una
sintesi. Elezioni amministrative – 2012. [on-line]. Istituto Carlo Ca aneo. [vid. 2013-03-22].
C
, P., C
, P., P
, G. 2011. Elezioni amministrative – 2011. I flussi ele orali
a Torino, Milano, Bologna e Napoli fra le elezioni regionali del 2010 e il primo turno delle
comunali del 2011. [on-line]. Istituto Carlo Ca aneo. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.cattaneo.org/pubblicazioni/analisi/pdf/
Analisi%20Istituto%20Cattaneo%20-%20Voto%20comunale%202011%20%20Analisi%20flussi%20grandi%20citt%C3%A0.pdf.
D’A
, R. 2012. L’ombra dell’ingovernabilità. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali.
[vid. 2013-04-04]. Dostupné na http://cise.luiss.it/cise/2012/10/30/
lombra-dellingovernabilita/.
D’A
, R., D S , L. 2013. Il Movimento 5 stelle prende voti da tu i partiti. [on-line]. Il Sole 24
ore. 27. 2. 2013. [vid. 2013-04-04]. Dostupné na http://www.ilsole24ore.com/
art/notizie/2013-02-27/grillo-prende-voti-tutti105315.shtml?uuid=Ab3fGsYH.
D L
, F. 2012a. Ballo aggi 2012: le vi orie del M5S e la sua avanzata ele orale. [on-line]. Centro
Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-04-04]. Dostupné na http://cise.luiss.it/cise/
2012/05/22/ballottaggi-2012-le-vittorie-del-m5s-e-la-suaavanzata-elettorale/.
D L
, F. 2012b. Il Successo del Movimento 5 Stelle. In D S , L., P
comunali. 2012. Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 65–67.
, A. (eds). Le Elezioni
D L
, F. 2013a. Friuli VG: vince di un soffio Serracchiani su Tondo, i 5 stelle non sfondano.
[on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-06-02]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/04/27/friuli-vg-vince-di-unsoffio-serracchiani-su-tondo-i-05-stelle-non-sfondano/.
D L
, F. 2013b. Elezioni in Valle d’Aosta: benvenuto bipolarismo! [on-line]. Centro Italiano Studi
Ele orali. [vid. 2013-06-02]. Dostupné na http://cise.luiss.it/cise/
2013/05/29/elezioni-in-valle-daosta-benvenuto-bipolarismo/.
D L
, F. 2013c. Comunali 2013: il M5S ai ballo aggi, 2012 e 2013 a confronto. [on-line]. Centro
Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-06-20]. Dostupné na http://cise.luiss.it/cise/
2013/06/12/comunali-2013-il-m5s-ai-ballottaggi-2012-e-2013-aconfronto/.
57
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
D L
, F. 2013d. In Molise e Fra ura, dopo 15 anni archiviata l era Iorio. In D S , L., C
D L
, F. (eds). Le Elezioni Politiche. Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 165–167.
D L
, F., M
, N. 2012. Le elezioni comunali del 2011 nei comuni italiani con oltre 15.000
abitanti: il voto per blocchi e per partiti. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 68,
s. 31–50. [vid. 2013-04-14]. Dostupné na http://www.regione.toscana.it/
, M.,
documents/10180/452241/Osservatorio+elettorale+68/dec672989470-44d4-91e6-f674ca939d6f.
Demos (2010): Speciale Elezioni 2010 – Italia a colori 2010 – Movimento 5 Stelle. [on-line]. Demos.
[vid. 2013-04-12]. Dostupné na http://www.demos.it/a00425.php.
Demos (2013a): La geografia delle elezioni politiche 2013. [on-line]. Demos. [vid. 2013-04-14]. Dostupné
na http://www.demos.it/a00821.php.
D S , L., P
, A. 2012. Introduzione. In D S , L., P
Centro Italiano Studi Ele orali, s. 11–13.
, A. (eds). Le Elezioni comunali. Roma:
D S , L., C
, M., D L
, F. 2013a. Introduzione. In D S , L., C
Le Elezioni Politiche. Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 9–10.
