Zelené zbarvení je nejjednodušším nástrojem

Zelené zbarvení je nejjednodušším nástrojem

Zelené zbarvení je
nejjednodušším nástrojem,
pomocí kterého kudlanky
splývají se svým okolím.
TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT
Jak
neztratit
hlavu
Kudlanky jsou mistry převleku. Svým vzezřením a chováním dokázaly zmást nejen kořist
a nepřátele, ale i celá pokolení lidí. Kvůli strašlivým loupeživým nohám sepnutým k falešné
modlitbě je národy po celém světě považovaly za svatý hmyz. Jediné, co jim je však svaté,
je představa šťavnatého oběda. Ačkoli se za kořistí plíží pomalu a s nekonečnou trpělivostí,
ovládly i taktiku špičkových pilotů stíhacích letounů.
KOKTEJL 10/2009
3
Malá kudlanka druhu
Creobroter gemmatus
z jihovýchodní Asie
vyhledává květy, kde číhá
na kořist. V okolí květu
často probíhají i milostné
hrátky těchto lovců.
Setkání dvou kudlanek může snadno
skončit dramatem. Silnější nymfa
kudlanky druhu Taumantis sigiana
právě ulovila svou slabší příbuznou.
O
celové pasti lovců kožešin
byly postrachem zvěře od
Aljašky po Velká jezera.
Před mnohem dokonalejší
verzí sklapovacích pastí se
však musí mít na pozoru hmyz teplejších
oblastí už více než sto milionů let. Od
lidských vynálezů se lapací nohy kudlanek liší v jedné podstatné věci – při práci
je neustále řídí výkonný mozek spojený
s očima, které dokážou perfektně odhadovat vzdálenost.
Podle fosilních dokladů se kudlanky od
druhé poloviny druhohor nijak podstatně
nezměnily. Neměly to ani zapotřebí –
na jejich lovecké výbavě se toho už moc
zdokonalit nedá. Jejich tajnou zbraní jsou
právě ony sepjaté přední nohy, které jim
propůjčují šálivě pokorný vzhled. Stehenní a holenní články loupeživých nohou do
sebe díky žlábku na holeni zapadají s dokonalou přesností a pracují tak na principu zavíracího nože. Respekt budící trny
navíc zaručují, že jednou chycená kořist
nebude mít nejmenší naději na únik. Při
konečném výpadu se lapací ústrojí vymrští vpřed a sevře nic netušící hmyz.
Sledování bleskové práce lapacích nohou je však pro člověka bez použití mo-
4
KOKTEJL 10/2009
derních přístrojů nemožné. O to více se
však můžeme pokochat mistrovstvím,
s jakým se kudlanka k vyhlédnuté kořisti přibližuje. Většinou sedí bez hnutí na
stéblu trávy a čeká, až se něco jedlého přiblíží na dosah. Pak zahájí manévr ve stylu krok-sun-krok, skoro jako při lekcích
v tanečních. Pomalu manévruje svým tělem do útočné pozice a čas od času u toho
zcela strne. Je to jednoduchý, ale spolehlivý trik. Hmyzí složené oči totiž vnímají
jen pohyblivé předměty a kudlanka a je
při tomto stylu plížení pro kořist vlastně
neviditelná.
Pouhé taktické manévry ale často nestačí. Navzdory úctyhodným loveckým
zbraním jsou kudlanky proti větším dravcům bezbranné. Nemají totiž žádné jedy,
zapáchající látky ani jinou obranu, které
by se predátoři museli obávat. Ačkoli velké tropické druhy občas uloví i malé žáby,
ještěry či dokonce ptáčata, většinou pro
ně tito tvorové představují spíše obávané
nepřátele.
Za takového stavu věcí je nejlepší
obranou splynout se svým okolím. Díky
hnědavému či nazelenalému zbarvení jim
maskování mezi rostlinami nedělá problém. Při jednotlivých svlékáních mohou
kudlanky částečně měnit své zbarvení
tak, aby co nejvíce odpovídalo okolnímu
prostředí. Nám dobře známá kudlanka nábožná, se kterou se můžeme setkat
i na jižní Moravě, proto existuje v zelené,
hnědé a žlutavé formě. Některé kudlanky z Afriky či Austrálie se umějí dokonce
vyrovnat i s požárem, který sežehl okolní
krajinu. Prostě během následujícího svlékání ztmavnou tak, aby se ve zuhelnatělé
přírodě ztratily.
