1/2005 303 kB

L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace
pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 1/2005
Výbor ZO ČZS MARTAGON:
předseda:
místopředseda:
jednatel:
hospodář:
výstavy:
členové výboru:
redaktor Liliáře:
korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík
Ing. Jaroslav Simandl
Ing. Petr Šrůtka
Milan Michal
Jiří Hloušek
Jiří Kovář,
Ing. Jiří Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrůtka
Katedra ochrany lesů
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
198 00 Praha 9
Obsah:
Úvodník (Karel Vereš)
Pěstování lilií v sousední ČR a bývalém Československu
(Bronisław Kondrot)
Galerie liliářů – Ing. Václav Jošt (Václav Vinčálek)
Pohlednice ze zahrádky (Vladimír Pernica)
Moje zkušenosti s výsevy lilií (Jaromír Rezek)
Botanické lilie 42 (Karel Vereš)
Hybridní lilie 42 (Karel Vereš)
Mé vítězné lodyhy (Igor J. Černohorský)
PANTA RHEI… (Igor J. Černohorský)
O produkci L. longiflorum v USA (Karel Vereš)
Ke stránkám SZO Martagon na Internetu (Václav Vinčálek)
Zpráva o hospodaření ZO ČZS Martagon Praha za r. 2004
Návrh rozpočtu ZO ČZS Martagon Praha na r. 2005
Životní jubilea členů ZO ČZS Martagon Praha v roce 2005
2
3
7
10
12
16
17
17
18
21
22
23
24
24
1
Pozvánka
Jarní členská schůze se koná 19. března 2005 v 9,00 na katedře botaniky PřF UK,
Praha 2, Benátská 2, 2. patro.
Program : Spolkové záležitosti,
Odborná přednáška Dr.I.J. Černohorského : Klonování a věci kolem.
Jarní prodej a tombola.
Doprava: Metro B, st. Karlovo nám., poté pěšky cca 5 min. nebo tram.24, nebo 18,
stanice Botanická zahrada.
Exkurze
Pro letošní exkurzi jsme opět vybrali PBZ, tentokrát nový pavilon Fata Morgana.
Při loňské naší exkurzi ještě pavilon nebyl v plném provozu a navíc v tomto termínu
se očekává líhnutí převážné části tropických motýlů a to bude jistě také mimořádný
zážitek.
Sraz: 24. března v 16,00 před vchodem do Fata Morgany. Doprava jako do ZOO.
Na obě akce srdečně zve Výbor
Vážení přátelé!
Dostáváte do rukou první letošní číslo opět s barevnou obálkou, tentokrát s
obrázky vybraných orienpetů. Doufám, že naše finanční situace nám umožní
pokračovat v této tradici a už teď uvažujeme o tom, že příští obrázky budou botanické
lilie, na které tak trochu zapomínáme. Takže vyzýváme už teď naše členy, aby při
fotografování pamatovali i na tuto akci a třeba na podzim nám dodali své snímky.
V úvodu Vám podám zprávu o průběhu lednové výroční členské schůze.
Předseda Ing. S. Ševčík přednesl velmi podrobnou zprávu o činnosti za loňský rok a z
ní budu uvádět ty nejpodstatnější věci. Členskou základnu tvoří 81 základních členů a
95 členů-hostů, celkem je to 176 členů včetně deseti ze Slovenska. Noví členové byli
přivítání již v minulém čísle, doufejme, že i letos získáme další, zejména na výstavách.
V ediční činnosti nedošlo k výrazným změnám, jako redaktor rád konstatuji, že
přibývá příspěvků od našich členů a nejsme odkázáni jen na překlady. Ovšem
tisk zpravodaje a poštovní náklady představují největší finanční položky a tady
musíme konstatovat, že bez dotace našich nadřízených složek bychom Liliáře nemohli
vydávat tak často a k tomu ještě s barevnou obálkou. Naši přednáškovou činnost
bychom mohli hodnotit obdobně, rozhodně mívají dobrou odbornou úroveň.
Výstavní činnost byla podrobně hodnocena v Liliáři č.4. 2004. Loňské vrtkavé
počasí paradoxně pozitivně ovlivnilo sortiment exponátů v Rakovníku i ve Volyni,
kde, jak se zdá, už se dobře "zabydlujeme".
Podzimní členskou schůzi si již bez aukce nedovedeme představit a mám za
2
to, že s ní již také mnozí členové počítají jako s příležitostí rozšířit svůj sortiment.
Poslední aukce byla navíc výrazně obohacena velkolepým darem pana Ing. V.Jošta,
jím věnované cibule výrazně přispěli k hodnotě vydražených cibulí i k bohatosti
tomboly. Troufám si prohlásit, že z podzimní schůze nikdo neodešel bez dobré
nadílky.
Po přestávce promítl přítel Hloušek vynikající obrázky svých výpěstků a
vhodně je okomentoval. Méně vydařené bylo další promítání snímků ze zahrady
autora této zprávy, bylo to dáno jednak materiálem, ale i málo vhodnou promítací
technikou. Přesto mohli ůčastníci schůze vidět z obou ukázek vynikající exempláře
současných zahradních lilií nejen komerčního sortimentu, ale i vlastního šlechtění.
Poté následovala ohlášená pěstitelská beseda, kterou moderoval autor této zprávy.
Diskuse byla živá, někdy se sice opakovaly známé věci, ale i to je třeba, vždyť máme
mezi sebou jak nováčky, tak už také zapomínající seniory.
Závěrem nás Ing. V. Vinčálek informoval o projektu chystané webové stránky,
jeho příspěvek bude uveden v dalším sdělení.
Nesmíme zapomenout informovat naše členy o tom, že Územní rada Praha Západ ocenila činnost naší organizace Čestným uznáním I. stupně, spojeným s
finanční částkou 1.000.-Kč a současně bylo našemu předsedovi Ing. S. Ševčíkovi
uděleno vyznamenání III. stupně, které je spojeno s darem knižní publikace.
Blahopřejeme.
Zapsal Karel Vereš
Pěstování lilií v sousední ČR a bývalém Československu
Bronisław Kondrot, Rybnik, Polsko
Pěstování lilií v České republice sklízí velké úspěchy. Zde stejně jako v
Německu zahradnictví a zahrádky u domů mají dlouhou historii. Velkou výhodou,
podle mého mínění, byla také možnost nákupu parcel pro výstavbu chat po 2. světové
válce, kam se jezdilo na víkendový odpočinek a kolem nichž také vznikaly zahrádky.
Dalším faktorem příznivým pro zahrádkaření v tehdejším Československu na rozdíl od
Polska byly také velmi dobré obchodní kontakty se západem, díky nímž v
československých zahrádkářských obchodech bylo možné koupit nejnovější odrůdy
květin, zejména cibulovin. Mám ještě v živé paměti, že jsme ze zájezdů na každoroční
výstavy do Ostravy a Olomouce přiváželi novinky tulipánů, mečíků, narcisů a lilií, o
kterých si milovník květin u nás mohl nechat jenom zdát.
Čeští milovníci lilií již koncem 60. let měli ve svých výsadbách řadu odrůd Jana
de Graaffa. První české křížence asijských lilií pocházejí od zahradníka Josefa
Markse, který už před rokem 1959 vypěstoval semenáče s převislými květy ze semen
Isabelly Prestonové. Semena obdržel od dcery Zalivského (autora první knihy o liliích,
jaká vyšla po 2. světové válce) a M.V. Baranové z Hlavní botanické zahrady SSSR v
Leningradu, která dostávala semena také od Isabelly Prestonové. Těmito prvními
Marksovými odrůdami byly ‘Marksův Bronz‘, ‘Marksova Ljuba‘,‘Marksovo Zlato‘,
‘Pomeranč‘, ‘Červená Pagoda‘, ‘Červená Karkulka‘. Dostaly se i do našich zahrad a
řadu z nich pěstujeme ještě dodnes. Právě z tehdejšího Československa se v roce 1972
semena Prestoniných hybridů a kříženců asiatek a trubkovitých lilií de Graaffa dostaly
3
na mou zahrádku a moje okouzlení jimi trvá dodnes. Rychle se také milovníci lilií
dovedli sdružit a zřídit svoje organizace.
V České republice existují dvě liliářské organizace: LILIUM Brno a MARTAGON
Praha. Obě vznikly asi před 39 lety. První z nich vydává třikrát ročně bulletin Liliářské
zprávy, jehož první sešit vyšel již v dubnu 1965. Je to nyní podle mne nejlepší
evropský informační bulletin týkající se lilií a obsahující řadu věcných článků českých
pěstitelů a překladů z celé světové literatury o liliích s černobílými fotografiemi.
MARTAGON Praha vydává ročně čtyři čísla informačního bulletinu Liliář a první číslo
vyšlo v roce 1967. Liliář je rozsahově menší a nezařazuje fotografie. Obsah jako u
Liliářských zpráv. Obě organizace jsou základními organizacemi Českého
zahrádkářského svazu a jsou finančně podporovány svazem. Jako třetí organizaci, jejíž
několik členů pěstuje lilie, lze uvést také IRIS Hlučín, se kterou Rybnický klub
milovníků květin udržuje těsnou spolupráci a v minulosti byl pořádán cyklus výstav
květin LILIUM SILESIA a IRIS SILESIA. Vydává čtvrtletní informační bulletin Zpravodaj
Iris, ve kterém občas zveřejňuje vlastní články o liliích a překlady zahraniční
literatury.
Největší zásluhy pro rozvoj pěstování lilií v Česku má ing.Václav Jošt. Dlouhá
léta vedl pěstování lilií v podniku Sempra Heřmanův Městec a jeho odrůdy
vypěstované v době, kdy na trhu ještě nebylo mnoho kultivarů, zpopularizovaly lilie a
byly po mnoho let základním pěstebním materiálem nejen českých, ale i polských
šlechtitelů. Starší milovníci lilií pamatují, že Joštovy kultivary byly k dostání na burze
cibulí v Ústavu zelinářství a květinářství ve Skierniewicích. Bylo to možné díky
dobrým stykům prof. Mynetta s ing. Joštem, a tito dva pánové dovedli natolik dovedně
obejít přísné předpisy pro dovoz cibulí do země, že polští milovníci lilií v době, kdy
cibulí byl nedostatek, mohli rychle získat také ty nejnovější odrůdy za poměrně
přístupné ceny. K nejlepším jeho liliím bezpochyby patří ‘Eurydike‘, velmi často
oceňovaný a velmi zdravý a bohatě kvetoucí triploidní kříženec s geny L. lankogense,
jehož velká květenství s turbanovitými květy se dají jen těžko v zahradě přehlédnout.
