INFORMACE Z RADNICE

INFORMACE
Z RADNICE
PROSINEC 2015
OSOBNOSTI
ČESKODUBSKA 2015
Do krásných míst johanitské komendy přicházíme již
devátým rokem symbolicky 30. listopadu - v den významného výročí povýšení Českého Dubu na město císařem Karlem IV. v roce 1357. V tento den se v našem
městě scházíme, abychom poděkovali a předali ocenění
Osobnost Českodubska našim spoluobčanům, kteří mají
jedno společné – ve svém životě a ve své práci nečekali
na to, co pro ně společnost, město či okolí udělá, ale
právě naopak. Společně jim v předvánočním čase děkujeme za jejich práci, talent, píli, dovednosti a schopnosti
vzdát se vlastního pohodlí ve prospěch jiných.
Děkujeme jim a jejich rodinám za vše, co pro naše
město udělali.
Slavnostní akt byl zahájen ekumenickou bohoslužbou, kterou sloužil farář Církve římskokatolické Miroslav
Maňásek, Svatopluk Koudela a farářka Církve československé husitské Mgr. Kateřina Havelková.
Po úvodní ekumenické bohoslužbě připomněl
starosta města Jiří Miler všechny doposud oceněné
osobnosti.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
Pavel Nosek, in memoriam
Miloslav Dvorský
Jaroslav Červa, in memoriam
Marie Červová
Anna Havlíková
Marie Stejskalová
Danuše Vyskočilová
Josef Matura
Vladimír Stehno, in memoriam
Zdeněk Jodas
Ladislav Miler, in memoriam
Jaroslav Eduard Dvořák
Ladislava Chvalinová
Milan Pavlů
Jindřich Souček
Zdeněk Knebl
Zdeněk Havelka
Vlastimil Vyhlas
Ondřej Rybář
Pavel Pechanec
V roce 2010 udělilo zastupitelstvo města Čestné
občanství Města Český Dub panu doktoru Tomáši
Edelovi, in memoriam.
V letošním roce byli oceněni pan Alexander
Kopecký, in memoriam a pan Lubomír Novosád.
Ocenění p. Alexandera Kopeckého převzala jeho
jsou obrovské. S československým sborem bojuje i
Alexandr Kopecký. Narodil se v ruské Kaluze českým
rodičům a narukoval dobrovolně. Hýčká si svůj samopal
manželka Dana Kopecká.
Životní
příběhy
oceněných
osobností, které zasvětily svůj život
motoristickému
český
sportu,
plochodrážní
představil
jezdec,
jezdec
polské i anglické ligy a několikanásobný mistr České republiky, komentátor
Grand prix na ploché dráze Filip Šitera.
Alexander KOPECKÝ
Vítězství se rozhodně nerodí snadno. Je
září roku 1944 a osmatřicátá armáda sovětského generálplukovníka Kirilla Semjonoviče Moskalenka společně s prvním československým armádním sborem Ludvíka Svobody útočí z polského Krosna na Duklu. Nejsou
v jednoduché roli. Čelí jim německá armádní skupina
Heinrici, sice méně početná, ale o to lépe opevněná a
s vyhlídkami na příchod posil. Boje jsou urputné, během
týdne vrcholek kóty 534 změní šestkrát majitele a ztráty
Špagin a jako oko v hlavě opatruje fotografie své ruské
manželky Marie a tříleté dcerušky Naděždy. Naděžda
znamená naděje. Alexandr Kopecký se zotaví z těžkého
válečného zranění a usazuje se v Kotli poblíž Osečné.
Někdy v sedmačtyřicátém za ním konečně dorazí milovaná Marie i s Naděždou. Rodinné štěstí naplňuje jejich
příbytek. Na kalendáři stojí pondělí 14. dubna 1952
a malinký chlapeček poprvé svým křikem prozrazuje
okolnímu světu svou přítomnost.
Samozřejmě dostává jméno po tatínkovi, ale Sudičky
zařídily, že mu téměř nikdo neřekne jinak než Saša. Jenže malý kojenec nedbá, co ony imaginární tety u jeho
kolébky povídají. Zajímá jej mámin prs, plný lahodného
mléka. Jenže to se záhy změní a kluk roste jako z vody.
Vstřebává rodinné hodnoty předávané z generace na
generaci. Pracovitost. Píle. A důraz na vzdělání. Základní školu vychodí Saša v Osečné. Lákají ho motory a tak
se pro AOZ Český Dub učí v Přelouči automechanikem.