VĚTVE, KVĚTY, KAMENY
Ještě lepší strategií je vypadat jako něco
nejedlého, čeho si dravci ani nevšimnou.
Kudlanky rodu Popa proto napodobují
suché větvičky. Při vyrušení strnou a dokonce přiloží lapavé nohy k podkladu
tak, aby to vypadalo, že ze skutečné větvičky vyrůstají. Zvláštní madagaskarská
kudlanka Phyllocrania paradoxa má na
repertoáru uschlý list včetně žilnatiny
a okousaných okrajů. Některé pozemní
kudlanky napodobují dokonce i kameny
a malé nymfy, které jsou v největším nebezpečí, na sebe berou převlek nejedlých
mravenců.
Snad nejznámějším a zároveň nejkrásnějším příkladem maskování kudlanek
jsou kvetomilné druhy z jihovýchodní
Asie, které napodobují květy orchidejí.
Narůžovělé nohy s výrůstky se promění
v okvětní plátky, zatímco hlava s tělem
představují střed květu. Opylovačům,
kteří se rozhodnou takový květ navštívit,
TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT
Kudlanka
Phyllovates
chlorophaea
vyhlíží kořist.
Loupeživé
nohy přitom
má složené
ve falešné
modlitbě.
Květinové kudlanky
občas sedají přímo
na větvičkách či
na stoncích rostlin
a předstírají celé květy.
Díky výrůstkům na
končetinách vypadají
velmi věrohodně.
se dostane více než nadšeného přijetí. Některé květinové kudlanky dokonce během
života převlékají kostýmy. Jako nejmenší
nymfy napodobují svým černo-červeným
zbarvením nejedlé ploštice, pak přesedlají
na růžovou květinovou módu, aby v dospělosti navlékly střízlivější bledě růžový
šat.
Ačkoli nejsou kudlanky příliš dobrými
letci, občas se do vzdušného prostoru vydat musejí. Roztoužení nápadníci se například z poměrně velké vzdálenosti slétají ke svým nebezpečným partnerkám.
Jakmile však vzlétnou, stanou se terčem
vzdušných lovců – netopýrů. Pod širou
oblohou tropů se pak odehrávají letecké
souboje dovedností i technologií, které
jsme zvyklí vídat spíše v dobrodružných
filmech z válečného prostředí.
SONAR VERSUS TAMARA
Netopýři hledají kořist pomocí ultrazvukových výkřiků. Jako živoucí sonary
vnímají odražené zvukové vlny a vytvářejí
si tak zvukovou mapu svého okolí. Vysíláním ultrazvuků se však rovněž prozradí živočichům, kteří disponují vhodným
sledovacím zařízením. A kudlanky takový vynález mají. Pro nás neslyšitelné
výkřiky netopýrů vnímá jediný sluchový
orgán uprostřed jejich hrudi. Pracuje na
obdobném principu jako pasivní lokátor Tamara, kterým čeští vědci ohromili
konstruktéry amerických neviditelných
letadel. Na rozdíl od netopýřích sonarů
nebo lidských radarů nevysílá žádné vlastní impulzy, pouze sleduje signály vysílané
protivníkem.
Prchá-li letící kudlanka před netopýrem, změní v určitém okamžiku prudce
směr letu a zamíří rovnou k zemi. V okamžiku tím zmizí z dosahu netopýrova
sonaru. Počíná si při tom naprosto stejně
jako letecká esa při vzdušných soubojích.
Do laboratoře, kde vědci únikový manévr kudlanek objevili, údajně osobně volali
američtí piloti a potvrzovali, že se takto
skutečně snaží setřást nepřátelský stroj
„za ocasem“.
K provedení takové ukázky letecké akrobacie je však zapotřebí dokonalého načasování. Odborníky proto velmi zajímala otázka, jak kudlanky vypočítají správný
okamžik k zahájení klesání. Napojili proto jejich sluchový nerv na elektrody a sledovali reakci hmyzího lovce při útoku
netopýra. Jak se okřídlený savec blíží ke
kořisti, zrychluje frekvenci svých výkřiků.