K velmi krásným patřila oranžová ‘Symfonieta‘, červená ‘Karmen‘, bílá ‘Juno‘, žluté
‘Alena‘, ‘Andrea‘, ‘Dukát‘, ‘Ivona‘, ‘Zlata‘ a mnoho jiných, které přesto, že byly
vyšlechtěny pro rychlení, velice zdravě rostly na zahradě. Ing. Jošt pracuje dále s
liliemi, i když na jiném poli - je dovozcem cibulnatých květin a sponzorem obou
liliářských organizací.
Druhým šlechtitelem, který má dosud nejvíce zaregistrovaných kříženců, je ing.
Břetislav Mičulka. Pěstuje asiatky, trubkovité lilie, martagony a také američanky.
Mnoho z jeho kultivarů se nachází v kolekcích milovníků lilií v Polsku a celé Evropě,
protože intenzivně množí všechny zaregistrované odrůdy. V jeho nabídce nacházíme
řadu odrůd z celého světa, které v pěstování obstály ve zkoušce času. Najdeme v této
nabídce všechny dobré, pěkné a zdravé zahradní lilie, také již ty historické. Současně
má asi 250 vlastních kultivarů zaregistrovaných v Inernational. Lily Register. Známy
jsou především jeho trubky, jak hnědobéžově červená ‘Afričanka‘, růžová
‘Rosefection‘, zlatožlutá ‘Redgoldina‘ s hnědým reversem, bíle meruňková ‘Brighton‘.
Vzpomenu také jen některé z dalších odrůd často oceňovaných na výstavách jako
růžové ‘Amoroso‘ a ‘Favoritka‘, žluté ‘Astra‘, ‘Fakír‘, ‘Mahulena‘, ‘Rogalo‘,
meruňkově oranžové ‘Jáva‘, ‘Sancho‘, ‘Caramba‘, ‘Henryjka‘, ‘Henrietina‘. Nejvíce
oceňovány jsou ‘Afričanka‘ a ‘Redgoldina‘. Mezi asiatkami vyšlechtil křížence s
4
vlastnostmi všech trendů a módních stylů ve šlechtění, tedy bez teček, s brašmarky,
dvoubarevné, tri- i tetraploidy apod. Je složité vyjmenovat alespoň ty nejlepší, protože
je jich hodně, ale velký obdiv vzbuzují zejména dvoubarevné jako ‘Velehrad‘,
‘Diblík‘, ‘Fantom‘, ‘Belisana‘, ‘Medulena‘, ‘Pittoresco‘, brašmarky ‘Kain‘ a
‘Čarodějka‘, ze kterých odrůdu ‘Kain‘ řadím mezi nejkrásnější brašmarky. Nemohu
nevzpomenout velmi zdravou, ověřeně odolnou krémově bílou odrůdu ‘Rusalka‘, která
po dlouhá léta zaujímala na zahradě naše oči. Je třeba vyjmenovat také všechny jeho
klonové odrůdy Martagon hybridů, které nazývá eurasiatkami. Nejkrásnější a zdravé
jsou ‘Obláček‘ – bílá se žlutozeleným jícnem a ‘Zlatice‘ – bílá s lehkým béžovým
nádechem. Dalšími jsou ‘Marťanka‘ – purpurově růžová, ‘Dalhanex‘ – tmavě
červenohnědá se žlutým okrajem, ‘Kometex‘ – zlatožlutá s hnědým nádechem,
‘Marhanex‘ – oranžovohnědá s meruňkovým středem, ‘Lusher‘ – tmavě
hnědokarmínová s oranžovým odstínem středu.
Ing.Mičulka přináší významné teoretické hodnoty do šlechtění lilií v České
republice. Vede registraci nových odrůd pro všechny české šlechtitelé. Je autorem
mnohých článků jak v Liliářských zprávách, tak i v zahraničních bulletinech o liliích,
ale také několika knížek. Nelze opomenout jeho klasifikační kód lilií, který byl velmi
užitečný v dobách, kdy ještě nebyly k dispozici počítače. Je autorem popisů odrůd
pěstovaných českými milovníky lilií, které byly vydány ve 2 částech pod názvem
„Odrůdy lilií pěstované u nás“. Klíč k odrůdám umožňuje vyhledat názvy kultivarů
podle několika jejich vlastností. Neobyčejně nápomocný pro amatérské šlechtitelé lilií
je jeho Liliářský terminologický slovník, jehož překlad by se velmi hodil také polským
amatérským šlechtitelům. Nakonec je také autorem nedávno vydané knížky Pěstujeme
lilie, ve které z pohledu amatérského milovníka lilií se dělí o své 30leté zkušeností ze
šlechtění a pěstování.
Dalším známým šlechtitelem je Karel Braun, jehož lilie obstály v zahradách
Evropy ve zkoušce času. Znám je jeho triploidní asiapet ‘Evina‘ s polopřevislými
květy dříve považovaný za nejzdravější asiatku, jaká byla dosud vyšlechtěna.
Semenáče však po ‘Evině‘, bohužel, nedědí její dobré zdraví. Více než dvacet let je
vystavována a oceňována na evropských výstavách. Stejně známý a vytrvalý je jeho
aurelián ‘Brno‘, který je často využíván ve šlechtění. Mnoho cen získává také další
aurelián ‘Uno‘. Také od tohoto šlechtitele vytrvala do dnešní doby ještě jedna z jeho
prvních odrůd, a to ‘Helenka‘ – žlutá 1d/d vyznačující se překrásným, velkým a
rovným hroznovitým květenstvím, která získala bezpočet ocenění. K jeho
nejznámějším odrůdám patří také asiatky ‘Český Krystal‘ – krémový triploid se
světložlutým středem 1bc/cd, ‘Korál‘ – meruňkově oranžová, ‘Havana‘ – oranžově
červená, ‘Panna‘ – světle meruňková s růžovým nádechem a ‘Aso‘ – 6c/d bílá se
žlutým jícnem. Má registrovaných asi 25 kultivarů.
Šlechtiteli, kteří vystavují svoje semenáče na výstavách LILIUM Brno, jsou také
Miroslav Tlach, Bohumil Fridrich a Vojtěch Macháček. Ve šlechtění prvního z nich
převládají trubkovité číňanky a asiatky. Nejkrásnější je ‘Marilyn‘ – 6cd/cd – bílá s
béžovým nádechem a četným papilami, černým čárkováním a oranžovým jícnem.
Nesplňuje však zahradní požadavky, protože podléhá viróze stejně rychle jako LAhybridy. Ostatní vystavovatelé nemají své registrované odrůdy.
Z pražského MARTAGONU k nejvíce známých šlechtitelům patří doc. dr. Karel
Vereš, Jiří Hloušek a Jiří Kovář, a také ing. Ivo Wiesner a MVDr. Petr Hošek.
5
Šlechtitelem martagonů s vlastními krásnými semenáči, které se obyčejně na
výstavách nevidí, je ing. Petr Šrůtka. Doc. dr. Karel Vereš je autorem mnoha článků a
trubkovitých hybridech, téměř 35 let je redaktorem Liliáře a společně s ing. Václavem
Joštem také recenzentem do češtiny přeložené knihy E. A. McRaee: Lilie - Průvodce
pro šlechtitele a sběratele. Odrůdy a semenáče doc. Vereše již byly vystavovány na
našich výstavách. Z asiatek jsou známé ‘Ivanka‘ – 1a karmínová, ‘Charlotta‘ – 1ab
červená s oranžovýn středem, ‘Káťa‘ – 1b béžově meruňková, nejkrásnější z kultivarů,
‘Ria‘ – 1bc/b světle oranžová a zlatožlutý aurelián ‘Zlatá Praha‘ oceňovaný na mnoha
výstavách.
Z odrůd Jiřího Hlouška jsou nejvíce známy tyto: asijský nepříliš vysoký
brašmark 1b ‘Česká Elita‘ a trubkovitá ‘Lila Favorit‘, již známá a ceněná na
evropských výstavách. O jméno velmi oblíbeného se uchází dosud na evropských
výstavách nevídaný tmavě hnědofialový semenáč. Je trubkou klasického tvaru, která
tmavou fialovou barvou překonává americký ‘Midnight‘. Obdiv vzbuzují také zejména
aureliány s obrovskými květy. Řada jeho oceňovaných semenáčů se již nachází v
kolekcích našich členů, protože cibule jeho novinek jsou k dostání každým rokem na
podzim na burze Martagonu v Praze. Na základě počtu a kvality jeho semenáčů
oceňovaných na výstavách, a to trubkovitých aureliánů i klasických trubek, možno v
něm očekávat v nejbližších letech nejlepšího českého šlechtitele.
K velmi dobrým šlechtitelům patří také dr. Petr Hošek, jehož šlechtitelskou
doménou jsou polyploidy a zvyšování počtu chromozomů u diploidních lilií na
tetraploidní úroveň pomocí oryzalinu. Směle ho lze nazvat českým Griesbachem.
Přitom to dělá s velkými úspěchy a má již také ve své sbírce tetraploidní botanické
lilie.
V organizaci Iris Hlučín se šlechtěním lilií zabývá také několik členů, jako ing.
Zdeněk Seidl, Jiří Dudek a Josef Dudek. Jejich semenáče získávaly i získávají také
ceny na našich výstavách v Rybniku, avšak dosud je zaregistroval pouze Jiří Dudek.
Pozornost si zaslouží ‘Irasmol‘, ‘Mahalak‘ a ‘Majaslada‘, které jsou typické zahradní
lilie dosahující výšku 140 cm s dlouhým hroznovým květenstvím a převislými květy,
což mají po L. davidii.
Do okruhu českých šlechtitelů lilií je nutno zařadit také jediného známého
slovenského šlechtitele Antona Mega. Dlouhá léta byl přece společně s nynějšími
českými šlechtiteli občanem jednoho státu. Přestože znám několik slovenských
milovníků lilií, pouze tento šlechtitel se tvůrčím způsobem zabývá šlechtěním, a to s
velkým úspěchem. Jeho trubkovité semenáče získávají ceny téměř ve všech třídách a
kategoriích výstav. Vyhrával také naše rybnické výstavy jako nejlepší vystavovatel.
Obrovská květenství jeho kultivarů mají mnohdy 50 květů spolu s poupaty druhého a
třetího řádu. Názvy jeho nejlepších semenáčů, bohužel, nemohu uvést, protože tento
šlechtitel nevidí žádný význam v jejich registraci. Je to velká škoda, protože mnohé z
nich by získaly oblibu a stálé místo v zahradách milovníků v celé Evropě. Mezi
semenáči se nacházejí také rostliny pocházející z křížení trubkovité lilie s
tetraploidním LA-hybridem ‘Longida‘.