, M., D L
, F. (eds).
D S , L., E
, V. 2013. Conclusioni. Dall’Europa alla Sicilia: verso le elezioni politiche 2013. In
D S , L., E
, V. (eds). Un anno di elezioni verso le Politiche. 2013. Roma: Centro Italiano
Studi Ele orali, s. 139–141.
D
, I. 2012b. L’autobus di Grillo nel paese della politica-che-non-c’è. La Repubblica. [on-line].
13. 7. 2012. [vid. 2013-04-07]. Dostupné na http://www.repubblica.it/rubriche/
bussole/2012/07/13/news/bussole_13_luglio-38970436/.
D
, I. 2013a. Destra e sinistra perdono il proprio popolo. M5S come la vecchia Dc:
interclassista. [on-line]. La Repubblica. 11. 3. 2013. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://www.repubblica.it/politica/2013/03/11/news/
destra_e_sinistra_perdono_il_loro_popolo_m5s_come_la_vecchia_
dc_interclassista-54291989/?ref=HREC1-8.
D
, I. 2013b. Il partito autobus dei Cinque stelle. [on-line]. La Repubblica. 18. 3. 2013.
[vid. 2013-03-22]. Dostupné na http://www.repubblica.it/politica/
2013/03/18/news/diamanti_cinque_stelle-54795281/?ref=HRER1-1.
D
, I. 2013c. Il risca o dei partiti. [on-line]. La Repubblica. 29. 5. 2013. [vid. 2013-05-30].
Dostupné na http://www.repubblica.it/speciali/politica/elezioni-
comunali-risultati2013/2013/05/29/news/il_riscatto_dei_partiti59873642/?ref=HREC1-3.
D
, I. 2013d. La repubblica dei partiti provvisori. [on-line]. Demos. [vid. 2013-07-11]. Dostupné
na http://www.demos.it/a00879.php.
D
, I. B
Laterza.
D M
, A. 2012. Grillo for president. Che cos’è, da dove viene e cosa vuole veramente il Movimento 5 Stelle.
Roma: Editori Riuniti.
D V
, A. 2009a. Le elezioni in Italia. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 61, s. 167–192.
[vid. 2013-03-22]. Dostupné na http://www.regione.toscana.it/documents/
, F., C
, L. 2013. Un salto nel voto. Ritra o politico dell’Italia di oggi. Bari:
10180/452241/Le%20elezioni%20in%20Italia/6eb59979-cad1-4b25acc1-5236dc41e5ac.
D V
, A. 2009b. Le elezioni in Italia. Le elezioni europee del 6–7 giugno 2009: il “sistema 2008”
tiene, la sua differenziazione territoriale cresce. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 62,
s. 167–192. [vid. 2013-03-22] Dostupné na http://www.regione.toscana.it/
documents/10180/452241/q62_Le%20elezioni%20in%20Italia/d022aa0c3bbd-4214-b9c5-2f17515026d6.
58
D V
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
, A. 2010a. Le elezioni in Italia. Un anno dopo: il centrodestra alla conquista dei territori, il
“sistema 2008” arranca. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 63, s. 159–192.
[vid. 2013-04-12] Dostupné na
http://www.regione.toscana.it/documents/10180/452241/q63_Saggio5/3dc661e7408a-4c60-95b8-08c3e85f276b.
D V
, A. 2010b. Le elezioni in Italia. Regionali 2010: cambia la cornice del voto, il centrodestra
conquista posizioni di governo, alla prova del territorio il “sistema 2008” scricchiola. [on-line].
Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 64, s. 141–162. [vid. 2013-04-14] Dostupné na
http://www.regione.toscana.it/documents/10180/452241/Saggio%205/fce522e8d37d-43bf-9418-65c1c8041282.
D V
, A. 2011a. Le elezioni in Italia. Elezioni comunali e provinciali 2010: poca partecipazione, qualche
alternanza, il centro-destra se ne avvantaggia.