Snaží se tím o co nejpřesnější lokalizaci
budoucí večeře. Kudlančí sluchový orgán
tuto změnu vnímá a právě podle ní pozná, kdy se netopýr chystá udeřit.
Elektroda však zaznamenala ještě jednu zajímavou věc – právě v nejnapínavějším okamžiku před útokem se sluchový
nerv zcela vypíná! Kudlanka se pak při
klesavém manévru neorientuje sluchem,
ale pomocí zraku a možná i drobných
chloupků na těle, které vnímají proudění
vzduchu a tedy i rychlost letu. Sluchový
Loupeživýma
nohama
vybavila evoluce
hned několik
skupin blízce nepříbuzných živočichů.
Malého tvora na obrázku si kvůli nim většina
lidí na první pohled s kudlankou splete.
Teprve pohled
na křídla, která
jsou zcela jiná než
u kudlanek, vyvede
ty vnímavější z omylu.
Pakudlanka jižní
(Mantispa pagana) je ve skutečnosti příbuzná
mravkolvům či neškodným zlatoočkám.
Lapavé nohy však pomáhají
i sladkovodním plošticím splešťulím či
jehlankám a dokonce i mořskému korýši
s přiléhavým jménem strašek kudlankový.
KDYŽ DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ
Pestře zbarvené vnitřní strany
obávaných loupeživých nohou slouží
k zastrašování nepřátel. Kudlanka je
ukáže až ve chvíli ohrožení.
nerv se pravděpodobně vyřadí z činnosti těsně poté, co vydá pokyn k zahájení
střemhlavého letu. Odvážným manévrem
si zachrání život plné čtyři pětiny pronásledovaných lovců.
OŽIVLÉ ZAMĚŘOVAČE
Přesný odhad potřebují kudlanky nejen při úniku před nebezpečím, ale i během lovu. Při zaměřování kořisti však
u těchto denních lovců hraje nejdůleKOKTEJL 10/2009
5
Malá nymfa kudlanky druhu
Pseudocreobotra wahlbergi je
zmenšenou kopií dospělého jedince.
Během následujících svlékání se jí
vyvinou křídla a pohlavní orgány.
žitější úlohu zrak. Proto zabírají velké
složené oči většinu jejich trojúhelníkové
hlavy. Kudlanka také dokáže obhlédnout
téměř celý prostor kolem sebe, aniž by
musela natáčet celé tělo a riskovat tím,
že se kořisti prozradí. Díky tomu, že mají
kudlanky oči daleko od sebe, dokáží také
přesně odhadnout vzdálenost ke šťavnaté
housence či ploštici.
VELMI NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI
Milostné hrátky kudlanek jsou díky
proslulé nenasytnosti některých samiček,
které při aktu ukusují hlavy svých ctitelů, poměrně proslavené. Zároveň je však
obestírá řada tajemství. Požírají samičky
skutečně své milence? Jak často se to stává? Proč to vlastně dělají?
Každopádně se zdá, že si kudlančí nápadníci nebezpečné sklony svých partnerek více než dobře uvědomují. K čekajícím samičkám se slétají podle pachových
stop, které nevěsty vylučují do vzduchu.
Vůně lásky zároveň slouží jako poznávací znamení toho, že je samička na páření
připravená. Každé kudlance, která feromony nevylučuje, by se měl samec ve
vlastním zájmu vyhnout. Větší a silnější
samička by s ním bez okolků naložila jako
s každou jinou kořistí.
I v případě, že se všechno zdá být v pořádku, přistane sameček z bezpečnostních
6
KOKTEJL 10/2009
důvodů asi metr od své vyvolené. Pak
začíná zdlouhavá, někdy i několikahodinová přibližovací hra. Samec k partnerce
postupuje velmi pomalu a pokud možno
ve chvílích, kdy se nedívá. Jakmile otočí
hlavu, strne a zůstane bez pohybu. Když
se mu podaří dostat se dost blízko, vyskočí samičce na záda. Něžným hlazením její
hrudi tykadly či nohama se ji snaží uklidnit a naladit na erotickou notu.
