03 Dilema dvou zadržených

Mikroekonomie a chování
Příloha 3 k přednášce 7
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Dilema dvou zadržených [Prisoner’s Dilemma, (dilema vězně)]
Soudce řeší případ dvou zadržených, kteří jsou důvodně podezřelí z těžkého zločinu. Prokázat jim však může pouze méně
závažný trestný čin. Důkazem o spáchání těžkého zločinu by mohlo být přiznání některého z obou podezřelých. Soudce se pokusí
získat přiznání tím, že každému z obou zadržených nabídne stejnou volbu:
„Tomu, kdo se přizná, že jste zločin skutečně spáchali, započítám polehčující okolnost a za přiznání ho propustím na svobodu.
Druhého, protože budu mít důkaz, podle práva odsoudím k těžkému žaláři na 20 let. Když se přiznáte oba, odsoudím vás oba za
těžký zločin, avšak s nejnižší trestní sazbou. To je podle zákona vězení na 5 let. Když se ani jeden z vás nepřizná, pak vás oba
odsoudím za trestný čin, který vám už nyní mohu prokázat, na rok do vězení.“
Aby každý z obviněných správně zvážil všechny nabízené alternativy, vytvoří si z možných výsledků matici, tabulku:
První zadržený Z1
Přizná se
Přizná se
Nepřizná se
Z1 = 5, Z2 = 5
Z1 = 20, Z2 = 0
Z1 = 0, Z2 = 20
Z1 = 1, Z2 = 1
Druhý zadržený Z2
Nepřizná se
Situace je symetrická a každý ze zadržených může zvážit, co pro něj bude výhodnější. Bude na tom lépe, když se přizná, nebo na
tom bude lépe, když se nepřizná? Oba zadržení jsou v oddělených celách bez možnosti vzájemně se dorozumívat.
Ekonomická varianta dilematu
Nyní není cílem vyhnout se hrozící ztrátě (škodě), nýbrž naopak úsilí o co nejvyšší výnos, o zisk.
Obdobný problém řeší dva jedinci, kteří by vzájemnou spoluprací mohli každý získat například jednu další jednotku bohatství.
Disponuje-li každý z aktérů původním bohatstvím ve výši například 10 jednotek, lze sestavit tabulku možných výsledků. Dilema
obou účastníků spočívá v tom, že každý ovládá pouze svou vlastní technologii a následkem toho nemůže zjistit, jestli druhý
účastník transakce podvádí, nebo ne. Když budou oba spolupracovat, každý si ze společné akce odnese 11 jednotek bohatství. Tj.
svůj původní vklad zhodnotí o 10%. Když budou oba spolupráci sabotovat, odnesou si pouze svůj původní vklad a bohatství
každého zůstane na původní výši 10 jednotek. Když však jeden z aktérů bude spolupracovat, zatímco druhý bude podvádět, zvýší
se bohatství podvodníka na 21 jednotek, zatímco kooperátor skončí na nule (vytunelován).
Z uvedených údajů sestavíme tabulku výsledků:
První účastník P1
Spolupracuje
Spolupracuje
Nespolupracuje
P1 = 11, P2 = 11
P1 = 21, P2 = 0
P1 = 0, P2 = 21
P1 = 10, P2 = 10
Druhý účastník P2
Nespolupracuje
Je za daných okolností výhodnější spolupráce, nebo udělá každý lépe, když bude podvádět?
Dominantní strategií je podvádět.
Je-li podvádění výhodnější, má vůbec smysl, aby lidé navazovali pokusy o spolupráci? Nebyli bychom na tom všichni lépe,
kdybychom rezignovali na případné výhody plynoucí z dělby práce a kdybychom se každý starali jen sám o sebe?
Co by se muselo změnit, aby se kooperace vyplácela? Existuje vůbec šance na takovou změnu?