D V
, A. 2011b. Le elezioni in Italia. Elezioni comunali e provinciali 2011: Il centrodestra perde
Milano e Napoli, il centrosinistra vince ma è frammentato. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio
ele orale, č. 66, s. 149–166. [vid. 2013-04-14] Dostupné na
http://www.regione.toscana.it/documents/10180/452241/Quaderno%20n.%2066%20%20Elezioni%20Italia/0d25bf99-fd7a-49d0-ab53-8e7be3527878.
D V
, A. 2012a. Le elezioni in Italia. Referendum 2011 e regionali in Molise: torna il quorum,
Iorio è confermato, crescono i segnali di insofferenza. [on-line]. Quaderni dell’osservatorio
ele orale, č. 67, s. 163–172. [vid. 2013-04-14]
http://www.regione.toscana.it/documents/10180/452241/osservatorio%20elettora
d8a1-4814-b127-728e840d59f9.
D V
, A. 2012b. Le elezioni in Italia. Elezioni comunali 2012: centro-destra disintegrato,
centro-sinistra vincente, si afferma il Movimento 5 stelle. Mercato ele orale aperto come nel
1993? [on-line]. Quaderni dell’osservatorio ele orale, č. 68, s. 149–163. [vid. 2013-04-14]
http://www.regione.toscana.it/documents/10180/452241/Osservatorio+elettorale
9470-44d4-91e6-f674ca939d6f.
E
, V. 2012. Regionali in Sicilia, la geografia del voto: Grillo sfonda nelle ci à. [on-line]. Centro
Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2012/10/30/regionali-in-sicilia-lageografia-del-voto-grillo-sfonda-nelle-citta/.
E
, V. 2013a. Il voto ai partiti nei comuni: la Lega è rintanata nei piccoli centri, nelle grandi
ci à vince il Pd. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/03/03/il-voto-ai-partiti-neicomuni-la-lega-e-rintanata-nei-piccoli-centri-nelle-grandicitta-vince-il-pd/.
E
, V. 2013b. Comunali 2013: l’Italia è ancora bipolare. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali.
[vid. 2013-06-02]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/05/29/comunali-2013-litalia-eancora-bipolare/.
E
, V. 2013c. Comunali in Sicilia, il M5S scompare ma il Pd non può esultare. [on-line]. Centro
Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-06-13]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/06/11/comunali-in-sicilia-ilm5s-scompare-ma-il-pd-non-puo-esultare/.
F
G
G
, F. 2012. Un non-partito: Il Movimento 5 stelle. Il Mulino, č. 2, s. 253–261.
, D. 2013. Una rassegna di libri su Grillo. [on-line]. Guerra e Pace, 14. 3. 2013. [vid. 2013-04-13]
Dostupné na http://www.guerrepace.org/rivista/una-rassegna-dilibri-su-grillo-di-diego-giachetti/.
, B. 2008. Comunicato politico numero 6. [on-line]. Il Blog di Beppe Grillo. [vid. 2013-04-13]
http://www.beppegrillo.it/2008/03/comunicato_poli_4.html.
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
59
Istituto Carlo Ca aneo. (2010): Elezioni regionali 2010. Chi ha vinto, chi ha perso, di quanto e dove?
[on-line]. Istituto Carlo Ca aneo. [vid. 2013-04-04]. Dostupné na
http://www.cattaneo.org/pubblicazioni/analisi/pdf/Analisi%20Istituto%20C
%20Voto%20regionale%202010%20%20Chi%20ha%20vinto,%20chi%20ha%20perso,%20e%20dove%20(30.3.2010).pdf.
M
, T. 2013. M5S, un mese fa imprenditori e operai lo hanno scelto in blocco. Ancora
convinti? [on-line]. Il Fa o Quotidiano, 8. 4. 2013. [vid. 2013-04-08]. Dostupné na
http://www.ilfattoquotidiano.it/2013/04/08/m5s-mese-faimprenditori-e-operai-hanno-scelto-in-blocco-ancoraconvinti/553109/.