Nejsou zde určitě vyjmenováni všichni šlechtitelé, o čemž svědčí ceny za
semenáče získané na výstavách. Obdrželi je: Václav Tyle, Vladimír Pernica a dr.
Tomáš Sehnoutka. Jejich šlechtění však skončilo vystavením semenáčů a nepostoupilo
do další nejdůležitější etapy šlechtění – rozmnožování, registrace a rozšíření.
6
Osobní kontakty, které jsme navázali na výstavách, a těsná přátelská spolupráce
s mnohým čelními šlechtiteli obohatila naše sbírky o téměř všechny jejich nejlepší
lilie.
Kochajmy kwiaty, 2004 (1): 5 – přeložil Henryk Kiedroň
Galerie liliářů – Ing. Václav Jošt
Václav Vinčálek
Prvním českým profesionálním liliářem je bezesporu ing. Václav Jošt. Mnozí
z nás se s ním setkali osobně a těžko bychom mezi sebou hledali někoho, kdo by o
něm aspoň neslyšel. V druhé třetině 20. století byl nejúspěšnějším šlechtitelem,
od posledního desetiletí 20. století je nejúspěšnějším obchodníkem s liliemi. Počátkem
roku oslavil trojnásobné jubileum – 60 let života, 45 let amatérského a 35 let
profesionálního pěstování lilií. Je tedy jistě k čemu blahopřát. Začněme ale od začátku.
Ing.Václav Jošt se narodil 9. ledna 1945 v Novém Bydžově. Zde také
navštěvoval základní školu. V roce 1959 nastoupil na zahradnický obor do Střední
zemědělské technické školy v Mělníku a studium na ní ukončil v roce 1963. Jak
tenkrát bylo pravidlem, musel nastoupit na umístěnku - do JZD Nový Život
v Zábědově u Nového Bydžova jako ovocnář. Zde však příliš dlouho nepobyl, neboť
už v říjnu téhož roku začal pracovat jako zahradník v Rychlírně zeleniny v Kuklenách
v Hradci Králové. V roce 1964 zahájil studium na Vysoké škole zemědělské, která
měla svůj první ročník v Jihlavě, další ročníky v Brně a zahradnickou fakultu
v Lednici na Moravě. Po úspěšném absolutoriu vysoké školy nastoupil v roce 1971 do
Sempry v Heřmanově Městci, kde se intenzivně věnoval šlechtění a pěstování lilií.
Pro svojí profesionální karieru měl a stále má i dobré rodinné zázemí. Od roku
1971 mu stojí po boku jeho manželka Blanka, která je rovněž absolventkou Vysoké
školy zemědělské v Lednici na Moravě. Joštovi mají dvě dcery Hanu a Alici, které
však, bohužel, asi nepůjdou v otcových šlépějích a věnují se jiným profesím.
V roce 1991 ukončil ing. Jošt svoje působení v Sempře a věnoval se obchodu.
Využil svých mnohaletých a rozsáhlých kontaktů se světovými producenty cibulovin a
založil velkoobchodní firmu, která dodnes zaujímá přední místo mezi dovozci
cibulovin do České republiky.
Jak jste se dostal k zahradničení a speciálně k liliím?
U nás v rodině sice nikdo zahradníkem nebyl, ale maminka pocházela ze
zemědělství. V bouřlivých letech padesátých nemohla najít zaměstnání. Až po různých
peripetiích sehnala v roce 1953 práci v hřbitovním zahradnictví v Novém Bydžově,
kde byl vedoucí pan Bradna, mimo jiné též úspěšný pěstitel pelargonií. To mi bylo 8
let a za maminkou jsem do práce téměř denně docházel. Brzo jsem začal opylovat
primule, pěstoval jsem kaktusy (stal jsem se členem spolku kaktusářů a shromáždil
jsem pěknou kolekci ). V roce 1957 jsem se zájezdem bydžovských zahradníků
navštívil Hořice a prvně se setkal s panem Marksem. U něj jsem se dostal
k cibulovinám a začal jsem intenzivně sbírat tulipány. On byl rovněž mým učitelem
v druhém ročníku Zemědělské školy. Často jsem za ním z Bydžova do Hořic zajížděl
7
na kole. Pan Marks mi nabízel a dával různá semena, ale já toužil po cibulích.
Z počátku jsem neměl ani vlastní zahradu a s pěstováním jsem začal u příbuzných.
Časem se mi podařilo vytvořit sbírku více než 2000 druhů a odrůd cibulnatých a
hlíznatých rostlin. Tato sbírka byla ve své době největší soukromou sbírkou takových
rostlin.
V roce 1962 k nám přijel na náštěvu vzdálený příbuzný ze Spojených států.
Poprosil jsem ho o nákup cibulí od Jana de Graaffa. Zanedlouho jsem dostal cibule od
30 odrůd a katalog s adresářem liliářských společností. Začal jsem si korespondovat se
zahraničím, postupně jsem navazoval kontakty a získával další semena a nové cibule.
Na čem bylo možné stavět v době Vašich počátků? Existovalo něco jako česká
liliářská škola?
Obecných znalostí o liliích bylo daleko méně než je tomu dnes. A praktických
zkušeností bylo ještě méně. Lilie se pěstovaly jen ojediněle a s vyjimkou pár
osamocených jedinců, jako byl například již zmíněný pan Marks, se šlechtěním lilií
nikdo nezabýval. Proto hovořit o nějaké české liliářské škole by bylo nadnesené.
Nicméně panem Marksem vyšlechtěné odrůdy lilií byly významným začátkem.
Již podruhé zde padlo jméno Marks. Jen málo dnešních liliářů ho znalo osobně.
Mohl byste, protože stál bezesporu u kolébky českého liliářství, jeho osobu trochu
přiblížit?
Pan Marks byl původně malířem, ze zdravotních důvodů však toto povolání
opustil a stal se z něj zahradník samouk. Nejdříve šlechtil tulipány a gladioly, později
se věnoval hodně liliím. Vyšlechtil takové odrůdy jako Granát,Valentýna, Zlatá
Pagoda, Citron, Červená Karkulka, Červená Pagoda, Marksova Ljuba, Marksovo
Zlato, Marksův Bronz a Pomeranč.
Další naše otázky se týkaly stáží ing. Jošta na Oregon Bulb Farms v USA
v letech 1969 až 1970 a v roce 1987. Zejména ta první zcela zásadně ovlivnila život
ing. Jošta. I stručné shrnutí historie těchto návštěv, o kterých vyprávěl ing. Jošt
několik hodin, přesahuje rámec Galerii liliářů a proto tomuto tematu věnujeme
zvláštní místo v příštím čísle Liliáře. Tam také uvedeme přehled jím vyšlechtěných
odrůd zaregistrovaných v České republice a v ILR RHS.
Po roce 1989 jste zúročil svoje kontakty se zahraničím a založil jste
velkoobchodní firmu, která dnes
zaujímá významné místo na našem trhu.
Nepovažujete přechod od šlechtění k obchodu za „Krásnou ztrátu“ ve smyslu
populárního televizního pořadu Michala Prokopa?
Ano, to určitě. Pěstování a šlechtění lilií a cibulovin vůbec bylo mým
potěšením. Nejsem ale určitě jediný, který se musel v nových podmínkách vzdát své
oblíbené profese. Došel jsem k závěru, že za daných okolností nemá pro mne smysl
v pěstování lilií pokračovat. Ovšem na druhé straně vědomí, že se nám s manželkou
podařilo prakticky z ničeho vybudovat dnešní firmu, mne naplňuje uspokojením jiného
druhu. Začínali jsem v roce 1991 doma v garáži a dnes máme vlastní haly s třídicími a
balicími stroji, chladírnami, expedicí…
Jaké byly Vaše pocity, když jste po mnoha letech usilovné práce opouštěl
Sempru v Heřmanově Městci?
Ze Sempry jsem odešel v roce 1991. V tom roce byla tržba z lilií ještě 2 miliony
korun. Za dva roky nato noví majitelé zaorali zaplevelené lilie na 4 hektarovém poli.
K tomu je těžké něco dodávat.
8
Pro zajímavost – nalezl jsem předávací protokol, ve kterém se uvádí, že v roce
1990 bylo v zemi 187 000 kusů cibulí a 430 000 kusů šupin. Na jaře 1991 se vysázelo
dalších 198 000 kusů cibulí a 245 000 kusů šupin. Jednalo se o více než 300 nových
rozpracovaných klonů. To vše přišlo vniveč. Zůstal mi jen dokument, že mám
v případě introdukce nové odrůdy právo na pojmenování, případně na šlechtitelskou
odměnu.
V době Vašeho působení v Sempře v Heřmanově Městci jste vyšlechtil řadu
odrůd. Můžete je připomenout? Které z nich se dostaly na trh jako schválené odrůdy?
Vyšlechtěných odrůd je velká řada. Jen odrůd certifikovaných státní zkušebnou
jako uznané odrůdy je asi 50. Všechny z nich se pěstovaly ve velkém a dobře se
prodávaly. Zmíním se snad jen o třech – Karmen, Cidlina, Dukát. To jsou moje první
odrůdy, které jsem si však do Sempry přinesl už jako hotová šlechtění ze své zahrady
v Novém Bydžově.
Uvádění nové odrůdy na trh bylo provázeno zmíněným schvalovacím řízením.
V čem všem spočívalo? Platí tyto postupy dosud?
Dříve mohly být na trh uváděny jen tzv. uznané odrůdy. Vyšlechtěné odrůdy,
které měly získat certifikát uznané odrůdy, musely skutečně projít velice podrobným
schvalovacím řízením. Při něm se zjišťovaly nejrůznější vlastnosti odrůdy,
samozřejmě celkový vzhled, vzhled květů, ale zvláště pak zdravotní stav, odolnost
proti nákazám apod. Důležité bylo, že k testům muselo být předloženo dostatečné
množství cibulí a muselo se prokázat, že odrůda je již pěstována ve větším rozsahu.
Tímto způsobem bylo doloženo, že nová odrůda má své vlastnosti stabilizované a
nejde tedy jen o náhodně vyselektovaného jedince.