Samotné páření pak může trvat řadu
hodin a někdy ho úmyslně protahuje
sameček, který se bojí akt ukončit. Pro
uspokojeného nápadníka je totiž paradoxně ještě těžší se partnerky zbavit než
ji získat. Právě při pokusu o ústup totiž
končí v ostnitém náručí nejvíce nešťastných samců. Samci květinových kudlanek
mají ke svému otálení ještě jeden pádný
důvod – chrání partnerku před dalšími
nápadníky. Dobře ví, že by si dala ráda
říct a on by neměl jistotu otcovství.
BEZ HLAVY TO JDE LÉPE
Někteří samci však ztrácejí hlavu i při
samotném páření. Z jejich bezhlavých těl
se pak stávají náruživé sexuální stroje. Kopulační pohyby samců tlumí podjícnová
nervová zauzlina, díky které si zachovávají chladnou hlavu. Po jejím odstranění
dostává zelenou uzlina posledního zadečkového článku, která začne bez tlumivých
vlivů vydávat signály k usilovnému páření.
Tím, že samička popraví samečka během páření, si zajistí náruživý akt s větší
pravděpodobností oplození vajíček a zároveň cenné bílkoviny pro výživu zárodků. Pro samečka to však moc výhodný
obchod není. Tím, že přijde o život, ztratí
také šanci spářit se s dalšími partnerkami.
Navíc si ani nemůže být jistý, že jeho tělo
poslouží k výživě vlastních potomků. Samičky kudlanek se páří s více partnery, ti
také mohou oplodnit většinu vajíček.
K sexuálnímu kanibalismu dochází
u kudlanek přibližně ve třetině případů
a podle některých studií za to může překvapivý viník – člověk. V nepřirozených
podmínkách terarijního chovu jsou kudlanky častěji dotlačené do krajních situací,
které řeší radikálním přístupem. Sameček
se při pokusu o spáření ocitne v jednou
teráriu se samičkou bez ohledu na to,
jestli vylučuje feromony a je připravená
k páření či nikoli. Z jeho hlediska to moc
záviděníhodná situace není. Rušivé vlivy
okolí navíc narušují průběh zásnubního
chování a způsobují řadu tragických nedorozumění. U kudlanek druhu Tenodera sinensis se v klidných podmínkách
místo častého kanibalismu překvapivě
objevilo zklidňující zásnubní chování
včetně zásnubních tanců.
INZERCE
samička bezpečné útočiště.
Pouze u jediného druhu,
snovačky kalichové (Latrodectus
mactans), byl pozorován sexuální
kanibalismus ve volné přírodě.
Snovačka Hasseltova
Samečci snovačky kalichové,
Sameček snovačkyy
kteří uniknou kusadlům
kusad své
us
partnerky, vyrážejí
vyráže oplodnit
Hasseltovy (Latrodectus
i další samičky
hasselti) své partnercee
samičky, ovšem tím
m
dále zvyšují riziko, že
v hostině dokonce sám
budou pozř
pomáhá. Při páření see
pozřeni.
by
Š
obratně překulí tak, aby
Štíři
mička
Sexuální
měla výrazně větší samička
kanibalismus je četn
četnou příčinou
jeho zadeček přímo
smrti samců různýc
různých druhů štírů,
u kusadel.
Ve dvou ze tří případů se
není však pravidlem. Samci jsou
samička do svého partnera
však při tanci lásky, kdy kladou
skutečně pustí.
na zem spermatofor a navádějí
Takové jednání má dvě
k němu samičku, velmi obezřetní
výhody – sameček kopuluje déle a po aktu raději rychle mizí.
U mnoha druhů štírů se
(a oplodní tedy více vajíček)
objevuje i kanibalistická
a samička pak už většinou
infanticida, kdy matka
odmítá další nápadníky. Mrtvý
z nedostatku potravy či stresu
sameček tak má větší šanci
předat svou genetickou informaci požírá svá mláďata.
Například u pouštního druhu
dalším generacím.
Hadrurus spadix dochází také
Černá vdova
Samičky černých vdov
k častým bojům a kanibalismu
m nepožírají
mezi dospělci. U některých
navzdory legendám
jedinců tvoří ostatní štíři celou
své partnery vždy
při páření. Dochází
čtvrtinu jídelníčku.
k tomu většinou
v zajetí z nedostatkuu
má
potravy či pokud nemá
LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM
Ze sevření kudlančiných
loupeživých nohou, které
pracují jako ďábelsky
přesná kombinace
sklapovací pasti
a zavíracího nože, není
pro lapený hmyz úniku.