M
, N. 2012a. Gli ele ori del Movimento 5 Stelle: fuori da destra e sinistra, ma interessati alla
politica. In D S , L., M
, N. (eds). Crisi e rimobilitazione. Gli italiani, la politica, i partiti nelle
indagini campionarie del CISE (2011–2012). Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 55–57.
M
, N. 2012b. Movimento 5 Stelle: oltre le intenzioni del voto, un’ampia area di simpatizzanti. In
D S , L., M
, N. (eds). Crisi e rimobilitazione. Gli italiani, la politica, i partiti nelle indagini
campionarie del CISE (2011–2012). Roma: Centro Italiano Studi Ele orali, s. 59–61.
M
, N. 2012c. Il bacino del Movimento 5 Stelle: l’economia divide, il libertarismo e
l’ambientalismo uniscono. In D S , L., M
, N. (eds). Crisi e rimobilitazione. Gli italiani, la
politica, i partiti nelle indagini campionarie del CISE (2011–2012). Roma: Centro Italiano Studi
Ele orali, s. 67–73.
M
, N. 2013a. L’erosione dei tradizionali blocchi politici. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali.
[vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/03/20/lerosione-deitradizionali-blocchi-politici/.
M
, R. 2012. Partiti in ginocchio, il Pdl perde tre quarti dei voti. [on-line]. Corriere della Sera,
12. 10. 2013. [vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://www.corriere.it/politica/12_ottobre_31/mannheimer-pdlperde-tre-quarti-voti_7379eaf4-2327-11e2-b95fa326fc4f655c.shtml.
M
, R. (2013. Si sono spostati 16 milioni di ele ori: il Pd perde un terzo di voti, il Pdl metà.
[on-line]. Corriere della Sera, 27. 2. 2013. [vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://www.corriere.it/politica/speciali/2013/elezioni/notizie/27febbraio-16-milioni-mannheimer_f251a786-80a1-11e2-b0f8b0cda815bb62.shtml.
M
, S. 2010. Grillini in moVimento. [on-line]. Micromega, č. 5, s. 181–189. [vid. 2013-03-22].
Dostupné na http://temi.repubblica.it/micromega-online/grilliniin-movimento/?printpage=undefined.
Ministero dell’Interno. 2013. Elezioni 2013 politiche e regionali del 24 e 25 febbraio. [on-line].
[vid. 2013-04-10] Dostupné na
http://elezioni.interno.it/camera/scrutini/20130224/index.html#camera/sc
N
, I. 2013. Fornaro: il Pd, Grillo e l’ele orato volatile. [on-line]. Alessandria News. 6. 3. 2013.
[vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://www.alessandrianews.it/politica/fornaro-pd-grillo-lelettorato-voltatile-31934.html.
O
, F., S
, M. 2008. Il popolo di Beppe Grillo. Ancona: Ca edrale.
O
, F., S
, M. 2012. La post-politica, la militanza M5S e il successo di Grillo. [on-line]. Reset,
28. 5. 2012. [vid. 2013-04-12]. Dostupné na
http://www.reset.it/caffe-europa/la-post-politica-la-militanzam5s-e-il-successo-di-grillo.
60
European Electoral Studies, Vol. 8 (2013), No. 1, pp. 46–61
P
, A. 2013a. Interviste 2#: Le elezioni italiane secondo Roberto D’Alimonte. [on-line]. Analisi &
Commenti. 17. 3. 2013. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://theriskyshift.com/2013/03/interviste-2/.
P
, A. 2013b. Comunali 2013: il bilancio complessivo delle vi orie nei 92 comuni superiori.
[on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-06-20]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/06/12/comunali-2013-il-bilanciocomplessivo-delle-vittorie-nei-92-comuni-superiori/.
P
, A., C
, M. 2012. I flussi ele orali in Sicilia: il Pdl diserta le urne e Grillo pesca dal
centrosinistra. [on-line]. Centro Italiano Studi Ele orali. [vid. 2013-03-22]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2012/11/02/o/.