Poznává i závodní prostředí. Miloš Plzák, březolupský
plochodrážník a veleúspěšný trenér, i po čtyřech desítkách let vzpomíná, kterak se mu rozzáří oči, když mu
v libereckých Pavlovicích svěří do opatrování svoji
Jawu.
tie jsou oboustranné a roku 1972 si vyměňují zlaté
prstýnky. Dcerka Romana spatří světlo světa ještě
v Kotli, synka Alexandra si již rodiče vezou do nově
postaveného domku Na Žižkově v Českém Dubu. Od
devětašedesátého pracuje Saša v AOZ Český Dub.
V roce 1976 jej Vlastimil Rybář, tajemník Městského
národního výboru doporučí Okresnímu komunálnímu
podniku jako perspektivního člověka, který by dokázal
zajistit kvalitní personál a řádný chod autoopravny. A
Saša v roli vedoucího nezklame. Autodílna je během
několika let zvelebena a přestavěna. Vede si náramně
dobře a její jméno je mezi majiteli vozů Škoda a Moskvič skloňováno zásadně v superlativech. A roku 1984 se
dočká začlenění do struktur výrobního družstva LIKOV
Liberec. Saša neopouští plochodrážní prostředí a na
sklonku sedmdesátých let začíná pracovat ve vedení
Cesty osudu ovšem dokážou být křivolaké jako horská cesta. Sašovi je sedmnáct, když se svým kamarádem
míří v sedle motocyklu do školy. Na internát však nikdy
nedorazí, havarují poblíž Přelouče. Se Sašou je zle, moc
zle. Lékaři v pardubické vojenské nemocnici vraští čela
nad vážnými zraněními a nedávají prakticky žádnou
naději na přežití. Avšak vrásky na čele střídají optimistické úsměvy. Saša dělá pokroky a procentuální šance na
úplné uzdravení se nakonec zastaví až u stovky. Čeká jej
ještě jedna rána. Je mu osmnáct, když mu umírá otec.
Ve stejném období ovšem potkává slečnu Danu. Sympa-
AMK Liberec. Závodníci mají neklidnou duši a on
s rutinou protřelého diplomata žehlí jejich průšvihy. Dostal do vínku vlídné srdce, široké jako pláně ve vlasti
jeho rodičů. Jan Pecina nemůže závodit, protože nedostal řidičák? Jeden telefonát a problém zmizel
v propadlišti dějin. Liberečtí junioři se nemají, jak dostat
na závody? Hop, a Věroslav Kollert již drží v ruce klíčky od jeho automobilu. Sašovy ruce jsou nejen velkorysé, ale především šikovné. Do Liberce jsou přidělovány
motocykly, které by mohly konkurovat nejlépe ve sběrně druhotných surovin. On je však svede vypiplat do
konkurenceschopného stavu a liberecká plošina jde
nahoru. Všechno se mu bohatě vrátí.
Roku 1989 se Saša vrací ze závodů a na dálnici
v západním Německu čirou náhodou potkává Josefa
Ikera, bývalého plochodrážníka z Liberce, jenž se rozhodl hledat své štěstí na druhé straně železné opony. Staré
přátelství nezrezivělo a Saša záhy odchází pracovat do
jeho firmy. Nové zkušenosti a technologie si nenechává
pro sebe. Saša sfoukává čtyřicet svíček na svém narozeninovém dortu. A ve Vlčetíně u Českého Dubu zakládá
společnost BM-Bohemiamodell, která se specializuje na
výrobu slévárenských modelů z polystyrénu. Záhy se
jeho zákazníky stávají renomované značky Mercedes
Benz, Volkswagen, BMW či Škoda. Má konečně čas i
na vlastní závodní motory.Vývoj plochodrážního motocyklu BM mu trvá pouhý měsíc. Z jeho dílny vycházejí
nejprve stojaté agregáty, později ležaté se dvěma vačkami nebo jednou. Sám Saša jejich počet odhaduje na
osmdesát. Většímu rozšíření zabraňují jen potíže se zajištěním adekvátního servisu.
Tvůrčí duch Sašu neopouští ani
nadále. Osloví jej Václav Hutla, jenž se v devadesátých letech baví myšlenkou stavby
třílitrového dragsteru, jenž by
svým vysokým zdvihovým objemem dohnal drahé speciální
technologie. Saša mu vyráží
dech, když mu při další návštěvě Vlčetína prezentuje modely odlitků hlav, válců a karterů ve špičkové kvalitě. Rozbitá
hlava, zadřený píst ve válci,
opotřebované ojnice s čepem
nebo kompletní repase celého
motoru. Saša tohle umí
v prvotřídní kvalitě. Jeho mobil prakticky
v jednom kuse vyzvání a ve Vlčetíně se
dveře netrhnou. Technický mág nemá
žádný problém. Nebo vlastně…
Při lékařském vyšetření slyší Saša název
nemoci, proti němuž lidstvo navzdory
veškerému pokroku nenašlo adekvátní
zbraň. Stejně jako ve svých sedmnácti
opět vidí zachmuřené pohledy doktorů.