Zmíněné uznání odrůdy je tedy zcela něco jiného, než je zápis do Registru lilií,
který vede britská botanická společnost. To tohoto Registru zapíší každou lilii, jejíž
popis odpovídá pravidlům. Nikdo se nezajímá, jestli přihlašovaná lilie je skutečně
taková, jak je v popisu uvedeno, a jestli se šlechtiteli podařilo vyselektovat jednu nebo
tisíc cibulí od nové odrůdy. Vše je založeno na předpokladu serioznosti přihlašovatele.
Jak to v praxi vypadá si může každý ověřit nahlédnutím do Registru.
I dnes lze požádat o uznání odrůdy v původním slova smyslu. Je to však
procedura finančně i časově nákladná. Přitom získání tohoto uznání už není
podmínkou pro uvedení odrůdy na trh.
Mimo profesionálního působení v Heřmanově Městci jste pěstoval a šlechtil na
své zahradě v Bydžově. A nejenom lilie. Co jste ještě pěstoval? Máte ještě čas se svým
zálibám věnovat? Neříkáte si někdy „… k tomu se dostanu až budu v důchodu“?
Dlouho jsem se snažil zahradu v Novém Bydžově udržovat na přijatelné úrovni
a pěstovat na ní svoje záliby. Moje současná profese je však časově tak náročná, že
jsem na tuto zahradu už nestačil a před dvěma roky jsem ji opustil. To však
neznamená, že jsem se s praktickým zahradničením rozloučil. Podařilo se mi získat
pozemek v sousedství mého současného působiště. Nyní ho kultivuji a věřím, že už
v letošní sezoně se bude na co dívat. I když na odchod do důchodu raději nemyslím,
tak si takto pomalu připravuji půdu pro ty aktivity, ke kterým mě to vždy táhlo a na
které nemám momentálně čas.
Na který šlechtitelský úspěch jste zvlášť hrdý?
Nejvíc si cením odrůdu Symfonieta, která je výborná pro rychlení. Má až o 20
dnů kratší dobu do kvetení než například Connecticut King. Druhou mnou nejvíce
9
ceněnou odrůdou je Eurydike. Je to vynikající lilie pro zahrádky, získala cenu Isabela
Preston Trophy, množí se i v USA.
Ing. Jošt je štědrým mecenášem naší organizace. V posledních letech každý
z návštěvníků podzimních schůzí obdržel a nebo za symbolický peníz si mohl koupit
cibule Joštovy provenience. A to ještě tento peníz putoval do pokladny Martagonu. Jak
pohlížíte na amatérské liliaření?
Sám jsem začal jako amatér a proto mám k amatérskému liliaření nostalgický
vztah. Je potřeba si uvědomit, že cíle amatérů jsou a musí být zcela jiné, než cíle, které
sleduje liliářský průmysl. Říkám „průmysl“, protože jde skutečně o výrobu lilií.
Profesionálové se zaměřují na vyšlechtění a produkci odrůd, které se dají efektivně
rychlit. Cibule těchto odrůd musí být za co nejkratší dobu květuschopné a po zasazení
dát co nejrychleji kvetoucí lodyhu s co největším počtem poupat a květů. Jestli cibule
vydrží v zahradě dva nebo více roky je z hlediska producenta lilií nezajímavé – spíše
naopak. Uhyne-li cibule už druhým rokem, tak si zákazník přijde koupit novou.
Cíle amatérů jsou někde jinde. A bylo by chybou, kdyby se amatéři snažily
srovnávat krok s profesionály.
V roce 1988 jste uspořádal v Lednicí na Moravě mezinárodní konferenci o
liliích. Vzpomínám si, že se jí zúčastnili jak profesionálové tak amatérští zájemci.
Nebylo by možné podobnou akci zase po letech zopakovat?
Protože profesionální šlechtění a pěstování lilií u nás přestalo existovat, musela
by taková konference být zaměřena na skupinu lidí, kteří mají lilie jako svého koníčka.
Aby měla smysl, museli by se jí účastnit zahraniční hosté – především jako
přednášející. Jinak by byla víceméně velkou členskou schůzí českých liliářů.
Nemyslím si, že by se podařilo získat nějakého špičkového světového odborníka a
hradit mu pobyt. Proto uspořádání podobné konference považuji za nereálné.
Během našeho rozhovoru jsem se dotkli ještě celé řady dalších temat. Říká se,
že všechno špatné bývá k něčemu dobré. Koncem minulého roku sice utrpěl ing. Jošt
vážné zranění ramene, které mu znemožnilo pracovat naplno ve firmě, ale zato se mu
uvolnil čas na řadu hodin trvající vyprávění. Při něm nám věnoval ing. Jošt také
archivní kopii předběžného seznamu členů a hostů, kteří se zúčastnili ustavující schůze
Martagonu ve známé pražské restauraci U Holubů. Porovnáním s posledním
adresářem dnešního Martagonu se v obou vyskytují už jen jména Blahoslav Vajgent,
Jaroslav Simandl, František Volenec a Václav Jošt.
Popřejme ing. Václavu Joštovi na závěr hodně spokojenosti, štěstí a především
zdraví k jeho trojímu jubileu – šedesátým narozeninám, pětačtyřicátemu výročí
amatérského a pětatřicáteho výročí profesionálního liliaření.
S ing. Václavem Joštem hovořil Václav Vinčálek
Pohlednice ze zahrádky
Vladimír Pernica
Za pár dní začíná zima a já konečně si sedám ke stroji, a bych si připomenul
poslední léto a s ním i několik nových lilií, které mne nejvíce zaujaly.
10
První jsem obdržel už koncem února a po ošetření jsem je hned zasadil do
keramických květináčů O 21cm, které jsem umístil do sklípku pod chatkou, abych je
mohl jak jen to půjde, tedy v polovině března, zapustit do zeme na záhoně. Další
cibule z Kanady jsem obdržel až okolo 20. dubna a poslední z Holandska teprve 10.
května. Ty už byly silně narašené. Samozřejmě jsem je hned ošetřil, kořeny i ložiska
hniloby na šupinách Thiramem, nebo Benlatem což se mi osvědčuje, zasadil je do
stejných květináčů (tady se jim říká pernice), které po zapuštění do země přikryl ještě
dvoucentimetrovou vrstvou zeminy. Pak už jsem netrpělivě čekal jak se ukáží.
Mezi novými liliemi byly i tři asijské hybridy Ia a dovolím si poznamenat, že
jsou mezi nimi i krasavice. DOT.COM je z Holandska ( Bishoff Tulleken) asi nebude
mít výstavní parametry, ale má poutavou neblednoucí stříbřitě růžovou barvu s
tečkováním červenopurpurovým soustředěným do středu květu, jako tango hybridy.
Taková lilie zaujme už na záhonu a ve váze je efektní.
Další je FREEDOM S TOUCH, tetraploid od fy Van der Salm, rovněž velmi
dekoratívní. Miskovitě kalichovité květy mají pastelovou, růžověpurpurovou barvu jen
málo blednoucí od špiček plátků, které jsou velmi tuhé a mírně lžíčkovité. Střed květů
je krémově žlutý s černorůžovou skvrnou v hrdle. Stavbou květenství má šanci na
ocenení na výstavě.
CENTERFOLD je výpěstek pana Maka (ještě bude zmínka o jeho ORTEGA).
Je to tmavě vínově červený pohledný čárkovaný brašmark na bílém podkladě s
oválnými plátky. Od téže firmy jsem koupil LA-hybrid LA REINE, která má " v krvi"
L. wilsoni i L. pumilum a samozřejmě L. longiflorum a asijský hybrid. Má být asi
100cm výšky, já ji měl nižší, zato bez příznaků virosy. Barva je zářivě pastelově
broskvová, jakou jsem dosud neviděl a k tomu má jemnou vůni. Doufám, že v dalším
roce povyroste.
Ještě se zmíním o další LA, je to ISIS, která mi narostla do 140cm. Má květy
sytě žluté s hnědavým tonem, který se ve středu prohlubuje. Květy jsou velké, téměř
ploché. Je to LA-hybrid, který mne snad nevíce zaujal.
Pokud jde o trubkovité lilie, po ztrátě klonu syté barvy MIDNIGHT (hryzec)
jsem si jej zakoupil opět, jenže tento strain je světlejší. Mou novou trubkovitou je
TROPICAL ISLE, která má květy středně dlouhé, rozevřenější, širší plátky se dobře
překrývají. Barva je bronzově žlutá, lemy mangově růžové, vně bronzové.
Z orienpetů na prvním místě připomenu NORTHERN STAR paní L. Colicutt.
jde o lilii, o ktré se píše, že je nejlepší ze serie OT NORTHERN. A skutečně,
pokládám-li za nejkrásnější orienpet ANASTAZII, pak již po prvním květení kladu
tuto lilii Vedle SILK ROAD. Zřejmě poroste zdravě asi do dvou metrů. Květy má
velké, ploše miskovité s příjemnou vůůní. Barva fascinovala návštěvníka už ze třiceti
metrů, je totiž sytě levandulově růžová s tmavě fuchsiovou hvězdou ve středu. Vně
jsou sepály přitažlivě purpurové a petály levandulově růžové.
Vysoce kvalitní je orienpet ORTEGA a stejného názoru je i Ing Jošt, který jej
viděl v USA. ORTEGA je také od fy Mak Leek Inc. Bude je zřejmě také vysoká ( v
prvním roce po dubnové výsadbě narostla 150cm). Květa jsou velké, číškovité, barva
je bílá s pastelově růžovým středem a zelenými nektáriemi. Vůně je také příjemná.
Z orienpetů fy Van der SAlm mi kvetly AMERICAN BANDSTAND, který s
téměř plochými květy patří mezi nejžlutší orienpety. Středem plátků má asi 0,5cm
široký červený pruh, který lemuje žlutou hvězdu a to vytváří efektní dojem.
11
AMERICAN SPIRIT loni u nás nabízela Lukon Bulbs, je tíbarevný orienpet se
sytě žlutou hvězdou a růžově červeným lemem ve středu bílých květů se zelenými
nektáriemi, které jsou ploše miskovité, bočně stavěné. Oba tyto orienpety jsou asi
150cm a rostou zdravě.
Z holandských orienpetů se aspoň stručně musím z mínit především o
VISAVERSA, majícím květy melounově červené, postavené spíše vzhůru. SPACE má
barvu růžově purpurovou se zelenou hvězdičkou a žlutým lemem. AVOCADO patří
mezi první orienpety s květy postavené nahoru, které jsou hluboce miskovité,
broskvové barvy se světlejšími kraji. HOLLAND BEAUTY je efktní lilie, má květy
červené se žlutým lemem.