P
, A., C
, M. 2013. Le ondate del 5 stelle fra 2010 e 2013. [on-line]. Centro Italiano Studi
Ele orali. [vid. 2013-04-14]. Dostupné na
http://cise.luiss.it/cise/2013/04/10/le-ondate-del-05-stellefra-2010-e-2013/.
P
. G. 2010. Emilia-Romagna. Regione rossa ma contendibile? In B
, B., T
, F. (eds).
Le elezioni regionali del 2010. Political nazionale, territorio e specificità locale. Bologna: Fondazione di
ricerca Istituto Carlo Ca aneo (Misure – 32), s. 123–138.
P
, G., T
programmi. In C
P
, G. 2013. Simboli delle elezioni: Movimento 5 Stelle. [on-line]. Astromagazine.
[vid. 2013-03-22]. Dostupné na
, F., T
, D. 2013. Dentro il Movimento: organizzazione, a ivisti e
, P., G
, E. (eds). Il partito di Grillo. Bologna: Il Mulino, s. 123–167.
http://www.astrologiainlinea.it/Astro_Magazine/Articoli/astromagazine_dett_a
P
, L., P
, A. 2013. Gli ele ori del Movimento 5 stelle, In C
Il partito di Grillo. Bologna: Il Mulino, s. 89–122.
, P., G
, E. (eds).
P
, D. 2013. Elezioni comunali, l’astensione colpisce M5S e Pdl. [on-line]. Il Messaggero. 29. 5. 2013.
[vid. 2013-04-11]. Dostupné na
http://www.ilmessaggero.it/primopiano/politica/elezioni_comunali_astensione_
P
, C. 2013. Beppe Grillo, l’estremo centro. Analisi del M5S. [on-line]. Termometro politico.
12. 03. 2013. [vid. 2013-04-11]. Dostupné na
http://www.termometropolitico.it/36792_beppe-grillo-lestremocentro-analisi-del-m5s.html/2.
P
, M. 2013. Grillo e lo tsunami al contrario. [on-line]. Laboratorio di politica. [vid. 2013-06-02].
Dostupné na
http://laboratoriodipolitica.comunita.unita.it/2013/05/30/grilloe-lo-tsunami-al-contrario/.
Redazione (2009): Il consiglio
comunale debu a, Favia show, Corriere di Bologna. [on-line]. 13. 7. 2009. [vid. 2013-04-13]. Dostupné na
http://corrieredibologna.corriere.it/bologna/notizie/politica/2009/13luglio-2009/consiglio-comunale-debutta-favia-show1601564740275.shtml.
Redazione (2013): Il 32,7 per cento dei grillini e di sinistra. [on-line]. Cultura & Culture.
[vid. 2013-02-25]. Dostupné na http://www.culturaeculture.it/2013/02/il327-per-cento-dei-grillini-e-di-sinistra/26382.
S
S
S
, G. 2012. Un Grillo qualunque. Il Movimento 5 Stelle e il populismo digitale nella crisi dei partiti
italiani. Roma: Castelvecchi.
, A. 2012. Ve lo do io Beppe Grillo. Milano: Mondadori.
, A. 2013. M5S: perché Grillo cala (e a volte crolla). [on-line]. Il Fa o quotidiano. 13. 6. 2013.
[vid. 2013-06-15]. Dostupné na
Strmiska, M. Volební vzestup Hnutí pěti hvězdiček a stranická soutěž v Itálii (2011–2013)
61
http://www.ilfattoquotidiano.it/2013/06/13/m5s-perche-grillocala-e-a-volte-crolla/625287/.
T
, F. 2010. Chi vince e chi perde: L analisi del voto. In B
, B., T
, F. (eds). Le elezioni
regionali del 2010. Political nazionale, territorio e specificità locale. Bologna: Fondazione di ricerca
Istituto Carlo Ca aneo (Misure – 32), s. 47–64.
T
, F. 2013. Da dove arrivano i voti del M5S? [on-line]. Il Mulino, č. 2. [vid. 2013-04-11].
Dostupné na
http://www.rivistailmulino.it/news/newsitem/index/Item/News:NEWS_ITEM:20