Ty už ale přece zná! I tohle zvládne! Musí
toho
ještě
přece
tolik
vykonat! Filip Šitera se vrací po těžkém
úraze na ovály a potřebuje, aby mu motory jely jako z praku!
Lékaři jsou opět překvapení, když vidí,
kterak se Saša se svou nemocí pere. Jenže rakovina není férový soupeř, ale prevít. Zákeřný prevít, horší o to více, že se nevzdá jen tak. A pak přijde
slunečný pětadvacátý červencový den roku 2015.
V Liberci se závodí a všichni v depu
hledají pohledem Sašu, který je možná poprvé v životě
zklame. V té chvíli je již doma mezi blízkými a nad ránem
26. července vydechne naposledy.
Antonín Škach (speedwayA-Z)
Lubomír NOVOSÁD
Lubomír Novosád se narodil 11. ledna v roce 1945
v Uherském Brodě. Po vyučení ve Slováckých strojírnách v Uherském Brodě zde pracoval jako montér mostových jeřábů. Už od mládí se zajímal o motoristický
sport, ale hlavně rád sportoval. Závodně hrál košíkovou
a tomuto sportu také věnoval většinu svého volného
času.
V roce 1967 se na dovolené v Beskydech seznámil se
svojí pozdější manželkou Bohuslavou Servítovou. A
v následujícím roce, 1. října 1968, se přestěhoval do
Českého Dubu a začal pracovat ve výrobním družstvu
DUBENA. Jeho láska ke sportu ho však neopustila a tak
hned další rok začal hrát v Českém Dubě fotbal. Stále se
mu ale stýskalo po košíkové a tak po několika letech
začal hrát závodně košíkovou za SKLOSTROJ Turnov.
Když v roce 1977 ukončil v Turnově sportovní činnost, vrátil se ke svému původnímu zájmu – motoristickým závodům, ale tentokrát už s fotoaparátem. A hned
první snímek krizové situace na závodech automobilů
do vrchu na Vyskeři určil jeho specifické fotografické
zaměření.
Postupem času mu bylo líto nechávat dramatické
snímky v „šuplíku“. A tak se v roce 1979 odvážil zaslat
několik snímků do časopisu Svět motorů. A hned následně mu byl otištěn první snímek a následovalo dalších několik fotografií v rubrice FOTOFEJETON.
Postupem času navázal se Světem motorů pravidelnou spolupráci a dokonce obdržel průkazku stálého externího spolupracovníka, což bylo pro amatérského fotografa něco neskutečného. Po roce 1989 začaly vznikat
další motoristické časopisy. A jako už fotografovi se
specifickým „rukopisem“ mu byla nabídnuta spolupráce
s měsíčníkem MOTOSPORT CZ, kde měl svoji pravidelnou dvoustranu s rubrikou: KDO NEPADÁ –
NEVYHRÁVÁ.
Sám o sobě říká, že i když je fotografický obojživelník – od úzké specifikace na disciplíny motosportu některých jeho kolegů fotografů – přece jenom jeho doména jsou silniční závody motocyklů. A tak přešel do Českých motocyklových novin. Když po několika letech
v ČMN končil šéfredaktor Štěpán SALAČ a zakládal
svůj měsíčník MOTOSPORT magazín, požádal Lubomíra Novosáda o spolupráci a
nabídl mu stálou rubriku KARAMBOLY. U tištěných médií
mu ale chyběla možnost širší a
naplno obsahující prezentace
jeho CRASH seriálů. Přijal tedy
nabídku být v týmu serveru motormix.cz, který v čele se šéfredaktorem Pavlem JELÍNKEM
patří v oblasti elektronických
médií ke špičce.
Významný a zásadní okamžik v jeho „fotografickém“
životě nastal v roce 1997. Firma
FORD CHAROUZ, která si
vždy kladla ty nejvyšší cíle, založila ve svém reprezentativním
autosalonu v Žebráku ART GALLERY FORD s cílem
pořádat autorské výstavy. Úvodní výstavou zde byly
snímky Lubomíra Novosáda. A zde se Lubomír Novosád ocitl ve hvězdné společnosti – další výstavy byly
grafiky autora výtvarného řešení našich bankovek mistra
Oldřicha KULHÁNKA, a slavného filmového výtvarníka Teodora PIŠTĚKA.
A začaly následovat další výstavy – dvě v Turnově
v galerii SAFÍR, dvě výstavy v Kyjově, Hrádku nad Nisou, Experimentálním studiu v Liberci, výstava
v elektronické podobě ve Vědecké knihovně v Liberci,
dvě výstavy v Husově sboru v Českém Dubě a další.