Ceny v Holandsku neznám. v Kanadě stojí cibule z obou serií AMERICAN 13
S, ovšem je třeba mít fytopatologické osvědčení na každou zásilku, třeba o jedné
cibule za 15 kanadských S a minimální poštovné v Kanadě je 25 S. Cena
NORTHERN STAR v Kanadě 20 CN S, SILK ROAD v USA 12,5, ANASTAZIA 15,
LUMINARIES 30 novinka CARAVAN také 30 USD.
FIRST CROWN je kříženec asijský x orientální, tedy AO. Barva je červená se
žlutooranžovým lemem. Má dobrý tvar květů pěkně pěkně uspořádané a tak věřím, že
bude dobrou zahradní lilií, pokud bude dobře snášet naše zimy.
Pokud jde o LO hybridy, mám čtyři, ale protože nemám folník ani skleník, tak
mne příliš nezaujaly.ELEGANT LADY na zahrádce přežila první velmi
problematickou zimu, by ale vysazena 40cm hluboko. Ostatní jsem letos sázel
obdobně, ale k jejich zimuvzdornosti se budu moci vyjádřit tak za dva či tři roky.
Doufám, že hluboká výsadba se osvědčí.
Další moje lilie EASTER MORN je longipet , triploid od paní L. Collicutt. Má
výšku 140cm, roste zdravě. Trubkovité květy jsou krémově bílé s růžovým tonem i
lemem, střed květu je lomeně žlutý, hřbety až tmavě kaštanové. LIMERICK pochází z
křížení JUNE FRAGRANCE x COQUET. Narostla na 140cm, květy má nicí, ploše
zvonkovité květy světle zelenave žluté barvy. Považuji ji za skvost zahrady.
Toť vše. Doufám, že letos mi nějaký OT nakvete na výstavu do Hodonína, která
je pro mne blíž než Volyně, i když bych rád viděl i tamější zahradu.
Moje zkušenosti s výsevy lilií
Jaromír Rezek
Uvedený článek je zejména určen pro všechny, kteří si chtějí sami vyzkoušet
vypěstovat si nové a zdravé lilie ze semen. Mnozí si to již vyzkoušeli a určitě
nelitovali, protože jde o překrásné a nikdy nekončící dobrodružství.
V osmdesátých letech minulého století (začíná to jak historický román) jsem si
pronajal zahradu na severním okraji Brna. Písčitá, vysoce propustná půda se hodila na
pěstování hlíznatých a cibulnatých rostlin. Tím bylo dáno, že kromě kuchyňsky
upotřebitelných zbytečností budu pěstovat všechny „kytky“, které disponují cibulí či
hlízou. Po několika letech jsem cítil potřebu, že se musím na něco specializovat a od
roku 1988 se věnuji pouze liliím. Koncem devadesátých let jsem měl na zahradě asi
12
10000 rostlin, z toho většinu semenáčů. V roce 1999 jsem musel vše zlikvidoval,
protože jsem přišel o zahradu a zúčastnil jsem se mise SFOR v Bosně a Hercegovině.
Od podzimu 2000 jsem opět začal shánět dostupné lilie. V současné době mám
široký sortiment asijských hybridů, LA hybridy a samozřejmě i nějaké orienpety,
celkem asi 3000 rostlin. Od loňského roku opět vysévám, a to asijské lilie a orienpety
– pokud se podaří vypěstovat kvalitní semena. Ve šlechtění jdu zejména polyploidní
cestou, v loňském roce jsem vysázel asi 1500 semenáčů, z toho polovinu polyploidů.
Už se nemohu dočkat až mně letos pokvetou.
Myslím, že to na úvod stačí a tak přejdu v nesouvislém textu k některým
postřehům o vysévání lilií a tomu, co výsevu předchází. K výsevu potřebujeme semena
a vše tedy začíná opylováním.
Na základě toho, jak se vyvíjí burza liliových semen v Martagonu, a jaký je
poměr počtu semenáčů a registrovaných odrůd na výstavách atd. se mi jeví, že se dříve
vysévalo mnohem více. Je to asi tím, že nabídka lilií je poslední dobou dost široká a
lidé jsou dost pohodlní na to aby se piplali s opylováním a vyséváním, a to vše
s nejistými výsledky.
Před vlastním opylením musím mít připraveny blizny mateřských rostlin. Mám
rád vysoké a robustní rostliny s velkými květy. Kromě těchto požadavků musí
mateřská rostlina disponovat i bezvadným zdravotním stavem. Příprava blizny pak
spočívá vlastně pouze v její izolaci před přirozeným rozvitím květu aby se zabránilo
její kontaminaci nevítaným pylem. Květ těsně před rozvitím opatrně otevřu a obalím
bliznu alobalovou čepičkou, kterou jemně zmáčknu za bliznou - aby nespadla. Tím
mám zabezpečeno, že k opylení mateřské rostliny bude použit takový pyl, který
vyhovuje mým požadavkům na potencionální potomstvo.
Pyl k opylení by samozřejmě měl být opět z kvalitní a zdravé lilie s ohledem na
to, co konkrétním křížením sleduji, což může být velikost, postavení nebo tvar květu,
jeho barva nebo výška celé rostliny atd.
Uvedu konkrétní příklad. Mám vynikající asijský triploid od Ing. Mičulky,
který se jmenuje Pegas. Robustní lilie, výška 1,5 m, výborný zdravotní stav, květy
turbanovité pěkné červené barvy s výrazným tečkováním. Jedna věc mi na Pegasu ale
přece jen vadí, tepaly se mírně nepravidelně stáčí do stran, což považuji za menší
vadu na kráse – i když někomu se to zase může líbit.
Jediná cesta je pokusit se to změnit křížením s liliemi, které tuto vadu nemají. A
když už pracuji na jedné věci, proč si ještě nepohrát se změnou barvy či postavením
květů. Takže jsem na květy Pegase použil pyl ze vzpřímeně kvetoucích lilií: žluté
Nove Cento, bledě oranžové Mantony, sytě oranžové Nello a červené Avignon. Získal
jsem stovky kvalitních semen, z nichž něco vyseji a uvidíme co z toho bude. Srovnání
tepalů by se mohlo podařit hned v první generaci. Ve věci postavení květů či změny
barvy to asi hned nevyjde, protože červená barva a turbanovité květy patří zřejmě mezi
dominantní znaky. V dalších generacích by se to již podařit mohlo.
Možná, že jste si všimly i toho, že všechny pylodárné rostliny jsou tetraploidní.
Tím jsem sledoval udržení polyploidity nového Pegase. Uvádí se, že z křížení triploid
krát tetraploid (3 x 4), vzniknou převážně triploidy a malá část tetraploidů. Nejen
13
z vlastní zkušenosti se domnívám, že polyploidní lilie a zejména triploidy, jsou obecně
odolnější proti negativním vlivům, ovlivňujícím trvanlivost a vitálnost lilií.
Jeden článek v našem dříve vydaném zpravodaji uvádí, že diploidní a
tetraploidní semena mají embryo umístěné ve středu endospermu a triploidní semena
mají embryo na okraji semene. Moje lilie zmíněný článek asi nečetly a tak o tom neví i triploidní semena mají embryo ve středu endospermu. Když už zmiňuji články
v našem či pražském zpravodaji, je zajímavé, že se žádný článek o polyploidním
křížení nezmiňuje o křížení 3 x 3.
Dále se potýkám se záhadou křížení 4 x 3. Odborníci uvádí, že toto křížení je
nerealizovatelné. Po mém úspěchu v roce 2003 s tímto křížením jsem to loni zkusil
opět – s jinými rostlinami a byl jsem zase úspěšný. Asi bude potřeba počítat
chromozomy, i na tom se již pracuje. Mám v této věci přislíbenou pomoc, ale nejsem
si jist zda se jí někdy dočkám.
Ale vraťme se k opylování. Skončil jsme u výběru pylu, který chceme nanést na
bliznu mateřské rostliny. Používám vždy letošní pyl. Pyl z dříve kvetoucích lilií, které
chci použít na opylování suším s celými prašníky a mohu je použít na opylování
později kvetoucích lilií. Na druhé straně u dříve kvetoucích lilií mám problémy
s nedostatkem vhodného pylu.
Vlastní opylování provádím několik dnů po rozkvětu, tedy v době kdy květ
začíná vadnout. Odstraním alobalovou čepičku a na bliznu, která by měla být vlhká,
nanesu co nejvíce pylu. Čerstvý pyl nanáším tak, že opatrně utrhnu prašník z otcovské
rostliny a potírám prašníkem celý povrch blizny mateřské rostliny. Sušený pyl nanáším
na bliznu pomocí tyčinky s vatou namotanou na jejím konci. Po nanesení pylu opět
bliznu přikryji alobalovou čepičkou.
Na stopku opyleného květu ihned připevním popisku s označením křížení: např.
PEGAS x AVIGNON. Popisky mám nachystané již od dlouhých zimních večerů.
Nastříhám je z astralonu (průsvitná umělohmotná podložka), do kterého udělám na
kraji děrovačkou díru, kterou provléknu tenký provázek a zajistím jej uzlíkem aby se
nevyvlékl. Zápis o provedeném křížení dělám obyčejnou tužkou. Zápis nevybledne ani
se nesmyje a k novému použití stačí starý zápis vygumovat, případně ještě vyměnit
provázek.
Po zavěšení popisky na květ se obrníme trpělivostí a čekáme 3 až 4 měsíce na
semena.
Pěkně baculatý semeník po této době ještě nemusí znamenat plno kvalitních
semen. Semeníky sklízím asi v době, kdy začínají na temeni praskat. Odnesu je domů,
kde je v pokojové teplotě nechám ještě pár dní vyschnout až semena v semeníku při
zatřepání štěrchají. Po vysypání a prohlédnutí semen proti světlu si můžeme být
konečně jisti, jestli jsme byli při opylování úspěšní. Všechna semena třídím na
prosvětlovacím zařízení. Do malých igelitových uzavíratelných sáčků ukládám pouze
kvalitní semena, což znamená, že mají zřetelný endosperm a zejména embryo. Dovnitř
také vkládám popisku s označením křížení. Sáčky se semeny, která budu vysévat
v následujícím roce, ukládám ve spodní části ledničky při teplotě kolem 5 °C.
Z loňského křížení mám tolik kvalitních semen, že je nebudu moci všechna
vyset a tak jsem přebytek nabídnul do burzy semen, kterou organizuje Martagon. Co
14
mně zbude, uložím do mrazáku. Údajně by tak měla semena vydržet i několik desítek
let bez ztráty klíčivosti. Někdy později je snad použiji.