KOKTEJL 10/2009
7
TEXT: MICHAL DVOŘÁK
První ÚTOK
je SMRTÍCÍ
P
VELKÁ PĚTKA V KUNG-FU
reciznost, jednoduchost a výjimečná
efektivita, takový je lovecký styl kudlanky nábožné. Ne náhodou se jím kdysi
nechal inspirovat mistr bojových umění
Wang Lang, a vytvořil tak velmi účinný
a krásný styl boje – Tang Lang kung-fu,
styl kudlanky nábožné.
Podle jedné z legend patřil Wang
Lang mezi osmnáct největších mistrů,
kteří ve 13. století přišli do shaolinského
kláštera, aby pozvedli úroveň bojových
umění. Tang Lang kung-fu pak vzniklo
spojením a zdokonalením technik všech
osmnácti mistrů. Mnohem zajímavější
je však jiná legenda, podle níž žil Wang
Lang v pozdním období dynastie Ming,
kdy se Říše středu otřásala pod nájezdy
Mandžuů.
Wang Lang chtěl proto své umění
zdokonalit v klášteře na hoře Laoshan.
Jednoho dne spatřil v trávě boj cikády
s kudlankou nábožnou. Obětí ale kupodivu byla třikrát větší cikáda, a tak se
jí Wang Lang snažil pomoci. Stéblem
odstrkával predátora, ale ten se své oběti
nemínil vzdát a tvrdě zaútočil i na stéblo.
Mistra urputnost kudlanky uchvátila.
Následující měsíce pak kudlanky soustavně pozoroval a snažil se jejich způsob
boje nejen pochopit, ale také jej převést
8
Styl tygra – Nejtvrdší ze
základní pětky. Je založen na
nízkém postoji a velmi tvrdých
úderech rukou (pěstí i tygřími
drápy) a noh
o ou.
nohou.
Styl bílého
jeřá – Mladá jeptiška Fong
jeřába
W
Wi
ngch jednou chtěla tyčí odehnat
Wingcheun
jjeřába
je
eřá
ř ba z rýžového záhonu, ten ale
útokům uhýbal krouživými pohyby a bránil
se křídly, navíc sám hůl atakoval zobákem. Fong
založila nový styl, který se později spojil se
stylem tygra v účinnou Školu tygra a jeřába.
Styl draka – Využívá dokonalé
lé
koordinace pohybů. Bojovník je
v přirozeném vysokém postoji
a pohybuje se kruhovými pohyby,
díky nimž nabírá švih pro výskok
a finální úder.
Styl
y leoparda – Není tak silový jako styl
tygra
tygra, je však mnohem pružnější a rychlejší.
Bojov
Bojovník se pohybuje při zemi i ve
vzdu
vzduchu, často k soupeři přiskakuje.
Styl hada – Je zaměřený na
em jako
obranu. Bojovník ladně pohybuje trupem
had, měkkými bloky odvádí soupeřovy
útoky mimo své tělo. V příhodný
okamžik zaútočí silným úderem.
KOKTEJL 10/2009
do umění kung-fu. To se mu nakonec po
třech letech podařilo a na světě bylo nové
bojové umění – Tang Lang. Jeho základ
tvořilo 12 základních principů, 8 stálých
a 12 flexibilních pohybů a 8 útočných
bodů. Všechny prvky mistr odkoukal od
kudlanek. Například si všiml, když kudlanku dráždil stéblem, že jednou nohou
stéblo sevře a druhou okamžitě útočí na
jeho ruku. Základní princip KUA je tedy
obranou, při níž se využije soupeřova pohybu vpřed k okamžitému protiútoku.
Dalším z principů je třeba TIAO, tedy
zachycení. Kudlanky totiž útočící stéblo
stále přidržovaly, aby se jim po něm lépe
sekalo. Proto i bojovníci provádějí bleskový, ale pevný úchop (třemi prsty – je
tak rychlejší) a následně útočí.
Jiné klíčové principy (CHIN, PENG)
kopírují kudlančiny pohyby při boji, kdy
v obraně o krok ustoupí, aby se pak rychlým přískokem dostala k soupeři co nejblíže a zaútočila. Takovému přískoku se
také říká Osm kroků k dostihnutí cikády.