V nadsázce si zaslouží některé výstavy Lubomíra
Novosáda přívlastek MEGA. Byla to výstava na AUTOSALONU na výstavišti v Brně v roce 2011 a výstava
v historické budově AUTOKLUBU ČR v Praze v roce
2013. Ano, v té budově, kde se psala historie automobilového sportu v ČR.
Fotograf Luboš Novosád se v roce 2013 umístil v TOP
pětici fotografické soutěže Zlaté OKO 2013, kterou každý
rok vyhlašuje agentura Sport – Press a která patří mezi nejprestižnější soutěže snímků s motoristickou tematikou od
českých autorů. Soutěžní porota ocenila jeho snímek Hadí
muž ze závodu Alpe Adria z autodromu v Mostě. Tato fotografie, ale ostatně celá řada dalších fotografií Lubomíra
Novosáda, jsou za hranicí reality a logiky. Autor Lubomír
Novosád však neustále zdůrazňuje, že jeho snímky nejsou
touhou po senzaci, ale zachycení tvrdé reality tohoto rizikového, ale nesmírně krásného odvětví sportu.
Lubomír Novosád zažil ve svém fotografickém
životě atmosféru velkých a významných výstav. Sám ale
říká, že nejemotivnější výstavu se skvělou atmosférou
zažil v letošním roce v Husově sboru v Českém Dubu.
Byl opravdu moc rád za možnost prezentace svých
fotografií na domácí půdě.
Českodubští
hasiči dostali
dopravní
automobil
Nákup dopravního automobilu je
součástí
strategie
obměny
vozového parku JSDH Český Dub
a nahradil již technicky zastaralý vůz
Avia 30 DA12, rok výroby 1979.
Cena dopravního automobilu Ford
Transit 605 000 Kč
je částečně
hrazena z rozpočtu města (305 000
Kč) a z dotace od Libereckého kraje Dotační fond LK, program Podpora
jednotek požární ochrany obcí Libereckého kraje ve výši 300 000 Kč, za
což patří velké poděkování.
Tak mnoho šťastných kilometrů.
SDH Smržov pořádá
1.1.2016
12.ročník
VÝSTUP
NA ČERTOVU ZEĎ
Sraz je ve 14.00 hod
u autobusové zastávky ve Smržově
Podmínky: veselá posilvestrovská
nálada a vzorek /pytlíček/ cukroví,
které společně ochutnáme s hrníčkem
horkého grogu na poloviční cestě.
Sportovní výkon zakončíme
v místní restauraci
Český rybářský svaz, z.s.,
místní organizace Český Dub
pořádá v pátek 22.1.2016
od 20.00 hodin
v sokolovně na Proseči pod Ještědem
tradiční
Rybářský ples
K tanci hraje skupina Trhák
Rybářská kuchyně
s bohatou tombolou
Předprodej vstupenek
v knihovně v Českém Dubu
Vstupné 150 Kč
Doprava autobusem
z Českého Dubu v 19.30
a zpět ve 02.30 hodin.
I letos Vám skauti
a skautky přinesou
Betlémské
světlo
Radnice Český Dub
Štědrý den
24.12. 2015
13.30 – 15.00 h
Přijďte si i Vy ke skautům
se svíčkou pro plamínek
Betlémského světýlka
na Váš štědrovečerní stůl.
Pro plamínek zapálený v jeskyni,
kde se narodil Ježíšek.
MO ČRS Český Dub
Vás srdečně zve
na tradiční vánoční prodej ryb na líhni
živé ryby se budou prodávat v
pondělí 21.12.2015 od 12.00 do 16.30 hodin
úterý 22.12.2015 od 10.00 do 16.30 hodin
středa 23.12.2015 od 10.00 do 16.30 hodin
Svoz komunálního odpadu
o vánočních svátcích
V 52. týdnu může dojít od čtvrtka
24. 12. ke zpoždění vývozu, z důvodu
vynechání odpolední směny
a dotažení vývozů do konce týdne
max. do soboty 26. 12. 2015.
Uzené ryby se budou prodávat
v úterý 22.12.2015 a ve středu 23.12.2015
od 12.30 hodin
V 53. týdnu může dojít od čtvrtka
31. 12., resp. od pátku 1. 1. 2016 ke
zpoždění vývozu, z důvodu vynechání
odpolední směny 31. 12. a ranní
směny 1. 1. 2016 a dotažení vývozů
do konce týdne max. do soboty
2. 1. 2016.
INFORMACE Z RADNICE - měsíčník. Vydává MěÚ Český Dub, nám. B. Smetany 1/I , IČO: 262 722.
Povoleno MK ČR E 17064. Počet výtisků 1100. Bezplatný výtisk.
Popelnice však prosím nechte
přistavené na řádné svozové dny.