K výsevu vyjímám sáčky z ledničky v druhé polovině února. Semena
jednotlivých křížení vysypu do umělohmotných nádobek od filmů, kde je nechám ve
vodě nabobtnat po dobu asi dvou dnů. Dvakrát denně vyměňuji vodu, po této době by
měla semena postupně klesnout na dno. Před výsevem semena ještě máčím asi hodinu
ve slabém roztoku hypermanganu. Semena potom rychleji a jednotněji klíčí. Máčení
v hypermanganu jsem dříve používal při výsevech palem a cykasů a tím jsem zkrátil
dobu klíčení, která byla uváděna v měsících až roku, na dobu několika týdnů.
Potom semena nechám mírně oschnout mezi novinovými papíry aby se nelepily
na prsty při samotném výsevu. Semena vysévám asi po 30 kusech v druhé polovině
února do kontejnerů 13 x 13 cm nejlépe bílé barvy. Tyto kontejnery jsou výhodné
z hlediska úspory místa, mohou se naskládat těsně vedle sebe. Je zajímavé, že výrobci
vyrábí květináče se čtvercovou základnou ale nenapadlo je vyrábět pod ně i čtvercové
misky. Jako misky musím používat krabičky od mražených dortů, které jsou ale
zbytečně velké.
Samozřejmostí je stálé pečlivé a trvalé označování jednotlivých křížení, tedy i
v době máčení ve vodě, sušení i konečné označení květináčů.
Semena asijských hybridů vzchází asi za 10 dnů, orienpetům to trvá o týden
déle. Dokud hrozí mrazivé počasí, hýčkám rostlinky pod dvěmi 36 W zářivkami
umístěnými asi 15 cm nad kontejnery. Svítím jim denně asi 12 až 14 hodin. Podle
průběhu počasí výsevy přemístím na balkon na jižní straně domu asi koncem března
nebo začátkem dubna. Pokud je první dny po přemístění slunečné počasí, stíním
výsevy bílou netkanou textilií napnutou v rámu. Po otužení a hlavně po zvyknutí si na
sluníčko dám stínění trvale pryč. Zalévám méně často, podle počasí za 4 až 6 dnů ale
vydatně tak, až vytéká voda ze spodních otvorů. Do většiny zálivek přidávám střídavě
různá hnojivo.
Ve druhé polovině června, kdy mají semenáčky 2 – 4 pravé listy, je přesazuji do
volné půdy. K tomu vybírám zamračené období aby čerstvě přesazené semenáčky
nepoškodilo prudké slunce. Obsah kontejnerů opatrně vyklopím a trsy rozeberu na
jednotlivé rostliny, které sázím do řádků 22,5 cm od sebe, mezi rostlinami jsou mezery
asi 10 cm. Rostliny mají bohatý kořenový systém, velikost cibulek je v průměru kolem
1 cm. Do zimy dorostou při dobré péči do velikosti menšího vlašského ořechu.
V následujícím roce téměř vše kvete.
K výsevům rozhodně nedoporučuji používat koupené zeminy a výsevní
substráty. Jsou zamořeny houbami, plísněmi a hmyzem, jejichž larvy sežerou vše co
tam vysejete. V krajním případě je možné jejich použití pouze po důkladném
propaření či jiné kvalitní desinfekci.
Výsevní substráty si vždy připravuji sám. Jako výsevní substrát jsem
v poslední době zkoušel kvalitní připravenou půdu a kokosové vlákno. Lilie vyseté do
půdy mají zdravější – zelenější listy a rostliny mají v době výsadby větší cibulky. Lilie
v kokosovém vláknu vzcházejí lépe a jednotněji, při výsadbě mají bohatší kořenový
systém.
15
K letošním výsevům použiji substrát, složený z poloviny kokosovým vláknem,
které nechám nabobtnat ve vodě s Previcurem. Druhá polovina bude důkladně
propařený přesátý kompost.
Na dno kontejneru dám asi 2 cm drenáže z keramzitu. Potom kontejner vyplním
připraveným substrátem do výše 1 cm pod okraj. Přitom směs mírně setřepávám. Na
povrch rozmístím připravená semena a ještě je opatrně zaliji. Semena zasypu stejnou
směsí po okraj. Kontejnery přenesu pod zářivky a přikryji je igelitem, teplota
v místnosti je asi 18 °C. Jakmile lilie začnou hromadně vzcházet, igelit odstraním a
začnu jim přes den svítit.
O možném použití kokosového vlákna jsem se před dvěma roky dověděl od
doc. Vereše. Od té doby kokosové vlákno používám a při tom si všímám i jeho cen
v obchodech. Prodává se lisované v cihlách v prodejnách se zahrádkářskými potřebami
nebo v akvaristických prodejnách. Dá se pořídit za 35 – 40 Kč ale viděl jsem jej i za
cenu několikrát vyšší. Z jedné cihly získáme 10-ti litrovou nádobu kvalitního
substrátu, se kterým je příjemnější práce než s rašelinou, která je svými vlastnosti
podobná kokosovému vláknu.
V oblasti výsevu lilií mám jediný veliký problém v tom, že mám málo místa na
výsadbu nových semenáčů. Doufám, že ostatní liliáři budou mít místa dost a přeji jim
hodně úspěchů s vyséváním a pěstováním lilií. A to samozřejmě i v případě, že budou
postupovat při výsevu jiným způsobem než já.
Botanické lilie 42.
Karel Vereš
L. mackliniae, Sealy
Původní rozšíření: Barma, Manipur, hornatá oblast ve výši až 2550 m.
Květy: Jsou zvonkovitého tvaru, průměr 7 cm, nicí. Běžný počet květů 3, výjimečně až
7. Uspořádání květů je hroznovité. Barva uvnitř bledě purpurová, vně
purpurově růžová.
Lodyha: 20 – 120 cm, výjimečně 150 cm.
Listy: Tvar je protáhle eliptický, 6 x 1 cm.
Cibule: Průměr 6 cm, tvar oválný. Šupiny jsou oválně protáhlé, barvy žlutá až
červenohnědá.
Klíčení: epigeické, rychlé.
Poznámky: Přírodní stanoviště je kamenité, v létě vysoká vzdušná vlhkost. Půdní
reakce by měla být neutrální až mírně kyselá. Pěstování v našich
podmínkách by asi nebylo jednoduché, údaje o křížení nebyly
publikovány.
Literatura: Derek Fox, Growing Lilies, str. 145 – 7, Croom Helm.
16
Hybridní lilie 42.
Karel Vereš
Mega Star, VIII (a/b )
Rodičovství: Neznámé. Křížení provedeno r. 1986, pojmenování fy Bischoff Tulleken
B.V. r. 1993, registrována r. 2001.
Lodyha: 90 cm, zelená.
Listy: Rozmístění střídavé, 160 x 20 cm.
Květy: Průměr 150 – 70 mm, petaly se mírně stáčejí, špičky více.Barva je uvnitř
purpurově růžová, vně světleji purpurově růžová. Nektarie jsou zelené, blizna
zelená, pyl matně zelený. Počet květů 5.
Květení: Červenec.
Poznámka: I když je rodičovství neznámé (nebo neuvedené?), jde o LA hybrid.
Literatura: ILR, Suppl.č.12, str.33.
Mé vítězné lodyhy
Igor J. Černohorský
Zkrácená verze příspěvku Arta Evanse otištěného v NALS YB 2003
Dva mé semenáče získaly zvláštní ocenění na mezinárodní výstavě lilií
pořádané v Minneapolisu v červenci 2003. Rád bych poděkoval dvěma skupinám lidí,
kteří si zasluhují obdiv našich členů.
Nejdříve poděkuji rozhodčím, posuzovatelům. Cítili se povinováni rozhodovat
spravedlivě a vyrovnaně. Věnovali mimořádnou pozornost jak detailům, tak místům,
kde šlechtění spolehlivých lilií probíhá.
Chci také poděkovat šlechtitelům, ať žijícím, nebo těm, kteří nás příliš brzo
opustili, kteří mi poskytli stavební kameny mého šlechtitelského programu. Nedostali
bychom se daleko, kdyby každý šlechtitel musel začínat od botanických druhů a
postupovat přes mezidruhová křížení, kde dosažení nutného cíle znamená 10 až 20
liliových generací. Naštěstí můžeme stavět na výsledcích velikánů šlechtění lilií,
abychom dosáhli lepších lilií pro zahrady budoucnosti.
Jak probíhalo šlechtění mých oceněných semenáčů? Meruňkový semenáč, který
získal Hornback, Hickling a Tarlton ceny pochází z křížení (tetra Black Beauty x 82111) x (tetra Rachel Pappo x Tetra Black Beauty) x (Tetra White Henryi x tetra white
trumpet). Mateřská rostlina TBB x 82-111 byla vyšlechtěna Petrem Schenkem
v Holandsku. Jeho mateřská rostlina, TBB byla vyšlechtěna Leslie Woodriffem
v Kalifornii, pylodárná rostlina, meruňkový semenáč ((TRP x TBB) x (TWH x T
white trumpet)) byla vyšlechtěna Leslie Woodriffem za použití mateřské rostliny (TRP
x TBB) jehož rodiče převedl na tetraploidy a zkřížil LeVern Freimann ve
Washingtonu. Předtím Dr. Raphael Pappo vyšlechtil ´Rachel Pappo´ pojmenovanou po
manželce. Pylový rodič (TWH x T bílá trubka) byl dílem Dr. Roberta Griesbacha
17
z Illinois. On to byl, kdo oba rodiče konvertoval na tetraploidy. White Henryi byl
vyšlechtěn Leslie Woodriffem ve 40 létech.
Druhý
vítězný
semenáč,
červeno-smetanový,
je
o
něco
komplikovanější.Pochází z křížení Damson x (tetra Black Beauty x tetra bílá trubka).
Damson je a byl výběr ze strainu Pink Perfection vyšlechtěného na Oregon Bulb farms
a uchovávaný pečlivě Ed McRaem a později Donem Eggerem na Cebeco USA, Don
mi dal cibuli k dalšímu použití. Pylový rodič, (TBB x tetra bílá trubka) je můj semenáč
z embryo kultury (naučila mě to Judith Freeman v Oregonu) za použití LeVern
Freimannovy konverze TBB a tetra bílé trubky z Griesbachova strainu, který jsem
vypěstoval ze semene získaného z NALS burzy semen, kam je darovala Dorothy
Schaffer z Iowy.
Komentář: Seznam šlechtitelů je seznamem vynikajících osobností světa lilií, až si
člověk řekne, že s tolika talentovanými a tajemství lilií znalými lidmi byl výsledek
předem znám.