Nejefektivnějším principem je však asi
TA (udeřit první), při níž predátor (nebo
bojovník) neztrácí iniciativu a když soupeř před jeho ranami uhýbá, okamžitě
útočí do míst, kam se přesunul. Protivník
se ocitá ve stálé defenzivě. Naprostým základem všech technik jsou ale velmi silné
údery, protože povede-li se první útok,
není již třeba boje.
Nové bojové umění Wangovy přátele
ohromilo. Slavil s ním úspěchy v cvičných kláních a brzy už styl kudlanky
vyučoval nové žáky. Každému poradil,
aby si pořídil svou vlastní kudlanku, a tu
pak pečlivě pozoroval. Legendy praví, že
každá z těchto kudlanek bojovala trochu
jiným způsobem a každá měla na hřbetě
jinou kresbu. To je prý důvod, proč má
dnes Tang Lang kung-fu několik variant,
pojmenovaných podle kresby na kudlančiných zádech – styl Sedmi hvězd, Švestkového květu nebo Šesti harmonií.
VESMÍR
Text Jiří Škoda, foto NASA
Hvězdný urychlovač částic
entgenová observatoř Chandra si
připsala další úspěch na poli objevů v hlubinách vesmíru. Tentokrát
pomohla poodhalit původ kosmického
záření.
Astronomové dlouho předpokládali, že kosmické záření pochází z explozí
supernov. Dosud ale chyběl jasný a přesvědčivý důkaz, který by jejich teorii potvrzoval. Ten se možná našel nyní. Při
R
analýze rentgenových snímků zbytků
supernovy RCW 86, vzniklých sloučením dat z Chandry a dalekohledu XMMNewton, zjistili vědci z Astronomického
institutu univerzity v Utrechtu, že teplota plynů šířících se od místa exploze je
kolem 30 milionů stupňů Celsia, což je
mnohem nižší hodnota, než se očekávalo. Podle jejich závěrů energie z exploze,
která nebyla vyzářena formou tepla, po-
ASTRONOMOVÉ DÁLNÉHO VÝCHODU
Čínská astronomie má velmi
dlouhou historii a její výsledky
se považují za nejucelenější
z celého období starověku.
Například již v roce 2137
před naším letopočtem popsali
čínští astronomové zatmění
Slunce. V čínských záznamech
je rovněž popsáno 149
meteorických dešťů.
O 1000 let později již
měli rozdělenou oblohu na
28 souhvězdí a dokázali
definovat jarní rovnodennost.
Na přelomu letopočtu
zaznamenali také první skvrny
na Slunci.
Z přístrojů zmiňme armilární
sféru, jejíž první typy se
objevují již ve 4. století před
n. l. Dokončil ji však astronom
Zhang Heng až o necelých
šest století později.
První mapy hvězdné oblohy
se v Říši středu objevily ve 3.
století po Kristu.
sloužila ke zvýšení rychlosti šokové vlny
a k vytvoření kosmického záření. Supernova tedy zafungovala jako velmi výkonný urychlovač částic.
Samotné záření si lze představit jako
proud energetických částic pohybujících
se velkou rychlostí vesmírem. Tvoří jej
především protony a jádra helia, v menší
míře také elektrony a další elementární
částice. Pro život na Zemi by mohlo být
i nebezpečné, může rovněž ohrozit elektronická zařízení. Před jeho neblahými
účinky nás naštěstí chrání naše atmosféra. Záření je však stále jednou z největších překážek meziplanetárních vesmírných letů s lidskou posádkou.
Supernova RCW 86 vešla ve známost
již před několika lety. Tehdy se potvrdilo,
že se jedná o tu samou supernovu, kterou
popsali čínští astronomové již v roce 185
našeho letopočtu. Stala se tak nejstarší
podrobně zaznamenanou supernovou
v lidských dějinách. Její zbytky se nacházejí ve vzdálenosti 8200 světelných let od
Země poblíž galaktické roviny Mléčné
dráhy.
INZERCE
Dal‰í zajímavá místa svûta nav‰tivte s magazínem zahraniãních zajímavostí Objektiv.
KaÏdou nedûli v 10.30 na âT1.
www.czech-tv.cz
KOKTEJL 10/2009
9