Pokračování:
Lidé se mě často ptají, jakým hnojivem hnojím. Hodně hnojím, většinou
běžným 13-13-13 (dusík, fosfor, draslík) kombinovaným hnojivem. Také na povrch
půdy rozhazuji granule vojtěšky. Jen lehce, protože při rozkladu granule
spotřebovávají dusík, teprve po rozkladu dusík uvolňují. Když jich použijete mnoho,
vyvolá nedostatek dusíku příznaky chlorózy. Pokud granulí zapracujete do nového
záhonu mnoho, použijte přihnojení dusíkatým hnojivem bez obsahu močoviny. Lépe je
také do takového záhonu prvním rokem lilie nesázet. Poslední dva roky jsem
přihnojoval nekompostovaným kuřecím trusem, v únoru nebo březnu. Asi by bylo
lepší tak učinit na podzim, jako mulčování. Já jsem měl trus k dispozici na jaře a tak
jsem hnojil. Nepřihnojujte tímto hnojivem v době aktivního růstu liliových lodyh. Trus
je bohatý na dusík, ale také na draslík a další látky, ty mohou být daleko důležitější než
dusík. Dusík z trusu se rychle uvolňuje, pokud je trus použit před vegetací nebo na
zimu, nemá škodlivé účinky.
PANTA RHEI…
Igor J. Černohorský
Ptáte se, co mám na mysli? Ozřejmím to v následujících řádcích. Paní Linda
Darnton oznámila v říjnu 2003, že při úklidu zahrady nalezla na trsu lodyh BB dobře
vyvinutý semeník. Tetraploidní BB má na místě značně vzdáleném, sama žádné
opylení na diploidní formě BB nedělala. Cibule zakoupila v roce 1996 od renomované
firmy, zatím je nepřesazovala. Na přímý dotaz odpověděla, že „nenalezla jediné
semínko s vyvinutým embryem, nijak se s tím nepárala, celý obsah semeníku vysela.“
Zatím nezveřejnila žádný výsledek. Letos nalezla opět dobře vyvinuté, tlusté
semeníky, tentokrát dva. Opět vzbudila náramný ohlas. Nalezla 3 vyvinutá semínka, i
když embrya nevypadala tak, jak by své cti dbalá embrya vypadat měla. Vysela je do
vlhkého vermikulitu tak, jak se vysévají hypogeicky klíčící semena. Jmenovaná dáma
18
je solidní, lilií znalou pěstitelkou, takže se dá říci, že skutečně nalezla něco, co se
vyvinutým semenům podobalo.
Řekl jsem si, že nahlédnu do materiálů, které mám o Black Beauty (dále jen
BB, TBB je tetraploidní forma) a vydoloval jsem tyto informace:
V Ročence NALS 1975, str. 70 –77, jsem nalezl článek W.G. Ronalda a P.D.
Aschera nazvaný „Pollen tube growth and embryo production in ´Black Beauty´“, tedy
„Růst pylové láčky a vývoj embrya u ´Black Beauty´. Podle autorů Leslie Woodriff
BB poprvé vystavoval v roce 1957. V následujícím roce popsal BB takto:
„Jde pravděpodobně o hybrid L. rubrum (správněji L. speciosum var. rubrum) a
L. henryi, který je sterilní oběma směry. Původ klonu je obskurní, protože klon byl
vybrán z 50 000 semenáčů odvozených z různých forem L. speciosum opylených
pylem L. henryi a další řady botanických druhů.“
Cytotaxonomická studie provedená Emswellerem a Uhringem v roce 1962
potvrdila, že jádro obsahuje chromosomy z L. speciosum, právě tak jako L. henryi.
V roce 1966 Emsweller a Uhrig popsali pyl jako svraštělý a neschopný klíčení
v roztoku sacharózy 1). Pozorovali nepravidelnou meiosu (proces redukčního dělení
chromosomů, viz můj článek „Hybridizace, kouzlo přírody?“) v diploidní BB, se
značnou nehomogenitou mezi chromosomy obou rodičů.
Pochopitelná byla proto snaha vytvořit tetraploidní klony. Podařilo se to
Darbymu v roce 1965, Emswellerovi a Uhrigovi o rok později, Harrisonovi 1971,
Yeatesovi v roce 1972. Emsweller a Uhrig zaznamenali normální klíčení pylu
tetraploidního klonu.
Autoři výše uvedeného článku také citují Ed McRae, který v roce 1974
prohlásil: „BB znamená most mezi aureliány a orientály. Bylo absolutně dokázáno, že
BB je neschopna produkovat normální, funkční vajíčko nebo pylovou buńku pro
nedostatek chromosomální podobnosti. Na OBF jsme opylili tisíce květů BB všemi
pyly příbuzných lilií. Naše negativní výsledky jednoduše potvrzují závěry Dr.
Emswellera, že nenašel jedinou známku viditelného embrya v šálku sklizených plev.
Pyl BB také neklíčí za jakýchkoli podmínek.“
Autoři provedli řadu vlastních experimentů, výsledky některých uvádím.
Měřili délku pylové láčky při prorůstání izolovanou čnělkou (po barvení a pod
mikroskopem). Když se ukázalo, že čnělka BB dokáže podporovat růst pylové láčky
zřejmě kompatibilního pylu, zkusili autoři izolovat získaná embrya a kultivovat je na
agarovém Emswellerově mediu, při 25 °C a ve tmě. Embrya, která vyklíčila byla
přenesena na světlo a později přesazena do rašeliny.
Zjistili, že pyl BB neklíčí. Pyl jiných kultivarů v čnělce BB roste ( např. směs
aurelianů, Golden Clarion, White Henryi, L. speciosum cl. Tornado). Čnělka BB je asi
60 mm dlouhá a zřejmě poskytla klíčícímu pylu možnost během 48 hodin prorůst min.
70 % délky čnělky. Embrya se vytvořila v 0,5 – 1 % vajíček. Embrya byla sklizena a
extirpována (vyjmuta) 2,5 měsíce po opylení. Úspěch a počet embryí byl silně závislý
na počasí.
V roce 1974 autoři pokusy opakovali, dopěstovali opylená embrya až do stádia
rostlinek. Největší byly z křížení BB x Golden Clarion.
Tolik tedy Ronald a Ascher.
Wilbert Ronald 2,3) v článku otištěném v newsletteru liliářské společnosti
Manitoby vzpomíná: „Dovolte mi, abych se nyní věnoval specifické práci šlechtění
19
lilií a dotkl se práce s diploidním klonem BB. Ta práce mne přivedla k zájmu o
problémy u mezidruhového křížení lilií. Při práci ve společné laboratoři s Ascherem
jsem ukázal, že diploidní klon BB může za určitých podmínek vytvořit několik malých
embryí v kříženích jak s aureliány, tak s orientálními liliemi. Jeden takový hybrid s
´White Henryi´ je nový kultivar ´Northern Beauty´ uvedený na trh firmou Morden
Research Centre na počátku devadesátých let. Tyto výsledky mě přivedly k rozhodnutí
nevzdávat práci i když v mnoha vzdálených (rozuměj mezidruhových nebo
meziskupinových) kříženích narazím na sterilitu výsledného hybridu.
Jen doplňující poznámka, BB byla první lilie nominovaná do Síně slávy NALS.
Čeho jsme svědky? Postupné změny vlastností klonu. Původně zcela sterilní
lilie se po mnoha generacích „vylepšuje“. Je to možné, a pokud ano, proč?
Za prvé si musíme uvědomit, že genetická informace (většinou DNA, ale
existují i organizmy, kde tato informace je uložena na RNA, ribonukleové kyselině) je
něco, co na jednu stranu je značně konzervativní, neměnné. V buňce existuje,
připraveno k akci, celé společenství enzymů připravených opravit poškození vzniklá
buď mutací (mutačně působí některé chemické sloučeniny, záření od radioaktivního až
po infračervené, stresy tepelné, osmotické, tlakové a další) nebo chybou při přepisu
genetického kódu. Na druhé straně je genetická informace značně proměnná. Při
zdvojování buňky dochází k výměnám kusů chromosomů ze sousedních vláken,
ztrátám kousků chromosomů (tzv. satelitů) v místech konstrikcí, zaškrcení na
chromosomech. Jiná vlákna mohou tyto satelitní kousky chromosomů zachytit a
připojit je k sobě. Mimochodem, ztráta nebo zisk chromosomu je velmi často
podkladem závažných genetických vad. Do chromosomů se také mohou vřadit kousky
mimochromosomální DNA (třeba virové) a zase se mohou oddělit. Přitom sebou
někdy „vytrhnou“ i kousek DNA, který původně jejich součástí nebyl. I laikovy je
jasné, že v takové chvíli buňka ztrácí část genetické informace, která může (a nemusí)
být životně důležitá.
Za druhé, pokud je buńka svým způsobem nestabilní, nestandardní, má dvě
možnosti. Buď tuto situaci zvládne, nebo je znevýhodněna a zanikne. Musíme si
uvědomit jeden fakt. Bakteriální buňka, s kterou genetici a molekulární biologové rádi
pracují, ale vztahuje se to i na mušku octomilku a další organizmy, mají generační
dobu relativně krátkou. Buňka Escherichia coli se zdvojí nejpozději za hodinu. Tedy
za 5 hodin budeme mít z jedné buňky 32 buněk, to za předpokladu, že žádná
nezanikne. A teď zkuste odhadnout situaci za 50 hodin, tedy za 50 generací. V takové
chvíli jedna buňka, která byla změněna a získala nějakou výhodu (např. nezdvojí se za
60 minut, ale jen za 50, nebo dokáže využít další zdroj energie) přeroste, vytlačí
původní formu. Bohužel, u rostlin (s vyjímkou speciálně selektovaných
experimentálních klonů huseníčku) je generační doba min. 1 rok. U lilií ještě delší.
Než z cibuličky na šupině doroste květuschopná cibule znamená to min. 2 až 3 roky. A
nyní počítejme. L. Woodriff vystavoval BB v roce 1957. Kolikrát byla tato lilie
pasážována, tedy vegetativně množena za uplynulých cca 50 roků? Minimálně 50x, a
to nepočítám případy, kdy malé cibulky z agarových kultur jsou šupinovány a znovu
pěstovány, takže tento cyklus proběhne za rok několikrát. Přitom kdykoliv vznikne
20
kalus, shluk nediferencovaných buněk, nastává velká šance na mírnou změnu ve
vlastnostech, fenotypických i genotypických 4).
Shrnuto, setkáváme se tedy s možností, že nehomogenita chromosomů obou
rodičů (neschopnost dokonale se přiložit k sobě a vytvořit pár, na některých místech je
smyčka, nebo kus chromosómu na konci přečnívá) byla postupně „opravena nebo
upravena“, chcete-li. Tato změna mohla vést k získání alespoň částečné fertility pylu.
Takovéto procesy jsou známy z experimentů s genetickou manipulací rostlin, kdy se
vnesená vlastnost projevila jen po několik generací a následně zmizela, zanikla.
Musím zdůraznit, že popisuji jen možnost, dokud někdo neprovede podrobné
zkoumání, jistotu mít nebudeme. A protože na čas a prostředky v laboratořích čeká
řada hospodářsky důležitých rostlin, asi se na BB jen tak nedostane.
Závěr tedy zní. Během minulých let mohlo dojít k lepšímu uspořádání genetické
informace BB a výsledkem je částečná fertilita pylu a schopnost vytvořit
životaschopná embrya.
Tak tedy, „Panta rhei“………ono to skutečně v přírodě plyne, mění se, a
překvapuje!
1) Testování klíčivosti pylu se provádí tak, že se pylová zrnka nechají při pokojové
teplotě klíčit v roztoku sacharózy a kyseliny borité. Pod mikroskopem se dá pylová
láčka pozorovat a změřit její délka. Rovněž se dá vypreparovat čnělka s bliznou, na
bliznu pyl nanést a opět v živném roztoku sledovat růst láčky. V tomto případě se ale
láčka musí od okolní tkáně (po otevření čnělky) specificky barvit, aby se dala odlišit.
2) Wilbert Ronald, o tomto šlechtiteli chci napsat někdy příště.
3) Wilbert Ronald: Development of new interspecific lily hybrids. Looking back and
ahead.
Manitoba Lily Connection, vol. 19, (3), 3-5 (2002)
MLC je Manitoba Regional Lily Soc. Newsletter, dostupný na www.manitobalilyes.ca
4) Fenotypické znaky jsou znaky vnější, tj. tvar listů, barva květu atd., jsou vyjádřením
genotypu. Genotyp je soubor genů dané buńky, tedy genetických znaků.
O produkci L. longiflorum v USA
Karel Vereš
L. longiflorum je jedna z nejoblíbenějších řezaných i hrnkových lilií, pod názvem
Easter Lily (Velikonoční lilie) se v USA množí v milionech k tomuto svátku. Původem
je z Japonska, kde roste na korálových skalách pobřeží. Další údaje o ní naleznete v
Liliáři 4./ 2OO4, str.15. L. longiflorum je jediná botanická lilie, která se pěstuje bez
dalšího křížení v tak ohromném množství.
Její komerční pěstování bylo začato v Japonsku už na začátku 19. století kdy
byly pojmenovány její první klony, v USA se pěstuje především v Oregonu odkud
jsou květuschopné cibule transportovány na Východní pobřeží. L.longiflorum má
několik variet, ještě více pozoruhodná je skutečnost, že z toho nesmírného množství
jedinců bylo vyselektováno už více než 200 různých klonů. V citovaném článku /viz
21
dále/ se uvádí, že z 2000 jedinců na konci sezony zbývá 200 lilií, které mají poněkud
odlišné ale cenné znaky. Takto je pochopitelné, že velkopěstitelé zhruba každých deset
let přicházejí na trh s novými liniemi této lilie. V současné době je nejvíce pěstována
”Nellie White“.
V příhodných podmínkách se dá L.longiflorum pěstovat i ve volné půdě, u nás se
jí dobře nedaří, což jsem zjistil svého času i já. Na jaře vysazená cibule sice pokvete,
ale to je vše.
Množit se dá L.longiflorum dobře jak ze semen, tak ze šupin. Výsevy za
optimálních podmínek dají květuschopné cibule už za jedno vegetační období, cibule v
prodeji bývají dvou - až tříleté. Pro množení šupinováním vyvinuli holandští pěstitelé
zajímavý způsob oddělování cibulek od šupin pomocí centrifugace.
Je přirozené, že pro velkoplošné pěstování ať už ve volné půdě, tak ve sklenících
musí být použity velmi efektivní agrochemické metody. Půda před výsadbou je
dezinfikována fumigací, olistění je proti botrytidě chráněna postřiky bordoskou jíchou
v pětidenních intervalech. To způsobí, listy jsou jakoby potaženy lesklou
modrozelenou vrstvou měďnatých solí. Není divu, když za sezonu dostaly až dvacet
postřiků.
V závěru sdělení se autoři pochlubili svým posledním výsledkem, podle kterého
získali interspecifický hybrid s bílou trubkou L. longiflorum, který z výsevu kvete už
za 250-300 dnů.
Dle publikace: Inside West Coast Easter Lily Production, David Zlesak, Neil
Anderson, Department of Horticultural Science, University of Minnesota
QB NALS, Vol. 57,No.4, str.12 - 15.
Ke stránkám SZO Martagon na Internetu
Václav Vinčálek
Jak už jsme Vás informovali v předcházejícím čísle zpravodaje Liliář, bude mít
naše organizace svoje stránky na Internetu. V souladu se závěry říjnové schůze byl na
lednové členské schůzi představen a prodiskutován návrh struktury stránek spolu s
doporučením na jejich postupné uvádění v život. Návrh připravila skupina ve složení
J.Basík, I.Černohorský, J.Mašková, R.Pohl, P.Šrůtka, V.Vinčálek. Stránky budou
zaměřeny na nekomerční šíření informací o liliích, o jejich pěstování a šlechtění. Bude
na nich propagována činnost naší organizace a pěstitelské úspěchy členů. Stránky
budou vznikat postupně tak, jak si v praxi ověříme svoje síly a schopnosti.
Dále byl předložen a prodiskutován návrh rozpočtu, který obsahuje položky
zřizovací a průběžné. Rozpočet obsahuje jak položky týkající se SZO Martagon tak
položky, které by si měli hradit sami členové Martagonu v případě, že budou chtít
inzerovat prodej svých výpěstků po Internetu na doméně Martagon.
Návrhy struktury stránek i návrh do rozpočtu SZO Martagon byly na členské
schůzi schváleny.
S velkou pravděpodobností bude první část stránek k prohlédnutí už v době,
kdy budete číst toto číslo Liliáře. Naleznete je na adrese www.martagon.cz. Zde také
budou uvedeny e-mailové adresy všech funkcionářů SZO Martagon, kteří mají přístup
22
k Internetu. Pokud máte zájem o zařazení Vaší internetové adresy do adresáře členů,
můžete ji zaslat na adresu [email protected].
Těšíme se na Vaše hojné dotazy, návrhy a konstruktivní připomínky.
Zpráva o hospodaření ZO ČZS Martagon Praha za r. 2004
Dle řádné účetní závěrky provedené k datu 31.12.2004 byl stav finančních
prostředků naší organizace následující:
• zůstatek na běžném účtu
Kč 92.781,41
• hotovost v pokladně
Kč 17.101,17
• celkové roční příjmy
Kč 68.081,-z toho:
členské příspěvky
Kč 19.280,-dotace ÚR ČZS
Kč 29.653,-prodej cibulí a semen
Kč 3.762,-příspěvky členů na pronájem posluchárny
Kč 3.146,-vstupné výstava Rakovník a Volyně 2004
Kč 10.390,-prodej řezaných květů
Kč 1.390,-prodej odborné literatury
Kč
460,-
• celkové roční výdaje
z toho:
tisk Liliáře
poštovné
režijní náklady výstavy Rakovník 2004
režijní náklady výstavy Volyně 20024
pronájem posluchárny
náhrady cestovních výloh členům výboru
grafická úprava textů do Liliáře
ostatní výdaje (kanc. potřeby, kopírování
příspěvků, atd)
bankovní poplatky za vedení účtu
odvod srážkové daně
osvětová činnost
• rozdíl příjmů a výdajů
Kč 50.332,-Kč 23.095,20
Kč 7.914,30
Kč 5.406,50
Kč 6.100,-Kč 1.500,-Kč
734,-Kč 2.000,-Kč 264,-Kč 1.518,-Kč
300,-Kč 1.500,Kč 17.749,-
Dle stanov naší organizace podléhá tato účetní závěrka revizi zvoleného kontrolního
orgánu. S výsledkem kontroly budou členové seznámeni ve zprávě přednesené na
příští členské schůzi .Stav finančních prostředků ve fondu Vladimíra Pernici činil
k 31.12.2004 800,- Kč.
23
Návrh rozpočtu ZO ČZS Martagon Praha na r. 2005
• Příjmy
z toho:
členské příspěvky
dotace ÚR ČZS na r. 2003
prodej cibulí a semen
tombola
jiné příjmy
• Výdaje
z toho:
tisk Liliáře
textová příprava a distribuce Liliáře
poštovné
režijní náklady na uspořádání výstav
pronájem posluchárny
náhrady cestovného členům výboru
odměny lektorům
bankovní poplatky
jiná vydání
• Rozdíl příjmů a výdajů
Kč 38.500,Kč 5.500,Kč 29.000,-Kč 2.000,Kč 1.500,-Kč 500,Kč 59.300,Kč 25.000,Kč 2.000,Kč 8.000,Kč 15.000,Kč 1.500,-Kč 1.500,Kč 1.500,Kč 1.800,Kč 3.000,Kč - 20.800,-
Komentář:
Naše organizace má 81 základních členů, ostatní jsou členové – hosté. Většina z nich
platí zvýšený členský příspěvek schválený dřívější členskou schůzí ve výši 120,- Kč
nebo více. Proto tato pohyblivá částka není zahrnuta mezi plánované příjmy, avšak
úhrn těchto zvýšených příspěvků slouží ke krytí plánovaného schodku rozpočtu.
V Praze 21.1.2005
Zpracoval hospodář ZO ČZS Martagon Praha M.Michal
Životní jubilea členů ZO ČZS Martagon Praha v roce 2005
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Říjen
24
Jaroslav Toušek – 50 let
Helena Bartoníčková - 81 let, Josef Rus– 93 let, Blanka Tomanová-50 let
Josef Čermák – 60 let, Marie Vojtová – 50 let
Jaroslav Karbusický – 80 let
Valerie Ledvinková – 91 let, Ing. Jaroslav Třešňák – 83 let,
Jaroslav Svoboda – 83 let
Václav Tyle – 85 let, Blahoslav Vajgent - 75 let
Věra Drábková – 70 let
Josef Litner – 84 let, Božena Buchnerová – 80 let
František Volenec - 93 let